Proces reálné a nominální konvergence v ČR

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Studijní obor: Podniková ekonomika a management

Proces reálné a nominální konvergence v ČR Diplomová práce

Autor: Bc. Vojtěch Šulc Vedoucí práce: Ing. Marta Nečadová, Ph.D. Rok: 2012

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma "Proces reálné a nominální konvergence v ČR" jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne

Podpis

Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce paní Ing. Martě Nečadové, Ph.D. za její odborné vedení, pomoc a věcné připomínky.

Abstract: The aim of this diploma thesis is to analyze the process of nominal and real convergence of the Czech Republic to euro-zone member countries and to the average of the European Union (EU-27) from macroeconomic point of view, by using comparison with other transition economies and the EU average. The analysis starts at the time of early 1990’s, but the main focus lies on the time after 2000, when most of the necessary transformation steps had been already made. The analysis of the real convergence uses main indicators: GDP per capita in purchasing power parities and real growth of GDP and other indicators such as: labor productivity, employment and some alternative indicators such as terms of trade or gross national income and others. The analysis of the nominal convergence uses main indicators: comparative price level (CPL) and two channels of price convergence – the inflation channel and the exchange rate channel. Other indicators of the nominal convergence are also discussed.

Keywords: Nominal convergence, real convergence, GDP per capita, comparative price level (CPL), exchange rate deviation index (ERDI), terms of trade, euro

-4-

Obsah 1

Úvod ................................................................................................................................... 6

2

Reálná konvergence............................................................................................................ 8

2.1 Teoretická východiska ................................................................................................. 8 2.1.1 Podmíněná konvergence ..................................................................................... 10 2.2 Datová základna ......................................................................................................... 11 2.2.1 Je HDP vhodným ukazatelem? ........................................................................... 11 2.2.2 Problematika propočtu parity kupní síly ............................................................ 14 2.3 Výchozí ekonomická úroveň ČR ............................................................................... 14 2.4 Konvergenční proces v 90. letech minulého století ................................................... 15 2.4.1 Obtížná mezinárodní srovnatelnost HDP v tranzitivních ekonomikách v 90. letech ............................................................................................................................ 16 2.4.2 Vývoj české ekonomiky v 90. letech .................................................................. 17 2.5 Vývoj HDP v EU-5 do roku 2008 ............................................................................. 19 2.5.1 Základní faktory rychlého růstu v České republice ............................................ 21 2.5.2 Poptávkové faktory růstu .................................................................................... 23 2.5.3 Vliv souhrnné produktivity faktorů .................................................................... 24 2.6 Vývoj HDP v EU-5 od roku 2008 ............................................................................. 25 2.6.1 Krizový pokles .................................................................................................... 25 2.6.2 Ekonomické oživení od roku 2010 ..................................................................... 27 2.6.3 Poptávkové faktory po roce 2008 ....................................................................... 28 2.7 Vývoj produktivity práce, nezaměstnanosti a zaměstnanosti od roku 2000 do současnosti ............................................................................................................................ 29 2.7.1 Produktivita práce ............................................................................................... 29 2.7.2 Zaměstnanost a nezaměstnanost ......................................................................... 31 2.8 Alternativní ukazatele reálné konvergence ................................................................ 36 2.8.1 Hrubý národní důchod ........................................................................................ 36 2.8.2 Směnné relace a reálný hrubý disponibilní důchod ............................................ 38 2.9 Vnější rovnováha v tranzitivních ekonomikách ........................................................ 42 2.10 Střednědobý a dlouhodobý konvergenční trend ..................................................... 44 2.10.1 Životní cyklus tranzitivních ekonomik ............................................................... 45 2.11 Závěry k první části ................................................................................................ 47 3 Nominální konvergence.................................................................................................... 49 3.1 Teoretická východiska ............................................................................................... 49 3.2 Datová základna ......................................................................................................... 51 3.2.1 Srovnatelná cenová hladina ................................................................................ 51 3.3 Konvergence cenových úrovní v zemích EU-5 ......................................................... 52 3.3.1 Nesoulad ekonomické a cenové úrovně v ČR .................................................... 53 3.3.2 Kanály cenové konvergence ............................................................................... 54 3.3.3 Který kanál cenové konvergence je výhodnější? ............................................... 57 3.4 Strukturální aspekty vývoje cenové úrovně ............................................................... 58 3.5 Konvergence pracovních nákladů .............................................................................. 61 3.6 Implikace pro přijetí společné měny .......................................................................... 63 3.7 Závěry k druhé části ................................................................................................... 67 4 Závěr ................................................................................................................................. 69 Literatura .................................................................................................................................. 71 -5-

1 Úvod Česká republika prošla za posledních více než 20 let radikálními celospolečenskými a ekonomickými proměnami. Po transformaci z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní začal probíhat komplexní soubor procesů dohánění ekonomické úrovně západní Evropy, respektive průměru EU. Tyto procesy bychom mohli shrnout pod pojmy reálná a nominální konvergence. Cílem diplomové práce je analyzovat procesy reálné a nominální konvergence v České republice a pokusit se o zhodnocení vývoje těchto procesů od devadesátých let, v období mezi roky 2000 až 2008, kdy se konvergenční proces výrazně urychlil, a po propuknutí ekonomické krize, která naopak postup konvergence značně zpomalila. Součástí práce bude také srovnání s ostatními tranzitivními ekonomikami střední a východní Evropy, kde tyto procesy probíhají také. První část je věnována konvergenci reálné, tedy sbližování reálných veličin. Zkoumán bude především vývoj HDP a s ním souvisejících ukazatelů. Analyzovány budou faktory růstu HDP v zemích EU-5, produktivita práce, zaměstnanost a nezaměstnanost. Součástí práce bude také bližší vysvětlení a analýza alternativních ukazatelů reálné konvergence, stejně tak jako analýza vnější rovnováhy v tranzitivních ekonomikách. V závěru první části práce bude nastíněn pravděpodobný střednědobý výhled vývoje středoevropských tranzitivních ekonomik. Druhá část práce bude věnována vývoji nominální konvergence. Zkoumána bude především srovnatelná cenová hladina a kanály její konvergence, tedy kanál cenový a kurzový. Analyzovány budou také strukturální aspekty vývoje cenové úrovně, stejně tak jako konvergence pracovních nákladů. V závěru práce budou zmíněny některé souvislosti ekonomické konvergence a přijetí společné měny. Tato práce nebude rozdělena na teoretickou a praktickou část, ale v každé kapitole budou tyto části propojeny. Kapitoly budou tedy obsahovat definice pojmů a po nich bude následovat statistická analýza a komparace dat. Zvolený způsob je efektivnější především z důvodu větší přehlednosti. Z vědeckých metod bude využita analýza, komparace a indukce. Cílem práce je především potvrzení či vyvrácení několika hlavních hypotéz, které se vážou k problematice ekonomické konvergence, což umožní analýza a komparace

-6-

relevantních statistických dat v textu diplomové práce. Shrnutí závěrů vyplývajících z analýzy a komparace bude provedeno v kapitole 4. Hlavními hypotézami jsou: •

Reálná konvergence probíhá v tranzitivních ekonomikách především díky kvalitativním změnám, které vedou ke zvyšování produktivity práce a zlepšování salda zahraničního obchodu, které následně zrychluje tempo růstu reálného HDP.

•

Ekonomická krize měla negativní dopad na konvergenční proces především v těch tranzitivních zemích, které jsou členy eurozóny.

•

Zlepšování směnných relací tranzitivních zemí zvyšuje tempo růstu reálného HDP a posiluje reálnou konvergenci.

•

Reálná apreciace měnového kurzu v tranzitivních zemích na rozdíl od vyspělých zemí nevede k poklesu konkurenceschopnosti ekonomik z důvodu nižší cenové hladiny, nízkých mzdových nákladů a podhodnoceného nominálního měnového kurzu.

-7-

2 Reálná konvergence 2.1 Teoretická východiska Reálnou konvergencí se nazývá přibližování ekonomické úrovně srovnávané země k referenční zemi nebo uskupení zemí (Vintrová, 2006). Tento proces by se dal schematicky vyjádřit vztahem: ,

−

,

>

,

−

,

kde y1 a y2 jsou ekonomické veličiny (např. HDP1) dvou zemí v čase t a čase t + s. Konvergence se tedy projevuje zmenšováním rozdílu mezi ekonomickými veličinami v čase (Slavík, 2007). Výše nastíněný pohled na reálnou konvergenci má nespornou výhodu ve své jednoduchosti a snadné interpretaci, na druhou stranu je tento pohled dosti úzký a je spojen s mnoha problémy a nejasnostmi (problém volby ukazatele, problém přepočítání na stejnou základnu atd.). Širší pohled na proces konvergence nabízejí Komárek, Koprnická a Král (2010): „Reálnou konvergenci lze nejčastěji vymezit jako: (i) proces přibližování úrovně HDP na obyvatele a srovnatelné cenové hladiny (CPL) dané země k úrovním, které odpovídají jejímu dlouhodobému stálému stavu (steady state),; (ii) synchronizaci ekonomických cyklů konvergující země k referenčnímu teritoriu; či (iii) kohezi jednotlivých zemí (regionů) v rámci daného integračního seskupení.“ (Komárek, Koprnická, Král, 2010, s. 72 – 73) Tento pohled chápe reálnou konvergenci nejen jako vzájemnou souvislost dvou ekonomických veličin, ale jako provázaný systém jevů vycházejících z ekonomické reality odlišně rozvinutých regionů. Pro potřeby analýzy v této práci se budu držet především prvního a druhého bodu, tedy sbližování úrovně HDP na obyvatele2 a všech s tím souvisejících skutečností. Zkoumán bude i vývoj dalších reálných veličin, jako např. vývoj nezaměstnanosti, produktivity práce atd.

1

V mezinárodním srovnávání v rámci Evropské unie se používá ukazatel HDP v paritě kupního standardu (PPS), aby byly vyrovnány cenové rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. 2 Přestože někteří autoři zahrnují sbližování CPL pod reálnou konvergenci, v této práci bude analýza vývoje CPL provedena v druhé části věnované nominální konvergenci.

-8-

Referenční teritorium nebo lépe skupina zemí je v mezinárodním srovnávání v rámci EU nejčastěji uváděna jako průměr Evropské unie, tedy „staré“ EU nazývané EU-15, po rozšíření v roce 2004 byl průměr rozšířen na země EU-25, po přijetí Bulharska a Rumunska se průměrem Evropské unie staly země EU-27. Z důvodu „rozředění“ průměru dosahují nyní konvergující ekonomiky vyšších relativních hodnot HDP na hlavu (a samozřejmě i dalších ukazatelů) ve srovnání s průměrem Evropské unie EU-27 než ve srovnání se „starou“ EU-15. Názorně to ilustruje tabulka 1, která nabízí srovnání HDP na obyvatele v PPS. Zároveň zde můžeme pozorovat snižování mezery v ekonomické vyspělosti mezi zeměmi „staré“ EU a novými členskými zeměmi. Tabulka 1 – Srovnání HDP na obyvatele EU-27 a EU-15 (v PPS)

EU-27 EU-15

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 115 115 114 114 113 113 112 111 111 110 110

Zdroj: Eurostat (2012) Teorie konvergence vychází z neoklasické teorie růstu. Neoklasická teorie, kterou reprezentuje Solow-Swanův model růstu3, vysvětluje konvergenční procesy tak, že země s nižším důchodem na osobu mají dodatečné růstové předpoklady díky tomu, že jsou více vzdáleny svým technickým a ekonomickým možnostem (tj. výše zmíněný „steady state“), probíhá tedy tzv. efekt dohánění. Méně vyspělé země mají navíc možnost přebírání technologií i zkušeností z vyspělejších částí světa. Steady state neboli stálý stav je cílový stav, ke kterému ekonomiky směřují. Představuje dlouhodobou dynamickou rovnováhu a je shodný pro všechny ekonomiky, vychází z parametrů dané ekonomiky, jako jsou růst populace nebo míra úspor. Barro a Sala-i-Martin (2004) ho definují jako stav, kdy je tempo růstu všech ekonomických veličin nulové nebo alespoň konstantní. Mach (2001) ho definuje jako stav dlouhodobého rovnovážného růstu ekonomiky, tzn. stav, kdy roste zásoba kapitálu stejným tempem, jako je tempo růstu obyvatelstva. Ve stabilním stavu se průměrná produktivita práce nemění (za předpokladu nezměněné úrovně používané technologie). Ve stabilním stavu tedy platí: tempo růstu kapitálu = tempo růstu potenciálního produktu = tempo růstu obyvatelstva.

3

Solow použil Cobb-Douglasovu produkční funkci, která vychází z předpokladu, že národní důchod je funkcí kapitálu a práce v dané ekonomice a dále předpokládá konstantní výnosy z rozsahu. Pokud potenciální produkt roste rychleji než kapitál a práce, dochází k technologickému pokroku. R. M. Solow při určení podílu jednotlivých růstových faktorů přijímá předpoklad neutrálního technologického pokroku – tzn., že zvyšování úrovně používané technologie zvyšuje stejně mezní produktivitu kapitálu i práce. V rovnici růstového účetnictví vycházející ze Solowova modelu je vliv technologického pokroku popsán pomocí tzv. Solowova rezidua. Tempo růstu multifaktorové produktivity je reziduálním členem z důvodu obtížné měřitelnosti a zjišťuje se tak, že od tempa růstu potenciálního produktu je odečten příspěvek práce a příspěvek kapitálu k růstu potenciálního produktu. (Mach, 2001, s. 328)

-9-

2.1.1 Podmíněná konvergence Výše zmíněný pohled na reálnou konvergenci jako na přibližování se ke stálému stavu lze nazvat konvergencí absolutní, nepodmíněnou (Žďárek, 2009). Platí to, že ekonomiky konvergují k jednomu jedinému stálému stavu. Tento pohled však ne zcela odpovídá realitě. Barro a Sala-i-Martin (2004) nabízejí srovnání tří empirických výzkumů. Tyto výzkumy srovnávaly růst HDP na obyvatele a jeho počáteční úroveň. Podle teorie nepodmíněné konvergence by měly země s nižší počáteční úrovní HDP na hlavu vykazovat jeho vyšší růst než země s vysokým základem. První výzkum sledoval 114 zemí v letech 1960 až 2000. Výsledky nepotvrdily konvergenci, ba naopak bohatší země rostly dokonce mírně rychleji. Druhý výzkum srovnával ve stejném období mnohem homogennější skupinu zemí, a to 18 relativně vyspělých zemí OECD. Zde již byla absolutní konvergence prokázána relativně přesně. Ještě přesvědčivější výsledky podávala třetí studie, která srovnávala státy USA v letech 1880 až 2000. Na základě těchto poznatků autoři zmiňují pojem podmíněné konvergence4, která již počítá s tím, že každá ekonomika má rozdílné parametry, tudíž i rozdílný stálý stav. Základní myšlenkou podmíněné konvergence je, že daná ekonomika vykazuje tím rychlejší růst, čím je více vzdálena od svého stálého stavu. Z toho vyplývá, že by měly navzájem konvergovat spíše podobné ekonomiky, které mají i podobné stálé stavy (Barro, Sala-i-Martin, 2004, s. 44 – 50). V rámci tohoto konceptu autoři rozlišují ještě pojem beta a sigma konvergence, kterým sledují vývoj konvergence daných ekonomik. Koncept beta a sigma konvergence nebude v této práci podrobněji zkoumán, nicméně krátký popis je vhodný pro orientaci v dané problematice.5 Sigma konvergence (σ – konvergence) vychází z předpokladu, že všechny státy v daném integračním uskupení by měly v čase konvergovat ke stejné úrovni vyspělosti, což se statisticky projevuje jako postupné snižování variačního koeficientu ekonomických úrovní jednotlivých zemí (nejčastěji měřených jako logaritmus HDP na obyvatele v paritě kupní síly). Koncept beta konvergence (β – konvergence) v podstatě měří rychlost konvergence dané ekonomiky k integračnímu uskupení. Vychází z výše zmíněného předpokladu, že tempo růstu HDP je negativně závislé na jeho počáteční úrovni, neboli koeficient β by měl být záporný. 4

Žďárek (2009) nazývá podmíněnou konvergenci také konvergencí slabou nebo relativní. Koncept beta a sigma konvergence se používá v multikriteriálních žebříčcích konkurenceschopnosti, např. při hodnocení inovační výkonnosti zemí EU na základě souhrnného inovačního indexu (Pro INNO Europe, 2012). Tyto koncepty zkoumá také např. Slavík (2007). 5

- 10 -

Dále by mělo platit, že β – konvergence je nutnou, nikoli však postačující podmínkou pro σ – konvergenci, opačně tedy vztah platit nemusí. Jinými slovy pokud mezi zkoumanými ekonomikami existuje velký rozdíl v počáteční úrovni, tak se při nepříliš velkém rozdílu v tempech růstu může absolutní mezera mezi těmito ekonomikami zvětšovat. Dalším úskalím při měření β i σ konvergence je fakt, že popisují pouze převažující proces konvergence. V tom případě se může stát, že přestože integrační celek vykazuje převažující konvergenci, mohou existovat ekonomiky, které naopak divergují (Smrčková, Vlček, Cvengroš, 2008). Jak upozorňuje ve své studii Novotný (2010), v rámci EU existují také významné rozdíly v tempech konvergence na úrovni regionů, což lze zobecnit v poznatek, že přestože může zkoumaná ekonomika jako celek vykazovat uspokojivé tempo konvergence, rozdíly v ekonomické výkonnosti regionů se mohou naopak zvyšovat.

2.2 Datová základna Pro potřeby analýzy v této práci budu vycházet z veřejně dostupných dat z databáze Eurostatu, OECD, Mezinárodního měnového fondu (IMF), České národní banky (ČNB), Českého statistického úřadu (ČSÚ), v některých případech z výpočtů autorů různých výzkumných studií. Mezinárodní srovnávání na úrovni Evropské unie vychází především z dat Eurostatu, která se sice mohou lišit od dat českých institucí, na druhou stranu je však metodika harmonizovaná pro všechny státy EU. Provedu analýzu vývoje HDP na obyvatele v paritě kupní síly, hrubého národního důchodu (HND), reálného hrubého disponibilního důchodu (RHDD), zaměstnanosti, nezaměstnanosti a produktivity práce v České republice a v dalších tranzitivních zemích střední a východní Evropy, nejčastěji označovaných jako EU-5 (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Slovinsko). Jako průměr, ke kterému všechny země konvergují a se kterým budou ukazatele porovnávány, bude brán průměr Evropské unie (EU27). Vedle mezinárodního srovnání bude provedena podrobnější analýza dat České republiky.

2.2.1 Je HDP vhodným ukazatelem? Hrubý domácí produkt je nejčastějším makroekonomickým ukazatelem měřícím ekonomickou výkonnost dané země. Jedná se o základní ukazatel národních účtů, který je definován jako peněžní vyjádření celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na určitém území. Jeho nespornou výhodou je snadná interpretace a především možnost mezinárodního srovnávání.

- 11 -

HDP je počítán ve stálých cenách, aby se eliminoval růst cen a mohl být tak vyjádřen reálný HDP. Při přepočtu HDP z běžných do stálých cen se používají běžné cenové indexy, které však musejí být upraveny tzv. metodou paaschizace. Běžně dostupné cenové indexy jsou sestaveny podle Laspeyresova vzorce, využívají tedy stálé váhy, zatímco deflátory, které jsou na cenových indexech postaveny, využívají váhy aktuální, dle Paascheho vzorce. Paaschizace tedy znamená, že deflátor vzniká zprůměrováním dílčích cenových indexů, kdy se nemění jejich hodnoty, ale mění se jejich váhy. Další komplikací při přepočítávání do stálých cen je používání tzv. zřetězených indexů. Hodnoty vstupující do výpočtu HDP nejsou v rámci tohoto přístupu přepočítávány z běžných cen do cen základního roku, ale pouze do cen roku předchozího. Tento postup se opakuje pro ostatní roky až po rok základní. Tím vznikne implicitní meziroční deflátor, jako podíl HDP v běžných cenách a HDP v cenách předchozího roku. S použitím těchto deflátorů pak můžeme přepočíst HDP daného běžného roku do stálých cen. Na základě tohoto postupu vznikají určité bilanční rozdíly, což omezuje využitelnost analýzy příspěvků faktoru k růstu HDP. Na druhou stranu je díky tomu zamezeno zastarávání váhového schématu při přepočtu do stálých cen vzdálenějšího období v minulosti, navíc jsou do propočtů zahrnuty i strukturální změny v dané ekonomice (Jan Fischer, 2005). Mezinárodní srovnatelnost je zajištěna používáním jednotné metodiky a standardů soustavy evropských účtů ESA 1995. Růst HDP je pečlivě sledován i státními orgány a na základě jeho vývoje se přijímají důležitá rozhodnutí hospodářské politiky (CES VŠEM, NOZV NVF, 2010). HDP má však i svá úskalí, která je nutno při analýze brát v úvahu. Podrobněji se těmto problémům ve vykazování HDP věnuje Vintrová (2010b)6, která uvádí některá omezení v interpretaci ukazatele hrubého domácího produktu. Přestože je odhad HDP v mezinárodních srovnáváních standardizován, jeho interpretace je v tranzitivních ekonomikách složitější, jak je naznačeno níže. V první řadě jde o fakt, že HDP zachycuje především tržní produkci a pouze část produkce netržní. Ta část netržní produkce, která je v HDP zahrnuta (např. školství nebo zdravotnictví), je oceňována vynaloženými náklady, což nevyjadřuje její reálný objem, poněvadž nejsou respektovány změny produktivity práce a efektivnosti. Druhým problémem jsou statisticky nezachycené externality, známé z ekonomických učebnic. Zvláště v tranzitivních ekonomikách, které jsou svázány nutností rozsáhlých investic 6

Ještě vyčerpávající výčet interpretačních omezení nabízí Benáček (2005).

