Vážení čtenáři, Z OBSAHU: MĚSÍČNÍK SVAZU MĚST A OBCÍ ČESKÉ REPUBLIKY 18

INFORMAČNÍ SERVIS

MĚSÍČNÍK S VA Z U MĚST A OBCÍ ČESKÉ REPUBLIK Y

12/2010 ht t p : / / w w w. s m o c r. c z e - m a i l : s m o c r @ s m o c r. c z 18 . R O Č N Í K

Z OBSAHU:

Jak odhadnout daňové příjmy

Vliv daňového řádu na hospodaření obcí

Strategie boje proti sociálnímu vyloučení

Konference Města budoucnosti

Vážení čtenáři, končí rok 2010, rok, ve kterém se uskutečnily hned troje volby. V těch komunálních jste bojovali i Vy. A vyhráli jste. Občané Vám projevili důvěru, což je jistě potěšující, ale na druhé straně také velmi zavazující. Neměli byste je zklamat. Pro Vás, kteří jste byli zvoleni opakovaně, to asi nebude tak těžké. Složitější to rozhodně budou mít ti, kteří jsou na radnicích nováčky. Zorientovat se v tak široké problematice, pochopit fungování veřejné správy, vědět, co je pro obce to nejlepší, umět jednat s občany, s úřady, to vše není vůbec jednoduché. Svaz měst a obcí ČR bude nově zvoleným zastupitelům pochopitelně nápomocen. Připravili jsme již třetí vydání Příručky pro člena zastupitelstva obce, která byla v prosinci rozeslána všem městům a obcím. Věříme, že bude užitečným pomocníkem a praktickým průvodcem nejen začátečníkům, ale zalistují v ní i ti, kteří byli zvoleni opakovaně. V rámci systémového projektu podpory obcí budeme dále ve 250 obcích a městech organizovat vzdělávací semináře, kde se účastníci dozvědí, s čím vším se ve své nové funkci mohou setkat a jak reagovat. Především malé obce pak jistě uvítají také rozšířené poradenství v procesních otázkách spojených s výkonem funkce zastupitele. Všechny tyto služby budou po dobu konání projektu, tedy po dobu tří let, poskytovány bezplatně. Vážené starostky a starostové, Vánoce i nový rok již klepou na dveře. Přejeme Vám, abyste svátky vánoční strávili co nejpříjemněji a nový rok byl pro Vás úspěšný. Vám, kteří jste se do čela obce postavili poprvé, pak přejeme, abyste svou novou funkci dobře zvládli. Doufáme, že přitom budete využívat našich nabízených služeb, a i my tak alespoň malým dílem přispějeme ke zdárnému chodu Vaší obce. Předsednictvo a Kancelář Svazu měst a obcí ČR

Aktuality ve zkratce l

Interní erní au audit udiit a ved vedení obce

11. - 12. listopad 2010, Praha Skutečně účinná kontrola a také interní audit má napomoci odpovědnému nakládání s majetkem. Kvalitně fungující vnitřní kontrolní systém zároveň do jisté míry chrání vedení obce před výpady a nepravdivými obviněními o zpronevěře majetku. Interní audit pro obce upravuje zákon o finanční kontrole, který velmi výrazně zasahuje do činností obcí a měst. Z tohoto důvodu na mezinárodní konferenci Český institut interních auditorů s názvem: „Regulace a její vliv na roli a hodnotu interního auditu“ vystoupil s úvodním slovem výkonný místopředseda Jaromír Jech. V rámci dvoudenní konference se v sekci věnované veřejné správě diskutovaly zkušenosti se zaváděním postupů interního auditu v organizacích centrální i místní úrovně ve Francii, Itálii, Polsku. Zajímavé bylo také představení činnosti Evropského účetního dvora, které podal přímo zástupce ČR v prezídium Ing. Jan Kinšt. l

25. listopad 2010, Vyškov 30. listopad 2010, Praha V úvodním bloku 34. Dnů malých obcí byl zástupci Svazu představen mnoha novým starostům projekt „Vzdělaný zastupitel“. Účastníci Dnů tuto nabídku sledovali opravdu se zaujetím a bylo vidět, že ji vnímají pozitivně a o zájemce nebude nou-

Ing. Marie Kostruhová, ředitelka odboru dozoru a kontroly ministerstva vnitra, hovořila rovněž o tématech navýsost aktuálních – o problémech vznikajících v souvislosti s ustavujícími zasedáními zastupitelstev, nesprávných postupech při vzdání se mandátu a také o dosavadních orgánech obce a problematice předávání úřadu. Že jde o téma skutečně palčivé, potvrdilo velké množství dotazů k tomuto tématu. Dotační tituly v oblasti bydlení představil starostům JUDr. Jan Wagner, ředitel Státního fondu rozvoje bydlení, který vystoupil spolu s dalšími zástupci ministerstva pro místní rozvoj v rámci dopoledního

ze. Velká pozornost přítomných se tradičně upínala k vystoupení zástupců ministerstva vnitra. Náměstek ministra pro veřejnou správu, legislativu a archivnictví JUDr. František Vavera stručně informoval o úkolech, které pro ministerstvo vyplynuly z programového prohlášení vlády a na kterých se již pracuje. V popředí stojí především nový zákon o kontrole, na němž se pracuje již delší dobu, přičemž návrh tohoto zákona bude v blízké době diskutován ve vládě. Odezvu vyvolala i Analýza zavedení přímé volby starostů, která je momentálně v meziresortním připomínkovém řízení. Náměstek Vavera zdůraznil, že cílem této analýzy je vyvolat širokou diskuzi o tom, zda vůbec takový legislativní krok připravovat, případně jakou formou a v jakém časovém horizontu.

bloku. Bytová problematika se v poslední době znovu dostává do popředí, zejména v souvislosti s blížícím se koncem deregulace nájemného. Jedním z velmi zajímavých vystoupení byla i prezentace Ing. Lumíra Nedvídka z Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, která se zaměřila na sousedské spory o hranice pozemků. Ing. Nedvídek varoval starosty před zanedbáváním péče o pozemkové aspekty vlastnictví, neboť případné spory o hranice pozemků mohou být pro obec velmi nepříjemné. Ukázal tak starostům možnosti, jak si obec může nechat zpřesnit hranice pozemků. Jako již tradičně zaznělo také vystoupení zástupců ministerstva financí. První náměstek ministra financí Mgr. Zdeněk Zajíček představil starostům projekt Státní

tak, aby bylo možné se z nich poučit a pro příští období tento nástroj nastavit lépe. l

Fungování obce po komunálních volbách a aktuální problémy financování předmětem mnoha dotazů

Otázku spolufinancování regionálních operačních programů je třeba dále řešit

18. – 19. listopad 2010, Hradec Králové Manažeři integrovaných plánů rozvoje měst se na svém pravidelném setkání shodli na tom, že problematika spolufinancování regionálních operačních programů ze strany státu by stále měla být připomínána a řešena. Nechtějí se spokojit s tím, že břemeno spolufinancování u plánovaných projektů přejde ze státu na města. Svaz je v této věci aktivní a při jednáních bude podporovat zachování co nejvyššího možného spolufinancování ze strany státu. Zástupce ministerstva pro místní rozvoj představil na jednání materiál, v němž je navržena budoucí podoba nástrojů pro komplexní rozvoj měst i jejich zázemí, které budou využívány v příštím programovacím období po roce 2014. Manažeři měli možnost tento materiál připomínkovat s tím, že se jedná o vstup do debaty o podobě integrovaného přístupu k rozvoji měst a že bude ještě více příležitostí se k tématu vyjádřit. Představitelé měst rovněž uvítali plán ministerstva na vypracování hlubšího zhodnocení dosavadních zkušeností s integrovanými plány

Zpravodaj Svazu měst a obcí ČR Vychází v nákladu 2800 ks zdarma. – Vydává SMO ČR. – Kancelář: Kongresové centrum Praha, ul. 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4, tel.: 234 709 711, fax: 234 709 786, e-mail: [email protected]. – ID datové schránky: 5fkgwn3 – Za zpracování a obsahovou náplň odpovídá Mgr. Lenka Zgrajová. DTP: Grafické studio J&S. – Uzávěrka tohoto čísla 30. 11. 2010. – MK ČR E 14584 informační servis č. 12/2010 strana 2

pokladna a podal aktuální informace o vývoji tohoto projektu. Jan Zikl pak informoval o aktuálních problémech financování územních rozpočtů 2011. l

Poslanci chtějí pravidelné informace o reformě účetnictví

24. a 25. listopad 2010, Praha Na stejném místě, po roce, v téměř stejnou dobu a bohužel se stále stejným výsledkem. Tak by mohl znít podtitul jednání Podvýboru pro financování územních samospráv a využití prostředků Evropské unie, k němuž dal Svaz podnět. Obdobně jako před rokem bylo cílem Svazu informovat poslance a také nového náměstka ministra financí o problematických prvcích reformy. Zkušenosti členských obcí s novým účetnictvím shrnul starosta obce Příšovice Antonín Lízner, který rovněž vyjádřil pochybnosti o smysluplnosti některých požadavků. Předseda Finanční komise Ivan Černý zase upozornil, že víra, že v průběhu přechodného roku 2010 se ministerstvu podaří dohnat skluz, na nějž upozorňoval v říjnu 2009, byla patrně poněkud naivní. V usnesení podvýboru se mj. uvádí, že poslanci chtějí průběžné informace o postupu reformy a že ministerstvo má více zohledňovat názory samosprávy v oblastech, které se obcí a krajů přímo dotýkají. Příprava jednání podvýboru sama o sobě měla pozitivní dopad také v tom, že po čtyřech měsících svolal příslušný odbor ministerstva metodický den, kde se podařilo konečně předjednat některé nezbytné změny v prováděcích vyhláškách. Souhrnnou informaci o problematice účetnictví a změny od roku 2011 přineseme v příštím čísle. l

„Chci nové RUD od roku 2013,“ říká ministr financí

26. listopad 2010, Praha Ministr financí a jeho dva náměstci se zúčastnili úvodní schůzky obnovené pracovní skupiny k problematice rozpočtového určení daní. Vzhledem k programovému prohlášení vlády, kde pasáže o daňových příjmech obcí zabírají velký prostor, lze očekávat, že tentokrát již opravdu vznikne nový legislativní návrh. Ministerstvo představilo hlavní cíle, limity a očekávané postupy změn nejen v rozpočtovém určení daní. Cílem systému je vytvoření rovných podmínek pro všechna statutární města a přiblížení se lineárnímu průběhu křivky daňových příjmů na obyvatele s tím, že pouze hl. m. Praha by měla mít svůj vlastní koeficient. Hlavní dodatečný zdroj systému by představovalo rozpuštění národních dotačních titulů, zde se však očekává přínos zhruba ve výši maximálně 3 – 4 mld. Kč. Oproti dříve diskutovaným kritériím (počet žáků, rozloha, počet obyvatel) se zde objevuje také kritérium počtu obyvatel nad 65 let. Ministerstvo však zdůrazňuje, že sdílené daně nelze řešit odděleně od reformy daně z nemovitostí. Primátor Kladna Dan Jiránek upozornil, že v této souvislosti je třeba diskutovat rovněž o vlivu stagnující výše správních poplatků. Výkonný místopředseda Svazu Jaromír Jech doplnil, že inventura dotací by se neměla zaměřovat pouze na dotace určené obcím, ale dotace jako celek. Do konce prosince ministerstvo financí očekává písemné podněty k navrženému systému, které budou předmětem lednové schůzky.

Z EVROPSKÉHO PARLAMENTU

EVROPSKÁ UNIE JE PŘÍLIŠ SLOŽITÁ. EVROPSKÝ OMBUDSMAN TO NEZMĚNÍ. Během listopadového pléna Evropského parlamentu jsme mimo jiné projednávali výroční zprávu evropského veřejného ochránce práv. Při této příležitosti jsem upozornil na jeden systémový problém v činnosti této v mnohém nadbytečné evropské instituce. Tímto problémem je informovanost. Připusťme si totiž, že Evropská unie jako mezinárodní organizace je do značné míry nesrozumitelná a pro laika těžko pochopitelná, a to nejen pokud jde o její dotace, ale také v oblasti svých pravomocí, institucí, rozhodovacích procesů či přijímaných politik a legislativy. Pro běžného občana je Unie stále něčím neznámým, něčím, co je do značné míry záhadné, a hlavně něčím, co je daleko. To stejné platí logicky i o úřadu veřejného ochránce práv. Nepochybuji o tom, že kdybychom provedli průzkum mezi evropskými občany ohledně úlohy veřejného ochránce práv, jeho působení a jeho činností, bohužel bychom zjistili, že občané ho vnímají jako někoho, kdo je daleko, a v mnoha případech ani netuší, že existuje. Fakta jsou poměrně jednoznačná. Drtivá většina zaslaných stížností, které předložili občané z České republiky, nespadalo do kompetence evropského ombudsmana. Nejinak tomu je i v jiných členských státech. Lidé se na mě mnohokrát obrátili s žádostí o poskytnutí informace, kde mohou získat přístup k dokumentům nebo kam podat stížnost, protože nevědí, na koho se obrátit. Dopisy rozesílají na všechna možná místa a pak jsou roztrpčeni, že nedostanou odpověď, a jsou zklamáni fungováním orgánů EU i zdlouhavostí správních postupů. Všichni neustále apelují na větší informovanost. Navrhují rozsáhlé informační kampaně, oceňují spuštění internetových stránek evropského ombudsmana. Sám jsem se však fiktivně pokusil na těchto internetových stránkách stížnost podat. Musím konstatovat, že „interaktivní průvodce“ je až příliš složitý a po pravdě řečeno pro běžného občana nesrozumitelný. Stejně tak složitý je i samotný formulář stížnosti. Připomíná mi trochu daňové přiznání u nás doma, které bez daňového poradce není běžný občan schopen správně vyplnit. Po pravdě řečeno občany stránky od sepsání stížnosti spíše odradí. Co dále považuji za nesmírně důležité, je také zkrácení doby potřebné na vyřízení případů. Konec konců víme, že pokud si někdo stěžuje, je z hlediska důvěry nanejvýš důležité, aby stížnost byla co nejrychleji vyřízena a stěžovatel obdržel odpověď co nejdříve. A pokud není daná věc v kompetenci orgánu, kterému je stížnost adresována, měl by stížnost postoupil přímo vnitrostátním nebo regionálním veřejným ochráncům práv, kteří mají příslušné pravomoci. Příliš mnoho komunikace zabíjí informace, příliš mnoho informací zabíjí evropské občany. Podle mého názoru by mělo být prioritou veřejného ochránce práv nikoliv řešení, ale předcházení nesprávným úředním postupům. Považuji proto za klíčové, aby tato instituce nebyla zneužívána k mediálním kampaním a aby nedocházelo k rozšiřování jejích pravomocí. Ing. Oldřich Vlasák předseda Svazu měst a obcí ČR poslanec Evropského parlamentu informační servis č. 12/2010 strana 3

Informujeme Jak odhadnout daňové příjmy nejen na příští rok Nově zvolená zastupitelstva budou již velmi brzy schvalovat obecní rozpočet na rok 2011. V případě daňových příjmů, které tvoří více než polovinu zdrojů a jejichž vývoj je v poslední době hůře odhadnutelný, mohou napomoci údaje publikované ministerstvem financí. Je však třeba tak trochu číst mezi řádky. Dvakrát ročně zveřejňuje ministerstvo financí na webových stránkách podrobný rozbor současnosti a budoucnosti veřejných rozpočtů. Listopadový fiskální výhled nabízí odhad daňových příjmů na následující tři roky. Fiskální výhled vychází a navazuje na údaje publikované v makroekonomické predikci, která byla zveřejněna ve stejný den. Text fiskálního výhledu se zaměřuje zejména na sledování salda veřejných rozpočtů, a to prostřednictvím odhadu budoucího vývoje příjmů a výdajů. Výpočty a predikce vycházejí z tzv. aktuální metodiky ESA 95, což v případě daňových příjmů obcí činí trochu potíže, neboť celé rozpočtové určení se naopak odvíjí od hotovostního inkasa daní. Zjednodušeně řečeno, v metodice ESA 95 se výnos daně přiřazuje období, kterému fakticky náleží, a nikoliv tomu, kdy došlo k inkasu. Největší časové posuny se dotýkají daní z příjmů, kde se přiznání podává a daň hradí až v následujícím roce. Razantní pokles výnosu daně z příjmů fyzických osob z přiznání, který zaznamenaly obce v loňském roce z titulu neplacení záloh, tak v metodice ESA 95 po zahrnutí informací z daňových přiznání vypadá méně dramaticky.

