UNICORN COLLEGE. Katedra ekonomiky a managementu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Analýza hospodářství Japonska. Autor BP: Tomáš Kaiser

UNICORN COLLEGE

Katedra ekonomiky a managementu

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Analýza hospodářství Japonska

Autor BP: Tomáš Kaiser Vedoucí BP: Doc. Ing. Jan Čadil, Ph.D.

2012 Praha

Bakalářská práce Analýza hospodářství Japonska Analysis of Japanese economy

2


3


Prohlášení Prohlašuji, že svou bakalářskou práci na téma Analýza hospodářství Japonska jsem vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a s použitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou v práci citovány a jsou též uvedeny v seznamu literatury a použitých zdrojů. Jako autor uvedené bakalářské práce dále prohlašuji, že v souvislosti s vytvořením této bakalářské práce jsem neporušil autorská práva třetích osob, zejména jsem nezasáhl nedovoleným způsobem do cizích autorských práv osobnostních a jsem si plně vědom následků porušení ustanovení § 11 a následujících autorského zákona č. 121/2000 Sb.

…………………….

V Praze dne 15. 8. 2012

Tomáš Kaiser

4


Poděkování Velice rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Doc. Ing. Janu Čadilovi, Ph.D. za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování této bakalářské práce.

5


Analýza hospodářství Japonska Analysis of Japanese economy

6


Abstrakt Bakalářská práce na téma Analýza hospodářství Japonska popisuju ve své první části vývoj japonské ekonomiky od 2. poloviny 19. století. Především se pak zaměřuje na vývoj poválečného Japonska. Během poválečné obnovy po prohrané 2. světové válce, kdy docházelo k opravdu rychlému rozvoji japonského průmyslu. Japonsko se tak velmi rychle stalo jednou z největších a nejdůležitějších ekonomik na světě. Vývoj této země byl velice specifický a prakticky se nedá přirovnat k vývoji žádné jiné země. Ve druhé části práce je kladen důraz na strukturu japonského hrubého domácího produktu. Práce analyzuje, na které složce HDP růst japonské ekonomiky nejvíce závisí a jak se tato struktura měnila v čase. Ve své poslední části se práce zaměřuje na analýzu ekonomických a demografických problémů, kterými dnes japonská ekonomika trpí. Jako příklad můžeme uvést stále rostoucí státní dluh nebo dlouhotrvající období deflace. V současné době je tedy hlavní otázkou, jak se se všemi svými problémy japonská ekonomika dokáže vypořádat.

Klíčová slova: Japonsko, průmyslový zázrak, průmysl, zemědělství, služby, struktura HDP, státní dluh, stagnace, deflace, Bank of Japan, monetární politika, fiskální politika, stárnutí populace.

7


Abstract This bachelor’s thesis named Analysis of Japanese economy describes the development of Japanese economy from the second half of the 19th century in its first part. Primarily it focuses on the development of post-war Japan. During the post-war reconstruction after the Second World War, where Japan was defeated, the Japanese industry was growing really fast. Therefore Japan became one of the largest and most important economies in the world. The second part of this bachelor thesis puts emphasis on the structure of Japanese gross domestic product. It analyses which component of GDP has the biggest impact on the growth of Japanese economy and how the structure was changing in the past. In its last part it focuses on the analysis of economic and demographic problems that accompany the present Japanese economy. For example we can mention the national debt that constantly rises every year or the long-standing deflation. Therefore there is a main question at present. How will the Japanese economy handle all these problems?

Key words: Japan, industrial miracle, industry, agriculture, services, structure of GDP, national debt, stagnation, deflation, Bank of Japan, monetary policy, fiscal policy, ageing population.

8


Obsah

1. Úvod ....................................................................................................................10 2. Historický vývoj ....................................................................................................12 2.1. Předválečné období................................................................................................. 13 2.2. První světová válka a meziválečné období .............................................................. 14 2.3. Druhá světová válka ................................................................................................ 16 2.4. Poválečný vývoj ....................................................................................................... 16 2.4.1. Strukturální politika a role státu při obnově hospodářství ...........................................17 2.4.2 Hospodářský rozkvět v 50. a 60. letech ..........................................................................22 2.4.3. Zpomalení tempa růstu v 70. letech .............................................................................23 2.4.4. Krize 90. let ....................................................................................................................26

3. Vývoj sektorů a nejvýznamnějších odvětví japonského hospodářství .....................31 3.1. Průmysl .................................................................................................................... 34 3.1.1. Porovnání klíčových odvětví průmyslu v letech 1980 a 2009 .......................................36

3.2. Zemědělství ............................................................................................................. 38 3.2.1 Rybolov a lesnictví ..........................................................................................................39

3.3. Služby ...................................................................................................................... 39 9.3.1. Porovnání klíčových odvětví služeb v letech 1980 a 2009 ............................................40

4. Struktura japonského HDP ....................................................................................42 4.1. Porovnání struktury HDP v letech 1980 a 2009 ...................................................... 42 4.2. Podíly složek HDP na dynamice japonské ekonomiky............................................. 44 5. Problémy současného hospodářství ......................................................................52 5.1. Zemětřesení a tsunami ............................................................................................ 52 5.2. Rostoucí zadlužení ................................................................................................... 53 5.3. Stárnoucí populace.................................................................................................. 55 5.4. Deflace a nízká poptávka ......................................................................................... 56 6. Možnosti terapie a výhled do budoucna ................................................................58 7. Závěr....................................................................................................................60 8. Conclusion ...........................................................................................................62 9. Seznam použité literatury .....................................................................................64 10. Seznam grafů .......................................................................................................68 11. Seznam tabulek ....................................................................................................69

9


1. Úvod Vývoj japonského státu je historicky velice specifický a prakticky se nedá blíže přirovnat k vývoji ostatních zemí. Během historie i v současnosti vyvstává mnoho otázek, jak byl tento vývoj (především mám na mysli extrémně dynamický rozvoj po prohrané 2. světové válce) možný přes všechny problémy, kterým Japonsko čelilo. Otázkou také zůstává, jak je japonská ekonomika schopna přežívat s tak vysokým státním dluhem, který navíc neustále roste. Na tyto a mnoho dalších otázek bych se tedy rád pokusil ve své práci odpovědět. Japonsko je dnes co do velikosti nominálního hrubého domácího produktu (přepočteného podle směnného kurzu) druhou největší ekonomikou světa, a to i přesto, že japonský nominální HDP v druhém čtvrtletí roku 2010 (duben – červen) dosáhl 1,29 biliónů USD (118,54 bilionů jenů), což bylo až za čtvrtletním nominálním HDP Číny, který představoval 1,34 bilionů USD (9,12 bilionů juanů). Tím se v tomto čtvrtletí Čína stala druhou největší světovou ekonomikou, a to na úkor Japonska. Ve výši HDP na obyvatele se však Čína s Japonskem nemůže vůbec měřit. V roce 2009 dosáhl v Japonsku hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele 37 800 USD, zatímco v Číně pouze 3 600 USD (BusinessInfo, 2010). Japonsko tohoto postavení ve světě dosáhlo během posledního století přes mnohé problémy, se kterými se muselo potýkat. Nejprve se země musela vyrovnat s válečnými ztrátami po prohrané druhé světové válce. Navíc je Japonsko, vzhledem ke své rozloze a tudíž i absenci mnoha potřebných surovin, nuceno suroviny dovážet a je tak silně závislé na jejich importu. Japonský stát však vzkvétá navzdory tomuto faktu díky orientaci na odvětví, která jsou závislá především na práci a kapitálu, nikoli na domácích zdrojích (Samuelson, 2007). Prvním cílem, který si tato práce dává, je tedy shrnout historický vývoj této ostrovní země a objasnit, co stálo za tak prudkým rozvojem poválečného Japonska. Proč japonské hospodářství vzkvétalo navzdory špatné výchozí situaci po druhé světové válce, po které se muselo nejprve otřepat z válečných ztrát (jak na životech, tak především na majetku), a též mnoha dalším problémům, které pramení především z geografických předpokladů malého ostrovního státu. 10


Práce si též klade za cíl shrnout vývoj jednotlivých sektorů ekonomiky. Především se pak bude zaměřovat na průmyslový vývoj, který byl jedním z hnacích motorů poválečného období, a odvětví průmyslu, jejichž důležitost se v čase postupně výrazně měnila. Stejně tak jako historický vývoj zastoupení jednotlivých odvětví průmyslu na tvorbě HDP se práce bude věnovat i změnám ve struktuře služeb a jejich vývoji. V neposlední řadě se ve své práci hodlám zaměřit na to, jak se během historie měnila struktura hrubého domácího produktu z hlediska výdajů a jaká je situace v současné době. Zda se na tvorbě HDP a jeho růstu podílí spíše spotřeba domácností, hrubé domácí investice, vládní výdaje, nebo je hnacím motorem spíše export. V současnosti se Japonsko potýká s mnohými dalšími ekonomickými a demografickými problémy. Jedním z palčivých problémů, kterými dnes japonská ekonomika trpí, je například stárnoucí populace nebo dlouhotrvající deflace. Dalším cílem mé práce je tedy zanalyzovat současný stav japonského hospodářství. Charakterizovat nejpalčivější problémy, které ekonomiku dnes sužují a které je nutné v nejbližší době vyřešit. Podstatným problémem je především obrovský státní dluh vzhledem k hrubému domácímu produktu, který je bezpochyby nejvyšší ze všech rozvinutých ekonomik a neustále roste kvůli deficitním rozpočtům japonských vlád. Je dokonce otázkou, jak je s tak vysokým dluhem ekonomika schopna fungovat. Na tuto otázku se pokusím ve své práci odpovědět. Z dalších problémů japonského hospodářství můžeme zmínit dlouhotrvající deflaci, která Japonsku brání dostat se z dlouhotrvající stagnace ekonomiky. Těžko řešitelným problémem je stárnutí a „vymírání“ populace vzhledem k nízké porodnosti. Cílem této práce je tedy přiblížit a shrnout právě vývoj japonské ekonomiky od předválečného období až po současnost, a vysvětlit, co za rozvojem Japonska stálo. Především rozvoj po druhé světové válce by se totiž dal označit za opravdu raketový. V dalších částech práce bude důraz kladen na současné problémy japonského hospodářství a na analýzu struktury japonského HDP, tedy jakou měrou se na jeho tvorbě podílejí jeho složky.

11


2. Historický vývoj Od poloviny devatenáctého století, kdy se Japonsko pod vládou šógunátu Tokugawa poprvé otevřelo světovému vlivu a obchodu, prošla země dvěma vývojovými etapami. První začala roku 1868 za vlády dynastie Meidži a pokračovala až do začátku druhé světové války. Druhá etapa začala koncem druhé světové války a měla v první fázi na svědomí obrovský poválečný rozvoj japonského průmyslu a ekonomiky (japonsko.info, 2012). Jak tvrdí Tomeš (2007), je dnes Japonsko jednou z nejvýznamnějších světových ekonomik. Je také významným exportérem zboží a kapitálu. Jako příklad japonského exportu bychom mohli zmínit japonské automobilky (například Toyota a Mazda) nebo elektroniku, jejímž příkladem může být společnost Sony. O příčinách tohoto raketového vývoje, který po nutné obnově po prohrané válce nastal, se však vedou mezi ekonomy a politiky spory. Neoddiskutovatelným však zůstává, že japonské hospodářství se od evropských zemí a Spojených států liší nejen díky výrazně odlišným institucionálním rysům, ale i celkové japonské kultuře a mentalitě tohoto národa, který klade zájmy celku nad zájmy jednotlivce, což se silně projevilo v poválečném období i například při nedávných zemětřeseních spojených s vlnami tsunami. Vzhledem k počáteční „odříznutosti“ Japonska od okolního světa se jeho ekonomika připojila k průmyslovým závodům světa až se zpožděním. Až na konci 19. století byli vysíláni první japonští studenti do zahraničí, aby se učili západním technologiím. Díky počátečnímu přejímání těchto efektivních technologií (na které tak Japonsko nemuselo zdlouhavě přicházet samo) se země postupem času posunula na v současnosti druhé místo největších průmyslových ekonomik světa. Je však nutné zmínit, že toto přejímání technologií nejde aplikovat v nevyspělých a nevzdělaných státech, neboť ani nejlepší technologie nebude fungovat sama bez vyškolených pracovníků a inženýrů a v neposlední řadě i podnikatelského ducha, který musí stát ve svých občanech probudit. To však problém Japonska a jeho vývoje nebyl (Samuelson, 2007). Pro dokreslení ekonomického rozložení sil ve světě uvádějí D. Miles a A. Scott (2005), že v roce 2002 mělo Japonsko podíl na celosvětovém HDP 12 %, což 12


představovalo druhé místo za Spojenými státy se 33 procenty. Hrubý domácí produkt Evropské unie jako celku v roce 2002 představoval 27 % ze světového HDP, z čehož 23 % vyprodukovalo Německo. Pokud bychom přepočítávali HDP podle parity kupní síly1, předběhla by Japonsko právě Čína. Hrubý domácí produkt Japonska by představoval 7 % celosvětového HDP a HDP Číny by přestavoval procent 13 (Miles a Scott, 2005). Při přepočtení HDP na jednoho obyvatele Japonsko čínského konkurenta v regionu východní Asie samozřejmě mnohonásobně převyšuje (CIA The World Fact Book, 2010).

