Vydává Město Trhový Štěpánov pro Trhový Štěpánov, Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu

Strana

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2009

Vydává Město Trhový Štěpánov pro Trhový Štěpánov, Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu Číslo 4 - srpen 2009

Ročník 11

Cena 5,- Kč

Letních teplot jsme si v druhé půli června a v červenci příliš neužili. Odpolední teploty klesly na +12°C a úhrny srážek v Trhovém Štěpánově byly dvakrát vysoké. Ve čtvrtek 25.6. 2009 to bylo 39 mm, ve středu 1.7. 2009 dokonce 54 mm. Vlhkost vzduchu dosahovala téměř 80%. V době přípravy tohoto vydání jsme netušili, že v neděli 2. srpna 2009 budou deště ještě vydatnější. Přívaly vody postihly naše město i dětský tábor ve Střechově nad Sázavou, odkud je snímek, který pořídil Josef Korn. O těchto událostech se podrobněji dočtete v dalších několika článcích. Na stránkách srpnového čísla najdete i další zajímavé články. Přejeme Vám příjemné čtení a pohodu.

Strana 2


Srpen 2009

Informace starosty města

Letošní léto jakoby se v chladném počasí června nedokázalo prosadit. V červenci se zase předvádělo svými krajnostmi. Parna střídaly bouřky s neobvyklými dešti a zase znovu parna se skleníkovým počasím. Příroda nám ukazuje bujný růst všeho kolem a na druhé straně zkázu v povodních. V neděli 2. srpna 2009 povodňová vlna zasáhla i naše město. Udělala škodu na úrodě zemědělcům, na obecních cestách, vyhnala děti z letního tábora ve Střechově nad Sázavou. Musíme se z toho poučit a snažit se na tyto situace připravit každý podle svých možností a oboru činnosti. Více s velkou vodou musí počítat zemědělci, ale nejen oni. Nám všem „voda teče s kopce“ a musíme se postarat, aby dělala minimální škodu nejen každému z nás, ale i našim sousedům. Po zamyšlení o počasí bych chtěl poděkovat všem, kteří se snaží v těchto krizových situacích pomáhat, hlavně našim hasičům, ale i těm, co se starali o děti na táboře ve Střechově. Měli bychom přijmout s povděkem, že nedošlo ke zranění lidí a k větším zatopením bytů. Nyní se budu věnovat pravidelným informacím o dění v našem městě. Nejdříve zásadní rozhodnutí městského zastupitelstva: - Byl schválen Regulační plán v lokalitě Nad městem a nabyl již právní moci. Již se připravuje celkové rozměření. - Zastupitelstvo schválilo závěrečný účet města za rok 2008. - Byly schváleny změny územního plánu Trhový Štěpánov č. 10A, 10B a 11. - S příslušným dodavatelem byla uzavřena smlouva na zateplení Základní školy ve výši 8 535 584 Kč. - Oprava cesty k Javorníku byla provedena v částce 108 000 Kč. - Byla schválena obecně závazná vyhláška č. 1/2009 o stanovení podmínek pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték a jiných kulturních podniků v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku. Tato vyhláška nabyla účinnosti dne 25.6. 2009. Rada města rozhodovala v těchto záležitostech: - V souvislosti s odchodem do důchodu a po dohodě odvolala ředitele Základní školy Mgr. Josefa Koktu. - Na základě výsledku konkurzního řízení jmenovala novou ředitelku Základní školy Mgr. Květu Kuželovou, která se 1. srpna 2009 ujala funkce. Rada schválila: - Návrh na využití budovy bývalé školy ve Střechově nad Sázavou - Podporu organizování letního tábora pro děti ve Střechově - Uznání pořadatelům těchto akcí: Tělocvičné jednotě Sokol Trhový Štěpánov za Neckiádu, SDH Dubějovice za Dětský den a reprezentaci města na Hasičském dni na Konopišti, SDH Sedmpány za výsledky v soutěžích, Sokolu Trhový Štěpánov - oddílu kopané, za zdárné ukončení sezóny - Zakoupení trampolíny pro děti - Vyhodnocení sbírky pro obce postižené povodněmi, kterou organizoval SDH Trhový Štěpánov - Objednávku projektu na chodník v Dubějovické ulici - Objednávku projektu na opravu propustku Na Braňce - Ozvučení Hřbitovní kaple Všech svatých a části hřbitova s instalací 2 nových světel - Organizaci činnosti v městských lesích. Již dříve pověřený lesní hospodář Stanislav Kopecký bude obecní hajný - Podporu při organizování slavnosti při 100. výročí SDH Střechov - Organizaci tradiční štěpánovské pouti 30.8. 2009 Ještě několik informací o investičních akcích: - Kanalizace byla dokončena v úsecích Na Oboře – Nádražní a ulic Dubějovická a V Zámku - Bylo zahájeno zateplení Základní školy - Krajský úřad přidělil městu dotaci ve výši 936 510 Kč na kanalizaci v Zahradní ulici. Akce bude realizována ještě letos. Závěrem přeji všem spoluobčanům, přátelům našeho města i čtenářům našeho Zpravodaje hodně zdraví a hezké prožití zbytku léta. Ing. Václav Nekvasil, starosta města

Strana 3


Srpen 2009

Tento způsob léta… Určitě si vzpomeneme na Rozmarné léto Vladislava Vančury a větu, která se stala všeobecně známou jako mnoho dalších. Proč píšu o rozmarném létě? Ještě před několika lety jsme si mysleli, že v Česku povodně ani tornáda nehrozí. Už mnohokrát jsme se přesvědčili, že tomu tak není. Ohrožení nejsou jen obyvatelé bydlící kolem řek, potoků i nevinně tekoucích potůčků. Ty se mohou proměnit v dravé proudy, které smetou vše, co jim stojí v cestě. Zažili jsme to i v Trhovém Štěpánově a okolí, ať už to byly silné poryvy větru, které vloni i dříve napáchaly mnoho škod v lesích, nebo silné proudy vody. Stačí tak málo, abychom byli ohroženi. V jiných článcích, ba i na titulní straně jsou další údaje, které není nutno opakovat. Rovněž snímky, které byly pohotově pořízeny, jsou výmluvnější než slova. Snad si uvědomujeme, jak jsme bezbranní a ohrožení. Ale na druhé straně jsou i ti, kteří jsou solidární s druhými a dokážou pomoci penězi, věcnými dary, fyzickou prací, ale i dobrým slovem. Jim patří náš obdiv i poděkování. Srpnové vydání našeho časopisu se opozdilo kvůli dovolené v tiskárně. Je tomu každý rok. Snažíme se, aby Zpravodaj vycházel pravidelně. Každé číslo je obsahově jiné, někdy je normální, jindy zajímavější. Je to dáno tím, jaké články se dostanou redaktorovi na stůl nebo do počítače. Vážím si všech, kteří s ochotou přispívají svými články i fotografiemi a obohacují všechny, kteří si zpravodaj přečtou. Protože zpravodaj vychází pravidelně každý sudý měsíc, není v našich silách přinést informace o akcích, které se budou konat. Občas dostáváme nabídky na koncerty, výstavy, vlastivědné vycházky a další akce, které se pořádají například ve Vlašimi. Je nám líto, že nemůžeme vyhovět, protože se konají v době, kdy se další číslo teprve připravuje. Stejná situace je i při ohlašování akcí v našem městě a okolí. Doporučujeme čtenářům sledovat i jiné zpravodaje nebo plakáty vyvěšené na různých místech v našem okolí. Dalším problémem jsou fotografie, které doprovázejí články o proběhlých akcích. Je jich někdy opravdu mnoho, jsou většinou dobře provedené i krásné, ale při nejlepší vůli nemůžeme všechny otisknout. Snad by nebylo ke škodě uvažovat o příloze, v níž by bylo zveřejněno více kvalitních fotografií, jak tomu bývá v jiných zpravodajích. Mohly by se otisknout ve vánočním prosincovém čísle nebo až v únorovém. Je třeba vzít v úvahu, že pro zpracování většího množství fotografií je třeba počítat s výběrem a zejména s krátkým výstižným popisem fotografií. Zejména půjde o včasné předání fotografií redakční radě. Mělo by to být nejpozději do konce října, výjimečně do 10. listopadu. Dovolte mi, abych vyjádřil svůj názor k otiskování otázek a jejich odpovědí místostarostovi našeho města Josefu Kornovi, který je současně dlouholetým členem redakční rady. V prvním bloku otázek, které jsme otiskli v červnovém vydání byla uvedena dvě jména tazatelů a jedno jméno nebylo uvedeno vůbec. V tomto vydání již nejsou uvedena jména tazatelů. Bylo mi sděleno, že to není třeba. Od začátku pravidelného vydávání našeho časopisu v únoru 1999 jsem usiloval, aby všechny články jejich autoři podepsali svým jménem. Nebylo to snadné, ale podařilo se to. Pokud najdete některý článek nepodepsaný, je označen značkami jv, r V nebo R., což znamená, že byl napsán mnou. Když se všichni autoři podepíšou a zodpovídají za obsah článků, který napsali, velmi si toho vážím. Pokud někdo neuvede u dotazu na místostarostu své jméno, považuji to za podivné, aby se schovával „za bukem.“ Vždyť všechny dotazy se týkaly věcí veřejných a nemáme se zač stydět. Proto prosím všechny případné tazatele, aby své jméno uvedli. Nemáme se proč schovávat a stydět se projevit svůj názor nebo položit otázku. Vážím si, že místostarosta je ochotný odpovídat na Vaše dotazy. Je to rozhodně zpestření a obohacení našeho časopisu. Děkuji Vám za pochopení. Doufejme, že další dny letošního léta nebudou už svým způsoben tak… Ale to jistě znáte. Přeji pěkné dny pozdního léta a krásný, klidný podzim. Jaromír Vlček, odpovědný redaktor

Bleskové povodně

Povodně, které přicházejí znenadání, jsou nazývány bleskovými. Nejvíce postiženými byly oblasti v okolí Nového Jičína v Moravskoslezském kraji, na Jesenicku a později i na Děčínsku a v jižních Čechách. Všude byly velké škody na soukromém i veřejném majetku. Později se přívalové deště vyskytly i ve východních Čechách. O přívalových deštích je zmínka na titulní straně. Doplňme ji ještě dalšími údaji. Tyto deště napáchaly škody, i když menšího rozsahu rovněž v našem městě. Nejvíce bylo poškozeno dlouho a pracně budované golfové hřiště, které bylo a jistě bude i nadále chloubou majitelů i města Trhového Štěpánova. Hasiči vyjížděli čerpat vodu ze zatopeného sklepu manželů Setničkových V Zákou-

Silný proud vody v blízkosti 15° východní délky


Strana 4

Srpen 2009

tí, ale také ve firmě Deltagaz. Do několika domů vnikla voda u ulicích Nádražní, Na Oboře i v Dalkovické. Větší škody jsou na obecních komunikacích ve Střechově nad skalami, v ulici Na Výsluní a jsou rovněž poničené kanalizační vpusti. Z části je zanesen přítok do požární nádrže u bývalého Zemanova mlýna. Další příval vody byl zaznamenán v neděli 2.8. 2009 odpoledne. Během 20 minut napršelo 38 mm, celkový úhrn srážek byl 73 mm, na meteorologické stanici ZD a.s. bylo naměřeno dokonce 80 mm srážek. Podle informací místostarosty Josefa Korna připravil jv Fotografovali Josef Korn a Jaromír Vlček

