Úvodník. Milí čtenáři, pozitivních obětí, obětí učiněných v souladu se životem a dobrou vůlí

Kolovrat | čtvrtletník o.s.Č.P.S. | Lughnasadh 2012| č. 2

Úvodník Milí čtenáři, rok se nám s rokem sešel a vprostřed parného léta tu opět máme svátek Lughnasad, svátek sklizně a zlatých polí. Vrchol světlé části Kola roku, v jehož příběhu je tento svátek také vrcholem cesty Rohatého Boha, který se vydává na svou poslední cestu a smrtícím švihem srpu své věrné družky je obětován, aby nasytil svůj lid, završil svůj příběh na tomto světě a vydal se na cestu mnohem děsivější a temnější, než je cesta zlatého slunce. Od této chvíle až do zimy, kdy jeho příběh zakryje sníh, bude sedět na trůnu podsvětní říše a stane se pánem smrti a lidského osudu. Abychom se smířili se symbolickým významem tohoto svátku a především božské oběti, která s ním úzce souvisí, je třeba si uvědomit nevyhnutelnost rozhodnutí, které k této oběti vede, a nesmírnou odvahu stojící za ním. Odvahu přijmout svůj osud takový, jaký je, a postavit se mu čelem. V běžném lidském světě hraje vůle a vlastní volba mnohem větší roli než ve světě mytickém. O to víc je však třeba vážit si této odvahy. Nemusí se nutně jednat o oběť životní, ačkoli i v tomto směru jsem dostál dojmu, že jsme si v dnešní době poněkud přestali vážit hrdinů, kteří obětovali svůj život ve jménu něčeho, co je přesahuje. Na jednu stranu je to logické, protože máme svou zkušenost s ideologiemi, které sice člověka přesahují, ale ve svém jádru odporují zdravému rozumu. Na stranu druhou nás však racionalizace lidského počínání uvrhla do pasti individualismu, ze které se jen horko těžko dostává ven. Proto je podle mne dobré a prospěšné hledat ve světě příklady

pozitivních obětí, obětí učiněných v souladu se životem a dobrou vůlí. Hypotetickými nebo skutečnými příklady pozitivních životních obětí bych se však trochu odklonil od reality všedního dne. Málokdo z nás si totiž uvědomuje, že malé nebo větší oběti děláme každý den. Rozhodujeme se a pomyslným mečem tím odtínáme ostatní varianty a cesty, kterými se může náš život ubírat. Někdy není správné nebo špatné cesty, ale pokud zvolíme stagnaci namísto rozhodnutí, nepřinese to nic. Jen další čekání, tápání a hledání. Obětování tedy v tomto smyslu znamená také pohyb vpřed. Znamená život. Znamená bytí. Jak se říká: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale taky houby zažije“. Milí čtenáři, užijte si krásnou oslavu sklizně, nalijte si dobrého piva, napečte si svůj vlastní chléb, zajděte do polí pokochat se posledními pohledy na tu majestátní zlatou krásu a popřemýšlejte, co ve svém životě opravdu chcete, a co jenom vláčíte bez odvahy to pustit a zanechat vlastnímu osudu. A pokud se vám nad tím nechce přemýšlet, zůstaňte u toho chlebu a piva a můžete si k tomu přečíst třeba náš nový lughnasadový Kolovrat, ve kterém najdete mimo jiné zajímavý rozhovor s americkým religionistou Michaelem Strmiskou, tip na čarodějnický rituál nebo reportáž z anglického Glastonbury. Příjemné dny s Kolovratem přeje Za Č.P.S. Jožka (tpm)

1|Stránka ze 44


Obsah Úvodník ................................................................................................................................................ 1 Obsah ................................................................................................................................................... 2 Rozhovor: Pár slov s prof. Michaelem Strmiskou na téma pohanství1, politický extremismus a etnicita ............................................................................................................................................... 3 Překlad: Lynne Forrest- Zážitek uvnitř těla .......................................................................................... 7 Rituály: Lammas ................................................................................................................................... 9 Základy pohanství: Přírodní povědomí .............................................................................................. 12 Bohové a bohyně: Matronae ............................................................................................................. 15 Slavíkův koutek: Sun King ................................................................................................................... 17 Pohanská tvorba................................................................................................................................. 18 Jan Fibiger .......................................................................................................................................... 22 Cesty, hory, planiny, pouště: Glastonbury .......................................................................................... 24 Pohanské stopy: Vítr........................................................................................................................... 25 Paměti starého kotlíku ....................................................................................................................... 26 Ekorubrika: Přírodní zahrady, permakultura a fetiš bylinkové spirály ................................................ 29 Proběhlé akce Č.P.S. ........................................................................................................................... 32 Fotosoutěž: Krásy přírody Čech a Moravy .......................................................................................... 37 Budoucí akce Č.P.S. ............................................................................................................................. 40 Pohanské akce v ČR ............................................................................................................................ 42 Kolovrat .............................................................................................................................................. 44

2|Stránka ze 44


Rozhovor Pár slov s prof. Michaelem Strmiskou na téma pohanství1, politický extremismus a etnicita rof. Michael Strmiska je americký religionista a vědec působící na univerzitě Orange County Community College v Middletownu (stát New York). Vyučuje zejména světovou historii a asijskou historii a zároveň se věnuje výzkumu pohanských náboženství staré i moderní Evropy. Působil mimo jiné i na univerzitách v Litvě a na Islandu. Česká pohanská společnost na letošní jarní rovnodennost uspořádala jeho přednášku o smrti a posmrtném životě v pohanských náboženstvích a o situaci a vývoji pohanství v různých zemích. Při této příležitosti jsme se pana profesora zeptali na několik otázek týkajících se pohanství a jeho spojování s politickým extremismem.

P

Určitě máte nějakou vlastní definici pohanství. Jste ochoten se o ni podělit? Do určité míry ano. Řekl bych, že pohanství je souhrn původních náboženství, ale ve své práci se omezuji na evropský okruh. Takže hovořím o původních evropských náboženstvích a původních evropských tradicích. Spíš je to ale jakýsi pracovní koncept. Je zjevné, že původní evropské tradice mohou zahrnovat i ne-evropské osoby a prvky, takže se nejedná o nic absolutního. Ještě mě napadá, že různé tradice v evropském pohanském hnutí jsou formovány stejnými historickými okolnostmi, jako třeba dlouhé období represe ze strany křesťanství. Z toho vyplývá smysluplnost jejich vymezení oproti jiným původním tradicím do samostatného pojmu. Protože jiné původní tradice čelily do značné míry odlišným historickým okolnostem. Dále je tu zřejmá potřeba rozlišovat pohanství minulosti, tedy předkřesťanské éry, a moderní post-křesťanské či dokonce post-

moderní pohanství, což lze učinit pomocí různých názvů. Jejich hlavním smyslem je utřídění pojmů. Ve své práci jsem se však rozhodl nepoužívat pojem „neo-pohan“, což je pojem, který považuje mnoho akademiků za užitečný. Já jsem nicméně proti němu. Protože tahle předpona „neo-“ s sebou vždy nesla určitý pejorativní podtón. Jeden baltský pohan mi jednou řekl, že nikdo nechce nazývat současné křesťanské náboženství neokřesťanstvím. Nikdo se nebaví o neo-židovství nebo neo-islámu, přestože v průběhu času zaznamenaly velké změny. Nicméně jmenovaný problém tu stále máme. Moje řešení v knize spočívalo v použití pojmu „moderní pohanství“, což má ale také určité problémy, zejména díky skutečnosti, že již žijeme v postmoderním věku. Používám tedy tento pojem čistě za účelem rozlišení mezi předkřesťanskou historií a současností. Pro tento účel je to dobré. Ale jestli je to nejlepší řešení, opravdu netuším. Mimochodem, považujete moderní tradice jako je třeba ADF, OBOD nebo britská tradiční wicca za pohanské nebo je vidíte spíš jako součást hnutí New Age? Já bych řekl, že jsou pohanské. Ale abych se přidržel vlastní terminologie použité v knize, považoval bych je za trochu eklektičtější pohanství. Respektive za pohanství někde mezi etnickým rekonstrukcionismem a eklektickým pohanstvím. Obecně bych pohanstvím nazval cokoliv, co má základ v etnické tradici evropského původu, kterou lze stopovat nazpět časem. Chtěl byste se u příležitosti dnešní přednášky podělit o to, co se domníváte, 3|Stránka ze 44


že leží za branami smrti? Máte v tomto ohledu nějakou gnózi? Ne. Mám jen vlastní spekulace. Během poslední dekády jsem ztratil oba rodiče. A jsem zvědavý, jestli je někdy zase potkám. Když se nad tím zamyslím, připadá mi logické, že se zkrátka rozplynuli v univerzu. Respektive, že my všichni se po smrti rozpouštíme do univerza. Mám v tomto směru rozporuplné myšlenky a nemám k tomu žádné poučení. S velkým zájmem jsme studovali Vaše stránky a zejména Váš blog. Zaujalo nás, že američtí pohané řeší podobné problémy jako ti čeští, pokud se jedná o fundamentalismus, rasismus a neonacistickou agendu zahalenou do pohanského obalu. Domníváte se, že se jedná o trend posledního desetiletí? Do jaké míry zasahuje evropské země? Jsou v tomto ohledu vůbec oprávněné nějaké obavy? Jsou. Je rozhodně správné si dělat starosti. Někteří lidé mě obviňují, že tohle téma přeháním. A možná že ano. Mně se tato záležitost však jeví jako potenciálně rakovinotvorná. Je třeba na ni cílit velmi přímo. Vím, že se mě chcete zeptat na jistou „šedou zónu“. To je oblast, kde bych byl maximálně obezřetný. Například na mě udělala před pár lety hluboký dojem jedna norská skupina ásatrú. Přistoupili k tomu tak, že každého uchazeče o členství podrobili pohovoru a důkladně si prověřili jejich politické názory, aby vyloučili cokoliv, co by se jen vzdáleně blížilo neonacismu. Když jsem navrhoval něco podobného v Americe, dostal jsem se s tamním hnutím ásatrú do konfliktu. Mnoho Američanů, s nimiž jsem na toto téma komunikoval, se domnívalo, že to vůbec není podstatné téma. Samozřejmě tvrdí, že nacismus je špatný, samozřejmě nemají nacismus rádi. Nicméně se domnívám, že mají na celou věc velmi zjednodušený pohled. Neuvědomují si, že jejich idealizace etnického odkazu začíná vykazovat paralely

s tím, jak se chovali nacisté. A pokud neexistuje nějaký sebekritický mechanismus, jak tohle ověřit, vyloučit a zajistit, že se záležitost nezačne ubírat nežádoucím směrem, začne se vám to tam plížit. Dokonce, i kdyby celé americké hnutí ásatrú skutečně nebylo ani rasistické, ani nacistické a neodmítalo tohle všechno, pořád je tu fakt, že o těchto věcech nemluví příliš opatrně a odmítají veškeré mechanismy, které jsem naznačil. Opravdu mě znepokojovalo, že jiné skupiny, které jsou více na straně krajní pravice, používají nejen symboliku ásatrú, ale i jeho diskurs. A i když členové ásatrú takové věci nechtějí podporovat, může se stát, že tak budou činit zcela nevědomky. Takže si myslím, že na tohle téma je třeba hovořit velmi jasně. Zároveň mám skutečný pocit znepokojení, pokud jde o současnou celosvětovou situaci. Zdá se totiž, že jak v Evropě, tak v Americe je krajní pravice na vzestupu. Mě osobně nejvíc znepokojuje sledovat, jak to oslovuje mladé lidi. Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že tato tematika patří minulosti a že neexistuje žádná cesta, kterou by bylo možno někdy v budoucnu lidi krajní pravicí oslovit. Ale zdá se, že některé lidi to pořád přitahuje. Na svém blogu jste napsal: „Můj problém je, že nechci být nacista ani neonacista ani podporovatel či účastník čehokoliv, co má cokoliv společného nebo co může vést k těmto nenávistným ideologiím“. Jak byste se postavil ke skupinám využívajícím určité šedé zóny a kde ta hranice leží pro Vás? Domnívám se, že lidé by měli být v tomto ohledu velice přímí a rezolutní. Žádnou šedou zónu si nedokážu představit. Dělat cokoliv takového je velice hloupé, protože se tím otevírají cesty, kterými se do pohanství mohou tyto myšlenky dostat. Místo toho by vůči nim měla existovat jednoznačná bariéra. Vnímáte to jako hrozbu vůči současnému pohanskému hnutí nebo se nedomníváte, že nás všechny v blízké budoucnosti bude společnost považovat za neonacisty? 4|Stránka ze 44


