Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra didaktických technologií
Ucelená rehabilitace v Psychiatrické léčebně Jihlava Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Zpracoval :
PhDr. Alena Šafrová
Karel Fišar
Brno 2007
1
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedenou literaturu a prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
.................................................................. podpis
2
Obsah Úvod ................................................................................................................. 4 1 Úkoly pedagoga v rámci ucelené rehabilitace ......................................... 5 1.1 Ucelená rehabilitace ............................................................................. 5 1.2 Reedukace jako součást ucelené rehabilitace ................................... 6 1.3 Vybrané formy terapií užívané v rámci rehabilitačního procesu ...... 7 2 Pedagog a klient v rámci ucelené rehabilitace .......................................13 2.1 Lidský vztah ke klientům....................................................................13 2.2 Osobnost pedagoga a klienta v rámci procesu rehabilitace ..........14 3 Ucelená rehabilitace v Psychiatrické léčebně Jihlava ........................... 18 3.1 Cíl, metody šetření, pracovní hypotézy ..............................................18 3.2 Výsledky šetření a diskuse ................................................................. 18 3.2.1 Historie a současnost léčebny .................................................. 18 3.2.2 Terapeutické skupiny a jejich činnost ...................................... 24 3.2.3 Výsledky šetření s využitím nestandardizovaného ................. 38 dotazníku 3.3 Závěry šetření ...................................................................................... 47 Závěr ............................................................................................................... 49 Résumé .......................................................................................................... 50 Použitá literatura ........................................................................................... 54 Seznam příloh ................................................................................................ 56
3
Úvod K vypracování bakalářské práce na téma: Ucelená rehabilitace v PL Jihlava mě vedlo vedle vlastní zkušenosti a pozorování jednotlivých metod rehabilitace pacientů, její úspěšnosti, žel i opaku, také možnost studia mě dostupné literatury a účast na odborných seminářích zabývajících se otázkou hipoterapie. Tento obor je mi nejbližší, neboť pracuji v Psychiatrické léčebně Jihlava jako vedoucí zookoutku. V léčebně mám na starosti zejména zajišťování a
spolupráci
s
prováděním
kontaktní
terapie
se
zvířaty
a
léčebně-pedagogicko-psychologického ježdění. Cílem bakalářské práce je na základě rozboru metod ucelené rehabilitace jak jednotlivých pacientů, tak i celých terapeutických skupin posoudit z mého osobního náhledu, zkušeností a uskutečněného průzkumu posoudit míru vzájemné interakce mezi zdravotníky, terapeuty a klienty léčebny. Na základě výsledků šetření při použití nestandardizovaných dotazníků pro personál léčebny (lékaři, zdravotníci a terapeuti) a pro klienty. Tyto budou vzájemně porovnány, vyhodnoceny a zpracovány do tabulek. Průzkum, který jsem za souhlasu Psychiatrické léčebny v Jihlavě pod vedením Prim. MUDr. Zdeňky Drlíkové provedl, by měl zjistit, zda lékaři určený druh terapií se ztotožňuje s druhem terapií, který by si zvolili klienti sami. Z dalších výsledků by mělo vyplynout, co si o tomto problému myslí a jak se k němu staví všechny zainteresované skupiny. Mým záměrem bylo zjistit, zda je možno na klienty během jejich léčby působit nejen lékařsky a terapeuticky, ale i pedagogicky a tím přispět k jejich začlenění do normálního života. Mnohokrát děkuji paní PhDr. Aleně Šafrové za laskavé vedení a konzultace při zpracování celé mé bakalářské práce. Dík patří také Prim. MUDr. Zdeňce Drlíkové, ředitelce Psychiatrické léčebny v Jihlavě, personálu a mým spolupracovníkům, bez jejich spolupráce by tento průzkum nemohl vzniknout.
