UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra psychologie a patopsychologie
BARBORA KUPKOVÁ III. ročník - prezenční studium Obor: Sociálně zdravotní práce se zaměřením na vzdělávání
ROZVODOVOST - PŘÍČINY Bakalářská práce
¨
Vedoucí práce: PhDr. Kamila Holásková, Ph.D.
OLOMOUC 2014
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Rozvodovost – příčiny“ vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucí bakalářské práce a v závěru jsem uvedla všechny prameny, ze kterých jsem čerpala.
V Háji ve Slezsku 28. 3. 2014
……………………. Barbora Kupková
Poděkování Ráda bych upřímně poděkovala paní PhDr. Kamile Holáskové, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, poskytování odborných rad, a především za její čas a vydatnou pomoc. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří se zúčastnili mého výzkumu a díky kterým mohla tato bakalářská práce vzniknout.
Obsah Úvod ......................................................................................................................................5 1
TEORETICKÁ ČÁST .....................................................................................................7
1.1
Rodina ........................................................................................................................7
1.1.2
Rodina a její význam v životě dospělého jedince ......................................................8
1.1.3
Funkce rodiny ..........................................................................................................9
1.2
Manželství ................................................................................................................. 11
1.2.1 1.3
Patologie manželského života ................................................................................. 13 Rozvod ...................................................................................................................... 14
1.3.1
Rozvodovost .......................................................................................................... 14
1.3.2
Příčiny rozvodů ...................................................................................................... 16
1.4
Krize .......................................................................................................................... 17
1.4.1 1.5
Manželské krize ..................................................................................................... 18 Dospělost ................................................................................................................... 21
1.5.1 Eriksonova teorie „osmi věků člověka“ ...................................................................... 21 1.5.2
Vyzrálá osobnost .................................................................................................... 23
1.5.3
Pětifaktorový model osobnosti................................................................................ 24
1.6
Hlavní příčiny rozvodu .............................................................................................. 26
1.6.1
Abnormální rysy osobnosti ..................................................................................... 26
1.6.2
Problémy spojené s abnormálními sexuálními preferencemi ................................... 31
1.6.3
Nevěra .................................................................................................................... 33
2
PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 36
2.1
Stanovení cíle ............................................................................................................ 36
2.2
Výzkumné otázky ..................................................................................................... 36
2.3
Metoda sběru dat....................................................................................................... 37
2.4
Provedení dotazníkového šetření ................................................................................ 38
2.5
Popis vzorku .............................................................................................................. 38
2.6
Hodnocení a výsledky ................................................................................................ 39
2.7
Diskuze ...................................................................................................................... 54
Závěr .................................................................................................................................... 58 Literatura a zdroje ................................................................................................................ 59 Seznam příloh....................................................................................................................... 62 Příloha č. 1:....................................................................................................................... 62 Příloha č. 2:....................................................................................................................... 65 Příloha č. 3:....................................................................................................................... 66
Úvod „Vydařené manželství je div světa. Copak by se dnes mluvilo o Filémonovi a Baukidě, kdyby to nebyl div světa? Tři tisíce let se vzpomíná na dva neznámé lidi jen proto, že se jim vydařilo manželství.“ Jan Werich Filémón a Baukis, manželé z řecké Frygie, jsou dle antické báje bráni jako vzor manželské lásky a věrnosti. Žili a sloužili ve svém chrámu společně až do smrti. Z této citace, kterou jsem si zvolila jako uvedení mé bakalářské práce, je zřejmé, že manželství je krásná instituce, která dokáže kultivovat intimní vztahy mezi partnery. Ale zároveň, potřebuje mnoho úsilí a energie k jejímu udržování. Dnes se jeví šťastné manželství jako mýtus. Mezi manžely se v průběhu manželství vytratí tzv. prvotní milenecká láska, a manželé si najednou nevědí rady s průběhem svého vztahu. Nepracují na něm a vyhýbají se řešení problémů, které mezi nimi vznikají. Pouze romantická láska bohužel ke šťastnému manželskému životu nestačí. Je potřeba porozumět vývoji a povaze manželského svazku a počítat s tím, že je třeba na manželství pracovat a být vytrvalý. Nejjednodušší cesta vyřešení problémů je jednoduše únik. Ten v dnešní době znamená rozvod. Motivace k výběru tématu bakalářské práce se objevila již v mém dětství. Má blízká kamarádka pochází z rozvedené rodiny a mě už jako dítě zajímalo, proč se její rodiče rozvedli. Její rodiče jsem oba dobře znala a pamatuji si, že jsem často přemýšlela, kdo rozvod zavinil. Zájem o toto téma jednoznačně dovršil můj vztah s bývalým přítelem, který pochází také z rozvedené rodiny. Zážitky, které jsem zažívala, pro mě byly natolik silné, že jsem o výběru tohoto tématu vůbec nepochybovala a rozhodla se zjistit, v čem tkví podstata dnešních rozpadů manželství. Za cíl této bakalářské práce jsem si zvolila zjistit, jaké jsou hlavní příčiny dnešních rozvodů v České republice. Bakalářkou práci jsem rozdělila do dvou částí. První část je teoretická a je rozdělená do šesti oddílů. Jako první jsem si zvolila téma rodina. Popisuji zde její důležitost, jaký má význam v životě dospělého jedince a také se věnuji jejím funkcím. V následujícím úseku se zabývám samotným manželstvím. Co je to vlastně manželství a jaké jsou předpoklady úspěšného manželství. Dále na toto téma navazuje kapitola s názvem Patologie manželského života, která poukazuje na dnešní změny v manželském životě. Třetí oddíl této bakalářské práce jsem věnovala samotnému rozvodu. Vyjadřuji se zde k rozvodu jako takovému, rozvodovosti v České republice a příčinám rozvodů. Pro ukázku jsem také přidala graf z českého statistického úřadu, kde můžeme vidět
5
počty nárůstu rozvodů v období od roku 1950 až 2010. Čtvrtá kapitola obsahuje motiv krize. Nejprve sděluji čtenářům informace o rodinné krizi a poté přecházím na téma manželské krize. Ty jsou dále rozděleny na první a druhou manželskou krizi. Jako stěžejní, považuji pátou kapitolu zaměřující se na téma dospělosti. Mým záměrem je charakterizovat dospělého jedince z pohledu psychologie osobnosti a zjistit tak, kdo je považován za dospělého jedince. Vybrala jsem si Eriksonovu teorii osmi věků, díky které jsem nastínila i problematiku vyzrálé osobnosti. Krátce jsem se zmínila o tzv. pětifaktorovém modelu osobnosti, který poskytuje rámec k výkladu samotné osobnosti. Na závěr jsem si zvolila kapitolu o hlavních příčinách rozvodu, která je právem nejdelší. Zabývám se příčinami, jako jsou poruchy v samotné osobnosti partnerů, kde spadají tzv. abnormální rysy osobnosti. Dále pracuji s tématem abnormálních sexuálních preferencí. Vytyčuji důležitost sexuálního soužití mezi partnery, ale také píšu o tzv. sexuálních asymetriích, které narušují kvalitu vztahu. Teoretickou část této bakalářské práce zakončuje kapitola o nevěře. Záměrně jsem si ji nechala na konec. Nevěra je dnes brána jako hlavní příčina rozvodů, a to nám dokazují výsledky různých veřejných statistik. Já jsem se snažila shrnout informace o nevěře tak, aby čtenáři věděli, proč k ní vlastně dochází a jak ji případně řešit. V praktické části jsem provedla tzv. kvantitativní výzkum, vytvořila jsem dotazník, který jsem předložila respondentům. Ač je kvantitativní výzkum oproti kvalitativnímu na vyhodnocování náročnější, výsledky vzhledem k velkému počtu respondentů mohou být brány jako reprezentativní. V dotazníku jsem se respondentů dotazovala na otázky, které se týkaly jejich názorů na dnešní vysokou míru rozvodovosti a hlavní příčiny rozvodů. Každý člověk je osobnost a musíme k němu přistupovat individuálně. Proto na základě této bakalářské práce nelze vyvozovat závěry, které budou platit pro všechny jedince stejně. Snažila jsem se poskytnout veřejnosti hlubší poznání manželského vztahu a přispět tak touto bakalářskou práci k větší informovanosti. Realizace spokojeného manželství není vůbec snadná, ale vyplatí se na ni pracovat. Právě pomocí šťastného a trvalého manželství můžeme dosáhnout tzv. životní pohody, která nám usnadňuje cestu k pozitivnímu přístupu v životě.
6
1
TEORETICKÁ ČÁST
1.1
Rodina Česká rodina, tak jako rodina světová, prošla v posledních padesáti letech mnoha
změnami. Je brána jako základní kámen lidské společnosti a základním modelem pro výchovu dětí. Člověk v rodině pociťuje bezpečí a bez ní se mu žije těžko. Její rozpad znamená nejbolestivější ztrátu, jaká může děti potkat. Důležitost rodiny nám také dokazuje vyhlášení roku 1994 za Mezinárodní rok rodiny (Bakalář, 1996). Význam rodiny spočívá v udržování lidstva, reprodukuje člověka jako živočicha a umožňuje mu vrůstání do jeho kultury a společnosti. Rodina propojuje generace a také mezi nimi vytváří kontinuitu a pouta solidarity. Patří mezi první typ společnosti, se kterou se dítě setkává. Předurčuje mu, jaké bude mít vztahy k jiným lidem, poskytuje mu podporu a hlavně ovlivňuje jeho osobní vývoj. Rodina předává dítěti to nejdůležitější, tzv. sociální dovednosti. Rodina je unikátní a také nenahraditelnou institucí. Děti, by se nedaly vychovat bez vysokého zaujetí rodičů na jejich osudu a bez respektu k dané společnosti a jejím potřebám. Stálá přítomnost rodičů a bezpečí domova jako stabilního a chráněného prostředí jsou považovány za nepostradatelné podmínky zdravého duševního i tělesného vývoje dítěte. Všechny společenské skupiny, podobně jako rodina, prochází procesem neustálých změn. Pod společný název „rodina“ můžeme shrnout všechny skupiny, které mají určité základní vlastnosti. 1. Rodina je společensky schválenou formou stálého soužití. 2. Skládá se z osob, které jsou navzájem propojené tím, co vládnoucí zvyk uznává za svazky krve, manželství nebo adopce. 3. Členové rodiny většinou bydlí pod jednou střechou. 4. Členové rodiny spolu spolupracují v rámci společensky uznané dělby rolí. 5. Členy rodiny můžeme určit podle názvů metodou měření příbuzenství a původu (Machová, 1974).
7
1.1.2
Rodina a její význam v životě dospělého jedince
Nepostradatelný význam nese rodina i pro dospělého jedince. Mít stálého partnera a děti patří do předních hodnot lidského života. Pocit smysluplnosti své existence, dospělý člověk opírá právě o tyto hodnoty lidského života. To vše se podílí na jeho psychické pohodě a zdraví. Dospělý člověk prožívá znova se svými dětmi své vlastní dětství a díky tomu se může vyhnout chybám, kterých se dopustili jeho rodiče na něm samotným. Rodina je společenství, kde mezi sebou jednotliví členové vytvářejí úzké vztahy a vytvářejí si vlastní pravidla soužití. Každá rodina má svou typickou atmosféru a celkové soužití mezi členy rodiny ovlivňuje soužití mezi partnery, manžely.
Dnešní zakládání rodiny se posouvá do období střední
dospělosti. Dospělý člověk má rozdělen život na intimní a pracovní. Intimní část jeho života je sice kratší, ale dává jedinci pocit lásky a bezpečí. Důležitost samotné rodiny stoupá s přibývajícím věkem jedince. Ve stáří jedinec jen čerpá z toho, co „vybudoval“. Budování rodinného zázemí je složitý proces, který se neobejde bez dostatečné tolerance a altruismu. V pozdní dospělosti se potom u dospělého jedince začne objevovat touha po klidu. Takovou touhu nemůže poskytnout staršímu muži mladá žena. Samotná intimita je omezena na malý počet osob ve společenském prostředí, na oddanost členů nukleární společnosti. Při nově vzniklém manželství je těžké udržovat intimní vztahy s dospělými dětmi. V takovém případě je dosažení intimity skoro nemožné (Čížková a kol., 2008). Výrazným znakem rodiny je společné bydlení. Rodina vytváří domov. Stabilita domova a jeho tzv. skrytost před veřejností, jsou nenahraditelnou „půdou“ pro vychování dětí a budování intimních pout mezi partnery. Rodina tvořena rodiči jejich dětmi, případně prarodiči, je brána jako velice stabilní model v celé historii lidstva. Neexistuje žádný typ společnosti, který by neměl rodinu jako svůj základní článek.
V sociologické literatuře rozlišujeme 4 základní typy rodin. 1. Rodina základní je bezprostřední skupina skládající se z otce, matky, dětí a všichni žijí pohromadě. 2. Rodina široká zahrnuje také další příbuzné. Prarodiče, strýce a tety, bratrance, sestřenice. Tuto skupinu můžeme také nazvat příbuzenstvo. 3. Rodina orientační je rodina, do které se jedinec narodí. 4. Rodina rozmnožující je rodina, kterou dvojice zakládá novým manželstvím (Máchová, 1974).