Střednědobý fiskální výhled obsahuje souhrn všech zamýšlených úsporných opatření na příjmové i výdajové straně. Pro přípravu rozpočtu obce nebo rozpočtového výhledu mohou být některá data využitelná. V metodice z tabulky na str. 26 lze pro rok 2011 vyčíst jen nepatrný nárůst inkasa daně z přidané hodnoty, a to v důsledku omezené spotřeby domácností, tento vliv byl letos kompenzován zvýšením obou daňových sazeb. S ohledem na fakt, že mezi hotovostními a aktuálními údaji není v případě DPH tak velký rozdíl, neměly by obce spoléhat na podstatné meziroční zvýšení příjmů této největší sdílené daně. V případě daně z příjmů právnických osob se ministerstvo obává započítávání ztrát z let 2008 a 2009, takže výhled na rok 2011 je také spíše střídmý. Závažná informace, která se může dotknout spíše jiných než daňových příjmů, se objevuje na str. 23. „Od roku 2012 se také počítá s novou daní z loterií. Tato daň bude příjmem SR a její výnos je odhadován na 5,5 mld. Kč“. Daň z příjmů fyzických osob představuje v příštím roce hotovostně i aktuálně jednoznačně nejdynamičtější daň. Parlamen-

tem schválené poloviční snížení podpory stavebnímu spoření ve formě 50 % daně však může být chápáno jako sdílený daňový příjem pouze jediný rok. Od roku 2012 již půjde o snížení výdajů státního rozpočtu. Obce by příští rok měly na přírůstek této daně nahlížet jako na mimořádný a neopakovatelný. Při přípravě rozpočtu na rok 2011 mohou obce vycházet také z oficiálních odhadů publikovaných v rámci návrhu státního rozpočtu. Kancelář Svazu každý měsíc shrnuje informace o pokladním plnění daňových příjmů. Podstatné pro přípravu rozpočtu jsou rovněž záměry v oblasti sdílení daní, tedy rozpočtového určení daní. V roce 2011 určitě k žádným změnám nedojde, další budoucnost RUD byla ministrem financí pouze nastíněna v návaznosti na průběh koaličních jednání v hl. m. Praze: „Veřejnost ujišťuji, že neexistuje žádný Svobodou popisovaný návrh, který by prosazovala TOP 09 či jeho strategický partner hnutí Starostové a nezávislí. Tím méně existuje návrh, který by prosazovala vláda ČR, jenž by ve svém důsledku poškozoval na příjmové straně město Prahu o 14 miliard korun, jak tvrdí docent Svoboda. Prostě neexistuje“ (tisková zpráva MF ČR ze dne 8. listopadu 2010). Ing. Jaroslava Kypetová, Ph.D. legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu

Srovnání daňových příjmů obcí (mld. Kč) Daňový příjem DPH DPPO celkem v tom: DPPO DPPO plac. obcemi a kraji DPFO celkem v tom: DPFO-zvl.sazba DPFO-z přiznání celkem DPFO-z přiznání sdíl. část DPFO-z přiznání 30 % DPFO-závislá celkem DPFO-závislá sdíl. část DPFO-závislá 1,5 % motiv. Daň z nemovitostí Místní a správní poplatky Poplatky za znečišťování život. prostř. Celkem daňové příjmy

Skutečnost 2009 54,2 32,7 26,9 5,8 29,1 2,1 4,1 1,2 2,9 24,8 23,2 1,6 6,3 8,2 6,1 136,6

Rozpočet 2010 58,0 36,6 30,8 5,8 34,6 2,1 8,4 2,5 5,9 24,1 22,5 1,6 9,6 7,8 6,2 152,8

Očekávaná skutečnost 2010 58,0 34,5 28,7 5,8 32,4 2,2 4,4 1,3 3,1 25,8 24,1 1,7 9,6 7,4 6,2 148,1

Výhled 2011 59,6 31,6 25,8 5,8 36,4 4,1 4,6 1,4 3,2 27,7 25,9 1,8 9,7 7,4 6,2 150,9

Index 10/09 (v %) 107,0 105,5 106,7 100,0 111,3 104,8 107,3 106,0 107,9 104,0 103,9 105,7 152,4 90,2 101,6 108,4

Index 11/10 (v %) 102,8 91,6 89,9 100,0 112,3 186,4 104,5 107,7 103,2 107,4 107,5 105,9 101,0 100,0 100,0 101,9

Zdroj: Dle podkladu MF ČR zpracovala Kancelář Svazu informační servis č. 12/2010 strana 4

Mohou obce omezit provozní dobu restaurací? Ústavní soud jasně potvrdil, že obce mají pravomoc stanovit noční zavírací dobu barů, hostinců a restaurací. V případech, kdy provozem hostinské činnosti v nočních hodinách může docházet k narušování veřejného pořádku, má obec právo zasáhnout proti provozovatelům, a omezit tak i provozní dobu podobných zařízení. Problematikou se Ústavní soud zabýval v případu, kdy posuzoval návrh Ministerstva vnitra ČR na zrušení obecně závazné vyhlášky města Břeclavi k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku při provozování hostinských činností v obytné zástavbě. Napadená část vyhlášky zněla následovně: „V obytné zástavbě města se stanovuje konec provozní doby hostinských provozoven takto: a) ve dnech předcházejících dnu pracovního klidu na 24.00 hodin, b) v ostatních dnech na 22.00 hodin, přičemž počátek provozní doby je každý den nejdříve v 6.00 hodin.“ Ústavní soud návrhu vyhověl a vyhlášku zrušil, nikoliv však z důvodu, že omezovala počátek a konec otevírací doby restaurací. Ministerstvo vnitra ČR podalo návrh na zrušení uvedené vyhlášky s tím, že obce nejsou oprávněny upravovat rozsah podnikatelských aktivit, i když cílem tohoto omezení má být ochrana veřejného pořádku. Takové jednání obce je podle ministerstva v rozporu s ústavně zaručeným právem svobodného podnikání. Riziko narušení veřejného pořádku provozem hostinských zařízení navíc není tak rozsáhlé, aby ospravedlňovalo obec k vydání takto silného opatření. Ústavní soud je však jiného názoru – důvodem zrušení vyhlášky nebyl rozpor s právem podnikat, avšak její neurčitost. Z textu vyhlášky totiž nebylo zřejmé, co se má rozumět pod pojmem „obytná zástavba“ a na jaká zařízení se tedy omezení vztahuje – takové vymezení není dostatečně určité. Je proto potřeba lépe specifikovat, co je obytná zóna či zástavba.

i v omezení provozní doby v nočních hodinách. V případě napadené vyhlášky města Břeclavi podpořil Ústavní soud daný předmět a cíl omezující vyhlášky – tj. zabezpečení záležitostí veřejného pořádku regulací nežádoucích důsledků provozování hostinských činností v nočních hodinách. Dále přihlédl i ke stanovisku Veřejného ochránce práv, že případné omezení práva podnikat přichází v úvahu v případě, kdy je to v demokratické společnosti nezbytné pro závažné ohrožení veřejného pořádku. Podpořil tak názor, že omezením provozní doby se chrání nejen veřejný zájem, ale současně i právo občanů na pokojné bydlení a spánek, jakožto součást práva na ochranu soukromého a rodinného života v širším smyslu. Ústavní soud poukazuje, že v poslední době dochází k četnému zřizování provozoven (hostinských zařízení, heren apod.), které při provozu zejména v nočních hodinách narušují pokojné bydlení. Vzhledem k tomu, že takové narušování se nedaří postihovat (ať už zákazem nadměrného hluku nebo zákazem používání alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích), je dán prostor právě regulaci obcí pomocí obecně závazných vyhlášek. I když samot-

né provozování hostinské činnosti veřejný pořádek nenarušuje, je možné v určitých lokalitách považovat pouhý provoz problematického zařízení za předpoklad pro narušování veřejného pořádku. Tento nález Ústavního soudu je pro obce klíčový. I když byla vyhláška města Břeclavi zrušena, stalo se tak pouze z formálních důvodů a kvůli nedostatečné určitosti vyhlášky. Pro všechny ostatní obce z toho plyne závěr, že mají možnost provozní dobu omezit, ale musí dbát na přesné vymezení území, na které se má omezení vztahovat. Svaz měst a obcí doporučuje, aby obce případné vydání vyhlášky omezující provozní dobu hostinské činnosti důkladně zvažovaly. Omezení provozní doby hostinského zařízení bude účelné v místě, kde dochází zejména v nočních hodinách k rušení nočního klidu. Není přípustné omezovat provozní dobu plošně na celém území obce, ale lze ji omezit v individuálních případech, zejm. na místech, která jsou problematická a kde hrozí narušování veřejného pořádku v nočních hodinách. Text nálezu Pl. ÚS 28/09 naleznete na: http:// www.concourt.cz/clanek/GetFile?id=4206.

Matěj Dědina legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu Ilustrace Monika Raisová

Naopak v otázce pravomoci obce omezit zavírací dobu Ústavní soud v odůvodnění jasně říká, že za situace, kdy provozováním hostinské činnosti v nočních hodinách může docházet k narušování veřejného pořádku, má obec možnost stanovit povinnosti provozovatelům. Taková povinnost může spočívat

informační servis č. 12/2010 strana 5

Vliv daňového řádu na hospodaření obcí Od ledna 2011 vstupuje v účinnost daňový řád, který nahrazuje současný zákon o správě daní a poplatků. Současně dochází ke změně ve správě místních poplatků. Doporučujeme proto obcím zkontrolovat vydané obecně závazné vyhlášky, zda neobsahují odkaz na již zrušený zákon. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, vstoupil v platnost v polovině roku 2009, avšak s odloženou účinností na leden 2011. Dle Ministerstva financí ČR by daňový řád měl na rozdíl od zákona o správě daní a poplatků pracovat s jednotnou metodikou, posílit postavení daňových poplatníků a současně tak více upravit pravomoci správce daně. Z pohledu obcí je daňový řád podstatný ze tří pohledů, a to z pohledu správce místních poplatků, daňového poplatníka a, bohužel, také subjektu potenciálně porušujícího rozpočtovou kázeň.

Obec jako správce místních poplatků Společně s daňovým řádem byl schválen také změnový zákon č. 281/2009 Sb., který mj. podstatně zasáhl do zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Především se ruší text v § 13, který správu místních poplatků přímo navazoval na zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Nicméně daňový řád v § 2 říká, že daní se rozumí „peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek“, což je třeba respektovat při správě místních poplatků. Pozor, dochází také ke zrušení textu v § 12 a doměřování upravuje daňový řád částečně odlišně. Posledním zrušeným paragrafem je § 16, který dával možnosti zcela nebo částečně prominout na žádost poplatníka z důvodu odstranění tvrdosti poplatek nebo jeho příslušenství. V důvodové zprávě se k odejmutí práva prominout poplatek ministerstvo financí vyjadřuje následovně: „Navrhuje se ustanovení zrušit pro nadbytečnost; ustanovení § 11 odst. 3 dává obecnímu úřadu dostatečný prostor správního uvážení při event. zvýšení poplatku, a není tudíž důvod k následnému promíjení poplatku nebo jeho příslušenství a otevření prostoru pro možné korupční jednání.“ Svaz v průběhu projednávání zákona mj. upozorňoval na neodůvodněnost této argumentace, samotný záměr zrušení možnosti prominout poplatek se však zvrátit nepodařilo. Doporučujeme proto obcím zkontrolovat všechny obecně závazné vyhlášky, ověřit, zda neodporují daňovému řádu, a případně doplnit ustano-


vení o osvobození, které mohlo být v minulosti nahrazováno promíjením. Lze také použít aktualizované vzory dostupné na webových stránkách Ministerstva vnitra ČR.

Obec jako poplatník daně Kontroly finančních úřadů se na obcích množí zejména v souvislosti s plátcovstvím DPH, Kancelář Svazu má informace o výsledcích kontrol také daně z příjmů právnických osob. Obec se zde nachází v pozici běžného daňového subjektu, jehož práva měl daňový řád do jisté míry zvýšit. Pozitivní může být třeba skutečnost, že odvolání proti doměrku daně má odkladný účinek (viz § 143 odst. 5), ovšem s rizikem úhrady úroků za dobu odvolacího řízení, nebo že úrok za pozdní platbu začíná běžet až od 5. dne prodlení (upraveno v § 252 odst. 2). Daňový řád rovněž stanoví, že jednou prověřované zdaňovací období lze opětovně kontrolovat pouze

výjimečně či při podání dodatečného přiznání (§ 85 odst. 5). Podobně jako prominutí místních poplatků končí rovněž možnost prominutí úroku z prodlení, příp. prodlení kvůli pozdní platbě daně. Promíjet bude možné pouze kvůli nesrovnalostem v zákoně nebo při mimořádných událostech (§ 260). Další podmínky pro prominutí musí být uvedeny v příslušných daňových zákonech, nejsouli, nelze v benevolentnější přístup finanční správy doufat.

Obec a porušení rozpočtové kázně Případná euforie ze skutečnosti, že se v předmětu správy daní neobjevují odvody za porušení rozpočtové kázně, není na místě. Dle § 2 odst. 3 písm. b) se daní také rozumí „peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona“. A přesně to činí v § 44a odst. 8 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Obec se zde vlastně ocitá opět v pozici daňového subjektu se všemi právy a povinnostmi. Ing. Jaroslava Kypetová, Ph.D. legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu

Novela DPH – datum přijetí faktury má rozhodovat Nárok na odpočet daně z přidané hodnoty se velmi pravděpodobně od roku 2011 bude posuzovat podle zcela jiné logiky než dnes. Přechod z jednoho způsobu na druhý může ohrozit likviditu obcí, které investují. Poslanecká sněmovna projednává novelu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (sněmovní tisk 129). Kromě jiných změn se nově upravuje nárok odpočtu daně na vstupu. V § 73 je v odst. 2 věta: Plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky podle odstavce 1 (tedy mít doklad). Jde o zásadní změnu, neboť v současné době se nárok na odpočet vztahuje k datu uskutečnění zdanitelného plnění. Účetní chtějí mít v ruce fakturu do 25. dne následujícího po skončení měsíce (čtvrtletí), ale pořád se DPH týká období, kdy došlo k nákupu zboží nebo služby.