- 12 -

na obnovu poničeného životního prostředí (tedy „napravování“ negativních externalit z dob socialismu), ale také investic do infrastruktury (např. pozitivní externality při vybudování obchvatu města), je vliv externalit velice významný, ač statisticky nezachytitelný. S externalitami souvisí i charakter dlouhodobého růstu HDP. Pokud HDP dlouhodobě roste extenzivně, je součástí takového růstu i vyčerpávání neobnovitelných zdrojů (což byl jeden ze základních problémů socialistických ekonomik). Krátkodobě tak může růst jak spotřeba, tak míra investic, avšak na úkor dlouhodobé prosperity a dlouhodobé udržitelnosti růstu. Třetí významný problém vyvstal v souvislosti s hromadným přemisťováním výroby do zemí s nižší cenovou a mzdovou hladinou, tedy i do evropských tranzitivních ekonomik. Výsledné efekty je pak složité rozdělit mezi zúčastněné země. V souvislosti s tím se v mezinárodním srovnávání používají ukazatele hrubého národního důchodu, které zohledňují i tok důchodů mezi zeměmi. V neposlední řadě je potřeba zmínit také obtížné měření změn kvality. Nové výrobky mají většinou lepší užitné vlastnosti, některé mizí úplně a objevují se jiné, za které pak výrobci mohou požadovat vyšší cenu. Podcenění kvalitativních změn statisticky nadhodnocuje inflaci, přecenění ji zase podhodnocuje. Tyto změny není HDP schopen zachytit, částečně dokáže kvalitativní změny zohlednit ukazatel reálného hrubého disponibilního důchodu sledující změny ve směnných relacích (Vintrová, 2010b). Smrčková, Vlček a Cvengroš (2008) upozorňují ještě na skutečnost, že pro přesné měření konvergence by měl být HDP očištěn o cyklické vlivy. Relativní ekonomická vyspělost dané země se může změnit nejen rychlejším růstem HDP vzhledem k referenčním zemím, ale i kladnou produkční mezerou, tedy růstem nad potenciální produkt. Takový růst však není dlouhodobě udržitelný (jak autoři ukazují na příkladu České republiky v 90. letech) a krátkodobě může vést k nepřesným výsledkům. Pro přesnější měření konvergence by tedy měl být sledován růst potenciálního produktu. Autoři však dodávají, že potenciální produkt není přímo měřitelná veličina a jelikož zatím neexistuje jednotná metodologie jeho výpočtu, je vhodné dále sledovat vývoj skutečného HDP. Jak bylo tedy řečeno, s ukazatelem HDP jsou spjaty určité nedostatky a nepřesnosti. Přesto však zatím zůstává nejdůvěryhodnějším makroekonomickým ukazatelem pro mezinárodní srovnávání reálné konvergence, především díky jeho jasné interpretaci a jednotné metodice propočtu. V dalším textu bude tedy sledován vývoj reálného HDP, avšak bude provedena i analýza alternativních ukazatelů konvergence, a to hrubého národního důchodu a reálného hrubého disponibilního důchodu. - 13 -

2.2.2 Problematika propočtu parity kupní síly Pro mezinárodní srovnávání dosažené ekonomické úrovně dané země se používá ukazatel HDP na obyvatele v paritě kupní síly. Důvodem je rozdílná cenová hladina v jednotlivých zemích. „Parita kupní síly je jednotka měnové konverze, která vyjadřuje poměr ceny stejného zboží a služeb v národní měně k jeho ceně v měnové jednotce srovnávané země nebo uskupení zemí (převádí tak současně na společnou měnu i na společnou cenovou úroveň).“ (Vintrová, 2010b, s. 8). V Evropské unii se parita kupní síly vyjadřuje na základě průměrné cenové hladiny všech členských zemí (EU-27) na bázi eura a nazývá se paritou kupního standardu (PPS). Vyjadřuje v podstatě průměrnou kupní sílu jednoho eura ve všech zemích EU. V ČR podle ČSÚ dosahovala 1 PPS celkového HDP v roce 2010 hodnoty 18,47 Kč, zatímco směnný kurz byl v tomto období 25,28 Kč/EUR. Měření se provádí v běžných paritách, vyjadřuje tedy množství statků a služeb, které si lze koupit v daném roce. Jelikož je měření ovlivněno cenovým vývojem v EU, má význam prostorový, ne však časový. Do jisté míry může být ovlivněno také metodickými změnami. Eurostat společně s OECD provádí ve tříletých intervalech propočet parity kupní síly, na jehož základě se mohou poslední data výrazně odlišovat. Smrčková, Vlček a Cvengroš (2008) hovoří o datových záhadách, které ukazují na příkladech Finska a Portugalska, jejichž relativní úroveň po revizích klesla v různých obdobích až o 5,6 procentních bodů. Tato skutečnost nebyla nikde ekonomicky vysvětlena, z čehož vyplývá, že výsledky měření v PPS nemusí být vždy zcela přesným obrazem skutečného stavu. Stejně jako u ukazatele HDP však platí, že v současné době nemáme přesnější metodiku pro mezinárodní srovnávání.

2.3 Výchozí ekonomická úroveň ČR Pro analýzu dlouhodobých konvergenčních tendencí je třeba vycházet z historie země, a to především novodobé historie, počínaje rokem 1989, kdy začaly rozsáhlé společenské a ekonomické změny. Ačkoli mělo před rokem 1989 Československo (vedle Německé demokratické republiky) v rámci seskupení zemí RVHP statut nejvyspělejší ekonomiky, zaostávání československé ekonomiky vzhledem k západním zemím bylo výrazné. Tato relativní zaostalost byla plně odhalena až po rozpadu východního bloku, kdy se zhroutily tradiční východní trhy a ekonomiky bývalého sovětského bloku ztratily jistotu relativně snadného odbytu svých výrobků. Československá ekonomika závisela především na masivním vývozu

- 14 -

výrobků těžkého a v menší míře lehkého průmyslu směrem na východ. Ekonomická struktura byla silně deformovaná ve prospěch těžkého průmyslu, který však po otevření se světu nebyl ve většině případů konkurenceschopný. Bylo tedy nutné provést rychlou a radikální restrukturalizaci všech státních podniků. Vedle této základní překážky existovaly ještě další, které znesnadňovaly přechod k tržní ekonomice bez větších komplikací. Ve srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy byl v Československu i v 80. letech udržován velice tuhý režim, který nejenže nepovoloval žádnou formu soukromého podnikání, ale ani nezapočal s částečnou liberalizací cen, jak tomu bylo třeba v Polsku či Maďarsku7. Z důvodu neexistence alespoň části cen tvořených na trhu vyplývala i nutnost plánovat produkci v naturálních jednotkách. Díky tomu, že se centrální plán soustředil pouze na hmotné zdroje, finanční ukazatele (příjmy, zisk, náklady) neměly opodstatnění, a tak s nimi českoslovenští manažeři státních podniků neměli ani zkušenosti. V ostatních zemích střední a východní Evropy byla situace odlišná. Maďarsko s reformními kroky začalo již v 70. letech, navíc se zaměřovalo více na lehký průmysl a na služby, tudíž tamější ekonomiku nesvazovala tak silná strukturální deformace a tím pádem nebylo nutné radikálně reformovat celý výrobní sortiment. Polsko sice podobně jako Československo trpělo silně předimenzovaným těžkým průmyslem, po zhroucení východních trhů však nemuselo tak naléhavě přestavovat výrobní základnu, jelikož disponovalo velkým vnitřním trhem. Geograficky vzdálenější, ekonomicky však velice podobně vyspělé Slovinsko mělo zase lepší výchozí pozici díky relativně úzké propojenosti se západními trhy již z dob centrálního plánování (Vintrová, 2006).

2.4 Konvergenční proces v 90. letech minulého století Přestože nepochybně v 90. letech probíhala reálná konvergence k zemím západní Evropy ve všech zemích EU-5, nelze tento proces jednoduše zachytit. Všechny země bývalého východního bloku byly postaveny před nelehký úkol transformovat celou ekonomiku, což s sebou nutně neslo významné náklady. Patrně největším nákladem byla transformační recese, která se nevyhnula žádné tranzitivní ekonomice. Nejpalčivějšími problémy, které musely vlády těchto zemí řešit, byly v prvé řadě liberalizace trhů a následná stabilizace ekonomiky, v druhé fázi pak privatizace a restrukturalizace státních podniků. Tento proces se táhl po celá devadesátá léta s určitými dozvuky i po roce 2000. Proto se v této

7

V roce 1989 bylo v Maďarsku dokonce 63% všech cen již volně tvořeno na trhu (Tomšík, 1998).

- 15 -

práci věnuji konvergenčnímu procesu především po roce 2000, kdy už byly základní reformní kroky provedeny. Obrázek 1 zachycuje srovnání vývoje HDP na obyvatele v PPS ve středoevropských tranzitivních zemích v procentech k průměru EU-15 v letech 1990 až 2000. V roce 1990 je samozřejmě nutné respektovat menší vypovídací hodnotu naměřeného HDP v tranzitivních zemích (viz dále). Česká republika vstupovala do transformačního procesu jako nejvyspělejší země EU-5, která však byla zatížena nutností kompletní přeměny výrobní základny. I proto pozorujeme v 90. letech pokles mezery ve vyspělosti mezi ČR a dalšími státy EU-5. Podrobnější popis vývoje HDP v ČR nalezneme níže v kapitole 2.4.2. Obrázek 1 - HDP na obyvatele v letech 1990, 1995 a 2000 v % vzhledem k EU-15 (v PPS, EU-15 = 100) Slovinsko

ČR

Maďarsko

Slovensko

69 69

66

HDP/obyatele (%)

62 62

59

52 50 44 33

1990

Polsko

1995

48 40

43 43 37

2000

Zdroj: Vintrová (2006)

2.4.1 Obtížná mezinárodní srovnatelnost HDP v tranzitivních ekonomikách v 90. letech Zastavme se nejprve u samotné vypovídací hodnoty HDP v centrálně plánovaných ekonomikách. Prvním problémem jsou ceny. Jelikož v socialistické ekonomice jsou ceny centrálně plánovány jako ceny nákladové, neodrážejí tak vzácnost zdrojů ani preference spotřebitelů, jinými slovy cena nevzniká na základě průniku nabídky a poptávky. Tím pádem nejsou ceny správně nastaveny, a jelikož nefunguje cenový mechanismus, který by je postupně srovnával, tato nerovnováha přetrvává (relativní ceny se nerovnají relativním mezním nákladům). Takto konstruované ceny nemohou být srovnatelné s cenami tvořenými na trhu, HDP centrálně plánovaných ekonomik tedy není srovnatelný s HDP ekonomik

- 16 -

tržních. S liberalizací cen se v tranzitivních ekonomikách tento problém postupně během 90. let smazával. Dalším výrazným problémem je fakt, že HDP nerozlišuje kvalitativní rozdíly produktu. Zboží a služby, které byly v bývalém sovětském bloku vyráběny, výrazně statisticky nadhodnocovaly HDP. V tržním prostředí by totiž jen obtížně hledaly odbyt, popřípadě by o ně nebyl vůbec zájem. Rozpad RVHP tento problém odhalil a postavil tranzitivní ekonomiky před nutnost radikální restrukturalizace celé ekonomiky. Tím pádem počátkem devadesátých let HDP všech tranzitivních ekonomik klesl, protože se musel „očistit“ od neefektivních investic a nepotřebných zásob. Ačkoli je statisticky možné vypozorovat návrat HDP k hodnotě z roku 1989, nevypovídá tento pohled mnoho o kvalitativní změně ve složení produktu. Zkreslení úrovně HDP bylo asi nejvýraznější v případě Československa. Jak již bylo řečeno, Československo nemělo na rozdíl od ostatních tranzitivních ekonomik ani část cen tvořených na trhu, navíc bylo nejvíce zatíženo těžkým průmyslem, tím pádem i nutností velké kvalitativní přeměny HDP. Dyba (2005) odhaduje podíl průmyslové produkce na celkovém HDP v roce 1989 kolem 58 %, zatímco v roce 1995 již pouze 39 %. Z důvodu tak masivní přestavby výrobní základny se HDP dostal na svou předlistopadovou hodnotu až kolem roku 2000, zatímco např. v Polsku to bylo již v roce 1995 (Vintrová, 2006).

2.4.2 Vývoj české ekonomiky v 90. letech Vývoj HDP v zemích EU-5 a EU-15 v 90. letech názorně ilustruje tabulka 2. Z důvodů zmíněných v předchozí kapitole neuvádím HDP na obyvatele v paritě kupní síly, ale pouze tempa růstu reálného HDP. Kvůli probíhající restrukturalizaci v ekonomikách EU-5 by zvláště v první polovině 90. let HDP na obyvatele v paritě kupní síly neměl velkou vypovídací hodnotu, a proto je patrně vhodnější porovnávat pouze tempa růstu HDP, přestože i tento přístup má určité nedostatky, především z hlediska měnového kurzu, podrobněji se problematice věnují Mandel a Tomšík (2008). Po transformační recesi8 všechny tranzitivní ekonomiky nastartovaly růst, který ve většině let převyšoval růst zemí EU-15. Výjimkou je česká recese z let 1997-1998, kdy došlo k divergenčnímu procesu.

8

Dyba (2005) o transformační recesi hovoří jako o mýtu, především z důvodu daleko menšího poklesu životní úrovně, nižšího nárůstu nezaměstnanosti a menšího poklesu spotřeby elektrické energie, než by odpovídalo statistickému poklesu HDP.

- 17 -

Tabulka 2 – Srovnání temp růstu reálného HDP v %

ČR Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko EU-15

1990 -1,2 -3,5 -11,6 -2,5 -3,4 n/a

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 -11,5 -3,3 0,6 2,7 5,9 4,1 -0,7 -1,1 1,2 3,9 -11,9 -3,1 -0,6 2,9 1,5 1,3 4,6 4,9 4,2 5,2 -7,0 2,6 3,8 5,2 7,0 6,1 6,8 4,8 4,1 4,0 -14,6 -6,5 -3,7 6,2 5,8 6,1 4,6 4,2 1,5 2,0 -8,9 -5,5 2,8 5,3 4,1 3,6 4,8 3,6 5,6 3,9 n/a *1,4 -0,8 2,5 2,6 1,7 2,7 3,0 3,0 3,9

(* z důvodu nedostupnosti dat pro EU-15 je tempo růstu HDP EU-15 v roce 1992 nahrazeno tempem růstu eurozóny, které se však výrazným způsobem neliší)

Zdroj: Eurostat (2012), IMF (2011), Mandel a Tomšík (2008) Ze strukturálního pohledu měla československá ekonomika značnou nevýhodu vůči ostatním středoevropským ekonomikám bývalého sovětského bloku.9 Transformace začala později než v okolních státech a potýkala se s četnými překážkami. První transformační kroky probíhaly v relativně rychlém sledu – sjednocení kurzu koruny, rychlá a velice silná devalvace, rozsáhlá liberalizace cen a další liberalizační a stabilizační opatření. Tato fáze transformace proběhla z makroekonomického hlediska velice úspěšně a pozoruhodně klidným způsobem. Výsledkem byl samozřejmě hluboký propad HDP, z tranzitivních zemí byl v Československu však jedním z nejnižších. Vzhledem k výše zmíněným strukturálním charakteristikám československé (a následně pak české) ekonomiky se však podobně úspěšně už nedařila restrukturalizace mikroekonomická. Hlavními důvody byly: •

Silně podhodnocená koruna (tzv. měnový polštář)

•

Rozpolcená privatizace a tzv. bankovní socialismus

•

Pomalé institucionální změny

Měnový polštář sice zmírňoval důsledky liberalizačních opatření, zároveň však posiloval cenovou konkurenceschopnost, tím pádem nebyly domácí podniky motivovány k radikálnějšímu zvyšování kvality produkce a hlubší restrukturalizaci. Privatizace, která na straně výrobních podniků proběhla relativně rychle (druhá vlna privatizace skončila v roce 1994), se až zhruba do roku 2000 víceméně nedotkla českých bank. Ty zůstávaly stále v rukou státu (tzv. bankovní socialismus) a poskytovaly tzv. měkké úvěry. Mnoho výrobních podniků bylo ve vlastnictví investičních fondů, které však byly často zakládány samotnými bankami. Tyto banky pak poskytovaly „svým“ podnikům „měkké“ 9

Výše zmíněné problémy s sebou paradoxně nesly i výhodu v podobě relativní makroekonomické rovnováhy. Polsko trpělo obrovskou inflací a zahraničním dluhem, Maďarsko zase sužoval dvojí deficit, tedy deficit státního rozpočtu i obchodní bilance. Československo se s žádným z výše zmíněných problémů nepotýkalo (Holman, 2000).

- 18 -

úvěry. Takové podniky byly de facto chráněny před úplným tržním prostředím, udržovaly přezaměstnanost a byly jen velice pomalu restrukturalizovány. Třetím faktorem pomalejší restrukturalizace byly institucionální změny. Tržní instituce jsou chápány jako formální i neformální pravidla chování, včetně sankcí za jejich porušování. Tyto instituce nebyly v 90. letech řádně vyvinuty a ve spojení s relativně rychlou privatizací zde vznikl prostor pro manipulaci s aktivy. Často roztříštěná akcionářská struktura navíc nedovolovala efektivní kontrolu nad podniky. Ačkoli jsou o významnosti těchto faktorů často vedeny spory10, nepochybným faktem je, že významnou měrou přispěly k recesi v roce 1997-1998, kdy jako v jediné transformující se středoevropské zemi poklesl HDP, a došlo tedy na určitou dobu k divergenčnímu procesu. Faktorů recese však bylo mnohem více. Rychlé uvolnění pohybu zahraničního kapitálu ve spojení s kladným inflačním diferenciálem (a tím pádem vyššími úrokovými sazbami) a pevným kurzem koruny lákalo do České republiky zahraniční kapitál, ve velké míře však krátkodobý, spekulativní kapitál. Předstih růstu reálných mezd před růstem produktivity a zhoršující se deficit běžného účtu platební bilance vyústil ve spekulativní útok na českou měnu. Následná nadměrně přísná reakce centrální banky11 pravděpodobně krizi ještě prohloubila.

2.5 Vývoj HDP v EU-5 do roku 2008 Po recesi na konci devadesátých let přišel v České republice obrat v konvergenčním procesu, mezi lety 2000-2008 patřila Česká republika k ekonomikám s rychlým postupem reálné konvergence. Od roku 2000 do počátku ekonomické krize (která propukla v druhé polovině roku 2008, kdy HDP většiny evropských zemí začal klesat) se úroveň HDP v PPS vůči EU-27 i EU-15 posunula o 12 procentních bodů. Více ukazuje následující tabulka.

10

Viz např. Šulc (1998), Dlouhý (2000), kteří zdůrazňují nedostatečnou mikroekonomickou restrukturalizaci a nevyvinuté institucionální prostředí, a naproti tomu Holman (2000) nebo Loužek (1999), kteří naopak myšlenku pomalé restrukturalizace odmítají. 11 Ani v tomto bodě se ekonomové zcela neshodují. Klaus (2000) považuje reakci ČNB za pozdní a příliš silnou, naopak tehdejší viceguvernér ČNB Dědek (2000) zdůrazňuje nedostatečnou fiskální restrikci s tím, že velkou část restrikce pak musela provést ČNB.

- 19 -

Tabulka 3 – HDP na obyvatele v PPS v EU-5 (EU-27 = 100)

2000

2008

Rozdíl v p.b.

Průměrný růst HDP

ČR

71

81

10

4,9 %

Maďarsko

54

64

10

3,3 %

Polsko

48

56

8

4,2 %

Slovensko

50

73

23

5,6 %

Slovinsko

80

91

11

4,3 %

EU-15

115

111

-4

2,0 %

Zdroj: Eurostat (2012) Předstih temp růstu před starými zeměmi EU je patrný u všech srovnávaných zemí. Pokud by byl růst vyjádřen v eurech, byl by dokonce ještě masivnější, především díky apreciující měně, jejíž zpevňování překoná i případnou vyšší inflaci v daných zemích. Postup přepočtu HDP na eura probíhá tak, že se HDP vyjádřený v národní měně přepočte běžným nominálním měnovým kurzem na eura a následně se očistí o inflaci v eurozóně (Kubíček a Tomšík, 2005). Mandel a Tomšík (2008) spočítali průměrný roční růst HDP v eurech mezi roky 2000 až 2006 v České republice na 8 %, na Slovensku 10,9 %, v Maďarsku 7,7 % a v Polsku 4,9 %. Důvodem těchto přepočtů je především možné statistické nadhodnocování inflace v tranzitivních ekonomikách. Statisticky se totiž velice těžko odlišuje růst cenové hladiny a růst kvality produkce. Tento růst kvality by pak měl být určitým způsobem zachycen v růstu HDP. Jak uvádí Kubíček a Tomšík (2005), není však zcela správné takto jednoduše přepočítávat růst na eurové vyjádření. Předpokladem totiž je, že všechny statky v dané ekonomice jsou vystaveny mezinárodní konkurenci, a případný vyšší růst cen domácích statků ve srovnání s cenami statků zahraničních je v plné míře dán růstem kvality. Správnější by tedy bylo rozdělovat statky na obchodovatelné a neobchodovatelné a přepočítávat pouze tu část HDP, která je vystavena mezinárodní konkurenci. Přesto pak vycházejí tempa růstu reálného HDP po převodu na reálná eura o 0,5 až 1,5 p. b. vyšší než podle standardní metodiky (Kubíček a Tomšík, 2005). Tempo růstu vyjádřené v korunách činilo v ČR mezi lety 2001 až 2008 průměrně 4,3 % ročně, což znamenalo osmé místo mezi zeměmi EU-27 (Spěváček, Vintrová, 2010). Díky tomuto tempu růstu se podařilo České republice umístit v žebříčku zemí EU-27 (dle kritéria HDP na obyvatele v PPS) na 17. místě za Slovinskem a Řeckem, před Maltou a Portugalskem (viz Obrázek 2).

- 20 -

Obrázek 2 - HDP na obyvatele v PPS v zemích EU-27, rok 2008 (EU-27 = 100)

BUL ROM POL LV LT HUN EST SVK POR MT CZE SLO GR CY IT ESP FR EU-15 UK GER BEL FIN SWE AUT DK IRL NL 0

20

40

60

80

100

120

140

(vynecháno Lucembursko, které má HDP na obyvatele = 279; Řecko – předběžné údaje)

Zdroj: Eurostat (2012) Za zmínku jistě stojí výrazný růst HDP Slovenska, který dosahuje vysokých hodnot i v rámci zemí EU-5. Ačkoli je obtížné jednotlivé faktory oddělit, často je velký vliv připisován relativně radikálním systémovým reformám, které se na Slovensku podařilo prosadit. Dle odhadů by tyto reformy mohly mít vliv až v hodnotě 2 až 2,5 procentních bodů ročního přírůstku HDP oproti zemím, které tyto reformy neprovedly (Vintrová, Žďárek, 2007).