8
1.1.3 Funkce rodiny Rodina a společnost jsou vzájemně na sobě závislé. Určité funkce jsou plněny rodinou pro společnost a jiné zase společností pro rodinu. Smysl rodiny tkví v tom, co znamená pro její členy, ale také co znamená pro vyšší sociální celek. Funkce rodiny se vyvíjí v čase a dochází tak k určité dělbě práce mezi společností a rodinou. Zároveň nám vysvětlují, proč rodina jako sociální útvar přetrvává jako základ různých společenských řádů. Funkce, které rodina plní pro společnost jsou: 1. Funkce ekonomická 2. Funkce výchovná 3. Funkce biologická 4. Funkce emocionální (Machová, 1974)
Funkce ekonomická Vymezuje rodinu jako výrobní jednotku. Toto však platilo pouze v primitivních společnostech, kdy rodina byla základní výrobní složkou pospolitosti. Dnes jde spíše o funkci materiálně zabezpečovat své členy, kdy hospodářská situace rodiny závisí na hospodářské situaci celé společnosti a jejím ekonomickém vývoji. Realizace ekonomické funkce rodiny záleží na celé řadě okolností, jako jsou výše příjmů jednotlivých členů rodiny, počet dětí v rodině atd. Výše příjmů a jejich vydání tvoří základní strukturu podmínek pro ekonomickou funkci rodiny. Stát se také podílí na ekonomické funkci rodiny v různých formách. Patří zde snižování a zvyšování cen, sociální zabezpečení rodin s více dětmi, daňová politika atd. Roli také hraje délka manželství. Mladí manželé se nesetkávají s obtížnými hospodářskými překážkami jako manželé, kteří setrvávají v manželství více než 10 let. Funkce výchovná Velkou oblast výchovy dnes zabírá škola. Neformální část výchovy však zůstává stále rodině. Důležité je, kolik má rodina volného času, aby se mohla věnovat výchově svých dětí. V patriarchální rodině nebyl problém s výchovou dětí k práci a s vedením dětí k pracovním návykům. Dítě se totiž setkávalo s těmito návyky již od útlého věku, pracovaly pod vedením rodičů a tak se pracovní návyky a postupy rodičů stávaly i jejich pracovními návyky. Současná moderní doba nedává prostor pro vytváření pracovních návyků u dětí. I když dítě pomáhá v provozu domácnosti, prostor pro jinou než spotřební činnost nezůstává.
9
Funkce biologická Rodina je svazek založený na biologickém základě, je to svazek muže a ženy. Jedná se hlavně o uspokojení sexuálních potřeb manželů a zároveň o biologickou reprodukci společnosti prostřednictvím rodiny. Tuto funkci tak můžeme zařadit mezi nejdůležitější sociální funkce. Typickými ukazateli této funkce jsou poměrná stabilita manželských párů, rovnováha mezi sňatečností a rozvodovostí, rovnováha mezi kojeneckou úmrtností a porodností a pocit životní rovnováhy, který se uskutečňuje díky pravidelnému sexuálnímu soužití. Funkce emocionální Vzniká na tzv. 3 úrovních. Mezi manžely, rodiči, dětmi a mezi sourozenci. Jde o rozvíjení lidské emocionality uspokojování citových potřeb, jako jsou jistota, podpora a vzájemné uznání (Máchová, 1974).
¨
10
1.2 Manželství Manželství je legálně uzavřený svazek mezi dvěma osobami různého pohlaví. „Manželství je kromě toho jedna z nejvýznamnějších institucí individuálního života pohlavně zralých jedinců a to instituce společenský schválená, přímo i doporučovaná a nesmírně důležitá pro vnitřní stabilitu společenských vztahů“(Máchová, 1974 str. 55). Manželství považujeme za úspěšné, pokud splňuje svou společenskou funkci. Úspěšnost manželství nám určují tyto kritéria:
Trvalost manželského svazku
Subjektivní pocit štěstí
Souladný a plný osobnostní vývoj u obou manželů
Integrovaný život uvnitř manželského svazku
Smírné řešení konfliktů vznikajících uvnitř manželství
Výchova odolných a aktivních dětí
Splnění očekávání kladených na manželství ze strany širších sociálních útvarů
Šťastné manželství se jeví jako jeden z nejdůležitějších předpokladů manželské shody také u jejich dětí. To úzce souvisí s důležitostí šťastného dětství, které je rovněž významné pro jejich budoucí harmonické manželství. Dále jsou důležití tito činitelé: bezkonfliktní poměr k matce, disciplinovaná výchova v rodině, silné citové pouto k matce, silné citové pouto k otci, bezkonfliktní vztah k otci, otevřený vztah rodičů k dětem v otázkách sexuality, ne příliš časté a tvrdé tresty v dětství. Za nejvhodnější přípravu pro manželství dětí je považována tzv. průměrná rodina, která splňuje všechny funkce rodiny a nedochází ke zbytečnému rozmazlování. Úspěch v manželství je pravděpodobnější u dvojic, které nemají předmanželské zkušenosti. U muže, který neměl příliš mnoho milostných zkušeností, ale ani příliš málo. U páru, který má společnou touhu mít děti, je úspěch v manželství také pravděpodobnější. Dále u osob s vyšším vzděláním a u muže, který má stálé zaměstnání. Do manželství, jakožto náročného a dlouhotrvajícího svazku, by měli vstoupit takoví lidé, kteří dobře znají jeden druhého v páru, mají dostatek životních zkušeností a učiní tak po zralé a rozvážné úvaze. Manželství není pouze záležitostí dohody. Musí docházet k vzájemné akceptaci mezi partnery. Je to svazek dlouhotrvající a logicky s sebou přináší určitou dávku monotónnosti, která se snadno mění v nudu. Po uzavření sňatku působí na manželství několik faktorů. Zejména vliv dětí a biopsychologické předpoklady.
11
Významnou roli přisuzujeme také osobnostem manželů. Jedinci se přirozeně ve svazku nápadně mění ve svých charakteristických osobnostních reakcích. Jedinec díky manželskému svazku změnil svůj status, pozici, prestiž, a tím pádem se změnily také podmínky pro rozvíjení jeho osobnosti. Mezi manžely se také začíná měnit vztah ať v pozitivním či negativním smyslu. Neschopnost přizpůsobit se partnerovi v manželství je mnohdy zřejmá již z období předmanželského. Typickými znaky jsou: submisivní role obou manželů (nepochopení manželství a neschopnost adaptovat se na společenský život), submisivní role jednoho z manželů, příliš nezkrotná povaha jednoho z manželů. Hlavní příčiny vedoucí k těmto poruchám jsou:
Vliv narušené rodiny v dětství, resp. dospívání
Příliš pečlivá výchova jedním nebo oběma rodiči (např. despotická matka)
Nedostatky ve výchově (výchova k manželství a rodičovství)
Nahodilé okolnost, za nichž byl uzavírán sňatek Ne každý jedinec je zrozen pro manželství. Pociťuje ale potřebu mít oporu a intenzivní
sexuální život, což jsou potřeby, které jsou nejlépe uspokojitelné právě v manželství. Manželství a rodina jsou orientovány ve většině společností monogamně. Ale předpokládat, že manželství má jedince definitivně monogamně stabilizovat, je omyl. Rodina je nenahraditelná ne proto, že funguje jako prostředek erotické stabilizace jedince, ale proto, že směřuje oba manžely ke stejnému cíli. A to je výchova dětí. Za této podmínky se stává rodina vyšším stupněm individuálního života (Machová, 1974).
12
1.2.1
Patologie manželského života
Společenské podmínky pro manželství jsou dnes podstatně jiné, než tomu bývalo dříve. Změnila se vzájemná hodnotová vazba manželů. Změnily se názory na mužské a ženské role, na rodinu, děti a prohloubila se citová potřeba individuálního manželského života.
Došlo ke všeobecnému zrychlení věkové hranice pro dospívání, seznámení s mužem a navázání vážné známosti, uzavření sňatku
Snížení počtu narozených dětí
Snížení povinností v domácnosti
Zvýšení fyzické zátěže v souvislosti se zapojením žen do ekonomického procesu
Celkový růst vzdělání ženy a s tím související změna názorů na dělbu práce v domácnosti
Změna názorů na pohlavní život, resp. na společenské postavení svobodné matky Každá manželská dvojice si vytváří svůj tzv. vnitřní svět, ve kterém komunikuje a tvoří
společné hodnoty. Tento svět má určité zákonitosti, pravidla, díky kterým se stává manželství smysluplným. Existují dvě základní potřeby, které se v manželství v určitých situacích dostávají do konfliktu. Potřeba opory s potřebou svobody. Pokud se nedaří manželům vytvořit dostatečný prostor pro realizaci jejich osobností, dochází ke krizovému stavu. „Rozvod patří k nejbolestnějším částem patologie manželského života“ (Máchová, 1974, str. 114).
13
1.3 Rozvod Rozvod je právní akt ukončení manželství. Je to složitý právní, etický a hlavně společenský problém, který se týká nejen manželů a jejich majetkových poměrů, ale také jejich dětí.(http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozvod) Podle některých názorů je rozvod brán jako totální zhroucení rodiny a je vysokou daní za osobní svobodu, která je typická pro moderní západní demokratické společnosti. Rozvod je pro všechny zúčastněné velkou zátěží, vede ke zchudnutí celé zbylé rodiny, u nás v České republice, tvořené ve všech případech ženou a dětmi. V dnešní společnosti je rozvod zcela běžným aktem. Nedochází totiž k regulaci výběru partnera rodiči snoubenců a založit rodinu je zcela osobní záležitost jedince. Dnešní životní styl lidí ve vyspělých společnostech je typický tím, že lidé často mění zaměstnání a dokonce i bydliště. To souvisí s uvažováním lidí o manželství a rodině jako o dočasné smlouvě (Matoušek 1997, 2003).
1.3.1
Rozvodovost
Vysokou rozvodovost můžeme brát jako krizi manželské rodiny, ale především za projev lehkomyslnosti v uzavírání manželských svazků a jejich výsledné lability. V České republice je doposud rozvod brán jako akt, který nepřináší větší majetkové komplikace. Za poslední tři desetiletí se zvýšil počet rozvodů skoro trojnásobně, rozvodovost v České republice je v mezinárodním srovnání velmi vysoká a to i přesto, že se růst v posledních letech zastavil (Bakalář, 1996). Oproti roku 2011 rozvodovost klesla o 1,7 tisíce rozvedených manželství. V roce 2012 bylo rozvedeno 26 402 manželství. Tento nízký počet rozvodů byl naposledy zaznamenán koncem 70. let 20. století. Z tohoto celkového počtu rozvodů, se u 72% jednalo o rozvod prvního manželství, u 11% o oboustranný opakovaný rozvod a u zbylých 17% šlo o kombinace, kdy se buď muž rozváděl poprvé a pro ženu to byl již opakovaný rozvod či naopak (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost).
14
Mezi významné ukazatele rozvodovosti patří, samotný socioekonomický status. Vyšší vzdělanost žen výrazně ovlivňuje rozvodovost. Výzkumy potvrzují, že pokud žena v manželství vydělává více než muž, je tedy na muži ekonomicky méně závislá, pravděpodobnost rozvodu se zvyšuje. Důležitý je také věk vstupu do manželství. Sňatek uzavřený před dosažením 19 let patří mezi nejsilnější ukazatele neúspěšnosti manželství. Různá šetření také zjišťují, že polovina manželství uzavíraných těhotnými ženami se rozpadá do pěti let. Manželství v mladém věku ovlivňuje profesionální růst partnerů. Zastavená profesionální příprava snižuje jejich socioekonomický status a zařazení, což je výrazný ukazatel neúspěchu v manželství. Mladí lidé jsou rovněž osobnostně nevyzrálí jedinci a mají poněkud nepřiměřené očekávání od manželství. Jejich vzájemný výběr nelze opřít o jejich vlastní zažitou zkušenost. Manželství bez dětí se rozvádějí daleko častěji než manželství se třemi a více dětmi. Vzájemný vztah mezi počtem dětí a manželskou spokojeností nebyl potvrzen. Ale bylo zjištěno, že manželství, která jsou méně šťastná, trvají kvůli dětem (Možný, 2006).
15
1.3.2
Příčiny rozvodů
Prvních pár let po sňatku je doba, kdy dochází ke změně sociálních rolí, na které jedinci nebyli zvyklí. Milenecká láska a soulad je podstatně odlišná od lásky manželské a podmínek, které manželské soužití vyžaduje. Při vytváření společného manželského stylu, se začínají projevovat zvyky, návyky a zlozvyky z předmanželského období. Přirozeně dochází ke střetávání potřeb a požadavků ženy a muže. (Máchová, 1974) Pravý důvod rozvodů může být také mnohdy schován za důvod akceptovatelný soudem, proto nemůžeme zcela jasně určit jednoznačné příčiny rozvratu manželství. Většinou jde o komplex více faktorů. (Bakalář, 1996) Podle českého statistického úřadu je jako nejčastější příčina uváděna kategorie rozdílnost povah a zájmů. Tato příčina byla v roce 2012 uvedena třetinou mužů i žen. Z konkrétních příčin byla nejčastěji uvedena nevěra, a to ze strany muže v 981 případech a ze strany ženy v 762 případech. Druhým nejčastějším případem byl alkoholismus a nezájem o rodinu na straně ženy (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost).
16
1.4 Krize Krize patří k naprosto přirozenému jevu v rodině i v páru. Dokonce ji můžeme považovat za zákonitý jev a je důležité vědět, že krizi v manželství a v rodině nelze předejít. Každý je totiž individuální osobnost a má své potřeby, styly prožívání a reagování atd. Bohužel je tento jev brán jako velmi ohrožující stav manželství a pokud se včas nezastaví, může být předstupněm konfliktu. Konflikt je brán jako součást soužití v páru i v rodině. Každá rodina ale reaguje na krizi jiným způsobem. Podle toho dochází k velké rozdílnosti rodinných a párových krizí. Za příčiny rodinných krizí považujeme události:
Pravidelné a očekávané jako jsou: vznik rodiny narození dítěte, nástup dítěte do školy,osamotnění dítěte, odchod rodičů do důchodu …
Nepravidelné a nečekané: rozchod partnerů, rozvod, ztráta zaměstnání, úmrtí …
Silné vlivy, nárazové a dlouhotrvající příčiny: záplavy a jiné přírodní katastrofy
Vývojové rodinné krize jsou hranicemi mezi určitými fázemi životního cyklu rodiny. Rodinný cyklus můžeme rozdělit do šesti stadií. 1. Mladý dospělý odchází z původní rodiny a je nezadaný 2. Mladý dospělý si nachází partnera – období „chození“ a sňatek 3. Rodina s malými dětmi 4. Rodina s adolescenty 5. Děti opouštějící rodinu 6. Pozdní život rodiny Všechny tyto stádia můžeme pojmenovat jako ztrátu. Ztrátu určitých představ, očekávání, jistoty, rodičovského respektu, dětí. K udržení rodinné harmonie hraje důležitou roli tzv. typ rodinného fungování. Mezi zásadní mezníky patří způsob, jak se rodina se vzniklou situací interpretuje. Problém může být rodinou brán jako nepatrný nebo naopak katastrofální. Zavedení nových vzorců rodinného fungování, jako jsou změny ve vztazích v rodině a v rodinné komunikaci, slouží k překonání krize. Díky těmto novým vzorcům dochází k lepšímu zvládnutí stresu a obnovuje se rodinná harmonie (Sobotková, 2004).