Podle mého názoru je toto specifický problém, který se vztahuje zejména k ásatrú a jeho příbuzným skupinám. Zejména z toho důvodu, že existuje historie použití jejich symbolů a folkloru nacisty. Takže pro ně je to určitě největší problém, ale stejně tak to může být problém pro ostatní skupiny. Ve větším měřítku to není jen otázka pohanství. Je to problém celé společnosti. Amerika, Česká republika a východní Evropa mají zcela odlišné historické zkušenosti. Z tohoto pohledu mi připadá zcela nepochopitelné, že tolik mladých lidí se přestalo zajímat i o ideály míru, bratrství atd. O takové ty jakoby „hipísácké“ myšlenky, se kterými jsem vyrůstal já, a o kterých jsem si vždycky myslel, že jsou pro společnost důležité. Zdá se mi, že dnešní mladí lidé mají poněkud cyničtější pohled na život a domnívají se, že neexistuje nic než tvrdá soutěž, že nejsilnější přežije. To všechno postrádá jakýkoliv soucit. V jednom z mých posledních rozhovorů s americkým hnutím ásatrú jsem jeho členy oslovil e-mailem přibližně v tomto duchu: Domníváte se, že existuje severský základ pro soucitné jednání? Nikdo z nich neodpověděl souhlasně. Vlastně hodně z nich neodpovědělo vůbec. Připadá mi nápadné, že něco takového vzbuzuje neochotu k dialogu. Moje spekulace je, že byli otráveni tím, že jsem takové téma vůbec vznesl. Protože být soucitný zjevně není dobrá hodnota. Být silný, zodpovědný sám za sebe a být válečníkem, to všechno jsou, zdá se, hodnoty oslovující dnešní mladé lidi.

obavy z neonacistických skupin, tak spolupracují s policií. Takže může být zcela na místě i spolupráce s úřady. Podle toho, jak mi to dotyčná norská skupina vysvětlila, byl takový postup v jejich vlastním zájmu. Domnívali se, že nacisté mohou zkoušet různé záludné způsoby, jak jejich skupinu infiltrovat. Takže se velmi hodila pomoc policie, úřadů atd. V tomto případě to bylo považováno za užitečné. Máte nějaké jiné obavy, pokud se jedná o budoucnost pohanského hnutí? Na tohle téma se dá říct hodně věcí. Opět to budou pouze mé domněnky coby pozorovatele a občas i účastníka. Myslím si, že jedna z pozitivních cest, kterým se může pohanství rozvíjet, je oblast zájmu o přírodu. Respektive o její posvátnost a o rituály, které tuto posvátnost oslavují. Také bych rád viděl aktivity, které vyzdvihují zejména etnické tradice. Zároveň mám ale v tomto ohledu poněkud smíšené pocity. Často mi připadá, že etnicky založené pohanství má svou krásu. Zároveň je v nich mnoho integrity, protože pocházejí z určitého času a místa (což mě těší a což zcela respektuji). Ale protože žijeme v době většího a většího pohybu a mísení lidí, může se přílišný důraz na etnický rozměr ukázat jako slepá ulička.

V Americe jsou například zvláštní kluby pro imigranty z určitých etnických skupin. Dnes do nich chodí pouze staří lidé. Je tedy zřejmé, že tyto aktivity se nepotkávají s podmínkami dnešní doby, kdy se lidé tolik míchají, žení či Dá se vůbec nějak zajistit, aby společnost vdávají mezi sebou navzájem. Ve východní vnímala spíše onu civilní a tolerantní část Evropě je to trochu jiné, protože mísení se zde pohanské komunity namísto nenávistné neděje v takové míře jako třeba ve Spojených a neonacistické agendy? Existuje způsob, jak státech. Když jsem se tady v Česku bavil zároveň zachovat nějakou úroveň spolupráce? s jinými lidmi v jiné hospodě, připadalo mi, že mají velmi zjednodušený pohled na etnickou Použil jsem příklad té norské skupiny, což je identitu. Zřejmě proto, že zatím nečelili asi nejlepší příklad, který jsem zatím viděl. žádným výzvám, které skýtají životní zkušenosti. Udělali si jakýsi kodex základních principů, Nesetkali se zatím s mnohým, co by bylo ze kterého vyplývalo velmi jasně, že by měli být smíšené. A zároveň právě etnická identita je proti každému, kdo by takové myšlenky v České republice problematická. Historie nám podporoval. Dokonce, když dojde na nějaké ukazuje různé druhy lidí, různé jazyky atd., 5|Stránka ze 44


v Česku minimálně německé a slovanské, ale i jiné. Moje rozporuplné pocity z etnické dimenze pohanství pocházejí z toho, že je na ní mnoho krásného i mnoho nebezpečného. Já osobně doufám, že tento rozměr bude poněkud otevřenější. To znamená, že bude stále založen

na nádherných starých tradicích, ale bude schopen pojmout více věcí, které mají vztah k současným životním podmínkám. Děkujeme za rozhovor. Prof. Michaela Strmisku zpovídali Zahrada a Lithin

Ilustrace 1:Profesor Strmiska, Foto: Lithin, Č.P.S.

Poznámky: 1) Pan profesor Strmiska nás požádal, abychom v článku zásadně používali pojem pohanství s velkým „P“, ale nakonec souhlasil pouze se zmínkou správného použití pojmu „Paganism“ v angličtině, neboť chce respektovat naše pravidla pravopisu. Profesor Strmiska je toho přesvědčení, že v anglickém jazyce je třeba důsledně a zásadně psát „Paganism“ s velkým „P“ podobně jako se „Christianity“ (křesťanství) píše s velkým „C“. Zejména proto, že si zaslouží stejný respekt.

6|Stránka ze 44


Překlad Lynne Forrest- Zážitek uvnitř těla ...pokračování z minulého čísla řiřkli jsme pocitům špatnou pověst, a naučili jsme se jim proto vyhýbat. Mnoho z nás se tělesné zkušenosti, tomu, co cítíme, fyzicky i emočně uzavřelo, protože se bojíme bolesti. Jsou tací, kteří se od pocitů odříznou tím, že se snaží svůj život řídit výhradně intelektem. Jiní lidé si zase ze života dělají neustávající melodrama. Oboje jsou způsoby vyhýbání. V naší kultuře je bolest už dlouho něco, co musíme udolat, a na výzkum ještě efektivnějších prášků proti bolesti jdou ročně miliony dolarů. Tento přístup v nás podporuje nevšímavost vůči terapeutickému významu bolesti.

P

Říká se, že pocity nejsou důležité. Ty nepříjemné se naučíme ovládat zklidněním dechu. Tím se odpojujeme od svých tělesných vjemů a zkušeností. Bez vědomí vlastního těla nejsme schopni určit, co se v nás samých děje. Tyto neuznané a nevyjádřené události a pocity se střádají v samých buňkách našeho těla, až se z nich stanou koncentrované energetické „kapsy“ bolesti, často fyzického charakteru. Tak se tvoří bloky, které ovlivňují naši spontánnost, kreativitu a pohyblivost. Bolestí dává tělo signál, že našlo blok, který je potřeba řešit a případně uvolnit pomocí vyjádření. Mnozí poskytovatelé zdravotní péče si toto nezbytné spojené mysli s tělem nyní uvědomují. Nemůžeme zdravotnický systém nadále separovat do specializovaných přihrádek. U léčení emocionálních poranění (moje specializace) je potřeba zahrnout i nějakou proceduru, která traumata nashromážděná v buňkách fyzicky uvolní. Lidé, jejichž specializací je tělo, při práci s klientem často narazí na emocionální uvolnění. Stejně tak já jsem zjistila, že u klientů nedochází k emocionálním ani mentálním změnám,

pokud se jejich problémy neřeší i na úrovni těla. Není bez zajímavosti, že mě můj osobní proces léčení emočních problémů týkajících se odmítání a pochybování o sobě vede hlouběji a hlouběji domů do těla. Čím jsem čistší, tím lépe jsem uzemněná a soustředěná. Všimla jsem si, že méně klopýtám a narážím do věcí a mám méně modřin. Je to jednoduché – někdo je teď doma! Naučila jsem se respektovat, co se děje v mém těle. Nevím ani, kolikrát se mi ulevilo od chronické bolesti zad, když jsem „shodila z beder“ nějaké nevyřešené břímě, nebo kolikrát se mi uvolnil krk, když jsem konečně řekla, co jsem říct potřebovala. Své emoce si neseme v těle s sebou, a nejen to. Každá prožitá příhoda, pokud ji neuvolníme, se do naší fyzické struktury ukládá ve formě bloku. Způsoby, jak řešit šoky v životě, jsou tři. Bojujeme, utečeme, nebo znehybníme. Boj i útěk jsou způsoby, při kterých zpracujeme vlnu adrenalinu, která doprovází každou hrozbu našemu blahobytu, s jakou se v životě setkáme. Když ale znehybníme, i kdyby nám to zachránilo život, vlna adrenalinu se nevybije. Vykrystalizuje v těle v podobě energetického bloku, který se od té chvíle bude střetávat s naší schopností žít bez omezení v přítomnosti. Jsme jako jelen, který znehybněl ve světle reflektorů, jdeme životem paralyzovaní a často přitom znovu a znovu posilujeme ono nevyřešené trauma nějaké minulé události, než se nám nějak podaří se do něj zpátky ponořit a dokončit energetické uvolnění. Jakmile si uvědomíme, jak důležitou roli naše tělo hraje v procesu léčení mysli, začneme vyhledávat alternativy, které nabízí holistický přístup. Techniky jako jóga, masáže, tanec či bojová umění začínají být uznávané jako základní terapie těla a psychoterapie zahrnující 7|Stránka ze 44


práci s dechem a/nebo relaxační techniky (například myofasciální technika uvolnění měkkých tkání) se stávají důležitou součástí léčení. Je na čase, aby si každý z nás uvědomil, že zkušenost uvnitř těla je nejen způsob, jak

nalézt sama sebe, ale i způsob, jak nalézt náš Zdroj. Překlad: Anežka

Zdroje: 

http://www.lynneforrest.com/articles/2011/06/an-in-body-experience/ 1. 7. 2012

8|Stránka ze 44


Rituály Lammas

S

vátek Lammas nebo Lughnasadh se slaví kolem 1. srpna. Koná se v dobách žní, a je tak poděkováním za dobrou úrodu. Jeho symbolem jsou klasy obilí, které jsou vhodnou dekorací pro toto období. Lughnasadh oslavuje část koloběhu roku, která je pevně spjatá s obětí. Bůh je na vrcholu své síly a je oslavovaným králem země. Právě v tuto chvíli přichází bohyně, aby jeho krví pokropila zemi, které bůh vládne, a tím dala lidem úrodu. Bůh ví, že toto musí přijít, a dobrovolně se obětuje pro blaho lidu. Neumírá však nadobro – stane se králem podsvětí, hrdinou z dávných mýtů, který hledá cestu skrze tajemství a odhaluje mystérium smrti. Lughnasadh tak není jen prvním poděkováním za úrodu, ale zároveň nám dává možnost náhledu důležité životní křižovatky, která někdy potká každého z nás. Dokázat se obětovat pro „vyšší dobro“, pro naše záměry nebo pro druhé. Tento rituál není tedy jen oslavou žní, ale také připomenutím obětí, které děláme, aby se naše životy a životy lidí kolem nás staly lepšími.

Příprava Rituál je vytvořen tak, aby ho mohl kdokoliv udělat doma. Kromě běžných „čarodějnických“ věcí jako sůl, vodu, víno, koláčky, vonnou tyčinku či kadidlo, budeme potřebovat ještě oltářní svíci, pár obilných klasů a tužku a papír. Jako oltář nám může posloužit malý stůl nebo šátek na zemi. Na něj dáme misky s vodou a solí (odděleně), vonnou tyčinku a svíci, pohár s vínem (nebo džusem) a talíř se sušenkami, obilné klasy umístíme jako dekoraci. Pokud děláte rituál venku nebo máte dostatečně odolný kotlík, je dobré pro tento

rituál rozdělat oheň. Posadíme se před oltář a zavřeme oči. Zaměříme svou pozornost na Lughnasadh, na dobu sebeobětování, malé smrti a znovuzrození. Pokud chceme něčeho dosáhnout, musíme tomu něco obětovat. Co je vaší obětí na cestě za láskou, úspěchem nebo duchovním rozvojem? Co obětujete vy nebo chcete obětovat, abyste dosáhli toho, po čem toužíte? Tato krátká meditace by měla trvat kolem pěti minut nebo zkrátka do chvíle, kdy se naladíte na atmosféru svátku a kdy najdete svou malou (nebo velkou) oběť. To, co chcete obětovat, pak napište na papírek a ten dejte na oltář. Očištění prostoru a stavba kruhu Poklekneme u oltáře (pokud je vysoký, můžeme zůstat stát) a zapálíme vonnou tyčinku. Svou pozornost zaměříme na vodu a představujeme si, jak se mění v křišťálově čistou. Nechť je tato voda očištěna od vší zloby a zášti, ať je prosta všech nečistot a zlých záměrů. Pak se zaměříme na misku se solí a představujeme si, jak se její krystalky očišťují a jsou průzračné. Nechť je tato sůl očištěna od všech překážek a hranic, ať je čistá jako křišťál. Vodu a sůl smícháme. Očistíme nejprve všechny lidi v kruhu pokropením, pak projdeme kolem dokola kruhu a představujeme si, jak voda očišťuje vše, co je v něm, jak vytyčuje hranici kruhu. Při tom říkáme: 9|Stránka ze 44


Nechť je toto místo očištěno od všeho zlého, ať je místem přátelství a lásky. Sůl a voda chrání jeho hranice, tvoří hranici dvou živlů, kterými neprojde dovnitř nic, co nám uškodí.

soucitu a tvořivosti. Voláme živel vody, voláme hluboké oceány a lesní tůňky, bouři i lehký déšť. Voláme síly vody, přijďte do tohoto kruhu a buďte svědky našeho rituálu! Vítáme vás.

