UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií
Diplomová práce Bc. Zbyněk HANZL
Domácí násilí na seniorech
Olomouc 2014
Vedoucí práce: doc. PaedDr. Marcela Musilová, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně pod odborným vedením doc. PaedDr. Marcely Musilové, Ph.D. a čerpal pouze z uvedené literatury a pramenů. V Olomouci dne 22.4.2014
………………………
Děkuji doc. PaedDr. Marcele Musilové, Ph.D., za odborné vedení práce a za poskytnutí cenných rad, díky nimž tato práce vznikla. Díky patří také všem mým blízkým, kteří mě během studia podporovali.
ANOTACE Jméno a příjmení:
Bc. Zbyněk HANZL
Katedra:
Ústav pedagogiky a sociálních studií PDF Olomouc
Vedoucí práce:
Doc. PaedDr. Marcela Musilová, Ph.D.
Rok obhajoby:
2014
Název práce:
Domácí násilí na seniorech
Název v angličtině:
Domestic violence on seniors
Anotace práce:
Diplomová práce je zaměřena na domácí násilí na seniorech. Zabývá se především příčinami, druhy, formami, důvody a identifikací domácího násilí na seniorech. Výzkumnou část tvoří kazuistiky a analýza expertního interview. Cílem práce je zachytit domácí násilí na seniorech jako neprávem opomíjený protispolečenský jev, přiblížit aktuální stav v ČR a Olomouckém kraji. V závěru jsou navržena doporučení, která by měla přispět k řešení zvolené problematiky do budoucnosti. Senior, domácí násilí, ohrožená osoba, násilná osoba, příčiny, pomoc, legislativa, odborný tým. The diploma thesis is focusing on domestic violence on seniors. The thesis mainly deals with the reasons, kinds, forms and identification of the domestic violence on seniors. In the practical part there are stated case histories of the violence and analysis of an interview with experts for this topic. The aim of this thesis was to depict domestic violence on seniors as an unfairly overlooked anti-social phenomenon, to demonstrate the current state of this problem in the Czech Republic and in the Olomouc region. In the end the author is trying to suggest a solution for the future. Senior, domestic violence, endangered person, violent person, causes, help, legislation, expert team
Klíčová slova: Anotace v angličtině:
Klíčová slova v angličtině:
Rozsah práce:
1 příloha - Záznam průzkumu „EXPERTNÍ INTERVIEW – ČR“ 76 stran + příloha
Jazyk práce:
český
Přílohy vázané v práci:
Obsah ÚVOD .......................................................................................................................... 7 I. T E O R E T I C K Á Č Á S T .......................................................................... 10 1 DOMÁCÍ NÁSILÍ JAKO FENOMÉN ............................................................. 11 1.1 Definice domácího násilí a jeho klíčové znaky .................................................... 11 1.2 Fáze domácího násilí ............................................................................................ 12 1.3 Násilné osoby ....................................................................................................... 15 1.3.1 Muži jako násilné osoby .................................................................................... 17 1.3.2 Ženy jako násilné osoby .................................................................................... 18 2 STÁŘÍ ..................................................................................................................... 20 2.1 Senior jako aktér domácího násilí ........................................................................ 20 2.2 Změny ve stáří ...................................................................................................... 22 3 DOMÁCÍ NÁSILÍ NA SENIORECH .............................................................. 24 3.1 Příčiny, teorie a modely špatného zacházení se seniory....................................... 25 3.2 Druhy a formy domácího násilí na seniorech ....................................................... 27 3.3 Specifika domácího násilí na seniorech................................................................ 28 4 VÝSKYT DOMÁCÍHO NÁSILÍ NA SENIORECH...................................... 31 4.1 Policie a intervenční centra v první linii............................................................... 32 4.2 Právní úprava domácího násilí ............................................................................. 33 4.3 Interdisplinární spolupráce ................................................................................... 35 5 POMOC SENIORŮM V ČESKÉ REPUBLICE ............................................ 37 5.1 Problémy znesnadňující práci pomáhajícím profesím.......................................... 37 5.2 Stav domácího násilí na seniorech v ČR a Olomouckém kraji ............................ 38 II. P R A K T I C K Á Č Á S T .............................................................................. 41 6 METODOLOGIE VÝZKUMU ............................................................................ 42 6.1 Definice kvalitativního výzkumu ......................................................................... 42 6.2 Cíl výzkumu, výzkumná metoda a vzorek ........................................................... 42 7 KAZUISTIKY........................................................................................................ 46 KAZUISTIKA Č. 1 - Transgenerační domácí násilí (případ Policie ČR).................. 46 KAZUISTIKA Č. 2 - Transgenerační domácí násilí (případ Policie ČR).................. 49 KAZUISTIKA Č. 3 - Partnerské domácí násilí (případ Policie ČR) ......................... 52 KAZUISTIKA Č. 4 - Transgenerační domácí násilí (případ intervenčního centra) .. 55 8 EXPERTNÍ INTERVIEW ................................................................................... 58
9 SHRNUTÍ VÝZKUMU ........................................................................................ 65 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 68 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................. 69 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ........................................................................ 70 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE ................................................................ 71 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................. 76
ÚVOD „Nikdo nemiluje život tak, jako starý člověk.“ Sofoklés (Ptáček 2002, s. 177)
V posledních desetiletích se postupně zvyšuje průměrná délka lidského života. Většina populace má velkou šanci se dožít vysokého věku a je na každém z nás, jak se životem naložíme a prožijeme jej. Někteří z nás se však mohou dostat do životní situace, ve které musí čelit týrání, napadání, zneužívání a obtěžování. Násilí a agrese patří celosvětově k velkým problémům, je tedy na každé společnosti, jak se k těmto negativním jevům postaví a řeší je. Denně se setkáváme prostřednictvím médií s mezinárodními incidenty, terorismem a dalšími konflikty v dnešním globálním světě. Neméně závažným jevem a možná i důsledkem globálního světa jsou i sociálně patologické jevy, které lze rovněž zaznamenat bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti a náboženství. Mezi tyto jevy patří i domácí násilí, kterým jsou ohroženy nejslabší, nejzranitelnější skupiny obyvatel každého státu a jsou to především děti, ženy a staří lidé. Diplomová práce se zaměřuje na problematiku domácího násilí. Z úvodní citace vyplývá, že budu hovořit na téma domácího násilí na seniorech. Důvodem, proč jsem zvolil dané téma, souvisí s pracovní činností, kterou vykonávám. Pracuji několik let u Policie ČR a mohu tak využít dostatek zkušeností z praxe, neboť se přímo zabývám problematikou domácího násilí v pozici lektora a metodika. Ačkoliv je v posledních letech domácímu násilí věnována dostatečná pozornost, opakem je situace u seniorů ohrožených domácím násilím. Dnešní společnost neprávem opomíjí tuto věkovou kategorii a tématu domácího násilí na seniorech se věnuje odborná i laická veřejnost pouze okrajově. Svědčí o tom i ten fakt, že přímo zaměřených odborných publikací na tuto problematiku je velmi málo. Přitom senioři představují pro svou křehkost, slabost, obvykle snadnou manipulovatelnost, fyzický a psychický stav, minimálně stejně ohroženou skupinu osob jako děti a ženy. Motivací, proč jsem zvolil téma domácího násilí na seniorech, je hlouběji proniknout do problematiky ohrožených seniorů domácího násilí s ohledem na silný emocionální náboj všech kauz, se kterými jsem se v praxi setkal. Hlavním cílem je prostřednictvím této diplomové práce seznámit odbornou i laickou veřejnost s faktory, příčinami, následky a možnými způsoby řešení domácího násilí
7
na seniorech a prostřednictvím výzkumného šetření formou expertního interview zjistit názory a pohled odborné veřejnosti na dané téma v ČR. Z výsledků expertního interview poté vyvodit závěr a navrhnout doporučení pro future.
Dílčí cíle teoretické části: • Vymezit základní teoretická východiska a pojmy domácího násilí s důrazem na seniory. • Definovat druhy a faktory domácího násilí na seniorech. • Popsat a shrnout důsledky involučních změn ve stáří, jako rizikového faktoru domácího násilí. • Popsat aktuální stav domácího násilí na seniorech v ČR a Olomouckém kraji. Dílčí cíle empirické části: • Zkoumat konkrétní životní příběhy seniorů ohrožených domácím násilím. • Zjistit kongruenci, podobnost, či rozdílnost mezi jednotlivými případy. Struktura diplomové práce má dvě základní části, teoretickou a empirickou. Je rozdělena do devíti kapitol. První kapitola je věnována základním pojmům, definici, fázím domácího násilí, včetně faktorů ovlivňujících chování a jednání násilných osob. Ve druhé kapitole se zaměřuji na seniory jako aktéry domácího násilí, problematiku stáří a stárnutí, včetně involučních změn jako rizikových faktorů domácího násilí. Třetí kapitola obsahuje informace o příčinách, teoriích a modelech špatného zacházení se seniory. Důležité jsou zejména druhy a formy domácího násilí na seniorech se zaměřením na jeho specifické scénáře. Důležitou roli při odhalování a pomoci v případech domácího násilí mají orgány policie a pracovníci intervenčních center, kterým se věnuji ve čtvrté kapitole. Nezbytná je i zmínka o aktuální legislativě a neméně důležité interdisciplinární spolupráci participujících subjektů. V páté kapitole jsem se zaměřil na problémy, které znesnadňují práci pomáhajícím profesím při komunikaci se seniory, obtíže při rozkrývání tohoto vysoce latentního jevu. Nedílnou součástí této kapitoly je vyhodnocení stavu domácího násilí na seniorech v České republice a Olomouckém kraji, vycházeje z dostupných statistických údajů.
8
V empirické části, konkrétně v kapitole šesté, popisuji kvalitativní výzkum, včetně metod, kterých jsem využil pro naplnění cíle výzkumu. Sedmá kapitola je věnována kazuistikám (případovým studiím) reálných příběhů a osudů nejen osob ohrožených domácím násilím. Názory expertů na aktuální stav domácího násilí na seniorech v České republice a jejich analýzu jsem zařadil do kapitoly osmé.
Problematikou domácího násilí na seniorech se u nás zabývají např. Ludmila ČÍRTKOVÁ, Petra VITOUŠOVÁ, Naděžda ŠPATENKOVÁ, Drahomír ŠEVČÍK, Jiří BURIÁNEK, Jiří KOVAŘÍK, Petra ZIMMELOVÁ.
9
I. T E O R E T I C K Á
10
ČÁST
1 DOMÁCÍ NÁSILÍ JAKO FENOMÉN Pojem domácí násilí se ve světě začal používat na přelomu 70. a 80. let 20. století především v souvislosti se závažným týráním žen ze strany jejich partnerů. Původní jednolitý obraz domácího násilí se však postupem doby rozpadl do různých variant a typů. Dnes již je možné pod pojem domácího násilí zahrnout nejrozmanitější vzorce násilného jednání a chování, které je však i nadále nutné zkoumat a odlišit od „běžných“ násilných projevů.
1.1 Definice domácího násilí a jeho klíčové znaky Domácí násilí je závažná situace, kterou se ale podařilo především díky aktivitám občanského sdružení Bílý kruh bezpečí a dalších institucí relativně dobře popsat a dokonce i uchopit v legislativě České republiky. Na problematiku je ovšem nahlíženo především jako na prezentaci partnerského násilí. Malá, resp. žádná pozornost je věnována mezigeneračnímu a transgeneračnímu násilí. Pozornost je v rámci prevence domácího násilí dokonce věnována i násilí mezi mladistvými „na první schůzce“ – při opačném věkovému pólu však tomu takto není. Možná to souvisí s celkovým postojem vůči seniorům v naší společnosti, který lze charakterizovat jako ageistický. Domácí násilí je v dostupných materiálech definováno různými způsoby a lze hovořit o jakési nejednotnosti v terminologii. Definice tedy logicky prochází určitým vývojem. Voňková a Huňková (2004, s. 19) charakterizuje domácí násilí jako „chování, které v párovém soužití nebo v širší rodině u jedné osoby vyvolává strach z osoby druhé. Prostřednictvím moci, kterou tento strach poskytuje, určuje násilník chování oběti.“ Ševčík a Špatenková (2011, s. 23) tento problém definují jinak: „domácí násilí je specifickou variantou partnerského násilí (či násilí v rodině) a je pro něj příznačná vztahová asymetrie, tj. potažmo diferenciace rolí aktérů. Zásadní rozdíl pak spočívá v tom, že výskyt násilí je více vázán na konflikty, či uplatňování kontroly a moci.“ Čírtková a Vitoušová (2007) popisují domácí násilí jako fyzické, psychické, či sexuální týrání mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v soukromí. Všechny definice se shodují v tom, že je to násilí, které se odehrává v blízkém (intimním) vztahu a je realizováno v soukromí, mimo zraky veřejnosti. Proto je tak obtížné domácí násilí zaregistrovat a dokázat.
11
Zmiňovaní experti se shodují v tom, že domácí násilí lze charakterizovat následujícími znaky: • Opakování a dlouhodobost násilí Jak již z názvu vyplývá, nelze domácím násilím označit jednorázový incident bez ohledu na jeho intenzitu. Ačkoliv může být jediný incident tzv. spouštěčem domácího násilí, je ke splnění tohoto znaku potřeba více jak jeden atak násilné osoby v kontextu určitého, zpravidla déletrvajícího časového intervalu. • Jasné a neměnné role mezi ohroženou a násilnou osobou Zde se jedná o jasně rozpoznatelné role, kdo je osobou ohroženou a kdo osobou násilnou, přičemž se musí jednat o asymetrický vztah (nerovné postavení obou aktérů). Projevuje se převahou moci a kontroly nad obětí. Je zřejmé, že není vyloučeno, že se vztah může změnit, z násilné osoby se může stát osoba ohrožená, či naopak. Násilná osoba, která celý život týrá své děti, se může v pokročilém věku stát (např. z důvodu různých handicapů a bezbrannosti) ohroženou osobou, které útrapy „vrací“ její frustrované děti. • Eskalace násilí Domácí násilí má obvykle cyklický vývoj. Lze jej charakterizovat tak, že klidný počátek vztahu se střídá s násilným obdobím vyúsťující v psychický, nebo fyzický incident, který se mění na období klidu. Toto období se opět střídá s násilným deliktem, přičemž uvedené cykly se zkracují a zrychlují. V této souvislosti se objevuje vyšší intenzita jednání násilné osoby. Tento znak však nepovažuji za obligatorní, neboť jsou známy případy, kdy intenzita násilí zůstává konstantní a ohrožující i několik let. Je tedy absurdní nekvalifikovat domácí násilí díky absenci tohoto znaku. • Společné obydlí jako místo domácího násilí Již z termínu domácí násilí je zřejmé, že se incidenty odehrávají obvykle latentně tzv. za zavřenými dveřmi. Nemusí se však jednat pouze o byt, či dům, kde blízké osoby bydlí. Může se jednat o rekreační chatu, nebo hotelový pokoj, kde se odehrává další z řad násilných ataků.
1.2 Fáze domácího násilí Domácí násilí ve všech svých variantách prochází různými fázemi. Zaměříme se tedy primárně na nejčastější podobu domácího násilí mezi partnery. Špatenková a Ševčík (2011) citují cyklus „partnerského“ domácího násilí, který jako první popsala Walkerová (1979). Identifikovala celkem 4 fáze, které odpovídají
12
charakteristickému chování násilné osoby. Jak již bylo shora uvedeno při popisu obligatorního znaku eskalace, jednotlivé fáze mohou mít různou délku trvání a časový interval mezi nimi se obvykle během opakování cyklu zkracuje. Cyklus domácího násilí má obvykle níže uvedený průběh (Walkerová, 1979 in Ševčík, Špatenková 2011, s. 52-54): 1. „fáze napětí, 2. fáze násilí, 3. fáze usmíření/líbánek, 4. fáze klidu.“ Ve fázi napětí je komunikace mezi partnery špatná, násilná osoba je podrážděná, nespokojená, všechno neustále kritizuje a devalvuje. Násilí se ještě nemusí projevit ve své zjevné podobě, spíše se jedná o pasivní agresi, ale může se objevit i křik a nadávky. Ohrožená osoba se bojí a její snahou je předejít nebo zabránit agresivnímu chování násilné osoby např. ve formě vyhovění, úslužnosti. Neustále rostoucí napětí vyvolává u ohrožené osoby pocity viny, že se dostatečně nesnažila a nezabránila rostoucímu napětí. Fáze násilí propuká po fázi napětí a je charakteristická plným propuknutím násilí. Ataky již nemají pouze podobu emocionálního a psychického týrání, nastupuje i fyzické násilí. Násilná osoba používá různých forem násilí, navíc se snaží získat moc a kontrolu nad osobou ohroženou a zcela ji ovládnout. Ohrožená osoba zažívá intenzivní pocity strachu, úzkosti, bezmoci a zoufalství. Obvykle v této fází dochází na zranění, ošetření v nemocnici a účast policie. Typicky dochází ke zhoršení celé situace, protože násilná osoba zjišťuje, že násilí má pro ni minimální, či žádné sociální důsledky a velmi brzy se naučí používat násilí jako prostředek kontroly a donucování. Násilná osoba však nad ohroženou osobou nechce ztratit kontrolu a moc, nechce o ni přijít, proto zpravidla mění strategii chování, omlouvá se a slibuje, že se nic podobného nebude opakovat a změní své chování. V další fázi usmíření/líbánek dává násilná osoba upřímně, či neupřímně najevo lásku, lítost, nebo smutek. Obdarovává ohroženou osobu květinami či jinými dárky, či jinak projevuje svou náklonnost, mnohdy tak přesvědčivě, že ohrožená osoba podlehne. To znamená, že zůstane ve vztahu a uvěří slibům. Pokud sliby a přesvědčování nepomohou, může násilná osoba vyhrožovat sebevraždou, sebepoškozovat se, či jinak zamezit, aby ohrožená osoba ze vztahu odešla. Některé ohrožené osoby stále věří, že se situace může zlepšit a snaží se udělat vše k zachování vztahu. Pokouší se vyjít vstříc a ve vztahu setrvávají i nadále.
13
Je zřejmé, že o některých modelech chování se např. v případech transgeneračního domácího násilí nedá hovořit. Fáze klidu je charakterizována relativním klidem - žádné výrazné incidenty násilí se v danou chvíli ve vztahu nevyskytují. Ohrožená osoba si myslí a doufá, že násilí bylo zažehnáno a násilná osoba je schopna splnit některý ze svých slibů. Problémy však zpravidla přetrvávají, pomalu a postupně se kumulují, až opět přerostou ve fázi napětí. Celý cyklus se zpravidla opakuje tak dlouho (dny, týdny, měsíce, roky), dokud není nějakým způsobem přerušen.
Pro přehlednost uvádím v upravené tabulce specifické projevy ohrožených a násilných osob v průběhu cyklu násilí (Vargová a kol. 2007). Tabulka č. 1 NARŮSTÁNÍ TENZE OHROŽENÁ OSOBA
NÁSILNÁ OSOBA
Pečující, ochotná, souhlasící
Nízká míra hněvu
Dělá cokoli proto, aby „udržela klid“
Verbální agrese, pokořování
Potlačuje hněv
Lehčí fyzické násilí a ponižování, které se stává častějším Jiné chování doma a jiné na veřejnosti
Za násilí viní vnější okolnosti Přisuzuje si odpovědnost za partnerovo chování, kryje jeho chování Odcizení se od okolí, stažení se do sebe
Narůstá obava z možnosti odchodu oběti Zvyšuje se agresivita a frustrace
Nárůst stresu, úzkosti, strach NÁSILNÝ AKT Pasivní přijímání
Nedostatek kontroly, nepředvídatelnost
Naučená bezmocnost: pocit, že nemá význam pokoušet se uniknout nebo se bránit Emoční zhroucení (o 24-48 hodin později) Disociace, neochota uvěřit tomu, co se stalo, rezervovanost Deprese, apatie
Násilné projevy tenze, záchvaty zuřivosti
Omlouvání vlastního chování, obviňování oběti Kontrola nad ukončením této fáze
Minimalizace zranění
Emocionální vyčerpání
Izolace, odkládání vyhledání pomoci
Snížení sebeúcty
Touha „dát oběti lekci“
Snížení sebeúcty
14
OBDOBÍ KLIDU Ztotožnění se s rolí oběti, viktimizace
Milující, vlídný, kající se
Pocit viny při představě odchodu od partnera Přebírání odpovědnosti za násilí, víra ve změnu partnera Posílení přesvědčení zůstat s partnerem
Prosí o odpuštění Slibuje, že se to už nebude nikdy opakovat Závislost na opětovném přijetí a odpuštění Ambivalentní vztah k sobě samému
Ambivalentní vztah sama k sobě Cítí se potřebná, hodnotná
Je nutné mít na paměti, že každý partnerský vztah se může značně lišit. Fáze se tedy mohou v různých vztazích zkracovat, nebo nemusí všechny proběhnout. V některých případech se fáze klidu vyskytuje minimálně, nebo vůbec (Vargová a kol. 2007).