2.5.1 Základní faktory rychlého růstu v České republice V České republice ekonomický růst výrazně akceleroval po vstupu do Evropské unie v roce 2004, v letech 2005-2007 převyšoval růst EU-25 (resp. EU-27) dokonce o 3 až 4

- 21 -

procentní body ročně. Jaké byly faktory tohoto velice rychlého ekonomického růstu? Kadeřábková (2007) shledává několik faktorů: •

silný příliv přímých zahraničních investic

•

rychlý růst domácích investic

•

privatizace a restrukturalizace bank

•

expanzivní fiskální politika a uvolněná monetární politika

Po roce 1998 se změnily pobídky pro zahraniční investory, které do té doby byly vzhledem k ostatním zemím ve středoevropském regionu méně výhodné. Příliv přímých zahraničních investic vrcholil mezi lety 1999 až 2002 a dále v letech 2005 a 2007, kdy roční přírůstky přesahovaly 200 mld. Kč (ČNB, 2012). Těmto výsledkům dopomohly na přelomu tisíciletí některé privatizační akce, v letech 2005 a 2007 pravděpodobně vstup do Evropské unie a s ním zvýšený zájem investorů.12 Ten vysvětlují Vintrová a Žďárek (2007) také kultivací institucí dle přístupových dohod. Díky nim se výrazně zlepšilo právní prostředí všech přistoupivších zemí. Vintrová (2006) upozorňuje také na neopakovatelné události v tomto období. Jedná se především o rychlý růst vývozu v roce 2005 ovlivněný mimo jiné i novými výrobními kapacitami, především v automobilovém průmyslu (automobilka TPCA v Kolíně). V roce 2006 pak hrál velkou roli nárůst zásob a zvyšování domácí poptávky. HDP očištěný od těchto vlivů by pak dosahoval růstu kolem 4 – 4,5 % (Vintrová, 2006). Ze zpětného pohledu můžeme tvrdit, že určitou roli sehrálo také postupné přehřívání méně výkonných ekonomik EU, zvláště pak slabších ekonomik eurozóny. Ty měly díky nízkým úrokovým sazbám Evropské centrální banky a vyšší inflaci nízké nebo dokonce záporné reálné úrokové sazby. Tyto nízké úrokové sazby se při volném pohybu kapitálu nutně musely přelít i do České republiky, jelikož Česká národní banka se, přestože především cíluje inflaci, nemůže svými úrokovými sazbami výrazně lišit od sazeb v eurozóně. Tím pádem byla v tomto období monetární politika ČNB relativně uvolněná. Také fiskální politika přispěla svou měrou k vysokému ekonomickému růstu. Vlády v letech 2000 až 2006 kumulovaly vysoké deficity státního rozpočtu, které se bez ohledu na fázi hospodářského cyklu pohybovaly kolem 2 – 4 % HDP.

12

S přímými zahraničními investicemi jsou spjaty také určité problémy. Díky přímým zahraničním investicím roste význam podniků pod zahraniční kontrolou, protože mají lepší technologie, know-how a obecně vyšší výkonnost než ty domácí. Domácí podniky tak mohou dlouhodobě zaostávat za těmi pod zahraniční kontrolou. Tomuto jevu se říká duální ekonomika. Druhý problém je spojen s repatriací zisků, která se negativně projevuje v běžném účtu platební bilance (více viz kapitola 2.9).

- 22 -

2.5.2 Poptávkové faktory růstu Pohled na prorůstové stimuly HDP na straně poptávky lze zjednodušeně rozdělit na faktor domácí poptávky a faktor zahraničního obchodu. Vliv zmíněných poptávkových faktorů vidíme v tabulce 4. Největší mírou přispívala k růstu HDP domácí poptávka, a to ve všech zemích EU-5, nejvýraznějším způsobem na Slovensku a v Polsku. V rámci domácí poptávky byl rozhodující vliv konečné spotřeby, a to především spotřeby soukromé. Veřejná spotřeba většinou neměla velký význam a investice ve sledovaném období značně kolísaly. V Polsku došlo k propadu tvorby hrubého fixního kapitálu v letech 2001-2003, avšak v dalších letech zaznamenaly investice strmý růst, podobně tomu bylo na Slovensku. V České republice se růst investic zrychlil v roce 2006 a 2007. Od druhého čtvrtletí roku 2008 se však vlivem přicházející recese investice silně propadly. Tabulka 4 – Příspěvek domácí poptávky a zahraničního obchodu k růstu HDP (v p. b.)

ČR Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko

Domácí poptávka Zahraniční obchod Domácí poptávka Zahraniční obchod Domácí poptávka Zahraniční obchod Domácí poptávka Zahraniční obchod Domácí poptávka Zahraniční obchod

2001 3,9 -0,8 1,9 1,8 -1,4 2,6 8,4 -4,9 1,3 1,6

2002 3,6 -1,5 6,6 -2,1 1,0 0,5 4,3 0,3 2,8 1,0

2003 3,8 0,0 6,0 -2,1 2,9 1,0 -0,7 5,5 4,8 -1,9

2004 2,8 2,0 4,8 -0,1 6,4 -1,0 5,9 -0,9 4,9 -0,5

2005 3,1 3,7 1,4 2,5 2,5 1,1 8,8 -2,1 1,8 2,2

2006 4,7 2,3 1,6 2,3 7,4 -1,1 6,8 1,6 5,7 0,2

2007 6,4 -0,7 -1,4 1,6 8,9 -2,1 6,6 3,9 8,9 -2,0

2008 2,2 0,9 0,7 0,2 5,8 -0,6 5,9 0,0 4,2 -0,6

Zdroj: ECFIN (2011, s. 200, 201, 206, 210, 211) Vliv zahraničního obchodu na růst HDP v tomto období také kolísal, nejen z důvodu změny objemu vývozů a dovozů, ale i z důvodu změny cen. Většinou však platilo, že pokud byla nižší domácí poptávka, snížily se i dovozy, tím pádem se zvětšil vliv zahraničního obchodu na růst HDP. Tento jev byl patrný nejen v České republice, ale i v ostatních sledovaných zemích. Ve sledovaném období se v České republice výrazně zvyšoval vliv zahraničního obchodu na růstovou dynamiku české ekonomiky (vývozy rostly v období 2001-2008 průměrným ročním tempem o 11,1 % a dovozy o 10,1 %), především pak mezi lety 2005 až 2008, kdy obchodní bilance jako v jediné evropské tranzitivní ekonomice přešla do kladných hodnot (Spěváček, Vintrová, 2010).

- 23 -

2.5.3 Vliv souhrnné produktivity faktorů Ke kvantifikaci vlivů jednotlivých výrobních faktorů na růstovou výkonnost lze použít metodu růstového účetnictví. Předpokládejme, že produkt (HDP) je funkcí práce a kapitálu (dvoufaktorový přístup). Z růstu HDP se nejprve určí vliv příspěvku změn práce a kapitálu. Po odečtení těchto příspěvků vznikne reziduum, které se nazývá souhrnná produktivita faktorů (SPF)13 a které identifikuje vliv kvalitativních faktorů, jako jsou technický pokrok, výzkum a vývoj, institucionální změny, zvyšování kvality lidských zdrojů atd. Konkrétně vypadá rovnice růstového účetnictví takto: = kde

+ 1−

+

g(Y) – růst produktu g(N) – růst práce g(K) – růst kapitálu g(A) – tempo růstu technického pokroku (souhrnná produktivita faktorů) vL – podíl práce na důchodu Zdroj: Hájek, 2006, s. 171

Jelikož tempa růstu produktu, práce i kapitálu a podíl práce lze empiricky zjistit, je jedinou neznámou v rovnici tempo růstu technického pokroku. Podle mezinárodních doporučení je růst produktu vyjádřen jako růst HDP. Zaměstnanost (více o zaměstnanosti viz kapitola 2.7.2) je podle standardu ESA 95 vyjádřena jako počet odpracovaných hodin (ale např. Hájek (2008) pracuje se zaměstnaností jako celkovým počtem zaměstnaných osob), růst práce pak vyjadřuje meziroční změnu tohoto počtu. Důchodový podíl práce na produktu je vypočítán jako poměr mezi celkovými náklady práce na zaměstnance a hrubou přidanou hodnotou v běžných cenách na zaměstnanou osobu. „Zásoba kapitálu je suma zůstatkové hodnoty všech fixních aktiv dosud používaných na konci účetního období.“ (Hájek, 2006, s. 174). Růst kapitálu je pak vyjádřen jako meziroční změna jeho zásoby. Kvalitativní faktory se pro dlouhodobý růst a konvergenci tranzitivních ekonomik k jádru Evropské unie ukazují jako klíčové. V zemích EU-5 byl totiž ve sledovaném období vedle rychlejšího růstu HDP ve srovnání s EU-15 zaznamenán také mnohem větší vliv souhrnné produktivity faktorů na růst HDP a můžeme tvrdit, že SPF měl v tomto období rozhodující vliv na rychlou reálnou konvergenci (Spěváček a Vintrová (2010) uvádějí, že 13

Též označována jako TFP z anglického Total factor productivity. Např. v USA v letech 1948-1986 vysvětluje technickotechnologický pokrok (TFP) až 44 % růstu HDP (Klacek, 2006).

- 24 -

mezi roky 2001-2008 byl vliv SPF na růst HDP v ČR dokonce téměř tříčtvrtinový). Díky tomu probíhala ekonomická konvergence těchto zemí k jádru Evropské unie rychleji, než by se z prostého porovnání růstu HDP mohlo zdát. Příspěvky zaměstnanosti a kapitálu byly v zemích EU-5 srovnatelné nebo i nižší než v zemích EU-15, což jen potvrzuje předchozí tvrzení. Tabulka 5 – Faktory růstu reálného HDP (průměrná roční tempa růstu v % v letech 2001 – 2006)


Práce 0,3 0,2 0,0 0,4 0,4 0,6

Kapitál 0,7 1,0 0,4 1,6 0,8 0,7

SPF 3,0 3,1 3,1 3,2 2,5 0,5

HDP 4,0 4,2 3,5 5,2 3,7 1,8

Zdroj: Kadeřábková (2007, s. 5) Kadeřábková (2007) vypočítává relativní úroveň souhrnné produktivity faktorů v ČR vzhledem k zemím EU-15 v roce 2006 na 68 % úrovně EU-15. Nejvíce k růstu souhrnné produktivity faktorů přispívá zpracovatelský průmysl, kde SPF rostla mezi lety 2001 až 2006 průměrným tempem 4,9 % ročně. Pro úplnost doplňuji, že v roce 2006 dosahovala produktivita práce 65 % úrovně EU-15 a produktivita kapitálu 74 % (Kadeřábková, 2007). Ročenka konkurenční schopnosti ČR uvádí, že mezi roky 2001-2010 se SPF zvyšovala ročním tempem 2,5 %, což představovalo až 73 % podílu na růstu reálného HDP. Vedle řady kvalitativních faktorů měl velký význam i růst podílu sektoru podniků pod zahraniční kontrolou, které obecně dosahují vyšší výkonnosti než podniky domácí (CES VŠEM, NOZV NVF, 2011).

2.6 Vývoj HDP v EU-5 od roku 2008 2.6.1 Krizový pokles Na země EU-5 dopadly důsledky ekonomické krize šířící se z USA se zhruba půlročním až ročním zpožděním. Díky relativně zdravému finančnímu sektoru se zemím EU5 (kromě Maďarska) vyhnula první fáze, tedy krize finanční. Díky silné integraci do evropských struktur, ke které docházelo od rozpadu východního bloku, se však následné ekonomické zpomalení nevyhnulo ani střední a východní Evropě. Její ekonomika se stala silně závislou na dění v Evropské unii a jejích nejdůležitějších ekonomikách, především

- 25 -

v Německu. V důsledku této závislosti byly jak hloubka, tak rozsah hospodářské recese v zemích EU-5 dány především mírou jejich otevřenosti a samotným rozměrem jednotlivých ekonomik. Jinými slovy čím menší a otevřenější ekonomiku jednotlivé státy EU-5 měly, tím silnější měla ekonomická krize dopady. Výše uvedené tvrzení jasně dokládá fakt, že všechny země EU-5 kromě Polska zaznamenaly hlubší pokles ekonomiky než průměr zemí Evropské unie. Míra otevřenosti ekonomiky, měřená jako podíl vývozu zboží a služeb v relaci k HDP, je většinou spojena s velikostí dané země. Platí, že čím menší je národní ekonomika, tím větší bude míra její otevřenosti. Země EU-5 můžeme všechny s výjimkou Polska nazvat malými otevřenými ekonomikami. Nejotevřenější je ekonomika Slovenska s 83 % podílem vývozu k HDP, téměř shodně je na tom Maďarsko s 82 %, Česká republika má tento podíl 77 %. Slovinsko je méně otevřené, než by odpovídalo jeho malému rozměru, a to pouze 67 %. Nejméně otevřenou ekonomikou v rámci EU-5 je Polsko se svým velkým vnitřním trhem. Míra jeho otevřenosti dosahuje pouze 40 %, což je dokonce lehce pod průměrem celého společenství EU-27, který činí 41,3 % (Vintrová, 2010a). Hloubku krizového poklesu ukazuje tabulka 6. Tabulka 6 – Růst reálného HDP (v %) EU-5 v období ekonomické krize a vývoj HDP v PPS


2007 5,7 0,1 6,8 10,5 6,9 3,2

Růst HDP 2008 3,1 0,9 5,1 5,8 3,6 0,3

2009 -4,7 -6,8 1,6 -4,9 -8,0 -4,3

HDP v PPS (EU-27 = 100) 2007 2008 2009 83 81 82 62 64 65 54 56 61 68 73 73 88 91 87 100 100 100

Zdroj: Eurostat (2012) Polsko díky své menší otevřenosti jako jediná země Evropské unie dokázalo v roce 2009 vykázat růst HDP, byť zpomalený. Ke zmírnění dopadů hospodářské krize přispěly také silné fiskální stimuly polské vlády a v neposlední řadě i prudké znehodnocení zlotého, které podpořilo vývozy. Mezi roky 2008 a 2009 polská měna depreciovala o 19,1 % vůči euru a vůči dolaru dokonce o 23,3 %, čímž bezpečně překonala zhodnocení z roku 2007 (Vintrová, 2010a). Naopak největší krizový pokles ze zemí EU-5 zažilo přes svou relativně nízkou otevřenost Slovinsko. K takto vysokému poklesu HDP mohl přispět i fakt, že tato země je od

- 26 -

roku 2007 členem eurozóny. Slovinsku chyběla měna, která by v krizovém období mohla depreciovat vůči euru i dolaru a podobně jako v Polsku nebo v České republice podpořit export. Druhý největší pokles zaznamenalo Maďarsko. Jak je však z tabulky 6 patrné, Maďarsko nevykazovalo ani před příchodem hospodářské krize vysoký růst. Hlavním faktorem nízkého maďarského růstu jsou především kumulované problémy veřejných financí, které si s sebou Maďarsko nese již od devadesátých let. Země trpí tzv. dvojím deficitem, kdy je trvale sužována deficitem veřejných financí i deficitem běžného účtu platební bilance. Nervozita na trzích v počátku finanční krize tím pádem dopadla na Maďarsko jako na jednu z prvních evropských zemí.14 Slovensko také zaznamenalo silný pokles a především prudkou změnu oproti růstovému trendu v předchozích letech. Tento pokles byl dán především malou velikostí a velkou otevřeností jeho ekonomiky. Významným faktorem slovenského propadu může být i přerušení dodávek plynu při rusko-ukrajinském sporu v lednu roku 2009. Přijetí eura v lednu 2009 pravděpodobně nemělo v tak krátké době významný vliv na export, což potvrzuje i analýza Evropské komise, která dodává, že přijetí eura Slovenskem naopak zmírňovalo ve srovnání s Českou republikou dopady nervozity na finančních trzích (Jevčák, 2011). Česká republika přes svou otevřenost a provázanost s Německem zažila lehce mírnější propad než Slovensko, stále však převyšoval průměr EU-27. Oproti polskému zlotému česká koruna v roce 2009 neznehodnotila v tak velké míře (pouze o 5,7 % vůči euru a 10,6 % vůči dolaru), a nestačila tak překonat zhodnocení z předchozího roku. Tím pádem nebyl podpořen export tak výrazným způsobem jako v Polsku (Vintrová, 2010a).

2.6.2 Ekonomické oživení od roku 2010 Po krizovém propadu v roce 2009 následovalo v roce 2010 ve všech zemích EU-5 lehké oživení. Údaje vidíme v tabulce 7. Slovensko vykázalo nejvyšší růst ze sledovaných zemí, a zároveň tak strmý obrat ve srovnání s rokem předchozím. Jeho růst překonal dokonce i Polsko, které se v roce 2009 jako jediné v EU vyhnulo recesi. Český růst byl o něco slabší, stále ale překonal průměr EU-27. Naopak relativně podprůměrné oživení nastalo v Maďarsku a ve Slovinsku.

14

Proto již v roce 2008 muselo Maďarsko požádat Mezinárodní měnový fond o půjčku ve výši přes 25 mld. EUR.

- 27 -

Tabulka 7 – Vývoj reálného HDP v zemích EU-5 po oživení v roce 2010


2010 2,7 1,3 3,9 4,2 1,4 2,0

2011 1,7 1,7 4,3 3,3 -0,2 1,5

2012* 0,0 -0,1 2,5 1,2 -0,1 0,0

2013* 1,5 1,4 2,8 2,9 1,5 1,5

(* výhled Eurostatu)

Zdroj: Eurostat (2012) Jak si lze vysvětlit rozdíly v hospodářském růstu zemí EU-5? Česká republika a Slovensko vděčí za silnější oživení především rychlému růstu německé ekonomiky (v roce 2010 to bylo 3,7 %, v roce 2011 3 %), se kterou jsou obě země úzce provázány. Maďarsko muselo řešit své dlouhodobé problémy ve fiskální oblasti a Slovinsko zase doplatilo na svou provázanost s ekonomikou Itálie, která rostla v roce 2010 pouze o 1,8 % a v roce 2011 jen o 0,4 %. Jak bude pravděpodobně vypadat růst ekonomik EU-5 v dalších letech? Prognózy do budoucna jsou v dnešní neklidné situaci dosti náročné. Ve světle dluhové krize musely vlády evropských zemí sáhnout k fiskální restrikci a konsolidaci veřejných rozpočtů. Tyto kroky utlumily křehké oživení, a proto lze očekávat, že v roce 2012 se růst v evropských zemích výrazně zpomalí. Eurostat předpokládá zastavení růstu v České republice, Polsku i Slovinsku. Ani rok 2013 nebude podle Eurostatu znamenat výrazný obrat v trendu. Může se tedy zdát, že reálná konvergence v zemích EU-5 bude střednědobě silně narušena, a to především z důvodu velice pomalého oživení v západní Evropě. Na vině nízkého růstu bude také slabá domácí poptávka, kde hlavní brzdu představuje slabá soukromá spotřeba daná již zmíněnou fiskální restrikcí a stagnujícími reálnými mzdami (ČSOB, 2012).

2.6.3 Poptávkové faktory po roce 2008 Pohlédněme na vývoj HDP během hospodářské recese opět z poptávkového pohledu. Krizový rok 2009 znamenal pro českou ekonomiku propad HDP především kvůli silnému propadu zahraniční poptávky, který výrazně snížil vývoz zboží. To se následně projevilo i v průmyslové produkci v podobě propadu tvorby investic a zásob. Mírně poklesla i soukromá spotřeba, její pokles však nebyl tak drastický jako v řadě jiných zemí EU (např. pobaltské republiky nebo Maďarsko). Jediným zmírňujícím faktorem propadu HDP byla veřejná

- 28 -

spotřeba, která v roce 2009 mírně rostla. Spěváček (2010) uvádí její příspěvek k růstu HDP ve výši 0,9 procentního bodu. Daní za to byl relativně rychlý nárůst vládního deficitu a dluhu, jež si vyžádal v dalších letech (i pod vlivem následné dluhové krize v celé Evropě) silnou fiskální restrikci. Investice do fixního kapitálu začaly klesat již od druhého čtvrtletí roku 2008, v následujícím roce propad dále pokračoval (-8,3 %), až v roce 2010 se propad v podstatě zastavil. Spěváček (2010) upozorňuje na negativní dopad hlubokého poklesu investic na potenciální produkt do budoucna s tím, že by mohla být ohrožena dynamika růstu reálného HDP. Vývoj zásob podléhá silným cyklickým vlivům, poněvadž nejistota ohledně budoucího vývoje vede výrobce i odběratele k čerpání zásob během recese. V roce 2009 zásoby silně poklesly, v následujícím roce však opět mírně vzrostly. Zahraniční obchod vykázal v roce 2009 přes absolutní propad vývozu nejvyšší kladné saldo v novodobé historii ČR, a to téměř 150 mld. Kč. Důvodem však byl vyšší pokles dovozů než vývozů, obě tyto položky totiž v meziročním srovnání klesaly. V roce 2010 i 2011 dovozy i vývozy opět rostly, současně se udržel i vysoký přebytek obchodní bilance (přes 120 mld. Kč v roce 2010 a 160 mld. Kč v roce 2011). V následujícím roce lze očekávat další zrychlení růstu zahraničního obchodu, Vejmělek (2012) odhaduje jeho kladné saldo na 280 mld. Kč), což bude tvořit příspěvek k růstu HDP 2,6 procentních bodů. Ministerstvo financí ho odhaduje pouze na 187 mld. Kč (MF ČR, 2012). Budoucí růst české ekonomiky bude tedy pravděpodobně dán především růstem objemu zahraničního obchodu, protože domácí poptávka je zatím stále velice slabá.