2.1. Předválečné období Každá éra v Japonsku měla své heslo, podle kterého se země ubírala určitým směrem. Během období Meidži (1868 – 1912) to bylo heslo Fukoku kyōhei, které ve volném překladu vyjadřovalo „učinění země bohatou a posílení armády“. Během tohoto období vládnoucí dynastie udělala mnoho reforem a kroků, které měli Japonsko nastartovat a připravit k budoucímu vývoji. Japonsko se v tomto období přeorientovalo ze zaostalého feudálního uspořádání. Vláda tak nastartovala přechod na rozvinutou tržní ekonomiku. Dynastie Meidži pokračovala v orientaci na západ, což mělo za následek to, že: -

tisíce studentů byly odeslány do Evropy a Spojených Států

-

více než 3000 expertů ze západu bylo pozváno a najato kvůli vzdělávání Japonska v oblastech vědy, matematiky, technologií a cizích jazyků

-

zároveň měli tito odborníci pomoci Japonsku v budování či inovaci železnic, silnic, armády, loďstva, architektury a průmyslu

Pro další ekonomický rozvoj země se vláda rozhodla, že nejlepším krokem bude podpora silného soukromého sektoru formou alokace zdrojů a plánování ekonomiky. Pro lepší srovnání a eliminaci změn měnového kurzu se pro přepočet používá tzv. parita kupních sil. Pokud bude například koš identických statků stát v České republice po přepočtu podle měnového kurzu méně než ve Spojených státech, dojde při přepočtu podle parity kupních sil ke zvýšení našeho produktu v mezinárodním srovnání (Pavelka, 2007). 1

13


Mimo jiné stála za rozvojem zbrojního průmyslu a stavěla továrny a loděnice, které následně prodávala japonským podnikatelům za zlomek původní ceny. Vláda se tak stala jedním z nejdůležitějších faktorů v ekonomickém rozvoji tohoto období (Dolan a Worden, 1994). Neméně významnými znaky této éry se staly i zavedení jednotné měny, velký rozvoj bankovnictví a založení parlamentu a Tokijské burzy (1878). V první fázi předválečného období rostla japonská ekonomika pouze mírným tempem a spoléhala se převážně na tradiční zemědělství, které financovalo průmyslový rozvoj. Když v roce 1904 začala rusko-japonská válka (o území, která byla pro Japonsko velice důležitá vzhledem k nedostatku surovin na japonských ostrovech) bylo v zemědělství zaměstnáno 65 procent obyvatelstva a podílelo se 38 procenty na tvorbě HDP. Zároveň však došlo ke značnému rozvoji průmyslu (Ma, 2004).

2.2. První světová válka a meziválečné období Po první světové válce, zatímco se z ní Evropa vzpamatovávala, došlo k růstu japonské ekonomiky. Ke konci 20. let se již výroba s těžbou podílely 23 procenty na HDP a ve 30. letech to bylo (především kvůli zbrojení armády) dokonce přes 30 %. Naopak podíl zemědělství stále klesal (ve 30. letech pouze asi 15 %) (Ma, 2004). Během první světové války pokračovalo Japonsko ve směru, který nastolila již dynastie Meidži. Jednalo se o přechod od zemědělství a lehkého průmyslu k průmyslu těžkému. Transformaci japonského hospodářství napomáhala i rostoucí poptávka po japonském zboží a jeho výrobcích, která byla dána růstem poptávky v zemích zainteresovaných ve válce, a tudíž růst exportu, který však narážel na malé zdroje surovin, a zvyšoval tak závislost Japonska na světovém hospodářství. Jejich rozdělování bylo v této době plně v režii státu, což bylo mnohdy v rozporu s požadavky trhu (Dolan a Worden, 1994). Japonsko dokázalo této situace využít a prožívalo roky růstu, na čemž měly velký podíl oblasti textilního průmyslu, loďařství a v neposlední řadě dodávky válečného materiálu spojencům a po skončení války také dodávky průmyslové zboží do 14


asijských zemí, které postrádaly dodávky od svých běžných evropských dodavatelů, kteří se vzpamatovávali z válečných otřesů. Situaci se zhoršil až nárůst konkurence (na kterou Japonsko nebylo zvyklé) po obnovení obchodu vyspělých zemí a některé podniky musely dokonce ukončit svou činnost. V roce 1920, kdy došlo k výrazné deflaci, byl ekonomický růst zastaven. Došlo k poklesu vládních vojenských výdajů a ekonomické situaci země nepomáhala ani deflace v zemích, se kterými Japonsko obchodovalo. To vedlo k nepříznivému vývoji zahraničního obchodu. Na to vláda reagovala růstem svých výdajů a devalvací měny, což mělo za následek oživení ekonomiky. Pro Japonsko bylo v této době typické sdružování velkých průmyslových podniků a bank, které tak mohly udávat směr vývoji celé ekonomiky, do ještě větších uskupení. Moc a vliv těchto velkých uskupení, zvaných Zaibatsu, neustále rostly a díky reinvestování svých zisků do nových odvětví se i uskupení Zaibatsu nemalou částí podílela na rozvoji japonské ekonomiky (Tomeš a kol., 2008).

Tabulka č. 1: Porovnání japonského HDP na obyvatele s USA a okolními státy

HDP/obyv. v letech 19311936

USA

Japonsko

Taiwan

Korea

Čína

1931-1936 USD

540 (100 %)

64 (12 %)

42

24

18

1990 USD (PPP)

5360 (100 %) 2064 (39 %)

1 266

662

543

zdroj: http://www.iisg.nl/hpw/papers/debinma.pdf

V tabulce č. 1 můžeme vidět porovnání japonského HDP na jednoho obyvatele v období během let 1931 – 1936 v porovnání s ostatními asijskými státy a USA.

15


2.3. Druhá světová válka Druhá světová válka měla na Japonsko naprosto opačný dopad než ta první, během které v Japonsku paradoxně docházelo k hospodářskému růstu a celkové transformaci ekonomiky. Válka v Tichomoří měla na Japonsko katastrofální dopad. Došlo k militarizaci ekonomiky, což mimo jiné znamenalo, že během války byl všechen těžký průmysl nucen vyrábět výhradně pro potřeby armády. To mělo za následek téměř nulový export, na kterém Japonsko bylo (a stále je) závislé. Po prohrané válce nebyla navíc zdecimovaná země schopna výroby a došlo k devalvaci měny, vysoké inflaci a růstu nezaměstnanosti. Ceny v roce 1944 byly více než třikrát větší než v období před druhou světovou válkou (japonsko.info, 2012).

2.4. Poválečný vývoj Porážka ve druhé světové válce zapříčinila, že okolo 40 % všech podniků a infrastruktury, které se od roku 1868 podařilo vybudovat, bylo zničeno a produkce se vrátila k číslům z konce let dvacátých. Japonsko se nacházelo po porážce a dvou jaderných útocích v troskách. Japonská pracovitost a odhodlání lidu, které jsou pro Japonsko typické, však postavilo zničenou zemi opět na nohy. Byly postaveny nové továrny, které byly vybaveny moderními stroji, což dalo Japonsku paradoxně do budoucna výhodu právě díky modernějšímu vybavení (Dolan a Worden, 1994). Okupace ze strany Spojených států (1945–52) způsobila konec militarismu a zabránění jeho opětovného vzniku a vznik demokratického státu. Celková pomoc USA ve výši 1,9 miliardy dolarů přispěla k ještě rychlejšímu zotavení Japonska z válečných škod. 59 % této pomoci bylo ve formě potravin a dalších 15 % tvořil materiál pro průmysl. Japonsko se navíc téměř vyvarovalo výdajů na armádu, přestože bylo prakticky povinné být v této oblasti Spojeným Státům nápomocno. Dosáhlo toho díky odvolávání se na svou novou ústavu, která válku zakazovala. Důležitým faktorem pro poválečný rozvoj byly také velice nízké daně, pokročilé technologie a především přeorientování se na těžký a chemický průmysl. V obou těchto odvětvích dosáhlo 16


Japonsko v poválečném období významných úspěchů a i v současnosti si zde udržuje špičkovou úroveň (BusinessInfo, 2010). Přestože během období okupace Spojenými státy docházelo ke snahám o rozpuštění monopolistických uskupení Zaibatsu, došlo po skončení okupace k tomu, že systém Zaibatsu byl přeměněn a vyvinul se v nový systém Keiretsu na základě starých vazeb Zaibatsu. Japonsko tak obcházelo a částečně ignorovalo antimonopolní zákony zavedené vládou Spojených států. Šesti největšími systémy Keiretsu byly: Mitsubishi, Sumitomo, Fuyo, Mitsui, Dai-ichi Kangyo a Sanwa Groups (Economywatch, 2010). Hlavními cíli pro oživení japonské poválečné ekonomiky byly: -

plné využití a rozvoj stávajícího potenciálu

-

co nejrychlejší obnova a modernizace průmyslu a infrastruktury

-

zajištění prostředků k dovozu nezbytných potravin, surovin a investic

-

zbrzdění domácí poptávky a zajištění maximálního exportu Pro poválečnou obnovu existovaly dvě strategie, dva možné postupy. Ten první

byl ovlivněn evropskými a americkými ekonomy. Naproti tomu druhý scénář vyzdvihoval

nutnost

zahrnout

specifické podmínky japonského

hospodářství.

V konečném součtu se však neprosadil absolutně ani jeden z postupů, které se tak vzájemně doplňovaly. Jedním z dalších cílů bylo vytvořit z Japonska základnu silného tržního státu na dálném východě. Základem hospodářství byly čtyři odvětví a to uhelný průmysl, ocelářství, energetický průmysl a loďařství. Už v 50. letech došlo k nárůstu exportu, což vedlo k vyrovnání pasivní bilance zahraničního obchodu. V letech 60. již export převyšoval import, nezaměstnanost byla velmi malá a průměrné roční tempo růstu ekonomiky překročilo 11 %. Do 70. let se japonská ekonomika vypracovala na jednu z nejstabilnějších ekonomik a jedno ze tří hlavních hospodářských center na světě (Gehinová, 2012). 2.4.1. Strukturální politika a role státu při obnově hospodářství Na úvod kapitoly by bylo dobré připomenout, že role státu v japonské ekonomice byla historicky vždy velice silná. Strukturální politice, pomocí níž stát silně 17


ovlivňuje hospodářské dění v Japonsku a hospodářský vývoj, je na japonských ostrovech věnována velká pozornost. Strukturální politika se zabývá vazbami mezi jednotlivými odvětvími, jejich racionalizací a vztahem k výkonnosti celého japonského hospodářství. Hlavním cílem státu v této oblasti je samozřejmě vytvoření silného, konkurenceschopného hospodářství pod záštitou malé efektivní japonské vlády. Je však nutné říci, že státní politika neprobíhá formou direktivních nařízení, ale spíše tvorbou kooperace a kompromisů se soukromým sektorem. Soukromý sektor tak není nařízeními vlády nijak negativně zasažen a dá se spíše říci, že pod vládní politikou vzkvétá. Japonsko se tak dá označit za zemi, v níž dosahuje strukturální politika státu nebývalých úspěchů. Především pak poválečná obnova a tedy období padesátých a šedesátých let 20. století, kdy byla ekonomika tažená především exportem a jeho výraznou vládní podporou, by se dalo označit za hospodářský zázrak. Svědčí o tom nejen nebývalý růst hrubého domácího produktu, který v tomto období překonával v průměru hranici 10% růstu, ale i celkový růst životní úrovně japonských občanů (Tomeš a kol., 2008). Aktivní zásahy vlády do fungování japonského hospodářství měly zemi napomoci dohnat ztrátu oproti západním vyspělým zemím způsobenou válečným konfliktem. Zřejmě nejsilnějším faktorem ovlivňujícím úlohu státu byla všeobecná skepse vůči schopnosti trhu samostatně a efektivně se regulovat. To bylo podtrženo i tradičním přístupem japonského obyvatelstva, kde docházelo a stále dochází k preferenci kolektivismu a silným vazbám mezi jednotlivci i zájmovými skupinami. Úloha státu je navíc podpořena nutností regulace z důvodu nedostatku přírodních surovin (Stuchlíková, 2008). O tom, co přesně bylo důvodem tak rychlého poválečného hospodářského růstu, vedou ekonomové dlouholeté spory. Faktem však zůstává, že nebývalý hospodářský rozkvět vyvolává nadšení vzhledem ke svému úspěšnému propojení intervencionistické politiky státu (která se odrážela ve vládní průmyslové politice, ve využití indikativního plánování a v poměrně rozsáhlých kontrolních pravomocech státu) a liberalizace hospodářství, což by se mohlo někomu zdát až nereálné spojení. Liberalizaci japonského hospodářství můžeme spatřit především v neexistenci významnějšího státního sektoru, v nízkém zdanění nebo v tom, že poměr státního rozpočtu vzhledem k HDP je oproti ostatním vyspělým státům na nízké úrovni. Průmyslová politika, která 18


byla vládou aplikována na jednotlivá odvětví, by se však dala hodnotit jako velmi propracovaná a velmi účinná i ve světovém porovnání. Díky ní se z válkou rozloženého Japonska stala během několika desetiletí obchodní velmoc a vývozce nejnovějších technologií (Strašáková, 2007). V poválečném období se strukturální politikou v Japonsku zabývaly především následující instituce, které však spolu vzájemně spolupracovaly. Každá z institucí měla v poválečném Japonsku na starost trochu jinou úlohu, což si shrneme na následujících řádcích. Těmito nejdůležitějšími institucemi byly především: -

