UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta. Katedra psychologie a patopsychologie BARBORA VAŠÍČKOVÁ. II. ročník prezenční studium

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra psychologie a patopsychologie

BARBORA VAŠÍČKOVÁ II. ročník – prezenční studium

Obor: český jazyk - výtvarná výchova

PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY Diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Kamila Holásková, Ph.D.

OLOMOUC 2014

ANOTACE

Jméno a příjmení:

Barbora Vašíčková

Katedra:

Psychologie a patopsychologie

Vedoucí práce:

PhDr. Kamila Holásková, Ph.D.

Rok obhajoby:

2014

Název práce:

Poruchy příjmu potravy

Název v angličtině:

Eating disordes

Anotace práce:

V teoretické části diplomové práce jsou popsány poruchy příjmu potravy, jejich determinanty a následky. Pozornost je věnována mentální anorexii, mentální bulimii a výskytu u rozdílného pohlaví. Praktická část se zabývá popisem a výsledky výzkumu. Jsou zde rozebrány všechny otázky dotazníku a závěrečný souhrn výzkumu.

Klíčová slova:

Poruchy příjmu potravy, mentální anorexie, mentální bulimie, příčiny a následky, média, adolescent, výsledky výzkumu

Anotace v angličtině:

In the theoretical part of the master´s project are describes eating disorders, their determinants and consequences. Attention is paid to mental anorexia, bulimia nervosa and occur in different gender. The practical part describes the results of a research. There are all discussed in the questionnaire and a final summary of the research.

Klíčová slova v angličtině:

Eating disorders, anorexia nervosa, bulimia nervosa, causes and consequences, adolescent, the results of the research

Přílohy vázané v práci:

Příloha č. 1 Hana a Hana Příloha č. 2 Dotazník Příloha č. 3 David LaChapelle

Rozsah práce:

78 stran

Jazyk práce:

Český jazyk

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne …………………………………………….. vlastnoruční podpis

Poděkování Děkuji PhDr. Kamile Holáskové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce.

OBSAH Úvod I.

Teoretická část 1. Sociální patologické jevy …………………………………………………………………………………9 1.1.

Psychopatologie a psychiatrie …………………………………………………………………9

1.2.

Normální a abnormální chování ………………………………………………………………9

1.3.

Klasifikace abnormálního chování a duševních poruch …………………………10

1.4.

Přehled poruch psychických funkcí ……………………………………………………….12

1.5.

Závislost ………………………………………………………………………………………………..15

1.5.1.

Znaky závislosti ……………………………………………………………………………………..16

1.6.

Návykové a impulzivní poruchy …………………………………………………………….17

1.6.1.

Patologické hráčství ………………………………………………………………………………18

1.6.2.

Závislost na práci – workoholismus ……………………………………………………….19

1.6.3.

Patologické nakupování ………………………………………………………………………..20

1.6.4.

Závislost na sexu …………………………………………………………………………………..20

1.6.5.

Jiné návykové poruchy a jejich léčba …………………………………………………….20

1.7.

Prevence závislostí ………………………………………………………………………………..21

2. Poruchy příjmu potravy ………………………………………………………………………………..23 2.1.

Poruchy příjmu potravy obecně ……………………………………………………………23

2.2.

Historie …………………………………………………………………………………………………24

2.3.

Determinanty poruch příjmu potravy ……………………………………………………25

2.4.

Mentální anorexie …………………………………………………………………………………25

2.4.1.

Zdravotní následky ……………………………………………………………………………….26

2.5.

Mentální bulimie ………………………………………………………………………………….27

2.5.1

Zdravotní důsledky bulimie …………………………………………………………………..29

2.6.

Rozdílnost pohlaví …………………………………………………………………………………30

2.7.

Vliv médií na vznik poruch příjmu potravy……………………………………………..30

3. Prevence ………………………………………………………………………………………………………32

II.

3.1.

Péče o duševní zdraví …………………………………………………………………………..32

3.1.1.

Úloha rodičů …………………………………………………………………………………………33

3.1.2.

Úloha vychovatelů ………………………………………………………………………………..33

3.2.

Organizace psychiatrické péče u nás …………………………………………………….34

3.3.

Péče o vlastní duševní zdraví …………………………………………………………………34

3.3.1.

Úloha mládeže ……………………………………………………………………………………..35

3.4.

Uzdravení ……………………………………………………………………………………………..35

Praktická část 1. Stanovení výzkumného cíle a otázek …………………………………………………………….37 1.1. Stanovení výzkumného cíle …………………………………………………………………………….37 1.1.2. Stanovení výzkumných otázek ……………………………………………………………………..37 2. Popis metodologie a vzorku ………………………………………………………………………….38 2.1.

Popis metody …………………………………………………………………………………………….38

2.2.

Popis výzkumného vzorku ………………………………………………………………………….39

3. Výsledky výzkumu ………………………………………………………………………………………..41 4. Diskuze …………………………………………………………………………………………………………67

Závěr ……………………………………………………………………………………………………………………………….70 Literatura ………………………………………………………………………………………………………………………71 Časopisy …………………………………………………………………………………………………………………………72 Internetové zdroje …………………………………………………………………………………………………….72 Přílohy...............................................................................................................................73

ÚVOD Pro diplomovou práci jsem si vybrala téma týkající se poruch příjmu potravy. Zaměřila jsem se na seznámení s poruchami příjmu potravy, jejich druhy a vším, co s touto problematikou souvisí. Domnívám se, že v současné době je toto téma aktuální. Objevuje se stále více případů lidí, kteří mají s anorexií či bulimií problémy. Většina statistik dokazuje, že se jedná nejčastěji o adolescenty. Považuji za důležité, aby byli o problematice dostatečně informováni rodiče i pedagogičtí pracovníci. Dnešní mládež hodně ovlivňuje okolní svět. Doba jde stále dopředu, vyvíjí se technika, zvyšuje se množství reklam,… V diplomové práci se zaměřím i na to, jak ovlivňují vznik poruch příjmu potravy média. Je potřeba si uvědomit, že poruchy příjmu potravy jsou velmi vážným problémem, který může mít smrtelné následky. Hlavním cílem teoretické části diplomové práce je analyzovat poruchy příjmu potravy. Seznámit s jejich charakteristikou, projevy a determinanty. V praktické části je cílem zjistit, jestli jsou adolescentní dívky informovány o poruchách příjmu potravy více než adolescentní chlapci, jestli adolescenty ovlivňují média a zda jsou více ohroženy adolescentní dívky nebo adolescentní chlapci.

8

I.

TEORETICKÁ ČÁST

1. Sociální patologické jevy 1.1. Psychopatologie a psychiatrie Psychopatologie je jednou ze základních disciplín psychologie. Termín se často užívá v psychiatrii. Jedná se o nauku o psychických nemocech, chorobných a hraničních duševních jevech. Psychopatologie se zabývá diagnostikou, klasifikací i výzkumem duševních poruch, chorob a hraničních stavů. Tato věda tedy prolíná spoustu dalších oborů (medicína, speciální pedagogika, sociologie, aj.) (Orel, 2012). Hlavním úkolem je definovat v psychické oblasti patologické, což znamená chorobné a nezdravé. Vymezuje nenormální, abnormální od normálního, zdravého (Orel, 2012). Obecná psychopatologie a psychiatrie se zabývají podrobným popisem psychického stavu. V rámci speciální psychiatrie na základě anamnézy, syndromů a průběhu stavu stanovujeme konkrétní diagnózu (Orel, 2012).

1.2. Normální a abnormální chování Normální a abnormální chování nemá jasně stanovené hranice. Slovo abnormální znamená vzdálený od normy. V každé společnosti se vyskytují přijatelné normy chování. Pokud se chování odchyluje od této normy, tehdy ho nazýváme abnormálním. Je důležité mít na paměti, že chování, které je v jedné společnosti považováno za normální, může být v jiné kultuře abnormální a naopak. Dnes je zcela běžné, že odchylky v chování jsou přiřazovány odlišnému životnímu stylu než projevu abnormality.

9

Často se u této problematiky objevuje pojem maladaptivní chování. Důležitým kritériem pro určení je, jak chování ovlivňuje jednotlivce nebo sociální skupinu. Jako příklad si můžeme uvést adolescenta, u kterého je objevují agresivní výbuchy (Atkinson, 2003). Mnohem těžší, než definovat abnormalitu, je definovat normalitu. Uvedeme si několik vlastností, které lze považovat za rysy chování normální osoby. U jedince diagnostikovaného jako abnormální se tyto rysy objevují v menší míře. Jedná se tedy o přiměřené vnímání reality, schopnost ovládat své chování, sebeúcta a akceptace, schopnost vytvářet citové vazby a činorodost (Atkinson, 2003).

1.3. Klasifikace abnormálního chování a duševních poruch Abnormální chování se může projevit za stresových událostí a je krátkodobé, hned odeznívá. V opačném případě je dlouhodobé, celoživotní. Každý projev abnormálního chování je jedinečný, jelikož žádný člověk nemá stejné zkušenosti a neprožívá totožné události. Nicméně psychiatři a psychologové vidí v některých případech podobnosti, což jim umožňuje klasifikovat některé z nich do kategorií. Tento klasifikační systém má své výhody i nevýhody. Jistou výhodu přináší například v situaci, kdy se příznaky schizofrenie u jednoho člověka podobají chování ostatních pacientů. Lékařům to pomáhá určit správný způsob léčby. Nevýhodou však je, když diagnostickému označení přikládáme velkou váhu a přehlížíme jedinečné projevy jednotlivce. „Klasifikaci duševních poruch, kterou používá většina odborníků v Americe, je Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, 4. revidované vydání (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disordes, zkráceně DSM – IV), které odpovídá v obecných rysech mezinárodnímu systému formulovanému Světovou zdravotnickou organizací (Atkinson, 2003, s. 526).“ Tabulka 1. Kategorie duševních poruch 1. Poruchy projevující se poprvé obvykle mentální retardace, hyperaktivita, autismus, v dětství nebo adolescenci

poruchy řeči atd.

2. Derilium, demence, amnézie a jiné narušena funkce mozku organickým faktorem, kognitivní poruchy

důsledek stárnutí, užití toxické látky (syfilis, 10

Alzheimerova choroba, otrava léky,…) 3. Poruchy

vyvolané

psychoaktivními nadměrné požívání alkoholu a drog

látkami 4. Schizofrenie

ztráta kontaktu s realitou, poruchy vnímání, myšlení, výskyt halucinací či bludů

5. Poruchy nálady

depresivní chování, abnormální veselost

6. Úzkostné poruchy

symptomem je úzkost, (úzkostná porucha nebo panická, fobické poruchy, obsedantněkompulzivní

porucha,

posttraumatická

stresová porucha) 7. Somatoformní poruchy

tělesné symptomy, vliv psychických faktorů, (konverzní poruchy, hypochondrie)

8. Disociační poruchy

vliv emočních problémů, změny ve vědomí, paměti, (amnézie, vícečetná osobnost)

9. Sexuální poruchy

transsexualismus,

impotence,

frigidita,

sexuální zájem o děti, homosexualita – pokud ji člověk nepřijímá 10. Poruchy příjmu potravy

hladovění, snižování váhy (anorexie), přejídání a zvracení (bulimie)

11. Poruchy spánku

nespavost,

spánková

apnoe,

somnambulismus, narkolepsie 12. Předstírané poruchy

symptomy, které si osoba záměrně vyvolá, nebo je předstírá (Munchhausenův syndrom)

13. Impulzivní poruchy

kleptomanie, hráčství, pyromanie

14. Poruchy osobnosti

maladaptivní

chování,

asociální

porucha

osobnosti, narcistická porucha 15. Stavy nepokládané za duševní poruchy

manželské problémy, studijní či pracovní problémy,… (Atkinson, 2003)

11

„V České republice se stejně jako ve většině evropských zemí užívá především 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN – 10), kterou vydala Světová zdravotnická organizace v roce 1992. MKN – 10 a DSM – IV jsou do značné míry kompatibilní (Atkinson, 2003, s. 527).“

1. 4. Přehled poruch psychických funkcí Poruchy vědomí V psychopatologii je pojem užíván jako označení pro míru bdělosti a schopnosti přijímat podněty, uvědomovat si je a náležitě reagovat. Vědomí je funkce, která umožňuje vznik psychických projevů jako je vnímání, myšlení, prožívání,… Kvantitativní poruchy vědomí se projevují poklesem bdělosti. Tím je snížena schopnost reagovat. Pokles bdělosti může dosáhnout různého stupně. Je to somnolence, sopor a kóma. Kvalitativní poruchy jsou charakteristické zachovanou bdělostí, ale projevují se například změnou jasnosti uvědomování si, dezorientací, narušeným vnímáním, prožíváním i uvažováním, zmatením a kontrolou nad reagováním. Důsledkem toho všeho je nepřiměřené chování. Podle délky trvání a průběhu se rozlišuje delirium a mrákotný stav.

