UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra psychologie a patopsychologie
Bakalářská práce Erika Hrubá
Neplodnost a metody její léčby
Olomouc 2012
vedoucí práce: PhDr. Jana Kvintová, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci na téma „Neplodnost a metody její léčby“ zpracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.
V Olomouci, dne 30.3.2012
Podpis ……………………..
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Janě Kvintové, Ph.D. za její odborné rady a připomínky v průběhu psaní této práce. Také bych ráda poděkovala všem respondentkám, za vyplnění ankety. Děkuji celé své rodině za její podporu a trpělivost po celou dobu mého studia.
ANOTACE Jméno a příjmení:
Erika Hrubá
Katedra:
Psychologie a patopsychologie
Vedoucí práce:
PhDr. Jana Kvintová, Ph. D.
Rok obhajoby:
2012
Název práce:
Neplodnost a metody její léčby
Název v angličtině:
Infertility and the methods of treatment
Anotace práce:
Bakalářská práce se zabývá problematikou neplodnosti a metodami její léčby z medicínského i psychologického hlediska. Cílem praktické části této práce bylo zjistit u žen, zda se vyhýbají nebo ne možným příčinám neplodnosti.
Klíčová slova:
Neplodnost, vyšetření neplodnosti, příčiny neplodnosti, léčba neplodnosti, psychologické pojetí neplodnosti
Anotace v angličtině:
The thesis deals with the issue of infertility and the methods of treatment from medical and psychological point of view. The aim of the practical part of this work was to determine if women avoid or not the possible causes of infertility.
Klíčová slova v angličtině:
Infertility, the examination of infertility, the cause of infertility, the medical of infertility, the psychological conception of infertility.
Přílohy vázané v práci:
Anketa zaměřená na rizikové faktory neplodnosti
Rozsah práce:
54 stran, 1 příloha
Jazyk práce:
český
Obsah Úvod ..................................................................................................................................7 I Teoretická část.................................................................................................................8 1
Neplodnost..................................................................................................................8 1.1
1.1.1
Ženské pohlavní orgány ...............................................................................9
1.1.2
Mužské pohlavní orgány ............................................................................11
1.2
3
Příčiny neplodnosti ............................................................................................ 12
1.2.1
Příčiny neplodnosti u žen ...........................................................................12
1.2.2
Příčiny neplodnosti u mužů ........................................................................14
1.3
2
Správná funkce pohlavních orgánů .....................................................................9
Vyšetření neplodnosti ........................................................................................ 16
1.3.1
Vyšetření neplodnosti u žen .......................................................................16
1.3.2
Vyšetření neplodnosti u mužů ....................................................................18
Léčba neplodnosti.....................................................................................................20 2.1
Hormonální léčba .............................................................................................. 20
2.2
Chirurgické metody léčby .................................................................................20
2.3
Asistovaná reprodukce ...................................................................................... 21
2.3.1
In vitro fertilizace ....................................................................................... 22
2.3.2
Intracytoplazmatická injekce spermií ......................................................... 23
2.3.3
Metoda GIFT, ZIFT, MESA, PESA, TESE a TESA .................................23
2.4
Metoda Ludmily Mojžíšové ..............................................................................25
2.5
Lázeňství ...........................................................................................................26
2.6
Léčba pomocí bylinek ....................................................................................... 27
Psychologické pojetí neplodnosti .............................................................................29 3.1
Psychické dopady neplodnosti na páry ............................................................. 30
3.2
Příčiny neplodnosti ............................................................................................ 31
3.3
Psychologická léčba neplodnosti.......................................................................34
3.3.1
Psychoterapie ............................................................................................. 36
3.3.2
Rodinná terapie psychosomatických poruch ..............................................37
II Praktická část ...............................................................................................................38 4
Cíle a hypotézy práce ............................................................................................... 38 4.1
Popis sledovaného vzorku .................................................................................39
4.2
Použitá metoda ..................................................................................................40
4.3
Postup při sběru dat ........................................................................................... 41
4.4
Interpretace výsledků ankety .............................................................................41
4.5
Vyjádření k hypotézám ..................................................................................... 47
5
Diskuze ..................................................................................................................... 48
6
Závěr ......................................................................................................................... 51
7
Souhrn ...................................................................................................................... 52
8
Použitá literatura.......................................................................................................53
Přílohy ............................................................................................................................. 56
Úvod Příprava na budoucí rodičovství začíná již od předškolního věku. V mateřské škole si hrajeme na tatínky a na maminky, ve školním období prožíváme první lásky. Na středních školách zažíváme první vážnější vztahy. V období dospívání a dospělosti začínáme poznávat taje sexuálního života. Po střední škole, nebo po ukončení vysokoškolského studia začneme pracovat, budovat své vlastní bydlení a začínáme uvažovat o založení rodiny. Ať již vstoupíme do stavu manželského nebo v souladu s posledními trendy- budeme žít v tzv. nesezdaném soužití, tak i tak přichází období, kdy čekáme, než se nám podaří počít naše první dítě. Když žena otěhotní do roku od nechráněného pohlavního styku, máme vyhráno, ale co když se nám nedaří? Co když se snažíme déle jak dva roky a vytoužené děťátko ne a ne přijít? Hlavním cílem této bakalářské práce je zmapování problematiky neplodnosti s důrazem na její možné příčiny. Početí dítěte bere stále i v dnešní době mnoho párů jako samozřejmost. Velmi málo z nich si neuvědomuje, že problémy s otěhotněním má v dnešní době čím dál více dvojic. Nevědí, jakým rizikům se mají vyhýbat a jaké možné příčiny neplodnosti na ně čekají. V období dospívání zkouší nástrahy v podobě alkoholu, kouření, rizikového sexu a nevidí následky, které mohou tyto zdraví škodlivé věci způsobit. Dalším cílem této práce byl krátký průzkum na základě jednoduchého anketového šetření zaměřeného na rizikové faktory, které mohou ovlivňovat plodnost ženy, respektive přispívat k její neplodnosti. V rámci této práce jsme se snažili přistoupit k této problematice komplexním způsobem, s ohledem na rozsah, který nám tento typ práce umožňuje. Věnujeme se neplodnosti jak z pohledu medicínského, tak i psychologického. V rámci medicínského hlediska a pro získání uceleného vzhledu do této problematiky začínáme anatomicko-fyziologickými funkcemi pohlavních orgánů, dále se pak věnujeme příčinám neplodnosti jak u žen, tak i u mužů. Zabýváme se vyšetřením neplodnosti u žen i u mužů a v neposlední řadě i možnou léčbou neplodnosti. V této kapitole popisujeme nejběžnější metody dnešní moderní léčby, ale zmiňujeme se také o alternativnějších formách. Důležitou součástí této práce je psychologické pojetí neplodnosti, příčiny neplodnosti z psychologického hlediska a možná léčba pomocí psychologických prostředků. V praktické části jsme provedli anketové šetření, které bylo zaměřeno pouze na ženy a jehož cílem bylo zjistit, zda se u respondentek vyskytují rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost možných problémů s plodností. 7
I Teoretická část 1 Neplodnost Co je to neplodnost? Neplodnost, někdy označována také jako sterilita, je nemoc. Je to nemoc konkrétního páru, kterému se nedaří během jednoho až dvou let počít dítě při pravidelném nechráněném pohlavním styku (Řežábek, 2008). Světová zdravotnická organizace dělí neplodnost na několik typů: 1. Primární neplodností myslíme neschopnost otěhotnění ženy do jednoho roku, maximálně dvou let při pravidelném nechráněném pohlavním životě. Dále primární neplodnost znamená, neschopnost ženy donosit dítě. 2. Sekundární neplodností je označována neschopnost počít druhé dítě po bezproblémovém početí dítěte prvního, nebo neschopností donosit bez komplikací druhé dítě. 3. Kojenecká úmrtnost je definována, jako úmrtnost živě narozených dětí do jednoho roku věku. 4. Neobjasněnou neplodností se myslí, neschopnost počít dítě z důvodů laktace, užívání antikoncepce, snížené sexuální aktivity nebo z neznámých důvodů (Citterbart, 2001). Neplodnost, je nemoc páru. Můžeme však vymezit ženskou nebo mužskou neplodnost. V dnešní době má každý pátý pár, který chce zplodit miminko, problémy s početím. Bohužel těchto párů každoročně přibývá. Jak je již napsáno výše, příčina může být na straně ženy i muže. V 50% je neplodnost zapříčiněna ženskou nemocí, ve 40% je neplodnost způsobena mužskou nemocí a u 10% není příčina nalezena. U 20% párů, které se lečí na neplodnost, řeší kombinaci problémů způsobenou, jak ženskou neschopností otěhotnění, tak mužskou neschopností početí (Řežábek, 2002). V České republice léčí přibližně 15% párů na neplodnost. Toto číslo velice rychle roste a je každý rok vyšší a vyšší, je to způsobeno přibývajícími nemocnými páry a také páry, které svoji nemoc v minulosti neřešily. Šance na vyléčení neplodnosti přesahuje v dnešní době 80% a díky skvělým výsledkům medicíny můžeme očekávat, že toto číslo k naší spokojenosti v budoucnosti poroste. Udržení porodnosti je pro společnost velice důležité, a proto je nutné se vyvarovat možným příčinám neplodnosti, o kterých se zmíníme v následujících kapitolách. Když už je však u páru diagnistikována neplodnost, šance na uzdravení se stále zvyšuje, jelikož dochází 8
k neustálému pokroku v této oblasti. Ne vždy je neplodnost způsobena anatomickofyziologickým problém, ale někdy může být neplodnost psychogenně podmíněna. Důkazem těchto problémů jsou páry, které otěhotněly například po adopci, neúspěšné léčbě, nebo po vzdání pokusů o vlastní dítě. Když tyto páry přestaly být zaměřeni na početí, zadařilo se jim a staly se rodiči (Doherty, 2006).
1.1
Správná funkce pohlavních orgánů
Pro lepší porozumění neschopnosti počít dítě, je nutné seznámit se základní anatomickou stavbou i fyziologickým fungováním reprodukčních orgánů. Správná funkce pohlavních orgánů je jedním ze zásadních předpokladů početí dítěte. Pohlavní soustava má pět funkcí. Patří zde tvorba pohlavních buněk, zabezpečení splynutí buněk, nošení a dozrání embrya, propojení pohlavní soustavy se žlázami s vnitřní sekrecí a vznik pohlavních hormonů (Jelínek a Zicháček, 2008).
1.1.1 Ženské pohlavní orgány Ženské pohlavní orgány se dělí na vnitřní a vnější pohlavní orgány. Mezi vnitřní pohlavní orgány patří vaječníky, vejcovody, děloha a pochva. Zevní pohlavní orgány jsou velké stydké pysky, malé stydké pysky, předsíň poševní, poštěváček, stydký pahorek a vestibulární žlázy. Zevní pohlavní orgány jsou na dolním konci trupu pod sponou stydkou. Nás budou zajímat především vnitřní pohlavní orgány. Vaječníky jsou primárními reprodukčními orgány. Latinský název ovaria. Vaječníky jsou párovými orgány. Velikost vaječníků i jejich hmotnost záleží na věku ženy. Vaječníky mění dle stáří i vzhled, kdy v mládí jsou hladké, a v dospělosti bývá povrch vaječníků nerovný. U žen v klimakteriu jsou vaječníky svraštělé a jejich velikost se zmenšuje. Ve vaječnících dozrávají pohlavní buňky (vajíčka) a tvoří se ženské pohlavní hormony (estrogeny a gestageny) (Hořejší a Druga, 2008). Vajíčka se začínají tvořit již ve čtvrtém a pátém měsíci vývoje plodu. Celkový počet vajíček je přibližně v jednom vaječníku okolo dvou milionů. Na začátku plodného období je jejich počet asi sto až sto padesát tisíc. Do menopauzy dozraje v každém vaječníku asi dvě stě padesát vajíček (Kudela, 2004).
9
Holibková (2002) uvádí, že estrogeny jsou ženské pohlavní hormony, které patří do skupiny steroidů. Mají důležitou roli pro vývoj primárních i sekundárních pohlavních orgánů a ovlivňují pohlaví plodu. Další funkcí estrogenů je řízení menstruačního cyklu. Dalším hormonem, který je nejdůležitější ze skupiny gestagenů, je progesteron, který je také nazýván hormonem žlutého tělíska. Význam tohoto hormonu spočívá v tom, že připravuje děložní sliznici na otěhotnění a pomáhá při udržení těhotenství. Ovulace neboli uvolnění vajíčka z vaječníku je doba, kdy pravděpodobnost otěhotnění je největší. Tento proces nastává přibližně v polovině menstruačního cyklu. Folikul (váček naplněný tekutinou, kde dozrávají vajíčka) při ovulaci praská a vajíčko se přesouvá do vejcovodů (Hořejší a Druga, 2008). Dalším vnitřním pohlavním orgánem ženy je vejcovod. Vejcovod je také párovým orgánem, jehož latinský název je tuba uterina. Vejcovod spojuje vaječníky s dělohou a je tvořen 3 částmi: nálevka, rozšířený úsek a zúžený úsek (Holibková, 2002). Vejcovody nasávají vajíčka po prasknutí folikulu pomocí řasinkových buněk a pomáhají pohybu zralého vajíčka k děloze. Pohyb je umožněn pomocí svaloviny. Ve vejcovodech je vajíčko buď oplozeno spermií, nebo zde dochází také k zániku vajíčka (Kudela, 2004). Holibková (2002) dále popisuje dělohu, jako první nepárový orgán pohlavní soustavy ženy. Latinský název pro dělohu je uterus. V průběhu těhotenství se velikost dělohy zvětšuje. Důležitou roli hraje sliznice v děloze, která je bohatě prokrvena a pokrývá celou dělohu. Sliznice se mění v době pohlavní zralosti. Tyto změny přichází cyklicky. První fáze je proliferační. Tato fáze trvá přibližně osm dní a sliznice se při ní zvětšuje. Druhou fází je fáze sekreční, kdy dochází ještě k většímu nárůstu a výraznějšímu prokrvení. Sekreční fáze trvá asi čtrnáct dní a při neoplození vajíčka dochází k třetí fázi a tou je fáze menstruační. Menstruace trvá každé ženy jinak dlouho. Průměrná délka menstruace je čtyři dny a žena přijde přibližně o 50- 150 ml krve. Poslední fází je regenerace, která trvá jeden až dva dny. V děloze dochází k vývoji, růstu a výživě zárodku (Kudela, 2004). Posledním nepárovým orgánem, který tvoří vnitřní pohlavní soustavu ženy je pochva. Latinsky vagina. Při pohlavním styku se dokáže zvětšit až na trojnásobnou velikost, ale největších rozměrů dosahuje při porodu. Pochva má tři funkce. První funkcí je přijímání penisu při pohlavním styku. Druhou funkcí je, že se stává koncovou částí porodních cest při přirozeném porodu a poslední funkce pochvy je, že slouží také jako kanál pro odtok menstruační krve (Hořejší a Druga, 2008). 10
1.1.2 Mužské pohlavní orgány Mužské pohlavní orgány tvoří stejně jako ženské rozmnožovací soustavu. Rozdělujeme je na vnitřní a zevní. Mezi vnitřní pohlavní orgány muže patří varlata, nadvarlata, chámovody, měchýřkové žlázky, předstojná žláza a močová trubice. Zevními pohlavními orgány muže jsou penis (pyj) a šourek. Hlavní význam mužských pohlavních orgánů je produkce pohlavních buněk (spermií) a hormonů. Další funkcí je možnost oplození (Jelínek, 2003). Dle Šmardy (2004) jsou varlata párovým mužským pohlavním orgánem. Latinský název pro varlata je testes. Jsou uložená v šourku, který se nachází mimo dutinu břišní. Hlavním důvodem uložení varlete v dutině břišní je tvorba spermií ve varlatech, které potřebují nižší teplotu zrání než je teplota těla. Přibližně se uvádí teplota nižší o 4°C. Spermie vznikají na stěně semenotvorných kanálků varlat. Tento vývoj se nazývá spermiogeneze. Varlata neprodukují jenom spermie, ale i mužský pohlavní hormon testosteron, který vytvářejí Leydigovy buňky. Spermie je mužská pohlavní buňka, jejíž délka je asi 5- 6 cm. Spermie se skládá ze tří částí: hlavičky, krčku a bičíku. V hlavičce je genetická výbava, a také obsahuje enzymy pro snadnější průnik spermií do vajíčka. V krčku se nacházejí mitochondrie a bičík slouží k pohybu. Denně se v mužském těle vytváří přibližně 250 miliónů spermií (Jelínek, 2003). Holibková (2002) uvádí, že testosteron je steroidní hormon. Je zařazen do skupiny androgenů a patří mezi anabolické steroidy. Testosteron ovlivňuje vývoj spermií a vývoj primárních i sekundárních pohlavních znaků. Dále testosteron ovlivňuje i pohlavní pud. Nadvarlata jsou také párová. Jejich latinský název je epididymis. Nadvarlata se nacházejí v horní části varlat. Skládají se ze tří částí: hlavy, těla a ocasu. V nadvarlatech se tvoří hlenovitý sekret, který umožňuje pohyb spermií. Spermii se zde shromažďují a zrají. Pohyb z nadvarlete do chámovodu trvá spermii okolo 14 dní (Hořejší a Druga, 2008). Chámovod, latinsky ductus deferens, je párová trubice. Funkcí chámovodu je odvod spermií z nadvarlete do močové trubice. V chámovodu dochází k setkání spermií s více sekrety. Tyto sekrety pocházejí ze žláz, které ústí do chámovodu. Mezi tyto žlázy patří prostata, semenný váček a Cowperova žláza (Šmarda, 2005). Předstojná žláza, také nazývána latinsky jako prostata, je nepárovým orgánem. Velikost se v průběhu života mění. Prostata má vliv na pohyblivost a životaschopnost spermií (Jelínek, 2003).
