Vodní pohádky Soubor pohádek z vodního prostředí
Projekt Živá voda Žáci ze 4.ZŠ, Václava Talicha 1855, Most 31.1.2011
Obsah: Delfín Arnošt ……………………………………………………………………………………. 3 O rybce Žofce a žraloku Alíkovi ………………………………………………………… 4 Vodnická pohádka……………………………………………………………………………… 5 O vodní říši ………………………………………………………………………………………. 6 Zlatá perla ……………………………………………………………………………………….. 7 Pepek námořník ……………………………………………………………………………….. 8 Delfín Wili ………………………………………………………………………………………… 9 Tučňák Pinký z ledového ostrova …………………………………………………….. 10 Delfínek Vlnka …………………………………………………………………………………. 11 Záchranář hastrman ……………………………………………………………………….. 12 O vodníkovi ……………………………………………………………………………………… 13 Zakletý rybník …………………………………………………………………………………. 14 Zachraňte Žofku a Elí ………………………………………………………………………. 15 Josef a Jiřina ……………………………………………………………………………………. 16 Vodník Trasořitka …………………………………………………………………………… 17 Pohádka o Severním moři ……………………………………………………………….. 18 O zlaté rybce …………………………………………………………………………………… 19 Bostonské monstrum ……………………………………………………………………… 20
2
Delfín Arnošt Bylo, nebylo VODNÍ KRÁLOVSTVÍ. Kde žil delfín Arnošt. Nebyl moc chytrý. Protože nechodil do školy. Arnošt měl nejlepší kamarádku Pepinku. Jenže Pepinka byla o moc chytřejší, protože chodila ráda do školy. Jednoho dne se Arnošt rozhodl, že vezme Pepinku na dno Oceánu. A ukáže ji kamarádům. Cestou potkali: Mořského koníka, vodní želvu a svého kámoše Nema.
Když tam dorazili, ulovili si pár šťavnatých ryb. A pak se spokojeně vrátili domů. Byli unavení a tak šli spát. A to je konec. Napsali: Ullík Tomáš, Rezková Lenka
3
O rybce Žofce a o žraloku Alíkovi Jednoho krásného dne se vydala Žofka k velikému Vodnímu království. A v tom Vodním království žil obrovský žralok Alík. Měl veliké zuby, ale neměl žádné kamarády, protože byl zlý. Rybka Žofka vesele plula mezi korály, hrála si s mušlemi, když najednou uviděla žraloka Alíka. Tak se lekla, až se začala strachy třást. Alík ji chtěl sežrat a otevřel svou obrovskou tlamu plnou ostrých bílých zubů. Žofka řekla Alíkovi, aby sežral její kamarádku Josefínu. Zrovna si prý koupila nové růžové plavky. Žralok se zeptal, jestli si k nim nekoupila růžovou podprsenku. Žralok Alík hned za ní plaval a poprosil ji, aby s ním chodila. A tak Žofka vstoupila do Vodního království a stala se královnou oceánu. A žraloka Alíka nechala napospas rybářům. Později získala přezdívku Zlatokopka.
Napsala: Anička Špidlíková
4
Vodnická pohádka Za vesnicí Kotěhůlky byl veliký krásný rybník, ve kterém žila rodinka vodníků. Lidem v blízké vesnici se žilo velmi dobře. Každý měl svůj domeček a pole a přestal se zajímat o své okolí. Na svém pozemku si každý uklidil, ale odpadky házel přes plot, do lesa nebo je naházel do rybníka. Voda v rybníce už nebyla vůbec čistá. Na hladině byly olejové skvrny, rybky plavaly bříškem nahoru a vodníkům každou chvíli přistála na hlavě pneumatika nebo láhev od piva. Vodníci se snažili rybník vyčistit, ale odpadků bylo víc a víc. Rodina se tedy vydala do vesnice poprosit lidi o pomoc. Lidi to ale vůbec nezajímalo. A tak se vodníci rozhodli, že se jim pomstí. Přikázali vodě, aby se vsákla do země a přestala téct. Takže voda zmizela ze studní i z potůčků a zůstala jen ve špinavém rybníčku. Lidé měli žízeň, zvířátka neměla co pít. Vesničané šli k vodníkům pro pomoc. Vodníci se rozhodli, že tedy jim pomůžou získat vodu, ale s tím, že jim rybník pomůžou vyčistit a slíbí, že už nebudou nikdy házet odpadky do lesa. Lidé rybník vyčistili a rodinka jim vrátila vodu do studen a potůčků. Vodníci už byli spokojení jako lidé z vesnice.
