UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií
Bakalářská práce Marek Janků
III. ročník – kombinované studium Obor: Vychovatelství
Šikana jako sociálně patologický jev na středních školách v chlapeckém a dívčím kolektivu
Olomouc 2012
vedoucí práce: Mgr. Pavla Vyhnálková, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci zpracoval zcela samostatně. K jejímu vypracování jsem použil literaturu a zdroje, které jsem uvedl v seznamu literatury.
V Olomouci dne 2. 4. 2012
……………………………………. Marek Janků 2
Poděkování
Děkuji Mgr. Pavle Vyhnálkové, Ph.D., za její odborné vedení mé bakalářské práce, její doporučení, cenné rady a připomínky. Dále děkuji všem respondentům za spolupráci při vyplňování dotazníků. 3
OBSAH Úvod……………………………………………………………………….…………….….…6 1 Agrese a agresivita jako sociálně patologický jev……………….…………….…...…..…....7 1.1 Sociálně patologické jevy………………………………………………….….…..7 1.2 Předpoklady vzniku agresivity………………………………………………..…..7 1.3 Druhy agresivity…………………………………………………….….................8 1.3.1 Emocionální agresivita…………………………………………………..8 1.3.2 Frustrační agresivita……………………………………………………..8 1.3.3 Instrumentální agresivita…………………………………………….…..8 2 Šikana……………………………………………………………………………...………..9 2.1 Definice šikany……………………………………………………………...…….9 2.2 Druhy šikany……………………………………………………….………..……10 2.3 Stádia šikany……………………………………………….………………..……11 2.3.1 Ostrakismus – první stádium…………………………………….…..….11 2.3.2 Fyzická agrese a psychická manipulace – druhé stádium…….....….…..12 2.3.3 Vytvoření jádra – třetí stádium…………………....…………….…..…..13 2.3.4 Vytváření norem – čtvrté stádium……………………….……...………13 2.3.5 Totalita – páté stádium……………………………….………………....14 2.4 Místa výskytu šikany…………………………………………….………………..14 2.5 Specifika šikany dle pohlaví ……………………………………….…………….15 2.6 Šikana a zákon………………………………………………………….……..…..15 2.7 Prevence šikany……………………………………………………….…………..16 3 Aktéři šikany……………………………………………………………………….…...…..17 3.1 Agresor…………………………………………………………………...……….17 3.1.1 Morální slepota agresorů…………………………………………....…..19 3.2 Oběť………………………………………………………………………...…….20 3.3 Další účastníci šikany……………………………………………………….…….22 3.3.1 Třídní kolektiv……………………………………………........………..22 3.3.2 Zastánce…………………………………………………………....……22 3.3.3 Pedagog jako účastník šikany…………………………………...………23 3.3.4 Rodiče zúčastněných…………………………………………….…...…23
4
4 Průzkumné šetření………….…………………………………………………………....…25 4.1 Hlavní cíl práce a dílčí cíle průzkumu……………………………………………25 4.2 Metodika sběru dat…………………………………………………………….....25 4.3 Charakteristika vybraného vzorku respondentů………………………………….26 4.4 Zpracování dat………………………………………………………………..…..27 5 Konečné shrnutí výsledků………………………………………………………….………47 Závěr.………………………………………………………………………………..………..50 Seznam zkratek…………………………………………………………………………….…52 Seznam použité literatury…………………………………….……………………..………..53 Přílohy…………………………………..………………………..…………………....……...55
5
Úvod Téma bakalářské práce je „Šikana jako sociálně patologický jev na středních školách v chlapeckém a dívčím kolektivu“. Tuto problematiku jsem si zvolil z důvodu rostoucího výskytu agresivního chování ve společnosti a zvláště pak zvyšující se míry agrese mezi dětmi a mládeží na školách. Z tohoto důvodu se domnívám, že šikana patří mezi velmi nebezpečné sociálně patologické jevy, kterým by se měla věnovat velká pozornost. Dlouhodobé působení šikany na jedince může mít velmi vážné následky jak po psychické, tak i po fyzické stránce a může výrazně negativně ovlivnit další přirozený vývoj jedince. Společnost by se měla snažit tento patologický jev, co nejvíce potlačit a měla by včasně předcházet vzniku „živné půdy“ pro šikanu, vhodnými preventivními opatřeními a kroky, které umožňují vytváření harmonických vztahu mezi žáky a studenty. Cílem bakalářské práce je zjistit, zhodnotit a porovnat, jaký je výskyt šikany a vnímání šikany u studentů středních škol v chlapeckém a dívčím kolektivu. V naší bakalářské práci jsme se snažili porovnat, jaký bude rozdíl ve výskytu šikany v čistě chlapeckém a čistě dívčím kolektivu na středních školách, dále jsme se snažili zjistit, jakou mají studenti konkrétní zkušenost s šikanou. Zda byli nebo jsou obětí šikany, svědkem šikany, či zda oni sami někdy šikanovali svého spolužáka. Průzkumu se zúčastnili studenti ze dvou středních škol, kteří byli starší 17 let. Bakalářská práce je rozdělena celkem do pěti kapitol. První tři kapitoly se zabývají teoretickou stránkou problematiky, zabývají se agresí a agresivitou, šikanou a aktéry šikany. Zbývající dvě kapitoly řeší praktickou část problematiky, předkládáme v ní výsledky průzkumného šetření, které bylo provedeno dotazníkovou metodou a také konečné shrnutí výsledků.
6
1 Agrese a agresivita jako sociálně patologický jev Nejdříve si musíme upřesnit rozdíly mezi pojmy agrese a agresivita. (Vágnerová, 2009, s. 64) Agresivita je útočný postoj, naše vnitřní připravenost k použití agrese. (Martínek, 2009, s. 9) Agrese je chápána jako chování, které má někoho poškodit nebo mu ublížit. (Vágnerová, 2009, s. 64) Z pohledu psychologie je agrese chápána jako vrozená vlastnost, která je člověku vlastní a eticky neutrální, umožňuje nám adaptaci k přežití nebo k sebeprosazení. (Poněšický, 2005, s. 22) Vágnerová (2004, s. 757) definuje agresivní chování takto: „Agresivní chování lze definovat jako porušení sociálních norem, omezující práva a poškozující živé bytosti či neživé objekty.“ Určitou mírou agresivního chování je vybaven každý jedinec, umožňuje mu přežít ve společnosti. (Martinek, 2009, s. 9) Je to běžně se vyskytující druh lidského chování, problém nastává tehdy, když intenzita agrese překročí právní, popřípadě sociální normy. (Vágnerová, 2004, s. 757) Proto bychom měli z hlediska společenské nebezpečnosti rozlišovat, o jaký druh agresivního chování jde. (Fischer, Škoda, 2009, s. 47)
1.1 Sociálně patologické jevy Sociální patologie není samostatný vědní obor. Tento pojem zahrnuje abnormální, nezdravé a společensky nežádoucí jevy. (Fischer, Škoda, 2009, s. 13) Sociální patologie je sociologická disciplína, která prostřednictvím výzkumů a teorií chování studuje odchylky společensky nežádoucího, aprobovaného, odmítaného či trestného chování. (Muhlpachr, 2001, s. 7) Za sociálně patologické jevy můžeme považovat vše, co je v rozporu s právními a morálními normami a také to, co se odklání od toho, co je obecně považováno za správné, užitečné, prospěšné. (Vítek, 1989, s. 23)
1.2 Předpoklady vzniku agresivity Každý člověk má individuálně vrozené předpoklady k agresivnímu chování. Tyto dispozice člověku slouží k budování a obraně vlastního teritoria a také k vytvoření hierarchie ve společnosti. (Vágnerová, M., 2004, s. 758) Většina populace má průměrné předpoklady k agresivnímu chování, abnormality mají v populaci nízký výskyt. Tyto předpoklady můžeme rozdělit na biologické (vrozené) a sociální (získané). (Fischer, Škoda, 2009, s. 50)
7
1.3 Druhy agresivity „Pro agresivní chování je typické destruktivní zaměření. Z hlediska společenské nebezpečnosti je důležité rozlišovat jeho různé druhy. To pochopitelně souvisí s motivací a aktuálními podněty a potřebami. Jiným způsobem bude hodnocena agresivita související s obranou a agresivita spojená s nenávistí a touhou po ublížení a vzniku bolesti.“ (Fischer, Škoda, 2009, s. 47)
1.3.1 Emocionální agresivita Emocionální agrese je často spojená se silným emočním podnětem, jehož zdrojem může být nahromadění nepříjemných zážitků. (Martínek, 2009, s. 31) Jedná se většinou o vyjádření nevole. Je to druh afektu, který má minimální společenskou nebezpečnost. V případě, že se jedná o odplatu, je tento projev agrese už společensky nebezpečný. Patří sem také různé projevy zášti, nenávisti a úmyslného způsobování bolesti, které přináší útočníkovi vnitřní uspokojení. (Fischer, Škoda, 2009, s. 47)
1.3.2 Frustrační agresivita Tento druh agresivity je spojován s frustrací. Frustrace je chápána jako překážka, která nám znemožňuje dosáhnout určitého cíle. Vyvolává v člověku negativní pocit, který způsobuje agresivní chování za účelem překonat tuto překážku. (Martínek, 2009, s. 33)
1.3.3 Instrumentální agresivita Typické pro instrumentální agresi je, že její použití je předem promyšleno a plánováno za účelem dosáhnout určitého cíle. (Čermák, 1999, s. 10) Chování agresora je většinou promyšlené a „chladné“, s emocemi se setkáváme pouze, když se oběť aktivně brání. (Martínek, 2009, s. 35) Fischer a Škoda (2009) uvádějí, že v případě, kdy je využito instrumentální agrese k vlastní ochraně nebo ochraně našich blízkých, nehodnotí se to jako sociálně patologický jev. (Fischer, Škoda, 2009, s. 47)
8
2 Šikana Je velmi těžké vymezit jasnou hranici, která by určovala, co je škádlení a co je šikanování. Na první pohled rozdíl mezi nimi není patrný, důležité však je, jak „škádlení“ vnímá ten, kdo je oběť. (Vágnerová, 2009, s. 12)
2.1 Definice šikany Šikana je zvláštní druh lidské agrese, která patří mezi psychosociální poruchy. (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009, s. 63) Říčan (1995, s. 25) uvádí: „Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování, byrokratické lpění na liteře předpisů, například vůči podřízeným nebo vůči občanům, od nichž šikanující úředníci zbytečně vyžadují nová a nová potvrzení a razítka, nechávají je pro nic za nic čekat atd.“ Lovasová (2006, s. 6) dále uvádí, že: „Šikana je nebezpečný sociálně patologický jev, při němž je omezena zejména osobní svoboda a svoboda rozhodování, je ponižována lidská důstojnost a čest, mnohdy je obětem ubližováno na zdraví či na majetku“. Fieldová uvádí několik faktů o šikaně: − šikana je fyzické, psychické, emoční a sociální týrání a zneužívání, − důležité je vlastní vnímání situace: oběť se v době šikanování cítí bezmocná, − kritickou otázkou je, jaké škody šikana oběti způsobila, − na základě australské studie bylo zjištěno, že jeden z pěti žáků je pravidelně obětí šikany a jeden z pěti žáků je pravidelně agresorem, − žák, který je agresorem může i nemusí mít vždy v úmyslu oběti ublížit. (Fieldová, 2009, s. 25) Každá definice šikany by měla alespoň v širší souvislosti obsahovat hlavní znaky šikany, které jsou: -
patrná úmyslná snaha o ublížení druhé osobě a to, ať už psychicky nebo fyzicky,
-
agresorem může být jen jeden žák, ale i skupina žáků,
-
útoky se opakují,
-
nepoměr sil mezi agresorem a jeho obětí. (Parry, Carrington, 1994, s. 7-8)
9
2.2 Druhy šikany Šikanu rozlišujeme na přímou a nepřímou. Za přímou šikanu považujeme: -
násilné chování, které oběti způsobuje bolest např. údery pěstí, bodáním různými předměty, pálení cigaretou atd., nucením oběti k obnažování, k požití něčeho odporného, ničení a braní osobních věcí oběti, jako třeba jídla, peněz, oblečení atd., tedy takové chování, které je zákonem označováno jako loupež,
-
slovní útoky, posměšky a urážky oběti a jeho příbuzných,
-
zotročování, oběť je pohrůžkami a fyzickým násilím donucena např. posluhovat agresorům, krást na jejich nařízení v obchodě nebo fyzicky napadat jiného žáka pro jejich pobavení. (Říčan, Janošová, 2010, s. 21-22)
Za nepřímou šikanu považujeme sociální izolaci spolužáka, ostatní ho ignorují, nekomunikují s ním, není zapojován do činností kolektivu. Tento druh šikany se nejčastěji vyskytuje v dívčím kolektivu. Tento typ šikany může být trýznivější než je přímá šikana. (Říčan, Janošová, 2010, s. 22)
Rozdělení na přímou a nepřímou šikanu používá také Kolář (2001, s. 32). Ten považuje za nepraktičtější rozdělení šikany tzv. trojdimensionální ,,mapu“, podle které můžeme šikanu dělit na: 1. přímou a nepřímou 2. fyzickou a verbální 3. aktivní a pasivní Kombinací tohoto rozdělení vznikne osm druhů šikany. Tento způsob klasifikace šikany nám umožňuje lépe postřehnout odlišnosti u různých druhů šikany. (Kolář, 2001, s. 32) Kolář (2001, s. 32) uvádí klasifikaci typů šikany: •
Fyzické aktivní přímé – Patří sem věšení do smyčky, škrcení, kopání nebo fackování.