Úřad pro ekonomické plánování

-

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Úřad pro ekonomické plánování Hlavním úkolem Úřadu pro ekonomické plánování je indikativní plánování, které v sobě skrývá především tvorbu dlouhodobých hospodářských plánů. Ty obsahují základní makroekonomické cíle, kterých by mělo být dosaženo. Dále se plány zaobírají nejvýznamnějšími růstovými odvětvími a obory japonské ekonomiky. Z předešlého popisu by se mohlo zdát, že se Japonsko blíží hospodářskému modelu centrálně plánovaných ekonomik, jako byl například i Sovětský svaz. Po bližším pohledu na tuto problematiku však zjistíme, že japonský model se od klasického modelu centrálně plánované ekonomiky podstatně liší. Prvním podstatným rozdílem je to, že se pohybujeme v podmínkách tržní ekonomiky a soukromého vlastnictví. Druhým velkým rozdílem je nezávaznost. Japonské indikativní plánování má spíše doporučující charakter na rozdíl od direktivního přístupu centrálně plánovaných ekonomik. Plány mají funkci koordinační a také informační, neboť podnikům odhalují záměry a plány vlády a informace vycházející z podrobných analýz, které jsou v plánech obsaženy, by soukromý sektor jen složitě mohl čerpat jinou cestou. Dochází tak mimo jiné k lepšímu propojení zájmů vlády a japonských podniků. To je dáno také tím, že plány vznikají formou konsenzu návrhů mnoha institucí, které jsou rozděleny do dvou skupin. Své zastoupení má strana politická i odborná. Složka odborná analyzuje současnou situaci a navrhuje možná řešení, z nich poté složka politická vybírá ty, které 19


jsou pro ni nejdůležitější. Společně tak sestavují nejlepší možný a nejvýhodnější plán budoucího hospodářského vývoje a určují jakým směrem by se ekonomika měla ubírat (Tomeš a kol., 2008). Tabulka č. 2: Poválečné hospodářské plány (1956-1993) (Stuchlíková, 2008)

zdroj: http://vz.fmv.vse.cz/wp-content/uploads/23_2008.pdf

20


Ministerstvo průmyslu a obchodu Založení ministerstva průmyslu a obchodu v roce 1949 bylo zřejmě nejdůležitějším krokem k obnově a rozvoji japonské poválečné ekonomiky, který vyvrcholil

v ekonomickém

zázraku,

během

něhož

docházelo

k více

než

desetiprocentnímu růstu japonského HDP v 60. letech 20 století. Právě ministerstvo průmyslu a obchodu má enormní zásluhu na propojení a spolupráci vlády a soukromého sektoru, což má za následek mimo jiné i možnost rychlého rozhodování podle nastalých situací v regionu (Economywatch, 2010). Ministerstvo průmyslu a obchodu funguje tak, že určuje podle aktuální situace strategická a perspektivní odvětví, do kterých následně putují vládní investice pro podporu růstu a získávání nových technologií a zařízení. Tato odvětví se tak stávají stěžejnímu pro růst japonské ekonomiky. Podniky inovativního charakteru zaměřené na export a investice do strategických odvětví získávají v Japonsku kupříkladu daňové úlevy nebo lepší přístup k získávání úvěrů a dochází tak k ještě většímu rozvoji klíčových odvětví. K tomuto tématu je ale nutné dodat, že ne ve všech případech je ministerstvo úspěšné a docházelo v minulosti i k takovým omylům, že například společnosti Honda a Sony byly označeny za neperspektivní. Jak dnes již všichni víme, tyto společnosti dosáhly úspěchu i přes absenci podpory ze strany státu (Strašáková, 2007). I přes některé omyly, kterých se ministerstvo dopustilo, je nutné mu přiznat velkou zásluhu na obnově japonské ekonomiky, kde bylo bezprostředně po druhé světové válce omezit rybolov a agrární sektor, aby se tak uvolnily pracovní síly pro nově vznikající průmyslová odvětví. V poválečném Japonsku se jednalo především o průmysl těžký a chemický (Tomeš a kol., 2008). V současnosti se japonské ministerstvo průmyslu a obchodu zaměřuje především na podporu vědy a výzkumu a zřizování vědecko-technických parků. Japonský model strukturální politiky se nedá označit jinak než jako úspěšný. Tento model politiky nyní s úspěchem následují i Tchaj-wan, Jižní Korea, Hong-kong a Singapur (Strašáková, 2007). Další institucí, která měla vliv na vývoj japonského hospodářství, bylo i například japonské ministerstvo financí, jehož postoj se od dvou zmíněných institucí 21


v mnoha ohledech lišil. Jeho velkým problémem byla nejen silná zkostnatělost, malá odbornost a nepřizpůsobivost změnám, ale i úmyslné zatajování informací nebo obcházení tradičního principu seniority (Tomeš a kol., 2008). 2.4.2. Hospodářský rozkvět v 50. a 60. letech Na poválečný hospodářský zázrak měly velký vliv především typická japonská pracovitost, odhodlání a soudržnost japonského obyvatelstva, které se projevuje v těžkých dobách. V krizových situacích jsou Japonci schopni až neuvěřitelného semknutí, jelikož veřejné cíle jsou mnohdy kladeny nad cíle osobní, a obnova tak může proběhnout mnohem rychleji než by se dalo v jiných zemích očekávat. To je umožněno uplatňováním tzv. systému celoživotního zaměstnání. Díky němu vzniká vysoká sounáležitost pracovníků s firmou a stoupá tak i jejich pracovní nasazení a klesá doba pracovní neschopnosti. Firmy jsou ochotny investovat do dalšího vzdělání svých zaměstnanců a dochází tak k další stimulaci hospodářského růstu. Podstatné bylo i to, že pracovní síla byla v Japonsku relativně vzdělaná a ochotná dalšího sebevzdělání a rozvoje, což umožnilo (vzhledem k ochotě Spojených států sdílet s Japonskem vědecké poznatky a průmyslové technologie) hospodářský růst ještě uspíšit. Finance uvolněné z armádních výdajů byly navíc investovány do produktivních odvětví. Čtyřmi nosnými odvětvími v poválečném období byly těžba uhlí, ocelářství, energetický a lodní průmysl. Vedle nich se rozvíjela i další odvětví jako chemický, petrochemický nebo automobilový průmysl. Nemalý podíl na hospodářském vzestupu měl zpočátku i výrazný import kapitálu. Později bylo možné financovat investice z vysokých domácích úspor a z Japonska se tak v 70. letech stal jeden z největších vývozců kapitálu. Tato vysoká míra úspor je dána vedle již zmíněné pracovitosti obyvatel a jejich skromností mnoha dalšími faktory. Vedle vysokých nákladů na bydlení a na vzdělání je to především absence širšího systému sociálního zabezpečení, které ponechává zajištění ve stáří na individuálním přístupu japonských firem, což nutí obyvatelstvo zajišťovat se i formou vlastních úspor. Již zmíněná skromnost a spořivost Japonců se projevuje i v tom, že bonusy, které jsou jim vypláceny ke mzdám zpravidla dvakrát ročně, nevstupují do spotřeby, ale jsou namísto toho uspořeny (Tomeš a kol., 2008). 22


2.4.3. Zpomalení tempa růstu v 70. letech Po poválečném rozkvětu došlo v 70. letech 20. století ke zpomalení hospodářského růstu. Hlavním důvodem bylo vyčerpání technologií, které Japonsko čerpalo od vyspělejších zemí a kopírovalo je. Mluvíme tak o tzv. zpětném inženýringu. Země se tak musela zaměřit na vlastní vývoj a výzkum, což bylo logicky finančně náročnější. Paradoxně však tento stav japonské ekonomice do budoucna nemalou měrou pomohl. Japonsko se i vzhledem k malé surovinové základně a závislosti na importu rozhodlo vydat směrem úspory energie, což zamezilo většímu hospodářskému propadu během světových ropných šoků (Tomeš a kol., 2008). Pod vlivem prvního ropného šoku v roce 1973 se situace v Japonsku výrazně změnila. Narostla nezaměstnanost a zvýšila se inflace. S tím se ovšem japonské hospodářství poměrně rychle vypořádalo, neboť se dokázalo zaměřit na rozsáhlé úspory paliv a surovin. Byla zavedena úsporná energetická opatření a nové technologické postupy a přistoupilo se k likvidaci nadbytečných výrobních kapacit a k rekonstrukci kapacit ostatních (Gehinová, 2012). Japonsko se přiklonilo k odvětvím s vysokou přidanou hodnotou, u kterých zůstalo až do současnosti a úspory surovin a paliv vedly ke snížení výrobních nákladů a tím i k růstu produktivity domácích firem. Ekonomika se tak z prvního ropného šoku poměrně záhy otřepala a druhý ropný šok již tak výrazné dopady jako ten první neměl (Tomeš a kol., 2008). Po druhém ropném šoku na přelomu 70. a 80. let se výrazně omezily státní dotace, výdaje na administrativu státního aparátu, výdaje na kulturu, zemědělství, vzdělání, veřejné práce a sociální zabezpečení. Restrikce byly protiváhou za snížení státních příjmů v důsledku zavedení nižších daňových sazeb, reorganizoval se také aparát administrativy ministerstev formou jejich slučování (Gehinová, 2012).

23


Graf č. 1: Vývoj růstu reálného HDP Japonska [%] + porovnání se světem

zdroj: http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.KD.ZG/countries/1W-JP?display=graph

Z grafu můžeme zřetelně vyčíst, že propad japonského hospodářství byl v důsledku prvního ropného šoku poměrně výrazný. Je to patrné i v porovnání s vývojem světového HDP. Japonsko jím bylo posláno do recese, kterou předtím nepamatovalo. Díky zmíněnému přechodu na surovinově méně náročná odvětví se však z recese rychle vzpamatovalo. Druhý ropný šok již japonská ekonomika zvládla o poznání lépe. Změnila se i stará hospodářská struktura ve prospěch nových progresivních vědecky náročných odvětví, která se stala jádrem nového ekonomického modelu. V oblasti strojírenství patřila k nejvýznamnějším odvětvím elektronika, výroba obráběcích strojů a kancelářských zařízení. Rozhodujícím činitelem rozvoje průmyslu se stal technický a technologický rozvoj a důležitou úlohu při restrukturalizaci průmyslu hrála i snaha o co nejnižší míru znečišťování životního prostředí (Gehinová, 2012). V období 70. a 80. let vynakládala japonská vláda velké úsilí na podporu exportu a od poloviny 80. let se Japonsko začalo orientovat na asijskou a tichomořskou oblast, což se zákonitě odráželo v rostoucím podílu zahraničního obchodu a přebytcích na běžném účtu platební bilance. Tyto přebytky Japonsko kompenzovalo celosvětovým

24


poskytováním úvěrů a stalo se tak jednou z nejvýznamnějších věřitelských zemí na světě a Tokio se zároveň stalo dalším světovým finančním centrem. Japonsko však bylo známé výraznými ochranářskými opatřeními, co se týče zahraničního obchodu, což logicky naráželo na odpor vůči japonské hospodářské politice ze strany zahraničí, které požadovalo přístup na japonské trhy. Od poloviny 80. let tak docházelo k pozvolnému uvolňování ochrany domácího trhu. Vzhledem k preferencím japonských spotřebitelů však ani tyto kroky nikam příliš nevedly. Japonci jsou totiž známí tím, že jsou pyšní na domácí zboží, jsou zvyklí na jeho kvalitu a prostor pro zahraniční zboží je tak velice malý. I kdybychom vzali v úvahu úplné zrušení všech administrativních ochranných opatření, není jisté, zda by Japonci jiné než japonské výrobky kupovali (Tomeš a kol., 2008).

