Úvěrový proces v korporátním bankovnictví

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Úvěrový proces v korporátním bankovnictví Diplomová práce

Autor:

Bc. Jitka Gryčová Finance, Finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

doc.Ing. František Pavelka, CSc.

Červen, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 25.6.2013 Bc. Jitka Gryčová

Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala svému vedoucímu práce, doc. Ing. Františku Pavelkovi, CSc. za projevenou pomoc při vedení této diplomové práce.

Anotace Práce se zaměřuje na nabídku nejvyuţívanějších úvěrových produktů klientů korporátního bankovnictví, úvěrový proces zejména s podrobnou finanční analýzou a vyhodnocením s cílem minimalizace úvěrového rizika. Klíčová slova:

Klient, banka, úvěrové produkty, úvěrový proces, finanční analýza, úvěrové riziko.

Annotation This work focuses on the offer of the most frequently used loan products for the corporate clients, on the credit process mainly with a detailed financial analysis and an evaluation with the purpose to minimize the credit risk. Key words:

The client, the bank, the loan products, the loan process, the financial analysis, the credit risk.

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................................... 7 1

ÚVĚROVÉ PRODUKTY .................................................................................................................... 11 1.1 Úvěrové produkty ............................................................................................................................. 12 1.1.1 Kontokorentní úvěr ....................................................................................................................... 13 1.1.2 Eskont tuzemských a zahraničních směnek (eskontní úvěr) .......................................................... 14 1.1.3 Úvěr na provozní a investiční potřeby .......................................................................................... 14 1.1.4 Revolvingový úvěr ......................................................................................................................... 15 1.1.5 Úvěr na oběžné prostředky v Kč a cizí měně ................................................................................ 16 1.1.6 Strukturované financování ............................................................................................................ 17 1.1.7 Syndikovaný úvěr .......................................................................................................................... 18 1.1.8 Parametry úvěrových produktů ..................................................................................................... 19 1.1.8.1 Měna .......................................................................................................................................... 19 1.1.8.2 Splatnost a splácení .................................................................................................................. 20 1.1.8.3 Úročení ...................................................................................................................................... 21 1.2 Trade Finance produkty ................................................................................................................... 22 1.2.1 Dokumentární akreditiv ................................................................................................................ 23 1.2.2 Bankovní záruka............................................................................................................................ 25 1.2.3 Forfaiting ...................................................................................................................................... 26 1.2.4 Odkup pohledávek......................................................................................................................... 28 1.2.5 Exportní odběratelský úvěr ........................................................................................................... 30 1.3 Podrozvahové obchody .................................................................................................................... 32 1.4 Analýza využití úvěrových produktů a služeb ................................................................................... 33 1.5 Produkty korporátních bank ............................................................................................................ 35 1.6 Podíl korporátních klientů v bilanci banky ...................................................................................... 37

2

ÚVĚROVÉ PROCESY ....................................................................................................................... 40 2.1 Výběr banky ..................................................................................................................................... 41 2.2 Nabídka ............................................................................................................................................ 41 2.3 Finanční analýza klienta .................................................................................................................. 42 2.4 Schválení .......................................................................................................................................... 44 2.5 Vyhotovení smluvní dokumentace .................................................................................................... 45 2.6 Čerpání úvěrového produktu ........................................................................................................... 46 2.7 Monitoring ....................................................................................................................................... 46 2.8 Obnova nebo splacení úvěru ............................................................................................................ 47 2.9 Vymáhání pohledávek ...................................................................................................................... 47

3

FINANČNÍ ANALÝZA KLIENTA ................................................................................................... 48 3.1 Rozvaha............................................................................................................................................ 49 3.2 Výkaz zisků a ztrát............................................................................................................................ 51 3.3 Cash flow ......................................................................................................................................... 52 3.4 Finanční ukazatelé ........................................................................................................................... 53 3.4.1 Pracovní kapitál ............................................................................................................................ 54 3.4.2 Zlaté pari pravidlo ........................................................................................................................ 55 3.4.3 Zlaté bilanční pravidlo .................................................................................................................. 55 3.5 Závěr analýzy ................................................................................................................................... 56

4

VYHODNOCENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA ...................................................................................... 57 4.1 Účel a výše poskytnutí úvěru/obchodu ............................................................................................. 57 4.2 Zajištění ........................................................................................................................................... 58 4.3 Podmínky plnění .............................................................................................................................. 59

5

ŘÍZENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA BANKOU .................................................................................... 60 5.1 Řízení úvěrových rizik v korporátních bankách ............................................................................... 60 5.1.1 Hodnocení a monitoring kreditního rizika .................................................................................... 68 5.1.2 Opravné položky a rezervy ............................................................................................................ 71 5.1.3 Zajištění a oceňování nemovitostí ................................................................................................. 75 5.1.4 Vymáhání pohledávek ................................................................................................................... 77

5

5.2 Způsob řízení rizik ........................................................................................................................... 78 ZÁVĚR ........................................................................................................................................................... 80 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................................................... 82 INTERNETOVÉ STRÁNKY ....................................................................................................................... 84 SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ .......................................................................................................... 84 SEZNAM POUŽITÝCH GRAFŮ ................................................................................................................ 84 SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK .......................................................................................................... 85 SEZNAM POUŽITÝCH PŘÍLOH .............................................................................................................. 85

6

ÚVOD „Banky

v současnosti

procházejí

komplexními

společenskými,

ekonomickými

a

organizačně-technologickými změnami. Jako subjekty nabízející finanční služby jsou silně ovlivňovány vývojovými trendy okolního prostředí. Tyto změny mají bezprostřední dopad na momentální individuální možnosti utváření bank v dané situaci a bance. Toto se netýká jen vztahů ke klientům v rámci poskytování bankovních služeb, ale také celkového finančně-ekonomického a komunikačního „propletení“ vztahů k okolí banky.“1 Určením segmentu se banky potýkají s otázkou, jak mají zaměřenou svojí bankovní strategii – soustřeďující se zejména na soukromou klientelu, pak je označována „retailovou bankou“ nebo „korporátní bankou“, obsluhující zejména podnikatelskou klientelu. Na českém bankovním trhu je většina bank univerzálních, zaměřující se na retail a korporátní klienty2. „Snaha univerzální banky nabízet na každém obchodním místě pokud možno všechny produkty a služby všem klientům není už déle udržitelná. Různé zájmy, investiční potenciály a mentalita klientů téměř nutně vedou k segmentaci. Řešením je diferenciace odbytu obchodních míst podle skupin klientů. Banka se musí koncentrovat na takové skupiny klientů, u nichž očekává ve smyslu své strategie nejvyšší rentabilitu nákladů.“3 Všechny banky řadí své klienty do různých segmentů podle určitých kritérií – jednotlivé skupiny, které mají společné vlastnosti, podle výše ročního obratu, vlastnických vztahů, postavení na trhu nebo ekonomických aktivit. Segmentace bývá nejčastěji bankami rozdělována na občany, privátní občany, podnikatele, malé firmy (oblast označována jako retail), dále pak podniky střední a velké, finanční instituce, municipality.

1

SOKOLOVSKÝ, Zbyněk. Vitální banky. Praha: Bankovní institut, a.s., 1999. s. 17. ISBN 80-7265-024-6.

2

Právnické osoby (akciová společnost, společnost s ručením omezeným, druţstva, finanční instituce, státní podniky) s ročním obratem

v ČSOB nad 300 mil. Kč, v ČS nad 1 mld. Kč, v KB nad 1,5 mld. Kč. Zdrojem dat výroční zprávy bank, r. 2012. 3


V celé diplomové práci se vymezuje oblast pouze nejvyššího segmentu – vrcholových klientů – právnických osob4. V bankovní sféře se o těchto klientech hovoří také jako o „top, korporátních či vrcholových“ klientech. Na českém trhu zaujímají výsadní postavení v oblasti korporátních sluţeb 4 největší banky, kterým dominuje silné zastoupení vlastnictví zahraničních subjektů. S tímto záměrem se celá diplomová práce zabývá pouze touto „čtyřkou“ nejsilnějších bank.

Obrázek č. 1 – Loga 4 největších bank v ČR

zdroj: Banky.cz. [online]. 2010. Dostupný z WWW: .

Zdrojem

silné pozice na bankovním trhu je výrazný rozvoj aktivit, rozvíjení

dlouhodobých vztahů s klienty, financování jejich potřeb, zlepšování efektivnosti i kvality poskytovaných sluţeb a zajistit jim nadstandardní úroveň. „Rostoucí komplexnost a zejména pokračující dynamika změn okolního prostředí vyvolávají otázku ovladatelnosti vývoje nejen ve společenském prostředí, ale také ve všech podnicích. Je zjevné, že k tomu, aby byla zajištěna schopnost přežít a rozvíjet se, musejí být vyvíjeny inovační koncepce.“5 „Informační systémy je nutné sjednotit a sladit s organizační strukturou a provozním modelem banky tak, aby vyhovovaly celkovému strategickému konceptu a produktovému portfoliu banky. Zároveň je nezbytné vybudovat příslušné mechanismy a kontrolní prvky, které na jedné straně procesně zajistí soulad s dlouhodobou strategií banky a na druhé umožní flexibilní změny provozního modelu podle vývoje produktového portfolia.

4

Vymezení vrcholových klientů, právnický osob: akciová společnost, společnost s ručením omezeným, druţstva, finanční instituce,

státní podniky. 5


8

Soulad jednotlivých částí podle této osvědčené metodologie umožní vedení banky získat kontrolu nad zaváděním strategických vizí. Výsledkem je funkční řídicí struktura, která umožní hladkou implementaci strategie do provozního modelu banky za patřičné podpory informačních systémů. Ty se vyvíjí koordinovaně, jsou plně integrovány, flexibilně mohou reagovat na potřeby provozu a zejména nových produktů. V konečné fázi se stávají významnou konkurenční výhodou.“6 Kaţdá banka maximálně usiluje o to, mít nejpropracovanější produktovou základnu v korporátním segmentu, neboť kaţdý klient si vybírá svojí hlavní banku právě strukturou a rozsahem nabídky produktů a sluţeb. A právě korporátní klient přináší bance nemalé zisky. S tímto ohledem je produktové úvěrové základně v korporátní segmentaci věnována první kapitola. Druhá kapitola zahrnuje úvěrový proces počínaje implementací nabídky přes sběr finančních výkazů za účelem provedení detailní finanční analýzy, která bude slouţit jako podklad pro vyhodnocení a schválení úvěru, přes implementaci parametrů a podmínek do smluvních dokumentů, podpisem smluv s klientem, pochopitelně za pomoci podpůrných útvarů, které jsou k dispozici obchodnímu úseku ve všech komerčních bankách a konče monitorování v průběhu úvěrového obchodu. Třetí kapitola je podrobena detailní analýze dvou korporátních klientů z pohledu bilance, výsledovky a cash flow. Téměř největší váhu, hned po finanční analýze, má pro banku fáze vyhodnocení úvěrového rizika. Zda klientovi poskytnout úvěr, v jaké výši, za jakých podmínek, je pro banku zásadní, jak pro poskytnutí úvěru, tak jeho následného monitoringu. Čtvrtá kapitola se zabývá nejdůleţitějšími kritérii vyhodnocení úvěrového rizika. Úvěrové riziko je chápáno jako riziko nesplacení úvěrového závazku klientem. K eliminaci následků vyplývajících z tohoto rizika slouţí řada nástrojů jako je provedení detailní analýzy, rozhodování banky o poskytnutí úvěru, dostatečné zajištění úvěru, následný

6

HAMŘÍK, Antonín. Struktura informačních systémů vs. obchodní model banky: Bankovnictví [online]. 2008, [cit. 23.10.2010].

Dostupný z WWW: .

9

monitoring a v případě selhání, domoct se prostředků vymáháním. Těmito nástroji se zabývá pátá kapitola. Cílem této práce je zanalyzovat význam úvěrového procesu pro minimalizaci úvěrového rizika. V práci jsou zvolené metody zpracování na základě poznatků z období praxe v korporátním bankovnictví autora práce, osobního jednání s vybranými klienty korporátního bankovnictví, teoretické, tak i analytické na základě výročních zpráv korporátních bank a klientů.

10

1 ÚVĚROVÉ PRODUKTY

Veškeré obchody a sluţby, které banky poskytují svým klientům jsou uzavírány na smluvním základě a jsou podepřené právními úpravami, zákony a vyhláškami. Právní postavení obchodní banky vychází ze zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, kde je v § 1, odst. 1 banka charakterizována jako: právnická osoba se sídlem v České republice zaloţená jako akciová společnost, která přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry a k výkonu těchto činností má povolení působit jako banka. Podle odst. 3 téhoţ paragrafu můţe banka vykonávat i tyto další činnosti: investování do cenných papírů na vlastní účet; finanční pronájem; platební styk a zúčtování; vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků; poskytování záruk; otevírání akreditivů; obstarávání inkasa; obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami, v oblasti termínovaných obchodů a opcí; směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků); vydávání hypotéčních zástavních listů; pronájem bezpečnostních schránek atd.7 Samotná právní úprava vztahu mezi bankou a klientem (vyplývající ze smlouvy o běţném účtu, jakoţto prvního instrumentu obchodního vztahu), je vymezena v zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.8 Bývá obvyklé, ţe z důvodu jednoduchosti a právní jasnosti smlouvy o zřízení a vedení účtu řadu náleţitostí uvádějí banky do tzv. Obchodních podmínek. Jejich součástí pak mohou být ještě tzv. parametry, ve kterých jsou z praktických důvodů uváděny některé vybrané skutečnosti, jeţ se mohou měnit na základně obchodních podmínek k účtu během smluvního vztahu. Toto řešení je opřeno o ryze praktickou zkušenost bank v tom, ţe se souhlasem klienta (jenţ je dán předem smlouvou o zřízení a vedení účtu) můţe banka

7

SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. Praha: Bankovní institut, a.s., 2005. s. 16. ISBN 80-7265-072-6.

8


11

následně parametry měnit, aniţ by porušila podmínky smlouvy. Je ale pravdou, ţe názory odborníků na toto téma se různí.9 Banky jsou schopny nabídnout klientům velkou škálu produktů a sluţeb dle potřeb klienta, avšak kaţdá má určené své vlastní parametry pro jednotlivé typy obchodů. V následujících podkapitolách jsou vyobrazeny pouze ty úvěrové produkty, které jsou klienty nejvíce vyuţívány. Přičemţ vyuţití daného produktu klientem závisí na jeho potřebách a segmentu v němţ působí.

1.1 Úvěrové produkty Jedná se o obchody, které se odráţejí na straně aktiv banky. Banka zde vystupuje jako věřitel, tímto postavením jí vznikají pohledávky (např. při poskytování úvěrů), či vlastnická práva (např. při zakoupení majetkových cenných papírů). Bankovní „aktivní“ produkty jsou veškeré produkty, které mají úvěrový charakter, tzn. vzniká vztah mezi, bankou jako věřitelem a klientem jako dluţníkem, vydefinovaný na základě smlouvy o daném poskytnutí úvěru. Smlouvy jsou často rámcového charakteru, tzn. na základě schváleného úvěrového rámce10 tzn. ţe smluvní dokumentace je koncipována na základě předem schváleného úvěrového rámce / linky. Korporátní segment v oblasti nabídky aktivních produktů je nejen rozmanitý, ale také velmi dobře propracovaný. Podkapitoly níţe jsou popsány z pohledu nejčastěji vyuţívaných úvěrových produktů a jejich pouţití v korporátním bankovnictví.

9


10

Úvěrový charakter smlouvy znamená, ţe banka můţe klientovi poskytnout jeden nebo několik typů obchodů (produktů). Má zpravidla

krátkodobý charakter. Lze pod ním poskytnout kontokorentní úvěr, revolvingový úvěr, krátkodobé úvěry (na oběţné prostředky, na investice, na profinancování podnikatelských aktivit, na provozní a investiční potřeby, na přechodný nedostatek finančních prostředků), bankovní záruky, akreditivy, aj. Jakmile je tento rámec na stanovené období schválen (proces schválení popsán v rámci kapitoly 2), jednotlivá dílčí čerpání jiţ nepodléhají dalšímu schválení. Princip čerpání je realizován na základě bance podané ţádosti klientem (v papírové nebo elektronické podobě) a oboustranným odsouhlasením obchodu, tzn. nevyhotovují se jiţ další smluvní dokumenty.

12

Obchody investičního bankovnictví11 se tato diplomová práce nevěnuje, i kdyţ jsou posuzovány v rámci úvěrového schválení, banka při nich nevstupuje do úvěrového rizika.

1.1.1 Kontokorentní úvěr Kontokorentní úvěr se pouţívá zejména k profinancování provozních potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti klienta s tím, ţe potřeby ve smlouvě o kontokorentním úvěru se dále specifikují: např. na profinancování zásob, krátkodobých pohledávek z obchodního styku. Je poskytován na běţném účtu klienta, který je zvláštním typem běţného účtu, na kterém se sjednává na základě smlouvy o kontokorentním úvěru moţnost čerpání peněţních prostředků do debetního zůstatku (kontokorentní úvěr) po určitou dobu a do určité výše (limit) za sjednanou úrokovou sazbu a sjednaných podmínek. Limit lze sjednat na celou dobu trvání obchodu nebo více limitů pro čerpání úvěru ve sjednaných obdobích a měnách. Klient je oprávněn před konečným dnem splatnosti čerpat kontokorentní úvěr i opakovaně, nesplacená částka kontokorentního úvěru, nesmí přesáhnout limit sjednaný ve smlouvě. Klient můţe splácet kontokorentní úvěr kdykoli, nejpozději ale do konečného data splatnosti (do data, do kterého musí být vráceny veškeré peněţní prostředky poskytnuté klientovi). Zpravidla bývá poskytován na bázi roční obnovy, tedy splatnosti do 1 roku. „Z mého pohledu tento typ produktu vytváří pro klienta stálé prostředí a jistotu – v případě potřeby může klient produkt čerpat a současně jej i splácet dle svých aktuálních potřeb.“12

11

Např. cenné papíry, swapy, forwardy, opce, apod.

12

Poznatek autora diplomové práce

13

1.1.2 Eskont tuzemských a zahraničních směnek (eskontní úvěr) Eskontní

úvěr

je

úvěr

krátkodobý

a

pouţívá

se

k

profinancování

části

pohledávek z dodavatelsko-odběratelských vztahů do lhůty splatnosti. Na rozdíl od ostatních úvěrů, kdy je poskytována celá částka úvěru, je při eskontu směnek klientovi na účet připsána směnečná částka sníţená o úrok a eskontní provizi. Úvěr je splatný jednorázově, v platební den směnky. Při normálním průběhu není úvěr zaplacen úvěrovým dluţníkem, ale třetí osobou (akceptantem). Pokud hlavní směnečný dluţník (akceptant nebo výstavce směnky vlastní) směnku nezaplatí, vyrovná poskytnutý úvěr úvěrový dluţník, přičemţ je banka dle smlouvy o eskontním úvěru oprávněna o nezaplacenou směnku zatíţit jeho účet. Banky zpravidla eskontují směnky tuzemské (splatné na území České republiky) v Kč i cizí měně (EUR) a zahraniční (splatné mimo území České republiky), vystavené v cizí měně a v Kč. S ţadatelem o eskont je uzavírána smlouva na jednotlivý obchod (eskont) nebo rámcová smlouva. Výše eskontní provize se řídí sazebníky bank, má charakter zpracovatelského poplatku, který je nevratný.

