Vydává Město Trhový Štěpánov pro Trhový Štěpánov, Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu

Strana

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Vydává Město Trhový Štěpánov pro Trhový Štěpánov, Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu Číslo 4 - srpen 2008

Fotografoval jv.

Ač se nám to nechce věřit, léto už má svůj vrchol za sebou a spěchá k podzimu. Staré pranostiky sice už neplatí, jak bývalo, ale kdo ví? 10. srpna na sv. Vavřince, se ukazuje, jaký podzim nastupuje. Je to prý první podzimní den. Svátek patrona štěpánovského kostela je 24. srpna – a k němu se váží tyto pranostiky: Bartoloměj svatý, odpoledne krátí a slunce již tolik nehřeje. Bartoloměj láme létu hlavu. Na pouť se těší zejména děti, protože si užijí houpaček a kolotočů, že si zastřílejí ze vzduchovky. Ochutnají cukrovou vatu a vytáhnou rodičům z peněženek dosti korunek. Dny se skutečně krátí, ale snad si ještě užijeme krásné babí léto. Střídání ročních období je zde od pradávna a nedá se mu zabránit. Tak je to napsáno v první knize Bible: „Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ Užili jste si léta a viděli jste krásy světa? Malá chaloupka na břehu rybníka Belík má krásný výhled na kostel, ale za ní vykukuje hřeben Paseky. I tento kout našeho města má svůj půvab. Až jednou bude rybník Belík zbaven usazeného bahna, snad se zde budeme znovu koupat.

Strana 2

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Starosta města informuje občany V mých informacích ve Zpravodaji Štěpánovska se zabývám většinou běžnou činností města nebo výstavbou kanalizace a opravami jiné infrastruktury, službami atd. V tomto čísle informuji o přípravě územního plánu a rozvoji našeho města. Územní plán našeho města byl schválen v roce 1994 a od té doby bylo provedeno již devět změn. Jednalo se o menší změny územního plánu, které řešily buď nějakou menší stavbu nebo rozvoj zemědělského podniku, prostě menší plochu. Na konci roku 2006 byla schválena změna č. 6, která však řeší plochu 7 ha, a pokud se povede realizovat, přibude v našem městě 50 rodinných domů. Příprava zmíněné plochy se projednává transparentně formou zveřejněných jednotlivých kroků projednání podle stavebního zákona. Dnes bych chtěl přípravu tohoto území přiblížit všem občanům, i těm, kteří nesledují úřední informace. Tato poměrně velká plocha s místním názvem „Nad městem” je složena z celkem 47 parcel, které jsou v majetku 51 vlastníků. Lokalita je velmi dobře položena, ale roztříštěná držba potřebuje dobrou organizaci tohoto území, aby náklady na inženýrské sítě na jeden dům byly co nejmenší. Nyní se připravuje tzv. „regulační plán”, který by měl být po schválení základním dokumentem pro výstavbu v této lokalitě. Podmínkou k zahájení staveb je získání pozemků pro plánované cesty mezi parcelami za přijatelnou cenu do vlastnictví města. Toto je základní podmínka, bez které se pozemky nestanou stavebními pozemky. Teprve potom může město vložit veřejné prostředky do budování celé infrastruktury. Pokud se nám však nepodaří uvažované cesty získat, zůstanou pozemky nadále zemědělskou půdou, i když se schváleným územním, eventuálně regulačním plánem. Dávám tuto informaci veřejnosti k přemýšlení, hlavně však vlastníkům těchto pozemků. Do dnešní doby město dalo do přípravy tohoto území 200 tisíc Kč. Věřím, že se nám společně podaří tuto lokalitu připravit tak, aby regulační plán mohl být realizován. Samozřejmě Vás budu o průběhu projednávání informovat v příštích číslech Zpravodaje Štěpánovska. Nyní Vám předkládám informace o záležitostech, kterými se zabývala rada města za uplynulé období: - Rozhodla o přípravě projektu na stavbu garáže vedle městského úřadu s tím, že pozemek bude zakoupen od Sokola, ale hřiště se bude dále využívat. - Schválila příspěvek na letní tábor dětí, který budou organizovat hasiči. - Objednala historické katastrální mapy, tzv. císařské, z roku 1840. - Projednala následky kalamity v městských lesích se společností Piškule, která je spravuje. Škoda na lesních porostech z bouřky 25.6. 2008 je veliká – bylo poškozeno asi 6 ha lesa. - Schválila zřízení oddělení na urnové hroby na novém hřbitově. - Dle pověření zastupitelstva vybrala firmu, která provede výměnu oken v č. p. 143 (pošta). Nejlepší nabídku dala firma ADORN s. r. o. Příbram. Byla výrazně levnější než ostatní. Zastupitelstvo schválilo mimo jiné přijetí dotace Středočeského kraje z Fondu životního prostředí ve výši 3 215 000 Kč na stavbu splaškové kanalizace, která bude v září pokračovat. Zastupitelstvo schválilo vyhlášku, která sladila koeficient daně z nemovitostí s novelou zákona s účinností od 1. ledna 2009. Bude nadále o něco nižší daň u stavebních pozemků a u staveb v Dalkovicích, Dubějovicích, Sedmpánech, Střechově nad Sázavou a Štěpánovské Lhotě. Zákon však povýšil nejnižší sazbu. Koeficient v těchto obcích byl 0,3, od 1.1. 2009 bude 1,0. Koeficient pro Trhový Štěpánov byl 1,0 a bude 1,4. Tímto koeficientem se vynásobí vypočítaná daň ze stavebních pozemků a staveb. Novela zákona o dani z nemovitostí umožňuje všem obcím dále zvýšit daň pro všechny nemovitosti o místní koeficient ve výši 2,2, 4 nebo 5, kterým se vynásobí daňová povinnost. Tu jsme však nevyužili na rozdíl od mnoha obcí s ohledem na finanční zatížení občanů. Finanční úřad ve Vlašimi podle schválené vyhlášky daň z nemovitostí u všech vlastníků přepočítá a vystaví předpisné seznamy daně, do kterých budou občané moci nahlédnout a seznámit se s novou výší daně. Nová přiznání nebude třeba podávat. O vyložení předpisných seznamů budete včas informováni. Stavební a udržovací práce v obci: - na stavbě splaškové kanalizace byly za poslední období připojeny jen dva domy, protože práce byly zatím přerušeny - v Dubějovicích byla zahájena stavba sportoviště. Stavbu provádí Hradecká společnost - u muzea byl vybudován odběrný kiosek na plyn - na hřbitově byla opravena omítka plotové podezdívky - ve školní jídelně se opravila omítka vlhké zdi sanační omítkou a připravujeme přípojku kanalizace k budovanému odlučovači tuků - do kadeřnictví v mateřské škole byla zabudována nová mycí mísa, včetně nových obkladů a dlažby. V kulturně společenské činnosti chválím Sbor dobrovolných hasičů Trhový Štěpánov za velmi pěknou oslavu 125 let založení sboru, která se stala akcí, kterou prožívalo celé město. Pochvalu si zaslouží rovněž Sbor dobrovolných hasičů Sedmpány za velmi pěknou oslavu 100. výročí založení sboru, při které bylo předáno a posvěceno nově upravené hřiště. Na polovinu srpna připravujeme malou slavnost. Ve Střechově nad Sázavou, v sobotu 16. srpna 2008, vzpomeneme 100. výročí úmrtí spisovatele Václava Vlčka, který se zde narodil. Slavnost proběhne ve Střechově u rodného domu č. p. 2 a poté bude u prodejny malý koncert dechové hudby s občerstvením. Pozvánka na tuto slavnost je na jiném místě tohoto vydání Zpravodaje Štěpánovska. V Trhovém Štěpánově samozřejmě připravujeme pouť, která bude 24. srpna 2008 na náměstí. Těším se, že se na pouti všichni sejdeme v dobrém zdraví a to Vám všem také přeji. Ing. Václav Nekvasil, starosta města

Strana 3

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Výročí střechovského spisovatele Václava Vlčka Jedním z významných rodáků našeho okolí je bezesporu Václav Vlček. Narodil se 1. září 1839 ve Střechově nad Sázavou, tedy před 169 lety. Jeho otec byl sedlák a malý Václav vyrůstal v hospodářství plného lopocení a ustavičného shonu. Současníci si už nedovedou představit, co všechno zahrnovaly povinnosti s hospodařením na polích, lukách i v chlévech. Byla to práce celoroční bez jakéhokoli nároku na dovolenou. Snad jenom v zimě bylo trochu volněji, ale užitková i chovná zvířata vyžadovala každodenní péči. Do školy začal chodit v Kácově, chodívalo se pěšky přes hodinu a cesta byla ošklivá a nebezpečná zejména v zimě. Také tuto skutečnosti si už nedovedeme představit. Kdo dnes chodí pěšky? Jen zanícení turisté a když někomu ujede autobus nebo vlak… Malý Václav chodíval do školy s radostí a když vyrostl, vděčně vzpomínal na mladé zašlé časy a o nich psal ve své knize V rodném hnízdě. Tato knížka poprvé vyšla v časopise Osvěta v roce 1899. Z ní zveřejňujeme na dalších místech tohoto vydání dvě poutavé ukázky. Knížky měl velice rád a půjčoval si je od pana učitele a tehdejšího kaplana v Kácově. Cestou ze školy často usedl na mez a četl a četl, až se sluníčko chýlilo k západu. Doma měli o něho strach, kde ten chlapec je, proč pořád nejde domů a jestli se mu něco nestalo. Už bylo tma, když přiběhl udýchaný a omlouval se, že ta knížka byla tak krásná, že se nemohl od ní odtrhnout. Samozřejmě ho otec i matka hubovali. „Kdybys, kluku jeden, raději něco dělal, ale to jen pořád ležíš v knížkách a čteš. Jednou se z toho ještě zblázníš.” Knížky si brával s sebou i na pastvu. Na palouku si lehl na břicho, podepřel hlavu do dlaní a už zase četl. Samozřejmě dobytek neuhlídal, ten zašel i na sousedovo pole a bylo zle. Náruživý čtenář prostě neviděl a neslyšel. Často to končilo pořádným bitím. Ve škole se Václav učil velmi dobře. Když rodiče viděli, že se kluk o hospodářství příliš nezajímá a jen pořád leží v knihách, poslali ho do Prahy na staroměstské gymnázium. To byl pro něj nový svět, který se mu líbil. Dovídáme se o něm, že na prázdniny chodíval z Prahy do Střechova pěšky, aby ušetřil peníze! Dovedeme si představit tu dálku? Kolik kilometrů jsme najednou ušli? Z Prahy do Střechova je to dnes po dálnici okolo 60 km. Ale tehdy to bylo o něco více. Jak dlouho mu ta cesta asi trvala? V Praze vystudoval akademické gymnázium a filozofickou fakultu. Působil jako středoškolský profesor v Praze a v Českých Budějovicích. Od roku 1871 se věnoval literatuře a o čtyři roky později založil literární časopis Osvěta, který řídil a do něho rovněž přispíval. V roce 1881 byl řečníkem při otevření rodného domku Františka Palackého v Hodslavicích a o slavnosti napsal do Českých novin. Zemřel v Praze 17. srpna 1908. V roce 1928 odhalil Čtenářsko-ochotnický spolek v Benešově pamětní desku na jeho rodném domě ve Střechově nad Sázavou č.p. 2. Tato deska je zde dodnes. Václav Vlček je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze, číslo hrobu 20-153. Kromě spisovatele jsou v uvedeném hrobě pochováni: Anna Vlčková – jeho matka, jeho děti: Vácslav, Jaromír, Milada, Svatopluk a Milan, jeho manželka Anna (1846 – 1929), Ing. Vladimír Vlček – podnikatel a Karla Vlčková. Ve svých veřejných vystoupeních se na svého předka odvolává současná módní návrhářka Iška Fišárková. Václav Vlček napsal několik povídek a románů, ale i divadelních her. Pravděpodobně nejvyšším veřejným uznáním bylo jeho uvedení hry Lipany pro oficiální otevření činohry Národního divadla v roce 1881. Za nejhodnotnější drama byla považována Eliška Přemyslovna, kterou napsal Václav Vlček pro tehdy nejmilovanější českou herečku Otýlii Sklenářovou-Malou. Pouto mezi Národním divadlem mělo ještě další rozměr. Jeho dcera Ludmila a její manžel František Matějovský byli členy činohry Národního divadla. Masarykův slovník naučný uvádí, že jeho divadelní tvorba je cennější než jeho tvorba literární, tedy beletristická. Dramatickou tvorbu Václava Vlčka spojuje zejména s Kácovem založení ochotnického divadla. Inicioval založení tamního souboru v roce 1862 a neslo i jeho jméno. V souvislosti s výročím úmrtí Václava Vlčka mne napadá otázka, kolik času dnes věnují naše děti a vnoučata četbě knih. Dnes se za pilnou četbu děti nebijí, protože moc nečtou. Pedagogové a ochránci práv dítěte zvedají prst, aby děti nebyly týrány. Dnes už také neplatí, že škoda každé rány, která padne vedle. Ale znám mnoho dětí, které pilně navštěvují městskou knihovnu v Trhovém Štěpánově. Jedna z mladých čtenářek z nedaleké malé vesničky mne několikrát udivila svým širokým rozhledem i hlubokými znalostmi. Vyroste z ní významná osobnost? Přál bych si to! Jaromír Vlček Použité prameny: 1. Linhart František: Spisovatel a vydavatel „Osvěty” V. Vlček – Sborník Pod Blaníkem, ročník 1928, strana 152, 153 2. PhDr. Šťastný Radko: Čeští spisovatelé deseti století, SPN Praha 1974, strana 240 3. PhDr. Procházka František: Václav Vlček (1839-1908) – dramatik – Pod Blaníkem, ročník XI. Číslo 4, strana 22, 23 4. Vlček Jaromír: Polozapomenutý střechovský rodák, Zpravodaj Štěpánovska, číslo 4 – srpen 1999, strana 3