Poruchy pozornosti Pozornost lze charakterizovat jako zaměřenost vědomí. Poruchy mohou být různé. Může být postižena schopnost řídit a regulovat pozornost i její kapacita. Projevují se neschopností přiměřené koncentrace na podnět. Obvykle má charakter hypoprosexie a hyperprosexie.

Poruchy vnímání Prostřednictvím vnímání člověk poznává své okolí a orientuje se v něm. Vnímání je spojeno se zkušeností z minulosti. Podílejí se na něm všechny poznávací procesy. Závisí na úrovni bdělosti, na fungování poznávacích procesů, ale i na emočním stavu. Tyto poruchy diferencujeme podle několika hledisek a patří sem iluze, halucinace, poruchy gnóze. 12

Poruchy myšlení Myšlení je poznávací schopností. Slouží ke zpracování, interpretaci a zařazení informací. Umožňuje volbu řešení problému a plánování další činnosti. Poruchy myšlení se dělí na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní se projevují změnou tempa a je to bradypsychismus a tachypsychismus. Dále jsou kvantitativní poruchy zaměřenosti myšlení. Patří sem zabíhavé myšlení a ulpínavé. Kvalitativní poruchy myšlení se vyznačují narušením obsahu, správnosti a přiměřenosti. Bludné uvažování, nutkavé či obsedantní myšlení, inkoherentní myšlení a akustické či dereistické myšlení.

Poruchy paměti Paměť je schopnost přijímat, uchovávat a vybavovat minulé zkušenosti. Poruchy lze dělit podle stupně a kvality postižení. Mluvíme o hypomnézii, amnézii, psychogenní amnézii a hypermnézii.

Poruchy řeči Řeč je schopnost člověka pomocí verbálních výrazových prostředků vyjádřit obsah vědomí. Následuje přehled nejčastějších poruch. Oblíbené slovo, ventilové slovo, koprolalie, pornolalie, verbigerace, neologismy, puerilní řeč, mutismus.

Poruchy inteligence S tímto tématem souvisí dva pojmy. Inteligence a intelekt. Někdy se využívají ve stejném kontextu a někdy se naopak rozlišují. Inteligence je potom považována za schopnost orientovat se v nové situaci a nají optimální řešení problému, který život nebo modelové požadavky kladou. Naproti tomu je intelekt definován jako schopnost správně operovat s obecnými a abstraktními pojmy podle logiky, tvořit pravdivé soudy a dobře usuzovat. Při poruchách 13

inteligence může dojít k úplnému snížení nebo mohou být postiženy jen jednotlivé složky. Patří sem mentální retardace, slaboduchost, demence a sociální zanedbanost.

Poruchy pudů Neexistuje ostrá hranice mezi pudem a instinktem. Pud je stereotypní reakce k dosažení určitého cíle. Jde o schopnost jednat určitým způsobem. Pud je činnost člověka změněná individuální zkušeností. Uspokojení vede k pozitivním emocím a naopak. Máme poruchy pudu směřující k zachování individua, pudu směřující k zachování rodu, pudu sdružovacího a pudu pro zpříjemnění existence.

Poruchy emotivity Emoce jsou psychické pochody projevující se navenek například mimikou a vnitřně prožitky. Řadíme sem poruchy afektů, poruchy nálad, poruchy citů a vášní.

Poruchy vůle Vůle je záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení cíle. Poruchami jsou hypobulie, abulie, hyperbulie.

Poruchy jednání Mezi kvantitativní poruchy patří hyperagilnost, agilovanost a jaktace. Kvalitativní poruchy jsou stupor, katalepsie, záraz jednání, negativismus, povelový automatismus, pohybová stereotypie, psychomotorický neklid, echomatismus. Dále se setkáváme s obsedantním

chováním,

impulzivním

jednáním,

účelovým

chováním,

neadaptivními

psychickými reakcemi,

14

Poruchy osobnosti Poruchy osobnosti jsou jedním z nejzávažnějších témat v psychologii. Patří sem mnoho poruch. Uvedeme si jen některé z nich. Je to například deprivace, rozštěp osobnosti, tranzitivismus, transformace a mnoho dalších (Vágnerová, 2008). Je nutné upozornit na to, že psychických poruch je mnoho, o čemž svědčí předcházející text. V této diplomové práci je uvedený velice stručný přehled. Dělení poruch je složitější, ale v našem případě není důležité se tímto tématem zabývat příliš podrobně a odborně.

1. 5. Závislost Definice závislosti podle 10. Revize Mezinárodní klasifikace nemocí „Je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje (Nešpor, 2011, s. 9).“ Definitivní diagnóza závislosti by se měla stanovit, když během roku dojde k těmto jevům: a) Silná touha nebo pocit puzení b) Potíže v sebeovládání c) Tělesný odvykací stav d) Průkaz tolerance k účinku látky e) Postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů f) Pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků

15

1. 5. 1. Znaky závislosti 1. znak: Silná touha nebo pocit puzení užívat látku (craving, bažení) Jedná se o touhu pociťovat účinky psychoaktivní látky, s níž měl člověk nějakou zkušenost. Odlišuje se tělesné a psychické bažení. Každé z nich se projevuje v mozku jinak, což lze zjistit. Projevy mohou být různé. Objevují se nálezy aktivace určitých částí mozku, je oslabená paměť, prodlužuje se reakční čas, vyskytuje se abnormální nález na elektroretinogramu, zvýšení tepové frekvence systolického krevního tlaku, snížení kožního galvanického odporu, vyšší slinění. 2. znak: Zhoršené sebeovládání Tento znak souvisí s předchozím, ale není totožný. Bažení evidentně ohrožuje sebeovládání. Nicméně lidé trpící silným bažením, mohou mít dobré sebeovládání. Bažení je příznakem subjektivním a zhoršené sebeovládání se týká chování. 3. znak: Somatický (tělesný) odvykací stav Pro diagnózu odvykacího stavu musí být splněno nedávné vysazen látky po dlouhodobém užívání. Příznaky jsou v souladu se známkami odvykacího syndromu a nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním nezávislým na užívání látky a nejsou vysvětlitelné jinou poruchou. 4. znak: Růst tolerance Tolerance se projevuje tím, že k dosažení stejného účinku je potřeba více množství látky. Tedy, že stejné dávky mají nižší účinek. Zvýšená tolerance může vzniknout v důsledku nižší reaktivity centrálního nervového systému na návykovou látku. Další možností je, že je látka rychleji odbourávána. 5. znak: Zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů Je důležitou známkou závislosti. Jedná se o zúžené spektrum chování nebo o stereotypní chování ve vztahu k návykové látce. Opět je zde zřetelná souvislost s bažením, dále se zhoršením sebeovládáním. 6. znak: Pokračování v užívání přes jasný důkaz škodlivých následků

16

Pacient musí být o následcích dostatečně informován. Než člověka nebude lékař informovat o ohrožení látkou, nebude se jednat o závislost. Pokud bude závislý pokračovat v užívání látky, jedná se o znak závislosti.

Z předešlých řádků vyplývá, že závislost na práci, internetu, patologické hráčství ani nestřídmé pojídání projímadel není závislostí v pravém slova smyslu. Tyto druhy návykového chování však mají se závislostí společné rysy (Nešpor, 2011).

1. 6. Návykové a impulzivní poruchy Mnohé lidské činnosti jsou považovány za normální, dokud jsou vykonávány v rozumné a očekávané míře. Pokud se vymknou kontrole, mění se v patologické jednání. Příznaky návykových a impulzivních poruch jsou podobné jako u závislostí, i když se nejedná o vázanost na psychoaktivní látky. Pro všechny tyto poruchy je společná silná touha po prožitku, potíže v sebeovládání a nutkání k aktivitě. V současné době je nejfrekventovanější patologické hráčství – gambling. Zvyšuje se i počet lidí trpící závislostí na práci – workoholismem. Neměnný počet závislých je u kleptomanů a pyromanů. Příčina vzniku návykových a impulzivních poruch je multifaktoriální. Významné mohou být jak genetické dispozice, tak různé vnější vlivy. Mnohé z nich jsou stejné a podobné faktorům podmiňujícím vznik závislosti na psychoaktivních látkách. Spouštěčem může být stresová situace. Ta zvyšuje riziko únikového manévru. Biologickým faktorem tedy je genetika. Jedná se odchylku v oblasti neurotransmiterového systému. Potvrzením určité odlišnosti mozkových funkcí je i větší výskyt abnormalit EEG nálezů. Dispozice k určitému způsobu chování mohou být posilovány zkušenostmi z rodiny, může jít o vliv modelu chování, preferenci hodnot i o kumulaci negativních vlivů různého druhu. Rizikovým faktorem je nedostatek spolehlivého zázemí a uspokojivých mezilidských vztahů. Podobný vliv má i vrstevnická skupina. Vliv širší společnosti je taktéž patrný. Význam na vzniku návykových a impulzivních poruch mohou mít i osobnostní vlastnosti jedince. Například gamblerstvím jsou více ohroženi lidé, kteří mají zvýšenou potřebu podnětů a vzrušení. Jedinci hůře odolávají nudě. Často jsou méně odolní frustraci, mají menší 17

zábrany a sníženou schopnost vzdát se uspokojení. Impulzivní chování jim slouží jako ventil v subjektivně zátěžové situaci. Jsou egocentričtí, méně empatičtí, agresivní a asociální. Jsou popisováni jako neodpovědní, nespolehliví, impulzivní a mají sklon ke lhaní. Podobné rysy se vyskytují u mnoha alkoholiků. Lidé, kteří jsou závislí na práci, mají potřebu aktivity. Snížená odpovědnost se projevuje pouze ve vztahu k rodině (Vágnerová, 2008).

1. 6. 1. Patologické hráčství Patologické hráčství je charakteristické nadměrným zaujetím hrou a natkáním ke hře. Projevy jsou zřejmé v oblasti psychiky, prožívání, uvažování i jednání. Nutkání ke hře je spojeno s vnitřním napětím a dysforickým laděním. Pocit tenze se sníží, až gambler začne hrát. Při hře cítí uspokojení a vzrušení. Po hře má často výčitky svědomí. Lituje toho, co udělal. Při přestávání s hraním by se cítil nepříjemně, byl by neklidný, napjatý a podrážděný. Mohou se dostavit i pocity beznaděje a deprese. Vyskytují se změny v uvažování a hodnocení. Rizikovým faktorem je vytváření fantazijních představ o velké výhře. Může dojít k iracionálnímu, emotivnímu hodnocení možnosti vyhrát. Hráč si nepřipouští nereálnost dosažení cíle. Hodnocení skutečnosti bývá nepřesné. Rozumová korekce je snížena. Dochází ke změnám motivace a hodnotového systému. Motivem bývá pro hráče rychlé zbohatnutí. Postupně dochází ke změně hodnotového systému, jedinou potřebou se stává hra a vše ostatní ztrácí význam. Typickým znakem chování je, že hráč nedokáže odolat hře. Dochází k narušení autoregulace. Gamblerství bývá často omlouváno. Závislý se vymlouvá na to, že jakmile vyhraje peníze a vše srovná, přestane s hraním (Vágnerová, 2008).