Empirické výzkumy domácího násilí de facto končí seniorským věkem, proto neexistuje dostatek empirických důkazů o této problematice. Lze však předpokládat, že výskyt domácího násilí v seniorské populaci bude korespondovat se statistikami v dospělosti, protože nelze předpokládat, že by se zásadním způsobem nějak změnilo chování osob násilných (a ani ohrožených osob). Domácí násilí má ve vyšším věku obvykle pokračující tendenci – tedy pokračuje domácí násilí, které bylo započato v dřívějších vývojových fázích. Kromě toho se objevují nové případy domácího násilí, které mohou pramenit a souviset s nastupujícími involučními procesy ve stáří, zátěží v roli pečovatele apod. V naší společnosti se setkáváme s násilím, které je pácháno na bezbranných obětech a je evidentní, že se rozšířilo i na násilí páchané na seniorech v domácnosti, které však bývá vysoce latentním jevem.
1.3 Násilné osoby Na úvod této kapitoly si položím otázku, proč se některé osoby chovají násilně, a to dokonce i v blízkých, intimních vztazích? Je evidentní, že toto chování ovlivňují různé faktory. Kalvach (2008) je vyjmenovává následovně: • psychopatologie, psychopatie, porucha sociálních vztahů, • alkoholismus a drogová závislost, • předchozí agresivní, nebo asociální jednání, • nízký intelekt,
15
• závislost na oběti (bytová, ekonomická a materiální), • přetížení a existenční problémy, • frustrace z povolání (např. syndrom vyhoření) u personálu, • nedostatečná míra kontroly kvality péče, • ageistické nálady ve společnosti. Špatenková (2003) popisuje nejčastější zdroje násilného chování následovně: • Těžký stres nebo spolupůsobení několika stresujících okolností. • Frustrace. • Ohrožení. • Charakteristiky vztahu. • Partnerské neshody. • Boje o moc. • Vzory a modely chování. • Identifikace s agresorem. • Alkohol a drogy. • Zdravotní indispozice. • Poškození mozku nebo jeho dysfunkce. • Neurologické poruchy. • Psychická onemocnění. • Poruchy osobnosti. V následujícím textu se budu některým zdrojům násilného chování stručně věnovat. • Těžký stres nebo spolupůsobení několika stresujících okolností. Podle Nakonečného (1995) vzniká stres tehdy, působí-li na člověka nadměrně silný podnět dlouhou dobu, či ocitne-li se v nesnesitelné situaci, které se nemůže žádným způsobem vyhnout a po delší dobu v ní setrvává. Negativní vlivy „stresory“ se v mezních situacích mohou stát spouštěčem agresivního, násilného, zkratkovitého jednání a chování. Konkrétně se jedná např. o rozvod, vážné finanční problémy, vysoké dluhy, trest vězení, nezaměstnanost, zatčení člena rodiny, vážnou nemoc nebo nehodu, sexuální problémy, smrt blízké osoby, potíže s nadřízenými, změna bydliště, problémy s dětmi, partnerské neshody apod.
16
• Frustrace. Frustrace je zjednodušeně řečeno stav, kdy je zmařeno nějaké uspokojení citově zaměřené aktivity. Nakonečný (1995) uvádí, že situace frustrace může vyvolat různé negativní emoce a napětí z neuspokojené potřeby.
Špatenková (2003) doplňuje, že stav
frustrace může vyvolat hněv a pohotovost k agresi, která však nemusí vyústit v násilí. Záleží především na okolnostech, vlastnostech a aktuální situaci dané osobnosti. Agresivita nemusí být vždy namířena proti příčině frustrace, pokud by takové jednání mohlo jedince sociálně poškodit. Tento jev psychologové nazývají přepojením, resp. přemístěním agrese. To umožňuje vysvětlit, proč frustrovaní lidé obracejí svůj hněv vůči svým blízkým. Násilná osoba může být zejména hrubě nespokojená se stávajícím partnerským, či jiným blízkým vztahem, stereotypem v manželství apod. • Alkohol a drogy. Pachatelé se před spácháním trestného činu nezřídka „posilní“ alkoholem, nebo jinými návykovými látkami. Podle Špatenkové (2003) to může být v souvislosti s uklidněním se, příp. získáním odvahy. Alkohol může být spouštěčem agresivního chování, na druhé straně může redukovat zábrany a strach ze sociálních následků agrese. Často však slouží jako „alibi“ pro násilné chování. Návykové látky tak představují „výmluvu“ pro násilné jednání, aniž by byl stigmatizován. • Psychická onemocnění. Pro tyto násilné osoby je podle Čírtkové (2009) „příznačná dezintegrace či narušení osobnosti, které může dosahovat i klinických hodnot“. Právě tyto osoby s diagnózou poruchy osobnosti
a chování
(dříve psychopatie)
se projevují
jako
emocionálně labilní
a nevyzpytatelní. Lidé s psychiatrickou diagnózou mohou být zmatení a dezorientovaní, mohou ztratit kontrolu nad svým chováním a jednat impulzivně. Mohou si špatně interpretovat některé situace a okolnosti a vidět je jako ohrožení - nebezpečí pro sebe sama, pro ostatní, případně pro svět jako takový. Pokud jsou konfrontováni s problémy ve vztazích, jež vnímají jako sebeohrožení, mohou reagovat agresivně.
1.3.1 Muži jako násilné osoby Vědci a výzkumy se shodují, že muži jsou typickou násilnou osobou. Voňková a Huňková (2003, s. 60) uvádí, že muži se „vyznačují selektivně tyranizujícím chováním, které poukazuje na existenci kontrolních mechanismů. Mají dvě strany osobnosti, veřejnou a soukromou. Jejich stížnosti jsou triviální, emocionálně nabité, dle jejich přesvědčení jsou
17
oni viktimizováni ženami, protože ženy nedělají, co oni chtějí.“ Násilní muži jsou obvykle osobnosti s nižší sebeúctou, naopak vysoko sebevědomé. Vyznačují se vyšší mírou sobeckosti, egocentrismu a necitlivosti. Matoušek (2003) používá synonymum k dvěma stranám osobnosti násilné osoby, jako člověka „dvojí tváře“. Na veřejnosti totiž může být násilný muž považován za neschopného ublížit blízkému člověku. V soukromí se však projevují zcela jinak. V tomto kontextu Matoušek poukazuje na určité pokusy třídit domácí násilníky s přihlédnutím ke spouštěcím mechanismům domácího násilí. Rozlišuje tedy násilné muže na: •
čisté domácí agresory (navenek slušný, konformní, násilný jen v rodině),
•
generalisty (násilný v rodině i mimo ni),
•
situační domácí agresory (násilí ovlivňují vnější okolnosti - např. nevěra partnerky),
•
na droze a alkoholu závislé agresory (násilí spojeno s abúzem návykové látky - viz kazuistiky 1, 2 a 4),
•
sadistické agresory (násilí spočívá v praktikách přesahují běžný rámec).
Špatenková (2011, s. 71-72) ve své publikaci charakterizuje násilné muže, kteří: •
„vyrostli v násilných domácnostech,
•
jsou silně majetničtí a žárliví,
•
vyznávají „tradiční“ hodnoty a rozdělení generových rolí,
•
mají násilnické sklony,
•
vykazují problematické sexuální chování,
•
mají „dvojí tvář“ (dr. Jekyll a pan Hyde),
•
chovají se jako malé dítě,
•
nejsou schopni převzít odpovědnost.“
Voňková a Huňková (2003) shrnují na základě poznatků Bílého kruhu bezpečí charakteristiku násilných mužů jako násilníky, kteří pocházejí prakticky ze všech socioekonomických, etnických, rasových a náboženských skupin, jsou extrémně žárliví a majetničtí se snahou kontrolovat své partnerky, izolovat ji od vnějšího prostředí.
1.3.2 Ženy jako násilné osoby Poněkud odlišná situace je u násilných žen, co se roviny násilného chování týče. Špatenková (2011) sice připouští, že ženy nemusí být pouze něžnými bytostmi, ale dokážou být i násilné a kruté. Ačkoliv mohou figurovat ve všech formách a typech domácího násilí,
18
hovoří pouze o jednotkách procent případů, kdy se jedná o násilnou ženu. Připouští, že tento fenomén je téměř zcela neprozkoumaný. Jedním z důvodů je neochota a stud mužů si přiznat, že jsou týráni svou partnerkou. Proto lze tvrdit, že neexistuje příliš mnoho výzkumů, které by potvrdily, či vyvrátily tvrzení, zda jsou muži napadáni ženami přibližně často jako ženy muži. I Matoušek (2003) připouští, že koncem devadesátých let minulého století se ojedinělost násilných žen začíná měnit. „Objevují se sofistikovanejší studie, které začínají zpochybňovat jednosměrnost domácího násilí.“ Cituje příklad nizozemské výzkumné studie Van Dijka a jeho týmu z roku 1998. „Z celkového počtu se jako oběti skutečného fyzického násilí cítilo 35% mužů a 34% žen. Zatímco u fyzického násilí je poměr obou pohlaví velmi těsný, k roli oběti psychického týrání se přiznalo více žen než mužů - 30 % žen uvedlo, že zažily emoční podobu domácího násilí, z mužů trpělo psychickým týráním 26%.“ (Matoušek 2003, s. 231). Tyto nálezy tedy odporují názoru, že fyzické násilí je doménou mužů. V odborné literatuře jsou v souvislosti s násilnými ženami popisovány dvě roviny násilného chování: • Voňková a Huňková (2003) uvádí, že násilí na mužích je prakticky vždy vyvoláno sebeobranou ženy, což je charakteristickým rysem ženského domácího násilí. • Do druhé roviny lze dle Špatenkové (2003) zařadit ženy, které svého partnera zabijí. Zde lze hovořit o reakci na dlouhodobé kruté a bezcitné týrání svého násilného partnera, jako jediné možné řešení situace.
19
2 STÁŘÍ Vágnerová (2000) píše, že smyslem a hlavním úkolem stáří, je dosažení integrity v pojetí vlastního života. Právě integrita stáří je přímo závislá na zvládnutí úkolů předchozích vývojových stupňů. Senior je má tendenci obracet se do minulosti, bilancovat a hodnotit. Právě nástup stáří přináší nové úkoly a zkušenosti, s nimiž se starý člověk musí vyrovnat.
2.1 Senior jako aktér domácího násilí Senioři jsou s ohledem na níže uvedená specifika této věkové kategorie ideálními terči v rámci domácího násilí. Právě díky těmto vlastnostem, které způsobují křehkost a zranitelnost s ohledem na jejich fyzické změny ve vyšším věku, se snadno a lehce stávají osobami ohroženými. Psychické změny mohou způsobovat i větší nedůvěryhodnost, neboť právě tyto změny komplikují komunikaci s nimi při řešení případů domácího násilí a tedy i poskytování pomoci ve všech ohledech. Zasluhují si tedy zvláštní pozornost, péči a ochranu. V souvislosti s vymezením domácího násilí na seniorech je otázkou, jaký věk zahrnovat pod pojem senior. Pojem senior je obvykle považován za eufemismus pro označení starých osob, resp. lidí v životní etapě stáří. Kalvach (2008, s. 18) píše, že „stáří je obecným označením pozdních fází ontogeneze, přirozeného běhu života. Jde o projev a důsledek involučních změn funkčních a morfologických.“ Špatenková (2013, s. 18) v této souvislosti konstatuje, že „stanovit přesnou hranici stáří je ale obtížné, ne-li zcela nemožné. Můžeme dokonce namítnout, že „každý je tak starý, jak se cítí.“ Vnímání stáří je tedy velmi subjektivní záležitost, objektivně lze určit počet dosažených let, tedy stáří kalendářní.“ Světová zdravotnická organizace (WHO) rozlišuje: • 60 – 74 let = vyšší nebo starší věk, • 75 – 89 let = pravé stáří, sénium, • 90 a více let = dlouhověkost (Špatenková, 2013, s. 19). Dnes je za počátek stáří vesměs považován věk 65+, o vlastním stáří se pak hovoří od věku 75+. Mnohem důležitější než kalendářní věk je ale věk funkční, který je dán souhrnem charakteristik biologických, psychologických a sociálních. „Jedná se o soubor funkčního potenciálu daného jedince, který je na rozdíl od kalendářního věku ovlivňován
20
celou řadou především vnějších faktorů. Kalendářní věk a funkční stav se tedy nemusí shodovat.“ (Ondrušová, 2011, s. 12) Biologické stáří se posuzuje podle tělesných známek stárnutí, např. atrofie, pokles funkční zdatnosti, změny regulačních a adaptačních mechanismů apod. Jedná se o označení konkrétní míry involučních změn daného jedince. Existují dokonce metody ke zjištění biologického věku (Špatenková, 2013), které jsou obvykle založeny na komplexním zkoumání jedince od rozsáhlé anamnézy, přes zjišťování životního stylu, provedení analýzy rizikových faktorů, zhodnocení funkčního stavu, výkonnosti, včetně provedení speciálních laboratorních, hormonálních a genetických vyšetření. Sociální stáří se pak vztahuje nejčastěji k penzionování, resp. dosažení věku, ve kterém vzniká nárok na starobní důchod. Sociální stáří je dáno změnou sociálních rolí, potřeb, životního způsobu a stylu i ekonomického zajištění. Kalvach (2004) v této souvislosti upozorňuje, že pojem poukazuje na společné zájmy i na rizika seniorů, k nimž patří maladaptace na penzionování, ztráta životního programu a společenské prestiže, osamělost, pokles životní úrovně, hrozba ztráty soběstačnosti, věková segregace a diskriminace (ageismus).
Existují i další vymezení stáří. Příhoda (1974) chápe sénium jako období od 60 let. Rozčleňuje jej do těchto fází: časné stáří (stárnutí, senescence)
60-74 let,
vlastní stáří (kmetství, sénium)
75-89 let,
dlouhověkost (patriarchum)
90 let a výše.
Haškovcová (1989) popisuje vyzrálé stáří jako tzv. pokročilý věk, který trvá od 75 do 89 let. Švancara (1983) zahrnul stáří do jediné etapy začínající v 65 letech věku, věk 80 let a více označuje jako věk vysoký. Konečně Hartl a Hartlová (2000) ve své publikaci definuje stáří (old age) jako konečnou etapu vyměřeného trvání života. Ačkoliv se shodují s fázemi dle Příhody a odkazují na WHO, upozorňují na další periodizaci užívanou v anglosaských zemích: mladí staří (young old) v intervalu
65-74 let,
staří (old-old)
75-84 let,
velmi staří (very old)
85 a více let.
Pro účely této diplomové práce budu nazývat seniory osobami nad 65 let.
21
2.2 Změny ve stáří Šimíčková Čížková (2005) chápe stárnutí jako komplexní proces s množstvím endogenních a exogenních faktorů, který se odehrává během celého života jedince, tedy od narození po smrt. V pokročilém věku je lidský organismus vystaven mnoha změnám, kterým se nelze vyhnout. U každého jedince se tyto změny projevují jinak z časového (nástup) a genetického hlediska. Rovněž životní styl hraje nezanedbatelnou roli. Mlýnková (2011) rozděluje změny ve stáří na: •
biologické,
•
psychické,
•
sociální.
Biologické změny se dotýkají fyzické stránky stárnoucího a starého člověka. Tělesné změny zasahují většinu orgánů a orgánových soustav. Nejvíce viditelné jsou na kůži a pohybovém systému. V důsledku ztráty schopnosti kůže zadržovat vodu, může být suchá a může svědit. Na horních končetinách a v obličeji se obvykle objevují hnědé, tzv. stařecké skvrny. Opakem mohou být bledá místa z nedostatku pigmentu. Kůže může být rovněž méně elastická a tvoří se vrásky. Mlýnková (2011) píše, že ke změnám v pohybovém systému může docházet v souvislosti s výškou a váhou postavy. Snížení výšky postavy je důsledkem atrofie meziobratlových plotének. Příčinou chůze v předklonu je ochabování kosterních svalů. Rovněž kosti s přibývajícím věkem mohou řídnout a kosterní svaly ochabovat. Neopominutelné jsou i změny v kardiovaskulárním systému (pokles kapacity srdce a průtoku krve orgány), respiračním systému (zadýchávání jako projev poklesu respirační schopnosti plic), trávicího systému (opotřebování a postupná ztráta chrupu, oslabená peristaltika střev), nervového systému (snížení rychlosti vedení vzruchů v periferním nervovém systému), pohlavního systému (degenerativní změny po menopauze u žen a andropauze u mužů) a vylučovacího systému (pokles schopnosti ledvin, síla svěračů). Psychické změny podle Mlýnkové (2011) zahrnují především zhoršení kognitivních funkcí (pozornost, vnímání, myšlení). Mohou se měnit osobnostní rysy starého člověka, vlastnosti osobnosti, jeho hierarchie potřeb. Problémy mohou nastat v souvislosti
22
s přizpůsobením se životním změnám, ztrátě životního partnera. Změny mohou nastat i v oblasti citového prožívání (plačtivost, emoční labilita). Sociální změny se pojí se změnou sociální statusu vyplývajícího z odchodu do starobního důchodu, přichází fáze (ne)ztotožnění se s novou rolí důchodce. Může dojít ke snížení autority a společenské prestiže. Šimíčková Čížková (2005) se domnívá, že senioři si dezintegrační změny v citové oblasti uvědomují. Proto podle ní dochází u seniorů k určitému pesimismu a uvědomování si krátkosti života. V pokročilejším věku také přibývají různé handicapy. Následkem je vědomí sociální izolovanosti a nepotřebnosti, přibývá strach z blížícího se konce života. I Vágnerová (2000) popisuje stáří jako postupné zhoršování všech tělesných funkcí, které je však individuálně variabilní a závislé na interakci dědičných předpokladů a vlivů vnějšího prostředí. V této životní etapě obvykle dochází ke kumulaci různých chorob (polymorbiditě).
23
3 DOMÁCÍ NÁSILÍ NA SENIORECH Problematice domácího násilí na seniorech je věnována pozornost až v posledních 40 letech. Také Kalvach a Koval (2004) potvrzují, že nejvíce pozornosti je věnováno problematice násilí na dětech, potom násilí na ženách a teprve s velkým odstupem je – a to pouze okrajově – zmiňováno násilí na seniorech. Oba autoři se shodují v tom, že domácí násilí na seniorech bylo ve světě reflektováno až od roku 1975, ale trvale je mu věnováno 10x méně pozornosti, než jiným formám DN. Navíc v České republice je téma DN na seniorech diskutováno až od poloviny 90. let 20. století., kdy také byly realizovány první empirické výzkumy a byly vydány odborné publikace na toto téma. Násilí na seniorech je podle Biggse, Phillipsona a Kingstona (1995) velmi složitý fenomén a neexistuje jednotné a komplexní vymezení tohoto pojmu, nicméně podle nich je precizní definice důležitá z několika důvodů: 1. Vymezení dané problematiky poukazuje na existenci závažného sociálního problému a vede k lepšímu porozumění tomu, co daný pojem zahrnuje. 2. Jasná definice pomáhá expertům zaměřit se na domácí násilí jako na specifický sociální problém a vymezit ho vůči jiným tématům. 3. Za třetí je přesná definice potřebná k tomu, aby navedla profesionály žádoucím směrem při poskytování pomoci a umožnila potřebnou intervenci. Kritická analýza definic je důležitá také proto, že odborná diskuze se doposud omezovala pouze na vybraná témata zneužívání seniorů, např. v institucích zdravotní a sociální péče (např. Ivanová, Bužgová, Olecká, Jarošová, 2011), zatímco téma domácího násilí na seniorech (resp. násilí na seniorech v rodinách) bylo opomíjeno. Tento terminologický nesoulad je vidět i v terminologii, která byla v souvislosti s násilím na seniorech používána. Biggs, Phillipson a Kingston (1995) reflektují vývoj terminologie následovně: • „granny battering (Baker, 1975), • elder abuse (O´Malley et al., 1979), • elder mistreatment (Beachler, 1979), • the battered elder syndrome (Block and Sinnott, 1979), • elder maltreatment (Douglass et al., 1980), • granny bashing (Eastman and Sutton, 1982), • old age abuse (Eastman, 1984),
24
• inadequate care of the elderly (Fulmer and O´Malley, 1987), • granny abuse (Eastman, 1988), • mis-care (Hocking, 1988).“
3.1 Příčiny, teorie a modely špatného zacházení se seniory Sýkorová (in Špatenková 2011) identifikuje příčiny násilí na seniorech následovně: • situační model - zdroj přetíženého pečovatele, • teorie směny - nevyváženost přijímané a poskytované pomoci mezi seniorem a týrající osobou, • politicko-ekonomická teorie - marginalizace seniorů ve společnosti spočívající např. v sociální bezbrannosti, sociálním vyloučení, • feministická teorie - nebezpečí despotičnosti, depresivnosti a stereotypnosti při pečování ze strany pečovatelky ženy, • psychopatologie - hovoří o mentálně, resp. emocionálně narušeném agresorovi, • teorie sociálního učení - zdůrazňuje osobní zkušenost agresora se zneužíváním a zanedbáváním v dětském věku. Špatenková (in Lubelcová, Džambazovič, 2008) vysvětluje, že tyto modely se zahrnují pod konceptuální přístupy k interpretaci týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů vycházející z aplikace teorií vysvětlujících sociální chování. Vedle těchto teorií hovoří o pragmatických přístupech, které vycházejí z modelu aktivní intervence a směřují k reflexi organizací, které mají za úkol na daný problém reagovat. Čírtková (2009) vysvětluje příčiny domácího násilí v rámci jednofaktorových a multifaktorových teoriích. Jednofaktorové teorie vycházely z analýzy výjimečných a ojedinělých případů. Nedokázaly však vysvětlit celé spektrum pestrosti jevů domácího násilí, proto se mohou jevit jako překonané. Mohou ovšem jako inspirace pro řešení extrémních podob partnerského násilí. Můžeme je rozdělit do tří skupin: • psychologické teorie, které se zaměřují na psychiku agresora a opírají se o klinicky zaměřené výzkumy typických rysů osobnosti zneuživatele, • sociologické teorie spatřují zdroje násilí v sociokulturních jevech souvisejících s uplatňováním moci ve společnosti a mezi jejími jednotlivými členy, • biologicko-genetické teorie byly schopny vysvětlit jen obecné predispozice k agresivnímu chování, nikoliv specifické situace domácího násilí.