Pak vezmeme vonnou tyčinku a očistíme Na severu si představíme jeskyni nebo skálu. kouřem prvně všechny lidi, pak opět projdeme Voláme síly země, sílu oddanosti a moudrosti, kolem kruhu s představou, že kouř očišťuje celé sílu trpělivosti a stálosti. Voláme živel země, místo i všechny lidi v něm. voláme hluboké jeskyně a živou zemi, Nechť je toto místo očištěno od všeho zlého, moudrost našich předků. Voláme síly země, ať je místem přátelství a lásky. Sůl a voda, kouř přijďte do tohoto kruhu a buďte svědky našeho a oheň chrání jeho hranice, kterými neprojde rituálu! Vítáme vás dovnitř nic, co nám uškodí. Volání bohů Poté, co je kruh postaven a očištěn, Bohyni by měl do kruhu volat muž a boha se postavíme před oltář. žena. Pokud není tato možnost, ničemu to Volání živlů nevadí. Bohy můžeme volat u oltáře nebo kdekoliv v kruhu, jak to zrovna cítíme. Kruh je nyní vytyčen vodou a zemí, ohněm Nejprve voláme bohyni: a vzduchem. Nyní je čas přizvat do kruhu zástupce živlů. Bohyně Postavíme se čelem k východu Stříbrná matko a představujeme si modrou oblohu bez Voláme tě do tohoto kruhu jediného mráčku. V čas žní a první úrody Kterou jsi nám dala Voláme síly vzduchu, sílu inteligence Voláme tě jako matku všech lidí a komunikace, sílu vůle a čistého myšlení. Matku Zemi Voláme živel vzduchu, voláme modré nebe, Bohatou a vstřícnou vzduch kolem nás, který cítíme s každým nádechem, který utváří náš život od počátku Při hvězdném nebi až do konce. Voláme síly vzduchu, přijďte A hlubokém oceánu vzpomínek do tohoto kruhu a buďte svědky našeho rituálu! Voláme tě, Bohyně! Vítáme vás. Přijď mezi nás! Když cítíme přítomnost vzdušného živlu, otočíme se k jihu, kde si představíme žhnoucí slunce nebo plameny ohně (bez dříví). Voláme síly ohně, sílu odvahy a vášně, sílu odhodlání a nadšení. Voláme živel ohně, voláme slunce, které hřeje i pálí, prvotní jiskru, která nám všem dala život. Voláme síly ohně, přijďte do tohoto kruhu a buďte svědky našeho rituálu! Vítáme vás. Na západě si představíme oceán, jeho hloubku.

Nyní přichází čas zavolat boha: Rohatý Bože z lesů Pastýři ztraceného stáda Voláme tě do tohoto kruhu V čas, kdy klasy padají k zemi Kdy všichni vzpomínáme Na světlo slunce, které nám dalo své dary Na oběť krále své zemi Se silou slunce a oštěpu Voláme tě, Bože, Přijď mezi nás!

Voláme síly vody, sílu lásky a přátelství, sílu 10 | S t r á n k a z e 4 4


Lammas S postaveným kruhem, zavolanými živly a bohy se můžeme konečně pustit do práce. U oltáře zvedneme klasy obilí a proneseme uvítání: Přišel čas první sklizně Obilí stojí zlaté v polích A plody matky země dozrávají Přišel čas, kdy se dny pomalu krátí A přesto je Bůh v plné síle Přišel čas obětí Kolo roku se otáčí A my přicházíme oslavit Nekonečnou změnu Která je stálá Promneme klasy obilí, aby zrnka vypadla na oltář. Děkujeme za požehnání, která dostáváme A za chvíle života, které nás učí víc Děkujeme za oběť, kterou Bůh přinesl Pod srpem Paní měsíce Děkujeme za první sklizeň a za úrodu Nechť vyživuje naši duši, tělo i mysl Po celý podzim a zimu Dokud se světlo Boha opět nevrátí Vypadaná zrnka posbíráme a dáme do misky na obětiny. Pokud máte oheň, je lepší vhodit zrnka do ohně. Nejen Bůh, ale i my musíme činit v našich životech oběti Oběť není jen ztrátou, je zároveň cestou dál Pokaždé, když něco ztratíme, získáme o mnoho víc Po každé smrti přichází život Naše oběť dá vzniknout novému Obětovaný Bůh znovu povstane Jiný a tajemný S posledními slovy zapálíme svíci na oltáři. Vezmeme do ruky papír s naší obětí a opatrně ho spálíme v plameni svíce. Rohatý bože a Paní měsíce Žádám vás o pochopení oběti O schopnost ji přinést pro ty

Které milujeme a chráníme Prosím vás o porozumění tajemství Které se za každou obětí skrývá Koláče a víno Součástí každého sabatu je hostina, na kterou je právě čas. Uchopíme pohár s vínem a pozvedneme jej. Krásná bohyně a mocný bože, požehnejte prosím tomuto vínu, nechť je naplněno vaší božskou sílou. Pak pozvedneme talíř se sušenkami. Nechť bůh a bohyně požehnají tento pokrm v čase žní. Ať je potravou nejen pro tělo, ale i pro duši. Každý člověk v kruhu se napije z vína a může pronést přípitek. Pak si každý vezme sušenku. Je možné a vítané slavit v kruhu s bohy, ať už je to tichá meditace, piknik nebo bujará oslava. Až si užijeme oslavy do sytosti, přejdeme k poslední části.

Uzavírání rituálu Uzavíráním rituálu myslíme poděkování živlům a všem bytostem, které byly přítomné v kruhu. Zároveň tím uvolníme sílu, kterou jsme při rituálu nastřádali. Otočíme se na východ a řekneme: Voláme živel vzduchu, síly na východě, a děkujeme za vaši přítomnost v tomto kruhu. Na shledanou! Na jihu takto poděkujeme ohni, na západě vodě a na severu zemi. A děkujeme také všem bytostem a silám, které přišly do tohoto kruhu. Dáváme vám volnost, jděte do všech světových směrů, nebo zůstaňte zde. Na shledanou!Rituál je u konce. Merry meet, merry part, and merry meet again! Lithin

11 | S t r á n k a z e 4 4


Základy pohanství Přírodní povědomí e posvátná, ta naše krajina. Všechny potoky, lesy, louky, hory, ale i vesnice a města. Kdyby nebylo jí a jejích darů, nebylo by ani i nás.

J

Liší se vaše dny vlivem ročního období, či bývají stejné? A jak vypadá váš život na jaře? Probouzíte se spolu s přírodou? Možná si kvůli práci nebo škole neumíte najít volnou chvíli na procházku Jsme součástí přírody mezi rodícími se květinami. V tom případě Patříme k přírodě, tak jako patří voda k řece, se ochudíte o mnoho poznání, která by vás a bylo by nelogické stavět se proti ní. Člověk je jinak provedla přes klikatou cestu roku. Příroda, tak jako počasí, má vliv na fyziologický stav součástí přírody, ať se mu to líbí nebo ne. Příroda je mocná a poradí si s každým a se vším, našeho těla a tím i na zdraví naší psychiky. Někdy si stačí jít zaběhat a na chvíli život vždy plynul podle jejích zákonitostí. se nadechnout čerstvého vzduchu. Uvědomit si, Jaká je krajina, takoví jsou lidé a jací jsou lidé, že na jaře můžeme dát vznik novým projektům a na podzim vzdát úctu předkům nebo taková je krajina. Saharské rozžhavené pouště poděkovat za sklizeň. To vše i více nás převede vytváří jiné lidi, než roztroušené ostrovy přes temnotu zimy. v Tichém oceánu nebo hluboké severní lesy ve Skandinávii. Stejně tak pokud je krajina jakkoliv nemocná, její půda nasáklá pesticidy, ovzduší plné továrních zplodin, řeky se spoustou vyústěných odpadních potrubí či je z ní písčitá měsíční krajina, jsou nemocní i lidé. Proto je tak důležité myslet na své okolí a vnímat vztah k němu.

Pohanství a příroda Pohanství nás učí mít ke krajině velkou úctu. Učí nás ji vnímat, sledovat její změny a naladit se na ně. Jak se krajina mění s otáčením kola roku, mění se i člověk, jeho mysl i lidská společnost. Když se člověk naladí na krajinu, dokáže jí lépe porozumět a tím porozumět i sama sobě. Co třeba děláte na podzim? Chodíte někdy po chodnících zasypaných listy, které šustí pod nohama, a vnímáte, jak se krajina připravuje ke spánku? Nebo si sednete občas na skálu, napijete se výborného sezonního burčáku a přemýšlíte, kolik jste toho za daný rok prožili? Kolik pádů a kolik zvednutí?

Ilustrace 2: Naslouchání, Foto: Airis, Č.P.S.

Začínáme u sebe Krajina je naším domovem, proto si ji nesmíme nechat zničit. Když si ji zničíme, zničíme tím i sama sebe. To je jeden z mnoha důvodů, proč se tolik pohanů zajímá o ekologii či o veřejné dění, spojené s vývojem jejich kraje. Víte, jaké máte okolo sebe louky? A jaké lesy, kopce? Byli jste na nich? Někdy stačí opravdu jen krátký prožitek s nimi a člověk hned může získat úplně jiný pohled na své okolí. Jak často se člověk ohne, aby zvedl odpad ze země a odnesl ho do koše? Ano, je to 12 | S t r á n k a z e 4 4


sice jen malý kus v té ohromné hromadě smetí, co se všude povaluje, a může to být vnímáno jako podřadná činnost, ale někdy je dobré začít u sebe. Pomoci tak ctnostnému záměru a tím třeba inspirovat i své okolí. Popravdě, vlastně ale ani nezáleží na tom, jestli to ovlivní a zlepší mínění světa nebo ne. Důležité je, že to hlavně změní něco v nás, protože když má člověk okolo nepořádek, tak se často může stávat, že je nepořádek i v něm. Naše okolí je přece obrazem našeho vnitřního já. Pokud někdo umí pracovat s magickým léčitelstvím či šamanskými praktikami, může zazpívat krátkou léčivou píseň krajině. Pokud máte rádi přírodu, můžete jí zazpívat píseň, která pro vás samotné znamená vzdání pocty naší mocné Matce Zemi. Napsat báseň, věnovat láskyplnou myšlenku. I tyto maličkosti změní vibraci v ní i ve vás. Ona to ucítí. Často zpívám (Tali) krajině píseň o Gaii. Je ve starořečtině, proto nevím přesně, co která slova znamenají. Důležitý je ale můj záměr a ochota vzdát jí hold. Ona to cítí. Když se chci uklidnit, zajdu do lesa. Když chci mít energii činu, zajdu tam, kde zní hluk velkoměsta.

Jak dlouho může trvat, než si člověk může říci, že v této přemíře pohodlí se vlastně cítí nenaplněn? Máte rádi déšť? Kdy jste si naposledy nechali padat na hlavu jemné kapky teplého letního deště? Vzpomínáte na to rádi? Vryla se vám tato vzpomínka nějak více do paměti, než ty ostatní? Pokud ano, tak proč? A pokud ne, tak proč? Jakou máte po dešti vlastně pokožku? Když už zde píši o izolaci a neměnném prostředí, tak i boty jsou vlastně velice izolující. Takové rukavice na nohou, přičemž v rukavicích se hrozně špatně cítí dotek. Zkusili jste si je na chvíli sundat? Třeba uprostřed lesa, na louce nebo si je smočit v blízkém potůčku? Ano, je to nepohodlné, ale není to jen třeba přemírou zhýčkanosti? Právě občasné nepohodlí v nás probouzí často ty nejzajímavější emoce. Například když člověk jde celý den a pak ulehne do postele či do měkkého listí, nebo když člověk v chladu temné noci pozoruje pasoucí se stáda daňků. Jak zpívá Kryl: „...pro sladkost usnutí, děkuji za únavu.“

Jedna z druidských ctnostní je plodnost – vyjádření, kreativita, aktivní podílení. Není to jen přijímání energie, ale také její dávání. Všechna energie je jen propůjčena. Musíme vracet to, co do nás bylo vloženo. Bez krajiny, Země, bychom byli ničím a velkou část toho, co jsme, nám dala právě ona.

Krok ke krajině Když cestujete po různých místech České republiky, všímáte si, jak novodobé vily mají vysoké zděné ploty? Hradby okolo zahrad, které izolují domov lidí od zbytku světa. V dnešní době výborných klimatizací, topení a ohřívadel vlastně ani není potřeba vnímat krajinu či roční období jako takové. Stačí to ale i našemu srdci?

Ilustrace 3: Cesta, Foto: Airis, Č.P.S.

Spojení s krajinou Když zná člověk svůj kraj, pozná lépe i sebe. Narodili jsme se na daném místě a to na nás působilo po většinu našeho mládí – času, kdy jsme otevření nejvíce – a proto i nás hluboce ovlivňovalo nebo stále ovlivňuje. To je také 13 | S t r á n k a z e 4 4


důvod, proč máme oblíbený určitý typ krajiny – přírodu nebo město, moře nebo hory. Poznejme více, co jsme si oblíbili. Potom co poznáme svoji krajinu, můžeme poznávat jiné. Ale funguje to i naopak – poznáme kraj, který jsme vždy toužili navštívit a pak se v nás rozvine ta touha poznat svůj vlastní kraj a mnohé další. Změna prostoru je i změna v mysli, životní dynamika a ta nás vždy obohatí.

Je fascinující, jak někteří lidé v lesích vytvářejí kouzelné značené stezky pro ostatní. To, že je v lesích stále více informačních tabulí. To, že se pořádají protestní nebo motivující výstavy a další umělecké snahy. Vím i o lidech, kteří nechali vystavět labyrint u lesa, jelikož je tam ozdravný pramen. A přesně tyto snahy přilákaly víc lidí a poskytly jim spojení s přírodou.