1.1.3 Úvěr na provozní a investiční potřeby Úvěr slouţí k profinancování provozních potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti klienta a k pořízení hmotného nebo nehmotného (investičního) majetku. Je poskytován jako krátkodobý, střednědobý, dlouhodobý. Provozní úvěr se poskytuje maximálně do předpokládané výše úvěrovaných potřeb. „V případě provozních potřeb je vhodné nabídnout krátkodobou formu úvěru (ať již spláceného, tak např. kontokorentního či revolvingového). Při finanční analýze klienta je taktéž nutné zjistit, zda klient provozní financování vůbec potřebuje. Jako krátký a rychlý nástroj k tomuto zjištění slouží porovnání krátkodobých pohledávek (+), zásob (+) a

14

krátkodobých závazků (-). Pro vyhodnocení objemu těchto položek se využívá znamének (tj. pohledávky a závazky s kladným znaménkem, závazky s mínusovým znaménkem) a v případě, že vyjde záporná hodnota, pak výsledek indikuje, že klient je financován přes dodavatelské faktury (resp. úvěry) a nepotřebuje další provozní financování. V případě, že vyjde kladná hodnota, pak výsledek indikuje, že klient potřebuje zdroje k profinancování svého provozu, neboť mu obchod negeneruje volné prostředky, ale tyto volné prostředky jsou zafixovány ve fakturách svých odběratelů až do doby splatnosti. Příklad: Pekař dodává do Globusu pečivo. Výsledek pro pekaře bude (+), neboť odběratelské faktury dostane od Globusu se splatnosti 90 dní, ale k profinancování svého provozu (nákup materiálu, mouky, mzdy,…) potřebuje prostředky dříve, jak za 90 dní. Pekař tedy potřebuje dodatečné provozní financování. Naopak výsledek pro Globus bude (), neboť od pekaře získá pečivo, které "obratem" prodá, tj. během dvou až tří dnů získá hotovostní/bezhotovostní prostředky od svých klientů, ale pekaři zaplatí fakturu až za 90 dní. Globus tedy nepotřebuje dodatečné provozní financování. Je financován pekařem.“13 „V případě investičních potřeb klienta na pořízení nebo obnovu technologie, banka nabídne klientovi investiční dlouhodobé financování, zpravidla v horizontu 3-5 let dle platebních možností klienta, které vychází z dluhového pokrytí14. Banka předpokládá, že financovaná technologie přinese klientovi zvýšení tržeb, to by měl klient prokázat dle predikce – plánu na několik let dopředu, zpravidla 5 let.“15

1.1.4 Revolvingový úvěr Úvěr je určen k profinancování zejména pohledávek do (obvyklé) lhůty splatnosti v tuzemsku a v zahraničí. Lze jej vyuţít i na profinancování krátkodobě se opakujícího výkyvu v zásobách v souvislosti s jejich nákupem a spotřebou v krátkém časovém intervalu (obvykle v průběhu jednoho měsíce). Je poskytován na dobu určitou jako krátkodobý, střednědobý nebo na dobu neurčitou. Oběţné prostředky lze financovat jako celek nebo se na kaţdý jednotlivý druh oběţných prostředků poskytuje samostatný úvěr. 13

Poznatek autora diplomové práce ve spolupráci s Josefem Prokopcem z KB a Ivanou Bärovou z ČS

14

Dluhové pokrytí zahrnuje splátky poskytnutých úvěrů, splátky nově sjednávaných úvěrů a leasing.

15


15

Úvěr se poskytuje maximálně do předpokládané celkové výše oběţných prostředků nebo konkrétních druhů oběţných prostředků. Pouţívá se k přímému zaplacení potřeb. Pokud nelze úvěr takto účelově pouţít, převádí se na běţný účet klienta. V těchto případech účelovost pouţití finančních prostředků banka ověřuje. Výhodou vyuţití je čerpání ve výši přizpůsobené poţadavkům klienta, moţnost čerpat i splácet podle aktuálních potřeb.

1.1.5 Úvěr na oběžné prostředky v Kč a cizí měně Tento typ úvěru slouţí k profinancování pohledávek z obchodního styku do (obvyklé) lhůty splatnosti v tuzemsku i v zahraničí a zásob. Je poskytován jako krátkodobý, střednědobý nebo dlouhodobý. Oběţné prostředky lze úvěrovat jako celek nebo se na kaţdý jednotlivý druh oběţných prostředků poskytuje samostatný úvěr. Poskytuje se maximálně do předpokládané výše oběţných prostředků nebo konkrétních druhů oběţných prostředků k určitému datu. Čerpání i splácení je moţné buď jednorázově nebo postupně ve smluvně dohodnutých termínech. Pokud nelze úvěr účelově pouţít, převádí se peněţní prostředky na běţný účet klienta. V případě, ţe banka účelovost poţaduje, pouţití finančních prostředků si ověřuje (stejně jak tomu bylo u úvěru na provozní a investiční potřeby nebo revolvingového úvěru). „Stavební společnosti volí spíše tento druh úvěru, jelikož jím mohou krýt i zásoby z titulu nedokončené výroby, které nejsou kryty zálohami.“16

16


16

Tabulka č. 1 – Příklady potřeb klienta financování – výběr nejvhodnějšího produktu  Kontokorent Revolving



Revolving na provozní a investiční potřeby



Revolving na oběţné prostředky

 

Úvěr na oběžné prostředky

Investiční úvěr



Krátkodobé investice



Střednědobé investice



Dlouhodobé investice



Úvěr na provozní a investiční potřeby



provozní potřeby, financování zásob, krátkodobých pohledávek z obchodního styku, neúčelové (bez nutnosti navštívit banku), libovolně čerpat a splácet provozní potřeby, financování zásob, krátkodobých pohledávek z obchodního styku, účelově (při kaţdém čerpání nutné kontaktovat banku s ţádostí o čerpání), opakovaně čerpat a splácet, je přísnější formou kontokorentu financování provozních potřeb, tj. zásob, pohledávek z obchodního styku, na pořízení hmotného nebo nehmotného majetku, tj. strojů zařízení, vybavení kanceláří, software, licence, aj. profinancování pohledávek do lhůty splatnosti v tuzemsku a v zahraničí profinancování pohledávek z obchodního styku do lhůty splatnosti, zásob, aj., nákup zboţí (výrobky pro další prodej), materiálu (výrobky pro vyrobení finálního produktu), zásoby a pohledávky, dodávka tkacích strojů (výrobce strojů potřebuje zafinancovat výrobu), úhrada spotřební daně, oběţné prostředky na krytí zásob, profinancování prostředků sezónního charakteru, provozní výdaje, úhrada záloh na nákup materiálu (k výrobě dalších výrobků), aj. profinancování pro krátkodobé, střednědobé či dlouhodobé pořízení hmotného nebo nehmotného investičního majetku, včetně nemovitostí a pozemků, rozloţení na více splátek do delšího období vybavení kanceláře, obchodu, provozovny (pro výrobu dílů, aj.), repasování stroje nákup vozového parku, nákup stroje (fréza, drtička, mlátička), dostavba dílny, obchodního střediska, skladu, nákup strojního zařízení (linka na úpravu masa, komorová pec), nákup technologické linky, investice do technologie výroby fotovoltaická elektrárna, malá vodní elektrárna, větrná elektrárna, oprava budovy, sídla firmy, generální oprava nemovitostí, výstavba výrobní haly pokrýt potřeby, které jsou v kombinaci investičního a úvěru na oběţné prostředky, tj. profinancování provozních potřeb klienta a pořízení hmotného a nehmotného investičního majetku

zdroj: data poskytnuta z prezentace Josefa Prokopce, Komerční banka, a.s.

1.1.6 Strukturované financování Strukturované financování je společný název spektra finančních produktů a postupů nabízených komerčními bankami klientům korporátního segmentu. Přístup bank je velmi individuální ve snaze zohlednit klientovy specifické podmínky a poţadavky a nabídnout co nejvýhodnější produkt.

17

Strukturované financování lze pouţít v mnoha ekonomických odvětvích, obvykle kombinuje syndikovaný úvěr (viz následující podkapitola 1.1.7), úvěrové linky s dalšími produkty. Banky zajišťují tento typ financování v objemu několika stovek miliónů aţ několik desítek miliard Kč. Pro poměrnou sloţitost produktu je kladen důraz na individuální posouzení kaţdého případu se zvláštním zřetelem k analýze finančních toků (cash-flow) klienta. „Tento typ financování preferují klienti vrcholového segmentu, kteří mohou využít možnosti financování rozvoje společnosti, získání alternativního zdroje financování, financování fúzí a akvizic, realizování projektového financování.“17

1.1.7 Syndikovaný úvěr Syndikovaný úvěr je speciální kategorie úvěru, kdy aranţér nebo skupina aranţérů na základě mandátu k financování dluţníka formuje skupinu věřitelů. Dluţníkem je obvykle společnost s výborným ratingem. Tento druh úvěru volí především proto, ţe bilaterální financování by svým objemem přesahovalo moţnosti jednoho věřitele, jak z pohledu rizikové analýzy pozice dluţníka, tak z pohledu strategie věřitele. Přestoţe dluţník a věřitelé uzavírají jednu smlouvu o úvěru, práva a povinnosti věřitelů jsou od sebe oddělené a na sobě nezávislé. Poté co je zformován syndikát věřitelů, který souhlasí s účastí za podmínek daných aranţéry, se ze skupiny aranţérů obvykle vybere jedna banka, která bude působit jako administrátor (agent) syndikovaného úvěru. Hlavní charakteristikou syndikovaného úvěru je variabilita, kde potenciální dluţník si můţe nechat předloţit nabídky jednotlivých aranţérů, ze kterých si vybere konkrétní řešení.

17


18

Banky zajišťují tento typ financování v objemu několika stovek miliónů aţ několik desítek miliard Kč. „Z praxe mohu potvrdit, že tento typ financování si v poslední době korporátní klienti velmi oblíbili, zejména pokud se týče umělého stlačení cen financování na minimum.“18

1.1.8 Parametry úvěrových produktů Kaţdá úvěrová smlouva vymezuje základní pravidla pro poskytnutí financování. Náleţitostmi je účel a výše poskytnutého úvěru, splatnost, úročení, splácení, zajištění, závazky klienta finančního i nefinančního charakteru19.

1.1.8.1 Měna

Měna vyplývá z úvěrové smlouvy/rámce, ve které je úvěr poskytován. Úvěr/obchod se poskytuje v korunách českých nebo v cizí měně (z cizích měn nejčastěji v EUR a USD). Úvěr v zahraniční měně připadá v úvahu pouze tehdy, pokud má klient v zahraniční měně většinu svých pohledávek. Tímto sjednáním úvěru si klient sniţuje kurzové riziko zajišťuje otevřenou devizovou pozici (tzn. své závazky hradí ve stejné měně bez nutného přepočtu do Kč). Nevýhodou však je vývoj úrokových sazeb v zahraniční měně v krátkém časovém horizontu. Vývoj úrokových sazeb v zahraničí se nemusí vyvíjet stejně jako v ČR (tj. v době recese mohou zahraničí sazby růst, coţ je pro klienta v ekonomickém propadu další nákladovou poloţkou, tedy za předpokladu, ţe ČNB v době krize sazby spíše sniţuje). Kurzové přepočty by pak tento úrokový rozdíl v krátkém období mohly kompenzovat (záleţí na pravdivosti a účinnosti kryté a nekryté úrokové parity). 18


19

Účelem, výší, podmínkami a zajištěním se podrobněji zabývá kapitola 4.

19

Účetnictví musí klient vţdy vést v Kč (resp. výsledovku), takţe daný úvěr a pohledávky se v ročních výkazech musí objevit po přepočtu do Kč.

1.1.8.2 Splatnost a splácení

Úvěry se člení podle původní doby splatnosti, to znamená splatnosti, která byla dohodnuta při poskytnutí úvěru klientovi bankou. Maximální doba splatnosti úvěru se obvykle určuje podle doby, po kterou existuje zajištění úvěru. U směnečného úvěru maximálně dle doby splatnosti směnky, u provozního úvěru podle doby obratu, u investičních úvěrů podle doby ţivotnosti investice. Splatnosti se člení na krátkodobé (do 1 roku), střednědobé (od 1 roku do 5 let), dlouhodobé (nad 5 let). Výhodou dlouhodobé splatnosti je, ţe se rozloţí náklady na úvěr do delšího období, o to jsou splátky úvěru niţší. Nevýhodou, ţe s dobou splatnosti rostou celkově zaplacené úroky a úvěr se tak zdraţuje. Splácení úvěru můţe probíhat různými způsoby – naráz v době splatnosti, naráz po uplynutí výpovědní lhůty, v pravidelných splátkách nebo konstantními anuitami. V případě úvěru splatného naráz v době splatnosti, je pevně sjednán termín splatnosti a celá částka je splacena najednou. Úroky jsou ale splatné na konci sjednaných period (zpravidla 3, 6, 9 či 12 měsíců). Úvěr splatný naráz po uplynutí výpovědní lhůty je poskytnut na předem neurčitou dobu, ale výpovědní lhůta je dohodnuta předem. Úroky jsou splatné obdobně jako v předchozím případě. U úvěrů splácených v pravidelných splátkách (měsíční, čtvrtletní) je předem stanovena jejich pevná výše. Zároveň se splátkami úvěru jsou splatné i úroky.

20

Úvěr splácený konstantními anuitami – splácení probíhá v pravidelních splátkách (anuitách), které jsou po celou dobu splácení ve stejné výši, mění se pouze jejich struktura z hlediska podílu splátky a úroku. Jednoměsíční perioda splácení je pro klienta vhodnější variantou neţ půlroční nebo roční, neboť klient na tom z pohledu banky nejméně tratí. Ušetří se především na úrocích. Jednorázová splatnost se pouţívá u krátkodobého financování.

U dlouhodobějších,

zejména investičních úvěrů se obvykle pouţívá splácení postupné.

1.1.8.3 Úročení

Banky stanovují úrokové sazby z úvěru dvěma způsoby. Jednak se jedná o fixní (pevnou) úrokovou sazbu, kde sazba je stanovena pevně určeným procentem, které se po celou dobu splatnosti úvěru nemění, oproti tomu pohyblivá úroková sazba se mění během splatnosti úvěru. Tento typ sazby se skládá ze dvou sloţek, a to ze základní sazby (vyhlašuje ji centrála dané banky) a odchylky (dohodnuta s klientem při uzavírání smlouvy). Termíny změn sazby nejsou předem dány, mohou být vázány na obvyklé trţní sazby typu LIBOR (London), PIBOR (Paříţ), FIBOR (Frankfurt), PRIBOR (Praha). „V případě krátkodobého financování je vhodnější varianta úročení ve formě sazby odvozené od pohyblivé sazby na mezibankovním trhu (např. 1M Pribor), jelikož klient takto dokáže automaticky reagovat na změnu úrokových sazeb na trhu. V případě recese má klient nedostatek objednávek, čímž sníží potřebu financování. Zároveň úrokové sazby na trhu klesnou, tzn. konečná úroková sazba pro klienta bude nižší. V případě úvěru s pevnou úrokovou sazbou se daná sazba nezmění a je vyšší, než pohyblivá. Tudíž se pevná sazba doporučuje pro dlouhodobější investiční potřeby (tj. zejména z důvodu přesné specifikace budoucích výdajů na splátky úvěru).“20

20

Poznatek autora diplomové práce ve spolupráci s Josefem Prokopcem z KB a Ivanou Bärovou z ČS

21

1.2 Trade Finance produkty Provádění obchodních operací přináší spoustu rizik jak na straně prodávajícího, tak i na straně kupujícího. Pokud mají ve světě obchodu spolehlivě fungovat trţní vztahy, musí platit jasná pravidla pro všechny zúčastněné strany. Tato práva a povinnosti jsou obsaţeny v obchodních smlouvách. K tomu, aby byly plněny a dodrţovány, tzn. aby obchodní kontrakt hladce proběhl, napomáhají banky na českém trhu svým klientům nabídkou uceleného systému bankovních sluţeb v oblastech předkontraktačních poradenských sluţeb, platebních instrumentů, zajišťovacích instrumentů a financování. Vzhledem k tomu, ţe pro bezproblémový průběh obchodu je nezbytné, aby byl řádně smluvně podloţen, většina bank nabízí asistenci při přípravě obchodního kontraktu s cílem vyloučit případně pozdější komplikace při jeho realizaci. Zároveň poskytují svým klientům informace o rizikovosti zahraničních trhů, případně jednotlivých bank působících v daném teritoriu. Klient začíná uvaţovat o vyuţití produktů Trade Finance v době, kdy se chystá uzavřít obchodní kontrakt na dodávku zboţí nebo sluţeb, nemá s obchodním partnerem dlouhodobě uspokojivě fungující obchodní vztahy, potřebuje se zajistit proti riziku, ţe obchodní partner řádně nesplní podmínky kontraktu (např. nedodá zboţí v poţadované kvalitě a termínu, neodebere objednané zboţí, nezaplatí za dodané zboţí, aj.), spolupracuje s obchodními partnery na bázi plateb s odloţenou splatností, obchoduje s obchodními partnery z ekonomicky či politicky nestabilních

teritorií nebo působí

v odvětví s častým výběrovým řízením. Trade Finance se rozlišuje z pohledu platebních instrumentů (dokumentární inkaso21, směnečné inkaso, dokumentární akreditiv), zajišťovacích instrumentů (dokumentární

21

Dokumentární inkaso včetně směnečného inkasa patří mezi klasické dokumentární platební instrumenty vyuţívané jak v tuzemském,

tak i zahraničním obchodě ve většině zemí světa. Obchodními partnery je vyuţíváno v případě, kdy nejsou ochotni obchodovat bez jakéhokoliv zajištění, ale přitom není z pohledu rizika nezbytný vstup banky do závazkového vztahu, tak jako je tomu v případě dokumentárního akreditivu či bankovní záruky. Z tohoto důvodu není tento produkt v práci dále popisován.

22

akreditiv, Standby akreditiv, bankovní záruka, bankovní směnečný aval) či produktů financování (forfaiting, odkup pohledávek, exportní odběratelský úvěr).

1.2.1 Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv je osvědčený platební zajišťovací instrument, který nabízí kvalitní platební zajištění pro obě zainteresované strany obchodní transakce, prodávajícího a kupujícího. Jedná se o závazek banky (na základě ţádosti kupujícího) vůči prodávajícímu zaplatit určenou peněţní částku, jestliţe budou do určité doby splněny akreditivní podmínky stanovené kupujícím. Podle konkrétních potřeb transakcí je moţné získat různé druhy akreditivů. Importní a exportní (téţ známo jako odběratelský a dodavatelský), odvolatelný a neodvolatelný, avizovaný a potvrzený, převoditelný, revolvingový, standby akreditiv. Výhody dokumentárního akreditivu pro příkazce akreditivu / kupujícího jsou v několika preferencích. Jednak má jistotu, ţe zboţí je odesláno jiţ před jeho zaplacením, můţe vhodnou formou akreditivních podmínek omezit obchodní riziko na minimum a rovněţ získat výhodnější cenové podmínky díky poskytnutí kvalitního platebního zajištění obchodnímu partnerovi, zároveň slouţí v podobě nástroje, kde kupující vytváří značný tlak na prodávajícího, aby dodávka byla uskutečněna v předepsanou dobu a v souladu s podmínkami akreditivu. Výhody dokumentárního akreditivu z pohledu příjemce akreditivu / prodávajícího jsou v jistotě zaplacení dodávky zboţí nebo sluţeb při splnění akreditivních podmínek, v jistotě, ţe výplata předem dohodnuté částky je vázána na splnění podmínek, které zná předem (obchod je moţno realizovat bez obav, ţe kupující nepřevezme objednané zboţí), zlepšuje se jeho likvidita (můţe získat peněţní prostředky okamţitě, pokud svoji pohledávku, jedná-li se o obchod s odloţenou splatností, odprodá bance), můţe taktéţ kvalitní akreditiv pouţít jako ručení vůči svým dodavatelům.

23

Jedná se o jeden z nejdůleţitějších a nejlépe propracovaných platebních instrumentů, hojně pouţívaný v mezinárodním i tuzemském obchodě. Kupujícímu zajišťuje, ţe výplata určité částky nebude provedena, pokud prodávající nesplní podmínky stanovené kupujícím. Pro prodávajícího představuje jistotu, ţe pokud splní akreditivní podmínky, bude mu zboţí zaplaceno. Transakce

dokumentárního

akreditivu

probíhá

opět

„čtyřstranně“.

Mezi

vývozcem/prodávajícím/dodavatelem a dovozcem/kupujícím/odběratelem dojde k uzavření kupní smlouvy (kontraktu). Na základě kupní smlouvy a jejich podmínek poţádá dovozce svou banku (banka odběratele) o otevření akreditivu. Dodavatel odesílá zboţí a zároveň shromáţdí doklady podle podmínek akreditivu a prostřednictvím své banky (banka dodavatele) je odešle bance dovozce (banka odběratele), která provede kontrolu a v případě splnění podmínek je předá dovozci. Banka dovozce (vystavující banka) proplatí akreditiv vývozci a zatíţí účet dovozce. Obrázek č. 2 - Schéma transakce dokumentárního akreditivu 1 – Mezi vývozcem (prodávajícím) a dovozcem (kupujícím) dojde k uzavření kupní smlouvy (kontraktu) 2 – Na základě kupní smlouvy a jejích podmínek poţádá dovozce svou banku o otevření akreditivu 3a – Vývozce odešle zboţí 3b – Vývozce shromáţdí dokumenty podle podmínek akreditivu a prostřednictvím své banky je odešle bance dovozce, která je zkontroluje a v případě splnění podmínek je pak předá dovozci. 4 – Banka dovozce (vystavující banka) proplatí akreditiv vývozci a zatíţí účet dovozce.

zdroj: Komerční banka, a.s. Dokumentární akreditiv [online]. 2010. Dostupný z WWW: .