25
V dnešní době zaznamenáváme dominanci multifaktorových přístupů. Jejich hodnota spočívá ve spojení jednofaktorových přístupů do interaktivního modelu, ve kterém jsou zohledněny vzájemné vazby a propojení dříve izolovaných teorií. Vyjadřují tak názor o domácím násilí jako složitém a komplexně podmíněném jevu. Břečka (2013) spatřuje důvody domácího násilí na seniorech především v nízké informovanosti o tom, co se kolem seniora děje, nebo závislost seniora na pachateli. Další příčinou je i ve společnosti přijímaný názor, že senioři jsou generace, která více čerpá, než přináší. Nejen z pohledu mladé generace jsou důchodci lidé, kteří pracovali desítky let, pouze jakýmisi příživníky, protože nepracují, nevytvářejí hodnoty a stát musí vynakládat enormní prostředky na jejich důchody. Na otázku, co se stalo s penězi, které důchodci během svého aktivního pracovního života odváděli státu, nikdo nehledá odpověď. Dalším faktorem je celkové snížení sociálních kontaktů, senior tedy může být více izolován od ostatních. Konečně se může jednat i o horší zdravotní stav, který zvyšuje pravděpodobnost, že domácí násilí bude na daném jedinci detekováno. Jedním z dalších důvodů je narušení rodinné vazby. Agresor se buď může mstít za příkoří z dětství, nebo na něj senior tzv. „zbude“ a on se musí nějakým způsobem o něj postarat, ačkoliv k němu necítí žádnou citovou vazbu. Počáteční péče o seniora může zahrnovat citovou vazbu, nicméně v důsledku této mnohdy fyzické, psychické, časové a finanční náročnosti, se po čase mohou objevit pocity nezvladatelnosti situace. Tyto okolnosti, mnohdy nazývány jako syndrom vyhoření, nesou riziko změny citové vazby s vyústěním domácího násilí. Pomineme-li
psychopatologické
příčiny jako
poruchy osobnosti,
psychotická
onemocnění, je nutné zohlednit i další faktor, který přispívá k výskytu domácího násilí na seniorech. V této souvislosti lze hovořit o relativně vysoké toleranci tohoto chování ve společnosti. Nejedná se o toleranci fyzického či sexuálního násilí na seniorech, nýbrž o jakýsi ekonomický nátlak, nebo využívání seniorů či nerespektování jejich potřeb a názorů. V neposlední řadě nelze opomenout i názor Švestkové a Stolína (in Buriánek a kol., 2006). Na seniory je nutné pohlížet i z druhé strany, která pro ně není zcela příznivá. Soužití s nimi totiž není vždy ideální. I senioři umí být nepříjemní a sprostí na veřejnosti, či v soukromí. Senioři tedy vždy nejsou vlídnými a ochotnými příjemci péče.
26
3.2 Druhy a formy domácího násilí na seniorech Ačkoliv se řada forem a druhů může objevit u všech případů domácího násilí, poněkud specifické varianty a scénáře zaznamenáváme u domácího násilí na seniorech. Voňková a Huňková (2004) vymezují obecně druhy domácího násilí jako fyzické, psychické, sexuální a ekonomické týrání: • fyzické - např. strkání, bití, tahání za vlasy, kopání, smýkání, ohrožování zbraněmi, házení předměty, znehybňování oběti, zatlačováním do kouta. Kalvach (2004) charakterizuje s důrazem na seniory tělesné týrání jako působení bolesti, zraňování a odpírání tělesných potřeb. Doplňuje další možnosti týrání o rafinovanější vystavování tělesnému strádání - chladu či mytí studenou vodou, odpírání stravy a léků, neposkytnutí pomoci při bolestech. Špatenková a Ševčík (2011) konstatují, že se jedná o pravděpodobně nejzjevnější a nejhrubší formu domácího násilí s ohledem na následky. Rozšiřují spektrum jednání násilné osoby o např. vytrhávání vlasů nebo ochlupení z genitálií, pálení, či bezohlednost za volantem, nebo opuštění osoby na nebezpečném místě. • psychické - zahrnuje zejména verbální podobu - např. nadávky, různé formy ponižování a zesměšňování, permanentní kontrolu chodu dne, výslechy, vyhrožování zmrzačením. Kalvach (2004) rozšiřuje výčet o snižování sebeúcty a sebevědomí, hrubé
zdůrazňování
involučních
a
chorobných
změn
stáří,
vyhrožování
přestěhováním, nebo umístěním v ústavní péči. Zvláště závažná je likvidace předmětů s mimořádným citovým významem pro ohroženého seniora. Tento jev popisuje Ševčík a Špatenková (2011) jako neverbální psychické násilí. • sexuální - zahrnuje všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucovány, které oběť podstupuje nedobrovolně či s nechutí. Podle Ševčíka a Špatenkové (2011) výsledky statistik z USA poukazují na fakt, že třetina až polovina týraných žen byla svým partnerem minimálně jednou znásilněna a vyslovili obavu, že se v ČR situace nebude příliš lišit. • ekonomické - znamená zamezení možnosti oběti disponovat finančními prostředky, ať rodinnými nebo vlastními. Kalvach (2004) hovoří o finančním a materiálním zneužívání spočívajícím ve vynucování peněz či změně závěti a nevýhodném převodu majetku (bytu, domu).
27
Kalvach (2004) přidává další druhy týrání seniorů v domácnosti: • zanedbání péče - může jít o opominutí péče o nesoběstačného seniora jako člena domácnosti. • systémové týrání - tzv. týrání ve vlastním zájmu přemístěním z rodiny do ústavní péče, nadměrný společenský tlak na pobyt v ústavní péči.
Některé formy násilí podle Voňkové a Huňkové (2004): • sociální izolace - zákaz styku s příbuznými a s přáteli, zákaz kontaktu s vnějším světem prostřednictvím telefonu, přikazování chování, oblékání, • zastrašování - křičení, demonstrace síly, vyvolávání strachu, týrání zvířat, používání výhružek souvisejících s opuštěním rodiny, vlastní sebevraždou apod., • vyčerpávání - přikazování nesmyslné práce, odpírání spánku, potravy a jiných potřeb, • vydírání - jehož nástrojem jsou zejména děti, je označování oběti za špatnou matku (popř. otce), navádění dětí proti druhému rodiči, vulgární a násilné chování, • zneužívání „práv“ muže - zacházení s ohroženou osobou jako se služkou, nadřazené a povýšenecké chování.
3.3 Specifika domácího násilí na seniorech Čírtková (2012a) upozorňuje na zvláštnosti a specifika domácího násilí na seniorech. Může mít podle ní podobu nejrůznějších variant, zejména: • Klasického domácího násilí – partnerské násilí na seniorech, ale může také nabývat podoby • tzv. transgeneračního násilí (zneužívání seniorů). V případě partnerského násilí se může podle Čírtkové (2012b) jednat o tři základní scénáře: 1. Dlouhodobý vztah s rychlým startem domácího násilí. 2. Dlouhodobý vztah s pozdním startem domácího násilí. 3. Nový krátký vztah s rychlým startem domácího násilí.
Dlouhý vztah s rychlým startem domácího násilí představuje partnerské násilí, které je dlouhodobé a eskaluje v seniorském věku. Obětí se stávají převážně ženy starší 50 let. Čírtková (2012b) cituje realizované empirické výzkumy (např. Walkate, 2007, Fisher, 2003),
28
ze kterých vyplývá, že v Evropské unii bylo téměř 20% žen starších 59 let vystaveno určité formě domácího násilí, z toho celá čtvrtina z nich zažívala týrání po mnoho let. Příčin, proč týrané ženy vyhledají pomoc až v seniorském věku, existuje několik. Může se jednat např. o změnu dynamiky partnerského vztahu v souvislosti s odchodem dětí z domova, zdrojem násilného chování mohou být ale také involuční změny související se změnou osobnosti a povahy na straně násilného seniora. Čírtková (2012b) zmiňuje i případy tzv. překlopeného domácího násilí (reverse domestic violence), ve kterých dlouhodobě týraná osoba využívá stařeckých omezení původní násilné osoby a přejímá v pozdějším věku chování a jednání násilné osoby. V případě dlouhodobého vztahu s pozdním startem domácího násilí se jedná obvykle o partnerské soužití, ve kterém se objevují znaky domácího násilí spočívající v uplatňování moci a kontroly nad ohroženou osobou až v seniorském věku. Čírtková (2012b) v této souvislosti hovoří o tzv. genderové asymetrii, tedy rovnováze mezi mužskými a ženskými oběťmi. Příkladem mohou být výrazně věkové nevyrovnané páry, kdy mladší z partnerů neunese projevy stárnutí druhého partnera, počínající životní frustraci obtížně zvládá a následně se uchyluje k ponižování, odmítání, či jiným atakům vůči stárnoucímu partnerovi (viz kazuistika č. 3). Nový krátký vztah s rychlým startem domácího násilí je podle Čírtkové (2012b) typický pro osamělé seniory, kteří i ve vyšším věku hledají plnohodnotný vztah. Situaci dokonale vystihující tento scénář domácího násilí lze podle zmiňované autorky nejlépe vystihnout následující kazuistikou: „Třiašedesátiletý muž se na lavičce v pražském parku seznámil s osmatřicetiletou ženou, která si k němu sama přisedla. Muž se zamiloval na první pohled a do nové partnerky vkládal velké naděje. Během kratičké doby následovala rychlá svatba. Novomanžel převedl vlastnictví svého bytu na manželku, která ho v zápětí prodala. Soužití v pronajatém bytu se rychle změnilo v týrání seniora. Po půl roce ho našla policie na ulici polooblečeného, tělesně zuboženého a ohluchlého. Syn manželky mu totiž do ucha vložil silvestrovskou rachejtli a odpálil ji. Senior v šoku vyběhl na ulici a ve zcela dezorientovaném stavu tam bloumal, dokud ho nezahlédla projíždějící policejní hlídka.“ (Čírtková, 2012b, s. 7) Oproti tomuto klasickému domácímu násilí na seniorech, kdy jsou osobou násilnou a osobou ohroženou domácím násilím partneři, tedy lidé v partnerském vztahu, představuje transgenerační násilí především násilí dětí či vnuků vůči svým rodičům a prarodičům. Takové násilí má nejčastěji podobu ekonomického a sociálního násilí (Ševčík, Špatenková, 2011) a podle Vágnerové (2000) pramení především z asymetrie mezi seniory a mladší generací 29
(vnuci, děti) ve ztrátě faktické autority a reálných kompetencí. Senioři nechápou vývojové změny u mladší generace (např. dospívání u vnuků), mohou mít pocit nevděku, citové ztráty a narůstající bezvýznamnosti. Senioři mají také velkou tendenci zasahovat do života svých dětí a vnuků a snahu korigovat jejich život podle vlastních představ – a to i za použití manipulace. Neuvědomují si však, že jejich názory a zkušenosti nemusí mít pro tuto generaci větší hodnotu, nebo že mladá generace se bude vůči takové nevyžádané intervenci bránit. Vágnerová (2000) rovněž upozorňuje na fázi tzv. nové asymetrie, kdy se staří lidé z různých důvodů stávají závislými na pomoci mladších členů domácnosti. V tuto chvíli získává nejmladší generace nejen novou dominantní roli, ale i určitou míru zodpovědnosti za závislého seniora. Zvládnutí, či nezvládnutí této role je pak přímo úměrné případným excesivním aktům. V řadě případů transgeneračního násilí na seniorech lze násilné osoby podle Čírtkové (2012b) označit za tzv. „nepovedené“ děti. Obvykle se jedná o dospělé děti, které nezvládají vlastní život (např. po rozvodech, v závislostech) vůči aktivním seniorům, nebo nezvládají péči o závislého seniora. Ke svým rodičům se mohou vracet po nepovedených manželstvích, ztrátě zaměstnání, nebo výkonu trestu odnětí svobody. Jsou nezaměstnaní, konzumují alkohol, nebo jsou drogově závislí a zneužívají rodiče po finanční stránce. Při sebemenším odporu rodičů přicházejí nižší formy násilného jednání, které se stávají běžnou součástí jejich vzájemného soužití. Senioři jako osoby ohrožené domácím násilím se pomalu, postupně, ale jistě stahují do ústraní, mají strach a obavy z násilné osoby a z kulminace stoupající agrese (viz kazuistiky 1, 2 a 4).
30
4 VÝSKYT DOMÁCÍHO NÁSILÍ NA SENIORECH Senioři jako aktéři domácího násilí představují skupinu neprávem opomíjenou výzkumníky i odborníky na tuto problematiku. Přestože je prevalence a incidence tohoto jevu podle dostupných výzkumů relativně nízká, lze se domnívat, že ve skutečnosti je výskyt domácího násilí v této věkové kategorii mnohonásobně vyšší. Problém s relevantními daty ohledně domácího násilí na seniorech je také v tom, že statistiky domácího násilí jsou obvykle limitovány věkem – končí věkovou hranicí 60, resp. 65 let. Pokud je už tématice násilí na seniorech nějaká pozornost věnována, zaměřují se badatelé spíše na problematiku špatného zacházení se seniory ve zdravotnických či sociálních institucích. Domácí násilí na seniorech tak představuje téma, kterému se více méně nikdo nevěnuje, ale měl by, protože křehcí a zranitelní senioři potřebují náležitou pomoc a péči a bezesporu si zasluhují zvláštní ochranu. Danou skutečnost si v poslední době uvědomují některá občanská sdružení, např. Život 90, nebo BKB, které se snaží i v této oblasti DN šířit mezi laickou i odbornou veřejností osvětu a pomáhat seniorům jako osobám ohroženým domácím násilím. Kovařík a Zimmelová (in Buriánek a kol., 2006) píší, že na základě výzkumů v USA, Kanadě a Velké Británii se odhaduje, že se případy různých forem násilí na seniorech týkají asi 3% osob starších 65 let. Tento údaj je opakovaně zmiňován i v dalších zdrojích zabývajících se popisem domácího násilí na seniorech (např. Špatenková, Ševčík, 2011 apod.). Reflexe násilí na seniorech v českém prostředí ovšem přineslo poněkud odlišné výsledky. Podle zatím nejucelenějšího šetření v České republice z roku 2004 v obcích Jihočeského kraje, kdy 1300 seniorů starších 60 let odpovídalo na otázky: „Setkali jste se s fyzickým napadením či jste sami byli fyzicky napadáni svým okolím? Napadl Vás některý člen rodiny? Stalo se někdy, že Vám bylo vyhrožováno, či bylo proti Vám přímo použito fyzické násilí?“, má zkušenosti s nějakou formou násilí celkem 169 respondentů, tj. 13 % z celkového počtu (Buriánek a kol., 2006, s. 88). Také ze statistik volání na Senior telefon občanského sdružení Život 90 lze usuzovat, že počet seniorů konfrontovaných se situací násilí je relativně vysoký, a přestože byl v posledních letech víceméně konstantní, vykazuje od roku 2012 mírnou vzestupnou tendenci.
31
Graf č. 1
Zdroj: http://www.zivot90.cz/202-senior-telefon/224-statistika
4.1 Policie a intervenční centra v první linii V této podkapitole se budeme věnovat profesím, které se jako obvykle první a nejčastěji setkávají s případy domácího násilí nejen na seniorech. „Policisté představují významný článek v řetězu osob podílejících se na intervenci, pomoci a řešení případů domácího násilí. Spolu s lékaři a sociálními pracovníky tvoří jakousi vstupní bránu, kterou prostupují na veřejnost informace o jednotlivých případech, do té doby skrytých v soukromí.“ Voňková a Huňková (2004, s. 89). Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, upravuje práva a povinnosti policistů, způsob jednání s pachateli trestných činů a přestupků, včetně opatření (např. zajištění) k jejich omezení na svobodě. Obdobné povinnosti a práva mají i další příslušníci bezpečnostních sborů, kteří mohou přijít s domácím násilím v rámci své činnosti do styku (např. strážníci obecních policií). Nejen ve vztahu k obětem mají policisté důležitou povinnost zakotvenou v ust. § 11 cit. zákona: „Policista a zaměstnanec policie jsou povinni a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma
32
b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma.“ S ohledem na případy domácího násilí, je písmeno b) tohoto ustanovení stěžejní. Policisté jsou důkladně v celé České republice proškolováni z problematiky domácího násilí, je posilováno jejich sebevědomí a rozhodovací schopnost za účelem eliminace případného špatného či žádného rozhodnutí v neprospěch ohrožené osoby. Policisté si uvědomují, že kvalitní policejní intervence je většinou základem pro následné řešení případů domácího násilí. Intervenční centra hrají v celém systému práce s ohroženými osobami dominantní roli. Intervenční centra od roku 2007 poskytují především pomoc obětem domácího násilí v celé republice. Jejich činnost je upravena v ust. § 60a zákona č. 108/2006 Sb., zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Pomoc spočívá v práci s ohroženými osobami v rovině psychologické, sociální a právní. Povinností intervenčního centra je ohroženou osobu kontaktovat, a to nejpozději ve lhůtě 48 hodin, od okamžiku, kdy Policie ČR doručí intervenčnímu centru úřední záznam o vykázání násilné osoby. Pracovníkům intervenčních center mimo jiné z citovaného zákona vyplývají z jejich postavení dané povinnosti, např. zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem jejich činnosti. Podle Ševčíka a Špatenkové (2011) je smyslem intervenčních center pomoc osobám, které jsou ohroženy domácím násilím, přičemž důraz je kladen na vyřešení jejich krizové situace a návratu do běžného způsobu života. Intervenční centra poskytují služby ambulantní (v prostředí intervenčního centra), terénní (např. v místě bydliště ohrožené osoby) a pobytové (zajištění ubytování a stravy při splnění všech zákonných povinností). Spolupráce ohrožené osoby s pracovníky intervenčních center je dobrovolná.
