VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY V HUDEBNÍCH RECENZÍCH MF DNES

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Obecná jazykověda

Bc. Jana Havlová

VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY V HUDEBNÍCH RECENZÍCH MF DNES

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc.

2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Podpis autora práce

Děkuji prof. PhDr. Marii Krčmové, CSc. za ochotnou pomoc, připomínky, odborné vedení a mnoho cenných rad, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout.

Obsah Úvod.....................................................................................................................................................5 Mladá fronta Dnes................................................................................................................................6 Recenze v Mladé frontě Dnes...............................................................................................................7 Hudební recenze v Mladé frontě Dnes.................................................................................................9 Synonymie v hudebních recenzích.....................................................................................................15 Využití terminologie...........................................................................................................................16 Slangové výrazy v recenzích..............................................................................................................25 Výrazy hovorové a nespisovné...........................................................................................................26 Cizí slova ...........................................................................................................................................27 Neologizmy........................................................................................................................................29 Zastaralé a knižní výrazy....................................................................................................................29 Tropy...................................................................................................................................................30 Frazémy..............................................................................................................................................33 Frazémy a přirovnání v recenzích......................................................................................................36 Rozdíly ve výrazových prostředcích jednotlivých autorů..................................................................41 Shrnutí................................................................................................................................................43 Závěr...................................................................................................................................................44 Resume...............................................................................................................................................45 Seznam použité literatury...................................................................................................................46 Příloha č. 1 – Recenze CD..................................................................................................................49 Příloha č. 2 – Recenze koncertů.........................................................................................................76 Příloha č. 3 – Recenze hudebních cen................................................................................................89 Příloha č. 4 – Recenze festivalů.........................................................................................................90 Příloha č. 5 – Recenze koncertů vážné hudby....................................................................................95 Příloha č. 6 – Recenze muzikálů........................................................................................................99 Příloha č. 7........................................................................................................................................104 Příloha č. 8........................................................................................................................................105 Příloha č. 9........................................................................................................................................106 Příloha č. 10......................................................................................................................................107 Příloha č. 11......................................................................................................................................108

Úvod V diplomové práci Výrazové prostředky v hudebních recenzích MF Dnes se pokusíme najít a popsat výrazové prostředky, jež se vyskytují v hudebních recenzích, do nichž jsou zahrnuty recenze muzikálů, koncertů, vyšlých hudebních nosičů (CD), koncertů vážné (klasické) hudby a také jedna recenze, jež se objevila při příležitosti předávání hudebních cen. Všechny hudební recenze pochází z období od července do prosince roku 2009. Důvodem pro výběr tohoto období je předpokládaný četnější výskyt hudebních recenzí v deníku MF Dnes v daných měsících vzhledem ke konání letních hudebních festivalů a v závěru roku pak nárůst počtu hudebních recenzí z důvodu koupi hudebního nosiče coby vhodného vánočního dárku. Dvě recenze, jež pochází z jiného období, jsou dány faktem, že analyzovaný materiál byl získaný xeroxovými kopiemi zaslanými pracovnicí MF Dnes (Lenkou Kořínkovou), z nichž některé nebyly datumově zařazeny a při následném doplňování databáze analyzovaného materiálu z internetového archivu vyšlo najevo, že poslaný materiál není za dané období kompletní a že dvě recenze jsou z období jiného. Byly však ponechány mezi analyzovaným materiálem. Z toho důvodu obsahují přílohy nejen archivní tištěnou verzi hudebních recenzí, ale také xeroxové kopie. Všechny kopie jsou řazeny nejprve dle žánrů, následně dle data a ty recenze, jež byly datumově neurčeny, jsou řazeny abecedně dle autorů, vždy na konci přílohy (vzhledem k žánru dané recenze). Kromě výrazových prostředků v recenzích se pokusíme i částečně popsat odlišnosti výrazových prostředků jednotlivých autorů.

5

Mladá fronta Dnes Zdrojem textů, jež budou v této práci analyzovány, je deník MF Dnes. Konkrétně se bude jednat o hudební recenze z rubriky Kultura, za období červenec – prosinec 2009. Výběr periodika MF Dnes byl dán faktem, že se jedná o největší seriózní deník (jak je patrné v výzkumů CVVM1) a na základě toho lze předpokládat, že články v něm obsažené nebudou jen bulvárním čtivem pro čtenáře, pro něž je přitažlivější a směrodatnější velikost fotografie než obsah sdělení. Avšak například v analýze deníku MF Dnes2 je vyřčena domněnka, že v poslední době bylo MF Dnes na pozici nejčtenějšího deníku vystřídáno Hospodářskými novinami a že už se i v deníku MF Dnes ve větší míře objevují bulvárnější informace. Větší míru bulvárnějších informací se v našem sledovaném vzorku nepodařilo prokázat ani potvrdit. Ale informace o tom, že by MF Dnes byly na pozici nejčtenějšího deníku vystřídány Hospodářskými novinami byly (nikoli však na základě našeho analyzovaného vzorku) vyvráceny. Aktuální průzkumy3 jasně dokazují, že zatímco denní náklad MF Dnes poklesl z původních téměř 280 000 výtisků (informace z dubna 2009) na necelých 250 000 výtisků denně (informace z dubna 2010), tak Hospodářské noviny za daná období dosáhly zhruba pětinových denních nákladů (za duben 2009 se denní náklad pohyboval kolem 55 000 výtisků, za duben 2010 pak denní náklad poklesl na 45 000 výtisků). Sami zástupci MF Dnes hovoří o nákladech 260 000 prodaných výtisků denně4. Navíc z výzkumů veřejného mínění prováděného centrem CVVM5 (za rok 2007) vyplynulo, že deník MF Dnes hodnotí dvě třetiny obyvatel jako nejvěrohodnější 6. Hospodářské noviny byly za věrohodné označeny pouze 38% respondentů. Proti věrohodnosti Hospodářských novin také hovoří článek z roku 2005, pojednávající o rozhovoru s generálním ředitelem ČT Jiřím Janečkem, kdy redaktor Hospodářských novin záměrně pozměnil otázky i jejich pořadí, ačkoliv měl být tento článek autentickým přepisem rozhovoru s Jiřím Janečkem 7. Ve výše jmenované analýze deníku MF Dnes z roku 2008 (viz poznámka pod čarou číslo 2) se také tvrdí, že jazykové prostředky deníku MF Dnes více tíhnou od spisovné češtiny k češtině obecné. Tuto tendenci v častějším užívání hovorových výrazů v deníku MF Dnes bylo možno na základě námi 1 Škodová , M. Hodnocení informací v médiích [on line]. 2007 [cit. 16. čevence 2010]. Dostupné z: 2 Váňa, T. Analýza deníku MF Dnes [on line]. 2008 [cit. 16. července 2010]. Dostupné z: 3 ČTK. Prodej deníku v Česku poklesl o 10,6 procenta [online]. 2010 [citace 16. července 2010]. Dostupné z: 4 MF Dnes. Otázky a odpovědi [online]. 2009 [citace 16. července 2010] Dostupné z: 5 CVVM – Centrum výzkumu veřejného mínění při Sociologickém ústavu AV ČR. 6 Škodová , M. Hodnocení informací v médiích [on line]. 2007 [cit. 16. čevence 2010]. Dostupné z: 7 Kotrba, Š. Česká mediální manipulace [online]. 2005 [citace 16. července 2010]. Dostupné z:

6

sledovaného vzorku hudebních recenzí deníku MF Dnes za období červenec – prosinec roku 2009 prokázat. Nejviditelnější bylo toto užívání hovorových výrazů u recenzenta Honzy Vedrala (viz: Výrazy hovorové a nespisovné). MF Dnes je periodikem vycházejícím každý den kromě nedělí a svátků. Je také politickým a ideově nezávislým deníkem, a proto v něm lze najít relevantní informace z mnoha oblastí (kultura, sport, politika...). I přesto je o této politické nezávislosti pochybováno (viz poznámka pod čarou číslo 2) a tomuto periodiku je vytýkáno tíhnutí k pravicovosti. Tato informace je však razantně vyvracena samotnými zástupci MF Dnes (viz poznámka pod čarou číslo 4). Strukturně se MF Dnes dělí do čtyř základních samostatných sešitů, jež jsou spojeny seřazením a ohnutím (což je běžně užívaný způsob i u jiných periodik). V prvním sešitu je obsaženo zpravodajství z domova a ze světa, včetně komentářů. Druhý sešit poskytuje rozšířené zpravodajství z regionu. Třetí sešit je zaměřen na ekonomické zpravodajství a součástí třetího sešitu jsou i pravidelné denní přílohy. Například pondělní vydání je obohaceno o magazín Ona Dnes (zajímavosti a novinky ze světa moderní ženy), v úterním vydání vychází rozšířená příloha Peníze (radí jak nejlépe hospodařit s financemi) a v pátečním vydání je pro čtenáře připravena příloha Zdraví a Cestování8. Ve čtvrtém sešitu je k nalezení televizní program a také zpravodajství ze sportu a kultury. Pro tuto práci je tedy relevantní čtvrtý sešit, v jehož kulturní rubrice se nacházejí recenze. Kromě denní přílohy MF Dnes dostává kulturní rubrika více prostoru v příloze Salón, jež vychází v sobotních vydáních MF Dnes.

Recenze v Mladé frontě Dnes Kulturní rubrika (jejíž součástí jsou recenze z oblasti hudby, výtvarného umění, filmové tvorby...) tvoří společně s rubrikou Sport čtvrtý sešit, z něhož je složena Mladá fronta Dnes. V kulturní rubrice je možné nalézt jak recenze, tak glosy, informace o konaných koncertech či připravovaných projektech, přehled nejprodávanějších alb (různých žánrů hudby) a často se zde také objevují ukázky tvorby některých literárních autorů. Kromě tohoto kulturního zpravodajství se v rubrice Kultura občas objeví i inzerce (tato je většinou spojena s předplatným MF Dnes a plynoucími výhodami z členství v Klubu DNES). Rozsahem se kulturní rubrika pohybuje v rozmezí 0.25-1.45 strany, což lze zprůměrovat na rozsah 1 strany. Při poměrném rozčlenění strany na šestiny vypadá struktura rubriky Kultura následovně: zhruba 1 šestinu strany zabírá inzerce, 1 šestina strany je věnována stručným událostem (ty zpravidla tvoří levý či pravý sloupec a obsahují krátké informace z oblasti filmu, muzikálu, hudby aj., které nepatří mezi hlavní zprávy z kultury v Česku), 1-2 šestiny strany vyplňují fotografie související s informacemi obsaženými v textu, 2-3 šestiny strany 8 Mafra. MF Dnes [online]. 2010 [citace 16. července 2010]. Dostupné z:

7

jsou vyhrazeny pro glosy, recenze, kulturní informace, interview... Ovšem, jak vyšlo najevo, není pravdou, že by se v každém čísle MF Dnes vyskytla recenze (byť nehudební), inzerce a není ani pravidlem v každém vydání kulturní rubriky uveřejnit rozhovor. Některá vydání jsou zcela bez těchto článků a obsahují pouze glosy, stručné události z kulturního dění ve světě, jiná vydání naopak poskytují inzercí i recenzí několik (literárních, divadelních, výtvarných, filmových, hudebních...). Recenze jsou útvarem patřícím mezi texty publicistické stylové oblasti, ale svým zaměřením patří současně i k žánrům odborným (část užívaných výrazových prostředků pochází právě ze stylu odborného). Hudební recenze, jež byly analyzovány, jsou veřejné psané projevy, které jsou předem připravené, sdělovací, monologické a s nepřímým kontaktem se čtenářem. Recenze by také měly mít svou pevnou kompozici, z níž by měly být patrné základní údaje o recenzovaném díle (autor, vydavatel, režisér, délka CD, cena...), analýzu daného díla (neboť recenze má sloužit k tomu, aby si čtenáři mohli udělat vlastní obrázek o recenzovaném díle, aniž by dané dílo museli vidět, číst...) a výsledné hodnocení. Není však pravidlem, že by základní údaje musely být v počátku recenze, neboť například v recenzích CD byly v některých případech základní údaje o CD už na počátku recenze, zatímco v jiných recenzích CD byly tyto zcela na konci pod celkových procentuálním hodnocením, jež je vždy až zcela v závěru u fotografie recenzenta (v archivních záznamech však žádné fotografie nebyly). Tato modelovost značně usnadňuje práci recenzenta (ale i žurnalisty obecně), neboť je potřeba brát v potaz, že vzhledem k aktuálnosti vznikají některé novinové příspěvky za značně krátký čas (nezřídka se stane, že hudební koncert končí po půlnoci a již ráno se objeví jeho recenze). Jednou ze základních vlastností recenze by měla být aktuálnost (tedy vyjadřování se k právě probíhajícím událostem) a srozumitelnost širokému čtenářstvu. Proto by i zvolené výrazové prostředky měly odpovídat výrazovým prostředkům běžného uživatele, ale zároveň by měly i vypovídat o recenzentově poučenosti o daném tématu. Ačkoliv by v recenzích měla být daná díla objektivně hodnocena, nelze se vyvarovat subjektivního názoru recenzenta, tedy osoby poučené v dané oblasti. Recenzent se zároveň musí držet prostředků a postupů určených pro publicistický funkční styl. Texty tohoto funkčního stylu mají plnit funkci nejenom informativní, ale také persvazivní, působící a ovlivňovací. „Celkový charakter textů publicistických je podmíněn jejich širokým společenským posláním: rychle, výstižně a co nejúčinněji informovat adresáty nejrůznějšího sociálního zařazení, věku, vzdělání, zprostředkovávat myšlenky s maximální srozumitelností a sémantickou jednoznačností, bezprostředností a přesvědčivostí, získávat čtenáře nebo posluchače pro přístup k problémům v duchu názorů, které publicistický orgán reprezentuje .“ (ČECHOVÁ, KRČMOVÁ,

MINÁŘOVÁ, 2008, STR. 246). Analyzovaný materiál nám již předkládá hotové recenze a nemusíme se tedy zabývat tím, jaké vlastnosti musí daný text splňovat proto, aby mohl být 8

považovaný za recenzi. Avšak velmi zajímavé rozpracování vnitřního členění recenze lze najít u Mistríka (MISTRÍK, 1975, str. 50-56, 97, 101-166). V MF Dnes se nacházejí recenze zaměřené jak na hudbu (vydaná CD, konané koncerty, muzikály, festivaly...), tak recenze zaměřené na filmovou tvorbu (novinky z české a světové filmové produkce uváděné do českých kin, odvysílané televizní pořady...), literární tvorbu (nově vyšlé knihy i ukázky z nich, žebříček nejprodávanějších knih...), výtvarné umění (pořádané výstavy, obrazy...) a divadlo (divadelní festivaly, odehraná divadelní představení, hudební divadlo, divadelní přehlídky...). Recenze v MF Dnes (jak hudební, tak z jiných žánrů) mají podobnou strukturu. Grafická stránka recenzí v MF Dnes nepoužívá více než čtyři druhy písma (nadpis, dílčí nadpis, text, případně popis hudebního nosiče či divadelního představení), je doplněna fotografií a popisem autora recenze (zda se jedná o redaktora, hudebního publicistu...) a z pravidla i fotografií a popisem recenzovaného díla (název alba a interpreta, autor muzikálu, doba trvání CD, cena…). Informace o díle (název, autor, cena...) jsou ve většině případů hned v počátku recenze. Následuje vlastní text recenzenta, v němž objektivně popisuje dané dílo (po stránce provedení, kulis, aranžmá...), ale i zde se objevují subjektivní názory autorů (viz např: Frazémy a přirovnání v recenzích). Závěr recenze patří fotografii autora, stručnému popisu autora a procentuálnímu zhodnocení. Výše popsané části recenze se umístěním liší v archivních záznamech a v dostupných tištěných xeroxových kopií vydaných recenzí (viz porovnání přílohy č. 7 a přílohy č. 8).

Hudební recenze v Mladé frontě Dnes Zaměřili jsme se na hudební recenze z období červenec – prosinec 2009, neboť v letních měsících se koná přes 300 festivalů různých žánrů, z čehož lze usuzovat, že nebude o hudební recenze nouze. Je pravda, že do nejčtenějšího periodika se nedostanou lokální festivaly s malou účastí diváků, ale o nich naopak píší regionální mutace deníku MF Dnes. Z těchto mutací však recenze nebyly analyzovány, ačkoli i zde by se našel dostatek vhodného materiálu. Konec roku a Vánoce zase předpokládají, že vhodným dárkem by mohl být nový hudební nosič, a proto je pravděpodobné, že hudebních recenzí bude v tomto období také více. Výběr hudebních recenzí byl ovlivněn kladným vztahem k hudbě a zájmem o kulturní dění nejen na české hudební scéně. Rozsah jednotlivých hudebních recenzí v námi vybraném vzorku (tedy ve vzorku MF Dnes za období červenec – prosinec 2009) se pohybuje v rozsahu od 184 znaků do 634 znaků, což v průměru vychází na 372 znaků pro jednu recenzi. S přihlédnutím k průměrné délce jednotlivých recenzí, jež se v daném období vyskytly, je jasné, že se jedná o kratší texty. V porovnání s recenzemi z jiných žánrů, co do průměrné délky ve znacích, patří hudební recenze k těm kratším. 9

Viz graf: Průměrný počet znaků recenzí.

Průměrný počet znaků recenzí 700,00 600,00 500,00 400,00 300,00 200,00 100,00 0,00 Hudební

Literární

Divadelní

Filmové

Výtvarné

Vezmeme-li v úvahu, že z dostupných textů vychází průměrná délka divadelní recenze na 431 znaků, literární recenze na 630 znaků, filmová recenze na 571 znaků a průměrná délka recenze výtvarné je 482 znaků, tak jednoznačně hudební recenze se svými průměrnými 372 znaky jsou, co do rozsahu, nejkratší. V hudebních recenzích jsou zahrnuté recenze z koncertů, recenze vydaných alb, muzikálů, vážné (klasické) hudby a festivalů a také jedna hudební recenze z předávání hudebních cen. Záměrně nebyly zahrnuty recenze hudebních divadel a operních představení, ačkoliv jsou srovnatelné s provedením muzikálů. Důvodem pro toto rozhodnutí byl fakt, že hudební divadlo je především divadelním zpracováním a opera je okrajovějším žánrem. Muzikál je proto zahrnut jako jakýsi kompromis. Jak recenze muzikálů, tak recenze z oblasti vážné hudby jsou k nalezení jen ve velmi malém množství. Hlavní podíl na recenzích z daného období mají recenze koncertů a festivalových představení. Celkem se za dané období vyskytlo 242 recenzí. Hudebních recenzí bylo 66, filmových 69, divadelních 31, literárních 48 a recenzí výtvarných se v MF Dnes vyskytlo 30. Procentuálně lze tedy vyjádřit podíl recenzí (dle žánrů) v deníku MF Dnes následovně. Viz graf: Recenze dle žánrů.

Recenze dle žánrů 64 26%

30 12% Hudební Literární Divadelní

69 29% 48 20%

Filmové Výtvarné

31 13%

10

Znamená to tedy, že ačkoliv se předpokládalo, že podíl hudebních recenzí bude vysoký, filmových recenzí bylo více. Možným vysvětlením je fakt, že do filmových recenzí jsou zahrnuty i recenze televizních pořadů, a jelikož televizní vysílání je pro masové čtenáře MF Dnes neopomenutelnou částí denního vyžití, tak je logické, že hudební recenze jsou až na druhém místě. Hudební recenze se nejčastěji týkaly hudebních nosičů (tedy na trh vyšlých CD), koncertů (ať už českých či zahraničních interpretů) a vyskytla se pouze jedna recenze z předávání hudebních cen. Z celkového počtu hudebních recenzí (66), bylo 30 recenzí CD, 19 recenzí koncertů, 6 recenzí festivalů, 5 recenzí muzikálových, 5 recenzí týkající se koncertů klasické hudby a 1 recenze z předávání hudebních cen. Viz graf: Hudební recenze dle zaměření.

Hudební reference dle zaměření 1 5 2% 8%

Recenze CD

6 9%

Recenze koncertů (bez vážné hudby) Recenze muzikálů

5 8%

30 45%

Recenze festivalů Recenze koncertů vážné hudby Recenze předávání hudebních cen

19 29%

Všechny analyzované recenze jsou k nahlédnutí v přílohách č. 1-10, dle svého žánrového zaměření. Výjimku tvoří přílohy č. 7-10, které nejsou řazené podle žánru, ale podle své specifičnosti ve struktuře (viz níže). V příloze č. 11 je k nahlédnutí graf s názvem: Počty sledovaných recenzí dle jednotlivých měsíců, na základě něhož je možné potvrdit domněnku, že před koncem roku skutečně narostl počet hudebních recenzí (za měsíc listopad téměř dvojnásobně oproti červenci) a důvodem pro toto, by mohla být potencionální snaha nejen obchodníků, ale také hudebních interpretů, uvést na trh nové hudební projekty (především CD) coby vhodné dárky k Vánocům. Z celkového počtu recenzí, jež byly v MF Dnes publikovány za období červenec – prosinec 2009, je pro naše účely relevantní materiál v rozsahu 66 hudebních recenzí, z nichž dvě pocházejí z jiného než daného období, to je dáno faktem, že relevantní materiál nebyl čerpán pouze z internetového archivu MF Dnes, ale také z dostupného archivu tištěných deníků MF Dnes, v němž však mnohdy, z důvodu neúplnosti archivovaného materiálu, nebylo možno hudební recenze datumově zařadit. Autoři, jež se podílejí na recenzích v deníku MF Dnes, nejsou vždy recenzenty a někteří ani nejsou stálými pracovníky MF Dnes, ale pouze externími spolupracovníky. Abecední seznam těch recenzentů, jež se podíleli na hudebních recenzích v daném období (tedy jejichž recenze byly relevantní), spolu se stručnou charakteristikou každého z nich, je přiložen níže. 11

Ondřej Bezr Tento redaktor byl dříve pouze redaktorem na volné noze (jeho příspěvky je možné nalézt například na internetovém portálu: www.muzikus.cz, www.kult.cz) a v současné době je redaktorem elektronické podoby deníku MF Dnes známé pod názvem iDnes. Kromě příspěvků do internetových portálů psal také pro časopisy Rock&Pop a Mladý svět. Zároveň je autorem knih rozhovorů s muzikanty a s Vlastimilem Třešňákem (kniha vyšla v nakladatelství Galén pod názvem: To je hezký, ne?, roku 2007).9 Nedávno byl také na internetovém serveru www.kult.cz zveřejněn jeho rozhovor se zpěvačkou Janou Koubkovou. V MF Dnes mu v daném období vyšly 3 hudební recenze. Věra Drápelová Tato autorka jako jedna z mála autorů, již se podílejí na hudebních recenzích v MF Dnes, není redaktorkou, ale přímo recenzentkou MF Dnes. S deníkem MF Dnes spolupracuje od roku 1991 a její recenze jsou zaměřené na dění v klasické hudbě a v opeře. Vedle působení v tištěných médiích spolupracuje tato recenzentka také s Českým rozhlasem 10. Od července 2009 do konce roku 2009 jí v MF Dnes vyšlo 10 recenzí, z nichž 6 bylo hudebních a zbylé čtyři byly zaměřeny na operu jako takovou, tedy na divadelní zpracování operních děl. Z tohoto důvodu nebyly tyto čtyři recenze pro danou práci relevantní. Jan Kábrt Dlouholetý redaktor iDnes, tedy elektronické podoby MF Dnes, kde také působil jako vedoucí rubriky Kultura. Poté začal spolupracovat a deníkem MF Dnes, v němž je v současné době na postu vedoucího redaktora rubriky Kultura. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK 11. V MF Dnes mu v daném období vyšlo 6 hudebních recenzí. Martina Kotrbová V současné době je hudební publicistkou MF Dnes, jež mediálně působí již od roku 2004. Její články a recenze jsou k nalezení na internetových serverech:

www.musicserver.cz

a

www.hudbao2active.cz. Této hudební publicistce vyšla v MF Dnes ve vybraném období pouze jedna hudební recenze. 9 autor: neuveden, Ondřej Bezr [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: 10 autor: neuveden, Věra Drápelová [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: 11 autor: neuveden, Jan Kábrt [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z:

12

Pavel Kučera Hudebník a donedávna redaktor časopisu Filtr (tento hudební časopis však ukončil svou činnost v roce 2009). Vedle spolupráce s MF Dnes působí tento redaktor také v Českém rozhlase a spolupracuje i na pořadech České televize.12 Od července do konce roku 2009 mu v MF Dnes byly otištěny 3 hudební recenze. Jana Kusalová Hudební publicistka mediálně působící od roku 2007 a podílející se na článcích a recenzích převážně na internetových hudebních serverech: www.muzikus.cz a www.musicserver.cz. Ve vybraném období přispěla do MF Dnes jednou hudební recenzí. Honza Vedral V současné době je hudebním redaktorem MF Dnes, mimo to je také hudebníkem, dříve byl editorem časopisu Filtr (ten však zanikl v roce 2009). Je také pravidelným přispěvatelem recenzí na internetovém portálu: www.indies.eu a autor článků na internetových stránkách zaměřených na hudbu: www.musicserver.cz, www.muzikus.cz. Dnes je i spolupracovníkem Českého rozhlasu. Vystudoval mediální studia na FSV UK a za období červenec - prosinec 2009 publikoval v MF Dnes 26 hudebních recenzí13. Vladimír Vlasák V současné době je hudebním publicistou na volné noze. Narodil se roku 1958 a oproti jiným kolegům nestudoval žurnalistiku, ale železniční inženýrství a scenáristiku na pražské FAMU. Za své působení prošel redakcemi měsíčníku Melodie, čtrnáctideníku Rock&Pop, Lidových novin a MF DNES. Je stálým spolupracovníkem MF DNES, spolupracuje také s Českou televizí a přispívá na internetový portál www.indies.eu. Kromě toho je také autorem několika knih s hudební tématikou včetně beletrie (například: Bez iluzí aneb Lesk a bída šoubyznysu, vydáno nakladatelstvím XYZ roku 2009; Folkaři aneb Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny, vydáno nakladatelstvím Daranus roku 2009; Gott – 70 osobností o Zlatém slavíkovi, vydáno nakladatelstvím Daranus roku 2009) 14. V MF Dnes bylo za dané období publikováno 14 hudebních recenzí tohoto autora. Taktéž není redaktorem, ale recenzentem. 12 autor: neuveden, Pavel Kučera [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: 13 autor: neuveden, Honza Vedral [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: 14 autor: neuveden, Vladimír Vlasák [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z:

13

Jana Záhorková Vedoucí redakce internetového serveru www.kultura.idnes.cz. Na Masarykově univerzitě v Brně vystudovala dějiny filmu a audiovizuální kultury15. V MF Dnes jí za dané období byly publikovány 4 hudební recenze. Dalšími autory, kteří se podílí na recenzích v deníku MF Dnes, avšak nepíší hudební recenze, jsou: Mirka Spáčilová (vystudovala fakultu žurnalistiky UK a věnuje se především recenzím filmové, divadelní a televizní tvorby), Alice Horáčková (za studií přispívala pro pražskou kulturu MF Dnes a od roku 2001 působí jako redaktorka literatury), Klára Kubíčková (redaktorka MF Dnes, recenzentka především výtvarného umění, divadla a galerijních výstav), Luboš Mareček (působící v brněnské redakci MF Dnes už více než 10 let a píšící převážně o činoherním divadelnictví), Markéta Musilová (autorka článků a recenzí o vyšlých literárních dílech), Václav Hnátek (novinář, hudebník, grafik, editor MF Dnes, jeho publikované texty lze najít na internetovém portálu www.idnes.cz). Po jedné (nikoli hudební) recenzi vyšlo v daném období i následujícím autorům: Josef Chuchna, Richard Olehla, Petr Mareček, Hana Ulmanová, Eva Janáčková, Vladimír Hulec, Radim Kopáč. Z grafu „Hudební recenze dle autorů“ je jasně patrné, že největší podíl na analyzovaných recenzích měl Honza Vedral. Do skupiny „ostatní“ byly zařazeni ti autoři, jimž vyšly za dané období méně než tři hudební recenze.

Hudební recenze dle autorů 4 3 6% 5% 3 5% 4 6%

26 39%

Honza Vedral Vladimír Vlasák Věra Drápelová

6 9%

Jan Kábrt Jana Záhorková Ondřej Bezr Pavel Kučera

6 9% 14 21%

15 autor: neuveden, Jana Záhorková [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z:

14

Ostatní

Synonymie v hudebních recenzích Často se v recenzích objevují synonyma hudba a muzika. Pokud se jedná o operu nebo světovou hudební legendu, pak se v recenzi častěji upřednostňuje hudba, ale v případě recenzí vydaných alb, festivalů a koncertů mainstreamových umělců recenzenti raději volí výraz muzika (vzhledem k tomu, že operní recenze byly v menšině a hudební legendy také, tak výraz muzika se objevoval daleko častěji). Obdobná synonyma jsou cédéčka/alba/hudební nosiče/desky. Zatímco výrazy album a deska se vyskytují v hojné míře 16, výraz cédéčko a hudební nosič pak téměř vůbec. Pokud nebudeme počítat popisky vedle fotografií alb (ty se v nexeroxových přílohách neobjevují, ovšem v tištěné novinové verzi MF Dnes ano), pak se slovo cédéčko objevilo ve své zkratkové formě CD v recenzích pouze jedinkrát, stejně jako tato počeštěná varianta: propustit cédéčko (viz příloha č. 1: Recenze CD, 21.12.2009). Oproti tomu slovo DVD, se v recenzích vyskytlo zásadně v této zkratkové podobě. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, ačkoliv jsou obě slova nová, stejně používaná a spadající do stejné skupiny týkající se techniky, je nejasná. Možným vysvětlením je nejednotnost ve výslovnosti. Zatímco v případě CD se nesetkáme s jinou výslovností než s /cédéčkem/, tak v případě DVD se vyskytují dvě výslovnostní varianty /dévédé/ a /dývídý/, jež obě mají jak zastánce, tak odpůrce, což by hypoteticky mohlo být vysvětlením, proč se raději volí zkratka DVD.17 Kromě výše uvedených se v recenzích objevila pouze jediná zkratka RFP pro festival Rock For People. Z toho tedy plyne, že užívání zkratek nepatří mezi typické znaky hudebních recenzí. Avšak v této souvislosti pokud bychom porovnávali hudební recenze MF Dnes vyšlé na internetu a otištěné v novinách, pak nám neujde, že autoři recenzí se vždy v novinách podepisují celým jménem, zatímco internetové články (například na portálu www.idnes.cz) píší většinou pouze pod jmennými zkratkami (např: jaz - Jana Záhorková, vdr - Honza Vedral, vla Vladimír Vlasák...). Při porovnávání skutečně vyšlých recenzí v MF Dnes a archivních internetových záznamů lze dojít ještě k dalším rozdílům (kromě již výše zmíněných fotografií). Například recenze Jany Záhorkové, jež vyšla 2.12 2009 pod názvem: Backsteet boys pobavili. Ale nic víc (viz příloha č. 7), v porovnání s recenzí v internetovém archivu MF Dnes s datem 1.12.2009, od stejné autorky a s podobným názvem (viz příloha č. 8), je daleko kratší. Zatímco původní recenze čítá 432 slov, otištěná verze je zkrácena na pouhých 196 slov. Důvodem pro toto krácení je pravděpodobně fakt, že MF dnes mají 16 Termín album se v recenzích ve všech tvarech vyskytl zhruba 73x, deska pak zhruba 93x. V korpusu SYN2009PUB je výskyt výrazu deska zaznamenán 1869x a téměř 60% výskytů slova deska bylo ve významu hudebního nosiče. Album se vyskytuje 2730x a ve významu hudebního nosiče bylo zaznamenáno ve více než 90% výskytů. 17 Údaje z korpusu (SYN2009PUB) hovoří o jediném výskytu slova dévédéčko, zatímco slovo cédéčko se vyskytlo 117x a téměř ve 100% bylo použito ve významu hudebního nosiče. U CD byl zaznamenán výskyt 5180x a ve významu hudebního nosiče (a nikoli terminologického pojmu z oblasti počítačové techniky) se objevil tento výraz téměř v 50%. DVD pak bylo zaznamenáno 514x.

15

svou pevnou strukturu a jelikož formát stran je přesně vymezen, je třeba některé články zkracovat tak, aby grafická stránka novin zůstala kompaktní a sdělení obsažené v článku nezaznamenalo újmu na úkor myšlenky. Na těchto dvou příkladech jsou vidět i rozdíly v horizontálním členění textu, jež jsou dány pravděpodobně funkčností textů. Zatímco otištěný článek je čtenáři předkládán, aby zaujal a informoval (jedná se tedy o funkci informativní, agitační a persvazivní), tak archivní záznam slouží pouze k tomu, aby uchoval informaci a jeho získávací (agitační, persvazivní) funkce tak ztrácí na intenzitě. Další zajímavostí, která byla zjištěna na základě porovnávání recenzí je fakt, že některé recenze téměř totožného obsahu, napsané stejným autorem, mají i podobné datum vzniku. Takovým příkladem jsou recenze Honzy Vedrala z 26.11.2009 (viz příloha č. 9) a z 27.11.2009 (viz příloha číslo č. 10), které se taktéž liší rozsahem. Zatímco recenze v archivu uložená pod datem 26.11.2009 má 575 slov, tak druhá recenze rozsahem dosahuje pouze na 292 slov. Zdánlivě se zdá, že zde nastal stejný případ, jenž byl popsán výše, kdy daná recenze musela být zkrácena z důvodu omezené kapacity novin, ovšem zarážející je fakt, že zatímco recenze Honzy Vedrala jsou v archivu uchované v obou verzích, recenze Jany Záhorkové je uchovaná pouze v rozsahově delší variantě. Bohužel v materiálech, jež jsou k dispozici, se nenašla tištěná forma MF Dnes výše zmiňovaných recenzí (ze dne 26.11.2009 a 27.11.2009), která by tuto archivní duplicitu alespoň částečně objasnila. Zarážející na této duplicitě je fakt, že mají-li být recenze informativní a zároveň plnit funkci získávací (agitační, persvazivní), tak z pohledu čtenáře nepůsobí v žádném případě dobře, pokud se v deníku vyskytne ve dvou po sobě následujících dnech téměř totožná recenze od stejného autora. Zda se objevily v daném období ještě jiné nesrovnalosti se nepodařilo zjistit, ale možná by to mohlo být dobrým podkladem či tématem pro další bádání. Analyzovaný text tedy pochází nejenom z dostupných otištěných recenzí MF Dnes (jež byly k dispozici), ale také z internetového archivu recenzí MF Dnes. Pokud byly k dispozici obě varianty recenzí, bylo přihlíženo spíše k variantě tištěné (tedy nikoli archivní). V příloze jsou k nahlédnutí archivní verze hudebních recenzí a také hudební recenze, které byly k dispozici v tištěné formě (rozčleněny podle žánrů).

Využití terminologie Pohybujeme se v hudebních recenzích, proto jistě nebude překvapivé, že se v nich setkáme s hudebními terminologickými výrazy. Samostatný slovník čistě hudební terminologie zatím nevyšel18, ale různá terminologická hesla jsou k nalezení převážně v hudebních slovnících jazzu. Je 18 Kromě Laboreckého knihy: Hudobný terminologický slovník, který kromě terminologických hesel obsahuje i dějiny hudby, hudební teorii a organologii a protože má tato publikace pouze 264 stran, tak hudebních termínů je tam jen skutečně málo. Proto s ním nebylo pracováno.

16

to dáno tím, že v průběhu 20. století přešla řada termínů z angličtiny do české hudební terminologie a to hlavně z oblasti jazzu, rocku a populární hudby. Například termíny rotace a syntezátor pochází již z meziválečné doby. Integrace české kultury 20. století s vědou a kulturou evropskou se projevila převahou přejatých mezinárodních termínů řecko-latinského původu. Mezi ně patří akustika, ambientní hudba, civilismus, dirigent, diskografie, dramaturgie, dynamika, estetika, experiment, etnomuzikologie, fantazie, formalismus, frázování, gotika, choreografie, imitace, improvizace, instrumentalizace,

interpretace,

kapela,

klasifikace,

legenda,

melodika,

motiv,

muzikál,

muzikologie, pantomima, postmoderna, recepce, recitace, rotace, scéna, struktura, styl, symbolika, technika, televize, teorie, text, tón, video, vokální hudba. Kromě těchto řecko-latinských výpůjček se vyskytují i výpůjčky z francouzštiny jako: amatér, akord, árie, avantgarda, balada, balet, estráda, festival, koláž, kabaret, koncert, ouvertura, režie, šanson, žánr, z italštiny: fraška, intermezzo, recitativ, tempo, trio, opera buffa, virtuos a z němčiny: kýč, šumař, šlágr, valčík. Řada termínů, jež se používají v české hudební terminologii je spojena z jazzem. Je to dáno tím, že se k nám jazz začal šířit těsně před první světovou válkou a od té doby se tento hudební proud stále rozšiřuje. Stejně jako při přejímání z jiných jazyků ani tady se neobjevují markantní snahy o počešťování či překládání. Zajímavostí je, že oproti terminologii sportovní má hudební terminologie výhodu co se výslovnosti týče. Na jejím šíření se už od meziválečné doby podílel rozhlas, a proto se spolu s grafickou podobou názvů šířila i více méně adekvátní výslovnost. Mezi takové jazzové výpůjčky, potažmo tedy výpůjčky z angličtiny, patří: acid rock, all stars, band, beat, big beat, blues, combo, break, jazz, country pop, dancing, diskotéka, evergreen, folk rock, frázování, funky, vision, gospel songs, hard pop, hit, hit parade, chorus, indies, jam, keyboards, label, leader, mainstream, music hall, muzikál, night club, choir, pedál, playback, pop music, punk rock, retro, rock, rhytm and blues, rumba, samba, show, single, song, sound, soundtrack, spirituál, step, stop time, twist, underground, voodoo, walking bass. Několik výpůjček však má přeci jenom počeštěnou verzi: hit parade - hitparáda, voodoo – vúdú, ouvertura – předehra a další. Samozřejmě, že i výpůjček je daleko více, ale pro názornost byly vybrány jen ty výpůjčky, které se objevily ve zkoumaných recenzích. Tím se tedy dostáváme k tomu, že v hudebních recenzích jsou jedním z výrazových prostředků hudební terminologické pojmy, jež ve většině případů nejsou původně české. Mezi nimi jsou: Nota – výraz přejatý z latiny a znamenající „značka tónu“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 234). V recenzích jsme se s tímto termínem setkali například ve spojení: bylo to patrné od první noty (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 2.11.2009), organičnost srší s každou notou (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009). Všechna tato vyskytující se spojení však termín nota nepoužívají v původním slova smyslu, ale ve významu přeneseném. Podobný význam má také spojení: 17

následují ho s prvními údery (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie - autorka Jana Kusalová). Jedná se tedy o popsání začátku akce (nejčastěji koncertu). Koncert – taktéž výpůjčka z latiny původně znamenající „zápas“, jedná se o „veřejné provozování hudebních skladeb“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 184). V recenzích se tento termín skloňoval velmi často (objevil se téměř 100x) a jedinými ekvivalentními výrazy bylo vystoupení, akce a show. Show – z angličtiny ve významu ukázat, podívaná, přehlídka, „mezinárodně používaný výraz pro zábavné představení revuálního či kabaretního rázu“ (FUKAČ, VYSLOUŽIL, 1997. str. 832), ta se v recenzích objevila zhruba 32x. Kapela – výpůjčka z italštiny, „pěvecký sbor, jenž prováděl duchovní zpěvy“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 172), ale také sbor hudebníků, který doprovází hlavního interpreta. V případě opery se však pro doprovodné hudební těleso užívá výrazu orchestr. Orchestr je slovo pocházející z řečtiny, původně prostor pro sbor před jevištěm, ovšem dnes chápáno jako „soubor hráčů na hudební nástroje“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 246). V kontextu populární hudby se naopak výhradně užívá termínu kapela, případně skupina či ansámbl. Co do četnosti se nejčastěji v recenzích objevoval výraz kapela. V analyzovaných recenzích se výraz skupina vyskytl pouze 40x, zatímco termín kapela byl použit zhruba 60x: s kapelou v zádech (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 2.11.2009), slavnosti dvaceti let kapely (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 14.9.2009), zaběhnout si na výbornou soulovou kapelu (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 3.8.2009). Termín ansámbl byl použit pouze jednou: na koncertě dostal ansámbl více prostoru (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 3.11.2009). To je také dáno faktem, že výraz ansámbl je považován za knižnější. Kromě výše zmíněných výrazů byla tato hudební tělesa ještě popsána jako hudební projekt (viz příloha č. 7), rocková mašina (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 14.9.2009) či hudební úkaz (viz příloha č. 1: Recenze CD, 31.7.2009). Dramaturgie – „bádání o divadle, nauka o dramatu a jeho provádění“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 97). S tímto pojmem souvisí i pojem drama a dramaturg (znalec dramatické literatury; rozhoduje o repertoáru divadla, též režisér, autor dramat, teoretik dramatu), které se také v recenzích objevují. Všechny tyto výrazy pochází z řečtiny, ovšem s divadlem v pravém slova smyslu se v našich recenzích nepojí. Dramaturgie je chápána jako souslednost výstupů po sobě následujících na scéně, včetně všech doprovodných prostředků (efekty, projekční plátna...): dramaturgie skrývá několik nebývale efektních míst (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 6.10.2009), originální tah dramaturgie (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 24.8.2009). Zajímavostí je, že zatímco dramaturgie byla v recenzích chválena, naopak pokud se vyskytl výraz drama, ve většině případů se jednalo o příznak záporného hodnocení: poslech je nervydrásající drama (viz příloha č. 1: Recenze CD, 16.10.209) - nutno podotknout, že termín drama se v záporném hodnocení 18

objevoval pouze v recenzích Honzy Vedrala. Ostatní recenzenti častěji používali výraz dramatičnost, jenž byl užitý naopak ve slovních obratech s hodnocením kladným: noblesní dramatická parketa jí sluší (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), dociluje dramatického efektu mrazivé hrůzy (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 3.11.2009) – v tomto případě použila recenzentka daný slovní obrat z důvodu nikoli hrůzy, ale naopak pěvecky bravurně zvládnutého partu. Populární hudba – „psaná v lidovém duchu, mezi lidem známá a oblíbená, snadno přístupná a každému srozumitelná“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 267), „jde většinou o profesionálně nebo poloprofesionálně vytvářené skladby kratšího rozsahu, jednodušší struktury a stabilizovaných přehledných forem, které jsou svou bezprostřední sdělností přístupny nejširším posluchačským vrstvám a jsou funkčně spjaty s jejich životem“ (MATZNER, POLEDŇÁK, WASSERBERK, 1980. str. 311). Kromě tohoto výrazu se ještě objevuje výraz pop music (popová muzika/pop/popík), který je ve své podstatě anglickým ekvivalentem slovního spojení populární hudba. V odborné literatuře se tyto pojmy odlišují, ale běžně se užívají jako synonyma. V recenzích se v souvislosti s pop music setkáme s pojmy: poprock, popkulturní směska, klasik popu. Všechny tyto výrazy se pojí s pop music, jež je hudbou především poslechovou a „zůstává úzce závislá na vystoupeních oblíbených zpěváků v TV, rozhlase a filmu, na jejich gramofonových nahrávkách i živých koncertech“ (MATZNER, POLEDŇÁK, WASSERBERK, 1980. str. 311). Posluchačova pozornost se v tomto případě nesoustředí na skladbu samotnou, ale spíše na samotného interpreta, což je příznačným rysem moderní populární hudby vůbec. Proto se v recenzích setkáme daleko častěji s popisy a hodnocením scény, kostýmů, atmosféry a barvitosti hlasového projevu zpěváka, než rozboru skladeb, které zazněly. Termín populární hudba se v recenzích objevil pouze dvakrát: globální hvězda populární hudby (viz příloha č. 1: Recenze CD, 8.12.2009), skvěle promyšlený produkt populární hudby (viz příloha č. 7), zatímco termín pop se skloňoval zhruba 30x: pompézní popkulturní hudební směska (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Honza Vedral), převlékli ji do jemně popového stylu (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), klasik popu tvořil a stále zpřítomňuje (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák), uvolněný trůn popového krále (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie autor Pavel Kučera). Debutové album – pochází ze slova début, jež je původem z francouzštiny a značí „první vystoupení“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 87). Album pak je původu latinského a znamená „památník, soubor skladeb“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 24). V angličtině pak je to „označení pro jakoukoli LP desku“ (MATZNER, POLEDŇÁK, WASSERBERK, 1980. str. 24). Debutové album je tedy první hudební nosič, který se od daného interpreta objeví na trhu: 19

debutové album zbouralo všechny hitparády na obou stranách Atlantiku (viz příloha č. 1: Recenze CD, 8.12.2009), rýsuje se další debut (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie - autor Pavel Kučera). LP – „z anglického Long Play, dlouhohrající deska“ (MATZNER, POLEDŇÁK, WASSERBERK, 1980. str. 217). Dnes už téměř archaický pojem, neboť „elpíčka“, jak se jim říkalo, se už téměř nevyrábějí a byla nahrazena nosiči CD. Dnes jsou LP součástí především sběratelských sbírek (ovšem valná řada obyvatel má nějakou tu desku také doma). Kromě toho jsou LP desky užívány řadou Dj (viz niže), kteří například samplováním mění původní skladbu téměř k nepoznání. V našich recenzích jsme se s termínem LP setkali pouze jedenkrát: hlas kličkováním kolem předepsaných tónů připomíná zpomalenou LP desku (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 16.11.2009). Hit – přejaté slovo z angličtiny, jež v překladu znamená „šťastná náhoda“ nebo trefa; „líbivá skladba, šlágr, nápad“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 141). V aktuálním pojetí v recenzích je hitem označována skladba, jež má častou rotaci v médiích a je tím pádem slyšet téměř vždy a všude. Hitmaker je pak člověk, který tyto hity tvoří (ať už komponuje či počítačově programuje) a hitparáda je mediálním žebříčkem poslechovosti19. Kromě výše zmíněných se v recenzích také objevil výraz hitovka, ovšem oproti hitu pouze jedenkrát a spadající spíše do oblasti hudebního slangu, které se budeme věnovat později. Termín hit se vyskytl v recenzích téměř všech hudebních žánrů, kromě žánru vážné hudby: záměrně rezignoval na psaní hitových písniček (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Honza Vedral), vrátili se k projektu českých verzí cizích hitů (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), hity si schovala na konec (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autorka Jana Záhorková). Refrén – „opakovaná část písně“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 285). Ve starších slovnících se ještě vyskytuje varianta refrain, ale ta se v recenzích vůbec neobjevila. Refrén je v podstatě tou částí písně, která by měla posluchače nejvíce zaujmout a kterou si zazpívají společně s kapelou. Důvodem je většinou jednoduchost textů refrénu, které se opakují vždy po sloce a v závěru skladby i několikrát. Často je to tedy jediná část písně, kterou si posluchač zapamatuje 20. V recenzích proto není nouze o slovní obraty chytlavý refrén či silný refrén: chytlavé refrény šly kapele vždycky (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009), ambientní plochy a silný refrén (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Honza Vedral). 19 Hitparáda – také hit parade, „rozhlasové pořady sestavované z bestsellerových nahrávek v oblasti moderní populární hudby“ (MATZNER, POLEDŇÁK, WASSERBERK, 1980. str. 128). V poslední době často k vidění i v televizi (Eso, Medúza, televize Óčko…). 20 Například v rádiích, pokud „anoncují“ písně (tedy pokud lákají posluchače na další hudební program), které zazní v několika příštích minutách či hodinách, vždy pustí malou ukázku z písně, podle které je daná píseň snadno rozpoznatelná, tedy pustí ji od refrénu.