18

1. 6. 2. Závislost na práci - workoholismus Workoholismus je nadměrné zaujetí prací, nutkáním k pracovní aktivitě a vysokému výkonu. Této problematice je věnována pozornost teprve několik desetiletí. Zřejmě proto, že počet workoholiků roste. Typickým znakem je pozitivní sociální hodnocení pracovitosti. Lidé, kteří chtějí mít dokonale splněné povinnosti, nejsou schopni udržet se ve stavu pohody, více prožívají napětí, neklid, úzkost a strach ze selhání. Pracovní vypětí a neschopnost relaxovat vedou k dráždivosti, výkyvům nálad a záchvatům zlosti. Z velké části jsou potlačovány emoce. Emoční dezorientace vede k tomu, že není možné plně prožívat vztahy. Workoholici bývají nadměrně kritičtí i sebekritičtí. Základem sebehodnocení je jednoznačně pracovní výkon. Soustředěnost se upíná pouze na sebe a na práci, která je nejvýznamnější hodnotou. V průběhu závislosti dochází ke zvýšení aktivační úrovně, zrychlení tempa, netrpělivosti a spěchu (Vágnerová, 2008). Máme několik typů lidí závislých na práci. Je to urputný typ dříče, záchvatový typ, hyperaktivní typ s poruchami pozornosti, pracovní labužník a opečovávač (Nešpor, 2011). Vznik závislosti na práci prochází třemi fázemi: 1) Fáze postupného zvyšování výkonu spojeného s pozitivními pocity a společenským oceněním. Stále je třeba zvyšovat dávku pracovní aktivity. Roste výkonnost. 2) Fáze závislosti na práci a udržování vysokého vypětí. Člověka nezajímá nic než jeho práce. Popírá signály únavy, dokazuje si, že vše zvládne. Začínají se objevovat nezdary a problémy. Jeho výkonnost klesá. Navenek udržuje zdání, že je vše v pořádku. Toto zdání nelze udržet dlouhodobě, takže se začínají projevovat změny v prožívání, uvažování a chování. Objevují se problémy sociálního charakteru. Kritika rodiny a ze strany spolupracovníků. 3) Fáze vyčerpání a zhroucení, kdy se nashromáždí fyzické i psychické potíže a vyhrocují se problémy především v rodině. Vyskytují se pocity bezmocnosti, prázdnoty a osamělosti, ztráty smyslu života, pesimismus,…Může dojít k jiným závislostem jako je pití alkoholu apod. Výsledkem je totální zhroucení, ztráta rodiny či zaměstnání (Vágnerová, 2008).

19

1. 6. 3. Patologické nakupování Je řazeno spíše k nutkavým poruchám. Chorobné nakupování převažuje u žen a je nejsilnější v zimním období. Tendence rostou zvláště ve stresových situacích. Člověk nakupuje v „tazích“, mezi kterými jsou pauzy. Uspokojení potřeby nakupovat vede k uklidnění a poklesu úzkosti. Dochází k pocitu viny, hněvu, smutku nebo apatie a také k zadlužení a finančním problémům. Při léčbě je potřeba identifikovat spouštěče návykového chování. Na místě jsou i úvahy o vhodnosti antidepresiv. Používá se psychoterapie a postupy zlepšující sebeovládání. Prospěšné bývají způsoby jak posilovat sebevědomí (Nešpor, 2011).

1. 6. 4. Závislost na sexu Zde se jedná o nesourodou skupinu lidí. Jedná se buď o hypersexualitu, nebo jde o řešení problémů a uspokojování různých potřeb prostřednictvím sexu. Například žena závislá na drogách, která při abstinenci trpěla depresemi, využívala sex ke zmírnění. Od hypersexuality je třeba odlišovat poruchy sexuální identity a poruchy sexuální preference. Názory, kolik sexu je přiměřené a kolik ne, se liší. V každé kultuře tomu může být jinak. Uvedený problém získal na dramatičnosti v souvislosti s HIV/AIDS a dalšími pohlavními nemocemi. Příčiny této závislosti je třeba hledat v různých rovinách (Nešpor, 2011).

1. 6. 5. Jiné návykové poruchy a jejich léčba Mezi další závislosti můžeme řadit i závislost na počítačích a internetu. Dále potom kleptomanii, nutkání ke krádežím věcí. Pyromanii, což je porucha projevující se zakládáním požárů a trichlotilomanii, vytrhávání vlasů. Léčba návykových poruch je podobná jako u jiných závislostí. Podmínkou je motivace pacienta. Léčba může být ústavní i ambulantní. Farmakologická léčba je zaměřena na snížení potřeby jednat určitým způsobem. Psychoterapie je součástí postupu. Nemocný musí získat náhled, porozumět sám sobě, akceptovat změnu hodnot a nacvičit si potřebné způsoby chování. Zaměření na změnu 20

životního stylu. Nutná je práce s rodinou. Narušené vztahy mohou negativně působit i na léčbu i po skončení léčby na pacienta. Spolupráce rodiny je podstatná při hledání nového smyslu života (Vágnerová, 2008). Mezi návykové chování patří i některé poruchy příjmu potravy, jejichž charakteristika a podrobnější informace jsou uvedeny v následující kapitole diplomové práce.

1. 7. Prevence závislostí Cílem primární prevence je předejít nemoci. Sekundární prevence probíhá po vzniku nemoci, ale před tím, než nemoc způsobí poškození. Cílem terciární prevence je předejít dalším větším škodám. Cílem primární prevence je tedy předejít například užívání návykových látek nebo ho oddálit do pozdějšího věku. Tehdy jsou dospívající relativně odolnější. Dalším cílem je omezit nebo zastavit experimentování s látkami, aby se předešlo následkům na tělesném i duševním zdraví. Cílem prevence tedy není pouze předávání informací, nebo to, aby se prevence líbila. Jde jenom o to, aby se populace chovala zdravěji.

Zásady efektivní primární prevence Program začíná co nejdříve a odpovídá věku. Program je malý a interaktivní. Program zahrnuje podstatnou část žáků. Program zahrnuje získávání důležitých sociálních dovedností a dovedností odmítání a zvládání stresu. Program bere v úvahu místní specifika. Využívá se pozitivních vrstevnických modelů. Jsou zahrnuty legální i nelegální návykové látky. 21

Prevence je soustavná, systematická a dlouhodobá. Další zásadou je komplexnost a využití více strategií (práce ve škole, práce s rodiči). Počítá se s komplikacemi a je zajištěno dobré zvládání nečekaných situací. Selektivní a indikovaná prevence je náročná na čas, kvalifikaci i prostředky. Je vyžadován individuální přístup.

Bohužel média jsou často spíše součástí problému než součástí řešení. Je třeba připomenout reklamu na alkohol a tabák. U závislých může promítání reklam vyvolat craving (bažení). Z hlediska prevence není dobré rozebírání alkoholických a drogových skandálů hvězd nebo poskytování prostoru pro provokující názory na problematiku. Většina médií je liberálnější než populace běžná. Kritika se týká většinou nepřiměřené represe než snadné dostupnosti, která je v našem případě větším problémem (Nešpor, 2011).

22

2. Poruchy příjmu potravy 2. 1. Poruchy příjmu potravy obecně 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (dále jen MKN-10), uvádí v rámci behaviorálních syndromů spojených s fyziologickými poruchami a somatickými faktory poruchy příjmu potravy (dále jen PPP). O této poruše se zmiňujeme již v předešlé tabulce kategorií duševních poruch. PPP se vyskytovaly již v dávné historii. Často také hovoříme o „poruše tělesného schématu“. Nárůst výskytu pozorujeme od minulého století. Je mnoho biopsychosociálních faktorů, které se na vzniku těchto poruch podílejí. Příjem potravy je pro život nezbytný. Jídlo ovšem nese význam tělesný i psychosociální. Psychosociální souvisí s oceněním a trestem, kultem štíhlosti apod. (Orel, 2012). „Poruchy příjmu potravy představují spektrum poruch psychogenně navozeného maladaptivního jídelního chování. Anorexia nervosa, bulimia nervosa, psychogenní přejídání, noční jedlictví a některé formy obezity představují různý stupeň jídelní patologie, s ním spojené specifické psychopatologie a patofyziologie regulace tělesné váhy (Raboch, Pavlovský, 2012, s. 286 .)“ Máme dvě nejčastěji diskutované formy PPP. Jsou to mentální anorexie a mentální bulimie. V MKN-10 nalezneme mentální anorexii (dále jen MA) pod kódovým označením F50.0, mentální bulimii (dále jen MB) pod kódem F50.2 (Novák, 2010). U žen v rizikovém věku (15 – 30 let) se MB vyskytuje asi u 1 – 3 % a MA u 0,5 – 1%. Pacienti s touto poruchou jsou z 90 – 95 % ženy. U chlapců a mladých mužů je výskyt vzácnější. Problém je v dnešní době v tom, že málo pacientů problémy přizná, takže jsou statistiky nepřesné. Onemocnění se v současnosti rozšířilo po celém světě. Dříve se objevovalo především u středních a vyšších vrstev západních industrializovaných zemí (Raboch, Pavlovský, 2012). O PPP mluvíme tehdy, když člověk používá jídlo k řešení svých emocionálních problémů. Řešení nachází v jídle nebo dietě. Jídlo v tu chvíli přestává být součástí života a stává se jeho hlavní náplní. Někteří lidé konzumují velké množství potravy, i když právě nemají hlad. Jedí 23

i jídlo, které jim nechutná. Tomu se říká záchvatovité, nutkavé přejídání. Jiní lidé drží diety, že doslova umírají hladem. PPP se od sebe na první pohled velmi liší. Jedno však mají společné. Pokud člověk trpí některou z nich, myslí stále na jídlo, tělesnou hmotnost a dietu. Ostatní věci a lidé přestávají být důležité. Dobrý den není ten, kdy se vám něco zadaří v práci, ale ten, kdy dodržíte dietu, a ručička váhy ukazuje správnou hodnotu. Obecně se dá říci, že jídelní chování je narušené, pokud začne ovlivňovat ostatní stránky života jedince. Pokud například mladá dívka nepůjde na večírek, protože je „moc tlustá“, může to být chování, které vede k PPP. Pokud má někdo pocit, že jediné, co ho může udělat šťastným je jídlo, pak je tu opět problém (Maloney, Kranzová, 1997).

2. 2. Historie Již ve 2. století popsal Galen příznaky anorexia nervosa. Ve 12. – 15. století bylo hladovění chápáno jako náboženský rituál, který směřoval k očistě těla a obraně proti posedlosti ďáblem. První lékařský popis MA je přidělován Richardu Mortonovi z Velké Británie. V roce 1694 popsal dva případy odmítání stravy u dívky a chlapce. V 19. století upozornili na extrémní vyhublost William Gull a Charles Laséque. Během 20. Století se pohled na onemocnění několikrát změnil. U nás poprvé popsali případy MA V. Jonáš (1941) a O. Janota (1946). Na vývojové souvislosti onemocnění poukazovala H. Bruchová. V posledních desetiletích zesílil společenský vliv módních trendů extrémní štíhlosti. V roce 1967 se stala idolem dívek modelka Twiggy (41 kg při 170 cm, BMI 14,19). Tento trend přetrvává a u mládeže dochází ke strachu z tloušťky, zkreslenému vnímání těla a nespokojeností s postavou. Symptomy MB byly popisovány již ve starověku. G. Russel ji jako diagnostickou jednotku zavedl do DSM III v roce 1980 (Raboch, Pavlovský, 2012).

24

2. 3. Determinanty poruch příjmu potravy Vznik PPP ovlivňuje mnoho faktorů. Michal Novák ve své publikaci řadí tyto faktory do tří hlavních skupin. Jsou to individuální rizikové determinanty, rodinné rizikové determinanty a sociokulturní determinanty. Individuální rizikové determinanty vycházejí v mnoha případech z osobnosti člověka. Do této kategorie řadíme psychogenní poruchy PPP u dětí, vývojové determinanty v období raného dětství, puberty a adolescence, kritické životní události (zneužití, trauma, posměch) a v neposlední řadě vliv kamarádů a vrstevníků. Mezi osobnostní determinanty patří temperament a emocionalita, sebekontrola, sebeúcta, sociální self a negativní body image. Dalšími ovlivňujícími faktory jsou, jak už název rodinné rizikové determinanty napovídá, rodiče a rodinný systém. Třetí kategorii tvoří sociokulturní determinanty. Patří sem biosociální model, který spočívá v nízkém sociálním statusu. Teorie sociálního učení, tedy nápodoba daného chování. Sociálně kognitivní teorie učení, kdy jedinec důvěřuje schopnosti mít kontrolu nad svým tělem. Teorie self – diskrepance, rozpor mezi ideálem a vlastním já. Teorie sociálního srovnávání, v níž člověk srovnává sebe a důležité osoby v jeho okolí (Novák, 2010).