24

1.2.2 Bankovní záruka Bankovní záruka je jedním z nejvíce uţívaných zajišťovacích instrumentů, které zmírňují obchodní rizika. Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, ţe uspokojí věřitele (beneficianta) do výše určité finanční částky podle obsahu záruční listiny, jestliţe určitá třetí osoba (dluţník) nesplní určitý závazek nebo nebudou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Banky poskytují následující druhy bankovních záruk: 1) platební záruky - za zaplacení daňového dokladu/faktury, za splacení finančního úvěru, za zaplacení leasingových splátek, za zaplacení směnky, za zaplacení spotřební daně, aj. 2) neplatební záruky - za předloţenou nabídku, záruka za vrácení akontace, záruka za dobré provedení smlouvy/kontraktu, záruka za vrácení zádrţného, záruka za záruční dobu 3) celní záruky - tranzitní operace, jiné operace neţ reţim tranzitu 4) ostatní záruky - za karnety TIR, za soudní poplatky, za účastníka draţby, za dopravce, za úhradu nájemného, za ztracené konosamenty, za závazky společností vůči Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, za zaplacení mýtného v Německu, jiné 5) protizáruky - u obchodů ve specifických teritoriích (např. arabské státy) jsou často poţadovány tzv. protizáruky, kdy bankovní záruku pro konečného věřitele vystavuje jeho místní banka na základě protizáruky banky dluţníka 6) ručení formou avalu směnky - směnka vlastní, směnka cizí Transakce bankovní záruky probíhá „čtyřstranně“, jako tomu bylo v předchozích podkapitolách. Beneficiant sepíše s příkazcem/klientem smlouvu/kontrakt, následně klient poţádá ručící banku o poskytnutí bankovní záruky, ručící banka vystaví záruční listinu a zasílá ji přímo beneficiantovi nebo vyuţije další formu, odeslání prostřednictvím avizující banky, ta předá záruční listinu beneficiantovi.

25

Obrázek č. 3 - Schéma transakce poskytnutí bankovní záruky

1 – Smlouva (kontrakt), podmínky soutěţe (veřejné zakázky), apod. 2 – Ţádost o poskytnutí bankovní záruky 3a – Odeslání záruční listiny přímo beneficientovi 3b – Odeslání záruční listiny prostřednictvím avizující banky

zdroj: Komerční banka, a.s. Bankovní záruka [online]. 2010. Dostupný z WWW: .

Výhody bankovní záruky pro beneficianta (příjemce bankovní záruky) znamenají v podobě jistoty získání příslušných finančních prostředků v případě neplnění závazku ze strany obchodního partnera (příkazce bankovní záruky), kvalitním zajištění obchodního vztahu nebo v případě platební záruky za existující pohledávku s odloţenou splatností moţnost okamţitého získání finančních prostředků odkupem pohledávky bankou. Výhody bankovní záruky pro příkazce bankovní záruky (klienta) jsou dle druhu bankovní záruky moţnosti získat odklad splatnosti svého závazku, obdrţet akontaci či zádrţné proti poskytnuté bankovní záruce (pozitivní vliv na cash-flow společnosti, úspora nákladů), moţnost

získání

výhodnějších

podmínek

kontraktu

díky

poskytnutí

kvalitního

zajišťovacího instrumentu obchodnímu partnerovi, univerzální instrument k zajištění obchodů pouţitelný na celém světě.

1.2.3 Forfaiting Forfaiting se obecně definuje jako úplatné postoupení (odkup) v budoucnu splatných pohledávek klienta, které vznikly v rámci realizovaných obchodních případů, na banku.

26

Jedná se o odkup pohledávek bez zpětného postihu na původního majitele (zpravidla dodavatele), který můţe být realizován na riziko bankovního subjektu (směnka vlastní/cizí s bankovním avalem, dokumentární akreditiv, bankovní platební záruka) nebo na riziko podnikatelského subjektu dluţníka-odběratele (faktura, směnka vlastní/cizí bez bankovního avalu). Minimální splatnost postupované pohledávky je 45 dní. Zpravidla jsou postupovány pohledávky krátkodobé, výjimečně střednědobé i dlouhodobé v závislosti na výši přebíraného rizika a charakteru pohledávky. Spodní hranice výše postupované pohledávky se zpravidla pohybuje kolem 1 mil. Kč, resp. výše její protihodnoty v cizí měně. Cena za postoupení pohledávky je zpravidla stanovena individuálně a závisí zejména na míře přebíraného rizika, objemu, splatnosti a charakteru pohledávky. Veškeré poplatky jsou obvykle odečítány od vyplácené částky okamţitě. Výhody pro dodavatele/postupitele jsou v přenesení veškerých rizik spojených se splacením postupované pohledávky na forfaitéra/banku, v získání likvidních finančních prostředků

(výplata

se

realizuje

po

předloţení

sjednaných

dokumentů

–

objednávka/kontrakt, faktura, dopravní doklad – bezprostředně po uskutečnění dodávky), v operativní a jednoduché formě financování provozních potřeb, v moţnosti nabídky odloţeného platu odběrateli, forfaiting můţe být připraven jiţ v předkontraktační fázi a jeho náklady mohou být zahrnuty do ceny dodávaného zboţí. Samotný

odkup

pohledávek

probíhá

následovně:

dodavatel

sepíše

s odběratelem/dluţníkem kontrakt, odběratel/dluţník poţádá vystavující/ručící banku o vystavení dokumentárního akreditivu, vystavující/ručící banka zasílá akreditiv avizující bance/forfaitérovi a ta jej předává dodavateli. V tuto chvíli dochází k dodávce zboţí nebo sluţeb dodavatele odběrateli/dluţníkovi, dodavatel prezentuje akreditivní dokumenty avizující bance/forfaitérovi, ta je předává vystavující/ručící bance a ta je poskytne odběrateli/dluţníkovi.

Vystavující/ručící

banka

vystavuje

akceptaci

akreditivních

dokumentů avizující bance/forfaitérovi a ta v tomto momentu sepisuje s dodavatelem forfaitingovou smlouvu + cese pohledávky, poté provede výplatu dodavateli. V poslední 27

fázi probíhá proces úhrady pohledávky odběratelem/dluţníkem, vystavující/ručící bance a následně avizující bance/forfaitérovi. Obrázek č. 4 - Schéma transakce forfaitingu

1 – Kontrakt 2 – Ţádost o vystavení dokumentárního akreditivu 3 – Akreditiv 4 – Dodávka zboţí nebo sluţeb 5 – Prezentace akreditivních dokumentů 6 – Akceptace akreditivních dokumentů 7 – Uzavření smlouvy o postoupení pohledávek 8 – Výplata 9 – Úhrada pohledávky

zdroj:

Komerční

banka,

a.s.

Forfaiting

[online].

2010.

Dostupný

z WWW:

.

1.2.4 Odkup pohledávek Odkupem pohledávek se rozumí úplatné postoupení v budoucnosti splatných pohledávek klienta, které vznikly v rámci realizovaných obchodních případů na banku. Pohledávky mohou být pojištěny proti riziku nezaplacení některou z vybraných pojišťoven (např. Exportní garanční a pojišťovací společnost - EGAP, Euler Hermes Čescob apod.). Odkup pohledávek je realizován se zpětným postihem na původního majitele pohledávky. Minimální splatnost postupované pohledávky je 45 dní. Zpravidla jsou postupovány pohledávky krátkodobé. Spodní hranice výše postupované pohledávky se zpravidla pohybuje kolem 1 mil. Kč, resp. výše její protihodnoty v cizí měně.

28

Cena je kalkulována z hodnoty postupované pohledávky a je stanovena v bankách individuálně v závislosti na míře přebíraného rizika, objemu, splatnosti a charakteru pohledávky. Veškeré poplatky jsou obvykle odečteny od vyplácené částky v okamţiku odkupu pohledávky. Výhodami pro dodavatele/postupitele jsou, získání likvidních finančních prostředků (výplata se realizuje po předloţení sjednaných dokumentů jako např. pojistné smlouvy včetně dokumentace z ní vyplývající, objednávky/kontraktu, faktury, dopravních dokladů apod., bezprostředně po uskutečnění dodávky), moţnost nabídky odloţeného platu odběrateli, odkup můţe být připraven jiţ v předkontraktační fázi a jeho náklady mohou být zahrnuty do ceny dodávaného zboţí. Transakce odkupu pohledávek probíhá v první fázi podepsáním obchodního kontraktu mezi dodavatelem a odběratelem/dluţníkem. Ve druhé fázi podepisuje dodavatel např. s EGAP pojistnou smlouvu, stanovení úvěrových limitů. Ve třetí fázi podepisuje dodavatel s bankou smlouvu o úplatném postoupení pohledávek, následuje vinkulace pojistného plnění ve prospěch banky. Ve čtvrté fázi dodává dodavatel odběrateli/dluţníkovi zboţí nebo sluţby. V páté fázi hlásí dodavatel EGAP pohledávky a platí pojistné. V šesté fázi dochází ke vztahu mezi bankou a dodavatelem ve formě odkoupení pohledávek a vyplacení dodavateli. V sedmé fázi zaplatí odběratel/dluţník bance pohledávky k datu splatnosti. V poslední fázi dochází v případě nezaplacení k postihu klienta a k uplatnění pojistky EGAP. Obrázek č. 5 - Schéma transakce odkupu pohledávek

1 – Obchodní kontrakt 2 – Pojistná smlouva 3 – Smlouva o úplatném postoupení pohledávek 4 – Dodávka zboţí nebo sluţeb 5 – Hlášení pohledávek, placení pojistného 6 – Odkup pohledávek, výplata dodavateli 7 – Úhrada pohledávky 8 – V případě nezaplacení postih na klienta, uplatnění pojistky EGAP

29

zdroj: Komerční banka, a.s. Odkup pohledávek [online]. 2010. Dostupný z WWW: .

1.2.5 Exportní odběratelský úvěr Export zboţí investiční povahy vyţaduje v mnohých případech financování. To bývá často nezbytným předpokladem pro odběratele při realizaci nákupu strojů, zařízení apod. Potřeba financování je vyvolána především nedostatkem likvidních prostředků na straně investorů z teritorií s rozvojovou nebo transformující se ekonomikou, případně nemoţností či vysokou cenou jejich obstarání na místních finančních trzích. Exportní odběratelský úvěr je zboţový (účelový) úvěr poskytnutý bankou dodavatele bance odběratele nebo přímo zahraničnímu odběrateli aţ do výše maximálně 85% (výjimečně 100%) hodnoty obchodního kontraktu uzavřeného mezi tuzemským dodavatelem a jeho zahraničním partnerem. Uvedený úvěr slouţí výhradně k financování vývozu zboţí a sluţeb původem převáţně z České republiky a můţe být čerpán pouze na základě realizace dodávek nebo provedení příslušných prací. Podmínky poskytnutí a splácení úvěru jsou vţdy řešeny a definovány v příslušné úvěrové smlouvě. Moţná rizika vyplývající z politické a ekonomické nestability cílových zemí vývozu jsou obvykle minimalizována pojištěním předmětného financování u Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) dle podmínek pojištění typu D aţ do výše 95% hodnoty úvěru. Moţnost strukturování obchodu při dodávkách z různých zemí, a tím řešení poţadavku EGAP na 60% objemu zboţí českého původu formou multisourcingu. Výhodami exportního odběratelského úvěru jsou, rychlé proplacení exportní pohledávky přímo dodavateli výplatou z úvěru poskytnutého odběrateli nebo jeho bance, minimalizace rizik spojených s neochotou či neschopností odběratele zaplatit za dodané zboţí nebo sluţby, minimální zvýšení úvěrové angaţovanosti dodavatele vůči bance (zachování přístupu k úvěrovým zdrojům), zvýšení konkurenceschopnosti (moţnost nabídnout 30

odběrateli financování), pomoc při volbě vhodného zahraničního partnera na základě provedených analýz zúčastněných stran i projektu, snadnější projednávání návazných úvěrových potřeb exportéra (předexportní financování, záruční instrumenty, apod.). Klient můţe vyuţít produkt k financování investičních celků včetně doprovodných sluţeb a uvedení investice do provozu, k financování kusových dodávek investičního a strojírenského charakteru včetně dodávek náhradních dílů, při menších objemech a opakovaných dodávkách vyuţití revolvingového principu. Nelze vyuţít pro financování drobného spotřebního zboţí a zemědělských produktů. Transakce exportního odběratelského úvěru probíhá takto, český vývozce podepisuje s kupujícím/dluţníkem obchodní kontrakt, následně kupující/dluţník ţádá u své banky (banka kupujícího/ručitel) o zajištění záruky. Banka kupujícího/ručitel vystavuje záruku a zasílá ji další bance, která realizuje samotný úvěr. Tato „realizační“ banka podepisuje s kupujícím/dluţníkem úvěrovou dohodu, poté podepisuje s českým vývozcem smlouvu o realizaci a sjednává s EGAP pojištění úvěrového rizika. Český vývozce předává zboţí s dokumenty kupujícímu/dluţníkovi a zároveň tyto kopie dokumentů předává „realizační“ bance. Na konci procesu transakce „realizační banka vyplácí českému vývozci úvěr a kupující/dluţník začíná splácet úvěr „realizační“ bance. Obrázek č. 6 - Schéma transakce exportního odběratelského úvěru

1 – Obchodní kontrakt 2 – Záruka (zajištění) 3 – Úvěrová smlouva 4 – Smlouva o realizaci financování 5 – Pojištění úvěrového rizika

zdroj: Komerční banka, a.s. Exportní odběratelský úvěr [online]. 2010. Dostupný z WWW: .

31

1.3 Podrozvahové obchody Neutrálními obchody si můţeme představit takové obchody, kde banka nevystupuje ani jako věřitel ani jako dluţník, tudíţ nejsou ani v bilanci banky, hovoříme o nich téţ jako o podrozvahových

obchodech.

Některé

z těchto

obchodů

představují

pro

banku

potencionální budoucí závazek nebo pohledávku (např. z příslibů úvěrů a půjček, ze záruk a směnek22, z akreditivů, ze zástav, aj.), jenţ napřímo neovlivňují rozvahová aktiva nebo pasiva, banky je však evidují ve své podrozvaze, kde nepřímo ovlivňují bilanci banky přes výnosy a náklady z nich plynoucí. V konečném dopadu formují hospodářský výsledek banky. Vyuţití podrozvahových obchodů je u korporátních klientů poměrně časté. Odvozuje se od odvětví, ve kterém klient působí. Např. klient působící ve stavebnictví vyuţívá nejčastěji přísliby bankovních záruk i úvěru jako zadávací dokumentaci ve výběrovém řízení na určitou zakázku. Výrobní firmy např. mohou vyuţívat dokumentárních akreditivů k dovozu výrobních surovin. Úvěrový příslib představuje pro banku závazek, moţnosti poskytnutí určitého úvěru v čase a výši poţadované klientem při splnění podmínek, které v tomto příslibu stanoví. Náleţitostmi úvěrového příslibu je zejména maximální částka předpokládaného úvěru, termín konečné splatnosti, způsob a pravidla zajištění, či termín, do kterého je příslib platný. Do jisté míry je povaţován za závazek banky i příslib nečerpané části úvěru či rámce nebo kontokorentu klienta.

22

Je důleţité si u bankovních záruk uvědomit, jestli dochází k plnění banky za klienta či nikoli. V případě neplnění se příslib účtuje

v podrozvaze, v případě plnění přechází v úvěrovou formu, tudíţ se promítne v bilanci banky. Útvar pro schválení kreditního rizika s těmito podrozvahovými obchody počítá a zahrnuje je ve svých interních limitech.

32

1.4 Analýza využití úvěrových produktů a služeb Oslovení korporátní klienti23 vystupují na českém trhu pod právními formami akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným s velikostí 500 a více zaměstnanců. Předmět činností jednotlivých respondentů je zaměřen na oblast strojírenského průmyslu, výrobního průmyslu, zdravotnictví, stavebnictví, potravinářského průmyslu, zemědělství, automobilového průmyslu a chemického průmyslu. S ohledem na participaci vyuţitých sluţeb a rozmach jednotlivých společností jsou jednotlivé názvy těchto respondentů uchovány v anonymitě, dále se v této podkapitole vychází pouze dle jednotlivých zaměření. Oslovení respondenti ke své činnosti nevyuţívají komplexně nabídku produktů a sluţeb hlavních bank, ale podle potřeb daného odvětví. Z produktů Trade finance vyuţívá nejvíce respondent ve strojírenském průmyslu bankovní záruky (záruku za správné provedení smlouvy, za nabídku, za zádrţné, za vrácení zálohy), dokumentární akreditivy (např. na dovoz technologie), dokumentární inkasa a odkup pohledávek. Respondent z výrobní a obchodní společnosti vyuţívá bankovní záruky (platební za zaplacení faktury), dokumentární akreditivy, dokumentární inkasa a odkup pohledávek. Ve stavebním průmyslu vyuţívá respondent pouze bankovní záruky (záruku za správné provedení smlouvy, za nabídku, za zádrţné a přísliby bankovních záruk) a dokumentární akreditivy (např. na strojů). V zemědělském průmyslu pouţívá respondent zřídka bankovních záruk Státního zemědělského intervenčního fondu. V oblasti úvěrů vyuţívají všichni vybraní respondenti nejvíce kontokorentní úvěr, ostatní úvěry v podobě krátkodobých tranší či revolvingový úvěr za účelem provozního financování. Respondent stavebního průmyslu vyuţívá navíc přísliby úvěrů. Investiční úvěry jsou vyuţívány všemi dotázanými respondenty vyjma výrobní a obchodní společnosti (nejčastější forma financování bývá na technologie či nemovitosti). Eskont směnek je vyuţíván výrobní a obchodní společností a v zemědělství.

23

V celé této podkapitole jsou zachyceny poznatky z osobních jednání autora diplomové práce s klienty z období bankovní praxe.

33

Sluţbu leasing aut vyuţívají všichni respondenti vyjma respondenta v zemědělství a v automobilovém průmyslu. Nejčastější forma leasingu aut je z důvodu obnovení vozového parku. Leasing strojů, strojního zařízení vyuţívají všichni respondenti vyjma výrobní a obchodní společnosti a respondenta ze zdravotnictví. Zajišťovací obchody na finančním trhu vyuţívají všichni respondenti dle dostupnosti volných finančních prostředků, méně jsou však vyuţívány klientem ve stavebním průmyslu. Směnárenské operace přes dealing jsou nejvíce vyuţívány výrobní a obchodní společností a chemickým průmyslem, z části strojírenským, potravinářským a stavebním průmyslem. Tuto sluţbu nevyuţívá vůbec respondent ze zdravotnictví a zemědělství, kde pozbývá smysl. Graf č. 1 – Vyuţití a spokojenost úvěrových produktů a sluţeb

zdroj: data pouţita z osobního jednání s klienty, vlastní zpracování

Nabídky hlavních bank jsou pro jednotlivé respondenty vyhovující, komplexní a nepostrádají v nich ţádnou bankovní sluţbu / produkt.

34

Banky jsou svými produkty a sluţbami postaveny v korporátním bankovnictví na velice vysoké úrovni, nicméně, neustále musí pracovat na inovacích, image a aby byly pro klienta ještě lepšími partnery. Být partnerem vysoce váţeného klienta je pro mnohé banky cílem a ambicí, která stojí banky nemalým úsilím.

1.5 Produkty korporátních bank Vybrané korporátní banky se shodují téměř ve všech úvěrových produktech, které zveřejňují na svých internetových stránkách. Finální nabídka prezentovaná klientovi, je ale rozmanitější, neţ kterou uvádí – jedná se zpravidla o nabídku dle konkrétních potřeb klienta. Z krátkodobých úvěrů nabízí korporátní banky provozní úvěr, kontokorent, revolvingový úvěr, KB např. přímo nabízí Flexi rámec. Ze střednědobých aţ dlouhodobých úvěrů nabízí banky investiční úvěr, developerské financování / financování nemovitostí, projektové financování; Trade finance produkty (bankovní záruky,

dokumentární akreditivy),

předexportní financování, forfaiting; zvláštní typy financování v podobě strukturovaného nebo syndikovaného financování, financování s podporou EU fondů.24 Jelikoţ se nabídka úvěrového produktu / úvěrového rámce předkládá klientovi na začátku úvěrového procesu (fáze procesu viz kapitola 2), je indikativní a nepředstavuje závazek k uskutečnění transakce. V nabídce níţe jsou zachyceny hlavní parametry financování úvěrového rámce, který je sloţen z různých druhů úvěrových produktů a Trade finance produktů.