Strana 4

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Rok 1848 ve Střechově Českých novin vycházel toho roku hojný počet, ale do naší vesnice nepronikly žádné. Naše vesnice v tom nečinila nijaké zvláštní výjimky, nýbrž náležela ku pravidlu, které se široko daleko ve všech vesnicích zachovávalo. Tak bývalo za otcův i dědův, tak zůstávalo i nyní. Otcům i dědům jen vesnice jejich byla domovem, co za ní leželo, byla cizina, co bylo třeba jen na dvě, tři míle vzdáleno, to už byl svět. Sedlák a chalupník se pod svou střechou, na svém dvoře a na svých pozemcích cítil svobodným člověkem, svým pánem; vesnice a co k ní patřilo, to byl jeho svět, který mu zcela dostačoval, v kterém žil, pracoval, trpěl, bojoval, výskal i stýskal, z kterého jinam netoužil jsa přesvědčen, že doma je nejlíp, a jen sobě přál, aby mu do něho jiní nezasahovali. Jmenovitě páni. Ty pokládal za podobné nevyhnutelné zlo jako občasné živelní pohromy: vichřici, krupobití, povodeň. Moci, kterou nad ním provozovali, se podroboval, avšak nepřestával proti ní cítit odpor; práva, jež si nad ním osobovali, v duchu neuznával, nýbrž pokládal je za křivdu. K čemu on potřeboval pánů? Oral, sil, sklízel, mlátil si sám a byl jist, že by také všecko ostatní v obci bez nich dobře mohlo být pořízeno. Poroučeli si, co jim má platit a dávat, jak jim má robotovat: a co oni dávali jemu? Skoro nikdy ani vlídné slovo, dost často nadávky, bití nebo arest. Nedělal si nadějí, že by se to zlepšilo, byl ve svůj osud odevzdán. Co se trochu dál ve světě dělo, o tom se málo dovídal, i byl přesvědčen, ať se tam mele, co mele, že z toho sedlákovi nikdy nepojde nic dobrého. Všecko řídili páni, a s nimi spojeni byli měšťáci, kteří se sice nemohli tak na sedlákovi vozit, ale měli ho v stejné lásce a vážnosti: před ním vysoko zdvíhal nos i tady v městečku žabák, kterému třeba nepatřila ani píď půdy ani šindel na střeše. Ještě počátkem roku 1848 sedlákovi ani ve snách nepřipadlo, že v tom světě, kde se všecko rozhodovalo a kam on nikdy nepřišel, má i on své přátele, kteří se zanedlouho budou důrazně o to zasazovat, aby osud jeho byl zlepšen. Zcela neočekávaně přiletěla na jaře potom i do naší vesnice novina, že jest dána svoboda a konštituce. Naši lidé nejásali, poslouchali podobné řeči s nedůvěrou, jen zvolna počínali věřit, že má nastat něco nového a dobrého. Byli by dále opatrně čekali a sami ničeho nepodnikali; když však jinde byl dán příklad, nemeškali také; sedláci a chalupníci vytáhli své staré flinty, vyhrnuli se v neděli na pole a obecní stráně a dokazovali, že umějí střílet sotva hůř než myslivci. Že by zajíci a koroptve na jejich polích se živící právem náleželi ne jim, nýbrž pánům, tomu mezi sebou nikdy nemohli přisvědčit; teď je netoliko veřejně stříleli, nýbrž pořádali na vesnických pozemcích hotové hony, - a poněvadž jim panští myslivci a hajní nevstupovali do cesty a poněvadž nebyli jednotlivě k odpovědnosti poháněni a trestáni, bylo jisto, že v skutku nastala nebývalá svoboda. Povídalo se, že snad pomine i robota a všecko poddanství, a proskakovaly pověsti, že také na blízku si někteří sedláci už nedali od pánů všecko líbit jako dříve. Kácovský direktor Kremlík (teprve později zvěděl jsem, že se vlastně jmenoval Grömling), jenž byl rozkřičen jako zvláště zlý karabáčník a před nímž se vesnický poddaný vždy jen třást musel, v těchto dnech prý na mostě za městečkem potkal několik vesničanů; jeden z nich, nechtě se mu již klanět, otočil hlavu stranou, nahnul se přes zábradlí a díval se na řeku. Direktor přistoupil až k němu, ale sedlák sebou nepohnul; teprve když direktor do něho strčil, vzpřímil se a vyvalil na něj oči. „Ty mne nevidíš?” rozkřikl se na něj pán. „Proč bych neviděl?” odpověděl sedlák, neukazuje na sobě nijaké poníženosti. „Nejsem slep.” „Myslíš, chrapoune, že tě neznám?” Sedlák se ještě netřásl. „Kdo ve mně vidí chrapouna,” řekl kurážně, „mejlí se - špatně mu ukazujou brejle.” „Proč nesmekáš?” katil se na něj direktor, jsa hněvem bez sebe. „Před tím, kdo nám nadává, do nás strká a na nás se sápe, u nás nesmekáme,” odsekl vzdorovitě sedlák. Pán se rozpřáhl a dal mu pohlavek, až mu čepice sletěla přes zábradlí do řeky. „Tu máš,” křičel, „abys nezapomínal, že jsem direktor tohoto panství!” „Však já to nezapomenu!” zvolal sedlák. „A vy,” obrátil se k druhým vesničanům, kteří se na to v ustrnutí dívali, „vy taky nezapomeňte, čeho jste byli svědci.” — „Vzácný pane, v té čepici, kterou jste mi do řeky srazil, mám zašitou stozlatovou bankocetli; jděte a přineste mi hned mou čepici; ne-li, nahradíte mi všecku škodu. Taky si povedu stížnost na vaše zacházení. Půjdu ke krajskému úřadu a třeba až k císaři pánu. To je Ferdinand Dobrotivý, jestli to nevíte, který dal svobodu a konštituci: ať jednou zví, mnoholi dobroty jsme od vás užili — my jeho poddaní, ne vaši otroci!” Takové vypravování poslouchat bylo našim vesničanům pravý med. Václav Vlček Z knihy vzpomínek: V rodném hnízdě. Poprvé vyšlo v časopise Osvěta v roce 1899 s podtitulem: Román svých chlapeckých let. Obsahuje dva díly: Sousedská idyla a Budu-li sedlákem? Připravil PhDr. František Procházka, Praha - Kácov