Tabulka č. 3: Poválečný hospodářský vývoj Japonska v porovnání se světem -

V tabulce si můžete na průměrných meziročních přírůstcích reálného HDP všimnout, jak rychlý byl vývoj poválečného Japonska oproti zbytku světa:

Období

Japonsko

USA

Západní Evropa

1961-1965

12,40 %

4,60 %

4,90 %

1966-1970

11,00 %

3,00 %

4,60 %

1971-1975

4,30 %

2,20 %

2,90 %

1976-1983

4,40 %

2,50 %

2,30 %

zdroj: http://www.eamos.cz/amos/kcr/externi/kcr_811/gsh_10.doc

25


Tabulka č. 4: Průměrná roční tempa růstu reálného HDP v období ropných šoků

Země

Před 1. ropným šokem (1970 – 1973)

Japonsko

7,4 %

0,6 %

5,1 %

3,6 %

6,4 %

USA

4,7 %

-0,8 %

4,4 %

0,0 %

4,0 %

Německo

3,9 %

-0,6 %

4,0 %

0,3 %

2,0 %

Francie

5,6 %

1,7 %

3,8 %

1,1 %

1,2 %

Itálie

3,9 %

0,2 %

3,8 %

0,8 %

2,4 %

Velká Británie

4,3 %

0,9 %

2,6 %

-0,5 %

3,2 %

Období 1. Období 2. Po 2. ropného Meziobdobí ropného ropném šoku (1973 (1976 – 1979) šoku (1979 šoku (1982 – 1975) – 1982) – 1985)

zdroj: Zdeněk Tomeš a kol.: Hospodářská politika: 1900 – 2007, str. 202

2.4.4. Krize 90. let Až do 90. let 20. století prožívala japonská ekonomika prakticky po tři desetiletí vysoký ekonomický růst. V průměru přes 10 % v 60. letech, kolem 5 % v 70. letech a zhruba 4 % v letech 80. Růst se začátkem 90. let zastavil převážně kvůli doznívajícímu přeinvestování z let 80., po kterém se země dostala do problémů. Začátkem 90. let se Japonsko dostalo do recese, která později vyústila v krizi. V nejhorším období byl pokles HDP až 3 % (CIA The World Fact Book, 2010). Tento obrat japonského hospodářství z růstové fáze do fáze poklesu byl pravděpodobně zapříčiněn již v polovině 80. let, kdy se Japonsko po vzájemné dohodě se Spojenými Státy rozhodlo podstoupit kroky, které měly za cíl zhodnocení japonského jenu, jehož hodnota neodpovídala přebytku obchodní bilance Japonska. Následné prudké zhodnocení jenu však mělo na japonské hospodářství velice špatný vliv. Proto bylo koncem 80. let centrální bankou rozhodnuto vydat se směrem snižování úrokových sazeb a vláda začala vypisovat veřejné zakázky, čímž chtěla nastartovat upadající domácí poptávku. Tato opatření společně s klesajícími cenami vstupů měla za následek stabilizaci japonské ekonomiky a cenové hladiny, která by 26


jinak vlivem poklesu cen importů klesla. Vzhledem ke snižování úrokových sazeb došlo ke zlevnění úvěrů a tudíž i k růstu investic a následně i k poklesu nezaměstnanosti. Ekonomika se však následkem těchto kroků začala silně přehřívat. Přes to všechno ale nedocházelo k inflačním tlakům, důsledkem čehož tlačilo pozitivní očekávání ekonomického růstu ceny finančních aktiv nahoru. To zapříčinilo vznik cenové bubliny (Tomeš a kol., 2008). Banky růst cenové bubliny ještě podpořili, když se zaměřily na půjčky menším podnikům, u nichž bylo úvěrové riziko vyšší z důvodu spekulativních obchodů s nemovitostmi, což způsobilo i nárůst cen nemovitostí, které přijímaly jako záruku. Tato spekulativní bublina tak dosáhla obrovských rozměrů. Za příklad si můžeme uvést to, že pozemek o rozloze 250 hektarů v centru Tokia měl vyšší hodnotu než veškerá půda v Kalifornii (Euroekonom, 2012).

Graf č. 2: Historický vývoj akciového indexu Nikkei 225

zdroj: http://www.finez.cz/odborne-clanky/regionalni-analyzy/regionalni-analyza-japonsko/

27


Počátkem let 90., když se Bank of Japan rozhodla opět zvýšit úrokové sazby (zvýšila diskontní sazby z 2,5 na 6 procent), došlo k prasknutí cenové bubliny a poklesu cen finančních aktiv. Jak se později ukázalo, tento krok měl pro japonské hospodářství dalekosáhlé důsledky, ze kterých se Japonsko velice dlouho vzpamatovávalo. Dostavila se rozsáhlá recese, která postihla katastrofálně především bankovní sektor, který se ocitl v krizi kvůli prudkému poklesu cen finančních aktiv. Mnoho japonských finančních institucí tuto tíživou situaci zapříčiněnou poklesem hodnoty jejich zástav a hodnot jejich portfolií neuneslo a v následujících letech bylo uzavřeno. I následující celé desetiletí tak znamenalo pro japonskou ekonomiku léta hospodářské stagnace a deflace (Euroekonom, 2012). Centrální banka tak v podstatě svou počáteční monetární a úvěrovou expanzí, kterou chtěla docílit růstu investic podniků, aby si udržely své zahraniční pozice i přes zhodnocení jenu, a následným zvýšením úrokových sazeb vyvolala rozsáhlou recesi. Růst úrokových sazeb totiž zapříčinil mimo jiné i neschopnost menších podniků splácet své úvěry a následně došlo kvůli drahým úvěrům i k poklesu investic (Tomeš a kol., 2008). V 90. letech japonská vláda vynakládala nemalé finanční prostředky na záchranu bank a dalších finančních i nefinančních podniků a na podporu zaostávajících odvětví. Celkově schválila vláda 8 balíčků na stimulaci domácí ekonomiky. Tím se však Japonsko dostávalo do hlubokých státních deficitů a narůstal tak raketově i státní dluh, který je jedním z japonských problémů i v současnosti. Vláda měla také snahy o deregulaci ekonomiky. Tyto nepříliš důsledné snahy však zpočátku nevedly k mnoha výsledkům. V roce 1996 zaznamenala japonská ekonomika hospodářský růst 3,7 %. Na popud tohoto zlepšení se vláda rozhodla ke stabilizaci rozpočtů a fiskální restrikci. Později se však ukázalo, že růst byl jen krátkodobý a Japonsko upadlo upět do stagnace ekonomiky. To vše se dělo za téměř nulových úrokových sazeb, ke kterým přistoupila Bank of Japan ve snaze oživit ekonomiku. Další snižování diskontní sazby po předchozím poklesu z 6 na 0,5 % tedy nebylo možné a ani vláda nemohla přikročit k výrazné fiskální expanzi, neboť státní deficit již v tuto chvíli dosahoval 8 % hrubého

28


domácího produktu. Další zadlužování nebylo možné i vzhledem k tomu, že dluh dosahoval hodnoty 150 % HDP (Euroekonom,2012). Jednou z hlavních příčin problémů japonské ekonomiky byla a stále je dlouhotrvající deflace. Ta vede i při téměř nulových úrokových sazbách k poklesu investic, poklesu domácí poptávky a preferenci držby hotovosti, neboť během deflace a tedy poklesu cenové hladiny lidé očekávají zhodnocení jejich úspor. Jak uvádí Tomeš a kolektiv spoluautorů (2008), je hlavní příčinou této deflační recese nedostatečná domácí poptávka. Dalšími uváděnými příčinami pak jsou: -

finanční nestabilita a vysoká zadluženost domácích podniků

-

splasknutí cenové bubliny a následný pád trhu nemovitostí

-

stárnutí populace

-

past likvidity

Místo aby na nastalou situaci reagovala vláda deregulací ekonomiky2, rozhodla se v roce 1998 přistoupit k dalším expanzivním krokům a schválením programu „Big Bang“, který měl změnit celkové institucionální prostředí japonského hospodářství. Jeho cílem byla změna devizového zákona. Mělo tak dojít k liberalizaci mezinárodních transakcí, posílení konkurence na finančních trzích, posílení pozice Bank of Japan při provádění monetární politiky nebo k finanční deregulaci odstraňující překážky mezi komerčním a investičním bankovnictvím (Euroekonom, 2012). Finanční reformy, ke kterým bylo přistoupeno za účelem vyřešení problémů špatných úvěrů a finanční krize, které vznikly v období cenové bubliny, měly za následek rozpad kapitálových propojení podniků a bank keiretsu. To vše bylo společně s negativním ekonomickým vývojem země impulzem pro výrazné změny. Docházelo ke zpřísnění podmínek pro aktivní bankovní operace, ke ztrátě dodavatelko-odběratelských kanálů nebo k vyhlašování konkurzů na podniky.

K určitým deregulačním krokům docházelo, ale celkový přístup vlády byl velice opatrný. Ekonomika tak stále zůstávala pod silným vlivem státní byrokracie, která zasahovala do tržních procesů často i na úkor konkurence. Proces deregulace, ač byl dlouho slibován a rozpracován ve formě programu, byl opět nahrazen fiskální expanzí, která vzhledem ke státnímu zadlužení nemohla trvat věčně (Tomeš a kol., 2008). 2

29


Růst vládních výdajů, jehož cílem bylo vymanit ekonomiku z dlouhodobé stagnace a odstranění pro Japonsko relativně vysoké míry nezaměstnanosti (v polovině devadesátých let přesáhla 3 %), však nevedl k mnoha pozitivním dopadům. Vliv na hospodářskou situaci byl minimální a naopak došlo k dalšímu prohloubení již tak vysokého zadlužení ekonomiky. Státní dluh blížící se 150 procentům HDP pak vzbuzuje logické obavy ze státní restrikce. Toto negativní očekávání společně s dlouhotrvající deflací přispívá k šetření obyvatelstva a dalšímu poklesu poptávky po japonském zboží. Stav japonského hospodářství se tak blíží stavu pasti na likviditu3, což znemožňuje i úspěšnost monetární politiky. V takovémto stavu je bezpodmínečně nutné vyvolat v obyvatelstvu inflační očekávání a dosáhnout tak záporné úrokové sazby (Tomeš a kol., 2008).

Tabulka č. 5: Vývoje nezaměstnanosti od 80. let 20. století v Japonsku a USA (%) Stát Japonsko USA

1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 2,0 2,3 2,3 2,7 2,7 2,6 2,8 2,9 2,5 2,3 7,1 7,6 9,7 9,6 7,5 7,2 7,0 6,2 5,5 5,3

Stát Japonsko USA

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2,1 2,1 2,2 2,5 2,9 3,2 3,4 3,4 4,1 4,7 5,6 6,8 7,5 6,9 6,1 5,6 5,4 4,9 4,5 4,2

Stát Japonsko USA

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 4,8 5,0 5,4 5,2 4,7 4,4 4,1 3,9 4,0 5,0 4,0 4,7 5,8 6,0 5,5 5,1 4,6 4,6 5,8 9,3

zdroj: http://data.worldbank.org/indicator/SL.UEM.TOTL.ZS/countries/JP-US?display=graph

V tabulce č 5. můžeme sledovat vývoj japonské nezaměstnanosti v porovnání s vývojem tohoto ukazatele s USA. Můžeme zde sledovat, že pokud mluvíme o vysoké nezaměstnanosti v Japonsku, je to údaj relativní. V USA se po většinu času pohybuje míra nezaměstnanosti na téměř dvojnásobné úrovni.

Past na likviditu je situace, kdy jsou ekonomické subjekty ochotny držet jakékoli množství peněz při nízké úrokové míře. Zvýšení peněžní zásoby tak nepovede k dalšímu snížení úrokové míry a díky tomu nevzrostou ani investice. Měnová politika je tak neúčinná (Pavelka, 2007). 3

30


3. Vývoj sektorů a nejvýznamnějších odvětví japonského hospodářství Dnes je podíl sektorů na tvorbě HDP následující, čísla v závorkách vyjadřují podíl obyvatel zaměstnaných v jednotlivých sektorech (CIA The World Factbook, 2011): -

průmysl:

-

zemědělství:

-

služby:

27,3 %

(26,2 %)

1,2 %

(3,9 %)

71,6 %

(69,8 %)

Důležité pro porovnání je na tomto místě zmínit i rozložení sektorů v USA: -

průmysl:

-

zemědělství:

-

služby:

19,2 %

(20,3 %)

1,2 %

(0,7 %)

79,6 %

(79 %)

Na tomto porovnání můžeme sledovat, že v Japonsku je v současnosti zaměstnáno v sektoru zemědělství oproti USA stále poměrně početná část obyvatelstva. Je to dáno především snahou japonských vlád podporovat a nenechat upadnout tento sektor. I sektor průmyslu si udržuje stále slušnou úroveň na tvorbě HDP, čemuž podstatně napomáhá výrobní sektor. Tento poměr japonských sektorů však nebyl vždy stejný, o čemž pojednávaly již minulé kapitoly. Nyní prožívá velký rozkvět především sektor služeb. Tento vývoj si shrneme na následujících několika grafech vycházejících z dat japonského úřadu vlády. V následujících podkapitolách si pak představíme hlavní rysy jednotlivých sektorů.

31


Graf č. 3: Podíl sektorů na tvorbě HDP v roce 1980 2,8%

33,3% Zemědělství Průmysl 63,9%

Služby

zdroj dat: http://www.esri.cao.go.jp, vlastní grafická úprava

Na grafu podílu sektorů z roku 1980 můžeme vidět, že podíl zemědělství na tvorbě HDP je 2,8 %. Je to již mnohem méně než v období feudálního Japonska, kdy bylo v zemědělství zaměstnáno přes 80 % veškerého obyvatelstva a logicky tak i jeho význam byl mnohem vyšší (Dolan a Worden, 1994).