2.7 Vývoj produktivity práce, nezaměstnanosti a zaměstnanosti od roku 2000 do současnosti Pokud bychom počítali s produktem jako funkcí práce (jednofaktorový přístup), byl by jeho růst dán tempem růstu zaměstnanosti a tempem růstu produktivity práce. Zatímco postupné zvyšování zaměstnanosti po určité době začne narážet na své přirozené limity, produktivitu práce lze zvyšovat neustále.

2.7.1 Produktivita práce V zemích EU-5 rostla po roce 2000 produktivita práce rychleji než v zemích EU-15, průměrně o více než 2 procentní body ročně, přičemž nejrychlejší růst zaznamenalo Slovensko. Následuje Polsko a Česká republika, kde bylo tempo jejího růstu velice podobné, s mírným náskokem před Maďarskem a Slovinskem. Více v tabulce 8. - 29 -

Tabulka 8 – Tempo růstu produktivity práce (HDP na zaměstnanou osobu) v zemích EU-5


2006

2007

2008

2009

2010

2011

5,6 3,3 3,0 6,1 4,2 1,8

3,5 0,4 2,2 8,2 3,4 1,4

0,8 2,2 1,2 2,9 1,0 -0,6

-3,5 -4,1 1,2 -2,4 -6,3 -2,4

4,5 1,1 3,5 5,7 4,0 2,6

1,0 0,9 3,0 1,2 1,7 1,1

Průměr 2000 - 2011 3,0 2,5 3,2 3,9 2,3 1,1

Zdroj: ECFIN (2011) Produktivita práce se dá měřit buď jako vytvořený HDP na zaměstnanou osobu, nebo jako HDP na odpracovanou hodinu. HDP na zaměstnanou osobu nerozlišuje osoby zaměstnané na plný nebo částečný úvazek. Naproti tomu HDP na odpracovanou hodinu rozlišuje plně a částečně zaměstnanou pracovní sílu, což je důležité pro mezinárodní srovnávání z toho důvodu, že bere v potaz rozdílné složení pracovních sil ve srovnávaných zemích. V tabulce 9 vidíme srovnání relativní úrovně produktivity práce v zemích EU-5. Relativní úroveň produktivity práce v České republice je nižší, než by odpovídalo její ekonomické vyspělosti. Zatímco v HDP na obyvatele se Česká republika drží v rámci zemí EU-5 na druhém místě za Slovinskem, v HDP na pracovníka je ve srovnání s průměrem EU27 v nynější době asi o 7 procentních bodů níže, v roce 2006 ji předstihlo i Slovensko. V roce 2010 se dokonce Slovensko dostává na první příčku v rámci zemí EU-5 před Slovinsko, kde produktivita práce v posledních letech spíše stagnuje či dokonce klesá. Produktivita práce měřená jako HDP na odpracovanou hodinu dosahuje ještě nižších hodnot a i zde se před ČR dostává Slovensko, v roce 2010 dokonce o více než 6 procentních bodů. Je však nutné podotknout, že právě Slovensko trpí ze zemí EU-5 nejvyšší nezaměstnaností, což se může naopak statisticky příznivě projevit právě v produktivitě práce.

- 30 -

Tabulka 9 – Produktivita práce v zemích EU-5 (EU-27 = 100)


2000 65,6 58,7 57,1 47,9 55,5 45,5 58,4 54,8 76,1 75,9 113,2 117,7

HDP na pracovníka HDP na hodinu HDP na pracovníka HDP na hodinu HDP na pracovníka HDP na hodinu HDP na pracovníka HDP na hodinu HDP na pracovníka HDP na hodinu HDP na pracovníka HDP na hodinu

2008 74,0 68,7 70,9 59,5 62,3 50,2 79,7 74,2 83,8 83,7 109,7 114,3

2010 73,4 67,8 71,2 60,1 66,8 54,0 81,4 74,6 80,4 79,5 109,1 113,8

Zdroj: Eurostat (2012)

2.7.2 Zaměstnanost a nezaměstnanost Míra nezaměstnanosti se v mezinárodním srovnávání Eurostatu počítá jako podíl osob ve věku mezi 15 až 74 lety na celkovém počtu ekonomicky aktivních osob v dané věkové skupině, kteří nemají zaměstnání a aktivně ho hledají po dobu minimálně čtyř týdnů, a jsou schopni nastoupit do zaměstnání během dvou týdnů. Míra zaměstnanosti je počítána jako podíl zaměstnaných osob ve věku 15 až 64 let na celkovém počtu obyvatel v dané věkové skupině. Zvyšování míry zaměstnanosti je chápáno jako znamení toho, že daná ekonomika dokáže generovat nová pracovní místa a zlepšovat tak situaci na trhu práce (CES VŠEM, NOZV NVF, 2010). Míra zaměstnanosti je na rozdíl od produktivity práce v České republice ve srovnání s EU na vysoké úrovni, zároveň míra nezaměstnanosti dosahovala před ekonomickou krizí relativně nízkých hodnot. Tyto dva ukazatelé jsou chápány jako celkové využití pracovních zdrojů v dané ekonomice (Vintrová, 2010c). Česká republika má vyšší míru zaměstnanosti než eurozóna, pohybuje se i nad průměrem EU-27 a v rámci zemí EU-5 se v roce 2011 dostává na první místo před Slovinsko. Ve srovnání se Slovenskem, Maďarskem a Polskem je však rozdíl v míře zaměstnanosti výrazný, což je často udáváno jako důvod dlouhodobé vyšší ekonomické

vyspělosti

ČR

a

Slovinska

ve

srovnání

s

ostatními

zeměmi

ve

středoevropském regionu (Vintrová, 2009). Přitom v ČR následkem recese z konce devadesátých let a pomalejší mikroekonomické restrukturalizace docházelo až do roku 2004 ke snižování zaměstnanosti. Během konjunktury od roku 2005 však míra zaměstnanosti opět - 31 -

rostla, a to i v ostatních zemích EU-5. V Maďarsku šlo především o zvyšování míry ekonomické aktivity (podíl ekonomicky aktivních na celkovém počtu obyvatelstva), na Slovensku a v Polsku se jednalo o výrazné snižování vysoké nezaměstnanosti.15 Tabulka 10 – Míra zaměstnanosti v zemích EU-5


2003 64,7 57,0 51,2 57,7 62,6 62,6

2004 64,2 56,8 51,7 57,0 65,3 63,0

2005 64,8 56,9 52,8 57,7 66,0 63,4

2006 65,3 57,3 54,5 59,4 66,6 64,4

2007 66,1 57,3 57,0 60,7 67,8 65,3

2008 66,6 56,7 59,2 62,3 68,6 65,8

2009 65,4 55,4 59,3 60,2 67,5 64,5

2010 65,0 55,4 59,3 58,8 66,2 64,1

2011 65,7 55,8 59,7 59,5 64,4 64,3

Zdroj: Eurostat (2012) Po vypuknutí celosvětové recese, která začala přicházet v druhé polovině roku 2008, se ve všech zemích Evropské unie v letech 2009-2010 zvýšila nezaměstnanost, a zároveň se snižovala zaměstnanost. Celková zaměstnanost klesla mezi lety 2009-2010 v průměru EU-27 o 1,7 %, v zemích EU-5 byl pokles srovnatelný. Česká republika si přes výrazný růst nezaměstnanosti stále uchovává vysokou míru zaměstnanosti a udržuje náskok ve využití práceschopného obyvatelstva před ostatními zeměmi EU-5. Od roku 2008 setrvale klesá zaměstnanost ve Slovinsku, které v roce 2011 předstihla právě Česká republika, čímž se stala zemí s nejvyšší zaměstnaností v rámci EU-5. Zdá se tedy, že se ČR vrací na svou pozici, kterou v roce 2004 ztratila. Co se týče nezaměstnanosti, existují v zemích EU-5 i v celé Evropské unii značné regionální rozdíly. Zatímco Česká republika a Slovinsko mají dlouhodobě nižší nezaměstnanost než průměr EU-27, Polsko a Slovensko se dlouhodobě pohybují nad průměrem Evropské unie. Maďarsko se do roku 2006 pohybovalo sice pod průměrem EU-27, avšak s negativním trendem, který právě v tomto roce překonal hodnotu průměru Evropské unie. Kromě Maďarska se až do roku 2008 ve všech zemích EU-5 snižovala míra nezaměstnanosti, v České republice a ve Slovinsku dosáhla dokonce pouhých 4,4 %, což byla jedna z nejnižších hodnot v celé EU. V tomto roce se nezaměstnanost výrazně snížila i na Slovensku a v Polsku. Polská nezaměstnanost se v „předkrizovém“ roce 2008 dostala na průměr EU-27, slovenská zůstala stále nad tímto průměrem.

15

V Polsku byla vysoká nezaměstnanost částečně řešena i vývozem pracovních sil (Vintrová, 2010c).

- 32 -

Tabulka 11 – Vývoj nezaměstnanosti v zemích EU-5


2003 7,8 5,9 19,7 17,6 6,7 9,1

2004 8,3 6,1 19,0 18,2 6,3 9,2

2005 7,9 7,2 17,8 16,3 6,5 9,0

2006 7,2 7,5 13,9 13,4 6,0 8,3

2007 5,3 7,4 9,6 11,1 4,9 7,2

2008 4,4 7,8 7,1 9,5 4,4 7,1

2009 6,7 10,0 8,2 12,0 5,9 9,0

2010 7,3 11,2 9,6 14,4 7,3 9,7

2011 6,7 10,9 9,7 13,5 8,2 9,7

Zdroj: Eurostat (2012) S hospodářskou recesí od roku 2009 se v průměru zemí EU-27 nezaměstnanost zvýšila o 1,3 %, v zemích EU-5 byly propady o něco vyšší. Nejvíce bylo zasaženo Slovensko, kde nezaměstnanost stoupla během dvou let téměř o 5 %. V roce 2011 pak nezaměstnanost mírně klesla v ČR, Maďarsku a na Slovensku, ve Slovinsku a v Polsku naopak mírně vzrostla. Dle materiálů Evropské komise lze předpokládat, že do roku 2013 se nezaměstnanost bude držet blízko hodnot z let 2010-2011 (ECFIN, 2011).

2.7.2.1 Budoucí vývoj Pro odhad možného budoucího vývoje zaměstnanosti i nezaměstnanosti je potřeba analyzovat demografický vývoj a podrobnější statistiky nezaměstnanosti, a to především nezaměstnanost podle stupně dosaženého vzdělání a dlouhodobou nezaměstnanost. Demografický faktor v ČR a na Slovensku v minulé dekádě ovlivňoval celkovou ekonomickou úroveň vcelku pozitivně, a to především díky silným populačním ročníkům z poloviny 70. let. Tím pádem byl podíl obyvatel v produktivním věku vzhledem k celkovému počtu obyvatel na relativně vysoké úrovni, na druhou stranu tento faktor brzy vymizí. V souvislosti s tím se používají v mezinárodním srovnávání ukazatelé celkové demografické míry závislosti a míry ekonomické závislosti. Celková míra demografické závislosti je definována jako podíl osob mimo produktivní věk (0-14 let a 65 a více let) na celkovém počtu obyvatel. Míra ekonomické závislosti je definována jako podíl osob v neproduktivním věku vzhledem k obyvatelstvu v produktivním věku. V obou těchto ukazatelích měla Česká republika i ostatní země EU-5 vzhledem k průměru EU-27 doposud výhodu. Tento trend se však v brzké době obrátí, poněvadž podíl dětí a mladistvých je v zemích EU-5 nižší než průměr EU-27. Dá se tedy očekávat, že příznivý demografický faktor postupně vymizí. Za zmínku jistě stojí vysoká míra ekonomické závislosti v Maďarsku, které kvůli tomu ekonomicky zaostává více, než by odpovídalo jeho produktivitě práce.

- 33 -

Naopak Slovensko a Polsko má velice malý podíl staršího obyvatelstva a díky tomu je jejich míra ekonomické závislosti relativně nízká. Podrobnosti ukazuje následující tabulka. Tabulka 12 – Demografické faktory v zemích EU-5 v roce 2011

ČR Maďarsko

Demografická míra závislosti 0 - 14 65 a více Celkem 14,4 15,6 30,0 14,6 16,8 31,4

Míra ekonomické závislosti 0 - 14 65 a více Celkem 20,6 22,2 42,7 21,3 24,4 45,6

Polsko Slovensko Slovinsko EU-27*

15,1 15,3 14,2 15,6

21,1 21,1 20,5 23,3

13,6 12,4 16,5 17,4

28,7 27,7 30,7 33,0

19,0 17,1 23,9 25,9

40,1 38,2 44,3 49,3

(* pro průměr EU-27 předběžná data za rok 2010)

Zdroj: Eurostat (2012) Tabulka 13 ukazuje porovnání dlouhodobé nezaměstnanosti v zemích EU-5 a průměru EU-27. Dlouhodobě nezaměstnaní jsou ti jedinci, kteří nemají práci po dobu delší než 12 měsíců. Vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti s sebou nese ekonomické i sociální dopady. Za prvé se snižuje produkt a zvyšují náklady na sociální systém, za druhé dlouhodobě nezaměstnaní jedinci ztrácí kvalifikaci i pracovní návyky, což může vést až k rezignaci na hledání práce a přesunu osob do šedé ekonomiky. S vysokou mírou dlouhodobé nezaměstnanosti souvisí i její častá koncentrace v problémových regionech a v oborech procházejících strukturální krizí. (CES VŠEM, NOZV NVF, 2010). Tabulka 13 – Dlouhodobá nezaměstnanost v zemích EU-5


2003 3,8 2,4 11,0 11,4 3,5 4,2

2004 4,2 2,7 10,3 11,8 3,2 4,3

2005 4,2 3,2 10,3 11,7 3,1 4,1

2006 3,9 3,4 7,8 10,2 2,9 3,7

2007 2,8 3,4 4,9 8,3 2,2 3,1

2008 2,2 3,6 2,4 6,6 1,9 2,6

2009 2,0 4,2 2,5 6,5 1,8 3,0

2010 3,0 5,5 3,0 9,2 3,2 3,9

2011 2,7 5,2 3,6 9,2 3,6 4,1

Zdroj: Eurostat (2012) V zemích s vysokou zaměstnaností (ČR a Slovinsko) se dlouhodobá nezaměstnanost pohybuje pod průměrem EU-27, navíc je relativně stabilní. V Maďarsku se dlouhodobá nezaměstnanost pomalu zvyšuje, což spolu s restriktivní fiskální politikou může do budoucna představovat závažný problém pro životní úroveň obyvatel. V Polsku se hodnota tohoto ukazatele rapidně snížila na vrcholu konjunktury v letech 2006-2007 a od té doby se drží na

- 34 -

nízké úrovni. Zdaleka v nejhorší situaci ze zemí EU-5 se nachází Slovensko, které sužuje velmi vysoká míra nezaměstnanosti a především pak té dlouhodobé. Do budoucna to představuje růstový potenciál, který však nebude jednoduché v dohledné době využít (s ohledem na koncentraci v problémových regionech). Další tabulka nabízí pohled na nezaměstnanost podle stupně vzdělání. Pro všechny konvergující ekonomiky by dlouhodobě měl hlavní prioritou být přechod od nákladové konkurenční výhody ke kvalitativní výhodě. Jinými slovy levné výrobky s nízkou přidanou hodnotou založené na nízké cenové a mzdové hladině by do budoucna měly být nahrazeny sofistikovanějšími a inovativními výrobky. Prostředkem k dosažení kvalitativní výhody je kvalitní střední a především vysoké školství, které je schopno produkovat absolventy, kteří nemají na trhu práce problém s vlastním uplatněním. V takovém případě by měla být nezaměstnanost vysokoškoláků nízká, popřípadě by se alespoň měla v čase snižovat. Tabulka 14 – Nezaměstnanost podle nejvyššího dosaženého vzdělání

ČR Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko Německo EU-27

ZŠ vzdělání 21,6 23,1 16,9 39,2 12,7 13,9 14,8

SŠ vzdělání 5,7 9,6 8,7 11,5 8,2 5,8 7,6

VŠ vzdělání 2,6 3,9 4,5 5,2 4,7 2,4 5,0

Zdroj: Eurostat (2012) Česká republika dosahuje zdaleka nejnižší nezaměstnanosti jedinců s vysokoškolským i středoškolským vzděláním v rámci zemí EU-5, v rámci celé Evropské unie se dostává pod průměr 27 zemí, přičemž dosahuje hodnot srovnatelných s Německem, jehož tzv. duální systém školství, kde veřejné školy spolupracují se soukromými firmami, je často dáván za příklad pro ostatní země. Dá se tedy tvrdit, že české školství je přes současné problémy v porovnání s Evropskou unií stále na vysoké úrovni. Tento fakt kontrastuje s častým tvrzením, že se kvalita českého školství rok od roku snižuje.16 Relativně kvalifikovaná pracovní síla v ČR může být velkou konkurenční výhodou oproti ostatním evropským státům.17 Naopak relativně vysoká nezaměstnanost sužuje v ČR občany se základním nebo

16

Přestože se české školství nepochybně potýká s poklesem kvality, absolventi jsou stále schopni se uplatnit na pracovním trhu. Snižující kvalita se sice může projevit až v delším časovém horizontu, tvrdá data však zatím neprokazují zhoršující se trend. Diskuze na toto téma však přesahuje možnosti této práce. 17 V ČR má dokončené terciární nebo vyšší sekundární vzdělání přes tři čtvrtiny obyvatel, v průměru EU-27 je to pouze 47 % (Vintrová, 2010a).

- 35 -

nižším vzděláním. Na druhou stranu podíl obyvatelstva, které dosáhlo pouze základního či nižšího sekundárního vzdělání, je v ČR méně než 10 %, zatímco průměr EU-27 je kolem 30 % (Vintrová, 2010a). V této oblasti má však nejtěžší situaci Slovensko, kde nezaměstnanost obyvatel se základním vzděláním dosahuje téměř 40 %.

2.8 Alternativní ukazatele reálné konvergence Tradiční ukazatel ekonomické výkonnosti HDP má nespornou výhodu ve své jasné srozumitelnosti a jednoduché interpretaci. Nese s sebou však i mnohá omezení, která vyplynou na povrch především u ekonomik se značnou vnější otevřeností. HDP nezachycuje tok prvotních důchodů (plynoucích zvláště v zemích EU-5 směrem do zahraničí). Z tohoto důvodu je třeba sledovat i ukazatel hrubého národního důchodu (HND). Dalším problémem HDP je fakt, že je zachycován ve stálých cenách, tudíž vylučuje změny cen domácích, ale i cen v zahraničním obchodě, tedy cen, za které se vyváží a dováží zboží a služby. Změny těchto cen však značně ovlivňují malé otevřené ekonomiky. Z tohoto důvodu je sestavován ukazatel reálného hrubého disponibilního důchodu (RHDD). Analýzu dvou výše zmíněných ukazatelů provedu v této kapitole.

2.8.1 Hrubý národní důchod Jak již bylo řečeno, v zemích EU-5, které konvergují k průměru Evropské unie, je třeba sledovat i tok prvotních důchodů z práce a kapitálu, a to především z důvodu masivního přílivu přímých zahraničních investic plynoucích do národních ekonomik, respektive repatriaci zisků z těchto investic. Tyto toky lze na národních účtech sledovat na běžném účtu platební bilance v bilanci výnosů. S přechodem bilance výnosů do pasiva se prohlubuje deficit běžného účtu platební bilance. Pro účely měření těchto skutečností slouží ukazatel hrubý národní důchod (HND), který se počítá jako HDP zvýšený o příliv prvotních důchodů a snížený o jejich odliv. V minulosti nebyly kapitálové toky mezi zeměmi tak výrazné, avšak s jejich liberalizací nabyly velkého významu, zvláště pak v tranzitivních ekonomikách. Jinými slovy důchody jsou stále více spotřebovávány jinde, než byly vytvořeny. Na rozdíl od vyspělých zemí EU, kde je rozdíl mezi HDP a HND minimální, se v zemích EU-5 tento rozdíl neustále zvětšuje. Nižší HND má pak reálný dopad na národní ekonomiku v podobě nižšího růstu konečné spotřeby a nižší tvorby úspor, z nichž by byly hrazeny investice.

- 36 -

Ztráta prvotních důchodů byla největší v Maďarsku a v České republice, naopak nejmenší ztrátu vykázalo Slovinsko a Polsko. Jak upozorňuje Spěváček a Vintrová (2010), v České republice se kvůli zápornému saldu prvotních důchodů, které odcházejí do zahraničí ve formě mezd, repatriovaných a reinvestovaných zisků a úroků, od roku 2000 zvyšoval rozdíl mezi HND a HDP, přičemž v roce 2008 byl HND nižší dokonce o 7,1 % HDP. Jak ale doplňuje Kadeřábková (2007), právě vzhledem k tomu, že se do odlivu prvotních důchodů započítávají i reinvestované zisky, nemusí být vliv na investice tak velký. Srovnání HDP a HND vidíme v tabulce 15. Ještě větší rozdíl mezi HDP a HND vykazuje Lucembursko, kde HND dosahovalo v roce 2008 pouze 75,5 % HDP, a Irsko, kde byl v témže roce poměr HND k HDP 85,8 % (Spěváček, Vintrová, 2010). V případě Irska jde především o repatriaci zisků zahraničních Irů (žijících především v USA), kteří do své domoviny investovali nemalé finanční prostředky (Vintrová, 2010c). Tabulka 15 – Srovnání růstu reálného HDP a HND a poměr HND k HDP v zemích EU-5


HDP HND HDP HND HDP HND HDP HND HDP HND

2008

2009

2010

3,1 5,8 0,9 1,5 5,1 6,8 5,8 7,0 3,6 2,9

-4,7 -6,7 -6,8 -4,8 1,6 0,1 -4,9 -4,4 -8,0 -7,3

2,7 2,7 1,3 0,8 3,9 4,1 4,2 4,5 1,4 2,0

HND v % HDP (2010) 93,3 95,1 96,4 98,6 98,5

Zdroj: Vintrová (2011) Co se týče zemí EU-5, hraje významnou roli také fáze přílivu přímých zahraničních investic18, respektive její vliv na bilanci výnosů. V první fázi přitékají do země přímé zahraniční investice, ve fázi druhé převažuje objem reinvestovaných zisků a ve třetí fázi ze země odtékají prvotní důchody, hlavně ve formě repatriovaného zisku. Maďarsko zažilo značný příliv přímých zahraničních investic již v první polovině 90. let, a to především díky zvolené strategii gradualistické transformace, kde privatizace většiny podniků probíhala pomalu a do rukou zahraničních vlastníků. Česká republika zaznamenala největší příliv investic po roce 1998 po změně investičních pobídek, Slovensko až po roce 2000. Ve Slovinsku byly kapitálové toky se zahraničím více regulovány, proto zde nenastal tak 18

Mandel a Tomšík (2008) v této souvislosti hovoří o životním cyklu tranzitivních ekonomik (viz kapitola 2.10).