4.2 Právní úprava domácího násilí V České republice bylo průlomem v právním smyslu přijetí zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti před domácím násilím. Tento zákon byl několikrát novelizován. Podle Dohnalové (in Ševčík, Špatenková 2011) se přijetím tohoto zákona zařadila naše republika mezi státy Evropské unie, které se ve svém právním řádu mohou pyšnit komplexní úpravou ochrany ohrožených osob před domácím násilím. Tímto zákonem došlo mimo jiné k novelizaci zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
33
Policisté tak mají k dispozici instrument zakotvený v dnešní podobě v ustanovení § 44 citovaného zákona. Jedná se o institut vykázání násilné osoby z obydlí a jeho bezprostředního okolí, za předpokladu okolností nasvědčujícím tomu, že došlo k opakovanému útoku a lze důvodně předpokládat, že se násilná osoba dopustí dalšího nebezpečného útoku, při kterém je ohrožen život, zdraví, svoboda, nebo zvlášť závažný útok proti lidské důstojnosti. Před 1. 1. 2009 policisté tento instrument využívali v poněkud složitém režimu správního řádu, nyní je praxe výrazně jednodušší. Z hlediska soukromoprávní úpravy domácího násilí nebyla tato problematika nikde zmiňována. V oblasti občanského práva došlo k velké změně přijetím nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOV), účinného k 1. 1. 2014. Zásadní ustanovení citovaného zákoníku zasahující do problematiky domácí násilí lze nalézt v části druhé týkající se rodinného práva, konkrétně jako zvláštní ustanovení proti domácímu násilí. § 751 NOV „(1) Stane-li se další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželů žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit, popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet. (2) Stejně jako v odstavci 1 lze postupovat v případě, že se jedná o manžele rozvedené, jakož i v případě, kdy manželé nebo rozvedení manželé bydlí společně jinde než v rodinné domácnosti.“ § 752 NOV „Omezení, popřípadě vyloučení práva manžela v domě nebo bytě bydlet, určí soud nejdéle na dobu šesti měsíců. Soud na návrh rozhodne znovu, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.“ § 753 NOV „Právo domáhat se ochrany proti domácímu násilí má také každá jiná osoba, která žije spolu s manžely nebo rozvedenými manžely v rodinné domácnosti.“ § 1482 NOV „Probíhá-li v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic.“
Ustanovení § 3021 NOV navíc uvádí, že se tato ustanovení budou vztahovat nejen na manžele, ale i jiné osoby, které jsou ve společném obydlí. 34
Ukotvení problematiky domácího násilí i do oblasti občanského práva se jeví nezbytným s ohledem na četnost případů domácího násilí. Právě zmiňovaná ustanovení občanského zákoníku reflektují variabilitu případů domácího násilí a umožňují jejich řešení v rámci občanského práva.
4.3 Interdisplinární spolupráce Ševčík (2011) ve své publikaci uvádí, že Pojem interdisciplinární spolupráce (přístup) k řešení případů domácího násilí zavedly Petra Vitoušová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí a Marie Šedivá, dnes čestná členka Bílého kruhu bezpečí. Byly hlavními autorkami a realizátorkami projektu Interdisciplinární přístup k řešení případů domácího násilí na komunitní úrovni, který byl realizován v letech 2003-2006 na území města Ostravy. Z platné právní úpravy v České republice vyplývají oprávnění a povinnosti v prvé řadě pro Policii ČR, intervenční centra a justici. Je však mylné se domnívat, že se tyto instituce obejdou bez další spolupráce s jinými subjekty. Podle Šedivé a kol. (2007) tedy nemohou vyvíjet svou činnost izolovaně, musí být obklopeny funkční psychosociální sítí. Podle charakteru domácího násilí lze určit, které organizace se do spolupráce zapojí, jsou nezbytné, vhodné, které budou spolupracovat plně, či volně. Především se bude jednat o organizace a instituce, které se v rámci výkonu svých kompetencí mohou setkat s případy nebo následky domácího násilí (např. policie, zdravotnická zařízení, linky důvěry, azylová zařízení). Pomoc všem ohroženým osobám domácím násilím je tedy v těchto případech prioritou, rovněž i sociální službou. Předpokladem vysoké účinnosti spolupráce jsou následující faktory: • dlouhodobá úzká spolupráce při výměně informací, • pevné kontakty mezi pracovníky všech organizací, • jasná struktura spolupracujících organizací, • průběžně koordinovaný postup všech zapojených organizací, • integrovaný systém pomoci ohroženým osobám, • dobrá informovanost o povinnostech, oprávněních a možnostech jiných organizací, • systémové řešení případných problémů ve spolupráci, • společné hledání systémových řešení při pokrývání bílých míst v oblasti služeb pro ohrožené osoby. V systému interdisciplinární spolupráce není role participujících subjektů rovnocenná, protože nejsou pro řešení případů domácího násilí vybaveny stejnými kompetencemi. Klíčová
35
je však role Policie ČR, městských a obecních policií, a OSPOD, neboť tyto instituce jsou oprávněny přímo intervenovat v rodinách.
36
5 POMOC SENIORŮM V ČESKÉ REPUBLICE V této kapitole se zaměřím na aspekty pomoci seniorům v České republice. Senioři jako osoby ohrožené domácím násilím mohou (a měly by) účinně využívat stávajících systémů pomoci osobám ohroženým domácím násilím. Je však důležité, aby o těchto možnostech vůbec věděli, resp. aby o nich věděly osoby, které jim chtějí v jejich situaci pomoci a také, aby pracovníci těchto institucí byli adekvátně připraveni na seniory jako takové. Senioři představují s ohledem na specifika vztahující se k vyššímu věku velmi specifickou klientelovou kategorii.
5.1 Problémy znesnadňující práci pomáhajícím profesím Pomoci seniorům ohroženým domácím násilím není v praxi jednoduchý úkol. Existuje celá řada limitních faktorů, které brání seniorům ohroženým domácím násilím oznámit protiprávní jednání. Pomáhající profese jsou bez těchto informací v nevýhodné pozici. Jsou tedy závislé na informacích od ohrožených osob, případně indiciích a poznatcích ze své vlastní profesní činnosti. Voňková a Huňková (2004) spatřují nejčastější důvody neoznámení trestného činu, či jinak kvalifikovaného deliktu v tom, že ohrožená osoba už předem předpokládá, že její oznámení bude neúspěšné. Často tak kryje násilnou osobu, případně hodnotí situaci jako ryze osobní záležitost. Podle Haškovcové (2004) existují předpoklady ke zlepšení situace: • vědět, že násilí existuje a znát jeho základní formy, • osvojit si základní pravidla individuální obrany, • osvojit si základní pravidla přístupu k ohrožené osobě, • vědět, kde je dosažitelná pomoc (policie, zdravotníci, sociální pracovníci, přátelé sousedi apod.), • všímat si svého okolí a snažit se zabránit hrozícímu násilí, • oznámit zjevné násilí a nebát se odkrýt i násilí skryté, • šířit elementární osvětu. Z příspěvku Gramppové Janečkové (2012) vyplývají základní dvě fáze, ve kterých se ohrožené osoby nacházejí v případech domácího násilí:
37
• ohrožená osoba neuvědomující si potřebu změny - nešťastná v rodině a domácnosti, ale nedokáže si představit, že s tím někdo něco udělá. Jakékoliv řešení odmítne, protože si nedovede představit, že by mohla udělat nějakou změnu. • fáze zvažování nutnosti změny - zažívá ambivalenci nabídky, často odmítá, že to nepůjde, ale už o tom přemýšlí. Když přistoupí na změnu, je třeba tento stav co nejdéle udržet, neboť ohrožené osoby se velmi často vracejí do násilného prostředí. Problém seniorů je, že velmi dlouho zůstávají v první fázi a často se neřídí radami pomáhajících profesí z důvodů: • osobnostních - v životě postupně stárneme, čím jsme starší, snižuje se otevřenost k novým zkušenostem, těžce se přizpůsobujeme nové situaci, čím starší je člověk, tím hůře snáší změny. • sociálních - senioři nemají dostatek finančních prostředků, ubývají jim sociální kontakty, nemají kam jít. Podle Gramppové Janečkové (2012) je základním a nejobtížnějším prvkem motivovat seniora k vystoupení z kruhu domácího násilí. Jde především o kvalitní intervenci, důvěru a poskytnutí velkého prostoru k vyprávění příběhu bez výčitek, že se ohrožený senior vrací zpět do násilného prostředí. V neposlední řadě je důležitá nabídka reálné budoucnosti.
5.2 Stav domácího násilí na seniorech v ČR a Olomouckém kraji Vyhodnocení aktuálního stavu domácího násilí na seniorech je velmi obtížný úkol. V dostupných materiálech neexistují relevantní podrobné údaje o celkové situaci v rámci této problematiky. Primární subjekty tedy Policie České republiky a Intervenční centra shromažďují data odlišně. Předně je třeba rozlišit údaje policie o vyšetřovaných trestných činech v souvislosti s domácím násilím páchaných na seniorech bez ohledu na využití institutu vykázání. Tomuto druhu trestné činnosti však Policie české republiky v rámci svých statistik nevěnuje žádnou pozornost, tudíž relevantní statistiky neexistují. Jakýmsi jediným dílčím relevantním statistickým zdrojem v České republice jsou data o domácím násilí na seniorech výhradně v souvislosti s vykázáním osob z obydlí. Tato data poskytuje policie intervenčním centrům, která zasílají Asociaci pracovníků intervenčních center, o.s. Toto občanské sdružení vydává každoročně statistické výstupy, které jsou k dispozici na jejich webových stránkách. Analýzou těchto výstupů lze získat relevantní informace o počtu ohrožených seniorů v letech 2008-2013 v souvislosti s policejním vykázáním násilné osoby z obydlí.
38
Česká republika Věk ohrožené osoby vs. vykázání násilné osoby v letech 2008-2011 Tabulka č. 2 Věk
Počet ohrožených seniorů
61-70 let
338
71-80 let
152
80 a více let
69
Zdroj: http://www.domaci-nasili.cz/Download/vek2008-2011.pdf
V tomto období bylo v souvislosti s využitím institutu vykázání ohroženo celkem 559 osob starších 61 let. V průměru se tedy do statistik v ČR „dostalo“ celkem 140 ohrožených seniorů ročně.
Česká republika vs. Olomoucký kraj - statistika Asociace pracovníků intervenčních center, o. s. - rok 2012 Tabulka č. 3
181 0 13 8 8 8 14 60 35 23 10 2 229 1 8 7 16 11 28 62 33 40 14 9 80 1 3 2 3 2 11 26 18 9 5 0 240 7 45 35 19 11 17 46 27 20 11 2 64 0 1 2 3 3 5 27 10 11 2 0 110 1 0 0 2 6 8 47 24 9 13 0 155 3 8 8 17 7 13 43 31 16 9 0 124 1 1 2 4 4 10 39 28 17 15 3 167 1 20 9 21 4 10 48 23 16 12 3 30 0 1 0 0 0 4 10 8 6 1 0 124 0 3 0 0 0 7 61 21 21 12 0 315 2 11 8 9 11 40 79 44 37 13 1 70 2 6 3 4 4 8 21 11 9 2 0 162 5 11 12 11 5 14 41 16 29 12 6 2051 24 131 96 117 76 189 610 329 263 131 26
Zdroj: http://domaci-nasili.cz/Download/statistika-cr-cely-2012.pdf [cit. dne 31.3.2014]
39
80 a více let
65-80 let
51-64 let
41-50 let
27-40 let
19-26 let
16-18 let
11-15 let
7-10 let
2-6 let
věk ohrožené osoby
0-1 let
138 165 65 111 52 95 101 101 103 26 114 252 45 99 1467
Celkový součet
131 312 0 0 58 16 85 51 98 35 8 124 313 10 20 60 29 14 82 130 38 26 65 88 0 0 29 0 42 4 61 11 4 112 295 0 0 18 0 0 30 83 112 17 61 178 0 0 23 1 49 11 42 10 2 131 382 0 0 53 16 43 27 74 5 10 109 232 0 0 33 25 28 55 152 43 11 100 41 0 0 52 16 30 45 56 10 13 114 332 0 0 41 3 44 29 99 54 10 33 51 0 0 4 8 30 10 29 1 3 124 101 3 14 29 26 94 46 63 3 7 239 668 21 112 40 7 10 124 82 39 24 52 100 0 0 24 7 5 5 49 17 8 114 338 0 0 44 3 25 6 96 42 21 1509 3431 34 146 508 157 499 525 1114 420 164
dítě
žena
Oslovených službu využilo
Oslovených službu nevyužilo
PP ostatní
PP dle § 76b bez návaznisti na vykázání
PP dle § 76b v souvisloti s vykázáním
lůžko - dnů
uživatelů na lůžku
profesních kontaktů
detí v domácnostech
domácností s dětmi
138 16 73 150 16 76 64 9 42 111 13 61 52 3 33 97 12 58 97 14 58 101 20 56 105 8 58 30 2 16 106 14 70 204 32 122 43 4 28 102 27 60 1400 190 811
muž
hl. město Praha kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj Karlovarský kraj Královehradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Vysočina kraj Zlínský
opakovaných1
počet vykázání1
ohrožená osoba
Z tabulky č. 3 vyplývá, že v roce 2012 bylo do oficiálních statistik zahrnuto celkem 157 ohrožených seniorů v ČR, z toho v Olomouckém kraji 18 (druhý nejvyšší počet v ČR po Jihomoravském kraji).
Česká republika vs. Olomoucký kraj - statistika Asociace pracovníků intervenčních center, o. s. - rok 2013
13 18 3 23 1 1 12 2 14 0 3 9 3 15 117
6 13 2 12 1 0 6 3 10 0 2 3 2 6 66
13 22 6 15 3 18 13 12 11 7 16 23 8 8 175
75 53 31 41 9 44 45 36 33 16 55 85 37 27 587
30 27 18 25 13 23 31 25 22 9 29 28 14 32 326
28 28 5 17 13 21 18 13 16 5 21 21 11 36 253
80 avíce let
51-64 let
157 9 16 5 135 1 19 13 63 1 3 0 95 11 33 36 39 0 1 1 108 2 0 0 111 0 6 5 92 2 1 0 82 6 20 13 36 0 0 0 121 0 4 1 187 4 5 6 72 1 1 2 103 2 5 3 1401 39 114 85
65-80 let
41-50 let
15 19 14 7 6 14 14 11 11 2 13 12 9 25 172
27-40 let
48 64 7 115 5 3 29 7 59 0 9 26 15 28 415
19-26 let
153 103 50 73 24 79 102 49 88 28 71 79 55 101 1055
16-18 let
muž
47 108 13 16 14 28 35 45 6 10 59 104 29 1 515
11-15 let
dítě
83 6 99 2 17 61 25 23 32 7 78 13 2 54 502
7-10 let
oslovených službu využilo
17 24 1 3 3 14 23 4 11 3 20 15 4 4 146
2-6 let
oslovených službu nevyužilo
73 52 33 26 19 59 50 44 47 8 43 33 27 60 574
0-1
PP ostatní
536 0 0 262 0 0 87 0 0 200 0 0 92 0 0 380 0 0 287 0 0 48 0 0 325 0 0 62 0 0 65 7 177 500 34 145 133 0 0 203 0 0 3180 41 322
žena
PO dle § 76b bez návaznosti na vykázání
149 165 64 110 32 118 121 75 67 38 123 182 87 89 1420
PO dle § 76 b v souvislosti s vykázáním
82 80 36 66 17 62 59 52 39 19 73 95 43 50 773
lůžko dnů
dětí v domácnostech
22 24 8 13 3 11 12 22 10 5 7 20 8 23 188
uživatelů na lůžku
domácnost s dětmi
155 128 63 97 41 113 108 94 84 39 115 156 73 101 1367
profesních kontaktů
opakovaných
hl.město Praha kraj Jihomoravský kraj Jihočeský kraj Karlovarský kraj Královehradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský rkaj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Vysočina kraj Zlínský
počet vykázání
Tabulka č. 4
21 4 17 7 12 3 4 0 7 0 14 2 15 3 15 1 5 2 1 0 13 1 10 1 8 2 14 8 156 34
Zdroj: http://domaci-nasili.cz/Download/APIC%20web%202013.pdf/ [cit. dne 14.4.2014]
V roce 2013 bylo v rámci oficiálních statistik evidováno celkem 190 ohrožených seniorů v ČR, z toho v Olomouckém kraji 16. Komparací dat z let 2008 až 2013 je zřejmý nárůst případů ohrožených seniorů domácím násilím v České republice, naopak v Olomouckém kraji je zaznamenán mírný pokles. Zdá se, že z celkového počtu 2051 ohrožených osob v ČR v roce 2012 a 1988 ohrožených osob v roce 2013 jsou údaje o ohrožených seniorech zanedbatelné. S ohledem na výše rozebírané důvody latentnosti těchto případů jsou však údaje o ohrožených seniorech jakousi špičkou ledovce, ve skutečnosti mohou být tato data několikanásobně vyšší.
40
II. P R A K T I C K Á Č Á S T
41
6 METODOLOGIE VÝZKUMU V této části diplomové práce se zaměřím na metodologii výzkumu, tedy definici a popis použitých výzkumných metod, dále budu specifikovat výzkumné cíle, včetně prostředků k jejich dosažení.
6.1 Definice kvalitativního výzkumu V diplomové práci jsem s ohledem na zvolené téma zvolil kvalitativní výzkum, který dle Hendla (2008) používá hloubkové studium jednotlivých případů, různé formy rozhovorů a v neposlední řadě kvalitativní pozorování. Právě pro případy domácího násilí na seniorech, ve valné většině kriminální případy, rovněž použiji Hendlovo přirovnání kvalitativního výzkumníka k detektivovi, který vyhledává a analyzuje všechny informace, které mohou přispět k vysvětlení výzkumných otázek a provádí závěry prostřednictvím dedukcí a indukcí. S kvalitativním výzkumem souvisí několik základních přístupů - případová studie, etnografický výzkum, zakotvené teorie a fenomenologický výzkum. Pro vlastní šetření v rámci této diplomové práce jsem se rozhodl pro realizaci případové studie, resp. práci s kazuistikou.
6.2 Cíl výzkumu, výzkumná metoda a vzorek Hlavním cílem diplomové práce je prostřednictvím výzkumného šetření formou expertního interview zjistit názory a pohled odborné veřejnosti na dané téma v ČR. Dílčími cíly výzkumu práce je analyzovat životní příběhy seniorů ohrožených domácím násilím, včetně způsobu jejich následného řešení, jakož i nalezení shody, podobnosti, či rozdílnosti a vyvození závěru.
Ke splnění cíle výzkumu tedy využiji metod: •
případová studie (kazuistika),
•
rozhovor (interview),
•
studia dokumentů (produktů policejní činnosti),
•
expertní interview.
„Kazuistika je systematické zkoumání jednotlivce prostřednictvím pozorování a rozhovoru, umožňující detailní poznávání chování, vývoje a rozvoje jeho osobnosti.“
42
(Musilová 2002, s. 10). Jedná se o metodu neexperimentální.
Dle Hendla (2008) jde
v případové studii, resp. kazuistice o detailní studium jednoho, či několika málo případů. Výzkumník sbírá množství dat od jednoho, či více jedinců, přičemž usiluje o zachycení složitostí jednotlivých kauz, včetně vztahových souvislostí v jejich celistvosti. Pro účely kvalitního zpracování praktické části disponuji dostatečně velkým rezervoárem případů z policejní činnosti. Případům domácího násilí se profesně věnuji od roku 2007, kdy byl zakotven institut vykázání v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Dne 26. - 27. 8. 2009 jsem získal osvědčení o absolvování odborného kurzu školení policistů/metodiků - lektorů „Řešení případů se znaky domácího násilí DN“ a byl jsem na Krajském ředitelství Policie České republiky Olomouckého kraje (dále jen krajské ředitelství) pověřen činností krajského metodika a lektora domácího násilí. Od prvního dne účinnosti citovaného zákona jsem se osobně podílel na vykázání osob z obydlí a práci s ohroženou osobou v rámci tehdejšího služebního zařazení na Obvodním oddělení Policie České republiky ve Šternberku. Dnem 1. 1. 2010 již v nové pozici na krajském ředitelství, jsem obdržel mandát ke kompletní koordinaci všech policejních činností v rámci domácího násilí v Olomouckém kraji. Má lektorská a metodická činnost spočívá v následujících parametrech: •
Organizace a zabezpečení školení (prvotní a opakované) všech policistů v rámci krajského ředitelství. Tato školení jsem prováděl s Mgr. Drahomírem Ševčíkem (zástupcem ředitelky Střediska sociální prevence Olomouc).
•
Materiální a logistické zabezpečení policistů (formuláře, vzory, webové stránky, online telefonická podpora).
•
Aktivní účast na seminářích, workshopech a konferencích v rámci domácího násilí.