Graf č. 4: Podíl sektorů na tvorbě HDP v roce 1990

2,2%


Služby


32




Služby



26,4% Zemědělství Průmysl Služby

72,0%


Na grafech 5 a 6 můžeme pozorovat další odklon od zemědělské výroby a příklon k sektoru služeb, což obecně charakterizuje posun ve vyspělosti země. Tato informace je však dle mého názoru poměrně diskutabilní, neboť značná část služeb závisí na produkci ostatních sektorů a nemůžou tyto služby fungovat nezávisle na 33


průmyslu a zemědělství. V devadesátých letech docházelo k dalšímu poklesu podílu průmyslu na tvorbě hrubého domácího produktu. Postupem času se tedy z tradičního feudálního Japonska s převahou zemědělství stala ekonomika stojící na rozvinutém a technologicky vyspělém průmyslu a službách. Dnes je Japonsko ekonomikou s podílem služeb přesahujícím 70 % a řadí se tak i v tomto ohledu k nejrozvinutějším světovým ekonomikám. Podíl služeb v Evropské Unii byl roku 2010 73,2 % a ve spojených státech dokonce již zmíněných 79,6 % (CIA The World Fact Book, 2011).

3.1. Průmysl Pro vývoj japonského průmyslu byly vždy rozhodujícími faktory malá rozloha země a s ní související nedostatek nerostných surovin. Nejdůležitější oblastí, co se týče těžby nerostných surovin, je pro Japonsko oblast těžby uhlí, která však ani přes řadu dotací ze strany státu nepostačuje ani pro domácí spotřebu. Z ostatních surovin má v Japonsku význam těžba stavebních surovin, zinku, olova či mědi. Zásoby a produkce ropy a zemního plynu jsou zanedbatelné a Japonsko je tak z hlediska surovin závislé na jejich importu. V současné době se v Japonsku plně rozvíjí jaderná energetika, která zajišťuje již cca 20 % energetické produkce (zemepis.net, 2012). Průmyslová výroba byla i přes zmíněný nedostatek vstupních surovin základem poválečného zázraku japonské ekonomiky. Jednalo se tehdy především o rozvoj těžkého a chemického průmyslu, které jsou i nyní na velice dobré úrovni. Japonsko však zároveň pracovalo na rozvoji odvětví s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou automobilový průmysl, elektrotechnika a elektronika, které znamenaly mnoho pro budoucí vývoj Japonska a ze kterých Japonsko těží dodnes (přestože po ropných šocích v 70. letech zaznamenal průmysl mírné zpomalení růstu z důvodu úsporných opatření). Asi všichni si tak vybavíme japonské automobilky jako Toyota, Mitsubishi, Mazda, Honda, či Nissan nebo elektroniku značek Sony nebo Fujitsu (CIA The World Fact Book, 2011).

34


Struktura japonského průmyslu tedy prošla historicky řadou změn. Tou největší byl odklon od energeticky náročných odvětví a příklon k odvětvím s vysokou přidanou hodnotou. Japonsko postupně přecházelo od laciného sériově vyráběného zboží k vysoce kvalitní produkci založené na progresivních technologiích a získalo tak značný podíl na světových trzích. Technologicky a kvalitativně je dnes japonský průmysl na čelních světových příčkách (zemepis.net, 2012). V současnosti spočívá těžiště japonské průmyslové výroby především ve vyspělém strojírenství, elektrotechnice, chemii, petrochemii a papírenském průmyslu. Postupně klesá podíl ocelářství, výroby lodí a textilního průmyslu, stabilní úroveň si zatím udržuje stavební výroba. Japonsko je jedním z největších světových výrobců průmyslového strojního zařízení, elektrických strojů pro domácí a průmyslové užití, výpočetní

techniky,

polovodičů,

tranzistorů,

generátorů

elektrické

energie,

elektromotorů, transformátorů, spotřební elektroniky (barevných televizorů – dnes především televizorů s plochou plazmovou obrazovkou, audio/video přístrojů, DVD přehrávačů a rekordérů, digitálních fotoaparátů, mobilních telefonů, mikrovlnných trub a faxových přístrojů), dopravních zařízení (osobních automobilů, motocyklů, jízdních kol, železničních vagónů, námořních lodí) a přesných přístrojů, fotoaparátů a hodinek. Dlouhodobě se naproti tomu snižuje význam textilního průmyslu, který historicky býval jedním z hlavních průmyslových odvětví země. Nejdynamičtější

rozvoj

zaznamenává

v současnosti

vyspělá

elektronika

(počítače a jejich součásti, audio a videotechnika, polovodiče, atd.) a výroba průmyslových robotů. Specifické postavení zaujímají materiály a technologie související s rozvojem jaderné energetiky, biotechnologií a nanotechnologií. Těmto oblastem je věnována v Japonsku zvláštní pozornost, v případě jaderné energetiky zejména s ohledem na bezpečnost. Biotechnologiím a nanotechnologiím se pak přičítá světlá budoucnost i vzhledem k možnosti komparativní výhody ve světovém hospodářství. Výdaje na vývoj a výzkum dosahovaly v roce 2009 v Japonsku 17,2 bilionů jenů, což je přibližně 177 miliard amerických dolarů. V přepočtu k japonskému HDP je to potom 3,62 % HDP, a to dělá z Japonska jednoho z největších investorů do vývoje a výzkumu na světě (BusinessInfo, 2010).

35


3.1.1. Porovnání klíčových odvětví průmyslu v letech 1980 a 2009 V následující podkapitole si vývoj průmyslu přiblížíme na grafickém znázornění dle dat japonského úřadu vlády.

Graf č. 7: Podíl jednotlivých průmyslových odvětví v roce 1980 Těžba

Potravinářský průmysl

Textilní průmysl

Papírenský průmysl

Chemikálie

Ropné a uhelné produkty

Nekovové minerální výrobky

Železo a ocel

Barevné kovy

Kovové konstrukce a kovodělné výrobky

Stroje

Elektrické stroje, zařízení a vybavení

Dopravní prostředky

Přesné přístroje

Oděvní průmysl

Dřevo a dřevěné výrobky

Nábytek

Vydavatelství a tisk

Výrobky z kůže a kožešiny

Gumové výrobky

Ostatní

Stavebnictví

Potravinářský průmysl 11,8% 1,0%

1,1%

2,1% 2,1%

Stavebnictví 33,7%

5,8%

2,8%

5,4% 2,6%

5,8% 1,0% 0,5%

4,3%

1,6% 1,7%

1,0%

3,4%

1,6%

6,4% 3,1%

Elektrické stroje, zařízení a vybavení 1,4%


36


Graf č. 8: Podíl jednotlivých průmyslových odvětví v roce 2009 Těžba

Potravinářský průmysl

Textilní průmysl

Papírenský průmysl

Chemikálie

Ropné a uhelné produkty

Nekovové minerální výrobky

Železo a ocel

Barevné kovy

Kovové konstrukce a kovodělné výrobky

Stroje

Elektrické stroje, zařízení a vybavení

Dopravní prostředky

Přesné přístroje

Oděvní průmysl

Dřevo a dřevěné výrobky

Nábytek

Vydavatelství a tisk

Výrobky z kůže a kožešiny

Gumové výrobky

Ostatní

Stavebnictví

0,2%

Potravinářský průmysl 9,1%

3,2% Stavebnictví 20,3%

0,7%

0,5%

2,9%

1,6%

1,8%

6,1%

1,7%

0,1%

1,1% 3,6%

0,3%

8,8%

0,4% 0,6%

Elektrické stroje, zařízení a vybavení 26,0%

7,1%

2,6%

1,2%


Z grafů můžeme jasně vyčíst, že struktura japonského průmyslu se během let rapidně změnila. Zatímco ještě v období ropných šoků byly hlavními odvětvími stavebnictví4, které tvořilo přes jednu třetinu hodnoty, a potravinářský průmysl, do současnosti postupně poklesl sektor stavebnictví na procentuální hodnotu kolem 20 Stavební odvětví není typickým představitel průmyslu. Stojí tak trochu mimo tento sektor, ale vzhledem k rozdělování odvětví do tří základních sektorů, kterými jsou zemědělství, průmysl a služby, spadá stavebnictví svou podstatou nejvíce právě do tohoto sektoru. 4

37


procent. Stále však zůstává podstatným sektorem japonského průmyslu. Pro porovnání můžeme uvést, že v roce 2009 se japonské stavebnictví podílelo na tvorbě HDP 5,3 procenty a v Evropské unii jako celku5 se hodnota pohybovala kolem 6 % (Jaegers, 2011), zatímco ve Spojených státech amerických mělo ve stejném období stavebnictví podíl pouze 3,9 %. V roce 1980 byl v USA jeho podíl 4,7 % (Bureau of Economic Analysis, 2012), zatímco v Japonsku se podílelo v tomto roce stavebnictví na tvorbě HDP 11,4 %. Přestože tedy podíl japonského stavebnictví na tvorbě HDP historicky výrazně klesá, zůstává nadále tento sektor významným. Za zmínku určitě stojí i rozvoj odvětví průmyslu elektrických strojů a zařízení. V roce 1980 se podílelo toto odvětví pouze cca 1,4 % na tvorbě hodnoty průmyslu. Dnes je z tohoto odvětví hlavní průmyslové odvětví, které v příspěvku k HDP předstihlo právě i v Japonsku významný sektor stavebnictví.

3.2. Zemědělství Od konce devatenáctého století, kdy se zemědělství podílelo téměř 40 procenty na tvorbě HDP, dochází k trvalému úpadku tohoto sektoru, který byl dřív pro Japonsko (včetně rybolovu a lesnictví) naprosto klíčovým. Dnes přispívá k tvorbě HDP už jenom velmi malým dílem (cca 1,2 %). Zaměstnáno je zde přibližně 3,9 % pracujícího obyvatelstva (CIA The World Fact Book, 2011). To, že se zemědělská tradice z Japonska téměř vytratila a obdělávaná půda tvoří dnes pouze 13 % z celkové rozlohy (což je přibližně 80 % plochy obdělávané v 60. letech), přispívá k faktu, že Japonsko je co do pokrytí spotřeby potravin soběstačné pouze asi ze 40 %. Většinu potravin tak musí dovážet. Téměř soběstačné je Japonsko snad jen v produkci zeleniny a rýže, která je japonskou hlavní zemědělskou plodinou. Naopak velké množství masa a ovoce (cca 50 %) a pšenice (cca 90 %) musí dovážet (BusinessInfo, 2010).

Podíl stavebnictví v České republice na tvorbě HDP se pohyboval v tomto období kolem hodnoty 7 % (UNECE, 2011). 5

38


3.2.1. Rybolov a lesnictví Rybolov má stejně jako rostlinná a živočišná výroba klesající tendenci, jak v počtu obyvatel zaměstnaných v tomto odvětví, tak i v množství vylovených ryb. To je dáno, především rozšířením pásma výsostných vod sousedních států a Japonsko tak muselo snížit intenzitu lovení ryb na volném moři. Japonsko tak v posledních letech ztratilo postavení druhé největší rybářské velmoci. Pokles rybolovu můžeme vidět i v tom, že v roce 1965 bylo v tradičním japonském odvětví zaměstnáno přes půl milionu obyvatel, zatímco dnes je to jen něco málo přes 200 tisíc (BusinessInfo, 2010). Silně diskutovanou problematikou v oblasti rybolovu a Japonska je lov velryb. Přestože v roce 1982 souhlasilo se všeobecným zákazem lovu velryb6, toto stanovisko později přehodnotilo a požadovalo jeho opětovné povolení. Připojilo se tak k požadavkům Grónska a Norska, které chtějí v tradičním velrybářství pokračovat (zemepis.net, 2012). Lesy v Japonsku tvoří přibližně 70 % celkového území. Přesto však není Japonsko v produkci dřeva soběstačné a tento materiál, který je na japonských ostrovech hojně využíván především ve stavebnictví, musí zčásti dovážet. Je to dáno především tím, že většina lesní plochy se nachází v těžko dostupných hornatých oblastech. Proto se ukázalo, že bude pro Japonsko finančně i ekologicky výhodnější dřevo dovážet (BusinessInfo, 2010).

3.3. Služby Sektor služeb zaznamenal od 80. let 20. století obrovský růst. Velký vliv na to měla státní strukturální politika a změna životního stylu velké části japonského lidu. Japonsko se tak postupně stalo vyspělou zemí s převahou služeb a dnes je v této sféře zaměstnáno již přes 70 % pracujícího obyvatelstva. Na rozdíl od toho, jak již bylo řečeno, podíl obyvatelstva zaměstnaného v primární sféře neustále klesá.

Japonsko si tehdy pouze vyžádalo výjimku v podobě povolení menšího počtu velryb pro vědecké účely (zemepis.net, 2012). 6

39


Japonsko je především jedním z hlavních světových finančních center a finanční sektor tvoří nejdůležitější součást oblasti služeb z hlediska zapojení Japonska do světové ekonomiky. Dalšími důležitými oblastmi jsou například velkoobchod, maloobchod,

obchod

s

nemovitostmi, doprava

nebo

mobilní

a

bezdrátové

telekomunikace. Růst zaznamenává v současné době především zdravotnictví a tradičně prosperují i služby spojené s moderními technologiemi nebo zábavní průmysl. Velké rezervy však přetrvávají v oblasti cestovního ruchu. Jedním z cílů vlády pro roky 2010 a 2011 tak bylo zvýšení počtu zahraničních turistů v Japonsku na 10 milionů. Tato snaha však byla podkopána zemětřeseními spojenými s tsunami a ničivými následky celé tragédie, kdy došlo k jaderné kontaminaci životního prostředí. V roce 2011 navštívilo Japonsko pouze 6,2 milionu turistů. To představovalo propad o 36 % oproti dřívější situaci (BusinessInfo, 2010).