20

Rock – „označení pro nový hudební typ, který nastoupil v polovině 50. let a podstatně proměnil hudební, společenskou i organizační strukturu celé moderní populární hudby, je výsledkem pokračujícího akulturačního procesu, v němž hudba, vlastní jen určitému etnickému okruhu, nabývá sdělnosti i pro širší okruh posluchačů a stává se přirozeným vyjadřovacím médiem, přičemž postupně mění svou podobu“ (MATZNER, POLEDŇÁK, WASSERBERK, 1980. str. 329). Termín rock a jeho složeniny (punkrock, poprock, folkrock, hardrock...) se v recenzích objevují velmi často. Recenzenti se těmito výrazy snaží žánrově hudebně zařadit konkrétní koncert. Odvozeniny začaly vznikat až v poslední době, kdy dochází k různým hudebním fúzím, při nichž se tradiční hudební postupy, typické pro určitý hudební žánr, začaly míchat s typickými hudebními postupy a prostředky žánru jiného. Všechno toto „škatulkování“ (tedy snaha o zařazení dané hudby do nějakého hudebního žánru) vychází z předpokladu, že existuje jakési společné povědomí o tom, co je to rocková hudba (nesoucí se v duchu hesla: sex, drogy a r´n´r), jak se liší od pop music (jež ve většině případů pouze plní funkci hudební kulisy při práci) či od opery (kterou si většinou v rádiu nenaladíte, ačkoli by byla často daleko příjemnější než pop music a která spadá do vyšší kultury). Všechny odvozeniny většinou pochází z anglických slov a protože jsou to relativně mladé žánry, tak pro běžného uživatele bude hardrock jen tvrdší formou rocku a někdy mu budou tyto dva výrazy i splývat21. Aby se docílilo efektu, že rockový koncert byl skutečně velkolepým hudebních zážitkem a protože se s rockovou hudbou příliš neslučují knižní jazyková vyjádření, tak se o rockových koncertech a o interpretech hovoří spíše výrazy hovorové češtiny: hutný rockový nářez (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 20.11.2009), dostala se k pozici největší tuzemské rockové mašiny (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 14.9.2009), provázaný s rockovým nápřahem (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), pohybovat se v nejprovařenějších vodách pop rocku (viz příloha č. 1: Recenze CD, 19.11.2009). Cover version – coververze, z angličtiny, „nová nahrávka úspěšné skladby, kterou předtím v původní nahrávce zpopularizoval jiný interpret“ (MATZNER, POLEDŇÁK, WASSERBERK, 1980. str. 69). Velmi častý jev na hudební scéně, který odstartoval už s érou Golden Kids, kdy byly nedostupné zahraniční skladby pod dohledem cenzury měněny na české skladby, které nebudou nijak „nebezpečné“. V současné době, kdy je populární hudební trh tak trochu přesycen, se coververzí využívá k tomu, aby mohla za krátký čas vzniknout rádoby nová skladba, která má jistotu, že bude posluchači přijata (neboť už jí vlastně znají, byť v jiném provedení). Takovým příkladem je Cohenovo desatero (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), skladba s názvem 21 Tak jako v případě představení Jezus Christ Superstar, které bylo žánrově označováno jak za rockovou operu, tak za muzikál, neboť to bylo první představení svého druhu (hudební podkres byl skutečně rockový a hlasové party velmi náročné nejen co se rozsahu týče, což by tedy mohlo evokovat hudební party v opeře). Ovšem následné muzikály (například Monte Christo, Mona Lisa...) už rozhodně za rockové opery považovat nelze.

21

Hallelujah, která se stala velmi populární v rozhlasovém vysílání ve verzi, jíž nazpívala Alexandra Burke, ovšem jako první vyšla na albu Leonarda Cohena roku 1984. Tato skladba se také dočkala své verze v češtině, kdy si ji na své album vybrala Lucie Bílá. V české verzi však skladba vyznívá nevyváženě (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009) a text tahá za uši (tamtéž). A asi nejnovějším případem coververze je hit Ostrava (nazpívaný interpretem vystupujícím pod pseudonymem Ruda z Ostravy a Martinou Pártlovou). Původní skladba se jmenuje New York (interprety jsou Jay-Z a Alicia Keys) a protože čeští interpreti nepočítali s autorskými právy (vážícími se na hudební originál), tak byla skladba, která si během chvíle získala velkou rozhlasovou popularitu, zakázána 22.Kromě coververze se v recenzích ještě objevil výraz předělávka, který spadá spíše do hovorové češtiny, ale v recenzích se objevoval častěji: skvělé předělávky (viz příloha č. 1: Recenze CD, 8.12.2009), vedle předělávek je tu i dost balastu (viz příloha č. 1: Recenze CD, 28.11.2009). Výraz předělávka se téměř výhradně vyskytoval pouze v recenzích Honzy Vedrala. Dj - disc jockey, dýdžej – „rozhlasový redaktor nebo externí spolupracovník, který připravuje vlastní komentované pořady z gramofonových desek“ (MATZNER, POLEDŇÁK, WASSERBERK, 1980. str. 73). Dnes by tento popis seděl spíše na moderátora rozhlasové stanice. Za dj je dnes považován člověk, jenž většinou na diskotékách nebo na koncertech sestavuje hudební bloky ze zvolených skladeb, které však na místě upravuje (například mícháním dohromady, scratchováním, samplováním…). Komentářů se tito spíše zdržují. Ovšem existují i tací, kteří skutečně pouze pouštějí skladby po sobě tak, aby co nejvíce vyhovovaly náladě na parketu a mezi jednotlivými písněmi občas pronesou několik slov. V recenzích byl zaznamenán jak tvar dýdžej, tak tvar dj, ovšem ten pouze v titulku. Playback – výraz z angličtiny znamenající reprodukci, přehrávání, „zlidovělý populární název pro způsob zvukového záznamu, při němž se jednotlivé složky hudby, znějící v konečném výsledku simultárně, nahrávají postupně na oddělené stopy“ (MATZNER, POLEDŇÁK, WASSERBERK, 1980. str. 308). Dnes se pod tímto pojmem ukrývá i provedení pěveckého čísla tak, že všechny hudební podkresy a doprovodné vokály jsou předem nahrány na nosiči a sólista pak pouze dozpívává (či dohrává) hlavní melodickou linku či libreto. Někdy je dokonce nahráno vše na záznamu a zúčastnění pouze předstírají, že hudbu vytváří naživo23. 22 Existují i coververze, které vzniknou na popud samotného původního interpreta. Nejčastějším důvodem k tomuto kroku je snaha o znovuzpopularizování skladby, která má poutavý text, ale nevyhovující hudební aranžmá nebo naopak. Příkladem může být v televizi nedávno uvedená coververze skladby Zvonky štěstí, při příležitosti divácky úspěšné show Česko hledá Superstar. 23 Tato metoda je hojně používána i na světových pódiích, neboť interpreti by často díky fyzicky náročným choreografiím, které jsou součástí celé show, nezvládli pěvecký výkon. V řadě případů tento způsob, společně s technickými vymoženostmi v oblasti zkreslení zvuku také maskuje, že hlasový projev daného interpreta by se na koncertní pódia v žádném případě nehodil. Ve velké míře se playback používá i v televizním vysílání, převážně v živých přenosech například z předávání hudebních cen, kdy je potřeba, aby skladby zazněly bez jediné chyby, proto se využívá záznamu.

22

Mix/mixáž – z latiny, „způsob konečné úpravy zvuku ve filmu nebo úprava vzájemného poměru síly tónů při nahrávání hudby“ (BARVÍK, MALÁT, MATUŠ, 1960. str. 219). To má na starosti hudební technik - zvukař, který je odpovědný za výsledný sound (zvuk). V recenzích se výraz mix objevil pouze ve spojení: zpěv je zasazen do mixu a neční z něj (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009), v tomto případě je mixem myšlena hudební nahrávka. Ambientní hudba – pod tímto pojmem se rozumí hudba, která plní funkci „estetické zvukové výplně životního prostředí“ (FUKAČ, VYSLOUŽIL, 1997. str. 35). Tento výraz se v recenzích objevil pouze u Honzy Vedrala: nekonečné ambientní plochy (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Honza Vedral), kdy je zde daného slovního spojení užito spíše v zápornému smyslu hodnocení. Festival – z latinského festivus - sváteční, označení specifické slavnostní hudební akce, jejíž náplní bývá prezentace estetických aktivit či umělecké tvorby. Pokud hudba tvoří obsahovou dominantu, pak můžeme hovořit o hudebních festivalech (FUKAČ, VYSLOUŽIL, 1997. str. 216). Několik recenzí se týkalo přímo těchto festivalů. Například: z RFP roste sebevědomý festival (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, xeroxová kopie – autor Pavel Kučera), Sázavafest měl dobrý čich (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 3.8.2009).24Ovšem více se recenzovaly desky či samostatné koncerty (viz graf s názvem: Hudební recenze dle zaměření). Muzikál – druh hudebního divadla spočívajícího na „specifické syntéze výrazových prostředků činohry, operety, opery, revue i baletu“ (FUKAČ, VYSLOUŽIL, 1997. str. 582). Z recenzí vyplynulo, že muzikály jsou hodnoceny Janem Kábrtem vesměs negativně, ať se to týká kostýmů či pěveckých výkonů. Celkem se vyskytlo pouze pět muzikálových recenzí z nichž 3 napsal Jan Kábrt: Johanka z Arku (17.9.2009), Mona Lisa (6.3.2009), Děti ráje (16.11.2009). A po jedné Klára Kubíčková :Pornohvězdy (17.12.2009) a Luboš Mareček: Probouzení jara (27.11.2009). Těm se však recenzované muzikály líbily. Je to možná dáno i tím, že oba výše zmíněné muzikály (nikoli recenzované Janem Kábrtem) nejsou tak mediálně propagované jako muzikály, jež recenzoval Jan Kábrt, a tím pádem jsou na ně kladena daleko menší očekávání a mohou tak více překvapit v lepším slova smyslu. Zpěv – „výraz pro takové použití lidského hlasu, které propůjčuje zvukovému projevu povahu hudební struktury, jakož i pro výsledek této činnosti, tedy pro projev realizovaný jako vokální hudba“ (FUKAČ, VYSLOUŽIL, 1997. str. 1027). Interpret se nazývá zpěvák (zpěvačka) či pěvec (pěvkyně). Stejně jako v případu kapely a orchestru i zde se v souvislosti s populární hudbou setkáme spíše s termínem zpěvák, zatímco pro operu je příznačnější termín pěvec: zbarvený hlas 24 Jak RFP (Rock For People), tak Sázavafest jsou převážně rockové festivaly, ale není nouze ani o festivaly z jiné oblasti hudby: Prázdniny v Telči, Zahrada - folkové festivaly, festival sborového umění, festival romské hudby, folklórní festivaly....

23

naší pěvkyně stále zraje (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 3.11.2009), pěvkyně byla ve svém živlu (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 5.12.2009). V populární hudbě by výraz pěvec měl hanlivé zabarvení. V opeře se pak kromě pěvkyně ještě užívá výrazu operní diva, ovšem tento se v recenzích neobjevil. Mimo výše zmíněné výrazy byly v recenzích zpěváci ještě metaforicky označováni jako hvězdy: operní hvězda se našla ve spirituálech (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 5.12.2009), Müller se stal hvězdou večera (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 6.10.2009). Z dalších příkladů hudební terminologie, jež se také objevily ve zkoumaných recenzích, lze jmenovat: předehra – ouvertura (původně z francouzštiny, je v podstatě vstupní skladbou, v recenzích se objevily obě varianty aniž by byla jedna upřednostňována); opus – z latiny, znamená „dílo“ (vyskytlo se v recenzích pouze jedinkrát); gradace – z latiny, stupňování; gotika - výtvarný sloh 12-15. století, ovšem v muzikologii se jedná o hudbu středověku (FUKAČ, VYSLOUŽIL, 1997. str. 241), v recenzích se však tento termín vyskytl také pouze jedenkrát: skloňuje se termín gotické blues (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009), kdy byla takto žánrově zařazena hudební skupina; rytmus – opakování stejných momentů po stejných intervalech, „nejvýraznější časová artikulace hudby“ (FUKAČ, VYSLOUŽIL, 1997. str. 801); figura – v hudebním názvosloví fungující v řadě specifických významů, „určitý pravidelný, podle jistých zásad uspořádaný a variabilně opakovaný tónový útvar, který se liší od ostatního hudebního kontextu“ (FUKAČ, VYSLOUŽIL, 1997. str. 219), tento termín se vyskytuje i v lingvistice; harmonie – obecně výraz pro soulad, ale v hudební terminologii může „nabývat specifických významů, které mohou původní obecný význam odsunout do pozadí“ (FUKAČ, VYSLOUŽIL, 1997. str. 256), v našem případě je však harmonií myšlen skutečně soulad: poťouchlá harmonie (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009); mikrofon – přístroj pro zesilování zvuku; repertoár – v podstatě hudební databáze daného tělesa, seznam skladeb, které hudebníci hrají. Mimo výše uvedené výrazy samozřejmě nechyběla v hudebních recenzích ani terminologická pojmenování jednotlivých hudebních nástrojů: saxofon, basa ( v našem případě se jednalo o baskytaru, nikoli kontrabas), kytara, smyčce (smyčcové nástroje – housle, viola...), klavír, tympány... Termínem, který je také spjatý s oblastí hudby je termín playlist. Bohužel z dostupných materiálů nebylo možno k tomuto pojmu vyčíst bližší definování, ale ve způsobu v jakém je použito v recenzích je tento výraz synonymem slovního spojení seznam skladeb: finále základního playlistu se nese ve španělském duchu (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Jana Kusalová)25.Korpus SYN2009PUB uvádí výskyt slova playlist 2x, přičemž v obou případech je to 25 V rozhlasové praxi je termínem playlist označována jak celková databáze skladeb, tak konkrétní sousledný rozpis skladeb v dané hodině. Ve slangové verzi se lze i mezi muzikanty setkat s výrazem pleják.

24

ve významu seznamu skladeb. Kromě výrazů z hudební terminologie se v hudebních recenzích setkáme i s výrazy z divadelní terminologie. Takovým příkladem je premiéra ve významu prvního uvedení daného divadelního (pěveckého, hudebního) kusu na scénu a generálka, tedy hlavní (generální) zkouška představení, konaná většinou den před premiérou. Oba divadelní termíny se v našich recenzích objevily i ve stejném významu: úvod koncertního turné byl nakonec generálka (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 6.10.2009) – generálka je zde zvolena metaforicky proto, že od koncertu se očekává, že bude 100% proveden jak po pěvecké, hudební, tak po choreografické stránce, ovšem tento koncert nebyl zcela bez chyby a spíše tedy připomínal veřejnou generálku (tam se mohou přijít podívat diváci a nedokonalosti zde objevené se do premiéry odstraní – v našem případě se odstraní do dalších koncertů); odbýt si svoji premiéru (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, xeroxová kopie – autor Pavel Kučera). Výraz premiéra neměl v recenzích žádné synonymum, dalo by se tedy hovořit o tom, že se jedná o ustálený výraz pro první představení.

Slangové výrazy v recenzích Z hudebního slangu, který byl dostupný pouze v publikaci Slovník nespisovné češtiny (HUGO, 2009) se v analyzovaných hudebních recenzích podařilo identifikovat pouze následující výrazy: Synťák - syntezátor, „elektrofonický hudební nástroj, obvykle klávesový, schopný vytvářet a kombinovat elektronickou cestou řadu zvuků a tónů“ (HUGO, 2009, str. 384): prostřednictvím synťáku se přenést do londýnského klubu (viz příloha č. 1: Recenze CD, 22.10.2009). Šlapat - dobře fungovat: souhra šlapala (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 2.11.2009). Ovšem výraz šlapat se v recenzích objevil i v jiném smyslu: karikatury šlapající zelí (viz příloha č. 7), našlapaná Tesla Aréna (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 19.8.2009). V prvním ze dvou uvedených příkladů je výraz šlapat, coby hovorový výraz, metaforickým vyjádřením neobratného pohybu po jevišti. Ve druhém případě se pak jedná o vyjádření, ze kterého je jasné, že Tesla Aréna byla vyprodaná do posledního místa, že zde nebylo k hnutí, tedy, že pořádání koncertu bylo úspěšné a že o kapelu je velký zájem (kapela je populární). Vypalovačka - „rychlá virtuózní skladba, písnička v rychlém tempu, s výrazným rytmem, která posluchače nutí k pohybu“ (HUGO, 2009, str. 465): vypalovačka od AC/DC (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), grungeová vypalovačka (viz příloha č. 1: Recenze CD, 5.10.2009)26. Vystřihnout - perfektně zahrát (HUGO, 2009, str. 469): vystřihnout skladby (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 14.10.2009). Kromě tohoto slangového vyjádření se v recenzích objevil ještě 26 V terminologii počítačové by pod tímto termínem byl definován přístroj na kopírování (často nelegální) CD a DVD.

25

jeden slovní obrat s podobným významem: vedle toho si střihli i vyklenutější skladbu (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák) – v této recenzi je výrazem střihnout si myšleno „zahrát si“ či „předvést“. Pecka – výraz objevující se v populární hudbě i v jazzu, „strhující píseň či skladba“ (HUGO, 2009, str. 303): zachytili šťavnatou pecku (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák). Kromě hudebního slangu se v recenzích objevily i výrazy například ze slangu sportovního a ze sportovní terminologie: Skórovat – dát koš, gól, „získat bod“ (HUGO, 2009, str. 369), v případě hudebních recenzí se daný výraz vykládá jako „získání bodů“: Bono poprvé skóruje (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Jana Kusalová). Domácí půda – hrát na vlastním hřišti, nebýt v neznámém prostředí. V analyzovaných recenzích se výraz objevil ve slovním obratu: byli zase doma (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 4.12.2009) – ovšem zde ve významu nikoli „být na vlastní půdě“, ale „být si jistý“, mít pevnou půdu pod nohama; parta je doma ve svém hospodském folkrocku (viz příloha č. 1: Recenze CD, 5.12.2009) – ve významu „to je jejich parketa“, tady se vyznají nejlépe. V recenzích byl také několikrát zaznamenán výraz otvírák: otvírák průlomového alba (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 19.8.2009), otvírák desky (viz příloha č. 1: Recenze CD, 5.10.2009), jenž byl ekvivalentem „úvodní skladby“ alba. Dle mého by i tento výraz spadal do hudebního slangu, ale bohužel se mi nepodařilo toto tvrzení adekvátně podložit. V korpusu SYN2009PUB se ale výraz otvírák několikrát objevuje jako součást hantýrky novinářů, kdy se takto pojmenovává hlavní článek čísla s palcovým titulkem. Je tedy možné, že spíše než o výraz hudebního slangu se jedná skutečně o novinářskou hantýrku. Při posuzování slangových výrazů oproti terminologickým výrazům daného žánru je třeba zmínit, že u nových žánrů jsou slangové výrazy v podstatě neoficiálními výrazy terminologickými a vzhledem k neustálému vývoji jazyka je možné, že se z některých slangových výrazů časem stanou termíny oficiální.

Výrazy hovorové a nespisovné Kromě slangových výrazů také není nouze o výrazy z češtiny hovorové: Cigáro – cigareta: pálila cigáro za cigárem (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 2.11.2009). Průšvih – problém: koncert vypadal jako pořádný průšvih (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 6.10.2009). 26

Slabota – slabý, podprůměrný: výsledek je slabota (viz příloha č. 1: Recenze CD, 2.10.2009). Profík – profesionál: zahráli jak se na profíky sluší (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 24.8.2009). Hláška – citace ze známého filmu, knihy, divadelní hry, většinou vtipná a trefná: další hláškou vše shodil (viz příloha č. 3: Recenze hudebních cen). Odvázat se – uvolnit se, zbavit se zábran, rozveselit se: den zakončil dvouhodinovým funky odvazem (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 14.7.2009). Nářez – koncert, skladba: v nářezu chroptí (viz příloha č. 1: Recenze CD, 22.10.2009). Hitovka – úspěšná písnička: i z úvodního nářezu se vyloupne hitovka (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009). Strejc – hanlivé, muž středního věku z venkova, často nepěstěného vzhledu a neoplývající velkou inteligencí: zážitek z pozorování vesnického strejce (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, xeroxová kopie - autor Pavel Kučera). Často se hovorové a nespisovné výrazy najdou v recenzích Honzy Vedrala: zařvat, jako by hrála v nějaké postpunkové bandě (viz příloha č. 1: Recenze CD, 31.7.2009); koncert vypadal jako pořádný průšvih (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 6.10.2009); není žádnej med, měnit vodu na víno (viz příloha č. 1: Recenze CD, 7.10.2009); sjíždět francouzské filmy (viz příloha č. 1: Recenze CD, 24.10.2009); točit mařenou jako zamlada (viz příloha č. 1: Recenze CD, 24.10.2009); nezní jako hudba z gymplu (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009); na stará kolena mu úplně hráblo (viz příloha č. 1: Recenze CD, 16.10.2009).

Cizí slova Kromě již výše jmenovaným výpůjček z jiných jazyků a terminologických výrazů hudebních se v recenzích objevují i další cizí slova: Show – „předvádění zábavného hudebního pořadu (zejména písní) provázené pohybovými, světelnými aj. efekty, příp. něco, co takový pořad připomíná, podívaná (obvykle směšná), nepořádek, zmatek“ (KLIMEŠ, 1998, str. 705-706). Toto slovo bylo v recenzích použito mnohokrát, převážně v recenzích koncertů, ovšem nikoli v případě koncertů vážné hudby. Ačkoli slovník cizích slov uvádí i hanlivý podtext tohoto slova (nepořádek, zmatek), v našich případech bylo užito vždy v kladném slova smyslu (vždy bylo na co se dívat): vtipkoval jako by šlo o one-man show (viz příloha č. 3: Recenze předávání hudebních cen) – jako by byl hlavní hvězdou večera, jako by vše záviselo jen na něm; utáhla celou show zcela bezpečně na muzice (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 19.8.2009) – v tomto případě se jedná o koncert, kde nebylo potřeba žádných doplňujících efektů, ale šlo především o hudbu a zpěv; show měla lepší a lepší momenty (viz příloha č. 2: 27

Recenze koncertů, 2.11.2009) – opět ve významu „koncertu“ Efekt/efektivní - efekt je ve slovníku cizích slov definován jako účinek, výsledek (KLIMEŠ, 1998, str. 144-145). Avšak jak je patrné níže, užívá se tohoto slova i v daleko širších významech. Proto byla také tato cizí varianta užita častěji: bez pozérství a triků na efekt (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 2.11.2009) – v tomto případě by se efekt dal nahradit spíše opisem - aby to dobře vypadalo; poslech má podobný efekt, jako když v deštivém počasí zajedete autem do myčky (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie - autor Pavel Kučera) – zde by český ekvivalent odpovídal slovu „účinek“; dramaturgie skrývá několik nebývale efektních míst (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 6.10.2009) – tady jsou efektními místy myšlena ta místa, která připoutají pozornost diváků; dramatický efekt mrazivé hrůzy (viz příloha č. 5: Recenze koncertů klasické hudby, 3.11.2009) – výrazu efekt je zde použito ve významu „pocitu“; show nesedí jen na efektní scéně (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 20.11.2009) – efektní by zde mohlo být nahrazeno přídavným jménem líbivý. Atmosféra/atmosférický – základním významem tohoto slova je „vzdušný obal zeměkoule obsahující v nižších vrstvách 78% dusíku, 21% kyslíku a 1% jiných plynů a vodní páry“ (KLIMEŠ, 1998, str. 44). V přeneseném slova smyslu (o kterém slovník cizích slov také hovoří) je atmosférou myšlena nálada či prostředí. A v těchto významech je slovo atmosféra užito i v recenzích: zelený laser líně stupňuje atmosféru (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 6.10.2009) – zde je atmosférou myšlena celková nálada koncertu, tedy zda funguje například komunikace mezi posluchači a kapelou; chladná atmosféra koncert neohrozí (tamtéž) – v tomto případě je chladná atmosféra synonymem pro špatnou náladu, tedy pro případ, kdy nebude správně fungovat komunikace mezi skupinou a publikem27; silná atmosféra, prokreslovaná jemnými kytarami (viz příloha č. 1: Recenze CD, 19.11.2009) – v tomto případě nejde jenom o náladu, kterou se deska snaží zprostředkovat, ale také jde o účinek alba na posluchače. Slovo „nálada“ pak bylo použito ještě v podobě odvozeného příslovce: skladba se náladově proměňuje (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009) – ačkoli i zde by se dalo použít spojení atmosféricky se proměňuje, byl zde užit záměrně výraz náladový, který navozuje konotace k přírodním jevům. Pokud bychom hledali výskyt slova atmosféra v Českém národním korpusu28, tak se zde dočteme, že výraz atmosféra má 1689 výskytů, zatímco výraz nálada má výskytů 1079 (není zde však rozlišeno, kolikrát je z celkového počtu výskytů slova atmosféra míněn význam nálada). Podle tohoto korpusu se také přídavné slovo atmosférický 27 Důvodem pro to by mohl být fakt, že v publiku jsou například fanoušci rapu a kapela, která hraje na pódiu (coby předskokan) je folková. Nebo se chladná atmosféra může vyskytnout tehdy, pokud skupina neodehraje dobrý koncert (jsou rozpačití, dělají chyby...). 28 autor: neuveden, Český národní korpus [online]. 2010 [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: Tento korpus SYN2009PUB byl zveřejněn 7.5.2010 a jedná se o dosud největší korpus české publicistiky o velikosti 700 milionů textových slov.