17
1.4.1
Manželské krize
Každé manželství se vyvíjí v čase a je trvale ohroženo různými úskalími. 1. Měnící se komunikace mezi partnery - upadá ornamentální dorozumívání a nastává dorozumívání věcné, které je méně sentimentální. Partneři začínají více mlčet. Zde může nastat problém s nepochopením této změny a dochází ke zbytečným výčitkám. 2. Nejistota v manželství - vede k debaklovým nebo kalamitním situacím. Partner se neustále ujišťuje, tím ztrácí u druhého partnera pozici a projevuje závislost. 3. Neschopnost řešení problému s více příčinami - u partnerů není jasně určen „velitel“ a problémy se řeší buď shodou, nebo úplnou neshodou. 4. Záporný emoční přenos - při nedostatku volnosti, se partneři odreagovávají tak, že emočně raní druhého partnera, partneři se provokují a staví se opozičních postojů 5. Degradace sexuálního soužití - partneři si nepřipouští tento fakt a ohrožují se narůstáním sexuální asymetrie. „Debakl: absolutní porážka, neúspěch, selhání“(Hartl, 2004, str. 97). Debaklová situace: vzniká, když je jeden z partnerů zasažen vysokou emocionální závislostí na druhém. Vznikne buď primárně, nějakou událostí (neplánované těhotenství – muž je přinucen ke sňatku) nebo sekundárně v průběhu manželství. Kalamitní situace: vzniká, pokud se rozvinula vzájemná intenzivní emocionální závislost u obou partnerů. Vzniká primárně u partnerů, kteří mají vysoké nároky na hodnoty pro manželství (Plzák, 1973). Podle závažnosti se rozlišují tři stupně manželské krize: 1. Lehká manželská krize – krátkodobá krize trvající několik týdnů, manželé si zažijí mírné zlo, se kterým se umějí později lépe vyrovnat. Dokázali ho zastavit. 2. Středně těžká manželská krize – trvá déle než 3 měsíce a manželé již nezabrání jejímu návratu, pokud se jim ji podaří porazit. V domácnosti vládne dusná atmosféra a nepřátelské mlčení. 3. Těžká manželská krize neboli konflikt – trvá již déle než 6 měsíců a mezi partnery je viditelný odpor k domovu a k sobě samotným. Konflikt má tendence se dostat k rozvratu a následnému rozvodu (Plzák, 2010).
18
Každé manželství prodělá ve svém vývoji dvě krize. Hlavním konceptem těchto etap je přeměna lásky milenecké na lásku manželskou. Hlavní důvody vzniku první manželské krize jsou následující: milenecký vztah mezi partnery je „zasažen“ trvalým soužitím, milenci se náhle musí instrumentálně rozhodovat, klesá frekvence a kvalita pohlavního styku a zaniká obecně jakási milenecká touha (Plzák, 1988).
První manželská krize Začíná se objevovat mezi třetím a sedmým rokem manželství a její délka trvá kolem jednoho roku. Mezi partnery dochází ke snížení romantičnosti. Partneři začínají vnímat rozdíly v současném chování partnera oproti mileneckému zamilování. Začínají na sebe přenášet negativní emoce, mají problém se shodnout v názorech a vzniká tak mezi nimi napětí. Partneři se často hádají a objevuje se tzv. protestní mlčení. Krize nemusí mít za následek nějaké významné příčiny, jako jsou nevěra, zasahování partnerových rodičů či nepříznivé ekonomické podmínky. Avšak jejich přítomnost krizi jen urychlí. Manželům se obecně radí zbytečně nerozebírat téma manželství, odklon od romantické lásky k lásce manželské, řešení praktických problémů jako je např. výchova dětí. Doporučuje se utlumit sexuální styk a tzv. otevřít manželství. To znamená, aby se mohl každý z páru věnovat svým zálibám a zbytečně nevynucovat trávení času jen spolu. V tomto krizovém období dochází podle statistiky k největší rozvodovosti, kdy jsou manželské páry velmi citlivé na první znaky krize. Pokud však k rozvodu nedojde, nastává tzv. interval, což je období mezi první a druhou manželskou krizí. Trvá 10 – 15 let a manželé mezi tím vychovávají své děti, které dospívají do puberty. Kvalita tohoto období záleží na tom, jak manželé zvládli první krizi. Pokud došlo k dobré kompenzaci, tak je výsledkem manželská láska, která není soutěživého charakteru. Dojde k ustálení otevřeného soužití a upevní se důvěra mezi partnery. Děti jsou velkým citovým poutem mezi manžely a manželé mají dostatek sociálních kontaktů. Ke konci intervalu se manželé dostávají do tzv. involučního věku. Jsou více úzkostní, mají obavy z nedosažených cílů, mohou se začít rozvíjet psychotické neurózy. Děti vylétávají z hnízda, a zakládají vlastní rodiny. To vše jsou příznaky další druhé vývojové manželské krize.
Druhá manželská krize Objevuje se po sedmnáctém až pětadvacátém roce manželského soužití. V tomto období jsou manželé opět sami, jelikož jejich děti opouští svou původní rodinu. 19
Krize je nebezpečná, protože jsou manželé citliví na vznik psychosomatických poruch. Tato krize je skoro nezřetelná u manželství, která se v období intervalu chovala hodně otevřeným způsobem. Prevencí může být věnování se různým typům zábavy, jako je např. společné cestování. Dále otevřené soužití a respektování odpočinku druhého partnera a nedovolení, aby dospělé děti parazitovaly na rodičích, hlavně co se týče financí (Kratochvíl, Plzák 1973).
20
1.5 Dospělost Dospělost je považována za nejvyšší etapu zralosti lidského jedince. V tomto období je člověk na samém vrcholu svých tvůrčích sil, je samostatný a vyrovnaný, dokáže používat své rozumové schopnosti. Zakládá vlastní domov, rodinu a zajímá se o společnost, ve které žije (Holásková, 2008). Dle Nakonečného rozdělujeme dospělost na:
dospělost mladší 19 - 30 let
dospělost střední do 45 let
dospělost starší do 60 let
1.5.1
Eriksonova teorie „osmi věků člověka“
Erikson jako žák Sigmunda Freuda vytvořil svou vlastní teorii vývoje lidské osobnosti, která se opírá o Freudovu teorii psychosexuálního vývoje. Erikson tuto teorii obohatil a tvrdil, že jedinec musí v každém vývojovém období dosáhnout určité změny, díky které vyřeší úkol, který na něj klade společnost. Každá vývojová fáze je definována jejím hlavním cílem, kterého je potřeba dosáhnout. Teorie je zaměřena na rozvoj osobnosti, ale také na proměnu jednotlivých osobnostních rysů (Vágnerová, 2010). Stádia: 1. Stadium receptivity - cílem je dosažení základní důvěry ve svět 2. Stadium autonomie - dosažení první emancipace, spojené se základní důvěrou v sebe sama 3. Stadium iniciativy - rozvinutí iniciativnosti a aktivity zaměřené na pronikání do světa 4. Stadium píle - píle a snaživost zaměřená na dosažení dobrého výkonu, potvrzení vlastních kvalit 5. Stadium identity - rozvoj a vytvoření vlastní identity 6. Stadium intimity - vytvoření hlubokého intimního vztahu 7. Stadium generativity - vytvoření nějakého díla, které by po člověku zůstalo, zplození dětí 8. Stadium integrity - smíření s vlastním životem a jeho přijetí jako celku
Stadium identity Je popisováno jako období, kdy si jedince buduje svou vlastní identitu. Identita znamená vědět, kým jsem, kam patřím, znát své místo a poslání na světě. Identita patří do období pubescence a adolescence, což je od 12 do 20 let. 21
Toto hledání identity je velice složitý životní úkol, který může být ohrožen tzv. rozchodem s názory a postoji, které jsme si osvojili v dětství a převzali je od rodičů. Při jejím hledání může dojít k vážným psychickým konfliktům, které můžou dokonce přejít až ke krizi identity. Je důležité všechno promyslet a popřípadě se „rozejít „ s tím co jedinec nechce, co třeba dělal jen z pouhého zvyku. Stadium intimity Je období, asi do 30 let jedince. Mezi hlavní úkoly patří najít si svou profesi a vytvořit si spolehlivé trvající vztahy, zejména přátelství a partnerství. Erikson to definuje jako nalezení intimity neboli blízkosti. Jde o intimitu erotickou, sexuální a měla by být na vyšším stupni, než nabízí milostný život dospívajícího jedince. U dospívajícího jedince jde o hledání sebe sama skrze milostný život. U mladého dospělého jedince jde o tzv. vzájemnost. Mladý dospělý se zajímá o to, jaký je partner, co mu ve vztahu poskytuje a jak ho obohacuje. Hledá skutečnou, vzájemnou harmonii. Mladý dospělý jedinec je připraven se obětovat vztahu, přizpůsobovat se, a hlavně na něm pracovat. V této etapě lidského vývoje může snadno dojít ke konfliktu díky zvyšujícímu se napětí při budování intimního vztahu. Pokud byl jedinec citově zraněn odmítnutím, může u něj dokonce dojít k izolaci. Ta se jeví v řadě povrchních vztahů nebo dokonce manželství bez skutečné důvěrnosti. Stadium generativity Tuto část můžeme také nazvat jako „hlavní život“. Zahrnuje období střední dospělosti. Hlavním projevem je zplození a výchova potomstva, ale také uplatnění v profesi a ve společnosti. V tomto období má správně žijící člověk těžiště mimo sebe sama. Pečuje o všechno, za co získal odpovědnost. Generativita může být myšlena také ve vztahu učitel se studenty, podnikatel ve vztahu k zaměstnancům. Nebezpečí tohoto stadia tkví v nedostatku odvahy v rozdávání sebe sama. Takový člověk se může projevit velkou touhou získat moc, hromadit majetek či se přehnaně starat o své zdraví. Důsledkem může být stagnace (Říčan, 2010).
22
1.5.2
Vyzrálá osobnost
„Rozdíl mezi osobností vyzrálou a nevyzrálou je to, že nevyzrálá osobnost popírá rozdíl mezi světem, jaký chce mít a světem, jaký je. Proto nevyzrálá osobnost snadno propadá sentimentům, které proklamují, co sice není pravda, ale co se chce slyšet“ (Plzák, 1988, str. 101). Hlavní příznaky nezralosti: 1. Jedinec odmítá racionální soužití, dává přednost citu lásky, ten je pro něj nejdůležitější formou manželství. 2. Je nesoběstačný v jeho zálibách, nemá totiž vlastní zdroj radosti a pohody. 3. Často a rychle mění své názory a postoje, rozhodující jsou pro něj naivní vzory. 4. Nerozlišuje v manželství, co komu náleží, odmítá pořádek, jakoukoliv nutnost, povinnost. 5. Jeho komunikace je spíše dětinského charakteru, jednou se jeví nadřazeně, podruhé zase chce, aby se k němu chovali jako k dítěti. Plzák též rozlišuje tři stupně vyzrálosti dospělého jedince: 1. Nevyzrálost adolescentního typu (kdy se jedinec jeví jako adolescent, je vztahovačný, trucovitý,
urážlivý,
preferuje
vzájemnou
zamilovanost
před
rodičovskými
povinnostmi). 2. Nevyzrálost pubescentního typu (jde o vynucování milenecké lásky spojené s tzv. kočkováním, hravostí, upřednostňuje se dokonce milenecké chování před prací, školou, denními povinnostmi. 3. Nevyzrálost infantilního typu (ta patří do klinické praxe, protože hraničí s hysterií i schizofrenií, jedinci absolutně upřednostňují vysněné světy a popírají realitu).Může docházet dokonce k neustálému mileneckému šišlání.
Spojení dvou adolescentně nevyzrálých partnerů vede vždy ke konfliktu. Nevydrží spolu déle než dva až tři roky, protože mezi nimi vznikne kalamitní vztah. Nevyzrálý partner s partnerem vyzrálým je nejčastější případ návštěvníků manželské poradny.