3.3.1. Porovnání klíčových odvětví služeb v letech 1980 a 2009 V následující podkapitole si opět vývoj služeb přiblížíme i na grafickém znázornění dle dat japonského úřadu vlády. Při porovnání obou grafů z let 1980 a 2009 (grafy č. 9 a 10) zjistíme, že struktura japonských služeb se během 30 let výrazně nezměnila. V Japonsku se během tohoto období mírně zvýšil podíl financí a pojištění, čímž se potvrzuje již zmíněná pozice Japonska jakožto jednoho z největších finančních center na světě. Kdyby však nedošlo k cenové bublině, která japonskou ekonomiku zasáhla v 90. letech 20. století, mohl by být podíl tohoto odvětví služeb mnohem vyšší, neboť právě finanční sektor byl zasažen ze všech nejvíc. Dokazují to i čísla z roku 1990, kdy finančnictví dosahovalo 10% podílu. Největší podíl na přidané hodnotě služeb, který v roce 2009 činil 32 %, zaujímají služby společenské, sociální, obchodní a osobní, mezi něž můžeme zařadit zdravotní péči, sociální asistenci či služby zábavní, kulturní a rekreační. Tento sektor služeb, jak již bylo řečeno, neustále roste.

40


Graf č. 9: Podíl jednotlivých oblastí služeb v roce 1980 Ostatní 1,2%

Vzdělávání 1,3% Veřejné státní služby 15,5%

Rozvod elektřiny, plynu a vody 4,1% Velkoobchod 8,5% Maloobchod 8,8%

Služby v oblasti nemovitostí 17,8%

Doprava a komunikace 9,5%

Poskytování služeb společenských, sociálních, obchodních a osobních 27,8%

Finance a pojištění 5,4%


Graf č. 10: Podíl jednotlivých oblastí služeb v roce 2009 Vzdělávání 1,4%

Ostatní 1,7%

Rozvod elektřiny, plynu a vody 3,5% Velkoobchod 8,5%

Veřejné státní služby 13,2%

Poskytování služeb společenských, sociálních, obchodních a Doprava a osobních komunikace 32,0% 9,6%

Finance a pojištění 6,8% Služby v oblasti nemovitostí 16,3%


41

Maloobchod 6,9%


4. Struktura japonského HDP z pohledu výdajů V této kapitole se podíváme na rozbor japonského hrubého domácího produktu z hlediska výdajové metody zjišťování HDP. Bereme tedy v úvahu níže uvedenou rovnici a je nutné zdůraznit, že budeme používat údaje ve stálých cenách roku 2000, abychom se tak vyvarovali nepřesnostem z důvodu inflace (Pavelka, 2007): (1) kde:

C je spotřeba, I jsou hrubé investice, G jsou veřejné výdaje, X je export a M je import.

4.1. Porovnání struktury HDP v letech 1980 a 2009 V první části čtvrté kapitoly se podíváme, jak vypadala struktura japonského hrubého domácího produktu v roce 1980 a následně zjistíme, jak se tato situace změnila po téměř třiceti letech do roku 2009. Budeme přitom opět vycházet z dat uváděných japonským úřadem vlády.

Graf č. 11: Podíl výdajů na tvorbě HDP v roce 1980

X 6,9%

M -5,9%

G 12,7%

C 50,0% I 24,4%


42



M -8,4%

X 10,4%

C 49,9%

G 15,2%

I 16,0%


Z výše uvedených grafů je patrné, že největším poměrem se na tvorbě HDP podílí tradičně osobní výdaje na spotřebu a jejich příspěvek k tvorbě HDP se pohybuje neustále kolem 50 %. Změnu v čase ale můžeme pozorovat v poklesu hrubých investic nebo v mírném nárůstu vládních výdajů na nákup statků a služeb. Podstatnou změnou je také zvýšený vliv exportu a importu na tvorbu HDP. To je dáno především postupným otevíráním se japonského trhu trhům zahraničí, o čemž již také byla řeč v předchozích kapitolách. Japonský export vzrostl během sledovaných let celkem o 3,5 % a dosáhl tak v roce 2009 hodnoty přes deset procent HDP, což značí, že japonský export postupně nabývá na síle (podíl exportu v letech před světovou recesí byl i větší), přestože jeho podíl na tvorbě HDP je stále relativně nízký. V USA je podíl exportu přibližně na stejné úrovni, kdežto v Evropské unii je podíl exportu na tvorbě HDP téměř trojnásobný, což je dáno vysokou provázaností evropských ekonomik (Worldbank, 2012). Exportně orientovaný je v Japonsku především automobilový průmysl, jehož příkladem může být jedna z největších automobilek na světě Toyota, nebo průmysl elektrotechnický. Mnohem větší vliv při tvorbě produktu ale má domácí spotřeba a domácí japonský trh, neboť Japonci nedají na zboží pocházející ze své země dopustit a dávají mu přednost před importovaným zbožím a výrobky. Více bylo řečeno již v kapitole historického vývoje.

43


4.2. Podíly složek HDP na dynamice japonské ekonomiky V první polovině čtvrté kapitoly jsme zjistili, jakou částí se jednotlivé složky HDP podílejí na jeho tvorbě. V té druhé se podíváme na to, jak moc se odráží jejich vývoj na růstu či poklesu hrubého domácího produktu. Všechny číselné údaje v této kapitole jsou uváděny v miliardách japonských jenů ve stálých cenách roku 20007 a vycházíme přitom z dat japonského úřadu vlády.

Tabulka č. 6: Vývoj japonského HDP v 80. letech 20. století

1980 1990 růst vliv na HDP

C I 178232,9 87001,6 252408,6 140447,2 41,62% 61,43% 23,61% 17,01%

G X -M Y 45421,5 24644,8 -21163,2 314137,6 63370,8 37670,1 -36343,8 457552,8 39,52% 52,85% 71,73% 45,65% 5,71% 4,15% -4,83% 45,65%


Graf č. 13: Vliv změn složek HDP na změnu HDP v 80. letech 20. století

X 7%

-M -9% C 43%

G 10%

I 31%


Díky údajům ve stálých cenách roku 2000 a tedy sledování reálného HDP, nedochází ke zkreslení výsledků inflačními, respektive deflačními vlivy. 7

44




C I 252408,6 140447,2 282786,3 128031,4 12,04% -8,84% 6,64% -2,71%

G X -M Y 63370,8 37670,1 -36343,8 457552,8 84941,7 55255,9 -47940,4 503075 34,04% 46,68% 31,91% 9,95% 4,71% 3,84% -2,53% 9,95%



-M -12%

C 33%

X 19%

I -13%

G 23%


Z tabulek (6 a 7) a grafů (13 a 14) vývoje v období 80. a 90. let 20. století není těžké vyvodit, že zatímco během 80. let docházelo ještě stále k výraznému růstu japonské ekonomiky, v letech 90. byl tento trend zbrzděn. Na vině byla již několikrát zmiňovaná cenová bublina finančních aktiv a nemovistí na začátku let devadesátých a s ní spojený pokles investic během kolapsu bankovního sektoru, během něhož bylo mnoho finančních institucí dokonce uzavřeno. Během 80. let docházelo k velkému růstu všech složek hrubého domácího produktu včetně exportu, který však nedosahoval prozatím velkého významu při tvorbě HDP. Největší zásluhu na hospodářském růstu měla oblast domácí spotřeby a hrubé domácí investice. Prudký nárůst investic v 80. 45


letech si lze mimo jiné vysvětlit i nutností restrukturalizace a přeorientování průmyslu na energeticky méně náročná odvětví, což bylo následkem právě ropných šoků, o kterých jsem se zmiňoval již v části historického vývoje. V letech devadesátých tedy došlo kvůli cenové bublině a následné bankovní krizi k výraznému úbytku investic. Naproti tomu byla ekonomika výrazně tažena vládními výdaji, kterými se vláda snažila nepříliš úspěšně zažehnat finanční krizi a vzniklou ekonomickou recesi. Docházelo tak především k prohlubování státního dluhu. Již v 90. letech můžeme navíc sledovat i růst vlivu exportu na japonskou ekonomiku, což je dle mého názoru dáno postupným otevíráním se Japonska světovému trhu ale právě i poklesem investic. Navíc si můžeme povšimnout, že dynamika růstu exportu postupem času výrazně klesá. Je to dáno mimo jiné i zhodnocováním japonského jenu, což je sice pozitivní pro importéry, ale exportéři tím tratí.

Tabulka č. 8: Vývoj japonského HDP v 1. desetiletí 21. století


C I G X -M Y 282786,3 128031,4 84941,7 55255,9 -47940,4 503075 328593,5 105340,3 100331,7 68539 -55142,6 547661,9 16,20% -17,72% 18,12% 24,04% 15,02% 8,86% 9,11% -4,51% 3,06% 2,64% -1,43% 8,86% zdroj dat: http://www.esri.cao.go.jp, vlastní grafická úprava

Graf č. 15: Vliv změn složek HDP na změnu HDP v 1. desetiletí 21. století

-M -7%

X 12%

C 44%

G 15%

I -22%


46


V minulém desetiletí se naplno projevilo, že japonská ekonomika se nedokázala do nynějška vzpamatovat z následků cenové bubliny, což bylo navíc podpořeno celosvětovou ekonomickou recesí a tempo růstu exportu se tak ztenčilo oproti konci století 20. na téměř polovinu. S tím samozřejmě souvisí i nárůst vlivu domácí spotřeby na tvorbě HDP na hodnotu z let osmdesátých.

Ke konci této kapitoly se ještě podíváme na podíly složek na ekonomickém růstu v období od roku 2005 až 2009. Na meziročních změnách uvidíme, co mělo v nedávné minulosti největší vliv na změny ve vývoji stagnující japonské ekonomiky a jejího HDP.

Tabulka č. 9: Vývoj japonského HDP v roce 2006


C I 303 925,5 128 673,3 309 510,2 129 652,7 1,84% 0,76% 1,03% 0,18%

G X 95 080,9 74 498,2 95 344,0 81 915,5 0,28% 9,96% 0,05% 1,37%

-M Y -59 928,9 542 249,0 -64 200,6 552 221,8 7,13% 1,84% -0,79% 1,84%


Graf č. 16: Vliv změn složek HDP na meziroční změnu HDP v roce 2006

-M -23%

C 30%

X 40%

I 5% G 2%


47


V roce 2006 došlo oproti údajům z předchozího roku k cca 10% nárůstu exportu, se kterým souvisí i nárůst importu vzhledem k nutnosti dovozu surovin. Ostatní složky japonského HDP se téměř nezměnili a vliv exportu na změnu HDP tak byl v tomto období, kdy Japonsko nedosáhlo ani 2% růstu, velmi velký.



C I 309 510,2 129 652,7 319 617,7 131 670,5 3,27% 1,56% 1,83% 0,37%

G X 95 344,0 81 915,5 96 860,4 89 265,5 1,59% 8,97% 0,27% 1,33%

-M Y -64 200,6 552 221,8 -64 796,0 572 618,1 0,93% 3,69% -0,11% 3,69%


Graf č. 17: Vliv změn složek HDP na meziroční změnu HDP v roce 2007 -M -3%

X 34%

C 47%

G 7%

I 9%


V roce následujícím japonské hospodářství dosáhlo konečně uspokojivého růstu 3,67 %. Tento vzestup ekonomiky byl dán především téměř 9% nárůstem exportu a růstem domácí spotřeby. Ukazuje se tak opět fakt, že výkyvy japonského exportu 48


výrazně ovlivňují meziroční hospodářský růst a že japonský vnitřní trh má (i přes poměrně malé změny v domácí spotřebě) díky výraznému postavení této složky ve tvorbě HDP výrazný vliv na růst ekonomiky. Co se týče domácí spotřeby, domnívám se, že pokud by Bank of Japan byla schopna udržet politiku cílování inflace a docházelo by tak dlouhodobě k inflačnímu očekávání ze strany spotřebitelů, mohla by domácí spotřeba výrazněji podpořit růst ekonomiky. Nedocházelo by totiž ke zhodnocování úspor, ale k jejich znehodnocování a spotřeba by tedy nebyla odkládána, ale podporovala by současný rozvoj japonského hospodářství, což by bylo velice žádoucí.



C I 319 617,7 131 670,5 323702,2 126592,6 1,28% -3,86% 0,71% -0,89%

G X -M Y 96 860,4 89 265,5 -64 796,0 572 618,1 97588,3 90596,3 -64946,1 573533,4 0,75% 1,49% 0,23% 0,16% 0,13% 0,23% -0,03% 0,16%


Graf č. 18: Vliv změn složek HDP na meziroční změnu HDP v roce 2008 -M -1% X 12%

G 6%

C 36%

I -45%


49


V roce 2008 se v Japonsku objevily první náznaky světové hospodářské recese a ekonomika tak opět po předchozím roce hospodářského růstu stagnovala. Vzhledem ke stagnaci ekonomiky výše uvedená data spíše ilustrační, neboť docházelo ve všech složkách HDP (i HDP samotném) pouze k nepatrným meziročním změnám. Nejvíce tak ekonomiku zasáhl 3,9% propad hrubých domácích investic.