28

vyskytuje 67x a přídavné jméno náladový pouze 36x. Ovšem ze sledovaných výskytů adjektiva atmosférický vyplývá, že se pouze v jednom případě z 50 zobrazených (jež jsou dostupné bez registrace) dané adjektivum objevylo ve významu „náladový“. Daný recenzent tedy zvolil užívanější výraz. Pokud bychom brali v potaz, že ve slovním spojení náladově se proměňuje je použito nikoli adjektivum, ale adverbium, pak výskyt tohoto adverbia náladově je v korpusu zapsán 11x, zatímco adverbium atmosféricky se objevilo 9x. Z těchto devíti výskytů však pouze ve dvou případech ho bylo použito ve významu „náladově“. Ikona – zatímco ve slovníku cizích slov je uveden význam tohoto slova jako obrázku na dřevěné desce, jež „zvýrazňuje bezprostorovost a statičnost“ (KLIMEŠ, 1998, str. 296), tak v recenzi, ve které se vyskytlo, nemělo takový náboženský podtext a bylo ve zcela jiném významu: stát se ikonou (viz příloha č. 1: Recenze CD, 31.7.2009) – zde by se ikona dala nahradit substantivem vzor: stát se vzorem.

Neologizmy Řada z výše jmenovaných výrazů nejenom že je uvedena ve slovníku cizích slov, ale také se o nich hovoří ve slovníku neologizmů: one-man show, globální, party... Neologizmy jsou nová slova v ustálené slovní zásobě, která vznikají buď přejímáním, šířením slov z profesního slangového prostředí do prostředí širšího záběru nebo hojným využíváním slovotvorných prostředků jako předpon mini-, maxi-, anti-, pseudo-, giga- , mega-, hyper-, super- aj. Dalším způsobem tvoření je vytváření českých protějšků k výpůjčkám z cizích jazyků (viz předehra – ouvertura). V hudebních recenzích celkově moc těchto neologizmů nebylo. Daleko více by jich bylo možné najít pravděpodobně ve článcích zaměřených na techniku a elektrotechniku.

Zastaralé a knižní výrazy Kromě neologizmů se v recenzích objevily i výrazy, jež se řadí mezi výrazy zastaralé, archaické: obří spektákl (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Honza Vedral) – divadelní představení nebo podobná produkce (KLIMEŠ, 1998, str. 769). Také se vyskytly výrazy knižní: okatý bonmot (viz příloha č. 1: Recenze CD, 21.12.2009), dar shůry (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 5.12.2009), monstrózní akce (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 14.9.2009), být avizovaným prubířským kamenem (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 24.8.2209) 29. Proti nim však byly neologizmy, cizí slova a přejímky v jasné přesile. 29 Prubířský kámen - „měřítko schopností, znalostí, kvalit ověřujících, zda lze obstát v určité situaci, zda lze splnit určitý úkol“ (ČERMÁK, 1988, str. 128).

29

Tropy Dalším výrazovým prostředkem, který byl v recenzích využíván v hojném množství, byla metafora. Ta se společně s metonymií a synekdochou řadí mezi tropy. Metafora je chápána jako užití slova nebo slovního spojení v přeneseném slova smyslu na základě podobnosti. Podobnost se může týkat například tvaru (zub – ozubená kola), barvy (cihla - cihlově červený), umístění (čelo – čelo pelotonu), rozsahu (kapka, slza – malé množství) či funkce (hlava hlava rodiny). Jak uvádí Encyklopedický slovník češtiny (2002, str. 258-259), lze formálně metafory rozčlenit do čtyř skupin: 1.

metafora substance – hvězdy jsou diamanty nočního nebe, diamanty zářily nad noční

krajinou 2.

metafora činnosti – vody řeky zpívají

3.

metafora vlastnosti – sametový hlas

4.

metafora determinace činnosti – hodinářsky piplavá práce

Podle kontrastů denotátů (výchozího a cílového) lze metafory rozdělit do dvou skupin: a) metafory personifikované (personifikace) – plačící nebe (neživá příroda-člověk) b) metafory depersonifikované (depersonifikace) – pštrosí politika (člověk-zvíře) Přemysl Hauser pak ve své knize Nauka o slovní zásobě (HAUSER, 1986, str. 71-73) rozděluje metafory taktéž na 4 skupiny: 1.

metafory podstatných jmen - pojmenování jedné skupiny je přeneseno na pojmenování jiné

skupiny (např.: zvíře - rostlina → na jívách vykvetly kočičky, věc - část těla → poškrábal se nad pravou lopatkou) 2.

metafory přídavných jmen – jsou patrné ve spojení s podstatným jménem ( např.: jakostní -

těžká práce, měkká povaha; relační – železný zvyk, kamenné srdce) 3.

metafory příslovcí – těžce pracovat, pichlavě hledět

4.

metafory sloves – otevřít diskusi, uspat svědomí; kvákat, kvičet; spadají sem i personifikace:

houba saje, motor běží, slunce vychází. V podstatě metafora substance odpovídá metafoře podstatných jmen, metafora vlastnosti odpovídá metafoře přídavných jmen a metafora činnosti odpovídá metafoře sloves. Proto lze vyskytující se metaforická vyjádření v recenzích rozčlenit následovně: 1.

personifikace: kytarová sóla kvílí (viz příloha č. 1: Recenze CD, 2.10.2009), z pomalých

temp vyrůstá dramatický náboj (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), písňové lůžko vystele orchestr (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), zvolna kráčející basa (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák) 2.

metafora činnosti: sklidili aplaus (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor 30

Honza Vedral), obavy černají (tamtéž), převlékli ji do jemně popového stylu (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009) 3.

metafora vlastnosti: čistá práce (viz příloha č. 1: Recenze CD, 28.11.2009), zemitá píseň

(viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), šerosvitný tón (viz příloha č. 1: Recenze CD, 5.11.2009) 4.

metafora podstatných jmen: odvážný krok jménem Klenot (viz příloha č. 1: Recenze CD,

12.9.2009), hrála pro hrstku lidí (tamtéž), dal muzice barvu i šťávu (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 2.11.2009) 5.

metafora příslovcí: chladně dokonalá show (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 14.7.2009),

jasně nese rukopis (viz příloha č. 1: Recenze CD, 7.10.2009), čerstvě oceněná rocková kapela (viz příloha č. 2: Recenze CD, 9.11.2009). Nejčastějšími metaforami pak byly metafory činnosti, metafory vlastnosti a personifikace. Naopak metafory příslovcí se v daných textech vyskytovaly nejméně. Kromě výše uvedeného členění lze vyskytující se metafory také rozřadit do skupin dle zcela jiného klíče. Takovým klíčem může být například oblast lidské činnosti gastronomické či malířské. Metafory inspirované gastronomií: −

nasládlými melodiemi zahltili éter (viz příloha č. 7), prokousat se až do konce (vit příloha

č. 1: Recenze CD, 15.5.2209), z desky zůstane pachuť (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Honza Vedral), překvapí syrovostí skladby (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009), dal muzice barvu i šťávu (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 2.11.2009), zachytili šťavnatou pecku (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák), rytmus kořeněný harmonikou (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák), pohybovat se v nejprovařenějších vodách poprocku (viz příloha č. 1: Recenze CD, 19.11.2009), hlas naší pěvkyně stále zraje (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 3.11.2009), mohutný zpívající kotel (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 24.8.2009), ingredience muzikálu by byly (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 6.3.2009), zakouřený medový hlas (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Jana Záhorková), skladby se daly vychutnat (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, xeroxová kopie – autor Věra Drápelová), vystoupení udržovalo retro příchuť (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, xeroxová kopie – autor Ondřej Bezr) ... Metafory inspirované malířstvím: −

restaurovat floydovskou Zeď (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 2.11.2009), zachovat

pinkfloydovskou patinu (tamtéž), pouští barvy do smutku (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), pouští do sebe barvy rocku (viz příloha č. 1: Recenze CD, 2.9.2009), servírovali muzikálovou novinku (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 27.11.2009), kytara přibarvuje hudební řečiště ornamenty a linkami (viz příloha č. 1: Recenze CD, 5.11.2009), ve střední a nižší poloze se 31

stále probarvuje (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 3.11.2009)... Mezi metafory se řadí také případ synekdochy, kdy je pojmenování části celku přeneseno na pojmenování celku jako takového (pars pro toto) nebo naopak, kdy je pojmenování celku přeneseno na pojmenování pouze části celku (totum pro parte). Typickými příklady těchto synekdoch jsou: květ – pars pro toto, ve významu celé rostliny; vrch – pars pro toto, celá hora; tabák – totum pro pars, jednotlivé listy; čaj – totum pro pars, taktéž listy, jež se louhují. Ovšem ani jeden z výše zmíněných příkladů synekdoch (dnes už dávno lexikalizovaných) se v recenzích neobjevuje. V recenzích se setkáme s jinými příklady synekdoch: a) pars pro toto: patří k mogulům (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Pavel Kučera) – mogul je konkrétní značka motorového oleje, ovšem v našem případě se nejedná pouze o tuto konkrétní značku, ale výraz mogul je zde použit coby vyjádření hnací síly; jasně nese rukopis (viz příloha č. 1: Recenze CD, 7.10.2009) – zde není výrazu rukopis použito ve smyslu jednoho konkrétního textu, ale coby výrazu zahrnujícího melodické postupy, výrazové prostředky, harmonické figury; smyčce staví majestátní zvuk (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009) – zde jsou ve výrazu smyčce zahrnuty všechny smyčcové nástroje, jež se na hudebním provedení podílejí (housle, violy, kontrabas...) b) totum pro pars: hudebníci kouzlili s barokem (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 3.11.2009) – baroko, coby celé období dějin, zde vyjadřuje pouze barokní hudbu a nikoli historické události či architekturu; dostali Barcelonu na kolena (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Jana Kusalová) – Barcelonou zde není myšleno celé město, ale pouze část obyvatel (fanoušků), jež přišli na koncert. Kromě synekdoch se ve spojitost s tropy také hovoří o metonymii, kdy brán zřetel na vnitřní (věcnou) souvislost. Takový příklad je možný najít v recenzi Honzy Vedrala, kdy hovoří o tom, že skupina naverbovala fanoušky do bitvy na Bílé Hoře (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 14.9.2009). Je jasné, že se zde skutečně v současnosti neodehrála žádná bitva ani nebyli verbováni vojáci, ale konal se zde velkolepý koncert, kterého se zúčastnila spousta lidí, proti sobě stály 2 skupiny (fanoušci, kapela) a koncert se neobešel bez hluku a emocí. Tím tedy vysvětlena věcná souvislost koncertu Kabátů v Praze s historickou událostí roku 1620. Je vcelku pochopitelné, že se v hudebních recenzích budou často objevovat metafory spojené s barvami hlasu, neboť jednou z vlastností hlasu je právě barva (témbr, zabarvení). To, že se barvy vyskytují jak ve středních, tak vysokých polohách je také očekávaným jevem, neboť hlas má celkem tři rejstříky: hluboký, střední, vysoký. Celkově se metafory objevovaly ve všech recenzovaných oblastech a nelze říci, že by se například v recenzích koncertů objevovalo více metafor než v recenzích CD. Toto spíše záleží na autorovi, který daný text píše. Dalo by se říci, že 32

funkcí metafor v textu je neobvyklé či neotřelé popsání skutečnosti, která by bez těchto příkras mohla být považována za nezajímavou. Publicistické texty (do kterých recenze spadá) jsou psány proto, aby byly čteny co nejširším množstvím čtenářů, aby informovaly a aby upoutaly čtenářovu pozornost (nejprve titulkem a pak i celým obsahem). Recenze jsou vesměs subjektivní názory recenzentů na daná díla a sám čtenář si na základě těchto recenzí má udělat sám o představení (koncertu, knize...) svou představu a díky té pak třeba daný festival navštíví či naopak se kupříkladu určitému muzikálu vyhne. Některá původně metaforická vyjádření byla až automatizována a tím se podílela na rozšíření původního významu slov nebo se stala součástí frazémů. Většina užitých metafor v recenzích je poměrně běžná, ale byly zaznamenány i metafory neobvyklé, tedy stylově aktivní, mezi nimiž lze jmenovat přirovnání kapely k největším mogulům současného podivínského elektro popu (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie - autor Pavel Kučera), fanoušků k bojovníkům naverbovaným do bitvy na Bílé Hoře (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 14.9.2009) a úspěch alba ke zbourání prodejních hitparád na obou stranách Atlantiku (viz příloha č. 1: Recenze CD, 8.12.2009).

Frazémy Vzhledem k tomu, že recenze vychází téměř každý den, recenzentů je málo a nemění se výrazně oblasti recenze (stále se píše o koncertech, festivalech, vyšlých CD...), je jasné, že je zde omezený repertoár slovní zásoby, kterou je třeba stále inovovat, aby mohl recenzent psát poutavě. Takovými inovacemi jež slouží k obohacení výrazových prostředků v recenzi je jak užití již výše zmíněných neologizmů či metafor, tak také frazémů. Nejucelenější bádání o frazémech a idiomech lze najít u Františka Čermáka. Podle něj lze frazém a idiom definovat jako „stálenou kombinaci jednoho slovního druhu s jiným, popřípadě kombinaci komponentů stejného slovního druhu, příznačnou tím, že minimálně jeden z komponentů je omezen právě na této kombinaci v daném významu a funkci“ (ČERMÁK, 1988, str. 9). Frazémy a idiomy jsou tedy jedinečná spojení minimálně dvou prvků, z nichž některý (nebo žádný) nefunguje stejným způsobem v jiném spojení. Rozdíl mezi frazémem a idiomem spočívá v úhlu pohledu analýzy. Pokud se analyzuje daný útvar z hlediska formálních rysů, pak se jedná o frazém. Pokud však provádíme analýzu z hlediska relevantních sémantických rysů, jedná se o idiom (Encyklopedický slovník češtiny, 2002, str. 139). Pro účely této práce však budeme používat pouze termín frazém. V souvislosti s frazémy je důležitým pojmem kolokabilita prvku. Kolokabilitou prvku je myšlena sémantická a formální spojitelnost prvku s jinými. Jedná se tedy o schopnost prvku spojovat se ve stejné funkci v textu buď s velkým nebo malým repertoárem jiných prvků, jež však náleží stejné 33

třídě. Například u adjektiva myší by třída prvků mohla obsahovat slovesa kousání, hryzání, škrábání či substantiva srst, drápky, chlupy aj. Jiná třída, která by se pojila například s prvkem hudba, by mohla obsahovat substantiva klavír, buben, saxofon nebo adverbia živě, pomalu, mírně rychle apod. Většina prvků na úrovni slova má kolokabilitu značně rozsáhlou (nikoli však neomezenou). Existují však i prvky, které jsou monokolokabilní, tedy takové, které se v jazyce vyskytují pouze díky svému výskytu ve frazému. Takovým příkladem jsou výrazy: duhu (dativ od hypotetického slova „duh“), šlak, hin, krážem. Nepotkáme se s nimi v žádných jiných spojeních než: být z toho hin, jít k duhu, trefil ho šlak, chodí křížem krážem. Žádný z těchto monokolokabilních prvků však v recenzích nebyl zaznamenán. Frazémy lze rozdělit do několika skupin. Jedno z dělení, podle motivovanosti (ČERMÁK, 2007, str. 178-191), je rozčlení do tří skupin: 1.

dekonkretizace: věc konkrétní → věc abstraktní: hodit něco za hlavu, tvrdý oříšek

2.

deanimalizace: živočich → člověk/věc abstraktní: být pod psa, tvrdohlavý jako mezek

3.

antropomorfizace: věc/živočich → člověk: hlava skopová.

Z jiného úhlu pohledu bychom pak frazémy mohli rozdělit následovně: −

poetické (letět na křídlech lásky)

−

knižní (vylévat si srdce)

−

publicistické (vypustit pokusný balónek)

−

neutrální (budit zdání)

−

kolokviální (být utahaný jako pes)

−

slangové (nasadit trháka)

−

argotické (udělat káču)

−

archaické (kolem močidla chodě neujdeš nádchy)

−

cizojazyčné (veni, vidi, vici)

−

frazémy biblického původu (oddělit koukol od zrna)

−

lidové (být v koncích)

−

a další.

Jiné možné dělení předkládá ve Slovníku synonym a frazeologismů J. V. Bečka (BEČKA, 1982, str. 322). Podle něj lze frazémy (frazeologické obraty) rozčlenit na základě okolností vzniku na tyto tři skupiny: 1.

frazeologické obraty intenzifikační (zesilující)

2.

frazeologické obraty verbalizační (slovesné)

3.

frazeologické obraty konkretizační (rčení).

Intenzifikační frazeologické obraty pak lze členit ještě na: 34

a) slovní přirovnání - krade jako straka b) větné přirovnání - spal, jako když ho do vody hodí c) intenzifikace přídavným jménem, příslovcem - mravenčí píle d) intenzifikace podstatným jménem – po zuby ozbrojený e) intenzifikace větou účinkovou – lže, až se mu od úst práší. Verbalizační frazémy pak Bečka dělí na deset podskupin (BEČKA, 1982, str. 342-343) a protože verbalizačních frazémů byla v našich recenzích celá řada, uveďme si i toto detailnější dělení: a) vyjádření abstraktního majetnictví, zpravidla se pojí se slovesem mít: mít strach, mít dojem b) vyjádření abstraktního stavu, zpravidla se pojí se slovesem být: být na rozpacích, být pod vlivem c) vyjádření: dostat se do stavu označeného substantivem: nabýt jistoty, získat důvěru, upadnout do rozpaků, zaujmout stanovisko d) vyjádření: dostat koho nebo co do stavu označeného substantivem: naplňovat koho úžasem, dohnat koho do zoufalství, dodávat komu odvahu e) způsobovat stav vyjádřený substantivem, dělat to, co vyjadřuje substantivum: budit pozornost, vyvolávat zmatek, věnovat pozornost, dělat kroky f) slovy nebo jednáním dávat najevo, co označuje substantivum: vyslovovat pochybnosti, projevit nedůvěru, podat důkaz g) překonávat stav vyjádřený substantivem: překonat překážky, rozptýlit obavy, řešit problém h) činit co v souladu nebo v rozporu s tím, co vyjadřuje substantivum: zachovat klid, rušit klid, obcházet zákon ch) měnit stav vyjádřený substantivem, a to kvantitativně: zvyšovat teplotu, prohlubovat rozpory i) nastává jev označený substantivem: zavládlo ticho, hrozí nebezpečí. Co se týče rčení, tak to jsou „frazeologické obraty, které jako celek označují skutečnost složeným pojmenováním nepřímým (metaforickým, metonymickým, synekdochickým)“ (BEČKA,1982, str. 402). V podstatě obsahují větné sdělení v ustálené formě a aktuální je tu pouze ta část, jíž takové rčení zasahuje do skutečnosti. Rčení tvoří podstatnou složku frazeologie 30 a svým rozsahem jsou větší než frazeologické obraty intenzifikační i frazeologické obraty verbalizační dohromady. Rčení se v textech užívají proto, že zvyšují pestrost slohu, rozšiřují možnosti přiléhavého pojmenování a jejich význam bývá často bohatší a speciálnější (tedy dokáže postihnout i jemné nuance) oproti vyjádření jednoduchými slovy (ostatně taková je v podstatě funkce všech frazémů a nejenom jich). Frazeologické obraty v recenzích mají navíc hodnotící funkci kladnou či zápornou. Další možné dělení rozčleňuje frazémy v prvé řadě na dvě základní skupiny: slovesné a neslovesné 30 Frazeologie může být chápána jako „disciplína zabývající se studiem a popisem frazémů a idiomů“ (Encyklopedický slovník češtiny, 2002, str. 142). Ovšem v našem případě je frazeologií myšlen soubor ustálených slovních spojení.

35

(ty pak ještě na nominální a relační), případně lze frazémy dělit podle toho, zda se v nich objevují předložkové konstrukce či nikoli. Z hlediska slovních druhů by se pak frazémy mohly dělit dle následných struktur: −

adjektivum – substantivum: bledá tvář, modrá krev, z našich recenzí by sem patřilo

například: Cohenovo desatero (viz příloha č. 1: Recenze koncertů, 10.11.2009) – skladba Hallelujah; nejtěžším kalibrem (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 24.8.2009) – tedy zahájili tím nejlepším, co bylo, tou největší hvězdou festivalu −

substantivum – substantivum: čas od času, v našich recenzích by tomu odpovídaly frazémy:

cigáro za cigárem (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 2.11.2009) – ve významu jednu za druhou, tedy stále; ruku v ruce (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák) – s významem společně −

verbum – substantivum: být na dohled, přicházet v úvahu, v analyzovaných recenzích by

mezi tuto skupinu patřily frazémy: strčit do kapsy (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 20.11.2009) – být lepší než někdo jiný, lépe zvládnout daný úkol; byla ve svém živlu (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 5.12.2009) – být si jistý, dobře znát danou problematiku, k tomuto obratu by se dal ještě zahrnout obrat byli zase doma (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 4.12.2009), jež má podobný význam, tedy být si jistý, získat pevnou půdu pod nohama −

a další.

Toto dělení vychází z Čermáka (ČERMÁK, 2007) a jeho pojetí je nejkomplexnějším členěním frazeologie vůbec. Ovšem pro účely této práce není potřeba rozebírat vyskytující se frazémy do takové hloubky. V analyzovaných recenzích se objevila celá řada frazeologických obratů i rčení a protože výše uvedený systém J. V. Bečky vyhovuje nejlépe, tak následující rozčlenění nalezených frazeologických obratů vychází z něj, ale je zjednodušeno.

Frazémy a přirovnání v recenzích Na základě terminologie J. V. Bečky lze tedy materiál analyzovaných recenzí rozčlenit následujícím způsobem. 1.

Obraty intenzifikační: a) přirovnání: zpěv je působivě barevný jako krajina za babího léta (viz příloha č. 2:

Recenze koncertů, 14.10.2009) – zde je užito přirovnání k babímu létu coby k období, které hýří všemi barvami, hlasový projev je takto hodnocen jako profesionální, zpěvák je schopen vyzpívat melodické linky s různými náladami a styly (chanson, rock...); proplétá se mezi tempy jako ševcovo 36

šídlo (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák) – zkušeně, rychle, přesně a s radostí; scénky jako by vypadly ze zlatých silvestrovských večerů na Nově (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 16.11.2009) – opět negativní hodnocení, neboť silvestrovské večery na Nově jsou pro autora synonymem trapné televizní zábavy, jež se snaží o humor, ovšem výsledek je spíše k pláči; spojení je jako černočerný jing nadruhou (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009) – – jelikož se v této recenzi hovoří o skupině, jež hraje specifickou hudbu, je toto přirovnání užito v kladném slova smyslu, neboť jestliže se někdo snaží být záporným (což tmavý jing je), tak toto přirovnání je pro něj pochvalou; konstrukce vypadá jako obří chobotnice (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Jana Kusalová) – zde bylo použito přirovnání na základě podobnosti scény s hlavonožcem, neboť scéna měla pravděpodobně několik dílčích pódií asociujících chapadla; kýč jak velehora (viz příloha č. 1: Recenze CD, 24.10.2009) – něco velmi nevkusného a nepřehlédnutelného; valčík hrál jako sám ďábel (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, xeroxová kopie – autor Věra Drápelová) – hrál bravurně, v rychlém tempu, technicky profesionálně odvedený koncert b) větné přirovnání: zařvat, jako by hrála v nějaké postpunkové bandě (viz příloha č. 1: Recenze CD, 31.7.2009) – mít dobrý hlasový rozsah, velký hlasový fond a zajímavé zabarvení; poslech má stejný efekt, jako když v deštivém počasí zajedete do myčky (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Pavel Kučera) – záporně vyznívající přirovnání, neboť použití myčky v dešti je zbytečné; do mikrofonu naříká, jako by umírala na předávkování leštidlem na parkety (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009) – je jasný obdiv k hlasovým schopnostem zpěvačky, pokud by se však nejednalo o specifický žánr hudby, ke kterému tento styl projevu patří, tak by toto přirovnání bylo značně negativní. 2.