- 37 -

intenzivní investiční boom jako v ostatních středoevropských zemích (Kadeřábková, 2007). V Polsku (a částečně i na Slovensku), kde není rozdíl mezi HDP a HND tak výrazný, hraje pravděpodobně velkou roli vývoz pracovní síly a s ním spojený příliv mezd ze zahraničí zpět do země (Vintrová, 2010c). Z výše uvedených důvodů se země EU-5 (snad s výjimkou Slovinska) propadají v mezinárodním srovnávání v rámci EU-27 níž, než by odpovídalo jejich ekonomické úrovni dané HDP. V roce 2008 dosahovala úroveň HDP v PPS v České republice 70 % úrovně Německa, zatímco HND pouze 64 % (Vintrová, 2010c).

2.8.2 Směnné relace a reálný hrubý disponibilní důchod Pro měření postupu reálné konvergence je v naprosté většině případů volen ukazatel HDP. Jak již však bylo zmíněno, HDP je měřen ve stálých cenách a tím pádem nezachycuje jakékoli změny cen, ani domácích, ani těch v zahraničním obchodě. Neodráží tedy změny směnných relací, které však výrazně ovlivňují důchod, který má daná země k dispozici na investice nebo na spotřebu. Směnné relace (označovány T/T z anglického terms of trade) měří poměr indexů zahraničních exportních a importních cen a jejich růst nebo pokles vyjadřuje, jak dalece je země úspěšná v zahraničním obchodě. Pro malou otevřenou ekonomiku jsou krátkodobé výkyvy směnných relací víceméně exogenní veličinou, poněvadž přicházejí z vnějšku nejčastěji v podobě zvýšení cen dovážených surovin, zejména ropy. Dlouhodobá tendence vývoje směnných relací má však do velké míry i endogenní charakter, který je dán kvalitativními změnami v exportu dané země. Pokud totiž směnné relace dlouhodobě rostou, znamená to, že daná země dosahuje stále lepších cen exportních statků při současném pomalejším vývoji importních cen.19 Tyto změny reprezentují přechod k výrobě kvalitnějších statků, které jsou vyráběny pomocí novějších technologií, mají vyšší přidanou hodnotu a na světovém trhu pak mohou být prodány za vyšší cenu. Zvláště v tranzitivních zemích střední a východní Evropy je důležitý růst směnných relací z hlediska odbourávání psychologické bariéry „zboží z východu“. Naopak dlouhodobý pokles směnných relací značí cenové podbízení a je s ním spojen nenávratný odliv zdrojů do zahraničí. Přestože daná země může

19

Naopak při dlouhodobém poklesu indexu směnných relací musí daná země pokrýt stejný objem reálného importu stále větším objemem reálného exportu. Tímto problémem trpěla většina zemí východního bloku v dobách socialismu. Dlouhodobé zhoršování směnných relací v důsledku nízké kvality exportovaného zboží a služeb nutilo tyto země neustále vyvážet větší masu výrobků a služeb. Zboží byl pak stále větší nedostatek v domácí ekonomice, což snižovalo životní úroveň obyvatel a zvyšovalo zahraniční zadluženost.

- 38 -

vykazovat rychlý růst HDP, vývoj investic a spotřeby může znatelně za tímto růstem zaostávat (Vintrová, 2006). Jak již bylo zmíněno výše, dalším problémem spojeným s vývojem směnných relací je jejich vliv na samotnou vypovídací hodnotu HDP. Reálný HDP je měřen ve stálých cenách, tím pádem i export a import měříme ve stálých cenách. Při zlepšování směnných relací rostou rychleji ceny exportu než ceny importu, růst je však vyjádřen v běžných cenách. Může se tedy stát, že přestože se čistý export (jako rozdíl mezi exportem a importem) vyjádřený v běžných cenách víceméně nemění, ve stálých cenách se může dostat dokonce do záporu, čímž snižuje hodnotu celkového HDP ve stálých cenách (Tomšík a Kubíček, 2005). Ačkoli je v České republice od roku 2005 saldo čistého exportu kladné se zvyšující se tendencí, při zlepšování směnných relací se může stát, že jeho růst bude podhodnocen. Proto bychom měli vedle vývoje HDP sledovat (vedle dalších ukazatelů) i vývoj směnných relací jako doplňující informaci. Vyjádření vlivu změn směnných relací se ve statistikách objevuje v 80. letech v USA. Z evropských zemí využívá tento ukazatel především Švýcarsko, které je stejně jako Česká republika malou otevřenou ekonomikou a které vykazuje relativně nízká tempa růstu HDP, ale dlouhodobě příznivý vývoj směnných relací. Vliv směnných relací, exaktně vyjádřený jako „dopad vývoje zahraničních směnných relací na výši disponibilního důchodu“ (Mandel a Tomšík, 2008, s. 17), lze vyjádřit následovně: = kde

− , !"

−#

−

!"

$

EXN – nominální hodnota vývozu zboží a služeb IMN – nominální hodnota dovozu zboží a služeb PEX – cenový deflátor vývozu PIM – cenový deflátor dovozu PEX,

IM

– cenový deflátor výkonové bilance, který je vypočten jako průměr

deflátoru vývozu a dovozu Zdroj: Mandel a Tomšík (2008, s. 17 – 18) Tento tvar rovnice používá i metodika národních účtů ESA 95 (kde je TT označeno pouze T). Po vypočtení přínosu (nebo ztráty) ze změn směnných relací lze vypočítat reálný hrubý disponibilní důchod jako:

- 39 -

%&'' = &' + Zdroj: Vintrová (2006, s. 16) Českou republiku charakterizoval až do roku 2005 mimořádně příznivý vývoj směnných relací, který neměl v rámci EU kromě Litvy obdoby. Ve srovnání se zeměmi EU-5 si Česká republika vedla mimořádně dobře. Mezi lety 1995 až 2006 vzrostly její směnné relace o 10 %, zatímco ve Slovinsku v podstatě stagnovaly a v Polsku poklesly o 6 %, na Slovensku o 3,6 % a v Maďarsku o 3,4 % (Vintrová, Žďárek, 2007).20 Vzhledem k nejasnostem v datové základně uvádím ještě data Evropské komise, která dávají trochu jiný obraz vývoje směnných relací, zvláště v případě České republiky (viz obrázek 3). Obrázek 3 – Vývoj směnných relací v zemích EU-5 (rok 1995 = 100)

106,0 104,0 102,0 100,0 98,0 96,0 94,0 92,0 90,0 88,0

ČR

Slovinsko

Maďarsko

Polsko

Slovensko

(* výhled Evropské komise)

Zdroj: ECFIN (2011), vlastní výpočty

20

Vintrová (2011) upozorňuje na změnu metodiky ČSÚ při přepočtu zahraničního obchodu do tzv. národního pojetí, tedy podle změny vlastnictví zboží a služeb (mezi rezidenty a nerezidenty) a nikoli podle jejich přechodu přes hranice. Díky tomu vykazuje vývoj směnných relací horší výsledky než na základě staré metodiky. Podle revidovaných údajů zaznamenaly směnné relace v letech 2001-2007 růst o 5,7 procentních bodů, za dekádu 2001-2010 pak o 4,7 procentních bodů (Vintrová, 2011). Více k metodice na http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vzonu_m.

- 40 -

Výše zmíněný růst směnných relací vylepšoval reálný hrubý disponibilní důchod oproti HDP v průměru o 0,5 procentních bodů ročně za období 1996 až 2009 (stará metodika ČSÚ), mezi lety 2001 a 2010 rostl RHDD rychleji než HDP o 0,3 procentních bodů dle staré metodiky ČSÚ, dle nové naopak rostl pomaleji o 0,1 p. b. (srovnání zemí EU-5 v tabulce 16). Ačkoli změna metodiky výpočtu vývoje směnných relací přináší určité nejasnosti, můžeme tvrdit, že růst RHDD z počátku v ČR urychloval reálnou konvergenci, v závěru období však kvůli zhoršení směnných relací naopak konvergenci brzdil. V ostatních zemích EU-5 se RHDD vyvíjel téměř stejně jako HDP s výjimkou Slovenska, které zaznamenává trvalejší pokles směnných relací. V České republice dosahují ročně přínosy či ztráty ze směnných relací v absolutním vyjádření hodnot až kolem 50 mld. Kč. Například v „krizovém“ roce 2009 dosáhla pozitivní změna směnných relací hodnot téměř 62 mld. Kč, díky čemuž RHDD zmírňoval propad HDP o 1,5 procentního bodu. V roce 2010 byl vliv směnných relací opět negativní. Tabulka 16 – Průměrná roční tempa růstu HDP a RHDD v zemích EU-5 (v %, rozdíl v p. b.)


HDP 4,7 3,6 4,1 6,2 4,2 1,8

2001 – 2007 RHDD Rozdíl 4,8 0,1 3,5 -0,1 4,4 0,3 5,7 -0,5 4,3 0,1 1,8 0,0

HDP -0,4 -1,5 3,4 1,4 -1,7 -1,1

2008 – 2010 RHDD Rozdíl -1,0 -0,6 -1,5 0,0 3,2 -0,2 0,1 -1,3 -1,7 0,0 -1,2 -0,1

HDP 3,1 2,1 3,9 4,7 2,4 0,9

2001 – 2010 RHDD Rozdíl 3,0 -0,1 2,0 -0,1 4,0 0,1 4,0 -0,7 2,4 0,0 0,9 0,0

Zdroj: Vintrová (2011) Dlouhodobá tendence vývoje směnných relací je tedy rostoucí, krátkodobé výkyvy však tento trend narušují a v podstatě nejdou ovlivnit. ČR je jako malá otevřená ekonomika na tyto výkyvy velice citlivá. V roce 2005, 2006 a 2008 se směnné relace zhoršily v důsledku nárůstu cen základních surovin, především ropy a zemního plynu, které Česká republika musí ve velké míře dovážet. K vysoké citlivosti směnných relací na změny cen základních surovin přispívají také specifika české ekonomiky. Česká republika je oproti průměru EU více zaměřena na průmysl, z čehož vyplývá i relativně vysoká energetická náročnost celé ekonomiky, která je vyšší než v eurozóně (Vintrová, 2006; Vintrová, 2010c). V letech 2010 a 2011 se v souvislosti s rekordně vysokými cenami ropy a dalších základních surovin směnné relace v České republice zhoršují a podle výhledu Evropské

- 41 -

komise se situace během dalších dvou let zlepšovat nebude.21 Podle Českého statistického úřadu v roce 2011 směnné relace klesly dokonce pod hodnotu z roku 2005. Na druhou stranu patrně nelze tento střednědobý výkyv považovat za trend, kterým by se do budoucna měla Česká republika ubírat. Dokud však nedojde k výraznému snížení cen na komoditních trzích, budou se směnné relace nadále zhoršovat, což povede ke snižování RHDD. Přes velký vliv směnných relací na ekonomiku země zůstává v mezinárodním srovnávání ukazatel reálného hrubého disponibilního důchodu trochu stranou pozornosti. Přitom nedoceněná zůstává hlavně zpětná vazba změn směnných relací na budoucí vývoj domácí poptávky, která pak ovlivní i budoucí růst HDP. Pro malé otevřené ekonomiky je RHDD vedle HDP dalším důležitým ukazatelem konvergence (Vintrová, 2006). V rámci alternativních ukazatelů ekonomické výkonnosti je třeba zmínit ještě ukazatele čistého produktu a důchodu. Ty berou v úvahu spotřebu fixního kapitálu. Jde o objem fixních aktiv spotřebovaných v průběhu roku jako výsledek opotřebení a předvídatelného zastarávání, včetně náhrad za ztráty fixních aktiv. Spotřeba fixního kapitálu představuje přenesenou a nikoliv nově vytvořenou hodnotu, a proto je vhodnější netto pojetí (CES VŠEM, NOZV NVF, 2011). Spotřeba fixního kapitálu rostla mezi lety 2001-2010 tempem 4,4 % ročně, což bylo rychlejší tempo růstu než tempo růstu reálného HDP (3,4 %). Z toho důvodu činilo tempo růstu čistého domácího produktu (ČDP) průměrně pouze 3 % ročně. Ekonomickou výkonnost tedy nelze posuzovat pouze jako tempo růstu HDP, ale vhodnější je sada dalších ukazatelů. Přehled různých alternativních ukazatelů nabízí ročenka konkurenční schopnosti ČR (CES VŠEM, NOZV NVF, 2011).

2.9 Vnější rovnováha v tranzitivních ekonomikách Tranzitivní ekonomiky se díky mezinárodnímu pohybu kapitálu často ocitají pod tlakem z hlediska vnější rovnováhy. Vnější rovnováha je většinou spojena s rovnováhou platební bilance. Obecně by se dala definovat takto: „V ekonomickém slova smyslu můžeme vnější rovnováhu definovat jako trvale udržitelnou strukturu finančních a reálných toků mezi domácí ekonomikou a zahraničím, která do budoucna nezakládá potřebu změny měnového kurzu, důchodu, cen, peněžní zásoby nebo úrokových sazeb.“ (Mandel a Tomšík, 2008, s. 17) 21

Data Evropské komise a Českého statistického úřadu se poměrně značně liší. Pro výhled střednědobého trendu však lze tento nesoulad ignorovat.

- 42 -

Z kumulativních sald platební bilance je nejčastěji sledováno saldo běžného účtu (NCA). To se skládá ze salda výkonové bilance (NX), salda bilance výnosů (NI) a salda běžných transferů (NT). Pokud je saldo běžného účtu v rovnováze, nemění se investiční pozice dané země vůči zahraničí. Tranzitivní ekonomiky se však musejí vyrovnávat s deficitním saldem výkonové bilance (celkový export je nižší než celkový import), které dostává do deficitu celý běžný účet. Tento deficit je většinou kompenzován přílivem přímých zahraničních investic. Problém nastává, pokud je deficit financován především dluhovým kapitálem, zemi pak reálně hrozí měnová krize. Při financování přímými investicemi však postupně vzniká problém s bilancí výnosů, neboť po určité době začne docházet k odlivu důchodů do zahraničí (vzniká tedy záporné saldo bilance výnosů). Konkrétně v České republice se schodek bilance výnosů každoročně prohlubuje, v roce 2011 dosáhl dle dat ČNB hodnoty přes 270 mld. Kč, s pokračujícím negativním trendem. Tento deficit je kompenzován vysokým kladným saldem výkonové bilance, díky němuž se přes prohlubující se deficit bilance výnosů v posledních letech významně snížil poměr deficitu běžného účtu k HDP. Srovnání s ostatními zeměmi vidíme v tabulce 17.22 Saldo běžného účtu v mezinárodním srovnávání je obvykle vyjadřováno jako poměr salda NCA k HDP. Za udržitelný deficit poměru salda NCA je nejčastěji uváděna hodnota 5 % (Mandel a Tomšík, 2008). Všechny země EU-5 se do této hranice vešly, výjimkou je Maďarsko, které trpí dlouhodobě vysokým deficitem běžného účtu. V posledních letech sice dostalo běžný účet do přebytku, důvodem však je masivní pomoc Mezinárodního měnového fondu, která probíhá od roku 2008. Tabulka 17 – Vývoj salda běžného účtu platební bilance v zemích EU-5 (v % HDP)


2003 -5,5 -7,0 -2,8 -7,4 0,1

2004 -5,4 -7,8 -3,5 -7,2 -0,8

2005 -4,0 -7,8 -3,4 -7,4 -1,7

2006 -2,7 -7,6 -3,8 -8,1 -2,3

2007 -2,4 -7,3 -4,1 -7,2 -3,0

2008 -2,8 -7,3 -5,5 -6,4 -4,7

2009 -2,9 -4,9 -5,5 -4,7 -4,3

2010 -2,8 -2,1 -5,0 -4,1 -3,0

2011 -3,0 0,8 -4,3 -2,0 -1,1


22

I zde se mírně liší data z různých zdrojů. Uvádím data Eurostatu, která počítají saldo běžného účtu platební bilance k HDP jako 3letý průměr.

- 43 -

2.10 Střednědobý a dlouhodobý konvergenční trend Jak bude pravděpodobně vypadat vývoj ekonomik zemí EU-5 a především té české v dalších letech? V období nejistoty ohledně vývoje celosvětové ekonomiky nebude jednoduché předpovědět budoucí trend, nicméně již nyní můžeme s jistotou tvrdit, že konvergence v zemích EU-5 k zemím vyspělým pravděpodobně výrazně zpomalí. Tempa růstu HDP ve sledovaných zemích závisejí na stupni vyspělosti ekonomiky. Čím vyspělejší ekonomiku dané země mají, tím porostou do budoucna pomaleji. Z toho vyplývá, že pomalejší růst čeká pravděpodobně Slovinsko a Českou republiku, určité zpomalení zaznamená také Slovensko, kde se pravděpodobně sníží dosud velice vysoké tempo růstu HDP. Rychlost konvergence České republiky bude střednědobě záviset na několika faktorech, a to na vývoji v EU, s ním souvisejícím vývoji zahraničního obchodu, růstu domácí poptávky a vlivu snížené míry investic v době recese na vývoj potenciálního produktu. V ČR (ale i na Slovensku) bude nejdůležitějším faktorem budoucího růstu vývoj v Evropské unii, především pak v Německu. Spojení s EU je v dnešní době silnější než dřívější spojení s RVHP – do Německa směřuje kolem třetiny českého exportu, do celé EU pak přes 80 %. Budoucím tahounem růstu bude tedy pravděpodobně zahraniční obchod, který v současné době dosahuje uspokojivých výsledků i díky slabé domácí poptávce, která zmírňuje dovozy. Právě slabá domácí poptávka by mohla při hospodářském oživení brzdit růst HDP. Jak bylo řečeno výše, pokles míry investic v minulých letech bude mít pravděpodobně negativní vliv na budoucí růst v podobě snížení potenciálního produktu. V tabulce 18 vidíme, jak odhaduje budoucí růst reálného HDP a potenciálního produktu Eurostat a OECD. Nejvyšší dynamiku ze zemí EU-5 bude mít v příštích letech Slovensko a Polsko. Podle odhadů OECD se pokles míry investic neprojeví ve velké míře v růstu potenciálního produktu. Na rozdíl od reálného produktu by růst potenciálního HDP měl v České republice dosahovat hodnot srovnatelných s Polskem a Slovenskem.

- 44 -

Tabulka 18 – Předpokládaný růst reálného a potenciálního HDP v zemích EU-5 (v %)

ČR Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko Eurozóna (EA-17)

Reálný HDP Potenciální HDP Reálný HDP Potenciální HDP Reálný HDP Potenciální HDP Reálný HDP Potenciální HDP Reálný HDP Potenciální HDP Reálný HDP Potenciální HDP

2011 1,7 2,4 1,7 0,7 4,3 3,0 3,3 2,7 -0,2 2,1 1,5 1,1

2012 0,0 2,8 -0,1 0,8 2,5 3,2 1,2 3,6 -0,1 1,9 -0,3 1,2

2013 1,7 3,1 1,4 0,9 2,8 3,2 2,9 3,5 1,5 2,0 1,3 1,3

(Reálný HDP – předpověď Eurostatu; Potenciální HDP – předpověď OECD)

Zdroj: Eurostat (2012), OECD (2012) Mnoho odborníků se shoduje, že přílišná svázanost české ekonomiky se zeměmi EU nebude do budoucna výhodná (viz např. Žížalová, 2011). Země západní Evropy i USA budou pravděpodobně vykazovat nižší růstovou dynamiku než ekonomiky dalších kontinentů, a to především Asie a Jižní Ameriky. Žádoucí by tedy měla být diverzifikace zahraničního obchodu mimo evropský region. Druhou výzvou do budoucna je přechod od nákladové ke kvalitativní konkurenční výhodě. V silné konkurenci levných výrobků především z asijských zemí by se česká ekonomika měla přeorientovat ze středně technicky náročné výroby na výrobu vysoce náročnou a inovativní. Česká republika k tomu disponuje relativně vysoce kvalifikovanou pracovní silou a silnou průmyslovou tradicí (Vintrová, 2010a). Podrobnější analýzu lze nalézt v závěrečné zprávě Národní ekonomické rady vlády (NERV, 2009).

2.10.1

Životní cyklus tranzitivních ekonomik

Mandel a Tomšík (2008) nabízejí pohled na vývoj konvergence v podobě analogie teorie životního cyklu. Cyklus rozdělují na čtyři fáze. V první fázi nazvané jako „mladá transformující se ekonomika“ je v dané ekonomice míra úspor nižší než míra investic (což znamená příliv zahraničních investic), výkonová bilance je v pasivu, v pasivu je i celý běžný účet. V další fázi „zralé transformující se ekonomiky“ se výkonová bilance vyrovnává, nastává však problém s bilancí výnosů, která se dostává do pasiva. Běžný účet zůstává v pasivu, mění se však jeho struktura. V další fázi „posttransformační ekonomiky“ se výkonová bilance dostává do aktiva, investice začínají směřovat i do zahraničí, v pasivu však - 45 -

stále zůstává bilance výnosů, kde převažuje repatriace zisku. Běžný účet se však pomalu vyrovnává. Teprve v poslední fázi „expandující vyspělé ekonomiky“ se běžný účet díky zvýšenému aktivu výkonové bilance dostává do aktiva. Díky vývozu přímých investic se postupně vyrovnává bilance výnosů. Z hlediska dlouhodobějšího vývoje můžeme konstatovat, že Česká republika se právě nachází mezi druhou a třetí fází. Výkonová bilance se nachází od roku 2005 v aktivu, běžný účet je stále v pasivu, i přes jeho snížení v posledních letech. Do druhé fáze možná pomalu vstupuje Maďarsko (od roku 2008), panuje zde však velká nejistota ohledně budoucího vývoje. Slovinsko zatím vykazuje spíše oscilační vývoj výkonové bilance. Polsko se pravděpodobně pohybuje mezi první a druhou fází, kdy se výkonová bilance v roce 2009 vyrovnala, aby v roce 2010 opět spadla do pasiva (Vintrová, 2011). Slovensko se přes svoji výraznou dynamiku růstu HDP stále nachází v první fázi, kdy se výkonová bilance pohybuje v pasivu. Můžeme tedy tvrdit, že z hlediska životního cyklu česká ekonomika postoupila nejdále ze zemí EU-5.