23
1.5.3
Pětifaktorový model osobnosti
Tento model obsahuje základní rysy osobnosti, které nám poskytují vhodný rámec k výkladu samotné osobnosti. Jeho vlastnost nám ukazuje základní osobnostní směry, které se projevují ve způsobu prožívání, uvažování a chování. Dále ovlivňuje, jak se k sobě lidé chovají, hodnotí veškeré dění kolem sebe a jak zvládají požadavky různých situací, hlavně situací sociálních. Patří zde: 1. Extraverze (zaměřenost na okolní svět, míra angažovanosti, potřeba interpersonálních kontaktů, pozitivní emoční prožívání, zájem o lidi, aktivnost, energičnost, optimismus a pocit životní pohody) 2. Neuroticismus (člověk vnímá svět jako zdroj ohrožení, negativní emoční prožívání, sklon k obavám, zatrpklosti, depresivnímu ladění, studu, impulzivitě) 3. Svědomitost (přistup k práci a povinnostem, potřeba dobrého výkonu, zodpovědnost v plnění povinností, sklon k udržování určitého řádu, rozvážnost) 4. Vstřícnost (schopnost vcítit se do druhých, respektování pravidel chování k lidem, laskavost, ohleduplnost, tendence pomáhat lidem) 5. Otevřenost ke zkušenostem (zájem o nové zkušenosti, poznávání nových podnětů, smysl pro umění a krásu, nechuť k rutině, intelektuální zvídavost) Úspěšnost nebo neúspěšnost v různých oblastech života závisí na kombinaci těchto specifických osobnostních rysech. Neuroticismus či extraverze ovlivňují způsob, jakým pojmeme role typické pro dospělý věk. Například uspokojivost a trvalost blízkých vztahů jako je partnerství. Pro vytvoření a udržení kvalitního vztahu nám pomáhá dostatek extraverze, která má za přičinění dostatek energie, pozitivní emoční ladění, vřelost a upřímnost ve vztahu k lidem. V dospělém věku je velice důležitá stabilita a uspokojivost v partnerství. Člověk při dosažení těchto determinantů, má větší předpoklad dosáhnout pocitu životní pohody. Spokojenost na začátku partnerského vztahu závisí také na tom, jak člověk hodnotí sám sebe. Tedy představa o tzv. vlastní emoční stabilitě, úroveň neuroticismu, vstřícnosti, svědomitosti. Zda je člověk v partnerství spokojený, souvisí hlavně s extraverzí a neuroticismem. Míra neuroticismu ovlivňuje především v manželství ženy. Tento jev má negativní vliv, jelikož má za příčinu, že je člověk věčně nespokojený, a to platí i v manželství. Tyto rysy osobnosti výrazně ovlivňují způsob, jakým se chopí dospělý člověk svých sociálních rolí a ovlivňují subjektivní uspokojivost a trvalost blízkých vztahů, jako je partnerství.
24
Stabilita a uspokojivost partnerství je pro dospělého člověka rozhodující a úroveň uvedených vlastností výrazně ovlivňuje kvalitu mezilidských vztahů. Osobnostní charakteristiky jsou důležité při udržení intimního vztahu, výrazně ovlivňují typ vazby k partnerovi a celkovou spokojenost. Spokojenost v partnerství je v dnešní době spíš přisuzována k vlastním osobnostním charakteristikám než rysům patřícím partnerovi. Obecně je známo, že lidé, kteří jsou sami se sebou spokojeni, hodnotí svého partnera pozitivně (Vágnerová, 2010).
25
1.6 Hlavní příčiny rozvodu Mezi hlavní příčiny rozvodů můžeme zařadit alkoholismus, nevěru, sexuální neshody, neshody v komunikaci, v hospodaření s penězi, ale taky rozdílnost a poruchy v osobnostech partnerů. Tato příčina dokonce bývá uváděna jako jedna hlavních příčin rozpadu manželství. Problémy vyplývají jak z časového vývoje manželského vztahu, tak i z vnitřních a vnějších situací působících v manželství. Potíže se mohou také nacházet u jednoho nebo obou partnerů, kdy jeho základní osobnostní rysy se neslučují s partnerovými, nebo partner může disponovat určitými vlastnostmi, které vyloženě znemožňují partnerské soužití a vyvolávají partnerský konflikt. Na začátku vztahu nalézáme zdánlivě zdravého jedince, u něhož je však manželské soužití zátěží a rozvijí se manželský konflikt. Pokud nedojde k časnému rozpoznání a vyřešení takového konfliktu, situace se může dostat až tak daleko, kdy manželství končí rozvodem.
1.6.1
Abnormální rysy osobnosti
Některé osobnostní rysy mohou být abnormálně zvýšené, a pokud je vybaven těmito dispozicemi, alespoň jeden z páru, k rozvinutí manželského konfliktu není daleko. Takovéto osobnostní vybavení můžeme rozpoznat v pubertě. Sleduje se, jaký má jedinec vztah s rodiči, jak navazuje vztahy s přáteli. Důležité jsou také jeho první milostné kontakty. V období mezi pubertou a dozráváním se totiž dotvářejí poruchové dispozice, a dochází k rozvinutí osobnostního poruchového vybavení. Včasné rozpoznání těchto dispozic je velmi obtížné, obecně platí, že šest měsíců je doba, po které se projeví tyto vlastnosti. Podle intenzity a potíží, které způsobují dotyčnému jedinci nebo i jeho okolí, rozdělujeme osobnosti na akcentované, anomální a psychopatické (Plzák, 1973).
Astenické a hypersenzitivní osobnosti U těchto jedinců je typický strach, úzkost a obava před vystupováním ve společnosti. Převládá slabost, neprůbojnost, unavitelnost, nesmělost. Nejsou schopni navazovat milostné vztahy, proto často lpí na rodičích. Jsou předurčeni k nevhodnému výběru partnera. Hypersenzitivní člověk je velmi zranitelný a bojí se jakýchkoliv citových vztahů. Tito lidé vyvolávají v jejich okolí soucit, protože často pláčou a dávají najevo, jak se jim křivdí a jsou nešťastní. V manželství jsou ustrašeni, neschopni nevěry, bojící se rozvodu.
26
Ženy tohoto typu jsou ideálními partnerkami pro žárlivce, protože jim jejich partneři mohou stoprocentně důvěřovat. Jedinci bývají málo sexuálně aktivní. Konflikty řeší útěky z domova, návrhy na rozvod, sebevražednými pokusy. Pokud se jedná o muže s těmito vlastnostmi, bývá jen zřídka opuštěn manželkou. Ženy v takovém případě raději volí nevěru, než aby opustily muže, kterého mají „jistého“. Partneři těchto osobností se musí naučit rozpoznat, kdy má partnera podporovat a chápat jeho starosti a kdy má být přísný a neústupný. Astenická osobnost by neměla svými vlastnostmi terorizovat svou rodinu. Astenický partner může mít například strach pustit své dítě si jít hrát, aby se mu něco nestalo. Rozvod s astenickým či hypersenzitivním jedincem je zbytečný, protože se tito jedinci dají vyléčit psychoterapií.
Explozivní osobnosti Jsou osobnosti, které se projevují výbuchy vzteku, hrubými narážkami na partnera a také fyzickým násilím. Může jít o 3 typy osobnosti. První typ je člověk, u kterého jde o tzv. epiloptoidní osobnost, agrese proběhla ve stavu porušeného vědomí dotyčného. Tento člověk ve svém způsobu chování nevidí nic špatného a může takto reagovat dokonce i na malý podnět. Druhý typ je asociální anetický jedinec, který je necitelný a chová se surově. Bije manželku, a to od začátku manželství. Může se taky jednat o bití sadistické. Třetí typ je explozivní psychopat a tento typ člověka vybuchuje pravidelně a nepřiměřeně malým podnětům. Tyto záchvaty zlosti se objevují nejen v domácím prostředí, ale také v práci, mezi známými a přáteli. V manželství je tento typ poruchy velice nebezpečný, protože zdravý partner málokdy rozpozná, že se jedná o poruchu. Chová se, jako kdyby šlo o obyčejný záchvat zlosti, a myslí si, že by se nemocný člověk měl ovládnout. Rezonéři Tento typ osobností se vyskytuje převážně u mužů. Jsou to lidé zatrpklí, rozladění, neustále naštvaní a věční pesimisté. Na všem vidí chyby a nejsou s ničím spokojení. Nemají rádi kolem sebe radost a přijde jim, že na světě nedělá nikdo nic pořádně. Tito muži nesnesou rodinné návštěvy a nejraději jsou sami doma. Nebývají žárliví a nevadí jim, když není jejich manželka doma. Potřebují, aby o ně někdo pečoval, a jsou také docela sexuálně aktivní, proto uzavírají manželství. Tento muž je schopný všechny finance dát své rodině, protože sám má minimální výdej. Děti na tento typ otce nemají dobré vzpomínky. Manželství s tímto typem osobnosti je obtížné. Manželkám se radí nezdržovat se příliš v jeho přítomnosti, ale spíše se realizovat více v práci, v péči o děti, vést společenský život a vést si nějakou zálibu.
27
Pedanti Mají sklon k pořádku-milovnosti, přesnosti, puntičkářství. Zda se jedná o vlastnost, která přesahuje určité normy, zjistíme tak, že jedinec uzná, že je poněkud výstřední a nepožaduje tyto vlastnosti po druhých. Tento člověk se výrazně hodí do tradičního manželství, jelikož si zachovává věrnost za jakýchkoliv okolností a nežárlí na partnera. Pokud dojde k tomu, že je tento člověk nevěrný, bezpodmínečně se rozvádí. Dochází však k tomu, že tito lidé bývají často podvádění a ze strany partnera je jim věnována spíš úcta než láska. Tím, že tito lidé budí u druhých úctu a důvěru, tak se stávají často oběťmi agresivních, hysterických psychopatů. V takovém případě vzniká. tzv.hysterické manželství. Muž pedant může být pro manželství velmi nebezpečný. V extrémním případě muže pedant nutit celou rodinu i děti, aby dodržovali stanovený pořádek, a vyvolává tak pocit odporu a napětí. Partneři
pedantů
jsou vedeni k tomu, aby se naučili ocenit výhody pořádkumilovnosti partnera. Pedantovi se zakazuje, aby své pedantické požadavky kladl na druhé.
Asociálně anetické osobnosti Tito jedinci jsou definování jako lidé s vymizením vyšších citů, jako je soucit, vřelost, laskavost. Nemají zájem o ostatní lidi a jsou bezohlední k okolí. Jsou schopni „parazitovat“ na vlastní rodině a nemít z toho špatné svědomí. Druhá skupina jsou lidé leniví, mající odpor k práci a nedostatek soucitu. Ženy bývají nepořádné, jsou schopné celé hodiny vykládat, že si vybraly špatného manžela. Ve vlastních dětech vidí jen povinnosti. Většinou nepracují a jsou ženami v domácnosti. Nejsou schopny zaujmout citový vztah k manželovi, mají ho jen kvůli penězům. Muži s tímto rysem nemají zájem o rodinu. Jsou to muži, co mají tzv. plané řečí, kteří vědí, jak by se všechno mělo dělat s rukama v kapsách.
Alkoholici Symptomy alkoholismu: 1. Ztráta kontroly v pití - piják začne pít a není schopen přestat, i když si uvědomuje vzniklé problémy. 2. Ranní doušky- i po opití piják snese novou konzumaci alkoholu, anebo dokonce dávku sám vyhledává. 3. Pijácké dny - alkoholik pije v časovém intervalu více dní za sebou, propíjí výplatu a dokáže po takovém záběru i několik týdnů abstinovat (což nás ale nesmí mást). 4. Postupující snížení tolerance alkoholu – alkoholik je čím dál tím více opilý, již po malé dávce alkoholu.
28
Alkoholik muž se projevuje tím, že pije ve společnosti a má většinou podobně zaměřené přátelé. Žena alkoholička pije o samotě doma a za svou závislost se stydí, snaží se také schovávat láhve apod. Alkoholik není nikdy schopen přestat pít sám od sebe. Není nikdy schopen se naučit pít střídmě. Aby mohl alkoholik abstinovat, musí se léčit. Odmítá- li se partner se závislosti léčit, jediným východiskem je rozvod. Alkoholik většinou s rozvodem souhlasí a stává se agresivním v případě, kdy se mluví o léčení, a ne však o rozvodu. Kromě závislosti na alkoholu představují velké problémy také závislosti na jiných návykových látkách a patologické hráčství. Závažnost problému je hlavně zvyšována tím, že si toxikoman či gambler musí opatřovat vysoké finanční prostředky. Rodinu tak zcela ekonomicky ničí a rodina kvůli nim začíná upadat do dluhů. V takových případech je na místě léčba a v případě neúspěchu rozvod.
Hysterické osobnosti Jsou typické zvýšenou emocionalitou, zvýšenou potřebou pozornosti, dramatičností, přehánění. Hysterické osobnosti často utíkají do světa fantazie a často ztrácejí hranice mezi realitou a fantazií. Tyto osobnosti pokud na sebe neupoutají pozornosti svým způsobem, snaží se zaujmout dramatickým zveličováním svých potíží. Dochází u nich také k velké nestálosti pocitů. Jednou jsou „dole“ jindy zase „nahoře“. To se pojí i s jejich četnými pokusy o sebevraždu. Tyto pokusy však nemyslí mnohdy vážně, ale jde jim o vydírání partnera. Pojem hysterie je udáván 3 formami. Hysterická reakce, hysterická neuróza a hysterická psychopatie. Hysterická reakce v sobě pouze nese mechanismus hysterického jednání a záleží na jedinci, zdali v této reakci již najde zalíbení. To je první známka přesunutí k hysterické neuróze. U osoby trpící hysterickou neurózou můžeme oddělit neurózu od předchozího stavu zdraví.Tato osoba již plně uvízla v mechanismu hysterického jednání. Hysterická psychopatie se projevuje již od dětství. Jde o děti, co se často dožadovali hračky protestním pláčem, citovým vydíráním, strhávaly na sebe pozornost nebo měly v pubertě neúspěchy v lásce. Mysliveček (Plzák, 1973) zdůraznil, že primární příznak hysterie je: „zneklidňující pocit neuspokojení, který pudí k ukojení a tím k charakteristickému jednání.“ Tento zneklidňující pocit nutí jeho majitele k hledání, jak pocit uvolnit, a to spouští celou kaskádu prvků hysterického jednání. Pocit zbavuje jeho nositele možností žít v pohodě a v klidu. Hysterická osobnost je nenasytná, co se týče soucitu a obdivu ze strany partnera. Úleva pro takovou osobnost, je navození labilní atmosféry, ke které dojde vždy po hádce. Hysterická osobnost bere hádku jako balzám na duši, doslova se těší na rozpoutání bouře.
