Test YUKI 250 V3 Po prvý raz som toto zaujimavé vozidielko videl v marci na výstave Motocykl v Prahe. Vtedy bolo na podstavci a sedeli na ňom vyzývavo sa tváriace mladé slečny. Neskôr, na výstave v Bratislave, som si naň sadol a o pár mesiacov sme ho dostali na test. Zoznámenie Vyššie zámerne pišem „zaujimavé vozidielko“, lebo dizajnovo je natoľko originálne, že ho niet s čim porovnať. Posed je podobný ako na čopri, kapoty sú ako z jogurta a podvozok je zo skútra. A nie je to žiadny trpaslik, rázvor kolies je 1500 mm, takže V3 je dlhá ako týždeň pred výplatou a vďaka slušným padákom a stupačkám je širšia ako väčšina motoriek. Predné koleso je osemnásťpalcové a je na ňom stovka pneumatika, zadné má pätnásť palcov a stopäťdesiatku gumu. Aj objemom motora táto V3 predbieha väčšinu skútrov – pod kapotami pracuje dôkladne schovaný kvapalinou chladený štvordobý jednovalec s objemom 244 cm3, ktorý dáva výkon 10 kW pri 6500 otáčkach a krúťak 17,6 Nm pri 7500 ot./min. Tie sa prenášajú na zadné koleso cez klasickú automatickú odstredivú spojku. Veru tak, žiadne kvaltovanie, iba absolútna pohodička ako na skútri... Rádio! Áno, na vé-trojke môžeš počúvať klasické rádio, svoje obľúbené mp3, ale aj kazety. Reproduktory sú schované pod nádržou a kapotážou, zvonka ich nie je vôbec vidno. A majú slušný výkon, na maxime revú ako o život, ale aj trochu skresľujú. Ovládanie týchto funkcii zabezpečuje niekoľko dostatočne veľkých a prehľadných tlačidiel na nádrži. Rádio chytá frekvencie na AM a FM vlnách, ladenie je automatické. Občas vypadáva signál – na motorke nie je nikde viditeľná anténka, možno preto. Mp3 prehrávač funguje cez USB vstup, do ktorého je potrebné napojiť osobný mp3 prehrávač s pesničkami. Kazetový prehrávač je klasický, ako v autorádiu, má aj funkciu autoreverse. USB vstup a kazetový prehrávač sú schované pod ovládacimi tlačidlami, pristup k nim je cez výklopný panel. Jazda Štartovať motor sa dá tradične až pri držani jednej z bŕzd a so sklopeným bočným stojanom. Ten má na pristrojovke aj svoju kontrolku, čo je dobrá vec. Motor na voľnobežných otáčkach beži tichúčko, pri väčšom okolitom hluku ho vôbec nepočuť ani necitiť. Ak po predchádzajúcej jazde nebolo vypnuté rádio, tak pri zapnuti zapaľovania automaticky zapne na rovnakej hlasitosti. Počas štartovania motora sa na chviľu vypne, aby bolo počuť motor. Zohrievanie má priemernú dĺžku. Ako som spominal, bočák musi byť sklopený (čo je pri variátore logické), takže buď si zatiaľ posediš na motorke,alebo ju hodiš na hlavný stojan. A to je maturita. Ja som to radšej robil s pomocnikom, lebo samému sa mi to nepodarilo. Teplomer chladiacej kvapaliny je priamo na pristrojovke, takže hneď je viditeľné, kedy možno vyraziť. Okrem neho je tam samozrejme tachometer, zopár bežných kontroliek a aj palivomer. Ten funguje dosť spoľahlivo a presne. Hneď vedľa neho je nenápadné, ale veľmi užitočné tlačidlo – výstražné smerovky. A sú tu aj digitálne hodinky, ktoré za slnečného svetla vôbec nevidno. Tak pootočim rukoväťou a smerujem rovno do mesta. V3 s prehľadom razi vpred. Z križovatky sa to dá odpichnúť ľavou zadnou na prvom mieste, ale iba za predpokladu, že ešte počas červenej sa dalo dostať pomedzi autá až k čiare. Lebo do širky je to statný stroj, vytŕčajú najmä padáky a stupačky, preto sa nie vždy dá v kolónach predierať vpred. Pruženie je dosť tvrdé. Na rozbitých mestských cestách dáva rany do zadku, ale o to vhodnejšie je po opusteni mesta, keď sa dostaneš na cesty, po ktorých sa dá tomu dávať okolo 80 – 100 km/h,