2. 4. Mentální anorexie „Mentální anorexie (anorexia nervosa) je charakterizována úmyslným snižováním váhy nebo udržováním podváhy (Raboch, Pavlovský, 2012, s. 288).“ Cíle je dosahováno dietami, zvracením, užíváním projímadel a léků, zvýšenou fyzickou aktivitou a cvičením. Zřejmé je u všech pacientů letité tajení a skrývání poruchy. Navzdory vyhublosti se objevuje neustálý strach z přibírání na váze, zkreslené vnímání těla a potřeba udržení nízké váhy. Jediným zájmem v životě je jídlo a hubnutí. Tento stav doprovázejí psychické změny a izolace od ostatních. Je mnoho negativních důsledků, které zanechává podvýživa na lidském těle. U žen se vyskytuje amenorea (zastavení menstruace). Snižuje se kvalita vlasů, kůže, poškozují se vnitřní orgány. Může dojít k selhání orgánů a v tomto případě je možná smrt (Orel, 2012). 25

Lidé, kteří trpí MA, si nikdy nepřipadají dost štíhlí. Anorektičky mají pouze tři čtvrtiny tělesné hmotnosti, která by byla pro jejich výšku normální. Často omdlévají z nedostatku energie. Tato porucha je v podstatě logickým vyústěním významu, který je ve společnosti připisován štíhlé postavě. Anorektičky se snaží vypořádat s tlaky, kterým je okolí vystavuje, sebehladověním. Nejde jim o to, udržet si zdravou váhu, protože pro ně žádná hmotnost není dost dobrá. Nejrizikovější období je dospívání, jelikož se mění tělesná stavba těla jedince, okolí, škola a rodina mají jiné a vyšší nároky,… To všechno velmi působí na psychiku a MA je často důsledkem. Některé ženy, ale i muži, mají období, kdy přestávají dodržovat dietu a konzumují ohromné množství jídla. Neustále totiž myslí na jídlo. Po přejedení se nutí ke zvracení ze strachu, že ztloustnou. Dále také užívají projímadla. Jiní se vrátí k dietám a cvičení a snaží se napravit své „špatné chování“. Toto schéma připomíná bulimii, ale rozdílem je, že anorektičky si drží abnormálně nízkou váhu. Bulimičky mají hmotnost většinou v mezích normy. Poznat MA můžeme podle různých znaků. Člověk s touto poruchou se šťourá v jídle a předstírá, že jí. Schválně nestíhá jíst s ostatními a tvrdí, že už jedl, cvičí pozdě v noci, zamyká se na toaletě,… Takové chování doprovází tajemnost a stranění od ostatních. Izolování od světa, který je složitý a hrozivý je dost nápadné. Díky tomu si může okolí všimnout problému (Maloney, Kranzová, 1997).

2. 4. 1. Zdravotní následky Většina anorektiček popírá zdravotní problémy. Postižení trpí závratěmi, omdlévají z podvýživy, ale přesto tvrdí, že nemají hlad. U anorexie reaguje tělo naprosto stejně jako u hladovění, protože anorexie je „hladovění až k smrti“. Fyzickými příznaky jsou závratě, poruchy koncentrace, podrážděnost, těžká insomnie (nespavost), snížená citlivost v rukou a nohou, deprese – pocit beznaděje a zoufalství, infekce, které se nehojí. Dále potom podlitiny, kvůli snížené odolnosti těla a kosti nejsou obaleny tukem, tudíž se snáze dělají modřiny. Objevuje se nízká odolnost vůči chladnému počasí. Tělo se pokryje jemným ochlupením, které zřejmě nahrazuje tuk, který chybí. Typickým příznakem je nízký tlak, nepravidelný srdeční tep, selhání srdce, dehydratace, selhání ledvin, snížená tělesná teplota, zapadlé oči, zašedlá nebo zažloutlá pleť s tendencí k praskání a v neposlední řadě suché, lámavé vlasy. 26

Dlouhodobé důsledky MA jsou velmi vážné. Pokud se člověk začne včas léčit, může předejít následkům. Hladovění poškozuje mozek. Laxativa ničí funkčnost zažívacího ústrojí. Nejhorším důsledkem je samozřejmě smrt. Hospitalizované anorektičky dokonce vytrhávají hadičky s umělou výživou. Nemocnice je totiž nepřítel, který je chce donutit ztloustnout (Maloney, Kranzová, 1997). Typické je u ženských pubescentů vynechávání menstruace. Dochází k tomu v důsledku podvýživy a psycho - nervových vlivů na hormonální systém. Takový následek bývá pacientkami vítán a ještě zesiluje odmítání jídla. Podvědomě jim jde o to, aby nedospívaly, a menstruace znamená dospělost. MA brzdí také tvarování prsů. Ženy si dokonce i stahují poprsí obinadly. To vše nasvědčuje tomu, že se dospívající člověk brání dospívání a změnám těla, které tento proces přináší. Logicky tedy lze říci, že MA skrývá také strach před probouzející se sexualitou (Leibold, 1995).

2. 5. Mentální bulimie „Mentální bulimie je syndrom charakterizovaný opakujícími se záchvaty přejídání a přehnanou kontrolou tělesné váhy, které vedou pacienta k aplikaci krajních opatření, aby zmírnil „tloušťku vyvolávající“ účinky požité potravy (Nešpor, 2011, s. 42).“ Následkem neodolatelné touhy po jídle je konzumace nadměrného množství potravy během krátké doby. Kontrola tělesné váhy je realizována následným zvracením, cvičením a užíváním projímadel a léků (Orel, 2012). MB je porucha, která je příbuzná MA. Výskyt podle věku a pohlaví je u MA a MB zhruba stejný. MB lze často považovat za následek MA, ale není vyloučeno ani opačné pořadí (Nešpor, 2011). Jako u ostatních poruch tohoto typu se projevuje zájem o vzhled a postavu. Nejvíce se těmito věcmi zabývají bulimičky. Snaží se hlavně prezentovat jako úspěšné ženy. Anorektička působí jako křehká, dokonalá holčička. Bulimička chce vypadat jako dokonalá, úspěšná žena. Název je odvozen od dvou řeckých slov. Bous, což znamená kráva nebo vůl a limos, které znamená hlad, hladomor. Lidé při této nemoci pociťují strašlivý hlad. Snaží se hlad utišit tím, že 27

„jedí jako kráva“ velké množství jídla. Někdy snědí i desetkrát více než normální porci. Potom v zoufalé úzkosti, aby neztloustli, vše vyzvrací. Je to paradox, ale bulimičky bývají úspěšné v práci, ve škole i společensky. Nemusí u nich být znatelné žádné PPP. Bulimička může mít uvolněné jídelní návyky. Někdy může mít pocit, že porušení diety může vést k záchvatu přejídání, nebo si myslí, že jsou záchvaty vyvolány různými událostmi. Je to například strach před zkouškou. MB je mnohem rozšířenější poruchou než MA. Je to způsobeno tím, že o MA se více mluví pro její dramatické a hrozivé následky. Každý z nás se někdy přejedl tak, že se nemohl ani hnout. Bulimičky to dělají minimálně jednou týdně. Záchvat přejídání může trvat i několik hodin, dokonce i dní. Jednou bulimičky snědí i tři chody najednou a podruhé schovávají samy před sebou jídlo, aby zabránily přejídání. Potraviny zamykají, znehodnocují politím prostředkem na nádobí, nebo je vyhodí do odpadkového koše. Protože požité jídlo vyzvracejí, jsou schopné zkonzumovat více, než lidé trpící záchvatovitým přejídáním. Stejně jako u ostatních lidí s PPP mají bulimičky dobré a špatné dny. Dobré jsou ty, kdy se udrží a nepřejídají se a naopak. Tato porucha bývá v mnoha případech doprovázena závislostí na alkoholu či drogách. Pacienti popisují přejídání jako útěk od všech pocitů. Po záchvatu se stydí, že se neovládli. Jsou znechuceni, nenávidí sami sebe, mají pocit viny a strach, že své chování neutají. Při přejídání myslí jen na jídlo. Mají dočasný pocit klidu a úlevy od úzkosti, která záchvatu předcházela. Většina trpí jojo syndromem. To znamená, že opakovaně přibírají a shazují (Maloney, Kranzová, 1997). Rozšíření MB v České Republice je srovnatelné se zeměmi západní Evropy. MB u nás trpí asi každá dvacátá dospívající dívka a mladá žena. Problémy s kontrolou tělesné hmotnosti lze pozorovat u deseti procent mladých žen. Šedesát procent českých středoškolaček není spokojeno se svým tělem. A polovina z nich si přeje zhubnout. Strach z tloušťky a nevhodné jídelní postoje jsou patrny již u třináctiletých děvčat (Krch, 2003). Naprostá většina lidí trpící bulimií se začala přejídat potom, co zahájili dietu. Pokud se člověk chce z bulimie vyléčit, odolat přejídání a normálně jíst, musí úplně odmítnout diety. Ty staví před osobu nepřiměřené cíle, a když překročíme dietní plán, tak to považujeme za přejedení. V souvislosti s dietami se mění chuť, uvědomování si a zažívání vnitřních pocitů. Dieta je spojena s hladověním a důsledkem je snížená sebekontrola v jídle. Když se 28

nekontrolujete tak, jak poroučí dieta, máte pocit, že se neumíte kontrolovat vůbec. Neúspěch narušuje sebevědomí a to je startovní čára pro to, abychom chtěli zhubnout a vypadat dobře. Dieta se zdá být reakcí na přejídání. Z tloušťky chce pacient omezit jídlo. Bulimičky se snaží najít způsob, jak se nepřejídat a vydržet dietu. Existují tři druhy diet. První z nich půst, kdy danou dobu nejíme vůbec nic. Druhou je úsporná metoda, při které omezujeme příjem energie a jíme co nejméně. Poslední dieta spočívá v tom, že se vyhýbáme některým druhům potravy nebo denním jídlům. Tyto diety nalézají oporu v předsudcích, že například jsou ráno nejvhodnější ovocné šťávy a večer je jídlo škodlivé. To všechno potom vyvolává záchvaty přejídání (Krch, 2003).

2. 5. 1. Zdravotní důsledky bulimie Zdravotní následky a pročišťování jsou dramatické. Opakované zvracení vystavuje organismus velké námaze. Pročišťování a hladovění způsobuje značné zatížení jater. Tělo považuje držení hladovky za situaci ohrožení. Organismus se snaží udržet si stabilní hladinu cukru. Cukr čerpá právě z jater, kde jsou zásoby uloženy. Tyto zásoby jsou ale vyčerpány po jednom dni hladovění. V období adolescence hladovka vystavuje tělo velké zátěži a brání mu růst. Konkrétně způsobuje MB větší množství únavy, bolesti v krku. Vyskytuje se zvředovatělý jícen – důsledek zvracení, při protržení i smrt. Typickým příznakem je kazivost zubů, poruchy srdeční činnosti, záněty slinných žláz – opuchlá tvář, suchá pleť, dehydratace. Na kůži se vyskytuje vyrážka. S nedostatkem tekutin souvisí zácpa. Tělo se snaží zadržet tekutiny. Následkem je edém. Křeče a problémy s ledvinami způsobuje nerovnováha elektrolytu. V neposlední řadě dochází k bolestem břicha (Maloney, Kranzová, 1997). Přejedení vyvolává nepříjemný pocit plnosti a nadmutosti. To může vést ke ztrátě dechu a dýchavičnosti kvůli tlaku na bránici. Výjimečně může dojít k poškození žaludeční stěny. Byly i případy akutního zánětu slinivky břišní. Častá je plynatost, nevolnost, zácpa a průjem. Velká konzumace sladkostí, pečiva a nevhodná životospráva vedou k hypoglykemii. Po hladovění žaludek ochabne a tím pádem jsou značné pocity nevolnosti při větší dávce jídla či při změně jídelníčku (Krch, 2003). 29

2.6. Rozdílnost pohlaví Jak bylo už dříve zmíněno, nejčastěji se výskyt PPP objevuje u žen. Muži tvoří čtyři až deset procent všech nemocných. Většina autorů došla k závěru, že muži s touto poruchou jsou homosexuálové, nebo mají jinak narušený sexuální život. Žádná větší souvislost sexuální změny a PPP se však neprokázala. Homosexuální muži častěji trpí nespokojeností se svým tělem a snaží se hubnout. Chudý sexuální život u žen i mužů souvisí s hladověním, podvýživou a řadou jiných obtíží. Nadměrný zájem o tělesné proporce, vzhled a výkon lze pozorovat hlavně u dospívajících mužů. Paradoxem je, že se snaží většinou spíše zesílit. Dlouhodobá nadměrná a jednostranná kontrola ovšem vede k extrémům, které ohrožují zdraví. Například konkrétně u kulturistů bylo zjištěno nižší sebevědomí, perfekcionizmus, strach z dospívání a především nespokojenost s vlastním tělem. Podle výzkumu už zemřelo mnoho chlapců, kteří chodili do posiloven a užívali steroidní hormony po vzoru kulturistů. U žen hrají tělesné proporce trochu jinou roli než u mužů. Již ve dvanácti letech jsou dívky ve vztahu ke svému tělu úzkostnější a cítí se být nadváhou více ohroženy. Ženy zajímal vždy více tělesný tuk a krása. Muže potom svaly a síla. V současnosti se velmi rychle mění ideál ženy, ideál krásy. Zřejmé jsou biologické rozdíly mezi pohlavími. Ženy mají větší tendenci tloustnout. Je to především v období právě dospívání, kdy se dívky „zakulacují“ a chlapci „vytahují“. Pro ženy je vzhled důležitější hodnotou. Podle výzkumů 20 – 70% žen není se svým tělem spokojeno,

proto

se

snaží

čím

dál

více

hubnout.