Strana 5

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Naší sokolovně je 85 roků 19. srpna 2008 tomu bude 85 let kdy byla v našem městě slavnostně otevřena sokolovna. Cesta k jejímu otevření nebyla vůbec lehká a jednoduchá. Budova sokolovny byla získána při parcelaci místního velkostatku. Pro stavbu byl získán původní chlév velkostatku dlouhý 30 metrů, široký 9,5 m a vysoký 4,5 m. Budova byla podle tehdejšího názoru důkladně stavěná a klenutá a její odhadní cena byla 8 000 Kč. Stavba byla pojištěna u banky Slavia na 14 000 Kč. Stavba sokolovny byla započata 8. ledna 1923 za dozoru bratra Jana Popka. Práce byly prováděny převážně ručně bez veškeré mechanizace. Vylamovalo se dláždění, odstraňovaly se těžké žlaby a kameny, dělaly se otvory pro okna, vyvážela se navážka a mnoho dalších prací. Chuť k práci byla na začátku veliká. Usilovně byly sháněny finanční prostředky u soukromých dárců i na státních úřadech. Ta velká chuť do práce však netrvala dlouho a dostavila se únava i nepřízeň části občanů. Přispěla k tomu především závist vzniklá při parcelaci velkostatku, když někdo získal lepší pole než druhý a všem, jak víte, nelze vždy vyhovět podle jejich přání. Zkrátka osobní zájmy byly pro mnohé přednější než veřejný zájem. Stavební plány pro sokolovnu zpracoval zdarma pan stavitel Jan Letáček. Pro tělocvičnou jednotu bylo důležité, že měla své příznivce v městském zastupitelstvu. Město věnovalo jednotě zahradu pod sokolovnou a to bezplatně díky tehdejšímu starostovi města Josefu Nebřenskému, starostovi jednoty br. Františku Tomaidesovi a bratru Františku Načeradskému. Současně byla jednotě přiznána subvence ve výši 2 000 Kč. 3. května 1923 byla stavba definitivně zadána panu staviteli Františku Mašatovi z Divišova, když předtím bylo jednáno ještě s několika dalšími zájemci. Jeho podíl na stavbě je velmi významný. Podle jeho návrhů se sokolovna dokončovala. Na den 10. května 1923 byla svolána valná hromada jednoty, která měla schválit rozhodnutí výboru o zadání stavby. Z 98 členů jednoty se dostavilo pouze 28 členů, tedy jenom ti nejvěrnější. Kteří to byli ? Josef Mánek, Antonín Veselý, František Hataš, Vojtěch Borový, Josefa Borová, Františka Hospergrová, Božena Tomaidesová, Štěpán Chvojka, Josef Vrána, Josef Korn, František Kepka, Karel Neděla, Jaroslav Čermák, František Johanis, Helena Chobotová, Jan Popek, František Načeradský, Josef Šiška, František Šamša, Antonín Šamša, Štěpán Vlasák, Josef Nebřenský, Josef Pokorný, Antonín Kletečka, Josef Fiala a Josef Hospergr. Schůzi řídil místostarosta Josef Mánek. Br. starosta František Tomaides se omluvil, aby neovlivnil hlasování o zadání stavby. 13.5. 1923 bylo usneseno požádat Spořitelní a záložní spolek o půjčku ve výši 20 000 Kč a to byla tehdy velice značná částka. Výroba oken byla zadána panu Jindrovi Krůblovi z našeho města, dřevo dodala firma Mikšovský z Dolních Kralovic. Schůze výboru Sokola se konaly každou středu, neboť to situace vyžadovala. Od 17. května pracují na stavbě 3 zedníci z Divišova. Starostí a sporů přibývá, náklady rostou a přibližují se až k 50 000 Kč. Je nedostatek písku a dalšího materiálu. Nálada a pracovní morálka členů je stále horší. Na stavbě pracují již jen největší nadšenci, často ti, kteří neměli se stavěním žádné zkušenosti, např. Josef Rajský - holič, MUDr. Emanuel Hlaváček, s manželkou, poštmistr Vojtěch Borový, učitelé Josef Mánek, František Hataš, František Muzika, Marta Hromádková, Vacková, Tůmová - manželka strážmistra a její dcera Zdeňka, Jan Popek a 3 placení nádeníci. 6. června 1923 je třeba žádat o další půjčku ve výši 15 000 Kč. Šíří se pověsti, že každý člen Sokola bude muset zaplatit svůj podíl dluhu na sokolovně. Velmi cennými pracovníky na stavbě byly školní děti. Celý červen tohoto roku bylo nepříznivé deštivé počasí a pršelo skoro každý den. Potíže byly i se řemeslníky. Pan Jindra Krůbl zhotovil jen tři velká okna, ostatní nedodělal a práce se zřekl. Veškeré truhlářské práce byly zadány panu Tichému, mistru truhlářskému. Na dokončení všech prací byl pak stanoven den 19. srpna 1923. V novinách se objevuje článek, že sokolovna v Trhovém Štěpánově bude otevřena za současného sjezdu rodáků obce a okolí dne 19. srpna 1923. Se stavbou pomáhá kdo může, pan Václav Mojžíš z Tehova, velkostatek v Souticích a místní občan pan Václav Šamša, který se uvolil každý den přivézt fůru písku ze Soutic. Jsou stížnosti, že zedníci bez dozoru pracují liknavě a pomalu. Únava je všeobecná. 1. srpna 1923 se připravuje celkový pořad slavnosti. Bylo objednáno 300 kusů plakátů u firmy Všetečka a spol. na Královských Vinohradech v Praze. Pro členy tělocvičné jednoty je 12. srpna 1923 vyhlášena pracovní povinnost, aby se všechno stihlo udělat. Píší se dopisy rodákům, příznivcům a korporacím tohoto znění: „Tělocvičná jednota Sokol otvírá v neděli dne 19. srpna 1923 slavnostně svojí sokolovnu. Tomuto jedinečnému aktu v životě jednoty a rodného města dovoluje si Vás podepsaná jednota upřímně zváti. Račte nám laskavě oznámiti svojí účast předem a spolu svoje přání ohledně ubytování a stravy. Současně prosíme v případě Vaší neúčasti o hmotnou podporu našich snah. Těšíme se na milou shledanou a jsme s bratrským „Na zdar.” Podepsáni Antonín Veselý, jednatel a František Tomaides, starosta jednoty.”

Strana 6

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

V 10 různých novinách bylo zveřejněno toto oznámení: „Sjezd rodáků města Trhového Štěpánova a okolí se koná 19. tohoto měsíce při slavnostním otevření sokolovny tamtéž. Případné přihlášky o nocleh a stravu učiňte ihned u tělocvičné jednoty Sokol tamtéž. Přijeďte všichni.” S blížícím se datem slavnosti nervozita a neklid narůstá, tolik toho ještě není hotovo. Den před otevřením se v sokolovně poprvé hrálo divadlo a nálada byla slavnostní. Na začátku vystoupil starosta Sokola br. František Tomaides, který řekl, že ho těší, že jemu prvnímu bylo popřáno uvítat přítomné v nové sokolovně. Požádal přítomné, aby i nadále podporovali náš spolek, který slouží ku prospěchu obce i vlasti. V den otevření po příjezdu vlaku od Vlašimi šel průvod od nádraží přes náměstí na hřiště pod sokolovnou. Účast byla veliká. Mnohé domy včetně radnice byly ozdobeny prapory. Slavnost zahájil br. starosta, který přivítal přítomné a hudba zahrála státní hymnu. Slavnostní akt narušilo deštivé počasí a pořad pokračoval uvnitř sokolovny, která byla plná návštěvníků. Se svým projevem vystoupil župní starosta Jan Vlček. Slavnostním řečníkem byl profesor František Sýkora, který pomáhal s celkovou přípravou slavnosti. Pokladní zprávu pak přednesl br. František Hataš. Jménem města promluvil pan starosta Josef Nebřenský a stavitel pan František Mašata předal klíče od sokolovny starostovi jednoty. Odpoledne ve 14 hodin začalo veřejné cvičení a poté sokolská veselice, která trvala až do třetí hodiny ranní. Škoda, že cvičení narušoval častý déšť. Náklady na stavbu dosáhly částky 73 230 Kč nehledě na práce, které byly vykonány zcela zdarma. V dnešních cenách by celá adaptace stála miliony. Vezmeme-li v úvahu, že celá přestavba sokolovny byla hotova prakticky za 7 měsíců a to v době, kdy všechny práce byly prováděny ručně a doprava pomocí koňských potahů, pak nezbývá než smeknout před pracovitostí, podnikavostí, pílí a odvahou dobrovolných pracovníků. Ti všichni vytvořili dílo, které dodnes slouží veřejnosti a my jsme za těch 85 let nedokázali vytvořit něco lepšího a pro město důstojnějšího. Nechť je tento článek tichou a vděčnou vzpomínkou na ty, kteří mezi námi už dávnou nejsou, ale kteří věděli, co je pro město dobré a prospěšné. Díky všem, kteří toto dílo dobrovolnou a nezištnou prací vytvořili. Díky všem, kteří pokračovali v udržování a zlepšování díla. Díky též všem, kteří se v současnosti o tento odkaz předků nadále starají. Podle sokolské kroniky zpracoval Josef Tomaides Autor je vzdělavatel Tělocvičné jednoty SOKOL Trhový Štěpánov a místostarosta města

Sokolovna na pohlednici kolem roku 1929 – z archivu kronikáře

Strana 7

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Hasičský den - Oslava 125 let SDH v Trhovém Štěpánově V 80. letech 19. století byly zakládány ve větších obcích hasičské sbory. Tak tomu bylo i na Benešovsku, kde mezi prvními byly založeny sbory ve Vlašimi, Bystřici, Čechticích a Divišově. „Kéž bychom měli i my takový hasičský sbor…”, prohlásil v roce 1882 starosta Trhového Štěpánova Kašpar Hospergr.

Průvod městem - foto: David Korn Po řadě jednání ve schůzích městského zastupitelstva byl 30. ledna 1883 v hostinci „U Huličků” založen Sbor dobrovolných městských hasičů v Trhovém Štěpánově. Zakládajícími členy sboru byli: František Bejček – starosta sboru 1883-1906, Emanuel Hulička – náměstek, Karel Navara – jednatel, František Kott – velitel, František Klinkera – pokladník, Josef Houdek, Josef Hulička, Antonín Klinkera, Antonín Hospergr, František Bílek, Václav Zeman, František Novotný, František Albrecht, Josef Zadák, Josef Svoboda, Antonín Tomaides, Josef Prokop, Josef Vondrák, Alois Johanis a jiní. V současné době vede SDH výbor v tomto složení: Josef Korn mladší – starosta, Jaroslava Krásová – jednatel, Ing. Karel Pokorný – pokladník, Milan Boušek – velitel, Lubomír Pazour starší – zástupce starosty, Jaromír Veselý – preventista, Roman Kepka – předseda revizní komise, Petr Korn – strojník. Ostatní členové výboru: Vratislav Donát, Bohuslav Šiška, Josef Kopecký, Lubomír Pazour mladší, Vladimír Šanda, Jiří Drnovec, František Čermák a Jiří Tomaides. Tito jmenovaní a další členové již od počátku roku 2008 připravovali náročnou oslavu 125. výročí založení SDH v našem městě. Byla to opravdu náročná práce a na naše město nevídaná. Organizátoři pracovali často na úkor svých rodin. Za to jim patří velké poděkování. Již v sobotu 21.6. 2008 se začaly sjíždět sbory ze Štěpánovů České republiky do našeho města. Sbory z Horního Štěpánova a ze Štěpánova u Skutče byly ubytovány v Základní škole. V 19 hodin proběhlo uvítání zástupců Štěpánovů v Sokolovně. Ve 20 hodin začala tradiční zábava za doprovodu hudby Oldřicha Hrubanta. Ve 24 hodin osvětlil naše město ohňostroj. Zábavu navštívilo 81 platících občanů. V neděli 22.6. 2008 vyvrcholila celá oslava. V 8,30 hodin proběhla v kostele sv. Bartoloměje mše svatá. Zástupci hasičů se jí zúčastnili se svými prapory. V 11 hodin uvítal starosta města Ing. Václav Nekvasil všechny přítomné a vyzdvihl přínosnou a obětavou práci všech hasičů, za kterou jim upřímně poděkoval. Poté se na balkoně Nové radnice ujal slova starosta našeho sboru Josef Korn mladší. V jeho režii byla celá organizace slavnostního průvodu a svěcení nového zásahového auta KIA Sportage. Na zakoupení tohoto nového auta se finančně podílelo Město Trhový Štěpánov a Sbor dobrovolných hasičů. Auto, které bude sloužit hasičskému sboru posvětil P. Marek Martiška. Následovalo řazení průvodu. V čele kráčely mažoretky, zástupci města, členové SDH Trhový Štěpánov, naše budoucnost – mladí hasiči v nových stejnokrojích, zástupci ostatních SDH, hasičská stříkačka tažená koňským spřežením a ostatní spoluobčané. Ti všichni pochodovali za doprovodu hasičské dechovky ze Skutče. Průvod prošel Dubějovickou ulicí, částí ulice Vla-

Strana 8

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

šimské a vydal se na Náměstí k Pomníku padlým, kde byl položen věnec. Průvod dále pokračoval ke hřbitovu, na němž položili věnec k hrobu zakládajícího člena sboru faráře Františka Bejčka. Ve 12,30 hodin zahájil Ing. Václav Nekvasil slavnostní soutěž v požárním sportu „O pohár starosty města” na hřišti TJ SOKOL Trhový Štěpánov. Soutěže se zúčastnilo 19 družstev. Na 1. místě se umístil SDH ze Štěpánova u Skutče. Celé soutěžní odpoledne hudbou doprovázela hasičská dechovka ze Skutče a skupina Black Rosse. Přítomní mohli využít pouťové atrakce, stánky, vyhlídkovou plošinu do výšky 30 metrů, jízdy kočárem s koňmi a občerstvení. Celou nedělní oslavu doprovázelo překrásné slunečné počasí. Před závěrem něco pro zasmání. Starosta SDH Josef Korn mladší na jedné přípravné schůzi poprosil všechny přítomné, aby se modlili ke sv. Floriánovi – patronu všech hasičů o pěkné počasí. Členové prostě svého starostu poslechli a usoudili, že jsme se modlili moc, protože to vedro bylo úmorné až do večerních hodin. Odpolední teplota vystoupala na +32 °C. Závěrem se sluší poděkovat všem sponzorům: ZD, a.s. Trhový Štěpánov, RABBIT a.s., DELTAGAZ s.r.o., a Město Trhový Štěpánov. Poděkování si zaslouží všichni organizátoři. Neodvažuji se někoho jmenovat, protože na organizaci slavnosti se podílelo mnoho hasičů i na brožuře vydané k této příležitosti. Děkujeme za velmi vydařenou slavnost Jaroslava Krásová, jednatelka SDH