čo je pre tento stroj optimálna rýchlosť. Maximálka je kdesi málo nad 100 km/h, ale V3 sa citi oveľa lepšie okolo tej deväťdesiatky. V bežnej mestskej a medzimestskej premávke to znamená, že s prehľadom predbehneš väčšinu áut a nebudeš nebezpečne predbiehaný. Odpich z miesta je razantný, veď na stovku sa dostaneš okolo desiatich sekúnd. Motor svoju prácu odvádza dobre a nenamáha sa. Na predbiehanie stači mierne pootočiť rukoväť, žiadne obtáčanie do nemoty. Ovládanie 164 kg ťažkého stroja je ľahké, ťažisko je nizko a navyše sa to dá slušne klopiť. Na takúto jazdu sa dobre a rýchlo zvyká. Posielam veľkú pochvalu konštruktérom za brzdy. Obe sú kotúčové, vpredu dvojpiestik a vzadu jeden piestik. Pracujú bezchybne, dá sa na ne spoľahnúť. Zo 40 km/h som zastavil na zhruba deviatich krokoch (cca 6,3 m) a zo 60 km/h na asi sedemnástich krokoch, čiže asi po 11,9 metra. Obebrzdové páčky sú nastaviteľné. Von z mesta! Áno, V3 nie je stavaná iba na jazdu v meste. Po práci zober ruksak, polovičku a choďte sa niekam okúpať, najesť alebo choďte na ryby. Dobre sa povozite a bude vám pri tom hrať rádio, čo je fakt ukrutná pohodička... Spolujazdec, pokiaľ to nie je dvojmetrový stokilový chlap, sa má dobre. Na držanie má k dispozicii dve madlá po bokoch a jedno za sebou. Stupačky sú na dobrom mieste, ale chýba im nejaká gumová plocha, aby sa z nich noha nezošmykla ani pri daždi. Tvrdé zadné pruženie si pri jazde so spolujazdcom zvykne sem-tam isť na doraz, ale to iba na väčšich nerovnostiach. Motor zvláda dvoch ľudi v pohode – na vidieckych cestách sa perfektne povozite. Trošku mi pri takýchto výletoch vadila absolútna absencia akýchkoľvek odkladacich priestorov. Nikde nič, ani pred jazdcom, ani pod sedlom. Riešiť sa to dá kúpou originálneho prislušenstva alebo všetko vláčiť v bunde a v ľadvinke ako ja. Aspoň malý priestor na mobil a peňaženku kdesi na nádrži by bol priam dokonalý! Po peknom výlete treba tankovať. V tomto pripade to je ľahko zvládnuteľná vec, spotreba sa pohybuje od 3,6 do 3,9 litra na stovku. Nádrž má 12 litrov, z nich sú asi tri litre rezerva. Keď minieš aj trošku z nej, tankovať budeš približne každých 240 – 260 km. Palivomer ukazuje stav nádrže presne, ručička klesá postupne a nemá odchýlky. Na tomto mieste musim spomenúť tankovaci otvor. Ten je pod výklopným vekom, ktoré sa ťažko zatvára (chce to cvik a trochu hrubej sily). Pokiaľ sa pozabudneš a pri otvorenom viečku otočiš riadidlá doprava, odraziš ho. Takže na to treba dávať pozor. Všetky svetlá sú dobre viditeľné aj za ostrého slnka, čo prispieva k bezpečnosti. Najmä smerovky je dobre vidieť a veľké koncové svetlo je vo vnútri dobre štrukturované, takže vytvára dojem, akoby tam svietili moderné led diódy. Predné svetlo bez problémov zvláda nočné presuny, aj diaľkové svieti pomerne slušne. Záver S praktickými a šikovnými vecami sa lúči ťažko. Tak som sa aj ja zmieril s tým, že po odovzdani V3 budem musieť po meste zase kvaltovať a nebude mi hrať rádio. Úprimne uznávam, že vo mne zanechala dobrý dojem. Z dielne Yuki je to vlajková loď, teda najdrahši model. Jeho cena je 99 990 Sk, za ktoré dostaneš imidžové vozidlo, ktoré nie je tuctové a bude ti každý deň slúžiť a robiť radosť. O jeho imidžovosti svedči aj to, že na ňom jazdi aj prvý slovenský čierny bača Ibi Maiga.