Velká voda v Dalkovické ulici

Příval vody u Zenáhlíkových v Nádražní ulici

Pomoc pro zatopené povodněmi Město Trhový Štěpánov uspořádalo 4. července 2009 humanitární sbírku na pomoc zatopeným oblastem. Výsledek sbírky: Finanční dary 21 300 Kč Věcné dary v přibližné hodnotě 50 000 Kč Výtěžek sbírky byl předán 16.7. 2009 zástupcům Diakonie Broumov. Všem dárcům za tuto velkou pomoc děkujeme. Josef Korn, místostarosta

Diakonie Broumov (původně Diakonie Úpice) vznikla v roce 1993 jako občanské sdružení otevřené ke spolupráci se všemi lidmi dobré vůle, jinými humanitárními organizacemi, církvemi a dalšími institucemi, jejichž součinnost je pro pomoc potřebným nutná. Posláním organizace je pomoc lidem, kteří se z různých důvodů ocitli v krizové životní situaci, na okraji společnosti a to s cílem jejich osamostatnění tak, aby mohli najít své místo ve společnosti. Hlavní činnost se soustřeďuje na pracovní a sociální integraci těch, kteří se ocitli na okraji společnosti. Jedná se o občany obtížně umístitelné na trhu práce, např. pro mentální onemocnění, občany bez domova, dlouhodobě nezaměstnané, propuštěné vězně nebo ty, kteří ukončili léčbu závislosti. K tomu slouží jednotlivé sociální programy organizace. Cílem je, aby tito lidé byli schopni se o sebe postarat a našli znovu své místo ve společnosti. Činnost sdružení a poskytované sociální služby mají celorepublikový charakter. Informace z internetových stránek

Strana 5


Srpen 2009

Evakuace dětského tábora

Náhlý přívalový déšť v neděli 2. srpna 2009 byl tak prudký, že se rychle vzedmula hladina Štěpánovského potoka, který se vylil z břehů na několika místech. Louka před podnikem RABBIT v Trhovém Štěpánově se proměnila v jezero. Horší byla situace dětského tábora ve Střechově nad Sázavou, kde voda odnesla stany i zařízení tábora. Stanující děti byly evakuovány a převezeny přistaveným autobusem do sokolovny v Trhovém Štěpánově, odkud si je odvezli rodiče. V pondělí 3.8. 2009 byly započaty likvidace povodňových škod. Některé stany byly zavěšeny na stromech až 300 metrů po proudu. Naštěstí k žádnému zranění ani újmě na zdraví nedošlo. Josef Korn, starosta SDH

Povodňové jezero u firmy RABBIT v 18 hodin

Dětský tábor pod vodou okolo 19. hodiny. Fotografoval Josef Korn

ZMAŘENÁ DLOUHOLETÁ PRÁCE

Přelom června a července poznamenal území naší republiky přívalovými dešti a bouřkami, které napáchaly velké škody. Golfové lokalitě se v této první vlně pohroma téměř vyhnula, až na území okolo Nového rybníka a Dolečka. Celá plocha okolních polí je oseta kukuřicí, od lesa u Kostelíka až ke Štěpánovu, po obou stranách silnice, podél cesty k lomu… všude samá kukuřice. Abnormální množství srážek, lány kukuřice a konfigurace terénu způsobily, že se protrhly meze nad silnicí a všechna voda se valila po silnici a dále s kopce až k náhonu a potoku v údolí. Proud se soustředil a hnal přes celé golfové hřiště až na konec bývalé skládky, kde utrhl její čelo, které nebylo vůbec nikdy zakončeno. Kamení, panely, sutě a bahno s polí zlikvidovalo všechny náročné úpravy golfového hřiště na jamce č. 7 a č. 2, včetně turistické cesty k Ratajům a náhonu ke koupališti. Obětavou pomocí z řad golfistů byly škody po opakovaných deštích tohoto období


Strana 6

Srpen 2009

zlikvidovány (mimo opravy rybníka) a jamka byla opět funkční. V sobotu 1.8. se na opraveném hřišti konal úspěšný Prázdninový turnaj. Další pohromou však byla neděle 2.8. 2009. V nedělní odpoledne, po 16. hodině začalo padat takové množství vody, že srážkoměry na hřišti za chvíli přetékaly a podle dalších měření spadlo mezi 80-90 mm (což je 80-90 litrů vody/m2). Přes veškerá zabezpečovací opatření (zamezení přítoku vody na hřiště se silnice), voda z kukuřičných polí vše znovu a ještě ve větší míře zničila. Začala narušovat a odstraňovat konec skládky a škody jsou větší než při červnových přívalech. Voda protéká dírami ve skládce, která nebyla řízena, hutněna, ani upravována. Podle přizvaného melioračního odborníka pomůže pouze vyhrabání a upravení vymletého koryta podél pole od silnice až k potoku a odpovědná i odborná oprava protržených mezí nad silnicí včetně vyčištění a údržby příkopů. Dále pak je nutné zakonzervování čela bývalé skládky rýhou do rostlého terénu a zavezení jílovitou zeminou. (Pouze navršená stavební suť nemá požadovanou vododržnou vlastnost). Dále je nutné nesoustřeďovat erozivní plodiny (kukuřice) do tak obrovských celků, které erozi ještě násobí. Zatravněné plochy horní části hřiště vodě odolaly a jsou téměř netknuty. Pro zdokumentování vybíráme několik záběrů způsobených škod. Ing. Miroslava Voigtsová

Nánosy bahna

Poškození golfového hřiště

Utržené čelo bývalé skládky. Fotografie pořídila autorka článku


Strana 7

Srpen 2009

Výsledky voleb v okrsku Trhový Štěpánov do Evropského parlamentu konaných ve dnech 5.6. – 6.6. 2009

Celkový počet voličů v okrsku Trhový Štěpánov 1031 Počet hlasujících voličů 250 Volební účast 24,25% Číslo

Strana

1.

Libertas. cz

3

2.

KDU-ČSL

34

3.

Věci veřejné

7

4.

ODS

72

5.

Suverenita

12

6.

Volte Pravý Blok

1

7.

Sdružení pro republiku

2

8.

ČSNS

1

9.

Evropská demokratická strana

4

10.

Strana svobodných demokratů

0

11.

Demokratická Strana Zelených

2

12.

Česká strana národně sociální

1

13.

Národní strana

0

14.

SDŽ – Strana důstojného života

5

15.

Humanistická strana

5

16.

Moravané

0

17.

Spojení demokraté – Sdružení nezávislých

4

18.

Liberálové. CZ

0

19.

Strana demokracie a svobody

0

20.

Nejen hasiči a živnostníci s učiteli do Evropy

0

21.

KSČM

25

22.

Starostové a nezávislí

10

23.

Strana svobodných občanů

2

24.

SNK Evropští demokraté

5

25.

Balbínova poetická strana

0

26.

Strana zelených

2

27.

Koruna česká

1

28.

Lidé a Politika

0

29.

Strana soukromníků ČR

0

30.

Zelení

0

31.

Dělnická strana

2

32.

Nezávislí

1

33.

ČSSD

49

Celkem

Počet hlasů

250

Strana 8


Srpen 2009

Nová ředitelka Základní školy Dosavadní ředitel Základní školy Mgr. Josef Kokta (* 18.8.1944) odchází do důchodu. Působil jako ředitel v ZŠ v letech 1990 – 2009. Jeho zástupkyní byla nejprve učitelka Mgr. Zdeňka Roštíková a od roku 1993 do roku 2009 Mgr. Květa Kuželová. Proto Město Trhový Štěpánov vyhlásilo na obsazení nového ředitele řádný konkurz. Do tohoto konkurzu se přihlásili pouze dva uchazeči: Mgr. Stanislav Kužel, který byl na této škole učitelem, ale od roku 1994 pracuje jako zástupce firmy ARTTIP, která vyrábí zakázkový nábytek kancelářského typu a Mgr. Květa Kuželová, dosavadní zástupkyně ředitele. Pro konkurzní komisi i Radu Města Trhový Štěpánov to bylo překvapením, protože očekávali více uchazečů. Komise měla velmi nesnadné rozhodování. Nakonec byla jako první ředitelka v historii školy v Trhovém Štěpánově vybrána Mgr. Květa K u ž e l o v á, bydlící v obci Javorník, narozená 29.3. 1956. Lze si jen přát, aby se nově jmenované ředitelce dařilo zdárně plnit vlastní koncepci řízení a rozvoje školy. Funkce se ujala od 1.8. 2009. Přejeme nově jmenované ředitelce co nejvíce úspěchů při výkonu náročné funkce ředitelky, zejména hodně zdraví, pevných nervů, pohody a všeho dobrého. Zástupkyní ředitelky zvolil pedagogický sbor Mgr. Ing. Hanu Podhadskou z Trhového Štěpánova, Zahradní ulice č.p. 137. V říjnovém vydání přineseme s novou ředitelkou rozhovor. rV

Místostarosta Josef Korn odpovídá na dotazy

Dotaz: V obci Střechov nad Sázavou stojí budova školy od roku 1937. Dlouhá léta sloužila svému účelu. V současné době je nejen nevyužitá, ale začíná chátrat. Ze zvědavosti jsem nahlédla dovnitř a obraz, který se mi naskytl, mi vyrazil dech. Je nějaká naděje na využití této budovy? Odpověď: Plánujeme rekonstrukci budovy, o níž jsme jednali se SDH Střechov a připravujeme projektovou dokumentaci. Přízemní část by měla sloužit jako spolková místnost se zázemím pro využití SHD Střechov. Využitá bude samozřejmě i pro ostatní občany obce (schůze, taneční zábavy, různá setkání). První patro slouží jako obecní byt a bude takto i nadále využíván. Dotaz: Zaslechl jsem informaci o znovuotevření těžby kamene v lomu Paseka. Myslím, že by to byla nenapravitelná chyba zničit tento krásný kout přírody v blízkosti města. Odpověď: V minulých letech byl zájem o těžbu v této lokalitě. Naším záměrem je využít bývalý lom pro občany k odpočinku a relaxačnímu turismu. Máme zpracovaný projekt „Naučná stezka Lom Trhový Štěpánov“, která bude obsahovat informace o geologickém podloží, lomařství, těžebním průzkumu uranových ložisek, fauně, floře i podzemních štolách. Prostoru lomu bude dominovat odpočinkový zalesácký srub pro děti, zázemím pro táboráky s ohništěm a lavičkami. Plánujeme spojení cyklostezkou s kladrubským lesoparkem, které by umožnilo klientům rehabilitačního ústavu navštěvovat místa v okolí Trhového Štěpánova. Cílem je návaznost na další cyklotrasu. Otázky pro místostarostu můžete posílat na poštovní adresu: Město Trhový Štěpánov, Dubějovická 269, 257 63 Trhový Štěpánov, na e-mailovou adresu: [email protected] nebo telefonicky na číslo 317 851 839.