11
Hořejší a Druga (2008) popisují močová trubici jako nepárový orgán. Urethra je její latinský název. Začíná v močovém měchýři a končí na vrcholu žaludu, její funkcí je odvod moči a ejakulátu z těla. Jelínek (2003) popisuje penis jako zevní mužský pohlavní nepárový orgán. Jeho tvar je cylindrický. Délka v neztopořeném stavu je 10- 12cm, ve ztopořeném stavu může být délka až 18 cm. Je složen ze tří topořivých těles. Jeho části je kořen, úd a žalud. Šourek je poslední částí pohlavní soustavy muže. Je to kožní vak, v němž jsou uložena varlata a nadvarlata. Velikost a vzhled je ovlivněn změnami na teplotě (Holibková, 2002).
1.2
Příčiny neplodnosti
Příčinami neplodnosti se zabývá gynekolog (ženské příčiny), androlog (mužské příčiny), sexuolog, urolog, endokrinolog, imunolog někdy dokonce i psycholog nebo psychiatr (Řežábek, 2002). Doherty (2006) uvádí, že příčiny neplodnosti mohou být ženské i mužské. Jestliže se páru nedaří otěhotnět, vyšetřuje se vždy nejdříve muž, jelikož je u něho jednodušší vyšetření, jak pro pacienta, tak pro lékaře. Příčin neplodnosti u žen je celá řada a vyšetření tím pádem jsou složitější, delší a pro pacientku nepříjemnější. I když je příčin neplodnosti u žen i u mužů mnoho, některým z nich se dá předcházet. Nejvíce můžeme všichni ovlivnit svůj zdravý životní styl. Pravidelné preventivní lékařské prohlídky, v případě, že někdo z páru, případně někdo z příbuzných trpí dědičnou nebo vrozenou vadou, by měly být součástí preventivních opatření neplodnosti. Dodržování intimní hygieny, používání adekvátních ošetřujících přípravků, a tím předcházet gynekologickým infekcím, by mělo být samozřejmostí. Lze omezit počet sexuálních partnerů a tím snížit riziko pohlavních chorob. Pro ženy je důležité dávat si pozor na letní koupání a vyměňování spodního prádla ihned po opuštění vody. Příčiny můžeme eliminovat i vhodným, prodyšným prádlem (Řežábek, 2002).
1.2.1 Příčiny neplodnosti u žen Příčin neplodnosti u žen je velmi mnoho. V této podkapitole se seznámíme se všemi, se kterými se lékaři do dnešní doby setkali. V dnešní době může být příčin více, jen ještě nejsou všechny dokázané. Některé příčiny neplodnosti u žen se dají léčit. Některé bohužel ne 12
a způsobují absolutní neplodnost. Mezi příčiny neplodnosti u žen, které jsou lékařsky ověřeny, patří Turnerův syndrom, testikulární feminizace, adrenogenitální syndrom, životní styl, chlamydiové infekce, věk, poruchy pohlavního ústrojí, syndrom polycystického vaječníku, pánevní srůsty, hormonální poruchy, předčasné ovariální selhání, opakované potrácení, endometrióza, imunologická reakce spermatu, příliš hustý cervikální hlen, nedochází k pohlavnímu styku, nevysvětlitelná neplodnost (Doherty, 2006). Zde je stručná charakteristika některých příčin neplodnosti žen. Turnerův syndrom patří mezi vrozené nemoci chromozomů. U tohoto syndromu chybí ženě nebo má špatné uspořádání chromozomu X. Tímto syndromem většinou onemocní jedna žena z dvou a půl tisíce žen. Tuto nemoc nelze ihned identifikovat. S neplodností souvisí tak, že ženám v dospělosti nedorůstají správně pohlavní orgány a tím pádem neprodukují pohlavní hormony. Charakteristické pro Turnerův syndrom je u žen mužský typ postavy, malá výška a porucha gonád (Genetika, 2007). Další příčinou neplodnosti je testikulární feminizace. Dle Kvasila (1987) je tento syndrom genetický a souvisí s chromozomy. Plod se vyvíjí jako ženský s ženskými zevními pohlavními orgány. Nemá však plně vyvinuté vnitřní ženské pohlavní orgány. Místo toho má zakrnělá varlata. Jedinec se narodí jako žena i s ženskými sekundárními pohlavními orgány a také se jako žena cítí. V pubertě však nedochází k menstruaci, tudíž není možné oplodnění. Adrenogenitální syndrom může být vrozený, ale i získaný. Je způsoben poruchou produkce nadbytku hormonů androgenů (mužských pohlavních hormonů) nadledvinkami. Pacientka je geneticky žena, ale objevují se u ní sekundární pohlavní mužské znaky, akné a někdy se i vyvíjí vnější mužské genitálie, uvádí (Rob, Martan, Citterbart, 2008). Důležitou příčinou neplodnosti u žen je jejich životní styl. S tím souvisí jejich životospráva, konzumace alkoholu, kouření, spotřeba kofeinu, vysoká fyzická zátěž, držení diet, stres, psychická zátěž, užívaní léků, střídání pohlavních partnerů. Všechny tyto faktory mají negativní vliv na plodnost. Bohužel dnešní uspěchaná doba nepřispívá k zlepšení životního stylu, naopak spíše k zhoršení (Doherty, 2006). Věk ženy je v dnešní době také velmi důležitou příčinou neplodnosti u žen. Ženy se v dnešní době neustále za něčím honí, dítě stále odkládají. Nejdříve si chtějí vybudovat kariéru, rodinné zázemí a na dítě přichází až v pozdním věku. Jenže s věkem klesá počet vajíček, klesá jejich kvalita a tím klesá i šance na bezproblémové otěhotnění. Lékaři označují jako nejplodnější období věk mezi 20- 30 (Doherty, 2006). 13
Mezi poruchy pohlavního ústrojí patří problémy s děložním čípkem, s kvalitou hlenu a nemoci dělohy, které mohou ovlivnit špatné uhnízdění plodu (Šmarda, 2004). Syndrom polycystických vaječníků je endokrinní poruchou u žen. Opět je zde problém s nerovnováhou mužských a ženských pohlavních hormonů. Nejčastější příčinou je chybění ovulace. Znakem syndromu polycystických vaječníků je chybějící menstruace, zvýšené ochlupení a někdy i obezita. Syndrom je spojen s poruchou využívání cukrů, tudíž je zde i vyšší riziko onemocnění cukrovkou (Doherty, 2006). Pánevní srůsty nejčastěji vznikají po operacích nebo zánětech mezi břišní a pánevní dutinou. Jsou to abnormální spojení mezi hladkými tkáněmi. Zabraňují vejcovodu k zachycení vajíčka po ovulaci (Rob, Martan, Citterbart, 2008). Opakované potrácení je příčina neplodnosti, kdy žena potratí třikrát nebo vícekrát za sebou. Potrat většinou nastává před dvanáctým týdnem těhotenství. Hlavním důvodem bývá genetická porucha embrya. Postihuje to téměř čtvrtinu těhotenství (Doherty, 2006). Endometrióza je nemoc, při které se endometriální buňky nacházejí mimo dělohu. Můžeme je najít ve vaječnících nebo v tkáních v okolí dělohy. Endometrióza postihuje až 60% neplodných žen. Dle Řežábka (2004) je lze léčit i chirurgicky. Imunologická reakce spermatu je odmítavá reakce ženy na mužovi spermie. Ženina imunita napadne spermie určitého partnera. Nemusí odmítat spermie od jiného muže (Doherty, 2006). K lékaři může přijít pacientka, která si je jistá příčinou neplodnosti. Diagnózou je, že nedochází k pohlavnímu styku. Nejčastějším důvodem bývá vaginismus, tato nemoc se vyznačuje křečovým stažením svalstva okolo vchodu poševního. Pochva se brání zavedení penisu. Léčba je možná psychoterapií nebo inseminací (Doherty, 2006). Poslední příčinou neplodnosti může být tzv. nevysvětlitelná neplodnost, což je diagnóza, kterou určí lékař po vyloučení všech známých příčin neplodnosti. S touto příčinou se setkává maximálně 10% neplodných párů. Běžně lékaři doporučují umělé oplodnění (Řežábek, 2004).
1.2.2 Příčiny neplodnosti u mužů Mezi nejčastější příčiny neplodnosti u mužů patří erektifilní dysfunkce neboli impotence. Dle místa lokalizace jsou to: pretestikulární příčiny, testikulární příčiny, posttestikulární příčiny. Další příčiny mužské neplodnosti jsou pokles kvality spermatu, autoimunita 14
k vlastním spermiím, epididymální blokáda chámovodů, vazektomie, variokéla, zpětná ejakulace. Příčiny mohou být jak vrozené, tak získané (Doherty, 2006). Erektifilní dysfunkce je označení, které souvisí s erekcí. Muži mají problémy s dosáhnutím nebo udržením erekce, se ztopořením penisu. Tuto dysfunkci diagnostikujeme, když každý třetí pokus o pohlavní styk je neúspěšný. Tato nemoc nejčastěji postihuje muže ve věku 35-70. V tomto věku jí trpí v různé formě okolo 54% mužů. Erektifilní dysfunkci způsobují vaskulární, psychogenní, hormonální a neurogenní problémy. Dále tuto dysfunkce může způsobit cukrovka, infarkt myokardu, užívaní léků, kouření a konzumace alkoholu. Erektifilní dysfunkce může muže upozorňovat i na jiné nemoci a neměla by se podceňovat a muži by se za ni neměli stydět. Mezi neurogenní faktory patří poranění míchy, onemocnění páteře, nádorové onemocnění, Parkinsonova a Alzheimerova choroba a epilepsie. Impotence může být způsobena také poruchou krevního zásobení topořivých těles a zakřivením penisu (Kubíček, 1996). Dle místa lokalizace jsou to příčiny: 1. Pretestikulární- jsou spojeny s nedostatečným vývojem mužských pohlavních žláz. Se špatnými hladinami pohlavních hormonů a počtu chromozomů. Patří zde Kallmannův syndrom, poškození hypofýzy, hyperthyreoidismus a hypothyreoidismus, 2. testikulární- způsobují chromozomální abnormality. Patří zde Klinefelterův syndrom, který se projevuje zvýšeným počtem chromozomu X. Dále sem můžeme zařadit Turnerův syndrom, který se projevuje kratší postavou, níže posazenými uši a blanitým krkem. Muži s těmito syndromy mají velmi porušenou spermiogenezi a nejde ji léčit. Další onemocnění, které lze lokalizovat k testikulárním příčinám jsou myotenické dysfunkce, které způsobují opožděné svalové relaxace po kontrakci. Posledním onemocněním může být kryptorchismus, je to nemoc nesestouplých varlat. Operativně lze řešit do dvou let dítěte, 3.
posttestikulární- jsou spojeny s poruchou přenosu spermií nebo poruchou jejich
pohybu či životaschopností spermií (Kubíček, 1996). Pokles kvality spermatu znamená, když je příliš málo spermií, azoospermie, neboli nepřítomnost živých spermií, špatná pohyblivost spermií, neboli Kartagenerův syndrom a při neúspěšné penetraci (Doherty, 2006). Kubíček (1996) popisuje autoimunitu k vlastním spermiím, která nastává u muže, když jeho vlastní protilátky bojují proti spermiím, jako kdyby byli bakterie. Postihuje asi 10% mužů. 15
Epididymální blokáda chámovodů zabraňuje erekci. Je způsobená nejčastěji infekcí (Doherty, 2006). Vazektomie je forma mužské dobrovolné antikoncepce, při které si muž nechá podvázat oba konce chámovodů v šourku. Znovu napojení chámovodů je velmi obtížné (Kubíček, 1996). Variokéla je rozšířená žíla v šourku, která zapříčiňuje přehřívání varlat a tím pádem snižuje schopnost produkovat zdravé spermie. Tato příčina lze operativně odstranit. Objevuje se přibližně u 15% mužů (Řežábek, 2004). Zpětná ejakulace, jak již název říká, je ejakulace směrem do močového měchýře. Je způsobená ochabnutím nervů ve svalu, který zavírá vstup do močového měchýře při ejakulaci. Tato porucha postihuje přibližně 2% mužů (Doherty, 2006).
1.3
Vyšetření neplodnosti
Jestliže se partnerům nedaří otěhotnět při pravidelném pohlavním styku po dobu jednoho maximálně dvou let, měli by navštívit lékaře a problém s ním konzultovat. Jelikož vyšetření u mužů je jednodušší, nejdříve se prověřuje on, poté žena, u které je zjištění možné příčiny neplodnosti delší a pro ženu nepříjemnější (Křenková, 2000).
1.3.1 Vyšetření neplodnosti u žen Před samotným vyšetřením neplodnosti si gynekolog nejdříve u ženy zjišťuje anamnézu. Ověřuje si její proběhlé nemoci, nemoci nejbližšího příbuzenstva, psychické stavy a přijímání potravy. Je vhodné, když si žena před příchodem k lékaři vede menstruační kalendář, zaznamenává četnost pohlavních styků, případně si značí výsledky měření bazálních teplot. Všechna vyšetření pak začínají laboratorním rozborem krve a moči. Tyto testy vyhodnocují stav hormonů. Samozřejmostí je vnitřní gynekologické vyšetření. Jestliže se nestanoví příčina po krevních a močových testech a vnitřní gynekologické prohlídce je většinou pacientka vzata na chirurgické vyšetření. Mezi nejpoužívanější metody vyšetření patří měření bazální teploty, test luteinizačního hormonu v moči, stanovení ovulace ze slin, ultrazvuková folikulometrie, postkoitální test a průchodnost vejcovodu. Při dlouhodobém nezjištění příčin je prováděno ještě imunologické vyšetření (Řežábek, 2004).