Yuki 250 V3
Skútr nebo motocykl? Něco z prvního, něco z druhého. Zdálky působí mohutně až hřmotně. Pojďme mu prohnat faldy. Čínská produkce jde mílovými kroky kupředu. V3 je toho důkazem. Půjde design ruku v ruce s užitnými vlastnostmi? Musím se vám hned na úvod přiznat, že už od výstavy Motocykl 2006 jsem měl v hlavě tu podivnou směsici zvláštnosti až ošklivosti, pohodlí a techniky, motorky a skútru a já nevím čeho ještě všeho, čím je nová Yuki 250 V3. S integrovaným rádiem, přehrávačem kazet a MP3 může rovnou konkurovat Hondě Gold Wing. Tomuto mamutímu motocyklu je totiž tento vesmírný skútr podobný ještě v několika detailech. Jemným žebrováním, ve kterém jsou ovšem ukryty reproduktory, které změní v mžiku tento stroj v pojízdný jukebox a také celkovou hmotou soustředěnou do přední části motocyklu.Prohlédněte si pozorně Gold Winga a uvidíte, kde číňané brali inspiraci. Ano, v případě Yuki V3 je možno spíše mluvit o motocyklu, něž o skútru. Napovídá tomu i posaz, který je vyloženě motorkový. Široká, krásně tvarovaná řídítka, alá velké skútry od Yamahy či Hondy se krásně drží a sedlo je opravdu velmi pohodlné. Solujezdec, v mém případě manželka, si velmi pochvalovala zadní masivní madlo, o které se může vlastně i opřít a dává pocit jistoty. Skútr jsem si přebíral v chladných dubnových dnech a motor byl téměř úplně syrový. Ovšem i tak nádherně a plynule táhnul a do „červeného“ pole, které zde začíná ve 110 km/h. Štítek nad kapličkou přístrojů ovšem odvádí svou práci perfektně a já jsem si ani nevšiml, že na dálnici z Průhonic už lehce porušuji předpisy. Ubral jsem, abych si na sobotní, úplně prázdné dálnici, prohlédl kompletní ovládání a všechny ukazatele. Lehce jsem stlačil ovladač rádia a už to začalo. Pár řidičů se dokonce ohlédlo. Je až neskutečné, jak čistý zvuk se line „odněkud“ zevnitř. Měl jsem chvílemi pocit, že mám sluchátka. Věřte mi, to stojí za vyzkoušení! Podvozek, pneumatiky a brzdy se nedaly, vzhledem k počasí, pořádně vyzkoušet a potrápit, ale musím říci, že vétrojka za celou dobu nezaváhala ani na okamžik a brzdy se mi občas zdály až příliš ostré! ale je to věc zvyku… Soudě podle názvu byste možná pod plasty očekávali vidlicový tříválec, ale to je omyl. Jedná se opravdu o klasický skútrový pohon s motorem umístěným vzadu a bez nutnosti řadit převodové stupně. V případě V3 je to vodou chlazený, čtyřdobý jednoválec, který dává výkon až 10 KW, což na rozpohybování tohoto stroje bohatě stačí. O předjíždění se dá zvládat s naprostou elegancí a jistotou. Radostí je ovšem rozjezd z křižovatky. Není tak ostrý, jako v případě konkurentů z Itálie, ale je jemný a komfortní. Podsedlový prostor na přilbu, odkládací přihrádky a spoustu praktických háčků a vychytávek, jako na maloobjemových skútrech tady nečekejte. Koneckonců designu a masivnosti muselo něco ustoupit. Také jsem se trošku pral s centrálním stojanem, ale mohl to být problém pouze testovaného exempláře.