Napsala: Lenka Reichelová
5
O vodní říši Už jste o ní někdy slyšeli? Já tedy ano. Tedy jen se mi o ní zdálo. Byla tam spousta vodopádů, řek, potůčků a plno jezer a rybníků. Všichni lidé tam byli moc hodní. Byli tam například vodníci, mořské panny a plno dalších nadpřirozených bytostí. Mojí nejlepší kamarádkou se tam stala mořská panna Karolínka. S Karolínkou jsem zažila spoustu dobrodružství. Až jednoho dne zazvonil budík a já jsem se probudila a zjistila jsem, že to byl jenom moc hezký sen. Přála bych si, aby to byla i realita. A to byl konec mého báječného snu. No vlastně proč konec? Povím vám, co mi Karolínka udělala. Jednou vstala dřív než já a pomalovala mi obličej fixou a já o ničem nevěděla a všichni se mi smáli. A tak jsem si šla umýt obličej ke krásnému vodopádu, uklouzla mi noha a padala jsem. Karolínka mě zahlédla a šla mi rychle pomoct. Zachránila mi život, a dala mi růžovou perlu. Řekla mi, že když budu mít v ruce tuhle perlu, tak budeme vždycky spolu a nic se mi nemůže stát.
Napsala: Tereza Jeníčková
6
Zlatá perla
Byla jednou jedna perla, která byla zlatá, a tak jí všichni říkali Zlatonka. Nikdy neviděla jiné perly. Tak je začala hledat a narazila na několik podobných věcí. Většinou to byly kameny, potom ale uviděla skutečné perly. Přišla a žili spolu navždy hluboko v oceánu.
napsal: Jakub Straka
7
Pepek námořník Pepek žil se svou manželkou Olivou. A hned před chaloupkou měli velké vodní pramenité jezero. Jednoho vodního dne na vodním tryskáči přijel vousatý chlap jménem Vodrha. A po Pepkovi chtěl jeho pramenitou vodu. Ale Pepek se nedal a hned zaječel: Olivo, hoď sem špenát. Pepek chtěl špenát, protože když aspoň maličko sní, je silný třeba jako hroch. Pepek se bil, létalo tam spousta špenátu a pak Vodrhu přepral. Vodrha přímo odletěl na vodním tryskáči. A od té doby až do dnes slouží Pepek pro děti jako reklama na špenát a na pramenitou vodu.
Napsala:Julinka Petríková
8
Delfín Wili Byl jednou jeden delfín, který se jmenoval WILI. Vždycky se chtěl podívat do jiného oceánu než žil on. Jednoho dne potkal zlatou rybku Mili, která mu měla splnit jedno přání. Wili se ani nemusel rozmýšlet, jaké přání si má přát. Přál si, aby mohl prozkoumat jiné oceány a potkat nové kamarády. Rybka Mili mu tedy jeho přání splnila. Wili se najednou ocitl v úplně jiném světě. Všude plavalo mnoho jiných ryb, které Wili vůbec neznal. Potkal tu mnoho nových přátel a prozkoumal skoro celý oceán. Poté si řekl, že už by se měl vrátit, ale vzal si sebou svojí nejlepší kamarádku Daisy, kterou na své cestě potkal a tak se šťastně vrátil i s Daisy domů. Byl velice rád, že si mohl splnit svůj dávný sen.
Napsala: Kája Dvořáková
9
Tučňák Pinký z ledového ostrova Na malinkém ostrůvku uprostřed moře žila skupina tučňáků. A mezi nimi byla rodinka tučňáků, kteří měli malinké tučňáčí miminko, které bylo ohromně chytré a vzdělané. Jmenovalo se Pinký. Pinký se ptal maminky, jestli existují jiné druhy vody. A proto mu maminka před spaním vyprávěla pohádky o jiných vodách a o vodních zvířátkách například: mořská kráva, manta, rejnok, žralok, piraně, kapr a různé další druhy. A malý tučňáček se tomu všemu divil.