•
Fyzické aktivní nepřímé – Kápo pošle kumpány, aby oběť zbili. Oběti jsou záměrně ničeny její věci.
•
Fyzické pasivní přímé – Agresor brání oběti, aby si sedla do lavice (jedná se o fyzické bránění oběti v dosahování jejich cílů).
•
Fyzické pasivní nepřímé – Agresor brání oběti, aby opustila třídu a šla na záchod, i když ho o to oběť žádala.
•
Verbální aktivní přímé – Patří sem nadávání, urážení, zesměšňování.
10
•
Verbální aktivní nepřímé – Šíření pomluv. Zahrnujeme sem i tzv. symbolickou agresi, která může být vyjádřena v kresbách, básních, apod.
•
Verbální pasivní přímé – Patří sem úmyslné neodpovídání na pozdrav, otázky apod.
•
Verbální pasivní nepřímé – Spolužáci se „nepostaví“ za oběť i v případě, že je nespravedlivě obviněna z něčeho, co provedli agresoři. (Kolář, 2001, s. 32)
2.3 Stádia šikany U šikany můžeme rozlišovat celkem pět základních vývojových stupňů. Toto rozdělení nám umožňuje zachytit proces narušující vztahy, postoje, hodnoty a normy mezi členy skupiny, což vede k šikanování žáků. (Kolář, 2001, s. 35) Musíme si však uvědomit, že toto rozdělení používáme hlavně z didaktických důvodů. V samotné praxi, jde jen velmi těžko přesně určit hranice mezi jednotlivými stádii. (Lovasová, 2006, s. 6) Tento negativní proces zabraňuje vytváření komunity, kdy je jejím cílem respektování individuálních rozdílů a bezpečné soužití komunity. (Kolář, 2001, s. 35)
2.3.1 Ostrakismus – první stádium Ostrakismus je počáteční a nejmírnější stádium šikany a jde především o izolaci oběti. (Lovasová, 2006, s. 7) V této fázi agresoři nenapadají oběť fyzicky, jde převážně o mírnou formu psychického násilí v podobě odmítání ostatními členy kolektivu, pomluv a zábavy na jeho úkor. (Kolář, 2001, s. 36) Ostrakismus se nejčastěji vyskytuje u děvčat, kdy se skupina děvčat domluví, že se nebudou bavit s nějakou svoji spolužačkou, začnou ji pomlouvat a popuzovat proti ní celý kolektiv. Dochází tak k naprosté izolaci oběti v kolektivu. Oběť začíná poznávat, že ve třídě není nikdo, kdo by s ní chtěl sedět v lavici. Kolektiv ji odmítá, uráží a ponižuje. Dítě se cítí v kolektivu nepříjemně a začíná se bránit vracením nadávek, vztekem apod. Agresoři, když vidí, že jejich činy mají úspěch, začínají tlak na oběť zvyšovat. Oběť nakonec zjistí, že stavět se na odpor nemá smysl a ,,stáhne“ se do sebe. Oběť se snaží vyhýbat agresorům, sedí samotná v lavici a nemá chuť ani síly komunikovat se spolužáky a hledat si ve třídě přátele. (Martínek, 2009, s. 117-118) Obětí
se stávají
jedinci,
kteří
jsou
méně oblíbení
v kolektivu a nacházejí
se na tzv. sociometrickém chvostu. Takové jedince nazývá odborná literatura různě, například jako outsider, černá ovce, obětní beránek, marginalizovaný jedinec atd. (Kolář, 2001, s. 36) Oběť, která je vystavena ostrakismu, začne dříve nebo později projevovat tři charakteristické
11
znaky. Prvním znakem je, že oběti se začne z ničeho nic prudce horšit prospěch. Žák, který byl ,,dvojkař“, je najednou ,,čtyřkař“. Dalším charakteristickým znakem je, že děti, které dříve neměly problémy s koncentrací, se nyní nedokáží v hodinách soustředit a udržet pozornost. Přemýšlí nad svojí vinou a snaží se pochopit, proč se k nim chová celá třída negativně. Třetí znak je, že oběť navštěvuje nižší ročníky, kde se snaží nalézt děti, které k ní vzhlíží a kamarádí se s ní. Je však nutné dávat pozor na to, aby si zde oběť nevybíjela vztek na mladších spolužácích. V případě, že se tento jev objeví, je nutné hledat příčinu v jeho třídě. (Martínek, 2009, s. 117-118)
2.3.2 Fyzická agrese a psychická manipulace – druhé stádium Obětí druhého stádia se stává jedinec, který byl již dříve obětí ostrakizování. Většinou toto stádium nastane, když ve třídě stoupá napětí a na jedince se začne zvyšovat tlak před pololetím, koncem školního roku, nebo před důležitými písemnými pracemi. Agresoři mají potřebu tento tlak vyventilovat a oběť je pro ně vhodný prostředek. Šikanování také může způsobovat konkurenční boj ve výběrových nebo sportovních třídách. V některých případech je šikanování způsobeno tím, že se agresor nudí a utrpení, které způsobuje oběti je pro něj zábavou. Musíme také pamatovat na to, že si agresor kompenzuje na oběti své nízké sebevědomí, neúspěšnost, nebo pocit nepřijetí do skupiny. (Martínek, 2009, s. 119-120) Kolář (2001, s. 37) uvádí další případ přechodu z prvního stádia k druhému. Je to v případě, kdy se v jedné třídě sejde více agresivních asociálních jedinců, kteří násilí používají pro uspokojení vlastních potřeb. Prožitek z toho, že mohou bít a ubližovat slabšímu a ustrašenému spolužákovi, může u nich způsobit překonání posledních zábran a oni začínají svoji agresi opakovat.
Podle Martínka (2009, s. 120) začínají být agresoři v tomto stádiu, do jisté míry, závislí na trýznění oběti. Jakýkoliv svůj problém ventilují prostřednictvím násilí na oběti, objevují se také různé projevy manipulace. Oběti je vyhrožováno jak verbálně, tak i nonverbálně. Oběť má v této situaci nepředstavitelný strach a snaží se, za těchto okolností, utéci od strachu. Může se to projevovat záškoláctvím, somatizací (ranními bolestmi hlavy, břicha, teplotami) a také sebepoškozováním. Výsledky ve škole a školní docházka je katastrofální, oběť bývá za své chování kritizována a trestána. Nikdo si však neuvědomuje, že se dítě pouze brání. (Martínek, 2009, s. 120)
12
2.3.3 Vytvoření jádra – třetí stádium Je to vyvrcholení neřešené situace druhého stádia dospělými. Agresoři si uvědomují, že si mohou s obětí dělat, co chtějí. Mají nad ní převahu a vědí, že na to nikdo nepřijde. Kolektiv začíná být agresory ovládán - když nebudete na naší straně, stanete se také oběti. (Martínek, 2009, s. 121-122) Tím, že se nezamezí manipulacím a začínající fyzické agresi u jednotlivců, začne se utvářet skupina agresorů, tzv. ,,úderné jádro“. Agresoři začnou spolu spolupracovat a systematicky týrat oběť. Uvnitř skupiny vznikají další podskupiny, které se spolu snaží, různými způsoby, získat větší vliv. Jestli se ve třídě nezformuje silně pozitivně naladěná podskupina, která by mohla konkurovat v popularitě svých členů, skupině agresorů, může trýznění nerušeně dál pokračovat. Za oběti si agresoři vybírají žáky, kteří byli už dříve objektem ostrakizování. (Kolář, 2001, s. 39) Martínek (2009, s. 122) ve své knize Agresivita a kriminalita školní mládeže uvádí tzv. pyramidu šikanování. Na vrcholu pyramidy stojí hlavní agresoři, kteří vyvíjejí tvrdý tlak na oběť. Pod sebou mají další spolužáky a ti zase další. Oběť nebo oběti se nacházejí na základně pyramidy, takže se celá třída, v rámci ubližování, obrací jenom na ně. Zbytek třídy pouze přihlíží ubližování a nikdo se obětí nezastane. Oběť se tak dostane do beznadějné situace. V kolektivu je odmítána, nikdo ji nevěří a ti, kteří s ní sympatizují, to z obav, že by se sami stali oběťmi nedávají najevo. Agresoři si v tomto stupni hledají tzv. hlídače, ti pozorují pohyb učitelů na chodbě a v případě, že se učitel nebo jiný dospělý blíží, ihned upozorní agresory. Proto je nejčastějším místem, kde se šikana odehrává, samotná třída. (Martínek, 2009, s. 122-123)
2.3.4 Vytváření norem – čtvrté stádium Pokud se ani ve třetím stádiu nepodaří šikanu zastavit, následuje stádium čtvrté, kde se vytváří normy. Zvyšuje se nátlak na oběť, třída se rozdělí na ,,vládnoucí třídu“ a ,,poddané“. (Martínek, 2009, s. 124) Jestliže ve třídě není silná pozitivní podskupina, může činnost agresorů dál pokračovat. Agresoři vytvářejí normy, které jsou většinou přijaty a stávají se nepsaným zákonem. (Kolář, 2001, s. 39) V tomto stádiu jsou agresoři plně závislí na šikanování, mají radost, že z nich oběť má strach. Mnohdy oběť tyranizují pouze z nudy, aby se pobavili. (Martínek, 2009, s. 125) Psychika oběti je už tak narušena, že i oběť je na šikanování závislá. Považuje svoji úlohu za normální, už se nebrání ubližování. V některých případech oběť začne svého trýznitele obdivovat, považuje jej za kamaráda,
13
ochotně provádí, co mu trýznitel nařídí a často to považuje za legraci. Stává se, že oběť začne ve vyučování vyrušovat, šaškovat a chovat se tak, aby své trýznitele pobavila a zavděčila se jim. U některých obětí šikany se mohou začít objevovat prvky posttraumatické stresové poruchy. (Martínek, 2009, s. 125)