•
Správa databáze všech případů domácího násilí v Olomouckém kraji
•
Rozvoj interdisciplinární spolupráce s dalšími pomáhajícími organizacemi (BKB, intervenční centra, státní zastupitelství)
Při zpracování případové studie hraje důležitou roli metoda poznání, konkrétně metoda rozhovoru. Pomocí rozhovoru tak k jednotlivým případovým studiím získáváme největší množství informací. Musilová (2002) ve své publikaci považuje rozhovor jako nástroj určený k poznání šetřeného subjektu. Pomocí rozhovoru můžeme získat informace ohledně průběhu situace, která je předmětem našeho výzkumu. V případové studii se nejčastěji využívá strukturální
43
standardizovaný rozhovor, který je charakteristický pokládáním předem připravených a formulovaných otázek. Čtenář tak v diplomové práci obdrží detailní informace o reálných událostech, které ho mohou vést k porozumění a rozeznání tohoto protispolečenského jevu. Informace k jednotlivým kauzám byly zjištěny Policií ČR v rámci jejich činnosti. Zdrojem informací jsou v tomto případě paměťové stopy. Tyto stopy podle Strause (2012, s. 89) „vznikají určitým odrazem (vjemem) ve vědomí člověka, na kterého působí organické nebo anorganické prostředí.“ K zjištění a zajištění paměťových stop se nejen v policejní praxi využívá výpovědi, vysvětlení a výslechy osob. Vždy se jedná o formu rozhovoru. Výslech může být ve specifických kauzách poměrně složitým procesem. Právě případy násilného charakteru, vyžadují kvalitní přípravu pro výslechy ohrožených, násilných osob a svědků. „Výslech je kriminalistická metoda, kterou na základě zákonem stanovených podmínek získávají orgány činné v trestním řízení výpověď osoby o skutečnostech, které vnímala svými smysly a které jsou právně a kriminalisticky relevantní pro objektivní zjištění a objasnění věci.“ (Chmelík a kol., 2005, s. 160) V daném případě jsem provedl primárně interview s konkrétními policisty, kteří hovořili a následně prováděli výslechy osob níže uvedených kauz, zajišťovali důkazy a shromažďovali materiály k řádnému objasnění věci. Využití této techniky bylo v dané věci nejvýhodnější. Podle Musilové (2002) je totiž interview ekvivalentem k pojmu rozhovor, znamená „vzájemný pohled“ vystihující poziční charakteristiku interpersonální situace při užití této techniky „face to face“. Z desítek případů prověřovaných Policií ČR bylo pouze několik způsobilých splnit náročné požadavky. Není vždy pravidlem, že se policistovi podaří nashromáždit a pamatovat si informace, které by vedly k detailnímu popisu geneze případu. S ohledem na citlivost tématu diplomové práce, věk ohrožených osob a možnost obnovení negativních zážitků, byl pouze jeden respondent (ohrožená osoba) přístupný k rozhovoru. Studium dokumentů bylo provedeno v konkrétních policejních spisech a spisech vedených v intervenčním centru. Dokumenty dle Musilové a Musila (2001) mají velký poznávací význam při zkoumání edukační reality. Jejich studium je vnímáno jako jeden z hlavních zdrojů objektivních informací o společenských poměrech a podmínkách (společenské struktury, sociální procesy, funkce a další jevy). Expertní interview je speciální formou interview a představuje nedílnou součást praktické části diplomové práce. Pro toto expertní šetření jsem zvolil techniku polostandardizovaného rozhovoru, pro který dle Musilové (2002, s. 17) „bývá připraven 44
pevný seznam otázek, který nemá být měněn. Zato pořadí otázek, jejich formulací a požadavek na rozsah odpovědí, stanovuje tazatel v průběhu rozhovoru.“
45
7 KAZUISTIKY Jednotlivé případové studie jsou uspořádány do logické struktury - popis případu, charakteristika ohrožených osob, trestní oznámení a závěr. Jména osob jsou smyšlená, místo spáchání trestných činů rovněž není specifikováno s ohledem na zachování anonymity a zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který jasně specifikuje ochranu osobních údajů. „Zákon upravuje ochranu osobních údajů o fyzických osobách, práva a povinnosti při zpracování těchto údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje jejich předávání do jiných států. Zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby, pokud tento zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Zákon se vztahuje na veškeré zpracovávání osobních údajů, ať k němu dochází automatizovaně nebo jinými prostředky.“
Tento díl praktické části diplomové práce je tvořen čtyřmi kazuistikami domácího násilí na seniorech. Zkoumaný vzorek tvoří šest seniorů ve věku od 66 do 71 let a čtyři další osoby přímo spojené s jednotlivými případy (násilné osoby).
KAZUISTIKA Č. 1 - Transgenerační domácí násilí (případ Policie ČR) Stručná charakteristika případu Paní Věra a pan Pavel se v roce 1977 stali manželi. V průběhu manželství se narodil syn Jan. Z počátku se jevila rodina jako nekonfliktní, oba rodiče řádně pracovali, syn byl zajištěn citově i materiálně. Chlapec však od počátku školní docházky vykazoval pouze podprůměrné výsledky s určitými znaky problémů v chování. Po ukončení povinné školní docházky syn zůstává v bytě rodičů, beze snahy pokračovat ve studiu. Oba rodiče tolerují jeho nezaměstnanost, sklony k požívání alkoholu a dokonce začínající agresivitu Jana vůči členům domácnosti. Toto Janovo jednání eskaluje v roce 2013 a delikt musí řešit Policie České republiky. Charakteristika paní Věry a pana Pavla - ohrožených osob Paní Věra je ve starobním důchodu, v době spáchání deliktu jí bylo 66 let. Má středoškolské vzdělání, většinu produktivního života pracovala ve zdravotnictví. Společně s manželem a syny žije ve čtyřpokojovém bytě v panelovém domě. Nemá žádné koníčky ani aktivity, se sousedy komunikuje pouze příležitostně.
46
Pan Pavel je rovněž ve starobním důchodu, v době Janova posledního ataku mu bylo 69 let. Je středoškolsky vzdělán, zaměstnaný byl ve státní správě. Odchodem do starobního důchodu omezil styky s okolním světem, jediným zájmem je rybolov. V průběhu života dokázali uspořit peníze, z důchodu a finančních rezerv pokrývají chod domácnosti a „potřeby“ syna. Trestní oznámení ohrožených osob Na obvodní oddělení Policie České republiky v místě bydliště se dostavují v pátek kolem 22 hodiny. Službukonající policista dozorčí služby přijímá oznámení o napadení manželů synem Janem. Po vyslechnutí základních informací policista kvalifikuje Janovo jednání jako podezření z domácího násilí a manžele přebírá výjezdový orgán, který pokládá další otázky v rámci podání vysvětlení. Paní Věra, na rozdíl od pana Pavla, příliš nekomunikuje a snaží se synovo jednání v určitých chvílích omlouvat. Pan Pavel však trvá na oznámení a společně s policistou vysvětlují paní Věře nutnost řešení situace. Policista tedy přistupuje k neprocesní výpovědi pana Pavla za přítomnosti paní Věry. Z výpovědi vyplývá, že starší syn Jan již déle jak pět let verbálně napadá oba své rodiče, před 18 měsíci poprvé fyzicky napadl matku fackami. Společným jmenovatelem těchto ataků byl Janův nedostatek peněz na alkohol. Fyzické a verbální napadání se stupňovalo, v posledním roce již fyzicky napadal otce i matku fackami, údery pěstmi, nezřídka i kopy po celém těle. Tyto ataky provázely výhrůžky zabitím, pokud mu nebudou dávat peníze. Vzhledem k tomu, že syn vyžadoval několik tisíc korun měsíčně, museli rodiče občas použít finanční prostředky z úspor, neboť oba důchody na celkové náklady rodiny nestačily. Dále bylo zjištěno, že syn Jan oběma rodičům odpíral spánek, nutil je k různým úsluhám, nutil je několikrát za noc k přípravě jídla a pití. Pokud doma nebylo pivo, nebo jiný alkohol, musel jej jeden z rodičů v noci někde sehnat. Když se díval na televizi, nesměli ho vyrušovat jakoukoliv činností v domácnosti. Nesmělo se prát, vysávat, splachovat a sprchovat. Rodiče se naučili respektovat synovo nařízení, přesto si syn našel důvod otce, nebo matku verbálně, či fyzicky napadnout za sebemenší „prohřešek“. Důvodem příchodu na Policii ČR byl poslední incident, kdy Jan napadl matku verbálně a fyzicky pěstmi do zad a způsobil jí mnohačetné podlitiny. Rovněž ji povalil na pohovku a vyhrožoval jí zabitím. Matka připravila jídlo, které synovi nechutnalo, proto se rozhodl řešit situaci tímto způsobem. Oba rodiče deklarují velké obavy z dalšího eskalujícího jednání syna a chtějí jej umístit do psychiatrické léčebny.
47
Postup Policie České republiky Bezprostředně po nahlášení incidentu je službukonajícím policistou konstatováno, že se v dané věci jedná o domácí násilí, neboť jsou splněny všechny obligatorní znaky. Za využití pomůcky SARA DN (česká adaptace mezinárodně používané metody SARA Kropp a kol. 2005) je vyhodnocena vysoká míra rizika pro ohrožené osoby a je rozhodnuto o vykázání Jana z obydlí a přilehlého okolí domu na 10 dnů. Jan je policisty zajištěn v místě bydliště a převezen na služebnu. Zde je vyzván k podání vysvětlení, ve kterém uvádí, že na svém chování vůči rodičům neviděl nic špatného. Popírá, že by rodičům v minulosti způsobil nějaká zranění, rodiče si za vše mohli sami, neboť jej neposlouchali, nebo odmlouvali. Souběžně s vykázáním je zahájeno trestní řízení pro podezření z trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odstavce 2 písmene c), písmene d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. V průběhu trestního řízení jsou přibráni znalci z oboru klinické psychologie a psychiatrie k vyšetření duševního stavu ohrožených osob. U obou rodičů je zjištěna posttraumatická stresová porucha, naučená bezmocnost, dlouhodobé žití v patologickém prostředí, které vnímali jako normální. V souladu se zákonem na ochranu před domácím násilím a souvisejícími právními předpisy (z. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) byl případ postoupen také intervenčnímu centru pro osoby ohrožené domácím násilím, kde byla manželům nabídnuta další odborná pomoc. Využili zejména psychologické péče, která jim pomohla vyrovnat se s obtížnou životní situací, včetně závažné nemoci syna. Cenné pro ně byly také rady z oblasti sociálně – právní týkající se společného bydlení se synem a sociálních dávek. Vzhledem k tíživé finanční situaci způsobené dlouhodobým domácím násilím, jehož součástí bylo také ekonomické vydírání, oba manželé přivítali také rady a informace týkající se dluhové problematiky. Možnost další institucionální ochrany před domácím násilím, kterou může nařídit soud, rodiče nevyužili, protože syn byl dlouhodobě hospitalizován v psychiatrické léčebně. Závěr sledovaného případu Rovněž je přibrán znalec z oboru psychiatrie za účelem zkoumání duševního stavu obviněného Jana. Znaleckým zkoumáním je u Jana diagnostikována závažná duševní porucha - paranoidní schizofrenie, která vyžaduje okamžité psychiatrické léčení. S ohledem na zjištěné skutečnosti, nemohl obviněný v době páchání násilných deliktů na rodičích rozpoznat nebezpečnost svého jednání a ovládat jej. Policie ČR tedy trestní stíhání zastavuje. 48
KAZUISTIKA Č. 2 - Transgenerační domácí násilí (případ Policie ČR) Stručná charakteristika případu Paní Alena a vnuk Jiří žijí ve společné domácnosti. Babička jej získala v jeho 14 letech do výchovy po smrti rodičů v důsledku autonehody. I přes rozdíl dvou generací bylo počáteční společné soužití bezproblémové. V souvislosti s dospíváním vnuka se objevují počáteční problémy, které eskalují v roce 2013 opakovaným fyzickým napadením babičky. O situaci v domácnosti se dozvídá Policie ČR z hlášení o úrazu z nemocnice. Charakteristika paní Aleny - ohrožené osoby Paní Alena je starobní důchodkyně, v době spáchání posledního deliktu jí bylo 68 let. Ovdověla před pěti lety. Žije v malém rodinném domu v blízkosti okresního města. Má středoškolské vzdělání, do roku 1989 pracovala ve státním podniku jako technickohospodářský pracovník. Do roku 2005 pracovala v soukromé firmě, která však zkrachovala a do důchodu pracovala převážně brigádnicky. Po smrti dcery se začaly objevovat psychické potíže a do důchodu byla vedena na úřadu práce jako nezaměstnaná. Trestní oznámení Na obvodní oddělení zasílá ošetřující lékař hlášení o úrazu. V hlášení však nejsou relevantní informace k zahájení úkonů v trestním řízení a policie tak kvalifikuje jednání vnuka jako přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písmene c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Po předvolání se paní Alena dostavuje na obvodní oddělení k podání vysvětlení. Po řádném poučení paní Alena sděluje policistovi, že upadla na schodech a způsobila si hematomy v obličeji, na zádech a zlomeninu malíčku pravé ruky. Na dotaz policisty, proč uvedla ošetřujícímu lékaři do hlášení o úrazu napadení vnukem, paní Alena nedokáže odpovědět. Po chvíli paní Alena začne plakat, policista přerušuje výslech a přivolává policistku, která je důkladněji seznámena a proškolena s problematikou domácího násilí. Na přání paní Aleny zůstává v místnosti pouze policistka, která se snaží „rozmluvit“ paní Alenu cílenými otázkami na genezi všech událostí od společného sdílení domácnosti paní Aleny s vnukem do současnosti. Policistka zahajuje nejprve rozhovor mimo protokol, aby vše později zadokumentovala v souladu se zákony a interními předpisy. Paní Alena začíná příběh ještě před datem autonehody její dcery a zetě. Sděluje, že rodina dcery žila ve vedlejší obci a pravidelně, minimálně jednou týdně ji a jejího manžela navštěvovali v jejich domě. V rodině se neobjevovaly jakékoliv náznaky konfliktů. Zlom 49
nastal po smrti manželského páru. V té době již byla sama a musela se postarat o vnuka. Po všech formálních náležitostech začalo společné soužití paní Aleny s vnukem Jiřím. V domě měl Jiří svůj pokoj, babička se postarala o všechny běžné záležitosti, aby vnuk mohl řádně chodit do školy. V této době čelila psychickým obtížím, které řešila návštěvami u psychologa. Dva roky po autonehodě v 16 letech nastupuje Jiří na střední školu v nedalekém okresním městě. V novém prostředí a s novými kamarády se postupně mění jeho chování, které souvisí i s jeho pubertou. Paní Aleně se nelíbí jeho pozdní příchody ze školy, komunikace a styl oblékání. Snaží se vnukovi vnutit své představy, jak by měl jeho život vypadat. Z počátku působí na vnukovy city: „Kdyby to viděla maminka a tatínek, jak chodíš oblečený.“ Postupem času však tato metoda nefunguje, chybí tzv. tvrdá ruka a vnuk poznává, že se stejně nic nestane. Paní Alena se přesto snaží nějak vnuka ovlivňovat. V pololetí druhého ročníku střední školy zjišťuje paní Alena, že vnuk polevil v učení a výsledky jsou podprůměrné. Následují výčitky a první verbální výpad vnuka. Paní Alena dostává odpověď: „Co ti je do toho jak se učím, starej se o sebe a nestarej se o mě. Nebudeš mi říkat, co mám dělat.“ Od této chvíle se mezi oběma omezuje komunikace, Jiří si dělá prakticky, co chce. Paní Alena by chtěla situaci řešit, ale nechce o vnuka přijít i kvůli zesnulým rodičům. Po dovršení 18 let věku se Jiří chodí do domku babičky pouze najíst a pro peníze, někdy se neukáže tři dny. Babička neví, kde přespává a co dělá, jak prospívá ve škole a zda tam ještě chodí. V této chvíli se paní Alena znovu rozpláče a nechce policistce sdělovat další podrobnosti. Na pozdější dotaz, zda ji vnuk někdy fyzicky napadl, pouze kývne hlavou a sděluje, že ji v posledním půlroce napadá pořád častěji. Nechce se však blíže zmiňovat o intenzitě napadání, neguje závažnější napadání a způsobená zranění. Sděluje, že je to jinak hodný chlapec, pečuje o ni a je ráda, že s ní bydlí. Policistka sděluje, že si myslí, že je paní Alena delší dobu obětí domácího násilí a měla by situaci řešit, kvůli sobě a vnukovi. Nabízí ji pomoc a předává kontakty na intervenční centrum a nonstop linku bezpečí. Policistka získává důvěru a paní Alena sděluje, že vnuk ji často napadá hrubými nadávkami, urážkami a ponižuje ji. Fackuje ji a strká do ní, několikrát upadla: „Víte, on má hroznou sílu, mám z něj strach.“ Napadení vždy skončí nějakým hematomem, nikdy však nevyhledala lékařskou pomoc. Navíc si hrubým způsobem vynucuje vydávání peněz a paní Alena má co dělat, aby utáhla domácnost. Myslí si, že vnuk potřebuje peníze na drogy, proto někdy vůbec nepřijde domů. 50
Poslední incident se odehrál na chodbě domu, kdy chtěl vnuk peníze, které paní Alena neměla při sobě. Vnuk ji povalil na zem a kopal ji po celém těle. Přitom si zlomila malíček. Až vnuk odešel z domu, přivolala si lékařskou pomoc, posádce sanitky však sdělila, že spadla ze schodů. Z uvedeného důvodu nebyla vyrozuměna Policie ČR. Na urgentním příjmu uvádí lékaři, že byla napadena vnukem, ten zasílá hlášení Policii ČR. Postup Policie ČR Po podání vysvětlení konstatuje policistka, že se v dané věci jedná o dlouhodobé eskalující násilí vnuka vůči své babičce. Ačkoliv jsou splněny všechny obligatorní znaky domácího násilí, policisté nevyužívají institutu vykázání osoby z obydlí. Od posledního nejhoršího incidentu uplynulo totiž 12 dnů a již dospělý vnuk se od té doby doma neukázal. Přesto je věc postavena do trestně-právní roviny a na základě zjištěných skutečností je zahájeno trestní řízení pro podezření z trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odstavce 1, odstavce 2 písmene d) v souběhu s trestným činem ublížení na zdraví dle § 146 odstavce 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Po provedení nezbytných procesních úkonů a opatření dalších důkazů (výpověď souseda) je Jiří policisty zadržen ve škole. Následuje výslech, ve kterém uvádí, že na tom co dělal, nevidí žádný problém:„Nevím, co řešíte, nic jsem jí nedělal a pokud se někdy něco stalo, měl jsem na to právo. Bába mě furt sekýrovala, tak jsem ji trefil. Peníze mi stejně dávala sama. Neměla se mi srát do života.“ V průběhu trestního řízení jsou přibráni znalci z oboru klinické psychologie a psychiatrie k vyšetření duševního stavu paní Aleny. Znalci nezjišťují sklony ke zkreslování výpovědi, ale tendence některé záležitosti bagatelizovat a zamlčovat z obavy ze samoty a ztráty vnuka. Diagnostikovány jsou rovněž symptomy naučené bezmoci, omlouvání agresora, posttraumatické stresové poruchy a reaktivní depresivní poruchy – reakce na špatné zacházení. Závěr sledovaného případu Rovněž je přibrán znalec z oboru psychiatrie za účelem zkoumání duševního stavu obviněného Jiřího. Znaleckým zkoumáním není zjištěno, že by trpěl duševní poruchou, projevily se však sociálně maladaptivní rysy a emoční nestabilita. Je schopen chápat smysl trestního řízení a je příčetný. Rovněž byly u Jiřího zjištěny drogové experimenty. Jiří je tedy i nadále trestně stíhán pro shora uvedené trestné činy, již dříve nebyl akceptován návrh na vzetí obviněného do vazby.