29
Hysterická žena se vyskytuje mnohem častěji než hysterický muž. Často můžeme slýchávat, že hysterická psychopatie u ženy je zvýrazněním normální ženskosti. Dokonce projevy těchto žen jsou brány, jako by k ženě v naší společnosti patřily. Hysterická žena neustále opakuje svou chybu jednání ve vztahu, opakuje své výstupy, scény a bouřlivé hádky aniž by k tomu měla pádný důvod. Pro tyto ženy jsou nejspolehlivější takoví muži, kteří jsou především zainteresováni svou práci, jsou pečliví a důslední. Tyto znaky jsou typické pro muže pedanta. Hysterický muž méně vyhrožuje, pláče, ale je více agresivní a násilný. Tito muži přehánějí vlastní maskulinitu. Zdůrazňují přehnaně svou vlastní sílu, rádi se předvádějí v roli svůdců, tzv. macho typu.Je to jedinec ve své podstatě promiskuitní. Je schopný během jediného dne opustit manželku s dětmi a přisát se k milence. Hysterické osobnosti nelze snadno přivézt k nadhledu na jejich vlastní hysterické jednání. Jakmile se jedince naučí rozpoznávat hysterii alespoň v hrubých obrysech, dostává se do izolace, a ta ho přivede k léčení. V léčení je důležité pracovat s normálním partnerem a vysvětlit mu, že hysterie je z hlediska manželského soužití vážnou poruchou. Partner potřebuje hodně podpory, aby byl schopen snášet výlevy hysterického partnera. Partner by neměl věnovat pozornost neadekvátním vynucováním si pozornosti hysterického partnera. Pokud se hysterický partner chová nehystericky, v takovém případě by se mu měla projevovat láska, úcta, obdiv.
Žárlivci „Žárlivost jako takzvaný žárlivecký nápad je vlastně přirozená reakce naši mysli na milostný vztah, o němž už ale víme, že je vždy poznamenán nejistotou“ (Plzák, 1988, str. 110). Žárlivci žijí neustále ve strachu z partnerovy nevěry. Nezáleží, zda partner opravdu byl nebo je nevěrný. Tyto osoby trpí takovým strachem z partnerovy nevěry, že neustále partnera kontrolují, sledují a vyžadují si neustálé dokazování věrnosti. Důkaz věrnosti však neexistuje a nemožnost jeho dokázání vede k chaosu v partnerově myšlení. Rozvíjí se tak tzv. žárlivecký dialog, který vyvolává pátrací a vyšetřovací akce. Tzv. situační žárlivost je v jakékoliv formě příznakem ryze submisivního postavení ve vztahu a dokáže velice snadno rozbít vztah nebo manželství. Pokud si je však jedince schopný uvědomit své chyby, kterých se dopustil, může se jim do budoucna vyvarovat. Druhý typ je žárlivost konstituční. Je dědičná a projevuje se již v dětství. Jedinci žárlili na své rodiče, sourozence, později i na kamarády a svého prvního partnera. Jde o osobnost, která má tuto konstituční žárlivost již předurčenou, Jde o tzv. psychopatickou osobnost.
30
Většinou jsou tito lidé vyhledáni také partnery, mající sklony k žárlivosti, pod vidinou, že partner bude zachovávat věrnost. Rozvoj těchto dvou typů žárlivostí je zákonitě podpořen druhým partnerem, který místo aby „ vyslýchající ceremoniál“ zakázal, tak se zcela partnerovým otázkám podrobí. A to je zbytečné, jelikož jak bylo řečeno výše, důkaz věrnosti neexistuje. U takových vztahů je potřeba žárlivce trénovat na tzv. nejistotu, která je normální součástí každého vztahu. Partner by neměl reagovat na pokusy žárlivce o vyslýchání, ale pokusit se odvést dialog někam jinam. Pokud se jedná o psychopatického jedince, který partnera terorizuje, na místě je pouze rozvod (Plzák, 1988).
1.6.2
Problémy spojené s abnormálními sexuálními preferencemi
Sexuální soužití mezi partnery patří mezi důležité faktory vztahu, je to ale problematická stránka manželství, která je nespolehlivá a nejistá. Proto nám neurčuje, zda bude partnerství problematické či nikoliv. Je dokonce ověřeno, že legalizovaná, kultivovaná sexuální nevěra páchá menší mravní a společenské zlo, než rozvod motivovaný tím, že mezi manžely klesla úroveň sexuální aktivity. Lidská sexualita je ryze asymetrická. To je dáno tradicí. Již u samců pozorujeme potřebu zmocnit se samice a u samic tzv. potřebu „ unikání“. Existují však manželství, která jsou schopná udržet klidné manželství i za předpokladu sexuální asymetrie. Naučí se navzájem si kompenzovat své sexuální potřeby. Tím je myšleno, že např. méně závislý partner se naučí usměrňovat partnera závislého, tak že obvykle předstírá svou sexuální touhu a erotickou emotivitu. Tyto malé sexuální asymetrie jsou v manželství zcela běžné. V manželství je ale hlavně důležité udržovat sexualitu do té míry, aby ani sebemenší asymetrie nenarušila kvalitu vztahu.
Nízká sexuální aktivita Lidé, kteří disponují tzv. hyposexualitou , by měli tento fakt respektovat při výběru partnera do manželství. Nízká úroveň sexuality je vrozená a projevuje se nezájmem a sníženou chutí ke styku. Hyposexuální žena dokáže velice dobře předstírat dostatečný sexuální zájem. Projevuje se chladně a netouží tolik po mazlení, hlazení atd. Svým přístupem ale naopak u muže vyvolává jeho větší vymáhání. Muži se tak stávají závislými na svých partnerkách a tato závislost se potom může rozvinout až v konflikt. Muž však v takovém případě tuší, že není pravým sexuálním objektem své partnerky a začíná se u něj zvyšovat sexuální závislost na druhotně hyposexuální manželce. 31
Takovéto manželství je jedno z nejklasičtějších forem konfliktu, které končí rozvodem. Hyposexuální muž se díky své nízké sexualitě dostává do více komplikované situace než hyposexuální žena. Vztah s hyposexuálním mužem probíhá klidně jen za předpokladu, že žena bere na vědomí mužův stav a předem počítá se sníženou frekvencí styku. Pokud tomu tak není, tak zákonitě dochází ke krizi. Buď žena nechápe úbytek mužovy sexuality, začíná mu ji vyčítat a stává se tak závislou na muži, který však zůstává funkčně hyposexuální. Nebo mezi manžely dojde ke zjištění, že klesá sexuální aktivita muže a manželka se s tímto nespokojí. Muž chce v takovém případě za každou cenu partnerku uspokojit, protože se bojí, aby partnerku neztratil. Tato porucha vzniká u chorobných hyposexuálních stavů. Většinou vznikajících v důsledku organické poruchy v sexuálním aparátu muže. V těchto případech je doporučována konjugace dvou jedinců s nízkou sexuální aktivitou. Takovéto manželství bývají šťastná a trpí jen malými výkyvy během manželských krizí. Když se však jedná o sekundární pokles sexuální aktivity v manželství, řešení již není tak jednoduché. V mladém manželství je tento případ nebezpečný, protože postižený manžel může reagovat nečekanou žárlivostí. V takových případech je vhodný rozvod. Většinou totiž žárlivý partner odmítá terapeutické řešení. Naproti tomu v manželství starším by v takovém případě měli manželé volit. tzv. volné soužití. To znamená tolerovat si milence.
Vysoká sexuální aktivita Lidé s vysokou sexuální aktivitou se projevují vysokou frekvencí styku s jedním partnerem nebo více partnery. V takovém případě mluvíme o promiskuitě. Příčina promiskuity je taková, že pohlavní styk s novým partnerem je zdrojem vyšší intenzity sexuálního cítění. Partner má ve zvyku si vynucovat styk od partnera, u kterého je sexuální aktivita nižší. Touto cestou, kdy jeden partner si vynucuje něco, co druhému není přirozené, dochází k výrazné asymetrii ve vztahu. Odmítající partner se dostává do dominance a naléhající do submisivity. Stejně jako u jedinců méně sexuálně aktivních, tak i u jedinců s vysokou sexuální aktivitou je konjugace takovýchto dvou lidí ideální. Je jim doporučeno volné soužití, kde si oba manželé tolerují milence (Plzák, 1988).
32
1.6.3
Nevěra
„Věrnost je spíše vlastnost vzniklá v průběhu manželského života než vrozená psychická kvalita. Je to neobyčejně náročný rys vzájemného chování manželů“(Máchová, 1974, str. 113). Nevěra je velice závažná forma poruchy soužití manželů a může hluboce ohrozit existenci manželství. Pod pojmem nevěra je třeba rozlišit tzv. mimomanželský kontakt a mimomanželský vztah. Mimomanželský kontakt je ojedinělý kontakt s milencem, kde nevznikla citová vazba s milencem. Tento kontakt může mít za důsledek např. sexuální nouzi jednoho partnera při sexuální abstinenci. Dále sexuální hyperaktivitu, kterou si může partner dokazovat svou sexuální schopnost nebo může být vyprovokován vhodnou příležitostí. Je však nutné rozlišit tento ojedinělý mimomanželský kontakt, který byl učiněn mimořádně, od častých mimomanželských kontaktů promiskuitního jedince. Mimomanželský vztah je založen na delším trvání a k milenci je vytvořena citová vazba. Může docházet k dlouhým vztahům, kde hrají významnou roli emoce.
Podle Muldworfa (1973) existují osobnosti, které mají sklon k tomu, být nevěrní. U mužů jsou to tyto: 1. Typ lovce žen: je to promiskuitní muž, který má velké potřeby změny a dokazovat si mužnost počtem sexuálních zkušeností. 2. Typ věčného nespokojence: muž, který nedokáže navázat trvalý emoční vztah a je stále nespokojený. 3. Typ donchuána: typ muže, který se chce hlavně líbit, a díky svým nevěrám získává narcistické uspokojení, je to nevyzrálá osobnost.
U žen jsou to tyto: 1. Svůdkyně: žena, která se chce hlavně líbit a mít své obdivovatele, k tomu si dopomáhá sexem. 2. Dobrodružka: žena, která hledá sexuální dobrodružství, do kterého nerada investuje své city. Aktivně hledá sexuální prožitek, který ji v manželství chybí a nachází ho právě ve vztazích bez emocí. 3. Bezbranná žena: žena není dostatečně silná, aby odmítla nabídky. U bezbranné ženy totiž sexuální touha vzbuzuje její vlastní touhu. Uspokojení získává z totálního odevzdání se.
33
4. Nespokojená žena: žena, která není spokojena s absolutně ničím. Není si jista manželem, prací ani přáteli. Snadno se zamilovává a potom vše vidí růžovými brýlemi. Na nevěru působí také určité rysy osobnosti, které jedinci pomáhají k jejímu uskutečnění. Snadnost navazování nových kontaktů, odvaha či schopnost dobře se prosadit patří k rysům podporující nevěru. Zda si člověk zachová věrnost či ne, záleží hlavně na ovládání vlastního sexuálního pudu a schopnosti selektivně ovládat tendence k novým změnám v sexuální oblasti. V období zamilovanosti manželů přirozeně převažuje sklon ke věrnosti a stabilitě. Po odeznění zamilovanosti se však musí uplatnit psychické zábrany, jako jsou vědomí povinnosti, odpovědnosti a snaha zabránit jakéhokoliv ohrožení manželství (Kratochvíl, 2000).
Nevěrný manžel V případě odhalené nevěry manžela je nejzásadnější, aby ženu zajímalo ne to, jak moc trpí ona sama, ale jak má zabránit vzniknutí konfliktu, který může končit rozvodem. Je důležité, aby se manželům podařilo nevěru odbýt „jen“ konfrontací nebo drobnou krizí. Pokud se z krize vyvine konflikt, bývá to v těchto dvou případech. 1. Manžel se zamiloval do milenky a jeho láska mu způsobila, že doma se mu stýská po milence a u milenky se mu stýská po domově 2. Manžel není schopen mimomanželský vztah ukončit Je dokázáno, že pokud se z nevěry stává konflikt, manželé váhají nebo se nechtějí vůbec rozvést. Důležité je, aby byla podvedená žena dost silná na to, aby konflikt nezhoršovala. Ač se to může zdát nemorální, tak nejdůležitější je v případě nevěry muže, právě následný přístup ženy. Konflikt totiž nelze odstranit, pokud bude manžel neustále obviňován a kárán. Dle Plzáka (2010) pravou vyzrálou lásku nevěra nikdy nemůže zahubit. Láska je postavena na strachu o samotnou existenci druha a ne o jeho věrnost. Pokud jeden z manželů odsoudí partnera kvůli nevěře, je to jen důkaz nevyzrálosti vztahu. Reakce manželky na odhalenou nevěru jsou různé, důležitá je její povaha, ale mnohem důležitější je míra informovanosti. Nyní bych předestřela, jak by bylo vhodné od ženy správně reagovat na nevěru. Dodržují - li se správné principy manželského soužití, vytvoří se vyzrálý vztah, který můžeme přirovnat k zdravému organismu a nevěra je potom jen pouhá nemoc organismu.
34
K zásadním opatřením,kterých by se měla žena držet, aby se její manželství nerozpadlo, patří:
Nemluvit o nevěře
Neměnit dosavadní styl soužití
Nekazit komunikaci, a je - li pokažena, vylepšit ji Při dodržení těchto zásad se vyzrálého tatínka z klidného manželství milence nepodaří
jen tak vymanit. Pokud je ale manžel pevně rozhodnut dát přednost své milence a nechce konflikt nijak řešit, jediná možnost co zbývá, je nechat se rozvést.