16
Měření bazální teploty nám sděluje, zda dozrávají vajíčka a kdy k tomuto procesu dochází. Poznáme to tak, že při dozrávání vajíček se tvoří hormon progesteron. Tento ženský pohlavní hormon zvyšuje teplotu o 0,3- 0,4°C. Žena by si měla měřit bazální teplotu každý den ve stejný čas a nejlépe v klidu, například hned z rána. Pro přesnost měření je dobré teploměr používat v pochvě nebo konečníku. Tato metoda má 90% úspěšnost. Doporučuje se měření minimálně dva až tři měsíce a záznam těchto výsledků. Nejlepší doba pro otěhotnění je v období vyšší bazální teploty. Bazální teplota stoupá, když dochází k uvolnění vajíčka (Doherty, 2006; Řežábek, 2004). Test luteinizačního hormonu v moči se doporučuje dělat čtrnáct až šestnáct dní před začátkem příští menstruace. Před začátkem tohoto testování je důležité sdělit lékaři užívané léky. Každé ráno si provádí žena tento test pomocí papírku, který je k dostání v lékárnách, až do té doby než test ukáže pozitivní výsledek. Zvýšení luteinizačního hormonu se nazývá pík a v době před dozráním vajíčka je hodnota tohoto hormonu až desetkrát vyšší než v celém cyklu. Výhodou tohoto testu je, že žena ví přibližně jeden den dopředu, kdy je nejvhodnější doba pro otěhotnění (Doherty, 2006; Řežábek, 2004). Stanovení ovulace ze slin je možno provést sadou obsahující testovací mikroskop. Kdy sledujeme změny struktury krystalků soli obsažené ve slinách. Ty jsou vyšší z důvodu vytváření ženského pohlavního hormonu estrogenu (Doherty, 2006). Dalším vyšetřením je ultrazvuková folikulometrie , která zjišťuje velikost folikul pomocí ultrazvuku. K tomuto vyšetření používáme vaginální sondu, abychom měli, co nepřesnější výsledky. Díky této vaginální ultrazvukové sondě vidíme i folikuly o velikosti dva až tři milimetry. Je známo, že folikul praská při velikosti přibližně dvacet dva milimetrů, tudíž z tohoto vyšetření můžeme opět určit, kdy dojde k ovulaci. Toto vyšetření je neinvazní, rychlé a nebolestivé. Pro přesnost je prováděno dvakrát až třikrát před ovulací a také po ovulaci, abychom si byli jisti, že folikul opravdu praskl a došlo tedy k ovulaci (Řežábek, 2004). Postkoitální test je mikroskopické vyšetření hlenu z hrdla děložního, ve kterém pozorujeme pohyblivé spermie. Před tímto testem je důležité mít pohlavní styk. Většina lékařů doporučuje vyšetření po 3- 15 hodinách od pohlavního styku, ale spermie by měli být v hlenu hrdla děložního i 24 hodin po styku. Žena se po styku před vyšetřením může osprchovat, avšak bez použití prostředků na intimní hygienu. Hlen je odebrán malou injekční stříkačkou. Odběr je rychlý a bezbolestný. Výsledek je znám do patnácti minut. Hlen je pro spermie průchodný, když nalezneme pod mikroskopem alespoň jednu pohyblivou spermii. Když však v hlenu
17
hrdla děložního není ani jedna pohyblivá spermie, konstatujeme, že hlen vyšetřované ženy je pro spermie jejího partnera nepropustný (Rob, Martan, Citterbart, 2008). Průchodnost vejcovodu zkoumáme tak, že lékař přes děložní hrdlo vsune trubicí do dělohy plyn nebo tekutinu a pozoruje, zda plyn nebo tekutina postupuje přes vejcovody do dutiny břišní. Jestliže ne, jsou vejcovody neprůchodné. Průchodnost lze zjistit třemi technikami: kymoinsuflací ( pomocí plynu, nebolestivá metoda), hysterosalpingografií (užití tekutiny, bolestivá metoda) a laparoskopicky (užití anestetika) (Doherty, 2006; Řežábek, 2004). Imunologická vyšetření se většinou provádějí při opakovaném potrácení, kdy je možné, že imunologická příčina je hlavním důvodem potratů (Rob, Martan, Citterbart, 2008).
1.3.2 Vyšetření neplodnosti u mužů Jestliže přijde pár k lékaři s tím, že se jim nedaří otěhotnět, lékař nejdříve vyšetří muže, jelikož u něj jsou metody jednodušší. Nejprve si lékař s mužem promluví a zjistí jeho možné příčiny neplodnosti. Ptá se ho na prodělané nemoci, zda si myslí, že má problém on nebo partnerka, zda už měl dítě například z předchozího vztahu, jaké užívá léky a samozřejmě lékaře zajímá jeho zdravotní stav. Poté lékař pacientovi doporučí nějaké specializované pracoviště pro odbornější vyšetření, například urologii, kardiologii nebo imunologii (Doherty, 2006). Při fyzikálním vyšetřením lékař určuje možné zvláštnosti, které by mohli souviset s neplodností. U fyzikálního vyšetření se nejprve měří biometrické hodnoty, tedy výška, hmotnost, tělesný tuk a tak dále a poté se vyšetřují genitálie. Zde lékař měří rozměry varlat a kontroluje nadvarlata (Kubíček, 1996). Dalším typem vyšetření neplodnosti dle Kubíčka (1996) u mužů jsou diagnostické metody. Tyto metody dokáží rozpoznat varikokélu (rozšířenou žílu v šourku a s tím spojené přehřívání). V dnešní době se využívají ultrasonografická vyšetření, která jsou neinvazivní a bezzátěžová. Nejužívanější metodou je analýza spermatu. Takzvaný spermiogram, který rozpoznává kvalitu a životaschopnost spermií. Pro toto vyšetření je nutné čerstvé sperma. Vzorek spermatu se musí vyšetřit do jedné hodiny od ejakulace. Sperma se získává pomocí masturbace po pěti denním sexuálním půstu. Nejčastěji odběr probíhá ve speciálních místnostech v centrech reprodukční medicíny. Sperma můžeme odebrat i doma, ale musíme 18
použít nádobku z centra asistované reprodukce. Tato nádobka nesmí být nijak znečištěná a nesmí v ní být žádné zbytky desinfekce, které by mohly spermie zahubit. Při měření sledujeme objem ejakulátu, viskozitu, barvu, pH a koncentraci spermií. U pohyblivosti spermií se dbá na procento pohyblivých spermií a na kvalitu jejich pohybu. Vyšetření spermií probíhá pomocí mikroskopu. Koncentrace spermií při splnění normy se nazývá noromozoospermie, když koncentrace normu nesplňuje, jedná se o oligozoospermie. Pohyb spermií je hodnocen čtyřmi stupni- nepohyblivé, pohyb na místě, pomalý pohyb na místě a vysoká rychlost s přímým směrem spermií (Doherty, 2006; Kubíček, 1996; Řežábek, 2004). U mužů měříme i hormonální hodnoty. Jsou to hladiny mužských pohlavních hormonů: testosteronu, progesteronu, kortizolu, luteinizačního a folitropinu (Kubíček, 1996). Dále u mužů s malými varlaty, azospermií a vysokou hladinou folitropinu probíhá chromozomální vyšetření (Řežábek, 2004). Při opakovaném nálezu azoospermie (žádné spermie) v ejakulátu se doporučuje vyšetření biopsie. Dále je možno toto vyšetření udělat při objemu ejakulátu menším než 1 ml a při pH nižším než 7. Biopsie varlat se provádí jak jednostranně, tak u obou varlat oboustranně, abychom předešli rozdílnosti nálezu (Kubíček, 1996).
19
2 Léčba neplodnosti Počet párů, které mají problém s oplodněním neustále roste, naštěstí roste i procento úspěšné léčby neplodnosti. Vznikají nové metody léčby a starší možnosti oplodnění se vylepšují. V dnešní době se využívají hormonální léčby, chirurgické metody léčby, metody asistované reprodukce: umělá inseminace a mimotělní oplodnění. To dělíme dle toho, u koho je příčina neplodnosti, nebo jakých bylo využito chirurgických a laboratorních metod na: in vitro fertilizace- IVF, intracytoplazmatická injekce spermií- ICSI, přímý přenos gamet do vejcovodů- GIFT, přímý přenos zygot do vejcovodů- ZIFT, mikrochirurgická epidermální aspirace spermií- MESA, perkutánní aspirace tekutiny z epididymisu- PESA, testikulární extrakce spermatické tkáně- TESE a TESA. Dalšími léčbami je metoda Mojžíšové, lázeňství a zelená lékárna (Doherty, 2006; Řežábek, 2004).
2.1
Hormonální léčba
Hormonální léčba se používá u žen i mužů. Páry s poruchou hormonálních funkcí mají velkou šanci na oplodnění. Uvádí se až 75%. U žen používáme léky k stimulaci ovulace a u mužů jsou předepisovány léky pro zvýšení počtu spermií a pro jejich vyšší pohyblivost. U mužů léčba trvá minimálně tři měsíce, to je doba, po kterou se vyvíjí spermie ve varleti. Léky jsou podávány, až po odborném vyšetření, kdy je například zjištěna u ženy průchodnost vejcovodů, jinak by hormonální léčba neměla žádnou cenu. Dále se hormonální léčba kombinuje i s dalším typem léčby (Řežábek, 2004).
2.2
Chirurgické metody léčby
Chirurgické metody léčby neplodnosti se používají, jestliže oplodnění brání jakákoliv mechanická překážka. Většinou se operace řeší laparoskopicky, někdy klasickou operací. Můžeme odstranit tímto způsobem srůsty, cysty, myomy a ložiska endometriózy. Dále se chirurgicky napravuje průchod přerušeným vejcovodem. Úspěšnost u tohoto zákroku je 25- 85%. Je zde však riziko mimoděložního otěhotnění. Horší varianta, která jde však také chirurgicky odstranit, je, když je vejcovod uzavřen srůstem. Tato porucha se nazývá saktosalpinx. U tohoto problému jsou možné dva způsoby: mikrochirurgický, který vejcovod znovu otevře a obnoví jeho funkci, tento způsob však nebývá moc úspěšný nebo druhá metoda a tou je odstranění vejcovodu, nebo jeho dobré uzavření. Zde by léčba probíhala 20
mimotělním oplodněním. Chirurgická metoda laparotomie slouží k odstranění myomů a využívá se k léčbě endometriózy. Tato operace probíhá řezem na břišní stěně, který zpřístupní vstup k pánevním orgánům (Řežábek, 2004). Chirurgické operace lze provádět samozřejmě i u mužů. Nejčastějším zákrokem je operace variokély. Tato operace zkvalitňuje semeno až u dvou třetin mužů a pomáhá k oplodnění u 43% párů. Při poruše ejakulace se operativně zavádí vibrátor pod spodní stranu penisu pod žalud. Složitější metodou je u mužů protetická operace. Tato operace se využívá opět při poruše erekce. Muži je operativně vpraven implantát protézy, který umožňuje ejakulaci. V dnešní době je to jedno komponentová část, kde ve válci protézy je zabudována pumpa a rezervoár (Doherty, 2006; Kubíček 1996).
2.3
Asistovaná reprodukce
Metody asistované reprodukce přicházejí na řadu, když se nedaří párům otěhotnět přirozenou cestou, když nepomáhá hormonální léčba nebo chirurgické metody. Jsou to metody léčby, při kterých se pracuje s vajíčky, spermiemi a embryemi mimo tělo pacienta. Těmito metodami se mohou vyléčit příčiny ženské i mužské neplodnosti. S asistovanou reprodukcí jsme se mohli setkat již v 18. století, kdy byly prováděny první pokusy s umělým oplodněním. První dokumentace je z roku 1774, kdy inseminací byla léčena vývojová vada muže postiženého hypospadií (špatné zakončení močové trubice). Důležitým datem byl rok 1978, kdy se ve Velké Británii narodila Luisa Brownová. Tato holčička byla prvním dítětem, které se narodilo pomocí využití metody in vitro fertilizace. První dítě v České republice pomocí asistované reprodukce se narodilo v Brně v roce 1982. V dnešní době na svět přichází 1% dětí díky této metodě (Dvořák, 1996). Mimotělní oplodnění se využívá při neprůchodnosti vejcovodů, při sterilitě kvůli protilátkám, při endometrióze, při mužské sterilitě a také při neplodnosti z neznámých příčin. V dnešní době je mimotělní oplodnění řešeno laparoskopicky s použitím ultrazvukového přístroje. Princip mimotělního oplodnění dle lékařů není složitý. Stále zlepšující biochemie, farmacie a nové nástroje tuto metodu zjednodušují. Lékař vyjme vajíčko z vaječníku, vpraví do něj v laboratorním prostředí spermii a po oplodnění vrátí vzniklé embryo do dělohy (Doherty, 2006; Řežábek, 2004).
21
2.3.1 In vitro fertilizace In vitro fertilizace- IVF je zvolena lékaři, když naleznou v ejakulátu přibližně deset milionů spermií. IVF je nejpoužívanější a nejzákladnější metodou mimotělního oplodnění. IVF se skládá z těchto sedmi hlavních částí: stimulace, sledováním účinku léků, z přesného načasování, z odběru vajíček, z přidání spermií k vajíčku, z výběru a z přenosu. 1. Stimulace růstu folikulů- abychom zvýšili šanci na úspěšnou IVF, potřebujeme použít v jednom léčebném cyklu více vajíček. Lékaři v dnešní době potřebují 5- 7 folikul pro vytvoření 2 - 3embrií. 2. Sledování účinku léků a přizpůsobení jejich dávek podle reakce každé ženy- folikuly sledujeme pomocí ultrazvuku. Zajímá nás hlavně jejich průměr a jejich počet. Dle sledovaných parametrů určuje lékař další dávky hormonů. Čekáme na velikost folikul 18mm. 3. Přesné načasování dozrání vajíček podáním hormonu, který odstartuje poslední fázi zrání vajíček- lékař musí dát pozor, aby folikul nepraskl. Těsně před prasknutím ho musí jehlou napíchnout a vajíčko odebrat. Signál, který vydává zvýšená hladina luteinizačního hormonu přibližně 36- 40 hodin předem než praskne folikul, vysílá lékař sám lékem, který pacientce podá, aby věděl, kdy přesně vajíčka odebrat. 4. Odběr vajíček z folikul a jejich vyhledávání v laboratoři- odběr probíhá pomocí ultrazvuku, aby lékař věděl, kam má píchnout a neporušil přitom dělohu nebo střeva. Vajíčka se uchovávají ve speciálních roztocích- médiích a v termostatech, kde je teplota neměnná 37 °C a atmosféra je obohacená o kysličník uhličitý. Toto uložení je podobné, jako v těle ženy. 5. Přidání spermií k vajíčku- je možno po dozrání vajíček v termostatech. Sperma je odebráno muži v den odsátí vajíček. Spermie se musí před přidáním k vajíčku důkladně vyčistit a vymýt, abychom předešli přenosu případných bakterií. Počet spermií je několik desítek tisíc. Poté proběhne samotné spojení a vajíčka se spermiemi zůstávají v termostatu, kde dojde k oplodnění. 6. Další práce v laboratoři- po 16- 18 hodinách zkontroluje lékař vajíčka pod mikroskopem, a jestliže najde uvnitř každého vajíčka dva kulovité útvary- prvojádra, jsou vajíčka oplodněná. Pokud nalezne i jiná vajíčka musí je vyřadit z kultivace. Pomalu vzniká embryo, které každý den vkládáme do nového speciálního roztoku, a po třech dnech je připraveno pro přenos do dělohy. 7.