Richard Čemus se dožívá 55 let

Na začátku září slaví profesor Richard Čemus SJ své narozeniny. V současnosti působí ve funkci profesora východní křesťanské teologie na Papežském orientálním institutu jako pokračovatel prof. Špidlíka. Od roku 1993 do 1995 byl vicedirektor Centra Aletti v Římě, studijního střediska vztahů evropského Východu a Západu. V letech 1995 do 2001 byl rektorem Papežské koleje Russicum, ve které žijí bohoslovci a kněží různých konfesí, kteří přišli z mnoha evropských i mimoevropských zemí na studium do Říma (ekuména). Jeho životní cesta nebyla jednoduchá. Rodina Čemusova emigrovala po roce 1968 přes tehdejší Jugoslávii a Itálii do Německa. Pobývala nejprve v západním Berlíně, později v Mnichově a nakonec se usadila v Bádensku-Würtenbersku. V roce 1975 maturuje a vydává se na zkušenou do Severní i Jižní Ameriky. Za rok se vrací s rozhodnutím stát se knězem a vstupuje do diecézního semináře ve Freiburgu im Breisgau. Na tamní státní universitě studuje filosofii a teologii. Po skončení studia odchází do Říma do Papežské koleje Nepomucenum, kde má v úmyslu dát se k disposici panu biskupu Jaroslavu Škarvadovi, který působil pastoračně mezi krajany v Evropě, USA i Austrálii. (Po listopadu


Strana 9

Srpen 2009

1989 se Mons. Škarvada stal světícím biskupem a generálním vikářem pražské arcidiecéze.) V Nepomucenu se setkal s P. Tomášem Špidlíkem, který byl představeným všech českých jesuitů v zahraničí. (Později jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem.) Toto setkání mělo pro Richarda velmi důležitý význam, neboť nasměrovalo jeho život a působení novým směrem a posláním. Vstupuje do Tovaryšstva Ježíšova, následuje příkladu prof. Dr. Špidlíka SJ i po vědecké stránce, a věnuje se studiu teologie křesťanského východu. Po noviciátu v Janově a řeholních slibech v Neapoli byl v roce 1988 vysvěcen na kněze papežem Janem Pavlem II. ve svatopetrské bazilice v Římě. Po promoci v roce 1991 se stává doktorem teologie v oboru Východních církevních věd. Václav Klaus a Richard Čemus – oficiální fotografie z náTrhový Štěpánov je nerozlučně spjat s jeho dětstvím. vštěvy prezidenta ve Vatikánu Tíhne k našemu městu nejen vzpomínkami a alespoň jednou za rok se vrací do Trhového Štěpánova v období hlavních prázdnin. Ani o prázdninách nezahálí, ale na různých místech vede duchovní cvičení (exercicie) a dle možnosti se věnuje duchovnímu vedení, kazatelské činnosti a slouží mše sv. v místním kostele sv. Bartoloměje nebo i na Hrádku u Vlašimi. Přejeme panu prof. Dr. Richardu Čemusovi SJ k jeho narozeninám hojnost Božího požehnání provázeného zdravím, pohodou a radostí v práci vysokoškolského učitele i v duchovenské a kazatelské službě. Redakční rada našeho časopisu si váží dlouholeté, pečlivé a pravidelné spolupráce a děkuje za podnětné články zejména k významným církevní svátkům. Tyto články jsou vysoce oceňovány čtenáři nejen z oblasti Štěpánovska, ale i mimo ni. Připravil r V

Kdo bydlel v Trhovém Štěpánově před 85 lety

Starý voličský seznam odhaluje tajemství Před několika lety se mi dostal do rukou voličský seznam z roku 1924. Jsou v něm údaje o voličích ve městě Trhovém Štěpánově a osadě Štěpánovská Lhota. Seznam obsahuje 607 jmen z Trhového Štěpánova a 51 jmen ze Štěpánovské Lhoty. Několik jmen bylo doplněno, jiná byla naopak škrtnuta. U každého jména je uveden stav (zaměstnání, povolání), popisné číslo a datum narození. U některých voličů chybí přesné datum narození a je uveden pouze rok narození. V seriálu, který má několik části, se dovídáme zajímavé skutečnosti o obyvatelích města Trhového Štěpánova ve volebním roce 1924. Část třetí: Nejstarší voliči ve voličském seznamu z roku 1924 Marie Toulová,

výměnkářka,

č.p. 28, narozená xx.yy. 1835 - 89 let

Františka Jeřábková,

výměnkářka,


Chvojka Karel,

výměnkář

č.p. 108, narozený 28.12. 1840 - 84 let

Marie Růžková,

výměnkářka,


Anna Feistová,

výměnkářka,


Karel Poslušný,

lesní v.v.,

č.p. 64, narozený 15.6. 1846 - 78 let

Marie Šimánková,

výměnkářka,

č.p. 155, narozená 16.4. 1848 - 76 let

Josef Kotrč,

hajný,

č.p. 145, narozený 2.11. 1849 - 75 let

Chvojka František,

rolník

č.p. 36, narozený 3.12. 1849 - 75 let

Poznámka: Manželka Karla Poslušného, Helena, byla učitelka a narodila se 6.12. 1873. Byla o neuvěřite

rV

Strana 10


Srpen 2009

O štěpánovské rodačce, kterou nikdo nezná

Tato významná umělkyně, Jiřina Pastrnková (1908-1987), sklářská výtvarnice, patří mezi naprosto neznámé rodáky města Trhového Štěpánova. O jejím životě a díle není v našem městě nic známo. Při vyhledávání na internetu našel - možná i objevil – pisatel tohoto článku několik údajů o jejím díle. Není známo, že by Jiřina Pastrnková někdy Trhový Štěpánov navštívila. Rádi seznamujeme naše čtenáře s jejím životem dílem. Věříme, že časem připojíme i další údaje. Město Železný Brod se stalo před druhou světovou válkou významným centrem moderního českého skla. Zasloužili se o to nejen učitelé, ale i absolventi tamní sklářské školy. Na této škole ukončila svá studia v roce 1930 také Jiřina Pastrnková. Po pětileté praxi návrhářky založila se svým manželem umělecký ateliér, který byl zaměřen na sklo malované, leptané, ryté a broušené. V té době propukla známá světová hospodářská krize. Pro oba umělce to nebylo snadné rozhodnutí. Ale oba kladli důraz na výtvarnou kvalitu s tím, že moderní sklo se nemá stát ani v dobách krize pouhým předmětem obchodu, ale zejména půvabným předmětem kultury. Činnost ateliéru byla spojena se Svazem českého díla v Praze na Národní třídě. Pravidelně se zúčastňovala Pražských vzorkových veletrhů i společných prezentací tvůrců skla ze Železného Brodu. Na světové výstavě v roce 1937 v Paříži získala za kolektivní účast s dalšími tvůrci Grand Prix. Přes nesporné úspěchy se rozhodla ke studiu na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru monumentální malby u profesora Františka Kysely. Během pobytu v Praze propukla druhá světová válka a zejména únor 1948 znamenal ve svých důsledcích konec soukromého uměleckého ateliéru. V roce 1950 nastoupila Jiřina Pastrnková do výtvarného střediska Železnobrodského skla jako návrhářka. Ve spolupráci s Ústředním výtvarným střediskem pro sklářský průmysl a jemnou keramiku v Praze vytvořila velkou řadu vynikajících prací. Tyto práce reprezentovaly československé sklářské umění na významných zahraničních výstavách: trienále v Milánu 1957 a 1960, světová výstava EXPO ´58, výstava československého skla v Moskvě 1960 a dalších. Jiřina Pastrnková propůjčovala ve své tvorbě úžasný smysl pro harmonický vztah tvaru, dekoru i zamýšlenéJiřina Pastrnková se synem ho účelu. Citlivě vnímala při řešení konkrétních děl charakter skloviny, typ výrobku a možnosti použité techniky rafinace. Pro křehké a útlé vázy volila jemně rytou nebo leptanou výzdobu doplněnou barvami, která umocňovala krásu křehkého skla. S velkým zaujetím vytvářela vázy, mísy a žardiniéry (stojan na květiny nebo podnos na ovoce) ze silnostěnného křišťálového skla. Tyto skvosty tvořila různou náročnou technikou. Jiřina Pastrnková věnovala každé výtvarné práci nesmírné zaujetí a zápal, ať už se jednalo o reprezentativní dílo, design pro použití skla ve všedních dnech nebo jen upomínkový předmět. Snad lze považovat běžnou suvenýrovou vázičku s motivem spartakiády v roce 1960 za možná nejlepší dílo. Její díla jsou pro vysokou výtvarnou hodnotu zastoupena v celé řadě muzeí a galerií. Jmenujme alespoň ty nejvýznamnější: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Moravská galerie v Brně, Severočeské muzeum v Liberci, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Vlastivědné muzeum v Olomouci, Východočeské muzeum v Pardubicích a Městské muzeum v Železném Brodě. Za svého života se tato skromná umělkyně dočkala jen dvou autorských výstav. První byla v roce 1981 v Železném Brodě, druhá o 4 roky později v Praze. Zatím poslední, spíše komorní výstava, se konala při příležitosti jejích nedožitých 100. narozenin v Městské galerii My v Jablonci nad Nisou na přelomu listopadu a prosince 2008. Byla to ojedinělá a zcela výjimečná příležitost k bližšímu poznání vyhraněné autorské tvorby, která se stala vkladem do novodobé historie českého uměleckého skla. Kdo byla tato umělkyně? Narodila se 9. března 1908 v Trhovém Štěpánově. V Knize narozených je uvedena jako Jiřinka (Georgia) Růžena