(http://www.idealni.cz/clanek_show.asp?id=19)

2. 7. Vliv médií na vznik poruch příjmu potravy „V uplynulých třiceti letech vyšlo mnoho publikací analyzujících účinkování žen v reklamě. Žurnalisté vznesli obvinění, že prodejci používají převážně nezdravě štíhlé modelky k propagaci svých produktů. Tím zpětně posilují vliv štíhlých modelek, jejichž fyzický vzhled slouží jako standard krásy pro ostatní ženy (Novák, 2010, s. 59).“

30

Příčinu rostoucího počtu PPP vidí většina autorů v rychle se měnící kultuře, která nekriticky oslavuje štíhlost. Lidé pak trpí pocitem tloušťky a nespokojeností s mnoha tělesnými partiemi. To později vede k dietám a PPP. Módní průmysl, filmy, časopisy a televize rozšiřují názor, že i mírná nadváha je zdraví škodlivá a že štíhlost je jediným aspektem fyzické přitažlivosti. Zejména ženy jsou vystaveny stále většímu tlaku sdělovacích prostředků., které je přesvědčují, že krása a osobní štěstí závisí na jejich vyhublosti. Tyto vlivy jsou stále destruktivnější a stále více ohrožují veřejnost. Obyvatelé ekonomicky rozvinutých zemí tloustnou a ideál krásy hubne. Ve světě, kde hladovění není dobrovolné, ale je nepříjemnou skutečností a nadváha není estetickou vadou, ztrácí PPP smysl (Krch, 2002). Média jsou stále obviňována ze zkreslování reality. Všudypřítomnost médií potvrzují americké statistiky. V roce 1999 děti ve věku mezi 8 – 18 lety strávily 6,5 hodiny konzumací tiskovin, televize, videa, videoher, rádia, hudby a použitím počítačů. Američané jsou vystaveni až třem tisícům reklamám denně. V České republice děti mezi 10 – 18 lety sledují televizi až 2 hodiny denně a reklamy tvoří asi 11%. Analýza ukázala, že 22% časopisů pro ženy nabádá ke snižování váhy. Reklamy upřednostňují přehnaně štíhlé modelky. Realita médií zdaleka neodpovídá skutečnosti. Badatelé, zkoumající vliv společnosti a médií na PPP, se snaží přijít na odpověď, proč poruchami trpí více žen než mužů. Jednoduchým vysvětlením může být fakt, že v ženských časopisech je desetkrát více reklam propagujících diety a péči o dokonalou postavu. Na obálkách se v drtivé většině objevují krásné ženy, kdežto muži téměř vůbec. Ženy zvnitřňují ideální formy štíhlosti, což vede k častějšímu výskytu PPP. Média západních kultur mají zhoubný vliv na kultury ostatní. Jako příklad Novák uvádí fidžijské ženy. Když do jejich země vnikla západní média, tři roky poté se jejich pohled na sebe sama radikálně změnil. Během této doby se u adolescentních dívek poprvé objevily diety a PPP. Po třech letech 85% dívek potvrdilo, že televize ovlivnila jejich pocity a chování související s jejich postavou (Novák, 2010). Novák připomíná ve své publikaci případ českého časopisu Reflex. Zde vychází komiks Hana a Hana. Obě jsou štíhlé, velmi přitažlivé. Komiks je poměrně zdařilou parodií mladé generace. U dvou vydaných čísel na scénu vstupuje výrazně tlustá žena a jí sendvič. Analýzou obrázků zjistíme asi následující tvrzení. „Obézní ženy (lidé) jsou odporné (í) a trpí nekontrolovatelným 31

nutkáním k jídlu. Lepší než trpět nadváhou je mít MA. V každém případě by z blíže nespecifikovaných příčin měly tlusté ženy držet dietu (Novák, 2010, s. 65).“ Tato ukázka jistě čtenářky od nadváhy odstraší. Ukázku nalezneme v příloze (Příloha 1). Druhým neetickým exemplářem je reklama na Aquila Aqualinea firmy Karlovarské minerální vody. Z firemního webu lze stáhnout „speciální tréninkový program“ pro dívky. Dozvídáme se například, že dvě láhve vody Aquila, silná vůle a cvičení je cesta k dosažení neustálé krásy. Novák vyjádřil svůj pocit z reklamy takto: „Být nejlepší pro ně má být povinností či dokonce posláním. Správná dívka je stále ve skvělé formě a i po ránu vypadá jako by právě sešla z přehlídkového mola. A až ovládne své tělo, což znamená, že získá držení těla filmové hvězdy a zklidní mysl stresovanou z nabitého denního programu (snídaně, kadeřník, telefonát mamince), smí oslovit chlapce.“ Slogany prostě explicitně sdělují ženám, že štíhlá znamená být krásná a zdravá (Novák, 2010. s. 65).

3. Prevence Jídlo by se nemělo využívat jako prostředek k odměně nebo trestu. Důležitá by měla být jiná funkce jídla. Například společné stolování může být příjemně prožitým časem pro celou rodinu. Dítě by se nemělo nutit za každou cenu sníst vše. Pokud toho málo sní, nemělo by mít možnost dojídat se sladkostmi. Vede to pro dítě k jednomu závěru. Pokud se řádně nenají, bude mít jednoduše hlad. (http://www.idealni.cz/clanek_show.asp?id=23)

3.1. Péče o duševní zdraví Prevence a léčba se týká obcí i státu. V USA jsou poskytovány finanční prostředky na zavedení komunitních center duševního zdraví. Dále existují obytná centra pro alkoholiky, drogově závislé, mladistvé delikventy, týrané ženy, debatní centra a centra pro mládež. Okamžitá pomoc jednotlivci i rodině v tíživé situaci se nazývá krizová intervence. Tuto službu okamžité péče poskytují komunitní centra duševního zdraví. Zde terapeut poskytne svoji odbornou pomoc. Krátkodobá intervence je asi pět sezení. V průběhu těchto sezení by mělo dojít ke zvládnutí krize a je prevencí hospitalizace. Další formou krizové intervence je

32

telefonická linka důvěry, dále pak linky na zneužívané děti, oběti znásilnění, týrané ženy a utečence (Atkinson, 2003).

3.1.1.

Úloha rodičů

Rodina může v mnoha případech ovlivnit člověka, aby onemocnění nepodlehl. Rodiče mohou obrnit proti reklamním plakátům, sloganům a médiím, které nabádají člověka zhubnout. Výchova se má ubírat tím směrem, aby bylo dítěti vysvětleno, že jsou lidé různých velikostí a ras a není dán žádný předpis toho, jak má člověk vypadat. Je na místě vyhýbat se kritice dětí. Je správné vytvářet dobré stravovací návyky, vést ke sportu, pohybu. Oběd má být příjemnou událostí dne, kdy se sejde rodina a povídá si (Ladishová, 2006). Jedná se o nejnáročnější pozici. Vypadá to, že mají rodiče ideální pozici pro podporu nemocného. Pravdou je, že jsou často v obtížné situaci. Mají být přítelem a emoční podporou, ale zároveň hlídat plnění úkolů, které stanovil dítěti terapeut v případě, že trpí poruchou příjmu potravy. Skutečností je, že rodiče často zažívají násilné chování ze strany svých dětí. Důležité je určovat si limity. Vyjádření emocí je často spouštěno nemocí, ale to není omluvou pro nepřijatelné chování. Je dobré s dítětem mluvit a dohodnout se, jak se budete vyrovnávat s momenty, kdy se objevují tak intenzivní emoce. Vyhledávání a přijmutí pomoci ostatních není od věci. Pacienta to naučí, že je v pořádku, že potřebujeme druhé lidi. Rodiče by se neměli soustředit na to, co jejich dítě jí, ale na to, jak se cítí a vyrovnává se svým životem. Měli by porozumět poruchám příjmu potravy a najít si potřebné informace. Dále je důležité vyhledat pomoc odborníků a být součástí ozdravného procesu. Rodiče musí být přísní, ale poskytovat lásku a velkou oporu (Middleton, 2013).

3.1.2.

Úloha vychovatelů

Vychovatelé hrají také důležitou roli při zprostředkování informací o PPP a jejich prevenci. Některé školy už zavedly informační dny pro rodiče. Základním krokem je podporovat mládež, aby se hodnotila podle osobnostních kvalit, a aby správně dešifrovala slogany. Lze organizovat různé besedy s odborníky, kteří by děti informovali. Účelem je žáky vyburcovat, aby se ptali, 33

orientovali se v problematice a ujasnili si, co je správné a naopak. Dobré je zapojit do dění osobu, která si prošla takovým životním obdobím (Ladishová, 2006).

3.2. Organizace psychiatrické péče u nás Psychiatrické péče v České republice probíhá prostřednictvím sítě lůžkových, ambulantních a komplementárních zařízení. Psychiatrickou hospitalizaci lze uskutečnit v psychiatrických odděleních nemocnic, klinikách i léčebnách. Existují léčebny uzavřené, pro dezorientované pacienty, a otevřené pro pacienty, kteří nepotřebují zvláštní kontrolu. Dále jsou psychiatrická oddělení mužská, ženská i smíšená. Předcházet hospitalizaci, nebo navazovat na ni, může ambulantní psychiatrická péče. Pacienti mohou navštěvovat psychiatra v místě bydliště a není hospitalizován. Ambulance fungují samostatně, ale mohou být součástí klinik, nemocnic a léčeben. Jako „mezičlánek“ hospitalizace a ambulance je považována komplementární – intermediární péče. U klientů je zde zachována soběstačnost, sociální kontakt, zaměstnání a volný čas vyplnění dle vlastní iniciativy. Řadíme sem denní stacionáře, chráněné dílny, pracoviště a pracovně – tréninková centra, chráněné bydlení, domy na půl cesty, terapeutické kluby a svépomocné skupiny nemocných i rodinných příslušníků (Orel, 2012).

3.3. Péče o vlastní duševní zdraví Každý člověk může pozitivně ovlivnit vlastní duševní zdraví, aniž by potřeboval odbornou pomoc. Prvním krokem k úspěchu je akceptovat své pocity. Vztek, strach, smutek a pocity selhání jsou nepříjemnými emocemi. V mnoha případech se tyto emoce snažíme potlačit a přejít. Potom ale ztrácíme schopnost přijímat i radost a smutek, které jsou přirozenými. Je správné si o svých emocích a pocitech popovídat s přítelem, vypustit napětí na procházce, při sportovní aktivitě apod. Zkrátka je dobré přijmout právo prožívat emoce a jakkoliv je vyjádřit. Dalším důležitým krokem při péči o duševní zdraví je poznat svá citlivá místa. To znamená 34

uvědomit si a přiznat sám sobě, které situace jednotlivce rozrušují a vyvarovat se jim. Nemalou roli v dané problematice hraje rozvíjení zájmů a talentu. V dnešní době je neomezené množství příležitostí pro lidi každého věku. Mohou se prosadit v různých disciplínách a tím zvyšovat své sebevědomí. Většinu psychických poruch vyvolává pocit samoty. Vhodné je podělit se o své problémy a zajímat se i o problémy ostatních (Atkinson, 2003).

3.3.1.

Úloha mládeže

Sama mládež a každý jedinec může přispět k prevenci PPP. Jde o to pěstovat zdravý a realistický životní styl. Existuje několik tipů, jak na to. Například musí být člověk spokojený sám se sebou po všech stránkách. Jíst tehdy, kdy má hlad a nedělit potravu na dobrou a špatnou. Nesmí potlačovat své pocity, ale musí o nich mluvit. Pravidelný sport a cvičení je cestou k úspěchu. Měl by mít na paměti, že lidé jsou různí a žádný ideál neexistuje. Nehodnotit ostatní ani sebe podle vzhledu. Nepodporovat nikoho v dietě a říkat ostatním, že je máme rádi, takové, jací jsou. Respektujme sebe i své tělo (Ladishová, 2006). Když mluvíme o mládeži, nelze zapomenout na sourozence nemocných. Ti bývají doma často zapomenuti. Nacházejí se ve stresujícím prostředí a největší pozornost je věnována nemocnému. Pro „zdravé“ sourozence je podstatné, aby si domlouvali posezení, shledání s rodiči a rodinou o samotě a měli prostor pro ničím nerušené rozhovory. Někdy se v sourozeneckých vztazích objevují výčitky a pocity viny, že poruchu spustilo něco, co jeden z nich řekl nebo udělal. Pokud se něco takového opravdu stalo, tak je na místě omluva. Další pomocí nemocnému bratrovi či sestře mohou být společné chvíle u oblíbených zájmů a zálib (Middleton, 2013).