4
1 Úkoly pedagoga v rámci ucelené rehabilitace 1.1 Ucelená rehabilitace Ucelenou rehabilitací se v medicíně nejčastěji míní proces doléčování s cílem dosažení znovuobnovení funkcí narušených poruchou zdraví či reakcí (psychickou a somatickou) organismu na tuto poruchu. Uskutečňuje se pomocí fyzioterapie, ergoterapií -
neboli
terapií prací, masážemi, koupelemi,
psychologickými postupy, metodami speciální pedagogiky a ve výčtu by bylo možné pokračovat. Vidíme, že bez týmové práce se ani v rehabilitaci neobejdeme. Nesmíme opomenout ani sociální stránku rehabilitace, tady sociální rehabilitaci, jejímž cílem je omezení či zamezení nepříznivého dopadu poruchy zdraví na rodinný a společenský (zejména pracovní) život nemocného a jeho nejbližších. Rehabilitační část komplexního léčebného programu má umožnit co nejlepší začlenění nemocného zpět do života, samozřejmě s přihlédnutím k jeho případným onemocněním a reálným možnostem. Psychologická stránka rehabilitace se uskutečňuje v postoji a vztahu k nemocnému i jeho nejbližším, neboť pacientem je zásadně celá rodina. Z postojové a vztahové stránky zdůrazňujeme svůj akceptující, empatický a povzbudivý postoj spolu s jistotou, plynoucí z přirozené převahy (a autority) rehabilitačních odborníků. Předchozí kvality vedou k tomu, že u nemocných pěstujeme reálnou naději ve změnu k lepšímu, jež se projevuje i v jejich spolehlivé spolupráci. Ze specifických psychologických postupů zmiňme metody postavené na učení a nácviku. Psychoterapeutická stránka rehabilitace spočívá v tom, že nemocnému a jeho nejbližším umožníme přijmout a vyrovnat se s faktem následků poruchy zdraví (nejčastěji jde o handicapy různého stupně, eventuálně změny ve zjevu a tělovém schématu, jako je tomu kupříkladu při ztrátě končetiny). Konkrétně se zaměřujeme do oblasti sebepojetí, tedy toho , jak sebe a nejdůležitější skutečnosti našeho života vnímáme, prožíváme, myslíme a hodnotíme. Sebepojetí obsahuje i hodnotový systém člověka, souvisí s prožitkem smyslu a
5
s nejbližšími meziosobními vztahy. Dále věnujeme pozornost změnám v rolích, jež sebou následky poruchy zdraví nesou. Všímáme si nejen pacientů, nýbrž i signifikantních osob v jejich životě. Víme, že nové přijetí sebe, uskutečňující se v rámci psychoterapeutického vztahu, je účinným preventivním a léčebným agens, i pokud jde o psychopatologické fenomény z okruhu depresí. Psychoterapií
jedince
vnitřně
stabilizujeme.
Na
základě
pravdivějšího
porozumění sobě samému (autognóze) a emoční korektivní zkušenosti umožníme naplňování a rozvoj jeho pozitivních možností, jež se dějí ve vztazích i společně s druhými. To je cíl psychoterapeutické rehabilitace. (Jankovský, 2001)
1.2 Reedukace jako součást ucelené rehabilitace. Reedukace - reeducatio, onis, f. (l.reeduco, are, part. pf. reeducantus převychovat, složeno z re- opět a educo, are- vychovávat) - jedna ze speciálně pedagogických metod, přeškolení, „opětná výchova“. (Šenkýřová, 1997) Při reedukaci se používají speciálně pedagogické metody, kterými se zlepšuje, popř. zdokonaluje výkonnost v oblasti postižené funkce, Zlepšováním činnosti se zpětně působí pozitivně na psychiku postiženého jedince, na jeho postoj k vlastní vadě a prostředí. (Průcha, Walterová, Mareš, 1998) Proces uplatňování takových metod speciální pedagogiky, které rozvíjejí nevyvinuté funkce nebo upravují či napravují porušené funkce a činnosti v oblasti postiženého analyzátoru, reedukovaného pohybových (mechanistické
jedince.
Reedukace
nebo rozumových pojetí
pedagogickým procesem,
a to se zřetelem k celé osobnosti
tzv.