Strana 11


Srpen 2009

Františka Gabrielová. Otec Josef Gabriel (1864 - 1918) byl traťmistrem na nádraží v Trhovém Štěpánově, bydlel v č. p. 218, v dnešní budově nádraží Českých drah a byl rodákem z Litichovic u Divišova. Maminka se jmenovala Gordiana, rozená Marajevićová z Čehlice, okres Cetinje v Černé Hoře (Jugoslávie). Otec Jiřiny sloužil u vojenské hudby v Kotoru (Černá Hora), kde byl na vojenské lodi oddán vojenským kaplanem. V té době sloužil u vojenské hudby. Byl katolík, ale maminka byla pravoslavná. Jejími kmotry byli Růža Gabrielová, pokladní na dráze, a Josef Hulička, hostinský a starosta Trhového Štěpánova. Jiřina se narodila jako sedmé dítě. První tři děti zemřely manželům Gabrielovým v dětském věku. Dospělosti se dožily tyto jejich děti: Josefa Gabrielová. Její poslední pracovní funkce byla vrchní kontrolor nad pokladnami na Wilsonově nádraží v Praze. Neprovdala se a pomáhala rodině jako živitelka, neboť Josef Gabriel zemřel, Maminka Jiřiny Gordiana, když mu bylo 54 let – tehdy bylo jiřině 10 let. Dále rozená Marajevićová to byla Gošica Školníková, písařka u soudu a Josef Gabriel, který pracoval jako výpravčí na nádraží v Liberci. Pak se narodila Jiřina jako nejmladší dítě. Rodiče se potom odstěhovali z Trhového Štěpánova, pravděpodobně do Prahy. Jiřina vystudovala Vyšší průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě. Během studií se seznámila se svým budoucím manželem Bedřichem Pastrnkem, který byl zaměstnán v jedné z tamních sklářských firem. Pocházel z Ostravy, byl sirotek a neměl žádné rodinné zázemí. Po studiích uzavřeli manželství a založili vlastní sklářskou firmu. Její maminka tento záměr neschvalovala, protože to považovala za velké riziko a nejistotu. Nicméně oba byli velmi houževnatí a pracovití a přes tehdejší těžkou dobu se jim dařilo. Manžel Bedřich rozpoznal talent své manželky a nechal ji jako vdanou vystudovat UMPRUM Bedřich Pastrnek (Vysokou školu uměleckoprůmyslovou). Jiřina Pastrnková se do Trhového Štěpánova už nikdy nevrátila, protože zde neměla žádné příbuzné. Navštěvovala Vlašim a Uhříněves, kde měl její otec sourozence. Maminka Jiřiny Pastrnková často vzpomínala na dobu prožitou v Trhovém Štěpánově, kde se její manžel aktivně podílel na životě města jako kapelník. Uměl totiž hrát na několik hudebních nástrojů a rovněž jeho děti uměly hrát na více než jeden nástroj. Jejich dcera Jiřina často hrávala v Železném Brodě na klavírní křídlo a nejraději měla krásnou skladbu Bolero od Maurice Ravela. Její plodný život se uzavřel 22. září 1987 v Železném Brodě v nedožitých 80ti letech. Souhrn její umělecké dráhy: Absolventka Odborné školy českého výrobního spolku v Praze, sklářsko-obchodní školy v Železném Brodě a Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Žačka Františka Kysely. V r. 1935 založila s manželem v Železném Brodě umělecký ateliér pro sklářskou tvorbu. Zpočátku navrhovala jednoduché užitkové sklo, později tvarově náročné zdobené skleněné předměty pro reprezentační účely. V letech 1950-1959 spolupracovnice Výtvarného střediska průmyslového skla a jemné keramiky Textilní tvorby v Praze. V 60. letech se věnovala užitému umění (grafika, sklo, keramika ad.). Rovněž realizovala návrhy bižuterie. Později vytvářela povrchově opracované Ukázka z díla Jiřiny Pastrnkové objekty ze zabarvené skloviny s kombinací různobarevné hmoty. - Autorka broušené plastiky Hudba k Pražskému jaru, slavnostních pohárů k 500. výročí Jednoty bratrské ad. - Účastnice řady výstav. Jaromír Vlček Autor článku co nejsrdečněji děkuje paní Janě Velové, rozené Pastrnkové, za řadu údajů ze života této slavné, ač neznámé rodačky našeho města i za zapůjčení rodinných fotografií. Prameny: - Časopis Keramika a sklo 6/2008 – podle textu Oldřicha Palaty - Internet: Zdroj: Státní vědecká knihovna v Kladně – Soubory autorit, regionálních osobností, památek a místopisu - Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-202. Vydalo výtvarné centrum Chagall, 2002 Ostrava, díl X., strana 329, 1. vydání. - Z korespondence autora článku s dcerou Jiřiny Pastrnkové paní Janou Velovou z Jablonce nad Nisou

Strana 12


Rozhovor s MUDr. Marcelem Drlíkem

Srpen 2009

V dubnovém vydání jsme upozornili na zajímavou knížku Dr. Drlíka „Český lékař v srdci Afriky.“ Požádal jsem autora knížky o rozhovor, neboť často pobývá v našem městě. Kdy a kde jste se narodil, kde jste vyrůstal a co Vás v mládí nejvíce ovlivnilo? Narodil jsem se v roce 1971 v Praze. Vyrůstal jsem se 3 bratry na sídlišti v Kobylisích v Praze 8. Toto obrovské sídliště se v 70. letech ještě dostavovalo. Dodnes si vzpomínám kolik skrýší a prolézaček nám nehlídané staveniště poskytovalo. Kromě rodičů mě jistě ovlivnila zkušenost soužití v početné rodině. Byla to dobrá škola života. Jaké je Vaše povolání a kde působíte? Jsem chirurg. Pět let jsem se věnoval dospělým, od roku 2001 operuji děti. Pracuji na Klinice dětské chirurgie a traumatologie v Thomayerově nemocnici v Krči. Jste věřící, praktikující katolík. Jaký je vztah k Bohu ve Vašem životě? V dětství jako něco zcela přirozeného. Narodil jsem se do věřící rodiny. Moji Dr. Drlík v rádiu Leonardo rodiče si i v době tuhé normalizace víru vzít nedali a vedli nás k ní. Přestože se můj vztah v k Bohu v průběhu života proměňoval, zůstává stále pevným bodem, o který se mohu opřít a hledět bez obav do budoucna. Kolikrát jste byl ve Středoafrické republice, jaké byly Vaše nejsilnější zážitky z lékařské praxe a nač vzpomínáte po svém působení dodnes? Ve Středoafrické republice jsem byl celkem pětkrát. Poprvé v roce 2000, naposledy letos v únoru. Pracoval jsem jako lékař dobrovolník na severozápadě země ve státních černošských nemocnicích v Ngaunday, v Boccaranze a nejdéle v Bozoumské nemocnici, která má v místním zdravotnictví postavení krajské nemocnice. V těchto krajích stále platí: jedna nemocnice – jeden lékař. Většinu zdravotní péče tu poskytují zdravotní sestry a bratři. Vybavení nemocnic je neuvěřitelně bídné. Na medicíně je krásné, že vám otevírá cestu k lidem. A jako jediný lékař několik dní pochodu široko daleko jsem to měl ještě snazší. Lidé mě rychle přijali mezi sebe. Mohl jsem nechat nezamčené auto na hlavní ulici, jít v noci do kterékoli čtvrtě městečka a nikdo mě neokradl ani nepřepadl. Černošky mi nosily ukázat, jak rostou jejich děti, které jsem rodil císařským řezem. Samozřejmě, práce byla po medicínské stránce velmi zajímavá, ale přesto považuji můj pobyt především za obrovskou lidskou zkušenost. Ptal jste se však na medicínské zážitky. Bylo jich spoustu. Ani se všechny do mé knížky nevešly. Rád Nejčastějšími pacienty v Africe jsou děti například vzpomínám na jednoho mladíka, který trpěl chronickým zánětem stehenní kosti. Měsíce mu vytékal z rány na stehně hnis, bolesti zaháněl rostlinnými drogami. Nemohl chodit, nemohl pracovat, hladověl, skončil jako žebrák na ulici. Zdravotní bratři v nemocnici jej nechtěli léčit. Nevěřili, že se může vyléčit. Zkrátka vyzáblá troska, ztracený případ. Neměl jsem k ortopedické operaci nástroje, nicméně jsem to zkusil. Ačkoli jeho léčba byla jednou velkou improvizací, odešel po několika týdnech z nemocnice po svých. Tím, že byl dlouho připoután na lůžko, neměl pochopitelně přístup k drogám, a tak si navíc od nich odvykl. Dlouho jsem o něm nic neslyšel. Po dvou letech jsem opět městem projížděl, on se to dozvěděl a přinesl mi slepici jako poděkování. Vůbec jsem jej nepoznal. Byl to statný chlapík. Našel si práci a přibral určitě 20 kilogramů. Máte ještě kontakty s nemocnicí, s jejími pracovníky – kolegy, kde jste působil a na jaké úrovni? Samozřejmě, při každé cestě do Afriky se snažím dostat do Bozoumu. V roce 2004 jsem tu však operovat nemohl. Po státním převratu a následné válce v roce 2003 byla nemocnice v troskách. Řada mých spolupracovníků je mrtvá, někteří museli utéci. Kolega, se kterým jsem spolupracoval nejvíce, strávil několik let v Nairobi v Keni a až loni se vrátil s rodinou zpět do země. Dopisuji si s ním mailem a letos na jaře jsme se po pěti letech v Bangui opět setkali. Bylo to moc pěkné setkání. Je patrný nějaký pokrok v poměrech ve Středoafrické republice tehdy a dnes? Bohužel ne. Nejviditelnější změnou jsou nově nabarvené patníky na náměstích v hlavním městě Bangui. Zastavil se tu čas.


Strana 13

Srpen 2009

Kde jste se seznámil se svojí manželkou, která jezdívala do Trhového Štěpánova se svými rodiči k babičce? V Praze. Potkal jsem ji náhodou v jejím zaměstnání. Co Vás na našem městě nejvíce zaujalo, jak vnímáte naše město? Mám rád místní kostelík, kde jsme měli svatbu, kde byl pokřtěn náš syn Toník. Také se mi velice líbí daleké rozhledy z aleje ke hřbitovu. Často také chodím na nádraží, které Toník miluje. Co vzkážete čtenářům našeho listu? Až otočíte kohoutkem a poteče Vám z něj voda, ba co víc, pitná voda, až si jedním stiskem vypínače prodloužíte den, až půjdete okolo ordinace praktické lékařky, pak si vzpomeňte, že tyto samozřejmé věci nejsou pro většinu lidí samozřejmé. Všichni, kdo žijeme v Čechách, patříme mezi 10% nejbohatších lidí na světě a přitom si stále naříkáme. Otázky kladl a za rozhovor děkuje Jaromír Vlček

S pygmejskými dětmi

Z letošního pobytu v Africe. Fotografie z archivu Dr. Drlíka a z internetu

Trh, jarmark, bazar . . .