O Pohár starosty města - foto: David Korn

P. Martiška světí nové zásahové auto KIA - foto: David Korn

Poležení věnce k hrobu zakladatele SDH P. Bejčkovi - foto: David Korn

Strana 9

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

100 výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Sedmpánech V sobotu 28. června 2008 se za velmi příznivého počasí uskutečnila oslava 100. výročí SDH Sedmpány. Oslava začala v 9.00 hod. mší svatou, kterou sloužil správce keblovské farnosti pan farář Maxmilián Rylko. Mše se zúčastnili hosté: starosta MÚ pan ing. Václav Nekvasil a místostarosta pan Josef Tomaides. Dechová hudba Sebranka vytvořila pěknou hudební kulisu po celý den. V uvítacím projevu oslovil přítomné starosta sboru František Dvořák těmito slovy: „Vítejte u nás v Sedmpánech, ve vesnici, která má ve svém názvu magickou číslovku sedm. Jak nám prokazuje svoje kouzlo, posuďte sami. Vždyť v každém stavení došlo k nějaké události, která mohla řadu let počkat a v některých případech se jednalo o události mimořádné. Letopočet letošního roku je 2008, rok osmiček. I u nás se jich také několik najde. Na samém začátku v roce 1388 existuje první písemná zmínka o Sedmpánech. Nebudu zde mluvit o historii, tu si najdete na internetu. Přeskočím rovnou do minulého století, kdy v roce 1908 byl založen Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1978 jsme postavili prodejnu s hospodou a 28 let máme kulturní dům. V roce 1988 jsme si setkáním rodáků připomněli 600. výročí vzniku obce, na kterém měla premiéru i Sedmpánská polka, kterou nám věnoval Ada Doško. Ještě tentýž rok byla nahrána v budějovickém rozhlase dechovou hudbou „Božejáci” a následně byla přeložena do němčiny a rozeslána dechovkám do německy mluvících zemí. Naše kaplička byla postavena v roce 1998. I když jsme malou vesnicí, musím připomenout ještě dvě osmičky a to, že v č.p. 8 má své kořeny Jan Holada – motocyklový závodník v kategorii Enduro, mistr Evropy v roce 2000, a v č.p. 28 se narodil český reprezentant v ledním hokeji, držitel zlaté medaile z MS v roce 1999 v Lillehammeru, Tomáš Kucharčík. Na sebe bych úplně zapomněl, protože mne nikdo nechce vystřídat ve funkci starosty sboru – mám to na krku 38 roků. V současné době to mám 50 na 50 a to 19 let za minulého režimu a 19 let za současného režimu, takže dokážu posoudit obě poloviny, a zakončím to slovy: „Zaplať Pán Bůh za to, co jsme v té první polovině udělali.” Vážení hasiči, přátelé! Proč vznikaly hasičské sbory všichni dobře víme, i když v Sedmpánech nemáme záznam o nějakém ohni před 100 lety nebo z doby blízké. Vrátím se až do 17. století, kdy zde vyhořel v roce 1663 Jakub Řezníků, v roce 1664 Jiří Blažek, 1667 Jakub Dvořák a v roce 1670 Václav Zámora. Z těchto čtyř statků tři zůstaly pusté. Pro srovnání uvedu čtyři požáry, o kterých ví pamětníci a kde se oheň nerozšířil na další budovy. 11. května 1941 vyhořela Peroutkova stodola č.p. 15, 18. října 1964 vyhořela hospodářská budova v Pivovaře, 1. srpna 1984 blesk zapálil stodolu v č.p. 24, a 13. ledna došlo k požáru dřevníku v č.p. 41. Toto srovnání je dokladem, že tu hasiči jsou potřeba, a proto jsme zde i dnes, abychom si připomněli rok 1908, kdy 28 dobrovolníků založilo Sbor dobrovolných hasičů v Sedmpánech. Datum ustavující valné hromady neznáme. Můžeme se domnívat, že to bylo někdy v lednu nebo v únoru, poněvadž v dochované pokladní knize je uveden výtěžek z plesu pořádaný hasiči a to 111 korun. Jinak pokladní kniha je vedena tak, že příjmy, výdaje i stavba hasičské kolny jsou pod číselnými položkami bez jediného data. Jména zakládajících členů podle pamětní knihy se nám podařilo zařadit do jednotlivých usedlostí a podle voličského seznamu z roku 1927 jsme dohledali i datum jejich narození. Vžijme se na chvíli do reálu tehdejší doby, kdy Sedmpány měly přes 400 obyvatel a v každé chalupě bydlelo okolo deseti lidí, mnohdy v jedné místnosti. Většina chalup byla s doškovou krytinou bez elektrického proudu. Je to dávno. 100 let jsou 4 generace, všichni zakládající členové jsou desítky let po smrti a dnes se na nás dívají z toho hasičského nebe a čekají jestli jsme na ně nezapomněli. Odpovídám, že jsme na vás nezapomněli a že vám dnes odhalíme pamětní desku, kde ta vaše myšlenka bude v Sedmpánech žít další desítky let. Současně vám vzkazuji, abyste se mnou společně sdíleli radost nad soutěžními výsledky svých praprapravnuků, kteří 17. května na okrskové soutěži v Hulicích obsadili druhé místo a o čtrnáct dní později na okresní soutěži ve Vlašimi osmé místo a minulou neděli na oslavě 125. výročí SDH v Trhovém Štěpánově páté místo, a to s neupravenou stříkačkou. Současně slibuji, že budeme hledat společnou řeč s Městským úřadem v Trhovém Štěpánově a ostatními orgány, aby v naší zbrojnici byla stříkačka sportovní. Následně vystoupil starosta Trhového Štěpánova se zdravicí k přítomným a vyzdvihl poslání hasičských sborů. Potom dechovka provázela průvod ke svépomocně vybudovanému hřišti, které po vysvěcení bylo určeno k užívání. Průvod pokračoval k pomníku padlých, kde místní hasiči za zvuku státní hymny položili věnec. Následně u hasičské zbrojnice po promluvě pana faráře byla posvěcena socha sv. Floriana – patrona hasičů, kterou sponzorsky pro hasiče vytvořil akademický sochař Antonín Bartoš a poté byla odhalena pamětní deska. Průvod odešel na cvičiště pod ves, kde za účasti deseti družstev mužů a dvou družstev žen proběhla soutěž požárního útoku. Mezi soutěží vystoupily mažoretky z Vlašimi a proběhla soutěž dětí v překážkovém běhu . Výsledky požárního útoku: ženy: 1. Hulice, 2. Čechtice muži: 1. Rataje, 2. Sedmpány A, 3. Hulice, 4. Sedmpány B, 5. Trhový Štěpánov Sponzoři této akce byli: Středočeský kraj, Městský úřad Trhový Štěpánov, ZD Trhový Štěpánov a.s., Rabbit Tr-

Strana 10

Zpravodaj Štěpánovska

hový Štěpánov, Autocentrum BUPI s.r.o. Loket, Ivana Ryšavá Praha, Matra transport Benešov. Děkujeme všem sponzorům a všem, kdo se podíleli na této profesionálně zajištěné akci.

Diplomy sedmpánských hasičů fotografovala Marie Vojtová

Družstva Sedmpány A a B s diplomy - foto Miroslav Jakoubek z Hulic

Srpen 2008 František Dvořák

Zpravodaj Štěpánovska

Strana 11

Nová pamětní deska

Srpen 2008

Mše svatá vpřed kaplí – fotografoval Ladislav Filip

Historie Kalné O historii Kalné jsme získali informace od pana Stanislava Olta, které zde předkládáme. Po dalších informacích pátráme a budeme je zde doplňovat. První zmínka o Kalné je z roku 1379, kdy osada (dvůr) je v seznamu Štěpánovského děkanátu, kam odvádí církevní atributy (desátky). Sama ves s největší pravděpodobností náleží hradu Odranec (nebo je v jeho panství) a to až do počátku 16. století.V letech 1533-49 ves Kalná (jako nepatrná část panství) náleží Trčkům z Lípy a na Lipnici. V roce 1544 umírá Jan st. Trčka z Lípy a na Lipnici a o celé jeho panství se vede dědičný spor mezi jeho syny Burjanem, Ferdinandem, Jaroslavem, Zdeňkem a Mikulášem. Spor trvá několik let a až v roce 1548 v pondělí před sv. Vítem část panství i se vsí Kalnou získává Adam z Říčan a na Zásmukách. Adam z Říčan hned poté v roce 1549 v sobotu před sv. Lucií prodává pustý hrad Odranec s Hubským mlýnem, Nesměřicemi, Hulicemi a Kalnou za 1 200 grošů českých Apoléně Kraselovské z Hlavatec. V roce 1565 Kalná patří Václavu Leskovci z Leskovec (manžel jedné z dcer Apolény). V letech 1575Zvonička v Kalné – fotografovala Markéta Vinšová 96 je ves součástí panství Nesměřického, které vlastní Anna Leskovcová Zajícová manželka Jiříka Zajíce z Hazemburka. V roce 1585 v pátek na den sv. Anny Anna Zajícová dokázala u císaře Rudolfa II., že ji bylo panství Nesměřické se dvorem Kalnou za 2 500 kop grošů míšenských vloženo do zemských desek. V roce 1596 kupuje panství i s Kalnou Jetřich Lukavský z Lukavce, v roce 1596 je pánem vsi Jaroslav Mičan z Klinštejna a na Vesci, v letech 1610-24 je majitelem Jindřich Mírek ze Solopisk a jeho rod, v roce 1624 Michal Bohuslav Znějovský z Korkyně, v letech 1654-79 je majitelkou Anna Marie Paravicinová rozená Depaulová z Foly, v roce 1679 ves kupuje Bernart z Věžník a od konce 17. století ves sdílí osud sousedních Soutic.

Strana 12

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Další zjištěné informace detailního rázu jsou velice chudé, ale není bez zajímavosti, že v soupise královských svobodníků vnitřních Čech z roku 1789 jsou uvedeni v Kalné žijící pan Větrovský a pan Vlasák. V té době byli v Kalné hlášeny 3 živnosti a v Kalné žily dvě osoby se jménem Vlasák. Nadále pátráme po dalších informacích i historii. Máte-li návrhy, náměty nebo Vaše paměť sahá dál než ta naše, prosím, napište nám na adresu [email protected]. Z internetových stránek občanského sdružení Kalňáci.