Německý rozsudek V důvodové zprávě k novele zákona se objevuje odkaz na rozsudek Evropského soudního dvora C-152/02, který obsahuje řízení o předběžné otázce položené v roce 2002. Rozsudek není dostupný v českém jazyce, neboť vyšel 29. dubna 2004, tedy dva dny před vstupem ČR do Evropské unie. Předběžná otázka se týká sporu německého berního úřadu a plátce, který si nárokoval odpočet za rok 1999, když doklad obdržel až v lednu 2000. Z dostupných jazykových verzí není zřejmé, jestli si plátce uplatnil nárok dříve, než vůbec doklad obdržel, či nikoliv. Právě tato skutečnost je však zásadní. Samozřejmě, že není mož-

né provádět odpočet, jestliže plátce nemá doklad. Na straně druhé ale vázání nároku na den, kdy přijde poštovní doručovatelka, patrně neodpovídá logice akruálního přístupu, na němž stojí podvojné účetnictví. Ministerstvo financí považuje tuto úpravu za krok k harmonizaci naší legislativy s evropským právem. Z toho lze dovodit, že Česká republika po celou dobu svého členství v Evropské unii používala v oblasti DPH úpravu, která nebyla harmonizována.

Jeden měsíc jenom platit V jednom měsíci v průběhu roku 2011 tak přijde více či méně významný skok, a to v návaznosti na účinnost novely (navržený leden není příliš pravděpodobný). Všechny faktury za dodávky zboží a služeb např. v dubnu uvedou plátci jako daň na výstupu, ale u příjemců, kteří obdrží faktury následně, se jako daň na vstupu objeví až v květnu, příp. až za celé čtvrtletí. V jednom měsíci tedy čeká veřejné rozpočty zvýšené inkaso, takto vzniklý posun nebude již plátcům nikdy vyrovnán. Z pohledu obcí v této souvislosti existuje riziko přechodného nedostatku finančních prostředků. Jestliže obec provádí investici, z níž má nárok na odpočet, protože bude poskytovat zdanitelné plnění (typicky kanalizace), počítá s příjmy z nadměrného odpočtu z investičních nákladů jako se zdrojem financování v dalších měsících. Za první měsíc po účinnosti novely obec pou-

ze odvede daň na výstupu, ale nemůže následně počítat s příjmem z nadměrného odpočtu (v daňovém přiznání nebude téměř žádná daň na vstupu, která se posouvá na období vlastnictví dokladů). Poměrně nejasné je zatím řešení přechodu z jednoho systému na druhý v případě koeficientů krácení nároku na odpočet. Ministerstvo přislíbilo zpracování metodického výkladu, který by měl být dostupný v průběhu prosince.

Elektronická faktura řešením? Nárok na odpočet se od roku 2011 tedy bude řídit datem přijetí dokladu, což předpokládá rovněž úpravu v účetním software. Doporučujeme obcím ověřit si, zda jejich poskytovatel pracuje na úpravě tak, aby byla v souladu s novelou. Půjde pravděpodobně o přidání pole „Datum přijetí dokladu“ a jeho navázání na přiznání k DPH. Za podstatnější však považujeme do určité míry krizové řešení pro období přechodu na nový systém. Doporučujeme obcím, aby se s významnými dodavateli dohodly na zaslání faktur elektronicky tak, aby je obdržely do konce měsíce, lze využít také emailu. Faktury obdržené později se již budou zahrnovat do daňového přiznání za další měsíc, resp. čtvrtletí. V tomto bodě se navíc otevírá velmi příznačný prostor pro kontrolu ze strany finančního úřadu… O vývoji projednávání novely budeme informovat na webových stránkách Svazu. Ing. Jaroslava Kypetová, Ph.D. legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu

ÍîõcïélîõíàòóñîéÏçîäíè÷¬Ùäïïäëèí ÓçäÂàóÑäíóàëÒóîñäõÉèçëàõo Íàáwãêà¹ nñòßôãàìvßñçêìçkìvñòðíèã nøãënânêñémñòðíèãßñéêßâíôbòãáæìçéß nòãáæìçéßîðíîmkçíéðßèçìóßøãêã

nãêãéòðíáãìòðbê÷ªíñônòêíôßávônãªéíëîðãñíð÷ nô÷ñíéíøâôçìmîðßáíôìvîêíçì÷ nçðíébìßàvâéßâðíàìmëãáæßìçøßáã¬¬¬

Ìîíîòóïéläíwòóñîéäèòîáòëôçîô

ÏélîõíàòóñîéÓçäÂàóÑäíóàëÒóîñä Øìíèãëñéb¶°¦ßðãbêÑÒÉÈçæêßôß§ª³¶´®¯Èçæêßôß Òãê¬¸©²°®´®°³°³µ¯®ªâßôçâ¬éßëßð÷ò¾î«ø¬áø õõõ¬î«ø¬áø


STRATEGIE BOJE PROTI SOCIÁLNÍMU VYLOUČENÍ Existence sociálně vyloučených lokalit je problém, kterým je nutné se zabývat. Tato problematika však musí být řešena za účasti všech aktérů: státu, kraje a samosprávy, nikoli pouze z úrovně ústředních orgánů. Jsou to především města a obce, na jejichž území procesy sociální integrace probíhají. První varianta koncepce Strategie boje proti sociálnímu vyloučení byla anulována z důvodu mnoha připomínek v mezirezortním řízení a jeho dopadu do obecních rozpočtů. Strategie se zabývá hlavně sociálním znevýhodněním Romů. V materiálu jsou zásadně uplatňovány ochranné prvky, které mohou pomoci romské menšině při začlenění se do společnosti. Materiál však již neobsahuje motiv změny a povinnosti sociálně vyloučených osob v procesu sociální inkluze. Koncepce zcela zapomíná na aktivní roli uživatelů těchto služeb, např. jakým způsobem bude dosaženo toho, aby sociálně vyloučená osoba, která má na sebe exekuci, měla zájem o legální práci. Pro budoucí zaměstnavatele je rizikem i horší pracovní spolehlivost budoucích zaměstnanců. Jsme přesvědčeni, že sociální vyloučení je nezbytné řešit komplexně, bez směšování etnického a sociálního aspektu, neboť takový postup jenom přispívá k diverzifikaci společnosti. Obzvláště v současné době postupující ekonomické krize, která má vliv na situaci na trhu práce, na nárůst nezaměstnanosti a s tím spojené negativní jevy jako např. ztráta sociálních jistot a předlužení. Následkem výše popsaného pak velmi narůstá propad řady rodin střední třídy do chudoby a posléze vede k sociálnímu vyloučení. Navrhovatelé často poukazují na skutečnost, že z důvodu rozdělení kompetencí mezi stát a samosprávu není v současné době legálně možné samosprávě určitý postup nařídit. Nicméně stát by měl uznat mnohostranné problémy, kterým orgány čelí, a pochopit, že jsou to především měs-

ta a obce, které mají vliv na lokální procesy sociálního začleňování. V současné době se vypracovává druhá verze koncepce Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, za účasti všech relevantních subjektů. Po těchto konzultacích bude zaslán materiál do připomínkového řízení.

Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách Vláda České republiky rozhodla usnesením č. 85 ze dne 23. ledna 2008 o vytvoření Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách (dále jen „Agentura“). V této souvislosti měl být navržen způsob institucionálního zabezpečení Agentury s konkrétní právní subjektivitou. Jejím cílem je integrace především sociálně vyloučených Romů, a to v rovině kulturní, sociálně-ekonomické a občansko-politické, která povede ke zlepšení jejich společenského postavení. Agentura by podle věcného záměru zákona měla být orgánem veřejné moci, který by nebyl podřízen žádnému ministerstvu, proto by měla mít podobu ústředního správního úřadu, jehož příjmy a výdaje budou tvořit samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu. Do působnosti Agentury má mimo jiné náležet koordinace a metodické řízení činnosti krajských a obecních úřadů obce s rozšířenou působností v oblasti výkonu práv příslušníků romské komunity a jejich integrace do společnosti. Agentura se má dále podílet na dozoru a kontrole výkonu přenesené působnosti v této oblasti. Při výkonu přenesené působnosti v oblasti výkonu práv příslušníků romské komunity

a jejich integrace do společnosti jsou dle zmíněného návrhu orgány územní samosprávy podřízeny Agentuře. Dále má být nositelem oprávnění definovat státní politiku v oblasti sociálního začleňování obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Agentura se tak stává zcela nový prvkem ve struktuře vlády ČR a výhledově v systému státní správy. Výše uvedený věcný záměr zákona byl tehdejšímu zmocněnci pro lidská práva vrácen k přepracování, neboť k tomuto návrhu se sešlo velké množství zásadních připomínek. Agentura, která je nyní zahrnuta ve struktuře Úřadu vlády do odboru pro sociální začleňování v romských lokalitách, vykonává činnost v pilotním projektu, což znamená, že výsledky tohoto projektu budou základem pro její budoucí profilaci. V rámci vytváření lokálních komplexních strategií provádí situační analýzy sociálně vyloučených lokalit, ze kterých získávají poznatky centrální úřady. Situační analýza jako důležitý materiál by měla shrnovat fakta a navrhovat řešení, což materiál vypracovaný pod dohledem Agentury nesplňuje. Tyto analýzy nelze ani považovat za objektivní, neboť v nich chybí vyjádření samosprávy, které se analýzy týkají. V současné době je činnost Agentury finančně podporována z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Subvence bude poskytována tři roky a bude pomáhat dvanácti pilotním lokalitám. Po ukončení pilotní fáze bude vládě předloženo její vyhodnocení spolu s návrhem institucionálního a finančního zajištění Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách.

Příklady z praxe V Uhelné Obec Uhelná leží nedaleko hranice s Polskem. Do sousedního Javorníku to místní mají necelých pět kilometrů, bývalé okresní město Jeseník je od obce vzdálené něco málo přes dvacet kilometrů. V pěti základních částech zde žije 526 obyvatel, z toho v samotné Uhelné 400. Pracovních příležitostí je v obci poskrovnu – kromě obecního úřadu a mateřské školy je v obci pila zaměstnávající 12 lidí a zemědělské družstvo s 5 zaměstnanci. Většina obyvatel je nucena za prací dojíždět. Okres Jeseník se přitom v měsíci říjnu s 14 % nezaměstnaných řadil k místům s největší mírou nezaměstnanosti v ČR, v samotné Uhelné byla v tomto období 18% nezaměstnanost. Starosta Uhelné Ludvík Juřík


„Do roku 2004 zde nebyl žádný Rom, který by nebyl s obcí sžitý,“ vypráví starosta Uhelné Ludvík Juřík ve své pracovně na obecním úřadě. „Jen pár kroků odtud jsou dvě ze tří bytovek, do kterých v roce 2004 začalo občanské sdružení Ester v rámci sociálního začleňování sestěhovávat Romy z okolí. V létě letošního roku zde žilo asi 80 Romů, z toho 45 přihlášených k trvalému pobytu. Vezměme jen v úvahu, kolik příjmů z rozpočtového určení daní obec na asi 35 lidí ztrácí, služby jim ale poskytovat musí,“ posteskne si starosta a vzápětí vysloví otázku, proč sdružení stěhuje Romy do místa, kde nejsou pracovní příležitosti. Komunikace mezi občanským sdružením Ester a obcí od začátku příliš nefungovala. Starosta si stěžuje, že obec nebyla o plánech sdružení ani o jeho aktivitách dostatečně informována, na starostovy dotazy a připomínky často nikdo nereagoval. Místo bezproblémového soužití, které mělo být výsledkem snahy nové obyvatele do společnosti začlenit, tak vznikaly spíše negativní nálady. Ludvík Juřík vysvětluje, že v žádném případě nejde o nesnášenlivost a neochotu pomoci. Vedení obce se snažilo hledat cestu, jak učinit sociální začleňování efektivní, jak pomoci nejen nově příchozím obyvatelům, ale i těm stávajícím, tak, aby se nikdo necítil znevýhodněný. „Jsou zde rodiny, které samy udělaly vše proto, aby se s obcí sžily,“ říká starosta. Těm, kdo chtějí, se snažili pomoci. Obec zaměstnává na plný pracovní úvazek na dobu neurčitou romskou ženu a další dva muže v rámci veřejně prospěšných prací. „Osobně vidím jako základ začleňování Romů jejich vzdělávání, zaměřil jsem se proto na docházku dětí do mateřské školy. Rodiče neplatí školné, jen stravné 28 korun za den,“ vysvětluje Ludvík Juřík. Obec sdružení pronajímá tělocvičnu, býva-

Budova, v níž mělo vzniknout komunitní centrum

lou školní třídu pro různé volnočasové aktivity, k dispozici je zdarma internet v knihovně, volně přístupné hřiště na kopanou a další prostory. V obci dále funguje romská asistentka, zaměstnankyně občanského sdružení Ester, která se s dětmi učí, chodí na procházky a snaží se individuálně řešit problémy jednotlivých rodin. I z těchto důvodů nesouhlasila obec se záměrem sdružení vybudovat v obci komunitní centrum, neboť k zajištění aktivit, které mělo nabízet, byly prostory, jež obec sdružení pronajímá, dostačující. Tento názor akceptovala nakonec i Agentura pro sociální začleňování, která se sdružením Ester spolupracuje. Sdružení na posledním jednání za účasti zástupců obce Uhelná a dalších subjektů podílejících se na sociálním začleňování v regionu Javornicko v srpnu letošního roku přislíbilo, že podpoří své klienty při změně trvalého bydliště, nebude dále navyšovat počet jím vlastněných či pronajímaných nemovitostí, bude monitorovat počet nájemníků v bytech, které má ve správě, podporovat rodiče malých dětí při docházce do MŠ a zajišťovat údržbu a úklid jím vlastněného majetku. Po několika letech sporů toto starosta vítá. „Od začátku jsem čekal, že s námi sdružení bude konzultovat své kroky, jen společnou prací se můžeme dobrat výsledků,“ říká. V návaznosti na zkušenosti z let minulých má starosta návrhy na změny, které by obcím mohly pomoci. „Ocenil bych, kdyby na obcích prvního stupně bylo zřízeno státem placené místo sociálního pracovníka, který by byl po odborné stránce řízen některým z vyšších stupňů samosprávy, podřízen by ale byl starostovi obce. Organizoval by sociální práci v obci na základě skutečných potřeb obce a znalosti místního prostředí. Překlenula by se tím navíc doba, kdy se například nový starosta teprve seznamuje se svými povinnostmi.“