(nejčastěji
sluchu,
řeči,
vidění,
schopností) není totožná s regenerací orgánové
regenerace);
jehož konečným cílem
je
komplexním
je celkové společenské
uschopnění individua v těsné návaznosti na jeho rehabilitaci. V současné době lze zajišťovat reedukační péči u psychiatrických pacientů
6
těmito typy péče: - individuální přístup v rámci běžné společnosti - součást léčby při krátkodobé hospitalizaci - reedukace prováděná v denním stacionáři - reedukace v zařízení - tréninkové bydlení - reedukace v chráněném bydlení - dlouhodobá hospitalizace - nařízená ústavní ochranná léčba
1.3 Vybrané formy terapie užívané v rámci rehabilitačního procesu 1.3.1 Psychoterapie individuální
Psychoterapie individuální bývá nazývána také dyadickou, protože se jí účastní pouze dva : terapeut a jeho klient. Individuální psychoterapie je v praxi nejrozšířenější. Mezi oběma členy této dyády vzniká poměrně intenzivní vztah, vyvíjející se především vlivem chování psychoterapeuta, tedy i jeho osobnosti, teoretické orientace a způsobu práce s klientem. Osobnost a chování terapeuta jsou pro průběh léčby tím nejdůležitějším, protože ji, ať již prostřednictvím direktivních zásahů či nedirektivně, kontroluje a řídí.(Vymětal, 2003)
1.3.2 Psychoterapie skupinová Skupinovou psychoterapii lze rozdělit do dvou základních typů - buď jde o uměle vytvořenou skupinu, či o skupinu přirozenou, jejíž součástí je klient i mimo situaci terapie. Uměle vytvořené skupiny jsou sestavené z pacientů, kteří se navzájem neznají (důležitá podmínka léčby, jinak vzniká nebezpečí neupřímnosti a komunikační selekce). Skupiny lze sestavovat a dělit dle různých hledisek. Mohou být skupiny homogenní co do věku, zdravotních a jiných obtíží, či naopak značně heterogenní. Skupiny mohou tvořit jenom
7
pacienti stejného pohlaví (izosexuální) či smíšené (koedukované). Také velikost skupin je různá. Při skupinové terapii dospělých a při využívání vztahové dynamiky, jak je obvyklé, by neměl přesahovat počet účastníků patnáct osob. Obdobně je tomu i v nácvikových skupinách (nacvičují se určité způsoby chování), kdy lze původní skupinu rozdělit na několik menších a k „výměně zkušeností“ se skupiny opět společně setkávají. V našich podmínkách se nejčastěji setkáváme s psychoterapeutickými skupinami, kde se využívá vzájemných interakcí členů skupiny mezi sebou a vzhledem k terapeutům, kteří bývají zpravidla dva ( nejlépe žena a muž). Interakce je projevem vztahů a zároveň tyto vztahy utváří, samozřejmě se vše během psychoterapeutického procesu mění. Skupina, v níž terapeuti s dynamikou pracují, je sestavena, tak, aby co nejvíce odpovídala běžné životní zkušenosti člověka.(Vymětal, 2003)
1.3.3 Arteterapie Jde o terapii pomocí výtvarných prostředků, například kresba, malba, ale také práce s jinými materiály, zejména s keramickou hlínou. Dále je možné využít například dřevo, kámen, kov, popřípadě plasty, atp. Vedle procvičování jemné motoriky, eventuálně grafomotoriky, vizuomotorické koordinace a vizuální percepce nelze samozřejmě opomenout významný psychologický efekt této metody.(Jankovský, 2001)
1.3.4 Sociální prostředky rehabilitace Člověk je společenská bytost, je v rámci lidské společnosti humanizován a socializován. Totéž platí o člověku postiženém. Velmi tedy záleží na jeho společenském postavení, na roli, kterou ve společnosti zaujímá, na tom, jak je společností přijímán. Má-li být tento vztah vyvážený, je úkolem rehabilitace, aby byl člověk s postižením schopen jednak přijmout své postižení, nemoc, či znevýhodnění a v maximální možné míře se integrovat do společnosti. Tím je zachována
optimální
kvalita
jeho
života,
spokojenosti.(Jankovský, 2001) Nejčastější typy socioterapie:
8
což
vede
k
jeho
životní
a) léčba prostředím (akceptující solidární a povzbudivá atmosféra zdravotnictví, esteticky a harmonicky působící okolí, pokud je pacienti vytvářejí); b) léčebné společenství (nemocní se spolupodílejí na řízení oddělení i léčbě); c) socioterapeutické programy (v rámci denních center či chráněných dílen, překonávají nemocniční sociální izolaci, rozvíjejí své praktické dovednosti a zapojují se do života); d) svépomocné programy (nemocní a jejich příbuzní vytvářejí skupiny stejně postižených, navzájem se informují, pomáhají si, organizují společné akce a výlety); e) socioterapie v přirozeném prostředí (case management - vedení případu, kdy odborný pracovník vede osoby blízké nemocnému, nebo postiženému při poskytování pomoci).