A maminka mu řekla, že až bude o trochu větší, tak ho tam vezme. Pinký se začal radovat a už se moc těšil. A malý tučňák se zeptal maminky, kdy to bude. Maminka mu odpověděla, že až mu budou 3 roky, tak vyrazí na báječnou cestu kolem světa. Druhý den ráno se Pinký ptal maminky, jaké jsou druhy moří a oceánů. Maminka řekla, že mu nějaké vody vyjmenuje: Tichý oceán, Atlantický oceán a mnoho dalších a zajímavých moří.
Když uběhly 2 roky, tak Pinký řekl, že na žádnou cestu raději nepojede, protože maminka i tatínek jsou staří. A aby se jim po cestě nic nestalo. Napsaly: Karin Binková a Lenka Rezková
10
Delfínek Vlnka Jednou v podmořském království žil jeden malý delfínek jménem Vlnka. Ale přezdívali mu Snílek. Protože měl velké sny o tom, že jednou sjede největší vlnu, co kdy potká. Najednou se ozval z moře hlas, který byl tenký a radil Snílkovi, ať jde za svým snem. Aby vlnu mohl sjet, musí překonat hlubiny moří a výstrahy, které ho čekají. Snílek poslechl své srdce a opustil království, ve kterém žil. Když vyšel, cítil se svobodný a šťastný. Ale snílek zase najednou uslyší z moře, že se musí dostat na místo, kudy ho vlny nesou a má na to jen tři dny. Snílek hned plaval rychleji, až narazil na malou opuštěnou chobotničku, která mu řekla, že je osamělá. Snílek se zastavil, ale nevěděl, co dělat, protože hodně spěchal. Najednou ho napadlo, že ho může jít malá chobotnička doprovodit. Mezitím co přemýšlel, už byla chobotnička pryč, ale Snílek pochopil, že když byla osamělá, tak byla i smutná. Najednou si uvědomil, že si chce asi hrát na schovávanou a tak ji začal hledat. Hledal, hledal a hledal a najednou ji našel. Chobotnička se zasmála a řekla, jestli s ní nechce Snílek zůstat. Snílek řekl, že má sny o velké vlně a že nemůže. Najednou Snílek řekl: „Chobotničko, pojď se mnou, uděláme si super výlet za snem.“ Pluli oceánem ze všech sil, až moře zase tenounkým hlasem promluvilo: „Snílku, jestli chceš svůj sen vážně splnit, musíš si pospíšit.“ Tak tedy zrychlili, ale najednou Kamarádi vykřikli, protože spatřili žraloka, který je chce sežrat. Pluli, co jim ploutve a chapadla stačily. Aby se ukryli, zvolili stěnu, za kterou se schovali. Žralok si jich nevšiml, takže kamarádí mohli vyplavat na vzduch a když vyplavali na vzduch, spatřili obrovskou vlnu, o které Vlnka nebo-li Snílek snil. Skočil na vlnu a jel…. Když vlna skončila, byl šťastný, že se mu splnil jeho sen. Rozloučil se s kamarádkou a poděkoval, že ho doprovodila. Snílek se vrátil do království a žil spokojeně. Vytvořila Natálie Frásová
11
Záchranář hastrman Byl jednou jeden hastrman. Bydlel v hlubokém rybníce. Vypadal asi takhle: vysoký zelený mužíček, nosil klobouk s barevnými třásněmi, které se mu zamotávaly do dlouhých vlasů. Nosil dlouhý červený kabátek, hnědé promočené kalhoty a zakouřenou fajfku. Jednoho dne šla holčička k rybníku a máčela si šatičky, bylo velikánské vedro. A jak se nahýbala a nahýbala, tak spadla. Hastrmana to probudilo a jak to uslyšel, tak se šel podívat, co se děje. Holčička se topila. Hastrman hned pro ni skočil. Holčička měla štěstí, že se jí nic nestalo, ale jedna výjimka tu byla… neuměla plavat a to bylo špatné. Naštěstí tam byl Hastrman, který ji zachránil a od té doby se mu říká Záchranář hastrman. Napsala: Monča Štréblová
12
O vodníkovi Byl jednou jeden vodník Barbucha, který měl syna Česílka. Bydleli spolu v malém, ale útulném rybníčku. Barbucha byl rozumný a hodný, zato Česílko hloupý a zlobivý. Barbucha uměl čarovat. Česílko to také jednou zkoušel, popletl zaklínadlo a vypustil rybníček. Když to Barbucha zjistil, musel to dát do pořádku. Od té doby to Česílko nezkoušel. Nakonec vše dopadlo dobře. Napsala:Andrea Havelková
13
Zakletý rybník