Bytovka, kde Romové bydlí

V Osečné Malebné městečko Osečná se nachází na Liberecku. Nedaleko odsud začíná bývalý vojenský výcvikový prostor Ralsko, na obzoru se vypíná ještědský vysílač. Starosta Jiří Hauzer hrdě vypráví, co vše se v obci v posledních letech podařilo vybudovat. Ne všechno je ale tak idylické. Vedení obce se už dlouho pokouší pomoci místním sociálně slabým občanům, zejména romské národnosti, v jejich neutěšené situaci. Ačkoli už na této cestě ušlo nemalý kus cesty, do cíle je stále daleko. V samotné Osečné žije asi 50 občanů romské národnosti, v nedalekém Náhlově, který byl oficiálně označen za sociálně vyloučenou lokalitu, dalších 120. Náhlov administrativně sice spadá pod Ralsko, nicméně místní občané využívají služby právě v nedaleké Osečné. Většina dospělých je nezaměstnaná, mnozí jsou ve špatném zdravotním stavu, někteří žijí podle slov starosty v opravdové bídě. Ačkoli je všední dopoledne, v Náhlově před bytovkami postává několik místních obyvatel, pod nohama se jim pletou předškolní děti. Právě ty by starosta rád namísto na ulici viděl v mateřské škole. Bez před-

Starosta Osečné Jiří Hauzer

školního vzdělávání mají děti problémy nejen s výukou, ale i se začleněním se do kolektivu. „Při nástupu do první třídy jsou děti rozdělené na „my“ a „vy“. Nemají hygienické návyky, nezvládají zpracovávat základní informace, chybí jim vzory chování, mnohdy hraje roli i jazyková bariéra. Toto vše přispívá k jejich velké neúspěšnosti při studiu během prvních tří let povinné školní docházky,“ vysvětluje informační servis č. 12/2010 strana 9

starosta. Obec by proto ráda vybudovala při místní mateřské škole přípravnou třídu, ve které by se děti integrovaly a připravovaly na bezproblémový vstup do první třídy. Na místní základní škole již dnes funguje pedagogická asistentka pro romské děti, která jim pomáhá se zvládáním učiva, komunikuje s jejich rodinami, snaží se jim pomáhat. Její přítomnost vedla podle slov starosty k velkému zlepšení v chování i učení dětí. Přímo v Náhlově by vedení obce uvítalo vznik komunitního centra, kde by děti a mladiství z této odloučené lokality mohly trávit volný čas. V letech minulých se starostovi podařilo prosadit znovuzavedení autobusové linky, kterou se děti z Náhlova mohou dostávat do

Budova mateřské školy, na níž by měla vzniknout nástavba, ve které by byla přípravná třída pro předškolní děti

školy a dospělí za prací. V rámci veřejně prospěšných prací byla na obecním úřadě vytvořena tři pracovní místa pro místní nezaměstnané sociálně slabé občany. V současné době shání peníze na vytvoření zázemí pro předškolní přípravnou třídu. Aby obec mohla zažádat o dotaci z fondů EU, musí mít nejprve zpracován projekt včetně projektové dokumentace. Kromě starostí s financováním přípravy projektu se nabízí otázka, co dělat v případě, že by obec, přestože do přípravy investovala nemalé prostředky, na dotaci nedosáhla. Pomůže v tomto případě Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách, přestože pozitivní sociální inkluze probíhala bez její účasti?

Dopoledne v Náhlově – předškolní děti by měly trávit tento čas spíše ve školce než na ulicích

Pedagogická asistentka pro romské děti pomáhá nejen se zvládáním učiva

Kočovný, nebo usedlý způsob života? Příklady sociálního začleňování v zemích EU Problémy se sociálním začleňováním Romů neřeší jen státy střední a východní Evropy, ale i ostatní členské státy Evropské unie. V západní Evropě např. je sociální začleňování spjato s právem vést usedlý nebo kočovný styl života. Kočovný způsob života je vnímám jako plnohodnotná alternativa. Toto tvrzení nedávno podpořil rovněž Evropský soud pro lidská práva rozhodnutím, že státy mají povinnost umožnit kočovný způsob života. Kočovný styl života nevedou pouze Romové, ale i jiné skupiny obyvatel, kteří bývají souhrnně označovány termínem „travellers“. Záležitosti týkající se oblasti bydlení spadají především do působnosti vnitřního práva členských států, avšak Evropská unie přijetím směrnice o rasové rovnosti 2000/43/ES, ze dne 29. 6. 2000, vytvořila všeobecný právní nástroj pro členské státy. Uvedená směrnice mluví o „potírání diskriminace na základě rasového nebo etnického původu, mimo jiné i v přístupu ke zboží a službám, včetně ubytování“. Podle článku 13 směrnice o rasové rovnosti jsou členské státy povinny určit subjekt, který má být pověřen dozorem nad rovným zacházením se všemi osobami bez diskriminace na základě rasy nebo etnického původu. Vlády však nejsou povinny zmocnit tyto orgány pro rovné zacházení k ukládání pokut nebo sankcí. Dle Evropského výboru pro sociální práva je přiměřeným bydlením „obydlí, které je konstrukčně zajištěné a bezpečné z hlediska sanitárního a zdravotního, a také obydlí, které není přelidněné a pro které je k dispozici nezbytná vybavenost jako např. odvoz odpadu, připojení k elektřině“. informační servis č. 12/2010 strana 10

Stávající způsoby sociálního začleňování jsou zatím neúčinné Lokality, ve kterých Romové bydlí, mají často nekvalitní přístup k rozvodům vody, elektřiny a plynu. V části Evropy, ve které se realizuje kočovný styl života, je nedostatek přechodných stanovišť a tábořišť, dokonce v některých členských státech existují předpisy, které vytvářejí travellerům překážky v užívání těchto míst, což je v nesouladu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva. Vyskytují se i případy, kdy majitelé nemovitostí odmítají poskytnout pronájem Romům, a to i v případě, že o ubytování žádá samospráva. Ve vnitrostátních právních řádech členských států existují odlišné přístupy k právu na bydlení. Některé státy zavedly právo na bydlení, kterého se lze domáhat u soudu, např. Francie, Španělsko a Velká Británie. Irsko, Itálie a Francie přijaly zákony o bydlení výlučně pro Romy a travellery. Naproti tomu v Irsku, Vel-

ké Británii a Francii jsou účinné zákony, které kriminalizují squatting na soukromých nebo veřejných pozemcích, tedy obývání těchto nemovitostí bez souhlasu majitele. Porušení zákona je trestáno pokutou anebo odnětím svobody a může být provázeno zabavením vozidla. V minulosti měly takové zákony i Finsko a Nizozemsko, v současné době jsou zrušeny. V Irsku zákon o bydlení vyvolává dojem, že kočovnictví není státem podporováno, a v praxi znamená, že travelleři nemohou žít kočovným způsobem života kvůli obavám z uvěznění. Nadto má většina stanovišť pro travellery a Romy v blízkosti skládky, čističky vody apod. Objevily se i zprávy o útocích na skupinu bytových domů, které obývali Romové. V Itálii nadále pokračuje politika umisťování Romů do nomádských tábořišť, čímž nadále segreguje tuto skupinu od většinové italské společnosti. Kromě toho, prefekti určitých měst mohou přijímat opatření vůči Romům, včetně jejich vystěhování z nepovolených tábořišť. Vnitřními předpisy mnohdy stanoví sankci vystěhování i za drobné přestupky. Osoby žijící v nepovolených osadách jsou běžně nedobrovolně vystěhovávány úřady. Mimoto je, ve městě Bolzano, sociální bydlení využívané Romy soustředěno do jedné městské čtvrti.

Na regionální úrovni jsou opatření související se sociálním bydlením průběžně realizována, nicméně na národní úrovni nebyl dosud schválený žádný program, který by korespondoval se společnými základními zásadami EU. Ve Velké Británii je složitá situace týkající se výstavby nových stanovišť pro táboření, neboť se proti tomu staví místní obyvatelé. Jejich odpor je poháněný negativním vnímáním bydlení v blízkosti stanoviště Romů nebo travellerů. Problémy se vystupňovaly natolik, že se ministr vnitra písemně obrátil na všechny místní úřady v Anglii, aby podpořil jejich spolupráci s policií při řešení protispolečenského chování kočovníků. Tento krok je součástí iniciativy, která má směřovat ke zvýšení důvěry veřejnosti k vládním opatřením. Dle vyjádření ministra vnitra má každý právo žít v bezpečném a klidném prostředí a nemusí žít v sousedství neovladatelných sousedů nebo vandalů. Většina migrantů, včetně Romů, žijících ve Skotsku bydlí v soukromém sektoru nájemního bydlení, často v neakceptovatelných a zdravotně nevyhovujících podmínkách. V některých situacích může být právo na bydlení ztíženo, zjistí-li národní úřad, že představuje nepřiměřenou zátěž pro sociální pomoc. Romové jsou zasaženi vysokou nezaměstnaností, v důsledku čehož nemohou hradit vysoké nájemné. Bydlení v soukromém sektoru často není založeno nájemní smlouvou. Mají tendenci se sestěhovávat, aby mohli vytvořit zdroje k přežití, což vede k přeplnění bytů. Rodiny pro neplacení nájemného bývají nakonec vystěhovány. Ve Francii se politiky bydlení v některých případech nevztahují na romské občany EU. Živé je nařízení prezidenta republiky, kdy nakázal uzavřít stovky nelegálních tábořišť, v nichž žijí hlavně kočovní Romové a přistěhovalci. Do čtvrt roku plánuje zrušit nejméně tři stovky takových míst, které označuje za ohniska protispolečenského

chování. V nelegálních tábořištích žijí lidé v nuzných podmínkách. Nízká úroveň životních podmínek vytváří předpoklady k nezákonnému obchodu s drogami, žebrání a prostituci. Do konce roku chce Francie připravit nový zákon, který usnadní vyhoštění nelegálních přistěhovalců. Důvodem pro vyhoštění by mělo být zachování veřejného pořádku. Ve Francii pobývá mnoho Romů, kteří žijí kočovným způsobem. Další významnou skupinu tvoří Romové z Rumunska a Bulharska, kteří do země mohli vstoupit bez víz s tím, že si musí najít práci a zařídit trvalé bydliště. V Řecku sociální nájemní bydlení neexistuje. Romové žijí v katastrofálních podmínkách vedle skládek, v boudách, bez vody a elektřiny. Integrovaný akční plán poskytuje podporu bydlení pouze státním příslušníkům Řecka. Ve Švédsku se deprivované oblasti vyznačují především nižší kvalitou bydlení a zvlášť vysokým zastoupením zvláštních skupin obyvatel, včetně Romů. Ve Finsku žije většina Romů ve státem dotovaném veřejném ubytování. V jednom případě Romové po svém vystěhování kvůli neplacení nájemného žili ve stanech pod mostem. V Belgii žijí Romové v chudých oblastech s vysokou koncentrací imigrantů.

Proč je sociální exluze spletitá? Podmínky rasové segregace mohou vzniknout bez podnětu nebo přímého zapojení státních orgánů. Segregace může být spojena se sociálními konflikty a napětím. Napětí se projevuje formou stížností místních obyvatel vůči samosprávě. Protispolečenské chování sociálně vyloučených Romů a travellerů posiluje negativní vžité představy o těchto skupinách, ke škodě sociálně integrovaných členů těchto skupin. Důsledkem těchto zkušeností je odpor veřejnosti k poskytování finanční pomoci a rostoucí sociální exkluze. Na druhé straně skutečnost, že někdo patří k menšině s tradičním stylem života, odlišným od většiny společ-

nosti, nezakládá vynětí z působnosti právních předpisů, které mají zabezpečit práva společnosti jako celku. Obecně v členských státech dochází k vystěhování rodin pro neplacení nájemného, poškozování nemovitostí nebo porušování ostatních podmínek nájemní smlouvy. Zákon nebo určitý politický krok specificky omezují právo Romů a travellerů na přiměřené bydlení a podmínky dané zákonem jsou v praxi plněny jen zřídkakdy. Příkladem jsou italské zákony, které segregovaly Romy v nevyhovujících tábořištích pro kočovníky, nebo zákony upravující pobyt na stanovištích a vystěhování ve Francii, Irsku nebo Velké Británii. Je nutné překlenout diferenci mezi právními předpisy a jejich prováděním v praxi a zharmonizovat je s dobrými zkušenostmi členských států. Kromě toho by jednotlivé vlády měly akceptovat mnohostranné problémy, kterým místní samosprávy čelí. Závěrem lze říci, že úspěšnému sociálnímu začleňování má napomoci i nový přístup EU v oblasti práv Romů, kterým je možnost využívání strukturálních fondů pro projekty sociálního bydlení (včetně legalizace romských osad). Avšak i tento přístup nelze odpovídajícím způsobem uskutečnit bez značného uvolnění finančních zdrojů, přičemž lze významné zlepšení v oblasti sociálního bydlení očekávat v dlouhodobém horizontu. Na úrovni EU by se politika sociálního začleňování měla koordinovat s dobrou praxí jednotlivých členských států. Národní vlády by měly prozkoumat možnosti, jak posílit efektivní partnerství se všemi zúčastněnými subjekty, přičemž by měly zohlednit ve svých návrzích problémy, které musí samosprávy řešit. Zdroj: Agentura FRA: Srovnávací zpráva – podmínky bydlení Romů a travellerů v EU Zpracovaly Miroslava Sobková a Jana Koubková


O nálezu Ústavního soudu č. j. 721/2000 Sb. Na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 721/2000 Sb. se v poslední době velmi často odvolává Veřejný ochránce práv. Dovozuje z něj, že územní samospráva má oproti soukromoprávním subjektům (např. obchodním společnostem či podnikatelům) v soukromoprávních vztazích ještě zvláštní povinnosti. Jde však pouze o výklad Veřejného ochránce práv, který nekoresponduje s obsahem tohoto nálezu ani s názorem Svazu. V uvedeném nálezu Ústavního soudu jde o to, že starosta obce zatížil obecní majetek půjčkou, o které rozhodl svévolně bez souhlasu zastupitelstva obce. Následně starosta zemřel a věřitel vymáhal tuto půjčku soudně na obci, neboť tvrdil a také prokázal, že nepůjčil peníze starostovi soukromě, nýbrž obci. Okresní i krajský soud daly věřiteli za pravdu, Ústavní soud však zmíněné rozhodnutí druhé instance zrušil jako neústavní. Výrok Ústavního soudu je odůvodněn tím, že v tomto případě nejde jen o vztah věřitel-dlužník, tedy o čistě soukromoprávní vztah. Obce jsou veřejnoprávní korporace, které mají své občany, a proto je původní vztah věřitel-dlužník rozšířen právě o občany dané obce. Ústavní soud musí chránit převážně zájem občanů, a proto rozhodl v tomto případě ve prospěch obce. Starosta překročil svou pravomoc a o půjčce rozhodl bez souhlasu orgánu, který byl v komunálních volbách zvolen občany obce. Za nezákonné rozhodnutí starosty nemají podle nálezu nést odpovědnost občané obce, nýbrž věřitel. Ten si v tomto případě měl zjistit, který obecní orgán rozhoduje o dané půjčce. Dle současného zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, jsou podobné případy podle § 41 stanoveny v souladu s tímto rozsudkem jako od počátku neplatné. Ústavní soud nezpochybnil nesplněný závazek (skutečnost je jasná - starosta přijal

půjčku od věřitele), avšak přesto se odchýlil od rozhodnutí, které potvrdil krajský soud s tím, že nejde zcela o věc soukromého práva. Obce jsou veřejnoprávními korporacemi, a pokud jednají ve věci práva soukromého, nelze tvorbu a projevy jejich vůle mechanicky posuzovat stejně, jako by šlo např. o obchodní společnosti.