Obraty verbalizační: bylo to patrné od první noty (viz příloha č. 2: Recenze koncertů,

2.11.2009) – tento obrat by se dal nahradit obratem: je to jasné už od začátku; Müller se stal hvězdou večera (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 6.10.2009) – odvedl skvělý výkon, velmi zaujal a zapsal se do paměti diváků; mít ambice obsadit (viz příloha č.1: Recenze CD, 19.11.2009) – být cílevědomý, chtít se dostat na vrchol; řádila s nekonečnou energií (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 9.11.2009) – analogie obratu : být plný energie, projevit energii; má dar vládnout písni (viz příloha č. 1: Recenze CD, 2.9.2009) – umí si přizpůsobit hudební podkres i text tak, aby vše působilo přirozeně a daná interpretka tak mohla ukázat skvělý přednes. 3.

Frazémy31 – často se neobjevují ve své původní podobě, ale v obměnách: Sázavafest měl

dobrý čich (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 3.8.2009) – to se od původního frazému mít dobrý 31 Ve Bečkově pojetí by této kategorii odpovídal termín rčení a naopak v Čermákově pojetí, by se jednalo o konkretizační frazémy.

37

čich, tedy být důvtipný, příliš neliší; deska ze staré školy (viz příloha č. 1: Recenze CD, 24.10.2009) – původní frazém zní být ze staré školy, tedy být konzervativní, což je v našem případě spojeno s odmítáním nových hudebních postupů; zpívá, jak jí zobák narost (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 2.11.2009) – vychází z frazému mluví, jak mu zobák narostl, ve významu „mluvit otevřeně“, v našem případě se význam trochu posunul, jedná se o kladné hodnocení pěveckého výkonu, neboť zpěvačka nepoužívá technického zkreslení hlasu, ale sází na svůj přirozený talent a um; text tahá za uši (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009) – nepříjemný zvuk, v našem případě se text nedá poslouchat, neboť jde proti rytmu, případně není stylisticky vyvážený; není žádnej med (viz příloha č. 1: Recenze CD, 5.10.2009) – zde je užita hovorová podoba frazému není to žádný med, ve významu nesnadné práce, tedy něčeho nejednoduchého; strhující živelnost nemá v krvi (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Věra Drápelová) – mít to v krvi znamená mít to osvojené, tedy v našem případě se má interpretka ještě co učit, neboť projev působí nepřirozeně; má všechny v hrsti (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Jana Kusalová) – mít koho v hrsti čili ovládnout někoho, v této recenzi bylo frazému užito k vyjádření naprosté oddanosti fanoušků kapele, stejný význam má i frazém mít publikum omotané kolem prstu (viz příloha č.2: Recenze koncertů, 25.8.2009)32; na pódiu poskakoval jako janek (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie - autor Honza Vedral) – ačkoliv by se mohlo zdát, že janek je částečně hanlivé, v tomto případě tohoto frazému autor užil aby vyjádřil elán zpěváka, který i přes svá léta není pouze statickou figurkou na jevišti; vylouply se jak z jednoho kusu (viz příloha č. 1: Recenze CD, 14.11.2009) – působí celistvě a není v nich náznak po násilných zásazích střihu; ke komedii má Mona Lisa stejně daleko jako da Vinci k impresionistům (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 6.3.2009) – zde je použito frazému v negativním slova smyslu, neboť je jasné že da Vinci má k impresionistům hodně daleko, liší se ve stylu kresby, v používání barev..., muzikál tedy žádnou komedií není, ačkoliv by jí měl být; tak, jako by hrála odjakživa (viz příloha č 1: Recenze CD, 5.12.2009) – dobří muzikanti, kteří si rozumí nejen hudebně a jsou mistři svého řemesla; získali srdce teenagerů (viz příloha č. 1: Recenze CD, 15.5.2009) – tento obrat by se dal zařadit i do kategorie synekdoch, neboť se samozřejmě nejedná o lidský orgán, ale o pozornost a sympatie posluchačů určité věkové skupiny; opuštěný trůn skupiny Lucie (viz příloha č. 1: Recenze CD, 19.11.2009) – místo na vrcholku, v našem případě se jedná o volné místo v žebříčku nejoblíbenějších a nejúspěšnějších kapel české populární scény; ustrnout v čase (viz příloha č. 1: Recenze CD, 24.10.2009) – neorientovat se v současném světě, ale zůstat způsobem vyjadřování i způsobem života v minulosti; mít chuť bavit se hudbou (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 32 Čermák také uvádí, že rozdíl mezi konkretizačním přirovnáním (tedy frazémům, dle našeho členění) a přirovnáním intenzifikačním je v tom, že rčení jsou celé obrazné obraty, zatímco když se pojí obraz ke slovu přes srovnávací spojku (jako), pak se jedná o přirovnání.

38

9.11.2009) – mít náladu, být v dobrém rozmaru, hudba je v tomto případě zdrojem zábavy a dobré nálady Kromě těchto menších variant na úrovni fonologické a morfologické (žádnej med - žádný med...) byl v analyzovaném materiálu zaznamenám ještě případ variant a transformací, jež slouží jako textové aktualizace. Aktualizace jsou vysloveně autorské, tedy řadí se mezi neustálené inovace, jež autoři individuálně vnášejí do textu. Nejčastěji byly zaznamenány varianty frazému od á (až) do zet. Slovník české frazeologie a idiomatiky uvádí: „v celém rozsahu n. průběhu, ve všech jeho částech, složkách, etapách, vcelku i s veškerými jednotlivostmi, s jednotlivými podrobnostmi, detaily“ (ČERMÁK, 1988, str. 27). Varianty tohoto frazému byly v hudebních recenzích následující: od pobaveného nadhledu až k razantnějšímu přišlápnutí (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009); od obalu k obsahu (viz příloha č. 1: Recenze CD, 16.10.2009); od číči k Brechtovi (viz příloha č. 1: Recenze CD, 22.10.2009); od obalu přes zvuk až po poslední úder do kytary (viz příloha č. 1: Recenze CD, 24.10.2009). Nutno podotknout, že díky tomu, že tyto varianty jsou čistě individuální, tak se většina z nich objevila v recenzích Honzy Vedrala, zatímco jiní recenzenti je téměř neužívali. Dalšími variantami, které se v analyzovaných recenzích vyskytly, byla následující slovní spojení: od klišé ke klišé (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 14.9.2009) – jedná se o variantu původního nepříznivého frazému: ode zdi ke zdi, jehož význam by se dal vysvětlit jako pohyb od jedné krajnosti ke druhé, bez ohledu na zásadu (ČERMÁK, 1988, str. 394); na kost promoklí lidé (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, xeroxová kopie – autor Honza Vedral) – původní přirovnání zní: zmrzlý jako kost, tedy „být mrazem krajně ztuhlý“ (ČERMÁK, 1983, STR. 166) – v našem případě použito pro vyjádření stavu diváků vzhledem k nepříznivému počasí; sázka na psychedelické primal Scream (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 24.8.2009) – pochází ze rčení: vsadit vše na jednoho koně/jednu kartu, tedy mít důvěru v jednu věc, pro kterou jsem ochoten obětovat téměř vše; mohou se vést na vlnách (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, xeroxová kopie – autor Ondřej Bezr) – být na výsluní, užívat si slávy, být populární, v oblibě; jede do roztrhání hlasivek (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 19.8.2009) – jede na plný plyn, vydat ze sebe vše, odvést ten nejlepší možný výsledek; po pár minutách se ocitnete na jiné planetě (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 16.11.2009) – původní frazém zní: být jako z jiného světa, v našem případě se jedná o přirovnání k něčemu neobvyklému, těžko pochopitelnému, tedy o záporné hodnocení dané situace; neudělají díru do místní muzikálové scény (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 16.11.2009) – udělat díru do světa, být úspěšný, dokázat něco, co jiní ne. V analyzovaných recenzích jsme se také několikrát setkali se zkracováním frazémů. Například: když dva dělají totéž (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 16.11.2009) – původní přísloví zní: když dva dělají totéž, není to totéž; do třetice všeho dobrého (viz příloha č. 1: Recenze CD, 14.11.2009) 39

– vypuštěnou částí je tu: ...i zlého; kapely si mohou určovat pravidla (viz příloha č. 1: Recenze CD, 31.7.2009) – původní znění: dle pravidel hry; zahrát jak se sluší (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 24.8.2009) – jak se sluší a patří. Důvodem pro toto zkracování a nakonec i užívání frazémů či metafor může být jazyková ekonomie, neboť výše uvedenými výrazy často snadněji a za použití menšího množství výrazů můžeme popsat stávající realitu, aniž bychom užívali například zdlouhavých vedlejších vět. Bez použití metafory by výraz kvílející kytara mohl být popsán následovně: kytara, jež zní nepříjemně, harmonicky ve vyšších oktávách. Zatímco v prvním případě nám stačila dvě slova pro vyjádření zvuku kytary, ve druhém případě bylo potřeba nejméně čtyř slov. Pro noviny, ve kterých recenze vycházejí a jež jsou omezeny rozměry stran, je tedy ekonomičtější užívat taková slovní spojení, jež vystihují podstatu řečeného a dosahují menších rozměrů. Z výše uvedeného je jasné, že autoři recenzí rádi používají výrazové jazykové prostředky, které nejenže jsou ekonomicky úspornější, ale také více upoutají pozornost čtenáře než obvyklá slovní spojení. Navíc tak mají recenzenti také šanci uplatnit svou jazykovou kreativitu. Na základě analýzy také vyplynulo, že zatímco s intenzifikačními obraty a s frazémy se setkáme častěji, verbalizační obraty se objevují pouze sporadicky. Běžné spontánní komunikaci jsou vlastní lidové frazémy a kolokviální frazémy (být trnem v oku, držet na uzdě...) a protože frazeologie se neustále proměňuje v závislosti na mluvčích (jedná se o změnu jazykových prostředků a vyjadřování, neboť frazeologické obraty čerpají z kontextu) je jasné, že frazeologie je zákonitým jevem jazyka, jehož jednou ze základních vlastností je neustálý vývoj. Časté užívání frazémů a metafor (tak jak tomu bylo v námi analyzovaných recenzích) může být chápáno jako znak vytříbenosti, ovšem nelze na druhé straně říci, že jedinci, kteří frazémy a metafory nepoužívají v takové míře (například u Ondřeje Bezra se v porovnání s Vladimírem Vlasákem či Honzou Vedralem vyskytlo daleko méně metafor) by měli slovník ochuzený. U nich se můžeme setkat s metaforami vlastními. Příkladem může být tento slovní obrat: z pozice „uvítacího přípitku“ vytěžili maximum (viz příloha č. 4: Recenze festivalů, 24.8.2009) – kdy autor uvítacím přípitkem měl na mysli kapelu, jež zahajovala celý festival a byla předskokanem hlavních hvězd programu, z čehož plyne, že diváků bylo méně a někteří fanoušci brali tuto kapelu pouze jako nutné zlo před tím, než nastoupí jejich oblíbenci. Ve frazeologii by se pak dalo hovořit o individuálních frazémech, k jejichž rozšiřování přispívá jejich výskyt v televizních seriálech, filmech a reklamách.

40

Rozdíly ve výrazových prostředcích jednotlivých autorů V recenzích autorů, jimž byla v MF Dnes otisknuta více než jedna recenze, lze najít jisté prvky, které jsou charakteristické právě pro daného autora. Dalo by se tak hovořit o individuálním stylu autora. Takovým příkladem jsou recenze Honzy Vedrala. Tento autor ve svých recenzích často používá následující výrazy, které se u jiných autorů nevyskytují: košilatá historka, klenutá melodie, tlačit na pilu, nervydrásající, monstrózní. Také oproti jiným recenzentům často užívá hovorové výrazy (zařvat, pořádný průšvih, není žádnej med, rockový nářez). Hovorové výrazy v jeho recenzích nejsou až tak překvapivým jevem vzhledem k tomu, že sám recenzent sebe zve Honzou a nikoli Janem Vedralem. Jeho recenze jsou také plné neobvyklých přirovnání, jež však většinou jsou ve významu záporného hodnocení daného díla (tedy vypovídají o negativním vztahu či pohledu recenzenta na dané dílo). Díky tomu se dozvíme, že kytarová sóla kvílí jako kočka omylem zavřená v pračce a zpěvák je naléhavý jako ten, kdo ji tam zavřel (viz příloha č. 1: Recenze CD, 28.11.2009); deska zní, jako by při natáčení zřejmě mučili nachlazeného křečka (tamtéž); hlasová poloha připomene děsivý zvuk rukavice Freddyho Kruegera z Noční můry v Elm Street (viz příloha č. 1: Recenze CD, 21.12.2009); přes zuby tlačené slůvko „dřímej“ v ukolébavce vás bude nejspíš ještě dlouho budit ze sna s pocitem, že někdo v místnosti něžně volá: Chcípni (tamtéž); tlačí ze sebe, jako by ji někdo pod upjatým hrdlem celou dobu nahrávání držel kudlu (tamtéž); slovo zní, jako by mělo být zpěvaččino poslední (tamtéž). Podobná expresivní přirovnání se objevují i v recenzích Pavla Kučery, kde je hlasový projev zpěváka pro změnu přirovnáván k umírání na předávkování leštidlem na parkety (viz příloha č.1. Recenze CD, 12.9.2009); zpěvem připomíná utržený nehet, který přejíždí po napnuté látce (viz příloha č. 1: Recenze CD, 12.9.2009). V tomto případě by se však tato expresivní přirovnání dala pochopit, neboť autor v dané recenzi popisoval blues, které se utrhlo ze řetězu (tamtéž) a jehož protagonisté jsou vyvrženci pekla v post emo světě (tamtéž). Oproti tomu expresivní hodnocení Honzy Vedrala, jenž vánoční album Ivety Bartošové, které zní jako béčková muzikálová tragédie (viz příloha č. 1: Recenze CD, 21.12.2009), je vším jiným, než výrazem vánoční pohody (tamtéž) a zpěvaččin projev přirovnává k Noční můře v Elm Street, je značně překvapující. Kromě již zmíněné Noční můry v Elm Street lze v hudebních recenzích najít i další přirovnání, jež odkazují k filmovému průmyslu. Takovým příkladem je recenze Jana Kábrta, ve které je muzikálové představení přirovnáváno ke scénkám, jež jako by vypadly ze zlatých silvestrovských večerů na Nově (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 16.11.2009). V jiném muzikálu pak jsou filmové dotáčky hodnoceny jako vystřižené z Pyšné princezny, kde by květina povadla žalem (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 17.9.2009). Festivalová scenérie pak podle Honzy Vedrala by byla velkou inspirací pro režiséra zombie filmů (vit příloha č. 4: Recenze festivalů, xeroxová kopie – 41

autor Honza Vedral) a dle jeho terminologie se najdou mezi hudebními fanoušky i méně znalí, ale starší fanoušci, kteří považují slova jako MP3 nebo internet za součást nějakého Rumburakova nepovedeného zaklínadla (viz příloha č. 1: Recenze CD, 24.10.2009). Jana Kusalová pak v jedné recenzi shledala scénu tak promyšlenou, že vypadala jako ze Star Treku (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Jana Kusalová). Mimo tato slovní spojení s odkazy k filmovému průmyslu, se v recenzích objevilo i přirovnání inspirované literaturou, kdy Jana Záhorková hodnotí zpěváka jako Mirka Dušína z Bon Jovi (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 9.11.2009). Recenze Vladimíra Vlasáka jsou také plné charakteristických spojení, která jiní autoři neužívají. Jeho recenze jsou plné metafor, poetizmů, barev a někdy i knižních výrazů: basa přeskakuje malými plamínky a v závěru písně zahoří naplno (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák); křehký hudební tep navozuje přímořskou náladu (tamtéž); zvuk se proplétá se sametovými tóny (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009); vášnivost pouští barvy do smutku (tamtéž); kytara se nevzpíná nad hudebním řečištěm (viz příloha č. 1: Recenze CD, 5.11.2009); nastolí náladu, která by odpovídala podzimní plískanici a ohni v krbu (tamtéž). Podobně poetická spojení slov používá ve svých recenzích i Věra Drápelová: koncert navodil atmosféru tajemného nočního chvění (viz příloha č. 5: Recenze koncertů vážné hudby, 3.11.2009); virtuoska dotvořila představu sladkého snu o lásce (tamtéž). V recenzích Vladimíra Vlasáka se pak ve větší míře vyskytují slovní spojení: šťavnatá pecka, barevné tóny, parketa jí sluší, sázka na jistotu. Další překvapivá, neobvyklá a někdy i vtipná přirovnání lze najít i v recenzích Jana Kábrta. Ten například přirovnává předávání cen Thálie k tak zkostnatělému úkonu u nějž by usnula i obsluha kávovaru (viz příloha č. 3: Recenze hudebních cen), hudba některých interpretů vypadá, jako by se snažila definovat nový žánr-instantní (viz příloha č. 6: Recenze muzikálů, 6.3.2009) a stylizaci večera předávání Slavíků do letecké linky pak hodnotí zvláštní vůní, která je stejná jako by si Slavíci hráli na zkažené maso v supermarketech (viz příloha č. 3: Recenze hudebních cen). O supermarketech, coby převzatém výrazu z angličtiny, hovoří v recenzích i Pavel Kučera. Dle jeho názoru některé hudební nosiče nemají jiné ambice než existovat, být všude, hlavně v supermarketech a udávat rytmus plnění nákupních vozíků (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor Pavel Kučera). Recenze a použité výrazové prostředky v nich by se daly rozčlenit a hodnotit nejen z hlediska jednotlivých autorů, ale také z hlediska genderového. Tím se však v naší práci zabývat nebudeme. Za zmínku v této souvislosti ale jistě stojí, že přirovnání fanoušků k naverbovaným bojovníkům (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 14.9.2009), Toma Jonese k výtečnému a seřízenému motoru (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák), kapely k největším mogulům současného podivínského popu (viz příloha č. 1: Recenze CD, xeroxová kopie – autor 42

Pavel Kučera) či k rockové mašině (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, 14.9.2009) se v recenzích, jež byly psané ženami, nevyskytovala. Oproti tomu však slovní spojení vášnivost pouští barvy do smutku (viz příloha č. 1: Recenze CD, 10.11.2009), boj o lásku na život a na smrt (viz příloha č. 1: Recenze CD, 22.10.2009), ledabylý půvab (viz příloha č. 1: Recenze CD, 19.11.2009), hladivá atmosféra (viz příloha č. 2: Recenze koncertů, xeroxová kopie – autor Vladimír Vlasák) a kouzlení saxofonu (viz příloha č. 1: Recenze CD, 3.11.2009) najdeme v recenzích mužů, což by bylo možná pro řadu genderových badatelů značným překvapením.

Shrnutí V dané práci byly hodnoceny hudební recenze deníku MF Dnes, který je nejčtenějším deníkem v Česku a dle hodnocení čtenářů poskytuje nejpravdivější informace. Kulturní rubrika, jež je jeho součástí, patří mezi pravidelné rubriky a svůj prostor v ní mají (vedle glos a kulturního zpravodajství) i hudební recenze. Avšak nepotvrdilo, že by hudební recenze byly součástí každého vydání kulturní rubriky. Autoři, kteří hudební recenze píší, jsou často jen externími spolupracovníky MF Dnes nebo redaktory a nikoli recenzenty. Z analýzy recenzí jednotlivých autorů vyplynulo, že někteří autoři mají sklon k používání hovorových výrazů (např: Honza Vedral), jiní častěji užívají metafory (např: Vladimír Vlasák) a u některých byla zaznamenána i neobvyklá přirovnání (např: Pavel Kučera). Analyzované recenze pochází z období červenec – prosinec 2009, neboť se předpokládalo, že v letním období a v závěru roku bude hudebních recenzí více (důvodem je konání letních festivalů a nákup vhodného vánočního dárku). Tato domněnka se prokázala, neboť za měsíc listopad bylo zaznamenáno téměř dvojnásobné množství hudebních recenzí než v jiných měsících. Za měsíc červenec však markantní nárůst hudebních recenzí zaznamenán nebyl. Z analýzy také vyplynulo, že mezi výrazovými prostředky užívanými v hudebních recenzích jsou jak terminologické výrazy hudební, tak se zde setkáme s výrazy z jiných oblastí (například z divadelní terminologie). Kromě spisovné češtiny a odborných terminologických výrazů však nemalou část výrazových prostředků tvoří i slangové výrazy a výrazy z hovorové češtiny. Vzhledem k tomu, že recenze, coby součást publicistického funkčního stylu, má za úkol nejen informovat, ale také působit agitačně a persvazivně, je třeba, aby užité výrazové prostředky byly i poutavé pro čtenáře, jazykově ekonomické (vzhledem k omezenému prostoru na stránkách novin) a také hodnotící (vyjadřující vztah recenzenta k danému dílu či předvedenému hudebnímu výkonu). Z tohoto důvodu patří velké procento použitých výrazových prostředků frazémům (tedy ustáleným slovních spojením s významem, který leckdy nelze odvodit z jeho částí) a přirovnáním.

43

Závěr V úvodu bylo řečeno, že cílem práce bude vyhledání výrazových prostředků v hudebních recenzích a možné rozdíly mezi jednotlivými autory. Jak z analýzy vyplynulo, výrazových prostředků se v hudebních recenzí uplatňuje široké spektrum a ne všechny výrazy byly pouze z oblasti spisovné češtiny. Dále z analyzovaných hudebních recenzí vyplynulo, že styl jednotlivých autorů je rozpoznatelný (na základě některých opakujících se výrazů) a že někteří autoři rádi používají nejen neobvyklá, ale často velmi vtipná přirovnání. Možná by se dalším studiem prokázala odlišnost výrazových prostředků hudebních recenzí oproti recenzím jiných žánrů a k zajímavým závěrům by se jistě došlo při vzájemném porovnání hudebních recenzí z MF Dnes s hudebními recenzemi z hudebních časopisů (Folk&Country, Muzikus...), ale to by bylo materiálem dalšího studia. Rozhodně však lze říci, že hudební recenze jsou dobrým zdrojem neobvyklého jazykového materiálu.

44

Resume In a given thesis there musical recensions of a journal MF Dnes, which is most widely read journal in the Czech Republic and according to readers it provides the truest information, were assessed. Cultural section, which is the part of the journal, pertains among regular sections and its part is also musical recensions. But they weren‘t confirmed to occur in every cultural section. The authors, who write musical recensions, are often only external co-workers of MF Dnes or just redactors and not reviewers. From the analyses of the recensions of particular authors it followed on, that some authors tend to use colloquial expressions (e. g. Honza Vedral), the others more often use metaphor (e. g. Vladimír Vlasák) and at some of the authors I noticed unusual similitude (e. g. Pavel Kučera). Analysed recensions come from the period of July – December 2009, because I supposed, that in summer period and at the end of the year there were more musical recensions (the reason is taking place of summer festivals and buying Christmas presents). This assumption was shown, because during November almost double amount of musical recensions than in other months were registered. In July striking growth of musical recensions wasn’t registered. From the analyse it also followed on, that among means of expression using in musical recensions there are both terminological musical expressions and expressions from other department (e. g. from theatrical terminology). Except literary Czech and specialist terminological expressions a large part of means of expression is created with slang expressions and expressions from colloquial Czech. Since the task of recensions as a part of publicistic functional style is not only to inform but also work tendentiously and convincingly, means of expression are necessary to be attractive for readers, linguistical economical (with regard to delimit place in the newspapers) and also assessing (expressing relation of reviewer to the work or performed musical output), that’s why large percentage of used means of expressions belong to phrasemes (steady phraseograph with meaning, that isn’t possible to deduce from its parts) and similitude.