2.3.5 Totalita – páté stádium Totalita je poslední stádium šikany. Jsou jasně nastavené normy, ve třídě vládnou agresoři, které ostatní poslouchají na slovo a všichni, včetně obětí, je brání. (Martínek, 2009, s. 128) V tomto stádiu agresoři postrádají poslední zbytek zábran a smysl pro realitu, mají potřebu opakovaného násilí vůči oběti. (Kolář, 2001, s. 40) Agresoři jsou opojeni mocí, v týrání obětí jim nic nezabraňuje. Násilí je v některých případech tak extrémní, že oběti hrozí těžké ublížení na zdraví, nebo dokonce i smrt. Byly zaznamenány případy, kdy byly oběti páleny žhavými železy nebo vyhazovány ve skříních z vyšších pater škol či internátů. (Martínek, 2009, s. 128) Oběti většinou v tomto stádiu projevují tzv. Stokholský syndrom, kdy si oběť nedokáže bez agresora svůj život vůbec představit, obdivují je, bez přemýšlení plní jejich příkazy, nechávají se dobrovolně fyzicky týrat. Jsou na šikanování plně závislí. Pro třídní kolektiv je šikanování naprosto běžné, aktivně se ho zúčastňují a oddaně při něm pomáhají hlavním agresorům. (Martínek, 2009, s. 128-129)
2.4 Místa výskytu šikany Není prokázáno, kde jsou děti nejčastěji šikanovány, ale předpokládá se, že je to ve škole o přestávkách, na toaletách, v šatnách a mnoha dalších místech, kde nad dětmi není dohled dospělého. Šikana se odehrává i před pedagogy, ale v méně nápadné formě. (Říčan, 1995, s. 15) Nejčastějším místem, kde se šikana vyskytuje je jednoznačně třída. Žáci, zde tráví nejvíce volného času bez dozoru a tím agresoři získávají pocit ,,bezpečí“, pro zvýšení pocitu bezpečí používají ještě tzv. hlídače. Druhé nejčastější místo jsou toalety, zde se odehrávaly především útoky fyzického rázu a oběti jsou zde ještě více bezbranné. V šatnách tělocvičen je oběť terčem rovněž fyzických útoků, kde je vystavena údery míčů, zalehávání, bouchání pálkami apod. V šatnách je nejčastěji útočeno na věci a majetek obětí. U šaten, kde není prováděn dozor jsou oběti napadány rovněž fyzicky. Další místo, kde se odehrává šikana je jídelna, zde je cílem útoků především jídlo obětí. Skrytá místa ve škole, jsou to různé zákoutí, prostory pod schody a místa, kam nikdo moc nechodí. Jsou to prostory, o kterých
14
pedagogové nevědí a nebo vědí, ale nechodí je kontrolovat. Tím agresoři získávají pocit bezpečí a vědí, že je nikdo nevyruší. (Martínek, 2009, s 133-135)
2.5 Specifika šikany dle pohlaví Fieldová (2009, s. 30) uvádí: ,,Šikany se dopouštějí chlapci i dívky rovným dílem a obě pohlaví se mohou stát oběťmi. Chlapci šikanují chlapce a dívky. Dívky obvykle šikanují jiné dívky, ale mohou šikanovat i chlapce.“ Přímá šikana se vyskytuje častěji u chlapců, kteří při šikanování častěji užívají fyzické násilí než dívky. Nepřímá šikana má stejné zastoupení jak u chlapců, tak u dívek, u kterých se ale nepřímá šikana v podobě intrik a sociální izolace vyskytuje častěji, než-li přímá šikana. (Říčan, Janošová, 2010, s.30) Pro chlapce je typičtější otevřená forma šikany a fyzická agrese. (Kolář, 2011, s. 81) V dívčím kolektivu se šikana děje v rámci blízkých a kamarádských vztahů. Často jsou oběti šikany citově závislé na svých trýznitelkách, a dokonce je považují za své přítelkyně. Chlapci si za své oběti vybírají hochy, kteří nejsou v okruhu jejich kamarádů. (Kolář, 2011, s. 78) Fieldová (2009, s. 30) dále uvádí: ,,Chlapci často používají šikanování, aby si vybudovali pověst a dívky to dělají, aby ochránily svoji pověst.“
2.6 Šikana a zákon Kolář (1997, s. 118) uvádí, že: „V právní praxi bývá pojem šikana používán jako synonymum pro úmyslné jednání, které je namířené proti jinému subjektu a které útočí na jeho lidskou důstojnost.“ Z právního hlediska je řešení šikany problematické, protože právní nástroje, které mohou agresora postihnout, se liší dle situace, ve které se ocitne oběť šikanování. (Martínek, 2009, s. 142) 1. Školní sféra: Škola je první místo, kam by se měli rodiče oběti obrátit pro pomoc, protože právní řád dává žákům resp. zákonným zástupcům oprávnění a stanovuje povinnost škole, aby zajistila preventivní, avšak účinnou ochranu před šikanou. Česká školní inspekce nad touto činností zajišťuje státní dohled. Formou školních rad je zase zajišťován dohled rodičů. (Lovasová, 2006, s. 17-18) 2. Trestní stíhání: Oběť má postavení poškozeného s procesními právy v trestním řízení (má právo na náhradu škody, která mu byla způsobena). Většinou však k trestnímu stíhání nedojde kvůli nezletilosti pachatelů. (Martínek, 2009, s. 143) 3. Občanskoprávní řízení: Můžeme využít toto řízení v případě způsobení materiální škody nebo morální újmy. (Lovasová, 2006, s. 18)
15
V případě, že se šikana dostane před soud, je toto chování trestáno, ve velké většině případů, dle trestního zákona, protože docházelo k páchání trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti. (Martínek, 2009, s. 143) Závažný trestný čin je omezování osobní svobody, dopustí se ho každý, kdo omezuje druhé, volně užívat osobní svobody. Jsou to situace, kdy je oběť přivázána k topení, zavřena na určitém místě atd. (Kolář, 1997, s. 120) Je-li dítě nuceno pod pohrůžkou, aby dělalo věci, které jsou mu nepříjemné nebo dával své peníze agresorům, může se jednat o trestný čin vydírání. (Vágnerová, 2009, s. 119) Trestného činu vzbuzení důvodné obavy se dopouští ten, kdo vyhrožuje oběti smrtí, ublížením na zdraví nebo poškozením jeho věcí. (Martínek, 2009, s. 143) V případě, že někdo vzal vašemu dítěti nějakou věc a přitom mu vyhrožoval nebo použil násilí, dopustil se trestného činu loupeže. (Vágnerová, 2009, s. 121) Újmy na zdraví, které byly způsobeny šikanováním mohou být považovány za trestný čin ublížení na zdraví. (Kolář, 1997, s. 121) Osahávání, sexuální obtěžování a další formy sexuální šikany mohou být kvalifikovány jako trestný čin znásilnění, pohlavního zneužívání nebo kuplířství. (Martínek, 2009, s. 143) Trestného činu poškozování cizí věci se dopustí ten, kdo úmyslně šikanuje oběť tím, že ničí její věci. (Kolář, 1997, s. 121)
2.7 Prevence šikany Oblast prevence školní šikany zahrnuje spoustu aktivit a různých opatření, které jsou realizovány na různých úrovních a týkají se přímo šikany nebo opatření, která jen přispívají ke kvalitě školy. (Říčan, Janošová, 2010, s. 111) V současné době existuje však jen jedna cesta, která dává určitou reálnou naději, jak zastavit šikanu ve školách. Je to cesta intervence ve školách a zavedení školního systému prevence šikany. (Koláře, 2011, s. 262) Na základě americké studie, která byla zaměřena na nejefektivnější metodu, jak bojovat s šikanou, došla k závěru, že je nejefektivnější zapojit celou školu do speciálního preventivního programu. Tento program obsahuje mnoho částí, mezi které patří celodenní konference, setkávání rodičů s učiteli, pravidelné diskuze o šikaně na úrovni jednotlivých tříd, vytvoření pravidel o vzájemných vztazích v každé třídě a koordinované sezení, kde si účastníci šikany říkají své pocity, které prožívali a snaží se vcítit do svého protivníka. (Lovasová, 2006, s. 18)
16
3 Aktéři šikany Rozvoj šikany ve školním kolektivu je komplikovaný proces, je to příběh, který může mít i varianty s dobrým koncem. Záleží na tom, jak by se zachovali učitelé, ředitelé škol, všichni zaměstnanci škol, rodiče a ostatní žáci ve třídě, kde se vyskytne šikana a také na vytváření klidné a bezpečné atmosféry širší společnosti. (Říčan, 1995, s. 31)
Abychom věděli, o co při šikaně jde a jak s ní naložit, musíme se zabývat nejenom agresorem a jeho obětí, ale také dalšími jednotlivci a skupinami, protože to, jestli k šikaně dojde, jaký bude mít průběh a jak dlouho bude trvat záleží i na nich. (Říčan, Janošová, 2010, s. 53)
3.1 Agresor Agresor je ten, kdo se aktivně účastní šikanování. Agresor, který šikanu začíná a vede, se nazývá ,,iniciátor“, ten mívá určité typické vlastnosti. Znalost těchto vlastností, nám může pomoci odhalit, kdo je ve třídě agresorem, kde k šikanování dochází. Pomůžou nám odhalit i žáka, který je pro skupiny ,,rizikový“, když se šikana zatím ve skupině nevyskytla. Je ale také mnoho výjimek, kdy agresoři typické znaky vůbec nevykazují. (Říčan, Janošová, 2010, s. 53-54) Říčan a Janošová (2010, s. 54-55) uvádí typické vlastnosti agresorů: -
Agresor často bývá fyzicky zdatný, silný a obratný.
-
V agresorově obličeji můžeme vidět určitou hrubost, prostřednictvím jeho mimiky a jeho fyziologií.
-
Agresor bývá velmi temperamentní, vznětlivý, impulzivní, snadno se dostane do konfliktu s druhými lidmi a často se pere. Ale musíme dávat pozor na to, že ne každý, kdo se pere, musí zároveň někoho šikanovat!
-
U agresora můžeme pozorovat, že má problém s celkovou nekázní, bývá drzí, lže, krade, ničí věci ze zlomyslnosti, nedbalosti nebo jen pro zábavu, má horší osobní hygienu.
-
Jeho školní výsledky jsou na špatné úrovni.
-
Agresor mívá zakrnělé svědomí. Slušně se chová jen tehdy, když z toho bude mít nějaký prospěch. Necítí pocit viny.
-
U spolužáků není moc oblíbený, protože u nich budí spíše strach než sympatie.
17
-
Agresor mívá pocity méněcennosti, má malé sebevědomí, závidí svým spolužákům jejich rodinný život, bývá nešťastný.