Poznání kraje bývá jednoduché a stačí se jen rozhlédnout okolo sebe. Byli jste někdy na nejvyšším kopci u vás? Vnímali jste, jak se krajina roztahuje do dálky až k obzoru, pozorovali, kde leží všechna vaše oblíbená místa či kde jste všude ještě nebyli?

Jaká zvířata u vás žijí? Kolik jich ještě poznáte? Jaké byliny? Jaké stromy? Když člověk zná svůj kraj, zná lépe i sebe. Když člověk léčí krajinu, léčí tím i sám sebe a to proto, že podnět něco zlepšit působí na všech úrovních. Učení se souznění s krajinou samozřejmě může občas přinést namáhavější chvilky, ale jak zpívá opět Kryl:„…děkuji za nezdar: ten naučí mne píli, bych mohl, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly.“

Jakou půdu máte pod nohama? Z čeho se skládá? Člověk by měl vědět, po čem chodí. Jaké řeky u vás tečou? Kde pramení? Vydejte se za nimi. Koupali jste se někdy v nich? Proč Tento článek je jen malou částí celého ne? Víte jistě, že jsou opravdu tak znečištěné, jak se říká? A proč se s tím něco neudělá? propojení s přírodou a krajem. Udává jen směr Neměli bychom jen přijímat vlivy okolo nás, ale a možnosti, jak se po ní vydat. První kroky ale i je vydávat. Jsme přece tvůrčí bytosti. Můžeme člověk musí udělat sám. něco udělat pro zlepšení naší krajiny. Airis a Taliesi

Ilustrace 4: Kraj, Foto: Airis, Č.P.S.

14 | S t r á n k a z e 4 4


Bohové a bohyně Matronae (Matres, Mammau, český ekvivalent „Matky“ – nikoliv „matróny“) Our Mighty Mothers here we honor, Earth, repase the blessed spirits, Brown and black and pale and golden, whose bodies birthed and souls inspired us, from womb to womb, since world's beginning. Of women's blood we all were born, With blood of grape we wet this stone.

Vzdáváme zde úctu Mocným Matkám, Země, uvolni ty požehnané duchy, Hnědé, černé, bledé i zlaté, Jejichž těla rodila, a duše inspirovaly, Z lůna do lůna od počátku věků. Z ženské krve se všichni rodíme, Krví hroznů teď oltář třísníme.

(úlitba Matkám) atronae jsou triádou bohyň (na některých vyobrazeních, zejména pod římským vlivem, panny, matky a stařeny, jinde prostě tří matek v dlouhých hábitech), respektive trojjedinou (či „mnoho-jedinou“) bohyní Matkou, vzývanou Kelty i Germány napříč Evropou. Jméno „Matronae“ pochází z latiny, jednotlivé aspekty této bohyně měly v různých regionech různá jména. Přesto se použití tohoto označení i vyobrazení všech tří aspektů velké Bohyně společně dochovalo. Na mnoha nápisech se dochovala konkrétní jména, pod kterými byly bohyně matky vzývány, ale existuje mnoho textů, zejména v oblasti dnešní Itálie a Francie, ale i Švýcarska a Německa, kde se dochovala celá řada „neupřesněných“ dedikací adresovaných „Matronae“, tedy bohyním matkám. Objevuje se i jednotné číslo (Matronis), ale obecně jsou vzývány jako triáda, a i přesto, že centrum jejich kultu bylo blízko hranic Římské říše, jedná se o božstva keltského původu.

chrámů pokračoval až do raného středověku (a v čistě zlidovělé, folklorní podobě nejspíše ještě déle). Vzhledem k tomu, že Matronae bývají vyobrazeny s odhaleným prsem (symbol kojení, mateřství, fertility) a že jejich kult byl nejspíše klasickým příkladem kultu plodnosti, mám tendenci věřit, že jeho teorie je velice pravděpodobná. Za částečně ekvivalentní kult můžeme ostatně považovat i vzývání Matres – trojice bohyň Sulis, Sulevia and Brigantia – v Británii a Bretani a kult Rhiannon ve Walesu.

Alex G. Garman, Ph.D. (jeden z relativně mála soudobých akademiků, kteří se kultem Matronae zabývají) se domnívá, že se jedná o kult zbožštěných předků (respektive v tomto případě specificky předkyň), který i po vyplenění a opuštění jejich hlavních

V dobách dávno minulých snad neexistovalo místo, kde by bohyním matkám nebyl zasvěcen alespoň malý oltářík. Nejsem natolik smělý, abych čtenáře rovnou hnal stavět oltáře, ale věřím, že uchovat tento archetyp v nějaké podobě, ať už „otevřené“, jako je

M

Aspekt mateřství jakožto posvátného aktu je vlastní snad všem pohanským kulturám, ale u Keltů se zdá být mimořádně silný. Ve většině oblastí a po nemalou délku keltské historie se ostatně udržoval matrilineát – původ a postavení člověka se odvozoval primárně od jeho matky a ženské linie předků spíše než od otce, a to přesto, že se jednalo (zejména v pozdějším období) o prokazatelně patriarchální kulturu.

15 | S t r á n k a z e 4 4


tomu například v případě Matronae, nebo zařazením konkrétních bohyní se silnými mateřskými aspekty do své praxe patří podle mě mezi základy při budování vlastního panteonu a individuálně relevantního okruhu božstev navzdory všem individuálních odchylkám a variacím. Osobní zkušenost s nimi mám z jednoho opravdu silného rituálu

Samhainu. Tehdy se Matronae jevily jako poněkud netypická volba, zpětně – s ohledem na pravděpodobnou návaznost na kult předkyň – se toto období jeví jako ideální na to se k nim obrátit. Eurik

Ilustrace 5: Matronae, zdroj: Wikiperia

Zdroje: 

http://www.livius.org/a/1/germania/matres.jpg 1. 7. 2012



http://www.englatheod.org/ancestors.htm 1. 7. 2012



http://www.celtnet.org.uk/gods_m/matronae.html 1. 7. 2012



http://www.hrafnar.org/goddesses/matronae.html 1. 7. 2012

16 | S t r á n k a z e 4 4


Slavíkův koutek Sun King ro další díl Slavíkova koutku jsem vybral Vzhledem k tomu, že máme svátek sklizně chant, který se zažírá až hluboko pod kůži, a zlatých polí, popěvek je o cestě Lugha, jak textem, tak i velmi líbivou melodií. slunečního krále:

P

O tell me why, o tell me why Tell me why must the clouds come To darken the sky O tell me why, o tell me why Tell me why must the clouds come To darken the sky This is the wake of Lugh the Sun King He lost his life on the Lammas day3 This is the wake of Lugh the Sun King He steps into the dark and guides the way

Řekni proč, pověz mi proč pověz mi, proč musí příjít mraky a zatemnit oblohu řekni proč, pověz mi proč pověz mi, proč musí příjít mraky a zatemnit oblohu toto je poslední pouť2Lugha – slunečního krále on ztratil život v den Lammasu toto je poslední pouť Lugha – slunečního krále vkročil do temnoty a provádí cestou skrze ni

K poslechu verze od americké tradice Reclaiming: http://www.youtube.com/watch?v=2sdw3KAkpoc Je možné, že Lugh býval původně spíše civilizačním božstvem spojeným s chovem dobytka, a že svůj význam slunečního božstva získal až v nedávné době díky rozvoji moderního čarodějnictví. Důležité je ovšem poselství popěvku, které je schované především v trýznivosti jeho významu. „Řekni mi proč“ jako by vyjadřovalo beznaděj. „Proč musí přijít mraky a zakrýt oblohu?“ Tato lamentace nad lidským údělem – být součástí nepřerušitelného koloběhu života a smrti – je však velmi brilantně zodpovězena druhou slokou. Tak to zkrátka chodí – to je nevyhnutelný osud slunečního krále. Obětovat svůj život ve jménu země a jejích obyvatel, vkročit do temných hlubin podsvětí a stát se strážcem duší, hledajících síně zemřelých a znovuzrození. Zároveň je v tom všem smutku nevyřčený slib nového začátku – a v mýtu Kola

roku už je to tak, protože Bohyně v sobě již nese sémě, které přijde na svět o zimním slunovratu a přinese do světa novou naději, opět slibující teplo slunečních paprsků. Osobně považuji motiv božské oběti za jeden z nejsilnějších momentů v této moderní mytologii, která je velmi snadno přenositelná na lidský život. Popěvek bych tedy doporučil nejen k rituálům Lughnasadhu či Lammasu, ale také k jakýmkoli rituálům spojených s obětováním něčeho velmi důležitého. Například přijetí zodpovědnosti za zplození a výchovu dítěte a s tím spojená oběť koníčků a volného času stráveného s přáteli by mohla být pro mnoho z nás ta pravá chvíle, kdy si na tento popěvek a úděl slunečního krále vzpomenout. Jožka (tpm)

Poznámky: 2) V originále je „Solsticeday“, což ovšem nedává z pohledu mýtu Kola roku příliš smysl. Proto jsem se rozhodl uveřejnit chant tak, jak ho znám já a jak ho znají mí přátelé. 3) Nejedná se o přesný překlad podstatného jména „wake“, které znamená cosi jako „tryznu“ - bdění pozůstalých u lože mrtvého. Abychom však zachovali poetickou náladu překladu, přeložili jsme wake jako „poslední pouť“.

17 | S t r á n k a z e 4 4


Pohanská tvorba horkém dusnu léta, které všechno již brzy spálí, ve zvuku kos, které sviští obilím, aby mohl vítr pískat na ostrá strniště pokosených obilí, v tomto čase vám přinášíme další díl pohanské tvorby. Kdo si nechal žárem spálit ramena, dýchal rozpálený prach a nohy mu ztěžkly pod tíhou hor, ten si jistě užil pohledů do letních krajin z vrcholků kopců. Možná se i občas zasnil, a právě pro sny si člověk občas musí vylézt na nejvyšší hory. Někdy ho z nich smyje prudký liják, jindy musí po svých. Ale vždycky stojí za to si pro letní sny někam vylézt a pěkně si je prohlédnout.

V

Dříve než nás kosa tohoto období setne a než nás kolo roku semele jako obilí, pojďme se trochu zasnít u pohanské tvorby. Tentokrát je plná obrázků. Tak ať vás inspirují!

Autory obrázků jsou nám dávno známá Taliesi – tentokrát přispívá obrázkem s názvem Strom přátelství, dále Lucie Holíková se svou Letní symfonií a Studánkou splněných přání a v neposlední řadě náš nový autor Yarwik. Dovolte mi ho představit blíže. Přivedlo ho k nám indiánství, kterému se věnoval zhruba dvacet let, a dnes bloudí nejčastěji cestičkami evropského pohanství, zejména směrem vanatru. Vlastním jménem Jaroslav Švandrlík, původem z krásných Kraslic, tak trochu hudebník a malíř nám ozdobil stránky Kolovratu svými černobílými obrazy, ze kterých to pohanstvím i sny opravdu sálá. Jako poslední příspěvek v našem koutku najdete báseň z Bardské gildy, která je právě od tohoto autora. Je doplněná velmi povedenou ilustrací.

Ilustrace 6:Lucie Holíková – Letní symfonie

18 | S t r á n k a z e 4 4


Ilustrace 7: Yarwik

Ilustrace 8: Taliesi – Strom přátelství

19 | S t r á n k a z e 4 4


Ilustrace 9: Lucie Holíková – Studánka splněných přání

20 | S t r á n k a z e 4 4


FREYA posvátnou cestou ve stopách předků stále vzhůru k oblakům ke slunci ke hvězdám na křídlech sokolů putuje žena zrozena Zemí zrozena vodou života posvátným způsobem kráčí v kruhu zrození kněžka – Bohyně ve skalách v údolích tančí a zpívá prastarou ságu o životě… Yarwik

Ilustrace 10: Yarwik

Připravila:Walerien

21 | S t r á n k a z e 4 4


Jan Fibiger převzato z : http://fibacz.deviantart.com (15. 3. 2012)

Ilustrace 11: Jan Fibiger (Gabretathree)

22 | S t r á n k a z e 4 4


Ilustrace 12: Jan Fibiger (Heathen temple)