Na závěr jsem si nechal tu nejzajímavější část testu. Nebývá tak často součástí tohoto testování. Takový malý crash-test. Jel jsem po týdnu V3 vrátit a zrovna strašně lilo. Přede mnou asi 60 km a navíc napříč celou Prahou v ranní špičce. jedu tedy do redakce, abych stroj ještě nechal dofotit a doladit detaily testu, když tu najednou, z ničeho nic, po lehkém dotyku přední brzdy, na kostkách a v louži…došlo k tomu, co jistě všichni očekáváte. Okusil jsem tvrdost smíchovské dlažby a zároveň otestoval ty nádherné „padáky“ na stranách. Výsledek: Řidič – řádná modřina na kyčli (kterou se manželce podařilo objevit až po třech dnech utajovaného pokulhávání) a lehká oděrka na ruce. Jinak nic. Motocykl – ulomená stupačka. Jinak NIC !!! Nepočítám – li lehce odřený padák a lehoučce výfuk. Dokonalá práce ochranného oblouku. Celkový dojem – budete vypadat originálně a za dobré peníze se fajn svezete a ještě pobavíte náměstí či náves večerní diskotékou. Za 89.900 to není špatné… Pro MF Dnes testuje motocykly: Dalibor Gondík
Yuki 250 V3 - Žlababa Už jste někdy potkali neurčitelné zvíře z večerníčku Mach a Šebestová? Já ne. Kdyby se tak stalo, asi bych se cítil podobně, jako při setkání s Yuki V3. Už na začátku sezóny mi volali yukisti, že na V3 se musím svézt, protože je to naprosto zvláštní věc. A měli pravdu. Yuki V3 je motorka postavená kolem dvěstěpadesátkového skútrového ústrojí. To znamená, že vůbec neřadíte, stejně jako na skútru. Ale cítíte se jako na motorce, V3 není zákrsek. Když se k ní blížíte, jasně vidíte, že je na ní všechno jinak, než na normální motorce. Design není ovlivněný ničím, co znám. Splývavé linie se vztahují ke cruiser směru, ale hrany a oplastované tělo s cruiser stylem nesouvisejí. Nicméně slovo moderní bych tady taky nepoužil. Spíš mi to připomíná reminiscenci na osmdesátá léta, Suzuki Katanu a podobně. Asi bych ji viděl radši v nějakém svěžím odstínu, než v tmavé skorojawské vínové, ale to je (kromě audiosystému, k němuž se dostanu) asi jediná výtka. Design je totiž natolik zvláštní, že s V3 přitahujete pozornost kdekoliv zastavíte. Přední světlomet velikosti menší televize, zadní lampa s chromovaným rámečkem, do jejíhož červeného sklíčka byste natočili tak dvě pivka, dost lesklých hliníkových dílů, pohledná zrcátka, to vše vám dává mix, nad kterým musíte chvíli přemýšlet. Robustní konstrukce s obřími padáky na každé straně ve vás vzbuzuje důvěru. Ta s jízdou nepolevuje, naopak roste. Po oživení čtvrtlitrového jednoválce začne V3 příjemně bublat a po rozjetí si už jen medíte. Posaz je pohodlný, víc připomíná sezení na naháči než na cruiseru. Podvozek je stabilní a žádné kroucení se nedostavilo. A to jsem na kroucení čekal – delší rozvor a tenké vidle, kdo by to byl řekl, že to bude takové bytelné. Největší překvapení na mě čekalo v zatáčce – V3 se ochotně naklání a hlavně dovolí dost velký náklon bez škrtání čímkoli. Bavíme se o stroji ze skupiny pohodových posazů, ne o supersportech. A v téhle grupě je to nákloňák bezproblémák. Brzdy ok (obě kotoučové), a to už jsem zažil u dospělých cruiserů páčku zmáčknutelnou až k řidítku (zdravím Intruder M 800) bez nějaké jasnější odezvy. Samostatnou kapitolou je rádio v místě mezi