45

Seznam použité literatury Knižní odkazy: BARVÍK, M.; MALÁT, J.; TAUŠ, K. Stručný hudební slovník. 5. vydání, přepracované a doplněné. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 416s. BEČKA, J.V. Jazyk a styl novin. 1.vydání. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Novinář, 1973. 220s. BEČKA, J.V. Sloh žurnalisty. 1.vydání. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Novinář, 1986. 256s. BEČKA, J.V. Slovník synonym a frazeologismů. 3.vydání, upravené a doplněné. Praha: Vydavatelství Novinář, 1982. 464s. ČECHOVÁ, M. Současná česká stylistika. 1.vydání. Praha: ISV, 2003. 342s. ISBN 8086642003 ČECHOVÁ, M.; STYBLÍK, V. Didaktika češtiny. 1.vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 254s. ISBN 80-04-22439-3 ČECHOVÁ, M.; KRČMOVÁ, M.; MINÁŘOVÁ, E. Současná stylistika.1.vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 382s. ISBN 978-80-7106-961-4 ČERMÁK, F. Frazeologie a idiomatika česká a obecná. 1.vydání. Praha: Karolinum, 2007. 718s. ISBN 9788024613710 ČERMÁK, F. Slovník české frazeologie a idiomatiky: Výrazy neslovesné. 1.vydání. Praha: Academia, 1988. 512s. ISBN 9788073352172 ČERMÁK, F., Slovník české frazeologie a idiomatiky: Přirovnání. 1.vydání, Praha: Academia, 1988. 512s. ČERMÁK, F., Jazyk a jazykověda: Přehled a slovníky. 1 vydání, Praha: Karolinum, 1997. 245s. ISBN 978-80-246-0154-0 ČERMÁK, F.; BLATNÁ, R., Jak využívat český národní korpus. 1.vydání, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 180s. ISBN 80-7106-736-9 ČMEJRKOVÁ, S. Reklama v češtině. 1.vydání. Praha: Leda, 2000. 260s. ISBN 80-85927-75-6 FUKAČ, J.; POLEDŇÁK, I., Hudba a její pojmoslovný systém. 1.vydání, Praha: Academia, 1981. 116s. FUKAČ J.; VYSLOUŽIL J. Slovník české hudební kultury. 1.vydání. Praha: Supraphon, 1997. 1198s. ISBN 80-7058-462-9 HAUSER, P., Nauka o slovní zásobě. 2.vydání, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 196s. HUBÁČEK, J., Malý slovník českých slangů. 1.vydání, Ostrava: Profil, 1988. 192s. 46

HUGO, J., Slovník nespisovné češtiny. 3. rozšířené vydání, Praha: Maxdorf, 2009. 501s. ISBN 97880-7345-198-1 CHLOUPEK, J., Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti. 1.vydání, Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1986. 130s. CHLOUPEK, J.; KRČMOVÁ, M.; MINÁŘOVÁ, E. Stylistické minimum: Základní pojmosloví a pracovní sešit pro seminář ze stylistiky. 1.vydání. Brno: rektorát UJEP, 1987. 118s. ISBN 55-049-87 CHLOUPEK, J. a kolektiv. Stylistika češtiny. 1.vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 296s. ISBN 80-04-23302-3 JEDLIČKA, A.; FORMÁNKOVÁ, V.; REJMÁNKOVÁ, M. Základy české stylistiky. 1.vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 225s. JUST, V., Slovník českých floskulí 2. 1 vydání, Praha: Academia, 2005. 215s. ISBN 80-200-1365-2 KERNFELD, B. The New Dictionary of Jazz, Volume 3. 2.vydání, New York: Grove, 2002. 1160s. ISBN 033369189X KLIMEŠ, L., Slovník cizích slov. 6.vydání, přepracované a doplněné vydání, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1998. 863s. ISBN 80-7235-023-4 MARTINCOVÁ, O., Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2. 1.vydání, Praha: Academia, 2004. 567s. ISBN 80-200-1168-4 MATZNER, A.; POLEDŇÁK, I.; WASSERBERK, I. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. 1.vydání, Praha: Supraphon, 1980. 376s. MISTRÍK, J. Žánre vecnej literatury. 1. vydání. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1975. 216s. MISTRÍK, J. Rétorika. 3. vydání. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1987. 207s. NOVOTNÝ, M., Zákulisí slov. 1.vydání, Praha: Motto, 2003. 128s. ISBN 80-7246-162-1 ŠTĚDROŇ, M.; ŠLOSAR, D. Dějiny české hudební terminologie. 2.vydání, přepracované 2010. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity, 2010. 123s. ISBN 978-80-210-5161-4 VRKOČOVÁ, L. Slovníček základních hudebních pojmů. 1.vydání, vydáno vlastním nákladem, 1994. 223s. ISBN 80-901611-1-1 ZAORÁLEK, J., Lidová rčení. 3. vydání, Praha: Aurora, 1996. 743s. ISBN 80-85974-10-X Encyklopedický slovník češtiny. 1.vydání, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 605s. ISBN 987-80-7106-484-8 Slovník českých synonym a antonym. 1.vydání, Brno: Lingea, 2007. 575s. ISBN 978-80-87062-09-8

47

Odkazy na odborné články: BEZDĚČKOVÁ, I. Dvě práce frazeologické z dílny ruských bohemistů. Naše řeč. 2000, roč. 83, č. 5, str. 264-268 ČECHOVÁ, M. Prostorové motivy ve frazémech. Naše řeč. 2007, roč. 90, č. 3, str. 113-122 KARLÍK, P. Souvětí s když už, tak už a frazémizace spojovacího prostředku. Naše řeč. 1998, roč. 81, č. 5, str. 232-239 PREXLER, Libor. K frazeologii klubů amatérské kopané ústecka. Naše řeč. 2008, roč. 91, č. 3, str. 135-140 Internetové odkazy: autor: neuveden, Ondřej Bezr [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: autor: neuveden, Věra Drápelová [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: autor: neuveden, Jan Kábrt [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: autor: neuveden, Pavel Kučera [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: autor: neuveden, Honza Vedral [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: autor: neuveden, Vladimír Vlasák [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: autor: neuveden, Jana Záhorková [online]. rok: neuveden [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: ČTK. Prodej deníku v Česku poklesl o 10,6 procenta [online]. 2010 [citace 16. července 2010]. Dostupné z: FFUK. Český národní korpus [online]. 2007 [cit. 3. srpna 2010]. Dostupné z: Kotrba, Š. Česká mediální manipulace [online]. 2005 [citace 16. července 2010]. Dostupné z: Mafra. MF Dnes [online]. 2010 [citace 16. července 2010]. Dostupné z: Mafra. Mediální služby NEWTON [online]. 2010 [citace 12.dubna 2010]. Dostupné z: MF Dnes. Otázky a odpovědi [online]. 2009 [citace 16. července 2010] Dostupné z: Škodová , M. Hodnocení informací v médiích [on line]. 2007 [cit. 16. čevence 2010]. Dostupné z: Váňa, T. Analýza deníku MF Dnes [on line]. 2008 [cit. 16. července 2010]. Dostupné z:

48

Příloha č. 1 – Recenze CD Recenze CD, 15.5.2009

49

Recenze CD, 31.7.2009 31.07.2009 - Honza Vedral - Kultura - str. 08 Gossip jsou hudebním úkazem, co nezapadne GOSSIP Music For Men CD, 41:39 min., 299 korun Hvězdami nezávislé scény jsou američtí Gossip už pár let. Zpěvačka Beth Ditto se stala ikonou pro spoustu mladých holek, které řeší problémy s nadváhou (protože ona je neřeší a klidně se na obálku hudebního týdeníku NME nechala vyfotit nahá), i homosexuály a lesbičky. Prozatím největší hit kapely Standing in theWay of Control se totiž vymezoval proti snaze Bushovy administrativy postavit v USA mimo zákon manželství mezi partnery stejného pohlaví. Se svou čtvrtou deskou Music For Men mají Gossip konečně šanci zabodovat i o úroveň výš. To, že vydali první album u velkého vydavatele - produkoval je slovutný Rick Rubin (Red Hot Chili Peppers, Beastie Boys, Johny Cash atd.) - není jediný důvod. Těmi hlavními zůstává podmanivý soulový a gospelový hlas zpěvačky Beth Ditto a muzika, která je žánrově tak trochu ošidná. Joplin v. Parton Strukturou jednoduché písničky mají často funky groove, znějí v nich staré analogové klávesy, ale přesto zůstává zvuk Gossip, kteří tentokrát zpívají hlavně o lásce, unikátní. Klíčem ke všemu je neuvěřitelné hlasové nadání Ditto, která nemá problém zpívat náročné soulové melodie přes několik oktáv ani zařvat, jako by hrála v nějaké postpunkové bandě typu Siouxsie And The Banshees. Hudební časopis Uncut ve své recenzi její projev popsal tak, jako by se v jejím hlase sešly zpěvačky Janis Joplinová a Dolly Partonová. A přesně takové kontrasty si i na nové desce Gossip hýčkají. Vedle lehkých tanečních písniček typu Love Long Distance tu zůstávají zvukově ušpiněné punkrockové songy, jako je závěrečná Spare Me From The World, do které se Gossip nebáli pustit ani rozladěný saxofon. Ono to funguje a deska Music for Men zní svěže, lehce a zároveň jako dospělá nahrávka dobrých muzikantů, která si uvědomuje hudební vývoj nejen v kontextu jednoho či dvou žánrů. Česká rádia sice Gossip ve velkémobjeví, jen kdyby některá z písniček zarotovala v televizní reklamě, přesto by bylo škoda, kdyby zrovna tahle deska u nás zapadla. Music For Men je totiž důkazem, že na současné hudební scéně se pořád dějí zajímavé věci a že s odhodláním a talentem Beth Ditto si současné kapely s klidem mohou samy určovat pravidla. Recenze hodnocení 80 % Foto popis| O autorovi| Honza Vedral, redaktor MF DNES

50

Recenze CD, 2.9.2009

51

Recenze CD, 12.9.2009

52

Recenze CD, 19.9.2009

53

Recenze CD, 24.9.2009 24.09.2009 - Kultura - str. 08 Britští Muse úspěšně definují megalomanství MUSE The Resistance CD, 54:18 minut, 479 korun Britští Muse byli vždycky velmi okázalá kapela se smyslem pro klenutémelodie, muzikantský perfekcionismus a hysterii bez kompromisů. Na své páté desce The Resistance však svou nevídanou pompéznost dotáhli do monstrózních rozměrů. Podivné kvílivé pasáže, při kterých si vzpomenete na Radiohead, se přelévají do refrénů melodicky vystavěných tak, že by se za ně nemuseli stydět Queen. Ostatně, kdyby si pohrobci přizvali zpěváka Matthewa Bellamyhoi, aby zaplnil místo po Freddiem Mercurym, byli by blízko dokonalé nápodobě. Jenže touhle dvojakostí, střetem nepřístupnosti s těmi nejdotaženějšími a nejočekávanějšími melodickými postupy, to u Muse nekončí. Napsat o jejich nové desce, že je pestrá, by byl nedokonalý popis skutečnosti. Stejně jako jen prostě konstatovat, že není tak hitová jako předchozí Black Holes & Revelations. Od úvodního singlu Uprising, který žene dopředu syntetický rytmus a šperkuje hystericky naléhavý refrén, se Muse předvádějí i v dalších písničkách tak, že to působí jako dokonale fungující exhibice. Chvíli znějí jako artrocková opera (MK Ultra), pak zase elektronikou rozhoupaní městští floutci, kteří poslouchají Depeche Mode (Undisclosed Desires), a aniž byste měli čas na vydechnutí, už s nimi v písni United States Of Eurasia putujete napříč hudebními možnostmi, které světu dala 70. léta. A to se ještě tahle skladba ve svém závěru náhle přemění v doslovnou citaci Chopinova Nokturna. Závěr? Vlastní symfonie Ale tím to pořád nekončí. K závěru desky, který opravdu nesedí na zadku, otevírá cestu jiná citace klasiky, árie Mon coeur s’ouvre a ta voix z opery Samson a Dalila v rozmáchlé skladbě I Belong to You. A pak už novinka Muse vrcholí na poprockovou nahrávku této dekády skutečně netypicky – totiž vlastní zpívanou symfonií o třech částech. Jmenuje se Exogenesis a na její nahrávání kapela angažovala na čtyřicet hudebníků. V megalomanství si tak opět nezadají s Queen. Takový závěr alba ve své dotaženosti dává všemu, co bylo předtím, trochu rozpačité vyznění. Poslech je však skutečně strhující. Resistance je album, na kterém jsou vznosné kytarové riffy stejně jako chytlavé hitovky, v závěru se zlomí v afektovaný pokus vytvořit na základě tohoto amalgámu nezapomenutelný kus moderní vážné hudby. O jeho působivosti a muzikantské zručnosti Muse, stejně jako na současné hudební scéně nebývalé ambicióznosti, nemůže být sporu. Na jednu zneklidňující otázku si však musí každý posluchač Muse odpovědět sám. Totiž jestli to celé náhodou není monumentální, dotažený, patetický a možná i trochu nevkusný kýč. Recenze Honza Vedral redaktor MF DNES hodnocení 70 % 54

Recenze CD, 2.10.2009

55

Recenze CD, 5.10.2009

56

Recenze CD, 7.10.2009 07.10.2009 - Kultura - str. 06 Kapitán Láska je zábavným a řádně špinavým holdem funku JAMES COLE Kapitán Láska CD, 49:29, 299 korun. Už první zprávy o novém sólovém projektu předního tuzemského rapera Jamese Cola zvedly nejedno obočí. Vulgaritami a urážkami celebrit známý hudebník si začal změkčile říkat Kapitán Láska, spojil se nejen s hiphopovým pamětníkem Ristem Sokolovským, ale také s kytaristou a producentem Jardou Helešicem (dříve Support Lesbiens) a udělal z nich své „palubní inženýry“. A hlavně – na desce se rozhodl zpívat. Nebylo snadné si představit, jak něco takového bude znít. A nutno říct, že i výsledek jejich práce se teď popisuje nesnadno. Ti tři natočili rozvážnou desku postavenou na analogovém kytarovém funky a soulovém zvuku evokujícím 70. léta, z níž budou příznivci drzého rapu a přímočarých slov Jamese Cola přinejmenším zmateni. Budou v ní totiž muset víc hledat. A to i hudebně. Už titulní písnička, která je jakousi předehrou desky koncipované jako výlet do podivuhodného milostného světa závislostí a obsesí jejího hlavního hrdiny jménem Kapitán Láska, jasně nese Helešicův rukopis. A přestože na albu samozřejmě dojde i na hiphopové pasáže, dává jasně najevo, že tahle deska nebude hrát na první dobrou a jde jí o víc než jen o to, být pouhou kolekcí písniček. Nejvýrazněji její charakter samozřejmě určuje projev Jamese Cola, který překvapí rejstříkem výrazů svého hlasu. Pomalu se plíží do uší Když zpívá, což mu jde neobyčejně dobře, často přechází do falzetu a je naléhavý. Když rapuje, neztrácí svůj prověřený floutkovský odpich. A pak jsou tu „kazatelské“ pasáže, ve kterých vás nutí přemýšlet nad tím, co říká. Třeba nad zdánlivě banální ironickou větou: „Kupujte věci, jsou dobré.“ Tím totiž teprv tahá eso z rukávu. Protože jeho texty, často na hranici srozumitelnosti, mají místy až básnický rozměr, přičemž jejich poetiku Cole nezřídka staví na přehnané doslovnosti. Ve zvláštním kontrastu s rozvláčně vlajícím tempem desky jsou plné dekadentního humoru. V soulové baladě Jen ty a já začne kapitán tím nejjemnějším hlasem pět o tom, že „jen ty a já, byli jsme v sexshopu...“ Jeho poetika místy připomene jiné tuzemské milovníky funky a rapu, tedy J. A. R. Už třeba vzkazem na obalu, že „není to žádnej med, měnit vodu na víno“. Podobnou komiku má třeba výtečně odpíchlé funky v písničce Obsese opěvující pornografii se smrtícím refrénem „První sex, co jsem zažil, byl gruppen sex. Ona byla jedna a nás bylo šest...“ Jasně, kdyby něco takového rapoval starý James Cole, vyznělo by to puberťácky a třeba i zbytečně vulgárně. Ale deska Kapitána Lásky má až hypnotickou atmosféru a i divná slova tu zvláštně rezonují. Nevzpomínám si, že bych kdy slyšel podobně podivně dobrou nahrávku, která se do uší nedere, ale pomalu plíží. *** Recenze Honza Vedral redaktor MF DNES hodnocení 80 % Ukázky z alba si poslechněte na www.idnes.cz/kapitan 57

Recenze CD, 16.10.2009

58

Recenze CD, 22.10.2009

59

Recenze CD, 24.10.2009

60

Recenze CD, 3.11.2009 03.11.2009 - Vladimír Vlasák - Kultura - str. 09 Stingova zimní noc se nepodbízí jucháním STING If On AWinter’s Night... CD 50:53, cena 429 korun Stingova zimní deska, nazvaná If On A Winter’s Night…, není popovým albem, na které byli posluchači dříve zvyklí. Nezní ani jako cinkrlátkové vánoční album, i když sváteční náladu v některých písních připomíná. Zakladatel rockového tria Police zamířil spíš k tradiční muzice včetně klasiky a středověkého folku. Ale nebyl by to Sting, aby tuhle hudbu neuchopil ve svém stylu komorního písničkářství. Nálada, provedení i přednes písní jsou typicky stingovské. Posun ke klasice Už na předchozím albu Songs From The Labyrinth se zpěvák posunul ke klasice. Přistupuje k ní velmi poctivě. Nehledá efektní fúze s popem, spíš do témat z minulých století z dílny Franze Schuberta nebo Johanna Sebastiana Bacha seriózně, citlivě vstupuje. Podporují ho v tom tradiční nástroje a hudebníci jako kytarista Dominic Miller nebo houslistka Kathryn Tickellová. Hostující Lisa Fischerová se Stingem zpívá mimo jiné píseň The Burning Babe která se kouzlením saxofonu téměř jazzově rozhoupá. Jsou zde i táhlé lidové písně The Snow ItMelts the Soonest nebo Gabriel’s Message, ve které zazní trubka či bubínky. Na desku patří keltské dudy, harfa, mandolína, komorní náladové skladby, koledy, píseň o Vánocích na moři. I Stingovy balady jako The Hounds OfWinter zapadají do jímavého rozpoložení tohoto alba. Vlastně je to zima podle Stinga, ke které patří sváteční chvíle, nerozjuchané emoce, křesťanská víra ve znovuzrození, ale také melacholické šero a smutek. Sting se přitom odpíchne ze zpomalených temp k svižnější muzice (Soul Cake), avšak album zůstává příjemně konzervativně laděné. A skutečně svěží. Lze je doporučit jako vkusně tradiční vánoční desku, korunovanou Stingovým zpěvem, která se nepotřebuje ničím podbízet. *** Recenze hodnocení 80 % O autorovi| Vladimír Vlasák, recenzent MF DNES

61

Recenze CD, 5.11.2009

62

Recenze CD, 10.11.2009 10.11.2009 - Vladimír Vlasák - Kultura - str. 05 Zpěvačka vydává album coververzí. Na desce Bang! Bang! vyjadřuje emoce, řádí, ale zároveň si zachovává důstojnost LUCIE BÍLÁ Bang! Bang! CD, 41.30 minut, cena 299 korun. Po jedenácti letech od alba Hvězdy jako hvězdy se Lucie Bílá, Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová vrátili k projektu českých verzí cizích hitů. Jsou mezi nimi balady, monumentální písně s doprovodem orchestru i vypalovačka od rockové legendy AC/DC. Titulní píseň Bang! Bang! je prostoupena lehkým pousmáním nad první láskou, má posmutněle křehké kouzlo a zpěvačce vyloženě sedne. I v hravějším aranžmá skladby Život vypadal tak krásně s rozjezdem kytary, foukačkou a swingujícím doprovodem včetně pískání Lucie Bílá exceluje. Předvede škálu výrazů od pobaveného nadhledu k razantnějšímu přišlápnutí, vše je navlečeno na civilně přirozený text Gabriely Osvaldové. Smyčce jako od Streisandové Také romantika Lucii Bílé svědčí, zvláště když písňové lůžko vystele orchestr Filharmoniků města Prahy svými smyčci s krásně starobylým zvukem kláves. Skladba Lásko, máš modrý stín se náladově proměňuje podle barev lásky včetně modré „jak réva ze vzácných vín“ až po černou „jak písmo na zdi ,Nemám tě rád‘“. S dalšími skladbami roste tlak a to se daří zejména v písni Saint Germanin; z pomalých temp a zvuku orchestru vyrůstá dramatický náboj písně korunované mohutnými, takřka operními výškami Bílé. Pak přijde úleva, lehce swingující, provzdušněný doprovod s drnkajícím bendžem Ondřeje Rumla v písni z filmu Butch Cassidy a Sundance Kid. Po smutku přichází špetka optimismu - „je príma mít střechu nad hlavou“. Výborný kousek. Píseň Už nikdy víc se smyčci jak od Barbry Streisandové staví majestátní zvuk, provázaný s rockovým nápřahem. A Bílá zaplní vysokými, plnými tóny celý prostor skladby. Je to noblesně dramatická parketa, která jí sluší rovněž v bondovské, mistrně zaranžované skladbě Martini Dry. I když ve výškách se zpěvačka někdy až moc položí do robustních vysokých tónů. Paul Simon s gospelem Zřejmě na každé desce Lucie Bílé musí být úlet. Metalická skladba Tygřice od kapely AC/DC (You Shook Me All Night Long) je správně střelená, ukřičená i vtipná. I dáma se přece může jednou utrhnout, ne? Povedla se také česká verze Bridge Over Troubled Water od Paula Simona. Lucie Bílá, producent Ondřej Soukup a výjimečně textař Pavel Vrba ji převlékli do jemně popového stylu včetně pobrukujících sborů. Výborná náladová skladba s takřka gospelovým vyústěním. Jsme skoro na konci. Syrovější zvuk kláves se ve skladbě Zkus mi psát proplétá se sametovými tóny, vášnivost pouští barvy do smutku („zkus mi psát o svý lásce“), zemitá píseň má šťávu. Cohenovské Desatero neboli Hallelujah však vyznívá nevyváženě. Text zatahá za uši nejenom v pasáži „udávat svý sousedy, mít chuť na jejich obědy“. Dobrý úmysl se změnil v neobratnost nebo i karikaturu. Zvlášť když se Bílá do písně položila se svou vehemencí. Ale vcelku je deska Bang! Bang! přesně tím, čím by měla být. Vytříbeným, dospělým popovým albem jedné z nejoblíbenějších českých zpěvaček. Může v něm projevit své emoce, vyřádit se a zároveň si zachovat důstojnost. Recenze hodnocení 70 % O autorovi| Vladimír Vlasák recenzent MF DNES 63

Recenze CD, 14.11.2009

64

Recenze CD, 19.11.2009

65

Recenze CD, 21.11.2009

Recenze CD, 28.11.2009

66

Recenze CD, 5.12.2009 05.12.2009 - Vladimír Vlasák - Hudba - str. 33 S Mlsnou je člověku dobře Divokej Bill je osmičlenná parta, jež má ve výbavě i harmoniku, housle a banjo. Když všichni na albu Mlsná spustí, na člověka dýchne hudební pospolitost, strhující zvuk rockového šramlu, který zpívá refrény společně a jenž ve svém hutném stylu skrývá písničkářský talent Václava Bláhy. Přitom Mlsná jako by zdůraznila keltskou podobu billovské muziky, opírající se o vířivě skočné motivy či snad i dávné rituální tance kolem ohňů. Může to být vliv britských Levellers, s nimiž Divokej Bill odehrál nejedno vystoupení. Ta keltská linie album příjemně i odvázaně tmelí. Nejen spontánní energie, jež prýští z 12 písní, vtahuje posluchače do textů Divokého Billa. Jsou to známá témata z domáckého prostředí (Půl pátý ráno), milostné balady (Pták, Říše snů), protiválečný Batalion, bujně romantická Námořnická, zadumaná Kolíbka, idealismus ve skladbě Unisono („za lepší svět, to je ono, budem spolu zpívat unisono“) i vtipný úlet Fčela – skladbu Čmelák z předchozího alba hrají i domácí rádia. Zdálo by se, že v převážně Bláhových textech kapela nepřišla s ničím novým, ale je zde čitelný posun k vyzrálosti. Po čtyřech studiových deskách skupina ví ještě lépe, že štěpná píseň potřebuje spíš prostý, nápaditý text než rádoby efektní hromadění obrazů. Ve své pádné stručnosti se album Mlsná nadmíru vydařilo. Skladby působí přirozeně, jako by je kapela hrála odjakživa. Mlsná připomíná jízdu nočním mejdanovým rychlíkem, který se občas houpá jako koráb a zabočí i do pekla. I v písních Divokého Billa se podobně jako u Kabátů občas rojí čerti. Ovšem ti billovští přikusují zelí a „tváří se vztekle, protože je kyselý“ (Tádada). Je-li člověk naladěn na tuhle muziku, s každým poslechem alba si zpívá s kapelou o něco déle. A je mu dobře. Divokej Bill víc nechce. Úvalská parta je doma ve svém hospodském folkrocku, na sevřeném, úderném albu Mlsná asi nejvíc ze všech, která natočila. * *** Recenze 80 % Divokej Bill Mlsná CD 37:37 min., cena 299 korun Foto popis| O autorovi| Vladimír Vlasák, spolupracovník MF DNES