24

Konkrétní podmínky poskytnutí produktu nejsou na internetových stránkách zobrazeny – jedná se o individuální přístup.

35

Tabulka č. 2 – Nabídka úvěrové linky Klient

XY

Banka

AB

Typ úvěru

Úvěrová linka v objemu 460.000.000,- Kč

složen z:

Kontokorentní úvěr v objemu 150.000.000,- Kč Krátkodobý úvěr v objemu 250.000.000,- Kč Bankovní záruky za nabídku v objemu 10.000.000,- Kč Bankovní záruky za dobré provedení smlouvy V objemu 50.000.000,- Kč

Minimální částka

Krátkodobý úvěr ve výši 10.000.000,- Kč

čerpání Účel financování

Financování provozních potřeb – pohledávek / refinancování stávajícího úvěru poskytnutého bankou BD

Měna úvěru

CZK, EUR

Doba čerpání

12 měsíců od podpisu smluvní dokumentace

Úroková sazba

O/N, 1 W, 1M, 3M PRIBOR pro měnu CZK + marţe 1,10% p.a. EONIA, 1W, 1M, 3M EURIBOR pro měnu EUR + marţe 1,20% p.a.

Platba úroků

měsíčně

Provize z bankovních

závazková provize 1,50% p.a., kaţdá záruční listina

záruk

3.000,- Kč

Poplatek z nečerpané

0,10% p.a.

min.

části úvěrové linky Poplatek za

jednorázový poplatek ve výši 50.000,- Kč

zpracování Cena za spravování

0,- Kč

úvěru Zajištění

pohledávky rovnající se objemu 80% aktuálně čerpané výše úvěrů (banka akceptuje pohledávky do lhůty splatnosti a max. do 30 dnů po splatnosti) Zástava k nemovitostem (pozemky a budovy) areálu Hostivice,

36

Přípotoční 62, Hostivice Ostatní podmínky

Poskytnutí úvěrové linky je podmíněné kreditním schválením banky; ukončení úvěrové smlouvy uzavřené se stávající bankou; splněním podmínek pro zajištění; vedení odpovídajícího podílu platebního styku (pari passu); zákaz zatíţení nebo prodeje stálých aktiv bez předchozího souhlasu banky (negativ pledge clause); předkládání čtvrtletních finančních výkazů.

Rozhodné právo

české

Dokumentace

Úvěrová a zajišťovací dokumentace

zdroj: data pouţita z období praxe v korporátním bankovnictví, vlastní zpracování

1.6 Podíl korporátních klientů v bilanci banky Nejvýznamnějším zdrojem finančních prostředků korporátních bank pro poskytnutí úvěrů tvoří vklady (cca 60% z celkových vkladů). Zdroje z vkladů jsou profinancovány cca 40% úvěry. Korporátní klienti mají tak na bilanci banky z pohledu likvidity velký význam. Vzhledem k tomu, ţe kaţdá korporátní banka má segmentaci vymezenou odlišně – ČS rozlišuje středně velké firmy (SME) s ročním obratem 30 mil. Kč – 1 mld. Kč, korporátní klienty od 1 mld. Kč; ČSOB do 300 mil. Kč SME, nad 300 mil. Kč korporátní klienty a KB do 1,5 mld. Kč SME a nad 1,5 mld. Kč korporáty25, srovnání korporátního segmentu je plně neporovnatelné. Nárůst portfolia úvěrů korporátním klientům vzrostl v ČS na 178,5 mld. Kč. Odehrál se zejména v segmentu středně velkých a velkých firem, projevil se díky nárůstu exportního financování. Úvěry středně velkým firmám (SME) se taktéţ zvýšily na 82,9 mld. Kč. ČSOB vykázala k 31.12.2012 celkový objem úvěrů 476,1 mld. Kč, z toho činil objem úvěrů korportáním klientům 106,5 mld. Kč a 70,6 mld. Kč SME klientům. KB se taktéţ zvýšily úvěry a pohledávky, celkový objem úvěrů vzrostl na 451,5 mld. Kč, z toho 25

UniCredit Bank údaj o vymezení segmentace nezveřejněn.

37

korporátním klientům na 203,6 mld. Kč (údaj zahrnuje i úvěry poskytnutých korporátním klientům na Slovensku). UniCredit Bank vzrostl objem celkových úvěrů na 192 mld. Kč zejména úvěrováním malých a středních firem a korporátních společností. Z níţe uvedeného grafu je na první pohled patrné, ţe ČS poskytuje napříč všemi segmenty nejvíce úvěrů, čistě korporátním klientům nejvíce KB. Graf č. 2 – Podíl úvěrů korporátním klientům na straně aktiv

600

Objem úvěrů

500

400

celkový objem úvěrů

300

objem úvěrů korporátním klientům objem úvěrů korp. a SME klientům celkem

200

100

0 ČS

ČSOB

KB

UniCredit Bank

Korporátní banky

zdroj: data pouţita z výročních zpráv korporátních bank, vlastní zpracování

V ČS vzrostly objemy vkladů na 688,6 mld. Kč, z toho depozita korporátních klientů vzrostla na 108,6 mld. Kč. Nárůst ovlivnil peněţní prostředky na běţných účtech vč. cizoměnových, ale i úsporných depozit. V ČSOB rostly korporátní depozita stejným tempem jako úvěry, především díky rostoucím objemům na běţných účtech. K 31.12.2012 vykázala ČSOB vklady s celkovým objemem ve výši 629,9 mld. Kč. KB měla také rostoucí tendenci celkového objemu vkladů na 579,1 mld. Kč, z toho vklady podniků 38

vzrostly na 308 mld. Kč. UniCredit zaznamenala růst celkových objemů vkladů a to ve výši 195,1 mld. Kč. Graf č. 3 – Podíl vkladů korporátních klientů na straně pasiv

800 700

Objem vkladů

600 celkový objem vkladů

500 400

objem vkladů korporátních klientů

300

objem vkladů korp. a SME klientů celkem

200 100 0 ČS

ČSOB

KB

UniCredit Bank

Korporátní banky

zdroj: data pouţita z výročních zpráv korporátních bank, vlastní zpracování

39

2 ÚVĚROVÉ PROCESY Nastavení správného modelu úvěrových procesů je pro kaţdou banku zásadní. Jakýkoli špatný krok nebo pochybení, ať uţ systémové nebo lidské, můţe mít v kontextu s korporátní klientelou na banku značný dopad. Jak uţ bylo popsáno v předchozí kapitole 1, do rizika vstupuje banka zejména v případě poskytnutí úvěrových a Trade finance produktů. Za tímto účelem má kaţdá banka do detailu přesně stanovené postupy úvěrového procesu26. V úvěrovém procesu vstupuje do hry několik klíčových aspektů. Jedná se především o akvizici klienta, vyhotovení nabídky, cenovou politiku banky, schválení kreditního rizika, vyhotovení smluvní úvěrové dokumentace dle parametrů nabídky, poskytnutí produktu a jeho čerpání, aj. Obrázek č. 7 - Proces úvěrových produktů a produktů Trade finance (výjma dokumentárního inkasa)  Cenový propočet  Nezávazná nabídka

 Příprava kreditního návrhu klienta

 Příprava dokumentace dle kreditního schválení

 Komunikace obchodního místa a útvaru kreditního schválení

 Potvrzení závazné nabídky

 Kontrola dokumentů, faktur, smluv pro čerpání

Studie kreditního návrhu útvarem kreditního schválení

 Zadání produktu a parametrů dle dokumentace do systému  Čerpání úvěru

 Komunikace s příslušnými útvary (metodika, právní)

 Závěrečná kontrola obchodním místem

 Akvizice

 Sběr dat klienta

 Předložení dokumentace klientovi

 Kreditní schválení / stanovisko

 Monitoring

 Komunikace s příslušnými útvary (metodika, právní)

Podpis dokumentace klientem a obchodním místem

 Výmaz zástavního práva

 Dílčí čerpání úvěru

Správa úvěru

Ukončení úvěru / obnova úvěru

zdroj: vlastní zpracování 26

Úvěrové produkty a Trade finance produkty vystupují v této kapitole v témţe procesu. Některé banky, resp. útvary kreditního

schválení posuzují s úvěrovým návrhem i obchody investičního bankovnictví a schvalují limity pro obchodování. Jelikoţ se nejedná o rizikové produkty, není tomu tato kapitola věnována.

40

2.1 Výběr banky Hlavním kritériem výběru spolupráce klienta s hlavní bankou je stabilita a dlouhodobá prosperita, spolehlivost, šíře nabídky a rychlost - produkty a sluţby „šitý klientovi na míru“ (přístup a operativnost sluţeb), úvěrová politika, dobré zkušenosti, dostupnost a lidský faktor. Tato kritéria jiţ dlouhodobě splňuje Česká spořitelna, Československá obchodní banka, Komerční banka a UniCredit Bank. Velkou roli hraje správný výběr bankovního poradce / firemního bankéře, který je styčným bodem banky. Pro klienta tento výběr znamená mnoho. Jeho bankovní poradce by měl být odborný, zdvořilý, ochotný, s aktivním přístupem, dostupný na telefonu, kdykoli jej klient potřebuje a s dostatkem pravomocí. „Když jsem působila aktivně na obchodní pozici v úseku korporátního bankovnictví, měla jsem možnost zjistit od mnoha klientů, co se jim na hlavní bance líbí. Vyzdvihují zejména přesnost a spolehlivost při provádění bankovních operací, důvěryhodnost, rychlost provedení služeb a operací, přizpůsobení nabídky individuálním potřebám, výši úroků u úvěrů, šíře nabídky nebo komplexnost služeb.“27

2.2 Nabídka Úvěrový proces začíná návštěvou u klienta, můţe se jednat o stávajícího klienta banky, či potencionálního klienta nebo se klient můţe obrátit na banku sám. Kontakty mohou vznikat různými způsoby. Mateřská společnost se obrátí na svojí financující banku s potřebou financování své dceřiné společnosti, či dceřiné společnosti a její sesterské společnosti. Návštěva u klienta můţe být realizována i na základě „náhodných setkání“ vánočních večírků, sportovních setkání, apod.

27


41

Obchodník banky zjišťuje klientovu potřebu financování. Sbírá důleţité detailní informace, jednak pro lepší poznání klienta (klientův úmysl vyuţití financování, zahraniční obchod, rozkrytí vlastnické struktury - mateřské/dceřiné/sesterské, sbírá finanční výkazy, rozbory dodavatelsko-odběratelských vztahů, rozhodovací pravomoci, systém řízení aj.), tak za účelem vytvoření odpovídající nabídky. „Jak moc klient odhalí své karty, takové financování mu banka poskytne“.28 Jakmile má obchodník banky odpovídající informace, vytváří nabídku a s ní i cenovou politiku. Nabídka by měla být jasná, věcná, stručná a měla by obsahovat podmínky financování. Co se týče cenové politiky, kaţdá z bank má svojí oficiální cenovou politiku ošetřenou v sazebnících banky. „Z praxe však mohu říci, že se jedná o sazebník doporučených cen segmentu korporátní klientely, ve většině případů je nabídka upravena dle interních cen, vymezenými kompetencemi banky, popř. schválení na vyšších úrovních banky.“29 Téměř ve všech případech banka schvaluje výhodnější ceny oproti uvedené ceně v sazebníku. Důvodem je i konkurence, kdy si klient můţe dovolit oslovit s poţadavkem financování více bank - ta, která poskytne financování za nejniţší cenu, vyhrává. Všechny banky se snaţí nabídnout, ať uţ svým či potencionálním klientům širokou škálu produktů a sluţeb ke své i jejich spokojenosti. „Z praxe mohu potvrdit, že každá banka se snaží získat klienta na veškeré své produkty a služby, počínaje platebním stykem, konče využitím aktivního financování.“30

2.3 Finanční analýza klienta Ke kvalitní analýze budoucího financování je ve všech případech potřebné předloţení klientem „průhledné“ vlastnické struktury, struktury jeho majetku, finančních toků, 28


29


30


42

podnikatelského záměru, rozvahy, výkazu zisků a ztrát, dodatečných informací či doloţení dalších dokladů. „Finančně majetková rovnováha podniku jako zdravý, rovnovážný vztah mezi majetkem podniku a používaným kapitálem je jednou z hlavních finančních charakteristik podniku.“31 Banka dále porovnává hlediska pro poskytnutí úvěru v podobě objektu/účelu, zajištění, ocenění nemovitostí a movitostí, čerpání, doby splatnosti, v jaké měně má být úvěr poskytnut, důvěryhodnosti, bonity klienta, konkurenci, stav odvětví, dodavatelskoodběratelské vztahy.32 Mezi nejdůleţitější podklady pro provedení finanční analýzy patří Rozvaha, Výkaz zisků a ztrát a Cash flow.33 Účetní výkazy zobrazují finanční situaci podniku z různých pohledů, které jsou vzájemně provázány. Z výkazu zisků a ztrát se projevují zisk nebo ztráta, ta se projeví v rozvaze na straně pasiv a přímo ovlivní výši vlastního jmění. Z Cash flow (CF) se v rozvaze projeví tento stav přírůstkem nebo úbytkem peněţních prostředků na straně aktiv v poloţce finanční majetek.34 Přesnou modelaci je moţné provést na finančních výkazech společnosti B35, která vykázala za minulé období zisk. Ten se projevil zvýšením vlastního kapitálu, z CF zvýšením peněţních prostředků na straně aktiv.

31

PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody. Praha: Bankovní institut vysoká škola a.s., První

vydání únor 2001, Dotisk listopad 2002. s. 117. ISBN 80-7265-037-8. 32

Detailní finanční analýzou na konkrétních klientech se zabývá kapitola 3.

33

Přesné vymezení pojmů Rozvahy, Výkazu zisků a ztrát a Cash flow je popsáno v kapitole 3.

34

Poznatek autora diplomové práce ve spolupráci s Tomášem Markem z KB

35

Detailní analýze společnosti B a společnosti A se zabývá samostatně kapitola 3.

43

Obrázek č. 8 – Provázanost účetních výkazů Cash flow počáteční stav peněz

výdaje

příjmy

konečný stav peněz

Rozvaha stálá aktiva oběţná aktiva

vlastní jmění

Výkaz zisků a ztrát náklady výnosy

zisk/ztráta

konečný stav peněz cizí zdroje

zisk/ztráta

zdroj: vlastní zpracování ve spolupráci s Tomášem Markem z KB.

2.4 Schválení K vyhodnocení a následnému schválení útvaru pro kreditní schvalování (pouţívá se také „útvar řízení úvěrových rizik“), předkládá obchodník finanční analýzu, návrh na schválení jednotlivého úvěrového produktu nebo úvěrového rámce s případnými odchylkami od smlouvy, jak má být úvěr / rámec zajištěn, apod. Co se týče komunikace obchodníka banky s útvarem pro kreditní schvalování / útvarem řízení úvěrových rizik, mnohdy je potřeba hodně silných argumentů k průchodnosti finálního schválení, proto by měl být obchodník (bankovní poradce / firemní bankéř) banky srdcem „z oceli“. V komerčních bankách, kde je vlastníkem zahraniční banka, se schválení úvěrového rizika posouvá často i mimo Českou republiku. Které případy se budou schvalovat lokálně a které na nejvyšší úrovni, tedy v zahraničí je vymezeno kreditním modelem banky. V případě sloţitosti financování či synergie společnosti, můţe proces trvat několik dní i měsíců.

44

2.5 Vyhotovení smluvní dokumentace Implementace schválených parametrů do smluvní úvěrové dokumentace znamená v další fázi úvěrového procesu, aplikaci všech parametrů, cen, podmínek, zajištění, finančních ukazatelů do smluvní úvěrové dokumentace.36 Banky svým klientům nabízí moţnost rámcového financování či financování produktu „šitým“ na míru - smlouvu postavenou specielně na daný produkt. Smluvní úvěrovou dokumentaci spojují určité zajišťující instrumenty a zajišťující dokumentace. V mizivých případech se v dnešní době setkáváme s financováním bez zajištění. Banky jsou prozíravější a opatrnější. Zajištění můţe mít formu zástavy nemovitostí – zřizuje se zástavní právo k nemovitostem; movitostí – zřizuje se zástavní právo k věci movité / souboru věcí movitých; pohledávek, předloţení blankosměnky, ručitelského prohlášení; termínovaným vkladem; obchodním podílem, ochrannou známkou, aj. Vyhotovení smluvních dokumentů zajišťuje obchodní místo centralizovaným nebo decentralizovaným modelem banky. Při centralizovaném modelu banky obchodní místo předává

veškeré

podklady specializovanému

oddělení k vyhotovení

smluv,

při

decentralizovaném modelu si obchodní místo vyhotovuje smluvní dokumenty samo za případné asistence metodického nebo právního oddělení. U korporátních smluv se v dnešní době jedná spíše o náročnější mnohostránkové kontrakty neţ o jednoduché smluvní dokumenty, proto banky v těchto případech zapojují své podpůrné útvary, které napomáhají v různých fázích připomínkování dokumentace klientem. V dnešní době krize bývá jakýmsi „pravidlem“, ţe navrhované znění klient často namítá, jedná se prakticky o hrátky se slovy a úpravu na mírnější formu podmínek. To s sebou provází i další fáze, opětovné vstoupení do schvalovacího procesu, kde tuto formu podmínek musí útvar kreditního schvalování odsouhlasit a následně obchodní útvar, ať uţ sám nebo za pomoci podpůrných útvarů zapracuje poţadavky do smluvní dokumentace. Dopad připomínkování můţe mít i z metodického pohledu, zásah vyţaduje schválení metodika daného produktu. 36

Úvěrová dokumentace – jedná se o písemnou smluvní dokumentaci, kterou se banka zavazuje, ţe na její poţádání a v její prospěch

poskytne peněţní prostředky do určité částky, a naopak klient se zavazuje poskytnuté peněţní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Obsah úvěrové smlouvy by měl zahrnovat přesné a nezaměnitelné údaje o jednotlivých osobách sjednávajících úvěr i o charakteru neboli typu úvěru. Náleţitostmi úvěrové smlouvy jsou: název a sídlo právnické osoby, název banky, účel úvěru, výše úvěru, výše úrokové sazby, způsob čerpání úvěru, termíny a částky splátek úvěru a úroků, splatnost úvěru, způsob zajištění, práva a povinnosti klienta i banky, datum uzavření smlouvy, podpisy zástupců banky a klienta.

45

Jakmile dochází na straně klienta a banky k vzájemnému odsouhlasení textu smluvní dokumentace, nastává fáze podepsání úvěrové, příp. i zajišťující dokumentace oběma stranami.

2.6 Čerpání úvěrového produktu Po dosaţení splnění veškerých podmínek pro čerpání produktu, zpravidla se jedná o předání bance blankosměnky, ručení, návrhu na vklad do katastru nemovitostí, zavkladování zástavy nemovitostí/movitostí, či předloţení dalších důleţitých podkladů ve formě faktur, kontraktu s dodavatelem, výpisu z obchodního rejstříku a dalších listin, dochází k samotnému čerpání produktu - připsání finančních prostředků na účet klienta, vystavení záručních listin, otevření akreditivů a další.

2.7 Monitoring Během ţivotnosti produktu je třeba provádět monitoring klienta, zejména plnění podmínek, jak ho zavazuje smluvní úvěrová dokumentace. Podmínkami jsou např. předkládání výkazu zisků a ztrát (předkládání do bankou vymezeného intervalu), zprávy od auditora, daňového přiznání, posouzení např. pari passu37, negative pledge38, ownership clause39, domicilace plateb40, cross default41, finančních ukazatelů42 a další informování banky, jakmile nastane jakákoliv zásadní událost. Další monitoring provází i kontrola zajišťujících prostředků, zejména zástavy movitostí v případě, ţe se jedná o stroje/technologie a zásoby, které bývají často předmětem financování.

37

Pari passu – rovnocenné postavení s ostatními věřiteli.

38

Negative pledge - dluţník nesmí zastavit nic bez souhlasu věřitele.

39

Ownership clause - změna vlastnické struktury dluţníka bez předchozího písemného souhlasu věřitele.