23 | S t r á n k a z e 4 4


Cesty, hory, planiny, pouště Glastonbury

A

koná se ve městě nějaká zajímavá akce, kterou byste nám doporučil?“

„Jo, příští týden se koná ples víl. Většina lidí se převleče za víly a jdou tancovat na náměstí. Je to velká událost, měli byste tam taky jít. Jestli nevíte, jak víly vypadají, běžte při západu slunce na Tór. Tam jich je hodně a rády se ukazují.“ Ne, náš taxikář si z nás ani neutahuje, ani nebere Prozac (ano, ptala jsem se ho, ne snad proto, že bych zpochybňovala existenci přírodních bytostí, ale protože běžný český občan se na prvním setkání s cizím člověkem nebaví o vílách na kopci při západu slunce). Ne, náš taxikář je „jen obyčejným obyvatelem“ pozoruhodného anglického městečka Glastonbury. Už na první pohled je jasné, že Glastonbury nepatří mezi běžná, spořádaná anglická města. Z náměstí můžete vykročit jakýmkoli směrem a vždy se ocitnete ve světě, který má mnohem blíže k Příčné ulici z HarryhoPottera než ke světu mudlů. Centrum města z velké části tvoří obchůdky jako Cat and Cauldron, TheSpeakingTree, Lilith nebo TheGoddess and the Green Man samozřejmě s odpovídajícím zbožím. Atmosféru dotváří svéráznost místních obyvatel, ale i turistů. Denně totiž potkáte alespoň pár žen ve špičatých kloboucích, nějakého „Brumbála“ a nejméně jednoho polonahého muže (nezávisle na počasí), který nese na rameni vlastního havrana, křišťálovou hrací mísu, harfu, nebo jinou, pro Glastonbury naprosto běžnou, věc. V srdci města stojí pozůstatky GlastonburyAbbey, jednoho z nejstarších

opatství v Anglii. Zde se údajně nacházely hroby krále Artuše a Guinevry. Další dominantou centra je gotický St. John theBaptistChurch. Uvnitř samozřejmě najdete pár babiček rozdávajících letáky. Mají-li dobrou náladu, a pokud není v kostele dav lidí, nabídnou vám kávu a sušenky. Za zmínku ještě určitě stojí drobná kaplička z 15. století, zasvěcená svaté Margaretě a Máří Magdaléně. Jedná se o velmi prostou stavbičku jak zvenku, tak zevnitř. Dobová atmosféra a současná mírumilovnost místa určitě stojí za návštěvu. Největší klenoty Glastonbury ale nečekejte v centru města. Opravdovými poklady tohoto místa jsou přírodní svatyně – kopec Tór, zahrada ChaliceWell, z nich vyvěrající prameny bílé – mužské a červené – ženské vody, kopec WearyallHill a poslední dva tisícileté duby druidského háje – Gog a Magog. Všechna tato místa prostupuje hluboká mystičnost, která bezpochyby působí na všechny přítomné, avšak v lidech se projevuje velmi různorodě. Někdo se nahý koupe v pramenech, místní mládež chodí zásadně vykouřit svůj noční joint na Tór, další líbají zemi, objímají stromy či u nich nechávají drahé šperky. Atmosféra místa je bezpochyby jedinečná, dokořeněná avalonským tajemnem a magičností. Na závěr nutno podotknout, že Glastonbury přitahuje široké spektrum lidí, od hippies a rastafariánů, přes křesťany, pohany či hnutí Hare Kršna až k lidem, které nechcete potkat v noci a někdy ani ve dne. Jste-li zvědaví a odvážní, pak Glastonbury rozhodně stojí za prozkoumání. Zuzana Eklová

24 | S t r á n k a z e 4 4


Pohanské stopy Vítr drobná panika. Nejenže jsem totiž na místě, kde nemám co dělat, ale navíc nemám ani e těžké psát o něčem, co se odehrávalo žádný lístek, který by mě opravňoval ke vstupu před mnoha lety. Je těžké popisovat něco, do lesa. V této a v podobných situacích jsem s čím nemusí mít zkušenost ten, kdo tyto řádky se však mohla spolehnout na dokonalého čte. Je těžké ponořit se do svých úvah pomocníka. Na vítr. Díky němu jsem vždy a do minulosti, aniž bych se ocitla někde úplně věděla, kterou cestou se vydat. Komunikovali jinde a došla na jiné místo. Přesto, pokusím jsme spolu na zvláštní bázi pocitů, obrazů, slov se o to a začnu pěkně od začátku. Velmi ráda a myšlenek. Paradoxně to byla ta nejjasnější jsem chodila na jedno „své“ místečko, vcelku komunikace, jakou jsem do té doby zažila. skryté před zraky ostatních návštěvníků lesa. Je Nemusela jsem přemýšlet nad obsahem slov, to krásné místo na skále, které tvoří několik nad smyslem sdělení ani nad tím, jak to mezistupňů, na kterých je velmi příjemné „myslel“. Vše bylo jasné, přímé a okamžité. posezení (i poležení) s překrásným výhledem Stačilo informaci prostě přijmout. Nikdy na okolní les, rybník a zámek. Jediný problém nezáleželo na momentálním počasí, ať byl je, že to mé místečko leží přímo ve středu jasný den a bezvětří nebo zamračeno, vždy zakázaných stezek. Má to své plusy a mínusy. když jsem ho potřebovala, mi vítr poradil. Plusem je, že se tam neproducírují zástupy Začínala jsem ho více vnímat i v době, kdy jsem návštěvníků, takže je tam většinou v kteroukoli ho nepotřebovala. Rozmlouvali jsme spolu. denní dobu naprostý klid. Mínus je, že pokud Samozřejmě, existuje spousta možných vás tam někdo nachytá, máte problém… a logičtějších vysvětlení situací, které jsem Posadit se na trávu, nebo nějaký stupínek, tehdy prožívala, ale já věřím a věřit chci, že to opřít se o skálu, poslouchat šustění listí bylo přesně tak, jak si pamatuji. Ráda věřím ve větru… Stačí zavřít oči a náhle se ocitnete tomu, že jsem se z lesních dobrodružství v jiném světě. Je báječné, když má člověk místo, vracela domů živá a zdravá díky pomoci svého kde z něj všechno spadne a kde se může cítit živlu. Že právě díky němu jsem nebyla jedním absolutně volný a šťastný, přestože si myslí, z hlasů, které se občas v noci ozývaly v šílené že k tomu jinak moc důvodů nemá. Tady mám agónii právě z mého milovaného lesa. Navíc vždy pocit úplného spojení se s přírodou stačí, když teď vidím, jak se ve větru pohybuje a s celým okolním světem. A to je jedna z věcí, nějaká květina, keř či větve stromu a vybavím která mě sem přes všechny zákazy táhne. si naše dřívější „spojenectví“. A táhla mě sem odmala. Je zajímavé, že až o mnoho let později, kdy Vedou sem dvě cesty a na obě je vstup jsem na svého „přítele a rádce“ zapomněla, zakázán. Jsou proti sobě, a když po nich jdete a v dobách, kdy jsem do lesa už zdaleka poprvé, nevíte, kam dojdete, protože jsou obě nechodila tak často, mě poprvé nachytal hlídač. do zatáčky. Když se začnou přibližovat hlasy Autor: Darjam a vy netušíte, z které z cest se vynoří, začíná

Z rubriky „Příroda ve slovech“

J

25 | S t r á n k a z e 4 4


Paměti starého kotlíku Moudro ode dna: „I krajíc suchého chleba je zážitek, když je s láskou nachystaný“ (lidová)

P

onechme moudrým historikům rozhodování o tom, zda dožínkové slavnosti mají původ v keltském Lugnasadu, nebo je-li Lugnasad svátkem první sklizně či spíše svátkem výběru chovných stád dobytka, zda se slavil na našem území Freyfaxi či jak je to s Mabonem a souvislostí s posvícením. V českých zemích je to tak, že od srpna do října trvá doba žní, sklizně ovoce a zeleniny, jejich konzervace na nadcházející zimní období a tudíž doba hojnosti, díkůvzdání za úrodu a přinášení obětí božstvům. Slavnosti, které spadají do tohoto období, byly vždy provázené bohatým pohoštěním. Podávaly se v první řadě koláče a chleby pečené z nové mouky. Nesmělo chybět maso snad ve všech podobách. Mimo normálního pečiva se pekly různé speciality – mílové buchty, skládanice, drcny, ploce, kdovíjak se všechny ty úžasnosti krajově nazývaly. My vám dnes přinášíme návod na tvarem netradiční dožínkový chléb, použitelný nejen jako obětina, ale také pro následná hodování. A v duchu naší oblíbené průpovídky (Bohové si žádají oběti) se připravte na trochu té rukodělné práce.

Dožínkový chléb z kvásku Kvásek: 



2 špetky instantních kvasnic 100 g

 

Ilustrace 13: Foto: Seóras, Č.P.S. pšeničné mouky hladké 50 g mouky chlebové 150 ml vlažné vody

Kvásek připravujeme den před pečením chleba. Uvedené suroviny smícháme v míse

(nejlépe keramické nebo porcelánové) a mícháme, dokud směs není hladká. Poté mísu překryjeme potravinovou fólií a umístíme na teplé místo (stačí pokojová teplota). Objem by se měl zdvojnásobit a v kvásku by se měly tvořit bubliny. Další suroviny: 

   

0,5 kávové lžičky instantních kvasnic Ilustrace 14: Foto: Seóras, Č.P.S. 260 g pšeničné mouky hladké 100 g mouky chlebové 170 ml vlažné vody 1,5 kávové lžičky soli

Suroviny smícháme, přidáme kvásek a vypracujeme těsto. Zpracováváme na vále asi 10 minut, aby těsto bylo řádně prohnětené. Dáme kynout na jednu až jednu a půl hodiny, až těsto zdvojnásobí svůj objem. Poté jej rozdělíme na čtyři díly a vytvoříme bochánky. Ty přikryjeme vlhkou utěrkou a necháme 15 minut odpočinout. Poté bochánky vyválíme do válečků o délce asi 30 cm, konce ztenčíme. Dáme po dvou (neboť ještě nakynou) na pečicí plech, přikryjeme opět vlhkou utěrkou a necháme další hodinu kynout. Poté potřeme vodou, můžeme posypat mákem, kmínem nebo semínky a pomocí nůžek Ilustrace 15: Foto: Seóras, Č.P.S. vytvoříme klásky. Těsto nastřihneme až skoro k plechu a špičku vyhnemena stranu. Další nástřih vyhneme na druhou stranu a stejným způsobem pokračujeme po celém klásku (viz. obr. uprostřed). Můžeme ještě celý povrch opatrně posypat hrubozrnnou solí. Pečeme v troubě vyhřáté na 230° C asi 17 až 20 minut. A výsledek? Je na obrázku pod článkem. 26 | S t r á n k a z e 4 4


jsme na to (nejspíš) přišli a upražili něco, co nám skutečně chutnalo. Takže zde je návod:   Ilustrace 16: Foto: Seóras, Č.P.S.

Jídlo Obilné matky aneb reportáž, jak jsme pražili pražmo Snad ve všech pojednáních o pravěkých či starověkých pokrmech se lze dočíst o pražmu. Pokrmu z ne zcela dozrálých zrn, sklizených ve stadiu takzvané mléčné zralosti. I archeologové nacházejí ve zbytcích pravěkých zemědělských sídlišť široké a ploché nádoby zvané pražnice, často se zbytky opraženého zrní, z čehož usuzují, že šlo o jeden z nejstarších způsobů přípravy zrna. Pražmo bylo údajně považováno za velmi posilující a očistný pokrm. Zcela určitě muselo mít pro naše předky velký význam, neboť jíst nedozrálé klasy na úkor zralého zrna bylo projevem jisté marnotratnosti. Vzhledem k tomu, že období mléčné zralosti zrna nastává právě na konci června, kdy připravujeme články do Kolovratu, rozhodli jsme se pražmo v domácích podmínkách vyzkoušet a naše zkušenosti vám zprostředkovat. Starobylým způsobem pomocí srpu jsme sklidili hrst klasů se zrním a jali se je vylupovat. Po hodině titěrné práce a poněkud bolavých prstů jsme získali mističku do poloviny zaplněnou zrny, což jsme shledali hluboce nedostatečným množstvím a zašli jsme do stodoly pro loňskou pšenici. Tu jsme nechali tři dny ve vodě změknout a naklíčit. Jak se na zrní objevily klíčky, nachystali jsme pánev s těžkým dnem, oříšek sádla a dali se do pražení. Po několika více či méně povedených pokusech, kdy pražmo skončilo příliš měkké nebo zas tvrdé, že nešlo kousat,

   

několik hrstí naklíčeného pšeničného zrní nebo zrní sklizeného v mléčné zralosti :-) sádlo na škvaření sůl pepř škvarky česnek

Ilustrace 17: Foto: Seóras, Č.P.S. V pánvi s těžkým dnem rozpustíme oříšek sádla a vsypeme naklíčené zrní. Je naprosto nutné dát pouze takové množství, aby zrní leželo jen v jedné vrstvě (už tedy víme, proč pravěké pražnice byly tak široké a ploché). Necháme pražit, občas promícháme a stále dbáme na to, abychom zrní pražili v jedné vrstvě. Zrní nejprve začne příjemně a mírně vonět po oříšcích, ale zůstává stále měkké. Teď je čas osolit a opepřit. Po nějaké chvíli budou zrna v pánvi blednout a tvrdnout. Nakonec začnou hnědnout, intenzivně vonět a z pánve se začne kouřit. Nyní je třeba míchat a hlídat a vystihnout okamžik těsně před tím, než se začnou první zrnka pálit, rychle stáhnout z ohně a sesypat z pánve. Nasypeme do misky, vmícháme utřený česnek, posypeme škvarky, zarazíme do pražma dřevěnou lžíci a konzumujeme. Jak to vlastně chutná? Nejprve jsme si říkali, že od pravěkého pokrmu nelze čekat zázraky, nicméně pražmo překonalo všechna naše očekávání. Je křupavé a křehké jako müsli, chutí připomíná arašídy a co je zajímavé, poměrně rychle zasytí. Z misky na obrázku se najedli dosyta Ilustrace 18: Foto: Seóras, Č.P.S. dva dospělí lidé a ještě zbylo… prostě za rok zkoušíme pražmo na sladko.