-
Agresor často bývá dominantní a rád ovládá druhé lidi. Líbí se mu, když má nad druhými moc. Je arogantní a snadno se urazí. Svým dominantním a suverénním chováním si snadno získává příznivce, kteří mu pomáhají při šikanování z vlastní hlouposti, oddanosti nebo ze strachu.
-
Je zlomyslný, škodolibý a krutý. Týrá svoji oběť pro svoje potěšení a radost. V širším slova smyslu má sadistické sklony. Bývá bezcitný a za jistých okolností není schopný soucitu se svojí obětí.
-
Chybí mu schopnost vcítit se do druhého. Špatně poznává, co druhým dělá radost a co je uráží nebo zraňuje. (Říčan, Janošová, 2010, s. 54-55)
Martínek (2009, s. 136) uvádí: ,,Myslím si, že základní příčina je vždy v rodině. Za své praxe jsem se nesetkal s případem, kdy by v rodinné atmosféře u agresora bylo naprosto vše v pořádku“. Typologie agresorů dle Martínka (2009, s. 136): Agresor hrubý, fyzický Jedná se o jedince, který v týrání využívá fyzické převahy a síly nad obětí. U fyzických agresoru se jejich intelektuální úroveň pohybuje v pásmu lehké subnormy. Agresor pociťuje radost při týrání obětí. Týrání je často prováděno škrcením, mlácením nebo pálením. Ve většině případů se jedná o člověka, který doma zažívá stejné chování ze strany jeho rodičů. Ve škole oběti dělá to, co jemu samotnému je nepříjemné. Agresor jemný, kultivovaný Tento jedinec se k dospělým a učitelům chová velice slušně, bývá ochotný jim pomáhat a často se stávají pro učitele sociometrickou hvězdou třídy. V momentě, kdy učitel opustí třídu, spustí velmi tvrdou šikanu, oběť však netýrá osobně. Zastává pozici tzv. „šedé eminence“ a má kolem sebe své posluhovače, kteří dělají, co jim přikáže. Při vyšetřování šikany se pak staví do pozice nevinného a vinu svaluje na své pomocníky. V rodině takového jedince je zavedena poměrně tvrdá výchova, která je mnohdy podobná vojenskému drilu. Tento druh výchovy může poškodit jeho svobodnou vůli. Dítě pak žije v neustálém napětí a to si kompenzuje na své oběti.
18
Agresor srandista Bývá také mezi učiteli oblíbený. Toto dítě si nepřipouští žádné povinnosti a starosti. Vzniklé překážky má tendenci spíše obcházet, než aby je řešil. Když je učitelem chycen, jak ubližuje svému spolužákovi, řekne učiteli, že šlo pouze o legraci. Tyto děti většinou pocházejí z volnomyšlenkářských rodin, kde je dítě vedeno k tomu, aby si z ničeho nedělalo starosti. V této rodině nejsou přesně stanovené hranice výchovy. Agresor spouštějící ekonomickou šikanu V rodině agresora se preferuje výchova, kde je nadbytek materiálních věcí. Rodiče se snaží, aby jejich dítě bylo, co nejlepší a proto ho maximálně podporují. Dítě však nezažije pocit, když po nějaké věci dlouho dobu touží. Touha je pro dítě velice důležitá, protože když se dítě nenaučí po nějaké věci delší dobu toužit, tak se nenaučí vážit si věcí, natož pak lidí. Tyto děti pak využívají majetek k rozvrstvení třídy. Na takovémto žebříčku nejsou na prvních místech děti, které něco umí, ale děti, které mají moderní a drahé oblečení, telefony atd. (Martínek, 2009, s. 136)
3.1.1 Morální slepota agresorů Kolář (2001, s. 76) uvádí: ,,Při setkání s agresory bylo vždy zarážející, že tito mladí lidé neměli žádné vědomé pocity viny, netrápili se skutečností, že někomu ublížili a zasloužený trest vnímali jako křivdu. Těmto jedincům, znásilňujícím slabé, chyběl jakýkoliv náhled na nemorálnost jejich jednání. Na základě zkušeností jsem dospěl k názoru, že morální slepota je působena na dvou úrovních: •
Na povrchnější úrovni, která má charakter obrany sebepojetí, což se potvrdilo v různých variantách na řadě případů.
•
Na hlubší úrovni a vlastně jako základní zdroj morální slepoty, se ukázala výrazná sobecká a sebestředná orientace.“
Ochrana svého sebepojetí Agresoři udělají cokoliv, aby ubránili své sebepojetí. Mají velkou úzkost z případného poškození své ideje o sobě a snaží se různými způsoby popírat nebo vytěsňovat realitu. Agresoři sebe nechtějí vidět jako záporné tyrany, kteří týrají své slabé spolužáky. Své chování zdůvodňují tím, že je oběti provokovaly nebo se na ně divně dívaly. (Kolář, 2001, s. 76)
19
Sobeckost a sebestřednost Agresoři se považují za střed světa, a proto si mravní normy upravují tak, jak oni potřebují. Jejich morální mantinely jsou pružné, a proto si vždy najdou přijatelné vysvětlení pro své nemorální a často nezákonné chování. Tito jedinci neznají úctu k člověku, nemají schopnost porozumět bolesti a utrpení jiných lidí. Svědomí se u nich neozývá. Své chování odůvodňují tak, že to pro něj byla legrace. (Kolář, 2001, s. 77)
3.2 Oběť Je obtížnější charakterizovat oběť šikanování něž agresora. (Čevela ,Čeledová, Dolanský, 2009, s. 64) Obětí šikany se může stát jakékoliv dítě. Mohou to být děti, které přijdou do kolektivu jako nové. Jsou také známé případy, kdy se dítě stane obětí šikany pro své přednosti jako je přemýšlivost, vyzrálost, je oblíbený u učitelů nebo jen proto, že se nechová stejně jako agresoři. (Říčan, 1995, s. 34)
Mohou to být také děti, které viditelně projevují známky slabosti, např. fyzického nebo mentálního postižení, nesmělost nebo jen mají nehezké rysy obličeje, nosí brýle apod. (Bourcet, Gravillonová, 2006, s. 22-23)
Říčan a Janošová ve své knize Jak na šikanu (2010, s. 59) uvádějí, jaké děti jsou potenciální oběti šikany: -
tělesné slabé, především jedná-li se o chlapce,
-
jedinci s nápadnými vnějšími znaky, např. obezita, starý mobil, levné oblečení, atd.,
-
příslušníci odlišné rasy, jiná barva pleti atd.,
-
neurotické dítě, obvykle je plaché a tiché, je to introvert, který se izoluje od ostatních, je ustrašené,
-
hyperaktivní dítě a dítě s poruchou pozornosti,
-
jedinec s opožděným rozumovým vývojem,
-
nemocné děti,
-
tzv. ,,provokatéři“,
-
také sobecké děti, mnohdy mají potíže najít si kamarády,
-
pesimistické děti trpící pocitem méněcennosti, beznadějností,
-
dítě pocházející ze špatných sociálních poměrů, takový jedinec není schopný, po stránce materiální, konkurovat svým spolužákům,
20
-
submisivní dítě, neprosadí se v kolektivu svých vrstevníků,
-
jedinec, který není solidární s ostatními dětmi,
-
dítě tzv. ,,šplhoun“, svoji přehnanou snahou a úslužností se snaží získat přízeň pedagoga,
-
dítě, u kterého dochází ke kombinaci psychických a sociálních handicapů,
-
dítě, které je nováčkem v již sehraném kolektivu.
Dle Martínka (2009, 139–140 s.) můžeme oběti šikanování rozdělit do těchto typů: Oběť na první pohled Tyto děti vysílají do svého okolí signál o svojí slabosti. Na těchto dětech je nápadná jejich fyziognomie. Jsou štíhlé, vysoké a fyzicky slabé. V jejich tvářích můžeme vidět slabost a strach. Neumějí se prosadit v kolektivu, bývají osamocené a zamlklé. V případě, kdy se stanou obětí drobných legrácek a vtípků, neumějí se vhodně bránit. Rodiče se o takové dítě, už od raného věku, přehnaně strachují a opatrují ho. Děti jsou upozorňovány na to, jak je tento svět pro ně nebezpečný. U dětí je tak potlačována jejich přirozená aktivita. Rodiče jim neustále něco zakazují a z dítěte se tak stane jen pasivní pozorovatel, který nic nemůže a potom se ani nesnaží něco udělat. Oběti, které jsou dlouhodobě pod ochranou rodičů či prarodičů Tento typ rodičů si nepřipustí či nechce připustit, že jejich dítě dorůstá a začíná být samostatným. Tento problém se objevuje zejména u matek i babiček, které svého potomka neustále berou za malé a nesoběstačné dítě, které potřebuje být pod drobnohledem a ony na něj musí dohlížet a hlídat ho. Příkladem se může stát matka, která po skončení prvního pololetí první třídy, stále vodí své dítě až do lavice a kontroluje, zda si její potomek správně nachystal věci. Tímto matka dává najevo, že je pro ni velmi těžké opustit své dítě. Toto chování zbylé spolužáky provokuje, jejich rodiče jim doma říkají, že jsou již veliké, když jsou celé dopoledne sami ve škole, děti se pak cítí být důležití a zodpovědní. Dotyčná matka jim svým chováním dává najevo, že tomu tak není a oni jsou stále malí. Handicapované děti Handicapované děti se často stávají snadnými oběťmi. V dnešní době se ve školství objevil trend integrace těchto dětí do běžných základních škol. To je bezpochyby správné. Je nutné, aby si zdravá společnost uvědomovala, že jsou mezi námi lidé, kteří ve svém životě neměli tolik štěstí a narodili se třeba postižení. Tato integrace
21
je přínosná a důležitá také pro handicapované děti. Pro jejich život je nezbytné, aby se naučili žít z části soběstačně mezi zdravou populací. Aby integrace proběhla správně a bezproblémově, pedagog musí znát základní potřeby handicapovaného dítěte, jinak může dojít k nepřipravené a živelné integraci, která je pro daného jedince nebezpečná. Potomci učitelů Tyto děti se nejčastěji stávají oběťmi šikany, především když jejich rodič vyučuje na stejné škole, do které chodí jejich potomek. Nejhorším případem se stává situace, kdy ho sám rodič – pedagog učí. Dítě, které učí jeho rodič je ve škole v nevýhodě a to z mnoha důvodů. Může mu projít něco, co ostatním ne. Jeho rodiče dobře vědí, jaké je jeho chování, prospěch atd. Dále si ostatní spolužáci často a mylně myslí, že mu jeho rodič řekne, kdy se bude zkoušet nebo psát písemná práce a z čeho. Ostatní spolužáci se domnívají, že je dotyčný žák, na rozdíl od nich, ve výhodě. Ve skutečnosti mnohdy bývá rodič – pedagog přísnější na své vlastní dítě než na ostatní, to může způsobit problémy v jejich vzájemném vztahu. Nejlepším řešením se jeví to, když rodič – učitel nechá chodit svého potomka na odlišnou školu. Pokud to není možné, neměl by to učit. (Martínek, 2009, 139–140 s.)