Embryotransfer neboli přenos do dělohy- probíhá tak, že embrya jsou nasáta do úzké
trubičky (katétru) a tuto trubičku zavedeme do dělohy, kde obsaženou tekutinu vypustíme. 22
Většinou takto přenášíme dvě embrya. Přenos je nebolestivý a pacientka může vstát již po 20 minutách po zákroku. Žena po přenosu vajíčka užívá progestron pro vývoj děložní sliznice. Pro zjištění úspěšnosti embryotransferu se dělá těhotenský test přibližně 14 dní po zákroku (Řežábek, 2004). Metoda IVF AH neboli in vitro fertilizace s asistovaným hatchingem je speciální technikou při IVF. U této metody je laserem otevřen obal embrya pro zvýšení pravděpodobnosti jeho uhnízdění v děloze. Hatching je uvolnění vnitřní části embrya přes jeho obal (Doherty, 2006).
2.3.2 Intracytoplazmatická injekce spermií Intracytoplazmatická injekce spermií- ICSI pomáhá spermii dostat se přímo do vajíčka speciální jehlou. V roce 1992 se využila tato metoda poprvé. Již v roce 1993 se v USA narodilo první dítě díky této metodě. Metodu ICSI využíváme i u metody IVF, kdy k vajíčku přidáme dostatečné množství spermií a ony nejsou schopny vajíčko oplodnit. Metoda ICSI je tedy léčba mužské neplodnosti. Jak jsem již zmínila, je to metoda, díky které je spermie vpíchnuta přímo do vajíčka. Dále však tato metoda napomáhá stimulaci vaječníků a odběru vajíček. Zatímco u IVF potřebujeme několik miliónu spermií, u ICSI potřebujeme pouze tolik spermií, kolik máme vajíček od ženy. Tato metoda se provádí pod mikroskopem. K výkonu používáme držící pipetu, jehlu, hadičku připojenou na stříkačku (pro menší podtlak). Všechny tyto nástroje jsou vyrobeny ze skla. Spermie, která je použita pro zákrok, musí být znehybněna, jelikož její bičík by mohl poničit vnitřní strukturu vajíčka. Spermie, která je vybrána, má dobrý tvar a je pohyblivá. Díky této metodě je výrazně nižší počet párů, kteří dříve využívali dárcovské spermie. Metoda ICSI je velice úspěšná a vedle ní ostatní způsoby léčby neplodnosti se ukazují jako málo účinné. Díky této metodě mohou být téměř všichni muži plodní. Páry se nemusejí obávat vrozených vad u dětí, avšak některé příčiny mužské neplodnosti jsou dědičné a při využití metody ICSI jsou přeneseny na další generace (Doherty, 2006; Řežábek, 2004).
2.3.3 Metoda GIFT, ZIFT, MESA, PESA, TESE a TESA Přímý přenos gamet do vejcovodů-GIFT u této metody lékaři odeberou vajíčka z vaječníků, odeberou mužské spermie a společně vajíčka se spermiemi zavedou přímo do vejcovodů. Pro tuto metodu je nutný průchodný vejcovod ženy. Probíhá laparoskopicky. 23
Jelikož k oplodnění dochází k vejcovodu je průběh oplodnění nejvíce podobný přirozenému. U této metody je vyvolána ovulace pomocí léků a odebrání spermatu je stejné jako u metody IVF. Metody GIFT se nevyužívají příliš často, jelikož lékaři nejsou schopni potvrdit oplození (Doherty, 2006). Přímý přenos zygot do vejcovodu-ZIFT je to přenos zygoty do vejcovodu. Zygota vzniká splynutím vajíčka a spermie. Hlavním rozdílem mezi metodou ZIFT a GIFT je, že vajíčko je oplodněno spermií v laboratoři, tedy mimo ženské tělo. Po tomto oplodnění je vajíčko zavedeno do vejcovodu. Metoda ZIFT stejně jako metoda GIFT stimuluje vaječníky, odebírá vajíčka a také spermie. U této metody je lékař schopen potvrdit oplození vajíčka. Oplodněné vajíčko do vejcovodu přenáší lékař po jednom až dvou dnech po oplodnění. Oplodněné vajíčko se vyvíjí ve vejcovodu a je schopno se samo dostat do dělohy. Metoda ZIFT je finančně náročná, proto se moc nevyužívá a dalším důvodem od jejího opouštění je lepší úspěšnost metody IVF (Řežábek, 2004). Mikrochirurgická epidermální aspirace spermií- MESA spermie jsou odebírány z kanálků nadvarlete. V těchto kanálkách spermií dozrávají. Spermie jsou odebírány mikropipetou. Tato metoda se využívá u neplodností muže. Pomáhá mužům, u kterých byla diagnostikována nepohyblivost spermií, u kterých proběhla sterilizace, u mužů, kteří mají porušen chámovod, dále muži s vrozenou vývojovou vadou chámovodů. Spolu s metodou MESA se může provést také výkon vasoepistomoz nebo vasovasostomoz (chirurgické propojení mužských pohlavních vývodných cest). Spermie jsou u metody MESA odsáty vícekrát. Způsob jejich odsátí probíhá tak, že lékař provede krátký řez na šourku a nadvarle povytáhne z rány. V nadvarleti hledá rozšířené kanálky se spermiemi. Nasaje tekutinu a tu transportuje do laboratoře k vyšetření. Následně po výkonu MESA je provedena metoda ICSI, jelikož spermie nejsou schopny samostatného pohybu. Pacient je při tomto výkonu pod celkovou narkózou. Úspěšnost je přibližně okolo 20- 35 % (Rob, Martan, Citterbart, 2008). Perkutánní aspirace tekutiny z epididymisu- PESA je podobná metoda, jako MESA. Spermie opět odebíráme z nadvarlete, ale odsátí je přes kůži. To znamená, že není proveden řez na šourku. Tato metoda je pouze s lokální narkózou, jelikož je rychlejší než MESA. Rozdíl mezi metodou PESA a výkonem MESA je v kvalitě odebraných spermií. Po odběru přes kůži jsou spermie méně kvalitní (Řežábek, 2004). Testikulární extrakce spermatické tkáně- TESE je znovu řezem otevřen šourek a u této metody hledá lékař kanálky naplněné spermiemi. Tyto spermie lékař vyjme a v laboratoři
24
hodnotí opět jejich kvalitu. U metody TESE se odebírá 6- 11 vzorků. Jestliže ještě pohlavní buňky nejsou vyvinuté, nechávají se v laboratořích kultivovat. U výkonu TESE je pacient v celkové anestezii. Hlavní výhodou zákroku TESE je získání maximálního počtu spermií bez poškození tkáně varlat (někdy je minimální zranění). Tato metoda může být provedena u mužů, kteří nemají vlastní spermie, jelikož lékaři jsou schopni kultivovat pohlavní buňky. Dále se využívá u mužů s genetickou poruchou chromozomů a u mužů, kteří měli záněty varlat (Řežábek, 2004). Testikulární extrakce spermatické tkáně- TESA velmi podobná metoda, jako je zákrok TESE. U této metody však lékaři neodebírají testikulární tkáně. Hlavním nástrojem je tenká jehla. Touto jehlou jsou odebírány spermie přímo z varlete. Tato metoda je opět využívaná u mužů se sníženým počtem spermií, nebo se špatnou průchodností vývodních cest (Doherty, 2006; Řežábek, 2004). Tyto chirurgické metody lékaři využívají u mužů, kde nejde provést IVF, nebo ICSI. Jestliže muži nemají dostatek živých spermií (pro IVF desítky milionů spermií, pro ICSI deset spermií) jsou provedeny metody MESA, PESA, TESA a TESE. Spermie, které lékaři získají těmito výkony, mohou být uchovány ve velmi nízkých teplotách a použity v následujících cyklech.
Ještě
se
provádějí
chirurgické
metody
TURED,
vasovasostomie
a epidymovasostomie (Rob, Martan, Citterbart, 2008; Doherty, 2006; Řežábek, 2004).
2.4
Metoda Ludmily Mojžíšové
Další léčbou ženské neplodnosti je metoda Ludmily Mojžíšové. O této metodě pojednává Strusková a Novotná (2007). Paní Mojžíšová byla rehabilitační sestrou a působila i na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Paní Mojžíšová vyléčila některé druhy ženské neplodnosti díky uvolnění svalové spazmy v oblasti páteře a pánevního dna. Je to série deseti cviků pro ženy a dvou cviků pro muže. Tuto metodu využívají fyzioterapeutové a také je používána na mnoha lékařských pracovištích. Příznivci této metody doporučují tuto léčbu úplně jako první. Tvrdí, že jestliže nemůže žena otěhotnět, měla by se nejdříve rozcvičit, srovnat pánev a jestliže po tomto do dvou let neotěhotní vyzkoušet jinou formu léčby: hormonální nebo chirurgickou. Díky této metodě lze odstranit neustálé bolesti páteře a kloubů. U žen pomáhá zmírnit menstruační problémy, zbavit se gynekologických problémů a ženy mohou přirozeně otěhotnět. Hlavním problémem dnešní doby je nedostatek pohybu. Lidé sedí v práci, v autě i doma u televize. Z neustálého sezení je člověk unavený a na pohyb 25
nemá náladu, chuť a ani sílu. S metodou Mojžíšové můžeme začít kdykoliv a nalezneme díky ní rovnováhu těla i ducha. Nejdříve je však nutné dodržovat zdravý životní styl a pravidelně cvičit předepsané cviky. Začíná se cviky k posílení pánevního dna. Cviky, které působí na pánevní svalstvo, pomáhají k odstranění problémů a protažení všech cvičených svalů. Každý den cvičí pár doma a dle pokynů lékaře cviky několikrát opakuje. Každý druhý měsíc dochází pacienti na kontrolu. Tato metoda pozitivně ovlivňuje spermiogram. Dále má dobré výsledky u: vertebrogenních potížích, u skoliózy u dětí, při bolestech kostrče, při bolestech zevních pohlavních orgánů, při bolestivém pohlavním styku, při absenci menstruačního krvácení, také u bolestivé a nepravidelné menstruace, při obrácené poloze dělohy, při opakovaných potratech a stoprocentní účinnost při pomočování u žen. Pacienti cvičí na pevné a rovné podložce, pacient musí být v klidu a měl by být dostatečně zavodněn, přibližně dvě hodiny po jídle. Délka cvičení je individuální. Závisí na svalovém aparátu a na problémech pacientů. U gynekologických problémů může léčba trvat i 24 měsíců. Důležitou roli zde hraje odhodlání, trpělivost a vytrvalost pacientů. Tato metoda by měla pacienty psychicky uklidnit a dát jim přesný režim (Kolář, 2009).
2.5
Lázeňství
Dalším typem léčby neplodnosti může být lázeňství neboli balneoterapie. V České republice jsou vyhlášenými lázněmi specializované na neplodnost a gynekologické potíže Františkovy Lázně, Mariánské Lázně a lázně v Klimkovicích (Kolář, 2009). Ve Františkových Lázních léčí hlavně primární i sekundární neplodnost a dále poruchy ovariální funkce, nedostatky ve vývoji dělohy, záněty vnitřních rodidel a problémy způsobené právě záněty, srůsty, které nejčastěji vznikají po operacích, funkční poruchy a klimakterický syndrom. Dále jsou lázně doporučovány pacientkám, které prodělali IVF. Léčba trvá nejčastěji 28 dní. Léčebné plány jsou dělány individuálně a pacientka vždy prochází vstupním pohovorem a vyšetřením. Léčebný plán může být sestaven z těchto hlavních procedur: slatinné koupele (součástí je očistná sprcha a suchý ovin); slatinného zábalu většinou malý (opět je u této procedury očistná sprcha a suchý ovin); vaginálního slatinného tamponu, který bývá spojen se slatinou koupelí nebo zábalem a probíhá i vaginální výplach; vaginální irigace minerální vodou; gynekologického plynu; gynekologického cvičení a uhličité koupele. Opět má každá pacientka jiný plán, dle stanovené léčby a dle aktuálního zdravotního stavu. Hlavní procedury mohou být ještě doplněny o další léčby. Mezi doplňkové léčby patří: perličková 26
koupel, vířívá celotělová koupel, různé masáže, plynová koupel, plynové injekce, fyzioterapie (zde je využívána výše zmíněná metoda Mojžíšové) a různá skupinová cvičení. Během týdne většinou pacientka provádí 21 procedur. Neplodnost souvisí i se zdravým životním stylem, mezi který patří i stravování. Součástí všech lázeňských léčeb je racionální strava, která omezuje živočišné tuky, cukr a sůl. Důraz je kladen na zachování správného poměru živin. Jednou z nejznámějších procedur při léčbě neplodnosti v lázních je takzvaný rašelinný tampon. Pacientce je zavedena do pochvy jemně rozdrcená a zahřátá slatina. Poté je pacientce naordinována rašelinná koupel. Po ukončení koupele je z vagíny odstraněn rašelinný tampon výplachem. Lázně prospívají nejen zdraví, ale také hlavně psychice. Pacientky se zde učí, jak správně pečovat o své zdraví, je jim doporučená i domácí léčba např. metoda Mojžíšové (Konečná, 2003).