Co tedy soud přesně judikoval? Obce jsou veřejnoprávní korporace, které hájí zájmy svých občanů. Především prostřednictvím orgánů, které jsou k tomu zákonem zmocněny, tedy orgánů obce. V posuzovaném případě mělo rozhodnout zastupitelstvo obce a nikoliv starosta obce. Kdyby o půjčce rozhodlo zastupitelstvo obce a případ zůstal v ostatních okolnostech stejný, Ústavní soud by asi nikdy nezměnil výrok krajského soudu. Smyslem tohoto nálezu není tvrzení, že se na soukromoprávní vztahy, jejichž účastníky jsou obce, musí nahlížet odlišně než obvykle, či dokonce, že věřitelé obcí jsou v ohrožení, neboť nemají jistotu, že jim obce zaplatí. Smyslem daného nálezu je pouze to, že striktní trvání na soukromoprávních principech by v daném případě mohlo ohrozit občany obce, potažmo obec jako celek. Věřitel obce tak musí brát v potaz, že starosta nemůže vytvářet vůli obce sám, nýbrž může tuto vůli navenek sdělovat a projevovat. Bylo tedy na věřiteli zjistit si všechna potřebná fakta, což neučinil. Ústavní soud proto zpochybnil jeho dobrou víru.

Svaz nesouhlasí s názorem Veřejného ochránce práv, který se domnívá, že právě z tohoto nálezu vyplývá povinnost obcí v oblasti tzv. sociálního bydlení. Veřejný ochránce práv staví zmíněný nález do zcela jiné roviny v tom směru, že z něj bere pouze část, která hovoří o obcích jako o veřejnoprávní korporaci, jejichž vůle a projevy není možné mechanicky posuzovat stejně jako např. v případě obchodních společností. Zapomíná však, že zmíněný výrok je podložen událostmi konkrétního případu, ve kterém šlo o nezákonný skutek starosty obce. Nález nejudikuje, že jakékoliv jednání obce v soukromoprávních vztazích musí být posuzováno podle jiných než soukromoprávních kritérií. Nález hovoří o tom, že překročí-li nějaký orgán obce svou pravomoc, nemusí být vždy obec jako celek zavázána, neboť jde rovněž o občany obce, kterým Ústavní soud přisuzuje ochranu. Podle našeho názoru zůstává pro jakoukoliv oblast samostatné působnosti, sociální bydlení nevyjímaje, rozhodující vůle zastupitelstva jako voleného sboru reprezentujícího občany obce. Pokud zastupitelstvo rozhodne, že se v dané obci budou stavět sociální byty, má toto rozhodnutí stejnou relevanci jako rozhodnutí zastupitelstva jiné obce, která sociální byty budovat nebude. Svaz bude vždy hájit toto právo obcí, které je výrazem ústavně zaručeného principu na samosprávu. Svaz může zprostředkovat svým členům příklady dobré praxe např. z oblasti bydlení, což také činí. Bohužel jsme v této oblasti spadající pod oblast sociálního začleňování svědky de facto sociálního inženýrství. Svaz tedy svým členům může pouze doporučit ty návrhy, které mají za sebou alespoň částečné výsledky. Mgr. Petr Schlesinger legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu

NKÚ a rozhodování zastupitelů…už zase Když se na jaře letošního roku objevil návrh změny Ústavy, který rozšiřoval pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k obcím, vytvořil Svaz celý seznam argumentů, jak velké problémy způsobí na první pohled bohulibý záměr. Z vypořádání připomínek tentokrát již vládního návrhu je zřejmé, že zásadní problémy přetrvávají. Vláda předložila návrh změny Ústavy na podzim letošního roku a tentokrát byl již doplněn prováděcí zákon o NKÚ, bez něhož není možné zhodnotit všechny dopady na obce. Svaz uvítal, že dle zákona se kontrola měla soustředit především na zákonnost, tedy na


dodržování právních předpisů při hospodaření s majetkem, včetně finančních prostředků. Ve zvláštním paragrafu došlo dokonce k vyjmutí územně samosprávných celků z hodnocení účelnosti a hospodárnosti. Připomínky Svazu tedy směřovaly k časovému

omezení možnosti kontrol nebo k provázání kontrolních závěrů. Při vypořádání připomínek na konci listopadu však bylo zástupcem předkladatele (ministerstvo spravedlnosti) několikrát zdůrazněno, že zákonnost v sobě s odkazem na zákon o obcích zahrnuje také účelnost a hospodárnost. Současně došlo k potvrzení, že rozpočet NKÚ nebude navyšován, což znamená vyčlenění kontrol zaměřených na územně-samosprávné celky v počtu jednotek

ročně. NKÚ v logice své nezávislosti odmítá zohledňovat výsledky dříve provedených kontrol, jeho kontrolní závěry nejsou pro samosprávu závazné, ale ani zpochybnitelné před soudem. Většina krajů uplatňovala pochybnosti nad smysluplností celého návrhu a doporučovala spíše diskuzi nad reorganizací celého kontrolního systému ve veřejné správě, kde by NKÚ představoval určitého supervizita kontrolních postupů. Navíc opravdu přetrvává riziko překrývání předmětů kontroly a možných rozdílných pohledů. Svaz prosazoval myšlenku, že kontrola nemá mít pouze represivní charakter, ale má také vytvořit metodickou podporu pro ostatní. Tedy pravidelné výstupy z kontrol a zobecnění nejčastějších chyb s odůvodněním a doporučením správného postupu. Nezřídka totiž nerespektování zákona nepramení ze špatného úmyslu, ale spíše z neznalosti (i když samozřejmě neznalost zákona neomlouvá). Připomínka byla zamítnuta s odůvodněním, že

„není posláním ani v silách NKÚ metodicky řídit územně-samosprávné celky. Jeho případná negativní zjištění však budou důležitým impulsem pro orgány, kterým toto řízení přísluší.“ Kdo nás metodicky řídí? Ministerstvo vnitra, financí, kraj, auditor? Zamítnutí pětiletého limitu pro kontroly, který Svaz navrhoval, pak s ohledem na vše výše uvedené směřuje ke „kacířské“ myšlence, že jediným důvodem změny Ústavy je splnit (nějak) programové prohlášení. Jakou má opravdu hodnotu zjištění NKÚ, že třeba před 7 lety prodala obec spravovaná zcela jiným zastupitelstvem majetek za cenu velmi nízkou, když obec nic dalšího od té doby neprodala a prodávat nebude? Svaz se opětovně pokusí oslovit při projednávání tohoto tisku poslance a senátory. Cílem jistě není bránit možnosti kontroly nakládání s veřejnými prostředky, avšak izolované rozšíření kontroly NKÚ ve skutečnosti žádné řešení vlastně nepřináší. Ing. Jaroslava Kypetová, Ph.D. legislativně-právní oddělení Kanceláře Svazu

Příliš se soustředíme na minulost, důležitější je ale budoucnost Konference Města budoucnosti, která se konala 26. listopadu 2010 v Praze, pojmenovala některé zásadní překážky, ale i výzvy pro úspěšný rozvoj měst. Jsou jimi dořešení zanedbanosti z let komunismu včetně dostavby základní infrastruktury s napojením na okolní obce a nadnárodní sítě, strategický, chcete-li holistický, přístup k problémům ve městech přesahující hranice měst a přizpůsobení se novým impulzům včetně využití informačních a komunikačních technologií nebo řešení nezaměstnanosti ve městech. Snahou nebylo jen pojmenovat, jaké potřeby a problémy dnes města mají, ale také naznačit, jak na tyto problémy a potřeby reagovat, jaké evropské nebo národní nástroje využít a jak města lépe motivovat ke změně. Debata se nevyhnula ani evropským fondům a jejich nastavení, protože jde o jeden z výrazných zdrojů stimulujících rozvoj měst. Jak uvedl Oldřich Vlasák, rozvoj měst a jejich roli ve společnosti vnímají jako důležitou jak Evropská komise, tak Evropský parlament. Bez účasti těch, kdo jsou na místní úrovni odpovědni za místní rozvoj, tj. bez starostů a primátorů, radních a zastupitelů nebo bez jejich asociací není možné připravit kvalitní programy a není možné peníze úspěšně směřovat na skutečné potřeby. Takový partnerský přístup však znamená nejen účast na přípravě strategických dokumentů nebo programů, ale i zahrnu-

publice, takže stát musí vůči Evropské unii usilovat o to, aby jim možnost dostavět základní infrastrukturu z evropských fondů zůstala.“

Včera, dnes a zítra

tí širšího zázemí a propojení příměstských a venkovských oblastí ve strategiích rozvoje měst jako jejich přirozených center. Odborníci dnes hovoří o „právu na město“, resp. „právu na venkov“, kdy obyvatelé obcí z blízkého i vzdálenějšího okolí měst by měli mít v celém rozsahu právo na to, co dnes města nabízejí, a opačně, venkov může a má nabízet kvalitní životní prostředí a trávení volného času obyvatelům měst. Vzájemná závislost měst a venkova je tak více než patrná.

Na potřeby měst a obcí je třeba nahlížet optikou minulosti, současnosti a budoucnosti. Zanedbanost měst se projevuje v dnešní poptávce po dostavbě základní infrastruktury. Řešení zaměstnanosti, učení se novým hodnotám, správě měst i praktikám běžným v rozvinutých občanských společnostech jsou úkoly pro dnešek. A nezapomínat při tom na to, že žijeme v rychle se měnícím a polarizovaném světě vyžadujícím promptní reakce, adaptabilitu, přizpůsobení se změnám a ochotu učit se novým věcem, to souvisí s tím, jak naše města budou vypadat v budoucnu.

Oldřich Vlasák také upozornil, že dnes se debatuje o tom, kam budou evropské prostředky investovány po roce 2013. „Analýzy ukazují, že se liší priority patnácti ’starých‘ členských zemí EU a těch, které vstoupily v roce 2004 a později. Nové země stále potřebují investovat do dobudování tvrdé infrastruktury. Stejnou potřebu definovala města a obce i v České re-

Dle Luďka Sýkory, docenta z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, musí města převzít odpovědnost za výzvy, kterým Česká republika čelí (demografické změny, stárnutí obyvatel, změny v poptávce v oblasti vzdělávání, zaměření na znalostní ekonomiku a další). Stát, resp. Evropská unie, však musí zajistit podmínky pro to, aby se této úlohy mohla úspěšně zhostit.


V podmínkách České republiky jsou pokusem o horizontální přístup integrované plány rozvoje měst, které slouží ke správě evropských peněz na území měst. Integrované plány však dnes zdaleka nesplňují požadavky na plány podobného typu. Chybí propojení na obce v okolí měst, jsou často nedostatečně postaveny na dobře propracovaných rozvojových strategiích a mají jen omezený přesah na aktivity financované z jiných operačních programů než regionálních operačních programů. Příznačně to pojmenoval 1. náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Braun: „Každá politika je tak kvalitní, jak kvalitní má implementační systém“.

Podmínky souvisí do velké míry i s prováděcími pravidly evropských fondů, protože evropské prostředky mohou předurčit, jak úspěšná města ve své úloze budou. Nezanedbatelnou roli při podpoře měst hraje Evropská komise. Ta se dle slov Corinne Hermant-de Callatay z Generálního ředitelství pro regionální politiku dnes snaží definovat pozici měst do roku 2020 ve skupině nazvané Města budoucnosti (Cities of Tomorrow). Jejím cílem je definovat dlouhodobé priority měst i v souvislosti s cíli, které si stanovila do budoucna Unie ve Strategii Evropa 2020, vize a modely, které by tyto priority mohly naplnit, a jak by měli politici na tyto vize reagovat. Součástí těchto výzev je kromě jiných také schopnost využít informační technologie. Jak uvedla Bridget Cosgrave z asociace Digital Europe, není to jen o dostupnosti internetu pro občany, ale také o schopnosti zastupitelů při budování infrastruktury si uvědomit, jaké technické potřeby informační a komunikační technologie mají, a zajistit je tak, aby služby pro občany byly dostupné.

Chytrý, chytrý, chytřejší Jan Olbrycht, poslanec Evropského parlamentu za Polsko, se zastavil u dnes tak široce používaného termínu „chytré město“ (smart city). „Město, které je chytré, splňuje několik kritérií. Nejenže umí využívat informační a komunikační technologie založené na přístupu k internetu a dostupnosti služeb pro občany, jež jsou na těchto technologiích závislé, ale také si vytváří ve svém okolí vazby na jiná města, men-


tálně a fyzicky se přizpůsobuje světu okolo, umí využívat kontakty nebo chytře své úkoly prioritizuje.“ Takové město se ptá „co dělat“ a „jak to dělat“ tak, aby přežilo i do budoucna. Jan Olbrycht upozornil, že pokud má podpora měst z Evropy fungovat, musí uvnitř členských států EU existovat národní politika na podporu měst, musí se hovořit o tom, jaká města Česká republika chce, a je potřeba se na národní úrovni soustředit na priority, které jsou pro města důležité. Příležitostí pro to je Strategie Evropa 2020 a Národní program reforem, praktická reflexe Strategie v podmínkách ČR. V nich je potřeba hledat soulad potřeb měst s prioritami a financemi, které na ně mohou jít z Bruselu. Pokud budou dobře využity, mohou horizontálně propojit jinak sektorové přístupy k potížím měst.

Primátor Kladna Dan Jiránek se tématu integrovaných plánů také dotkl. Integrované plány rozvoje měst jsou dnes jen souhrnem projektů realizovaných na území města, nejedná se o strategický dokument vyššího významu. „Integrované plány se musí změnit. Nejenže města musejí mít více možností plány skutečně řídit, a to včetně financí pro města na jejich správu, ale v první řadě musí být strategickým dokumentem zahrnujícím i širší zázemí města a okolní obce nebo souměstí tak, aby města mohla problémy, které mají, řešit společně. Pokud budou Pardubice a Hradec Králové mít možnost vytvořit jeden společný integrovaný plán, budou moci vyřešit např. své odpadové hospodářství za mnohem nižších nákladů.“ To však vyžaduje i legislativní úpravy v České republice, které potřebu měst, a potažmo i obcí, strategicky plánovat na „nadobecní“ úrovni umožní a finančně zajistí. Mgr. Eva Srnová odd. vnějších vztahů Kanceláře Svazu

Je financování sociálních služeb v souladu se soutěžním právem EU? První z řady otázek, kterou je nutné v rámci individuálního projektu MPSV „Podpora procesů v sociálních službách“ vyřešit, je otázka souladnosti současného způsobu financování sociálních služeb a práva EU. Svaz by měl být připraven na případ, že se ukáže, že národní systém se soutěžním právem EU konformní není. Pracovně jsme v této otázce dospěli k určitým závěrům, které se v tomto článku stručnou a zjednodušující formou pokusíme popsat. Samozřejmě, že v rámci projektu je možné dojít k výsledkům odlišným.

Soutěžní právo EU Soutěžní právo EU se vztahuje na takové služby, které by mohly být poskytovány v rámci volného trhu, tedy na ekonomické činnosti. Některé činnosti v sociálních službách jsou beze sporu ekonomickou činností, a tudíž se na ně soutěžní právo vztahuje. Pro sociální služby jsou klíčové dvě oblasti soutěžního práva - veřejná podpora a veřejné zadávání. Veřejná podpora i veřejné zadávání jsou velmi provázené, ač nejsou totožné. Dle našeho názoru není český systém financování sociálních služeb v souladu se soutěžním právem EU ani v jedné z obou jeho částí.