Blíží se štěpánovská pouť, na níž se dnes podílejí stánkaři se zbožím nejrůznějšího druhu. Seznamme se s názvoslovím vztahujícím se k trhům a jarmarkům. V posledních dvou měsících roku přijdou na řadu jarmarky. Zejména mladší generace se často nevyzná v různých termínech týkajících se obchodování. Nabízíme našim čtenářům z internetu převzatý a poněkud upravený článek. Je určitě zajímavým vhledem do českého jazyka, který je velmi bohatý a nezřídka i vtipný. Významnou stránkou života v posledním čtvrtletí roku bývalo konání výročních trhů, které byly nejen významnou hospodářskou, ale i společenskou událostí. Co se můžeme dovědět s ohledem na naši řeč? Říká se, že slovo trh a odvozenina tržní se významně uplatňují v dnešní slovní zásobě.Vracíme se k tržnímu hospodářství, sledujeme ceny některých komodit na světových či evropských trzích. To je užití slova trh ve významu přeneseném, abstraktním, je to „obchodování”. Původní konkrétní význam se rovněž uplatňuje. Je to „tržiště, místo prodeje”, zpravidla dočasného či občasného, a to stánkového (dřív se říkalo, že trhovci se vykládají, stavějí boudy). Slova trhovec a trhovkyně se užívají už málo, většinou s pejorativním (hanlivým) příznakem, dnes se mluví spíše o stánkařích. Něco z historie slova trh. U nás rozvoj trhů ve městech, která měla trhové právo, začal ve středověku. Výraz trh je starší, praslovanský a je znám i v ostatních jazycích slovanských. Uvažuje se tu také o možné souvislosti s asyrsko-babylonským slovem tangaru - „kupec”. Města z trhů bohatla, zvláště z těch podzimních - výročních, tedy jarmarků (podle německého Jahrmarkt). První zprávu o rušném tržišti v Praze dal v 10. století Ibrahím ibn Jakúb, židovský obchodník z arabského Španělska. O trzích v Čechách v době pozdější svědčí místní jména: Trhové Sviny, Trhový Štěpánov, Trhové Dušníky nebo Trhová Kamenice, na Slovensku jména Trhovec, Trhoviště nebo Trhové Mýto, v Polsku Nowy Tanec při písničkách Karla Hašlera

Strana 14


Srpen 2009

Targ. V některých oblastech byl pro trh vymezen určitý den v týdnu. Dosvědčují to místní jména Úterý, Pátek nebo Sobotka, na Slovensku třeba Dunajská Streda, Spišský Štvrtok nebo Rimavská Sobota. O konání trhů vypovídají i jména ulic a náměstí: v Praze byl do roku 1848 Koňský trh (dnes Václavské náměstí) i Dobytčí trh (v současnosti Karlovo náměstí). Dodnes máme v Praze označená prostranství jako Ovocný trh, Uhelný trh a Tržiště, v Brně Zelný trh. S rozvojem výroby a obchodu v moderní době se začaly pořádat i veletrhy, což ovšem není jen trh velký, ale speciální záležitost výstavní, trh „ve velkém” - podle oborů (např. strojní, knižní veletrh). U nás se poprvé mluví o veletrhu r. 1875 v časopisu Lumír, v článku nadepsaném Veletrh plzeňský. Slovo jarmark už používáme spíše jako označení výročního trhu pořádaného v minulých dobách. V současnosti bývá pořádán k místnímu výročí, o pouti nebo posvícení, prostě staročeský jarmark. Jako výraz se slovo jarmark dostalo i do rčení o místě, kde je rušno, hodně hluku a lidí - jako na jarmarku. Stejná přirovnání má i němčina a angličtina, zatímco ruština tu užívá slova z Orientu (přišlo z perštiny) - šum kak na bazare (шум как на базаре). K nám se z ruštiny dostalo slovo bazar také jako název obchodu s použitým zbožím. Dnes se užívá v souvislosti s prodejem ojetých aut – autobazar. Jinak se vracíme ke starému výrazu vetešnictví. Speciálním označením pro trhový prodej veteše je bleší trh. Pro trh neoficiální a pro nepoctivé obchodování se užívá spojení černý trh. Stejný význam má i v angličtině: black market. Anglické slovo market proniká v nových spojeních i k nám. Jsou to všechny ty super- a hypermarkety, jak nazýváme prodej soustředěný do velkých center na okrajích měst. Stejně jako kdysi přejaté německé jarmark i toto anglické market a marketing („výzkum trhu”), jsou odvozeny od latinského výrazu mercatus, což znamená „trh”. Přesto ale, až nastane čas trhů - havelských, mikulášských a pak i vánočních, bude to tradiční trh, označení market se hodí pro jiný typ prodeje. Jaroslava Hlavsová (převzato z internetu a upraveno)

Jarmark s vítáním léta v červnu 2009. Fotografovali Josef Korn a Jaromír Vlček

Hledání uhlí ve Štěpánově

Dr. Václav Mattauch byl prvním, kdo před více než 70 lety podrobně prostudoval štěpánovskou farní kroniku a zajímavé a důležité poznatky z ní zveřejňoval v tehdejším okresním vlastivědném časopise. A tak se od něho dovídáme, jak se štěpánovský farář pokoušel před 155 lety najít a těžit uhlí. Stalo se tak po revolučním roce 1848, kdy nový zákon, vydaný 7.9.1848, zbavil poddané sedláky placení dávek i odvádění desátků církvi. Tehdejšího štěpánovského faráře Josefa Františka Štěpána (působil ve zdejší farnosti v letech 1849 – 1891) velice mrzelo, že mu měšťané přestali dávat ze svých lesů 27 sáhů dřeva ročně na otop. Proto se rozhodl, že si u Štěpánova otevře uhelný důl. Už dávno mu byl nápadný pramen s rezavou vodou, na níž plavala jakási mastnota. Nebylo to daleko, asi 150 metrů na východ od rybníka „Dolečka“. Dnes je to při silnici ze Štěpánova do Vlašimi na tak řečené Špičkově zahradě. Pozval si na radu zkušeného havíře z uhelných dolů v Buštěhradě a ten mu potvrdil, že prameny rezavé vody, na níž se ukazuje mastnota, ukazují u nich na Buštěhradsku zpravidla místo, kde je uhelná sloj.

Strana 15


Srpen 2009

Farář si tedy najal dva nádeníky a ti začali 7.5. 1853 kopat jámu. Brzy poté si najal také onoho buštěhradského havíře, aby práci řídil. Za jeho vedení byla jáma proměněna na pořádnou havířskou šachtu. Některá znamení ukazovala, že kopání nebude marné a že se uhlí skutečně objeví. Farář si našel společníka. Byl jím Jiří Jelínek, sládek ze Sedmpán. Pivovar stál poblíž pozdější železniční zastávky. Avšak při kopání se přišlo brzy na skálu, kterou musel havíř trhat prachem, a vodu, která se tam začala stahovat, museli vynášet. I přes tyto překážky dosáhli hloubky 16 metrů. Ale tu prý, jak se píše doslovně v kronice, „jakýsi ďas faráři napískal, aby ohledal zemi pod Panským důlem“. Společníci tedy zastavili na šachtě pod Dolečkem práci a pod Panským důlem začali kopat druhou. Pracovalo se ve dne v noci i za velkých mrazů. Ale po dosažení 30 metrů hloubky se přišlo na žulu a byl konec nadějím. Avšak společníci se nevzdali. Opravili první šachtu pod rybníkem a pokračovali v přerušené práci. Ale 16.5. 1854 se strhla nad Štěpánovem velká bouře a nastalá průtrž mračen šachtu zaplavila a úplně zničila výsledky dosavadní práce. Zápis ve farní kronice končí doslova: „To byl konec celoročního kopání na uhlí. O výhodách není třeba psáti, když se toliko udá, že z chudého nejchudší farář se stal“. Jaroslav Pouzar

Pod Blaníkem – číslo 1. 2009

Toto číslo mělo uzávěrku koncem února 2009, ale vyšlo ve druhé polovině června 2009. O čem se v tomto čísle dočteme? Jan Urban s Pavlem Pešoutem seznamují s 11. ročníkem udělování ocenění Blanický rytíř. Doplňkem tohoto článku jsou části projevů při udělování tohoto titulu a to senátora Karla Šebka a starosty Týnce nad Sázavou Zdeňka Březiny. O této události informoval Zpravodaj Štěpánovska v červnovém vydání. - František Procházka napsal „Poznámky k pojmenování řeky Sázavy.“ Uvádí v nich několik možností , a všechny jsou velmi zajímavé. – Josef Šimánek napsal „Historii zalesňovacího a okrašlovacího spolku pro Čerčany a okolí.“ V první části se zmiňuje o stavbě železnice v roce 1871. Tehdy byly Čerčany vískou skoro zapadlou. Teprve tato stavba přispěla k většímu osídlení této malé vesnice. – Josef Dvořák připomíná v krátkém článku „105 let druhé koleje železnice Benešov-Praha. – Obsáhlý článek napsal Václav Bartůšek z Národního archivu a nazval jej: „P. Nicephorus Enzmann a S. Tecla, první ředitel obnoveného piaristického gymnázia v Benešově.“ Byl to nejvýznamnější piarista v Benešově. Jeho dráha profesora byla velmi pestrá a složitá. Je to vskutku obsáhlý popis jeho životní i učitelské dráhy. Běžný čtenář skoro zabloudí ve velkém množství faktografických údajů. Přesto je to práce, která přibližuje poměry v Benešově v 18. století. - Jindřich Nusek předkládá čtenářům zajímavý popis jednoho z mužů, kteří mohli ovlivnit bitvu na Bílé hoře v roce 1620. Článek je nazván prostě: „Šimon Péci a vlašimská tečka za stavovskou bitvou.“ Je to vklad do historie Vlašimi i Českého království. – Josef Moudrý píše v článku nazvaném „Rytec Gustav Frank, významný vlašimský rodák“ o tom, že to byl vynikající rytec, který působil v Petrohradě a dosáhl velkého ocenění nejen od ruského cara, ale i od císaře Františka Josefa I. – Kmenový autor sborníku Pod Blaníkem, Erich Renner, popisuje „Negativ „železného kapitána“ Jána Staneka.“ Tento muž byl rozporuplnou osobností. Na jedné straně vychvalovaný za boj proti hitlerovskému Německu, na druhé straně jsou jeho zásluhy zpochybňovány. – Ivana Preislerová se věnuje v článku „Bratři Hellerové“ této významné vlašimské rodině. Jeden z nich byl architekt, druhý hudebník a skladatel. Architekt Saturnin Heller byl žákem architekta Josefa Zítka a navrhnul stavby dvou budov ve Vlašimi – budovu Střední průmyslové školy a budovu záložny. (Poznámka jv: Lucie Früblingová v Dějepisné olympiádě získala absolutní prvenství právě za práci o budově nynější SPŠ a Marie Vinšová obsadila 11. místo za práci o Občanské záložně.). Ferdinand Heller se stal zakladatelem pěveckého sboru Hlahol, který působí dodnes, spolu s Bedřichem Smetanou otevřeli klavírní ústav. Jeho nejznámější skladbou je soubor sestavený z českých lidových tanců nazvaných Beseda. – Autorská dvojice Čeněk Habart a Pavel Pavlovský dokončili stať Pěvecko-ochotnická jednota Kašpar Kaplíř ze Sulevic ve Voticích v rámci cyklu Ochotnické divadlo na Podblanicku XX. Co najdeme ve vložené příloze? Předně upoutávky z regionální literatury: Pavel Pešout přibližuje drobnou publikaci věnovanou Blanickým rytířům (1999-208). Najdeme zde m.j. třicet medailonků dosavadních nositelů titulu Blanický rytíř. – Týž autor doporučuje výpravnou knihu Rudolfa Miholy: Tajemství Konopiště. V knize je 24 kapitol s fotografiemi a stručným přehledem historie Konopiště. – Josef Moudrý přibližuje knihu prof. PhDr. Zdeňky Hladíkové: Arnošt z Pardubic. Třetí pokračování povídky Pod skalou je z pera Jaroslavy Jarolímkové - Lipinské. Jak jsme psali, je tato krásná a čtivá povídka obrazem venkova v minulém století. Oddíl Zprávy a sdělení přibližuje „Jaro v záchranné stanici pro živočichy.“ Autorka Zuzana Pokorná m.j. upozorňuje, že tzv. opuštěná mláďata v přírodě nejsou opuštěná, pokud se chovají tiše. Není nutné je přinášet do této stanice při Podblanickém ekocentru ve Vlašimi.