Osada Kalná

Leží v nadmořské výšce 395 m a nachází se na obou stranách silnice ze Soutic do Hulic. Ze Soutic jsou to 2 km, do Hulic pouhý jeden kilometr. Je součástí obce Soutice, která náleží do Mikroregionu Český smaragd se sídlem v Trhovém Štěpánově. Nad obcí Kalná vede těleso dálnice D1. O historii se dočtete na jiném místě tohoto vydání. Jaká je současnost Kalné? Celkový počet obyvatel je 32, děti do 15 let jsou 2, pracujících je 17 a 14 obyvatel je v důchodovém věku. V Kalné je 19 domů, z toho trvale obydlených 14 a 5 domů je rekreačních. V současné době není v obci provozována žádná činnost, ale vzniká cukrářská živnost. Ta je však teprve v začátcích. Obyvatelé Kalné jsou organizováni v různých spolcích v obci Soutice. Především to jsou rybáři v místní organizaci Českého svazu rybářů založené v roce 1945. Dále jsou to hasiči, jejichž organizace byla založena v Souticích v roce 1892. Starostou sboru je pan Bohuslav Vlasák a velitelem pan Jiří Petrů. Oba bydlí v Kalné. V Mysliveckém sdružení Hubert Soutice je hospodářem kalnický občan pan Jiří Petrů. Významnou organizací je od roku 2006 Občanské sdružení Kalňáci, které má 31 členů. To pořádá již několik let společné akce, procházky, výlety i dovolené. Během těchto společných akcí vykrystalizoval nápad založit občanské sdružení, neboť jako právnická osoba může snáze pořádat sportovní či kulturní akce a skýtá možnost zasahovat i do věcí veřejných, které obyvatele zajímají či trápí. Za svou nedlouhou historii uskutečnili Kalňáci různé akce. Vyjmenujme je: Společné výlety, aktivní podíl na čištění přírody, úklid odpadků z lesa, z okolí Kalné i Soutic, úklid v okolí přehrady Želivka a podíl na akci Čistá řeka Sázava. Členové rovněž vysazují stromky. Organizují přátelská setkání Kalňáků u rybníka v Kalné, odpoledne pro děti v Souticích a Hulicích. Za pomoci Kalňáků byla zbourána stará autobusová čekárna a postavena nová, o kterou se neustále starají. Zorganizovali Kateřinské posvícení v Souticích a společenský ples v Sedmpánech. Starají se rovněž o místní kapličku, kterou uklízejí a podle potřeby i vymalují. Činnost sdružení je financována pořádáním akcí, získáváním grantů a dotací, brigádnickou činností, příspěvky a dary členů i příznivců sdružení Kalňáci, o.s. V současnosti má sdružení 31 členů. Členství je podmíněno schválením rady a ročním příspěvkem ve výši 200 Kč. Orgánem sdružení je členská schůze a rada ve složení Olga Bílková, Mgr. Libuše Vlasáková a Jiří Petrů. Všechny informace o sdružení jsou zveřejněny na internetové adrese www.kalnaci.eu. Kontaktovat je možné v jeho sídle Kalná 2, telefon 606 874 192 nebo na adrese [email protected]. Setkání u kapličky Jedná se o setkání rodáků z Kalné, které pořádá občanské sdružení Kalňáci. Letos se konalo již podruhé 7. června 2008. Setkávají se zde jak současní obyvatelé Kalné tak i ti, kteří žijí jinde a v Kalné prožili jen dětství. Všichni pak vzpomínají na léta společně prožitá v Kalné, vyprávějí nám nejrůznější historky, sdělují si vzájemně svoje životní osudy. Povídací odpoledne provázel pan Bohuslav Vlasák hraním na harmoniku a všichni zpěvem, později ho střídali pan Josef Horáček s Jirkou Čejkou na kytary. Letos dostal každý na uvítanou džbánek s upomínkou na toto setkání a na rozloučenou byla pro každého připravena perníková ještěrka, která je symbolem občanského sdružení Kalňáci. Příští, již třetí Setkání u kapličky chystáme obohatit tím, že v příštím roce je 630 let od první písemné zmínky v Kalné. Do té doby se pokusíme zjistit co nejvíce informací o historii Kalné. Olga Bílková, Kalná

Strana 13

Zpravodaj Štěpánovska

Chléb náš vezdejší Tato slova často zní při modlitbě v kostele. Matně si vzpomínám, jak byl chléb vzácnou potravinou ještě před několika desetiletími. Dnes je ovšem situace jiná. Než budu pokračovat v zamyšlení, je dobré si připomenout, že tato základní potravina má za sebou vývoj asi 12 000 let. Počátky chleba sahají až do doby zvané neolit. Jak si ještě pamatuji ze školy, byla tato doba označována jako mladší doba kamenná. V této době přecházejí lidé od lovu k využívání zemědělství, aby sobě zajistili potravu. První druhy chleba byly nekynuté. Podle druhů nálezů a druhů kamenů, na kterých se chléb pekl, byl obvykle v různé velikosti placek. Složení se měnilo podle druhů pěstování obilnin. Za poměrně dlouhou dobu začíná chléb dostávat stále nový tvar, velikost i vzhled. Hlavně se uplatňoval vliv kvasnic. Podle historických záznamů se kvasnice začaly uplatňovat kolem roku 4 000 před naším letopočtem v Egyptě. Není bez zajímavosti, že se s objevem a používáním kvasnic objevují i počátky výroby piva. Tím byl také položen základ pivovarnictví. Při tehdejším zpracovávání chleba z mouky byl velký problém, jak získat mouku čistou a bez slupek a jak odstranit písek, který vznikal při mletí mezi kameny. Nakonec se vše podařilo a do těsta se přidávaly podle dnešního názvosloví různé ingredience: semena z trávy, ovoce, med a jiné. Chleby se pekly i v době římské. Při přípravě těsta se do něj přidávalo ovoce, vařená vejce, maso i jiné pochoutky. To bylo ovšem pro bohaté. V uplynulém tisíciletí se chléb začal péct v domácnostech. Počátky byly těžké. Obilí bylo ničeno zejména v třicetileté válce a podle dobových záznamů se místo chleba jedla i kůra ze stromů a otruby. Někteří z čtenářů si jistě pamatují na období 2. světové války, kdy potraviny byly na přídělové lístky. Chléb ve městech byl velice nekvalitní, černý, při krájení se drolil, byl bez chuti a neměl ani dobré kůrky. Známá průpovídka, že všude je chléb o dvou kůrkách skoro přestávalo platit. V pozdější době po skončení války se chuť chleba začala zlepšovat a zejména byl oproti současnosti levný. Začaly se péci různé druhy i tvary. Chleba je zatím, alespoň v naší zemi dost. Skoro nadbytek. Na některé z nás nepůsobí dobře, když zejména ve větších městech jsou nejen zbytky chleba, ale i bílého pečiva dávány do popelnic. Lidé si neumí vážit chleba a často neodhadnou jeho spotřebu. Pečení chleba v domácí pekárně bylo skoro obřadem. Množství pečených chlebů záviselo na počtu členů rodiny a od toho byla odvozena i velikost pekárny nebo dížky na zadělávání. K dížce patřila i kopist na míchání těsta.

Srpen 2008

Chléb se pekl obvykle jednou za 14 dní. Ke konci období byl už dosti tvrdý. Základem pro zhotovení chleba byl kvásek pro dobré kynutí a různé druhy mouky. Někdy se do těsta přidávalo trochu brambor, aby předčasně netvrdnul. Kynutí neprobíhalo vždy příznivě, zejména když nebylo v místnosti dost teplo. Proto se dížka zakrývala přikrývkou. Když tato část přípravy dopadla dobře, potom se na válu dělaly bochníky. Zděná pekárna měla po stranách sopouchy a uprostřed otvor pro sázení chleba. Pokud byla pekárna nízko u země, měla před otvorem vyhloubení. Sopouchy sloužily k regulaci tepla uvnitř pekárny. Vlastní vytápění bylo obvykle asi 1 m dlouhým štípaným smrkovým dřívím. Vytápění pece trvalo asi 2 hodiny. Tuto dobu již ženy znaly, protože obvyklé vytápění a celou přípravu těsta k pečení prováděly na základě dlouholetých zkušeností. Po správném vyhřátí se vnitřek pekárny řádně vymetl a vyčistil od popela. Potom nastalo vlastní sázení bochníků, které byly potřeny máslem a posypány kmínem. Sázení bochníků se provádělo dlouhou a na konci rozšířenou dřevěnou lopatou. Tato práce byla dosti náročná. Záleženo na tom, aby se bochníky správně v peci umístily. Potom se již čekalo, až se chleba pěkně a do zlatova upeče. Někdy se bochník při pečení na spodní části „srazil” snad pro část nedostatečně vykynutého těsta. O tom si vyprávěly zejména dračky peří při jeho draní. Upečený chléb se vyjmul stejnou lopatou. Položil se na dlouhé prkno, aby pozvolna vychladl. Čerstvě opečený chléb nejen krásně voněl, ale i výtečně chutnal. Před krájením se vždy na spodní části udělaly tři symbolické křížky. To byl zvyk před každým krájením nového bochníku. Bochníky byly obvykle kulaté o průměru asi 30 – 40 cm. Úcta ke chlebu spočívala i v tom, že se vždy krájel nad stolem, aby drobky nepadaly na zem. Drobky se smetly na talíř a potom se daly domácím zvířatům. O Vánocích byl zvyk dávat malý skrojek chleba také zvířatům. V době, o které píšu, nebyly ve školách kuchyně. Zejména přespolní žáci měli s sebou k svačině chléb namazaný sádlem, máslem nebo s domácím sýrem. Někteří spolužáci měli s sebou i buchty nebo koláče. Chléb byl hlavním jídlem pro všechny, staré i mladé. Starší lidé mívali špatné zuby a tak chléb často nalámali do kafe. Zejména to byly kůrky a to bylo dobré k jídlu. Byly doby, kdy bývalo chleba dostatek, jindy přišly doby nouze. Podle toho se s chlebem hospodařilo. Žel, že úcta k chlebu se ztratila a tím dochází i k jeho plýtvání. Přesto nadále zůstává dobrý chléb základní potravinou pro každého. Ing. Zdeněk Uhlíř