Nevěrná žena Mužská a ženská nevěra není tatáž. Zamilovaný muž se trápí kvůli milence a bojí se, aby ho nepodvedla, když je doma s rodinou. A když je s milenkou, strádá soucitem po rodině. Naopak žena, která je mimomanželsky zamilovaná, se bojí jen o to, aby ji milenec nenechal. U ženské nevěry pro muže platí, že se muž nepřiměřeně často dopouštěl jedné chyby a to, že se choval v manželství podle programu vymyšleného svou ženou. Ve společnosti existuje jakýsi předobraz ideálního muže. Tento muž je zaujatý rodinou, potřebami manželky a dětí. Zapomíná na své koníčky, chce trávit čas jedině se svou ženou a ještě je skvělý milovník. Muži, kteří se snaží chovat podle těchto schémat vypracovaných ženami, bývají opouštěni.
„Vznikne – li v manželství konflikt pro nevěru ženy, jde takřka vždycky o mimomanželský vztah nevyzrálé ženy v manželství s neimponujícím mužem “(Plzák, 2010, str. 59).
Plzák (2010) tvrdí, že platí jisté pravidlo. Vyzrálý muž nikdy neopustí pracovitou, klidnou ženu a vyzrálá žena nikdy neopustí imponujícího muže. Muž si musí zapamatovat, že když odhalí nevěru své ženy, platí pro něj pravidlo: „Rozhodni se rychle, mě ale nešetři!“ Žena smí naříkat kvůli manželově nevěře, protože ji naříkání z hlediska tradice přísluší, muž však nesmí (Plzák, 2010).
35
2
PRAKTICKÁ ČÁST Tato část bakalářské práce je zaměřená na stanovení cíle práce, popis metody a vzorku,
hodnocení výsledků a závěrečnou diskuzi. považována za nejdůležitější část práce, protože se zabývá výsledky, které byly získány při sběru dat. Data byla sesbírána pomoci dotazníkového šetření. V praktické části této bakalářské práce jsem zjišťovala, jaké jsou hlavní aspekty rozvodovosti v České republice. Výzkumné otázky jsem sestavovala podle toho, jaké si myslím, že jsou nejvýraznější příčiny dnešní rozvodovosti. Dle výsledků jsem podrobně sestavila tabulky a grafy vztahující se ke každé otázce zvlášť. K výzkumným otázkám jsem následně vedla diskuzi a zanalyzovala jsem odpovědi respondentů.
2.1 Stanovení cíle Hlavním cílem této bakalářské práce a její výzkumné části bylo zanalyzovat příčiny rozpadu manželství v České republice. Cíle výzkumného šetření: 1. Zjistit, zda má pro respondenty větší hodnotu manželství v porovnání s úspěšnou kariérou. 2. Zjistit, zda si respondenti myslí, jestli má na rozvodovost vliv dnešní uspěchaná doba. 3. Zjistit, zda se respondenti domnívají, jestli je možné zachránit manželství včasnou odbornou pomocí. 4. Zjistit, co podle respondentů patří k nejčastějším příčinám rozvodů v České republice.
2.2 Výzkumné otázky Pro tuto bakalářskou práci byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Výzkumná otázka č. 1: Budou se respondenti domnívat, jestli má vliv na větší rozvodovost dnešní uspěchaná doba? Výzkumná otázka č. 2: Je podle respondentů důležité mít v manželství společné koníčky a volný čas trávit společně? Výzkumná otázka č. 3: Považují respondenti nevěru za hlavní příčinu rozpadu manželství? Výzkumná otázka č. 4: Domnívají se respondenti, že v manželství hraje velkou roli rozdílnost povah a názorů partnerů?
36
2.3 Metoda sběru dat Jako výzkumnou metodu sběru dat jsem si zvolila dotazníkovou metodu. Dotazník je metoda, díky které zkoumáme nějaké mínění lidí o jednotlivých věcech. V dotazníku jsem si předem připravila a formulovala otázky, na které mi následně respondenti písemně odpovídali. Pro sestavení dotazníku je velice důležité promyslet a následně logicky seřadit dané otázky za sebou. Nevýhodou této metody je podmíněná platnost sesbíraných dat, je potřeba k datům přistupovat obezřetně a vyhnout se subjektivním soudům. Výhodou dotazníkové metody je rychlost sesbírání dat, která tak umožňuje data sesbírat od velkého počtu respondentů. Druhy položek neboli otázek v dotaznících jsou otevřené a uzavřené. U otevřených otázek musí respondent sám odpověď vytvořit a uzavřených má odpovědi již předem stanoveny. Pro tuto bakalářskou práci byly zvoleny tzv. uzavřené (strukturované) položky. Výhodou těchto otázek je lehčí závěrečné vyhodnocování odpovědí. Respondenti také ochotněji vyplňují dotazník s takto předem připravenými odpověďmi. Pro jedenáct otázek byly zvoleny tzv., dichotomické položky, kdy respondenti vybírali pouze ze dvou vzájemně se vylučujících odpovědí „ano“ a „ne“. U poslední dvanácté otázky byla respondentům nabídnuta polynomická položka a respondent mohl označit více než dvě odpovědí.
Mezi nejdůležitější požadavky na konstrukci dotazníku patří: 1. Položky musí být jasné a srozumitelné. Musí být jasné, komu je dotazník určen. 2. Formulace položek musí být jednoznačná. Nelze připustit chápání položky více způsoby. 3. Dát si pozor na formulaci položek typu „ Proč“. 4. Dotazník by neměl být příliš obsáhlý a měl by zjišťovat pouze nezbytné údaje, které nejdou získat jiným způsobem. 5. Položky nesmí být sugestivní, nesmí samy o sobě napovídat, jak mají být zodpovězeny. 6. Motivace v úvodu dotazníku je důležitá pro získání ochoty respondentů spolupracovat. 7. Dotazník by měl obsahovat jasné pokyny k úspěšnému vyplnění. 8. Je důležité dbát na konstrukci dotazníku, aby následně bylo možné výsledky snadno třídit a zpracovávat. 9. Při řazení položek, dáváme přednost položkám, které jsou jednodušší. Dále následují položky obsahově složitější.
37
Dotazník by měl splňovat základní požadavky, jako jsou validita, reliabilita a praktičnost. Validita znamená, že dotazník zjišťuje opravdu to, co zjišťovat má, tedy co je jeho výzkumným záběrem. Reliabilita je schopnost zachytit přesně zkoumané jevy (Chráska, 1998).
2.4 Provedení dotazníkového šetření Dotazník byl zveřejněn v listopadu roku 2013 a data byla sbírána do února 2014. Dotazník byl anonymní a obsahoval 12 otázek. První 3 otázky byly informativní, kde jsem se respondenta dotazovala, jakého je pohlaví, jestli je vdaná/ženatý a zda pochází z rozvedené rodiny. Respondentů bylo 210, z toho 82 mužů a 129 žen.
2.5 Popis vzorku Dotazník zodpovědělo 210 respondentů. Všichni respondenti byli starší 18- let. Z 210 respondentů bylo 108 vdaných/ženatých nebo měli vztah delší než 3 roky a 43 respondentů pocházelo z rozvedené rodiny.
38
2.6 Hodnocení a výsledky V této kapitole jsou vyhodnoceny a interpretovány výsledky výzkumného šetření do tabulek a grafů.
2.6.1
Hodnocení otázky č. 1
Otázka č. 1: Jaké je Vaše pohlaví? Tabulka č. 1: Odpověď na otázku č. 1 Pohlaví
Počet
Četnost
Muž
82
39%
Žena
140
61%
Graf č. 1 : Odpověď na otázku č. 1
Pohlaví
Muž(82) Žena (140)
Z tabulky a grafu č. 1 vyplývá, že z kategorie pohlaví převažuje část ženská, tj. 140 respondentek (61%). Mužská část, tj. 82 respondentů (39 %). Kategorie pohlaví tak není zcela vyrovnaná.
39
2.6.2
Hodnocení otázky č. 2
Otázka č. 2: Jste vdaná / ženatý, popřípadě máte vztah delší než 3 roky? Tabulka č. 2: Odpověď na otázku č. 2 Vdaná/ženatý nebo vztah
Počet
Četnost
Ano
109
52%
Ne
101
48%
delší než 3 roky
Graf č. 2:Odpověď na otázku č. 2
Vdaná/ženatý nebo vztah delší než 3 roky
Ano(109) Ne(101)
Z tabulky a grafu č. 2 vyplývá, že 109 (52%) respondentů je vdaných/ženatých či má vztah trvající delší dobu než 3 roky. 101 (48%) respondentů není v žádném vztahu nebo jejich vztah nepřekročil dobu 3 let. Vyplývá tedy, že dotazník vyplnilo více zadaných respondentů než nezadaných.
40
2.6.3
Hodnocení otázky č. 3
Otázka č. 3: Pocházíte z rozvedené rodiny? Tabulka č. 3: Odpověď na otázku č. 3 Pocházíte z rozvedené
Počet
Četnost
Ano
44
21%
Ne
168
79%
rodiny?
Graf č. 3: Odpověď na otázku č. 3
Rozvedená rodina
Ano(44) Ne(168)
Z tabulky a grafu č. 3 vyplývá, že převážnou část respondentů tvořili, lidé pocházející z nerozvedené rodiny. Kladně odpovědělo 168 respondentů (79%) a záporně 44 (21%).
41
2.6.4
Hodnocení otázky č. 4
Otázka č. 4: Je pro Vás důležitější spokojené partnerství než úspěšná kariéra? Tabulka č. 4 : Odpověď na otázku č. 4 Je pro vás důležitější
Počet
Četnost
Ano
187
89%
Ne
22
11%
spokojené partnerství nebo úspěšná kariéra?
Graf č. 4: Odpověď na otázku č. 4
Spokojené partnerství nebo úspěšná kariéra
Ano(187) Ne(22)
Z tabulky a grafu č. 4 vyplývá, že naprostá většina upřednostňuje spokojené partnerství před úspěšnou kariérou. 187 (89%) respondentů odpovědělo kladně a pouhých 22 respondentů (11%) záporně. Z tohoto výsledku můžeme usoudit, že manželství /partnerství má nenahraditelnou hodnotu v životě jedince. Tvoří nejdůležitější pilíř lidského života a všechno ostatní, jako právě kariéra je až druhotné. Tento výsledek považuji za velice přínosný a pozitivní.
42
2.6.5
Hodnocení otázky č. 5
Otázka č. 5: Ovlivňuje podle Vás dnešní uspěchaná doba počet rozvodů, která je orientována na výkon a užívání si, kdy si nechceme „opravovat staré věci, ale raději je vyměníme za nové“ než tomu bylo v minulosti? Tabulka č. 5: Odpověď na otázku č. 5 Ovlivňuje dnešní doba počet
Počet
Četnost
Ano
165
78%
Ne
46
22%
rozvodů?
Graf č. 5: Odpověď na otázku č.5
Dnešní uspěchaná doba
Ano(165) Ne(46)
Z tabulky a grafu č. 5 vyplývá, že 165 (78%) respondentů si myslí, že dnešní doba má za následek větší rozvodovost. Naopak pouhých 46 (22%) respondentů je opačného názoru.Většina respondentů se tedy domnívá, že se lidé více rozvádějí z důvodů dnešní uspěchané doby.
43
2.6.6
Hodnocení otázky č. 6
Otázka č. 6:Myslíte si, že partneři neumí řešit své problémy a mnohdy jako jediné východisko svých problémů vidí rozvod? Tabulka č. 6: Odpověď na otázku č. 6 Rozvod jako východisko
Počet
Četnost
Ano
180
85%
Ne
32
15%
řešení problémů
Graf č. 6: Odpověď na otázku č. 6
Řešení problémů
Ano(180) Ne(32)
Z tabulky a grafu č. 6 vyplývá, že lidé jako východisko svých problémů často vidí rozvod. 180 (85%) respondentů odpovědělo kladně a jen 32 (15%) odpovědělo záporně.
44
2.6.7
Hodnocení otázky č. 7
Otázka č. 7:Domníváte se, že k vyšší četnosti rozvodů přispěla vyšší vzdělanost žen, jejich emancipace a ekonomická nezávislost?
Tabulka č. 7: Odpověď na otázku č. 7 Vyšší vzdělanost žen a
Počet
Četnost
Ano
134
63%
Ne
78
37%
ekonomická nezávislost
Graf č. 7: Odpověď na otázku č. 7
Vyšší vzdělanost žen
Ano(134) Ne(78)
Z tabulky a grafu č. 7 vyplývá, že za větším počtem rozvodů respondenti vidí, vyšší vzdělanost žen a jejich ekonomickou nezávislost na mužích. 134 (63%) respondentů odpovědělo kladně a 78 (37 %) záporně.
45
2.6.8
Hodnocení otázky č. 8
Otázka č. 8: Myslíte si, že současní partneři jsou k sobě méně tolerantní, než bývali v minulosti?
Tabulka č. 8: Odpověď na otázku č. 8 Tolerance
Počet
Četnost
Ano
106
50%
Ne
106
50%
Graf č. 8: Odpověď na otázku č. 8
Tolerance
Ano(106) Ne(106)
Z tabulky a grafu č. 8 vyplývá, že respondenti nevidí rozdíl mezi tolerancí partnerů v minulosti a nyní. Kladně odpovědělo 106 (50%) respondentů a záporné taktéž 106 (50%) respondentů.
46
2.6.9
Hodnocení otázky č. 9
Otázka č. 9: Kdo podle Vás žádá častěji o rozvod? Tabulka č. 9: Odpověď na otázku č. 9 Kdo žádá častěji o rozvod?
Počet
Četnost
Žena
133
63%
Muž
30
14%
Dohodou
49
23%
Graf č. 9: Odpověď na otázku č. 9
Žádost o rozvod
Žena(133) Muž(30) Dohodou(49)
Z tabulky a grafu č. 9 vyplývá, že dle respondentů žena častěji žádá o rozvod. 133 (63%) respondentů zvolilo ženu, 30 (14%) respondentů zvolilo muže a 49 (23%) respondentů si myslí, že k rozvodu dochází po vzájemné dohodě.