Strana 16


Srpen 2009

Poslední částí přílohy jsou upoutávky na akce Muzea ve Vlašimi, ČSOP a publikace o Blaníku, které napsal Radko Bílek. První číslo letošního ročníku přináší více i méně zajímavé články, ale rozhodně obohacuje poznání historie a přírody Podblanicka. rV

Jak jsme slavili pouť i posvícení současně

Jak to bylo možné? V Pelhřimově je velký kostel sv. Bartoloměje. Sice je mladší než štěpánovský, ale byl vysvěcen právě v den svátku tohoto světce, takže mají pouť s posvícením dohromady. V tamní nemocnici je tradicí, že doléčovací a rehabilitační jednotka (DRJ-1) pořádá pro pacienty posvícení. Pan okresní hejtman a místní sponzoři poskytnou finanční prostředky. Vše ostatní zajišťují sestřičky při své službě. Přijdou pomáhat i sestry důchodkyně. Začíná se výzdobou prostoru, kde se bude slavit. Rozvěšují se doma zhotovené papírové řetězy, pracuje se s nadšením, a tak se radostná nálada přenáší i na ostatní. Sestry se vzájemně domluví, co která upeče, a dostanou prostředky na nákup potřeb. Když nastal den „D“, bylo po obědě oznámeno, že od 14 hodin začíná posvícení, každý může pojíst podle své chuti u švédské tabule. Ta byla důmyslně sestavena s pokrmy pro různé diety – na kraji byla jídla vhodná pro všechny. Uprostřed byla jídla, která podávala příslušná dietní sestra, která věděla, co dotyčný může jíst. Bylo tady totiž hodně jednonohých vozíčkářů, kteří čekali na protézu a o nohu přišli, protože měli cukrovku. Já jsem patřil do několikačlenné skupiny, která mohla jíst všechno. O mne pečovaly dvě bělovlasé dámy, sestry důchodkyně. Nabízely mi různé pochoutky, o kterých jsem neměl tušení, a bylo jich skutečně mnoho. Nejvíce mi chutnala pečená kuřecí křidélka (ta mohli jíst všichni), pivo, zmrzlina atd. Když jsem musel na WC, obě moje pečovatelky hbitě vyskočily, při vstávání mi držely židli, aby neujela, doprovodily mě až na místo, musel jsem je ujistit, že to v kabině zvládnu sám, stačí když počkají před dveřmi. Ujistil jsem je, že při sebemenších potížích je okamžitě zavolám na pomoc. Se svou péčí byly docela milé. Když byla zábava v nejlepším, přijel pan krajský hejtman s krajským zastupitelem a pobyli asi dvě hodiny. Sestry od nich za odměnu dostaly dárky. Co dodat, organizace byla výborná. Nikdo nesnědl nic nepatřičného, neupadl, vše bylo v pořádku, a proto, dá-li Pán Bůh, za rok se bude vše opakovat! Tabule zmizela ještě ten den večer. Výzdoba mizela postupně. Nastal čas loučení, ale ještě týden pacienti vzpomínali na různé příhody z oslavy a tak trochu zapomínali na své strasti. Při měsíčním pobytu v tomto středisku jsem ušel měřených 35 km, byl jsem schopen dojít pro nákup do zdejší prodejny i na kávu. Kdo jste zdraví, važte si toho. Co je to za dar poznáte, až ho ztratíte. Zdravím všechn Jiří Kott

Soutěže koňských stříkaček 13.6. 2009 pořádalo Krajské sdružení hasičů – Kraj Středočeský a Okresní sdružení hasičů Benešov pod záštitou města Benešov Nultý ročník soutěže koňských stříkaček s mezinárodní účastí – Polska, Maďarska, Slovenska a Česka. Slavnostní průvod hasičské techniky se spanilou jízdou koňských stříkaček vyšel v 10 hodin z Masarykova náměstí v Benešově na Konopiště. Celý den si mohli diváci prohlédnout zblízka historické stříkačky, nádherné koně, hasiče v dobových stejnokrojích. Složky integrovaného záchranného systému předvedly svoji

Maďarská stříkačka


Strana 17

Srpen 2009

techniku, dobrovolné sbory hasičů soutěžily nebo spíše ukazovaly funkčnost starobylých stříkaček. Hrála hudební skupina NO HEROES, L.A., MASTERPIECE, TŘEHUSK, Vlasta Horváth, Dechový orchestr pod vedením p. Turka, vystoupila skupina mažoretek. Vše moderoval Eduard Hrubeš. Celá akce byla důstojnou oslavou 145. výročí založení prvního českého hasičského sboru v českých zemích. Setkali se tu hasiči z celé republiky a nechyběla ani koňská stříkačka z Dubějovic se svou osádkou a koňmi pana Míky ze Zdislavic. Byl to krásný sluneční den plný pohody. Zkrátka nepřišli ani malí diváci, kteří se mohli povozit na kolotočích a houpačkách. Marie Vojtová

Parní stříkačka. Fotografovala autorka článku

NECKIÁDA

U příležitosti rozloučení se školními lavicemi připravila Tělocvičná jednota Sokol města Trhový Štěpánov pro děti i dospělé sportovní akci s názvem „Neckiáda“, která se konala dne 20.6. 2009 na místním koupališti. Děti absolvovaly 7 disciplín (ponor na suchu, skok z místa, opičí dráha, minitriatlon, skákání v pytli, hod na cíl a chůdy). Pro dospělé nebo pro odvážné děti byla připravena 2 stanoviště, a to přechod lávky suchou nohou a samozřejmě, jak tomu při správné neckiádě bývá, plavba na neckách. Registrovalo se 59 dětí od 3,5 roku do 15 let. Všechny dostaly malý dárek a vodnickou kartu, do které se zapisovaly jejich výkony. Děti všechny nástrahy vodního i suchozemského světa hravě zvládly a ukázaly, že nejsou žádné bačkory posedávající u počítačů a televizí. Neodradil je ani nepříjemný déšť, který se na nás spustil a se vší vervou se snažily překonat své osobní rekordy. Ty nejlepší si odnesly ceny ve 3 věkových Plavu si, ani nevím jak... kategoriích. Když po přeháňce vysvitlo sluníčko, dostali příležitost soutěživí rodiče, aby si změřili své síly ve stejných disciplínách, jako jejich děti. I jejich nasazení bylo obdivuhodné a výkony, které předvedli, si zasloužily potlesk a odměnu. Jezdilo se na neckách, na člunu, někteří odvážlivci se chtěně či nechtěně koupali. Po sportování přišel čas na malé občerstvení a potom už hurá na dlouho očekávané a vytoužené prázdniny! Náš dík patří všem obětavým sokolům i nesokolům, kteří i přes nepřízeň počasí dotáhli akci do zdárného konce. Dále děkujeme všem sponzorům - Městskému úřadu TŠ, Vladimíře Červové, ZD Trhový Štěpánov a.s. Trochu nás mrzelo, že se sice dostavili vodní živočichové, avšak originální plavidlo chybělo. Šikovných rukou je v TŠ jistě dost, tak se budeme těšit na 2. ročník, kdy snad nějaký dorazí skvost. Tímto vás všechny srdečně zveme! Mgr. Ing. Hana Podhadská

Suchou nohou přes rybník?

Radost z vítězství. Fotografovala Ing. Alena Vilímovská

Strana 18


Děti v Hulicích vítaly léto

V neděli 21. června 2009 slavily děti na fotbalovém hřišti v Hulicích nejen blížící se prázdniny, ale i první letní den a zároveň Evropský svátek hudby. A jak jinak, než s Vandou a Standou, kteří pro ně připravili báječné odpoledne plné písniček, tance a soutěží. Pro malé i větší děti zde byly k dispozici elektrické motorky, aby si mohly vyzkoušet, jaké je to být motorkářem, mezi tím se všechny děti vyžívaly ve skákacím hradu. Velkým lákadlem pro všechny však byla možnost usednout pod ruce paní Svatošové a přivítat léto s barevnou tváří, což většina dětí uvítala. Na hřišti každým okamžikem přibývaly víly s čerty, princeznami, motýly a dalšími překrásnými nadpřirozenými bytostmi. Účastníci dětského odpoledne se během dne mohli občerstvit a domů odcházeli s malým dárkem. Vydařené předprázdninové odpoledne pořádalo občanské sdružení Kalňáci s Obecním úřadem Hulice a za finanční podpory Fondu hejtmana Středočeského kraje. Olga Bílková

Srpen 2009

Dvě tradiční dubějovické akce

20.6. 2009 členové Sboru dobrovolných hasičů v Dubějovicích uspořádali pro děti již tradiční Dětské odpoledne. Tentokrát soutěže a hry pro děti byly připraveny na novém hřišti v obci, které je se nachází mimo náves a silniční provoz. Zúčastnily se nejen děti s rodiči, ale i ostatní Dubějováci. Soutěžící si odnesli drobné ceny a sladkosti za vítězství a za účast. Tato akce se líbí nejen dětem, ale i dospělým. Je to nejlepší příležitost popovídat si a pobavit se. 5.7. 2009 se v Dubějovicích pořádal 2. ročník nohejbalového turnaje „Dubějovické bodlo.“ Zúčastnilo se 7 tříčlenných družstev Dubějováků a jedno družstvo ze Sedmpán. První tři družstva byla odměněna poháry a další upomínkovými předměty. Hrála reprodukovaná hudba a bylo připraveno i občerstvení. Marie Vojtová

V zápalu boje

Budou z nich skuteční závodníci?

Děti si užily svůj den. Fotografovala Olga Bílková

Pozorní diváci – pan Josef Vošický, Jiří Vinš, Miroslav Vinš – foto M.Vojta

Strana 19


Načechral SOKOL perutě?