40

Domicilace plateb – směrování pohledávky z obchodního styku v poměru úvěrové angaţovanost dané banky.

41

Cross default - kříţové porušení závazků vůči ostatním věřitelům.

42

Finanční ukazatelé – např. poměr bankovních úvěrů ke kapitálu, celková zadluţenost klienta, apod.

46

Monitoring se provádí u méně rizikových klientů 1-2 x ročně u rizikovějších klientů i 4 x ročně.

2.8 Obnova nebo splacení úvěru Poslední fáze procesu poskytnutí produktu a jeho ţivotnosti je i s ním spojené splacení smlouvy či znovuobnovení úvěrového rámce. V případě, kdy se jedná o splacení obchodu, banka se v tomto momentu zavazuje o vyvázání zástavního práva vůči klientovi, popř. klient vrátí bance záruční listiny. V případě znovuobnovení úvěrového rámce, banka aplikuje celý proces na bázi roční nebo v ojedinělých případech víceleté obnovy.

2.9 Vymáhání pohledávek Vymáhání pohledávek se provádí v případě, kdy klient není schopen splácet úvěr, či zásadně neplní podmínky, určené úvěrovou smlouvou. V tuto chvíli předává obchodní místo klienta na útvar pro vymáhání pohledávek. Existují případy, kdy klient zůstává obsluhován obchodním místem, ale sledování plnění provádí útvar pro vymáhání pohledávek, který v příslušných případech vyvodí opatření. U korporátních klientů nastává tato situace zřídkakdy, většinou se snaţí vyuţít finančních zdrojů mateřských, sesterských nebo dceřiných společností. Několik případů bylo moţné zaznamenat od samého počátku finanční krize.

47

3 FINANČNÍ ANALÝZA KLIENTA Jedním z důleţitých kroků banky k eliminaci či zmírnění rizika vyplývajícího z financování klientů je provedení kvalitní úvěrové analýzy. Úvěrová analýza je posouzením kredibility ţadatele o úvěr, a to na základě komplexního zhodnocení jeho finanční situace a nefinančních faktorů (právní předpoklady, osobní a profesní vlastnosti majitelů/manaţerů, odvětví a pozice firmy na trhu apod.). Cílem analýzy je zhodnocení finančních výkazů v kontextu konkrétního klienta, posouzení postavení podniku na trhu a kvality managementu, určení varovných signálů a slabin, rozhodnutí, zda úvěr poskytnout či nikoli, popřípadě za jakých podmínek. Finanční analýzu provádí banka před poskytnutím úvěru, tak i v průběhu jeho trvání – monitoringem. Podklady, které banka nezbytně potřebuje k provedení finanční analýzy jsou Rozvaha, Výkaz zisků a ztrát, Cash flow, Příloha k účetní závěrce, popřípadě další doplňující dokumenty. V této kapitole je provedena finanční analýza na 2 klientech korporátního bankovnictví se zaměřením na zpracování a prodej plechů (společnost vystupuje dále jako společnost A) a na výrobu optiky - specializující se na návrh, vývoj, konstrukci, výrobu a montáţ optických, optomechanických a optoelektronických systémů (společnost vystupuje dále jako společnost B). S ohledem na citlivost údajů finančních výkazů společností jsou jednotlivá jména společností uchována v anonymitě.43 Obě společnosti vyuţívají k profinancování potřeb podniku 2-3 korporátní banky a další banky se zaměřením na retailové bankovnictví.

43

Data pro potřebu finanční analýzy poskytnuta z Justice, Sbírka listin, Výroční zprávy – Rozvaha, Výkaz zisků a ztrát, Přehled o

peněţních tocích. Detailní data finančních výkazů jsou zobrazena v přílohách této diplomové práce.

48

Vzhledem k tomu, ţe účetní období pro předloţení účetních výkazů je za rok 2012 k 30.6.2013, finanční analýza je provedena na účetních výkazech společností za rok 201144 s porovnáním roku 201045. Hospodářský rok 2010/2011 byl značně poznamenán ve společnostech probíhající celosvětovou hospodářskou krizí. Společnosti si dokázaly se vzniklou situací poradit a podařilo se tak rozhodující negativní vlivy eliminovat a na vázat na výsledky předchozích let.

3.1 Rozvaha Mezi hlavní finanční podklady pro zpracování analýzy patří bezpochyby rozvaha. Vypovídá o tom, jaká je účetní hodnota a struktura majetku (aktiva) a z jakých zdrojů je tento majetek financován (pasiva).46 Majetek je ve výkazech seřazen z hlediska likvidity, a to od nejméně likvidních po nejlikvidnější. Poloţky aktiv jsou v rozvaze uvedené v brutto47 a netto48 hodnotě. Co se týče rozvahy obou popisovaných společností má stoupající tendenci aktiv, ovlivněnou zejména fixními aktivy, tak oběţnými aktivy. Společnosti A vzrostla meziročně aktiva díky obnovení vozového parku, strojů, přikoupení IT technologie a zdokonalením software pomocí nových licencí. Z oběţných aktiv vzrostla aktiva díky krátkodobým pohledávkám z obchodních vztahů - vlivem postupného oţivení ekonomiky se začalo více obchodovat. Společnosti B vzrostla meziročně aktiva dlouhodobým hmotným majetkem v souvislosti se značnými investicemi společnosti, coţ přesáhlo objem odpisů. Z oběţných aktiv vzrostla aktiva společnosti objemem zásob v souvislosti s nárůstem výroby. 44

Rok 2011 vystupuje v práci jako Běţné účetní období.

45

Rok 2010 vystupuje v práci jako Minulé účetní období.

46

Platí základní bilanční pravidlo aktiva = pasiva.

47

Brutto – původní obstarávací hodnota.

48

Netto – hodnota upravená o korekci, která vyjadřuje opotřebení majetku, resp. zreálnění hodnoty majetku jeho sníţením o opravné

poloţky.

49

Obě společnosti nevyplatily dividendy, meziročně navýšily rezervní fondy z generovaného zisku předchozího období, coţ se příznivě projevilo v růstu vlastního kapitálu. Vlastní kapitál má přímý vliv růstu pasiv obou společností (vypovídací kritérium pro banky, ţe je firma zdravá), základní kapitál zůstal konstantní. Cizí zdroje zaznamenaly meziroční pokles, způsobený sníţením krátkodobých závazků z obchodních vztahů, u společnosti A pokryt navýšením krátkodobých revolvingových úvěrů o 30 mil. Kč, u společnosti B pokryt navýšením provozního krátkodobého bankovního úvěru o cca 6 mil. Kč; a způsobený nárůstem investic ve společnosti B, které byly pokryty zejména načerpáním nových dlouhodobých úvěrů ve výši 83 mil. Kč. Krátkodobé úvěry byly společnostmi čerpány v měně Kč a EUR s úrokovou sazbou 1M, 3M PRIBOR + marţe, 1M, 3M EURIBOR + marţe (u společnosti B navíc s úrokovou sazbou 1W PRIBOR + marţe). Společnostem se stále vyplácí si vzít od banky úvěr - úroky z úvěru jsou nákladem, sniţují daň z příjmů, cizí kapitál můţe být levnější neţ vlastní. Naopak, pokud klient špatně odhadne potřebu financování, bude ho tento omyl stát vysoké úroky, hrozí tak riziko vysokého zadluţení a sniţuje se platební schopnost společnosti. Vysoký podíl cizího kapitálu omezuje rozhodování managementu, optimální poměr vlastního a cizího kapitálu je 60/40. Dalším parametrem zdravé firmy je pokrytí závazků pohledávkami. V případě společnosti A mají krátkodobé závazky klesající tendenci – sníţení o 64 mil. Kč, které jsou plně pokryty krátkodobými pohledávkami s rostoucí tendencí – meziroční navýšení o 75 mil. Kč. Tyto krátkodobé pohledávky jsou schopny z části pokrýt i dlouhodobé závazky, taktéţ došlo k pokrytí závazků peněţními prostředky na účtech v bankách, kde se tento stav promítl meziročním poklesem. Z detailního přehledu pohledávek a závazků by bylo pak zřejmé, které se pohledávky časově pokrývají závazky.49 Dle osobního jednání s klientem nedošlo k ţádným uhrazení závazků po splatnosti, systematicky si hlídají rozsah plateb.

49

Detailní přehled pohledávek a závazků není z dostupných zdrojů u společnosti A k dispozici.

50

Společnosti B klesají krátkodobé závazky i pohledávky, krátkodobé pohledávky pokryjí krátkodobé závazky z menší části, na zbytek je pouţito provozní financování. Společnosti taktéţ rostou dlouhodobé závazky, jako zdroj financování je pouţito zmiňované provozní financování. Úhradu závazků peněţními prostředky na účtech v bankách společnost neprovedla, účty v bankách mají rostoucí tendenci - meziroční nárůst o 80 mil. Kč. Pravděpodobně je drţí společnost jako rezervu na uhrazení faktur, které budou splatné v nejbliţším výhledu nebo za účelem zhodnocení volných prostředků (úrokové sazby na účtech bývají v dnešní mizivé). Tabulka č. 3 – Přehled pohledávek a závazků po lhůtě splatnosti Počet dnů

Stav pohledávek

Stav závazků

k 31.12.2011

k 31.12.2011

v tis. Kč

v tis. Kč

17 943

17 629

90 – 180

-227

641

180 – 360

101

3 787

360 a více

774

2 892

18 591

24 949

Do 90

Celkem

zdroj: příloha k účetní závěrce společnosti B, vlastní zpracování. Vzhledem k tomu, ţe u společnosti B byl vykázán zisk za předchozí období, společnost rozhodla o rozdělení hospodářského výsledku za rok 2010 do rezervního fondu a na účet nerozděleného zisku minulých let.

3.2 Výkaz zisků a ztrát Jedná se o účetní výkaz (někdy označován jako výsledovka), který ukazuje informace o nákladech a výnosech v provozní, finanční a mimořádné činnosti za sledované období a minulé období. Výkaz zisků a ztrát je povinnou součástí účetní závěrky. Obsahuje

51

informace o hospodaření společnosti, velikosti trţeb, náklady, zároveň umoţňuje vyčíst schopnost zhodnocovat vloţený kapitál podniku. Mezi nejsledovanější poloţky výkazu zisku a ztrát patří trţby za prodej zboţí, výkony, náklady na prodané zboţí, výrobní spotřeba, osobní náklady, odpisy nehmotného a hmotného investičního majetku, obchodní marţe, přidaná hodnota, provozní hospodářský výsledek, hospodářský výsledek z finančních operací, hospodářský výsledek za běţnou činnost a mimořádný hospodářský výsledek. Ekonomické oţivení a nárůst poptávky po výrobcích společností se projevil zejména v meziročním

nárůstu trţeb společností. Trţby rostly jak na domácím trhu, tak ze

zahraničí – u společnosti A zejména za prodej zboţí, u společnosti B za prodej vlastních výrobků a sluţeb. Výkon u společnosti A vzrostl meziročně téměř o 4 mil. Kč vyuţitím spotřebního materiálu pro vlastní potřebu k výrobě. U společnosti B vzrostl výkon meziročně téměř o 429 mil. Kč díky trţbám z prodeje vlastních výrobků. I přes nárůst výkonové spotřeby v meziročním porovnání, došlo k výraznému růstu generované přidané hodnoty, coţ se promítlo do provozní výkonnosti (provozního zisku) společnosti B. U společnosti A růst výkonové spotřeby ovlivnil nárůst přidané hodnoty, ale provozní výsledek sníţily zejména osobní náklady, které byly spojeny s nárůstem mzdových nákladů a nákladů na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. U společnosti B se růst osobních nákladů promítl nepatrně. Finanční výsledek společností byl pozitivně ovlivněn měnovými zisky, které plně kompenzovaly zvýšené úrokové náklady společností díky nárůstu čerpaných úvěrů. Výsledek hospodaření vykázala rostoucí tendencí, jak společnost A, tak společnost B.

3.3 Cash flow Cash flow zobrazuje přehled o příjmech a výdajích peněţních prostředků v provozní, investiční a finanční činnosti za sledované období. Výkaz slouţí bance pro zjištění potřeby financování nebo jako zdroj splácení.

52

U společnosti B došlo v porovnání mezi stavem peněţních prostředků na začátku účetního období a stavem peněţních prostředků na konci období (i meziročně) k nárůstu koncového stavu o 81 mil. Kč. Nárůst se projevil v provozní, investiční a finanční činnosti Provozní Cash flow (CF) se společnosti meziročně zlepšilo (309 mil. Kč), zejména díky lepší provozní výkonnosti podniku. Nicméně negativní změna pracovního kapitálu (pokles krátkodobých závazků a růst objemu zásob, coţ bylo jenom částečně kompenzováno poklesem krátkodobých pohledávek), vedla k meziročnímu mírnému poklesu provozního cash flow po změnách v pracovním kapitálu (142 mil. Kč). Realizované výrazné investice spojené s rozvojem společnosti ovlivňují investiční cash flow (150 mil. Kč), které převýšilo provozní CF firmy. To bylo částečně pokryto načerpáním nových úvěrů (89 mil. Kč), zbylá část se promítla do zvýšení finančního majetku firmy (81 mil. Kč k 31.12.2011).50

3.4 Finanční ukazatelé Z hlediska úvěrových oddělení bank se rozlišují úvěry na krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé se vyuţívají na profinancování pohledávek a zásob, hraje hlavní roli splatnost pohledávek a likvidnost zásob. Ke zjištění přehledu pohledávek poslouţí bance zpravidla saldo pohledávek, u zásob - opravné poloţky k pohledávkám a zásobám. Růst vlastního kapitálu společnosti B se pozitivně projevuje na ukazatelích celkové zadluţenosti (pod 24%) a gearingu (méně neţ 17%). Generovaná EBITDA (309 mil. Kč) má příznivý vliv na velmi dobré ukazatele úrokového pokrytí (více neţ 37). Společnosti vychází velmi dobré ukazatele likvidity (běţná likvidita 2,9 zejména díky zásobám, příznivá okamţitá likvidita 0,4 z důvodu vysokého objemu finančního majetku (143 mil. Kč). Společnosti A vychází ukazatelé o mnoho hůře - celková zadluţenost 62%, gearing 114% (bankovní úvěry a výpomoci jsou vyšší neţ vlastní kapitál), EBITDA 118 mil. Kč díky

50

Společnost A přehled o peněţních tocích nezveřejnila.

53

niţší EBITDĚ vychází i nízké úrokové pokrytí 5,3. Společnosti oproti tomu vychází uspokojivě ukazatele likvidity zejména běţná likvidita 1,5; okamţitá likvidita 0,01).

3.4.1 Pracovní kapitál Řízení zásob, pohledávek a závazků má vliv na výši pracovního kapitálu. Čím vyšší je pracovní kapitál, tím niţší je riziko platební neschopnosti. Optimální pro společnost je, pokud se jí podaří zkrátit dobu obratu zásob, zkrátit dobu splatnosti odběratelům a prodlouţit dobu splatnosti dodavatelům. Zjištění potřeby financování krátkodobými úvěry probíhá přes výpočet pracovního kapitálu (WC). Výpočet pouţívají banky různými způsoby. Čistý pracovní kapitál (v tis. Kč) = (oběţná aktiva – dlouhodobé pohledávky + příjmy příštích období) – (krátkodobé závazky + krátkodobé bankovní úvěry + krátkodobé finanční výpomoci + výdaje příštích období) Ve zjednodušené formě k posouzení potřeby klientem postačí: WC = krátkodobé pohledávky z obchodních vztahů + zásoby – krátkodobé závazky z obchodních vztahů Výpočet WC společnosti A Varianta výpočtu dle banky: WC = (1 121 380 – 26 020 + 5 884) – (211 353 + 500 000 + 0 + 2 278) = 1 101 244 – 713 631 = 387 613 tis. Kč Varianta výpočtu dle klienta: WC = 418 772 + 666 190 – 170 470 = 314 921 tis. Kč Banka by u společnosti A mohla posoudit financování ve výši cca 271 000 tis. Kč. 30% by měla firma pokrýt sama z vlastních zdrojů.

54

Výpočet WC společnosti B Varianta výpočtu dle banky: WC = (1 038 503 – 0 + 594) – (202 380 + 131 300 + 0 + 22 861) = 1039097 – 356541 = 682 556 tis. Kč Varianta výpočtu dle klienta: WC = 172 178 + 713 093 – 77 549 = 807 722 tis. Kč Banka by u společnosti B mohla posoudit financování ve výši cca 478 000 tis. Kč. Klienti mají obvykle potřebu financování 100%, ale banka poskytne pouze 70% financování, firma tak zbytek (30%) profinancuje z vlastních zdrojů. Např. kontokorentním úvěrem je zpravidla financováno 60-80% pohledávek do splatnosti a do 30 dní po splatnosti (kaţdá banka má upraven podíl financování interním předpisem).

3.4.2 Zlaté pari pravidlo Zjištění potřeby financování zlatým pari pravidlem platí za podmínky, ţe dlouhodobý majetek bude ≤ vlastnímu kapitálu. Znamená to, ţe vlastní kapitál financuje dlouhodobý majetek. Taktéţ platí, ţe krátkodobé zdroje financují krátkodobý majetek. Tuto podmínku splňuje společnost A i B.

3.4.3 Zlaté bilanční pravidlo Zlaté bilanční pravidlo přináší pro banku vyšší riziko financování a návratnosti zdrojů.

55

Toto pravidlo platí za podmínky, ţe dlouhodobý majetek bude ≤ vlastnímu kapitálu + rezervy + dlouhodobé závazky + dlouhodobé bankovní úvěry (za předpokladu, ţe porostou trţby a podnik bude chtít výrobní kapacity). Tuto podmínku splňuje společnost A i B.

3.5 Závěr analýzy Obě společnosti dokázaly ustát a nastartovat další činnost po slabém roku 2010. Společnostem vzrostly trţby, objednávky, mohly tak navýšit počet zaměstnanců včetně mzdových nákladů. Společnosti generovaly zisk předchozího období, navýšily tak rezervní fondy a tím vzrostl i vlastní kapitál. Růst vlastního kapitálu má přímý vliv na růst pasiv, z čehoţ je patrné, ţe společnosti jsou zdravé. Vypovídací schopností o zdravé firmě je pokrytí závazků pohledávkami, u společnosti A plně, u společnosti B z části. Krátkodobé závazky z obchodních vztahů společností byly kryty krátkodobými úvěry, u společnosti B navíc nárůst investic pokrytých navýšením dlouhodobých úvěrů. Společnosti B vychází dobré dluhové pokrytí, je tedy moţnost ze strany banky navýšit čerpání, pokud o něj klient poţádá, do výše cca 70%, 30% by měl pokrýt vlastními zdroji. Bankovní úvěry společnosti A i B jsou zastaveny pohledávkami, u společnosti B navíc zástava k nemovitostem (pozemky, budovy). Společnosti mají významné postavení na trhu - konkurence, která nabízí rozsah úprav výrobků, je v ČR minimální. Navíc společnosti vykazují dobrou úroveň počtu zakázek, kterými jsou často na 6-12 měsíců vytíţeny. V souvislosti s hospodářskou krizí jejich výsadní postavení neohrozilo výši cen a mohly si je tak udrţet v dalším roce. Finanční situaci společnosti A i B lze hodnotit jako dobrou, s výrazným nárůstem provozní výkonnosti a dobrého finančního profilu firmy.

56

4 VYHODNOCENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA

Účelem vyhodnocení úvěrového rizika je komplexní zhodnocení veškerých rizik, která vznikají bance se vznikem a trváním úvěrového vztahu s klientem. Na základě provedené analýzy klienta se banka rozhodne, zda a za jakých podmínek úvěr schválí a poskytne. Pro schválení a poskytnutí úvěru by měl klient splňovat především stabilitu finančního hospodaření vyjádřenou stálou rentabilitou, obratem, podílem vlastního jmění na celkové bilanci, apod. Měl by řádně a včas plnit všechny smluvní a platební závazky vůči bance, včas předkládat účetní výkazy a jiné podklady, které si banka vyţádá.