27 | S t r á n k a z e 4 4


Uvařte si kaltoun Co byste řekli jednomu malému překvapení…? Víte co je to kaltoun? Znalcům určitě netřeba vysvětlovat, že se jedná o slavnostní, velice chutnou polévku z drůbežích drůbků, odnepaměti vařenou při příležitosti těch největších a nejslavnějších svátečních hodů, polévku, která by se dala podávat i jako hlavní jídlo. Recept je sice staročeský, ale díky nadčasovým surovinám dobře použitelný i v dnešní době. Původ slova kaltoun (a možná i samotné polévky) je třeba hledat až ve starověkém Římě, latinsky caldumen byly označovány husí droby, hlavní surovina při přípravě polévky. První zmínka v Českých zemích o polévce zvané kaltún pochází z pera mistra Klareta de Solencia v takzvaném Prešpurském slovníku (r. 1366), ve kterém zachoval první, soustavně upravený popis tehdejší staročeské kuchyně4. Takže chcete-li si přiblížit atmosféru staročeských podzimních hodů, pusťme se do práce.

Na knedlíčky:  200 g drůbežích jater  1 vejce  1 stroužek česneku  strouhanka na zahuštění

Začneme nejprve flíčky. Vypracujeme středně tuhé těsto z mouky, vejce a vody. Necháme chvíli odpočinout a poté vyválíme tenkou placku, kterou necháme zaschnout. Poté placku nakrájíme na pruhy a pak na malé čtverečky. Ty zatím odložíme stranou. Do studené osolené vody dáme vařit drůbky, postupně sbíráme pěnu, která se vytvoří na povrchu, poté přidáme kořenovou zeleninu, cibuli, česnek a koření a vaříme přibližně hodinu, až jsou drůbky měkké. V průběhu vaření doléváme vodu, která se vyvařila. Polévku scedíme, drůbky nadrobno nakrájíme, odložíme stranou a dál vaříme čistý vývar. V rendlíku rozpustíme máslo, přidáme mouku a vymícháme světlou jíšku. Tu vmícháme do vývaru a vaříme. Mezitím si připravíme játrové knedlíčky. Umeleme nebo nožem Potřebujeme: naškrábeme drůbeží játra, přidáme utřený Na „flíčky“ (malé čtverečky z nudlového česnek, sůl, pepř, vajíčko a podle potřeby těsta): strouhanku. Necháme chvilku odležet a pak tvoříme knedlíčky buď pomocí lžičky přímo  100 g hrubé mouky do polévky, nebo děláme malé kuličky  1 vejce v dlaních. Knedlíčky i flíčky zavaříme  voda (podle potřeby) do polévky a vaříme, až flíčky změknou Na polévku: (celková doba vaření polévky od vmíchání jíšky  3 l vody do změknutí flíčků  drůbeží drůbky (krky, žaludky, srdce, játra, bude asi 20 minut). křídla) Až budou měkké,  10 kuliček celého pepře jsou hotové  3 kuličky nového koření i knedlíčky. Nakonec  sůl do polévky přidáme  mrkev, celer nakrájené drůbky, a petržel zeleninu a petrželku.  cibule Ilustrace 20: Foto: Seóras, Č.P.S. Dochutíme solí  2 stroužky a pepřem. Získáme hrnec plný polévky, který česneku rozhodně vystačí na pohoštění i v širším kruhu  25 g másla Ilustrace 19: Foto: Seóras, Č.P.S. rodinném či pohanském. a 1 lžíce hladké mouky na jíšku Příště se můžete těšit na předpis  listová petrželka na „dušičky“ a omáčku pro duše předků. A jako 4 ) Dr. Čeněk Zíbrt, Staročeské umění kuchařské, str. 97 a 98, obvykle i na jedno překvapení. Praha, knihtiskárna Zmatlík a Palička, 1927.

Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi

28 | S t r á n k a z e 4 4


Ekorubrika Přírodní zahrady, permakultura a fetiš bylinkové spirály 1. Geneze aneb Jak jsem se stal zahradníkem

L

oni jsem po úmrtí svého dědy převzal péči o zahrádku kolem rodinného domu ve Žďáru nad Sázavou. Má plochu kolem 300 m2 a třetina až polovina je tvořena trávníkem. Děda vystudoval zemědělskou školu a na konci své životní kariéry pracoval jako ředitel plemenářského podniku. O zemědělství toho věděl hodně a svou moudrost realizoval až do své smrti aspoň na malé zahrádce kolem domu, kde choval králíky, slepice, pěstoval pro ně krmnou řepu, pěstoval brambory a další plodiny. Dokud ještě žila babička, měla před domem bylinkovou a květinovou skalku. Po smrti babičky se většina květin zrušila a zůstala jen skalka, s tím jak stárl i děda, postupně se více a více plochy konvertovalo na snáze obdělavatelnou plochu, což je synonymum pro „zrušit záhon, udělat trávník a sekat sekačkou“. Nově vznikající plochy trávníků nicméně měly vždy hodně daleko k profesionálně udržovaným trávníkům, nikdy se moc neřešila přítomnost pampelišek, mechů a jiných „trávníkových plevelů“, nikdy se to prakticky nestříkalo nějakou chemií a skoro se to ani nehnojilo. Za sucha to nikdo pořádně nekropil, takže trávník vypadal – a dodnes vypadá… nepříliš „reprezentativně“. Po smrti dědy se táta jako jediný člověk v rodinném domě trvale žijící rozhodl, že zahrada je de facto nutné zlo kolem domu a řešením této přítěže je zbylé záhony rovněž zatravnit, jednou týdně je objet sekačkou a hotovo. Táta nechce umřít v montérkách nebo shrbený na zahradě, a radši než řešit

pěstování brambor a mrkve, to raději jako obchodní ředitel stráví o hodinu déle v práci a koupí si to všechno za peníze v supermarketu. Hydroponicky pěstovaná rajčata bez chuti dovážená ze Španělska, vejce od slepic v klecích a vepřové maso krmené GM sójou z Jižní Ameriky pro něj není problém, dokáže se s tím „v pohodě“ srovnat stejně jako s tím neměl žádný problém dodnes, je to přece nevyhnutelný efekt technického pokroku, etc. Chvíli jsem vyčkával a „v pravou chvíli“ jsem se do věci vložil a tyhle plány jsem zamítl, rozhodnut pokračovat tam, kde děda skončil, a dokonce spíš zatravněné plochy vracet zpět k životu. Výše popsaný přístup osobně vůbec nesdílím a celý život jsem aspoň z části byl zvyklý na vlastní produkci. Spoléhat výhradně na dovozy z druhého konce světa a být z čiré lenosti vzornou součástí problému (když mám před sebou půdu, s jejíž pomocí mohu tomuto problému částečně ulevit) jsem nehodlal.A tak jsem se stal „přes noc“ zahradníkem.

2. Permakultura Co je to permakultura, „buzzword“ dnešní doby? Jde o složeninu z perma (permanentní, trvalá, trvale udržitelná) a culture (kultura, původně jen ve smyslu „agriculture“ = zemědělství). V nejširším slova smyslu tedy jde o koncept odkazující k lidské kultuře, která je (trvale/dlouhodobě) udržitelná. Předpokládám čtenáře, který je už srozuměn s tím, že ta dnešní globální kultura (kterou již nelze nazývat jen západní, neboť se až na zbytky domorodých kmenů, které stále úspěšně vyhlazujeme5, vyskytuje po celém světě) dlouhodobě udržitelnou není a je zcela závislou nikoli na reálné produkci jen toho, co se věčně 29 | S t r á n k a z e 4 4


obnovuje a tvoří, ale na extrakci a spotřebě toho, co se vytvořilo i v minulosti, na přečerpávání přírodního a lidského kapitálu z celého světa do části světa, vytvářeje tak pocit „bohatství“ dnes přítomného v Evropě, USA a dalších „vyspělých zemích“, vykoupeného vykořisťováním zbytku světa. Permakultura v tomto slova smyslu tedy není ničím, co by na Zemi jako celku existovalo, jedná se o vizi, na které je možné pracovat. Cesta od kultury „vykořisťovatelské“ ke kultuře „udržitelné“ se pak v angličtině dnes označuje např. jako Transitionmovement6, ve smyslu „přechodu k udržitelnosti“.

3. Fetiš bylinkové spirály

Takto široké pojetí permakultury se někdy redukuje a to až do úrovně, kterou označuji „fetiš bylinkové spirály“. Každá nauka, ideologie a škola dříve či později přichází s něčím, co se (zejména pro vnější pozorovatele) stane charakteristickými symboly této nauky. Např. křesťanství má kříž, Ježíše Krista, kostely, určité modlitby atd. Zemědělci a zahradníci, kteří začali psát a vyprávět o „permakultuře“ v druhé půli 20. století, kdy problém neudržitelnosti kultury a intenzivního zemědělství začal být evidentní, popisovali nutnost provádět správný návrh = design Vzhledem k tomu, že všichni sdílíme jedno zahrad, polí, lesů i sídel tak, aby se pro většinu přírodní prostředí, kde se všechno navzájem toho, co člověk pro svůj život a růst potřebuje, podmiňuje, nelze dost dobře hovořit o „lokální nemuselo jít „proti proudu přírody“. Člověk trvalé udržitelnosti“ pokud globálně svět kráčí nemusí točit klikou, aby se každý den Slunce hlavou proti zdi, protože ten náraz otřese točilo od východu k západu, aby foukal vítr a ohrozí i malé ostrůvky pozitivní deviace. anebo aby existoval půdní život. Člověk má V rámci lokálních komunit se proto hovoří moc provést malé věci v poušti, aby přírodní o termínu „resilience“, což vyjadřuje míru dění dokončilo velké věci, např. se poušť odolnosti vůči různým otřesům zvenčí. změnila zpátky v les. Umění cíleně provádět Vzájemná podmíněnost a závislost všech tyto malé věci, které povedou k velkým věcem subsystémů na Zemi činí pro člověka příznivým, lze označit jako umění „permakulturní“ myšlení myšlením permakulturního designu. Modernistická systémovým -- nemůže používat disclaimer kultura prováděla slepě různé věci, aniž by užívaný dodnes zejména v mainstreamových se jakkoli podívala do budoucnosti, jaká budou ekonomických teoriích a poučkách: tato neustálá „mávání motýlích křídel“ mít ceterisparibus („je-li vše ostatní stejné“). Nikdy efekty za pět, deset, dvacet nebo sto let. Jeden se nemění jen jediná věc ve statickém prostoru; příklad za všechny, zvýšili jsme desetinásobně neustále se mění celý prostor a všechny věci výlovy ryb na pár let využitím nových lodí v něm a všechny vztahy mezi nimi. Ekonomická a vlečných sítí a způsobili tím do pár let kolaps teorie permakultury musí být teorií, kde populace ryb v řadě světových moří, která ceterisparibus bude sprostým slovem se skoro nedokáží ani po moratoriu na další lov a extrémním případem nevědeckého, vzpamatovat (ale tohle na konzervě s tuňákem omezeneckého přístupu. v Kauflandu nenajdete napsané dodnes).

Ilustrace 21: Foto: Brozkeff

Bylinková spirála7je jedním ze symbolů tzv. „permakultury“. Vznikla jako jeden z mnoha výsledků pečlivého designu v konkrétním časoprostoru, kde má mít opodstatnění (dobré využití plochy, snadný sběr bylin etc.). Záhon ve tvaru klíčové dírky8je dalším takovým symbolem. Někdo přišel na to, že určité prostory v určitém časoprostoru se dobře obhospodařují, pokud se udělají kruhové záhony a doprostřed se přivede cestička. 30 | S t r á n k a z e 4 4


Vytváří se tím odlišnost od „klasického“ (= pravoúhlého) záhonu. Ani bylinková spirála, ani záhon ve tvaru klíčové dírky, ani žádný jiný symbol, uplatněný bez výše představeného systémového myšlení, nemá žádný přínos. Právě naopak: pocit uspokojení z vybudování 1 m2 hezky vypadajícího záhonu může zabíjet smysl pro realitu a myšlení i konání, které se nemůže omezit na můj dům, moji zahradu, moji rodinu a můj klan, moje město, můj stát, moje cokoli, ale postupuje jako spirála od vnitřního středu, přes všechny tyto lokální subsystémy, donekonečna: Wideningthecircle. Nikoli jako „konfluence“ (splývání) ve smyslu „všechno je jedno“ (protože není), ale pochopení toho, že na absolutní úrovni jsou všechny jevy, procesy a věci spojitými nádobami, ale na relativní úrovni je toto pochopení možné teď a tady uskutečňovat například prací pro místní komunitu, která nikoli, že bude „konkurenceschopná“ těm ostatním, ale bude moci být inspirací a pomocí pro ty ostatní. Pokud je lokální řešení „exkluzivní“ (tj. že pokud by bylo přejato jinde, vznikla by z toho „konkurence“, a proto je lepší si knowhow držet pro sebe), je to špatné řešení. Pokud je řešení inkluzivní a bude prospěšné, i když se bude šířit, je to dobré řešení.