C I G X -M Y 323702,2 126592,6 97588,3 90596,3 -64946,1 573533,4 328593,5 105340,3 100331,7 68539 -55142,6 547661,9 1,51% -16,79% 2,81% -24,35% -15,09% -4,51% 0,85% -3,71% 0,48% -3,85% 1,71% -4,51% zdroj dat: http://www.esri.cao.go.jp, vlastní grafická úprava


C 8%

-M 16%

I -35%

X -36% G 5%


O rok později, v roce 2009, se již světová hospodářská recese projevila naplno. Došlo k výraznému poklesu exportu (téměř o ¼ předchozí hodnoty) včetně 50


automobilového průmyslu, který je výrazně exportně orientovaný, neboť stagnoval i celosvětový obchod. Export tedy po dlouhém období růstu, jehož dynamika však postupně klesala, vykázal výrazný pokles. To mělo společně s dalším poklesem domácích investic za následek hluboký hospodářský propad -4,5 %.

51


5. Problémy současného hospodářství V poslední kapitole bych se ještě rád věnoval problémům, kterým v dnešní době japonská ekonomika čelí. A nutno říci, že jich není málo. Japonsko stojí dnes v poměrně obtížné pozici, neboť se potýká s mnoha závažnými problémy, počínaje rychle rostoucím státním dluhem a konče stárnutím populace, které by pro Japonsko v budoucnu mohlo způsobit katastrofu. V neposlední řadě se navíc Japonsko musí vypořádat s dlouhotrvající deflací a vývoji na japonských ostrovech nepomohla ani nedávná zemětřesení a tsunami spojené s jadernou katastrofou.

5.1. Zemětřesení a tsunami Nejpalčivějším problémem, se kterým se Japonsko musí v současnosti vypořádat, je obnova ekonomiky po ničivých zemětřeseních, která postihla japonské pobřeží 11. března 2011. Katastrofa zasáhla vedle obyvatelstva i výrobní podniky a především došlo k poškození jaderných elektráren, které v Japonsku zajišťují podstatnou část zásoby elektrickou energií. Ve Fukušimě bylo ještě v lednu roku 2012 odstaveno 50 z celkových 54 reaktorů. To má za následek nutnost zvyšování importu surovin pro výrobu elektrické energie a tragédie brzdí i ekonomickou výrobu. Například velké automobilky jako Toyota nebo Honda mají problém plnit včas své dodávky, neboť vzhledem k provázanosti japonských podniků dochází k nedodání potřebných součástek. Situaci nepřispívá ani nutnost rekonstrukce zničené infrastruktury. To má v koncovém důsledku vliv na celý export a tudíž i na zahraničí. Z tohoto důvodu navíc import převyšuje export a tak se ocitá obchodní bilance v deficitu, což není pro Japonsko dlouhodobě udržitelné. Vyhlídky do budoucna jsou však relativně pozitivní. Pro rok 2013 se předpokládá nárůst poptávky po japonském zboží v ostatních asijských zemích a obnovení energetické samostatnosti, čímž by měly klesnout náklady na dovoz surovin (Hýbl, 2012). Japonská vláda bude muset podpořit obnovu hospodářství fiskální expanzí a tvorbou dodatečných rozpočtů. To však bude mít za následek jen další prohloubení deficitu rozpočtů. Státní dluh, který se již nyní pohybuje ve vysokých číslech, tak ještě 52


vzroste, čímž se dostáváme k dalšímu problému této východoasijské země, kterým je rostoucí zadlužení (BusinessInfo, 2012).

5.2. Rostoucí zadlužení Státní dluh Japonska, který by letos měl dosáhnout úrovně téměř 240 % HDP, což je nejvyšší úroveň v rámci rozvinutých zemí („před“ Japonskem už je pouze Zimbabwe), je vážným až alarmujícím problémem. Vzhledem k tomu, že se rozpočtový deficit blíží úrovni 9 % HDP, je velmi pravděpodobné, že státní dluh nadále poroste i za tuto hranici i v příštích letech. Mezinárodní ratingová agentura Fitch dokonce přistoupila ke snížení úvěrových ratingů Japonska. Agentura tak reaguje na vysoké zadlužení země, které nadále roste, a fakt, že kroky japonské vlády k zastavení nárůstu a snižování státního dluhu jsou nepřesvědčivé a pomalé. Vláda totiž plánuje snižování státního dluhu v poměru k HDP až od fiskálního roku 2021 (ceskatelevize.cz, 2012). Ve většině ostatních zemí by takto vysoký státní dluh předznamenával brzký státní bankrot. V Japonsku je však situace trochu jiná, přestože nárůst státního dluhu nemůže trvat donekonečna. Faktorem, který odlišuje Japonsko od zbytku světa je spořivost japonského obyvatelstva. Většina věřitelů je tedy z řad japonského lidu a od domácích finančních institucí (Gola, 2012) Nutnou podmínkou do budoucna však bude vyrovnání deficitních rozpočtů japonských vlád. Právě kvůli expanzivní politice, která měla za cíl podporu ekonomiky po „splasknutí cenové bubliny“ na začátku devadesátých let, se do této svízelné situace Japonsko dostalo. Do této doby se navíc s následky cenové bubliny ekonomika plně nevyrovnala. Drastická fiskální restrikce jistě nebude jednoduchá a příjemná, je však dříve či později nutná a doplatí na to právě obyvatelstvo. Japonsko však nemůže brát z úspor, které se neustále snižují. Jedním z důvodů je i stárnutí populace a nízká porodnost. Každý pátý občan Japonska je v současné době starší 65 let (Brychta, 2012).

53


Tabulka č. 13: Zadluženost členských zemí OECD a EU

Země Japonsko Řecko Itálie Irsko Portugalsko USA Island Belgie Francie Velká Británie Kanada Německo Maďarsko Rakousko Španělsko Izrael Nizozemí Kypr Malta Polsko

Zadlužení (v % k HDP) odhad pro rok 2012 238 189 121 115 112 105 97 94 89 85 84 82 76 74 70 69 67 66 66 56

Země Norsko Švýcarsko Finsko Slovinsko Slovensko Dánsko Litva Mexiko Česko Lotyšsko Turecko Nový Zéland Rumunsko Švédsko Korea Austrálie Lucembursko Bulharsko Chile Estonsko

Zadlužení (v % k HDP) odhad pro rok 2012 55 51 50 47 47 46 45 44 43 41 38 35 34 33 30 24 22 20 11 6

zdroj: http://www.finance.cz/zpravy/finance/351522-neni-dluh-jako-dluh-super-zadluzene-japonsko-manizsi-riziko-statniho-bankrotu-nez-cesko/

Graf č. 20: Vývoj státního dluhu Japonska

zdroj: http://www.indexmundi.com/japan/public_debt.html

54


5.3. Stárnoucí populace Druhým neméně závažným problémem dnešního Japonska je klesající porodnost, na což navazuje stárnutí populace. Průměrně na jednu ženu připadá v Japonsku 1,21 narozeného dítěte, což naznačuje, že počet obyvatel by měl nadále klesat. Jak můžeme vidět v tabulce, poměr obyvatelstva staršího 64 let neustále roste a při stejném trendu by v roce 2050 mohlo dojít k tomu, že počet obyvatel Japonska klesne (z dnešních 127 milionů) pod 100 milionů a poměr obyvatelstva staršího 64 let by mohl vzrůst až na 40 %, což by bylo neúnosné číslo pro pracující lid i vládu. Japonský penzijní systém je dlouhodobě neudržitelný vzhledem k tomu, že na jednoho penzistu připadá už nyní pouze 2,6 pracujících. Situace Japonska se v tomto směru hodně blíží situaci v České republice. I u nás bude nejspíš výše penze klesat a bude se zvyšovat věk odchodu do penze (Traxler, 2009).

Graf č. 21: Vývoj celkového počtu obyvatel a predikce do budoucnosti

zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Population_of_Japan_since_1872.svg

55


Graf č. 22: Vývoj věkového rozvrstvení japonského obyvatelstva

zdroj: http://www.tradingeconomics.com/Economics/Interest-Rate.aspx?Symbol=JPY

5.4. Deflace a nízká poptávka Poslední problémem, který bych rád zmínil, je deflace, se kterou se Japonsko dlouhodobě potýká. Člověk by si mohl říct: „Čemu vlastně pokles cenové hladiny bude vadit? Věci budou levnější…“ S tím nelze než souhlasit. Peníze tak vlastně zhodnocují a můžeme si za ně koupit více. Problém je však v tom, že dlužníci se tak snadno dostanou do finančních problémů, neboť peníze, kterými svůj dluh splácejí, mají vyšší hodnotu než v době, kdy dluh vznikal. Jinými slovy bude i při téměř nulových nominálních úrokových sazbách narůstat reálný úrok s rostoucí deflací. Díky tomu bude docházet k poklesu investic a domácnosti budou raději držet hotovost a budou očekávat další pokles cenové hladiny, což povede ke snížení poptávky. Monetární politika centrální banky bude dále neúčinná, neboť se pohybujeme v oblasti pasti na likviditu a banka nemůže sazby více snižovat (Samuelson, 2007). Je nutné, aby se centrální banka zaměřila na politiku cílování inflace, vůči čemuž se do nedávné doby bránila. Až v prvním čtvrtletí letošního roku vyšly zprávy, že si Bank of Japan za svůj krátkodobý inflační cíl stanovila jedno procento. Dala tak najevo, že chce ukončit dlouhotrvající deflaci japonské ekonomiky. Mnoha expertům se ale kroky centrální banky zdají být stále spíše vágní (Patria, 2012).

56


Japonská spořivost a tvorba úspor tak výrazně napomohla poválečné obnově a vybudování silného státu, neboť z úspor obyvatelstva mohly být financovány programy obnovy průmyslu a infrastruktury. Dnes naopak výrazná tvorba úspor na úkor spotřeby domácností brání rychlejšímu vymanění se z dlouhodobé recese. Výrobním podnikům a jejich nabídce nejde naproti poptávka. To zabraňuje i větší úspěšnosti expanzivní fiskální politiky. Japonská vláda má tak složitý úkol jak vymanit zemi z recese. (Okimoto, 2011).

Graf č. 23: Vývoj míry inflace Japonska [%] + porovnání se světem

zdroj: http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.DEFL.KD.ZG/countries/1W-JP?display=graph

57


6. Možnosti terapie a výhled do budoucna Přestože finanční krize Japonsko přímo nezasáhla, globální recese už na zemi vliv měla, neboť výrazně poklesla poptávka po japonském exportu a velký propad zaznamenaly i hrubé domácí investice. Vzhledem k nastalé situaci japonská vláda připravila v dubnu 2009 dodatečný rozpočet ve výši 10 bilionů jenů (100 mld. USD) a další stimulační program ve výši 7,2 bilionů jenů (80,6 mld. USD) v prosinci 2009. Cílem bylo podpořit klesající poptávku a zvýšit průmyslovou výrobu. Ke konci roku 2009 potom skutečně došlo k růstu HDP a Japonsko tak vystoupilo po předchozích čtyřech čtvrtletních propadech z recese (CIA The World Fact Book, 2010). V červnu 2010 pak vláda společně s centrální bankou schválila ambiciózní novou „Strategii hospodářského růstu", která má za cíl dosažení úrovně 3% nominálního hospodářského růstu v příštích deseti letech. Ekonomického růstu by mělo být dosaženo například zvýšením investic, snížením podnikových daní a podporou cestovního ruchu. Mluvíme-li o snižování podnikových daní, pak japonská vláda sáhla k poměrně razantnímu kroku, a to k poklesu z nynějších 40 % na 25 %, což je úroveň běžná v ostatních

vyspělých

zemích.

Od

toho

si

slibuje

především

zvýšení

konkurenceschopnosti japonských podniků, vytvoření nové poptávky ve výši 123 bilionů jenů (cca 1 367 mld. USD) do roku 2020 a vytvoření 5 milionů nových pracovních míst, což by mělo přispět ke snížení nezaměstnanosti z (pro Japonsko vysoké) úrovně 5 % na 4 %. Hodně si Japonsko slibuje také od vývozu infrastrukturních technologií (jaderné elektrárny, vysokorychlostní vlaky, atp.) především do rozvíjejících se asijských zemí (BusinessInfo, 2012). Velmi negativní dopady mělo na japonskou ekonomiku, která již tak trpí mnoha problémy, ničivé zemětřesení a tsunami. Tato katastrofa měla za následek nejen jednorázové výdaje prohlubující státní dluh, které japonská vláda odhadla na 16–25 biliónů jenů, což je v přepočtu cca 190–300 miliard amerických dolarů, ale i vynucené přerušení výroby mnoha podniků a přerušení dodávek energie (Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2012).