- 46 -

2.11 Závěry k první části Po transformaci z centrálně plánovaných ekonomik v ekonomiky tržní započaly během devadesátých let země EU-5 proces konvergence k zemím západní Evropy. Z dlouhodobého hlediska lze jednoznačně tvrdit, že ekonomiky s původně nižším HDP na obyvatele doháněly, jak bylo očekáváno dle ekonomické teorie, průměr EU-27 rychleji než země původně vyspělejší. Ze zemí EU-5 bylo nejúspěšnější Slovensko, které se dokázalo od roku 2000 přiblížit k průměru EU-27 o zhruba 24 procentních bodů. Polsko, které začínalo z podobné úrovně jako Slovensko, se přiblížilo „pouze“ o 15 procentních bodů a stále zůstává nejníže ze zemí EU-5. Maďarsko se přiblížilo o 11 procentních bodů a v roce 2007 bylo předstiženo Slovenskem. Slovinsko přiblížilo svoji ekonomickou úroveň ve sledovaném období pouze o 5 p. b. (zde však hraje roli výrazný pokles v posledních dvou letech), přesto zůstává nejvýše ze zemí EU-5. Česká republika se přiblížila o 9 p. b., i zde však v posledních letech nastal pokles. Je však nutné si uvědomit, že Eurostat bude provádět závěrečnou revizi dat z posledních let až v roce 2013, takže výsledky se ještě mohou měnit. Za rychlým růstem zemí EU-5 stojí především masivní příliv přímých zahraničních investic a s ním spojená zlepšující se exportní výkonnost. Z nabídkového pohledu přispěl k výraznému růstu především technicko-technologický pokrok, neboli souhrnná produktivita faktorů. Z poptávkového hlediska přispívala k růstu jak domácí poptávka, tak zahraniční obchod, v ČR v posledních letech zvláště zahraniční obchod. Po propuknutí recese trápí ekonomiky EU-5 především pokles míry investic a slabá domácí poptávka. Česká republika vykazuje nižší míru produktivity práce, než by odpovídalo její ekonomické vyspělosti měřené jako HDP na obyvatele v PPS. Naopak velice silnou dynamiku růstu produktivity práce vykazuje Slovensko. Celková zaměstnanost je naopak nejvyšší v České republice, nejnižší je v Maďarsku. ČR a Slovinsko zároveň vykazuje nejnižší nezaměstnanost ze zemí EU-5, vysoká míra nezaměstnanosti naopak sužuje Slovensko a Polsko. S dlouhodobou nezaměstnaností má největší problém Slovensko, Česká republika naopak vykazuje nižší hodnoty než průměr EU-27. Stejně tak je v ČR nízká nezaměstnanost obyvatel se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Analýza alternativních ukazatelů reálné konvergence ukazuje na velký problém v podobě odlivu důchodů do zahraničí. Rozdíl mezi HDP a HND dosahuje v zemích EU-5 (a zvláště pak v ČR a v Maďarsku) hodnot až přes 5 %. Tento rozdíl byl v ČR v minulosti alespoň částečně vyvažován pozitivním vlivem směnných relací, kdy díky tomu mezi roky - 47 -

2001-2007 rostl RHDD rychleji než HDP o 0,1 % ročně. V posledních letech je především kvůli vysokým cenám na komoditních trzích vliv směnných relací negativní, růst RHDD je tedy nižší než růst HDP. Tento trend se pravděpodobně ve střednědobém výhledu nezmění. Z hlediska vnější rovnováhy stojí česká ekonomika na pevných základech, kdy od roku 2005 jako v jediné zemi EU-5 roste pozitivní saldo výkonové bilance. Palčivým problémem začíná být bilance výnosů, jejíž záporné saldo se kvůli repatriaci zisku z přímých zahraničních investic každým rokem prohlubuje. Přes zmíněné problémy se schodek běžného účtu vzhledem k HDP stabilizuje na úrovni 3 %. Z ostatních zemí EU-5 má relativně nejvyšší schodek běžného účtu platební bilance Slovensko. Ve střednědobém výhledu bude konvergenční trend zemí EU-5 narušen. Hlavním faktorem dalšího zvyšování ekonomické výkonnosti bude vývoj v Evropské unii. Českou republiku a Slovensko ovlivní především vývoj ekonomiky Německa. Budoucím tahounem růstu bude zejména zahraniční obchod, který by měl být do budoucna diverzifikován i mimo EU. V dlouhodobém horizontu bude vývoj konvergence ovlivněn především inovační schopností daných ekonomik a rychlostí přeměny výrobní struktury ve prospěch výrobků s vysokou přidanou hodnotou.

- 48 -

3 Nominální konvergence 3.1 Teoretická východiska Vedle konvergence reálné, která byla analyzována v první části práce, probíhá v tranzitivních ekonomikách také konvergence nominální. Na rozdíl od reálné není nominální konvergence ani v odborných kruzích zcela jasně definována. Komárek, Koprnická a Král (2010) vymezují nominální konvergenci takto: Nominální konvergenci (nikoliv tedy konvergenci cenových hladin) je možné definovat rovněž několika způsoby, tj. např.: (i) obecné rozlišení na tzv. úzké a široké pojetí; úzké pojetí zahrnuje „pouze“ konvergenci cenové inflace, široké pojetí pak sbližování růstu všech nominálních veličin, tj. cen, mezd, penzí, atd.; (ii) vymezení ve smyslu Maastrichtských konvergenčních kritérií, jejichž splnění je nutnou podmínkou pro přijetí společné měny euro – zřejmě v současnosti nejčastější „definice“; (iii) vymezení pomocí vývoje nominálního HDP v národní měně přepočteného tržním kurzem národní měny k euru, a to v případě, kdy je pozorováno uzavírání pomyslné mezery vůči kurzu odpovídajícímu paritě kupní síly. (Komárek, Koprnická, Král, 2010, s. 74) Od jiných autorů se tento pohled liší především v chápání sbližování cenových hladin, které považuje za konvergenci reálnou. Sbližování měr inflace pak chápe jako konvergenci nominální. Vintrová (2006) popisuje nominální konvergenci v širokém pojetí podobně jako v bodu (i) výše, avšak s jedním podstatným rozdílem. Díky tomu, že nominální veličiny se při prostorovém srovnávání odlišují od těch reálných v důsledku odlišných cenových úrovní, je ukazatel srovnatelné (neboli relativní) cenové hladiny (CPL, comparative price level) klíčovým pro zkoumání postupu nominální konvergence. Cenová úroveň pak souvisí se mzdovou úrovní a jednotkovými pracovními náklady. V této práci bude proto kladen důraz na porovnávání CPL a vývoje dalších nominálních veličin v rámci zemí EU-5 a průměru EU-27. Nominální konvergence ve smyslu konvergence cenové úrovně (nazývaná také konvergencí cenovou23) probíhá současně s konvergencí reálnou (vyjádřenou jako HDP v PPS vzhledem k průměru EU-27). Země s původně nízkou ekonomickou úrovní mají též 23

Cenová konvergence není přesným synonymem nominální konvergence, nýbrž pouze její částí. Cenová konvergence vyjadřuje pouze pohyby cenové hladiny, ne dalších nominálních veličin.

- 49 -

nízkou cenovou hladinu a ještě nižší relativní mzdovou hladinu než země původně vyspělejší. S přibližováním ekonomické úrovně současně probíhá i přibližování cenové a mzdové úrovně a dochází k reálné apreciaci měny dohánějící země, tzn. nominální měnový kurz depreciuje méně, než se zvyšuje míra inflace, popřípadě nominálně apreciuje. Méně vyspělé ekonomiky využívají konkurenční výhody nižších nákladů na rozdíl od ekonomik vyspělejších, které mají naopak kvalitativní konkurenční výhodu. Postupně se vlivem konvergence tento rozdíl smazává. V rámci dohánějících ekonomik je sledováno především to, aby postupnému vzestupu ekonomické úrovně odpovídal vývoj cenové a mzdové úrovně. Ten by na straně jedné neměl brzdit vývoj konkurenceschopnosti dané země (tedy příliš vysoký růst cenové a mzdové úrovně), na straně druhé by neměl brzdit růst životní úrovně obyvatel (příliš nízký růst). Vintrová a Žďárek (2007) dále upozorňují, že by vývoj cenové hladiny neměl být zkoumán pouze z makroekonomického pohledu (jako vývoj CPL), ale i z pohledu mikroekonomického, tedy analýzou konvergence relativních cen. Vymezení nominální konvergence ve smyslu Maastrichtských kritérií je sice často používanou definicí, nevyjadřuje však zdaleka celou problematiku. Jedná se o čtyři základní kritéria, která by daná země měla splňovat před vstupem do eurozóny. Jde o nízkou míru inflace, dlouhodobé nominální úrokové míry, stabilitu devizového kurzu a rozpočtovou stabilitu, určenou poměrem deficitu státního rozpočtu k HDP a podílem veřejného dluhu k HDP. Kritéria inflace a devizového kurzu narážejí na určitou nelogičnost ve své konstrukci. Jsou totiž založena na přírůstkových veličinách na rozdíl od srovnání cenových úrovní. Vzniká zde tedy problém u zemí s výrazně rozdílnou počáteční cenovou úrovní. Pokud by země s nižší výchozí cenovou hladinou měly plnit Maastrichtská kritéria, musely by dosahovat nízké inflace při devizovém kurzu, který by nevykazoval dlouhodobý apreciační trend. To by znamenalo, že by nikdy nedošlo k vyrovnání cenových hladin, což je v rozporu s působením tržních sil (Vintrová, 2006). Z těchto důvodů se domnívám, že případné plnění Maastrichtských kritérií nevypovídá mnoho o postupu nominální konvergence ve sledovaných zemích.24 Nominální konvergence jako sbližování CPL probíhá dvěma kanály, a to kanálem cenovým a kurzovým. Vývoj v těchto kanálech nominální konvergence se promítá do reálného měnového kurzu. Z jeho změn můžeme usuzovat na změny v konkurenceschopnosti dané ekonomiky. V rámci tohoto přístupu je sledován tzv. reálný efektivní měnový kurz

24

Dalším problémem je neplnění kritérií rozpočtové stability ani ze strany zemí eurozóny a složitá vymahatelnost mezinárodních smluv tohoto druhu.

- 50 -

(REER), vyjádřený jako nominální efektivní kurz v relaci k industrializovaným zemím deflovaný indexem jednotkových pracovních nákladů.

3.2 Datová základna Podobně jako v kapitole věnované reálné konvergenci budu v této části vycházet z veřejně dostupných dat z databáze Eurostatu, OECD, Mezinárodního měnového fondu (IMF), České národní banky (ČNB), Ministerstva financí ČR (MF ČR), Českého statistického úřadu (ČSÚ), v některých případech z výpočtů autorů různých výzkumných studií. Bude provedena analýza srovnatelné cenové hladiny (CPL), dále analýza vývoje relativních cen, vývoje konvergence mzdových a pracovních nákladů a v závěru práce se zaměřím na problémy spojené s přijetím společné měny.

3.2.1 Srovnatelná cenová hladina Hlavní ukazatel nominální konvergence, srovnatelná cenová hladina, nebo také úroveň (CPL), se měří jako podíl běžného (spotového) měnového kurzu dané národní měny a kurzu daného paritou kupní síly. Výsledek pak udává v procentech odchylku cenové úrovně od referenční země nebo referenčního území. Eurostat používá ukazatel PLI (price level index), který je roven podílu kurzu podle PPP a měnového kurzu. Měnový kurz se počítá jako průměrný kurz dané národní měny k 1 EUR za daný rok (Komárek, Koprnická, Král, 2010). Výhodou CPL je jednotná metodika výpočtu a s tím související možnost mezinárodního srovnávání. Při porovnávání srovnatelné cenové hladiny je však nutno brát v úvahu zkreslení daná velkou mírou agregace údajů. Žďárek (2009) ukazuje na jednoduchém příkladu problém výpočtu srovnatelné cenové hladiny: „Uvažujme dvě země D a H a dva produkty 1 a 2. Produkt 1 má cenu 15 jednotek (např. eur) v D a 20 jednotek (v eurech) v zemi H. Produkt 2 má cenu 20 jednotek v zemi D a 15 jednotek v zemi H. Vypočteme-li průměrnou cenovou hladinu pro danou ekonomiku, tak při shodných vahách obou produktů jsou v průměru cenové hladiny shodné v obou zemích (shodná váha fiktivních spotřebních košů = 35 jednotek, tj. 35/2). Na základě tohoto výpočtu však nemůžeme odvozovat, že mezi zeměmi neexistují cenové odchylky.“ (Žďárek, 2009, s. 15)

- 51 -

S tím souvisí další problém spojený a agregací dat. Konvergence cenového agregátu (CPL) nemusí znamenat, že konvergují i všechny jednotlivé ceny v dané ekonomice. Může se stát, že i relativně velká část cen diverguje, avšak jejich váha je při konstrukci cenového agregátu malá. Tento fakt musíme při analýze brát v úvahu.

3.3 Konvergence cenových úrovní v zemích EU-5 Společně s vývojem ekonomické úrovně zemí EU-5 (měřeným jako HDP v PPS vzhledem k průměru EU-27) postupoval v letech 1995-2011 stejným směrem i vývoj cenové úrovně. Obrázek 4 ukazuje tento vývoj. Výrazným rysem České republiky byla až do počátku ekonomické krize velká odchylka cenové úrovně od ekonomické úrovně směrem dolů. V roce 2007 dosahovala ekonomická úroveň ČR kolem 80 % úrovně EU-27, zatímco cenová úroveň celkového HDP dosahovala pouze 62 %. V roce 2008 však velice silně zhodnotila česká koruna vůči euru (z 27,77 Kč/EUR na 24,95 Kč/EUR), díky čemuž se přiblížila cenová hladina ekonomické úrovni (z 62 % na 73 % průměru EU-27). Ačkoli koruna v roce 2009 opět znehodnotila a nyní se pohybuje nad 25 Kč/EUR, lze očekávat, že dlouhodobě bude pokračovat trend nominální, ale i reálné apreciace české měny (i kdyby byl střednědobě narušen). To znamená, že česká měna v minulých letech zmenšila nesoulad mezi cenovou a ekonomickou hladinou a není pravděpodobné, že by se cenová úroveň do budoucna opět výrazně odchýlila. V ostatních zemích EU-5 je relativní cenová hladina mnohem blíže k relativní ekonomické úrovni. V Maďarsku a na Slovensku se cenová hladina pohybuje zhruba 5 procentních bodů pod hladinou ekonomické vyspělosti. V Polsku vykazuje cenová hladina velké výkyvy, především kvůli silně kolísajícímu kurzu zlotého. Slovinsko naopak vykazuje ve srovnání s ostatními zeměmi EU-5 odlišný pohyb cenové úrovně, když se mezi lety 19952005 držela vzhledem k průměru zemí EU-27 v podstatě na stejné úrovni při zvyšující se úrovni ekonomické. Otázkou je, jakým směrem se bude Slovinsko pohybovat v dalších letech.

- 52 -

Obrázek 4 - Vztah HDP na obyvatele v PPS a cenové hladiny v zemích EU-5

95

85

CPL pro HDP

75

Polsko ČR

65

Maďarsko 55 Slovensko 45

Slovinsko

35 35

45

55

65

75

85

95

HDP/obyvatele v PPS


3.3.1 Nesoulad ekonomické a cenové úrovně v ČR Zastavme se ještě jednou u velkého nesouladu ekonomické a cenové úrovně v České republice, který přetrvával od devadesátých let až do roku 2008. Jaké byly faktory tohoto nesouladu? Faktorů pravděpodobně působilo více a je složité je od sebe oddělit. Jako hlavní důvody můžeme jmenovat především tyto: •

trojí devalvace koruny na počátku transformačního procesu

•

vývoj domácích cen před transformací a po jejím začátku

•

vliv nepřímých daní

•

rychlost a náklady arbitráže

•

podíl sektoru produkujícího neobchodovatelné statky (např. velikost veřejného sektoru)

•

mimoekonomické faktory - 53 -

•

statistický klam Zdroj: Vintrová, Žďárek (2007)

Trojí devalvace koruny na počátku transformačního období měnu silně podhodnotila a vytvořila tzv. kurzový polštář, který ovlivňoval srovnatelnou cenovou hladinu především v devadesátých letech. Také inflace nedosahovala ani před rokem 1989, ani v 90. letech v ČR tak vysokých hodnot jako v ostatních tranzitivních ekonomikách. To bylo dáno i relativně umírněným růstem nominálních mezd, který zabránil roztáčení spirály růstu mezd a cen.25 Podíl sektoru neobchodovatelných statků může do velké míry ovlivnit konkurenční prostředí v dané ekonomice. Čím větší je totiž podíl neobchodovatelných statků, tím se zvětšuje prostor pro růst cenové hladiny. Tyto statky totiž nejsou vystaveny tlaku ze strany mezinárodní konkurence. Další faktory sice mohou vysvětlovat nízkou cenovou hladinu, na druhou stranu by ale měly působit víceméně shodně ve všech zemích EU-5. Specifickou otázkou pak je statistický klam. Pokud totiž neexistuje stejný cenový reprezentant ve všech srovnávaných ekonomikách, dochází k expertním úpravám kvality u náhradního reprezentanta. Dochází tak k úpravě ceny, kterou je možné dosáhnout na trhu, což může statisticky podcenit cenovou hladinu v dané ekonomice. Mimoekonomické faktory představují vliv preferencí konkrétních spotřebitelů daných např. místními zvyklostmi (Vintrová, Žďárek, 2007). Významnou úlohu zcela jistě sehrály preference spotřebitelů v 90. letech, kdy docházelo k výrazným změnám spotřebních zvyklostí. Nyní jsou pravděpodobně tyto zvyklosti již ustáleny a ve velké míře se podobají zvyklostem spotřebitelů v západní Evropě (Žďárek, 2009).

3.3.2 Kanály cenové konvergence Vyrovnávání cenové hladiny neboli cenová konvergence může v zásadě probíhat dvěma kanály. Prvním kanálem je vyšší inflace ve sledované zemi, druhým je nominální zhodnocování směnného kurzu dané národní měny. Cenová konvergence samozřejmě může probíhat oběma těmito kanály, pak se jedná o reálnou apreciaci kurzu. Jak již bylo řečeno, měna dané země reálně apreciuje tehdy, když nominální měnový kurz depreciuje méně, než se zvyšuje míra inflace, popřípadě nominálně apreciuje.

25

Podrobnější analýza vývoje mezd bude provedena v kapitole 3.5.