2.6
Léčba pomocí bylinek
Posledním typem léčby neplodnosti je léčba pomocí bylinek- zelená lékárna. Pomocí bylinek lze léčit ženská i mužská neplodnost, nebo celková neplodnost. Příznivé účinky na ženskou neplodnost mají bylinky třezalka, mateřídouška, šalvěj, kontryhel a kokoška pastuší tobolka. Doporučuje se také jíst hodně kapusty, brokolice, červené řepy, luštěnin a bazalky (Janča, Zentrich, 1999). Pro regulování hormonů a menstruačních cyklů je dobré pít nálev z chmelových šištic. Chmel obecný má látky podobné ženským pohlavním hormonům estrogenům. Funkci estrogenu plní také lékořice lysá. Tato bylinka má také protizánětlivé účinky a napomáhá při gynekologických potížích (Janča, Zentrich, 1999). Další účinnou bylinkou je rozmarýna lékařská. Zlepšuje možnost otěhotnění, díky prokrvení malé pánve. Tyto účinky má siliční droga s obsahem tříslovin a alkaloidů. Rozmarýna se nesmí užívat při těhotenství a laktaci (Janča, Zentrich, 1999). Kyselina listová a vitamin B, který obsahuje jutovník zelinný, špenát, petržel, zelí, chřest a ibišek jedlý, je vhodný pro neplodné páry, ale také už i pro těhotné ženy. Kyselina listová a vitamin B pomáhají předcházet vrozenému poškození plodu (Duke, 2006). Při nemocech děložní sliznice-endometrióze je dobré jíst hodně luštěnin a sóji luštinaté. Tyto potraviny jsou bohaté na látky podobné estrogenu. Dále je doporučován len setý. Ten
27
obsahuje ligniny a ty jsou také dobré proti endometrióze. Z dalších rad jsou dobré ty, které doporučují podzemnici olejnou, pupalku dvouletou a tolici setou (Duke, 2006). Pro mužskou neplodnost se využívají potraviny a bylinky bohaté na zinek a vitamin A, které jsou dobré pro spermie (Janča, Zentrich, 1999). Jako první lze jmenovat všehoj ženšenový, který je vhodný na podporu sexuální aktivity a také jako léčivo na mužskou plodnost. Další povzbuzující rostlinou sexuálního života je oves setý, máčka ladní, parcha léčivá a withanie uspávavá (Duke, 2006). Pro zvýšení počtu spermií a jejich dobrou kvalitu by se měla užívat řeřicha peruánská. Ta je bohatá na vápník, fosfor, železo, zinek a jód. Pro dosažení účinku se doporučuje jíst řeřichu minimálně tři měsíce (Janča, Zentrich, 1998). Pro podporu spermií jsou dobré ještě tyto rostliny: slunečnice roční, pažitka, rohovník obecný, čočka, para ořechy, ořešák popelavý, sójové boby, mandle, lupina bílá, hořčice setá, sezamová semínka a arašídy. Vysoký obsah zinku má špenát setý, tudíž je dobré ho jíst také při mužské neplodnosti, která je způsobena horší kvalitou spermií. Muži by měli také zvýšit konzumaci chřestu, petžele, růžičkové kapusty, brukve zelné, sušených švestek a okurek. Všechny tyto potraviny jsou bohaté na zinek. Pro zrychlení a zvýšení spermií je dobrý i zázvorovník lékařský. Proti shlukování spermií a jejich nenormálním tvarům je dobrý vitamín C, který nalezneme v kvajávě, v pálivé a sladké paprice, ve smutni, v momordice, v šípcích a v potočnici lékařské. Poslední bylinkou pro zlepšení mužské neplodnosti je maliník (Janča, Zentrich, 1995, 1998; Duke, 2006). Páry, které se snaží o miminko, by měli dodržovat zdravý životní styl a tomu by měl odpovídat i jejich jídelníček. Zelená lékárna doporučuje potraviny bohaté na vitamín B6, který je vhodný pro zvýšení možnosti oplodnění. Vitamín B6 je obsažen v brukve zelné, ve špenátu, v banánech, v potočnici lékařské, v ředkvičkách, v hrášku, v řeřiše seté, v kedlubnách, v kapustě, v ibišku jedlém, v tykvy a brokolici. Pro plodnost je důležitý i cholin, který patří do skupiny B vitamínu. Vyskytuje se v lagenárii, v ženšenu, v kokošce pastuší tobolce, v čočce a v andělíce čínské (Duke, 2006). Pro zvýšení plodnosti se doporučuje ještě užívat kakostový čaj, kohoutek luční a přeslička rolní. Z přesličky se vyrábí přímo směs na podporu oplodnění (Janča, Zentrich, 1995, 1998).
28
3 Psychologické pojetí neplodnosti V dnešní době podléhá rodičovství mnoha sociálním a psychologickým tlakům. Páry se rozhodují, zda mít děti, nebo nemít a hlavně, kdy je nejvhodnější doba k pořízení dítěte (Sobotková, 2007). Jelikož často dlouho čekají na pořízení prvního dítěte, postihuje je jedna z mnoha příčin neplodnosti a to pozdní věk. Dle Konečné (2003) páry k rodičovství vede motivace biologická, čímž je rodičovský instinkt a motivace sociální a psychologická. Motivace biologická však zatím nebyla ověřena. Dále dodává, že pořídit si dítě není vůbec levná záležitost. Tudíž z ekonomického hlediska je dítě nevýhodné. Na druhou stranu, mnoho autorů uvádí, že dítě má nevyčíslitelnou emocionální
hodnotu,
a
to
je
největší
důvod,
proč
si
lidé
dítě
přejí
a neplodností se trápí. Pořídit si dítě je psychobiologická potřeba. Tato potřeba v dítěti vidí naši osobnost, která v dítěti pokračuje. Další potřebou je psychosociální. Kdy my dáváme dítěti lásku, energii, péči a ono nám ji vrací. Další motivací k pořízení dítěte může být: sociobiologická, evoluční a kulturní. Sociobiologická motivace dle něj znamená biologickou touhu se rozmnožovat, kdy žena má biologické předpoklady k mateřství. Evoluční motivace je důležitá pro biologickou i sociální reprodukci lidského rodu. Kulturní motivace je naučená v socializačním procesu. Pořídit si dítě, předat naše geny a zachovat lidský rod je podle Říčana (1990) základní lidský úkol. Matějček (1999) píše, že dítě dává jistý sociální status, jak ženě, tak i muži. Dále uvádí, že rodiče ve vztahu k dítěti ztrácejí anonymitu. Dítě potřebuje rodiče a rodiče potřebují dítě. Musíme si však uvědomit, že dítě je určitá zábrana. Změní od základů náš život a musíme se pro něj obětovat. Páry, které děti chtějí, si všechna tato příkoří uvědomují (Sobotková, 2007). Dle Vágnerové (2000) se s neplodností můžeme setkat v období charakterizovaném, jako mladší dospělost, která je od dvaceti do třiceti pěti let. V tomto období si lidé říkají, že by si měli najít práci, poté uzavřít manželství a založit rodinu. Mladší dospělost je vhodná pro přijímání a zvládání určitých vývojových úkolů (profesních rolí, uzavírání stabilních partnerství a rodičovství). Z medicínského pohledu je věk vhodný k oplodnění ženy mezi dvacátým a třicátým rokem. Dle Langmeira a Krejčířové (1998) se nazývá toto období, jako časná a střední dospělost.
29
V tomto období vstupujeme do manželství a rodičovství. Tolerance k dnešnímu odkládání manželství a rodičovství postupně narůstá. Nejdůležitější fází je ranná dospělost, kdy rozhodnutí, která děláme, ovlivňují následující fáze. Výhody mladší dospělosti jsou samostatnost a nezávislost, ekonomická soběstačnost a uspokojování citové a sexuální potřeby. Tyto výhody se mohou stát i nevýhodami z pohledu okolí, kdy jsme tlačeni do usazování a zakládání rodiny (Vágnerová, 2000). Potřeba k založení rodiny je ovlivněna již z vlastního dětství. Současnost ukazuje nový trend, který stanovuje méně dětí a v pozdějším věku. Z psychologického hlediska může být rodičovství dvou starších lidí kvalitnější, ne však z biologického hlediska, kde se lidé místo dítěte můžou setkat s neplodností. Hartl a Hartlová (2000) uvádějí ve svém psychologickém slovníku pojem neplodnost, jako neschopnost páru mít potomky. Nejhorší je neplodnost na malých městech a vesnicích, kde se lidé za tuto nemoc stydí a nejsou tak informování o možnostech léčby. Popisují i mužskou neplodnost, která neustále přibývá a může za ni: stres, kouření, alkohol, geny, znečištěné ovzduší, špatný životní styl a s tím spojená výživa. Největším problémem u mužů je klesající počet spermií.
3.1
Psychické dopady neplodnosti na páry
Psychické dopady neplodnosti působí nejen na ženy, ale i na muže. Páry, které se snaží otěhotnět a je jim diagnostikována neplodnost, musí být psychicky připraveni na všechny možné okolnosti průběhu léčby. Dle Sobotkové (2007) je neplodnost stresující životní okolností, která vyvolává sérii psychosociálních reakcí. Páry, kterým se nedaří otěhotnět, pociťují stigmatizující efekt. Je narušena jejich sebeúcta a mají negativní změny v sebepojetí. Hůře snáší neplodnost ženy. Přikládají neplodnosti větší váhu než muži. Propadají úzkosti, stresu a depresivním náladám. Jsou stejně nervově labilní při příčinách své nebo mužově neplodnosti. Často propadají depresivním stavům, pocitům ztráty sebehodnoty, viny a pocitu zklamání (Sobotková, 2007). První reakcí ženy, když se dozví, že je ona nebo její partner trpí neplodností je odmítání. Nechtějí si tuto skutečnost přiznat a vyhýbají se jí. Odkládají lékařskou pomoc a čekají na
30
početí přirozenou cestou. Čím déle, ale odmítají tuto situaci řešit, tím je jejich psychický stav horší. Musíme si uvědomit, že ženy a muži mají zcela odlišnou strategii s vyrovnáváním se zátěžovými situacemi. Nejhorší bývá, když neplodnost není sdílena, jako společný problém, ale pouze jako problém jednoho partnera, většinou ženy (Konečná, 2003). Dle Sobotkové (2007) muži nedávají své city a pocity najevo. U mužů se projeví citový distres až po třech letech pokusů o vlastní dítě. Stres je u muže vyšší, když on sám zapříčiňuje neplodnost. Cítí selhání, stud a odpovědnost za nenaplnění mužské role. Když je příčina neplodnosti na straně ženy, pociťuje zlost. Na druhou stranu muži tvrdí, že se nedokáží dívat na trápení jejich partnerky. Celou situaci se snaží zlehčovat a o neplodnosti často nemluví. Psychický dopad neplodnosti na pár může být dvojí. Pozitivní ve smyslu, že páry tuto nemoc společně překonají a vyřeší společně. Většinou je to u párů, které si již dříve prošli nějakou partnerskou krizí. Situaci zvládají lépe, jejich vztah se utuží a zlepší. Neplodnost však také působí na páry negativně. Jejich vztah se může zhoršit. Neplodnost může u spousty párů znamenat rozpad. Zhoršují se vztahy s nejbližším okolím, rodinou a kamarády. Jedním z důvodů je, že postižené páry o svém problému nechtějí mluvit a nesnesou pohled na rodinný život s dětmi (Sobotková, 2007). Konečná (2003) uvádí, že hlavním problémem neplodnosti je to, že je na prvním místě. Páry nerozvíjí svůj partnerský vztah, ale myslí pouze na to, jak si pořídit dítě. Existují tři východiska a to: vlastní dítě, adoptované dítě nebo se smířit s bezdětností. Důležité je na čem se dohodnou oba partneři. Jestliže se rozhodnou pro vlastní dítě, měli by být předem informování o metodách léčby a celou proceduru absolvovat dohromady a hlavně oba dobrovolně. Když se pár rozhodne pro adopci, opět by do tohoto rozhodnutí neměli být tlačeni a rozhodnout se společně. Navzájem se podporovat. Partneři by měli být informováni o všech možných řešeních jejich problému- neplodnosti. Z psychologického hlediska je taková informovanost velmi důležitá. Páry jsou pak klidnější a vidí nějaké východisko z jejich problému.
3.2
Příčiny neplodnosti
Dle Langmeira a Krejčířové (1998) dochází v období dospívání k začátkům sexuálního života. U některých samozřejmě dříve. Z jejich výzkumu vyplývá, že dospívající mají velmi 31
malou osvětu k pohlavně přenosným nemocím. Dospívající znají pouze kondomy a nemoc HIV/ AIDS. Přitom, jako první příčinu neplodnosti si můžeme uvést rizikové sexuální chování. Rizikový sex a malou osvětu k existenci pohlavně přenosných chorob u sexuálně aktivních lidí uvádí, jako příčinu neplodnosti i Křivohlavý (2001). Další příčiny neplodnosti vymezuje takto: 1.
Stres- mezi hlavní stresory řadí stres v práci, který je způsoben pracovní zátěží.
V práci nás stresuje čas, velká odpovědnost, nevyjasnění pravomocí, vysilující snaha o kariéru a některé z nás stresuje kontakt s lidmi. Dále se stresem potýkáme, když jsme nezaměstnaní. Stresuje nás hluk, nedostatek spánku, partnerské vztahy, strach z kriminality kolem nás, pocity bezmoci, dlouhodobé vypětí a omezený prostor. Také Schreiber (1992) připisuje stresu významnou roli. Dle něj stres spolu s nadměrnou zátěží
a
nízkou
váhou
může
vyvolat
u
ženy
poruchu
menstruačního
cyklu.
U této ženy příroda brání početí, jelikož je velmi přetěžována, jak psychicky, tak fyzicky a samotné těhotenství by mohlo být ohroženo. Žena, která má špatné svědomí po nechráněném pohlavním styku může také přestat menstruovat. Strach, který způsobuje stres zastaví menstruační cyklus. Dále je stres vyvoláván i u neplodných žen, které intenzivně touží po dítěti. Dlouhodobý intenzivní stres může i u mužů snižovat plodnost. Ta se může projevovat sníženým počtem spermií. Konečná (2003) také uvádí psychiku, jako jednu z možných příčin neplodnosti. Stres může ovlivňovat psychické prožívání negativně. Nejen stres, ale i vnitřní konflikt může mít negativní dopad na psychický stav ženy. Pokud má žena ambivalentní postoj k rodičovství z důvodů negativních osobních zkušeností z dětství, případně z dospívání. 2. Kouření- je problémem dnešní doby. U mladistvých kouří 20,5% žen a mužů 16%. V dospělosti je to 39% žen a 50% mužů. 3. Drogy a alkohol- jsou další příčinou neplodnosti. Nadměrná konzumace může mít vliv na samotné otěhotnění a poté na celý průběh těhotenství. Zdravotní stav alkoholiků nebývá vůbec dobrý a s alkoholem a drogami je spojena výše zmíněná příčina rizikový sex, kdy lidé pod vlivem provozují nechráněný sex. 4. Přejídání se- je poslední uvedenou příčinou neplodnosti. Problémy s početím mají ženy trpící nadváhou a obezitou. Tyto problémy jsou dány velkým množstvím tuku, který produkuje více estrogenů způsobující ztrátu ovulace. Tuk komplikuje i samotnou hormonální 32
léčbu neplodnosti, proto je u žen s nadváhou a obezitou vyšší procento neúspěšné léčby neplodnosti. U obézních žen, jejichž váhu tvoří z více než třetiny tuková tkáň, která se podílí na produkci estrogenu, může dojít k tomu, že organismus má najednou tohoto hormonu mnoho. Vysoká hladina estrogenu může způsobovat hormonální nerovnováhu, v důsledku které může dojít k narušení menstruačního cyklu. S přejídáním je spojená obezita. V této souvislosti se často uvádí orientační výpočet indexu tělesné hmotnosti (BMI- Body Mass Index), který se vypočte, jako podíl tělesné hmotnosti udané v kilogramech a druhé mocniny tělesné výšky udané v metrech (BMI = hmotnost (kg) / výška (m2)). Vhodná váha by měla u žen dosahovat BMI 19- 23 a u mužů by měla být hodnota BMI 19- 25. Baštecká (2003) poukazuje na to, že zdraví ovlivňuje v 50- 60% životní styl. Zdravý životní styl dle ní ovlivňuje kouření, nezdravá strava, alkohol, nízká pohybová aktivita, vysoká psychická zátěž, drogová závislost a nevhodné sexuální chování. Věk bývá u autorů také zmiňován, jako jedna z možných příčin neplodnosti. Například Sobotková (2007) pojednává o mateřství starších žen. Označení mateřství starších žen, pozdní mateřství se používá u žen starších 35 let. Těchto žen neustále přibývá. Sobotková uvádí anglický výzkum z roku 1995 (Conception, pregnancy and birth after 35). V tomto průzkumu jsou komparovány 60. a 90. léta z hlediska věku ženy u prvního početí. Ženy v 60. letech měly první dítě průměrně ve 24 letech a v 90. letech měly ženy první dítě v průměrném věku 29,1 let. Bohužel o psychologii pozdního mateřství se málo mluví a to je problém. V roce 1970 bylo starších prvorodiček ve srovnání s dnešní dobou málo. Každé sté dítě se narodilo prvorodičce nad 35 let, kdežto v dnešní době má každé prvorozené dvanácté dítě matku starších 35 let. Ženy riskují neplodnost, i když vědí, že toto riziko s věkem stoupá. U žen ve věku 20- 24 let je pouze 6%, ale u žen mezi 40- 44 rokem je riziko neplodnosti z důvodu věku již 64% (Tesařová, 2012). V České republice je počet starších matek okolo 18%, avšak toto procento neustále roste. Většina matek, které odkládají těhotenství, mají vysokoškolské vzdělaní (Mareš, in Sobotková, 2007). Na mateřství v pozdějším věku má vliv sociodemografické hledisko, kdy ženy si zvyšují vzdělanost a zaměstnanost, roste rozmanitost forem rodinného života a existuje kontrola porodnosti. 1.