koleny (nádrž je pod sedačkou, takže tam žádný úložný prostor nenajdete – škoda). Audiosystém je, dle informací na webu, vybaven MP3 přehrávačem, rádiem a klasickým kazetovým přehrávačem. Bez displeje nicméně netušíte, co jste si naladili. Nenašel jsem ani zdířku na paměťové médium s MP3 a kazetu bych se do toho kusu umělý hmoty bál strčit. Když jsem něco naladil, hrálo to obstojně, ale stanici to neudrželo ani pár kilometrů. Kdyby to fungovalo, byla by to bomba. Použitý verk je ale pro smích a spíš vás vytočí do běla. Když od něj odhlédneme, jako by tam nebyl, tak je V3 zajímavý stroj. Do města je variátor fajn, na cestách třináct koní zvládá rychlosti kolem stovky, akcelerace slušná a je to natolik nezvyklá věc, že se s ní dá i machrovat. Pro spolujezdce i pilota maximálně pohodlná, spotřeba 3 až 4 l béňa. Když si dáte tu práci a naladíte na rádiu slušně hrající stanici, tak je příjezd k zahrádce u hospody interesantní. Text: Petr Drnovský - Motohouse
Yuki 250 V3 - z testu 250 ccm skútrů Výhody: zajímavá konstrukce, dobrý dostatečně výkonný motor, komfort, všestrannost a univerzalita „Chytrá Horákyně“. Tedy zároveň skútr /má klasický skútrový motor/ i choper /uspořádání sedaček a některé další prvky/ a také „silnice“ z té má prvky zbylé. Výsledek je kupodivu více než dobrý. Díky nižší stavbě má i samozřejmě i níž těžiště, vzhledem ke skútrové automatice je snadný i na ovládání a pohodlný i v městském provozu. Ke komfortu přispívá i audiosoustava, za kterou by se nemuselo stydět ani leckteré auto. „Na palubě“ můžete také používat MP3 či magnetofon. Jestliže hledáte stroj pro zábavu, ale i městský provoz či nedělní vyjížďky pak můžete o V3 vážně uvažovat. Díky nízké stavbě a skútrové automatice je vhodný i pro holky. To že snadno dosáhnete na zem samozřejmě přidá na pocitu bezpečí. V3 je klasický případ výborného poměru cena výkon. Za šedesát devět tisíc byste jen těžko hledali model, který by byl tak vybavený a bezesporu zajímavý. Je určen převážně těm, kteří se nespokojí s běžnou konvencí a rádi se odlišují od okolí. Výhody: zajímavá konstrukce, dobrý dostatečně výkonný motor, komfort, všestrannost a univerzalita Nevýhody: absence displeje rádia Text: www.itest.cz
Yuki 250 V3 - Ryborak Je jako princezna Koloběžka: skútr-neskútr, cruiser-necruiser. Co to tedy vlastně je a kam tím Yuki míří? Hledali jsme odpověď v krátkém testu dvěstěpadesátky V3, nejodvážnější novinky čínských výrobců. Výrobce jej má mezi skútry a svou technikou tam také patří – motor pod sedlem, variátor a na řídítkách páčky brzd. Tím to ale končí – nádrž máte mezi stehny, nohy na „stupačkách“, ochrana před špínou cesty skoro žádná a pod sedlem tak akorát nářadí. Čínská variace na téma „čtvrtlitrový GoldWing s variátorem“ ale kombinuje ještě další styly. Zatímco zadní partie připomínají cruiser, střední část včetně světlometu se štítkem spíše starší japonské litrové cesťáky. Hřbet „nádrže“ s ovládacími tlačítky standardní audiosoustavy (rádio, kazeta, MP3) a vyšší plastem krytá řídítka pak zase evokují velké cestovní BMW. Někdo to odsoudí, někomu může přijít odvaha kombinovat sympatická. To je věc vkusu. Čínskému výrobci CF Moto se nedá upřít snaha o výrobu osobitého