1.3.5 Animoterapie Jedná se o proces dlouhodobý, vyžadující citlivého přístupu nás, ale i patřičného stupně výcviku a ochoty spolupracovat i ze strany zvířat aktivně zapojených do jednotlivých terapií. Konkrétně mohu uvést příklad animoterapie v PL Jihlava: - poníci Lilly, Lada a Ludvík se nechají nejen ošetřovat, ale i vodit areálem a spolu s pacientem zdolávají nástrahy různých překážek ve formě slalomu z kuželů, překračování barevných barier na zemi a zdolávání terénních nerovností; - koně Schery, Cyril a Bert slouží k dotykové terapii pacientům, kteří již překonali ostych a obavy ve styku se zvířaty menšími a jsou schopni ošetřovat velké koně. Dále k léčebnému ježdění s poduškou a madly - úplní začátečníci, tak pod sedlem - pokročilejší a jízdě v zápřeži při vození v bryčce; - psi Sára, Dan, Baron, Amina a Aida jsou využíváni k dotykové terapii.
1.3.5.1 Hipoterapie Pacient je z hlediska ovládání koně naprosto pasivní. Podstatou léčebného působení je využití přirozeného chůzového mechanizmu jako motorického vzoru, kterému se tělo pacienta přizpůsobuje. Tato metoda je prováděna fyzioterapeutkou na základě indikace lékaře. Metoda vychází
9
především z balančních cvičení za použití inhibice a facitace pohybu Bobathovou metodou, ale vychází i z neurofyziologického principu Vojtovy metody založené na ontogenezi vývoje motoriky. Hlavním způsobem chodu koně je krok a obvyklá délka terapeutické jednotky činí 20 minut - dle zdravotního stavu pacienta. Aby bylo dosaženo touto metodou pozitivního efektu, je třeba se zúčastňovat jízd 2 až 3 krát týdně.(Hollý, Horňáček, 1998)
Léčebně - pedagogicko - psychologické ježdění (LPPJ) Metodika LPPJ je velice pestrá, řídí se cílem terapie, fyzickými a psychickými předpoklady klientů. Velký důraz je kladen na navázání kontaktu s koňmi a práci ve stáji. Kůň je klienty hlazen, pozorován a sedlán. Snahou terapeuta je klienta maximálně osamostatnit při plnění jednotlivých úkolů. Kůň zde hraje roli prostředníka a terapeut se stává pozorovatelem. Reakce koně jsou velmi přímé. Na jednání klienta a pokud je chování klienta nevyhovující, kůň svojí reakcí upozorní terapeuta. Dobře vycvičený kůň dokáže zbrzdit nepřiměřené chování pacienta a usměrnit je. Kůň navrací lidem ztracené sebevědomí, zklidňuje euforické a hyperaktivní pacienty, odstraňuje stavy agresivity, antipatie, pomáhá léčit psychotické a neurotické pacienty. Léčebně-pedagogicko-psychologické ježdění se využívá v oblasti psychiatrie a speciální pedagogiky. Metodika k LPPJ prakticky neexistuje, upřednostňuje se zde kreativnost, individualita, flexibilita, variabilita a nápaditost. Metodický plán může být dlouhodobý, nebo krátkodobý.