3.3 Další účastníci šikany 3.3.1 Třídní kolektiv Šikana se netýká pouze agresora, oběti a dětí, které se na ní podílejí. Šikana by nevznikla, pokud by se uvnitř skupiny něco nedělo. Proto nemůžeme porozumět šikaně, jestliže nezjistíme, jaký vztah k ní má třídní kolektiv. (Říčan, 1995, s. 39) Můžeme si položit otázku, na které straně jsou sympatie třídy? Samozřejmě většina dětí nesouhlasí s agresí, ale v případě, že je agrese namířena proti někomu, kdo je dětem nesympatický nebo ho nemají rády, mohou s agresí souhlasit. (Říčan, 1995, s. 39)
3.3.2 Zastánce Jsou to děti, které mají smysl pro zodpovědnost a které byly vychovávány v duchu hesla: ,,Silný chrání slabého“. Tyto děti jsou ve třídním kolektivu oblíbené, ochotně pomáhají svým spolužákům a mají ve třídě vliv. Je třeba podporovat takové jedince, protože čím více
22
je takových žáků ve třídě, tím více je třída odolnější vůči jakýmkoliv projevům šikany. (Říčan, Janošová, 2010, s. 64-65)
3.3.3 Pedagog jako účastník šikany Pedagog se může stát spoluúčastníkem šikany tím, že nedostatečně vytváří pozitivní atmosféru ve třídním kolektivu (Říčan, Janošová, 2010, s. 65), ale také tím, že velká část pedagogů má pasivní postoj k šikaně. (Říčan, 1995, s. 40) Říčan (1995, s. 40) řekl: ,,Děti jsou často zklamány tím, jak málo učitelé dělají proti šikaně, jak ji přehlížejí, jak podceňují utrpení, které znamená pro oběti, jak polovičatě a neobratně ji vyšetřují a jak málo ji trestají.“ Další důvod, kdy se pedagog může stát spoluúčastníkem šikany je, když ji ignoruje, nebo dokonce sdílí averzi třídního kolektivu vůči obětem. (Říčan, 1995, s. 41)
Velmi častý postoj k šikaně je: “Ať si to děti vyřídí mezi sebou!“ Je pravda, že nejlepší je, aby se děti na drobných sporech naučily, jak se prosadit, aby se naučily najít kompromis a to i přesto, že při těchto sporech může vzniknou drobná křivda. Ovšem u šikany tento přístup vůbec neplatí. (Říčan, 1995, s. 40)
3.3.4 Rodiče zúčastněných Rodiče agresorů Rodiče agresorů se málokdy dovědí o tom, že jejich dítě týrá a ubližuje dalšímu dítěti. V případě, že jim škola podá zprávu o šikaně, které se dopustilo jejich dítě, mají tendenci vše zlehčovat a označovat šikanu jako ,,klukovinu“ a jejich postoj je velmi arogantní. Pro jiné rodiče je to důvod, aby své dítě fyzicky potrestali a někteří rodiče to zase berou jako projev ostrých loktů. (Říčan, Janošová, 2010, s. 68-69) Rodiče agresorů mohou být i lidé, kteří jsou prosociálně orientovaní a mají standardní morální hodnoty, ale výchova se jim vymkla z rukou, aniž by to tušili. (Říčan, Janošová, 2010, s. 68-69) Rodiče obětí Oproti rodičům agresora se rodiče obětí dozvídají o šikaně jejich dítěte častěji. Děti, které se staly obětí šikany, mají potřebu svěřit se svým trápením, a nebo rodiče sami poznají příznaky šikany a sami si domyslí, co se děje. Rodiče jsou často svými dětmi proseny, aby ve škole nic neoznamovali a někteří jim v tom vyhoví. Rodiče mají pocit, že učitelé nejsou moc ochotni a schopni účinně zasáhnou proti šikaně a zajistit tak, bezpečí jejich
23
dítěti. Jiní mají strach, že by školu mohli pohněvat, a nebo zastávají názor, že šikana k dětství patří. (Říčan, Janošová, 2010, s. 69-70) Mnoho rodičů zareaguje na šikanu správně a snaží se své dítě emočně podpořit, zajistit mu ochranu, snaží se získat mnoho informací o šikaně a spolupracují se školou při jejím řešením. (Říčan, Janošová, 2010, s. 69-70)
24
4 Průzkumné šetření 4.1 Hlavní a dílčí cíle průzkumu Hlavním cílem empirické části práce je zjistit, zhodnotit a porovnat, jaký je výskyt šikany a vnímání šikany u studentů středních škol v chlapeckém a dívčím kolektivu. Dílčí cíle 1) Určit míru spokojenosti studentů s jejich sociálními vztahy ve třídním kolektivu (položka č. 3, 4). 2) Zhodnotit míru informovanosti studentů v problematice šikany (položka č. 5, 6, 13, 14). 3) Zjistit, do jaké míry se studenti setkali s výskytem šikany ve svém školním prostředí (položka č. 7, 11, 12). 4) Zjistit, jak by se studenti zachovali při osobní zkušenosti s šikanou (položka č. 8, 9, 10).
Otázky k průzkumu Aby mohly být výše uvedené cíle průzkumu naplněny, byly stanoveny následující otázky k průzkumu: 1) Jaká je míra spokojenosti studentů s jejich sociálními vztahy ve třídním kolektivu? 2) Do jaké míry jsou studenti informováni o problematice šikany? 3) Setkali se studenti s šikanou ve svém školním prostředí? 4) Jak by se studenti zachovali, kdyby měli osobní zkušenost s šikanou?
4.2 Metoda sběru dat Pro náš průzkum jsme použili metodu anonymního dotazníku. Rozhodli jsme se pro tuto metodu, protože nám umožnila v krátkém časovém úseku získat informace od více respondentů a také z důvodu lepšího zpracování výsledků, které dotazníky získáme. Při volbě položek do našeho dotazníku jsme se nechali inspirovat dotazníky z knihy Bolest šikanování od M. Koláře. Dotazník obsahuje 14 položek a 8 podpoložek. V dotazníku jsme použili celkem 13 uzavřených položek, 1 otevřenou položku, 6 uzavřených podpoložek, 1 otevřenou podpoložku a 1 polootevřenou podpoložku, to znamená, že respondent si mohl vybrat
25
z předem nadefinovaných odpovědí a v případě, že ani s jednou nesouhlasil, mohl dopsat svoji odpověď svými slovy. Položky jsou rozděleny do 5-ti oblastí. První oblast zjišťuje pohlaví a věk respondentů (položka č. 1, 2). V druhé oblasti jsou položky, které se zabývají sociálními vztahy ve třídě (položka č. 3, 4). Třetí oblast zjišťuje, jak jsou studenti informováni o šikaně (položka č. 5, 6, 13, 14). Čtvrtá se věnuje výskytu šikany ve školním prostředí (položka č. 7, 11, 12). Poslední, pátá oblast se věnuje tomu, jak by se studenti zachovali při osobní zkušenosti s šikanou (položka č. 8, 9, 10).
4.3 Charakteristika vybraného vzorku respondentů Pro průzkum bylo vybráno 40 respondentů, kde byli rovnoměrně zastoupeni chlapci a dívky starší 17 let. Respondenti studují na SOU stavební a SOU obchodní v Prostějově. Vybráni byli studenti různého sociálního postavení a intelektové úrovně. Respondenty se stali studenti středních škol v Prostějově. Průzkum se prováděl na dvou středních školách ve dne 27. 9. 2011. Při výběru vhodných škol se kladl důraz na to, aby v dané škole byla čistě chlapecká nebo dívčí třída. První škola byla SOU stavební v Prostějově, kde se průzkumu zúčastnilo 20 chlapců ze dvou chlapeckých tříd. Druhá škola byla SOU obchodní v Prostějově, kde se průzkumu zúčastnilo 20 dívek z jedné třídy. Na obou školách mě při průzkumu doprovázel zástupce ředitele, který mi doporučil vhodné třídy pro průzkum.
SOU stavební je zaměřena na stavební profese. V její nabídce studijních oborů je 8 tříletých učebních oborů a nástavbové studium pro absolventy tříletých stavebních oborů, které jsou zakončeny maturitní zkouškou. Zřizovatelem této školy je Krajský úřad Olomouckého kraje. (www.soufan.cz)
SOU obchodní je zaměřena na výuku v oblasti obchodu a služeb. Škola nabízí pro žáky deset studijních oborů, z niž jsou nějaké zakončené maturitní zkouškou. Škola se účastní mnoha soutěží, kde se prezentují výrobky jejich studentů. Instituce navázala mezinárodní spolupráci se školami v Německu, Itálii či Švédsku. Zřizovatelem je Krajský úřad Olomouckého kraje. V průměru ve škole studuje 500 žáků. (www.souobch.pvskoly.cz)
26
4.4 Zpracování dat Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 40 studentů (tj. 100%). Z toho 20 dívek a 20 chlapců. Vybraný vzorek respondentů byl rozdělen podle pohlaví a věku. Věkové kategorie byly čtyři: 16 let a méně, 17 let, 18 let a 19 a více let. Výsledky průzkumu jsou zaznamenané do tabulek v podobě absolutní a relativní četnosti a do grafů, kde jsou pouze relativní četnosti. V následujícím textu prezentujeme data získaná dotazníkem v pořadí, podle jednotlivých položek dotazníku.
Položka č. 1 – Pohlaví
a) žena b) muž
Tab. č. 1 Pohlaví n 20 20 40
Pohlaví Muži Ženy celkem
% 50 50 100
Graf č. 1 Pohlaví
50%
50%
Muži
Ženy
Z tabulky a grafu č. 1 je patrné, že zastoupení mužů a žen je rovnocenné.
27
Položka č. 2 – Věk
a) 16 let a méně b) 17 let c) 18 let d) 19 let a více
Tab. č. 2 Věk n 0 19 14 7 40
Věk a) 16 let a méně b) 17 let c) 18 let d) 19 let a více celkem
% 0 48 35 17 100
Graf č. 2 Věk
17%
0% 48%
35% 16 let a méně
17 let
18 let
19 let a více
Z tabulky a grafu č. 2 vidíme, že nejvíce zastoupena je věková kategorie 17 let, kterou zvolilo 19 respondentů (48 %). Oproti tomu kategorii 16 let a méně nezvolil žádný respondent (0%).
28
Položka č. 3 - Jsi v současné době rád v tomto třídním kolektivu?
a) rád b) spíše rád c) ani rád, ani nerad d) spíše nerad e) nerad
Tab. č. 3 Jsi v současné době rád v tomto třídním kolektivu? Muži a) rád b) spíše rád c) ani rád, ani nerad d) spíše nerad e) nerad celkem
n 10 6 4 0 0 20
Ženy % 25 15 10 0 0 50
n 8 5 7 0 0 20
% 19 13 17 0 0 50
Celkem n % 18 44 11 28 11 28 0 0 0 0 40 100
Graf č. 3 Jsi v současné době rád v tomto třídním kolektivu? 25% 20% 15% 10% 5% 0% a
b
c
Muži
d
e
Ženy
Z tabulky a grafu č. 3. je patrné, že žádný z respondentů neodpověděl, že by v třídním kolektivu nebyl rád. Muži i ženy nejvíce volili odpověď a), u žen 25% a u mužů 19%.
29
Položka č. 4 - Patříš ve třídě do nějaké party?
a) ano b) ne
Tab. č. 4 Patříš ve třídě do nějaké party? Muži a) ano b) ne celkem
n 9 11 20
Celkem
Ženy % 23 27 50
n 10 10 20
% 25 25 50
n 19 21 40
% 48 52 100
Graf č. 4 Patříš ve třídě do nějaké party? 27% 26% 25% 24% 23% 22% 21% a
b
Muži
Ženy
Tabulka a graf č. 4 nám ukazuje, že rozdíl mezi studenty, kteří patří do nějaké party ve třídě a těmi, kteří do žádné nepatří, je velmi malý rozdíl a to 4%. U žen je tento poměr stejný. U mužů převažují studenti, kteří nepatří do žádné party (27%).