67

Recenze CD, 8.12.2009

68

Recenze CD, 21.12.2009 21.12.2009 - Honza Vedral - Kultura - str. 12 Hororová Bartošová Recenze V trafikách se prodává její vánoční deska. Nabízí přiškrcený zpěv a falešné tóny IVETA BARTOŠOVÁ Když ticho zpívá CD, 41:20 minut, 49 korun. Možná to bude znít jen jako příliš okatý bonmot, ale ať už má název Když ticho zpívá, který dala Iveta Bartošová svému vánočnímu cédéčku, znamenat cokoliv, ticho je rozhodně to, co po jeho konci oceníte. Namísto vánoční pohody je totiž jeho poslech nervydrásající adrenalinovou jízdou, během níž máte v každé vteřině, kdy se zpívá, o interpretku strach, zda to do další skladby vůbec přežije. Dvakrát totéž Už celé pojetí cédéčka, které se prodává po trafikách, je svérázné. Kromě titulního „nového vánočního hitu“, ve kterém se v nesrozumitelném textu Petra Šišky dozvídáme mimo jiné i to, že vánoční strom má jakousi hřívu, a navíc že ta „hříva už dávno ví svý“, jej tvoří pouze koledy. Ale pozor! Každá z nich je na desce hned dvakrát, v identické nahrávce a stopáži - jen jednou se zpěvem a jednou pouze instrumentálně. Na albu je tedy fakticky jen něco málo přes dvacet minut muziky, přestože reálná délka je dvojnásobná. Co je však ještě horší, na instrumentální verze, aniž jsou nějak zvlášť zajímavé, se při poslechu budete vysloveně těšit. Poloha, kterou Bartošová či snad „hudební režiséři“ alba Karel Mařík a Pavel Bohatý pro interpretaci koled zvolili, připomene děsivý zvuk rukavice Freddyho Kruegera z Noční můry v Elm Street. Přes zuby tlačené slůvko „dřímej“ v ukolébavce Chtíc, aby spal vás dost možná bude nejspíš ještě dlouho budit ze sna s pocitem, že někdo v místnosti něžně volá: Chcípni. Podivné hrdelní zvuky Iveta Bartošová nezní jako zpěvačka, která vydala přes dvacet alb. Místo někdejší bezstarostné a naivní diskotékové holky, kterou by klidně mohla zůstat i ve svémvěku, kdovíproč ustrnula v podivné melodramatické poloze. Přehrává v ní nejen každou větu či slovo, ale každé písmeno. Tlačí je ze sebe, jako kdyby jí někdo pod upjatým hrdlem celou dobu nahrávání držel kudlu. Jako by vůbec nesvedla uvolnit se. Výsledek je spíš jen smutný než nějak tragikomický - pouhý poslech její afektované interpretace bez jediné změny výrazu na vás dokáže přenést ohromný stres. Zvuky, tóny, frázování a akcenty, které krk a producenti Bartošové na cédéčko propustili, jsou opravdu všechno jiné než výraz vánoční pohody. To, že dojde i na falešné tóny, je už jen takový trapný dodatek. Pro dosažení podivně zvrácené a neodbytně tísnivé atmosféry by třeba Narodil se Kristus Pán či Tichou noc v podání Ivety Bartošové mohl do svého filmu použít i takový David Lynch. Každé slovo v nich zní tak fatálně, jako bymělo být zpěvaččino poslední. Tichá noc vrcholí a album uzavírá v slzách. A zanechává dohady, proč by zrovna zpívání koled mělo znít jako nějaká béčková muzikálová tragédie. Album Když ticho zpívá je prostě smutný omyl, ať už se na ně podíváte z libovolného úhlu. Anebo že by vážně svérázná oslava krásy ticha? Hodnocení 10 % Foto autor| FOTO: MAFA - MICHAL ŠULA O autorovi| Honza Vedral, redaktor MF DNES 69

Recenze CD, xeroxová kopie – autor Věra Drápelová

70

Recenze CD, xeroxová kopie - autor Pavel Kučera

71

Recenze CD, xeroxová kopie - autor Honza Vedral

72

Recenze CD, xeroxová kopie - autor Honza Vedral

73

Recenze CD, xeroxová kopie - autor Honza Vedral

Recenze CD, xeroxová kopie - autor Vladimír Vlasák

74

Recenze CD, xeroxová kopie - autor Vladimír Vlasák

Recenze CD, xeroxová kopie - autor Honza Vedral

75

Příloha č. 2 – Recenze koncertů Recenze koncertů, 19.8.2009

76

Recenze koncertů, 25.8.2009 25.08.2009 - Honza Vedral - Kultura - str. 04 Radiohead byli dechberoucí. Ovšem bez hitů Koncert Radiohead byl zvláštní událostí - u prvního vystoupení britské špičky alternativní hudby, které se odehrálo v neděli večer na pražském Výstavišti, se opravdu vyplatilo stát mezi osmnácti tisícovkami posluchačů a nechat se unášet nevídanou atmosférou, již kapela svou audiovizuální show vytvořila. Výteční hudebníci Jednoduše a přitom efektně pojatá scéna a svícení prostřednictvím „světelných krápníků“ nad hlavami kapely dodávaly zneklidňujícím skladbám Radiohead ještě niternější vyznění. Zpěvák Thom Yorke, přestože s publikem nekomunikoval, ho měl obmotané. Stačilo, aby utrousil do mikrofonu „okay“, a sklidil aplaus, jako by tím nastolil přinejmenším definitivní mír na Blízkém východě. Do samotné muziky byl tak jako celá kapela evidentně ponořený -dohromady se jim podařilo navodit podobný pocit, jako když je posloucháte z desek. Originální a neopakovatelná hudba, která útočí na emoce, vyvolává pocity stísněnosti, jež několika údery do kytar přemění v euforii, kterou přebije neodvratná disharmonie, a váš mozek, který se to snaží nějak zpracovat, pošle rovnou do pekla. Vše umocněné tím, že na podobném „tripu“ jsou kolem vás další tisíce lidí. Praha se na vlastní kůži přesvědčila, že jestli jsou mezi dnešními oblíbenými muzikanty nějací opravdoví umělci, pak to jsou Radiohead. Hudbu takovým způsobem prostě nikdo jiný nedělá. Souvisí s tím však i jediný, leč dost podstatný problém jejich pražského koncertu: Radiohead totiž dostáli své nevypočitatelnosti a na své tuzemské premiéře nezahráli skoro žádné hity. Dá se ještě chápat, že se kapela dnes nechce příliš vracet ke svým začátkům s prvním a nejúspěšnějším kytarovým singlem Creep. Že však nezazněla byť jediná z písniček jako Karma Police, Paranoid Android či No Surprises, jež jinde hrají běžně, prostě celkovému vyznění ubralo. Chyběla gradace na konci Ortodoxní fanoušky, kteří za jejich koncerty cestují po celém světě, možná raritnější skladby jako AWolf At The Door či How To Disappear Completely potěšily, ale dvouhodinovému večeru postavenému na proměnách klidných a bouřlivých pasáží zkrátka chyběla závěrečná gradace. Pro Radiohead by přece nebyla žádná ostuda a zpronevěření, kdyby zahráli písničky, kvůli kterým je lidé poznali a kupují si jejich desky a dá se předpokládat, že i utratili přes tisíc korun za vstup na koncert. Jen a pouze kvůli výběru skladeb tak jejich česká premiéra nakonec nebyla stoprocentní. Radiohead drželi fanoušky pevně pod krkem a mohli si s nimi dělat cokoliv. Bohužel nedokázali zmáčknout a přidusit do totální euforie. Nebo se jim spíš zrovna nechtělo. Tihle umělci... Recenze hodnocení 80 % Vše o pražském koncertu kapely čtěte na www.idnes.cz/radiohead Foto popis| Zpěvák Radiohead Thom Yorke Foto autor| FOTO: MAFA - JAN ZÁTORSKÝ O autorovi| Honza Vedral redaktor MF DNES

77

Recenze koncertů, 14.9.2009

78

Recenze koncertů, 6.10.2009

Recenze koncertů, 14.10.2009

Recenze koncertů, 2.11.2009

79

Recenze koncertů, 2.11.2009 02.11.2009 - Honza Vedral - Kultura - str. 09 Lily nám dala lekci Zpěvačka Lily Allen předvedla kvalitní pop. Dojem kazil jen DJ Leoš Mareš Jako byste ani nebyli na koncertě popové hvězdy, která umí rozbouřit světové hitparády. Na pódiu pražského klubu SaSaZu v pátek večer stála normální anglická holka s mikrofonem, pálila cigáro za cigárem, pila u toho z kelímku a stejně bezprostředně hrála svoje i cizí hity. Tuzemská premiéra zpěvačky Lily Allen, to byl příjemně strávený večer s dobře zahraným, zcela současným a kvalitním popem. A co bylo patrné od první noty - že to bude bez zbytečného pozérství a triků na efekt. Z jazzu do tanečního rytmu Lily Allen si vystačila s velkou plachtou se svým jménem, čtyřčlennou kapelou v zádech a třpytivým průhledným tričkem, které si oproti jiným popovým sokyním stihla převléknout jen dvakrát. A hlavně s jistotou, že její písničky fungují naživo, ať už se v nich dotkne reggae, jazzu, soulu nebo je nechá místo dalšího sladkého refrénu vygradovat do brutálního tanečního drum’n’bassového rytmu, jako to ke konci udělala se svým velkým hitem Smile. S tím jí přišel pomoci britský rapper Professor Green. Jestli existuje definice pro britský přístup k hudbě a koncertování, Lily Allen ho naplnila. Prostě přišla, předvedla svoje písničky, do publika hodila pár přisprostlých hlášek, jak jí zobák narostl, a zase šla. Pro ty, kteří se o hudbu zajímají, přidala krom svých vlastních singlovek jako LDN, Not Fair nebo Fear, při které si mezi řečí vysloužila potlesk za odhalené břicho, i pár zajímavých předělávek. Když hrála písničky Naive od The Kooks anebo Oh My God od kamarádů z Kaiser Chiefs, kterým na poslední desce zpívala vokály, bylo dobře, že valnou část publika v SaSaZu ten večer tvořili cizinci a alespoň tušili, o co jde. O mnoho bouřlivější přijetí měla přídavková coververze Womanizer od Britney Spears, kterou evidentně znají i tuzemští posluchači. Písní proti Bushovi Stejně jako celý koncert byl odlehčený i jeho závěr, ve kterém Lily poděkovala svou protibushovsky laděnou písní se sladkou melodií a všeříkajícím názvem Fuck You. A poté, co si nechala nad hlavou houpat zdviženým prostředníčkem, nadšené lidi v sále přenechala známému moderátorovi Leoši Marešovi, jenž na ni navázal dýdžejskou afterparty. Bohužel. Ten totiž příjemný kosmopolitní večírek, na němž se protnula nestrojená kvalita s přirozenou líbivostí, svým pojetím afterparty rychle přenesl z luxusního klubu na vesnickou diskotéku. Rázem jsme zase byli v zemi, kde dýdžej kdáká do písniček, a když neví kam dál, zahraje Mámu od Lunetiku nebo Kabát. Recenze redaktor MF DNES hodnocení 70 % Foto popis| HVĚZDA HITPARÁD Lily Allen to umí pěkně rozbalit i naživo. Foto autor| FOTO: MICHAL SVÁČEK

80

Recenze koncertů, 9.11.2009 09.11.2009 - JANA ZÁHORKOVÁ - Kultura - str. 09 Bon Jovi? Green Day! Bon Jovi v Londýně nepřidávali, Green Day ve Vídni málem zbořili halu RECENZE Bon Jovi, Londýn 60 % Green Day, Vídeň 90 % Nejen berlínským udílením cen MTV a koncertem U2 u Braniborské brány žila koncem týdne Evropa. Čtvrteční noc patřila také skupině Bon Jovi, která v Londýně dvousethlavému davu představila novinku The Circle. O den později dirigovali Green Day Vídeňany. Zatímco od pardálů dostal fanoušek porci přesně odměřené zábavy, čerstvě oceněná rocková kapela roku se utrhla ze řetězu a řádila s téměř nekonečnou energií. Koncert čtveřice z New Jersey přilákal do Británie prapodivné publikum. Mezi novináři z celé Evropy se proplétali skalní fanoušci v sepraných tričkách s logem kapely, dvoumetrové krasavice na jehlových podpatcích i posluchači věkové kategorie šedesát plus. Právě jim kapela zahrála v jednom z menších sálů O2 areny, kde měl vystupovat Michael Jackson, některé z nových písní alba The Circle, jež se dnes dostává oficiálně na trh. Ztuhlý ježek S novinkami na koncertech je to vždy těžké, pokud je nehrajete pro nejvěrnější partu, která hltá každý tón a s otevřenou pusou se okouzleně vlní mimo rytmus. Nejinak tomu bylo i u Bon Jovi. Modrooký frontman, generační sexsymbol, vlastním jménem John Francis Bongiovi, sice skladby poctivě uváděl, ale u zbrusu nové We Weren’t Born To Follow či When We Were Beautiful, jež dala název dokumentu, s nímž kapela vyrazí na turné, nezmohl nic. Aplaus otřásl londýnským ježkem, kterému se hala ve východní části města podobá, teprve u klasik You Give Love A Bad Name, Wanted Dead Or Alive a It’sMy Life. Jenže jim se novinky neblíží a nemůže za to ani fakt, že melodie pohřbil silnější zvuk. Proč se skupina s výdělkem 211 milionů dolarů loni vyhoupla na jedničku v žebříčku nejúspěšnějších turné roku, je zřejmé. I když nezahraje hitovku Keep The Faith, zůstane za hrdiny. Navíc o tom má i skladbu na The Circle – Superman Tonight. Rockeři a Mozart S naprosto odlišnou energií přijeli v pátek do Vídně členové Green Day, kteří o den dříve zahajovali ceny MTV. Na elán frontmana Billieho Joea Armstronga, ohňostroje při každé rychlejší skladbě či skvělou práci se světlem v průběhu hraní jsou zvyklí i čeští fanoušci, již kapelu zažili před čtyřmi lety v Praze. A stále fungují i drobnosti, jimž se zkrátka musí patnáctitisícový dav zasmát. Nejenže se v repertoáru Green Day objeví úryvek z AC/DC, Rolling Stones či The Beatles a citace ze závěrečné písně montypythonského Života Briana, bubeník navíc překoná vlastní rekord ve vyhazování paliček a Armstrong publikum nejprve postříká vodou a poté některé fanoušky obdaruje tak, že po nich střílí trička ze speciální pušky. Jako obvykle dal prostor třem náhodně vybraným fanouškům zahrát si jednu skladbu před skákajícím sálem, aby se o dvacet minut později proměnil v beránka a akusticky odehrál Wake Me Up When September Ends. A co je nejvíc: z celé show je cítit primární chuť bavit se hudbou. Náboj, jakýmá Armstrong, je skutečně neodolatelný. Jak při zběsilém pobíhání po pódiu, tak při dirigování Allegra z Mozartovy Malé noční hudby. Škoda, že se nebyl podívat Mirek Dušín z Bon Jovi, když o sobě tak rád tvrdí, že je nejlepší na světě. Foto popis| S VERVOU. Den před vídeňským koncertem byli Green Day ocenění evropskou cenou MTV v Berlíně. 81

Recenze koncertů, 10.11.2009

82

Recenze koncertů, 20.11.2009 20.11.2009 - Kultura - str. 09 Pink je nová královna Její včerejší koncert v pražské O2 areně strčil do kapsy i vystoupení Madonny Scéna, která připomíná pouťový dům smíchu, na pódiu skluzavky a kolotoče, nějaké ty scénické triky a k tomu efektní rockové a popové písničky, které nelze neznat z rádia. Přesně tak vypadá turné, jež americká zpěvačka Pink uspořádala ke své aktuální desce Funhouse a které se včera zastavilo také u nás. A taková podoba show má zřejmě úspěch. Pražská O2 arena byla totiž již několik týdnů dopředu vyprodaná. Skvělá zpěvačka i bavička Pět minut po půl desáté zhasla světla. Prostor rozřízly ryčné kytary a letitá hitovka Highway to Hell od australských fotříků z AC/DC. To však ještě zpěvačka nebyla na pódiu, jen se na projekci řítila na motorce. Pak už se na pódiu objevil akrobat v žlutých kalhotách. Za zvuku smyčců roztočil kolo, v pódiu se otevřel poklop a z něj až ke stropu arény vystoupala Pink přivázaná na laně. V tu chvíli spadla opona a zpěvačka zahájila koncert hitem Bad Influence. Od začátku bylo patrné ohromné nasazení, s nímž Pink svoje koncerty hraje. Tahle show nesedí jen na efektní scéně, jež změnila pódium v zábavní park. Pink hrála v podstatě jen hity, které jsou známé i z našich rádií. Just Like a Pill a Who Knew rozpálily halu hned ze začátku. Co je na ní tak chytlavé? Nejsou to jenom kvalitní hity, ale zejména to, že Pink je jako obyčejná holka, která si nehraje na hvězdu, a věříte jí to. I když si uvědomíte, že její show je do posledního detailu a pohybu domyšlena a nazkoušená, což dokládá nedávno na DVD vydaný záznam z koncertu v Austrálii. Začátek show byl totožný, jen při písni Sober nechala na rozdíl od DVD kaskadérské kousky na akrobatech a sama zpívala z pódia. I tak však bylo na co se dívat a písnička měla mrazivou atmosféru. Madonna se jí nemůže rovnat Show, se kterou Pink už přes rok brázdí světová pódia, je zářivá, blyštivá, kýčovitá i provokativní, to potvrdil i pražský koncert. Výpravností se mu letos blížila snad jen Madonna na Chodově, ale co se týče výkonu, nasazení, tance a vymyšlené choreografie, překvapování publika a konečně i hry na kytaru, nemůže se Pink rovnat. Právě ona by soudě dle tohoto koncertu měla být královnou současného popu. Pink zůstává uvěřitelná a neuvěřitelně přesvědčivá jako bezstarostný parchant, ale dokáže zvážnět a předvést hutný rockový nářez, jako v předělávce Babe I’m Gonna Leave You od Led Zeppelin či Bohemian Rhapsody od Queen. Na pódiu střídá polštářovou bitvu při hitu So What s dojemnou, jen s klavírem a smyčci zpívanou písní Family Portrait. Je výtečná zpěvačka. Stejně tak zůstává skvělou performerkou, která udýchá i akrobatické kousky. Tak neodolatelnou kombinaci v současnosti na světové popové scéně nikdo jiný nenabízí. *** Recenze Honza Vedral redaktor MF DNES hodnocení: 100 % Foto popis| UVĚŘITELNÁ. Pink předvedla perfektně secvičenou show. Přesto působila jako „obyčejná holka“. 83

Recenze koncertů, 4.12.2009 04.12.2009 - Kultura - str. 08 Pet Shop Boys převálcovali fanoušky Bohatší o letošní cenu Brit Awards za výjimečný přínos hudbě a s hromadou kostek. Takhle vybavení přijeli do pražské Tesla Areny Neil Tennant a Chris Lowe z Pet Shop Boys. Zhruba pěti tisícům diváků okamžitě řekli ano. Aby ne, když se jejich poslední deska jmenuje Yes. Skupina by ovšem mohla získat i titul Koncertní úvod roku. Nastoupit na scénu s krabicí na hlavě a ještě nezvykle brzy, už v půl osmé, to chce mít „koule“. Tedy vlastně krychle. Koncept scény totiž vycházel z „kostičkové grafiky“ alba Yes. Bílé kostky v pozadí se tak staly slavobránou při příchodu dua a zároveň projekční plochou. Zeď z nich se poprvé symbolicky zhroutila při písni Building A Wall. Následující Go West naznačila jednu věc: i když poslední studiová nahrávka patří k tomu nejlepšímu, co Pet Shop Boys mají v diskografii, těžištěm koncertu zůstanou starší jistoty. Při vystoupení však převládala vizuální podoba, obzvlášť u písní, při nichž si publikum sice podupávalo, ale nezpívalo. Potlesk se ozval nečekaně ve chvíli, kdy hráč na klávesy Chris Lowe, který má jindy kamenný výraz, opustil svůj pultík a zapochodoval si s oživlými domečky z projekce. Duo však pódium nemohlo zaplnit. A nepomohlo ani to, že se obklopilo čtveřicí tanečníků navlečených do elasťáků, kteří překvapivě tancovali s krychlemi umístěnými na různých částech těla včetně hlavy. Takové představení nemusí každému sedět. Stačilo však vytáhnout jakoukoliv hymnu tanečního popu, třeba New York City Boy nebo Always on My Mind, a ti co na chvíli zapomněli, proč přišli, byli zase doma. A když Tennant s Lowem zahráli pecku Viva La Vida od Coldplay, hala začala jančit. Jenže... Tady nejde jen o hity a odhalené blondýnky krychlí zbavené. Pet Shop Boys umějí zaujmout i novinkami. Až dá více Čechů šanci desce Yes, pochopí, že se dvojice nezastavila u příjemně vlezlých popěvků Se A Vida É aWest End Girls. Jinak zůstaneme jen retrofanoušky. Poctivými, věrnými, ale zbytečně zaseknutými v minulosti. *** Recenze Jana Záhorková redaktorka iDNES.cz hodnocení 70 % Foto popis| VÁNOČNÍ PŘEKVAPENÍ. Pet Shop Boys při třetím přídavku zazpívali vánoční píseň. A poté začalo sněžit. Foto autor| FOTO: MAFA – JAN ZÁTORSKÝ