Faktory s kterými LPPJ pracuje jsou především sociálního charakteru, patří k nim na příklad: -
odstranění nedůvěry,
-
odstranění úzkosti,
10
-
nácvik správného sebehodnocení,
-
nabytí sebevědomí,
-
výcvik kooperace,
-
odstranění agresivity a antipatií,
-
posílení a zlepšení intelektových funkcí,
-
rozvoj kreativity,
-
navození přiměřených mezilidských vztahů a rozvoj pozitivních vzorců chování. V léčebně-pedagogicko-psychologickém ježdění je využito plochy hřbetu
koně, jako balanční plochy. Koňská chůze přenáší na pacienty 90-110 impulsů za 1 minutu. Každé vychýlení koňského hřbetu vyvolává celou řadu posturálních reflexů. Nejenom z hlediska kineziologie je pohyb koně v LPPJ důležitý. Úkolem každého terapeuta je zaměstnat nejenom fyzickou stránku, ale zejména
psychickou.
Zadáváním
drobných
úkolů
na
koni,
využitím
pomůcek.(Kulichová, 1995)
1.3.6 Farmakoterapie Farmakoterapie je aplikace chemických látek za účelem obnovy zdraví či dokonce při prevenci poruch zdraví jsou něčím zcela běžným - pro lékaře i pacienta. O vhodnosti a příznivém účinku racionální farmakoterapie, jejímž předpokladem je správná indikace a spolehlivá spolupráce nemocného, nikdo vážně nepochybuje a je velkým a zcela evidentním blahem. Psychologickými stránkami farmakoterapie se zabývá psychologický obor - farmakopsychologie. V současné době je léčba psychofarmaky nejčastější a nejrozšířenější metodou při péči o osoby s psychickými poruchami. Je tomu tak proto, že léků zasahujících primárně centrální nervový systém a ovlivňujících psychické funkce je velké množství, neboť jejich vývoj se zakládá na komerční bázi (psychofarmaka jsou výborným a perspektivním obchodním artiklem). Jde o prostředky snadno dostupné, velmi účinné a přispívající ke zkvalitnění a humanizaci péče o duševně nemocné. (Vymětal, 2003)
11
Zde se zmiňuji o farmakoterapii jen okrajově, pro dodržení celistvého pohledu na rehabilitaci, kde má tato svou nezastupitelnou úlohu.
12
2 Pedagog a klient v rámci ucelené rehabilitace 2.1 Lidský vztah ke klientům Vztah pedagoga a klienta je založen především na systémovém myšlení. Edukátor má pochopit, že na mezilidské problémy svého klienta se může dívat jako na produkty vztahového systému, jehož je klient aktivní součástí. Vztah mezi ním a klientem je skloubeným systémem, který spoluvytvářejí oba dva. Když pochopí, jak je člověk začleněn do širších systémů, všimne si, že toto poznání se příčí představě o síle naší sebekontroly. Skrze toto poznání se dostává až k myšlenkám o omezených možnostech našeho já. Edukátor má pochopit jak má postupovat, je-li požádán o pomoc při řešení konfliktu dvou klientů. Jeho hlavní zásada je důsledné dodržování aktivní neutrality, které znamená sympatizování s každým účastníkem konfliktu bez ohledu na osobní názory a hodnocení pracovníka. Prvek kontroly a řízení je jednou z legitimních funkcí edukátora. Při terapeutické práci pedagoga je zejména důležité, aby při kontaktu se svými klienty dodržoval základní pravidla: - vžít se do klienta ještě před rozhovorem, - uzavírat kontrakt, - propracovávat problém (vést hovor od obecného ke konkrétnímu, naslouchat), - projevit vcítění, - sdílet vlastní pocity (hněv, bolest), - klást požadavky. Při terapeutické práci má tedy vztah ke klientovi a komunikace s ním prvořadý význam. Tématem sezení jsou zcela konkrétní problémové situace.