4.1 Účel a výše poskytnutí úvěru/obchodu Úvěr můţe být z hlediska účelovosti posuzován dvěma způsoby financování. V prvním případě se jedná o účelové financování - příjemce úvěru můţe pouţít finanční prostředky z úvěru pouze na přesně stanovený účel, který je vymezen v úvěrové smlouvě. Pokud klient účelovost nedodrţí, můţe to banka povaţovat jako porušení podmínek smlouvy. V praxi si ponejvíce banky ošetří účelovost např. předloţením faktur z financování (např. profinancování koupě technologie). Ve druhém případě se jedná o poskytnutí neúčelové - příjemce úvěru můţe pouţít finanční prostředky dle vlastního uváţení, tudíţ není vymezen v úvěrové smlouvě ani účel pouţití. Výše poskytnutí úvěru je závislá na několika faktorech, jednak na poţadavku klienta a jeho schopnosti splácet úvěr, na účelu a zajištění úvěru a také na posouzení míry rizikovosti obchodu bankou.

57

4.2 Zajištění Zajištění vyuţívá banka (věřitel) jako prostředek k předejití ztrát a k dosaţení rychlého uspokojení pohledávek v případech, kdy dluţník nesplní své smluvní závazky vůči bance. Banky vyuţívají tento nástroj i jako doplnění zajištění, zejména pokud se zhorší kvalita současného zajištění, sníţí se cena zajištění nebo pokud dojde k zániku zajištění. Zajištění úvěrů závisí na poţadované výši a typu úvěru. Formy zajištění se všeobecně rozlišují na osobní51 a věcné zajištění52. Mezi zajišťovací instrumenty patří zástavní právo k nemovitostem (k budově, k rozestavěné budově, k pozemku), zástavní právo k věci movité (např. technologie, zásoby), zástavní právo k souboru věcí movitých (např. výrobní linka)53, zástavní právo k pohledávce, blankosměnky, ručení, bankovní záruky, termínované vklady, zástavní právo k cenným papírům, k obchodnímu podílu, k předmětu průmyslového vlastnictví (např. k ochranné známce), aj. Zástavní právo k nemovitostem vzniká podáním návrhu na vklad a zapsáním vkladu do katastru nemovitostí. Zástavní právo k movitostem vzniká sepsáním notářského zápisu (zapsáním notářem do Rejstříku zástav), odevzdáním movité věci do banky nebo předáním do úschovy nebo ke skladování třetí osobě. V případě zástavního práva k nemovitostem a movitostem (pokud jsou pojistitelné) banky vyţadují pojištění a vinkulaci pojistného plnění v jejich prospěch. Pojištění je sjednáno po celou dobu trvání zástavního práva proti riziku škody. Zástavní právo k pohledávce vzniká vkladem u banky, technicky zajištěným blokací prostředků na účtu s limitem (klient nemůţe disponovat s částkou do limitu), či blokací celé jistiny.

51

Osobní zajištění – bance ručí třetí osoba (fyzická nebo právnická). U korporátního segmentu ručí nejčastěji mateřská společnost.

52

Věcné zajištění – dává poskytovateli úvěru právo na určité majetkové hodnoty, vlastněné zpravidla příjemcem úvěru.

53

U zástavního práva k nemovitostem a movitostem je vyţadováno bankou ocenění, ať uţ interní nebo externí za spolupráce externího

odhadce.

58

Zástavní právo obecně zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zástavy, vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem, uplynutím doby, na níţ bylo zástavní právo zřízeno nebo v případě, sloţí-li zástavní dluţník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy. Zajištění můţe mít formu zástavy nemovitostí, movitostí (v obou případech je vyţadována bankou ocenění, ať uţ interní nebo externí za spolupráce externího odhadce), pohledávek, blankosměnky,

ručitelské

prohlášení, bankovní

záruky, termínovaným vkladem,

obchodním podílem, ochrannou známkou, aj.

4.3 Podmínky plnění Obecně se rozlišují dvě kritéria pro plnění podmínek, jedná se o splnění podmínek pro první čerpání úvěru, téţ jako odkládací podmínky, druhým kritériem je průběţné plnění podmínek vyplývající ze smluvní úvěrové dokumentace. Mezi odkládací podmínky se mohou řadit např. předloţení výpisu z obchodního rejstříku, předloţení faktur, smlouvy o díle, podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, aj. Při poskytnutí úvěrového produktu klientovi je důleţité i následné sledování jeho plnění podmínek, které vyplývají ze smlouvy (podmínky jako je vyhodnocení pari passu, negative pledge, ownership clause, MAC, finančních ukazatelů54). Další podmínkou plnění bývá předloţení

poţadovaných

dokumentů,

doplňujících

smluv

obchodu,

předloţení

pohledávek, stavu zásob, hospodářského a finančního plánu, aj. Zaplacení veškerých poplatků ze smluvní dokumentace, zpravidla se jedná o poplatky za sjednání úvěru. V obou případech si banky provádějí interní kontroly a vyhotovují o tomto úkonu zápis, který můţe mít formalizovaný postup či pouze doporučený.

54

Vymezení pojmů v podkapitole 2.7.

59

5 ŘÍZENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA BANKOU Řízení úvěrového rizika představuje v kaţdodenním fungování banky zásadní činnost. Banky se chovají obezřetně a v případě neočekávaných ztrát musí vytvářet ekonomický kapitál k jejich pokrytí. Dostatečnou tvorbu ekonomického kapitálu ke krytí rizik nařizuje regulátor bankovního trhu Česká národní banka (ČNB) rovněţ dle výstupů Basilejského výboru pro bankovní dohled. Od 1. ledna 2008 banky plní poţadavky podle pravidel Basel II, která byla ČNB implementována vyhláškou ČNB č. 123/2007, o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry. Vzhledem k důleţitosti úvěrového rizika je nutné toto riziko identifikovat (kde a jak vzniká), měřit, zajistit (pomocí limitů a prevence), sledovat (skutečná velikost rizika vůči povolené), řídit (na úrovni jednotlivých úvěrových produktů, na úrovni úvěrového portfolia a na úrovni bankovního portfolia) a snaţit se jej co nejvíce eliminovat.55 U korporátních bank je kladen důraz zejména na hodnocení, průběţné monitorování klientů, tvorbu opravných poloţek a rezerv, zajištění a úspěšnost vymáhání.

5.1 Řízení úvěrových rizik v korporátních bankách Jednou z významných součástí řídicího a kontrolního systému České spořitelny (dále ČS) jsou procesy řízení rizik, kterým je věnována velká pozornost odpovídající velikosti banky, sloţitosti a mnoţství produktů, segmentů a obchodních a jiných aktivit. ČS má vypracovanou strategii řízení rizik, schválenou představenstvem banky, která obsahuje zásady řízení rizik, zahrnující procesy identifikace, monitorování a měření rizik, soustavy limitů a omezení. Uplatňováním těchto zásad je riziko udrţováno v přijatelné výši tak, aby se zachovala efektivnost procesů řízení banky. 55

KRAJÍČEK, J. Ekonomika a řízení bank. Studijní materiál, s. 72.

60

Na řízení rizik se v ČS podílejí následující útvary - úsek centrálního řízení rizik, který je zodpovědný především za trţní a operační rizika a za konsolidované řízení rizik celé Finanční skupiny ČS; úseky řízení úvěrového rizika a kontroling úvěrového rizika a řízení portfolia zodpovědné za řízení úvěrového rizika celé skupiny; úsek řízení bilance finanční skupiny, který řídí riziko čistého úrokového příjmu bankovní knihy (investičního portfolia) a riziko likvidity na základě rozhodnutí výboru pro řízení aktiv a pasiv. Rozhodovací pravomoc v oblasti řízení rizik mají kromě představenstva společnosti příslušné výbory - výbor pro řízení aktiv a pasiv (ALCO); úvěrový výbor představenstva ČS; výbor pro operativní řízení likvidity (OLC). Při řízení úvěrových rizik pouţívá ČS jednotnou metodiku, která je upravena v holdingové normě a stanoví postupy, role a odpovědnosti. Úvěrová politika zahrnuje pravidla obezřetného úvěrového procesu; pravidla přijatelnosti zákaznických segmentů vzhledem k jejich hlavním aktivitám, zeměpisným oblastem, maximální lhůty splatnosti, produktu a účelu úvěru; základní rámec systému hodnocení (ratingu), stanovení a revize ratingu dluţníka; základní principy systému limitů a struktury schvalovacích úrovní; pravidla pro řízení zajištění úvěrů; strukturu základních produktových kategorií; metodiku výpočtu opravných poloţek a rizikově váţených aktiv. Limity angaţovanosti jsou stanoveny jako maximální přípustná výše angaţovanosti banky vůči jednotlivému klientovi nebo skupině ekonomicky spjatých osob. Systém je nastaven tak, aby chránil výnosy a kapitál banky před koncentrací rizika. Struktura schvalovacích pravomocí je zaloţena na principu významnosti dopadu případné ztráty z poskytnutého úvěru do finančního hospodaření banky a rizikovosti příslušného úvěrového případu. Nejvyšší schvalovací pravomoci má úvěrový výbor dozorčí rady a úvěrový výbor představenstva. Niţší schvalovací pravomoci jsou odstupňovány podle seniority pracovníků úseků řízení úvěrových rizik. Pro určení rizikových parametrů, jako je pravděpodobnost selhání (PD), ztráta z úvěrů v selhání a úvěrové konverzní faktory (tj. koeficienty slouţící k převodu podrozvahových poloţek na rozvahové viz bankovní záruky), pouţívá ČS vlastní interní modely. Všechny 61

modely jsou v souladu s poţadavky Basel II. Monitoring historických rizikových parametrů a jejich predikce vytvářejí prostředí pro kvantitativní řízení portfolia. ČS v současnosti pouţívá rizikové parametry při monitorování výše úvěrového rizika, správě portfolia v selhání a oceňování rizik. Aktivní pouţívání rizikových parametrů v managementu banky umoţňuje získat podrobné informace o moţné citlivosti základních segmentů portfolia na vnitřní i vnější změny. ČS řídí riziko koncentrace úvěrového portfolia systémem limitů velkých angaţovaností. Limity velkých angaţovaností jsou stanoveny jako maximální angaţovanost přijatelná pro banku vůči jednotlivému klientovi či ekonomicky spjaté skupině klientů při daném ratingu a zajištění. Systém je nastaven tak, aby v portfoliu nedocházelo k přílišné koncentraci rizika vůči malému počtu klientů. Nastavení systému je zaloţeno na maximální výši ekonomického kapitálu, který můţe být alokován na jednu skupinu klientů.56 Skupina ČSOB řídí rizika a kapitál v procesu jeho průběţné identifikace, měření a sledování za pouţití systému stanovených limitů a jiných kontrol. Skupina primárně alokuje kapitál do svých dceřiných společností a obchodních jednotek tak, aby bylo dosaţeno přijatelného poměru mezi riziky a výnosy. Systém řízení rizik a kapitálu je definován Představenstvem Skupiny v souladu s obchodními a rizikovými strategiemi skupiny KBC se zaměřením na včasnou identifikaci a řízení rizikových trendů. Systém řízení rizik a kapitálu ve Skupině je vyvíjen v souladu s interními poţadavky na řízení rizik a kapitálu, v souladu s poţadavky Basel II, Basel III (po jeho implementaci) a v souladu s regulačními poţadavky ČNB. Organizace řízení rizik a kapitálu je ve Skupině zaloţena na principech oddělení akceptace rizika od jeho řízení a kontroly. Řízení rizik a kapitálu je strukturováno tak, aby mohlo fungovat nezávisle na funkcích front office (včetně rozhodování o jednotlivých transakcích). Nicméně, front office je primárně odpovědný za fungování systému řízení rizik a kapitálu, a to v oblasti prvotní kontroly. Cílem řízení rizik a kapitálu ve skupině ČSOB je v úzké spolupráci s obchodními odděleními dosahovat přijatelné rovnováhy mezi výnosy a riziky, nikoli pouze minimalizovat rizika.

56

Česká spořitelna. Výroční zpráva, 2012. S. 41-42.

62

Řízení rizik a kapitálu je ve Skupině centralizováno na úrovni ČSOB. Nicméně kaţdá z dceřiných a přidruţených společností a společných podniků Skupiny má vlastní oddělení pro řízení a kontrolu rizik. Velikost a odpovědnosti těchto oddělní jsou přizpůsobeny poţadavkům kladeným na danou společnost strategiemi a politikami skupinového řízení rizik a kapitálu. Všechna rozhodnutí přijatá na skupinové úrovni jsou pro dceřiné a přidruţené společnosti a společné podniky ve Skupině povaţována za doporučení a vyţadují konečné schválení příslušným orgánem dceřiné a přidruţené společnosti či společného podniku. Model řízení rizik a kapitálu zaváděný v ČSOB skupině od roku 2011 je zaloţen na principech - za řízení rizik a kapitálu jsou v první řadě zodpovědná společně obchodní a úvěrová oddělení, která musí všechna svá rozhodnutí činit systematicky s ohledem na dopady na řízení rizik a kapitálu; řízení rizik a kapitálu má být konzistentní v celé skupině KBC, včetně skupiny ČSOB. Manaţerská rozhodnutí mají být v souladu se strategií skupiny KBC a mají být vázána na rizikové a kapitálové ukazatele, jako je rentabilita průměrného vlastního kapitálu (ROAE) a rentabilita alokovaného kapitálu (ROAC); řízení rizik a kapitálu má být nezávislé a vertikálně integrované a má být začleněno do struktury Skupiny tak, aby v kaţdém rozhodování v celé skupině ČSOB byly dostatečně zohledněny dopady na řízení rizik a kapitálu; řízení rizik a kapitálu má úzce spolupracovat s ostatními útvary s cílem dosáhnout přijatelné rovnováhy mezi výnosy a riziky, nikoli se zaměřit pouze na minimalizaci rizik; Představenstvo Skupiny má určovat přijatelnou míru rizika a rámec, v němţ se můţe Skupina pohybovat. S pohybem mimo tento rámec musí Vrchní ředitel pro řízení rizik (CRO) souhlasit; proces monitorování a vykazování rizik má být standardizovaný a transparentní, aby umoţňoval včasná rozhodnutí na strategické i operativní úrovni. Úvěrové riziko představuje pro ČSOB moţnou ztrátu plynoucí z neplnění smluvní povinnosti ze strany povinné (tj. dluţníka, ručitele, smluvního partnera v obchodních vztazích nebo emitenta dluhového cenného papíru) v důsledku platební neschopnosti nebo nedostatku vůle splácet nebo v důsledku událostí způsobených politickým rozhodnutím. Naposledy zmíněné riziko je také popisováno jako „riziko země“. Skupina řídí úvěrové riziko pomocí hranic stanovených pro výši rizika, které je ochotna přijmout u jednotlivých protistran a v jednotlivých geografických regionech a odvětvích, přičemţ monitoruje objemy úvěrového portfolia v těchto kategoriích ve vztahu k takto 63

stanoveným limitům. Skupina zavedla proces kontroly úvěrové kvality s cílem včas identifikovat moţné změny úvěrové bonity protistran a to včetně pravidelných kontrol zajištění. Skupina vyuţívá pro výpočet kapitálového poţadavku přístup Internal Rating Based (IRB) Foundation pro neretailové expozice. Výsledkem je měření, sledování a řízení úvěrového rizika na základě principů tohoto přístupu. Riziko protistrany u neretailových subjektů (korporátní klienti, neretailoví SME klienti, banky, ostatní finanční instituce) je řízeno na základě statistických modelů predikce selhání. Hodnoty Loss Given Default a Exposure at Default vycházely z regulatorních hodnot pro výpočet kapitálového poţadavku a z expertních odhadů kombinovaných s historickými daty. Ty slouţí k rozhodování ve schvalovacím procesu. Výsledky modelů Skupina vyuţívá pro výpočet kapitálových poţadavků a současně pro účely rozhodování ve schvalovacím procesu. Selhání je definováno jako situace, kdy zákazník nebude plnit svůj závazek řádně a včas, aniţ by Skupina přistoupila k plnění ze zajištění; alespoň jedna splátka jistiny nebo příslušenství vůči bance je po splatnosti déle jak 90 dnů. Skupina řídí svou angaţovanost vůči neretailovým subjektům stanovením limitů protistran, které jsou zaloţeny na interním ratingu, který je dané protistraně individuálně přiřazen. Ratingy vycházejí ze statistických ratingových modelů, které vyhovují poţadavkům na IRB Advanced modely a které berou v úvahu jak finanční, tak nefinanční údaje. V rámci ratingové stupnice řadí klienty s nejlepším ratingem (blíţe k 1), na stupnici 11 a 12 představují klienty, jejichţ úvěry jsou po splatnosti více jak 90 dní, jsou v insolvenčním řízení nebo je dle rozhodnutí Úvěrového oddělení Skupiny část nebo celý úvěr nedobytný. Na stupnici 10 zahrnuje klienty, u kterých je dle rozhodnutí Úvěrového oddělení Skupiny splacení úvěru velmi nepravděpodobné, ale ţádné ze závazků klienta nejsou po splatnosti více jak 90 dní; nebo restrukturalizované úvěry bez ohledu na to, zdali jsou po splatnosti či nikoliv (po šesti měsících řádného splácení mohou být restrukturalizované úvěry překlasifikovány. Na Stupnici 1 aţ 9 představují zbylé úvěrové expozice. PD ratingy jsou vyuţívány nejen pro měření, sledování a řízení úvěrového rizika, ale mimo jiné i pro určení úrovně schvalování, zajištění a stanovení cen. Skupina poskytuje za své klienty záruky a akreditivy třetím stranám, které mohou vyţadovat, aby Skupina za tyto klienty prováděla úhrady plateb. Od zákazníků se následně 64

takovéto platby inkasují na základě podmínek stanovených příslušnou úvěrovou dokumentací. Tyto záruky vystavují Skupinu podobným rizikům jako půjčky a k jejich zmírnění slouţí tytéţ řídicí procesy a politiky. Skupina se s riziky spojenými s úvěrovými závazky vypořádává především nenačerpanými přísliby nebo podrozvahovými produkty. Expozice nenačerpaných příslibů vyplývající z právně účinného závazku poskytnout úvěr na poţádání klienta, přičemţ klient přislíbený úvěr doposud nezačal čerpat. V mnoha případech je takovýto příslib podmíněn takzvanými podmínkami pro čerpání. Tyto typy expozic zahrnují velký objem krátkodobých expozic (obsahujících především přísliby určené k řízení pracovního kapitálu klientů) s durací nepřesahující jeden rok. Expozice podrozvahových produktů se skládají z bankovních záruk a/nebo akreditivů. Skupina poskytuje záruky a akreditivy za své klienty třetím stranám, které mohou vyţadovat, aby Skupina za tyto klienty prováděla úhrady plateb. Od zákazníků se následně takovéto platby inkasují na základě stanovených podmínek příslušnou úvěrovou dokumentací. Podrozvahové produkty jsou záleţitostí především korporátního sektoru a často se skládají výkonnostních a zálohových plateb pro lokální stavební společnosti. Riziko vyplývající z příslibů je Skupinou vnímáno podobně jako riziko vyplývající z poskytování úvěrů, a proto je monitorováno a řízeno za vyuţití stejných procesů a politik jako úvěrové riziko. Skupina řídí úvěrové riziko ve třech hlavních portfoliích - Úvěrovém portfoliu, Investičním portfoliu a Obchodním portfoliu. Mimo tyto tři hlavní skupiny se úvěrové riziko váţe rovněţ na vypořádací aktivity (korespondenční bankovnictví, započtení pohledávek generované systémem elektronického mýtného, které ČSOB spravuje pro českou vládu EToll), kde je ovšem riziko omezené, jelikoţ protistranami jsou buď dobře hodnocené Skupiny (rating AA nebo lepší), vládní instituce nebo společnosti se zárukami dobře hodnocených bank. Individuální proces schvalování, monitoringu a zpracování úvěrů je předmětem rámce řízení rizik a kapitálu připravovaného a obstarávaného Úvěrovými odděleními Skupiny a schvalovaného specifického řízení rizika (RSMD) a/nebo Vrchního ředitele pro řízení rizik

65

(CRO). Úvěrová oddělení jsou rovněţ zodpovědná za implementaci těchto rámců a zajištění jejich shody s rizikovými limity a přístupem k riziku.57 Obecným cílem řízení rizik v Komerční bance (dále KB) je harmonizace procesů a nástrojů řízení rizika v celé Skupině. Banka umoţňuje vybraným dceřiným společnostem (SGEF, ESSOX, Factoring KB) sdílený přístup do vybraných aplikací systému úvěrového rizika tak, aby se sjednotil přístup v oblasti úvěrového rizika k těm společným klientům, kteří k tomu Skupině poskytli výslovný souhlas. Banka také spolupracuje na optimalizaci procesů poskytování úvěrů (Modrá pyramida, SGEF, ESSOX, Factoring KB) za účelem podpory obchodních synergií. KB se zaměřila v roce 2012 na novou podobu systému schvalování s důrazem na posílení pravomocí obchodníků, včetně vylepšení souvisejícího reportingu rizik a zintenzivnění cílené komunikace risku s obchodním místem; na optimalizaci úvěrových procesů a podporu obchodních aktivit Skupiny v rámci programu Ambice 2015; na posílení monitoringu úvěrového rizika s ohledem na zkušenosti získané během předchozí sestupné fáze hospodářského cyklu; na aktualizaci klíčových rizikových modelů v souladu s posledními pozorováními vývoje portfolia s cílem udrţet odpovídající marţe během celého hospodářského cyklu, včetně optimalizace modelů vyhodnocujících informace z úvěrových registrů a vnitřního registru rizikových subjektů; zavedení tzv. riskové akademie, která zajišťuje nepřetrţité vzdělávání pracovníků Banky v oblasti řízení rizik (nejen pracovníků obchodních míst, ale také pracovníků úseku Řízení rizik); zapojení do projektů SG, které jsou věnované vytváření synergií ve skupině SG.58 Představenstvo UniCredit Bank Czech republic (dále UCB) je odpovědné za celkovou strategii řízení rizik, kterou schvaluje a pravidelně vyhodnocuje. Představenstvo vytvořilo Výbor pro řízení aktiv a pasiv (ALCO), Úvěrový výbor a Výbor pro řízení operačního rizika, které jsou odpovědné za sledování a řízení jednotlivých rizik dle jejich specifické oblasti. Tyto výbory reportují na pravidelné bázi představenstvu banky.