Strana 14

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Jak jsem se topil v Soutickém potoce Jednou po ránu otec a matka mluvili přede mnou ve světnici o kládě, kterou voda přinesla na naši louku při Soutickém potoce. Poslouchal jsem řeč jejich jen na půl ucha. „Tam by se mohl Venca podívat,” pravila najednou matka. „Slyšíš, co povídáme?” obrátila se ke mně. „Slyším.” „Doběhni tam, leží-li tam kláda posud. Ať jsi brzo zpátky.” Zdlouha chápat, nezcela rozumět, teprve se vyptávat, co a jak, to u nás neplatilo. Sotva matka domluvila, už jsem byl ve dveřích - a klusem zahradou a podle vinopalny do polí. Byl velmi zasmušilý den, nejen že nebe bylo všecko zataženo, ale oblaky visely tak nízko, že se téměř dotýkaly kopců. Vzduch byl chladný, syrový, celý kraj jako spustlý. Borka a jiné lesy mračily se jako noc, cesta byla mokrá i blátivá, voda mi stříkala skrze prsty. Ale to vše nečinilo mne melancholickým nebo sentimentálním, naopak, byl jsem stejně veselé mysli jako skřivánek, jenž jediný z ptactva se dával slyšet; také jsem si sám chvílemi zahvízdal. U brodců jsem se doslal k potoku, který k nám přichází od Dalkovic; hnalo se jím mnohem víc vody než obyčejně, ale přebrodil jsem jej bez zvláštních obtíží. Za několik minut octnul jsem se pak na lukách při potoce Soutickém. A tu se stala chyba. Rodiče mě poslali na naši louku „pod jitry,” něco dále na této straně potoka ležící; já však, nedostatečně vůli jejich pochopiv, domníval jsem se, že jsem poslán na louku do „Bolin”, která se prostírala za potokem pod samými Borky a nepatřila ani nám, nýbrž mému švakru Zemanovi, muži Barčinu. Má znalost i nejbližšího světa byla tehdy ještě nedokonalá. Ale že za potok, do Bolin, bylo možno dostat se po lávce, to jsem věděl; jenže, když jsem se octnul na příslušném místě, lávky tam nebylo - velká voda ji odplavila. Co teď? Inu což jiného, než i tento potok přebřednout. To však nebylo snadno. Soutický potok měl koryto hezky hluboké a hnal se jím divoký proud, rmutné vlny válely se, jako by se spolu rvaly a hned ta hned druhá se dostávala na vrch a zas vespod. Já však jsem se nerozmýšlel ani zde. Jisto bylo, že se musím dostat na druhou stranu; voda mi půjde aspoň po pás, snad i výše, k tomu se tedy musím upravit. Svlekl jsem kalhoty a vestu a nechal jsem na sobě toliko kabát, košili a čepici; kalhoty a vestu jsem sbalil, vzal jsem je do náručí, hezky vysoko, až pod bradu, i košili a kabát vytáhl jsem jak možná nejvýš - a slézal jsem s břehu, beze strachu, kurážně. Jak jsem vstoupil do vody, sklouzla mi noha, zapotácel jsem se, udělal jsem dva, tři kroky - a proud mě podrazil. Padl jsem do vln, které mnou počaly divoce obracet. Nevěda pustil jsem všecko a počal jsem se rukama bránit. Zle se mnou bylo v tu chvíli - mnohem hůře než kdysi v brodcích nebo na říčce, neboť nyní na blízku nikde nebylo človíčka. A hloubka potoka rostla, maličko níže vtékal do něho potok Dalkovický a byly tam velké tůně, jeden, druhý okamžik, a byl bych tam neodvratně nalezl chladný, mokrý hrob. Nedošlo k tomu. Vlny mě nevalily od břehu, spíše k němu blíž. I hlavu jsem měl v nich, zrak jsem ztratil, ale oháněje se rukama slepě zachytil jsem levicí vrbový prut, pak pravicí celou větev, zadržel a vzchopil jsem se - vše bez rozvahy, bez vědomí, pouhým pudem. Pak jsem se vydrápal na břeh, ovšem mokrý jako myš, bez kalhot, bez vesty i bez čepice, které mi voda urvala a odnesla; když jsem se trochu vzpamatoval a po nich pátrat se jal, kdo ví, kde už byly. Špatně jsem provedl, co mi bylo uloženo. Do Bolin přes potok jsem se nedostal, klády na louce jsem tedy nespatřil a k tomu taková ztráta, vesta, kalhoty a čepice pryč! Plakal jsem, ale nic to nepomohlo; těžko jsem se od osudného místa odtrhoval, ale naposled přec jen nic jiného nezbývalo, než abych se vrátil domů. Klusal jsem celou cestu, také již kvůli zimě, která mě pronikala; teprve když jsem se blížil k stavení, zvolnil jsem krok. Jak jsem vstoupit ze zahrady na dvůr, spatřila mě matka, spěchajíc právě do špejcharu. Zarazila se, zamířila ke mně. „Jak to přicházíš?” volala. Teď mi bylo teprve zle - vždyť mne nikdy ještě tak veliká vina netížila jako tentokrát. Kdybych byl přišel jen o čepici, ačkoliv byla už hodně stará, byl bych dostal bití, - ale k tomu ještě kalhoty a vesta! Jaká teď nastane chvíle, - snáze by mi bylo, kdy bych se byl utopil! Dal jsem se do žalostného pláče. „Jak to přicházíš?” opakovala matka všecka buď užaslá nebo rozhněvaná. „Skoro nahý a celý mokrý?” „Maminko,” zabědoval jsem, „pro Boha vás prosím, odpusťte mi to! Já nerad - !” „Nekřič - a nestůj tady, pojď do seknice!” Vzala mě za ruku a musela mě táhnout, neboť jsem šel nerad, maje smutnou jistotu, že v světnici bude přísný soud a velikánská výplata. „Kde máš ostatní šatstvo?” počala matka výslech ještě cestou. Pláč a strach nevalně k tomu přispívaly, aby mé odpovědi byly rychlé a jasné; ale že jsem se topil, jako zázrakem živ vyvázl a polonahý za tak chladného dne zpáteční cestu konal, toho se matka dověděla brzo. „Nešťastné dítě!” volala v světnici, trhajíc se mne kabát i košili. „Což pak nevíš, kde je to pod jitry? O Bolinách jsme ti ani nedutli!”

Strana 15

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

„Já jsem se zmejlil. Pro Boha vás prosím, maminko –” „Mlč už!” vpadla mi matka do slova a odhodila velkou peřinu na posteli. „Honem - semhle vlez, ať se zahřeješ!‘ To byl obrat, jehož jsem se nenadál. Překvapením ani jsem se dost neměl k posteli. Matka mi rázně pomohla a přikryla mě peřinou až po uši. „Bože, Bože!” mluvila více k sobě než ke mně. „Žádného rozumu to nemá. Do Bolin si zamane - přes potok při takové vodě! Kdyby při něm nebyl stál anděl strážce -!” Už jsem dobře znamenal, že matka nic neříká o kalhotách, vestě a čepici, že více než tato ztráta ji dojímá nebezpečenství, v němž jsem byl vězel. Hledavši okamžik v troubě přinesla k posteli malý hrnek. „Tu máš,” pravila. „Já nemám hlad,” odtušil jsem. „Je to teplé mlíko, jenom se napij.” Poslechl jsem, načež mě matka znova přikryla. „Kam jsem to zrovna běžela?” mluvila zase k sobě. „Na špejchar. Už z toho všeho budu pomalu vrtohlavá.” Odešla ze světnice. Mně bylo najednou neobyčejně příjemně, nejen tím vnějším i vnitřním teplem, ale zvláště i vědomím, že strachy mé se nevyplnily, že soud i výplata mě minuly a všecko dopadlo nad očekávání dobře. Schoulil jsem se, přitáhl peřinu, zavřel oči - a za několik minut byl jsem v limbu. Václav Vlček (1839 – 1938) Z knihy vzpomínek: V rodném hnízdě. Poprvé vyšlo v časopise Osvěta v roce 1899 s podtitulem: román svých chlapeckých let. Obsahuje dva díly: Sousedská idyla a Budu-li sedlákem? Připravil PhDr. František Procházka, Praha - Kácov

Poznámka: Václav Vlček uvádí ve své vzpomínce Soutický potok. Při setkání starosty města Ing. Václava Nekvasila a odpovědného redaktora Jaromíra Vlčka s PhDr. Františkem Procházkou v Kácově bylo konstatováno, že Soutický potok je ve skutečnosti Štěpánovský potok. Spisovatel Vlček uvádí odlišný název zejména proto, že tento potok dodnes odděluje katastr obcí Střechov nad Sázavou a Soutice. Z toho usuzujeme, že v minulých dobách byly místními obyvateli menší vodní toky nazývány prostě „potok” bez ohledu na jejich oficiální název.

Kronika Vlašimské brány Středeční podvečer 25.6. 2008 patřil v Podblanickém ekocentru ČSOP Vlašim zejména seniorům. Téměř 40 lidí se přišlo podívat na novou výstavu o historii Vlašimské brány, a zúčastnit se slavnostního zakončení projektu Zkušenosti pro Podblanicko. Autor výstavy malíř Mgr. Stanislav Příhoda zahájení výstavy osvěžil hrou na akordeon doprovázen zpěvem všech zúčastněných. Návštěvníci výstavy si na 40 listech formátu A2 prohlédli fotografie, dokumenty a údaje z historie i současnosti Vlašimské brány, která je nerozlučně spjata s děním ve výtvarném umění na Vlašimsku. Výstavu mohou zájemci v přednáškovém sále Podblanického ekocentra navštívit až do 31. srpna 2008. Je otevřena ve všední dny od 9 – 12 hodin a od 13 – 16 hodin, vstupné je dobrovolné. Výstava Kronika Vlašimské brány je jednou z aktivit pana Stanislava Příhody, které realizoval v rámci projektu Zkušenosti pro Podblanicko. Projekt ČSOP Vlašim s názvem Zkušenosti pro Podblanicko vznikl v roce 2007 jako součást programu „Senioři vítáni” Nadace České spořitelny a Nadace Open Society Fund Praha. Hlavním cílem programu „Senioři vítáni” je ozřejmit a propagovat roli seniorů ve společnosti, pomoci odstraňovat negativní stereotypy spojené s touto cílovou skupinou a na jednotlivých příkladech (projektech) ukázat možnosti aktivního zapojení seniorů do různých aktivit na místní úrovni. Aktivní senioři, kterým leží příroda a zvláště kraj pod Blaníkem na srdci, si mohli v rámci projektu Zkušenosti pro Podblanicko vybrat z nabídky dobrovolnických pozic nebo poskytnout své konkrétní dovednosti, podle kterých ekocentrum vytvořilo dobrovolnickou pozici na míru. Senioři pracovali bez nároku na finanční odměnu, získali však dobrý pocit z užitečné práce ve prospěch svého regionu. Do projektu se zapojilo různou měrou celkem 15 seniorů. Připravovali výstavy, pořádali akce pro děti, pomáhali v záchranné stanici pro zvířata, mapovali naučné stezky, pomáhali svou radou i prací při péči o chráněná území, psali zajímavé články nebo prováděli korektury textů.

Zpravodaj Štěpánovska

Strana 16

Srpen 2008

A jaká bude budoucnost projektu? Projekt díky finanční pomoci obou donátorů pomohl ČSOP Vlašim nastartovat systém spolupráce se seniory – dobrovolníky. Jeho uzavřením spolupráce se seniory nekončí, naopak stává se z něj dlouhodobý program otevřený všem seniorům, kteří by chtěli ve spolupráci s ČSOP Vlašim udělat něco dobrého pro přírodu i lidi, ukázat, co umí a trávit svůj čas s podobně nadšenými lidmi všech generací. Mgr. Kateřina Červenková

Malíř Stanislav Příhoda diskutuje s účastníky vernisáže své výstavy Kronika Vlašimské brány. Fotografoval Pavel Havelka

V Hulicích hasiči oslavovali V mikroregionu Český smaragd oslavovali hasiči výročí založení nejen v Trhovém Štěpánově a v Sedmpánech, ale rovněž v Hulicích. Obsáhlý článek o historii tamního Sboru dobrovolných hasičů jste mohli číst v minulém čísle našeho časopisu. Přinášíme Vám několik snímků z vydařené oslavy, která proběhla v sobotu 5. července 2008.