47
2. 6. 10 Hodnocení otázky č. 10 Otázka č. 10: Měli by manželé zůstat spolu kvůli dětem, i když jejich manželství není funkční? Tabulka č. 10: Odpověď na otázku č. 10 Zůstat / nezůstat v manželství Počet
Četnost
kvůli dětem? Ano
56
26%
Ne
156
74%
Graf č. 10: Odpověď na otázku č. 10
Děti
Ano(56) Ne(156)
Z tabulky a grafu č. 10 vyplývá, že by spolu manželé v nefunkčním manželství neměli setrvávat kvůli dětem. 56 26%) respondentů odpovědělo kladně a 156 (74%) odpovědělo záporně.
48
2. 6. 11 Hodnocení otázky č. 11 Otázka č. 11: Myslíte si, že by měli partneři šanci zachránit vztah, kdyby včas vyhledali odbornou pomoc? Tabulka č. 11: Odpověď na otázku č. 11 Odborná pomoc
Počet
Četnost
Ano
143
67%
Ne
69
33%
Graf č. 11: Odpověď na otázku č. 11
Odborná pomoc
Ano(143) Ne(69)
Z tabulky a grafu č. 11 vyplývá, že při včasném zásahu ze strany odborníků do vztahu partnerů, může dojít k zachránění jinak problémového vztahu. 143 (67%) respondentů odpovědělo kladně. Zbytek tj. 69 (33%) respondentů si myslí, že problémový vztah již nelze zachránit odbornou pomocí.
49
2. 6. 12 Hodnocení otázky č. 12 Otázka č. 12: Co je podle Vás nejčastější příčina rozpadu manželství /partnerství? Tabulka č. 12: Odpověď na otázku č. 12 Jaká
je
nejčastější
příčina
rozpadu Počet
Četnost
manželství? Nevěra
165
Alkoholismus (drogová závislost, závislost 124
12% 9%
na automatech) Rozdílnost povah a názorů
91
6%
Domácí násilí
75
5%
Rodiče partnerů, míchající se do života 45
3%
partnerů Neplodnost partnerů
33
2%
Neshody v sexuální oblasti
74
5%
Nedostatek času stráveného společně
96
7%
Odlišnost koníčků a volnočasových aktivit
34
2%
Peníze - hospodaření s penězi
71
5%
Neshody v rodičovských plánech- výchova 25
2%
dětí, rozdělení domácích povinností Odlišné vzdělání partnerů
25
2%
Osobní problémy - zdravotní, psychické
23
2%
Špatná komunikace- neschopnost hovořit 133
9%
s partnerem Neuvážený sňatek
68
5%
Nízká míra tolerance ve vztahu
79
6%
Vyšší socioekonomický status žen
19
1%
Rozdílný socioekonomický status partnerů
13
1%
Předmanželské těhotenství
12
1%
Nízký věk v době sňatku partnerů
40
3%
Délka manželství
6
0%
Nezájem o rodinu na straně muže
40
3%
50
Nezájem o rodinu na straně ženy
26
2%
Osobnostní nevyzrálost jednoho z partnerů
48
3%
Patologie v osobnosti jednoho z partnerů
44
3%
Ostatní
5
0%
Graf č. 12 (a): Odpověď na otázku č. 12
Příčiny rozvodu(1)
Nevěra(165)12% Alkoholismus (124) Povaha, názory(91) Domácí násilí(75) Rodiče partnerů(45) Neplodnost(33) Neshody v sexuální oblasti(74) Nedostatek času(96) Odlišnost koníčků(34) Peníze(71)
51
Graf č. 12 (b) : Odpověď na otázku č. 12
Příčiny rozvodu(2) Odlišné rodičovské plány(25) Odlišné vzdělání(25) Osobní problémy(23) Špatná komunikace(133) Neuvážený sňatek(68) Nízká tolerance(79) Vyšší socioekonomický status žen(19) Rozdílný socioekonomický status partnerů (13) Předmanželské těhotenství(12) Nízký věk v době sňatku(40) Délka manželství(6) Nezájem o rodinu - muž(40) Nezájem o rodinu - žena(26) Osobnostní nevyzrálost(48) Patologie v osobnosti(44) Ostatní(5)
52
Z tabulky č. 12 a grafu č. 12 (a) a 12 (b) vyplývá, že nejpravděpodobnější důvod rozpadu manželství je nevěra. 165 (12%) respondentů označilo nevěru, 124 (9%) alkoholismus, 133 (9%) špatnou komunikaci mezi partnery, 96 (7%) označilo nedostatek času stráveného společně, 91 (6%) respondentů označilo rozdílnost povah a názorů, 79 (6%)nízkou toleranci ve vztahu, 75 (5%) respondentů označilo domácí násilí, 74 (5%) neshody v sexuální oblasti, 71 (5 %) peníze – hospodaření s nimi, 68 (5%) neuvážený sňatek, 45 (3%) rodiče partnerů, 40 (3%) nízký věk v době sňatku partnerů, 40 (3%) nezájem o rodinu na straně muže, 48 (3%) osobnostní nevyzrálost jednoho z partnerů, 44 (3%) patologii v osobnosti jednoho z partnerů, 33 (2%) neplodnost partnerů, 34 (2%) odlišnost koníčků a volnočasových aktivit, 25 (2%) neshody v rodičovských plánech, 25 (2%) odlišné vzdělání partnerů, 23 (2%) osobní problémy, 26 (2%) nezájem o rodinu na straně ženy, 19 (1%) vyšší socioekonomický status žen, 13 (1%) rozdílný socioekonomický status partnerů, 12 (1%) předmanželské těhotenství, 5 (0%) ostatní.
53
2.7 Diskuze V této kapitole se budu věnovat výsledkům provedeného výzkumu.
Výzkumná otázka č. 1 : Budou se respondenti domnívat, jestli má vliv na větší rozvodovost dnešní uspěchaná doba? K této otázce se vztahuje tabulka a graf č. 5 a 7. Otázka č. 5 zjišťovala, zda má dnešní uspěchaná doba za následek růst rozvodovosti. 165respondentů, tj. 78 % odpovědělo kladně a pouhých 46 respondentů, tj. 22 %, záporně. Podmínky pro manželství jsou dnes zcela odlišné oproti minulosti. Změnily se totiž názory na ženské a mužské role a hodnotová vazba mezi manžely (Machová, 1974). Dále máme k dispozici výsledek otázky č. 7, který se týká vyšší emancipace žen ve společnosti a jejich ekonomické nezávislosti na mužích. 134 respondentů, tj. 63%, se domnívá, že právě dnešní emancipace žen přispěla k vyšší rozvodovosti a 78 respondentů, tj. 37%, toto popírá. Podle českého statistického úřadu patří socioekonomický status ženy mezi významné ukazatele rozvodovosti. Dokonce je dokázáno, že čím více se blíží ženin plat mužskému, je zde vyšší pravděpodobnost rozvodu. Je pravdou, že pokud je žena ekonomicky závislá na muži, nedovolí si přemýšlet o rozvodu tolik jako žena, která se dokáže o sebe postarat sama. Dle výsledků otázky č. 5 si většina respondentů myslí, že má dnešní uspěchaná doba vliv na vyšší rozvodovost. Výzkumná otázka č. 2 : Je podle respondentů důležité mít v manželství společné koníčky a volný čas trávit společně? K této otázce se vztahuje tabulka a graf č. 12. Dle výsledků otázky č. 12, která zní: „Co je podle Vás nejčastější příčina rozpadu manželství/partnerství?“ 34 respondentů, tj. 2%, bere odlišnost koníčků a zájmů za jednu z hlavních příčin rozpadu manželství. Dále 96, tj. 7%, respondentů si myslí, že nedostatek času stráveného společně může být brán rovněž jako jedna z příčin rozvodu. Vztah by měli partneři mít co nejpestřejší. Pokud mají partneři stejné koníčky a zájmy, mohou se těšit ze stejných prožitků, které je spojují. Říká se, že čím více odlišností mezi partnery, tím více mohou vznikat mezi nimi konflikty a naopak lepší prognózu mají partneři, kteří mají více společného. V životě usilujeme o vnitřní sjednocení a tak stejně je to i v partnerském životě.
54
Snažíme se o sjednocení názorů, postojů a společně zájmy nám toto sjednocení ulehčují (www.psychologie.cz/protiklady-se-pritahuji). Dle výsledků otázky č. 12 se respondenti domnívají, že je důležité mít v manželství společné koníčky a trávit volný čas společně. Výzkumná otázka č. 3 : Považují respondenti nevěru za hlavní příčinu rozpadu manželství? K této výzkumné otázce se vztahuje tabulka a graf č. 12. Jako nejčastější příčinu rozvodu nevěru označilo 165, tj. 12%, respondentů. Podle českého statistického úřadu v roce 2012 byla na obou stranách manželů jako nejčastější příčina rozvodů určena právě nevěra. Je však důležité se zabývat tím, zda je nevěra brána jako příčina nebo jako důsledek rozvodu. Nevěra samotná nemusí manželství rozbít. Ve výsledku jde o dvě skutečnosti. Buď se k sobě partneři nehodí a hledají si vhodnější partnery prostřednictvím mimomanželského kontaktu nebo manželům chybí určité dovednosti, bez kterých se partnerské soužití neobejde, tvrdí psycholog Petr Šmolka (www.psychologie.cz/nevera-samavztah-nerozbije). Vyzrálou manželskou lásku nevěra nemůže zahubit a pokud ano, je to jen známka nevyzrálého vztahu. (Plzák, 2010) Dle výsledků otázky č. 12 je podle respondentů nevěra považována za jednu z hlavních příčin rozpadu manželství. Výzkumná otázka č. 4 : Domnívají se respondenti, že v manželství hraje velkou roli rozdílnost povah a názorů partnerů? K této výzkumné otázce se rovněž vztahuje tabulka a graf č. 12. 124, tj. 9%, respondentů odpovědělo kladně a určili tuto kategorii jako druhou hlavní příčinu rozpadu manželství, partnerství. Vzájemná odlišnost povah a názorů partnerů může být fascinující a obohacující zejména na začátku vztahu. Postupně se, ale stává zdrojem napětí. Partneři vyžadují více, mají odlišné potřeby, jiný životní styl. Je třeba více komunikovat, neustále něco vysvětlovat, a to se může stát z dlouhodobého hlediska velmi unavující a vedoucí dokonce k vzájemné frustraci. Společné hodnoty a cíle dávají
vztahu
stabilitu,
díky
nim
totiž
partneři
mají
pocit
naplnění
(www.psychologie.cz/protiklady-se-pritahuji). Dle výsledků otázky č. 12, 124, tj. 9%, respondentů shledává rozdílnost povah a názorů v manželství za jeden z důležitých faktorů spokojeného manželství.
55
Výsledky, které mi dotazníkové šetření poskytlo, se zdají být pro společnost pozitivní. Respondenti ve valné většině pocházejí z nerozvedených rodin a mezi kariérou a šťastným manželstvím volí jednoznačně manželství. Za vyšší rozvodovostí respondenti opravdu vidí dnešní téměř nezastavitelnou uspěchanou dobu. Lidem chybí prostor ke „zpomalení a vydechnutí“ a uvědomění si, že by se měli věnovat také svému partnerovi, který by si s ním třeba jenom rád pohovořil nebo strávil příjemný večer. Jednoznačně také dali najevo, že je nesmysl, aby spolu partneři zůstali „jen“ kvůli dětem, když už si ve vztahu nerozumí. A určitou váhu také připisují odborné pomoci poskytované partnerům ze stran psychologů, psychoterapeutů a odborných konzultantů v oblasti manželství. Vzorek respondentů, který poskytl tyto informace, je však úzký model společnosti. Jednalo se spíše o lidi s minimálně ukončeným středoškolským vzděláním a ve většině také o vysokoškolsky vzdělané respondenty. Odpovědi nejsou tak zcela relevantní. Nabízí se tedy otázka, jaká je informovanost mezi lidmi s nižším vzděláním? V České republice se k této problematice odborně vyjadřoval hlavně doktor Miroslav Plzák, z jehož literatury jsem převážně čerpala. Lidé, dnes nejsou zvyklí informace hledat vlastním úsilím, ale spíš je pasivně přijímat z médií, což je pro ně pohodlnější. Obecně je dnes problematika partnerství v médiích docela populární. Například Česká televize nabízí třináctidílný cyklus pořadu Partnerské vztahy aneb návod na přežití, který se věnuje otázkám jako: „Jaké podoby má láska a jak se prolíná do partnerských vztahů? Proč je důležité najít svou identitu?“ apod. V díle 5 jazyků lásky televizního cyklu hovoří např. psycholog Jeroným Klimeš o potřebě udržovat vztah neustále aktivním. To znamená mít společné aktivity a trávit čas společně. Jakmile partneři začínají žít paralelní život, vztah se mezi nimi začíná rozpadat. Člověk při vstupu do vztahu by měl vědět, že udržování lásky mezi partnery ho bude stát velké úsilí. Manželský poradce Lucian Kantor tvrdí, že pro zachování manželského vztahu jsou důležité hlavně tyto podmínky : 1. Prvotní, je samotný výběr partnera, 2. Dále uznávat s partnerem stejné hodnoty. To znamená mít stejné koníčky, zájmy, mít nastaven stejný žebříček hodnot. 3. Jako třetí je podstatné, umět řešit s partnerem problémy již na začátku vztahu a nedovolit, aby se z malých problémů stávaly velké. 4. Jako poslední poradce zmiňuje význam ucelené představy v oblastech, které jsou v partnerství považovány za klíčové.