58


OECD v tomto směru očekává, že díky dodatečným fiskálním balíčkům a podpoře obnovy zdecimované země vykáže japonská ekonomika v roce 2012 růst kolem 2 %. V roce 2013 by pak podle OECD mělo ekonomiku podpořit oživení exportu a deflace, se kterou se ekonomika potýká, by se měla postupně snižovat. Rozpočtový schodek ve výši přibližně 10 % HDP však bude nadále tlačit na růst státního dluhu. Z tohoto důvodu je nezbytně nutné řešit nárůst deficitů veřejných financí a pokusit se zvýšit státní příjmy a bude muset dojít k výdajovým škrtům, což může být pro Japonsko hodně bolestivé. Hlavní prioritou v současné době je zavedení spotřební daně počátkem roku 2014, ne-li dříve. Podstatné pro japonskou ekonomiku také bude, pokusit se probudit v obyvatelstvu inflační očekávání, aby tak mohla stoupat současná spotřeba a investice. Vymanění se z deflační spirály bude záviset na ochotě centrální banky vydržet u politiky cílování inflace, od které vždy nakonec upustila a vrátila se ke svému dlouhodobému cíli, kterým je stabilita cenové úrovně. Posledním krátkodobým cílem je 1% inflace. Pokud tento postoj centrální bance vydrží, mohlo by tak dle mého názoru Japonsko po dlouhém období deflace a stagnace ekonomiky udělat krok správným směrem (Patria, 2012).

59


7. Závěr Vývoj japonské ekonomiky byl vždy poměrně specifický a v mnoha ohledech se lišil od vývoje ostatních zemí světa. Bylo to dáno především tradicemi japonského státu a jeho geografickým umístěním, které v prvních fázích znamenalo dosti oddělený vývoj. Ve druhé polovině 19. století se začalo Japonsko světu otevírat a docházelo k významnému rozvoji. Tento rozvoj byl zastaven až kvůli výbojné politice, která byla důsledkem nedostatku surovin na japonském území a politických poměrů v tehdejším Japonsku. Během druhé světové války země utrpěla obrovské škody, ze kterých se však dokázala až zázračně rychle vzpamatovat a to především díky rychle rostoucímu japonskému průmyslu. Růst ekonomiky byl přibrzděn až v 70. letech následkem ropných krizí, které znamenaly vzhledem k závislosti Japonska na nerostných surovinách nutnost přeorientování se na energeticky méně náročná odvětví s vysokou přidanou hodnotou jako je například výroba elektroniky, která má v Japonsku velké zastoupení dodnes. Vzhledem k tomu se domnívám, že ropné krize měli pro Japonsko paradoxně do budoucna velice pozitivní vliv, neboť se japonský stát dokázal rychle specializovat na perspektivní odvětví a získal tak i nemalou konkurenční výhodu. Co se týče struktury japonského HDP, velký vliv na růst a pokles ekonomiky má v poslední době především japonský export, z čehož však nevyplývá vzhledem k jeho relativně malému podílu na tvorbě HDP (cca 12 %), že je Japonsko výrazně exportně orientovanou ekonomikou. Je to dáno především tím, že ostatní složky HDP nevykazují tak značné výkyvy jako export. Japonský HDP je z velké části tvořen domácí spotřebou. Její potenciální růst ale naráží deflační očekávání obyvatelstva a tedy očekávání zhodnocování úspor. Domnívám se, že klíčem k úspěchu je v tomto ohledu nastavení rozhodné politiky cílování inflace ze strany centrální banky. Právě relativně malé změny ostatních složek HDP oproti exportu tak mají za následek velké výkyvy ekonomiky v návaznosti na hospodářské cykly ve světě. Potvrdilo se to i během nedávné hospodářské recese, kdy japonský export klesl meziročně o více než 20 %, což mělo za následek (společně s propadem hrubých domácích investic) propad Japonské ekonomiky o 4,5 %.

60


Dnes Japonsko čelí mnoha ekonomickým problémům. Těmi nejpodstatnějšími jsou rostoucí dluh a stárnutí populace. Ale i dlouhotrvající deflace a stagnace ekonomiky nebo relativně vysoká nezaměstnanost. Většinu z těchto problémů se snaží japonská vláda řešit především pomocí stimulačních programů a schválením nové strategie hospodářského růstu. Navíc je dle mého názoru expanzivní fiskální politika pouze cestou do propasti zvyšování státního dluhu a především by se měla Bank of Japan snažit skoncovat s deflací. Ta v poslední době naštěstí projevila snahu zavedením krátkodobé politiky cílování inflace, u které však musí vyržet. To, jak tato opatření zafungují, se však dozvíme až v příštích měsících a letech.

61


8. Conclusion The development of Japanese economy was always relatively specific and in many ways it was different from the development of other countries. It was especially because of the traditions of the Japanese state and its geographical location. That is why the development of Japan was rather separated. In the second half of the 19th century Japan started to open to the world and the economy began to flourish. This progress was almost stopped by the belligerent policy that was a result of a lack of raw material on the Japanese islands and political background. During the Second World War the country sustained colossal damage, but it was able to recover extremely quickly thanks especially to the fast-growing industry. The economic growth was slowed down just in the 70’s as a result of the oil crisis that caused huge changes in the Japanese industry because of the dependence of the country on raw materials. The economy started to focus on energetically less intensive industries and industries with high added value such as electronics that stays very important also at present. According to this fact I assume that the oil crisis paradoxically had a very good impact on the future Japanese economy, because the Japanese state managed to specialise quickly in new promising industries and it gained a sizeable competitive edge. In terms of the structure of GDP, big impact on the growth of the Japanese economy is recently made by the Japanese export. But we cannot say that Japan is an export-oriented country, because its percentage share of GDP is relatively small (approximately 12 %). Its impact is relatively high, because other components of GDP don’t show as big changes as the export. The majority of the Japanese GDP is made by the personal consumption, but its potential growth is reduced by the deflation expectation and expectation of increasing the value of savings. I think that the key to success is to set a strict policy of inflation targeting by Bank of Japan. The relatively small changes of other components of GDP than export cause some problems, because Japan is prone to crisis according to economic cycles in the world. This was confirmed during the recent economic recession when the Japanese export declined interannually by 20 % that caused (together with a slump in the gross investment) a decline of Japanese economy by 4.5 %. 62


Nowadays Japan confronts many economical problems. The most important ones are the rising debt and ageing population. But there are also other problems such as long-standing deflation and economic stagnation or relatively high unemployment rate. The government tries to solve many of these problems by stimulative programs and the new strategy of the economic growth. Moreover I think that the expansive fiscal policy represents just a way to raise the national debt. First of all the Bank of Japan should try to get rid of the deflation in my opinion. Luckily it recently showed that it is open to it by setting the short-term policy of inflation targeting, but it has to keep it. The result of all these attempts to solve the problems will appear in upcoming months and years.

63


9. Seznam použité literatury Knižní publikace: -

MILES, D., SCOTT, A.: Macroeconomics; podtitul Understanding the wealth of nations; Wiley Publishing, 2005; 2. vydání; ISBN 0-470-86892-9

-

PAVELKA, T.: Makroekonomie Základní kurz; Melandrium 2007; 3. vydání; ISBN 978-80-86175-58-4

-

SAMUELSON, P. A.: Ekonomie: 18. vydání; překlad Martin Gregor; Praha: NS Svoboda, 2007; ISBN 978-80-205-0590-3

-

TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika: 1900 – 2007; Praha: C.H.Beck, 2008; ISBN 978-80-7400-002-7

Internetové zdroje: -

BOUSTEAD, T.: GDP components‘ contributions to U.S. economic growth [online], červenec 1998. [cit. 10. 8. 2012]. Dostupné z URL:

-

BRYCHTA, J.: Japonská fiskální katastrofa aneb Projídáním úspor k větší prosperitě [online]. 8. 1. 2011 [25. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

Bureau of Economic Analysis [online]. [cit. 11. 8. 2012]. Dostupné z URL:

-

BusinessInfo.cz: Souhrnné teritoriální informace, Japonsko [online]. 01. 04. 2012 [cit. 10. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

BusinessInfo.cz: Souhrnné teritoriální informace, Japonsko [online]. [cit. 4. 11. 2010]. Dostupné z URL:

-

Cabinet Office [online]. [cit. 4. 8. 2012]. Dostupné z URL:

64


-

ceskatelevize.cz: Fitch snížila Japonsku rating kvůli extrémnímu zadlužení [online]. 22. 5. 2012 [cit. 25. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

CIA The World Factbook: Japan [online]. [cit. 7. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

DOLAN, R. E., WORDEN, R. L., editors: Japan: A Country Study. Washington: GPO for the Library of Congress, 1994. [online]. [cit. 6. 6. 2012]. Dostupné z URL:

-

Economywatch.com: Japan Economy. [online]. 15. 5. 2010 [cit. 5. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

Euroekonom.cz: Recese a deflace v Japonsku [online]. [cit. 20. 7. 2012]. Dostupné z URL: <www.euroekonom.cz/analyzy/japonsko.doc>

-

GEHINOVÁ, B.: Rozmístění hospodářství v Japonsku a krajinách jihovýchodní Asie [online]. [cit. 6. 7. 2012]. Dostupné z URL: <www.eamos.cz/amos/kcr/externi/kcr_811/gsh_10.doc >

-

GOLA, P.: Není dluh jako dluh: super zadlužené Japonsko má nižší riziko státního bankrotu než Česko [online]. 11. 5. 2012 [cit. 25. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

HÝBL, O.: Soumrak japonského exportu [online]. 26. 01. 2012 [cit. 25. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

Indexmundi.com: Japan Economy [online]. [cit. 4. 11. 2010]. Dostupné z URL:

-

JAEGERS, T.: EU-27 construction activity falls by 16 % from its pre-crisis high by the second quarter of 2011, The impact the financial and economic crisis on construction in the EU [online], 2011. [cit. 10. 8. 2012]. Dostupné z URL:

65


-

Japonsko.info [online] [cit. 5. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

Ma, D.: Price Level and GDP in pre-War East Asia [online], srpen 2004. [cit. 6. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Japonsko, Ekonomická charakteristika země [online]. [cit. 4. 8. 2012]. Dostupné z URL:

-

OECD.org: Japan - Economic forecast summary (May 2012) [online]. [cit. 4. 8. 2012]. Dostupné z URL:

-

OKIMOTO, D.: Causes of Japan's Economic Stagnation [online]. [cit. 30. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

Population of Japan since 1872 [online]. [cit. 10. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

Redakce, Patria Online: Japonsko nečekaně uvolnilo měnovou politiku. Chce ukončit deflaci, rozšíří odkup aktiv [online]. 14. 2. 2012 [cit. 27. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

STRAŠÁKOVÁ, I.: Strukturální politika ČR (diplomová práce) [online]. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2007. [cit. 20. 7. 2012] Dostupné z URL:

-

STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice (Working Papers Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické), 2008 [online]. [cit. 20. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

The World Bank: Japan [online]. [cit. 4. 11. 2010]. Dostupné z URL:

66


-

Tradingeconomics.com [online]. [cit. 7. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

TRAXLER, J.: Regionální analýza - Japonsko [online]. 14. 11. 2009 [cit. 20. 7. 2012]. Dostupné z URL:

-

United Nations Economic Commission for Europe [online]. [cit. 11. 8. 2012]. Dostupné z URL: < http://www.unece.org>

67


10. Seznam grafů Strana 24

Graf č. 1: Vývoj růstu reálného HDP Japonska [%] + porovnání se světem

Strana 27

Graf č. 2: Historický vývoj akciového indexu Nikkei 225

Strana 32


Strana 32


Strana 33


Strana 33


Strana 36

Graf č. 7: Podíl jednotlivých průmyslových odvětví v roce 1980

Strana 37

Graf č. 8: Podíl jednotlivých průmyslových odvětví v roce 2009

Strana 41

Graf č. 9: Podíl jednotlivých oblastí služeb v roce 1980

Strana 41

Graf č. 10: Podíl jednotlivých oblastí služeb v roce 2009

Strana 42


Strana 43


Strana 44


Strana 45


Strana 46

Graf č. 15: Vliv změn složek HDP na změnu HDP v 1. desetiletí 21. století

Strana 47


Strana 48


Strana 49


Strana 50


Strana 54

Graf č. 20: Vývoj státního dluhu Japonska

Strana 55

Graf č. 21: Vývoj celkového počtu obyvatel a predikce do budoucnosti

Strana 56

Graf č. 22: Vývoj věkového rozvrstvení japonského obyvatelstva

Strana 57

Graf č. 23: Vývoj míry inflace Japonska [%] + porovnání se světem

68


11. Seznam tabulek Strana 15

Tabulka č. 1: Porovnání japonského HDP na obyvatele s USA a okolními státy

Strana 20

Tabulka č. 2: Poválečné hospodářské plány (1956-1993)

Strana 25

Tabulka č. 3: Poválečný hospodářský vývoj Japonska v porovnání se světem

Strana 26

Tabulka č. 4: Průměrná roční tempa růstu reálného HDP v období ropných šoků

Strana 30

Tabulka č. 5: Vývoje nezaměstnanosti od 80. let 20. století v Japonsku a USA (%)

Strana 44


Strana 45


Strana 46

Tabulka č. 8: Vývoj japonského HDP v 1. desetiletí 21. století

Strana 47


Strana 48


Strana 49


Strana 50


Strana 54

Tabulka č. 13: Zadluženost členských zemí OECD a EU

69

UNICORN COLLEGE. Katedra ekonomiky a managementu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Analýza hospodářství Japonska. Autor BP: Tomáš Kaiser

Recommend Documents