Vzdělanost a zaměstnanost- ženy dosahují vyššího vzdělávání, žijí a pracují ve
městech, budují si nejdříve svoji profesní pozici- kariéru a dítě odkládají. Tyto ženy si často 33
nepřiznají, že dítě si v dřívějším věku nepořídily z výše uvedeného důvodu. Nejhorší postavení mají ženy zaměstnané ve školství, vědě a výzkumu. Tyto ženy se bojí přestávky a následné „brzdy“ v kariéře. I Možný, Pakosta a Přidalová (2008) uvádějí, že na vliv neplodnosti má odkládání těhotenství kvůli vzdělání žen. Vzdělanost má negativní vliv na plodnost. Čím vyšší vzdělání, tím méně dětí. Chyba je i na straně mužů, kteří nemají zájem o otcovství. 2.
Formy rodinného života- v dnešní době se stále zvyšuje rozvodovost a počet
uzavřených manželství na jednoho člověka (opakované uzavírání sňatků). Roste počet nesezdaných párů, svobodných matek. Ženy čekají na toho pravého a někdy se bohužel nedočkají. To je důvod k odkládání mateřství. 3.
Kontrola porodnosti- ve formě různých typů antikoncepce (Sobotková, 2007).
Z psychologického hlediska na odkládání mateřství je podstatné i medicínské riziko spojené s pozdním otěhotněním. Z lékařského pohledu je šance na přirozené otěhotnění menší. Ženy podstupují častěji císařský řez. Trvá jim déle, než naleznou cit k dítěti. Zvyšuje se také pravděpodobnost výskytu vrozených vad, jako např. Downův syndrom, chromozomální abnormalitu. Z psychologického hlediska jsou starší ženy ve větším stresu právě také z čekání výsledků. Jeví se, že starší rodiče jsou pak citlivěji napojeni na dítě, než mladší rodiče, více organizují dítěti jeho volný čas (zájmové kroužky), dominantou se stává verbální komunikace, než hraní. Děti starších rodičů mají lepší rozumový vývoj. Starší matky své děti vnímají, jako že jsou temperamentní, méně poddajné a hůře utišitelné. Starší matky své děti více hlídají, někdy s nimi spí ještě v jejich 4 letech (Sobotková, 2007). Ve starším věku se také páry mohou zabývat myšlenkou, jestli vůbec chtějí všechny změny jejich dosavadního života podstoupit, a to především ve smyslu neustálého strachu o dítě.
3.3
Psychologická léčba neplodnosti
Dle Konečné (2003) je vyhledávání psychologické pomoci při zvládnutí neplodnosti u nás zatím neobvyklé. Je to z důvodu toho, že lidé chápou pomoc psychologa jako vlastní neschopnost při řešení osobních problémů. Proto, když jsou lidé frustrováni z neplodnosti, nemají sílu na to zažít další pocit neschopnosti. Páry si často neuvědomují, že verbální pojmenování problému a jeho následná ventilace a abreakce emocí pod profesionálním dohledem psychologa může mít pozitivní vliv na 34
atmosféru mezi nimi, což je důležitým aspektem při psychogenní neplodnosti. Konečná (2003) uvádí, že párům může psycholog pomoci komunikačními technikami a může je naučit různým strategiím pomáhajícím při zvládání stresu. Dodává lidem podporu, sílu a povzbuzení k dalšímu boji o vlastní dítě. Dále Konečná (2003) uvádí Devatero na cestu za dítětem: 1. Neplodnost je nemocí páru, ne jedince. Proto cestu za dítětem musejí chtít oba partneři. 2. Páry, které mají problémy s otěhotněním, si musejí uvědomit, že cesta za dítětem je dlouhý a náročný běh. 3. Tyto páry si musejí uvědomit své cíle a svoji vlastní cestu. Co vše jsou ochotni obětovat a podstoupit. 4. Těžké, ale nutné je uvědomění, že se biologicky vlastního dítěte nemusí dočkat, avšak připustit si i jinou variantu k získání dítěte. 5.
Páry by si měly najít vlastní způsoby a směr cesty k dítěti.
6.
Znovu uvědomění, že na cestě k dítěti jsou dva, ne méně a ne více.
7.
Páry by měly být schopny podstoupit vše nutné, ne však obětování všeho.
8. O problému neplodnosti otevřeně mluvit. Vyjadřovat všechny pocity. Podílet se na psychohygieně. 9.
Vyhledat pomoc psychologa, kterému mohou páry důvěřovat.
Dle Sobotkové (2007) může léčba probíhat dvěma způsoby, a to díky skupinovému psychoedukčnímu programu nebo individuální behaviorální technikou ke zvládnutí úzkosti. Psychologická pomoc pomáhá zvládnout životní ztráty a pomáhá proti smutku. Co se týče prvního způsobu pomoci při neplodnosti, jedná se o skupinový psychoedukační program, který probíhá ve skupině s maximálně 10 neplodnými páry. Tento program má především preventivní funkci. Páry se zde dozvědí co nejvíce informací a dostane se jim maximální podpory. Učí se zde emocionálním reakcím a zvládání stresu. Druhým léčebným prostředkem jsou individuální behaviorální techniky ke zvládání úzkosti, které mají charakter podpůrného poradenství. V rámci této techniky zde probíhá diferenciální diagnóza, kde dochází k odlišení úzkostných stavů či chronické deprese nevztahující se k neplodnosti.
35
Dle Freundla, Gnotha a Frank- Herrmanové (2008) je doporučována dělat v léčbě neplodnosti přestávky, aby si páry uvědomily, že pořízení dítěte nejsou jen samé problémy a povinnosti. Někdy přerušení léčby může znamenat snížení tlaku. Doporučena je například jóga nebo autogenní trénink.
3.3.1 Psychoterapie Psychoterapii provádí kvalifikovaní terapeuti. Mohou jimi být psychologové nebo psychiatři. Vhodného terapeuta mohou párům doporučit v centrech léčby neplodnosti, popřípadě si
vhodného psychologa vyhledávají
pacienti
sami
(Frendl
a Gnoth
a Frank- Herrman, 2008). Dle Sobotkové (2007) má psycholog několik funkcí a přímo neplodným párům pomáhá těmito způsoby:
pomáhá párům porozumět jejich situaci,
učí je techniky zvládání stresu,
zabezpečuje dostatek informací pro neplodné páry,
pomáhá udržet neustálé pozitivní sebepojetí,
zapojuje páry do aktivních podpůrných skupin, kde nacházejí sociální oporu
a pochopení lidí v podobné situaci. Dle Matějčka (1992) jsou využívány v psychoterapii tyto psychologické prostředky: slovo, mimika, mlčení, emotivita, emoční vztahy, učení a manipulace prostředím. Léčba pomocí psychoterapie je záměrné upravování narušené činnosti organismus psychologickými
prostředky.
Psychoterapie
působí
díky
zevnímu
prostředí,
kdy
psychoterapeut působí záměrně a cílevědomě na pacienta buď individuálně, nebo ve skupině. Psychoterapie může být spojena i s psychofarmakoterapií (Matějček, 1992; Baštecká, 2003). Dle Freundla, Gnotha a Frank- Herrmanové (2008) by psychoterapii měly podstoupit páry, které začínají tušit, že neplodnost mohou způsobovat i psychické příčiny. Jestliže nejsou schopni komunikovat o ničem jiném, než o dítěti. Když se tyto páry vyhýbají okolí. Dále je doporučovaná psychoterapie párům, které měly sexuální poruchy již před započetím léčby. Pomoc psychologa by měly vyhledat páry, u kterých převládá v jejich životě smutek a zlost a vnitřní prázdnota. Psychoterapie může probíhat terapií rozhovoru. Zde je kladen důraz na vztahovou složku a na komunikativní chování terapeuta. Nástrojem terapie je rozhovor. Rozhovor by se měl, co 36
nejvíce podobat běžné komunikaci. Měl by být přirozený a profesionální. Člověk má sebeuzdravovací schopnost a díky terapii může být tato schopnost posílena (Matějček, 1992). Dle Sexuologie- Brno (2011) může být tato léčebná metoda kombinací komunikačních slovních i neslovních technik, pohybových technik, uměleckých projevů a projekcí. Většina psychoterapií je založena na rozhovoru, kde se snaží terapeut zjistit kořeny problémů pacienta a tím pro něj naleznout nejvhodnější léčbu. Psychologové nebo psychiatři mají eklektický přístup k pacientům. U tohoto přístupu jsou v popředí pacienti a jejich pocity. K léčbě jsou využívány techniky, které pacientům vyhovují k projevu a celkové léčbě. Terapeutové jsou pro páry v roli poradců a průvodců. Využívají i metody sugesce a přímé i nepřímé hypnoterapie. Páry se učí některým metodám, aby byly schopny pokračovat v léčbě i samostatně. Motto a cíl psychoterapie je, že pacient by měl věřit více sám sobě a že by se pacient měl naučit příjemné prožívat opravdu příjemně a nebránit se tomu. Dle Matějčka (1992) musí být u psychoterapie dodrženo pět základních podmínek a to: pacientův neurčitý pocit „ nesrovnalosti“; správný terapeutův vztah ke klientovi; vstřícnost; vcítění se terapeuta a vnímavost klienta.
3.3.2 Rodinná terapie psychosomatických poruch Trapková, Chvála (2004) doporučují rodinnou terapii poruch sociální placentace. Tato terapie pomáhá neplodným párům, u kterých je prokázáno, že o své budoucnosti hovoří velmi málo, plaše. Dítě racionálně plánují, ale ve skutečnosti si ho nedovedou představit. Potíže s otěhotněním přimějí ženu bilancovat nad svým životem. Tyto terapie napomáhají překonání těchto i jiných rodinných psychických problémů. Psychosomatika je obor na pomezí psychologie a medicíny. Zabývá se hlavně negativními pocity při léčbě neplodnosti, které mohou vést ke stresu. Tělo pozná, že není něco v pořádku, když je žena nebo muž ve stresu a samo nedovolí otěhotnění. Brání se. Psychosomatika může také léčit nepřiznané obavy z léčby, nebo samotného těhotenství. Izraelská studie prokázala, že ženy, které se potýkají s neplodností mají vyšší hladinu hormonů, které souvisí s prožíváním stresu. Každý gynekolog se setkal s případy, kdy adopce pomohla neplodným párům k vlastnímu početí. Možnou příčinou může být zdravý organismus, bez stresu, který se cítí připravený na otěhotnění. Tento organismus cítil, když žena měla pochybnosti a sám blokoval početí. Po adopci, kdy se žena uklidnila, organismu nic nebránilo k početí (Trapková, Chvála, 2004). 37
II Praktická část 4 Cíle a hypotézy práce Hlavním cílem výzkumu bylo zjištění výskytu rizikových faktorů, které zvyšují pravděpodobnost možných problémů s plodností, respektive neplodností. Vycházeli jsme z teoretických východisek týkající se dané problematiky a dosavadních faktů a poznatků (např. Doherty, 2006; Sobotková, 2007; Křivohlavý, 2001; Schreiber, 1992; Baštecká, 2003 a Konečná, 2003). Dílčími cíly výzkumu byly stanoveny následující cíle:
Zjistit, zda respondentky trpí nadváhou,
zjistit, zda respondentky konzumují alkohol,
zjistit, zda respondentky kouří cigarety,
zjistit, zda respondentky konzumují kávu,
zjistit, zda respondentky prožívaly v posledním měsíci negativní stres,
zjistit, zda respondentky užívají léky,
zjistit, zda respondentky provozují chráněný pohlavní styk,
zjistit, kdy chtějí respondentky počít první dítě.
S návazností na výše uvedené cíle byly zformulovány následující hypotézy:
H1: Předpokládáme, že více jak 50% respondentek bude v pásmu BMI v normě. H2: Předpokládáme, že více jak 50% respondentek bude konzumovat alkohol. H3: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude kouřit cigarety. H4: Předpokládáme, že více jak 50% respondentek bude konzumovat kávu. H5: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude prožívat negativní stres za poslední měsíc. H6: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude užívat léky.
38
H7: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude provozovat nechráněný pohlavní styk. H8: Předpokládáme, že více jak 50% bezdětných respondentek si plánuje pořídit své první dítě ve věku nad 30 let.
4.1
Popis sledovaného vzorku
Zkoumanou skupinou jsou ženy ve věku od 20 let do 37 let. Všechny respondentky studují Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého, a to kombinovanou formu studia. Celkový počet respondentek byl 35. Všechny respondentky jsou zaměstnané. Respondetky jsme rozdělili do dvou skupin. V první skupině jsou ženy, které patří z medicínského hlediska do ideální věkové hranice, co se týče plodnosti, tedy jejich věk je mezi 20- 30 lety, celkový počet těchto žen byl 10. Do druhé skupiny jsme zařadili ženy, které jsou dle medicínského hlediska v rizikovém věku k početí prvního dítěte, tedy nad 30 let. V této skupině bylo 25 žen. Průměrný věk sledovaného vzorku činil 32 let. Většina žen byla bezdětných, z celkového počtu respondentek to bylo 21. Dítě již má 14 respondentek.
Tabulka č. 1 Četnost respondentek z hlediska věku věk 20 - 24 počet respondentek 6 % zastoupení 17,20
25 - 30 4 11,40
31 - 35 9 25,70
36 a více 16 45,70
celkem 35 100,00
Graf č. 1 Procentuální zastoupení respondentek
Z tabulky a grafu vyplývá, že nejvíce zastoupená skupina je ve věku 36 a více v počtu 16 respondentek, což činní 45,7%. Druhou nejpočetnější skupinou bylo věkové rozmezí 31-35 let 39
v počtu 9 respondentek, což je 25,7% z celkového počtu respondentek. Poté následuje skupina ve věku 20- 24, kde je počet respondentek 6, což činí 17,2% a nejméně zastoupená skupina je ve věku 25- 30 v počtu 4 respondentek, procentuálně 11,4%.
4.2
Použitá metoda
Pro vytvoření praktické části bakalářské práce jsme využili empirickou metodu anketu (viz příloha 1). Anketa se využívá pro získávání informací od různých respondentů. Anketa je konkrétní formou získávání informací a patří mezi techniky sociologického i psychologického průzkumu. Anketa se skládá z několika druhů otázek. Anketa má vůči ostatním technikám a metodám výzkumu své výhody. Je levnější, není obtížná, jednoduše se zpracovává a pro respondenty jednoduchá na vyplnění. Mezi nevýhody patří někdy dostupnost respondentů, nemožnost vysvětlit zadání otázek a možnost nepravdivých odpovědí, což se ale může objevit i v ostatních metodách užívaných ve výzkumu. V rámci našeho výzkumu jsme použili metodu sběru dat- anketu, kterou jsme vytvořili na základě teoretických znalostí dané problematiky. Anketa, kterou jsme použili v našem průzkumu, se skládá ze 19ti otázek. V naší anketě jsme použili otázky dichotomické (zavřené), kde měli respondentky na výběr z daných možností, ze kterých vybíraly vždy jednu možnost podle skutečnosti, konkrétně to bylo u 12ti otázek. Hlavní výhody zavřených otázek jsou v jednoduchosti vyplnění a snadnosti zpracování. Nevýhodou může být složitost vytváření těchto otázek a někdy nahodilé vyplňování, ne zcela porozumění zadání otázky a nemožnost zeptání se na význam otázky. U 5ti otázek jsme využili otázky polo uzavřené, kde respondentky měli možnost na výběr z uvedených příkladů, popřípadě k vyjádření vlastní odpovědi. 2 otázky jsme měli otevřené, kde respondentky vypisovaly odpověď. Ihned na začátku ankety jsme použili otázky týkající se demografických a osobních údajů. Zde respondentky odpovídaly, jakou mají výšku, váhu, věk a zda mají dítě. Zbývající část ankety, čítající 15 otázek, byla zaměřena na možné příčiny neplodnosti, respektive rizikové faktory vedoucí k neplodnosti: požívání alkoholických nápojů, kouření cigaret, pití kávy, sportovních aktivit, držení diet, prožívání negativního stresu, užívání léků, chráněného sexu, množství sexuálních partnerů a věku, pro plánování prvního dítěte. Zjištěné výsledky jsme přehledně zaznamenali do tabulek a doplnili grafickým znázorněním.