Oblast veřejné podpory Obecně vzato není veřejná podpora na vnitřním trhu EU vůbec dovolena, výjimky stanoví čl. 106 a 107 Smlouvy o fungování Evropské unie, dále SFEU. Přesto se však veřejná podpora v jednotlivých členských státech vyskytuje. Zakázaná je ta veřejná podpora, která ohrožuje (byť potencionálně) volnou soutěž v rámci EU. V průběhu tohoto desetiletí se Evropská komise zabývala otázkou, jaká veřejná podpora vlastně volnou soutěž neohrožuje? Je to především takové financování určitých služeb, které splňuje čtyři kritéria stanovená rozsudkem Altmark. Pokud jsou tato kritéria splněna, nejedná se vůbec o veřejnou podporu. Dejme tomu, že první tři kriteria náš systém splňuje, ale rozhodně nesplňuje kritérium čtvrté. Toto kritérium ukládá, aby služba byla vysoutěžena na základě veřejného zadávání na volném trhu. V České republice trh v sociálních službách neexistuje, nejsou tak splněna všechna čtyři altmarská kritéria, a proto jde v České republice o veřejnou podporu. Je důležité rozhodnout, zda-li se jedná o veřejnou podporu dovolenou nebo nedovolenou. Dovolená podpora je kromě

té z čl. 106 a 107 SFEU podpora, která splňuje požadavky tzv. Monti/Kroesova balíčku. Máme za to, že současný systém financování sociálních služeb neprojde ani tímto testem. Pokud se podpory vyplácené ze státního rozpočtu sčítají, je veřejná podpora podstatně vyšší, než jsou dovolené limity; jde o více než šest miliard Kč, které stát každoročně vyplácí registrovaným poskytovatelům.

Oblast veřejného zadávání Státní dotace do systému sociálních služeb jsou tedy zřejmě v nesouladu se soutěžním právem EU. Svaz nespatřuje důvod, proč by v sociálních službách neměla fungovat volná soutěž a jednotlivé zakázky by byly zadávány na základě veřejného zadávání. S ohledem na obsah sociálních služeb by samozřejmě tato soutěž měla být posuzována rovněž podle jiných kritérií, než je cena za službu, důraz musí být kladen na kvalitu a udržitelnost. Kvalitu sociálních služeb pomůže zajistit i tzv. sociální kritérium. Jde o nástroj, který obsahuje i současný zákon o veřejných zakázkách, jen bohužel o něm málokdo ví a ještě méně jej v praxi využívá. V evropských diskusích se hovoří rovněž o rámcové směrnici o kvalitě sociálních služeb, která by mohla napomoci, aby volný trh nepřinesl přílišné snížení kvality sociálních služeb. Pro Svaz je představitelné, že se i sociální služby stanou oblastí, ve které funguje konkurence mezi jednotlivými poskytovateli. Města a obce však musí mít mezi poskytovateli sociálních služeb do jisté míry výsadnější postavení. Města a obce by měly být pověřeny zajišťováním určitých druhů sociálních služeb. Toto pověření je důležité z důvodu, že pouze zákonem stanovená povinnost zajišťovat některé druhy sociálních služeb městům a obcím umožní, aby tyto služby směly vykonávat samy, tedy prostřednictvím svých organi-

začních složek a nemusely tyto služby veřejně zadávat. Této možnosti říkáme „přímé zadávání“ a je zcela v souladu s evropským právem, pokud jsou současně splněny podmínky rozsudku Teckal. Přímo bez výběrového řízení lze zadat jen takové entitě, která je totožná s osobou zadávající. V našich podmínkách to jsou bezesporu příspěvkové organizace obcí.

Co způsobí nesoulad se soutěžním právem EU? V našich podmínkách neexistuje v sociálních službách doposud trh. Sociální služby nemohou rovněž být poskytovány přeshraničními poskytovateli, neboť nespadají pod režim směrnice o volném pohybu služeb. Příspěvkové organizace obcí tak nemusí splňovat zatím kritéria soutěžního práva EU. Ve chvíli, kdy však bude nalezena všeobecná shoda na tom, že náš systém financování sociálních služeb není v souladu s právem EU, budou moci využívat přímé zadávání dle našeho názoru (s ohledem na současné rozdělení kompetencí v zákoně o sociálních službách) jen stát a kraje. Obce nikoliv, neboť žádné konkrétní sociální služby dle stávající legislativy nemusí zajišťovat. Svaz bude vyvíjet enormní snahu o změnu zákona o sociálních službách, podle kterého města a obce nemají v současnosti žádné kompetence. Tato nedotaženost, která má svůj prapočátek v devadesátých létech minulého století, kdy na obce nepřešly plošně kompetence v sociální oblasti, může mít pro města a obce doslova fatální následky. Pokud územní samospráva nebude zákonem zmocněna k výkonu určitých přesně stanovených kompetencí, nebudou města a obce moci přímo zadávat sociální služby, a budou tak nuceny soutěžit s ostatními poskytovateli. Samotné volné soutěže se neobáváme, ale tato skutečnost by na mnoha místech ČR mohla přinést např. zdražení sociálních služeb pro občany daného města. Města a obce by rovněž přišly o důležité poslání, které jim při výkonu sociálních služeb logicky v České republice náleží. Mgr. Petr Schlesinger legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu


Z jednání komor a komisí

vybráno ze zápisů

Předsednictvo Komory obcí, 16. listopadu 2010, Praha Předseda Komory obcí Josef Bezdíček nejprve podal informace o průběhu jednání zástupců Svazu s Českou poštou, s. p. (viz INS č. 11/2010, str. 3). Na základě tohoto jednání bylo nakonec přistoupeno ke kompromisnímu řešení ve věci udržitelnosti projektů „Výdejní místo“ a „Partner“ po privatizaci České pošty, a to že doba pro zachování projektu bude zkrácena na 5 let místo původně navrhovaných 10 let. Další informace se týkala jednání monitorovacího výboru Programu rozvoje venkova, které se konalo 11. listopadu a kde byl představen harmonogram rozvoje venkova, průběh financování a čerpání financí v jednotlivých osách. Hovořilo se také o tom, že by v roce 2011 nemělo být spuštěno opatření III.3.1 Vzdělávání a informace. S tím přítomní samozřejmě nesouhlasili a ve svém usnesení doporučili zachovat podmínky v rámci Programu rozvoje venkova tak, aby nebyly ohroženy již realizované projekty dle opatření III.3.1. V další části pak členové předsednictva Komory obcí projednali a schválili výroční zprávu za rok 2010 a nominovali některé své zástupce do odborných komisí. V různém se mimo jiné krátce dotkli problematiky snižování platů úředníkům (legislativní oddě-

lení Kanceláře Svazu zpracuje pro členy Svazu stručnou metodiku – „kuchařku“ k této záležitosti, která bude pod heslem zveřejněna na webových stránkách), dále příspěvku na přenesený výkon státní správy a projednali návrh starosty Dalibora Dvořáka zavést do jednání Svazu další typ jednání – videokonferenci. Schválili rovněž spolupráci s British Council na organizaci konference ke znečištění ovzduší a vyjádřili se k některým vnitřním záležitostem.

Energetická komise, 24. listopadu 2010, Praha Komise se na svém zasedání zabývala senátním tiskem č. 335. Tento návrh mění stávající rozpočtové určení daní. Obce, na jejichž území je zdroj energie nad 100 GWh, by podle návrhu měly dostat další prostředky ze sdílených daní. Podle návrhu těmto obcím náleží určitý další výnos za každou vyrobenou MWh (0,60 Kč/MWh). Komise sice chápe, že se návrh dotčeným obcím zdá zajímavý, nicméně Svaz dlouhodobě usiluje spíše o systémovou změnu RUD. Bohužel senátní návrh (byť třeba dobře míněný) spíše zavedený systém boří a vytváří umělé rozdíly mezi obcemi. Svaz usiluje o to, aby obce dostaly prostředky ze sdílených daní podle stejného klíče plošně. Akcentování určité oblasti, kterou vykonávají jen některé obce, nepovažuje z dlouhodobého hlediska za užitečné, spíše naopak.

Druhým důležitým bodem jednání byl návrh změny zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, který předkládá skupina poslanců. Současné znění zákona stanoví, že 60 % odvodu za vyjmutou zemědělskou půdu náleží SFŽP a 40 % obcím, v jejichž obvodu se vyjmutá půda nalézá. Předkladatel však navrhuje jiné rozdělení, kde obcím zůstane pouze 10 % odvodů z vyjmutí. Stát toto rozhodnutí vysvětluje tím, že výši odvodů několikanásobně zvýší, a obce tak podle něj zůstanou na svém. Existuje však obava, že toto (až devítinásobné) zvýšení nebude plošné, nýbrž jen podle bonity půdy. Proto je důvodné namítat, že plánované snížení procentní části odvodů obcím z vyjmutí půdy v konečném důsledku přinese nižší výnosy. Na tom se Energetická komise usnesla jednohlasně a pověřila Kancelář, aby tento názor presentovala poslancům.

Vy se ptáte, my odpovídáme Místní poplatek – odpady a rekreační objekty Dotaz: V nemovitosti, která byla dříve využívána k trvalému bydlení, není nyní hlášena žádná fyzická osoba. Objekt je využíván k rekreaci, což lze doložit svědeckými výpověďmi. Majitel nemovitosti odmítá hradit místní poplatek za svoz odpadu s tím, že podle katastru nejde o stavbu určenou k individuální rekreaci. Má tedy platit poplatek nebo ne? Odpověď: V současném znění zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se v § 10b odst. 1 písm. b) uvádí, že informační servis č. 12/2010 strana 16

poplatek hradí osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba.

Je pravdou, že v dnes platných zákonech se pojem „individuální rekreace“ nevyskytuje. Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, i prováděcí vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění prováděcích předpisů, používají pouze pojem „rodinná rekreace“. Zde lze však oba výrazy považovat za ekvivalenty, neboť hlavním záměrem je odlišit funkci

podnikatelskou od funkce nepodnikatelské. Pro doplnění – definice staveb pro individuální rekreaci vycházela z již zrušené vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Poplatník svoji argumentaci opírá o skutečnost, že jím vlastněná nemovitost není stavbou určenou k rekreaci. V ustanovení zákona o místních poplatcích se hovoří o stavbě určené nebo sloužící k rekreaci. Bez ohledu na údaje zapsané v katastru nemovitostí je zřejmé, že stavba slouží k rekreaci, k tomuto účelu byla zkolaudována (povolena) stavebním úřadem. Krom toho, není-li pojem užitý v právním řádu jednoznačně definován, je vždy na uvá-

žení příslušného správního orgánu, jak jej bude vykládat v rámci daných možností a okolností případu a samozřejmě v kontextu s dosud aplikovanou praxí v dané oblasti. Definice a pojmy se vždy vztahují k příslušnému právnímu předpisu a právním vztahům, přičemž jejich výklad musí být prováděn vždy v kontextu se zamýšleným účelem, ke kterému je norma určena. Problém spíše bude, kolik osob tuto nemovitost využívá a po jakou část roku. Zde doporučujeme upravit v obecně závazné vyhlášce dle konkrétních podmínek např. prostřednictvím fikce, že v této nemovitosti bydlí po celý rok jedna osoba. Je třeba vzít v úvahu, že pokud je nemovi-

Zpracováno dle stavu legislativy k 1. listopadu 2010.

tost opravdu užívána pouze ke krátkodobé rekreaci (víkendy), hradí majitelé poplatek ještě v plné výši v obci svého trvalého bydliště. Kancelář Svazu tedy zastává názor, že objekt, který není primárně určen k rekreaci, ale je k ní využíván, podléhá místnímu poplatku. Zpřesnění zákona právě na základě podnětu od Svazu měla přinést novela připravená v roce 2008, která však byla z projednávání vlády stažena. Svaz bude i nadále usilovat o to, aby došlo ke změně zákona, která by zajistila jasná pravidla pro obce i poplatníky. Ing. Jaroslava Kypetová, Ph.D. legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu

Starostové a jejich další zaměstnání Dotaz: Může nově zvolený i uvolněný starosta vykonávat souběžně se svou novou funkcí i své zaměstnání? Odpověď: Zaměstnání může vedle výkonu veřejné funkce vykonávat neuvolněný i uvolněný starosta. Je však obvyklé, že vedle výkonu funkce setrvává v původním zaměstnání pouze starosta neuvolněný. Nic však nebrání tomu, aby po vzájemné dohodě se zaměstnavatelem a současně po dohodě a se souhlasem zastupitelstva obce vykonával své zaměstnání také starosta uvolněný. Rozsah uvolnění pro výkon veřejné funkce určuje zastupitelstvo obce. Zákon o obcích rozlišuje mezi uvolněným a neuvolněným starostou. Zastupitelstvo obce rozhodne, zdali bude starosta uvolněný nebo neuvolněný. Být uvolněným starostou znamená, že stávající zaměstnavatel uvolní svého zaměstnance na celou dobu výkonu veřejné funkce starosty. V této době uvolněný starosta nepobírá plat či mzdu podle zákoníku práce, nýbrž v souladu s § 71 zákona o obcích dostává od obce tzv. měsíční odměnu. Sociální a zdravotní pojištění z této odměny hradí rovněž obec. V souladu s ustanovením § 71 odst. 1 zákona o obcích může být uvolněným starostou dané obce rovněž osoba, která nebyla v pracovním poměru, ale vykonává funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva obce. Jsou to například starobní důchodci, nezaměstnaní nebo ženy

po skončení mateřské, resp. rodičovské dovolené. Rovněž v těchto případech hradí sociální i zdravotní pojištění obec. Zastupitelstvo však může rozhodnout, že starosta dané obce bude neuvolněný. Tato neuvolněnost předpokládá, že starosta bude i nadále vykonávat své zaměstnání. Zaměstnavatel mu pro výkon své funkce poskytne pracovní volno s náhradou mzdy. Rozsah doby potřebné k výkonu funkce v konkrétním případě určí obec. Obec zaměstnavateli neuvolněného starosty uhradí náhradu mzdy, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Neuvolněným členům zastupitelstva obce, kteří nejsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru, poskytuje obec ze svých rozpočtových prostředků náhradu výdělku ušlého v souvislosti s výkonem jejich funkce paušální částkou, jejíž výši stanoví zastupitelstvo obce vždy na příslušný kalendářní rok. Neuvolněným členům zastupitelstva však může být za výkon funkce také poskytnuta měsíční odměna v souladu s ustanovením § 72 zákona o obcích. Uvolněný i neuvolněný starosta mohou dle našeho názoru vykonávat své zaměstnání souběžně s výkonem funkce. U neuvolněného starosty se tato činnost předpokládá, proto je neuvolněný. Zaměst-

navatel obdrží od obce náhradu za to, že jeho zaměstnanec kromě zaměstnání vykonává ještě veřejnou funkci neuvolněného starosty. Avšak stejně tak uvolněný starosta může vykonávat své zaměstnání. Zaměstnavatel však neobdrží žádnou náhradu, pokud jej bude uvolňovat k výkonu funkce starosty. Vzhledem k tomu, že o tom, pro které funkce budou členové zastupitelstva dlouhodobě uvolněni, rozhoduje dle ustanovení § 84 odst. 2 písm. k) zákona o obcích zastupitelstvo obce, máme rovněž za to, že by o této skutečnosti mělo zastupitelstvo obce vědět. Zastupitelstvo obce také určuje rozsah uvolnění pro jednotlivé funkce, musí tedy být i z praktických důvodů o této skutečnosti informováno, a zároveň s tímto vyslovit svůj souhlas. Je-li starosta v zaměstnání, nebude moci být přítomen na obecním úřadu. Je sporné, zdali také zaměstnavatel přistoupí na to, že by zaměstnance-starostu bez náhrady uvolňoval, avšak vyloučené to není. Vše je v tomto případě otázkou vzájemné dohody mezi zaměstnavatelem, uvolněným starostou a zastupitelstvem obce. Uvolněný i neuvolněný starosta mohou dále vykonávat své původní či nové zaměstnání. Je však obvyklejší, že uvolněný starosta věnuje záležitostem správy obce více času než starosta neuvolněný. Pokud by uvolněný starosta vykonával rovněž své zaměstnání, v čem by potom jeho uvolněnost spočívala? Nicméně i tato skutečnost by byla v souladu se zákonem o obcích. Mgr. Petr Schlesinger legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu


Neuvolněný zastupitel a cestovní náhrady Dotaz: Byl jsem dvě volební období uvolněným starostou a z tohoto titulu jsem byl členem několika odborných komisí technického směru. Nyní jsem neuvolněným zastupitelem a nová starostka nemá výhrady, abych obec dál v těchto komisích zastupoval. Není však jasné, zda mi obec může proplácet cestovní náhrady. Odpověď: Podle § 78 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, náleží členovi zastupitelstva obce (jedno zda „uvolněnému“ nebo „neuvolněnému“) v souvislosti s výkonem jeho funkce cestovní náhrady ve výši a za podmínek stanovených právními předpisy platnými pro zaměstnance v pracovním poměru. Zde je odkaz „například“ na zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, který však byl nahrazen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce (§ 156 – 164). S ohledem na skutečnost, že původní zákon byl do zákoníku práce převeden prakticky ve shodné podobě, zastáváme i nadále názor,

že na náhrady pro zastupitele lze využít ustanovení tohoto zákoníku. K problematice cestovních náhrad vzniklých v souvislosti s výkonem funkce se vztahuje ještě jedno obecnější (a pro daný případ nejlépe použitelné) ustanovení obecního zřízení, a to je § 84 odst. 2 písm. t), podle kterého má zastupitelstvo vyhrazenou pravomoc stanovit zásady pro poskytování cestovních náhrad členům zastupitelstva obce. Je třeba však podotknout, že pokud by zastupitelstvo stanovilo jiný postup pro výpočet výše cestovních náhrad, k čemuž má také vyhrazenou pravo-

Zpracováno dle stavu legislativy k 22. listopadu 2010.

moc, nemůže dle našeho názoru stanovit cestovní náhrady vyšší, než jsou v zákoníku práce. Neodpovídalo by totiž účelnému a hospodárnému využívání majetku obce podle § 38 odst. 1 obecního zřízení; pokud by zastupitelstvo stanovilo vyšší cestovní náhrady, než jsou v zákoníku práce, a muselo by takové rozhodnutí patřičně odůvodnit. Aby mohl člen zastupitelstva uplatňovat cestovní náhrady, musí prokázat, že byly jednoznačně vynaloženy účelně a v zájmu obce při výkonu jeho funkce. Pokud to prokáže, pak jsou tyto výdaje proplaceny přímo členu zastupitelstva obce, protože on nese náklady na cestu. Je lhostejno, jaké vozidlo při tom využil. Domníváme se však, že by bylo účelnější využívat vozidlo v majetku obce, je-li v dané období dostupné. Ing. Jaroslava Kypetová, Ph.D. legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu

Co nového ve Sbírce zákonů – listopad 2010 n

Vyhláška č. 301/2010 Sb., kterou se zrušuje vyhláška Ministerstva financí č. 85/1997 Sb., o nájemném z bytů pořízených ve družstevní bytové výstavbě a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním těchto bytů Vyhláška č. 85/1997 Sb., o nájemném z bytů pořízených ve družstevní bytové výstavbě a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním těchto bytů, byla již dlouhodobě překonaná a nereflektovala razantní vývoj v posledních letech, neodpovídala reálné situaci v bytovém družstevnictví. Je však nadále nezbytné, aby nájemné z bytů bytových družstev zůstalo neziskové. V souvislosti se zrušením vyhlášky bude přijato opatření v oblasti cenové regulace, v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Tato položka tedy bude nově upravena v regulačním cenovém výměru Ministerstva financí ČR pro rok 2011. Datum účinnosti od: 1. ledna 2011 n

Nález Ústavního soudu ze dne 7. září 2010 ve věci návrhu na zrušení části § 2 odst. 2 a části § 2 odst. 3 obecně závazné vyhlášky města Jeseník č. 1/2008 o zákazu konzumace alkoholických nápojů na veřejném prostranství, vydaný pod č. 304/2010 Sb. Ústavní soud ČR rozhodoval o obecně závazné vyhlášce města Jeseník, ve které toto město stanovilo, že „konzumací alkoholických nápojů na veřejném prostranství se rozumí požívání alko-


holického nápoje nebo zdržování se na veřejném prostranství s otevřenou lahví nebo jinou nádobou s alkoholickým nápojem“. Navrhovatel se domníval, že vydáním takovéto obecně závazné vyhlášky překročila obec svou pravomoc danou jí k ochraně veřejného pořádku ustanovením § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a navrhl tedy zrušení předmětných článků vyhlášky. Nicméně Ústavní soud rozhodl, že tyto články vyhlášky nezruší, neboť dle jeho názoru město Jeseník zde nepřekročilo své zákonem vymezené pravomoci. Dle názoru ÚS konzumace alkoholu – se znakem způsobilosti narušit veřejný pořádek – se věcně i logicky neomezuje na samotné požívání alkoholického nápoje, tj. pití jako takové. Zahrnuje i obdobně tomu obsažené a veřejně reflektovatelné činnosti, jež počínají opatřením alkoholického nápoje a pokračují jeho veřejnou připraveností ke skutečné konzumaci. Ústavní soud je toho názoru, že zákaz zdržování se na veřejném prostranství s otevřenou lahví nebo jinou nádobou s alkoholickým nápojem lze podřadit pod zákaz konzumace alkoholu na veřejném prostranství. Proto na něj lze vztáhnout i regulaci obecně závaznou vyhláškou. Datum účinnosti od: 5. listopadu 2010 připravila Mgr. Iva Vejmelková legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu

Co jsme připomínkovali v listopadu 2010 n

Vyhláška hlášk o zpoplatnění l t ě silničních komunikací Zásadní připomínka Svazu se již druhý rok dotýká nesystémového zpoplatnění dálnice č. D1, která prochází Ostravou; zatím se Svazu změna nepodařila. Předmětná dálnice D1 má silný příměstský charakter. Zpoplatnění úseku procházejícího městem má vliv na přetížení dopravní situace v jiných částech města, kde příměstské komunikace nejsou zpoplatněny. Přetížení dopravy v Ostravě negativně ovlivňuje život obyvatel tohoto města. Z těchto důvodů Svaz navrhuje vyjmutí této komunikace ze zpoplatnění. n

Věcný záměr zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu Svaz vznesl mimo jiné dvě doporučující připomínky. První se týká hranic turistických regionů. Tyto hranice by dle názoru Svazu měly být vymezeny podle historicky vžitých území bez ohledu na politickou hranici krajů. Odpovědným krajem by měl být ten kraj, na jehož území je největší část turistického regionu. Rozdělení dle administrativních hranic krajů není v oblasti cestovního ruchu účelné. Jako příklad lze uvést Jesenicko, kde je historicky vžitý jeden turistický region, na jehož celém území působí např. Horská služba nebo orgány ochrany přírody a krajiny. Jiné členění by podstatně zkomplikovalo další působení zmíněných orgánů v některých regionech. Druhá doporučující připomínka se týká financování. Navrhujeme přerozdělení příspěvku ze strany obcí tak, aby náleželo 40 % příspěvku na činnost turistického regionu, 20 % na činnost krajské organizace cestovního ruchu a 20 % do krajského fondu podpory cestovního ruchu. Vyprodukované prostředky v rámci turistického regionu by v maximálně možné míře měly zůstat v daném regionu.

Z EVROPSKÉ LEGISLATIVY n

Národní plán reforem ČR a Akční plán pro naplňování národních cílů ČR Ve velmi nestandardním postupu se Svaz zúčastnil připomínkování Národního plánu reforem České republiky a Akčního plánu pro naplňování národních cílů ČR stanovených v rámci Strategie Evropa 2020. Jedná se o koncepční horizontální dokumenty navazující na priority EU do roku 2020, které budou zároveň propojeny na využití evropských dotací po roce 2013. Nestandardní postup spočíval ve vynechání partnerů, včetně Svazu, z řádného připomínkového řízení. Svaz dostal možnost se k dokumentu vyjádřit jen z titulu svého členství v Radě hospodářské a sociální dohody, resp. v pracovním Výboru pro EU, a to ve velmi krátké lhůtě. Přesto Svaz uplatnil některé zásadní připomínky týkající se zahrnutí dopravní dostupnosti na úrovni krajů a obcí do obou dokumentů, zdůraznění významu obcí v opatřeních na podporu sociálního začleňování nebo upozornění na roli obcí v podpoře podnikání (např. prostřednictvím zajišťování infrastruktury pro podnikatele, snižováním byrokratického zatížení firem atp.). V návrhu Národního programu reforem připomínky Svazu zohledněny nebyly, Akční plán se má dále projednávat v rámci Rady hospodářské a sociální dohody (tzv. velké tripartity), kde je Svaz členem. Nicméně Národní program reforem bude už na jaře příštího roku aktualizován, takže Svaz znovu vznese zásadní výhrady, které k dokumentu má, a využije všechny cesty, jak připomínky zohlednit. legislativně-právní a vnější odd. Kanceláře Svazu

Ze zahraničí Na prvním místě jsou vždy…peníze Rozpočet EU a budoucí využití jeho části určené na strukturální fondy. To jsou dvě nejdiskutovanější události posledního měsíce v Evropě, které čekají i na odpověď českých měst a obcí. Proč? Protože ďábel se skrývá v detailech.

Bitva o rozpočet Kolik bude Česká republika přispívat do společného rozpočtu Unie? Bitva právě začíná. První náznaky o objemech příspěvku členských států se už objevují, i když zdaleka ještě ne otevřeně. Přestože se zdá, že se téma týká samospráv jen okrajově, není tomu tak. Peníze na politiku soudržnosti nebo Společnou zemědělskou politiku, včetně rozvoje venkova, tvoří v Unii cca 80 % objemu rozpočtu – a to jsou peníze mimo jiné pro obce a města. Zda, o kolik a jak se bude unijní rozpočet krátit, musí zajímat i nás.

Evropské fondy toho dnes financují hodně v mnoha obcích. Dokonce dle analýzy potřeb obcí jsou malé obce na dotačních penězích závislé tak moc, že bez dotací by žádný rozvoj na venkově nebyl. Můžeme si o rozdělování europeněz, a tedy i našich peněz, myslet cokoli, jejich role je však klíčová pro financování obecní infrastruktury, pro dopravní dostupnost nebo čistší životní prostředí. Bude-li Česká republika hlasovat pro snížení příspěvků členských států do společného rozpočtu EU, může to znamenat

hlasování o nižších budoucích dotacích pro obce. Možná, že to není špatné řešení za předpokladu, že zde bude „náhradní zdroj“ – buď lepší postavení obcí v rámci rozpočtového určení daní, nebo vlastní, národní dotace na strategicky a férově vybrané politiky a aktivity. Lze však věřit státu, že se o lepší příjmy obcí, ať už přímé nebo nepřímé, do budoucna postará? Upřímně si musíme odpovědět sami. Obava, že nižší míru investic z evropských fondů by stát obcím nijak nevyvážil, je odůvodněná. Jak to tedy udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Důležitý z tohoto hlediska je objem peněz v jednotlivých položkách rozpočtu EU. Například v roce 2010 tvoří 87 % rozpočtu EU výdaje na politiku soudržnosti


(tj. strukturální fondy) a na rozvoj venkova a Společnou zemědělskou politiku (tj. přímé platby zemědělcům a dotace na rozvoj venkova a zemědělství). Politika soudržnosti spotřebuje cca 45 %, přímé platby zemědělcům 31 % a 11 % jde na rozvoj venkova. Přímé platby jsou však velmi diskutabilním nástrojem na podporu firem podnikajících v zemědělství. V České republice je relativně málo lidí zaměstnaných v zemědělství, přestože jejich význam je stále velmi důležitý. Je však otázkou, nakolik mají přímé platby zemědělcům zůstat v rozpočtu EU ve stávajících objemech a nakolik by raději měly být omezeny nebo převedeny do politiky soudržnosti a na rozvoj venkova. Česká republika zatím usiluje o to, aby prostředky pro přímé platby zemědělcům zůstaly zachovány. Fakticky to znamená, že zkrátka přijdou ostatní, včetně obcí.

Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi…jak budou vypadat evropské dotace po roce 2013? Kdybychom dnes měli křišťálovou kouli, leccos by bylo jednodušší. Kdyby se o rozpočtu EU a podílu dotací v něm nedohadovalo 27 členských států za účasti Evropské komise a Evropského parlamentu, možná by vše vypadalo přesně tak, jak si to uděláme. Žijeme však v reálném světě a v něm se vedou dlouhé diskuze o přesných detailech, z nichž mnohým dnes sice nerozumíme, které nám však dříve nebo později mohou život zpříjemnit, či naopak hořce ztížit. A protože evropské peníze jsou dnes významnou součástí rozpočtů obcí a měst, pojďme se bavit o tom, jak by měly vypadat po roce 2013.