Srpen 2009

Ještě nedávno byla Tělocvičná jednota Sokol kritizována za pasivitu. Něco málo se snad od té doby změnilo. Neckiáda se i přes nepřízeň počasí setkala s celkem příznivým ohlasem, i když by se určitě nechalo něco vytknout. Další akce, i když menší, na sebe nedaly dlouho čekat. Ještě před koncem školní ho roku 27.6. vyrazili nadšenci objevovat krásy našeho okolí a na kolech dorazili na soutok řek Sázavy a Želivky, kde na ně čekalo malé občerstvení. Další akce měla troufalejší cíl - krásné lázeňské město Poděbrady. Pro zájemce bylo možno pokračovat po Před startem - kolik dorazí do cíle? - Všichni! cyklostezce dále do Nymburka. Asi 20 milovníků cyklistiky netrpělivě podupávalo 11.7. 2009 v 8 hodin na náměstí v TŠ, kde byl přistaven mírně „prokvetlý“, nicméně plně funkční malý autobus zdejších fotbalistů (děkujeme za zapůjčení). Naložili jsme kola (vřelý dík patří manželům Brožovým za půjčení přívěsného vozíku) a vyrazili směrem do méně náročných terénů. Autobusem jsme dojeli do Kladrub nad Labem, kde jsme se v místním hřebčíně potěšili s krásnými bílými koňmi. Potom někdo zavelel: „Do sedel!“, nikoli koňských, a vyrazili jsme. Ačkoli jsme dostali mapu trasy celého výletu, osudnou se nám stala cyklostezka č. 24. V družném rozhovoru někteří jedinci zdárně neodbočili a některé krásy zdejšího kraje si prohlédli dvakrát. Přesto jsme se úspěšně sešli v Týnci nad Labem a pokračovali přes Kolín do Libice nad Cidlinou. Zde jsme navštívili zbytky slovanského hradiště, místo vyvraždění Slavníkovců. Poté jsme pokračovali přes soutok řeky Cidliny s Labem po pravém břehu řeky Labe do Poděbrad, kde byl cíl naší cesty. Znaveni poměrně dlouhou trasou (42 km, nesoustředění jedinci 48 km) jsme našli útočiště v restauraci „Bílá růže“ v Poděbradech. Do Nymburka jsme sice nedojeli, byla totiž již pokročilá hodina, tak snad příště. Po občerstvení jsme opět nasedli do našeho autobusu Zamáváme a vyrážíme a vrátili se zpět, ale domů jsme se ještě nerozešli, kdepak. Skvělý výlet špičkově připravený Ing. Karlem Pokorným (včetně zasvěceného výkladu po celou cestu) jsme zakončili ve Střechově, kde jsme poseděli u ohně. Náš dík opět patří manželům Brožovým, kteří nás tam čekali a moc hezky se o nás, vyčerpané cyklisty, starali. Chtěli bychom poděkovat firmě Deltagaz za sponzorský dar, a v neposlední řadě také manželům Novákovým a paní Jitce Tomaidesové s Lucinkou, kteří nás doprovázeli. Obdiv patří nejmladším účastníkům zájezdu – Janičce Vilímovské, Adélce Vilímovské, Monice Novákové a Pavlu Jančovi, kteří statečně šlapali (kromě malé Janičky, ta se statečně vezla a vůbec nespala). 16.8. 2009 se konal výlet TŠ – Sázava – Čerčany a zpět. Sokolové se však nebojí ani vody. 19. července vyrazilo 11 vyznavačů raftingu na řeku Sázavu, aby překonali trasu z Týnce do Pikovic. Přidali se k nám i 2 cyklisté a 3 účastníci absolvovali část cesty pěšky. Hladina vody byla po silném přídělu deště značně zvednutá, což nám poskytlo skvělé podmínky, a my jsme Proplouváme šlajsnou. Foto. Ing. Vendula Veselá


Strana 20

Jedeme na soutok....

Srpen 2009

V Poděbradech na náměstí - náš cíl. Fotografoval Jaromír Veselý

mohli všechny jezy na řece bezpečně proplout. I počasí nám přálo, a tak nám pěší účastníci mohli závidět a slíbili, že příště jedou na lodích. Pan Jaromír Veselý, který výlet organizoval, se projevil jako zkušený vodák, takže nám naordinoval i dostatečný počet zastávek na občerstvení. Cestou určitě nikdo nestrádal. Technické zajištění v podobě vypůjčeného autobusu s panem Jaroslavem Novákem za volantem bylo vrcholem luxusu. Na závěr bychom chtěli znovu poděkovat všem našim sponzorům a lidem, kteří neváhají obětovat svůj čas, aby připravili pro ostatní pěkné akce. Rádi mezi sebou uvítáme i nečleny Sokola, aby i oni měli stejně krásné zážitky. Další plánovaná akce bude pro děti na závěr prázdnin - 22.8. je zveme na STOPOVKU! Startuje se „U dubu” v Pasece a na závěr se budou konat závody ve střelbě ze vzduchovky. Pro vítěze budou opět připraveny zajímavé ceny. Se sokolským pozdravem NAZDAR! zdravíme všechny naše příznivce a zveme je mezi nás. Mgr. Ing. Hana Podhadská a Ing. Alena Vilímovská

III. setkání u kapličky v Kalné 6. června 2009 Meteorologové pro tento den hlásili přívalové deště. Panovaly proto určité obavy, zda se nám dlouho připravovaná akce podaří. Byl zajištěn stan, 60 míst k sezení, květinová výzdoba, občerstvení, uzené maso vonělo, pivo bylo naraženo a ... nestalo se úderem 14. hodiny, ale dokonce dříve a na III. Setkání u kapličky začali přicházet hosté. Poté, co jsme s Jiřím účastníky přivítali, pan Bohuslav Vlasák pronesl krásnou řeč o Kalné a jejích obyvatelích. Při té příležitosti jsme i popřáli manželům Míkovým k jejich krásné zlaté svatbě. Pak už byla jen volná zábava, pan Vlasák hrál na harmoniku lidové písně a ti, co si nepovídali, tak zpívali a dokonce i tancovali. I když chvílemi pršelo a hřmělo, pod prostorným stanem byla příjemná atmosféra a nálada. Snad se všem setkání líbilo a přijedou příští rok zase. Společnost se rozešla až dlouho po půlnoci. Každý dostal malý dárek jako upomínku na setkání a stručný přehled historie Kalné. Olga Bílková

Kalňáci u kapličky

Hezčí část Kalňáků před kapličkou. Fotografovala Olga Bílková

Strana 21


Srpen 2009

Ahoj mami!

Náš skautský vedoucí nám povídal, abysme napsali rodičům, jestli jste jako viděli ty záplavy v telce a máte o nás strach. My jsme všichni v pořádku. Jen nám to odplavilo jeden stan a dva spacáky. Naštěstí, nikdo z nás se neutopil, neboť jsme právě byli na horách a hledali jsme Jožu. Víš co, prosím tě, zavolej Jožově mámě a řekni jí, že je Jožo v pořádku. Teď nemůže psát, protože má ruku v sádře. Taky bylo super, jak jsme jezdili v záchranářském džípu. Ale Jožu bysme v té tmě asi nikdy nenašli, kdyby nebylo těch blesků. Náš skautský vedoucí se na Jožu hněval, protože šel na túru sám a nikomu nic neřekl. Jožo tvrdí, že to řekl, ale bylo to zrovna v době toho požáru, takže ho nikdo neslyšel. Ostatně, víš, že když naleješ benzin do ohně, že to vybouchne? Mokré dřevo nechtělo vůbec hořet, zato chytil jeden z našich stanů a taky některé naše věci. Honza teď vypadá trochu divně, ale to jen dokud mu nenarostou znovu vlasy. Vrátíme se v sobotu, teda jestli se našemu vedoucímu podaří opravit auto. Ta bouračka taky nebyla jeho chyba. Když jsme odjížděli, brzdy byly ještě v pořádku. Vedoucí povídal, že ale máme očekávat, že se na takovým starým autě určitě něco pokazí. Asi proto mu ho nikde nechtěli pojistit. Ale my si myslíme, že je to skvělé auto. Našemu vedoucímu vůbec nevadilo, že jsme mu ho zašpinili a když bylo vedro, vozili jsme se na zadním nárazníku. Úplně nejlepší je, když se v takovým autě vozí deset lidí. Vedoucí nám také dovolil, aby jsme šoférovali, a ti, co už se nevešli do auta, byli v přívěsu. Tak jsme jezdili, dokavaď nám to policajt nezakázal. Náš vedoucí je fakt super chlapík. Teď učí řídi Tomáše. Ale už ho nechává jezdit jen na horských cestách, kde není provoz, ale jen náklaďáky, co vozí dřevo. Včera jsem nad Davidem vyhrál oběd, protože jsme se vsadili, jestli Joska po tom žihadle upadne do bezvědomí nebo ne. Joska tvrdil že je to jen vosa a já říkal že je to sršeň a vyhrál jsem! Vedoucí se na nás ale trochu zlobil, že jsme měli Josku odvézt k doktorovi hned a nečekat až omdlí. Ale zase nás pochválil, jaký jsme udělali skvělý nosítka ze dřeva a že jsme se nesázeli o peníze. To ale ani nešlo, protože jsme se ze všech našich peněz složili na pokutu pro toho policajta. Dnes ráno všichni kluci skákali ze skal do jezera a potom měli jezero přeplavat. Ale protože já neumím plavat a Míša se bál, že se utopí, tak nám vedoucí dal kánoe, aby jsme se přeplavili. V jezeře ještě plavalo dřevo, co tam naplavily ty povodně. Vedoucí nám ani nedal záchranné vesty, ale nechtěli jsme ho votravovat, protože opravoval auto. Víš co? Všichni jsme dostali odznak za kurz první pomocí. To bylo když se David potápěl v jezeře a pořezal si ruku. A kromě toho, já a Vláďa jsme dostali vyrážku. Náš vedoucí povídal, že to je asi otrava z toho zkaženého kuřete. On povídal, že takovou podobnou vyrážku dostal ze stravy ve vězení. Já jsem rád, že se odtamtud dostal a stal se naším skautským vedoucím. Povídal, že za ten čas, co tam byl, zjistil, jak se stát lepším. Teď už ale musím jít. Jdeme do města poslat pohledy a koupit náboje. Neboj se o nás. Máme se dobře. Tvůj Víťa P.S. Už umím házet nožem líp než Petr! Převzato z internetu

Na slovíčko…

O obyčejných věcech

Občas se stává, že je během bouřky přerušena dodávka elektrického proudu. Někdy to trvá krátkou dobu, jindy je výpadek delší jako tomu bylo při orkánu Kyrill. Mnoho věcí bereme dnes jako samozřejmost. Čistou vodu, dobrou postel, zubní kartáček, pěkný talíř s dobrým jídlem, teplé ponožky, příjemnou cestu bez překážek, fungující elektrické spotřebiče. Naše děti a vnoučata zase počítače, přehrávače a podobně. Zajdeme do obchodu, nakoupíme potraviny, polotovary, čistící prostředky, oblečení. Dávno pryč jsou doby, kdy domácnosti, zejména na venkově byly soběstačné, jak o tom napsal pěkný článek zesnulý pan Antonín Šamša ve Zpravodaji Štěpánovska v říjnu 2006. Naše nezávislost se změnila v závislost na druhých lidech zcela nechtěně. Je to dáno pokrokem, organizací práce, společenskými podmínkami. Mléko, užitková zvířata, obilí a další produkty vypěstují zemědělci, pekaři za nás upečou chléb a housky, popeláři odvezou zase odpadky na skládku. Jistě, za peníze. Naříkáme na poměry, nejsme spokojeni s vládou a poslanci, stěžujeme si na silničáře, když neodklidí hned přívaly sněhu. Přemýšlejme, co by se stalo, kdyby to bylo jinak. Nešla by elektřina a netekla by voda, protože by se do vodojemu nedostala. Pekaři by neupekli chléb, maso bychom nekoupili, na televizi bychom se nedívali… Raději nepomyslet. Proč o tom nenapsat? Zejména, když si naříkáme někdy neprávem. Spíše bychom měli být vděčni, že mnoho věcí udělají za nás jiní, známí i neznámí. S vděčností přijímejme vše, co máme i díky námaze druhých lidí! Nemáme nic, co bychom nedostali. Dokonce jsme si na tento svět nic nepřinesli a také až skončí náš život, nic si neodneseme. Vděčnost je vlastnost, jíž vyjadřujeme uznání druhým za dobro, které nám prokazují. Snažme se poděkovat svým nejbližším i za docela obyčejné věci. Budeme mít dobrý pocit z toho, co máme, i kdyby toho nebylo tolik, kolik bychom si přáli. rV

Strana 22


Srpen 2009

Farní charita oznamuje Pravidelné sběry ošacení a potřebných věcí pro lidi v tísni byly zahájeny ve středu 1. dubna 2009. Pokračovat budou vždy první středu v měsíci od 13 do 17 hodin v besídce u kostela sv. Jiljí ve Vlašimi. V letošním roce nebudeme přijímat do sběru: Silonové a dederonové oblečení, uniformy, vatové, balonové a šusťákové kabáty, molitanové věci, péřové bundy, vatové deky, stany, koberce a matrace, lyžařské potřeby, veškerý nábytek, poškozené a obnošené boty. Těšíme se na Vaši spolupráci.