Dubějovičtí hasiči na hřišti

Pavel Holakovský troubí povely

Strana 17

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Bajky s ponaučením Vlk a pastýř

Hasiči v akci – foto Marie Vojtová

Vlk si v lese vrazí trn do paty. Prosí zvířátka, aby mu ho vytáhla. Zajíc řekl: „Já ti ho vytáhnu a ty mě sníš.” Liška mu řekla: „Ne, ne, já ti ho nevytáhnu, protože bys mě sežral.” A tak ho napadlo, že na konci lesa bydlí pastýř. Hned jak pastýř uviděl vlka, zavřel všechny ovečky do stáje. Ptal se vlka: „Co tu chceš?” Vlk mu odpověděl: „Vytáhni mi, prosím tě, trn z paty.” „A proč bych to dělal?” Vlk odpověděl: „Když mi ho vytáhneš, já ti už nikdy nebudu chodit na ovečky.” Za nějaký čas byl pastýř obviněn z krádeže a soud rozhodl: „Budeš sežrán vlky, ale když tě nesežerou, budeš propuštěn.” Mezi vlky byl ten, kterému pastýř pomohl, a ten ho bránil. Pastýř byl propuštěn. Ponaučení: Čiň dobro a bude ti činěno. Jan Frajt, 6. ročník, Sedmpány

Vepř a pes

Družstvo žen – HROMBESO Hulice TEAM: z leva: Petr Málek, Lucie Fialová, za nimi Iva Drážková, vedle ní Jana Málková, Jitka Blehová, Barbora Benešová, v popředí s přilbou Naďa Vrzalová

V jedné zapadlé vesničce u staré paní žil tlustý vepř a vypelichaný pes. Nastal hlad, stará paní zemřela a zvířátka zůstala sama. Vepř jednoho dne našel kus zkaženého masa. Pes ho prosil: „Prosím tě, dej mi kousek toho zkaženého masa.” Vepř odpověděl: „Sám jsem pohublý, mám též málo, zemřel bych hlady.” „Ty tu máš dost ovoce na stromech, já na ně nedostanu,” odpověděl pes. „Snad ti ještě nemám shodit pár jablek?” odvětil vepř. Pes pár dní živořil, ale pak pošel. Vepř měl potravy dost, ani mu nebylo chudáka psa líto. Po několika dnech se vloupal do chlívka zloděj, vepře zabil a snědl. Protože ho pes nebránil. Ponaučení: Nebuď lakotný a pomoz druhému, aby on mohl pomoci tobě. Pavel Dušek, 6. ročník, Dubějovice

O lakomém krtečkovi

Jeden krteček pěstoval třešinky a měl jich hodně moc, ale nikomu nedal ani jednu. Měl je velké a červeňoučké. Kolemjdoucí řekl: „Ty by byly dobroučké a slaďoučké!” ale krtek nikomu nedal! Jednou mu na zahradu přiletěli špačci. Krtek křičel: „Vypadněte, vy bando opeřenců!” A tak postavil obrovskou zeď. A nikdo mu tam nemohl. Potom se mu tam připlazili velcí chlupatí červi a krteček nevěděl, co si s nimi počít, tak raději všechny třešinky snědl. Pak mu bylo moc a moc zle. Ponaučení: S každým se máme podělit a nemáme být chamtiví. Anna Olišarová, 6. ročník, Keblov

Čáp a žába

Muži Hulice „C”: z leva: Jiří Béza, Jaroslav Vrzal, Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Kadleček, Josef Blažek, Luděk Hošic, Miroslav Béza - foto Roman Vrzal

Byl jednou jeden líný čáp a dostal hlad. Protože byl líný, nechtělo se mu chytat žáby. Čáp byl sice líný, ale chytrý, a tak si šel sednout k rybníku pozorovat žáby. Jedna žába si ho všimla, jak je smutný a zeptala se ho: „Čápe, proč jsi tak smutný?” Čáp odpověděl: „Žábo, víš, mě bolí v krku a potřeboval bych, aby se mi tam někdo podíval.” Žába odpověděla: „Já se ti tam klidně kouknu.” „Tak dobře, skoč mi do zobáku, prohlídni, co tam mám, co mě tam tak bolí.”

Strana 18

Zpravodaj Štěpánovska

Žába mu skočila do zobáku a čáp zobák jen zavřel a žábu snědl. A tak si líný čáp odešel v klidu domů s plným žaludkem a ani se nemusel tolik namáhat. Ponaučení: Nemáme důvěřovat svým nepřátelům. Zuzana Němcová, 6. ročník, Tehov

O vráně a prasátku

Žilo bylo jedno prasátko, které mělo rádo červy a žížaly. Jednou prasátko našlo pěknou zeminu, kde bylo hodně červů a žížal. Když to zahlédla vrána, dostala také chuť na žížaly a přilétla k prasátku a říká: „Prasátko, vidíš ten suchý strom?” A prasátko řeklo: „Ano, vidím.” Vrána: „Víš, co pod ním musí být žížal a červů?” Prasátko říká: „Tam jsem bylo, ale nic jsem tam nenašlo.” Vrána: „Ale to není pravda, teď jsem tam byla a snědla jsem jich tam!” Takhle přemlouvala prasátko asi ještě pět minut a prasátko jí nakonec uvěřilo a přeběhlo pod suchý strom. Vrána rychle skočila na vyrýpané místo a rychle sezobala všechny žížaly a rychle uletěla. Prasátko zatím přiběhlo k vyrýpanému místu a ještě volalo na vránu: „Tam ale nic není!” Vrána se jen ohlédla a zasmála se, na prasátko nic nezbylo a bylo o hladu. Ponaučení:To, co ti řeknou ostatní, nemusí být vždy pravda. Václav Drahoš, 6. ročník, Keblov

Psí holka o lidech

Haf. Zdá se, že tu jsem jen na hlídání. Oni mě neposlouchají, ale já poslouchat musím. Štěkám na ně jako o závod a oni nic. Nechápou, že je ráda vidím a těším se, až si budeme hrát? Možná bude i sladká odměna. Těmi piškoty šetří, jako by byly ze zlata. K večeři mi dávají granule, ale maso, to jen někdy. Na procházky chodím sotva jednou denně. Potkáme-li cizího psa, radši mě drží. Asi abych se nemohla skamarádit. A kočky? Ani prohnat je nesmím. Ráda bych bydlela s nimi v jejich boudě. Je tam tak teploučko. Vadí mi sice ten rámus z bedny, co na ni koukají, ale to bych si zvykla. Zatím mě nechají chvíli ohřát, pomazlit se a pak, že mám svoji boudičku. Tam je tma, zima a smutno. Snad se mi podaří je časem přesvědčit a přestěhovat se k nim. Ivan Petrů, 9. ročník, Rýzmburk

Reportáž z kraje blanických rytířů

Výlet 9. července 2008 Je krátce po poledni a já a můj děda vyrážíme na další tradiční prázdninový výlet po Posázaví. Tentokrát jsme si dali za cíl navštívit tajemný kraj blanických rytířů. Naší první zastávkou je centrum tohoto regionu – Vlašim. Právě vystupujeme z auta na Žižkově náměstí a hned si to svižným krokem kráčíme k místnímu zámku. Nejprve nakupujeme suvenýry v informačním centru, které je také skvěle vybavené propagačními materiály, jež jsou volně k dispozici. Poté vstupujeme do vlastní zámecké budovy, kde nás příjemně vítá sympatická pokladní, která nám okamžitě vysvětluje, kde se nachází jednotlivé expozice Muzea Podblanicka. Výstavní prostory jsou plné zajímavých exponátů, a proto si je se zájmem prohlížíme. Součástí prohlídky je též výstup na zámeckou věž s historickými fotografiemi města, ze které se nabízí pěkný pohled na Vlašim i okolí se známým Rehabilitačním ústavem Kladruby na obzoru, a také zámecké sklepení s tajuplnou studánkou, které se

Srpen 2008

nám z celé prohlídky líbily nejvíce. Po necelé hodince a půl vycházíme z prostor zámku a vydáváme se na okružní procházku po rozsáhlém zámeckém parku. Prvním zastavením se stává starý hrad, novogotická romantická stavba nad údolím řeky Blanice. V nedávno restaurované budově si prohlížíme expozici obrázků, na nichž je park zachycen tak, jak vypadal na počátku 19. století. To již ale pokračujeme kolem nově zrekonstruovaného Čínského pavilonu, symbolu parku, dále bývalého koupadla, sochy Samsona a Benátské studánky. Počasí je proměnlivé, ale i tak jsme zatím naštěstí nezmokli. Nyní míříme východním směrem do města Trhový Štěpánov. Parkujeme na Náměstí a vzápětí kráčíme na městský úřad, kde chceme zakoupit turistickou známku, ale u té to nekončí. Děda barvitě vypráví o mých zájmech, o cestování a sběratelské vášni, na to zdejší matrikářka, paní Františka Pacovská, reaguje přinášením nejrůznějších informačních materiálů o Trhovém Štěpánovu a okolí. Jsme nadšeni zdejší přívětivostí a ochotou, a proto ještě jednou srdečně děkujeme. Po dobré radě o přístupu na památný židovský hřbitov si procházíme celý jeho areál a obdivujeme um dřívějších generací. Návštěvu městečka zakončujeme focením kostela a příjemným rozhovorem s dalším z přívětivých místních obyvatel. Zpět domů tedy odjíždíme s pocitem krásně stráveného odpoledne.

Lukáš Nekolný, student Gymnázia Budějovická, Praha 4

Městský úřad Trhový Štěpánov a školský a kulturní výbor Vás srdečně zvou na pietní vzpomínkovou oslavu stého výročí úmrtí spisovatele Václava VLČKA, rodáka Střechova nad Sázavou. Oslava se koná v sobotu dne 16. srpna 2008 ve 13,30 hodin se srazem účastníků před prodejnou potravin ve Střechově. Pro tento významný den je připraven pro občany a hosty následující program: 1. Řazení průvodu v prostoru před prodejnou 2. Průvod k Pomníku padlých a položení věnce 3. Průvod k rodnému domu spisovatele a položení věnce k pamětní desce 4. Slavnostní projev pana PhDr. Františka Procházky z Prahy a Kácova 5. Slavnostní koncert dechové hudby pana Josefa Nerada v prostoru před prodejnou 6. Volná zábava a možnost občerstvení v pohostinství Děkujeme všem občanům a hostům za hojnou účast na této významné vzpomínkové slavnosti.

Zpravodaj Štěpánovska

Strana 19

Srpen 2008

Dubějovické dětské odpoledne

Odpoledne 7.6. 2008 bylo na návsi v Dubějovicích plno dětí a dospělých. Všichni si přišli hrát a soutěžit. Tak jako každý rok, místní hasiči připravili pro děti několik soutěží. Byly to: překážkový hasičský běh, skákání v pytlích, házení míčku do velké dřevěné figuríny kočky i stavění vysokých věží z papírových krabic. Děti hlavně soutěžily v jízdě na dětských vozidlech. Za soutěže byly všichni odměněni: děti sladkostmi a drobnými cenami, ale ani dospělí nepřišli zkrátka. Čekaly na ně grilovaná kuřata a krásné pocity z radostí z dětí. Marie Vojtová

Antonín Vošický, starosta SDH startuje závod koloběžek

Stavba věží z papírových krabic - Fotografovala autorka článku

Jedu si pro diplom

Vyhráli jsme!