40
4.3
Postup při sběru dat
Anketa byla distribuována na začátku ledna 2012 mezi studenty Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Průzkum byl vzhledem k tématu primárně zaměřen pouze na ženy. Abychom zajistili vysokou návratnost ankety, byla anketa distribuována a sesbírána ihned po vyplnění všemi respondentkami. Celkem bylo distribuováno 35 anket a návratnost byla 100%. Všechny ankety byly vyplněny v souladu s požadavky, proto bylo v rámci šetření využito 100% anket.
4.4
Interpretace výsledků ankety
H1: Předpokládáme, že více jak 50% respondentek bude v pásmu BMI v normě. Index tělesné hmotnosti je rozdělen následovně:
BMI méně než 18,5- podváha,
BMI 18,5- 24,9- norma,
BMI 25- 29,9- nadváha,
BMI 30- 34,9- obezita 1. stupně,
BMI 35- 39,9- obezita 2. stupně (Výpočet, 2007).
Tabulka č. 2 Četnost respondentek z hlediska BMI BMI 18,5 a méně 18,5 - 24,9 počet respondentek 1 21 % zastoupení 2,9 60
25 - 29,9 10 28,5
30 - 34,9 2 5,7
35 - 39,9 1 2,9
Graf č 2. Procentuální zastoupení BMI u sledovaného vzorku respondentek
41
celkem 35 100
Tabulka a graf týkající se indexu tělesné hmotnosti žen ukazuje, že nejpočetnější skupina respondentek je v normě a to v počtu 21 respondentek, což tvoří 60% z celkového počtu. Druhá nejpočetnější skupina má nadváhu, a to v počtu 10 respondentek, což je 28,5%. Obezita 1. stupně se objevuje u 2 respondentek, což tvoří 5,7% z celkového počtu. Podváhou trpí 1 respondentka, což je 2,9% z celkového počtu. Obezita 2. stupně se vyskytuje u 1 respondentky, což je také 2,9%.
H2: Předpokládáme, že více jak 50% respondentek bude konzumovat alkohol.
Tabulka č. 3 Četnost respondentek z hlediska konzumace alkoholu konzumace alkoholu počet respondentek % zastoupení
ano 30 85,70
ne 5 14,30
celkem 35 100,00
Graf č. 3 Procentuální zastoupení konzumace alkoholu u sledovaného vzorku respondentek
Tabulka a graf ke konzumaci alkoholu nám vykazuje tyto výsledky: 30 respondentek konzumuje alkohol, což je 85,7% z celkového počtu a 5 respondentek alkohol nekonzumuje, což činí 14,3%.
H3: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude kouřit cigarety. Tabulka č. 4 Četnost respondentek kouřících cigarety
kouření cigarety počet respondentek % zastoupení
ano 8 29,9
ne 27 77,1
celkem 35 100
42
Graf č. 4 Procentuální zastoupení kouření cigaret u sledovaného vzorku respondentek
Z výše uvedené tabulky a grafu je zřejmé, že 27 respondentek nekouří cigarety, což činí 77,1%. 8 respondentek kouří cigarety, ze sledovaného vzorku je to procentuálně 29,9%.
H4: Předpokládáme, že více jak 50% respondentek bude konzumovat kávu. Tabulka 5. Četnost respondentek z hlediska konzumace kávy konzumace kávy počet respondentek % zastoupení
ano 31 88,6
ne 4 11,4
celkem 35 100
Graf č. 5 Procentuální zastoupení konzumace kávy u sledovaného vzorku respondentek
Dle tabulky a grafu je zřejmé, že kávu konzumuje 31 respondentek, což tvoří 88,6% z celkového vzorku. Ve druhé skupině, která kávu nepije, jsou 4 respondentky, tedy 11,4%.
H5: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude prožívat negativní stres za poslední měsíc. Tabulka 6. Četnost respondentek z hlediska prožívání negativního stresu
43
prožívání negativního stresu počet respondentek % zastoupení
vůbec 1 2,9
zřídkakdy 17 48,6
často 13 37,1
pravidelně 4 11,4
celkem 35 100
Graf č. 6 Procentuální zastoupení prožívání negativního stresu u sledovaného vzorku respondentek
Z tabulky a grafu je patrné, že největší skupinu tvoří 17 respondentek, které stres v posledním měsíci prožívaly zřídkakdy, což činí 48,6% z celkového vzorku. Druhou nejpočetnější skupinou jsou respondentky, které prožívaly stres v posledním měsíci často a to v počtu 13, procentuálně 37,1. Pravidelně prožívaly stres v posledním měsíci 4 respondentky, tedy 11,4% a 1 respondentka neprožívala stres vůbec, což je 2,9%.
H6: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude užívat léky. Tabulka 7. Četnost respondentek z hlediska užívání léku
užívání léků počet respondentek % zastoupení
ne 14 40
antikoncepce 12 34,3
jiné 9 25,7
celkem 35 100
Graf č. 7 Procentuální zastoupení užívání léků u sledovaného vzorku respondentek
Tabulka i graf k užívání léků vykazujíce, že 14 respondentek neužívá žádné léky, což tvoří 40% z celkového vzorku. 12 respondentek užívá antikoncepci, tedy 34,3% a 9 respondentek 44
užívá jiné léky (např. proti alergii, proti bolestem, kardiovaskulární, onkologické, na ředění krve a léky na funkci štítné žlázy), což činní 25,7%.
H7: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude provozovat nechráněný pohlavní styk. Tabulka 8. Četnost respondentek z hlediska provozování nechráněného pohlavního styku
chráněný pohlavní styk počet respondentek % zastoupení
ano 22 62,8
ne, vždy 7 20
nikdy 3 8,6
sex neprovozuji celkem 3 35 8,6 100
Graf č. 8 Procentuální zastoupení nechráněného pohlavního styku u sledovaného vzorku respondentek
Tabulka a graf týkající se nechráněného pohlavního styku, ukazuje že, nejpočetnější skupinou jsou ženy, které provozují chráněný styk v počtu 22 respondentek, což činí 62,8% z celkového vzorku. Ne vždy, provozuje 7 respondentek chráněný pohlavní styk, tedy 20%. 3 respondentky se nechrání nikdy, což je 8,6% a 3 respondentky zatím nežijí sexuálním životem, procentuálně tedy 8,6%.
H8: Předpokládáme, že více jak 50% bezdětných respondentek si plánuje pořídit své první dítě ve věku nad 30 let. Tabulka č. 9 Četnost respondentek z hlediska plánovaného věku při početí prvního dítěte věk počet respondentek % zastoupení
20 - 24 0 0,00
25 - 30 10 47,60
45
31 - 35 7 33,30
36 a více 4 19,10
celkem 21 100,00
Graf č. 9 Procentuální zastoupení plánovaného věku při početí prvního dítěte u bezdětného vzorku
Tabulka a graf nám vykazují, že největší skupinou jsou ženy, které si chtějí pořídit první dítě mezi 25- 30 rokem a to v počtu 10 respondentek, což je 47,6%. Druhou nejpočetnější skupinou jsou ženy, které si chtějí pořídit dítě ve věku 31- 35 let a to v počtu 7respondentek, což činí 33,3% ze sledovaného bezdětného vzorku. Své první dítě si chtějí 4 respondentky pořídit ve věku 36 a více, procentuálně tedy 19,1%.
46
4.5
Vyjádření k hypotézám
H1: Předpokládáme, že více jak 50% respondentek bude v pásmu BMI v normě. - tato hypotéza se nám potvrdila, jelikož 60% respondentek má index tělesné hmotnosti v normě. H2: Předpokládáme, že více jak 50% respondentek bude konzumovat alkohol. - druhá hypotéza se potvrdila, jelikož 85,7% respondentek konzumuje alkohol. H3: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude kouřit cigarety. - ze zjištěných výsledků výzkumu vyplývá, že třetí hypotéza se tudíž potvrdila. Z výsledků je patrné, že cigarety kouří pouze 29,9% respondentek. H4: Předpokládáme, že více jak 50% respondentek bude konzumovat kávu. - z našeho průzkumu vyplývá, že i tato hypotéza se nám potvrdila, jelikož kávu konzumuje 88,6% respondentek. H5: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude prožívat negativní stres za poslední měsíc. - tato hypotéza se nám nepotvrdila. Zjistili jsme, že negativní stres neprožívalo v posledním měsíci pouze 2,9% respondentek, zatímco 97,1% respondentek negativní stres prožívalo v posledním měsíci, ať už zřídkakdy, často nebo pravidelně. H6: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude užívat léky. - tato hypotéza se nám také nepotvrdila, jelikož celých 60% respondentek užívá léky. H7: Předpokládáme, že méně jak 50% respondentek bude provozovat nechráněný pohlavní styk. - ze zjištěných výsledků průzkumu vyplývá, že tato hypotéza se nám potvrdila. Nechráněný pohlavní styk provozuje pouze 28,6% respondentek. H8: Předpokládáme, že více jak 50% bezdětných respondentek si plánuje pořídit své první dítě ve věku nad 30 let. - z našeho výzkumu vyplývá, že i tato hypotéza se nám potvrdila. Své první dítě ve věku nad 30 let si plánuje pořídit 52,4% respondentek.
47
5 Diskuze Dle Možného (2008) v České republice skončila vysoká porodnost na počátku 80. let, 20. století. Jedním z důvodů může být vyšší věk prvorodiček, které si pořídí jedno, maximálně dvě děti. Mnohačetných rodin s třemi a více dětmi v dnešní době moc nevídáme. Dalším vlivem nízké porodnosti je vzdělanost matek a nezájem mužů o otcovství. To potvrzuje i Český statistický úřad, který zkoumal pohyb obyvatelstva v 1. až 4. čtvrtletí 2011. Výsledky jsou alarmující. Počet narozených dětí klesl ve srovnání s loňským rokem o 8,5 tisíce narozených dětí. Ženy porodili celkem 108,7 dětí. Z toho prvorodiček bylo 51 tisíc, své druhé dítě porodilo 42,4 tisíc žen a své třetí a další dítě porodilo v roce 2011 15,5 tisíce žen. Klesá i počet dětí na jednu ženu. V roce 2010 na jednu ženu připadalo 1,49 dětí. V roce 2011 kleslo toto číslo na 1,42 dětí na jednu ženu a tato hodnota se neustále zmenšuje. Porodnost žen je největší ve věku 28 až 31 let. Nejvíce prvorodiček je ve věku 27 až 29 let. Klesá i počet manželství a tím pádem se zvyšuje počet dětí narozených do neúplných rodin. V roce 2011 se mimo manželství narodilo 45,6 tisíce dětí. S poklesem porodnosti a stoupáním neplodnosti souvisejí i potraty. V roce 2011 bylo potratů o 409 méně než v roce 2010. Celkově bylo provedeno 38,9 tisíc potratů. Na jednu ženu připadá 0,51 potratů, z toho je 0,32 pomocí umělého přerušení těhotenství. Celosvětově roste trend odkládání prvního těhotenství po třicátém roce. Odborníky na léčbu neplodnosti nejčastěji vyhledávají ženy s průměrným věkem 35 let. V celé Evropě roste počet dětí, které se rodí ženám nad 40 let. Ženy, které však otěhotní v tomto rizikovém věku, tedy nad 40 let, se vystavují až 40% riziku potratu a nedonošení dítěte. V našem průzkumu jsme také zkoumali věk prvorodiček. Bezdětných respondentek jsme se dotazovali, v kolika letech plánují své první dítě. Náš průzkum se neshoduje s výzkumem z Českého statistického úřadu, jelikož 52,4% bezdětných respondentek z našeho celkového sledovaného bezdětného vzorku si plánuje pořídit své první dítě ve věku nad 30 let, což je o 1- 3 roky později, než je výsledek Českého statistického úřadu z roku 2011. Náš průzkum dokládá, že věk prvorodiček se stále zvyšuje. Je ale nutné podotknout, že náš průzkum čítal pouze 35 respondentek, z čehož nemůžeme vyvozovat obecné závěry. Dále jsme náš výzkum a celou praktickou část zaměřili na možné příčiny neplodnosti. Kde jsme pomocí ankety došli k těmto závěrům. 60% respondentek má hodnotu indexu tělesné hmotnosti BMI v normě. Nadváhu a obezitu má v našem průzkumu 37,1% respondentek. V anketě jsme se dotazovali na váhu a výšku 48
respondentek, zda provozují pravidelnou sportovní aktivitu a jestli respondentky drželi někdy dietu. Z 35 respondentek cvičí pravidelně, alespoň 1-2krát týdně 28 žen a dietu drželo 15 žen. Na další možnou příčinu neplodnosti, konzumaci alkoholu, jsme v naší anketě zaměřili 3 otázky. Zda ženy alkohol konzumují, jak často a v jaké míře. I když 85,7% respondentek konzumuje alkohol, není tento výsledek alarmující, jelikož frekvence užití alkoholu je příležitostná. Většina respondentek uvedla, že alkohol konzumuje 1- 3krát měsíčně a nejčastěji konzumují 1- 4dcl vína. Kouření cigaret, které je také zdraví škodlivé a může způsobovat neplodnost, jsme vymezili v naší anketě 2 otázky. Zda respondentky kouří cigarety a jestliže ano, kolik cigaret denně vykouří. Respondentek kouří z celkového počtu 8. Denně vykouří 6 žen 5- 10 cigaret a 2 ženy kouří 10- 20 cigaret. Zde bychom již tyto respondetky mohli zařadit do skupiny s rizikovým faktorem pro potencionální problémy s plodností. Dále jsme se zaměřili na konzumaci kávy. Kávu pije 31 respondentek, toto číslo je vysoké, ale četnost kávy vypité za den, není u většiny alarmující. 27 respondentek vypije 1- 2 kávy denně, pouze 4 respondentky pijí 2- 3 kávy denně. Negativní stres v posledním měsíci zažilo alespoň 34 respondentek. Toto číslo je vysoké, ale může být způsobeno zkouškovým obdobím, které probíhalo v době vyplňování ankety. Abychom mohli vyvodit významnější závěr, potřebovali bychom tento stres blíže specifikovat, znát například subjektivní intenzitu prožívání tohoto stresu, případně četnost, ale pro naše účely pilotního průzkumu nám stačila pouze detekce výskytu distresu. 25,7% respondentek z celkového sledovaného vzorku užívá jiné léky, než je antikoncepce. Tyto respondentky užívají léky na ředění krve, na funkci štítné žlázy, léky proti alergii a léky tlumící bolest. Nechráněný pohlavní styk a časté střídání sexuálních partnerů může být také příčinou neplodnosti. Z našeho sledovaného vzorku většina žen provozuje chráněný pohlavní styk, kdy pod pojmem chráněný pohlavní styk, si představuje především ochranu pomocí antikoncepce a kondomu. Většina respondentek měla za dosavadní život 3- 5 sexuálních partnerů, čímž se řadí do nižšího průměru až průměru, jelikož ten z výzkumů poukazuje na 5 - 8 sexuálních partnerů u žen. Uvědomujeme si, že z našeho anketového šetření jsme zjistili pouze základní údaje vztahující se k rizikovým faktorům, které mohou přispívat k případným problémům s plodností, respektive s neplodností. Proto také nemůžeme vyvozovat žádné obecné závěry 49
z našeho průzkumu, což ani nebylo naším cílem, ale slouží jako pilotní šetření pro další výzkum, který by byl detailnější a každý rizikový faktor byl dále analyzován. Z našeho pohledu je míra neplodnosti vysoká a lidé by se měli o této problematice, co nejvíce dozvědět. Ať už ženy nebo muži od svých lékařů, tak například dospívající ve školách. Děti od 15 let vědí pouze, jak použít kondom a co je to AIDS. Doporučovali bychom zavést do škol vzdělávací program, nebo semináře týkající se neplodnosti. U mladistvých se zaměřit hlavně na možné příčiny neplodnosti a upozornit na důležitý zdravotní styl, bez alkoholu a kouření. Dále mladistvým připomínat chráněný sex. Dívky seznamovat s důsledky potratů, špatné hygieny a nemocemi pohlavních orgánů. Pro skupiny ve věku mladší dospělosti pořádat také semináře k tématu neplodnosti a její léčby, aby páry, kterým se nedaří napoprvé počít dítě nepropadaly panice a věděly o možnostech dnešní medicíny a psychologických terapií. Překvapuje nás, že v dnešní době se mnoho párů za svou nemoc stydí a neléčí se. Jelikož výsledky léčby neplodnosti jsou povzbuzující a páry, tak mají vysokou šanci na to, aby měly vlastní dítě.