Zkáza falešné chvály

Brzo bude po prázdninách. Děti zase půjdou do školy a znovu budou mít napsané známky v žákovské knížce. Jakým způsobem můžeme děti i sebe navzájem chválit? Slova chvály v sobě mohou zahrnovat i štiplavou pachuť a místo uznání svému příjemci adresovat spíše pokoření. Chvála jako břemeno: Očekávám, že i nadále budete podávat tak skvělé výsledky. Ztrapňující chvála: Vezměte si příklad z Aničky, která jako jediná nevyrušuje. Chvála z pozice moci: Přesně takhle jsem si to představoval! Chvála jako výčitka: No to je dost, žes to konečně opravil. Chvála jako kritika: No to je pěkné, žes přinesla jedničku. Ale nemohla to být jednička s hvězdičkou? Pokořující chvála: Konečně vypadáš k světu! Ješitná chvála: Skvělý nápad. Však taky pochází ode mne. Znevažující chvála: Jo, jsi fakt machr. Ale teď už sebou, prosím tě, hoď! Neumělá chvála: Jo, dobrý to je, dá se to jíst... Zdroj: Focus

Osm pravidel slušného chování

(nejen v dopravních prostředcích) aneb chovejme se odpovědně Pravidlo první Nemusí Vás být slyšet za každou cenu Telefonujete nebo používáte přenosný přehrávač v dopravních prostředcích? Udržujte hlasitost na úrovni, která nebude rušit nebo obtěžovat ostatní cestující. Pravidlo druhé Možná ve vás dřímá umělec. Nebuďte ho v dopravních prostředcích. Graffiti, kresby nebo rytiny mohou být za určitých podmínek uměním. Rozhodně ale nepatří do dopravních prostředků ani do zastávek nebo vestibulů hromadné dopravy. Pravidlo třetí Dávejte pozor, aby vaše zavazadla nepřekážela ostatním. Batoh na zádech může snadno ovlivnit vaši schopnost udržet rovnováhu. Pro vás i ostatní

je bezpečnější, když ho za jízdy odložíte. Vždy se pokuste umístit svá zavazadla tak, abyste neomezovali výstup a nástup do dopravního prostředku. Pravidlo čtvrté Nastupujete? Nechte nejprve ostatní vystoupit. Plynulý výstup i nástup jsou v hromadné dopravě zásadní pro dodržení jízdních řádů. Nezdržujte se tedy dlouho v prostoru dveří, dodržujte pořadí výstup – nástup, a ušetříte čas. Pravidlo páté Uvolněte místo k sezení těm, kteří to potřebují. Respektujme se vzájemně. Důvodů pro uvolnění místa je více – roli hraje věk, zdravotní stav a další okolnosti. Nabídnout své místo tomu, kdo ho potřebuje, by mělo být samozřejmostí, stejně jako poděkování za uvolněné místo. Pravidlo šesté Cestujte na úrovni a dopřejte to i ostatním. Vynechte jídlo a pití z cestování hromadnou dopravou. Hrozí, že znečistíte oblečení sobě i

Strana 23


ostatním, vozidlo nebo jiné zařízení dopravce. Dbejte na osobní hygienu. Nenechávejte po sobě v dopravních prostředcích odpadky. Pravidlo sedmé Držte emoce na uzdě. Jedete s partou z koncertu, sportovního utkání nebo z baru? Máte pocit, že se o své zážitky musíte podělit? Buďte ohleduplní a raději z toho ostatní cestující vynechte, ne všichni jsou na stejné vlně.

Srpen 2009

našeho města, povinen zajistit odvoz odpadků na dobu kratší než 1 rok, nejméně však alespoň 7 měsíců v roce, takže částka 507 Kč je poměrnou částkou za toto období z částky 870 Kč.

Společenská kronika

Pravidlo osmé Ne každý si oblíbí vašeho čtyřnohého přítele. Při přepravě zvířat v dopravních prostředcích vždy respektujte především bezpečnost ostatních cestujících. Převzato z letáku Dopravního podniku hlavního města Prahy, Pražská integrovaná doprava (PID), prosinec 2008

Jak postupovat při odvozu fekálií z jímek Když potřebujete vyvézt odpadní jímku, navštivte nejdříve Městský úřad a vyplňte objednávku. Objednávku Vám na úřadě potvrdíme a potom jí předáte firmě, která vyčerpání jímky a odvoz fekálií na čističku provede (např. ZD Trhový Štěpánov a. s.). Firma Vám zašle fakturu za dopravu. Protože všechny fekálie musí být odvezeny na čističku v Trhovém Štěpánově (ne už na pole, jak to bývalo zvykem dříve), musíte zaplatit i stočné. To Vám nafakturuje Vodohospodářská společnost Benešov, která provozuje naši kanalizaci a čistírnu odpadních vod.

Václav Zeman s rodiči

Poplatek za komunální odpad v roce 2009 Vlastníci nemovitostí, kteří nemají nebo nemohou mít popelnici na odvoz komunálního odpadu, jsou povinni odpad ukládat do velkoobjemových kontejnerů, a budou v roce 2009 platit celoroční poplatek ve výši 507 Kč. Tento poplatek mohou zaplatit buď v hotovosti na Městském úřadě, anebo převodem na účet číslo 320081399/0800 u České spořitelny – v tomto případě uveďte prosím variabilní symbol, který se rovná číslu popisnému nebo číslu evidenčnímu, které má Vaše nemovitost. Děkujeme. Výše poplatku závisí na ceně za odvoz popelnice – v letošním roce je základní sazba při odvozu 1 x týdně 1.142 Kč – městský úřad přispívá na každou popelnici částkou 272 Kč, občan hradí 870 Kč. Podle obecně závazné vyhlášky Města Trhový Štěpánov č. 2/2004, která nabyla účinnosti dnem 26.3. 2004, je každý vlastník nemovitosti, který není trvale hlášen ve správním obvodu

Tereza Barešová s rodiči a prarodiči – Trhový Štěpánov

Strana 24


Nela Vaculíková s rodiči a sestrou – Dubějovice

Srpen 2009

Jan Vosecký s rodiči - Trhový Štěpánov 11.09. – Jaroslava Svitáková, 15.09. – Ludmila Kořínková, 18.09. – Božena Doubová, 19.09. – Zdeněk Uhlíř, 20.09. – Jiřina Hrabánková, 21.09. – Jaromír Doškář, 28.09. - Marie Kopecká,

Trhový Štěpánov – 65 let Trhový Štěpánov – 85 let Sedmpány – 75 let Trhový Štěpánov – 55 let Dubějovice – 83 let Střechov – 55 let Trhový Štěpánov – 86 let

Sňatek uzavřeli:

20.06. – Marie Vinšová, Dubějovice, a Jan Zeman, Bernartice 11.07. – Ivana Petrásková, Trhový Štěpánov, a Lukáš Exner, Hulice 25.07. – Svatoslav Halama, Trhový Štěpánov, a Iveta Kočová, Praha

Diamantová svatba Kristýnka Bohatá se starší sestrou Michaelou – Trhový Štěpánov

25.06. – František a Ludmila Bouškovi, Trhový Štěpánov

Narodili se:

Na tomto místě se v červnovém zpravodaji objevil chybný údaj – Manželé František a Ludmila Bouškovi z Trhového Štěpánova vzpomněli dne 25.6. 2009 na 60. výročí uzavření svého sňatku v Praze v kostele u sv. Ludmily na Vinohradech. Nejedná se samozřejmě o zlatou svatbu, jak jsem mylně uvedla, ale o svatbu diamantovou! Touto cestou se omlouvám manželům Bouškovým a celé jejich rodině, což jsem učinila i při osobní návštěvě, a také všem čtenářům Zpravodaje Štěpánovska, za nepřesnou informaci. Děkuji za pochopení. Františka Pacovská, matrikářka

09.05. Zeman Václav, Trhový Štěpánov, V Bráně 209 22.05. Kristýna Bohatá, Trhový Štěpánov, Nádražní 176 03.06. Vosecký Jan, Trhový Štěpánov, Dubějovická 33

Životní jubilea

01.08. – Zdeňka Nedělová, 06.08. – Věra Hochová, 14.08. – Jaroslava Měchurová, 16.08. – Jaroslav Hancko, 21.08. – Jan Lejček, 25.08. – Marie Lonská, 30.08. – Marie Hrabětová, 05.09. – Ludmila Petrová, 07.09. – Václav Pivný, 10.09. – Jitka Peroutková,

Trhový Štěpánov – 81 let Trhový Štěpánov – 80 let Trhový Štěpánov – 60 let Střechov – 50 let Trhový Štěpánov – 70 let Sedmpány – 50 let Dalkovice – 81 let Trhový Štěpánov – 65 let Střechov – 85 let Trhový Štěpánov – 55 let

Navždy odešli:

15.06. - František Kučera, Dalkovice – ve věku 85 let 20.06. – Božena Neužilová, Dubějovice – ve věku 78 let 21.06. – Marie Kůželová, Sedmpány – ve věku 73 let 02.08. – Světluše Šišková, Trhový Štěpánov – ve věku 77 let

Zpravodaj Štěpánovska - informační a kulturní dvouměsíčník vydává Město Trhový Štěpánov pro Trhový Štěpánov, Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu. Vychází pravidelně každý sudý měsíc. Povoluje Městský úřad tamtéž. Registrační číslo MK ČR E 10766. Adresa redakce: Dubějovická 269, 257 63 Trhový Štěpánov. Internetové stránky: www.trhovystepanov.cz. Elektronická adresa: [email protected]. Řídí redakční rada: Mgr. Hana Früblingová, Olga Polivková, Marie Vojtová, Josef Korn - místostarosta, František Skalický - fotograf, a Jaromír Vlček - odpovědný redaktor. Logo: © Bc. David Korn. Za obsah příspěvků odpovídají autoři, nepodepsané články netiskneme. Názor redakční rady nemusí být shodný s názorem autora. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků. Příspěvky přijímáme psané ručně i na psacím stroji, pokud píšete na počítači, přiložte disketu ve formátu Word. Tiskne Sellier & Bellot, a.s., Vlašim. Náklad 600 ks. Cena 1 výtisku 5,- Kč. Uzávěrka dne 6.8. 2009. Předáno do tiskárny 7.8. 2009. Další číslo vyjde v říjnu 2009. Uzávěrka říjnového vydání bude 23. září 2009.

Vydává Město Trhový Štěpánov pro Trhový Štěpánov, Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu

Recommend Documents