30
Položka č. 5 - Setkal ses někdy s pojmem ŠIKANA?
a) ne, nikdy b) ano, od rodičů c) ano, od kamarádů d) ano, od učitelů e) ano, z jiného zdroje (TV, internet, rozhlas, noviny, knihy)
Tab. č. 5 Setkal ses někdy s pojmem ŠIKANA? n 10 2 6 1 1
% 25 5 14 3 3
n 3 4 5 1 7
% 8 10 13 3 16
Celkem n % 13 33 6 15 11 27 2 6 8 19
20
50
20
50
40
Muži a) ne, nikdy b) ano, od rodičů c) ano, od kamarádů d) ano, od učitelů e) ano, z jiného zdroje (TV, internet, rozhlas, noviny, knihy) celkem
Ženy
100
Graf č. 5 Setkal ses někdy s pojmem ŠIKANA? 25% 20% 15% 10% 5% 0% a
b
c
Muži
d
e
Ženy
Z tabulky a grafu č. 5 vidíme, že s pojmem šikana se nesetkalo 25% chlapců a 8% dívek. 27% respondentů se setkalo s pojmem šikana u svých kamarádů. Celkově se s pojmem šikana setkali více dívky (42%), než-li chlapci (25%).
31
Položka č. 6 - Krátce vysvětli, co podle Tebe znamená slovo ŠIKANA? …………………………………………………………………………………………………
Na položku č. 6 měli studenti odpovědět písemnou formou, proto jsem jejich odpovědi rozdělil do tří skupin: a) studenti neuvedli žádnou odpověď b) studenti uvedli správnou odpověď c) studenti uvedli špatnou odpověď
Tab. č. 6 Krátce vysvětli, co podle Tebe znamená slovo ŠIKANA? Muži a) studenti neuvedli žádnou odpověď b) studenti uvedli správnou odpověď c) studenti uvedli špatnou odpověď celkem
Celkem
Ženy
n 8
% 20
n 3
% 7
n 11
% 27
9
23
16
40
25
63
3
7
1
3
4
10
20
50
20
50
40
100
Graf č. 6 Krátce vysvětli, co podle Tebe znamená slovo ŠIKANA? 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% a
b Muži
c Ženy
Z tabulky a grafu č. 6 je patrné, že 63% respondentů odpovědělo správně na položenou položku. U dívek takto odpovědělo 40% a u chlapců 23%. 27% studentů neuvedlo žádnou odpověď a pouze 10% uvedlo špatnou odpověď.
32
Položka č. 7 – Byl jsi svědkem toho, jak je ubližováno tvému spolužákovi jinými spolužáky ze školy?
a) ano b) ne
Tab. č. 7 Byl jsi svědkem toho, jak je ubližováno tvému spolužákovi jinými spolužáky ze školy? Muži a) ano b) ne celkem
n 7 13 20
Celkem
Ženy % 17 33 50
n 11 9 20
% 28 22 50
n 18 22 40
% 45 55 100
Graf č. 7 Byl jsi svědkem toho, jak je ubližováno tvému spolužákovi jinými spolužáky ze školy? 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% a
b
Muži
Ženy
Z tabulky a grafu č. 7 vidíme, že více než polovina (55%) studentů byla svědkem toho, jak bylo ubližováno jejich spolužákům. 22 studentů, kteří odpověděli na položku č. 7 ANO, odpovídali dále na položky č. 7.1, 7.2 a 7.3.
33
Položka č. 7.1 - Jakým způsobem? (může být i více odpovědí).
a)
ignorování
g) braní a ničení osobních věcí
b)
pomluvy
h) bití, fackování, údery pěstí
c)
neodpovídání na pozdrav
i) kopání
d)
posměch
j) urážení rodičů
e)
nadávky
k) vyhrožování
f)
ponižování
l) vymáhání peněz
Tab. č. 7.1 Jakým způsobem? n 2 2 1
% 2 2 1
n 2 8 2
% 2 8 2
Celkem n % 4 4 10 10 3 3
4 7 5 1
4 8 6 1
9 10 8 6
10 11 8 7
13 17 13 7
14 19 14 8
5
6
3
3
8
9
1 1 2 3
1 1 2 3
1 2 6 2
1 2 7 2
2 3 8 5
2 3 9 5
Muži a) ignorování b) pomluvy c) neodpovídání na pozdrav d) posměch e) nadávky f) ponižování g) braní a ničení osobních věcí h) bití, fackování, údery pěstí i) kopání j) urážení rodičů k) vyhrožování l) vymáhání peněz
Ženy
Graf . 7.1 Jakým způsobem? 12% 10% 8% 6% 4% 2% 0% a
b
c
d
e
f
g
Muži
h Ženy
34
i
j
k
l
Tabulka a graf č. 7.1 nám ukazuje, že nejvíce převažuji formy verbální šikany jako je: posměch (14%), nadávky (19%) a ponižování (14%). Respondenti nejčastěji uváděli tyto formy fyzické šikany: braní a ničení osobních věcí (8%), bití, fackování, údery pěstí (9%) a vyhrožování (9%).
Položka č. 7.2 - Komu bylo ubližováno?
a) muži / mužům b) ženě / ženám c) smíšené skupině
Tab. č. 7.2 Komu bylo ubližováno? Muži n 6 0 1 7
a) muži/ mužům b) ženě/ ženám c) smíšené skupině celkem
Celkem
Ženy % 33 0 6 39
n 3 6 2 11
% 17 33 11 61
n 9 6 3 18
% 50 33 17 100
Graf č. 7.2 Komu bylo ubližováno? 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% a
b Muži
c Ženy
Tabulka a graf č. 7.2 nám ukazují, že v polovině případů, kdy byli žáci svědky šikany, byli její obětí muži (50%). Z chlapců nebyl nikdo, kdo by byl svědkem toho, že obětí šikany byla žena, to mohou dosvědčit pouze dívky (33%).
35
Položka č. 7.3 - Kdo mu ubližoval?
a) muž / muži b) žena / ženy c) smíšené skupině
Tab. č. 7.3 Kdo mu ubližoval? Muži n 4 0 3 7
a) muži/ mužům b) ženě/ ženám c) smíšené skupině celkem
Celkem
Ženy % 22 0 17 39
n 4 2 5 11
% 22 11 28 61
n 8 2 8 18
% 44 11 45 100
Graf č. 7.3 Kdo mu ubližoval? 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% a
b Muži
c Ženy
Z tabulky a grafu č. 7.3 je patrné, že za agresory označilo 8 respondentů (44%) muže. Velké zastoupení, zde má i odpověď c) (45%), kterou zvolilo 17% chlapců a 28% dívek. Ženy jako agresory označily pouze 2 dívky (11%).
36
Položka č. 8 - Jak by ses zachoval, když bys viděl, že někdo dlouhodobě ubližuje tvému spolužákovi?
a) nevšímám si toho, je mi to jedno b) přidám se a také mu něco provedu c) snažím se mu pomoci d) ohlásím to učiteli e) směji se, je to přece legrace f) bojím se, abych také nedostal
Tab. č. 8 Jak by ses zachoval, když bys viděl, že někdo dlouhodobě ubližuje tvému spolužákovi? n 2
% 5
n 2
% 5
Celkem n % 4 10
0
0
0
0
0
0
17 1 0 0 20
42 3 0 0 50
10 5 0 3 20
25 12 0 8 50
27 6 0 3 40
67 16 0 8 100
Muži a) nevšímám si toho, je mi to jedno b) přidám se a také mu něco provedu c) snažím se mu pomoci d) ohlásím to učiteli e) směji se, je to přece legrace f) bojím se, abych také nedostal celkem
Ženy
Graf č. 8 Jak by ses zachoval, když bys viděl, že někdo dlouhodobě ubližuje tvému spolužákovi?
50% 40% 30% 20% 10% 0% a
b
c
d
Muži
e
f
Ženy
Z tabulky a grafu č. 8 vidíme, že by se studenti snažili svému spolužákovi pomoci (67%). Pouze 10% respondentů uvedlo, že by si šikany nevšímali, protože jim je to jedno. 37
Položka č. 9 - Kdybys byl obětí šikany svěřil by ses někomu?
a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne e) nevím
Tab. č. 9 Kdybys byl obětí šikany, svěřil by ses někomu? Muži n 8 4 2 0 6 20
a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne e) nevim celkem
Celkem
Ženy % 19 10 5 0 16 50
n 8 7 2 0 3 20
% 19 18 5 0 8 50
n 15 11 4 0 9 40
% 38 28 10 0 24 100
Graf č. 9 Kdybys byl obětí šikany svěřil by ses někomu? 20% 15% 10% 5% 0% a
b
c
Muži
d
e
Ženy
Tabulka a graf č. 9 nám ukazuje, že muži i ženy zvolili, ve stejném poměru (19%), odpověď a), tedy určitě ano, která má celkem 38%. Významné zastoupení má také odpověď b) (28%) a c) (24%).
38
Položka č. 10 - Komu by ses svěřil, kdyby jsi byl obětí šikany?
a) učiteli b) rodičům c) spolužákům, vrstevníkům d) někomu jinému
Tab. č. 10 Komu by ses svěřil, kdyby jsi byl obětí šikany? Muži a) učiteli b) rodičům c) spolužákům, vrstevníkům d) někomu jinému celkem
Celkem
Ženy
n 2 3 6
% 5 8 15
n 1 11 4
% 2 28 10
n 3 14 10
% 7 36 25
9 20
22 50
4 20
10 50
13 40
32 100
Graf č. 10 Komu by ses svěřil, kdyby jsi byl obětí šikany? 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% a
b
c
Muži
d
Ženy
V tabulce a grafu č. 10 vidíme, že studenti by se nejčastěji svěřili svým rodičům (36%), tuto odpověď volili dívky ve 28%, kdežto chlapci pouze v 8%. Oproti tomu odpověď a) učiteli, zvolilo jen 7% respondentů.
39
Položka č. 11 - Byl jsi nebo jsi šikanován?
a) ano b) ne
Tab. č. 11 Byl jsi nebo jsi šikanován? Muži a) ano b) ne celkem
n 2 18 20
Celkem
Ženy % 5 45 50
n 4 16 20
% 10 40 50
n 6 34 40
% 15 85 100
Graf č. 11 Byl jsi nebo jsi šikanován? 18% 16% 14% 12% 10% 8% 6% 4% 2% 0% a
b
Muži
Ženy
Z tabulky a grafu č. 11 je patrné, že 6 studentů (15%) je nebo v minulosti bylo obětí šikany. 85% studentů se tedy nikdy nestalo a v současnosti ani nejsou obětí šikany. Studenti, kteří na položku č. 11 odpověděli ANO, pokračovali dále odpovídáním na položky č. 11.1, 11.2, 11.3. a 11.4.
40
Položka č. 11.1 - Jak často ti bylo nebo je ubližováno?
a) skoro každý den b) skoro každý týden c) párkrát do měsíce
Tab. č. 11.1 Jak často ti bylo nebo je ubližováno? Muži n 1 1 0 2
a) skoro každý den b) skoro každý týden c) párkrát do měsíce celkem
Celkem
Ženy % 17 17 0 34
n 2 0 2 4
% 33 0 33 66
n 3 1 2 6
% 50 17 33 100
Graf č. 11.1 Jak často ti bylo nebo je ubližováno? 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% a
b Muži
c Ženy
Z tabulky a grafu č. 11.1 vidíme, že poměr respondentů, kteří odpovídali na tuto položku je 2 chlapci a 4 dívky. Polovina (50%) uvedla, že byla nebo je šikanována každý den. U odpovědi c), vidíme, že 2 dívky byly nebo jsou šikanovány párkrát do měsíce.