3.4. Uzdravení Uzdravení je zřídkakdy přesně definováno. Pro každého může znamenat něco jiného. Pokud má člověk poruchu příjmu potravy a chce se uzdravit, musí nejdříve vědět, co všechno to bude obnášet. Obvyklá definice uzdravení se zaměřuje na návrat k normálu. Pro mnohé pacienty je to nepředstavitelné. Pro ně to znamená návrat k tomu, jak se cítili předtím – zarmoucení, 35

nešťastní a bez kontroly své váhy. Tato představa je tedy dost obtížná. Po hospitalizace považují lidé nemocné za vyléčené na základě jejich zlepšení tělesného stavu. Skutečnost je však taková, že vnitřní emoční zmatek zatím nebyl ošetřen. Uzdravení nesouvisí pouze s úpravou váhy. Uzdravení je proces. Pro uzdravení je důležité pohlížet na věci jiným způsobem a osvojit si strategie, které opravdu pomáhají. Skutečné uzdravení trvá a je velmi podstatné, aby se i po skončení léčby dostávalo pacientovi podpory. Jedná se totiž o období, kdy bude definitivně přehodnocovat své životní návyky (Middleton, 2013). Některé dívky, které zhubly, měly v dětství opravdu nadváhu nebo k tomu mají sklon. Jejich strach z tloušťky je oprávněný, ale správně jíst neznamená tloustnout. Je však potřeba normálně jíst a klidně i přibrat. Nicméně je třeba odolat pokušení opět hubnout. Váha by se i přes určité kolísání měla držet v normě. Současný svět je k silnějším lidem předpojatý, takže srovnání s okolím není úplně jednoduché. Obezita je spojena se špatným zdravím, s leností a dalšími negativními vlastnostmi. Ovšem i s nadváhou může žít člověk spokojený a plnohodnotný život. Je důležité nevěřit reklamám a článkům v časopisech, které vás přesvědčují, že kdo váží více než módní ideál je něco méně. Články o dietách a různých způsobech hubnutí jen pomáhají dámským časopisům lépe se prodávat. Pokud chceme být zdraví, tak nelze věřit rádci o dietách, kterým je anorektická herečka. Krch ve své publikaci připomíná, že nadváha není zdraví škodlivá, více než devadesát procent lidí na dietách přibere do několika let vše zpět, dieta je nejčastějším podnětem k přejídání, lidé s nadváhou se neliší od ostatních, štíhlost je za krásnou považována jen krátkou dobu a dříve byly naopak obdivovány korpulentní tvary, štíhlost není zárukou štěstí, strach má velké oči a lidé s PPP se vidí více tlustí, než jsou, člověk si může udržovat normální hmotnost, i když normálně jí a občas si dá i něco navíc (Krch, 2002).

36

II. PRAKTICKÁ ČÁST

1. Stanovení výzkumného cíle a otázek 1.1. Stanovení výzkumného cíle Cílem této diplomové práce bylo zjistit úroveň informovanosti adolescentních dívek a chlapců o poruchách příjmu potravy, porovnání zda jsou adolescentní dívky ohroženy více než adolescentní chlapci a dále bylo cílem zjistit, do jaké míry ovlivňují adolescenty média.

1.2. Stanovení výzkumných otázek Před zahájením výzkumu bylo stanoveno několik výzkumných otázek.

Výzkumná otázka č. 1 Budou poruchami příjmu potravy více ohroženy adolescentní dívky než adolescentní chlapci?

Výzkumná otázka č. 2 Budou se adolescenti domnívat, že značný vliv na vznik poruch příjmu potravy mají média?

Výzkumná otázka č. 3 Budou více informovány o poruchách příjmu potravy adolescentní dívky než adolescentní chlapci? 37

2. Popis metody a vzorku

2.1. Popis metody Při výzkumu byla využita metoda dotazníku. Tato metoda je nejfrekventovanější v pedagogickém výzkumu. Dotazník je definován jako měrný prostředek, podle kterého se zkoumají mínění lidí o jednotlivých jevech. Samotný dotazník je soustava předem připravených otázek, které jsou seřazeny a na které dotazovaný (respondent) odpovídá písemně. Dotazník se skládá z několika otázek neboli položek. Položek proto, že některé položky nemusí mít formu otázek. Mohou mít například formu příkazu („Vypište následky poruch příjmu potravy“). Položky dotazníku lze třídit podle různých kritérií. Uvádí se nejčastěji cíl, pro který je položka určena, forma požadované odpovědi a obsah, který položka zjišťuje. Z hlediska cíle, pro který je položka určena lze rozlišovat položky obsahové a funkcionální. Obsahové zjišťují údaje nutné pro splnění výzkumného záměru, funkcionální mají optimalizovat průběh dotazování. Mezi funkcionální položky řadíme tzv. kontaktní položky, položky funkcionálně psychologické, filtrační a kontrolní. Podle toho, jakým způsobem má respondent v určité položce odpovídat, lze rozdělit položky na otevřené a uzavřené (nestrukturované a strukturované). U otevřených položek respondent odpověď sám utváří, u položek uzavřených určitým způsobem manipuluje s odpověďmi již navrženými (např. vybírá). Uzavřené položky lze rozdělit na dichotomické a polynomické. Pokud lze dát jen dvě vzájemně se vylučující odpovědi (např. ano – ne), hovoříme o položkách dichotomických. Pokud na položku existují dvě odpovědi, které se nevylučují, jde o nepravou dichotomii. U polynomických položek se nabízí více odpovědí než dvě. Tyto položky můžeme dále dělit na výběrové, výčtové a stupnicové.

38

Dále můžeme dotazník dělit podle kritéria obsahu, který položky zjišťují. Položky můžeme rozdělit na položky zjišťující fakta, položky zjišťující znalosti a vědomosti a na položky zjišťující mínění, postoje a motivy respondentů. Nejdůležitějšími požadavky na konstrukci dotazníku jsou jasné a srozumitelné položky, jejich formulace má být jednoznačná. Měli bychom se vyvarovat položkám typu „proč“. Dále by měly položky zjišťovat jen nezbytné informace a nesmějí být sugestivní. Pro úspěch šetření je nezbytné, aby respondenti spolupracovali. Dotazník musí obsahovat jasné pokyny k vyplňování. Při konstrukci je třeba dbát na to, aby získané údaje bylo možno snadno třídit a zpracovávat. Při řazení otázek dáváme přednost pořadí, které vyhovuje z psychologického hlediska (Chráska, 1993).

Sestavila jsem dotazník (Příloha č. 2), který obsahuje celkem 13 položek, pro potvrzení stanovených výzkumných otázek. Dotazník je sestaven z položek obsahových, které zjišťují údaje nutné pro splnění výzkumného záměru. Využila jsem položek otevřených i uzavřených. Uzavřené jsou zde položky dichotomické i polynomické výběrové.

2.2. Popis výzkumného vzorku Výzkum je zaměřen na studenty střední školy. Konkrétně se jedná o čtyřleté gymnázium. Dotazováni byli studenti všech ročníků. Tato věková skupina byla zvolena, protože lidé v adolescentním období bývají nejvíce ohroženi poruchami příjmu potravy. Oslovena byla nejvzdělanější část adolescentů. Cílem dalšího výzkumu by mohlo být porovnání informovanosti adolescentů na gymnáziu a adolescentů na odborných učilištích. Jednotlivé třídy byly pečlivě vybrány. Důležité bylo, aby byl co nejmenší rozdíl mezi počtem dotazovaných žen a mužů. Jelikož ve většině tříd byla převaha dívek, byl jeden z dotazníků rozdán ve sportovní třídě, kde tomu bylo naopak. Výzkumu se zúčastnilo celkem 116 studentů z jednoho čtyřletého gymnázia, a to bylo 54 žen (47%) a 62 mužů (53%). Dotazníky vyplňovalo 26 studentů z 1. ročníku, 29 studentů z 2.

39

ročníku, 23 studentů z 3. ročníku, 12 studentů z 3. ročníku sportovní třídy a 26 studentů ze 4. ročníku.

40

3. Výsledky výzkumu Výsledky dotazníků, které zjišťují informovanost adolescentních dívek a adolescentních chlapců o poruchách příjmu potravy, porovnávají, zda jsou více ohroženy adolescentní dívky než adolescentní chlapci poruchami příjmu potravy a dále zjišťují u adolescentů vliv médií na vznik poruch příjmu potravy, uvádí následující tabulky a grafy. Bylo stanoveno celkem 13 otázek. Každé otázce náleží tabulka s výsledky odpovědí adolescentních dívek, ke které je přiřazen graf. Taktéž každé otázce náleží tabulka s výsledky odpovědí adolescentních chlapců, ke které je opět přiřazen graf.

41

Otázka č. 1: Vaše pohlaví? Ženy

54

47%

Muži

62

53%

Tabulka č. 1: Odpověď na otázku č. 1

Otázka č. 1: Vaše pohlaví?

Vaše pohlaví Ženy

Muži

47% 53%

Graf č. 1: Odpověď na otázku č. 1

Jedním z cílů této diplomové práce je porovnat rozdíl informovanosti o poruchách příjmu potravy u adolescentních chlapců a adolescentních dívek. Prvním úkolem bylo zjistit, kolik respondentů byli adolescentní chlapci a kolik adolescentní dívky. Na otázku č. 1 odpovědělo 54 dívek (47%) a 62 chlapců (53%), což je znázorněno v tabulce č. 1 a grafu č. 1.

42

Otázka č. 2: Jste momentálně spokojeni se svou postavou? Ano

Ne

Ženy

24

30

Počet %

44%

56%


Otázka č. 2: Jste momentálně spokojeni se svou postavou?

Ženy Ano

Ne

44% 56%


V tabulce č. 2 a grafu č. 2 jsou zaznamenány odpovědi adolescentních dívek na otázku č. 2. 24 dívek (44%) je spokojeno se svou postavou. Zbývajících 30 dívek (56%) odpovědělo, že spokojeny nejsou.

43

Otázka č. 2: Jste momentálně spokojeni se svou postavou? Ano

Ne

Muži

31

31

Počet %

50%

50%


Otázka č. 2: Jste momentálně spokojeni se svou postavou?

Muži Ano

50%

Ne

50%


Na tutéž otázku č. 2 odpovídali i adolescentní chlapci. Výsledky jsou zapsané v tabulce č. 3 a grafu č. 3. Zde jsou odpovědi vyrovnané. Spokojeno s postavou je 31 adolescentních chlapců (50%) a naopak nespokojeno je 31 adolescentních chlapců (50%).

44

Otázka č. 3: Drželi jste někdy dietu? Ano

Ne

Ženy

22

32

Počet %

41%

59%


Otázka č. 3: Drželi jste někdy dietu?

Ženy Ano

Ne

41%

59%


Z tabulky č. 4 a grafu č. 4 vyplývá, že 22 adolescentních dívek (41%) už na střední škole drželo dietu. 32 adolescentních dívek (59%) dietu nikdy nedrželo.

45

Otázka č. 3: Drželi jste někdy dietu? Ano

Ne

Muži

12

50

Počet %

19%

81%


Otázka č. 3: Drželi jste někdy dietu?

Muži Ano

Ne

19%

81%


Patrný je rozdíl u odpovědí adolescentních chlapců na otázku č. 3. 12 adolescentních chlapců (19%) odpovídalo ano. To znamená, že minimální počet adolescentních chlapců drželo někdy dietu. Zbytek, 50 adolescentních chlapců (81%), dietu nikdy nedržel. Reálná čísla a procenta vidíme v tabulce č. 5 a grafu č. 5.

46

Otázka č. 4: Byli jste už někde informováni o poruchách příjmu potravy? V Doma

Ve škole Kamarádi médiích

Jinde

Nikde

Ženy

4

9

0

41

0

0

Počet %

7%

17%

0%

76%

0%

0%


Otázka č. 4: Byli jste už někde informováni o poruchách příjmu potravy?

Jinde 0%

Nikde 0%

Ženy Doma 7% Ve škole 17% Kamarádi 0%

V médiích 76%

Graf č 6: Odpověď na otázku č. 4

Na otázku č. 4 odpovědělo 41 adolescentních dívek (76%), že bylo informováno o poruchách příjmu potravy v médiích. 9 dívek (17%) bylo informováno ve škole a 4 dívky (7%) doma.