51
KAZUISTIKA Č. 3 - Partnerské domácí násilí (případ Policie ČR) Stručná charakteristika případu Pan Václav a paní Ludmila se seznámili v roce 1999 ve firmě, kde pracovali. Ludmile bylo 43 let a byla delší dobu rozvedená, 58letý Václav byl naopak ženatý. Mezi nimi byl tedy patnáctiletý věkový rozdíl. Všechny jejich děti z prvních manželství již dosáhly 20 let věku. V roce 2000 se po roční známosti stali manželi a žili v rodinném domku Václava. Zlom v jejich partnerském soužití přichází po několika letech důchodu Václava, stejně tak při prvních závažnějších zdravotních obtížích, které jej limitují v běžném způsobu života. Od této chvíle se mění celkový přístup Ludmily k Václavovi. Na podzim roku 2012 oznamuje jedna z jeho dcer na obvodní oddělení Policie ČR podezření z týrání otce. Charakteristika pana Václava - ohrožené osoby Paní Václav je starobní důchodce, v době spáchání posledního deliktu mu bylo 71 let. Žije s manželkou Ludmilou a jejím dospělým synem Jiřím v rodinném domě na vesnici. Má vysokoškolské vzdělání, od roku 1995 pracoval ve středním managementu větší firmy. V roce 1999 se zamiloval do mladší kolegyně Ludmily a opustil manželku s dcerami. Obě dcery z manželství již měly své rodiny a bydlely v nedalekém městě. Vzhledem k okolnostem rozchodu otce a matky se téměř dcery přestaly s otcem stýkat. Udržovali pouze několikrát do roka telefonický nebo korespondenční kontakt formou SMS zpráv. Václav trpí revmatoidní artritidou a od roku 2009 jeho obtíže progredují. Dochází ke zvýšení bolestivosti kloubů, zejména drobných kloubů rukou, ale i kyčelních a ramenních kloubů. Zhoršuje se pohyblivost celého těla, typická je ranní ztuhlost rukou, také zvýšená únava, porucha spánku a úbytek na váze. Trestní oznámení V prosinci 2012 se dostavila na obvodní oddělení Policie ČR jedna z dcer pana Václava, aby učinila trestní oznámení pro podezření z týrání jejího otce. Podstatou oznámení byly skutečnosti, se kterými se otec dceři telefonicky svěřil. Vyjádřila obavu o zdraví otce a jeho majetek. Vzhledem k tomu, že dcera nedisponovala pro policii dostatečně relevantními informacemi, akceptovala žádost policie a dostavuje se i s otcem druhý den k podání vysvětlení. Po předchozí domluvě je na danou hodinu připraven policista, který se zabývá násilnou trestnou činností. Pan Václav přes počáteční rozpaky začíná spontánně vypovídat, cítí podporu od dcery.
52
Manželství pana Václava a Ludmily nevykazovalo od počátku nějaké anomálie: „Zamiloval jsem se do ní a všechno jsem opustil, byla to láska na první pohled. Myslím, že se do mě zakoukala také.“ První náznaky nesouladu v partnerském soužití se objevily po odchodu Václava do starobního důchodu. Ludmila špatně nesla, že je Václav neustále doma a ona musí chodit do práce: „Nic neděláš, jenom se tady válíš.“ V této době se do domku přistěhoval syn Ludmily Jiří, který po rozvodu neměl kde bydlet. Ludmila si to prosadila přes slabý odpor Václava. Václav si od první chvíle s Jiřím „nesedl“, Jiří jej z počátku zcela ignoroval. Ludmila se více starala o potřeby syna a s Václavem prakticky přestala trávit volné chvíle. Objevují se první nadávky „Jsi starej blbec, k čemu tě já potřebuju“, ponižování „nejsi k ničemu“, které se stupňují se zhoršováním příznaků Václavovy nemoci. Omezuje se jeho pohyblivost, a je prakticky závislý na Ludmile primárně, co se stravy týče. Ludmila vyžaduje stále více peněz, které dává i synovi, Václavovi z důchodu zůstává pouze velmi malá část. Od roku 2010 přebírá vše do svých rukou Ludmila, se synem dělají Václavovi různé naschvály. Stalo se, že mu např. schovávala léky, schválně mu dávala studené jídlo, odpírala mu sledovat televizi, svítit ve svém pokoji „Budeš tady po tmě, kdo si myslíš, že bude platit elektriku.“ Její syn však mohl prakticky všechno, i když přispíval na chod domu zanedbatelnou částkou. Václav se stahuje do ústraní, díky svému zdravotnímu handicapu nemá sílu na jakýkoliv odpor. Na jaře 2012 mu Ludmila a Jiří oznamují, že by bylo dobré přepsat dům na Ludmilu „Stejně se o vše starám já, živím Tě a nechci přijít o střechu nad hlavou, až natáhneš bačkory a dům zdědí tvoje holky.“ Václav kategoricky odmítá a Ludmila s Jiřím vyvíjí stále větší psychický nátlak. Nadávky, urážky a ponižování jsou na denním pořádku. Ludmila neustále trvá na svých požadavcích a dokonce navrhuje, aby se Václav odstěhoval na vejminek. Když i toto Václav odmítá, Ludmila se o něj přestává starat. Václav nemá zajištěnu kvalitní stravu, znatelně ubývá na váze, stejné oděvy nosí i několik týdnů. Václav o situaci v domě s nikým nehovoří, ani dcerám se nesvěřuje, ačkoliv se ho po telefonu dotazovaly na jeho zdravotní stav. Situace eskaluje v listopadu 2012, Václav má zakázáno topit ve své místnosti, Ludmila mu dovoluje pouze temperovat. V této době se dceři v telefonním hovoru svěřuje Václav s tím, že by chtěl jít bydlet do domova důchodců, má strach z toho co přijde a situace v domě je pro něj již neúnosná. Žádá dceru o pomoc. Uvádí, že jeho žena a její syn mají vše perfektně promyšleno, jak ho dostat z domu a připravit jej o majetek. 53
Postup Policie ČR Po podání vysvětlení konstatuje policista, že se v daném případě jedná o dlouhodobé, zejména psychické týrání pana Václava. Úbytek na váze a zdravotní komplikace mohou mít přímou souvislost s prožíváním neblahé situace v domě. Jsou splněny všechny obligatorní znaky domácího násilí, policista za využití pomůcky SARA DN vyhodnocuje vysokou míru ohrožení a rizika dalšího útoku a rozhoduje o vykázání paní Ludmily z domu a přilehlého okolí v okruhu 150 metrů od obydlí na dobu 10 dnů. Policisté předávají potvrzení o vykázání včetně poučení paní Ludmile přímo v zaměstnání. Paní Ludmila je evidentně překvapena, přesto respektuje výzvu policisty a vydává klíče od domu. Proti vykázání si ihned podává námitku a následuje policistu do služebního vozidla k řádnému objasnění věci na policejní služebně. Paradoxně zůstává v domě bez využití institutu vykázání Jiří, pan Václav totiž roli násilné osoby přisoudil výhradně své manželce. S ohledem na nedostatek relevantních informací nepřistoupil policista k vykázání Jiřího z domu. Vznikla tedy zvláštní situace, která byla řešena přímo s dcerou Václava. Policista nastínil tři varianty řešení situace s ohledem na setrvání Jiřího v domě. 1. pan Václav se vrátí do domu s vědomím, že tam bude Jiří a nikdo nepredikuje jeho reakci na vykázání matky z domu, 2. o ubytování pana Václava a jeho péči se postará někdo z rodiny do vyřešení situace, 3. ubytování pana Václava, jeho péči a řešení situace bude řešit příslušný odbor při Městském úřadu. Po důkladném zvážení možností dcery se pan Václav s dcerou přiklánějí k variantě č. 1 s tím, že budou v pravidelném telefonickém kontaktu. Rovněž dcera deklaruje zajištění stravy, zdravotnického vyšetření, spolupráci s intervenčním centrem a vyřešení celé situace. Kauza je řešena dále v trestně-právní rovině, přičemž na základě zjištěných skutečností jsou zahájeny úkony v trestním řízení pro podezření z trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odstavce 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. S ohledem na možnou trestní sazbu je celá kauza věcně příslušná službě kriminální policie a vyšetřování. Závěr sledovaného případu Paní Ludmila se podrobuje výslechu, ve kterém doznává jednání, které je jí kladeno za vinu. Popírá však, že by chtěla záměrně manžela připravit o movitý, či nemovitý majetek: „Manžel si vymýšlí, to není pravda. Sice jsem mu několikrát řekla, že by mohl přepsat dům na mě, když tam tak dlouho bydlím, ale nikdy se k tomu neměl. Měla jsem strach, že zůstanu 54
na ulici, možná i trošku tlačila, ale to bylo všechno proto, abych nepřišla o střechu nad hlavou.“ Dále bagatelizuje své jednání: „Manžel je poslední roky mrzout, nic s ním není, nic nedělá, ani nemůže. Já abych se o všechno starala sama. Sám si za to může, je už starej, nedělala jsem mu nic nenormálního. Ani to jídlo si není schopen udělat.“
KAZUISTIKA Č. 4 – Transgenerační domácí násilí (případ intervenčního centra) Stručná charakteristika případu Manželé Lumír a Lýdie se vzali před 40 lety. Po dvou letech manželství se jim narodil syn René a za dalších pět let dcera Šárka. Hned po svatbě spolu začali bydlet v družstevním bytě činžovního domu, který v roce 1991 odkoupili do osobního vlastnictví. Charakteristika pana Lumíra a paní Lýdie - ohrožených osob Pan Lumír je důchodce a prakticky celý život pracoval jako voják z povolání. Vzhledem ke svému povolání byl často mimo domov, většinu času strávil na posádce. Rodině tak věnoval velmi málo času, existovala období převelení k jinému útvaru a mimo domov býval i několik týdnů v různých periodách. Paní Lýdie pracovala jako učitelka na 1. stupni na místní základní škole. Chod domácnosti byl tedy převážně v jejích rukách. Dá se říct, že byla rodina ekonomicky zabezpečena. Charakteristika pana Reného - násilné osoby Už v dětství se syn René vymykal kolektivu vrstevníků, ve škole měl pomalejší tempo, těžko se začleňoval do kolektivu, spíše se ho stranil. Situace vyvrcholila vstupem syna na střední odborné učiliště, kde se stal terčem šikany. Toto složité životní období syn překonal s podporou svých rodičů a po zdárném ukončení odborného učiliště začal pracovat jako kuchař. V každém zaměstnání vydržel maximálně pár týdnů. Po celou dobu ho rodiče podporovali, poskytovali mu ubytování, stravu a přispívali mu pravidelným kapesným na každodenní útratu. Postupem času se René začal domů vracet častěji opilý a po rodičích si vynucoval další a další finanční částky. Zpočátku se tak dělo pod psychickým nátlakem, kdy rodičům za účelem získání peněz nadával, vyhrožoval jim, snažil se v nich vyvolat pocit strachu, aby mu nějaké peníze vydali. Později začal syn užívat alkoholické nápoje každodenně, vracel se domů značně opilý a ve stavu opilosti se choval agresivněji než obvykle. Po návratu
55
z hospody téměř vždy ničil vybavení domácnosti a vulgárně rodiče urážel. Vykřikoval, že nenávidí sebe, celý svět i všechny lidi. Postup Policie ČR Při synových agresivních stavech volali rodiče vždy Policii ČR. Ta však situaci většinou vyřešila domluvou a v několika případech věc předala k řešení přestupkové komisi. Tato opatření se však míjela účinkem a situace se nadále zhoršovala. René přestal pracovat, neevidoval se na úřadu práce, nepobíral dávky pomoci v hmotné nouzi, neplatil zdravotní a sociální pojištění. Úspory, které mu rodiče našetřili, a které měly sloužit k zabezpečení synova bydlení během jednoho roku od rodičů pod pohrůžkami, vylákal a promrhal. V době, kdy byl otec pracovně mimo domov, začal René fyzicky napadat hlavně matku, ojediněle sestru. Fyzické napadání spočívalo ve žduchání, cloumání a fackování otevřenou dlaní. Matku vulgárně slovně urážel: „Ty pičo zamrdaná“, a vyhrožoval jí zabitím: „Vás jednou zabiju.“ V několika případech, kdy došlo ze strany syna Reného k vyhrožování a fyzickému napadení, musela matka utéct z bytu, protože syn se choval jako smyslů zbavený a jeho chování bylo nebezpečně nepředvídatelné. Jeho agresivita se nadále zvyšovala. Jednoho dne, kdy se vrátil domů zase opilý, přišel za matkou do kuchyně, vzal do ruky velký kuchyňský nůž, se kterým jí začal ohrožovat. V té době byl již otec také v důchodu, a trpěl výčitkami svědomí, že se synovi dostatečně nevěnoval na úkor svého zaměstnání. Jakmile oba rodiče zůstali doma, syn je začal zneužívat ještě více, kradl jim věci, peníze, šperky, které prodával po zastavárnách. Bral jim také jídlo, alkohol a cigarety. V té době se jeho agresivní chování vystupňovalo natolik, že začal fyzicky napadat i otce. Zvlášť brutální bylo napadení otce, kdy byl zdravotně indisponován a byl imobilní. Syn otce popadl a smýkal s ním po pokoji, poté s ním vší silou hodil o skříň. Po takových útocích, měli oba rodiče podlitiny a naraženiny, které musely být ošetřeny lékařem. Rodiče se již nedokázali vůbec vůči synovi vymezit a bránit se, oba z něj měli nepřekonatelný strach. Po těchto incidentech byla vždy přivolána Policie ČR. René se opakovaně choval agresivně i k přivolaným policistům, proto byl několikrát převezen na záchytnou stanici. Institutu vykázání však Policie ČR nikdy nevyužila. Ve svém zoufalství rodiče syna několikrát vyzývali, aby se z bytu odstěhoval, ten na jejich výzvy reagoval podrážděně a verbálně agresivně. Rodiče se nakonec rozhodli podat k soudu žalobu na vyklizení nemovitosti. Soud rozhodl v jejich prospěch, ale ani to nevedlo syna k tomu, aby byt rodičů opustil a odstěhoval se.
56
Proto se rodiče rozhodli požádat o pomoc intervenční centrum – specializované pracoviště pro osoby ohrožené domácím násilím. Pracovníci intervenčního centra jim poskytli krizovou intervenci a po zmapování vyhodnotili situaci jako domácí násilí s vyšším stupněm ohrožení a nabídli možnosti řešení. Rodiče se rozhodli využít institucionální ochranu, a za pomoci pracovníků intervenčního centra podali k soudu návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byli chráněni před vstupem syna do společného obydlí a před nežádoucím kontaktováním. Soud návrhu vyhověl v plném rozsahu. V době trvání předběžného opatření podali rodiče také návrh na výkon rozhodnutí ohledně žaloby na vyklizení nemovitosti. Na tomto základě zrušil městský úřad trvalé bydliště syna Reného v bytě rodičů. Od té doby žijí oba manželé v klidu a bezpečí svého domova. Z dlouhodobého násilí ze strany vlastního syna se však budou ještě dlouho zotavovat s pomocí psychologů a psychoterapeutů.
57
8 EXPERTNÍ INTERVIEW Vzhledem k tomu, že je problematika domácího násilí na seniorech odbornou veřejností málo diskutována a snad i opomíjena, rozhodl jsem se reflektovat danou situaci formou expertních interview. Inspirací pro toto expertní interview bylo analogické šetření v rámci projektu ADEL stejně málo probádané problematiky, a to opatrovnictví křehkých a zranitelných seniorů (srov. Špatenková, Olecká, Ivanová, 2010). Oslovil jsem celkem 6 vybraných expertů z České republiky, kteří jsou kapacitami ve svém oboru, zabývají se profesně domácím násilím na seniorech a jsou autory řady publikací na uvedené téma. Pět expertů se rozhodlo participovat na projektu, jeden odmítl z časových důvodů. Rozhovory s experty probíhaly v I. čtvrtletí roku 2013 osobně, telefonicky a prostřednictvím e-mailové komunikace. Participující experti: •
Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc.
(expert č. 1)
•
PhDr. et. Mgr. Naděžda Špatenková, Ph.D.
(expert č. 2)
•
Mgr. Drahomír Ševčík
(expert č. 3)
•
Mgr. Jana Košařová
(expert č. 4)
•
Mgr. Jana Levová
(expert č. 5)
Experti odpovídali celkem na 6 okruhů otázek.
Tabulka č. 5 - Seznam okruhů pro expertní interview 1. Jaký je podle Vás hlavní bod (ústřední téma) současné diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR? 2. Co v současné debatě o domácím násilí na seniorech v ČR postrádáte? 3. Co Vy osobně spatřujete v rámci diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR za rozporuplné, problematické či nedořešené? Kde spatřujete největší problém? 4. Jak byste si Vy osobně představoval/a/ optimální model řešení domácího násilí na seniorech v ČR? 5. Jaký by měl být plán do budoucna? 6. Jaké jsou největší výzvy pro řešení problematiky domácího násilí na seniorech v ČR do budoucna? Jaká by měla být kritéria budoucích řešení? Zdroj: vlastní
58
Odpověď a názor každého experta na jednotlivou otázku byla zaznamenána a následně přepracována do vyhodnocovacího archu (tabulky viz Příloha č. 1). Posléze jsem provedl vyhodnocení, kvalitativní analýzu všech dat, interpretaci a navrhl řešení pro future.
Výsledky expertní analýzy poukazují na to, že diskuze o domácím násilí na seniorech prakticky neprobíhá, a to ani v odborné, ani v laické veřejnosti. Dokonce je zde radikální názor (expert č. 2), že diskuse neexistuje. V České republice stále není na domácí násilí na seniorech nazíráno jako na společenský problém a tématika se až na výjimky neřeší ani v rovině právní, či politické. Toto téma je např. řešeno pouze okrajově v Národním akčním plánu podporujícím pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017, který reflektuje kvalitu života ve stáří. V tomto dokumentu je pouze zmínka, že senioři jsou nejvíce ohroženou skupinou osob v souvislosti s trestnou činností. Jsou často oběťmi fyzického i psychického násilí, oběťmi podvodů a krádeží. Z tohoto Národního akčního plánu vyplývající specifický cíl č. 4 je opět nastaven obecně: „Zvýšit bezpečnost a ochranu seniorů s důrazem na témata prevence kriminálních útoků, domácího násilí, poškozování spotřebitele – zákazníka a bezpečnost v dopravě.“ Obdobně je tomu i v případě Národního akčního plánu prevence domácího násilí na léta 2011-2014, kde se slovo senior, nebo starý člověk objevuje pouze v pěti větách 28 stránkového dokumentu. Pouze v jednom ze strategických cílů, konkrétně č. 5 „Zapojení veřejnosti do prevence a řešení problematiky domácího násilí“, se nehovoří o seniorech samostatně, pouze v jakémsi balíku s dětmi, svědky domácího násilí, menšinami a zdravotně postiženými. Nakonec v Souhrnné zprávě za rok 2011 o plnění Národního akčního plánu prevence domácího násilí na léta 2011 až 2014 není o seniorech, či starých lidech zmínka žádná. Experti se shodují, že pokud je téma domácího násilí na seniorech nastoleno, jedná se spíše o jednotlivé medializované případy, individuální aktivity jedinců, či některých organizací. Expert č. 5 dodává: „Pokud se veřejně téma násilí na seniorech otevírá, jedná se o rady směřující k zajištění bezpečí vůči ohrožení zvenčí.“ V této souvislosti mohu zmínit jakousi „vlaštovku“, kterou byla konference „Domácí násilí páchané na seniorech“ v Ostravě dne 20. září 2012 organizovanou Městským ředitelstvím Policie České republiky Ostrava. Zde jsem poprvé za svou praxi zaznamenal ucelenou diskusi o této problematice. Většina expertů také poukazuje na nezbytnost ucelené, konkrétní a konstruktivní diskuze v odborné veřejnosti.
59
Odpověď na druhou otázku expertní analýzy: „Co v současné debatě o domácím násilí na seniorech postrádáte?“ je pak stručná a jednoznačná u všech oslovených expertů: „Postrádáme debatu samotnou.“ Nejvýstižnějším tvrzením dokládajícím současnou situaci (expert č. 5) je existence spíše lokálních diskuzí v krajích a městech, nikoliv celostátně. Prakticky všichni experti apelují na otevření debaty nejprve v odborné veřejnosti. Stejně tak se experti shodují v tom, že debatě by měla předcházet solidní analýza situace, která by respektovala tradiční orientaci naší společnosti a byla otevřena expertnímu (odbornému) pohledu. Expert č. 1 dokonce zmiňuje svoji zkušenost, kdy ani tzv. odborníci na danou problematiku nejsou v problematice domácího násilí dostatečně erudováni. („Byla jsem na konferenci o domácím násilí na seniorech, kde byl na úvod prezentován případ, ačkoliv vůbec nespadal pod domácí násilí na seniorech.“) Tento expert také poukazuje na to, že není běžně rozlišováno transgenerační a partnerské domácí násilí v pozdějším věku. („Oba fenomény jsou házeny do jednoho pytle, ačkoliv mají odlišné příčiny a vyžadují odlišné strategie intervence.“) Vybraní experti se začínají ve svých názorech rozcházet v otázce zdůraznění konkrétních témat. Expert č. 2 apeluje zejména na mezigenerační solidaritu v rodině a to včetně finanční solidarity. Jiný (expert č. 3) postrádá koncepční řešení problematiky domácího násilí na seniorech. Určitým východiskem z této situace je zahájení kvalitní meziooborové spolupráce, komunikace a využívání dostupných nástrojů při řešení konkrétních kauz domácího násilí na seniorech. Z těchto kauz vyvozovat závěry a tyto šířit do řad odborné veřejnosti za účelem skutečného uvědomění si závažnosti situace. Oslovení experti se shodují v tom, že v českém právním prostředí mají pomáhající profese a represivní složky v současné době dostatek instrumentů k řešení této problematiky.