13
Pozornost edukátora je soustředěna na jednání klienta, které pro didaktické účely přehledně rozkládá na dílčí prvky. Cílem je stanovení správného postupu, pro daného klienta v danou chvíli. Současně však terapie patří mezi metody, které jsou vhodné při resocializaci klientů. Vztah k lidem se však nedá učit jinak než v osobním kontaktu. (Kopřiva, 1997)
2.2 Osobnost pedagoga a klienta v rámci procesu rehabilitace Byť je terapeutický proces ve většině případů interakcí pedagoga a klienta, je osobnost pedagoga jako iniciátora celého procesu jedním ze základních problémů pedagogické teorie. Pedagog je nejen iniciátorem, ale i řídícím subjektem a organizátorem reedukačního procesu, jehož kvalita závisí na jeho hlubokém specificky odborném vzdělání, na jeho metodické erudici a v neposlední
řadě
na
jeho
lidství
(osobních
vlastnostech,
charakteru,
temperamentu, vůli a citu). Interaktivním partnerem pedagoga v terapeutickém procesu je klient. Studium předpokladů klienta pro úspěšnou resocializaci vede k rozlišení stránky fyzické a psychické. Fyzické předpoklady se týkají samozřejmě především celkové tělesné zdatnosti a zdraví, ale též fyzického typu osobnosti, jeho anatomických specifik, pohybové koordinace apod. K těmto požadavkům bývají
přiřazovány také kvalitativní vlastnosti smyslových orgánů a
psychomotorických funkcí. Za psychické předpoklady klienta se považují především jeho vlohy, schopnosti a nadání pro určitou činnost. Přitom vlohami míníme vrozené anatomicko-fyziologické předpoklady, které jsou základem pro další rozvoj edukací, jíž je dosahováno nové kvality nazývané schopnost. Schopnosti jsou tedy vždy výsledkem vývoje, probíhajícího v procesu terapií, a jejich úroveň je zrcadlem jak vloh, tak především péče, která byla jejich rozvoji věnována. (Stojan, 2002)
„Personologia - veda osobnosti v norme i patológii - pozná tri varianty
14
náplne pojmu „osobnosť“: 1. Osobnosť ako vrcholny integrálny a integrujúci štrukturálny systém takzvaných psychických funkcií mozgu, ktorý v konečnej inštalacii motivuje a zároveň riadi somatopsychickú reaktivitu jedinečnej a neopakovateľnej individuality človeka. 2. Osobnosť ako súbor manifestných charakteristík indivídua, ktorého ako súbor vlastností a možností reagovať reprezentujú v spoločenskom kontexte ako konformného, alebo neprisôsobivého až rušivého súčasníka. 3. Osobnosť ako konvenčný spoločenský prívlastok (atribút) významnosti niektorých osôb, prítomných pri spoločenskej udalosti, ktorý vôbec nemusí zodpovedať ich reálnej úrovni pri prísne personologickom a etickom pojetí pojmu osobnosť“ (Dobrotka, 2001) Psycho a socioterapeutický přístup se orientuje na cílené modifikování chybně nastavených mechanizmů osobnosti aproximativně k prosociálním ideálům chování a reagování v problematických situacích sociálního prostředí. Metody léčebné pedagogiky při správné diagnostice a indikaci se aktivně podílejí na realizování klinické a resocializační terapii. Každý aplikační modus terapie, který má za cíl prosociálně a individuálně terapeutické ovlivnění chybných, až patologicky deviantních nastavení reaktivity osobnosti se opírá o empiricky ověřený poznatek, že každá aktivita, ale i pasivní konzumace terapeutických podnětů (muzikoterapie) zpětnovazebně ovlivňuje osobnost pozitivně i negativně. Výchovné a terapeutické ovlivnění osobnosti předpokládá stanovení terapeutického cíle a realizování
přiměřenými prostředky a
metodami. Ze zpětnovazebního principu reaktivity osobnosti vyplývá, že zážitek,
ale
hlavně
činnost
klienta
v
terapeutické
technice
léčebněpedagogického procesu, zpětně modifikuje jeho osobnost a ulehčuje tím jeho adaptování se na motivující a společensky konformní modely chování se v sociálním kontextu.