84

Recenze koncertů, xeroxové kopie – autor Jana Kusalová

85

Recenze koncertů, xeroxové kopie – autor Honza Vedral

86

Recenze koncertů, xeroxové kopie – autor Vladimír Vlasák

87

Recenze koncertů, xeroxové kopie – autor Vladimír Vlasák

Recenze koncertů, xeroxové kopie – autor Jana Záhorková

88

Příloha č. 3 – Recenze hudebních cen 30.11.2009 - Jan Kábrt - Kultura - str. 09 Gott převálcoval hru na letadlo. Díky bohu Recenze Jakkoliv měli letošní Slavíci vtipnou televizní upoutávku s vystrašeným Karlem Gottem, neslušelo se na jejím konci říkat, že třeba bude všechno úplně jinak. Tahle soutěž totiž funguje krizím navzdory – pořád vyhrávají ti samí. A podobně je to i s televizní podobou Slavíků. Na obrazovce vypadají stále stejně. A to je dobře. Vezměme si, jak se u nás daří podobným ceremoniálům. Filmoví Lvi kvůli věčnému experimentování s podobou večera pomalu, leč jistě ztrácejí kredit, u zkostnatělých Thálií by usnula i obsluha kávovaru. Slavíci jednoduše byli, jsou a budou estráda. Na její kvalitě se podepisují vtipnost moderátora, vystupující, ocenění a nápad zhmotněný do scénáře, který večer učiní originálním. Přesto diváci dopředu dobře vědí, do čeho jdou. A stačí čekat, jak se to ten který rok prostě povede. Letošní v souhrnu patřil mezi nadprůměrné. Gottova one-man show Letos Slavíky podrželi nad vodou někteří z oceněných (nebo jejich zástup). Úplně nejvíc však Karel Gott. Vtipkoval, jako by šlo o oneman show. Žádné trapnosti o nečekané ceně, nýbrž promyšlený humor, který narážel na legrační upoutávku, počet cen i důstojný věk. A další hláškou vše neméně vtipně shodil. Když za chvíli přidal beatboxovou vložku, byl králem večera nejen kvůli největšímu počtu hlasů od diváků. Kdo tohle vymyslel? Občas se v sobotu večer samozřejmě dostavil i patos a trapné vtipy, ale bez nich se takový pořad asi neobejde nikdy. Co by si však mohl opravdu odpustit, je stylizace celého večera do letecké linky. Nejenže vtipy, které „pobyt na palubě“ zrodil, jako třeba hlasování o leteckém jídle roku, vyzněly do prázdna, ještě z téhle hry vanula zvláštní vůně. Kdo ji vymyslel, nemůže sledovat události kolem sebe. Copak neví, že jeden z největších průšvihů letošního roku se dotýká hospodaření národního leteckého dopravce? Tedy letadel? To je stejné, jako by si loni Slavíci hráli na zkažené maso v supermarketech. A to opravdu nemají zapotřebí. *** hodnocení 70 % Slavíci byli, jsou a budou estráda. A diváci dopředu vědí, do čeho jdou. Stačí čekat, jak se to povede. Letošní rok patřil mezi nadprůměrné. Foto popis| O autorovi| Jan Kábrt vedoucí redakce Kultura

89

Příloha č. 4 – Recenze festivalů Recenze festivalů, 14.7.2009 14.07.2009 - Kultura - str. 06 David Byrne pobavil Ostravu Letošní velmi zdařilý ročník festivalu Colours of Ostrava vyvrcholil v neděli večer. Celodenní program byl postaven především na domácích interpretech. Zazpíval Jan Budař, Mňága a Žďorp, Terne Čhave či David Koller. Večerní série na hlavním pódiu ale tradičně obstaraly zahraniční hvězdy. Po virtuózní bubenické show Mamadyho Keity z Guineje vystoupil americký zpěvák a kytarista David Byrne. Ten patří k propagátorům jízdy na kole. Potvrdil to okamžitě po příjezdu do Ostravy, kdy si z kamionu vytáhl bicykl a vydal se na projížďku festivalovým areálem. Poté, co absolvoval i exkurzi vítkovickými železárnami, nasedl opět na sedačku a dojel až do zákulisí scény, na níž pár okamžiků poté předvedl hudebně i vizuálně dokonalou (chvílemi ovšem až „chladně dokonalou“) show plnou tance a rytmů. Do repertoáru se kromě písní z aktuálního alba, natočeného ve spolupráci s Brianem Enem, vešla i mocně aplaudovaná čísla z odkazu jeho někdejší kapely Talking Heads. Úspěšný den zakončil dvouhodinovým „funky odvazem“ žijící klasik žánru Maceo Parker a učinil tak tečku za festivalem, který nezklamal velká očekávání a potvrdil svou mimořádnou pozici v každoroční letní kulturní nabídce. *** Recenze Ondřej Bezr redaktor iDNES.cz hodnocení 90 % Foto popis|

90

Recenze festivalů, 3.8.2009

91

Recenze festivalů, 24.8.2009

Recenze festivalů, xeroxová kopie – autor Ondřej Bezr

92

Recenze festivalů, xeroxová kopie – autor Pavel Kučera

93

Recenze festivalů, xeroxová kopie – autor Honza Vedral

94

Příloha č. 5 – Recenze koncertů vážné hudby Recenze koncertů vážné hudby, 3.11.2009 03.11.2009 - Věra Drápelová - Kultura - str. 08 Kožená a italští hudebníci kouzlili s barokem Atraktivní světová turné Magdaleny Kožené nemívají vždycky zastávku v Praze. Tentokrát se však managementu Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK podařilo uspořádat koncert v Dvořákově síni Rudolfina, jímž Kožená zahájila sérii koncertů v evropských městech. Základem repertoáru turné, které už dnes pokračuje ve Vídni, je nová nahrávka Vivaldiho árií. Do Prahy tak spolu s Koženou dorazil i světoznámý italský soubor dobových nástrojů Venice Baroque Soloists, který pěvkyni na nahrávce doprovází pod vedením svého zakladatele, cembalisty a dirigenta Andrey Marcona. Slyšet tento ansámbl u nás živě byla výjimečná příležitost. Na koncertě navíc přirozeně dostal více prostoru. Bravura a elegance Báječně sehraný soubor hladil uši Vivaldiho instrumentálními skladbami, které hrál s jemností, elegancí a zpěvností a s bohatými dynamickými odstíny. Jako sólisté se blýskli houslisté Gianpiero Zanocco a Massimiliano Tieppo v Koncertu G dur pro dvoje housle. Flétnista Michele Favaro byl protagonistou Koncertu g moll „La Notte“, jenž navodil atmosféru tajemného nočního chvění. Virtuoska na zobcovou flétnu zvanou flautino, pražská rodačka Anna Fusek, pak nejen dotvořila představu sladkého snu o lásce v árii z opery La verita in cimento, ale nadchla i oslnivou bravurou v jiskřivém Koncertu C dur pro flautino, smyčce a basso continuo. Podobně jako na albu, i na koncertě se potvrdilo, že Kožená si umí vybrat. Upřednostnila melodické, pomalé, jímavé árie, které zpívá prostě kouzelně. Ve virtuózních kouscích působí její zpěv spíše houževnatě než přirozeně. Elegický Vivaldi Vrcholem koncertu byla nejspíš árie z opery Farnace, v níž Vivaldi cituje motiv Zimy ze Čtvera ročních období. Dociluje dramatického efektu mrazivé hrůzy, která zaplavuje člověka stojícího tváří v tvář smrti. Interpretace Kožené patří k nejsugestivnějším. Osobitě zbarvený hlas naší pěvkyně stále zraje, zvláště ve střední a nižší poloze se dále probarvuje, nabírá na plnosti a objemu. Celý večer byl originální oslavou barokního autora, jehož dílo není zdaleka omezeno jen na zábavnou hudební „pyrotechniku“, ale nastavuje i jinou tvář, hloubavou, elegickou, cituplnou, ale i drsnou. *** hodnocení 90 % Foto popis| Magdalena Kožená Rudolfinum, Praha, doprovod Venice Baroque Orchestra, dirigent Andrea Marcon, 1. listopadu 2009 O autorovi| Recenze Věra Drápelová recenzentka MF DNES

95

Recenze koncertů vážné hudby, 5.12.2009 05.12.2009 - VĚRA DRÁPELOVÁ - Kultura - str. 02 Operní hvězda se našla ve spirituálech Americká mezzosopranistka Denyce Gravesová, která ve čtvrtek vystoupila s recitálem ve Státní opeře Praha, odzpívala od počátku devadesátých let desítky představení v Metropolitní opeře i na dalších významných scénách. Netají se tím, že v minulých letech prošla vážnou hlasovou krizí. Dokázala se však vrátit na jeviště a pódia - a nyní poprvé přijela do Česka. Dar shůry jí v hlase stále zůstal. Mocný, hluboký, sonorní a temný hlas určitě bez problémů zaplňoval největší světová divadla. Hned úvodní árie z Cileovy opery Adriana Lecouvreur byla ukázkou hlasové robustnosti. Nicméně hlas přece jen nefunguje tak pružně, jak by měl, aby vyjádřil například svůdné kouzlo Dalily ze Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila. Také árie z Purcellovy opery Dido a Aeneas, z Donizettiho Favoritky a v přídavku i z Carmen byly spíše ukázkou přírodní zvukovosti než hlasu, který by pěvkyni „poslouchal“, dokázal se tvarovat a lehce rozvinout. Přírodní a zemité hlasové kouzlo Gravesové tak nejvíce vyniklo ve druhé polovině koncertu, kterou po orchestrální směsi z Morriconeho hudby k filmu Mise vyplnily písně a spirituály. Tady byla pěvkyně ve svém živlu. Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Rastislava Štúra poskytoval celý večer adekvátní doprovod, jako host se představil italský flétnista Massimo Mercelli. V ideálním případě se ale měl český debut Denyce Gravesové uskutečnit mnohem dříve. Foto popis| O autorovi| Recenze Věra Drápelová recenzentka MF DNES hodnocení 70 % Mladá fronta DNES - Praha

96

Recenze koncertů vážné hudby, 21.12.2009 21.12.2009 - Věra Drápelová - Kultura - str. 12 Kožená naznačila, že dozrává ke Carmen Recenze Po nedávném koncertu Vivaldiho árií, na němž oslnila za brilantní spolupráce Venice Baroque Orchestra, se do Prahy opět vrátila Magdalena Kožená. Tentokrát vystoupila v Národním divadle s Pražskou komorní filharmonií pod taktovkou Kaspara Zehndera. A připravila zase zcela odlišný program. Možná to byl právě dojem z výkonu v barokní hudbě, z níž Kožená kdysi vzešla, který přispěl k tomu, že první pocit z pátečního koncertu byl rozpačitý. Respektive z jeho první poloviny. Přes všechnu schopnost Kožené vytěžit ze svého subtilního mezzosopránu maximum působil tento hlas ve výběru písní z Mahlerova cyklu Chlapcův kouzelný roh ztraceně, často měl problémy se znělostí, jako by slova jen těžko šla do prostoru a vyprávěla příběhy. V porovnání s jinými špičkovými mahlerovskými interprety to byl příliš jemný hlas v příliš drásavé hudbě. Po přestávce se změnil repertoár, písně na německé texty vystřídala francouzská hudba. A všechno bylo jinak. Jímavá melodická píseň Marguerity z Berliozova Faustova prokletí dovolila Kožené rozvinout krásu a barevnost hlasu. Ještě lépe, intenzivněji a šarmantněji zazpívala árii Kleopatry ze stejnojmenné opery Julese Masseneta. Z francouzské hudby si vybrala i přídavek, Chanson Triste od Henriho Duparca. Během koncertu zařadila i dvě ukázky z Bizetovy Carmen. V rámci Suity č. 2, kterou z operních čísel vytvořil Fritz Hoffmann, zazpívala Habaneru a píseň z tanečního výstupu z druhého dějství. Trochu jiná Carmen Obě ukázky naznačily, že k této velké roli, kterou by měla za dva roky poprvé vytvořit v inscenaci na slavném Salcburském festivalu, nepochybně dozraje. Ze strany Kožené to bude určitě pečlivě promyšlená vokální kreace. Hodně však bude záležet na režisérovi, aby dokázal vymyslet koncepci, třeba i neobvyklou, ale ušitou na míru její osobnosti, jež je tradiční představě o Carmen dost vzdálená. Koncert proložily ještě dvě méně obvyklé orchestrální vsuvky, Schubertova předehra Kouzelná harfa aMassenetova Suita č. 4 Scenes pittoresques. Pražská komorní filharmonie však tentokrát udělala víc chyb, než by se od orchestru takových kvalit čekalo. hodnocení 70 % Foto popis| O autorovi| Věra Drápelová, recenzentka MF DNES

97

Recenze koncertů vážné hudby, xeroxová kopie – autor Věra Drápelová

98

Příloha č. 6 – Recenze muzikálů Recenze muzikálů, 6.3.2009

99

Recenze muzikálů, 17.9.2009

100

Recenze muzikálů, 16.11.2009

101

Recenze muzikálů, 27.11.2009 27.11.2009 - Luboš Mareček - Kultura - str. 08 Z toho muzikálu mrazí. Ale je to zážitek V Brně o víkendu servírovali v české premiéře světovou muzikálovou novinku Probuzení jara autorů Stevena Satera a Duncana Sheika. Titul, který je zhudebněním druhdy skandální stejnojmenné „dětské tragédie“ Franka Wedekinda, sklidil nebývalý úspěch hned po svém americkém uvedení v roce 2006. Doputoval brzy na Broadway a pobral osm prestižních cen Tony. Režisér Stanislav Moša však neimportoval do Městského divadla Brno pouze zaoceánský muzikálový hit. Brněnské Probuzení jara je skutečně pozoruhodným titulem: hudebně, scénicky i obsahově. Namísto jalového obdělávání mainstreamových témat popkultury, jak je známe z jiných produkcí, je tento muzikál inventurou sto let starých, ale nebývale současných témat. Mistrný kousek Příběh dospívajících dětí bojujících se svou probouzející se sexualitou a také nechápavou zarytostí světa dospělých dostal zajímavé jazzrockové balení. Neuslyšíte tady vyloženě líbivé hity, neuvidíte rozmáchle blyštivá muzikálová aranžmá plná glitrů. Jeviště je vlastně jedna velká klec, v níž sedí živý sedmičlenný orchestr, ale také všichni účinkující, a dokonce i hrstka diváků. Týká se to všech. Opatřit jedním slůvkem všechny inscenační složky? Pak použiji slovo naléhavost. Z decentního komorního balení se až akutně derou témata, jako je domácí násilí, zneužívání dětí, šikana či třeba homosexualita. A je s podivem, že zhudebněný text z roku 1891 působí svou nebývalou otevřeností v obecenstvu rozpaky dodnes. Publikum šumí, ať už se tady mluví o pedofilii nebo se na scéně políbí dva chlapci. Režisér Moša však křiklavě nevystrkuje skandály. Z dětské mozaiky zmatených pocitů a reakcí citlivě vytahuje jednotlivé příběhy. Působivé svícení ve fortelné režii, syté hudební aranžmá, nápaditá choreografie a všechny pěvecké výkony dělají z brněnského Probuzení jara mistrný divadelní kousek. A také zarývající se divácký zážitek. *** Recenze hodnocení 90 % Foto popis| O autorovi| Luboš Mareček redaktor MF DNES

102

Recenze muzikálů, 17.12.2009

103

Příloha č. 7

104

Příloha č. 8 01.12.2009 - Kultura - str. 05 Pobavili. Ale nic víc Populární kapela Backstreet Boys včera hrála v pražské O2 areně. Poprvé v Česku Jejich tváře se v devadesátých letech usmívaly ze zdí pokojíčků většiny dospívajících dívek. Svými nasládlými melodiemi zahltili hudební éter. A nyní poprvé dorazili i k nám. Jedna z nejpopulárnějších chlapeckých kapel minulého desetiletí, Backstreet Boys, včera vystupovala v pražské O2 areně. Zpěv občas kulhal Jekot, stejně intenzivní jako ten, na nějž si Brian Littrell, A. J. McLean, Nick Carter a Howie Dorough zvykli už před deseti lety, se ozval krátce po dvacáté hodině. Z projekčních ploch na halu, zaplněnou ze dvou třetin, vykoukly nadživotně velké obličeje čtveřice. Stylový začátek obstarala píseň Everybody. Po skromném pódiu bez zbytečných cingrlátek se kvartet proháněl jen za doprovodu dýdžeje. To, v čem vynikal už na přelomu tisíciletí - společná choreografie - fungovalo i před pražským publikem. Do krokových variací se přirozeně přimotávaly i čtyři svůdné tanečnice oděné do kůže a latexu. Že Backstreet Boys jsou skvěle promyšlený produkt populární hudby, prasklo v první sérii ploužáků. Zpěv v písni Quit Playin’ Games byl na čistou pětku, v následujícím As Long As You LoveMe navíc legrační obcházení mikrofonu odhalilo, že Nick Carter už není vyzáblý kluk, ale chlap s poctivým zadkem. Komu se nezatemnil mozek z roztomilého testosteronu na pódiu, musel při dlouhých falešných tónech trpět jako zvíře. A nenapravily to ani mazlivé pohledy, které pánové posílali v zamilované She’s A Dream ke kotli. Nicméně průzračná čirá popina zabírá a při The One vystřelí do vzduchu desítky rukou. Dívky i paní spokojeně cení zuby, opačné pohlaví se pohupuje. A že nové kousky z jinak spíše podprůměrné desky This Is Us netáhnou? Nevadí, dramaturgie pohotově zařídí absolutní jistotu v podobě skladby I Want It ThatWay. Pravda je, že při koncertu Backstreet Boys se lidem vždy rozbuší srdce. Buď z výborně fungující komunikace na trase jeviště - hlediště a zpět, nebo smíchy. V některých momentech se totiž ti čtyři dospěláci promění v karikatury šlapající zelí. A jinak poctivě cizelované charizma, podpořené vtipnými citacemi z filmů - včetně Matrixu - je rázem pryč. Nejen pro vánoční večírky Co činí z vystoupení téhle americké čtveřice něco „většího než život“, jak se zpívá v jejich perfektně zvládnuté písni Larger Than Life? Vlastně nic. Takže: čtyřicet procent za každé „Backstreet“ tělo a obličej, které si fanoušci přišli připomenout a vychutnat. A dalších deset procent za neuvěřitelně živelnou atmosféru při starších hitech a za fakt, že tahle dnes už jen čtveřice (v původní pětičlenné sestavě byl ještě Kevin Richardson) dala hudebnímu průmyslu několik jednoduchých a geniálně chytlavých popěvků, které fungují nejen po půlnoci na vánočních večírcích. *** Recenze Jana Záhorková redaktorka iDNES.cz hodnocení 50 % Foto popis| NOVĚ I POSTARU. Backstreet Boys zahráli v Praze písně z nové desky This Is Us i své osvědčené hity. 105

Příloha č. 9 26.11.2009 - Honza Vedral - Kultura - str. 07 Rammstein, to se nepovedlo Němci v O2 areně předvedli efektní show. Jen na ni nebylo vidět a zvuk v první půlce za moc nestál Láska je tu pro všechny. Vzkaz, který vetknuli také do názvu své poslední desky, přivezli včera do dávno vyprodané pražské O2 areny němečtí tvrďáci z kapely Rammstein. Z množství koženého oblečení na návštěvnících je jasné, že to bude „maso“. Cedule varují, že hrozí i ohluchnutí nebo poškození zraku ze světelných efektů. Úderem deváté hala potemní a publikum ihned reaguje výskotem a tleskáním. Zakrátko se ozve zlověstné mručení, nabývá na intenzitě. Rammstein se „prokopávají“ skrz černou oponu. Till Lindeman používá zřejmě svářečku. Každopádně vystoupení ještě pořádně nezačalo a už opravdu létají jiskry. A v podobném duchu se ponese celý koncert. Publikum v zadních řadách nepotěší absence projekcí, které by snad měly být na takhle velkých akcích slušností. Na kapelu není vidět. Zvuk jako z hrnce V první půli kazí zážitek také zvuk. Kapela zní, jako by ji někdo zavřel do plechového hrnce a zaklapl pokličkou. Pohromadě drží úvodní písně jen pro kapelu typický pochodový rytmus. Podle scény to vypadá, že Rammstein chtějí na pódiu zhmotnit pekelnou atmosféru. Ale k čemu to je, když z takové písničky Feuer frei! je slyšet jen „bang bang“ v refrénu a jakási změť nástrojů pod tím. Situaci nezachrání, ani moment, kdy si Rammstein nasadí zvláštní postroje a přímo z hlavy jim šlehají ohně jako z plamenometů. První půlka koncertu není příliš přesvědčivá. Převážně zařazené nové písničky nefungují, když je kapela neproloží hity. Pyrotechnické efekty jsou sice fajn, ale při páté písničce už vybuchující petardy do rytmu bicích spíš nudí, než ohromují. Až v druhé půlce se dá konečně mluvit i o nějaké atmosféře. Starší písničky mají i lepší zvuk. Skladbu Du hast už s Rammstein zpívá slovo od slova celá hala. Takhle by si to člověk představoval od začátku. Po hodině koncertu konečně dochází na některý ze starších hitů. Do výšky teď znovu šlehají ohně. Till Lindeman má dokonce v ruce malý plamenomet, kterým pálí do vzduchu. V tomhle bloku zazní aktuální singl Pussy. Na konci písničky si Till obkročmo sedne na růžové dělo, připomínající obří penis, které stříká vodní pěnu do publika. Je to trochu laciné, ale scéna proměněná v tu, kterou známé z klipu (ovšem bez soulože), je příjemnou změnou. Lindeman také poprvé promluví k publiku. „Danke schön,“ řekne a česky dodá: „Děkuji“. Kde je ta ironie? Pražský koncert Rammstein byl rozporuplným zážitkem. Kapela v začátku vsadila na nové písničky, které s publikem moc nehýbaly. Podepsal se na tom i příšerný zvuk, nejdříve působivé, ale později spíš stereotypní pyrotechnické efekty a absence projekcí, jež by velké části lidí umožnily vidět, co se na pódiu vlastně děje. Jako úplně na jiném koncertě to vypadalo pokaždé, když kapela sáhla do staršího repertoáru. Ruce šly nad hlavu a německé texty sborově zpívala celá hala. Vypadalo to, jako by se kapela snažila zalepit, co se dá, aby fanoušci neodcházeli „zpruzení“. To se jim povedlo a koncert končil tleskáním a sborovým zpěvem. Nepříjemný dojem ze začátku to však smazalo jen na chvíli. Problém jejich show zůstává v tom, že zábavnou nadsázku a ironii z desek se na koncert podařilo přenést jen v náznacích. Ovšem publikum jim to za těch pár starších hitovek na konci stejně žralo, a když kapela odešla podruhé z pódia, ozval se několikaminutový řev. Další přídavek logicky následoval. Otázka je, jestli si ovace za svůj tentokrát spíše podprůměrný výkon Rammstein zasloužili. 106

*** Recenze hodnocení 40 % Foto popis| PEKLO NA PÓDIU. Koncert Rammstein byl pastva pro oči. Bohužel z velké části haly nebylo na kapelu dobře vidět. Foto autor| FOTO: MAFA – DAVID NEFF O autorovi| Honza Vedral, redaktor MF DNES

Příloha č. 10 27.11.2009 - Honza Vedral - Kultura - str. 08 Rammstein: efektní show, mizerný zvuk Láska je tu pro všechny. Vzkaz, který vetknuli také do názvu své poslední desky, přivezli ve středu do vyprodané pražské O2 areny němečtí tvrďáci z kapely Rammstein. Show to byla vskutku velkolepá. Od začátku šlehaly z pódia plameny, kapela se ze zákulisí „prokopala“ i pomocí svářečky. Jenže ze zadních řad nic z toho nebylo vidět - na projekce se jaksi zapomnělo. V první půli kazil zážitek také zvuk. Kapela zněla, jako by ji někdo zavřel do plechového hrnce a zaklapl pokličkou. Situaci nezachránily ani momenty, kdy si Rammstein třeba nasadili zvláštní postroje a přímo z hlavy jim šlehaly ohně jako z plamenometů. Až v druhé půlce se konečně dalo mluvit o atmosféře. Zařazené starší písničky měly lepší zvuk a třeba skladbu Du hast už zpívala celá hala. Takhle by si to člověk představoval od začátku. Kde je ta ironie? Pražský koncert Rammstein byl rozporuplným zážitkem. Kapela v začátku vsadila na nové písničky, které s publikem moc nehýbaly. Podepsal se na tom i příšerný zvuk, nejdříve působivé, ale později spíš stereotypní pyrotechnické efekty. Jako na úplně jiném koncertě to vypadalo pokaždé, když kapela sáhla do staršího repertoáru. Ruce šly okamžitě nad hlavu. Vypadalo to, jako by se Rammstein snažili zalepit, co se dá, aby fanoušci neodcházeli „zpruzení“. To se jim povedlo a koncert končil tleskáním a sborovým zpěvem. Nepříjemný dojem ze začátku to však smazalo jen na chvíli. Problém jejich show zůstává v tom, že zábavnou nadsázku a ironii z desek se na koncert podařilo přenést jen v náznacích. Ovšem publikum jim bylo i za těch pár hitovek na konci stejně vděčné, a když kapela odešla podruhé z pódia, ozval se několikaminutový řev. Otázka je, jestli si ovace za svůj tentokrát spíše podprůměrný výkon Rammstein zasloužili. *** Recenze hodnocení 40 % Foto popis| O autorovi| Honza Vedral redaktor MF DNES Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání 107

Příloha č. 11

Počty sledovaných recenzí dle jednotlivých měsíců 35 30 25 Hudební

20

Ostatní 15 10 5 0 Červenec

Srpen

Září

Říjen

108

Listopad

Prosinec