57

ČSOB. Výroční zpráva, 2012. s. 129-138.

58

Komerční banka. Výroční zpráva, 2012. s. 52.

66

UCB je vystavena úvěrovému riziku z titulu svých obchodních aktivit, poskytování úvěrů, zajišťovacích transakcí, investičních aktivit a zprostředkovatelských činností. Úvěrové riziko je řízeno jak na úrovni jednotlivého klienta (transakce), tak na úrovni portfolia. Na řízení úvěrových rizik se bezprostředně podílejí úseky Úvěrového underwritingu, Úvěrových modelů a reportingu a Úvěrových operací. Všechny tyto úseky jsou organizačně nezávislé na obchodních divizích a podléhají přímo členu představenstva odpovědnému za divizi řízení rizik. Banka ve své úvěrové politice definuje obecné zásady, metody a nástroje pouţívané za účelem identifikace, měření a řízení úvěrových rizik. Za stanovení úvěrové politiky banky odpovídá úsek Úvěrových modelů a reportingu, který ji v pravidelných intervalech, nejméně však jednou ročně, téţ přehodnocuje. Ve svých interních předpisech banka rovněţ definuje schvalovací kompetence pro úvěrové obchody, včetně vymezení odpovědností a pravomocí Úvěrového výboru banky. Úvěrové riziko je na úrovni klienta řízeno prostřednictvím analýzy jeho bonity a následného stanovení limitů úvěrové angaţovanosti. Řízení úvěrového rizika na úrovni portfolia zahrnuje zejména výkaznictví o úvěrovém portfoliu, včetně analýz a monitoringu trendů v jednotlivých dílčích úvěrových portfoliích. Banka sleduje svoji celkovou expozici vůči úvěrovému riziku, tzn. zohledňuje veškeré své rozvahové i podrozvahové expozice a kvantifikuje očekávanou ztrátu ze své úvěrové expozice. UCB pravidelně sleduje svoji úvěrovou angaţovanost vůči jednotlivým hospodářským odvětvím, zemím či ekonomicky spjatým skupinám dluţníků. Banka pravidelně měří koncentrační riziko úvěrového portfolia a případně stanovuje koncentrační limity ve vztahu k jednotlivým hospodářským odvětvím, zemím či ekonomicky spjatým skupinám dluţníků. Vývojem trhu v roce 2012 v oblasti úvěrového rizika došlo v UCB k úpravě specifických úvěrových politik pro klienty působící ve vybraných odvětvích (financování komerčních nemovitostí, energetika, automobilový průmysl, stavebnictví, strojírenství, chemický průmysl a doprava). Dále se zaměřila na zpřesnění procesu identifikace úvěrových podvodů., posílení procesu monitoringu úvěrového portfolia (včasné identifikace

67

varovných signálů) a procesu vymáhání úvěrových pohledávek a průběţné zdokonalovala ratingové modely banky.59

5.1.1 Hodnocení a monitoring kreditního rizika ČS vychází při řízení úvěrového rizika z informací ze svého vlastního portfolia a z informací z portfolií dalších členů Finanční skupiny ČS. Banka dále vyuţívá informací z externích informačních zdrojů, např. z Credit Bureau, z Centrálního registru úvěrů, nebo vyuţívá ratingů renomovaných ratingových agentur. Rozsáhlá datová základna, která je pro účely řízení úvěrového rizika k dispozici, slouţí jako základ pro modelování úvěrového rizika a jako podpora při vymáhání pohledávek, oceňování pohledávek a kalkulaci ztrát. Rating je povaţován za jeden z klíčových nástrojů řízení rizik. Banka pouţívá klientský rating pro měření rizikovosti protistrany. Klientský rating odráţí pravděpodobnost selhání dluţníka v následujících 12 měsících. Hodnocení dluţníka a stanovení interního ratingu je součástí kaţdého schvalování úvěru nebo zásadních změn v úvěrových podmínkách. Hodnocení dluţníka zohledňuje jeho finanční situaci i nefinanční charakteristiky. U korporátních dluţníků se jedná především o analýzu silných a slabých stránek, např. kvalitu managementu, konkurenceschopnost apod. V rámci řízení rizika banka rozděluje své klienty na klienty „v selhání“ a „bez selhání“. Pro korporátní klienty banka pouţívá třináctistupňovou ratingovou soustavu. Pro všechny klienty „v selhání“ banka pouţívá ratingový stupeň „R“, který se dále dělí podle příčiny selhání. Všechny důleţité informace pro hodnocení jsou shromaţďovány a ukládány centrálně. Banka provádí pravidelné (min. jednou ročně) revize stanovení interního ratingu. Metodika interního ratingu je vylisována na základě historických dat vyuţitím statistických modelů. V souladu s poţadavky regulátora je zajištěn dohled nad procesem validace metodiky interních ratingů nezávislým subjektem.60

59

UniCredit Bank. Výroční zpráva, 2012. s. 49-50,59.

60

Česká spořitelna. Výroční zpráva, 2012. s. 41-42.

68

Proces individuálního monitoringu je v ČSOB vyuţíván pro všechny neretailové úvěrové expozice. Úvěry s hodnocením PD (probability of default - pravděpodobnost selhání) 1 – 7 jsou monitorovány Distribučním oddělením za podpory monitorovacích aplikací, úvěry s hodnocením PD 8 – 12 jsou monitorovány Oddělením pro klasifikované úvěry, které je organizačně řazeno pod Úvěrové oddělení. Nezávisle na hodnocení se minimálně jednou za rok předkládá k přezkoumání příslušné schvalovací úrovni plný úvěrový návrh. Vývoj některých ukazatelů je ovšem důvodem pro častější přezkoumání příslušných úvěrových expozic. Mezi tyto ukazatele patří nejen porušení smluvních podmínek (např. nedodrţení finančních či nefinančních kovenantů nebo neplacení poplatků, úroku nebo jistiny), ale také události, které nepředstavují přímé porušení smlouvy, jako například neočekávaná změna managementu, která by mohla vést ke zhoršení finanční situace. Pro rizikovější případy můţe CSC určit periodu přezkoumání významně kratší neţ jeden rok. Obecně platí, ţe zákazníci s horším PD ratingem jsou častěji přezkoumáváni neţ zákazníci s lepším PD ratingem. Risk Function nebo Úvěrové oddělení můţe poţadovat okamţité přezkoumání konkrétních úvěrů nebo typů úvěrových angaţovaností v případě, kdy určitý sektor ekonomiky vykazuje znaky zhoršení. Oblast realitního segmentu, akvizičních financí a projektového financování jsou vedle ročního monitoringu podrobovány také čtvrtletnímu přezkoumávání od CSC, během kterého jsou u nejvýznamnějších úvěrových expozic prověřeny základní aspekty úvěrového rizika. Na základě výstupu těchto krátkodobých přezkoumání můţe CSC okamţitě vyţádat kompletní přezkoumání úvěru a v rámci smluvních podmínek je moţné ihned podniknout příslušné kroky k ochraně Skupiny. Tyto kroky zahrnují blokaci dalšího čerpání úvěru, ţádost o navýšení základního kapitálu či dodatečného zajištění úvěru. Vedle ročního monitoringu je na neretailové SME klienty aplikován proces kolektivního monitoringu, kde jsou na čtvrtletní bázi sledovány interní limity a kovenanty specifikované v úvěrové dokumentaci. Toto monitorování plnění limitů a kovenantů je zaloţeno na informacích poskytnutých klienty ve zprávách od dodrţování kovenantů. Jejich porušení je impulsem k výše popsanému procesu individuálního přezkoumání. Pro obojí, korporátní a neretailové SME klienty, je řízení klasifikovaných úvěrů odpovědností Oddělení pro klasifikované úvěry. Úvěrová expozice je převedena do Oddělení pro klasifikované úvěry v okamţiku, kdy její hodnocení dosáhne hodnoty PD 8 u 69

neretailových SME klientů, respektive PD 9 u korporátních klientů. Hodnocení PD 8 je u korporátních klientů impulsem pro vyţádání písemného doporučení od Oddělení pro klasifikované úvěry. Při posuzování poklesu hodnoty úvěru se bere v úvahu zejména, zda zpoţdění splátek jistiny nebo úroků přesáhlo 90 dní nebo zda jsou známy jakékoli potíţe protistran s hotovostními toky, zhoršení úvěrového ratingu, popřípadě zda došlo k porušení původních podmínek smlouvy. Skupina se zabývá posuzováním poklesu hodnoty ve dvou oblastech: individuální znehodnocení a kolektivní znehodnocení. Individuální znehodnocení souvisí s jednotlivými aktivy, u kterých byl zaznamenán objektivní důkaz selhání, zatímco kolektivní znehodnocení je aplikováno na skupiny aktiv, které na základě statistických informací pravděpodobně zahrnují jiţ znehodnocená aktiva, jejichţ znehodnocení zatím nebylo zjištěno individuálně.61 Řízení kreditního rizika v KB je zaloţeno na komplexním posouzení rizikového profilu klientů z finančního i kvalitativního hlediska s vyuţitím pokročilých skóringových a hodnoticích nástrojů a individuálním schválením příslušným manaţerem rizik nebo obchodním manaţerem. Systém schvalování je nastaven tak, aby odráţel rizikový profil protistran a úroveň poţadovaných kompetencí pro jejich hodnocení. Kaţdá úvěrová expozice můţe vzniknout teprve poté, co byl řádně stanoven úvěrový limit. Řízení úvěrových limitů a jejich monitoring jsou klíčové pro řízení úvěrových rizik Skupiny a slouţí také pro řízení koncentračního rizika. Všechny modely KB – skóringové, hodnoticí, LGD a EAD, byly pololetně zpětně testovány, jejich kvalita byla pečlivě sledována a jakékoliv zhoršení vedlo k nápravným opatřením.62 Analýza v UCB se zaměřuje na postavení klienta na relevantním trhu, hodnocení jeho finančních výkazů, predikci jeho schopnosti dostát svým závazkům apod. Výsledkem analýzy je mj. stanovení ratingu, který odráţí pravděpodobnost selhání (defaultu) klienta a zohledňuje kvantitativní, kvalitativní i behaviorální faktory. Analýza bonity, stanovení limitů úvěrové angaţovanosti a ratingu se provádí jak před poskytnutím úvěru, tak i pravidelně v průběhu úvěrového vztahu s klientem.

61

ČSOB. Výroční zpráva, 2012. s. 41-42.

62


70

Interní ratingový systém je tvořen 26 ratingovými třídami (1 aţ 10 s pouţitím „+“ a „–“ u některých ratingových tříd – 1+; 1; 1–; 2+ atd.). Pro zařazení klienta do příslušné ratingové třídy banka (kromě případné doby pohledávky po splatnosti) hodnotí také klientovy finanční ukazatele (struktura a vzájemné vztahy relevantních poloţek rozvahy, výkazu zisku a ztráty, cash flow), kvalitu managementu, vlastnickou strukturu, postavení klienta na trhu, kvalitu klientova výkaznictví, jeho výrobního zařízení, chování klienta na účtech apod. Klientům s pohledávkami kategorizovanými jako pohledávky nestandardní, pochybné či ztrátové musí být vţdy přiřazena ratingová třída pro klienty v selhání, tj. jedna z ratingových tříd 8–, 9 či 10. V případě, ţe je dostupné externí hodnocení dluţníka připravené renomovanou ratingovou agenturou, přihlíţí banka při zařazení dluţníka do příslušné ratingové třídy také k výsledkům tohoto hodnocení. Toto hodnocení však nenahrazuje vnitřní kategorizaci podle ratingového systému banky. Jako dodatečný zdroj informací pro posouzení bonity klienta banka aktivně vyuţívá dotazů do úvěrových registrů, zejména CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., Centrálního registru úvěrů ČNB a registru sdruţení SOLUS.63

5.1.2 Opravné položky a rezervy ČS pouţívá metodiku tvorby opravných poloţek, která je v souladu s mezinárodními účetními standardy IFRS. Pro portfolia pohledávek, u nichţ nebylo zjištěno individuální znehodnocení, se počítají portfoliové opravné poloţky. Jejich výše je určena pomocí modelů zaloţených na historické zkušenosti banky. Významnou sloţku těchto modelů tvoří rizikové parametry PD a LGD. Pro pohledávky, u nichţ bylo zjištěno znehodnocení, se opravné poloţky počítají individuálně. V případě všech neretailových pohledávek s expozicí vyšší neţ 5 mil. Kč se pouţívá metoda diskontovaných očekávaných peněţních toků. V případě ostatních pohledávek se míra znehodnocení stanovuje statisticky na základě historické zkušenosti s průběhem vymáhání podobného typu pohledávek. Opravné poloţky všech pohledávek jsou přehodnocovány měsíčně.64 63

UniCredit Bank. Výroční zpráva, 2012. s. 50.

64

Česká spořitelna. Výroční zpráva, 2012. s. 42.

71

Skupina ČSOB individuálně určí výši opravných poloţek ke kaţdému individuálně hodnocenému úvěru, u kterého existuje objektivní důkaz o sníţení hodnoty. Mezi faktory uvaţované při stanovování výše opravné poloţky patří udrţitelnost obchodního plánu protistrany, schopnost udrţet výkonnost v okamţiku, kdy se objeví finanční potíţe, předpokládané příjmy a očekávaná výplata dividend, dojde-li k úpadku, dostupnost jiné finanční podpory a realizovatelná hodnota zajištění i načasování očekávaných peněţních toků. Ztráty ze sníţení hodnoty se vyhodnocují vţdy k rozvahovému dni, pokud si ovšem nepředvídatelné okolnosti nevyţádají zvýšenou pozornost. Kolektivní opravné poloţky se vyuţívají u úvěrů a půjček, kde doposud neexistuje objektivní důkaz potvrzující individuální sníţení hodnoty a tedy vyjadřují znehodnocení, které je pravděpodobně zahrnuto ve skupině aktiv. Výše kolektivních opravných poloţek je posuzována na základě statistických odhadů ke konci kaţdého účetního období. Ztráty ze sníţení hodnoty se odhadují na základě historické ztráty v portfoliu; aktuální ekonomické podmínce; přibliţném zpoţdění mezi okamţikem, kdy pravděpodobně ke vzniku ztráty došlo a okamţikem, kdy bude ztráta individuálně posuzována při tvorbě opravných poloţek na ztrátu ze sníţení hodnot; rovněţ očekávané příjmy a výnosy po sníţení hodnoty. Lokální management je odpovědný za stanovení délky tohoto období. V letech 2011 i 2010 Skupina pouţila jednotné období v délce čtyř měsíců. Finanční záruky a akreditivy se posuzují obdobně jako půjčky a podobně se k nim vytvářejí i rezervy. Smluvní hodnoty představují maximální úvěrové riziko, které by Skupina podstoupila v případě, ţe dojde k úplnému čerpání podrozvahového závazku, klient závazek nesplatí a hodnota případného zajištění by byla nulová. Řada úvěrových příslibů je zajištěna a u většiny z nich se neočekává, ţe budou čerpány do doby své splatnosti. Celkové smluvní hodnoty úvěrových příslibů proto nemusejí představovat riziko ztráty nebo budoucí nároky na peněţní prostředky.65

65

ČSOB. Výroční zpráva, 2012. s. 123, 147-148.

72

KB klasifikuje veškerá svá aktiva z finančních činností do pěti kategorií v souladu s vyhláškou České národní banky č. 123/2007 Sb. na základě jak kvantitativních kritérií (platební morálka a finanční výkazy), tak i kritérií kvalitativních (detailní znalost klienta, jeho chování a historie). Od roku 2008 uplatňuje KB princip sdílení při klasifikaci spoluţadatele a ručitele u pohledávek v selhání, v souladu s pravidly Basel II. Všechny významné klasifikované angaţovanosti jsou posuzovány individuálně, nejméně čtvrtletně, Výborem pro opravné poloţky nebo specialisty vymáhání. Opravné poloţky jsou vytvářeny na základě současné hodnoty očekávaných budoucích peněţních toků a po zváţení všech dostupných informací, včetně odhadu hodnoty zajištění a očekávané délky procesu inkasa pohledávky. Opravné poloţky k ostatním pohledávkám (zejména v drobném bankovnictví) jsou vytvořeny na základě statistických modelů s přihlédnutím ke specifikům daných pohledávek (klientskému segmentu, typu produktu, klasifikaci rizika). Tyto modely vyvinuté podle poţadavků Basel II byly implementovány v roce 2007 a jsou pravidelně aktualizovány na základě pozorování posledních ztrát a nových rizikových faktorů s ohledem na fázi hospodářského cyklu. KB rovněţ implementovala pravidelné zpětné testování modelů, aby pečlivě sledovala jejich kvalitu, a identifikovala tak včas jejich potenciální zhoršení.66 UCB provádí měsíčně kategorizaci svých pohledávek z finančních činností v souladu s vyhláškou ČNB č. 123/2007 Sb. Banka pravidelně posuzuje, zda nedošlo ke sníţení rozvahové hodnoty pohledávek; v případě, ţe takové sníţení identifikuje, účtuje banka k jednotlivým pohledávkám, resp. portfoliím pohledávek, ztrátu ze sníţení hodnoty v souladu s IFRS. Ztrátu ze sníţení hodnoty jednotlivých pohledávek banka účtuje, dojde-li ke sníţení rozvahové hodnoty jednotlivé pohledávky a banka takovou pohledávku, resp. její část odpovídající ztrátě z rozvahové hodnoty, neodepíše. Banka posuzuje sníţení rozvahové hodnoty u všech sledovaných pohledávek a pohledávek se selháním dluţníka. Banka pohledávky odepisuje v zásadě tehdy, pokud jiţ neočekává ţádný výnos z pohledávky ani ze zajištění k této pohledávce přijatého. Banka stanovuje ztrátu ze sníţení

66


73

hodnoty jednotlivých pohledávek; ztráta ze sníţení rozvahové hodnoty je rovna rozdílu mezi rozvahovou hodnotou pohledávky sníţenou o hodnotu materiálně ocenitelného zajištění a diskontovanou hodnotou očekávaných peněţních toků z nezajištěné části pohledávky. Ztráta ze sníţení hodnoty je přiřazena jednotlivým portfoliím, nerozděluje se a nepřiřazuje se k jednotlivým pohledávkám zařazeným do tohoto portfolia. Při účtování ztráty ze sníţení hodnoty portfolií pohledávek banka vychází z existence časové prodlevy mezi okamţikem, kdy nastala skutečnost vedoucí ke sníţení hodnoty pohledávky, a časovým okamţikem, kdy je sníţení hodnoty pohledávky zaznamenáno bankou (tj. kdy je pohledávka vyjmuta z portfolia standardních pohledávek a sníţení hodnoty je posuzováno podle zásad platných pro posuzování jednotlivých pohledávek, resp. je účtována ztráta ze sníţení k příslušné jednotlivé pohledávce) – koncept tzv. „incurred loss“ (uskutečněná ztráta). Aktuálně pouţívaný postup je plně v souladu s metodikou skupiny UCI pro výpočet ztrát ze sníţení hodnoty portfolií pohledávek. Rezervy k podrozvahovým poloţkám u klientů banky, vůči kterým je současně vykazována jednotlivá rozvahová pohledávka, která splnila podmínky pro zařazení do kategorie sledovaných pohledávek nebo pohledávek se selháním dluţníka, a banka účtuje ztrátu ze sníţení hodnoty této jednotlivé pohledávky. Rezervy k vybraným podrozvahovým poloţkám u klientů banky, vůči kterým banka v daném období nevykazuje (neeviduje) ţádnou rozvahovou pohledávku, avšak v případě její existence by tato splňovala podmínky pro zařazení mezi pohledávky sledované nebo pohledávky se selháním dluţníka. Rezervy k vybraným podrozvahovým poloţkám, které zařazuje do portfolií. Při tvorbě takových rezerv banka postupuje analogicky jako při účtování o ztrátě ze sníţení hodnoty portfolií pohledávek.67

67

UniCredit Bank. Výroční zpráva, 2012. s. 50-51.