- 54 -

Základními faktory působící na cenovou konvergenci jsou vyjmenovány níže. První čtyři faktory působí především na zvyšování domácí inflace, ostatní faktory tlačí na zhodnocování nominálního kurzu. •

Systematická chyba při měření inflace

•

Deregulace cen

•

Balassův-Samuelsonův teorém

•

Linderova hypotéza

•

Příliv přímých investic

•

Odbourávání celních a politických omezení pro export dané země

•

Odbourávání psychologických omezení pro export dané země Zdroj: Mandel a Tomšík (2008) a Komárek, Koprnická, Král (2010)

V tranzitivních ekonomikách většinou dochází k systematické chybě při měření inflace. Statistika totiž není schopna zachytit růst kvality zboží a služeb jako reálný růst HDP, ale jako inflaci. Jelikož v dohánějících ekonomikách dochází díky procesu reálné konvergence k rychlejším a dalekosáhlejším změnám kvality než ve vyspělejších zemích, budou konvergující ekonomiky zákonitě vykazovat i statisticky vyšší inflaci. Z dob komunistického režimu si tranzitivní ekonomiky nesou zpravidla více regulovaných cen než země vyspělé. Jedná se např. o ceny nájemního bydlení, v kultuře nebo ve zdravotnictví. Deregulace těchto cen s sebou nese vyšší inflaci. V literatuře je velice často diskutován tzv. Balassův-Samuelsonův teorém. Ten vychází z povahy mezinárodní obchodovatelnosti zboží. Každou ekonomiku bychom mohli rozdělit

na

sektor

mezinárodně

obchodovatelného

zboží

a

sektor

mezinárodně

neobchodovatelného zboží. Díky mezinárodní konkurenci dochází k vyššímu růstu produktivity práce v sektoru obchodovatelného zboží. Tento jev je obvykle spojen i s rychlejším růstem mezd v daném sektoru, což vytváří tlak na růst mezd v sektoru mezinárodně neobchodovatelného zboží. Vyšší mzdy ve spojení s nižší produktivitou práce pak nutí výrobce zvyšovat ceny a dochází tak k nabídkovému tlaku na růst inflace ze strany mezinárodně neobchodovatelného zboží. Linderova hypotéza popisuje změny struktury domácí spotřeby. S růstem ekonomické úrovně dochází k růstu poptávky po mezinárodně neobchodovatelném zboží na úkor zboží mezinárodně obchodovatelného. S růstem bohatství obyvatel dochází k růstu spotřeby - 55 -

volného času a s ním spojené poptávky po službách. To vyvolává poptávkový tlak na růst cen v sektoru mezinárodně neobchodovatelného zboží. Jelikož jsou ve struktuře spotřeby v zemích EU-5 a zemích západní Evropy stále určité rozdíly, je možné změny očekávat i do budoucna. Příliv přímých zahraničních investic (PZI) s sebou nese celou řadu efektů. Pokud zůstaneme u tlaku na apreciaci měnového kurzu, ten začíná už při realizaci investice. Zahraniční subjekty poptávají domácí měnu, což vytváří tlak na její apreciaci. Přímá zahraniční investice s sebou nese očekávání budoucího zvýšení produktivity. Dále je pravděpodobné, že se díky přílivu PZI zvyšuje exportní výkonnost dané země, což se pozitivně projeví ve zlepšení směnných relací díky vyšším cenám domácího exportu. Všechny tyto vlivy pak společně působí na apreciaci nominálního měnového kurzu. Odbourávání bariér pro export dané země je také velice důležitým faktorem zhodnocování měnového kurzu. Zatímco v devadesátých letech šlo především o odbourávání celních

a

politických

bariér,

s pokračující

integrací

tranzitivních

ekonomik

do

západoevropských struktur se pomalu odbourávají i psychologické bariéry v podobě „zboží z východu“. Jakými kanály probíhal vývoj cenové konvergence v zemích EU-5? V České republice probíhala reálná apreciace kurzu v devadesátých letech výlučně inflačním kanálem. Jedním z důvodů byl i pevný nominální kurz koruny do roku 1997. Po výrazné dezinflační politice ČNB z přelomu tisíciletí a započetí politiky cílování inflace se cenová konvergence nyní uskutečňuje skrze posilování nominálního kurzu koruny vůči euru. Více ukazuje následující tabulka, kde najdeme průměrný roční inflační diferenciál zemí EU-5 vůči zemím eurozóny EA-17 a průměrné roční zhodnocení měnového kurzu. Tabulka 19 – Kanály cenové konvergence v zemích EU-5

ČR Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko*

2001 – 2008 2009 – 2011 Inflační diferenciál Zhodnocení kurzu Inflační diferenciál Zhodnocení kurzu 0,33 4,25% -0,23 0,38% 3,55 0,34% 2,67 -3,71% 0,38 1,34% 2,00 -6,23% 2,59 3,74% 0,37 x 2,63 -2,52% 0,17 x (* Slovinsko zhodnocení kurzu pouze v období 2001-2006)

Zdroj: Eurostat (2012), vlastní výpočty

- 56 -

V ČR byl mezi lety 2001-2006 inflační diferenciál vůči eurozóně dokonce záporný. Kvůli vysoké inflaci v roce 2008 (zvýšení cen potravin a základních surovin spojené se zvýšením regulovaných cen) se v letech 2007-2008 zvýšil inflační diferenciál vůči eurozóně, přesto byl nejnižší v rámci zemí EU-5. Od roku 2009 je inflační diferenciál opět záporný. Srovnatelného diferenciálu jako v ČR dosahovalo v „předkrizovém období“ Polsko. Slovensko, Slovinsko a především Maďarsko vykazovalo inflační diferenciál přes 2,5 procentního bodu ročně. Apreciace nominálního měnového kurzu byla nejvýraznější v České republice a na Slovensku.26 Slovinský tolar naopak až do roku 2007, kdy země přijala euro, oslaboval. Od příchodu hospodářské recese se měny Polska a Maďarska silně propadly, česká koruna dokázala v dalších letech krizový propad překonat. Můžeme tedy tvrdit, že cenová konvergence se v České republice jako v jediné ze zemí EU-5 uskutečňovala v minulé dekádě výhradně kurzovým kanálem. Naopak výhradně inflačním kanálem se přibližovala cenová hladina Maďarska. Slovenskou ekonomiku charakterizovala rychlá reálná apreciace měnového kurzu, cenová konvergence zde probíhala oběma kanály. Polská cenová hladina se přibližovala více kurzovým než inflačním kanálem, avšak pomalejším tempem. Slovinsko vykazovalo vyšší inflační diferenciál, ale zároveň nominální depreciaci měnového kurzu, která v podstatě zastavila nominální konvergenci. Rychlost cenové konvergence vyjádřená jako vývoj reálného efektivního měnového kurzu (REER) byla mezi lety 1999-2011 nejvýraznější na Slovensku, kdy se index REER zvýšil téměř o 78 %, což je zdaleka nejvíce v rámci celé EU. Za ní se v rámci EU-5 i v rámci EU-27 umístila Česká republika se zhodnocením o 67 %. Maďarská měna reálně apreciovala o 34 %, slovinská o 11 % a polská pouze o 3 % (Eurostat, 2012).

3.3.3 Který kanál cenové konvergence je výhodnější? Jak jsme poznali v minulé kapitole, každá země cenově konvergovala jiným kanálem. Nabízí se tedy otázka, který kanál je pro danou ekonomiku výhodnější a jaká rizika plynou z jednoho či druhého kanálu cenové konvergence. V České republice, kde probíhá konvergence v podstatě jen kurzovým kanálem, se často ozývají námitky, že silné posilování kurzu (3-5 % ročně) poškozuje domácí vývozce. Ceny produkce, která se exportuje, totiž v domácí (apreciující) měně klesají a mohlo by se 26

Pokud bychom brali data od roku 1993, bylo v ČR nominální zhodnocení vůči euru druhé nejvyšší v EU (po Litvě). Zhodnotila i slovenská koruna, naopak Polsko a Maďarsko se v takovém srovnání ocitá na opačném konci žebříčku (Singer, 2008).

- 57 -

zdát, že postupem času utlumí exportní výkonnost dané země. Na druhou stranu exportérům ze zemí, kde probíhá konvergence inflačním kanálem, se každoročně zvyšují ceny vstupů (jak ceny materiálu a práce, tak i ceny vypůjčeného kapitálu) bez toho, aby se stejným způsobem zvyšovaly ceny výstupů. Vliv na exportéry z pohledu volby kanálu cenové konvergence je tedy dosti nejednoznačný (Mandel a Tomšík, 2008). To dokládá i fakt, že český zahraniční obchod dosahuje (přes každoroční posilování koruny) od roku 2005 zvyšujících se přebytků. Pro kurzový kanál hovoří i známá negativa vyšší inflace. Ta výrazně znehodnocuje úspory, což se dlouhodobě může promítnout v jejich nízké míře. To má pak za následek snížení investiční aktivity a s ním související snížení hospodářského růstu. Vyšší inflace s sebou nese také vyšší nominální úrokové sazby a zároveň jejich větší volatilitu (vysoká inflace je také velmi volatilní). Z toho vyplývá, že cenová hladina konvergujících zemí by se měla přibližovat spíše zpevňováním nominálního kurzu národních měn a pouze v menší míře skrze vyšší inflaci.

3.4 Strukturální aspekty vývoje cenové úrovně Cenová úroveň jednotlivých složek HDP se odlišuje od průměrné cenové úrovně celkového HDP. Rozdíl mezi cenovou úrovní zemí EU-5 a průměru EU-27, popř. průměru zemí eurozóny je do velké míry ovlivněn především cenovou úrovní veřejné spotřeby, která je nižší než cenová úroveň celkového HDP. Žďárek (2010) uvádí jako jeden z důvodů nižší cenové hladiny veřejné spotřeby způsob jejího měření. Její netržní část je totiž aproximována výší nákladů, kde mají rozhodující váhu mzdové náklady. Ty se odchylují více než ceny zboží a služeb. Tabulka 20 ukazuje srovnání cenové hladiny celkového HDP, cenové hladiny soukromé spotřeby (výdaje domácností na konečnou spotřebu VDKS) a cenové hladiny veřejné spotřeby (výdaje vlády na konečnou spotřebu VVKS). Ve všech zemích EU-5 je patrná nízká cenová hladina veřejné spotřeby, která je nižší než cenová hladina celkového HDP o zhruba 20 procentních bodů (s výjimkou Slovinska, kde se rozdíl pohybuje jen kolem 5 p. b.). Během minulé dekády tento rozdíl neklesal, dokonce se mírně navyšoval. Cenová hladina soukromé spotřeby je téměř stejná jako cenová hladina celkového HDP.

- 58 -

Tabulka 20 – CPL celkového HDP, výdajů domácností na konečnou spotřebu (VDKS) a výdajů vlády na konečnou spotřebu (VVKS), (EU-27 = 100)


HDP 46 48 53 43 71

2000 VDKS 48 49 58 44 73

VVKS 31 31 35 27 68

HDP 73 66 68 66 81

2008 VDKS 77 69 69 70 83

VVKS 56 50 48 44 75

HDP 73 61 61 68 83

2010 VDKS 75 65 62 72 85

VVKS 56 44 44 47 78

Zdroj: Eurostat (2012) Nižší ceny veřejné spotřeby v zemích EU-5 kontrastují s vyššími cenami hrubé tvorby fixního kapitálu (HTFK). Ty zvedají celkovou cenovou hladinu a nacházejí se dokonce nad ekonomickou úrovní (danou HDP v PPS) zkoumaných zemí. Ve struktuře HTFK je velký rozdíl mezi cenami staveb a cenami strojů a zařízení (SZ). Právě stroje a zařízení pocházejí ve velké míře z dovozu, díky tomu se jejich ceny např. v České republice pohybují dokonce nad průměrnou cenovou úrovní Evropské unie. Možným vysvětlením může být výrazný průmyslový charakter české ekonomiky. V ostatních zemích EU-5 se CPL strojů a zařízení pohybuje jen těsně pod průměrem EU-27. CPL staveb přes svůj výrazný růst v minulé dekádě stále nedosahuje průměru EU-27, pohybuje se však s výjimkou Slovinska nad cenovou úrovní celkového HDP. Relativně nižší CPL staveb kontrastuje s tvrzením o vysokých cenách dopravní infrastruktury v České republice. Při podrobnějším členění sice vykazuje CPL v infrastruktuře vyšších hodnot než průměru kategorie staveb, ne však výrazně vyšších než je průměr EU-27 (v roce 2008 to bylo 89 %, v roce 2010 pak 102,6 %27). Tabulka 21 – CPL hrubé tvorby fixního kapitálu a jeho vybraných složek (EU-27 = 100)


HTFK 60 70 66 63 70

2000 SZ 77 86 86 89 86

Stavby 48 58 51 46 56

HTFK 84 78 93 84 86

2008 SZ 106 98 107 104 95

Stavby 70 67 84 72 79

HTFK 89 74 83 85 87

2010 SZ 102 94 99 96 95

Stavby 80 62 72 78 80


27 Tento strmý růst mezi lety 2008-2010 může být do jisté míry dán znehodnocením kurzu koruny. Velké množství stavebních firem v oblasti infrastruktury totiž pochází ze „staré“ EU. Depreciace kurzu se pak v tomto odvětví může odrazit ve vysokém růstu cenové hladiny.

- 59 -

Pojďme se nyní podívat na ceny jednotlivých statků ve skutečné individuální spotřebě domácností v České republice. Ta zahrnuje spotřebu domácností, do které je však zahrnuta i část veřejné spotřeby.28 Z toho důvodu dosahuje CPL skutečné individuální spotřeby nižších hodnot než CPL celkového HDP. Tabulka 22 – Relativní ceny hlavních kategorií výdajů skutečné individuální spotřeby v ČR (EU-27 = 100)

2000

2008

2010

Změna v p. b.:

Skutečná soukromá spotřeba

43

71

70

27

Potraviny a nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák Oděvy a obuv Bydlení, energie, paliva Bytové vybavení, zařízení domácností Zdravotnictví Doprava Pošty a telekomunikace Rekreace, kultura a sport Vzdělání Stravovací a ubytovací služby Ostatní zboží a služby

55 53 72 35 68 28 60 66 47 28 47 42

81 82 102 76 88 57 82 111 67 51 64 68

77 83 97 75 85 58 79 113 70 50 59 67

23 30 25 40 17 30 20 46 24 22 12 25

Zdroj: Eurostat (2012), vlastní výpočty Pro Českou republiku jsou typické relativně velké rozdíly v cenách jednotlivých statků vzhledem k průměru EU-27 (viz tabulka 22). Cenová hladina skutečné individuální spotřeby vzrostla za minulou dekádu v průměru o 27 procentních bodů, různé položky však dosahovaly velice rozdílných hodnot růstu. V podstatě průměrného růstu dosáhly položky chápané jako mezinárodně obchodovatelné (potraviny, nealkoholické nápoje, oděvy a obuv). V případě alkoholických nápojů a tabáku měly jistě na růst cen vliv daňové úpravy a harmonizace, nejde tedy o zcela přirozený růst. Naopak mírnější růst cen zaznamenaly mezinárodně neobchodovatelné statky veřejné povahy (zdravotnictví, vzdělání), ale i další služby (stravování, ubytování, kultura). Zde je nutno podotknout, že stravovací a ubytovací služby, ale i zdravotnictví a vzdělávání mají nejnižší cenovou hladinu ze všech srovnávaných položek. To znamená, že zde existuje z pohledu cenové úrovně dostatečný prostor pro reformu školství i zdravotnictví. Absolutně nejvyššího růstu cenové hladiny dosáhla kategorie pošty a telekomunikací a kategorie bydlení, energií a paliv. V případě bydlení má velký vliv deregulace nájemného, energie a paliva jsou ovlivněny vysokými cenami na komoditních 28

Rozdíl mezi výdaji domácností na konečnou spotřebu (VDKS) a skutečnou individuální spotřebou (SIS) tvoří neplacené služby zahrnuté ve skutečné individuální spotřebě (Žďárek, 2010).

- 60 -

trzích v posledních letech. Kategorie pošty a telekomunikací vzrostla za poslední desetiletí o 46 % a dosahuje výrazně vyšší hladiny než průměr EU-27. To potvrzuje častá tvrzení o neúměrně vysokých cenách mobilních operátorů v České republice. Zajímavostí je také vysoká cenová hladina položek oděvů a obuvi. To koresponduje s výsledky různých průzkumů dokazujících, že Češi často nakupují „značkové“ zboží jako určitou formu luxusu.29

3.5 Konvergence pracovních nákladů Ekonomiky zemí EU-5 stále využívají nákladové (neboli také cenové) konkurenční výhody vůči zemím západní Evropy. Ukazatelem pro vývoj nákladové konkurenceschopnosti je výše mezd a výše celkových pracovních nákladů připadajících na jednotku ekonomického výkonu, tj. jednotkové pracovní náklady. Jednotkové pracovní náklady (JPN) vyjadřují vztah pracovních nákladů na osobu k produktivitě práce. V národním účetnictví je ukazatel pracovních nákladů vyjádřen náhradami zaměstnancům vzhledem k celkovému počtu zaměstnanců. Produktivita práce je vyjádřena jako HDP na pracovníka (Vintrová, Žďárek, 2007). V zemích EU-5 zaostává produktivita práce za průměrem EU-27 mnohem méně než úroveň mezd a celkových pracovních nákladů. Díky tomu jsou v těchto zemích nízké JPN a z toho vyplývá vysoká nákladová konkurenceschopnost. Srovnání mezd v zemích EU-5 vidíme v tabulce 23. Tabulka 23 – Průměrné hrubé měsíční mzdy v zemích EU-5 v relaci k Rakousku, 2009

ČR Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko Rakousko

v kurzovém přepočtu EUR AT = 100 914 30,4 699 23,2 717 23,8 730 24,3 1435 47,7 3007 100

v PPS EUR 1388 1173 1288 1068 1793 2681

AT = 100 51,8 43,8 48,0 39,8 66,9 100

Zdroj: Vintrová (2010c) Úroveň českých mezd v nominálním vyjádření (v kurzovém přepočtu) dosahovala v roce 2009 celkem 914 EUR měsíčně, což tvoří kolem 30 % průměrné mzdy v Rakousku. V reálném vyjádření to je díky nižší cenové hladině v ČR přes polovinu. Vyšší nominální mzdy jsou v rámci zemí EU-5 pouze ve Slovinsku, avšak s podstatným náskokem před ČR. 29

Viz např. studie komunikační skupiny Mather (2010).

- 61 -

V Maďarsku, Polsku a na Slovensku se nominální mzdy pohybují pod čtvrtinou mezd rakouských, resp. polovinou v PPS. Zajímavým faktem je, že slovenské mzdy se až do roku 2008 pohybovaly výrazně níže než mzdy ostatních zemí EU-5. Avšak s přijetím eura a následným oslabováním ostatních národních měn během krize se od roku 2009 v kurzovém přepočtu značně zvýšily. To znamená, že nákladová konkurenceschopnost Slovenska vůči České republice, ale i vůči ostatním zemím v regionu výrazně oslabila (Vintrová, 2010c). Jednotkové pracovní náklady (JPN) vyjádřené v EUR v PPS jsou také podstatně nižší než v průměru zemí EU-27, byť za minulou dekádu výrazně vzrostly. Opět zde platí, že nejvyšších hodnot dosahuje v rámci zemí EU-5 Slovinsko následované s velkým odstupem Českou republikou. JPN Maďarska jsou jen o málo nižší než české, následuje Slovensko a nejnižší JPN má Polsko. Během krize se JPN zemí s vlastní měnou díky oslabení kurzu vůči euru snížily (v ČR o 2,5 p. b.), naopak ve Slovinsku a na Slovensku se výrazně zvýšily. To jen potvrzuje intuitivní závěr z kapitoly 2.6.1, že tyto země nemohly podpořit svoji exportní výkonnost (zde spíše konkurenční schopnost exportu) oslabením své měny. Současná výše JPN v zemích EU-5 je (s výjimkou Slovinska) ještě stále na nižší úrovni, než by odpovídalo ekonomické výkonnosti srovnávaných zemí. Z hlediska přílivu přímých zahraničních investic mají země EU-5 v Evropě konkurenci v podobě Rumunska, Bulharska, Ukrajiny nebo pobaltských států, které vynikají ještě nižšími mzdovými náklady (často však i nižší produktivitou). Na druhou stranu zvyšující se JPN budou do budoucna středoevropské země motivovat k přechodu od nákladové ke kvalitativní konkurenční výhodě. Vzhledem k tomu, že celosvětově jsou již dnes JPN zemí EU-5 na relativně vysoké úrovni a nejsou schopny konkurovat asijským zemím30, je nutné přeorientování výrobní základny na výrobky s vyšší přidanou hodnotou již nyní. Tabulka 24 – Produktivita práce a jednotkové pracovní náklady v zemích EU-5 (EU-27 = 100)


HDP na pracovníka (PPS)

Pracovní náklady na zam. v EUR

Agregátní JPN

75,0 72,1 65,6 79,7 80,9

43,0 39,0 27,9 39,6 70,4

57,3 54,1 42,5 49,7 87,0

Zdroj: Eurostat (2012), Vintrová (2010c), vlastní výpočty

30

Vintrová a Žďárek (2007) uvádějí hodnotu nominálních mezd v Číně na 5 % mezd rakouských.

- 62 -

3.6 Implikace pro přijetí společné měny Tato kapitola se bude věnovat možnému budoucímu přijetí společné měny euro vzhledem k vývoji nominální i reálné konvergence. V první části se zaměřím na vhodnost vstupu do eurozóny z hlediska postupu nominální konvergence. Přes výhrady uvedené v kapitole 3.1 budou zkoumána také některá Maastrichtská konvergenční kritéria přímo související s tématem (budou tedy vynechána kritéria týkající se veřejných financí). Další část bude věnována sladěnosti české ekonomiky s eurozónou. Úvahy o termínu přijetí eura se většinou soustřeďují pouze na plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií. Že jsou tyto úvahy hrubým nepochopením dané problematiky, jsme si vysvětlili již dříve. Zdaleka důležitějším faktorem je připravenost ekonomiky na takový krok, a to především z hlediska postupu ekonomické konvergence. V ideálním případě by daná ekonomika měla uvažovat o vstupu do měnové unie až po dosažení určité ekonomické úrovně (jinou otázkou je, zda má měnová unie v rámci velice heterogenního celku, jakým eurozóna je, vůbec smysl31). Tato ekonomická úroveň by měla být taková, aby vstup do měnové unie do budoucna nebrzdil konkurenceschopnost daného státu. Zároveň by se měly vzít v úvahu známé výhody a nevýhody měnové unie. Mezi neoddiskutovatelné výhody patří snížení transakčních nákladů a odstranění kurzových rizik. Mezi hlavní nevýhody patří ztráta autonomní měnové, ale i fiskální politiky a především pak ztráta kurzového vyrovnávacího mechanismu. Tato ztráta je významným faktorem u zemí, kde probíhá nominální konvergence především kurzovým kanálem. Při nemožnosti přibližování srovnatelné cenové úrovně pomocí zpevňování nominálního měnového kurzu přicházejí výrazné inflační tlaky, jak si ukážeme níže. Tyto inflační tlaky pak mohou vyústit ve zpomalení reálné konvergence. Pojďme se podívat na plnění Maastrichtského kritéria cenové stability. To říká, že míra inflace dané země nesmí překročit o více než 1,5 p. b. průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejnižší hodnotou inflace.

31 V souvislosti s měnovou unií je nejčastěji diskutována teorie optimálních měnových zón Roberta Mundella z roku 1961. Optimální měnová zóna je definována jako „ekonomický prostor, který je charakterizován vnitřní mobilitou faktorů (včetně meziregionální a meziodvětvové mobility) a vnější nemobilitou faktorů.“ (Mandel a Tomšík, 2008, s. 313). Dále by se měla vyznačovat pružností cen i mezd. V případě eurozóny je nejčastěji poukazováno na rozdílnou ekonomickou úroveň zemí, nízkou mobilitu pracovní síly uvnitř zemí i mezi zeměmi a na nutnost řešení nerovnováh prostřednictvím rozpočtových přerozdělovacích procesů.