Do těchto oblastí patří finance
partnerů, výchova dětí, trávení společného času a samozřejmě práce. 56
Další cyklus Manželské etudy zase nabízí veřejnosti život šesti manželských dvojic a jejich manželský vývoj, který režisérka dohromady mapovala 12 let. Vzhledem k zaměřenosti médií na širokou veřejnost, je můžeme zařadit do tzv. primární prevence rozvodovosti v České republice. Primární prevence hraje v této problematice významnou roli. Zkoumá příčiny rozvodovosti, a hledá způsoby, jak se jim vyvarovat a předcházet jim. Dobrá informovanost o vývoji vztahu mezi partnery, zde určitě náleží. Čím větší věrohodné znalosti bude moct společnost získat, právě skrze média či literaturu, tím nižší bude míra rozvodovosti. Prostřednictvím médií a knih, které se věnují otázkám vztahu mezi manžely či partnery, chodí do manželských poraden více klientů. Manželské a vztahové poradny spadají do tzv. sekundární prevence, jejímž hlavním cílem je včas zachytit daný problém a zabránit tak zbytečnému prohlubování problému. V dnešní době se v poradnách ukazuje, že je partneři navštěvují sami, na základě vlastního přesvědčení. Uvědomují si, že můžou svůj vztah zachránit prostřednictvím párové terapie. Ty jsou určené právě těm, kteří jsou motivování, chtějí pomoci a jejich vztah se nenachází ještě v tak velkém krachu. Pro partnery je velice důležité vědět, že se problémy musí řešit, a že patří k naprosto přirozenému vývoji ve vztahu. Podle psychologa Pavla Rataje viz příloha č. 3, nejsou pravé příčiny rozpadu manželství v České republice nevěra nebo nezájem o rodinu. Hlavní původ je v tom, že partneři dostatečně o svůj vztah nepečovali a dlouhodobě ho zanedbávali. Často se ukazuje, že byla pro partnery důležitější práce nebo rodičovství, což se neshoduje s výsledky mého výzkumu. Proto bych se chtěla dále touto problematikou zabývat i v diplomové práci. Ráda bych se zaměřila již na jeden původ rozvodů, který respondenti označili, a zkoumala jeho příčiny podrobněji. Tímto bych poskytla veřejnosti další užitečné informace v oblasti, která v dnešní době patří k jedné z nejdiskutovanějších.
57
Závěr Tato bakalářská práce byla primárně zaměřena na aktuální příčiny rozvodů v České republice. Cílem práce bylo analyzovat tyto příčiny z hlediska teoretického a z praktického hlediska vyhodnotit výsledky poskytnuté vzorkem respondentů. Práce je rozdělená na dvě části, a to teoretickou a praktickou. Na základě prostudované literatury, která je uvedená v závěru práce, bylo mým cílem shrnout hlavní definice, pojmy a údaje, které se týkají tématu příčin rozvodů. Teoretický oddíl je rozdělen do 6 kapitol. Kapitoly jsem vybírala, tak, aby měly co nejširší spojitost s touto problematikou. Jsou za sebou řazeny v pořadí následujícím: rodina, manželství, rozvod, krize, dospělost a hlavní příčiny rozvodu. V každé kapitole jsem se snažila nastínit a uvést hlavní koncept daného tématu. Popřípadě přidat i vhodná doporučení, která jsem získala načtením odborné literatury. Vzhledem k aktuálnosti tématu a jeho oblíbenosti, jsem se snažila přehledně vystihnout jeho podstatu a poskytnout veřejnosti užitečné informace. V praktické části bakalářské práce jsem se věnovala vyhodnocování provedeného výzkumu. Ten proběhl v dotazníkově podobě, která obsahovala 12 otázek. Otázky byly sestaveny v tzv. uzavřené formě. Respondenti měli většinou na výběr ze dvou odpovědí, až na poslední otázku, kde vybírali celkově z 26 odpovědí. Výzkum byl především zaměřen na hlavní příčiny rozvodů vnímané respondenty. V diskuzi praktické části se vyjadřuji ke stanoveným výzkumným otázkám a snažím se porovnat výsledky s poznatky z prostudované odborné literatury a vyvodit z nich nějaké návrhy a doporučení pro společnost. Rovněž zmiňuji, že výsledky nejsou relevantní kvůli vzorku respondentů, který tento dotazník zodpovídal, a proto také na závěr vytyčuji důležitost samotné prevence. Rozepisuji příklady primární prevence, která je ve včasném podchycení problematiky nejdůležitější a také, protože je přístupná celé společnosti, bez rozdílu ve vzdělání. Vyjadřuji se i k prevenci sekundární, která již s daným problémem pracuje. V tomto případě se jedná např. o párové terapie, které jsou poskytovány manželskými a rodinnými poradnami. Výzkum byl prováděn převážně na mladých lidech s ukončeným středoškolským vzděláním a jeho záměrem bylo, kromě získání dat ke zpracování, také podmínit zájem veřejnosti o danou problematiku.
Vzhledem k popularitě tohoto tématu výzkum přinesl
aktuální postoj mladých lidí na téma rozvod.
58
Literatura a zdroje 1. ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003, ISBN 80-717-8640-3. 2. BAKALÁŘ, Eduard. Rozvodová tematika a moderní psychologie. Praha: Karolinum, 2006, ISBN 80-246-1089-2. 3. ČERMÁKOVÁ, Marie. Proměnysoučasné české rodiny: rodina-gender-stratifikace. Praha: Sociologické nakl., 2000, ISBN 80-858-5093-1. 4. GILLERNOVÁ, Ilona a Jiří BURIÁNEK. Základy psychologie, sociologie: základy společenských věd pro střední školy. Praha: Fortuna, 1998, ISBN 80-716-8749-9 5. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Praha: Portál, 2010, ISBN 978-80-7367-686-5. 6. CHRÁSKA, Miroslav. Základy výzkumu v pedagogice. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998, ISBN 80-706-7798-8. 7. KRATOCHVÍL, Stanislav. Manželská terapie. Praha: Portál, 2000, ISBN 80-7178332-3. 8. MÁCHOVÁ, Jiřina. Duševní hygiena rodinného života. Praha : Avicenum, 1974, ISBN 80-7127-026-1. 9. MATĚJKOVÁ, Erika. Jak řešit konflikty a problémy v partnerských vztazích. Praha: Grada, 2007, ISBN 978-80-247-1832-3. 10. MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, ISBN 80-864-2919-9. 11. MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006, ISBN 80-864-2958-X. 12. NOVÁK, Tomáš. Jak předejít krizi v manželství. Praha: Grada, 2004, ISBN 80-2470935-X. 13. PLZÁK, Miroslav. Klíč k výběru partnera pro manželství. Praha: Motto, 1998, ISBN 80-858-7292-7. 14. PLZÁK, Miroslav. Manželská tonutí. Praha: Motto, 2010. ISBN 978-80-7246-504-0. 15. PLZÁK, Miroslav. Poruchy manželského soužití: úvod do matrimoniopatologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, ISBN 14-521-88. 16. PLZÁK, Miroslav. Poznání a léčba poruch manželského soužití. Praha: Avicenum, 1973, ISBN 08-037-73. 17. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. Praha: Grada, 2010, ISBN 97880-247-3133-9.
59
18. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. Praha: Portál, 2009, ISBN 978-807-3675-608. 19. SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2001, ISBN 80-717-8559-8. 20. THEINHARDT, Markéta, Daniel NOVÁK a Eduard BAKALÁŘ. Průvodce rozvodem: pro všechny zúčastněné. Praha: Lidové noviny, 1996. ISBN 80-710-61573. 21. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie osobnosti. Praha: Karolinum, ISBN 978-8024618-326. 22. WARSHAK, Richard Ades. Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-717-8089-8.
60
Elektronické dokumenty
Článek 1. AMATO, Paul R a Bruce KEITH. Parental Divorce and Adult Well-Being: A MetaAnalysis. Journal of Marriage and Family. [online ]. [cit. 2.2.2014 ]. Dostupné na: http://courses.washington.edu/pbafadv/examples/Divorce_Wellbeing.pdf. 2. DOHERTY, Dr.William. How common is divorce and what are the reasons.[online ]. [cit.4.3.2014]. Dostupné na : http://www.divorce.usu.edu/files/uploads/Lesson3.pdf. 3. AMATO, Paul R a Denise Previti. People’s reasons for divorcing.[online ]. [cit.5.3.2014]. Dostupné na: http://www2.psychology.uiowa.edu/faculty/harvey/People's%20Reasons%20for%20D ivorcing.pdf. Televizní dokument 1. Růžička, D. ( Producent), &Dersziová, A.(Režisér). (2009). Partnerské vztahy aneb návod na přežití: Rozchod a rozvod [Dokument ] Česká televize. 2. Růžička, D. ( Producent), &Dersziová, A.(Režisér). (2009). Partnerské vztahy aneb návod na přežití: 5 jazyků lásky [Dokument ] Česká televize.
Internetové zdroje
1. Rozvod. Wikipedie otevřená encyklopedie [online ]. [cit. 20.1.2014 ].Dostupné na : http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozvod. 2. Rozvodovost. Czso.cz [online ]. [cit. 20.1.2014 ].Dostupné na : http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost. 3. Protiklady se přitahují. Psychologie.cz [online ]. [cit. 6.3.2014 ]. Dostupné na : http://psychologie.cz/protiklady-se-pritahuji. 4. Nevěra sama vztah nerozbije. Psychologie.cz [online ]. [cit. 6.3.2014 ]. Dostupné na : http://psychologie.cz/nevera-sama-vztah-nerozbije.
61
Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník Dobrý den, Jmenuji se Barbora Kupková a v současné době píšu Bakalářskou práci na téma Rozvodovost - příčiny na Katedře psychologie a patopsychologie, Pedagogické fakulty v Olomouci. Ráda bych Vás tímto požádala o vyplnění mého dotazníku. Doufám, že mi pomůže při objasnění této problematiky, která je velmi aktuální. Dotazník je anonymní, pokud u některých otázek souhlasíte s více možnostmi, můžete označit všechny. Vyplnění dotazníku Vám zabere maximálně 5 minut. Předem Vám děkuji za spolupráci a Váš čas. 1. Jaké je Vaše pohlaví? o Muž o Žena
2. Jste vdaná / ženatý, popřípadě máte vztah delší než 3 roky? o Ano o Ne
3. Pocházíte z rozvedené rodiny? o Ano o Ne 4. Je pro Vás důležitější spokojené partnerství než úspěšná kariéra? o Ano o Ne
5. Ovlivňuje podle Vás počet rozvodů dnešní uspěchaná doba, která je orientovaná na výkon a užívání si, kdy nechceme "opravovat staré věci, ale raději je vyměníme za nové" než jak tomu bylo v minulosti? o Ano o Ne
62
6. Myslíte si, že partneři neumí řešit své problémy a mnohdy jako jediné východisko svých problémů vidí rozvod? o Ano o Ne
7. Domníváte se, že k vyšší četnosti rozvodů přispěla vyšší vzdělanost žen, jejich emancipace a ekonomická nezávislost? o Ano o Ne
8. Myslíte si, že současní partneři jsou k sobě méně tolerantní, než bývali v minulosti? o Ano o Ne
9. Kdo podle Vás žádá častěji o rozvod? o Muž o Žena o Dohodou
10. Měli by manželé/partneři zůstat spolu kvůli dětem, i když jejich manželství není funkční? o Ano o Ne
11. Myslíte, že by měli partneři šanci zachránit vztah, kdyby včas vyhledali odbornou pomoc? o Ano o Ne
63
12. Co je podle Vás nejčastější příčina rozpadu manželství/partnerství ? (lze vybrat více příčin) o Nevěra o Alkoholismus (drogová závislost, závislost na automatech) o Rozdílnost povah a názorů o Domácí násilí o Rodiče partnerů, míchající se do života partnerů o Neplodnost partnerů o Neshody v sexuální oblasti o Nedostatek času stráveného společně o Odlišnost koníčků a volnočasových aktivit o Peníze – hospodaření s penězi o Neshody v rodičovských plánech (výchova dětí, rozdělení domácích povinností) o Odlišné vzdělání partnerů o Osobní problémy (zdravotní, psychické) o Špatná komunikace – neschopnost hovořit s partnerem o Neuvážený sňatek o Nízká tolerance ve vztahu o Nízký socioekonomický status žen o Rozdílný socioekonomický status partnerů o Předmanželské těhotenství o Nízký věk v době sňatku partnerů o Délka manželství o Nezájem o rodinu na straně muže o Nezájem o rodinu na straně ženy o Osobnostní nevyzrálost jednoho z partnerů o Patologie osobnosti jednoho z partnerů o Ostatní
64
Příloha č. 2: Novinový článek v MF Dnes a)
65
Příloha č. 3: Novinový článek v MF Dnes b)
66
ANOTACE Jméno a příjmení: Katedra: Vedoucí práce: Rok obhajoby:
Barbora Kupková Katedra psychologie a patopsychologie PhDr. Kamila Holásková, Ph.D. 2014
Název práce: Rozvodovost - příčiny Název v angličtině: Anotace práce:
Divorce - causes
Klíčová slova:
Rodina, manželství, rozvod, krize, dospělost, Eriksonova teorie, abnormální rysy osobnosti, nevěra, metoda dotazníku
Anotace v angličtině:
The thesis focuses on the primary causes behind divorce in our contemporary society. The theoretical part discusses themes of family, marriage, divorce, marital crisis, adulthood and the reasons behind divorce. In the practical side, I undertook survey to investigate primary reasons behind the end of marriage as per the respondents replies. In the end I analyzed and evaluated retrieved data.
Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci:
Family, marriage, divorce, crisis, adulthood, Erikson’s theory, abnormal personality trans, infidelity,method of questionnaire Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2 Novinový článek MF Dnes a) Příloha č. 3 Novinový článek MF Dnes b)
Rozsah práce: Jazyk práce:
66 stran Čeština
Bakalářská práce je zaměřena na příčiny dnešních rozvodů. Teoretická část pojednává o tématech jako je rodina, manželství, rozvod, manželská krize, dospělost a hlavní příčiny rozvodů. V praktické části jsem provedla dotazníkové šetření, kde jsem zjišťovala, jaké jsou hlavní důvody rozpadu manželství podle respondentů. Získané data jsem zanalyzovala a v závěru vyhodnotila.