Pozvánka spolku vinařů Vinaři z Trhového Štěpánova srdečně zvou všechny zájemce na prohlídku Jedličkovy vinice ve čtvrtek 28. srpna 2008 od 15.00 hodin. Sraz účastníků je u vinice v Kladrubech – dopravu si zajišťuje každý účastník sám. Program: odborná přednáška přímo ve vinici, možnost ochutnání dozrávajících odrůd (asi 180 druhů) a objednávky sazenic na rok 2009. Nezapomenutelný zážitek!!! Pavel Kupsa, perkmistr spolu vinařů

Strana 20

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Nedělní odpoledne s Vandou a Standou V neděli 22. června 2008 pořádalo občanské sdružení Kalňáci dětské odpoledne v Hulicích. Na místním fotbalovém hřišti jsme přivítali malým občerstvením celkem 42 dětí. Za letního počasí zahájili program vlašimští kynologové ukázkou výcviků svých čtyřnohých kamarádů. Po nich nastoupila dvojice umělců Vanda a Standa se zábavným pořadem „Aby bylo na Zemi milo” a spolu s většinou přítomných dětí doslova roztančila hřiště. Děti měly možnost prokázat svoje znalosti a dovednosti v množství soutěží a za každou správnou odpověď byli všichni šikovní odměněni. Soutěže střídaly písničky a tanečky a téměř dvě hodiny se hulické děti opravdu bavily. Celým zábavným vystoupením provázela děti hned dvě sluníčka – jedno se na ně smálo z oblohy a to druhé s nimi tancovalo na hřišti. Po skončení pořadu si každé z dětí odnášelo domů malý dárek od nás. Děkujeme Středočeskému kraji a Obecnímu úřadu Hulice za finanční podporu této akce. � Olga Bílková, Kalná

BLÍŽÍ SE KONEC PLATNOSTI OBČANSKÝCH PRŮKAZŮ BEZ STROJOVĚ ČITELNÝCH ÚDAJŮ, vydaných do 31.12. 2003 Občanské průkazy bez strojově čitelných údajů platí nejpozději do 31.12. 2008. Tyto občanské průkazy nemají číslo průkazu pod fotografií, ale je umístěno nahoře vpravo, a v dolní části strojově čitelné údaje, jejich velikost je 11 x 8 cm. Pro občany narozené před 1.1. 1936 platí výjimka – občanské průkazy, ve kterých mají vyznačenou dobu platnosti „bez omezení” nebo „platnost prodloužena do omezení”, zůstávají nadále platné! Občanské průkazy se strojově čitelnými údaji platí po dobu v nich uvedenou. Jejich rozměry jsou 9,5 x 6,5 cm. Žádosti o vystavení nového občanského průkazu můžete podávat na Městském úřadě v Trhovém Štěpánově, je třeba předložit jednu fotografii o rozměru 4,5 x 3,5 cm, občanský průkaz a vyplnit žádost.

Vzpomínáme na pana Jana Vobeckého V neděli 3. srpna 2008 uplynulo 100 let od narození pana Jana Vobeckého. Narodil se Janu a Marii Vobeckým v ulici V zámku č. p. 159. Vyučil se zedníkem a pracoval v Praze se svým starším bratrem Antonínem, který byl stavbyvedoucím. Spolu postavili v Praze, zejména v Krči a Nuslích několik domů. Jeho manželka Anežka, rozená Votýpková, byla dcerou starosty Ratají Rudolfa Votýpky. Spolu vychovali dvě dcery a dva syny. Nejstarší dcera Jana již nežije, mladší dcera bydlí ve východních Čechách a dva synové v Benešově u Prahy. Jan Vobecký si krátce před začátkem 2. světové války postavil v dnešní Dalkovické ulici rodinný dům. Na naléhání dvou starších bratrů se vrátil z Prahy do rodného města, kde se věnoval zemědělství. Staral se o své staré rodiče. Když bylo po válce založeno JZD vstoupil mezi posledními, což nebylo dobře pochopeno. Ač měl bohaté zkušenosti, nevykonával v JZD práci, která odpovídala jeho kvalifikaci. Svoji práci zemědělce, chovatele, ale i zedníka vykonával se vší svědomitostí. Byl věřícím člověkem a svoji víru osvědčoval nejen návštěvami bohoslužeb Církve bratrské, ale pravidelně dodržoval nedělní odpočinek. Proto v neděli nikdy nevyjížděl pracovat na pole. Samozřejmě ustájená zvířata ani v neděli netrpěla hladem a žízní. Žel, zákeřná nemoc ukončila jeho život několik dní před jeho 62. narozeninami v roce 1970. Vzpomínáme na našeho tatínka s úctou a láskou. Prosíme o vzpomínku ty, kteří ho znali a měli rádi. Rodina

Strana 21

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Z poznámek odpovědného redaktora V únorovém vydání našeho časopisu byla otisknuta výzva fotografům amatérům, aby v průběhu roku fotografovali naše město a jeho okolí. Pokud budete mít barevné záběry, které budou zcela jiné než doposud, nabídněte nám je. Jde především o snímky různých objektů ve všech obcích, které patří pod Městský úřad v Trhovém Štěpánově a to z každého ročního období. Nejlepší z nich mohou být otisknuty na titulní straně Zpravodaje Štěpánovska. Zatím se nikdo nepřihlásil. Je nám to líto. Spíše jako špatný vtip jsem zaznamenal různé poznámky v souvislosti s otisknutím titulní fotografie v červnovém vydání Zpravodaje Štěpánovska. Majitelé ochotně souhlasili s umístěním fotografie na přední straně. V tomto čísle je na první straně další pěkný domek. Těší mne, že jsem rovněž získal souhlas. Zpravodaj Štěpánovska je nevýdělečný, články i fotografie poskytují jejich autoři s radostí, že mohou přispět k jeho pestrému obsahu. Velmi si toho vážím a každému ze srdce děkuji, že je ochoten obohatit obsah Zpravodaje. Další souhlasné reakce byly na otiskování neupravených míst v našem městě. Je jich daleko více, než jsme dosud otiskli. Ještě do třetice zveřejňujeme několik fotografií, které nepotěší nikoho. Staré železné koše nezmizely, nic se neděje s probořenou střechou jedné z garáží v Sokolské ulici. Blízké okolí nádraží Českých drah není pěknou vizitkou pro město. Dá se s tím něco dělat? Ať i přesto roste do krásy Město Trhový Štěpánov! Spolu s panem starostou Ing. Václavem Nekvasilem jsme začátkem července byli v Kácově. Krátce jsme se setkali s kácovským starostou panem Buchalem. Důvodem k návštěvě tohoto městyse bylo setkání s panem PhDr. Františkem Procházkou, který přispěl do našeho listu několika články. Také v tomto čísle jsou některé jeho práce otisknuty. Na setkáních, která se uskuteční při vzpomínkových akcích na spisovatele Václava Vlčka, bude pan Dr. Procházka hostem ve Střechově nad Sázavou, kde pronese krátký projev. Stejně tak i v Kácově začátkem září, kde bude na budově základní školy odhalena pamětní deska Václavu Vlčkovi. V příjemné besedě jsme ocenili spolupráci jmenovaného se Zpravodajem Štěpánovska a vyslovili přání, aby i nadále podle možnosti pokračovala. Zcela náhodná setkání, která předznamenal článek Nedělní odpoledne s Vandou a Standou, jsem měl v osadě Kalná s manžely Olgou a Karlem Bílkovými. Kalná je skutečně malá počtem domů i jejich obyvatel. Ale velká je aktivitami občanského sdružení Kalňáci. Pokud existuje kladná závist, pak jim mohou v jiných, větších sídlech skutečně závidět. Veškerá činnost stojí nebo padá na těch, kteří jsou ochotni dělat něco nejen pro sebe, ale i pro druhé. Kalňáci to prostě dovedou! Pěkný konec prázdnin s teplým babím létem přeje Jaromír Vlček

Strana 22

Zpravodaj Štěpánovska

Srpen 2008

Společenská kronika Vítání občánků

Nela Setničková s rodiči

Markéta Mastíková s rodiči a bratrem

Narodili se 09.06. – Magdaléna Paťhová, Trhový Štěpánov 03.07. – Eliška Chvojková, Trhový Štěpánov 22.07. – Tomáš a Radim Kupsovi, Trhový Štěpánov

Životní jubilea 01.08. – Zdeňka Nedělová, Trhový Štěpánov – 80 let 06.08. – Alena Martínková, Sedmpány – 55 let 07.08. – Marie Grohmannová, Trhový Štěpánov - 50 let 09.08. – František Dvořák, Sedmpány – 70 let 11.08. – Stanislav Kučera, Dalkovice – 60 let 18.08. – Helena Kupsová, Trhový Štěpánov – 75 let 29.08. – Alena Králová, Trhový Štěpánov – 70 let 29.08. – Marie Kucharčíková, Sedmpány - 60 let 30.08. – Marie Hrabětová, Dalkovice – 80 let 02.09. – Hana Boušková, Trhový Štěpánov – 60 let 07.09. – Václav Pivný, Střechov – 84 let 07.09. – Antonín Šamša, Trhový Štěpánov – 80 let 08.09. – Mária Uhlířová, Trhový Štěpánov - 55 let 15.09. – Ludmila Kořínková, Trhový Štěpánov – 84 let 16.09. – Václav Kopecký, Trhový Štěpánov – 70 let 20.09. – Jiřina Hrabánková, Dubějovice – 82 let 21.09. – Jaromír Veselý, Trhový Štěpánov – 50 let 28.09. – Marie Kopecká, Trhový Štěpánov – 85 let

Navždy odešli: 09.05. – Miroslav Jenčík, Sedmpány – ve věku 78 let 12.06. – Jan Kulíček, Trhový Štěpánov – ve věku 62 let

Do srpnového čísla přispěli: Bílková Olga - Kalná, Červenková Kateřina Mgr. – Vlašim, Drahoš Václav, 6. ročník – Keblov, Dušek Pavel, 6. ročník – Dubějovice, Dvořák František – Sedmpány, Frajt Jan, 6. ročník – Sedmpány, Krásová Jaroslava, Kupsa Pavel, Nekolný Lukáš – Praha, Ing. Nekvasil Václav, Němcová Zuzana, 6. ročník – Tehov, Olišarová Anna, 6. ročník, Keblov, Pacovská Františka, Petrů Ivan, 9. ročník - Rýzmburk, PhDr. Procházka František – Praha/Kácov, Tomaides Josef, Ing. Uhlíř Zdeněk – Brno, Vlček Jaromír, Vlček Václav (in memoriam), Vojtová Marie.

Sára Burková

Michal Staněk - fotografoval Josef Korn

Pro zasmání

- Naftový miliardář přijel na Floridu v zimním úboru a s lyžemi. „Ale pane,” říká mu recepční, „tady je Florida, tady není sníh.” „Vím, vím,“ odpoví miliardář, „sníh přivezou zítra zvláštním vlakem.” - Při koncertě hraje klavíristka zády k obecenstvu. „To je Chopin?” ptá se jedna dáma druhé. „Myslím, že ne,” odpovídá sousedka, „počkáme, až se obrátí...” - Ptá se jedna dáma druhé. „Kolik let je vlastně vašemu manželovi?“ „Čtyřicet. Mezi námi je 10 let rozdíl.“ „Nepovídejte! Ale víte, že na těch padesát vůbec nevypadáte...?”

Zpravodaj Štěpánovska - informační a kulturní dvouměsíčník vydává Město Trhový Štěpánov pro Město Trhový Štěpánov a obce Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu. Vychází pravidelně každý sudý měsíc. Povoluje Městský úřad tamtéž. Registrační číslo MK ČR E 10766. Adresa redakce: Dubějovická 269, 257 63 Trhový Štěpánov. Internetové stránky: www.trhovystepanov.cz. Elektronická adresa: [email protected]. Řídí redakční rada: Mgr. Hana Früblingová, Olga Polivková, Marie Vojtová, Josef Korn, František Skalický – fotograf, Josef Tomaides - místostarosta a Jaromír Vlček – odpovědný redaktor. Logo: © David Korn. Za obsah příspěvků odpovídají autoři, nepodepsané články netiskneme. Názor redakční rady nemusí být shodný s názorem autora. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků. Příspěvky přijímáme psané ručně i na psacím stroji, pokud píšete na počítači, přiložte disketu ve formátu Word. Tiskne Sellier & Bellot, a.s., Vlašim. Náklad 600 ks. Cena 1 výtisku 5,- Kč. Uzávěrka dne 31.7. 2008. Předáno do tiskárny 4.8. 2008. Další číslo vyjde v říjnu 2008. Uzávěrka říjnového vydání bude 20. září 2008.