Jednoho dne šla jedna holčička Anežka k rybníku. Šla si tam umýt šaty, které jí dala maminka k narozeninám. Anežce se moc líbily. Zrovna dneska ty narozeniny měla, takže právě dneska dostala ty nové šaty. Jak si Anežka ty šaty myla, tak připlavala ryba a šaty si vzala s sebou. Anežka se rozplakala. A najednou se jí zamotala hlava a ona omdlela. Najednou přišel rybář. Viděl tam Anežku ležet a tak šel zavolat pomoc. Když tu pomoc zavolal, zavedl ji k rybníku. Pomoc přišla a Anežka už tam nebyla. Zmizela, ale nikdo neví kam. Když se to dozvěděla maminka, tak šla k rybníku Anežku hledat. Nenašla ji, ale najednou se jí zamotala hlava a ona omdlela také. Nikdo už jí neviděl. Všichni lidé si o tomto rybníku říkali, že je zakletý. Po 600 000 letech se to dozvěděl mladý mlynář Ondra. Přišlo mu to divné, že by se u rybníka každému zamotala hlava a oni by potom zmizeli. Tak to šel prozkoumat sám. Procházel se tam a najednou se mu zamotala hlava, ale on to vydržel. V tom se začalo blýskat a hřmělo. Před Ondrou se objevil čaroděj a řekl: Porušil jsi moje kouzlo! Vyhrál jsi! A když to dořekl, tak zmizel. Za Ondrou se ozvalo: Děkujeme ti. Byla to Anežka s maminkou, čaroděj je pustil. Všichni byli šťastní. A šťastně žili až do smrti. Napsala: Simonka Pohlová 14
Zachraňte Žofku a Elí
Elí, Žofka a Filip jsou kamarádi. Všichni žijí v Blankytném moři a to patří mezi chráněné mořské území. Elí je delfín, Žofka chobotnice a Filip mořský koník. Je známo, že na oslavu se zvou nejlepší kamarádi. Filip je úplně stejný kamarád jako Vy. Žofku a Elí pozval na svoji oslavu. Bylo mu 10 rybích klepet. Rozdal jim pozvánku a Elí s Žofkou slíbili, že přijdou. Vypukl ten slavný den, holky vzaly dárky a šli. Elí řekla: ta krajina je ale hezká. No jo máš pravdu, je hezká, řekla Žofka. Žofka a Elí si ani nevšimli, že došli ke křižovatce a že se vydali špatným směrem. Protože když jdete doprava, dojdete k Filipovi, když jdete rovně, tak k Rybolapce. Tam se také obě vydali. Rybolapka by je nemohla sníst. Byli na ní moc velké. Ale za jejich neposlušnost je lapila do svých listů a holky se nemohli dostat ven. Filip na ně čekal už 2 hodiny a Žofka s Elí nikde. Tak se je vydal hledat. Napadlo ho, že na jeho oslavu zapomněli. Doma nebyli a tak se vydal zpět. Také si spletl cestu. Šel, šel a potkal starou rybu, které malé rybky vzali berli. Odnesli jí kousek dál a utekli. Filip si toho všiml a utíkal stařence na pomoc. Podal jí berli, stařenka mu chtěla dát čokoládu, ale on nechtěl. Potom mu podala malou kudličku. Byla pěkná a tak si ji Filip vzal a poděkoval. Šel dál, až došel kousek od Rybolapky a najednou si všiml, že drží Elí s Žofkou. Vyndal kudličku a odsekl její chapadlové listy a Elí s Žofkou byly volné. Pospíchali domů a tam oslavovali a oslavovali a oslavovali. Napsala: Karolína Šejstalová
15
Josef a Jiřina Byl jednou jeden pán, který se jmenoval Josef, a jeho žena se jmenovala Jiřina. Jednoho dne se zeptal Josef Jiřiny, jestli nechce jet s lodí na moře, a tak jeli. Když pluli po moři, začala bouřka tak veliká, že tomu ani nemohli uvěřit. Najednou jim od větru upadla stěžeň. A začaly padat velikánské kapky deště. A když se bouře uklidnila, tak šli spát. Nakonec to dobře skončilo. Napsala: Daniela Budilová
16
Vodník Trasořitka Byl jednou jeden vodník, který se jmenoval Trasořitka. Všichni se mu smáli, protože jen dělal hlouposti. Jednou se stalo, že udělal hloupost tak velikou, že si házel s hrníčky, ve kterých měl své dušičky a jak si tak házel, tak mu všechny hrníčky popadaly, dušičky mu utekly a vodník je začal hledat. Plaval okolo kapra a zeptal se: „Pane kapře, neviděl jste mé dušičky?“ Kapr řekl: „Ne, neviděl, jdi se zeptat do močálu.“ A tak se vodník Třasořitka vydal do močálu najít rosničku, vládkyni močálu. Zeptal se rosničky, jestli neviděla jeho dušičky. Rosnička řekla: „Viděla jsem je, jak skákaly do studny.“ A tak se vodník vydal na dlouhou cestu do studny. Dušičky tam našel a odnesl si je domů.