47

Otázka č. 4: Byli jste už někde informováni o poruchách příjmu potravy? V Doma

Ve škole Kamarádi médiích

Jinde

Nikde

Muži

8

17

0

34

0

0

Počet %

13%

29%

0%

58%

0%

0%


Otázka č. 4: Byli jste už někde informováni o poruchách příjmu potravy?

Jinde 0%

Muži Nikde 0% Doma 13%

V médiích 58%

Ve škole 29%

Kamarádi 0%

Graf č 7: Odpověď na otázku č. 4

Na tutéž otázku č. 4 odpovědělo 34 adolescentních chlapců (58%), že byli informováni v médiích. 17 chlapců bylo informováno ve škole (29%) a doma 8 chlapců (13%).

48

Otázka č. 5: Myslíte si, že média mají vliv na vznik poruch příjmu potravy? Ano

Ne

Ženy

42

12

Počet %

78%

22%


Otázka č. 5: Myslíte si, že média mají vliv na vznik poruch příjmu potravy?

Ženy Ano

Ne

22%

78%


Na otázku č. 5 odpovědělo správně, ano 42 adolescentních dívek (78%). Ne odpovědělo 12 dívek (22%). Konkrétní záznam najdeme v tabulce č. 8 a následujícím grafu č. 8.

49

Otázka č. 5: Myslíte si, že média mají vliv na vznik poruch příjmu potravy? Ano

Ne

Muži

44

18

Počet %

71%

29%


Otázka č. 5: Myslíte si, že média mají vliv na vznik poruch příjmu potravy?

Muži Ano

Ne

29%

71%


Na tutéž otázku č. 5 odpovědělo správně 44 adolescentních chlapců (71%) a špatně 18 adolescentních chlapců (29%). Výsledky u chlapců z tabulky č. 9 a grafu č. 9 jsou srovnatelné s výsledky dívek předešlého grafu a tabulky.

50

Otázka č. 6: Napište definici poruch příjmu potravy

Správně

Špatně

Neodpověděly

Ženy

29

10

15

Počet %

54%

18%

28%



Ženy Správně

Špatně

Neodpověděli

28%

54% 18%


Definici poruch příjmu potravy bylo schopno napsat 29 adolescentních dívek (54%). Špatnou definici uvedlo 10 dívek (18%). Vůbec neodpovědělo 15 dívek (28%). Podrobně jsou odpovědi zpracovány v tabulce č. 10 a grafu č. 10.

51

Otázka č. 6: Napište definici poruch příjmu potravy Správně

Špatně

Neodpověděli

Muži

31

14

17

Počet %

50%

23%

27%



Muži Správně

Špatně

Neodpověděli

27%

50%

23%


Adolescentní chlapci na otázku č. 6 odpovídali přibližně stejně jako adolescentní dívky. K porovnání nám poslouží tabulka č. 11 a graf č. 11. Zde najdeme počet správných odpovědí, které uvedlo 31 chlapců, což je polovina dotazovaných (50%). Špatně zvolilo odpověď 14 chlapců (23%) a vůbec neodpovídalo 17 chlapců (27%).

52

Otázka č. 7: Mohou poruchami příjmu potravy trpět i muži? Ano

Ne

Ženy

54

0

Počet %

100%

0%


Otázka č. 7: Mohou poruchami příjmu potravy trpět i muži?

Ženy Ano

Ne

0%

100%


U otázky č. 7 zvolil celkový počet adolescentních dívek (100%) odpověď ano. Důkazem je tabulka č. 12 a graf č. 12.

53

Otázka č. 7: Mohou poruchami příjmu potravy trpět i muži? Ano

Ne

Muži

61

1

Počet %

98%

2%


Otázka č. 7: Mohou poruchami příjmu potravy trpět i muži?

Muži Ano

Ne

2%

98%


Tabulka č. 13 a graf č. 13 ukazují, že je výsledek odpovědí adolescentních dívek a chlapců opět srovnatelný. 61 adolescentních chlapců (98%) taktéž odpovědělo ano. Pouze 1 chlapec (2%) odpověděl ne.

54

Otázka č. 8: Definujte mentální anorexii Správně

Špatně

Neodpověděly

Ženy

49

3

2

Počet %

91%

5%

4%


Otázka č. 8: Definujte mentální anorexii

Ženy Správně

Špatně

5%

Neodpověděly

4%

91%


Na otázku č. 8 odpovědělo 49 dívek (91%) správně. Špatné odpovědi byly 3 (5%) a neodpověděly 2 dívky (4%).

55

Otázka č. 8: Definujte mentální anorexii Správně

Špatně

Neodpověděli

Muži

48

5

9

Počet %

77%

8%

15%


Otázka č. 8: Definujte mentální anorexii

Muži Správně

Špatně

Neodpověděli

15% 8%

77%


Na otázku č. 8 odpovědělo 48 adolescentních chlapců správně (77%), špatně 5 chlapců (8%) a neodpovědělo 9 chlapců (15%).

56

Otázka č. 9: Definujte mentální bulimii Správně

Špatně

Neodpověděly

Ženy

49

2

3

Počet %

91%

4%

5%


Otázka č. 9: Definujte mentální bulimii

Ženy Správně

Špatně

Neodpověděly

4% 5%

91%


Na otázku č. 9 odpovědělo správně 49 adolescentních dívek (91%), špatně 2 dívky (4%) a neodpověděly 3 dívky (5%).

57

Otázka č. 9: Definujte mentální bulimii Správně

Špatně

Neodpověděli

Muži

48

5

9

Počet %

77%

8%

15%


Otázku č. 9: Definujte mentální bulimii

Muži Správně

Špatně

Neodpověděli

15% 8%

77%


Otázka č. 9 byla pro adolescentní chlapce, podle výsledků, náročnější než pro dívky. Správně odpovědělo 48 chlapců (77%). Špatně odpovědělo 5 chlapců (8%) a vůbec odpověď neuvedlo 9 chlapců (15%). Úroveň informovanosti je v tomto případě u chlapců o něco nižší než u dívek.

58

Otázka č. 10: Kdo těmito poruchami podle vás trpí častěji? Ženy

Muži

Ženy

53

1

Počet %

98%

2%


Otázka č. 10: Kdo těmito poruchami podle vás trpí častěji?

Ženy Ženy

Muži

2%

98%


Tabulka č. 18 a graf č. 18 mapují odpovědi adolescentních dívek na otázku č. 10. 53 dívek (98%) odpovědělo správně. Pouze 1 odpověď (2%) byla špatná.

59

Otázka č. 10: Kdo těmito poruchami podle vás trpí častěji? Ženy

Muži

Muži

61

1

Počet %

98%

2%


Otázka č. 10: Kdo těmito poruchami podle vás trpí častěji?

Muži Ženy

Muži

2%

98%


U otázky č. 10 jsou výsledky opovědí adolescentních chlapců srovnatelné s výsledky adolescentních dívek. Odpověď ženy zvolilo 61 chlapců (98%) a odpověď muži dal 1 chlapec (2%).

60

Otázka č. 11: Víte o tom, že následkem poruch příjmu potravy může být i smrt? Ano

Ne

Ženy

53

1

Počet %

98%

2%


Otázka č. 11: Víte o tom, že následkem poruch příjmu potravy může být i smrt?

Ženy Ano

Ne

2%

98%


Na otázku č. 11 odpovědělo 53 adolescentních dívek (98%) ano. 1 dívka (2%) odpověděla ne. Reálná čísla a procenta jsou zapsána v tabulce č. 20 a grafu č. 20.

61

Otázka č. 11: Víte o tom, že následkem poruch příjmu potravy může být i smrt? Ano

Ne

Muži

59

3

Počet %

95%

5%


Otázka č. 11: Víte o tom, že následkem poruch příjmu potravy může být i smrt?

Muži Ano

Ne

5%

95%


Na otázku č. 11 odpovědělo ano 59 adolescentních chlapců (95%). 3 chlapci (5%) odpověděli ne. Rozdíl mezi výsledky dívek a chlapců je v tomto případě nepatrný.

62

Otázka č. 12: Vypište následky poruch příjmu potravy Správně

Špatně

Neodpověděly

Ženy

46

5

3

Počet %

85%

9%

6%


Otázka č. 12: Vypište následky poruch příjmu potravy

Ženy Správně

Špatně

Neodpověděly

6% 9%

85%


Otázku č. 12 správně zodpovědělo 46 dívek (85%). Špatných odpovědí bylo 5 (9%) a neodpověděly 3 dívky (6%).

63

Otázka č. 12: Vypište následky poruch příjmu potravy Správně

Špatně

Neodpověděli

Muži

44

6

12

Počet %

71%

10%

19%


Otázka č. 12: Vypište následky poruch příjmu potravy

Muži Správně

Špatně

Neodpověděli

19%

10%

71%


U otázky č. 12 byla informovanost adolescentních chlapců nižší než u dívek. Správnou odpověď napsalo 44 chlapců (71%), špatnou 6 (10%) a neodpovědělo 12 (19%).

64

Otázka č. 13: Může být u žen jedním z následků poruch příjmu potravy zastavení menstruace? Ano

Ne

Ženy

52

2

Počet %

96%

4%


Otázka č. 13: Může být u žen jedním z následků poruch příjmu potravy zastavení menstruace?

Ženy Ano

Ne

4%

96%


52 adolescentních dívek (96%) odpovědělo na otázku č. 13 ano. 2 dívky (4%) odpověděly ne.

65

Otázka č. 13: Může být u žen jedním z následků poruch příjmu potravy zastavení menstruace? Ano

Ne

Muži

49

13

Počet %

79%

21%


Otázka č. 13: Může být u žen jedním z následků poruch příjmu potravy zastavení menstruace?

Muži Ano

Ne

21%

79%


U chlapců byl u otázky č. 13 značný rozdíl v odpovědích. 49 adolescentních chlapců (79%) odpovědělo ano a 13 chlapců (21%) odpovědělo ne. Z výsledků je patrné, že chlapci jsou o následcích poruch příjmu potravy o něco méně informovaní.

66

4. Diskuze V následující diskuzi bych chtěla najít odpovědi na výzkumné otázky. Celkový počet respondentů byl 116 adolescentů. Konkrétně bylo 47% adolescentních dívek a 53% adolescentních chlapců (viz. tabulka č. 1, graf č. 1).

Výzkumná otázka č. 1: „Budou poruchami příjmu potravy více ohroženy adolescentní dívky než adolescentní chlapci“? Z dotazníku vyplynulo, že 44% adolescentních dívek je spokojeno se svou postavou a 56% spokojeno není. Adolescentních chlapců je s postavou spokojeno 50% dotazovaných (viz. tabulka č. 2, graf č. 2; tabulka č. 3, graf č. 3). Dietu drželo 41% adolescentních dívek. Adolescentních chlapců drželo dietu pouze 19%. Zde je viditelný značný rozdíl (viz. tabulka č. 4, graf č. 4; tabulka č. 5, graf č. 5). Z výsledků jednotlivých otázek dotazníku můžeme napsat odpověď na stanovenou výzkumnou otázku č. 1. Z výzkumu vyplývá, že poruchami příjmu potravy jsou více ohroženy adolescentní dívky než adolescentní chlapci.

Výzkumná otázka č. 2: „Budou se adolescenti domnívat, že značný vliv na vznik poruch příjmu potravy mají média?“ Z dotazníku vyplynulo, že 76% adolescentních dívek bylo o poruchách příjmu potravy informováno v médiích, 17% ve škole a pouhých 7% doma (viz. tabulka č. 6, graf č. 6). Informačním zdrojem byla z velké míry média i u adolescentních chlapců. Média informovala 58% chlapců, 29% adolescentů bylo informováno ve škole a doma 13% (viz. tabulka č. 7, graf č. 7). 78% adolescentních dívek se domnívá, že média mají vliv na vznik poruch příjmu potravy. U adolescentních chlapců se o této skutečnosti domnívá 71% respondentů. Je patrné, že výsledky u dívek a chlapců jsou srovnatelné (viz. tabulka č. 8, graf č. 8; tabulka č. 9, graf č. 9). Z výsledků jednotlivých otázek můžeme napsat odpověď na výzkumnou otázku č. 2.

67

Adolescentní dívky i adolescentní chlapci se domnívají, že značný vliv na vznik poruch příjmu potravy mají média.