Analýza odpovědí na otázku č. 3 expertního interview: „Co vy osobně spatřujete v rámci diskuze o domácím násilí na seniorech v ČR za rozporuplné, problematické či nedořešené? Kde spatřujete největší problém?“ úzce koreluje s odpověďmi na otázku č. 1. Pakliže existuje všeobecná shoda, že diskuze probíhá pouze okrajově, nebo prakticky vůbec, je třeba si položit otázku, kde je chyba. Experti se i zde rozcházejí v názorech. Expert č. 4 reaguje tím, že se tomuto tématu věnuje velmi málo prostoru, začít by se mělo posílením kompetencí odborníků především kvalitním proškolením v této problematice. S tím souvisí i prohlubování znalostí a vědomostí odborníků a vyšší dostupnost pomoci ohroženým seniorům. Zde však kontruje expert č. 2, který jasně definuje některé z překážek. Zejména 60
se jedná o neochotu seniorů ke spolupráci a participaci na prevenci, stejně tak poukazuje na přetíženost rodinných pečovatelů, kterým se dostává jen minimální finanční, psychosociální a emocionální podpora. „Není to žádné sexy téma,“ konstatuje expert č. 2. Tento expert rovněž zdůrazňuje neinformovanost kompetentních osob a neochotu do tohoto tématu vůbec vstupovat. Nakonec si pokládá otázku, zda jsou i senioři dostatečně kompetentní (gramotní) rozhodovat o svém životě, sobě a své budoucnosti. V této souvislosti reaguje expert č. 3 tak, že je nezbytné zvyšovat povědomí a kompetenci seniorů samotných - zkvalitnit informovanost seniorů o dané problematice, např. prostřednictvím besed, přednášek a diskuzí. Expert č. 4 navrhuje rozšíření krizové pomoci, zavedení speciálního azylového bydlení pro seniory jako osoby ohrožené domácím násilím. Stejným směrem se ubírá úvaha experta č. 5 o nízkém zapojení sociálních pracovníků obcí a pracovníků pečovatelských služeb, omezených možnostech rozdělení bydlení seniorů a násilných příbuzných, resp. absenci krizových lůžek pro týrané seniory. Velkým problémem je podle experta č. 2 i situace v soudnictví (kvalita, rychlost), aby se tyto případy včas „dostaly na veřejnost“ a medializovaly se.
Otázka č. 4 expertního interview se pokoušela zmapovat představy expertů ohledně optimálního modelu řešení domácího násilí na seniorech. V odpovědích na tuto otázku už nejsou experti tak jednotní. Objevují se odpovědi typu: „Optimální model neznám“, ale také „je možné „hledat inspiraci v zahraničních modelech“ (expert č. 2), versus „Na partnerské DN model je, pokud jde o transgenerační násilí - není třeba vytvářet nový model, rámec řešení poskytuje i Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů.“ (expert č. 1). Pominu-li experty často zmiňovaná prakticky neexistující preventivní opatření, coby předcházení popisovanému jevu, lze se zcela ztotožnit s výrokem, že modely řešení domácího násilí na seniorech jsou dostatečně ukotveny v českém právním prostředí. S tímto souhlasí i expert č. 3. Citovaná legislativní norma je jakýmsi průlomem v přístupu státu k obětem nejen domácího násilí. Jednou z hlavních zásad je povinnost Policie České republiky a orgánů činných v trestním řízení spolupracovat při poskytování pomoci obětem se subjekty poskytujícími pomoc obětem trestných činů. Zákon přináší řadu nových procesních práv, které mají za účel přinést obětem citlivější zacházení. Je samozřejmě myšleno i na zvlášť zranitelné oběti (seniory), u kterých je predikováno zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména s ohledem na jejich věk. Nelze rovněž opomenout výrazné změny v oblasti přiznání peněžité pomoci. 61
Názory expertů na optimální řešení domácího násilí na seniorech lze tedy shrnout do dvou rovin - předcházení jevu (prevence) a řešení jeho následku, které musí být ve vzájemné symbióze. Existují-li instrumenty k řešení následků, je nezbytné se věnovat preventivním řešením. Dle experta č. 2 lze hledat inspiraci v zemích s blízkým kulturním zázemím (Rakousko, Německo). Dále tento expert doporučuje: •
návrat k tradičním hodnotám
•
variabilitu řešení
•
nutnost respektovat individualitu (interindividualitu a intraindividualitu)
Dílčí linky (expert č. 5) optimálního modelu lze spatřovat i v níže uvedených opatřeních: •
veřejné působení ve smyslu úcty k seniorům, ke všímavosti veřejnosti k násilí na seniorech
•
vzdělávání sociálních pracovníků obcí, pečovatelek a zdravotníků k rozpoznání domácího násilí a ke zvýšení senzitivity i k problematice týraných seniorů v domácnostech
Tato expertka navrhuje ojedinělé dílčí řešení spočívající např. v zavedení speciálních náramků pro ohrožené seniory, kterými by si mohli přivolat pomoc. V neposlední řadě upozorňuje na nutnost nepřehlížení latentního bezdomovectví seniorů, kteří přišli o byt a dům v důsledku zadlužení svými potomky. Je evidentní, že citované osudy seniorů s ohledem na přístup k bezdomovectví v ČR, zůstanou v drtivé většině na okraji zájmu celého spektra pomáhajících profesí.
Analýzu odpovědí na otázky č. 5 a 6 expertního interview shrnu do jednoho celku, neboť obě otázky na sebe úzce navazují: „Jaký by měl být plán do budoucna? Jaké jsou největší výzvy pro řešení problematiky domácího násilí na seniorech v ČR do budoucna? Jaká by měla být kritéria budoucích řešení?“ Začnu tedy otázkou. Proč bychom měli hledat plány a kriteria řešení do budoucna? Expert č. 5 odpovídá, že jde v prvé řadě o obecně známou skutečnost stárnutí populace, problémy při společném soužití více generací a tedy očekávanými narůstajícími tendencemi zhoršování situace v blízké i daleké budoucnosti. Sami experti přiznávají, že s jednoznačnými odpověďmi na uvedené otázky mají určité problémy právě s ohledem na citlivost tématu, nicméně každý svými výroky sestavil určité návrhy směrem k budoucnosti, které jsem se pokusil shrnout do určité mozaiky.
62
1. PREVENCE A. •
Společenská kritéria Detabuizovat problematiku napříč celou společností, správně pochopit a chápat problém v celém kontextu.
•
Multidisciplinární diskuse (lékař, právníci, sociální pracovníci, experti na etiku, psychologové apod.) prostřednictvím seminářů konferencí, workshopů apod.
B. •
Politicko-ekonomická kritéria Vyvolat politickou diskuzi a politický tlak - konkrétní ukotvení problému v Národním akčním plánu podporujícím pozitivní stárnutí na roky 2018-2022 a v Národním akčním plánu prevence domácího násilí na léta 2015-2018.
•
Nalezení finančních zdrojů a jejich relevantní distribuce zejména k podpoře činnosti pomáhajících profesí a realizaci preventivních programů.
•
Daňová resp. důchodová reforma (stabilizace důchodového systému) ke zlepšení ekonomického postavení seniorů, zkvalitnění života a podpora ekonomické nezávislosti.
• C. •
Jasná koncepce řešení problematiky na krajské a obecní úrovni. Mediální kritéria Respekt k problému, medializace kauz domácího násilí na seniorech a tím povýšit zájem odborné i laické veřejnosti.
•
Mediální kampaně garantované státem, zaměřené na problematiku stárnutí a stáří.
D. •
Edukační kritéria Zvýšit kompetence učitelů - využití tématiky v předmětech (např. občanská výchova, základy společenských věd).
•
Etická rovina - přístup a chování k seniorům (pojmy ageismus, předsudky apod.).
2. POMOC OSOBÁM OHROŽENÝM Důsledné využívání stávajících právních možností •
Orgány činné v trestním řízení - zejména objektivní a důsledné využívání institutu vykázání osoby z obydlí, důsledné a objektivní prověřování a vyšetřování přestupků a trestných činů páchaných na seniorech, maximální využívání Zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů.
63
•
Pomáhající
profese
(Intervenční
centra,
neziskové
organizace,
státní
organizace) - zejména maximální využívání návrhu na předběžná opatření, podpora rodin pečujících o seniory zejména v sociální oblasti - finanční podpora, možnosti odlehčovacích (respitních) služeb.
64
9 SHRNUTÍ VÝZKUMU Ze všech témat získaných z policejní činnosti, jsem pro účely diplomové práce cíleně použil 4 kazuistiky, které nejlépe vystihují typické domácí násilí na seniorech ve všech jeho modifikacích. Potvrdilo se, že jednotlivé případy mají něco společného a zároveň se odlišují. S ohledem na relativně malý výzkumný vzorek nelze výsledky bez dalšího zobecnit, nicméně i ve vzorku čtyř kazuistik lze nalézt kongruenci, podobnost i rozdílnost. Takový je i dílčí cíl stanovený v úvodu diplomové práce. Dalším dílčím cílem je podrobně analyzovat životní příběhy seniorů ohrožených domácím násilím, včetně způsobu jejich následného řešení. V první, druhé a čtvrté kazuistice popisuji mezigenerační domácí násilí (rodiče vs. syn, babička vs. vnuk), ve třetí kazuistice partnerské domácí násilí. Z jednotlivých příběhů vyplývá, že domácí násilí se i v případech násilí na seniorech prolíná všemi vrstvami obyvatel bez rozdílů ve společenském postavení, ekonomickém statutu, vzdělání nebo pohlaví. Ohroženými osobami se tedy v demonstrovaných případech stali lidé se základním, středoškolským i vysokoškolským vzděláním, lidé, kteří vykonávali v produktivním věku kvalifikovanou i nekvalifikovanou práci, lidé zajištění i s omezenými finančními prostředky. Ohroženými osobami byli ženy i muži. Společné znaky Prakticky ve všech příbězích se objevila omezená sociální interakce, která pouze pokračovala z předchozích let, nebo startovala odchodem ohrožené osoby do starobního důchodu. Společným a charakteristickým znakem bylo eskalující jednání násilných osob. Stejný vzorec, verbální útoky - psychické týrání - fyzická ataka, byl zaznamenán u všech případů. U kazuistiky č. 3 byla detekována další forma jednání násilné osoby - odpírání péče a stravy ohrožené osobě. U kazuistiky č. 4 bylo zaznamenáno jednání spočívající v ničení bytu, zařízení a věcí ohrožených osob. Dalším společným zjištěním byla potřeba ohrožené osoby vynutit si finanční prostředky ke své bezprostřední, či budoucí potřebě. Ohrožené osoby se tak dostávaly pod tlak, neboť v případě neposkytnutí peněz, či jiné majetkové hodnoty, jim hrozilo verbální, i fyzické napadení. V kazuistikách jsem se setkal s vynucováním si finančních prostředků na alkohol a drogy, zaznamenána byla i pohnutka zisku majetku. Tři ze čtyř násilných osob byli závislí na alkoholu, či experimentovali s drogami.
65
Podobné a rozdílné znaky Ne všechny ohrožené a násilné osoby měly stejné modely chování při jednání s pomáhajícími profesemi. Zde se potvrdila nutnost profesionality policistů i pracovníků intervenčních center. V kazuistice č. 4 bylo zaznamenáno opakované pochybení policistů nevyužitím institutu vykázání osoby ze společného obydlí. Zaznamenané modely chování ohrožených osob: • počáteční ostych, • neochota vypovídat v neprospěch násilné osoby, • omlouvání chování násilné osoby, • spontánní výpověď s podporou rodinného příslušníka, • opakované oznámení protiprávního jednání s následným neřešením situace ze strany Policie ČR. Zaznamenané modely chování násilných osob: • bagatelizace, • demonstrace viny na straně ohrožené osoby, • nepřipuštění si špatného chování vůči ohrožené osobě, • doznání s následnou bagatelizací chování. Znaleckým zkoumáním a výpověďmi nebylo vždy potvrzeno, že se musí vždy jednat o patologické osobnosti v případech násilných osob a ohrožené osoby s následky, či újmou na zdraví. Přesto byly v kazuistikách č. 1 a 2 zaznamenány u ohrožených osob společné znaky újmy na zdraví - posttraumatická stresová porucha, naučená bezmocnost. Obdobná situace byla i u násilných osob, kde se objevily znaky patologického chování v důsledku alkoholismu a duševní poruchy - paranoidní schizofrenie.
Hlavním cílem empirické části bylo, prostřednictvím výzkumného šetření formou expertního interview, zjistit názory a pohled odborné veřejnosti na dané téma v ČR. Z výsledků expertního interview poté vyvodit závěr a navrhnout doporučení pro future. Na expertním interview participovali odborníci zabývající se problematikou domácího násilí na seniorech. Jejich odpovědi a pohledy na předem připravené otázky poskytly reálný obraz o stavu tohoto jevu v České republice. Potvrdilo se, že situace v České republice je opravdu tristní. V laické i odborné veřejnosti není tématu věnována téměř žádná pozornost, o komplexní strategii na státní úrovni nelze hovořit vůbec. Abych nebyl příliš kritický,
66
je nutné uznat značný posun v přístupu k domácímu násilí jako celku, stejně tak k obětem, resp. ohroženým osobám, a to jak v legislativě, tak v přístupu odborné i laické veřejnosti. Odpovědi expertů byly důkladně analyzovány s následným navržením doporučení do budoucnosti. Tato doporučení byla zasazena do logické struktury a je možno s nimi pracovat.
67
ZÁVĚR Domácí násilí na seniorech je jev, který se jistě nepodaří ve společnosti zcela vymýtit. Je však nutné, aby společnost na tento problém nerezignovala a neustále nalézala alternativní způsoby řešení případů seniorů ocitajících se v takto nepříznivých životních situacích. Tato diplomová práce má ambice přispět k pochopení složitostí a rozmanitostí domácího násilí na seniorech jako fenoménu dnešní doby. V teoretické části jsem vymezil všechny zásadní faktory a podoby domácího násilí na seniorech. V empirické části se potvrdily dosavadní poznatky z teorie a díky participaci expertů i poznatky z praxe. V úvodu stanovený hlavní cíl i dílčí cíle byly naplněny. Problematika domácího násilí na seniorech se dostává do povědomí laické i odborné veřejnosti velmi pomalu. Nelze však vyčítat tuto situaci pouze jedné straně. Poskytování pomoci ohroženým seniorům je totiž velmi problematické. Domácí násilí se odehrává za zavřenými dveřmi, senioři nemají dostatek informací, vůle a síly svou situaci řešit. Často chápou chování blízké násilné osoby jaké své osobní selhání, mají strach se někomu svěřit, nedůvěřují a odmítají pomoc od pomáhajících profesí, a proto řada případů zůstává před veřejností navždy utajena. V empirické části jsem, s pomocí expertů zabývajících se dlouhodobě problematikou domácího násilí na seniorech, navrhl mimo jiné základní teze k diskuzi odborné veřejnosti pro future. Diskuze je jednou z hlavních cest, jak celý problém správně pojmenovat a řešit. Je jisté, že nejde pouze o cíl dostatečně veřejnost informovat o tomto problému, ale o změnu myšlení a přístupu k seniorské kategorii občanů. Je nutné odstranit předsudky a projevit zájem o potřeby a problémy seniorů. Potlačit odpírání jejich nároků, negativních stereotypů a jejich degradaci, coby břemena zatěžujícího systém. Každý z nás se dříve, či později stane seniorem. Nikdo nechce, aby to byl konec, ale začátek dalšího kvalitního dílu života.
68
SEZNAM ZKRATEK apod.
a podobně
cit.
citované
č.
číslo
BKB
Bílý kruh bezpečí
ČR
Česká republika
DN
domácí násilí
NOV
nový občanský zákoník
OSPOD
orgán sociálně-právní ochrany dětí
Sb.
sbírka
tzv.
tak zvaně
ust.
ustanovení
z.
zákon
69
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka č. 1 - Specifické projevy ohrožených a násilných osob v průběhu cyklu násilí…….14 Tabulka č. 2 - Věk ohrožené osoby vs. vykázání násilné osoby v letech 2008-2011……..…39 Tabulka č. 3 - Česká republika vs. Olomoucký kraj - statistika Asociace pracovníků intervenčních center, o.s. - rok 2012………………………………………………………….39 Tabulka č. 4 - Česká republika vs. Olomoucký kraj - statistika Asociace pracovníků intervenčních center, o.s. - rok 2013………………………………………………………….40 Tabulka č. 5 - Seznam okruhů pro expertní interview………………………….……………58
Graf č. 1 - Počet volajících na Senior telefon v letech 2004 - 2012………………………….32
70
POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE BIGGS, S., PHILLIPSON, CH., KINGSTON, P. Elder abuse in perspective. Buckingham– Philadelphia: Open University Press, 1995. ISBN 0-335-19146-0. BURIÁNEK, J., KOVAŘÍK, J, ZIMMELOVÁ, P., ŠVESTKOVÁ, R. eds. Domácí násilí na mužích a seniorech. Praha: Triton, 2006. ISBN 80-7254-914-6. ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P. et al. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-2014-2. ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. uprav. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7380-213-4. ČÍRTKOVÁ, L. Konference Domácí násilí páchané na seniorech. Prezentace DN na seniorech. Ostrava: 20. 9. 2012, organizovala Policie ČR, Městské ředitelství policie Ostrava. ČÍRTKOVÁ, L. Domácí násilí na seniorech. Právo a rodina. Praha: Linde, 2012b, č.10/2012, s. 15-21. ISSN 1212-866X. GRAMPPOVÁ JANEČKOVÁ, K. Odborný seminář k problematice domácího násilí a nebezpečného pronásledování. Přednáška. ČR, Solenice, 7. - 9. listopadu 2012, organizoval Odbor prevence kriminality MV. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178303-X. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1989. ISBN 978-80-87109-19-9. HAŠKOVCOVÁ,
H.
Manuálek o násilí.
Brno: Národní centrum ošetřovatelství
a nelékařských zdravotnických oborů, 2004. ISBN 80-7013-397. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody, aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-262-0219-6. CHMELÍK, J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-86898-36-9.
71
IVANOVÁ, K., BUŽGOVÁ, R., OLECKÁ, I., JAROŠOVÁ, D. Nevhodné zacházení se seniory ze strany rodinných příslušníků v domovech pro seniory. In Profese – on line, 2011, roč. IV., č. 1, s. 1 – 5. ISSN 1803-4330. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P. a kol. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0548-6. KALVACH, Z. a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2490-4. KROPP, P.R., HART, S.D., BELFRAFE, H. Manuál pro hodnocení a řízení rizika domácího násilí (metoda SARA DN). Praha: Bílý kruh bezpečí, 2005. LUBELCOVÁ, G., DŽAMBAZOVIČ, R. (eds.) Sociálne deviácie a kriminalita ako aktuálne společenské problémy. Bratislava: IRIS, 2008. s. 160–172. ISBN 978-80-89238-23-1. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0. MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-80247-3872-7. MUSILOVÁ, M., MUSIL, J. Asistentská praxe. Cvičebnice a metodické vádemékum. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. ISBN 80-244-0297-1. MUSILOVÁ, M. Případová studie jako součást pedagogické praxe. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. ISBN 80-244-0749-3. NAKONEČNÝ, M. Lexikon psychologie. Praha:Vodnář, 1995. ISBN 80-85255-74-X. ONDRUŠOVÁ, J. Stáří a smysl života. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1997-2. PŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky. Praha: SPN, 1974. ISBN 14-429-74. PTÁČEK, M. Moudrá moudra. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Albatros, a.s., 2002. ISBN 8000-01113-1. STRAUS, J. a kol. Úvod do kriminalistiky. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-3674.