Závěrem Zahrádkářský spolek9 měl volné parcelky v zahrádkářské kolonii. O jednu parcelku jsem nedávno požádal, příští rok tam budou dýně, brambory a okurky. Průměrný věk českého zahrádkáře v této osadě je 61 let a hodně parcelek je opuštěných. Jak si ti, co tam ještě

hospodaří, myslí, že takové místo bude vypadat za 10 let, pokud vše půjde tak, jak dnes? Na rovinu, půlka z těch báječně hospodařících osmdesátiletých babiček tam už nebude. Bude tam místo toho stejný počet nástupců? Nepostaví se tam mezi tím místo poloopuštěné zahrádkářské osady silniční obchvat kolem města, aby po něm stejně do pár let neměl vzhledem ke zvyšujícím se cenám benzínu kdo jezdit? Je důležitější mít svou soukromou 100 m2parcelku s pár okurkami, nebo rovněž postarat se o budoucnost takových míst? Co pro to dnešní stárnoucí zahrádkáři dělají? Naše území disponuje kapitálem, který už „na západ

Ilustrace 22: Foto: Brozkeff

od nás“ desítky let chybí: obecní pozemky dostupné pro lidi. Je občina skutečně „tragédií“ přinášející jen „negativní externality“, které je nutno „internalizovat“ důslednou privatizací, jak nás ekonomové poučují?10 P.S. Pokud máte k tématu co říct, zvažte příspěvek do kolektivně vznikající „permaknihy“: http://permabook.brozkeff.net (v angličtině). Martin Malec vulgo Brozkeff [email protected]

Poznámky: 5) Ryška, T. (2004). Prisonersof a whitegodhttp://www.youtube.com/watch?v=2c5Xa5EOfuk; 26. 7. 2012 Quinn, D. (1992). Ishmael. http://en.wikipedia.org/wiki/Ishmael_(novel) 26. 7. 2012 6) Transition Network.http://www.transitionnetwork.org/ 26. 7. 2012 7) Božková, P. (2011). Bylinková spirála v ekozahradě. http://www.svetekozahrad.cz/news_detail.php?news_id=11 26. 7. 2012 8) Svoboda, J. (2003). Vylepšené tvary záhonů. http://www.ekozahrady.com/zeleninova_finta.htm 26. 7. 2012 9) ČZS Žďár nad Sázavou 3.http://zahradkari-stalingrad.webnode.cz/ 26. 7. 2012 10) Sirůček, P. (2011). Krize nekončí. Marathon, Teoretický časopis věnovaný otázkám postavení člověka ve světě, ve společnosti, v současném dění 100. http://valencik.cz/marathon/11/mar1101.htm#_Toc282332396 26. 7. 2012 Johanisová, N. (2004). Cechy, občiny a spor o slovo socialismus. http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/cechyobciny-a-spor-o-slovo-socialismus 26. 7. 2012

31 | S t r á n k a z e 4 4


Proběhlé akce Č.P.S. Přednášky v létě

V

červnu měla Č.P.S. tu čest hostit přednášku Kamily Velkoborské o Magii a krajině. Kamila je antropoložka na Západočeské univerzitě a specializuje se na současné pohanství. Její fascinující přednáška byla zaměřená na proměny vnímání krajiny a našeho vztahování se k ní.

připravovala celodenní workshopy našeho druhého mezinárodního hosta, Seani Foola. Seani, londýnský psychopomp, léčitel a šaman uvede workshop rituálního divadla a workshop šamanského BDSM. Vzhledem k našim dřívějším zkušenostem s ním si myslíme, že půjde o vskutku fenomenální zážitky.

Kamila unikátním způsobem kombinuje pohledy akademika a praktikující pohanky a velmi živě nám popsala, jak se akademický svět pomalu otevírá širším alternativám; například jak antropologové otevřeně mluví o svých zážitcích s halucinogenními rostlinami a rozšiřují tak svou zkušenost i mimo běžné lidské vnímání. Diskuze, která se otevřela na konci přednášky, se stočila k našemu pojetí rituálů a krajiny jako místa, kde konáme magickou práci obklopeni světem přírody. Díky Kamile to byl naprosto fascinující večer.

Tímto se loučím, jelikož se v srpnu stěhuji do Anglie a organizacipřednášek přenechávám týmu Č.P.S.Už v její režii vás čekají vzrušující události jako je přednáška Vivianne a ChriseCrowleyho, dvou z nejvlivnějších současných pohanů vůbec. Jejich přednášku si můžete přijít poslechnout 19. října do knihkupectví Shakespeare and Sons. Jsem si jistá, že to bude jen jedna z mnoha fantastických událostí, které pro vás na podzim připravíme! Joanna

Už v době psaní tohoto článku Č.P.S.

Ilustrace 23: Foto: Airis, Č.P.S.

32 | S t r á n k a z e 4 4


Pokřtili jsme naši první sbírku pohanských básní Z šepotu padajícího listí

H

ned na úvod bych měl říci pár slov stran toho, proč vlastně byla sbírka POHANSKÝCH básní POKŘTĚNA, protože se taková otázka objevila vlastně hned po oznámení této radostné noviny. Pro ty, kdo přesně nechápou, v čem je problém (a k nimž jsem patřil i já, než jsem se hluboce zamyslel a hned po pochopení se rozesmál, s jakými blbostmi si někdo potřebuje hrát), křest „je obřad omytí vodou, užívaný v některých náboženstvích – určitých historických skupinách židovství a především křesťanství“ (zdroj: wikipedie). Vězte tedy, že první sbírka pohanských básní byla zapita, nikoli ponořena do řeky, oděna jen v prosté bílé košili, za kolektivního zpěvu chorálů, jak si to patrně ti, kdož se u slova křest zhrozili, představovali. Zapití sbírky bylo nazváno křestem proto, že je to a) literární tradice, b) nejjednodušší způsob jak všem říct, oč se jedná, a konečně c) nahradit všechna slova v českém slovníku, která mají nějaké podtextové napojení na nepohanská náboženství a používají se běžně mimo náboženský kontext, by bylo stejné, jako chtít po lidech, aby se vykašlali na auta a začali všichni jezdit na koních. Tím myslím – teoreticky proveditelné, prakticky nemožné.


Celá akce se točila kolem nově vydané básnické sbírky děl s pohanskou tematikou, Z šepotu padajícího listí, publikované pod záštitou Bardské gildy, vydané na náklady

České pohanské společnosti. K přípitku a přání skvělé cesty světem (a prodejnosti a oblíbenosti a brzkého následování baculatějším sourozencem) jsme se sešli v jedné tradiční hospůdce hlavního města. Mám-li být konkrétnější, jednalo se přesně o tu hospůdku, ve které na začátku října zapěje náš milovaný Dave – Damhthe Bard. Účast byla hojná, takže jsme se nakonec všichni nasoukali ke stolu a zahájili samotnou ceremonii. Jelikož jsem se podílel přímo na samotném projektu dokončení a tisku sbírky, cítil jsem jako svou povinnost pronést několik slavnostních slov, ačkoli jinak jsem, jak všichni víte, až chronicky nemluvný a veskrze mrzutý bručoun bez zřejmých společenských schopností. Po této


spíše společenské nutnosti jsme všichni pozvedli své poháry, půllitry a ostatní nádoby a halasně poděkovali bohům za jejich přízeň, požádali je o patronát nad našimi poetickými ratolestmi a konečně, pořádně si zařvali, protože k čemu je přípitek, když jej bohové neslyší. Vzhledem k všeobecné atmosféře v hospůdce (jeden zájezd se snažil přeřvat druhý na pozadí řevu štamgastů) jsme strategicky opustili zaběhlé koleje a vynechali čtení děl ze sbírky. Každý účastník však měl šanci pořídit sobě libovolný počet výtisků a, což byla velice vyhledávaná možnost, ukořistit od přítomných autorů podpisy, nebo dokonce osobní věnování. Některá dílka, povětšinou ta kratší a rozvernější, se i tak dočkala přečtení a kolektivního spontánního uznání za svou 33 | S t r á n k a z e 4 4


šibalovitost a hravost. Ve zbytku času, než se společnost rozloučila, jsme pak diskutovali, co udělat jinak, lépe, nebo mnohem lépe u následujícího projektu, tedy obsáhlejší knihy, která bude obsahovat mimo básní, povídek, pohádek a říkadel také zpěvník písní s pohanskou tematikou a v ideálním případě chanty aktuálně používané při rituálech. Co tedy říci závěrem? Všichni si uvědomujeme, že trh s literaturou je přeplněný a praská ve švech, ovšem naše sbírka si nebere

za úkol vylétnout na vrcholky prodeje bestsellerů (ale bylo by to žrádlo, co?). Sbírka básní Z šepotu padajícího listí má především potěšit ty, kteří se s ní dokáží ztotožnit a najít si v ní svůj smysl. Není to zoufalý výkřik do prázdna, ale pousmání a objetí, když právě není kolem nikdo, kdo by se k tomu hodil lépe. A konečně, je naší sbírkou. Je uměleckým dítětem, na které mohou být jeho rodiče právem pyšní. Majkii

Ilustrace 26: Foto: Vermarka, Č.P.S.

34 | S t r á n k a z e 4 4


Navštívil nás „duch Albionu“

D

íky spolupráci na mezinárodní úrovni se zdařilo domluvit promítání nedávno dokončeného snímku Spirit of Albion, který je patrně první, o kterém můžeme bez uzardění prohlásit, že byl natočen pohany pro pohany. Jaký byl? Oč tam vlastně šlo? Vystupoval tam pohansky programovaný T 800, odeslaný do minulosti s cílem ochraňovat pohanskou komunitu? Odpovědi na tyto a další otázky vám poskytne následující článek. Začněme tedy od začátku, co to vlastně je tenhle Spirit of Albion? Spirit of Albion, v překladu duch Albionu, je amatérský nízkorozpočtový film, který si vzal za cíl představit ideu pohanství široké veřejnosti aktuální a co možná nejstravitelnější formou. Originálně se jedná o divadelní hru, ve které jsou použité písně mezi pohany velmi dobře známého písničkáře Damhthe Barda, který do Čech přijede na sklonku podzimu koncertovat. Mnohem více o celém projektu se můžete dočíst na odkazu http://www.thespiritofalbionthemovie.com/, kde také naleznete popis obsazení, vysvětlení celého pozadí projektu, mnoho doprovodného materiálu jako fotografie z natáčení nebo divadla a informace o tom, kde si můžete objednat DVD nebo CD se soundtrackem. Promítání bylo očekáváno přinejmenším s rozechvěním, neboť projekt byl již dlouho diskutován a každý zainteresovaný byl zvědavý, jak to vlastně celé dopadlo. V následujícím odstavci vylíčím v krátkosti a mlhavě obsah filmu, proto vy, kteří jste ještě Spirit of Albion neviděli a plánujete nechat se dějovou zápletkou překvapit, přeskočte jej. Struktura snímku se vzdáleně podobá rané tvorbě Tarantina, kdy na odlišných místech se zdánlivě nesouvisejícím dějem sledujeme několik příběhů, aby se v určité části filmu spojily do jedné linie. Seznámíme se tak s workoholičkou Esther, vnitřním konfliktem rozpolcenou laborantkou Annie a mladším bratrem vojáka zabitého ve válce, Georgem.

Postupně se v jednotlivých epizodách obeznámíme s jejich problémy, kdy s Esther zahoříme spravedlivým rozhořčením nad uniformní a bezohlednou šéfovou, s Annie zatoužíme vystoupit z rozjetého vlaku rutinního a nenáviděného života a s Georgem si prožijeme na příjmu v nemocnici pár krušných chvilek, protože demonstrace proti válce se tak trochu zvrtla ve rvačku. Každý z nich se seznámí s tajemnou osobou, která ví mnohem víc, než by měla, a mluví o věcech, které se prostě nevytahují na světlo. Tito průvodci je nakonec svedou všechny k ohništi v nočním lese, kde, kolem tančících plamenů, se rozehraje divadlo starých a nových bohů, dostane se nám několika vysvětlení, ale především zakusíme boj nejtěžší, a to zápas sama se sebou. Hlavní protagonisté musí učinit rozhodnutí, a jelikož toto rozhodnutí může znamenat velké změny v jejich životech, nebude to pochopitelně nijak jednoduché. Celým snímkem nás provází písně Damhthe Barda, zakomponované do děje. Pevně věřím, že jsem prozradil jen to opravdu nejdůležitější, abych nastínil přibližnou podobu filmu, ovšem přitom vlastně nic nevyzradil. Samotné řemeslné zpracování snímku Spirit Of Albion je sice amatérské, ovšem na velmi dobré úrovni co se týče střihu a kamery. Efekty nejsou velkolepé, spíše skrovné, a napovídají, že hlavní dojem má zanechat obsah, nikoli okázalé zpracování. Zvuková stopa je srovnatelná s každým profesionálním výtvorem, ačkoli samotné výkony herců jsou rozporuplné. Písně Damhthe Barda jsou většinou zpívané ve dvojicích, což je skvělý nápad, naneštěstí v poněkud rozpačitém ztvárnění. Zpěváci k sobě nejsou dobře vyváženi hlasovými rozsahy a někteří ve zpěvu zní poněkud uměle, což je logicky zapříčiněno omezenou možností výběru herců. Pro Čecha je poselství až okatě jasné a řvoucí, ovšem i zde je potřeba si uvědomit, že primární cílové publikum jsou právě Angličané, kteří mají evidentně rozdílný vkus stran toho, co je potřeba říct na rovinu, a co si domýšlet. Celý děj byl poskládán tak, 35 | S t r á n k a z e 4 4


aby co nejtěsněji korespondoval s texty písní a i tato skutečnost napovídá, že zde muselo dojít k několika ústupkům v logické posloupnosti. Celkově pak snímek vyznívá velmi agitačně a, v přeneseném smyslu, pro vyřvávané poselství je občas problém soustředit se na děj. Nyní to jistě vypadá, že na snímku není nic dobrého, ovšem opak je pravdou. Většina zde řečeného je prostým důsledkem nízkého rozpočtu a toho, že se jedná o projekt nadšenců, tedy amatérský. Ve filmu se setkáte se smutnými i humornými scénami, obzvláště pak Robina Goodfellowa si divák doslova vychutnává. Film je protknut omamnou a krásnou anglickou přírodou a většina písní je na mnohem vyšší úrovni než „jen poslouchatelná“. Herci ukazují to nejlepší, co v nich je a pokud nejste maniakálně ortodoxní milovníci filmového klubu pro

nejnáročnější publikum, určitě si ve snímku Spirit of Albion najdete nějakého oblíbence a pár scén, ke kterým se ve vzpomínce ještě rádi vrátíte. Celkově je tedy Spirit of Albion velice působivým projektem, který stojí za zkouknutí. Osobně jej vidím jako první impulz, který jasně říká, že kvalitní snímek, propagující myšlenky starých bohů a pohanství veřejnosti přístupným a srozumitelným provedením je nejen možný, ale s trochou snahy a trpělivosti také proveditelný. Ach ano, abych nezapomněl, T 800 se ve snímku nikde neobjevil, ačkoli, na druhou stranu, Rohatý Bůh byl natolik uhrančivý, že bych se nedivil, kdyby se pod démonickou tváří nalézal titanový skelet. Majkíí