Jaká je tedy debata? Evropská komise ji formálně zahájila v listopadu formou představení 5. kohezní zprávy. Zpráva řeší různé otázky, na něž hledá Komise odpovědi formou otevřené konzultace, která je přístupná všem názorům laické i odborné veřejnosti do konce ledna 2010. Jednou z otázek je, kdo všechno si bude moci na výše zmíněných 45 % rozpočtu EU sáhnout. Dle návrhů Evropské komise to mají být všechny regiony EU, nejen ty chudé. Fakticky to znamená, že dotace dostane třeba i Londýn, nejbohatší místo EU. Zpráva také zmiňuje, na jaké priority mají peníze jít – jsou jimi priority Unie definované ve Strategii Evropa 2020. Reflektuje je však Česká republika ve svých strategických dokumentech natolik, aby nižší objemy evropských dotací po roce 2013 nepromrhala? Má náš stát Národní program reforem, který by odrážel potřeby Česka a zároveň je zacílil na uvedené priority? Odpověď je bohužel ne. Přestože návrh Národního programu reforem už do Bruselu z Úřadu vlády odešel, byl tak málo diskutován se všemi, kterých se týká, tak nedostatečně propojen s kroky k využití evropských dotací, které dělá ministerstvo pro místní rozvoj, že je to až zarážející. V minimálním čase, který k tomu Svaz měl, Svaz uplatňoval řadu připomínek, které však bohužel nebyly vypořádány. Ale nevzdáváme se – další kolo diskuzí kolem Národního programu reforem se má rozběhnout už brzy, aby Česká republika poslala aktualizovaný dokument Evropské komisi na jaře příštího roku. Zásadní návrhy z 5. kohezní zprávy se dále týkají například většího zaměření na rozvoj území formou strategického plánování a přístupů realizovaných těmi, kdo na

těchto územích žijí. Větší propojení jednotlivých aktivit, které dělá na podporu rozvoje Evropská unie a členské státy, by mohlo konečně znamenat odbourání nesrovnalostí v procesech, jako je například současné neproplácení DPH u projektů malých obcí v Programu rozvoje venkova. Mnohé další návrhy zprávy se týkají přímo členských států a jejich rozpočtové odpovědnosti. Měst se však může dotknout budoucí větší využití návratných finančních nástrojů typu půjček z cíleně vytvářených revolvingových fondů, a to na úkor dotací. V některých regionech ČR už dnes vznikají fondy na podporu měst z programu JESSICA. Ty budou hrát do budoucna větší roli, proto naučit se je využívat a případně i řídit už nyní znamená bezesporu konkurenční výhodu. Města mohou hrát také větší roli ve vztahu k rozvoji nejen vlastního území, ale také svého zázemí, kde často jejich strategie nedosáhnou. Nástroje pro takový přístup se budou vnitrostátně teprve připravovat a Svaz bude bedlivě sledovat, co stát pro obce chystá. Jak debata kolem rozpočtu, tak otázky otevřené k politice soudržnosti určí, jak si budeme s evropskými dotacemi stát po roce 2013. Svaz nyní připravuje reakci na uvedené návrhy formou pozice k politice soudržnosti po roce 2013 a ke Společné zemědělské politice po roce 2013. Jsou to hlavně vaše názory, které musí podobu obou pozic tvořit. Uvítáme proto jakékoli vaše návrhy, které by pozice měla obsahovat. Návrh východisek pozic visí na webových stránkách Svazu a se svými náměty se můžete obracet na mail [email protected]. Mgr. Eva Srnová odd. vnějších vztahů Kanceláře Svazu

Bilbao, Nanates, Glasgow, Lisabon, Bordeaux… Města, která vsadila na kulturu Francouzské Bordeaux hostilo konferenci Čas na reflexi Rady evropských obcí a regionů. Kromě budoucnosti Rady a jejího zaměření se na setkání hovořilo o konkrétních příkladech, jak města využívají evropské peníze. Inspirativní příklady z Velké Británie, Španělska, Francie a dalších států ukazovaly, jak zaměření se na budoucnost a vizi města od základu změnilo.

Glasgow a „pan Šťastný“ Glasgow mělo v osmdesátých letech minulého století velmi špatnou pověst místa s vysokou nezaměstnaností, špatným životním prostředím, vysokou kriminalitou a nízkou kvalitou života obyvatel. Kromě toho, že taková pověst nemotivovala obyvatele města, do velké míry byla překážkou pro přilákání návštěvníků, podnikatelů nebo investic. Takže před tím, než se město soustředilo na strategie na podporu ekonomické a fyzické regenerace, muselo změnit vnímání o sobě ve veřejnosti. Pro to využilo kampaň „Glasgow´s Miles Better“ (Glasgow o míle lepší), v níž se skrývala i symbolická metafora „Glasgow už se více směje“ (Glasgow Smiles Better) s níž souvisela i propagační postavička pana Šťastného (Mr. Happy). Poté, co tato obrovská marketingová kampaň založená na skvělé myšlence, která však kupodivu nestála mnoho peněz, změnila vnímání veřejnosti, mohlo se město začít soustředit na další vizi rozvoje. Jejím cen-

trem se stal důraz na kulturu, architekturu, umění a postupně, s počátkem 21. století, také vědu a sport. Glasgow se tak stalo otevřeným multikulturním místem vítajícím cizince, kterému tolerance a pochopení není cizí a které se operativně přizpůsobuje trendům, kterým sídla dnes a denně čelí.

prezentace mimo region, zřizování uměleckých škol nebo investování do infrastruktury pro volný čas.

Kultura jako hlavní vize? Města z nadpisu jsou dnes progresivními místy rozvíjejícími se na základě principů udržitelnosti a s ohledem na kvalitu života místních obyvatel. Avšak nebylo tomu tak vždy. Od cca poloviny minulého století řešila problémy spojené s průmyslovým dědictvím a měnícími se požadavky obyvatel. Potřeba znovu definovat image města vedla k tomu, že se zaměřila na kulturu a tvůrčí odvětví jako jedno z hlavních priorit do budoucna. Důraz na design a kulturu do měst přivedl vzdělané lidi, jejichž požadavkem není jen mít kvalitní práci, ale také smysluplné využití volného času. Umění a tvůrčí činnost dávají městům atmosféru, umožňují jim profilovat se, definují jak lidi, tak místo samotné, a ve svém důsledku přispívají k dosažení ekonomického rozvoje. Do kvalitní kultury a programu na využití volného času jsou lidé, které města chtějí přilákat, ochotni investovat peníze. Bez strategického uvažování zaměřeného na budoucnost a s poučením z minula by však taková změna nebyla možná. Všichni, kdo uvedená města prezentovali, zdůrazňovali, jak moc může strategie zaměřená na kulturní „politiku“ města změnit. Možností na podporu tvůrčího potenciálu míst je mnoho – od vytváření jakýchsi kulturních a tvůrčích klastrů pro začínající umělce, designéry, architekty, hudebníky atp., přes podporu místních „kreativců“ formou festivalů, jejich mobility a možností

Alfa a omega: strategické plánování Kulturní strategie je však jen jednou z mnoha zaměření, na která se města mohou soustředit. Potřeb je nepřeberné množství, co

však pomáhá, je najít si mezi nimi priority, říct, jaké město vlastně chceme, vytvořit pro tyto priority formální strategii a usilovat o její naplnění bez ohledu na politické zastoupení města. Úkolem státu je vytvořit podmínky pro takové strategické dokumenty vytvářené na místní úrovni, ať už pozitivní podporou formou vzdělávání zastupitelů, úředníků a propojováním oborů na vysokých školách, které odborníky na strategické plánování a veřejnou správu připravují, nebo využitím nástrojů, jako je legislativa nebo finance. Takovým horizontálním přístupem je možné dosáhnout změn, které pocítí každý obyvatel této země. Mgr. Eva Srnová odd. vnějších vztahů Kanceláře Svazu


Města a obce hledají partnera v ČR Město Plavinas, Lotyšsko

Město Doboj, Bosna a Hercegovina

Počet obyvatel: 3 672 (z toho 65,1 % tvoří Lotyši, 23,6 % Rusové, 4,4 % Bělorusové a 2,7 % Poláci)

Počet obyvatel: 35 000

Geografická poloha: Plavinas se nachází v centrální části Lotyšska ve vzdálenosti 112 km od hlavního města Rigy. Leží na největší lotyšské řece Daugavě. Ekonomika, cestovní ruch: Ve městě se rozvinuly činnosti jako např. louhování dolomitu, produkce štěrku, výroba nábytku, oděvů a další řemesla. Turisté a návštěvníci města mohou využít plavby vikingskou lodí po řece Daugavě nebo navštívit různé architektonické památky, jako např. skálu ruského cara Petra I. či kostel Gostini. Školství, volnočasové aktivity: Ve městě se nachází tři školská a jedno mimoškolské zařízení, hudební a umělecké školy, zařízení pro rozvoj kreativity mladých lidí, kulturní centrum „Ideja“, turistické centrum a středisko rozvoje místních tradic. V blízkosti Plavinasu je lyžařská sjezdovka, biatlonistická dráha a komplex pro volný čas u jezera Mezezers. Oblasti spolupráce: Plavinas hledá české město do pěti tisíc obyvatel pro spolupráci v oblastech vzdělávání, historického rozvoje, moderních metod řízení samospráv a budování partnerských vztahů s veřejností. Plavinas má zájem o uzavření oficiální smlouvy o partnerství. Kontaktní údaje: Ludmila Lencberga, tel. +371 65133058, email: [email protected], web: http://www.plavinas.lv

Město Pale, Bosna a Hercegovina

Geografická poloha: Doboj se nachází na severovýchodě Bosny a Hercegoviny (BaH), v Republice srbské (RS). Rozloha opštiny činí 813 km2, města 16 km2. Opština se skládá ze 4 oblastí: Krnjin 334 km2, Trebava 202 km2, Ozren 193 km2, Vučijak 68 km2. Městem protékají 3 řeky (Bosna, Spreča, Usora). Doboj je železničním centrem BaH, ve městě sídlí Železnice RS. Historie: První osídlení před 6000 lety, od 1. do 4. století pod nadvládou Říma, od 7. století příchod Slovanů, první písemná zmínka o městě z roku 1415, od 15. do přelomu 17. a 18. století součástí Osmanské říše, od 18. století do roku 1918 součástí Rakouska (Rakouska-Uherska). V době první světové války byl v Doboji koncentrační tábor, jehož oběti dnes připomíná památník. Ve třicátých letech minulého století se Doboj stal oblastním centrem Jugoslávie. Ekonomika: Ve městě je registrováno 428 firem. Sídlí zde Obchodní komora dobojské oblasti zahrnující 4 tis. registrovaných společností z opštin Doboj, Brod, Šamac, Derventa, Petrovo, Modriča, Vukosavlje, Teslic (rozloha oblasti 3000 km2 a 242 tis. obyvatel). Ve městě působí 7 zemědělských družstev, která se zaměřují na produkci obilí (pšenice, kukuřice, žito, ječmen, oves), ovoce (švestky, jablka, hrušky, třešně, višně, ořechy, broskve, nektarinky, meruňky) a mléka. Pro oblast je rovněž důležitá těžba vápence. Školství: Střední škola a fakulta zdravotního a dopravního inženýrství. Kontaktní údaje: Obren Petrović (starosta), adresa: Opština Doboj, Hilanderska 1, 740 00 Doboj, tel./fax 00387 53 242 001 nebo 002, email: [email protected], web: www.opstina-doboj.ba (i v angličtině).

Počet obyvatel: opština 30 000, samotné město 20 000 Město Amfiklia, Řecko Geografická poloha: Opština Pale je součástí entity Republika srbská a leží v severovýchodní části Bosny a Hercegoviny, 15 km od hlavního města Bosny a Hercegoviny Sarajeva. Opštinu tvoří město Pale a 6 vsí – Praca, Podgrab, Koran, Jasik, Brezovice a Mokro. Rozloha opštiny je 492 km2, nadmořská výška 624 až 1916 m nad mořem. Nejvyšším vrcholem je Ogorjelica (1916) v pohoří Jahorina. 68,5 % povrchu tvoří lesy a lesní půda. Charakteristika: Pale je univerzitním městem – právnická fakulta, filosofická fakulta, fakulta tělesné výchovy, celkem 4200 studentů. Město má vlastní noviny, knihovnu, několik kulturně-vzdělávacích spolků a dvacítku sportovních klubů s 1500 aktivními sportovci. Sídlí v něm 250 podniků a 450 maloobchodů, 9 bank, 7 pojišťoven, dvě nákupní centra. Opština je lyžařským střediskem (hotelová kapacita pro 3500 osob), turisticky atraktivní jsou dále jeskyně, vodní prameny, staré kostely a kláštery, středověké náhrobní kameny. Hlavními hospodářskými odvětvími jsou lesnictví a dřevozpracující průmysl, cestovní ruch, zemědělství, kovoprůmysl, stavebnictví a obchod. Kontaktní údaje: Dubravka Borovčanin, tel. 00387 65 190 512, email: dubravka@pale. rs.ba, web: www.pale.rs.ba


Počet obyvatel: 6000 Geografická poloha: Amfiklia se nachází ve středním Řecku, na severozápadním úpatí hory Parnass, 165 km od Atén. Tvoří ji 6 vesnic, jimž předsedá právě Amfiklia. Oblast spolupráce: Amfiklia má zájem navázat spolupráci s dalšími městy (vedle twinningu) i formou spolupráce na společných projektech zaměřených na oblast životního prostředí, rozvoje (rozvoj městských oblastí, rozvoj životního prostředí – např. v rámci programu LIFE+), kultury (folklór, atletika, vzdělávání pro základní a střední školy) či na projektech zaměřených na technologické a administrativní nástroje řízení měst a obcí, zemědělské plánování a rozvoj turistického ruchu. Kontaktní údaje: Mr. George Markatatos, adresa: KRESTHAINIS 43, 143 42 ATHENS GREECE, tel: 00302102583170, fax: 00302102583218, e-mail: [email protected], web: http://www.amfiklia.gr/en/

Výzvy • nabídky • oznámení n V Ý Z VA

Pomozte odstranit zbytečnou byrokracii Ministerstvo zemědělství ve snaze odstranit zbytečnou a obtěžující byrokracii na zemědělských úřadech připravilo jednoduchý dotazník, prostřednictvím kterého můžete podávat vlastní podněty a připomínky k této problematice. Dotazník můžete vyplnit na webových stránkách www.eagri.cz. Podněty se bude kontinuálně zabývat Antibyrokratická komise, která dotazníky vyhodnotí a v konkrétních případech bude iniciovat nápravu. O výsledcích vás bude informovat.

n OZNÁ M EN Í

Poprvé bylo uděleno logo „Přátelské místo“ Dne 17. listopadu 2010 se v prostorách skleníku Fata Morgana Botanické zahrady v Praze Tróji konalo historicky první udělování certifikátů „Přátelským místům“. Jedná se o nový projekt Českého červeného kříže, jehož garantem a realizátorem je Oblastní spolek Českého červeného kříže Hradec Králové. Přátelským místem může být instituce nebo např. obchodní společnost, jejichž zaměstnanci jsou vyškoleni, aby se uměli chovat k lidem s handicapem, např. ke slabozrakým. Přátelská místa nejsou určena jen státní správě, naopak, s velkým ohlasem se zatím tato akce setkala v oblasti pohostinství. Občané se zdravotními komplikacemi již dávno nejsou vyloučeni ze společnosti, jako tomu bylo v minulém režimu. I oni cestují a snaží se vést plnohodnotný život jako ostatní. Tuto skutečnost brzy pochopili majitelé či provozovatelé hotelů a snaží se jí přizpůsobit. Mezi současnými klienty ČČK je i řada hotelů. Institucím nebo společnostem může být uděleno nejvíce logo Přátelského místa s pěti křížky. Podobně jako u hvězdiček hotelů platí, čím je více křížků, tím je i dané místo k potřebným přátelštější. Pěti křížky, nejvyšším oceněním ČČK, se může zatím pyšnit Botanická zahrada Praha, Úřad městské části Prahy 2, úřad Královéhradeckého kraje a několik hotelů, např. hotel Srní na Šumavě. Udělování certifikátů se účastnil rovněž předseda Svazu Ing. Oldřich Vlasák, který ve svém krátkém vystoupení zdůraznil logickou provázanost přátelských míst s územní samosprávou. Je to především obecní úřad, který by měl vůči svým občanům vystupovat veskrze přátelsky. Svaz bude i nadále zmíněný projekt podporovat a členství v něm doporučovat všem našim členům.


Vážení čtenáři, Z OBSAHU: MĚSÍČNÍK SVAZU MĚST A OBCÍ ČESKÉ REPUBLIKY 18

Recommend Documents