41
Položka č. 11.2 – Jakým způsobem? (může být i více odpovědí)
a) ignorování
g) braní a ničení osobních věcí
b) pomluvy
h) bití, fackování, údery pěstí
c) neodpovídání na pozdrav
i) kopání
d) posměch
j) urážení rodičů
e) nadávky
k) vyhrožování
f) ponižování
l) vymáhání peněz
Tab. č. 11.2 Jakým způsobem? n 0 0 0
% 0 0 0
n 2 4 1
% 8 16 4
n 2 4 1
Celkem % 8 16 4
1 1 0 0
4 4 0 0
4 3 3 1
16 12 12 4
5 4 3 1
20 16 12 4
2
8
0
0
2
8
0 0 0 0
0 0 0 0
0 1 1 1
0 4 4 4
0 1 1 1
0 4 4 4
Muži a) ignorování b) pomluvy c) neodpovídání na pozdrav d) posměch e) nadávky f) ponižování g) braní a ničení osobních věcí h) bití, fackování, údery pěstí i) kopání j) urážení rodičů k) vyhrožování l) vymáhání peněz
Ženy
Graf č. 11.2 Jakým způsobem? 16% 14% 12% 10% 8% 6% 4% 2% 0% a
b
c
d
e
Muži
f
g
h Ženy
42
i
j
k
l
Z tabulky a grafu č. 11.2 vidíme, že oběti se častěji setkávají s psychickou formou šikany (odpovědi: a), b), c), d), e), j), k)) a to v 72%. Odpověď h), tedy bití, fackování, údery pěstí, se objevila pouze u chlapců (8%).
Položka č. 11.3 - Kdo ti ubližoval, ubližuje?
a) muži / mužům b) ženě / ženám c) smíšené skupině
Tab. č. 11.3 Kdo ti ubližoval, ubližuje? Muži a) muži / mužům b) ženě / ženám c) smíšené skupině celkem
n 2 0 0 2
Celkem
Ženy % 34 0 0 34
n 0 1 3 4
% 0 16 50 66
n 2 1 3 6
% 34 16 50 100
Z tabulky č. 11.3 je patrné, že u chlapců byli agresoři muži (34%), z toho 1 student označil za agresora svého otce. U dívek převažuje odpověď c) (50%), to znamená, že mezi agresory byli jak dívky, tak chlapci.
Položka č. 11.4 – Jak dlouho?
Tuto položku měli respondenti zodpovědět písemnou formou. Z 6 studentů, kteří měli odpovídat na položku, odpověděli pouze 4, z toho byli 3 dívky a 1 chlapec. Chlapec odpověděl, že je obětí šikany 10 let, přičemž na položku 11.4. dopsal k odpovědi a) (muž/muži), že agresor je jeho otec. Odpovědi dívek se pohybovaly v rozmezí 2 až 5 let.
43
Položka č. 12 - Šikanuješ nebo šikanoval jsi někdy své spolužáky?
a) ano b) ne
Tab. č. 12 Šikanuješ nebo šikanoval jsi někdy své spolužáky? Muži n 2 18 20
a) ano b) ne celkem
Celkem
Ženy % 5 45 50
n 0 20 20
% 0 50 50
n 2 38 40
% 5 95 100
Graf č. 12 Šikanuješ nebo šikanoval jsi někdy své spolužáky? 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% a
b
Muži
Ženy
Tabulka a graf č. 12 nám ukazuje, že 95% respondentů nikdy v životě nešikanovalo svého spolužáka. Pouze 2 chlapci (5%) odpověděli, že byli agresory. Studenti, kteří odpověděli na položku č. 12 ANO, zodpovídali také položku č. 12.1.
Položka č. 12.1 - Z jakého důvodu jsi šikanoval?
a) inspirace v PC hrách, v TV b) získat nadvládu c) ulevit si d) touha bavit se
44
e) pomsta f) napodobování někoho g) pro peníze h) snaha zapadnout do party i) jiný důvod: ……………………
Studenti, kteří odpovídali na tuto položku uvedli, že šikanovali své spolužáky, protože se toužili pobavit, a nebo se jim chtěli pomstít.
Položka č. 13 - Znáš některé organizace, na které se můžeš s problémem ŠIKANOVÁNÍ obrátit a žádat o pomoc?
a) ano b) ne
Tab. č. 13 Znáš některé organizace, na které se můžeš s problémem ŠIKANOVÁNÍ obrátit a žádat o pomoc? Muži n 8 12 20
a) ano b) ne celkem
Celkem
Ženy % 20 30 50
n 11 9 20
% 27 23 50
n 19 21 40
% 47 53 100
Graf č. 13 Znáš některé organizace, na které se můžeš s problémem ŠIKANOVÁNÍ obrátit a žádat o pomoc? 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% a
b
Muži
Ženy
45
Z tabulky a grafu č. 13 vidíme, že je více studentů (53%), kteří neznají organizace zabývající se problematikou šikanování. Větší přehled o organizacích zabývajících se problematikou šikany mají dívky (27%).
Položka č. 14 - Znáš číslo linky důvěry?
a) ano b) ne
Tab. č. 14 Znáš číslo linky důvěry? Muži a) ano b) ne celkem
n 9 11 20
Celkem
Ženy % 23 27 50
n 10 10 20
% 25 25 50
n 19 21 40
% 48 52 100
Graf č. 14 Znáš číslo linky důvěry? 27% 26% 25% 24% 23% 22% 21% a
b
Muži
Ženy
Z tabulky a grafu č. 14 je patrné, že je trochu více studentů (52%), kteří neznají telefonní číslo na linku důvěry. U dívek je stejný poměr mezi těmi, kdo číslo znají a těmi, kdo nikoliv. U chlapců je více těch, kteří číslo neznají.
46
5 Konečné shrnutí výsledků Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit, zhodnotit a porovnat, jaký je výskyt a vnímání šikany u studentů středních škol v chlapeckém a dívčím kolektivu. Hlavního cíle pomohly dosáhnout dílčí úkoly, které byly rozděleny do 4 kategorií, ze kterých byly odvozeny 4 průzkumné otázky (viz podkapitola 4.1).
1) Určit míru spokojenosti studentů s jejich sociálními vztahy ve třídním kolektivu (položka č. 3, 4). Celkem 45% respondentů vyjádřilo spokojenost s jejich třídním kolektivem. Velké zastoupení mají také odpovědi: spíše rád a ani rád, ani nerad. Tyto odpovědi jsou zastoupeny 28%. Nespokojenost se třídním kolektivem nevyjádřil žádný z respondentů. Odpovědi na příslušnost k třídní partě byly téměř vyrovnané. Kladně odpovědělo 48% studentů, zbytek (52%), odpovědělo záporně. Odpovědi ano a ne, měly u dívek na položku č. 4. stejné zastoupení (25%).
2) Zhodnotit míru informovanosti studentů v problematice šikany (položka č. 5, 6, 13, 14). S pojmem šikana se nikdy nesetkalo 33% respondentů, je nutno podotknout, že velké zastoupení, zde měli muži (25%) oproti ženám (8%). Zbytek dotazovaných uvedlo, že se už s tímto pojmem někdy v minulosti setkalo, nejčastěji to bylo od svých kamarádů (27%). Správně vysvětlit pojem šikana bylo schopno 63% respondentů, zde uvádím příklad odpovědí, které uváděli studenti: - Ponižování od převahy lidí. - Ponižování a nadávání jedné nebo více osobám celou třídou. - Bití a ponižování slabších. Téměř třetina dotazovaných (27%) nedokázala slovně popsat, co si představují pod pojmem šikana a pouze 10% respondentů odpovědělo na tuto položku špatně. Zde jsou příklady špatných odpovědí: - fyzická i psychická ujma, - mlátit na potkání, - fyzické a psychické násilí.
47
Organizace, které se zabývají problematikou šikanování zná necelá polovina respondentů (47%). Podobná situace je i u znalosti čísla linky důvěry, 48% dotazovaných uvedlo, že ho zná. Co se týče této problematiky, jsou dívky o trochu lépe informovány, než-li chlapci.
3) Zjisti, do jaké míry se studenti setkali s výskytem šikany ve svém školním prostředí (položka č. 7, 11, 12). Svědkem šikanování svého spolužáka bylo 45% studentů, muži jsou zde zastoupeni 17% a dívky 28%, tito studenti dále odpovídali na další položky, které se týkaly šikany spolužáka. Podle zjištěných údajů jsou mezi nejčastější formou šikany, nadávky (19%), posměch (14%) a ponižování (14%). Z průzkumu vyplívá, že u dívek se podstatně více vyskytuje verbální šikana, což je patrné z některých odpovědí, kde dívky výrazně převyšují chlapce (viz graf a tab. 7.1. - odpovědi b), d), e), f), g), k)). U chlapců (6%) se častěji než u žen (3%) vyskytuje přímá fyzická šikana. 5 respondentů také uvedlo, že byli svědky šikany, která byla realizována formou vymáhání peněz. Polovina všech obětí šikany jsou chlapci (50%), dívky jako jediné uvedly, že byly svědky šikanování žen (33%). Jako nejčastější agresory respondenti uvádějí smíšené skupiny (45%) a muž/muži (44%). Jen v 11% jsou jako agresoři označeny pouze ženy. Na položku, zda jsi byl nebo, zda jsi šikanován, odpovědělo 6 respondentů (15%), že je nebo někdy v minulosti bylo šikanováno. Z toho jsou 2 chlapci (5%) a 4 dívky (10%). Polovina z nich byla šikanována skoro každý den (50%). Oběti jsou nejčastěji trýzněny psychickou formou (72%). Oběti označily jako agresory v 50% smíšenou skupinu, tuto odpověď uvedly pouze ženy. Chlapci zase, jako jediní, uvedli, že agresory byli muži (34%). V délce trvání šikany, respondenti uvádějí odpovědi, které jsou v rozmezí 2 až 5 let.
Na položku, zda některý z respondentů někdy šikanoval svého spolužáka, odpověděli dva chlapci kladně. Jako své důvody uváděli touhu pobavit se, a nebo se chtěli za něco mstít.
4) Zjistit, jak by se studenti zachovali při osobní zkušenosti s šikanou (položka č. 8, 9, 10). Velká část respondentů (67%) uvedla, že kdyby byli svědky šikany, tak by se oběti snažili pomoci. Pomoc oběti by poskytlo více chlapců (42%) než žen (25%). Oproti tomu svoji lhostejnost k utrpení druhých vyjádřilo 10% respondentů. Pouze 16% respondentů by šikanu ohlásilo učiteli. 48
Se svým utrpením by se pravděpodobně svěřilo 66% respondentů a 24% respondentů neví, zda by se někomu se svým utrpením svěřili. Své problémy by většina dotazovaných řekla svým rodičům (36%), spolužákům by se svěřilo 25% respondentů a 32% by se svěřilo někomu jinému.