15
Specifika léčebněpedagogické terapie Z hlediska terapie je důležitá koncepce terapeutické pomoci, která musí být jasná a připravená před přímým kontaktem s klientem. V léčebné pedagogice jsou formulované požadavky jako zásady a přístupy, které je potřebné respektovat, aby mohlo dojít u klienta k pozitivní změně. Definují vzájemný vztah terapeuta a klienta i přístup k danému problému. Podle Horňákové (2001) formuloval Speck v roce 1991 tyto zásady: • Člověk je přijímaný v jeho bio-psycho-sociální jednotě, jako bytí, jako
jedinečné individuum, které směřuje k integritě. Všechny jeho funkce jsou navzájem mnoha způsoby propojené - při koncipování pomoci se musí sledovat všechny souvislosti, biologické a psychické možnosti, sociální okolnosti i aktuální stav. • Člověk si zaslouží úctu - každý je kompetentní žít svůj život a řešit
svoje problémy. Nikdo nemůže být násilně přecvičovaný, manipulovaný. Každý má mít v rámci svých možností prostor pro vlastní volbu a rozhodování, to znamená i prostor na svoje zájmy potřeby a problémy. Terapeut změnu nenacvičuje, ale připravuje. Vytváří předpoklady, aby mohla nastat. Využívá toho, že vývin probíhá u všech lidí podle stejných zákonitostí - dostatek příležitosti pro procvičování funkce v přípravném období vede k jejímu nástupu. • Terapeut vystupuje ve vztahu ke klientovi především jako člověk - ne
jako výchovná nebo odborná autorita. Prožívá spolu s ním jeden úsek života a pomáhá mu uskutečňovat jeho optimální variantu. Klient je autonomní seberegulující subjekt, který si z připravených podnětů sám vybere ty, které jsou pro něho aktuální. Nikdo nemůže být jenom objektem poskytované pomoci, musí být respektovaný a vyžaduje se jeho spolupráce. Nikdo se nemůže nic naučit bez své aktivity a snahy. • Terapeut přijímá utrpení jako součást bytí člověka. Má přesvědčení, že všechno dobré i zlé má svůj smysl a nic se neztrácí, eminentní terapeutický
16
a psychohygienický význam. Přijmout utrpení, znamená lepší možnost skutečně pomoci, protože v opačném případě lítost, hněv, strach, nebo odpor, stěžují kontakt s klientem. Dodržování těchto zásad si vyžaduje osobní přípravu, protože terapeut musí mít v naznačeném směru vyhraněné postoje, aby mohl požadovanou roli realizovat a ne jenom hrát. Pravdivost postojů vede k souladu mezi slovy a koverbálými projevy a to posiluje důvěru klienta a jeho ochotu spolupracovat.
17
3 Ucelená rehabilitace v Psychiatrické léčebně Jihlava 3.1 Cíl, metody šetření, pracovní hypotézy Cílem šetření v psychiatrické léčebně je zjistit na základě analýzy náplně terapeutické práce s pacienty a analýzy výpovědí jednotlivých terapeutů, pedagogů, přínos pro pacienty - klienty různých druhů terapií. Dalším řešeným problémem je vztah a přístup lékařů k přidělování pacientů na jednotlivé druhy terapií z pohledu pacientů samotných. Přihlížení či nedůsledné přihlížení k jejich přáním a možnostem, jak fyzickým tak i psychickým. Použity byly metody a techniky analýzy dokumentace zařízení, pozorování, rozhovoru a nestandardizovaného dotazníku s počtem respondentů 61 (27 zaměstnanců, 34 klientů) Na základě tohoto šetření budou potvrzeny, nebo vyvráceny následující pracovní hypotézy: 1) Pacienti preferují terapie „tvořivé“ před farmakoterapií a psychoterapiemi 2) Personál léčebny považuje chráněné bydlení za přínosné ve vyšším procentu než pacienti. 3) Práce s klientem ze strany terapeutů hodnotí klienti kladněji než samotný personál.