Výzkumná otázka č. 3: „Budou více informovány o poruchách příjmu potravy adolescentní dívky než adolescentní chlapci?“ Z dotazníku vyplynulo, že definici poruch příjmu potravy zná 54% dotazovaných adolescentních dívek a u chlapců to bylo 50%, tedy polovina. Špatně odpovědělo 18% dívek a 23% chlapců. 28% dívek a 27% chlapců neodpovědělo na zadanou otázku vůbec (viz. tabulka č. 10, graf č. 10; tabulka č. 11, graf č. 11). Celých 100% adolescentních dívek ví o tom, že poruchami příjmu potravy mohou trpět i muži (viz. tabulka č. 12, graf č. 12). Že poruchami mohou trpět muži, ví 98% chlapců. Pouze 2% odpovědělo, že u mužů se tyto poruchy nevyskytují (viz. tabulka č. 13, graf č. 13). Důvodem, proč právě 2% chlapců odpovědělo jinak než zbytek, mohlo být nepozorné přečtení otázky, či nepochopení. Zajímavé jsou výsledky následujících dvou otázek dotazníku. Definovat mentální anorexii bylo schopno 91% adolescentních dívek. Mentální bulimii definovalo taktéž 91%. U adolescentních chlapců lze opět vidět shodu v odpovědích. 77% chlapců definovalo mentální anorexii i mentální bulimii (viz. tabulka č. 14, graf č. 14; tabulka č. 15, graf č. 15; tabulka č. 16, graf č. 16; tabulka č. 17, graf č. 17). Na otázku, kdo trpí poruchami příjmu potravy častěji, odpovědělo 98% adolescentních dívek, že jsou to ženy (viz. tabulka č. 18, graf č. 18). Ženy, odpovědělo i stejné procento, 98%, adolescentních chlapců (viz. tabulka č. 19, graf č. 19). 98% adolescentních dívek odpovědělo, že následkem těchto poruch může být v mnoha případech smrt (viz. tabulka č. 20, graf č. 20). 95% adolescentních chlapců je s touto skutečností také obeznámeno, takže výsledky opět srovnatelné jako ve většině případů (viz. tabulka 21, graf č. 21). Znalost následků poruch příjmu potravy potvrdilo 85% adolescentních dívek (viz. tabulka č. 22, graf č. 22) a 71% chlapců (viz. tabulka č. 23, graf č. 23). Mezi následky patří u žen zastavení menstruace. 96% adolescentních dívek odpovědělo, že to tak může být a ano odpovědělo i 79% chlapců (viz. tabulka č. 24, graf č. 24; tabulka č. 25, graf č. 25). Z výzkumu předešlých jednotlivých otázek můžeme napsat odpověď na výzkumnou otázku č. 3. Informovanost adolescentních dívek o poruchách příjmu potravy není na vyšší úrovni jako u adolescentních chlapců. 68

Odpovědi adolescentních dívek jsou srovnatelné s odpověďmi adolescentních chlapců, tudíž nelze jednoznačně tvrdit, že je informovanost u dívek vyšší. Z výzkumu je patrné, že informovanost adolescentů o poruchách příjmu potravy na gymnáziu je vysoká. Adolescenti si jsou vědomi toho, že na vznik těchto poruch mají vliv média, ale nejsem si jistá, zda si uvědomují, do jaké míry mají vliv konkrétně na jednotlivce. Bylo by dobré zaměřit se na téma o tom, proč jsou média plná dokonalých mužů a žen, diet, návodů, jak vypadat jako „hvězdy“. Je patrné, že v dnešní době je toto téma aktuální. Problémy s poruchami příjmu potravy jsou rozšířené. Ve školách se o daném tématu hovoří, ale podle mého názoru by se adolescenti měli dozvídat informace i doma od rodičů.

69

ZÁVĚR Tato diplomová práce je zaměřena na problematiku poruch příjmu potravy. Zabývá se charakteristikou poruch příjmu potravy, jejich determinanty a následky. Blíže se věnuje mentální anorexii a mentální bulimii. Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda jsou poruchami příjmu potravy více ohroženy adolescentní dívky než adolescentní chlapci, jestli se adolescenti domnívají, že na vznik těchto poruch mají vliv média a zda je informovanost o poruchách příjmu potravy vyšší u adolescentních dívek nebo adolescentních chlapců. Daná věková kategorie byla vybrána, protože právě adolescenti jsou nejrizikovější skupinou pro vznik poruch příjmu potravy. Výsledky výzkumu dokázaly, že poruchami příjmu potravy jsou více ohroženy adolescentní dívky, adolescenti se domnívají, že na vznik daných poruch mají vliv média a dále, že rozdíl mezi informovaností adolescentních dívek a chlapců je nepatrný. Bylo předpokládáno, že rozdíly informovanosti dívek a chlapců budou větší. Výzkum potvrdil, že tomu tak není. Informovanost je na relativně vysoké úrovni. Adolescenti si jsou vědomi vlivu médií na člověka, protože o tomto tématu slýchají, ale nebylo by špatné ujasnit si jakým způsobem a jakými prostředky k ovlivňování dochází. Jelikož výzkum probíhal na gymnáziu, námětem pro další výzkum by mohlo být porovnání informovanosti adolescentů na gymnáziu a odborném učilišti.

70

LITERATURA ATKINSON, R. (2003). Psychologie. Praha: Portál. CLAUDE – PIERRE, P. (2001). Tajná řeč a problémy poruch příjmu potravy. Praha: Pragma Hodkovičky. CHRÁSKA, M. (1993). Základy výzkumu v pedagogice. Olomouc. KRANZOVÁ, R. – MALONEY, M. (1997). O poruchách příjmu potravy. Praha: Lidové noviny. KRCH, D. FR. (2008). Jak bojovat s přejídáním. Praha: Grada publishing. KRCH, D. FR. (1999). Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada publishing. KRCH, D. FR. (2005). Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada publishing. KRCH, D. FR. (2002). Mentální anorexie. Praha: Portál. KRCH, D. FR. (2003). Bulimie. Jak bojovat s přejídáním. Praha: Grada publishing. LADISHOVÁ, L. (2006). Strach z jídla. Jak odhalit anorexii a bulimii, jak jim předcházet, jak je léčit. Ružomberok: EPOS. LEIBOLD, G. (1995). Mentální anorexie. Příčiny, průběh a nové léčebné metody. Praha: Svoboda. MECHANICK, J. – BRETT, E. M. (2010). The complete guide to lifelong nutrition. American College of Endocrinology. MIDDLETON, K. – SMITH, J. (2013). První kroky z poruchy příjmu potravy. England: Doron. MUNTAU, C. (2009). Pediatrie. Praha: Grada Publishing. NEŠPOR, K. (2011). Návykové chování a závislost. Praha: Portál. NOVÁK, M. (2010). Společnost, kultura a poruchy příjmu potravy. Brno: Akademické nakladatelství Cerm. OREL, M., et. al. (2012) Psychopatologie. Praha: Grada Publishing. PAVLOVSKÝ, P. – RABOCH, J., et. al. (2012). Psychiatrie. Praha: Karolinum. 71

PAPEŽOVÁ. H. (2010). Spektrum poruch příjmu potravy. Praha: Grada publishing. SVOBODA, M. (2006). Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál. THOMPHON, R. A. – SHERMAN, R. T. (2010). Eating disordess in sport. London: Routledge. VÁGNEROVÁ, M. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.

ČASOPISY Kocourková, J. (1996). Československá psychologie. Časopis pro psychologickou teorii a praxi: Mentální anorexie se zaměřením na raný začátek onemocnění, s. 62 – 68. Krch, Fr., a Csémy, L. (2009). Československá psychologie. Časopis pro psychologickou teorii a praxi: Prevalence symptomů mentální anorexie u školní mládeže v České Republice, s. 140 – 148.

INTERNETOVÉ ZDROJE David Lachapelle [online]. 2014, [cit. 2014. 3. 28]. Dostupné z: http://www.davidlachapelle.com/ Krch, Fr. Mentální anorexie a bulimie. Idealni.cz [online]. 2014, [cit. 2014. 2. 14]. Dostupné z: http://www.idealni.cz/clanek_show.asp?id=19 Kulhánek, J. Prevence poruch příjmu potravy. Idealni.cz [online]. 2014, [cit. 2014. 3. 10]. Dostupné z: http://www.idealni.cz/clanek_show.asp?id=23

72

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Komiks Hana a Hana

73

74

Příloha č. 2 Dotazník Vážení studenti, právě máte před sebou dotazník týkající se poruch příjmu potravy. Na základě tohoto výzkumu chci zjistit, do jaké míry jsou studenti střední školy seznámeni s problematikou poruch příjmu potravy. Dotazník je anonymní a získané výsledky použiji pouze ve své diplomové práci. U otázek, ve kterých máte na výběr několik odpovědí, vyberte vždy jen jednu z nich. Předem vám děkuji za ochotu a spolupráci. Bc. Barbora Vašíčková

Vaše pohlaví Muž

žena

Jste momentálně spokojeni se svou postavou? Ano

ne

Drželi jste někdy dietu? Ano

ne

Byli jste už někde informováni o poruchách příjmu potravy? Doma

ve škole

od kamarádů

v médiích

jiné instituce

Nikde

Myslíte si, že média mají vliv na vznik poruch příjmu potravy? Ano

ne

Napište definici poruch příjmu potravy.

75

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Mohou poruchami příjmu potravy trpět i muži? Ano

ne

Definujte mentální anorexii. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Definujte mentální bulimii. ………………………………………………………………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Kdo těmito poruchami podle vás trpí častěji? Muži

ženy

Víte o tom, že následkem poruch příjmu potravy může být smrt? Ano

ne

Vypište následky poruch příjmu potravy. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Může být u žen jedním z následků poruch příjmu potravy zastavení menstruace? Ano

ne

76

Příloha č. 3 David LaChapelle Tematikou poruch příjmu potravy, konzumním světem a vlivem médií na člověka se zabývá i moderní umění. Vybrala jsem jednoho světového fotografa, z jehož díla je patrná značná kritika toho, co se týká našeho tématu. Příloha č. 3 obsahuje informace o tomto umělci a ukázky z jeho díla.

David LaChapelle Americký umělec, který se narodil 11. 3. 1963. Je komerčním a uměleckým fotografem. Dále se věnuje hudební video režii a filmové režii. Pracuje v oblasti módy, reklamy, portrétní a výtvarné fotografii. Je známý svým surrealistickým, jedinečným a humorným stylem. Od poloviny 90. Let 20. Století patří mezi nejvýznamnější světové fotografy. Začínal v 80. letech jako fotograf slavných osobností. Publikoval v časopisu Interview Andyho Warhola. Portrétoval známé osobnosti jako například Marilyn Manson, David Backham, Shakira, Drew Barrymore, Amanda Lepore, Pink, Leonardo DiCaprio, Lady GaGa a spousty dalších. Ve svých dílech se zabývá zvrhlostí a groteskností současné doby. Inspiraci nachází v díle Andyho Warhola, ve výjevech ze života Krista a v díle, jehož autorem je básník a malíř William Blake, nebo Michelangelo. Konkrétně jeho fresky v Sixtinské kapli. Kritizuje konzumní materialismus, zánik víry a tradic a poukazuje na nesmyslnost válek. Některé jeho fotografie jsou vybaveny zvláštními efekty jako například blikající světýlko na mobilu v ruce černošského Ježíše, nebo interaktivní bečení stáda ovcí. Fotografie lze považovat za kýčové, přehnané či povrchní, nicméně většina z nich je zábavná a některé dokáží vyvolat zamyšlení. Sám David LaChapelle říká, že když fotil pro časopisy, tak se snažil celebritám, respektive jejich lidem, říkat o focení co nejméně. Některé fotky byly divoké, a čím méně věděli, tím lépe, protože pak byla menší pravděpodobnost, že řeknou ne. Snažil se být neurčitý a říkal: „Nebojte se, bude to krásné.“ Rád dával do fotky myšlenku a vždy dával do fotek lásku. I když někoho 77

nemusel, vždy si na něm našel něco, proč toho člověka mít rád. Nenechával nic náhodě a nebylo nic pro nic za nic. Při focení si pouští muziku jako kulisy, protože podle hudby model pozná, jakou náladu chce na fotce mít. Někdy se pouští i hudba samotných modelů, pokud se jedná o zpěváka či zpěvačku. Jeho tvorba byla zpočátku ovlivněna Andy Warholem. Vzpomíná na něj a vzal si v tvorbě k srdci jeho radu. Warhol mu kdysi řekl: „Davide, dělej si, co chceš, ale hlavně, ať každý vypadá dobře“.

Ukázky z díla:

http://www.davidlachapelle.com/ 78

79

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta. Katedra psychologie a patopsychologie BARBORA VAŠÍČKOVÁ. II. ročník prezenční studium

Recommend Documents