74

5.1.3 Zajištění a oceňování nemovitostí Ke sníţení úvěrového rizika vyuţívá skupina ČS různé typy zajištění. Jejich seznam je stanoven vnitřním předpisem, který rovněţ definuje pravidla pro stanovení hodnoty jednotlivých typů zajištění. Stanovuje se nominální hodnota zajištění na základě trţního ocenění a z tohoto nominálního ocenění se dále zjišťuje realizovatelná hodnota pomocí diskontního faktoru stanoveného pro kaţdý typ zajištění. Zajištění oceněné realizovatelnou hodnotou je bráno v úvahu při tvorbě opravných poloţek. Pravidla pro oceňování zajištění rovněţ stanovují, kdy a jak často se provádí aktualizace ocenění jednotlivých zajišťovacích prostředků. Skupina ČS definuje zajištění jako aktivum, které můţe být realizováno v případě selhání primárního zdroje splácení pohledávek.Zajištění pohledávek skupiny z úvěrových obchodů se řídí těmito zásadami: zajištění je ochranou postavení skupiny jako věřitele a vedle samotné zajišťovací funkce tvoří výhradně druhotný zdroj splácení. Volba jednotlivých zajišťovacích instrumentů nutných k zajištění konkrétní transakce závisí na úvěrovém produktu skupiny, poţadavcích banky a na odborném posouzení odpovědnými zaměstnanci skupiny. Před přijetím zajištění skupina vţdy zhodnotí moţnost zástavy zajištění. Hodnota zajištění (nominální hodnota zajištění) se stanoví ve vztahu k trţním cenám podobných typů zajištění. Je-li v konkrétním obchodním případě stanoveno více trţních cen konkrétního zajištění různými způsoby oceňování, pouţije se trţní cena nejniţší. Je-li zajišťovacím prostředkem nemovitost, movitá věc, podnik nebo jeho organizační sloţka, ochranná známka, věc prohlášená za kulturní památku, staroţitnosti, obrazy, šperky, rukopisy apod., musí být pro potřebu posouzení návrhu úvěru a jeho zajištění jejich cena zjištěna posudkem smluvního znalce skupiny nebo interního odhadce. Znalecký posudek nebo odhad nesmí být v den uzavření smlouvy o úvěru starší neţ 6 měsíců. Pro oceňování nemovitostí se pouţije podrobná vlastní Metodika oceňování nemovitostí pro účely úvěrového řízení v České spořitelně. Realizovatelná hodnota zajištění se zjistí aplikací koeficientů zajištění uvedených v katalogu zajištění. Při stanovování hodnoty koeficientu zajištění, resp. realizovatelné hodnoty zajištění, je třeba posuzovat jednotlivé zajišťovací instrumenty podle jejich

75

specifik, tj. např. nemovitosti podle charakteru stavby, konstrukce atd., a vţdy na základě fyzické prohlídky. Znalecký posudek/odhad musí být vţdy přezkoumán. Dalšími podmínkami zohledněnými při stanovení realizovatelné hodnoty zajištění mimo jiné jsou: komplexní posouzení všech dostupných a s ohledem na daný případ významných okolností a podkladů; jakékoli pojištění nebo zástava pohledávek z pojistného plnění ve prospěch skupiny; moţnost realizace zajištění v konkrétním čase a místě a výše nákladů na tuto realizaci, na kterou je ve většině případů nutné pohlíţet jako na prodej v tísni; a porovnání s trendy na trhu. Katalog zajištění obsahuje i poţadavky na pravidelné přecenění zajištění. Obvykle je hodnota zajištění analyzována a aktualizována při pravidelném monitoringu – úvěrové prověrce klientů.68 Výše a druh poţadovaného zajištění v ČSOB závisí na posouzení úvěrového rizika protistrany. Byla zavedena pravidla stanovující přijatelnost jednotlivých typů zajištění a hodnotící parametry. Hlavní typy přijatých zajištění u komerčních půjček jsou zástavní právo k nemovitému majetku, inventáři a pohledávkám z obchodního styku. Skupina průběţně monitoruje trţní hodnotu všech zajištění, monitoruje trţní hodnotu zajištění získaného při kontrole adekvátnosti opravných poloţek na ztráty ze sníţení hodnoty a v případě nutnosti poţaduje dodatečné zajištění v souladu s příslušnou smlouvou. Výše zajištění vykazovaného k jednotlivým pohledávkám nepřevyšuje jejich účetní hodnotu.69 V souladu s českými předpisy a pravidly Basel II jsou oceňování a monitoring nemovitého zajištění úvěrů, které KB akceptuje jako zajištění pohledávek pro korporátní klienty, svěřeny zvláštnímu útvaru interních specialistů. Tento útvar je součástí úseku Řízení rizik a spolupracuje s řadou externích odhadců. Banka nepřetrţitě sleduje trh rezidenčních nemovitostí, aby identifikovala pohyby na trhu a přijala příslušná opatření. Komerční nemovitosti jsou oceňovány podle pravidel Basel II v rámci pravidelného monitoringu.70 68

Česká spořitelna. Výroční zpráva, 2012. s. 90,117.

69

ČSOB. Výroční zpráva, 2012. s. 147

70


76

UCB v souladu se svou strategií řízení úvěrových rizik vyţaduje před poskytnutím úvěru, v závislosti na bonitě dluţníka a charakteru transakce, zajištění svých úvěrových pohledávek. Banka za materiálně ocenitelné zajištění zpravidla povaţuje následující typy zajištění: hotovost, bonitní cenné papíry, záruku jiné bonitní osoby (včetně bankovních záruk), zástavu nemovitosti. Při stanovení realizovatelné hodnoty zajištění banka vychází především z bonity poskytovatele a nominální hodnoty zajištění, resp. znaleckých hodnocení připravených zvláštním útvarem banky. Realizovatelná hodnota zajištění je pak stanovena z této hodnoty aplikací korekčního koeficientu, který odráţí schopnost banky v případě potřeby příslušné zajištění realizovat.71

5.1.4 Vymáhání pohledávek V roce 2012 ČS pokračovala v rozvoji a zlepšování procesu včasného vymáhání a detekce problematických klientů. Této oblasti se v rámci korporátního bankovnictví věnuje útvar zodpovědný za monitoring plnění nefinančních podmínek souvisejících s úvěrovými smlouvami uzavřenými s korporátními klienty s cílem zlepšení monitoringu úvěrového portfolia banky a sníţení expozice banky vůči úvěrovému riziku.72,73 Vymáhací aktivity KB byly v roce 2012 poznamenány stále slabým ekonomickým vývojem a zhoršenou finanční situací některých klientů. Výkonnost vymáhání pohledávek se mírně zhoršila z důvodu prodlouţení doby vymáhání kvůli zvýšenému podílu soudního vymáhání a zvýšené sloţitosti vymáhání zajištěných nemovitostí. S ohledem na zvýšený objem vymáhaného portfolia pokračovala Banka v optimalizaci svých kapacit a výkonu tím, ţe vyuţila externích kapacit a dále pokračovala v pravidelném aukčním prodeji nezajištěných pohledávek z drobného bankovnictví vybraným investorům.74

71


72

Česká spořitelna. Výroční zpráva, 2012. s. 42-43.

73

Postup pro vymáhání pohledávek korporátního bankovnictví v ČSOB není ve Výroční zprávě upraven.

74


77

K vymáhání pohledávek za dluţníky má UCB zřízen zvláštní Odbor vymáhání a restrukturalizace úvěrů, který spravuje pohledávky, jejichţ návratnost je ohroţena. Cílem činnosti tohoto odboru je u ohroţených úvěrových pohledávek dosáhnout jednoho nebo několika cílů. „Revitalizace“ úvěrového vztahu, jeho restrukturalizace a následný návrat případu mezi standardní úvěrové případy; plné splacení úvěru; minimalizace ztráty z úvěru (realizací zajištění, prodejem pohledávky s diskontem apod.); případně zabránění vzniku dalších ztrát z úvěru (tzn. posouzení budoucích nákladů v porovnání s moţnými výnosy).75

5.2 Způsob řízení rizik Hodnocení kvality aktiv na základě rizikovosti je pro správný způsob řízení banky zásadní. Pro zdravé portfolio aktiv je ţádoucí, aby celkový objem pohledávek do splatnosti převyšoval celkový objem pohledávek po splatnosti. Z tabulky níţe je patrné, ţe portfolio aktiv ČS76 je u korporátních klientů sloţeno převáţně ze „zdravých“ pohledávek – pohledávek do splatnosti, celkový objem činil k 31.12.2012 výši 125 576 mil. Kč., oproti tomu „špatných“ pohledávek – pohledávek po splatnosti činil celkový objem 4 636 mil. Kč. Na celkovém objemu pohledávek za klienty, které ČS vykázala ve výši 453 269 mil. Kč, se korporátní klienti (vč. SME) podíleli objemem 130 212 mil. Kč.

75


76

ČS. Výroční zpráva, 2012.s. 120 – 122.

78

Tabulka č. 4 – Přehled pohledávek do a po splatnosti v ČS Pohledávka Kategorie

CELKEM v mil. Kč

Do splatnosti Velké korporace

49 283

SME

76 293

Po splatnosti

do 30 dní

30-60 dní

60-90 dní

více neţ 90 dní

Velké korporace

1 614

489

642

-

2 745

SME

1 226

278

103

284

1 891

Pohledávky - úvěry korporátním klientům CELKEM zdroj: data pouţita výroční zprávy ČS, vlastní zpracování

79

130 212

ZÁVĚR Celou diplomovou práci provází klíčový pojem „vrcholový/korporátní klient“. Jedná se o korporátní společnosti77, se kterými banky jednají takřka v rukavičkách. Jednání banky s klientem tohoto segmentu jsou podloţena dlouholetými vazbami, mnohdy na úrovni „rodinného“ charakteru. Segment korporátní klientely je pro banky velice zajímavý a výnosový. Vysoké výnosy jsou dány potřebami klientů, kteří ke svému podnikání potřebují velké mnoţství různých bankovních produktů a to ve velkém objemu co se týče peněţních prostředků, i počtu operací. Odvrácenou stranou mince je však vysoké riziko dané alokací finančních prostředků na jednoho klienta, a tím vysoké náklady na kapitál banky. Banky musí pečlivě posuzovat kreditní riziko klienta, jeho ekonomický vývoj v čase, ale také stav ekonomiky jako celku, stav odvětví, ve kterém klient působí, dodavatelsko-odběratelské vztahy, konkurenci a mnoho dalších faktorů. Rovněţ musí poskytovat velké mnoţství specializovaných produktů, mnohdy zprostředkovávat přeshraniční sluţby. Jinými slovy korporátní bankovnictví je vysoce specializované a kapitálově náročné odvětví bankovního sektoru, coţ jsou hlavní důvody, proč ho poskytují pouze některé banky. Na českém trhu zaujímají výsadní postavení v oblasti korporátních sluţeb 4 největší banky – Česká spořitelna a.s., Československá obchodní banka a.s., Komerční banka a.s. a UniCredit Bank Czech Republic a.s. Jejich strategickým cílem je mimo zmiňovaného poskytování vysoce kvalitních sluţeb komplexního produktového mixu (často upravených potřebám klienta) udrţení jejich výsadního postavení na trhu v segmentu korporátního bankovnictví. Silná a stabilní pozice hlavní banky je pak pro klienty zárukou bezpečného uloţení jejich vkladů a zároveň umoţňuje další financování rozvoje aktivit klienta. Styčným bodem obchodního místa banky je obchodník / bankovní poradce / firemní bankéř, který komunikuje a koordinuje potřeby klienta napříč útvary v bance. Potřeby

klienta

mohou

být

uspokojovány

prostřednictvím

různých

kanálů,

standardizovaných postupů, procesů a spolupráce, v závislosti na charakteru konkrétního 77

Korporátní společnosti – právnické osoby, např. akciová společnost, společnost s ručením omezeným, druţstva, finanční instituce,

státní podniky, s ročním účetním obratem v rozmezí 300 mil. Kč – 1,5 mld. Kč.

80

produktu nebo sluţby. V případě úvěrového78 procesu, probíhá spolupráce obchodního místa s útvarem pro schválení kreditních rizik (banka podstupuje při poskytnutí úvěrového produktu kreditní riziko), s právním útvarem (právní úprava ve smluvní úvěrové dokumentaci, často podepřená sloţitými podmínkami financování) nebo s metodickým útvarem (produkt nebo sluţba je často z pohledu banky nestandardní a tudíţ podléhá metodickému schválení z metodiky produktu, sluţby). Bankovní ústavy spojuje jeden společný aspekt, kterým je cenová politika. Banky nabízí široké spektrum produktů a sluţeb, avšak jejich ceny se často nedají jednoznačně porovnávat. Kaţdá banka si určí cenovou strategii na základě individuálního přístupu a to ve vztahu k bonitě a významnosti klienta. Největší hrozbou banky je konkurence, z čehoţ přirozeně nejvíce těţí klient. Ten má tak moţnost porovnání nabídek jednotlivých bank a vyuţít tohoto srovnání jako argument ve svůj prospěch pro stlačení cen. Korporátní klient shledává základní hodnoty nejen v nabídce produktů/sluţeb a jejich cen, ale také v osobním, individuálním přístupu bankovního poradce, empaticky reagujícího na potřeby klienta. Rychlost, flexibilita, bezchybnost a profesionalita je úspěchem samotné implementace daného produktu nebo sluţby. Tato diplomová práce se zabývala detailní analýzou 2 korporátních klientů, kteří i přes nepříznivý hospodářský rok 2010/2011, dokázali negativní vlivy způsobené celosvětovou hospodářskou krizí eliminovat. a na vázat na výsledky předchozích let. Obě společnosti byly vyhodnoceny jako zdravé. Pro všechny banky je důleţité správně vyhodnotit úvěrové riziko na základě finanční analýzy klienta, které jim můţe vzniknout na počátku poskytnutí úvěrového produktu, tak v době jeho trvání. Z tohoto důvodu mají všechny banky do detailu propracovanou strategii řízení úvěrových rizik, dle kterých klienta správně a včas vyhodnotí, monitorují, v případě nesplácení závazků klienty, banka přejde k vymáhacím postupům.

78

Aktivní (úvěrový) proces – poskytnutí produktů např. kontokorentní úvěr, revolvingový úvěr, bankovní záruky, dokumentární

akreditivy a další.

81

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. Česká spořitelna, a.s. Výroční zpráva 2012. 2. Československá obchodní banka, as.s. Výroční zpráva 2012. 3. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepracované a rozšířené vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2005. ISBN 80-7201-515-X. 4. KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vydání. Brno: Computer Press, a.s., 2005. ISBN 80-251-0882-1. 5. Kolektiv autorů. Bankovnictví. 5. přepracované vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., červen 2004. ISBN 80-7265-035-1. 6. Komerční banka, a.s. Výroční zpráva 2012. 7. KRAJÍČEK, J. Ekonomika a řízení bank. Studijní materiál. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko správní fakulta, listopad 2009, 1. aktualizace únor 2011. 8. OPLETALOVÁ, Alena. Základy účetnictví. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2006. ISBN 80-244-1296-9. 9. PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody. 1. vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., únor 2001. ISBN 80-7265-037-8. 10. POLIDAR, Vojtěch. Management bank a bankovních obchodů. 1. vydání. Praha: Express, 1995. ISBN 901 991-0-0. 11. POLIDAR, Vojtěch. Management úvěrových obchodů bank. 1. vydání. Praha: ECONOMIA, a.s., 1991. ISBN 80-85378-03-5.

82

12. POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-462-7. 13. PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. 1. vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-2451180-1. 14. REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin; KODERA, Jan; MUSÍLEK, Petr; DVOŘÁK, Petr; BRADA, Jaroslav. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vydání. Praha: Management Press, s.r.o., 2005. ISBN 80-7261-132-1. 15. SEKERKA, Bohuslav. Banky a bankovní produkty. Praha: Profess Consulting, s.r.o., 1997. Vybrané problémy marketingu banky. ISBN 80-85235-51-X. 16. SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., květen 2005. ISBN 80-7265-072-6. 17. UniCredit Bank Czech republic, a.s. Výroční zpráva 2012.

83

INTERNETOVÉ STRÁNKY 1. HAMŘÍK, Antonín. Struktura informačních systémů vs. obchodní model banky: Bankovnictví [online]. 2008, [cit. 23.10.2010]. Dostupný z WWW: .

SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ OBRÁZEK Č. 1 – LOGA 4 NEJVĚTŠÍCH BANK V ČR…………………………………8 OBRÁZEK Č. 2 – SCHÉMA TRANSAKCE DOKUMENTÁRNÍHO AKREDITIVU….24 OBRÁZEK Č. 3 – SCHÉMA TRANSAKCE POSKYTNUTÍ BANKOVNÍ ZÁRUKY…26 OBRÁZEK Č. 4 – SCHÉMA TRANSAKCE FORFAITINGU………………………..…28 OBRÁZEK Č. 5 – SCHÉMA TRANSAKCE ODKUPU POHLEDÁVEK…..………..…29 OBRÁZEK Č. 6 – SCHÉMA TRANSAKCE EXPORTNÍHO ODBĚRATELSKÉHO ÚVĚRU………………………………………………………………………..………..…31 OBRÁZEK Č. 7 – PROCES ÚVĚROVÝCH PRODUKTŮ A PRODUKTŮ TRADE FINANCE (VYJMA DOKUMENTÁRNÍHO INKASA)…..…………………………..…40 OBRÁZEK Č. 8 – PROVÁZANOST ÚČETNÍCH VÝKAZŮ…..…………………….…44

SEZNAM POUŽITÝCH GRAFŮ GRAF Č. 1 – VYUŢITÍ A SPOKOJENOST ÚVĚROVÝCH PRODUKTŮ A SLUŢEB..34 GRAF Č. 2 – PODÍL ÚVĚRŮ KORPORÁTNÍM KLIENTŮM NA STRANĚ AKTIV....38 GRAF Č. 3 – PODÍL VKLADŮ KORPORÁTNÍCH KLIENTŮ NA STRANĚ PASIV...39

84

SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK TABULKA Č. 1 – PŘÍKLADY POTŘEB KLIENTA FINANCOVÁNÍ – VÝBĚR NEJVHODNĚJŠÍHO PRODUKTU……………………………………………………….17 TABULKA Č. 2 – NABÍDKA ÚVĚROVÉ LINKY..…………………………………….36 TABULKA Č. 3 – PŘEHLED POHLEDÁVEK A ZÁVAZKŮ PO LHŮTĚ SPLATNOSTI……………………………………………………………………………..52 TABULKA Č. 4 – PŘEHLED POHLEDÁVEK DO A PO SPLATNOSTI V ČS..………………………………………………………………………..……………….80

SEZNAM POUŽITÝCH PŘÍLOH PŘÍLOHA Č. 1 – ROZVAHA SPOLEČNOSTI A PŘÍLOHA Č. 2 – VÝKAZ ZISKŮ A ZTRÁT SPOLEČNOSTI A PŘÍLOHA Č. 3 – ROZVAHA SPOLEČNOSTI B PŘÍLOHA Č. 4 – VÝKAZ ZISKŮ A ZTRÁT SPOLEČNOSTI B PŘÍLOHA Č. 5 – PŘEHLED O PENĚŢNÍCH TOCÍCH SPOLEČNOSTI B PŘÍLOHA Č. 6 – NEJČASTĚJI POUŢÍVANÉ UKAZATELE BANK

85

Úvěrový proces v korporátním bankovnictví

Recommend Documents