49
Závěr Sociálně patologické jevy jsou velkým problémem současné společnosti. Společnost vytváří mnoho preventivních programů, aby těmto jevům předcházela a minimalizovala jejich vznik. Svoji bakalářskou práci jsem zaměřil na jeden z mnoha sociálně patologických jevů a to na šikanu. Při studiu literatury pro mou bakalářskou práci jsem došel k názoru, že tato problematika se ve velké míře týká i českých škol a výchovných zařízení. Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, porovnat a zhodnotit, jaký je výskyt šikany a její vnímání u studentů na středních školách a to v chlapeckém a dívčím kolektivu. Práci jsem rozdělil do pěti kapitol. První kapitola nese název Agrese a agresivita jako sociálně patologický jev. Tato kapitola se zabývá vymezením základních pojmu jako je agrese a agresivita, objasnění pojmu sociálně patologické jevy. Dále se zabývá předpoklady vzniku agresivity a jejím rozdělením na jednotlivé druhy – emocionální, frustrační a instrumentální agresivita. Druhá kapitola je pojmenována jako Šikana. Je v ní definován pojem šikana několika různými autory, jsou zde uvedeny hlavní znaky a fakta o šikaně a také základní rozdělení šikany na přímou, nepřímou, fyzickou, verbální, aktivní a pasivní. Poměrně podrobně, jsou zde popsány jednotlivá stádia šikany i s jejich projevem a charakteristickými znaky, které nás mohou upozornit na to, že ve třídě není něco v pořádku. Dále tato kapitola obsahuje podkapitolu Místa výskytu šikany, kde jsou uvedeny nejčastější místa páchání šikany. V podkapitole Specifika šikany dle pohlaví jsou uvedeny hlavní rysy šikany u chlapců a dívek. Podkapitola Šikana a zákon, uvádí jakých trestných činů se agresor dopouští při páchání šikany dle trestního a občanského zákona. Okrajově, zde zmiňuji i prevenci šikany, kterou bych však chtěl podrobněji rozebrat ve své diplomové práci. Třetí kapitola s názvem Aktéři šikany se zabývá typickými vlastnostmi a typy agresorů i jejich morální slepotou. U oběti je zmíněno, jaké děti jsou potencionální oběti šikany a typy obětí. V kapitole jsou také zmíněni další účastníci šikany. Čtvrtá kapitola, která nese název Průzkumné šetření, objasňuje hlavní a dílčí cíle bakalářské práce,
způsob
provedení
průzkumu,
charakteristiku
vybraného
vzorku
respondentů, charakteristiku souboru průzkumu a zpracování dat. Zpracovaná data jsou uvedené v tabulkách a grafech s krátkým slovním vyjádřením nejvýznamnějších výsledku u jednotlivých položek.
50
V páté kapitole s názvem Konečné shrnutí výsledků jsou uvedené výsledky v návaznosti na dílčí cíle bakalářské práce.
Na základě zjištěných výsledku v oblasti informovanosti o šikaně mě zaskočilo zjištění, že chlapci mají celkově horší povědomí o problematice šikany než dívky. Myslím si, že by bylo vhodné, kdyby se na středních školách více věnovali problematice šikany prostřednictvím různých preventivních programů, které by studentům pomohly rozšířit vědomosti o této problematice. Domnívám se, že by realizace těchto programů dokázala snížit výskyt šikany v jakémkoliv stádiu. Studenti by si byli vědomi toho, co je a co není šikana a dovedli by se před tímto sociálně patologickým jevem adekvátně bránit.
51
Seznam zkratek apod. –
a podobně
atd.
–
a tak dále
č.
–
číslo
např.
–
například
TAB. –
tabulka
tzv.
tak zvaně
–
52
Seznam použité literatury BOURCET, S., GRAVILLONOVÁ, I. Šikana ve škole, na ulici, doma. 1. vyd. Praha : Albatros, 2006. 71 s. ISBN 80-00-01552-8.
ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislosti. 1. vyd. Brno : Psychologický ústav AV ČR, 1999. 204 s. ISBN 80-902614-1-1.
ČEVELA, R., ČELEDOVÁ, L., DOLANSKÝ, H. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 112 s. ISBN 978-80-247-2860-5.
FIELDOVÁ, E. M. Jak se bránit šikaně. 1. vyd. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. 312 s. ISBN 978-80-249-1176-2.
FISCHER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie – Analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 224 s. ISBN 978-80247-2781-3.
KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 256 s. ISBN 80-7178-513-X.
KOLÁŘ, M. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. 336 s. ISBN 978-807367-871-5.
KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. 128 s. ISBN 80-7178-123-1.
LOVASOVÁ, L. Šikana. 1. vyd. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 28 s. ISBN 80-86991-65-2.
MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 152 s. ISBN 978-80-247-2310-5.
53
MUHLPACHR, P. Sociální patologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2001. 104 s. ISBN 80-210-2511-5.
PARRY, J., CARRINGTON, G. Čelíme šikanování – Sborník metod, 1. vyd. Praha : Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 1994. 114 s.
PONĚŠICKÝ, J. Agrese, násilí a psychologie moci. 1. vyd. Praha : Triton, 2004. 230 s. ISBN 80-7254-593-0.
ŘÍČAN, P., JANOŠOVÁ, P. Jak na šikanu. 1. vyd. Praha : Grada, 2010. 160 s. ISBN 978-80247-2991-6.
ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vyd. Praha : Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178049-9.
SOU OBCHODNÍ, Střední odborné učiliště obchodní [online], SOU obchodní, c2011, Vystaveno 2011, [citováno 7. 10. 2011].
SOU STAVEBNÍ PROSTĚJOV, Střední odborné učiliště stavební [online], SOU stavební Prostějov, c2007, Vystaveno 2007, [citováno 7. 10. 2011].
VÁGNEROVÁ, K. a kol. Minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče. 1. vyd. Praha : Portál, 2009. 152 s. ISBN 978-80-7367-611-7.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha : Portál, 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3.
VÍTEK, K. a kol. Výchovné poradenství a sociální patologie. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 1986. 143 s. ISBN 17-089-89.
54
Přílohy
Seznam příloh Příloha 1 – Dotazník Příloha 2 – Fotografie škol, kde probíhal průzkum
55
Příloha 1 – Dotazník Vážení studenti, žádám Vás o vyplnění následujícího dotazníku. Dotazník je anonymní a výsledky zjištěné tímto průzkumem, mi poslouží jako podklad do mé bakalářské práce. Způsob vyplňování dotazníku je snadný. Ve většině otázek je pouze jedna odpověď, kterou zakroužkujete. Na otázku, kde můžete uvést více odpovědí, budete upozorněni. Děkuji za Vaši spolupráci.
Marek Janků (student Pdf, UP v Olomouci) 1) Pohlaví: a) žena b) muž 2) Věk: a) 16 let a méně b) 17 let c) 18 let d) 19 let a více
3) Jsi v současné době rád v tomto třídním kolektivu? a) rád b) spíše rád c) ani rád, ani nerad d) spíše nerad e) nerad 4) Patříš ve třídě do nějaké party? a) ano b) ne 5) Setkal jsi se někdy s pojme ŠIKANA? a) ne, nikdy b) ano, od rodičů c) ano, od kamarádů d) ano, od učitelů e) ano, z jiného zdroje (Tv, internet, rozhlas, noviny, knihy)
6) Krátce vysvětli, co podle Tebe znamená slovo ŠIKANA? …………………………………………………………………………………………………..
56
7) Byl jsi svědkem toho, jak je ubližováno tvému spolužákovi jinými spolužáky ze školy? a) ano b) ne Pokud ano, odpovídej dál: 7.1) Jakým způsobem? (může být i více odpovědí). a) ignorování g) braní a ničení osobních věcí h) bití, fackování, údery pěstí b) pomluvy c) neodpovídání na pozdrav i) kopání d) posměch j) urážení rodičů e) nadávky k) vyhrožování f) ponižování l) vymáhání peněz 7.2) Komu bylo ubližováno? a) muži / mužům b) ženě / ženám c) smíšené skupině 7.3) Kdo mu ubližoval? a) muž / muži b) žena / ženy c) smíšená skupina 8) Jak by ses zachoval, když uvidíš, že někdo dlouhodobě ubližuje tvému spolužákovi? a) nevšímám si toho, je mi to jedno b) přidám se a také mu něco provedu c) snažím se mu pomoci d) ohlásím to učiteli e) směji se, je to přece legrace f) bojím se, abych také nedostal 9) Kdybys byl obětí šikany, svěřil by ses někomu? a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne e) nevím 10) Komu by ses svěřil, kdyby jsi byl obětí šikany? a) učiteli b) rodičům c) spolužákům, vrstevníkům d) někomu jinému 11) Byl jsi nebo jsi šikanován? a) ano b) ne
57
Pokud ano, odpovídej dál: 11.1) Jak často ti bylo nebo je ubližováno? a) skoro každý den b) skoro každý týden c) párkrát do měsíce 11.2) Jakým způsobem? (může být i více odpovědí). a) ignorování g) braní a ničení osobních věcí h) bití, fackování, údery pěstí b) pomluvy c) neodpovídání na pozdrav i) kopání d) posměch j) urážení rodičů e) nadávky k) vyhrožování f) ponižování l) vymáhání peněz 11.3) Kdo ti ubližoval, ubližuje? a) muž / muži b) žena / ženy c) smíšená skupina 11.4) Jak dlouho?
………………
12) Šikanuješ nebo šikanoval jsi někdy své spolužáky? a) ano b) ne Pokud ano: 12.1) Z jakého důvodu jsi šikanoval? a) inspirace v PC hrách, v TV b) získat nadvládu c) ulevit si d) touha bavit se e) pomsta f) napodobování někoho g) pro peníze h) snaha zapadnout do party i) jiný důvod: …………………… 13) Znáš některé organizace, na které se můžeš s problémem ŠIKANOVÁNÍ obrátit a žádat o pomoc? a) ano b) ne
14) Znáš číslo linky důvěry? a) ano b) ne
58
Příloha 2 – Fotografie škol, kde probíhal průzkum
Fotografie SOU Obchodní Prostějov
Fotografie SOU Stavební Prostějov
59
ANOTACE Jméno a příjmení:
Marek Janků
Katedra:
Ústav pedagogiky a sociálních studií
Vedoucí práce:
Mgr. Pavla Vyhnálková, Ph.D.
Rok obhajoby:
2012
Název práce:
Šikana jako sociálně patologický jev na středních školách v chlapeckém a dívčím kolektivu
Název v angličtině:
Chicane as a socially pathologic phenomenon at secondary school in boyish and girly collective
Anotace práce:
Bakalářské práce zjišťuje, hodnotí a porovnaná míru výskytu a vnímání šikany na středních školách v chlapeckém a dívčím kolektivu. Práce obsahuje pět kapitol. Tři se věnují teoretické části práce, kde objasňují základní teoretické pojmy práce. Zbylé dvě kapitoly se zabývají praktickou částí práce.
Klíčová slova:
šikana, střední škola, chlapci, dívky, kolektiv, agrese, agresivita, sociálně patologické jevy, agresor, oběť
Anotace v angličtině:
The bachelor thesis inquire, evaluate and balance size of occurrence and perception of bullying at secondary school in boyish and girly collective. Thesis has five chapters. Three chapters devote to theoretic part of thesis where elucidate basic theoretic terms in thesis. Last two chapters inquire practical part of thesis.
Klíčová slova v angličtině:
bullying, high school, boys, girls, collective, aggression, socially pathologic phenomenon, aggressor, victim
Přílohy vázané v práci:
Příloha 1 – Dotazník Příloha 2 – Fotografie škol, kde probíhal průzkum
Rozsah práce:
55 stran
Jazyk práce:
Český jazyk
60