50
6 Závěr Neplodností trpí stále více párů. Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zmapování problematiky neplodnosti s důrazem na její možné příčiny. Součástí praktické části pak bylo anketové šetření zaměřené na orientační zjištění výskytu rizikových faktorů u sledovaného vzorku, který se skládal z 35ti žen, ve věkovém rozpětí 20- 37 let.
Z našeho výzkumu vyplývají následující závěry: -
Většina respondentek se nachází, z hlediska indexu hmotnosti, v pásmu normy.
-
Většina respondentek konzumuje alkohol, ale jedná se jen o příležitostnou konzumaci, tz.1 - 3krát měsíčně.
-
Méně jak 50% respondentek kouří cigarety. Ženy, které kouří cigarety vykouří denně 5 - 20 cigaret.
-
Většina respondentek pije kávu, denně však maximálně 3 šálky kávy.
-
Téměř všechny respondentky prožívaly v posledním měsíci negativní stres.
-
Většina respondentek užívá léky, ale z této většiny tři čtvrtiny žen užívá pouze antikoncepci.
-
Většina respondentek provozuje chráněný pohlavní styk, kdy si pod tímto pojmem představují kombinovanou ochranu formou kondomu a antikoncepce.
-
Většina bezdětných respondentek si plánuje pořídit své první dítě ve věku nad 30 let.
Díky dnešním možnostem léčby neplodnosti se spousta párů dočká vytouženého dítěte. Jelikož léčba neplodnosti je běh na dlouhou trať, je finančně, časově, ale i psychicky náročná, musí si pár uvědomit, zda všechny tyto překážky chce a zvládne podstoupit.
51
7 Souhrn V bakalářské práci jsme se snažili komplexně zpracovat základní údaje a dosavadní poznání týkající se problematiky neplodnosti. V teoretické části jsme se věnovali neplodnosti z medicínského i psychologického pohledu, anatomicko- fyziologickými funkcemi ženských a mužských reprodukčních orgánů, možnými příčinami ženské a mužské neplodnosti z lékařského a psychologického hlediska. Dále jsme se zabývali vyšetřením, která jsou prováděna u žen a u mužů k zjištění možných příčin neplodnosti a v neposlední řadě i základní léčbě neplodnosti z lékařského hlediska, kde popisujeme hormonální léčbu, chirurgické metody léčby, asistovanou reprodukci a její metody in vitro fertilizaci a intracytoplazmatickou injekci spermií, metody GIFT, ZIFT, MESA, PESA, TESE a TESA. Zmiňujeme se také o alternativnějších formách léčby, a to léčbě pomocí Metody Ludmily Mojžíšové, léčbě pomocí lázeňství a léčbě díky zelené lékárně. Důležitou součástí naší práce bylo psychologické pojetí neplodnosti, kde jsme se zaměřili na psychické dopady neplodnosti na páry a možnosti psychologické léčby, především psychoterapii. Cílem praktické části této práce byl krátký průzkum na základě jednoduchého anketového šetření zaměřeného na detekci rizikových faktorů, které mohou ovlivňovat plodnost ženy, respektive přispívat k její neplodnosti. Výzkumný vzorek čítal 35 respondentek a byl zaměřen pouze na ženy. Stanovili jsme si osm hypotéz, z nichž se nám pět potvrdilo. Z výzkumu vyplývá, že většina žen má index tělesné hmotnosti v normě a tudíž netrpí obezitou. Dále jsme zjistili, že většina respondentek konzumuje alkohol, ale v malé míře. Cigarety kouří necelých 30% respondentek. Konzumace kávy u většiny respondentek je maximálně 3 šálky kávy denně. Negativní stres prožívaly v posledním měsíci skoro všechny respondentky. Většina žen užívá nějaké léky, převážná část však pouze antikoncepci. Většina žen provozuje chráněný pohlavní styk. Větší polovina bezdětných respondentek si plánuje pořídit své první dítě ve věku nad 30 let. Z našeho průzkumu je patrné, že většina respondentek se vyvarovává téměř všem možným příčinám neplodnosti, mezi které patří obezita, konzumace alkoholu, kouření cigaret, užívání léků a nechráněnému pohlavnímu styku. Musíme však konstatovat, že skoro všechny respondentky byly v posledním měsíci ve stresu, což není pro jejich organismy dobré a také, že více jak 50% bezdětných respondentek riskuje s oddalováním svého prvního těhotenství problémy se samotným početím. Tyto respondentky mohou v budoucnosti řešit neplodnost z hlediska vysokého věku.
52
8 Použitá literatura [1] BAŠTECKÁ, B. a kol. Klinická psychologie v praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 420 s. ISBN 80-7178-735-3.
[2] CITTERBART, K. Gynekologie. 1. vyd. Praha: Galén, c2001, 278 s. ISBN 80-246-0318-7. [3] DOHERTY, C. Léčba neplodnosti: podrobný rádce pro neplodné páry. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2006, 121 s. ISBN 80-251-0771-X. [4] DUKE, J. Zelená lékárna: většinu běžných obtíží a nemocí lze léčit pomocí rostlinných prostředků. Vyd. 1. Ilustrace Peggy-Ann K Duke. Praha: PWP, 2006, 576 s. Lékař vám radí. ISBN 80-239-8202-8. [5] DVOŘÁK, K. et al. Speciální patologie: neuropatologie, patologie kosterního svalstva, patologie novorozence, malabsorpční syndrom. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 51 s. ISBN 80-210-1340-0. [6] FREUNDL, G.; GNOTH Ch.; FRANK-HERRMANN P. Chceme mít miminko: nové cesty k vytouženému dítěti. České vyd. 1. Praha: Vašut, 2008, 180 s. Dobré rady (Vašut). ISBN 978-80-7236-603-3 (VáZ.). [7] HARTL, P.; HARTLOVÁ H. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X. [8] HOLIBKOVÁ, A. Přehled anatomie člověka. 3. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2002, 140 s. ISBN 80-244-0495-8. [9] HOŘEJŠÍ, J.; DRUGA, R. Anatomie reprodukčních orgánů. In ROB, L. – MARTAN, A. – CITTERBART, K. aj. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2008 s 1 – 17. ISBN 978-80-7262501-7. [10] JANČA, J.; ZENTRICH J. Herbář léčivých rostlin. 1. vyd. Ilustrace Magdalena Martínková. Praha: Eminent, 1994-1999, 7 s. ISBN 80-7281-000-6 (DíL 7 : VáZ.). [11] JELÍNEK, J.; ZICHÁČEK V. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007. 575s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-807182-213-4. [12] JELÍNEK, J. Biologie a fyziologie člověka a úvod do studia obecné genetiky. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, 223 s. ISBN 80-718-2138-1. [13] KOLÁŘ, P. et al. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, c2009. xxxi, 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1. [14] KONEČNÁ, H. Na cestě za dítětem: dvě malá křídla. Vyd. 1. Praha: Academia, 2003, 318 s. ISBN 80-200-1055-6. [15] KVASIL, B. a kol. Malá československá encyklopedie. Sv. 6, Š – Z. Praha: Academia, 1987. 927 s. 53
[16] KŘENKOVÁ, K. Neplodnost. České vyd. 1. Praha: Vašut, 2000, 32 s. Radí vám lékař. ISBN 80-723-6196-1. [17] KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 279 s. ISBN 80-7178551-2. [18] KUBÍČEK, V. Mužská infertilita a erektilní dysfunkce. 1. vyd. Praha, c1996, 148 s. Fólia practica, Sv. 5. ISBN 80-858-2439-6. [19] KUDELA, M. Základy gynekologie a porodnictví: pro posluchače lékařské fakulty. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, 273 s. ISBN 80-244-0837-6. [20] LANGMEIER, J.; KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1998, 343 s. ISBN 80-716-9195-X. [21] MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992, 223 s. Knižnice psychologické literatury. ISBN 80-0425236-2. [22] MATĚJČEK, Z. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Vyd. 1. Praha: Portal, 1999, 183 s. ISBN 80-717-8304-8. [23] MOŽNÝ, I.; PAKOSTA, P.; PŘIDALOVÁ, M. Declining fertility in Europe, and, What parenthood means to the Czechs. 1st ed. Brno: Masaryk University, 2008. 132 s. Rubicon; vol. 10. ISBN 978-80-210-4554-5. [24] ROB, L,; MARTAN A.; CITTERBART K.. Gynekologie. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2008, 319 s. ISBN 978-807-2625-017. [25] ŘEŽÁBEK, K. Asistovaná reprodukce: průvodce ošetřujícího lékaře. [1. vyd.]. Praha: MAXDORF-JESSENIUS, 2008, 112 s. Farmakoterapie pro praxi, sv. 32. ISBN 978-8073451-547. [26] ŘEŽÁBEK, K. Léčba neplodnosti: příčiny neplodnosti, metody léčby, mimotělní oplodnění, zákony. 3., aktualiz. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 120s. Pro rodiče. ISBN 80-247-1010-2. [27] ŘEŽÁBEK, K. Léčba neplodnosti. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2002, 102 s. Pro rodiče. ISBN 80-247-0187-1. [28] ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Panorama, 1990. 435 s. ISBN 80-7038-078-0. [29] SCHREIBER, V. Lidský stres. Vyd. 1. Praha: Academia, 1992, 80 s. ISBN 80-200-04580. [30] SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. 2., přeprac. vyd. Praha: Portál, 2007, 219 s. ISBN 978-807-3672-508.
54
[31] STRUSKOVÁ, O.; NOVOTNÁ J.. Metoda Ludmily Mojžíšové: cesta k přirozenému otěhotnění, 10 cviků pro fyzické a duševní zdraví. Praha: XYZ, 2007, 151 s. ISBN 978-8087021-68-2 (VáZ.). [32] ŠMARDA, J. Biologie pro psychology a pedagogy. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, 420 s. ISBN 80-717-8924-0. [33] TRAPKOVÁ, L.; CHVÁLA, V. Rodinná terapie psychosomatických poruch. Vyd. 1. Praha: Portál, c2004. 227 s. ISBN 80-7178-889-9. [34] VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 522 s. ISBN 80-717-8308-0.
Internetové zdroje [35] INDEX TĚLESNÉ HMOTNOSTI. [online]. 2007, [cit. 2012-3-15] Dostupné z www: [36] PSYCHOTERAPIE. [online]. 2011, [cit. 2012-3-10] z www:
Dostupné
[37] TESAŘOVÁ, K. Mýty o plodnosti- Co je pravda a co ne? [online]. 2012, [cit. 2012-3-20] Dostupné z www: [38] TURNERŮV SYNDROM. [online]. 2007, [cit. z www:
55
2012-2-25]
Dostupné
Přílohy Příloha č.1: Anketa zaměřená na rizikové faktory neplodnosti
Příloha č. 1 Dobrý den, jmenuji se Erika Hrubá, jsem studentkou Pedagogické fakulty UP Olomouc. Chtěla bych Vás požádat o vyplnění následující ankety, která slouží jako podklad k mé bakalářské práci na téma Neplodnost a metody její léčby. Předložená anketa je anonymní. Předem Vám děkuji za Váš čas. Zaškrtávejte, prosím, pouze jednu odpověď. 1. Bezdětnost: □ Ano □ Ne 2. + 3. Jaká je vaše výška a aktuální váha? Výška: Váha: 4. Věk: □ 20- 24 let □ 25- 30 let □ 31- 35let □ 36 let a více 5. Pijete alkohol? □ Ano □ Ne 6. Jak často pijete alkohol? □ Denně □ 1-3krát týdně □ více než 3krát týdně □ 1-3krát měsíčně □ jiná možnost (uveďte): 7. Pokud jste odpověděli „ano“ na otázku č.1, vyplňte prosím následující tabulku. Doplňte v jakém množství alkohol konzumujete? Pivo
□ 1-2
Víno
□ 1-4dcl
Destiláty
□ 1-2 panáky □ 3-4 panáky □ 5 a více
□ 3-4
□ 5 a více
□ 5-9dcl
□ 1l a více
Jiná možnost (vepište i množství)
8. Kouříte cigarety? □ Ano □ Ne 9. Pokud kouříte, kolik cigaret vykouříte denně? □ 5-10 □ 10-20 □ více jak 20 10. Pijete kávu? □ Ano □ Ne 11. Pokud pijete kávu, tak v jakém množství? □ 1 denně □ 2-3 denně □ více, jak 3 denně 12. Provozujete nějakou pravidelnou sportovní aktivitu (posilovna, aerobik, tanec, míč. hry apod.) pokud ano, jak často: □ 1-2krát týdně □ více jak 3krát týdně □ 1krát měsíčně □ jiná možnost (uveďte):
13. Drželi jste někdy dietu? □ nikdy, ne □ 1x □ vícekrát za život □ pravidelně 14. Jak často jste v posledním měsíci prožívali negativní stres? □ vůbec □ zřídkakdy □ často □ pravidelně 15. Užíváte dlouhodobě nějaké léky? Odpověď zakřížkujte do tabulky. Ne, neužívám.
Antikoncepce Léky proti alergii Léky tlumící bolest Psychofarmaka Léky na kardiovaskulární systém Onkologické léky Jiné (vypište) 16. Pokud žijete aktivním sexuálním životem, provozujete chráněný sex? □ ano □ ne vždy □ ne 17. Pod pojmem chráněný sex si představuji především. Odpověď zakřížkujte do tabulky. Ochrana pomocí antikoncepce ženy Ochrana s použitím kondomu Kombinace antikoncepce + kondom Přerušovaná soulož Jiná možnost (vepište): 18. Kolik sexuálních partnerů jste měli za dosavadní život? □ 0 □ 1- 2 □ 3- 5 □ 6 a více Otázka pro bezdětné: 19. V kolika letech plánujete 1. dítě? □ 20- 24 □ 25- 30 □ 31- 35 □ 36 a více