stroje, ale celek pokulhává v řadě detailů a zpracování. Jízda na V3 je pro řidiče mnohem příjemnější než na řadě jiných čínských motocyklů, protože se tu střední postavy celkem dobře usadí, skryjí za štítek a neruší je žádné vibrace, tolik typické pro jiné případy. Spolujezdec je na tom s nohama vysoko výrazně hůř. Váha naší zkušebny naměřila 184 kg pohotovostní hmotnosti. To je na 14 koní dost, a tomu odpovídá i dynamika jízdy. Podvozek je měkký a podtlumený – přední vidlice rychle odskakuje a zadní jednotky jdou ve dvou často na doraz. Na druhou stranu je šasi přiměřeně stabilní a vzhledem k hmotnosti i ovladatelné. Brzdy nejsou špatné, jen s rostoucí teplotou jejich výkon trochu klesá. Audio vyhoví do 60 km/h. Ovšem za ty peníze je to velká „machrovina“. Dobré hodnocení mají madla. Body se ztrácejí za nudný a fádní přístrojový panel s malým a na slunci absolutně nečitelným displejem. Výklopný stojan má bezpečnostní vypínač a nechybí ani centrální stojánek. Dostat na něj V3 ale chce grif a trochu síly. Za předpokladu, že se zájemce o čínský motocykl už předem smiřuje s určitými prohřešky proti dílenskému zpracování, může být V3 alternativou cestovním strojům třídy 250 cm3, trochu excentrický a pro nespěchavé i přijatelný. Cena je na první pohled lákavá, ale vzhledem k objemu a nastavení českých řidičáků (plus občasné akce japonských výrobců) se „dvěpade“ za devadesát zase trochu dostává „mimo mísu“. Text: Pavel Suchý - Supermoto, Červenec 2006
Yuki 250 V3 - Malá motocyklová revoluce V automobilovém průmyslu Vás dnes jistá záměna terénních aut s vozem druhého typu nemůže překvapit, co se ale motorek týká, je situace poněkud jiná. Zatímco automobily typu SUV ovládají pomalu český trh, na první motocyklový „crossover“, který by spojoval výhody a především jízdní vlastnosti skútru se silou a elegancí cestovního chopperu se stále čeká. Tedy alespoň čekalo. Na český trh přichází zajímavá novinka ze stáje YUKI. Pod téměř mystickým označením V3 se ukrývá designově velice zajímavý motocykl, který přejímá nejlepší vlastnosti ze skútrů a chopperů a vytváří tak nový motocyklový segment, který je určen pro všechny, kteří chtějí nejen výkon a užitnou hodnotu, ale také elegantní vzhled a luxusní výbavu. První, co Vás na tomto stroji nové generace zaujme, je rozhodně design. Bohaté chromování a velká kola, perfektně tvarově vyvedená a účinná kapotáž, masivní přední světlomet s čirou optikou a celkový dobrý dojem doplňující pohodlné sedlo, které rozhodně oceníte při dlouhých vyjížďkách. O Vaši bezpečnost se stará přední a zadní kotoučová brzda a pohodlí zajistí elektrický startér a převodovka, vybavená variátorem. Dostatečný výkon dodává vodou chlazený jednoválcový motor o obsahu 250 ccm, který rozhodně nemá problém relativně lehkou motorku rozhýbat. Do nadstandardní výbavy, která jistě potěší hlavně mladší jezdeckou generaci, patří bezpečně uložený palubní audio systém, který je vybavený MP3 přehrávačem, rádiem a klasickým kazetovým přehrávačem. Za zmínku také stojí dálkově ovládaný příplatkový alarm a startér. Dobré jízdní vlastnosti a ovladatelnost z YUKI V3 dělají motocykl, který nemá konkurenci ani ve městě a ani na silnici. - Deník Metro