- 63 -

Tabulka 25 – Maastrichtské konvergenční kritérium cenové stability (v %)

Průměr 3 zemí s nejnižší inflací Hodnota kritéria Česká republika

2006 1,4 2,9

2007 1,3 2,8

2008 2,6 4,1

2009 0,0 1,5

2010 0,9 2,4

2011 1,6 3,1

2,1

3,0

6,3

0,6

1,2

2,1

Zdroj: MF ČR, ČNB (2011), Evropská komise (2012) Jak je vidět z tabulky 25, míra inflace v ČR krom krátkodobých výkyvů splňuje toto kritérium. Z toho logicky vyplývá, že by se po případném přijetí eura a odpadnutí kurzového kanálu přelila cenová konvergence pouze do vyšší inflace. Toto riziko je velice závažné a souvisí s celou řadou dalších jevů, které můžeme dnes pozorovat v ekonomicky slabších zemích eurozóny. Prvním důsledkem je samozřejmě vyšší míra inflace. Inflační diferenciály se postupem času kumulují, jak můžeme vidět v tabulce 26. Vzhledem ke značnému rozptýlení hodnot inflace jednotlivých členů eurozóny pak musí Evropská centrální banka zvyšovat nominální úrokové sazby, čímž může snižovat hospodářský růst. Pokud je naopak nezvýší nebo sníží, hrozí slabším ekonomikám kvůli vyšší inflaci vznik záporných reálných úrokových měr, se kterým souvisí výskyt cenových bublin. Přesně to se stalo např. ve Španělsku, Irsku nebo v Řecku. Tabulka 26 – Rozdíly v tempech inflace v jednotlivých „původních“ zemích eurozóny

Země

Německo Francie Finsko Rakousko Belgie Nizozemí Itálie Irsko Portugalsko Španělsko Řecko

Inflace (v %, průměr ročně, 1999-2011)

Inflační diferenciál vůči Německu (v %, kumulativně 1999-2011)

1,6 1,8 1,9 1,9 2,2 2,2 2,3 2,4 2,6 2,9 3,4

0 2,5 3,7 3,9 7,3 7,5 8,7 10,8 12,4 16,3 18,3

(údaje Řecka jsou od jeho vstupu do eurozóny v roce 2001)

Zdroj: Eurostat (2012), vlastní výpočty

- 64 -

Pokud by Česká republika vstoupila nyní do eurozóny, odhaduje se její dlouhodobý inflační diferenciál (vůči eurozóně jako celku) na 2,5 až 3,5 procentních bodů ročně (Mandel a Tomšík, 2008; Vintrová a Žďárek, 2007), díky čemuž by roční inflace překračovala pravidelně hodnotu 4 %. Určitou představu, jak „daleko“ je kurz měny dané země od své parity (tedy jak závažné inflační tlaky dané zemi hrozí), nám dává koeficient ERDI. Ten je vypočten jako poměr tržního směnného kurzu a kurzu odvozeného podle absolutní verze teorie parity kupní síly. Teoreticky by se měl ERDI pohybovat kolem 1 a mezi vyspělými zeměmi tomu tak opravdu je. Avšak v tranzitivních ekonomikách, které mají nižší cenovou hladinu, může dosahovat vyšších hodnot. V zemích EU-5 se v devadesátých letech pohyboval dokonce nad hodnotou 3 (s výjimkou slovinského tolaru), v současné době se již dostal pod 2, stále však existuje určitá mezera mezi skutečným ERDI a rovnovážným ERDI. Tato mezera je největší v Polsku a Maďarsku, naopak nejmenší je ve Slovinsku. V České republice se díky razantnímu posilování koruny po roce 2000 snížil na hodnoty kolem 1,4, u kterých se bude pravděpodobně střednědobě pohybovat. Tabulka 27 – Koeficient ERDI pro země EU-5

Země

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010


2,18 2,10 1,89 2,34 1,41

2,06 1,99 1,69 2,36 1,38

1,84 1,81 1,80 2,29 1,37

1,92 1,78 2,02 2,10 1,34

1,88 1,68 2,05 1,95 1,38

1,74 1,62 1,80 1,89 1,37

1,64 1,68 1,72 1,81 1,34

1,62 1,56 1,67 1,67 1,29

1,37 1,52 1,48 1,52 1,23

1,43 1,67 1,75 1,47 1,18

1,37 1,63 1,65 1,48 1,20

Zdroj: Eurostat (2012), vlastní výpočty Důsledkem dlouhodobě nízké míry inflace v ČR jsou i nízké úrokové sazby. Výši dlouhodobých úrokových sazeb sleduje další Maastrichtské konvergenční kritérium. Podle něj by neměly desetileté sazby vládních dluhopisů převyšovat o více než 2 p. b. průměr sazeb 3 zemí s nejnižší inflací. Jak ukazuje tabulka 28, Česká republika toto kritérium splňuje. Jak již bylo řečeno, ani v krátkodobých úrokových sazbách neexistuje mezi ČR a eurozónou významný rozdíl, tudíž pozitivní efekt snížení úrokových sazeb, často zmiňovaný zastánci přijetí eura, pro Českou republiku neplatí. Vintrová a Žďárek (2007) dokonce hovoří o zdražení poskytovaných úvěrů při případném přijetí společné měnové politiky.

- 65 -

Tabulka 28 – Dlouhodobé úrokové sazby pro konvergenční účely (v %)

Průměr 3 zemí s nejnižší inflací Hodnota kritéria Česká republika

2006 4,2 6,2

2007 4,4 6,4

2008 4,2 6,2

2009 3,9 5,9

2010 4,0 6,0

2011 3,8 5,8

3,8

4,3

4,6

4,8

4,2

3,5

Zdroj: MF ČR, ČNB (2011), Evropská komise (2012) Z výše uvedeného vyplývají následující poznatky: •

Předčasné zafixování kurzu koruny k euru by vzhledem k jejímu neustálému zhodnocování znamenalo nežádoucí inflační tlaky.

•

Ukotvení kurzu na stále ještě nízké úrovni by znamenalo podhodnocení domácích finančních aktiv, tedy korunových úspor obyvatelstva i volného kapitálu podniků.

•

V prostředí nízkých úrokových sazeb by přijetí společné měny znamenalo pravděpodobné zdražení poskytovaných úvěrů a s ním spojené zbrzdění ekonomického růstu České republiky.

•

Česká republika by (v souladu s názorem MF ČR a ČNB) neměla prozatím stanovovat cílové datum vstupu do eurozóny, ani usilovat o vstup do mechanizmu ERM II32.

32 Přijetí členského státu EU do eurozóny je totiž podmíněno úspěšným minimálně dvouletým setrváním národní měny v Evropském mechanismu měnových kurzů II (ERM II). V rámci tohoto mechanismu je stanovena centrální parita dané národní měny k euru. Po dobu 2 let se kurz nesmí vychýlit o více než 15 % od dané centrální parity.

- 66 -

3.7 Závěry k druhé části Společně s reálnou konvergencí zemí EU-5 k průměru EU probíhala i konvergence nominální. Srovnatelná cenová hladina se ve všech těchto zemích přibližovala k průměru EU27 současně s růstem HDP. Pro Českou republiku byla po většinu sledovaného období typická nízká cenová hladina vzhledem k ekonomické vyspělosti. Tento nesoulad byl zmírněn v roce 2008 po výrazném posílení české koruny, přesto však v současnosti činí rozdíl zhruba 7 procentních bodů. Naopak Slovinsko nevykazuje v podstatě žádný trend růstu cenové hladiny. Cenové hladiny ostatních zemí EU-5 se pohybují víceméně rovnoměrně s růstem HDP. Typickým znakem české ekonomiky je přibližování cenové hladiny k průměru EU-27 výhradně kurzovým kanálem. Tento trend započal na přelomu tisíciletí a pokračuje až do dneška, i v časech ekonomického zpomalení. Ostatní země EU-5 využívají jak kanál kurzový, tak kanál inflační. Nejvýrazněji využívalo oba kanály Slovensko (jeho měna nejrychleji reálně posilovala), a to do doby, než vstoupilo do eurozóny v roce 2009. Cenová hladina celkového HDP je v zemích EU-5 snižována cenovou hladinou veřejné spotřeby a naopak zvyšována cenovou hladinou spotřeby soukromé. Vysoká je i cenová hladina hrubé tvorby fixního kapitálu, především pak ceny strojů a zařízení. Naopak ceny staveb nijak nevybočují z průměru EU-27. V rámci kategorií tzv. skutečné soukromé spotřeby je v České republice nejvyšší cenová hladina v sektoru pošty a telekomunikací a oděvů a obuvi. Nejnižší cenová hladina je v kategorii vzdělání a zdravotnictví. Z toho vyplývá, že zde existuje prostor pro reformy školství a zdravotnictví. Pracovní náklady jsou v zemích EU-5 vzhledem k průměru Evropské unie stále značně nízké. Produktivita práce zde zaostává mnohem méně než úroveň mezd a celkových nákladů práce. Z toho vyplývají nízké jednotkové pracovní náklady a s nimi spojená nákladová konkurenční schopnost. Určitou výjimkou je Slovinsko, kde dosahuje úroveň reálných mezd až 67 % reálných mezd v Rakousku. V roce 2009 se české mzdy v paritě kupní síly pohybovaly kolem 51 % rakouských reálných mezd, jednotkové pracovní náklady pak kolem 57 %. Však vzhledem k tomu, že v celosvětovém srovnání již mzdy středoevropských tranzitivních ekonomik nejsou na nízké úrovni, je třeba přecházet od nákladové ke kvalitativní konkurenceschopnosti.

- 67 -

Při znalosti vývoje nominální konvergence v ČR lze vyvodit i několik závěrů ke vstupu České republiky do eurozóny. Přestože země formálně plní Maastrichtská kritéria (s výjimkou kritérií veřejných financí), je třeba uvažovat o vstupu do eurozóny z hlediska dosažení stupně ekonomické konvergence vzhledem k eurozóně, nebo alespoň vzhledem k průměru EU. Jelikož je pro Českou republiku typická nízká inflace a nízké úrokové sazby, odpadá část pozitivních efektů vstupu do měnové unie (snížení inflace a úrokových sazeb), naopak zde díky výhradně kurzovému kanálu nominální konvergence vzniká riziko inflačních tlaků. Proto je z hlediska dosaženého stupně ekonomické konvergence vhodné nevstupovat nyní do eurozóny.

- 68 -

4 Závěr V úvodu práce byly zmíněny hypotézy týkající se problematiky reálné a nominální konvergence. V této kapitole na základě prezentovaných výstupů zanalyzuji, zda se hypotézy potvrdily nebo vyvrátily. První hypotéza předpokládala, že reálná konvergence probíhá v tranzitivních ekonomikách především díky kvalitativním změnám, které vedou ke zvyšování produktivity práce a zlepšování salda zahraničního obchodu, které následně zrychluje tempo růstu reálného HDP. Z analýzy souhrnné produktivity faktorů růstu reálného HDP jsme poznali, že kvalitativní změny opravdu tvoří rozhodující podíl na růstu reálného HDP. Ve všech zkoumaných zemích také rostla ve sledovaném období produktivita práce rychleji než v zemích „staré“ EU, nicméně v každé ze zkoumaných zemí rozdílným tempem. Hypotéza, že kvalitativní změny působí i na zlepšování salda výkonové bilance, se nepotvrdila zcela úplně. Zatímco v České republice přešla výkonová bilance v roce 2005 do aktiva s rostoucí tendencí, v ostatních zemích EU-5 tomu tak zatím není. První hypotéza se tedy potvrdila pouze částečně. Druhá hypotéza tvrdí, že ekonomická krize měla negativní dopad na konvergenční proces především v těch tranzitivních zemích, které jsou členy eurozóny. Tato hypotéza se nepotvrdila. Pravdou je, že národní měny, které během roku 2009 silně depreciovaly, podpořily export daných zemí, nicméně rozdíl v propadu reálného HDP mezi členy a nečleny eurozóny (v rámci zemí EU-5) nebyl dostatečně markantní. Navíc zde působily další faktory jako míra otevřenosti ekonomik, silné propojení s velkými evropskými ekonomikami nebo kumulace problémů ve fiskální sféře, jak tomu bylo v Maďarsku. Třetí hypotéza tvrdila, že zlepšování směnných relací tranzitivních zemí zvyšuje tempo růstu reálného HDP a posiluje reálnou konvergenci. Toto tvrzení naráželo i na fakt, že reálnou konvergenci, resp. vývoj reálného HDP nelze posuzovat bez širších souvislostí. Zde nelze zhodnotit, jakým způsobem působí zlepšování směnných relací na vývoj reálného HDP. Na jednu stranu může z důvodů uvedených v kapitole 2.8.2 zlepšování směnných relací účetně podhodnocovat tempo růstu reálného HDP, na stranu druhou však zpětně působí pozitivně na domácí poptávku, což vede ke zvyšování tempa růstu reálného HDP. Vliv směnných relací na vývoj reálného HDP tedy není jednoznačný, nicméně jejich zlepšování s sebou zcela jistě nese pozitivní efekty.

- 69 -

Poslední hypotéza předpokládala, že reálná apreciace měnového kurzu v tranzitivních zemích na rozdíl od vyspělých zemí nevede k poklesu konkurenceschopnosti ekonomik z důvodu nižší cenové hladiny, nízkých mzdových nákladů a podhodnoceného nominálního měnového kurzu. Tato hypotéza se ukázala jako pravdivá. Měny Slovenska, České republiky, Maďarska silně reálně apreciovaly (v případě České republiky i nominálně) bez většího vlivu na konkurenceschopnost. Kurzy měn těchto zemí totiž stále vykazují určité podhodnocení a cenová a mzdová hladina se stále pohybuje velice nízko ve srovnání se „starou“ EU.

- 70 -

Literatura BARRO, Robert J, SALA-I-MARTIN, Xavier: Economic growth. Cambridge, Massachusetts. The MIT Press. 2004. ISBN 0-262-02553-1 BENÁČEK, Vladimír: Zkreslení HDP v prostředí transformace. In: Měříme správně HDP? Praha. CEP. 2005, č. 39, s. 11 – 20. ISBN 80-86547-42-6 CES VŠEM, NOZV NVF: Konkurenční schopnost České republiky 2010. Praha. Linde. 2010. ISBN 978-80-7201-826-0 CES VŠEM, NOZV NVF: Konkurenční schopnost České republiky 2010–2011. Praha. Linde. 2011. ISBN 978-80-7201-871-0 DLOUHÝ, Vladimír: Transformace se zastavila na půli cesty. In: Ekonomika, právo a politika: sborník textů ze seminářů. Praha. CEP. 2000, č. 4, s. 109 – 128. ISBN 80-902795-2X DYBA, Karel: Mýtus transformačního poklesu. In: Měříme správně HDP? Praha. CEP. 2005, č. 39, s. 77 – 85. ISBN 80-86547-42-6 FISCHER, Jan: Problémy měření HDP. In: Měříme správně HDP? Praha. CEP. 2005, č. 39, s. 11 – 20. ISBN 80-86547-42-6 HÁJEK, Mojmír: Ekonomický růst v České republice a nových členských zemích Evropské unie v období 1995-2006. In: Politická ekonomie. Praha. VŠE. 2008, č. 4, s. 435 – 448. ISSN 0032-3233 HÁJEK, Mojmír: Zdroje růstu, souhrnná produktivita faktorů a struktura v České republice. In: Politická ekonomie. Praha. VŠE. 2006, č. 2, s. 170 – 189. ISSN 0032-3233 HOLMAN, Robert: Transformace české ekonomiky (v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy). Praha. CEP. 2000. ISBN 80-902795-6-2 JEVČÁK, Anton: Did nominal exchange rate flexibility matter during the global recession? A Czech and Slovak case study. Brusel. ECFIN. 2011. ISSN 1831-4473 KADEŘÁBKOVÁ, Anna: Proces konvergence v nových členských zemích EU. Praha. CES VŠEM. 2007. ISSN 1801-2728 KLACEK, Jan: Souhrnná produktivita faktorů – otázky měření. In: Statistika. Praha. Česká statistická společnost. 2006, č. 4, s. 291 – 302. ISSN 1804-8765

- 71 -

KOMÁREK, Luboš, KOPRNICKÁ, Kamila, KRÁL, Petr: Dlouhodobá reálná apreciace jako fenomén ekonomické konvergence. In: Politická ekonomie. Praha. VŠE. 2010, č. 1, s. 70 – 91. ISSN 0032-3233 KUBÍČEK, Jan, TOMŠÍK, Vladimír: Alternativní pohledy na odhad vývoje ekonomiky. In: Měříme správně HDP? Praha. CEP. 2005, č. 39, s. 57 – 67. ISBN 80-86547-42-6 LOUŽEK, Marek: Zapomenutá transformace. Praha. CEP. 1999. ISBN 80-7203-205-4 MACH, Miloš: Makroekonomie II. Slaný. Melandrium. 2001. ISBN 80-86175-18-9 MANDEL, Martin, TOMŠÍK, Vladimír: Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. Praha. Management Press. 2008. ISBN 978-80-7261-185-0 MF ČR: Makroekonomická predikce České republiky (červenec 2012). Praha. Ministerstvo financí ČR. 2012. ISSN 1804-7971 NOVOTNÝ, Josef: Regionální ekonomická konvergence, divergence a další aspekty distribuční dynamiky evropských regionů v období 1992 – 2006. In: Politická ekonomie. Praha. 2010, č. 2. s. 166 – 185. ISSN 0032-3233 SLAVÍK, Ctirad: Reálná konvergence České republiky k Evropské unii v porovnání s ostatními novými členskými zeměmi. In: Politická ekonomie. Praha. VŠE. 2007, č. 1, s. 23 – 40. ISSN 0032-3233 SMRČKOVÁ, Gabriela, VLČEK, Ivan, CVENGROŠ, František: Reálná konvergence – souvislosti a příčiny. Praha. Ministerstvo financí ČR. 2008. SPĚVÁČEK, Vojtěch, VINTROVÁ, Růžena: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech 2001 – 2008. In: Politická ekonomie. Praha. VŠE. 2010, č. 1, s. 20 – 50. ISSN 00323233 ŠULC, Zdislav: Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945 – 1995. Brno. Doplněk. 1998. ISBN 80-7239-005-8 TOMŠÍK, Vladimír: Transformace ekonomik zemí střední a východní Evropy. Praha. Národohospodářský ústav J. Hlávky. 1998. ISBN 80-238-2075-3 VINTROVÁ, Růžena: Dopady recese na ekonomickou pozici a konkurenceschopnost zemí EU-5. In: Ekonomické listy. Praha. CES VŠEM. 2010, č. 5, s. 3 – 15. ISSN 1804-4166 (a) VINTROVÁ, Růžena: Interpretační omezení HDP a alternativní ukazatele. Praha. CES VŠEM. 2010. ISSN 1801-4496 (b) VINTROVÁ, Růžena: Reálná a nominální konvergence české ekonomiky k Evropské unii. Praha. CES VŠEM. 2006. ISSN 1801-2728 - 72 -

VINTROVÁ, Růžena: Reálná konvergence a její faktory. In: Ekonomické listy. Praha. CES VŠEM. 2010, č. 1, s. 15 – 27. ISSN 1804-4166 (c) VINTROVÁ, Růžena: Reálná konvergence zemí EU-5 v období recese. In: Ekonomické listy. Praha. CES VŠEM. 2011, č. 10, s. 3 – 18. ISSN 1804-4166 VINTROVÁ, Růžena: Vliv světové recese na reálnou konvergenci nových členských zemí EU. In: Bulletin CES VŠEM. Praha. CES VŠEM. 2009, č. 9, s. 5 – 7. ISSN 1801-1578 VINTROVÁ, Růžena, ŽĎÁREK, Václav: Vztah reálné a nominální konvergence v ČR a nových členských zemích EU. Praha. CES VŠEM. 2007. ISSN 1801-2728 ŽĎÁREK, Václav: Cenová konvergence České republiky a nových členských zemí EU k eurozóně. Praha. CES VŠEM. 2009. ISSN 1801-4496 ŽĎÁREK, Václav: Cenová konvergence nových členských zemí EU – strukturální pohled. In: Bulletin CES VŠEM. Praha. CES VŠEM. 2010, č. 2, s. 1 – 3. ISSN 1801-1578 ŽÍŽALOVÁ, Pavla: Nové zdroje inovací – výzvy pro českou ekonomiku a její postavení v globální ekonomice. In: Ergo. Praha. Technologické centrum AV ČR. 2011, č. 1, s. 3 – 10. ISSN 1802-2170

Elektronické zdroje: ČESKOSLOVENSKÁ OBCHODNÍ BANKA: Analytický týdeník 10. února 2012 [online] [cit. 2012-04-26]. Praha. 2012. Dostupné z WWW: http://www.csob.cz/WebCsob/Data/at/AT_2012/T_120210.pdf DĚDEK, Oldřich: Měnový otřes ’97 [online] [cit. 2012-08-01]. Praha. 2000. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/en/research/research_publications/mp_ wp/download/c-vp15-99.pdf EUROSTAT: Structural indicators. [online] [cit. 2012-07-01]. Luxemburg. 2012. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/a_to_z EVROPSKÁ KOMISE (EUROPEAN COMMISSION): Convergence report 2012. [online] [cit. 2012-06-09]. Brusel. 2012. ISBN 978-92-79-22851-3. Dostupné z WWW:

- 73 -

http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/european_economy/2012/pdf/ee-20123_en.pdf INTERNATIONAL MONETARY FUND: World economic outlook database. [online] [cit. 2012-04-01]. Washington, D. C.. 2011. Dostupné z WWW: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2011/02/weodata/index.aspx KLAUS, Václav: Tři roky po měnové krizi: rekapitulace událostí a jejich souvislostí, aby se na některé věci nezapomnělo [online] [cit. 2012-07-29]. Praha. 2000. Dostupné z WWW: http://www.klaus.cz/clanky/585 MATHER: Češi a luxusní značky. [online] [cit. 2012-06-09]. Praha. 2010. Dostupné z WWW: http://mather.cz/system/documents/10/original/Studie_Mather_luxusni_znacky_FIN.pdf MF ČR, ČNB: Vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti s eurozónou. [online] [cit. 2012-06-09]. Praha. 2011. Dostupné z WWW: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Vyhodnoceni_Maastricht_2011_pdf.pdf NERV: Závěrečná zpráva [online] [cit. 2012-07-21]. Praha. 2009. Dostupné z WWW: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/zaverecna-zprava-NERV.pdf PRO INNO EUROPE: Innovation Union Scoreboard 2011 [online] [cit. 2012-06-21]. Brusel. 2012. ISBN 978-92-79-23174-2. Dostupné z WWW: http://ec.europa.eu/enterprise/policies/innovation/files/ius-2011_en.pdf SINGER, Miroslav: Měnový kurz a česká ekonomika. [online] [cit. 2012-05-31]. Praha. 2008. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_pro jevy/vystoupeni_projevy/download/singer_20080117_appia.pdf VEJMĚLEK, Jan: Březnová bilance zahraničního obchodu s vysokým přebytkem, hlavně díky slabším dovozům. [online] [cit. 2012-05-20]. Praha. 2012. Dostupné z WWW: http://zpravy.kurzy.cz/321356-breznova-bilance-zahranicniho-obchodu-s-vysokymprebytkem-hlavne-diky-slabsim-dovozum/

- 74 -

Proces reálné a nominální konvergence v ČR

Recommend Documents