Napsali: Vašek Řepa a Jakub Cach
17
Pohádka o Severním moři Julek vládl na jihu Země, na území dnešní Itálie. V tomto carství bylo po celý rok hezky. Přesto car Julek miloval chladné a kruté severní moře a často se svojí družinou na něj vyplouval. Při jednom z výletů byla v severním moři obrovská bouře a Julka smetla velká vlna do ledového moře. Družina dlouho Julka hledala, ale nenašla. Voda byla hrozně ledová a slaná a tak hledání skupina vzdala. Na pobřeží severního moře bydlel rybář a ten Julka našel. Ošetřoval ho, až se Julek uzdravil. Podle řetízku, který měl Julek na krku, rybář zjistil, že je to jeho syn. Starý rybář také jezdil na moře, ztroskotal a zůstal na pobřeží severního moře. Rybář i carevič Julek spolu odjeli zpět do svého carství.
Napsal: Jakub Zelený
18
O zlaté rybce Byla jednou jedna rybka Eva a ta byla kouzelná. Kdo by jí chytil, měl by tři přání. Jednoho dne se Honza rozhodl jít na ryby. Honza nastartoval loď a jel doprostřed rybníka. Nahodil a rybařil. Honza ještě pořád nic nechytil, tak na háček dal kukuřici, počkal 3 minuty a … ejhle, prut se hýbe. Honza vší silou táhl a vytáhl zlatou rybku a ta mu splnila všechna tři přání. Honza po všech třech přáních pustil rybku zpět do rybníka. A to je konec. Vy můžete hádat, co si Honza přál.
Napsal: Jakub Hromý
19
Bostonské monstrum Kdysi dávno žil na světě známý, ale tak moc známý badatel a detektiv i těch nejrůznějších případů, Shrek. Jednoho dne k němu přišel starosta města Boston. A povídá, že všechny lodě, které vypluly z Bostonského přístavu, se nikdy nevrátily. A tak začalo dobrodružství Shreka, který měl za úkol najít to, co posílá lodě ke dnu. A tak hned druhý den vyplul i se svými kamarády. Nemusel dlouho čekat a už na ně útočilo monstrum. Kapitán Oslík hned zareagoval, aby do nich monstrum nenarazilo a otočil loď. Hned jak příšera zmizela, otočil loď zpět a pluli dál. A to ještě posádka netušila, že monstrum loď podplavalo a útočí zezadu. Po chvíli loď od monstra dostala takový náraz zezadu, že se potopila a všichni, až na jednoho, se naštěstí zachránili. Když to v Bostonu zjistili, hned poslali loď. Když však loď doplula na místo, kde se ta první potopila, nebyl tam nikdo, jen samá voda. Lodě, co je hledaly, se vždy vrátily s prázdnou. Ale lidé nemuseli zoufat. Detektiv Shrek se zachránil a dokonce zjistil novinky o monstru. Tady jsou: Monstrum není ponorka, ale obyčejný mořský žralok bílý. Lodě potápí jen proto, že jich bojí. Nedělá nic jiného, než se brání a neublíží člověku. Vtom se ho starosta zeptal: „ A chytil jste ho?“ „No, samozřejmě že ano“, odpověděl Shrek, „tady je.“ Monstrum tedy skončilo ve velkém akváriu v Bostonském výstavišti a v Bostonu se měli zase spokojeně.
Napsala: Anička Dobdová 20