72
ŠEDIVÁ, M. a kol. Metodický rámec interdisciplinární spolupráce na místní úrovni při řešení případů domácího násilí. Praha: Bílý kruh bezpečí, o.s., 2007. ISBN 978-80-2399449-0. ŠEVČÍK, D., ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Domácí násilí Kontext, dynamika a intervence. Praha: Portál.s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7367-690-2. ŠIMÍČKOVÁ ČÍŽKOVÁ, J. a kol. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: UP Olomouc, 2005. ISBN 80-244-0629-2. ŠPATENKOVÁ, N. Gerontagogika. Olomouc: UP Olomouc,2011.ISBN 978-80-244-2893-2. ŠPATENKOVÁ, N., OLECKÁ, I., IVANOVÁ, K. Systém zdravotně sociální péče o křehké a nekompetentní seniory v ČR (expertní šetření v rámci projektu ADEL). In ADAMCOVÁ, J. (ed.). /Sociológia zdravia a choroby: Nové poznatky a trendy. /1. vyd. Slovensko (Bratislava): Sekcia sociológie zdravotníctva Slovenskej sociologickej spoločnosti pri SAV a Katedra sociológie Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, 2010. ISBN 978-8085447-17-0. Sborník. ŠVANCARA, J. Psychologie stárnutí a stáří. 2. přeprac. vyd. Praha: SPN, 1983. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-308-0. VARGOVÁ, N., POKORNÁ D., TOUFAROVÁ, M. Partnerské násilí. Praha: LINDE nakladatelství s.r.o., 2007. ISBN 978-80-86131-76-4. VOŇKOVÁ, J., HUŇKOVÁ, M. a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: proFem, o.p.s., 2003. ISBN 80-239-2106-1.
Legislativa ČESKO. Zákon č. 200 ze dne 17. května 1990, o přestupcích. In: Sbírka zákonů České republiky. 1990, částka 35. [cit. dne 15.3.2014]. Dostupné z http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=200/1990&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy.
73
ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. ledna 2009, trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11. [cit. dne 15.3.2014]. Dostupné z http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=40/2009&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 273 ze dne 17. července 2008, o Policii České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 2008, částka 91. [cit. dne 15.2.2014]. Dostupné z http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=273/2008&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 135 ze dne 14. března 2006, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 46. [cit. dne 13.1.2014]. Dostupné z http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=135/2006&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 45 ze dne 30. ledna 2013, o obětech trestných činů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2013, částka 20. [cit. dne 13.1.2014]. Dostupné z http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=135/2006&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 101 ze dne 4. dubna 2000, o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 32, s. 1521 [cit. dne 23.1.2014]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=101/2000&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. ÚZ č. 900, Nový občanský zákoník. Ostrava: Sagit a.s., 2014. ISBN 978-80-7208-920-8 Dostupné také z http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=89/2012&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy.
Internetové zdroje Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017. [cit. dne 26.3.2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14540. Národní akční plán prevence domácího násilí na léta 2011-2014 [cit. dne 26.3.2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/12499.
74
Souhrnná zpráva za rok 2011 o plnění Národního akčního plánu prevence domácího násilí na léta 2011 až 2014 [cit. dne 26.3.2014]. Dostupné z:http://www.mpsv.cz/cs/12499. http://vitavera.denik.cz/clanky/domaci-nasili-na-seniorech/ [cit. dne 3.11.2013] www.bkb.cz www.domacinasili.cz www.domaci-nasili.cz www.zivot90.cz
75
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 - Záznam průzkumu „EXPERTNÍ INTERVIEW – ČR“
76
DOMÁCÍ NÁSILÍ NA SENIORECH
Příloha č. 1
- Záznam průzkumu „EXPERTNÍ INTERVIEW – ČR“ Průzkumník: Bc. Zbyněk HANZL ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Harmonogram průzkumu: leden 2014 - identifikace expertů na danou problematiku únor 2014 – kontaktování expertů na danou problematiku únor - březen 2014 – rozhovory s experty na danou problematiku ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Vybrané a zúčastněné osoby: Ludmila Čírtková Jana Levová Naděžda Špatenková Drahomír Ševčík Jana Košařová
PRŮBĚH INTERVIEW: JMÉNO EXPERTA/POZICE EXPERTA/ZKRÁCENÉ OZNAČENÍ EXPERTA
LUDMILA ČÍRTKOVÁ
DŮVOD PRO ZAŘAZENÍ DO STUDIE Expertka na DN, soudní znalkyně, členka pracovní skupiny při přípravě zákona č. 135/2006 Sb. a 45/2013 Sb.
ZPŮSOB KONTAKTU
ČAS A MÍSTO ROZHOVORU
Dopis, mail
Šternberk 18. března 2014
VÝSLEDKY ROZHOVORŮ: PROBLÉMOVÉ OKRUHY 1.
Jaký je podle Vás hlavní bod (ústřední téma) současné diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR?
REAKCE EXPERTA
Ústřední téma není, protože není ani diskuse o DN na seniorech (v široké veřejnosti, ani mezi odborníky).
NOVÉ A ALTERNATIVNÍ POZNATKY -------------------
2.
Co v současné debatě o domácím násilí na seniorech v ČR postrádáte?
3.
Co Vy osobně spatřujete v rámci diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR za rozporuplné, problematické či nedořešené? Kde spatřujete největší problém?
4.
Jak byste si Vy osobně představoval/a/ optimální model řešení domácího násilí na seniorech v ČR?
5.
Jaký by měl být plán do Viz níže + kampaň zacílenou budoucna? na širokou i odbornou veřejnost – podpora aktivního stáří. Detabuizovat problematiku. Jaké jsou největší výzvy pro řešení problematiky Zlepšit informovanost o problému a místech pomoci. domácího násilí na seniorech v ČR do Proškolit zejména sociální budoucna? pracovnice – tedy první linii Jaká by měla být kritéria kontaktu. budoucích řešení?
6.
Postrádám debatu a vůbec projasnění věci. Byla jsem na konferenci, kde byl na úvod prezentován případ, ačkoliv nespadal pod DN na seniorech. Zatím se ani nerozlišuje transgenerační násilí versus partnerské DN v pozdějším věku! Oba fenomény mají odlišné příčiny a vyžadují odlišné strategie intervence. Viz bod výše.
--------------------
Na partnerské DN model je, pokud jde o transgenerační násilí – není třeba vytvářet „nový model“, rámec řešení poskytuje i zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů.
---------------------
---------------------
---------------------
---------------------
PRŮBĚH INTERVIEW: JMÉNO EXPERTA/POZICE EXPERTA/ZKRÁCENÉ OZNAČENÍ EXPERTA
DŮVOD PRO ZAŘAZENÍ DO STUDIE
ZPŮSOB KONTAKTU
ČAS A MÍSTO ROZHOVORU
Vedoucí Intervenčního centra Brno
Mail, telefon, osobní kontakt
Brno 24. března 2014
JANA LEVOVÁ
VÝSLEDKY ROZHOVORŮ: PROBLÉMOVÉ OKRUHY 1. Jaký je podle Vás hlavní bod (ústřední téma) současné diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR?
2. Co v současné debatě o domácím násilí na seniorech v ČR postrádáte?
3. Co Vy osobně spatřujete v rámci diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR za rozporuplné, problematické či nedořešené? Kde spatřujete největší problém? 4. Jak byste si Vy osobně představoval/a/ optimální
REAKCE EXPERTA
Veřejná diskuse k tématu násilí na seniorech není dostatečná. K tomuto tématu diskutují spíše odborníci, kteří se s tím v praxi setkávají, ale medializace směrem k veřejnosti je nízká. Pokud se veřejně téma násilí na seniorech otevírá, jedná se o rady směřující k zajištění bezpečí vůči ohrožení „zvenčí“. Mnohem častějšími agresory vůči seniorům je někdo z blízkých, toto téma není dosud dostatečně mediálně uchopeno. O debatě v ČR se hovořit nedá, pokud nějaká existuje, je spíše lokální v kraji nebo městě. Postrádám zde prevenci, řeší se obvykle až případy rozběhnutého násilí. Nízké zapojení sociálních pracovníků obcí a pracovníků pečovatelských služeb. Málo možností rozdělení bydlení seniorů a násilných příbuzných. Absence krizových lůžek pro týrané seniory. 1. Prevence – veřejné působení ve smyslu úcty k seniorům, ke
NOVÉ A ALTERNATIVNÍ POZNATKY Statistická data Asociace pracovníků intervenčních center ČR vypovídají o zvýšení počtu ohrožených seniorů v posledních letech. Diskusi odborníků přenést na veřejnou platformu.
Výzkum dopadu násilí na kvalitu života seniorů Návrhy řešení podložené relevantním výzkumem. Podporovat vznik krizových lůžek pro seniory v jednotlivých krajích. Zapojit do rozpoznání DN a podpory seniorů sociální pracovníky obcí s rozšířenou působností. Náramky pro ohrožené seniory, kteří by si
model řešení domácího násilí na seniorech v ČR?
všímavosti veřejnosti k násilí na seniorech.
mohli takto přivolat pomoc.
2. Prevence – vzdělávání sociálních pracovníků obcí, pečovatelek a zdravotníků aby byli schopni rozpoznat domácí násilí a byli vybaveni informacemi o možné pomoci.
Zapojení sociálních pracovníků „trojkových obcí“.
3. Prevence – vzdělávání zdravotníků a pečovatelů ve zdravotnictví směrem ke zvýšení citlivosti k problematice týrání seniorů v domácnostech. 5. Jaký by měl být plán do Zapojit do komunitního budoucna? plánování péči o ohrožené seniory. Vytvořit dostatek krizových lůžek ve zdravotnictví pro alternativu zraněného nebo bezmocného seniora, který přichází o svého primárního pečovatele (např. při policejním vykázání). 6. Jaké jsou největší výzvy Obecně stárnutí populace a pro řešení problematiky problémy při společném soužití domácího násilí na více generací. seniorech v ČR do budoucna? Jaká by měla být kritéria budoucích řešení?
Nepřehlížet skryté bezdomovectví starších lidí, kteří přišli o byt, či dům v důledku zadlužení svými potomky.
PRŮBĚH INTERVIEW: DŮVOD PRO ZAŘAZENÍ DO STUDIE
ZPŮSOB KONTAKTU
ČAS A MÍSTO ROZHOVORU
Vedoucí referent a metodik Univerzity třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci. Vědecko-výzkumný pracovník v oblasti sociální gerontologie. Psycholožka se zaměřením na krizovou intervenci a zvládání náročných životních situací. Spoluautorka publikace o domácím násilí.
Dopis, mail, telefon, osobní kontakt
Šternberk 26. února 2014 20. března 2014
JMÉNO EXPERTA/POZICE EXPERTA/ZKRÁCENÉ OZNAČENÍ EXPERTA
NADĚŽDA ŠPATENKOVÁ
VÝSLEDKY ROZHOVORŮ: PROBLÉMOVÉ OKRUHY 1. Jaký je podle Vás hlavní bod (ústřední téma) současné diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR?
REAKCE EXPERTA
NOVÉ A ALTERNATIVNÍ POZNATKY
Žádná diskuse neexistuje. O dané problematice se moc nehovoří. Domácí násilí na seniorech veřejnost příliš neinteresuje a obávám se, že příliš nezajímá ani odbornou veřejnost.
Nutnost otevřít debatu na toto téma a to nejprve v odborné veřejnosti.
Pokud je téma domácího násilí na seniorech vůbec nastoleno, pak se jedná o jednotlivé a medializované případy. 2. Co v současné debatě o domácím násilí na seniorech v ČR postrádáte?
3. Co Vy osobně spatřujete v rámci diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR
Debatu samotnou. Apelaci na mezigenerační solidaritu v rodině a to včetně finanční solidarity. Absenci solidní analýzy situace. Situace se řeší příliš pozdě. Poukázání a účinnější využívání stávajících
Nutnost solidní analýzy situace. Nutnost spolupráce.
Neinformovanost kompetentních osob. Neochota situaci řešit a
za rozporuplné, problematické či nedořešené? Kde spatřujete největší problém?
4. Jak byste si Vy osobně představoval/a/ optimální model řešení domácího násilí na seniorech v ČR?
právních nástrojů. Není to sexy téma. Přetíženost pečovatelů. „Neochota“ seniorů ke spolupráci a participaci na prevenci.
Je třeba hledat a najít nějaké preventivní řešení. Optimální model neznám. Hledat inspiraci v zahraničních modelech.
do tohoto tématu vůbec vstupovat. Jsou senioři dostatečně kompetentné (gramotní) rozhodovat o svém životě, o své budoucnosti, o sobě? Zlepšit a zrychlit rozhodování soudů. Inspirací pro ČR by pak měly být především modely zemí s blízkým kulturním zázemím (konkrétně např. Rakousko) by mohl být např. rakouský model (koncepce práce s násilnými osobami). Návrat k tradičním hodnotám. Variabilita řešení. Nutnost respektovat individualitu (interindividualitu a intraindividualitu) seniorů.
5. Jaký by měl být plán do budoucna?
6. Jaké jsou největší výzvy pro řešení problematiky domácího násilí na seniorech v ČR do budoucna? Jaká by měla být kritéria budoucích řešení?
Nutnost sladit etický a právní přístup. Podpora rodiny v péči o seniory. Finanční podpora ze strany státu pečujícím rodinám. Nutnost multidisciplinární diskuse (lékaři, právnící, sociální pracovníci, experti na etiku apod.). Systémová změna – nutnost systémového řešení problematiky. Nutnost správně pochopit problematiku a chápat ji v celkovém kontextu. Vyvolání politické diskuse a politického tlaku. Nalezení finančních zdrojů a jejich relevantní redistribuce. Daňová resp. důchodová
Řešení komplikované sociální situace (finanční situace, situace s bydlením apod.).
Nutnost individuálního posuzování každého konkrétního případu. Předefinovat vzorec senior = hrozba na vzorec senior = výzva.
reforma (stabilizace důchodového systému, penzijní připojištění). Role médií na zviditelnění problematiky. Získat zájem veřejnosti – odborné i laické.
PRŮBĚH INTERVIEW: JMÉNO EXPERTA/POZICE EXPERTA/ZKRÁCENÉ OZNAČENÍ EXPERTA
DRAHOMÍR ŠEVČÍK
DŮVOD PRO ZAŘAZENÍ DO STUDIE
ZPŮSOB KONTAKTU
ČAS A MÍSTO ROZHOVORU
Zástupce ředitelky Střediska sociální prevence Olomouc, příspěvkové organizace. Jednatel a dobrovolný poradce regionální pobočky Bílého kruhu bezpečí Olomouc. Psycholog se zaměřením na oběti domácího násilí, oběti trestné činnosti, problematiku zneužívaných, týraných a zanedbávaných dětí. Autor publikace o domácím násilí.
osobní kontakt
Olomouc, 4. a 19. března 2014
VÝSLEDKY ROZHOVORŮ: PROBLÉMOVÉ OKRUHY
REAKCE EXPERTA
NOVÉ A ALTERNATIVNÍ POZNATKY
1
Jaký je podle Vás hlavní bod (ústřední téma) současné diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR?
Diskuzi vnímám jako nedostatečnou, nekonkrétní, nekoncepční. Téma pouze okrajové, pro které je typický nezájem odborné veřejnosti.
Ucelená, konkrétní a konstruktivní diskuze především v odborné veřejnosti.
2
Co v současné debatě o domácím násilí na seniorech v ČR postrádáte?
Debatu jako takovou. Koncepci řešení problematiky týraných seniorů spočívající v analýze problému a následnému řešení za využití stávajících kvalitních legislativních možností, včetně následné odborné péče o seniory.
Analýza problému. Informovanost a zájem o problém. Kvalitní mezioborová spolupráce a využívání dostupných nástrojů při řešení konkrétních případů týraných seniorů.
3. Co Vy osobně spatřujete v rámci diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR za rozporuplné, problematické či nedořešené? Kde spatřujete největší problém?
Nedostatečná mezioborová spolupráce, neinformovanost odborníků i samotné cílové skupiny.
4. Jak byste si Vy osobně představoval/a/ optimální model řešení domácího násilí na seniorech v ČR?
Absolutní využití stávajících právních možností a následné odborné pomoci (intervenční centra a další instituce zaměřené na práci se seniory).
Nezájem o problematiku. Absence ucelené koncepce a jednotných postupů v praxi a přímé péči o seniory.
Angažovanost, včetně osobní odvahy a respektování etických norem zainteresovaných osob (odborníci, ale i laici – sousedé, příbuzní apod.) 5. Jaký by měl být plán do budoucna?
Podpora rodin pečujících o seniory zejména v sociální oblasti – finanční podpora, možnosti odlehčovací – respitní péče, provázanost s politikou v oblasti zaměstnanosti. 6. Jaké jsou největší výzvy Zainteresovanost odborné i pro řešení problematiky laické veřejnosti. domácího násilí na Mediální kampaně seniorech v ČR do garantované státem zaměřené budoucna? na problematiku stárnutí a Jaká by měla být stáří včetně prevence sociálně kritéria budoucích nežádoucích jevů páchaných řešení? na seniorech. Důchodová reforma zajišťující důstojné podmínky starým lidem. Mezilidská a především interní rodinná solidarita. Interdisciplinární spolupráce napříč jednotlivými obory (zdravotnictví, sociální oblast, samospráva).
Zkvalitnění informovanosti a zvyšování kompetencí samotných seniorů – prevence, besedy, přednášky, diskuze. Vzbudit zájem odborné veřejnosti. Zvyšování kompetencí včetně osobní odpovědnosti pracovníků v přímé péči o seniory (pečovatelé, lékaři, sociální pracovníci ad.) Kvalitní osvětové a preventivní aktivity. Důsledné a razantní sankce pro násilné osoby v případech dosahujících intenzity trestného činu.
Využívání nástrojů současné legislativy, případně změna legislativy v oblasti rodinného práva a pracovně právních předpisů.
Respekt k seniorům a s tím související změna myšlení veřejnosti, dodržování morálních a etických pravidel. Podpora vzdělávacích, informativních a osvětových aktivit seniorů včetně seniorů v institucionalizované péči. Individuální přístup při hodnocení situace a řešení konkrétních případů násilí na seniorech.
PRŮBĚH INTERVIEW: JMÉNO EXPERTA/POZICE EXPERTA/ZKRÁCENÉ OZNAČENÍ EXPERTA JANA KOŠAŘOVÁ
DŮVOD PRO ZAŘAZENÍ DO STUDIE
ZPŮSOB KONTAKTU
Manažerka sociálních služeb ŽIVOTa 90
Dopis, mail, telefon
ČAS A MÍSTO ROZHOVORU
Praha 24.3.2014
VÝSLEDKY ROZHOVORŮ: PROBLÉMOVÉ OKRUHY
REAKCE EXPERTA
NOVÉ A ALTERNATIVNÍ POZNATKY
1. Jaký je podle Vás hlavní bod (ústřední téma) současné diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR?
V současné době je nejvíce zaznamenáno mezigenerační domácí násilí na seniorech. Podle našich zkušeností je třeba více tento jev medializovat a prohlubovat povědomí jak v odborné tak i běžné veřejnosti o dostupné pomoci.
Tématu násilí na seniorch je třeba věnovat větší pozornost.
2. Co v současné debatě o domácím násilí na seniorech v ČR postrádáte?
Je třeba tento jev více medializovat napříč společností. Důležité je prohlubovat povědomí o tomto jevu.
3. Co Vy osobně spatřujete v rámci diskuse o domácím násilí na seniorech v ČR za rozporuplné, problematické či nedořešené? Kde spatřujete největší problém?
Celkově se diskuzi domácího násilí na seniorech věnuje velmi málo prostoru, mělo by být posíleno jak proškolení odborné veřejnosti, tak prohloubení i dostupné pomoci obětem.
Doporučila bych celkové větší zaměření na seniory, kteří jsou mnohdy velmi křehkou a zranitelnou obětí. Rozšíření krizové pomoci zaměřené na pomoc seniorům, zavedení speciálního azylového bydlení pro oběti.
4. Jak byste si Vy osobně představoval/a/ optimální model řešení domácího násilí na seniorech v ČR?
Specifické proškolení odborné veřejnosti od policie až po ostatní odborníky. Prohloubení dostupné pomoci. Rozšíření terénní pomoci. Rozšíření azylového bydlení se zaměřením na cílovou skupinu seniorů. Rozšiřování povědomí veřejnosti, která by měla dokázat více nasměrovat oběť na
Vzdělávání odborné veřejnosti. Rozšiřování odborné pomoci- krizová centra se zaměřením na domácí násilí, poradny atd. Nově vzniklá azylová lůžka atd.
odbornou pomoc. Medializace tématu napříč generacemi. 5. Jaký by měl být plán do budoucna?
Cílený plán pomoci obětem seniorům domácího násilí
6. Jaké jsou největší výzvy pro řešení problematiky domácího násilí na seniorech v ČR do budoucna? Jaká by měla být kritéria budoucích řešení?
Rozšiřování povědomí u seniorů o dostupné pomoci a posilování schopností pomoc využít. Rozšiřování povědomí o tématu domácího násilí v široké veřejnosti. Prohlubování pomoci obětem.
Jasná koncepce realizována v rámci obcí a krajů. Specificky zacílená pomoc seniorům.