36 | S t r á n k a z e 4 4


Fotosoutěž Krásy přírody Čech a Moravy

V

červnu vyhlásila Č.P.S. fotografickou soutěž na téma krásy krajiny Čech a Moravy. Zúčastnilo se jí celkem 15 autorů. Uzávěrka soutěže byla 21. června, v hodinu astronomického slunovratu. Vítězem se stal Ondřej Jaroš, fotograf s přezdívkou Lesem Kráčející. Na druhém místě se umístil Tomáš Ševčík. O třetí místo se dělí Kateřina Wágnerová, Romana Motolová a Pavel Cody Ungr. Vyhodnocení proběhlo pomocí bodování,

přičemž hodnotitelé neznali autory fotografií. Porota se skládala z těch členů rady Č.P.S., kteří se nezúčastnili soutěže. Tímto gratulujeme vítězům, zejména pak Kráčejícímu k výhře vstupenky na říjnový koncert Damhthe Barda. Další kolo soutěže proběhne pravděpodobně v závěru letošního roku. Zahrada

První místo: Lesem Kráčející

37 | S t r á n k a z e 4 4


Druhé místo: Tomáš Ševčík

O třetí místo se dělí tři fotografové: Kateřina Wágnerová

38 | S t r á n k a z e 4 4


Pavel Cody Ungr

Romana Motolová

Gratulujeme vítězům a Lesem Kráčejícímu k získání lístku zdarma na koncert Damhthe Barda v Praze! 39 | S t r á n k a z e 4 4


Budoucí akce Č.P.S. Rituál Lughnasadh

S

rdečně Vás zveme na oslavu Lughnasadhu – svátku sklizně a hojnosti, která proběhne 29. července 2012 v odpoledních hodinách v Kosoři u Prahy. Sraz u zastávky autobusu bude v 15:00. Rituál je druidský ve stylu ADF. Veden bude Vermarkou, na kterou se můžete i v případě dotazů obrátit ([email protected]) a Eurikem.

Into the west Kam: Přírodní park Radeč

S sebou si kromě jídla a peněz na cestu a ubytování nezapomeňte přibalit spacák, karimatku, ešus nebo misku na jídlo, lžíci, baterku, svíčky, obětiny pro místní duchy a lesní obyvatele, hudební nástroje, hygienické potřeby a vůbec všechno, co si myslíte, že se vám může hodit. Jednoduchý rituální oděv bude fajn, ale není nutný. Odhadované délky tras: Pátek Svojkovice – srub – 6 km Sobota srub – Březina – srub – 11 km Neděle srub – Svojkovice – Žďár – Svojkovice – 11 km Těšíme se na setkání! Za Pohanské stopy a Č.P.S., o.s.

Kdy: 24. – 26. srpna 2012 Cože???: Srdečně vás zveme na tradiční letní víkendový výlet s Pohanskými stopami. Tentokrát navštívíme lesy v okolí Rokycan, konkrétně Přírodní park Radeč. Na programu je návštěva slovanského hradiště Březina a zámeckého parku stejnojmenné obce, rituální stavba oltáře duchům místní krajiny, večerní radovánky u vína a kytary, a pokud nám to čas dovolí, tak i návštěva keltského hradiště Žďár. Podle chuti bude možné uspořádat malý improvizovaný bardský večer. Spaní je zajištěno ve sroubku v lese nedaleko Volduch, příjezd na místo je možný v pátek přibližně od 14:00. Srub je bez elektřiny, vaří se na kamnech, pitná voda z barelu bude zajištěna. Nocležné je 40 Kč na osobu/noc + nasekání dřeva. Pokud neseženeme žádného ochotného kuchtíka, jídlo si zajistí každý sám. Pěknou tradicí ovšem je dovézt něco, o co se můžete podělit s ostatními.

Jožka (tpm)

Dobrá společnost v Ostravě Ať mě moje nohy nesly, kam mě nesly, ptáci na obloze jenom jednu cestu kreslí. Ostravo – srdce rudé, zpečetěný osude. (Jarek Nohavica) Česká pohanská společnost vás zve na setkání pohanů a zájemců o pohanství (tzv. pubmoot) do Ostravy. Přijďte si popovídat, seznámit se nebo se potkat s přáteli. Akce se koná v podniku MirrorPub(Českobratrská 9), respektive v jedné jeho stylové části, která se jmenuje Bilbova nora. Termín akce je 8. září, 17.00 Prosíme, abyste svou účast potvrzovali přes Facebook nebo Pohanské otevřené fórum, nebo e-mailem na adresu [email protected] Přijďte pobýt v dobré společnosti. Těšíme se na vás! 40 | S t r á n k a z e 4 4


Koncert Damh the bard České pohanské a folkové publikum bude mít možnost zažít koncert v centru Prahy v prostorách historicky předurčených k tématice pohanství a lidových zvyků. Uvítáme vás v hlavním sále Všebaráčnické rychty. Baráčníci byli vlasteneckým spolkem vzniklým v 19. století, jehož hlavní náplní bylo oživování starých tradic, zvyků a zvyklostí. Na tuto tradici částečně navazujeme i my (Česká pohanská společnost). Proto jsme rádi, že právě do těchto prostor vás můžeme pozvat na koncert známého pohanského zpěváka a skladatele, který vystupuje pod jménem Damh the Bard.

písních a příbězích ožívají mýty, prastaré příběhy a rituály, duchové kopců i velmi starých stromů. V jeho textech se můžeme setkat s Bohy zejména z keltského, ale i z řeckého pantheonu. Příběhy, které vypráví jeho hlas a kytara, nabízejí nejen pobavení, ale také inspiraci, náměty k přemýšlení a dotyky starého, zapomenutého světa. Datum: 1. 10. 2012 Cena:předprodej 250 Kč, na místě 270 Kč, členové Č.P.S. 220 Kč Místo: Baráčnická rychta, Tržiště 23, Praha

Damh the Bard je významnou postavou http://www.paganmusic.co.uk/ pohanské folkové hudby a zároveň britského druidského řádu OBOD. Hudba je pro Damha Jsou srdečně vítáni všichni pohané i jedním z vyjádření jeho druidské i lidové nepohané!!! tradice, duchovní cestou a způsobem, jak sdílet s ostatními a prožívat cestu bardů. V jeho

41 | S t r á n k a z e 4 4


Pohanské akce v ČR od Lughnasadu do Samhainu 2012 nepřeberné a pestré mozaiky akcí pohanských a pohanskému či čarodějnickému myšlení příbuzných vybíráme vzorek, který si neklade za cíl být reprezentativní ani úplný, přesto by vás mohlo leccos zaujmout. Takže čtěte a vybírejte…

Z

4. srpna 2012 Občanské sdružení Boii se sídlem v Nasavrkách pořádá 6. ročník festivalu keltské kultury Lughnasad 2012, s podtitulem Oslava zrna. Součástí festivalu jsou kromě koncertu skupiny Bran a dalších hudebních těles také bojová představení skupiny Daoine Ceilte, výuka irských tanců, přednášky v kamenném kruhu a keltský obřad k oslavě Lughnasadu. Více informací na stránkách http://www.lughnasad.cz/2012/aktuality (1. 7. 2012)

4. -5. srpna 2012 Další ze série workshopů a přednášek o tarotových kartách Tarotová konference se bude konat v Praze – Přední Kopanině, v prostorách IVGT. Informace o náplni konference, přihláškách a (poněkud vyšším) vstupném, vyváženém účastí kvalitních přednášejících najdete na http://www.tarotvyklad.cz/konference/ (5. 7. 2012) nebo Noiřině webu http://www.carovnezrcadlo.cz/akce/tarotovakonference (5. 7. 2012)

k dohledání na serveru http://www.ceskyserm.cz/ActionDetail-1446 (1. 7. 2012)

18. – 19. srpna 2012 Sdružení pro oživení historie Midgard pořádá v tomto termínu 6. ročník raně středověké bitvy s názvem Rogar a letošním podtitulem Kletba. Na této akci budete mít možnost kromě bitvy samé zhlédnout rekonstrukce pohanského obřadiště a vikinského pohřebiště, vyzkoušet si zbraně i zbroje válečníků a dozvědět se různé informace o Vikinzích i Slovanech. Více na http://www.osmidgard.info/akce/rogar12/divaci.php (1. 7. 2012)

24. – 25. srpna 2012 Se budou jako každoročně na zámku v Sychrově konat již 12. Skotské hry. Letošní podtitul festivalu má název Skotské dudy v české hudbě (kromě jiných skupin zahrají také Asonance a DickO´Brass). Jako obvykle nebudou chybět sportovní těžkoatletické soutěže, dudácké soutěže, historické a sokolnické ukázky a další. Součástí bude 2. festival whisky (hromada opravdu dobrého pití) a v neposlední řadě bude nejspíše přítomen Majkii v kiltu… Informace na http://www.skotskehry.cz/view.php?cislocla nku=2007100001 (4. 7. 2012)

1. září 2012 17. -19. srpna 2012 Uvedený víkend se na zřícenině hradu Kostomlaty pod Milešovkou koná jak jinak než Bitva na hradě Kostomlaty, pořadatelem je skupina historického šermu Páni z Kostomlat, součástí programu je dobové tržiště a doprovodný program. Další informace

Kruh sester – Lammas, Matka, hojnost a vděčnost. 13 lunárních měsíců, 13 bohyň, 13 žen v kruhu… O semináři pro ženy bez rozdílu věku na http://www.maitrea.cz/akce/kruhsester-%E2%80%93-lammas-matka-hojnost-avdecnost (1. 7. 2012)

42 | S t r á n k a z e 4 4


18. září 2012

21. – 23. září 2012

Další z cyklu šamanských seminářů Johna Hawkena, tentokrát s názvem Medicínská cesta – úvodní večer šamanismu. http://www.maitrea.cz/akce/medicinskacesta-uvodni-vecer-samanismu (1. 7. 2012)

Se v Praze-Modřanech v prostorách školy SPMP Modrý klíč koná 4. ročník festivalu magie, čarodějnictví, šamanismu a pohanství Mystica 2012. Nástin programu, předprodej vstupenek a další informace najdete na webu http://davnyobycej.cz/mystica/ (5. 7. 2012)

21. – 22. září 2012 LARPaři v pohanských řadách se mohou těšit na 4. ročník veletrhu LARPu, který se bude konat v uvedeném termínu na Moravském náměstí v Brně. Pořádá Moravian LARP o. s., a jelikož stránky pro prezentaci veletrhu jsou zatím ještě ve výstavbě, sledujte kalendář portálu www.larp.cz

22. – 23. září 2012 Vás zveme na Festival živého pravěku 2012. V pravěké osadě Křivolík u České Třebové bude možno v tyto dny spatřit svět našich předků, jejich život, řemesla a technologie. Pořádá sdružení přátel živé prehistorie o. s. Bacrie. Více informací na http://festival.bacrie.cz/ (2. 7. 2012) Seoras

43 | S t r á n k a z e 4 4


Kolovrat Kolovrat vydává Česká pohanská společnost, o. s. 

Web: http://www.pohanskaspolecnost.cz



E-mail: [email protected]



Facebook: https://www.facebook.com/pohanskaspolecnost (18. 7. 2012)

Redakční tým Kolovratu Šéfredaktor Kolovratu: Veronika Štěpánová – Vermarka Korektoři: Tereza Hriníková – Amira, Anežka Sobotková - Agneska, Jiří Posledník – Seoras Obálka a grafické podklady: Martina Frošová – Mab Kompletace a výsledná grafická podoba: Filip Kubín-Airis, Tanya Ratajová - Taliesi Překladatelé: Tereza Hriníková – Amira, Anežka Sobotková - Agneska Kmenoví autoři: Josef Petr – Jožka, Petr Gilar – Eurik, Jiří Posledník – Seoras, Walerien, Filip Kubín – Airis, Jakub Achrer – Zahrada, Anežka Sobotková - Agneska Další autoři: Darjam, Anna Doubková – Lithin, Tanya Ratajová - Taliesi, Brozkeff, Zuzana Eklová, Joana Coleman, Michal Belšán – Majkíí,

Děkujeme všem, kteří se ve svém volném čase podílejí na tvorbě a zpracování Kolovratu, a kteří přispěli svým dílem k jeho vytvoření!

© Česká pohanská společnost, o.s. 2012

44 | S t r á n k a z e 4 4

Úvodník. Milí čtenáři, pozitivních obětí, obětí učiněných v souladu se životem a dobrou vůlí

Recommend Documents