3.2 Výsledky šetření a diskuse 3.2.1 Historie a současnost Psychiatrické léčebny Jihlava Psychiatrická léčebna Jihlava (dále PL Jihlava) zahájila svou činnost 24. května 1902. Nejprve jako pobočka tehdejšího ústavu pro choromyslné v Brně Černovicích, o dva roky později již jako samostatný ústav. Pro péči o duševně nemocné bylo ve dvou upravených budovách, vystavěných v roce 1889 v okrajové části města pro jiné účely, připraveno celkem 320 lůžek. Prvním řídícím lékařem ústavu byl jmenován dr. Kremann. Už během počátku se lůžková kapacita ukázala jako nedostatečná, proto byly vypracovány plány na výstavbu nových léčebných pavilonů a provozního zázemí. Kapacita ústavu měla dosáhnout 740 lůžek. Naděje na další rozvoj však ukončila 1. světová
18
válka. Již započaté práce byly zastaveny a nastalo víceleté údobí stagnace. Podílely se na něm jak problémy válečné, tak i rozpory a nejasnost zdravotnických koncepcí poválečných. V roce 1922 byl tehdejším Zemským výborem v Brně bez souhlasu ministerstva zdravotnictví ústav změněn na Moravský zemský chorobinec, který přijímal i osoby dlouhodobě tělesně postižené. V dalších letech byla zakoupena zemědělská usedlost a pozemky v sousedství ústavu a založena prosperující hospodářská kolonie. Byl vybudován nový infekční pavilon a kapacita ústavu byla zvýšena na 450 lůžek. Tehdejší ředitel ústavu dr. Metelka měl stále na zřeteli návrat ústavu pro péči o duševně nemocné, vypracoval velkorysé plány na jeho přestavbu a rozšíření. K jejich realizaci bylo přistoupeno v roce 1930. Dle těchto plánů měly být postaveny v první etapě nové čtyři třípodlažní pavilony, ve druhé etapě pak tzv. nemocniční pavilon s lékárnou, laboratoří, rehabilitací a státními léčebnými a vyšetřovacími ambulancemi, dalších šest léčebných pavilonů a technické provozy. Lůžkové pavilony byly na svou dobu velmi moderně řešené, počítaly pouze s 25 - 30 pacienty na jednom podlaží, okna měla být vybavena nerozbitnými skly místo mříží, v přízemí měli být pouze pomocné a společenské prostory, každý pavilon měl výtah atp. Celková kapacita měla činit 1200 nemocných. Na jaře 1932 byl proveden slavnostní výkop první nové budovy a již v květnu 1934 se do čtyř nových pavilonů stěhovalo 100 nových pacientů z jiných psychiatrických léčeben. V říjnu téhož roku byl ústav znovu vrácen svému původnímu účelu, tj. péči o duševně nemocné a bylo mu určeno spádové území západní části Moravy. V roce 1937 byl otevřen nemocniční pavilon, další rok pokročily práce na výstavbě hospodářské budovy. Počet nemocných přesáhl 800 a jevila se nezbytnost pokračovat druhou etapou. Bohužel znovu přišla léta válečná a další práce byly zastaveny. V roce 1939 byla část ústavu zabrána pro potřeby německé policie, v roce 1942 pak i zbývající a léčebna byla zrušena. Budovy byly přizpůsobeny potřebám ozbrojených sil a tento stav trval i po osvobození republiky. Došlo ke
19
značnému poškození a opotřebení celého areálu, které si vyžádalo rozsáhlých rekonstrukčních a adaptačních prací. Další etapa života léčebny tak začala až v roce 1946, kdy se do postupně opravovaných pavilonů znovu vraceli nemocní. Naděje na rozvoj ústavu bohužel netrvaly dlouho, přišel únor 1948 a s ním léta společenské stagnace. Pod vlivem názorů, že s rozvojem socializmu bude i méně psychických poruch byla tendence psychiatrická lůžková zařízení postupně redukovat, bohužel na úkor úrovně podmínek pro nemocné. Naší léčebně byly tak odebrány tři pavilony pro účely tehdejšího KNV; vráceny byly až po územní reformě roku 1960. Neprospělo nám ani organizační začlenění pod tehdejší OÚNZ Jihlava, neboť naše budovy se staly po následující léta stálým zdrojem prostor pro administrativu a další provozy OÚNZ na úkor duševně nemocných. Samozřejmě zcela zapadly někdejší velkorysé záměry ředitele Metelky na další budování ústavu. I v této nelehké situaci se ředitelé léčebny snažili vytvářet a rozvíjet důstojné podmínky pro léčebnou péči. Po návratu prostor, po zrušení KNV, byla zřízena modernizovaná léčebná oddělení. Vzniklo specializované oddělení protialkoholní, neurologické a interní s kvalitně vybavenou ambulantní a vyšetřovací složkou. Byly zaváděny moderní, resocializační trendy do organizace práce, provedena koedukace většiny oddělení. Podařilo se opravit a rekonstruovat i nejstarší pavilony a některé technické provozy. Společensko-ekonomické změny po listopadu 1989 přinesly nové podmínky i nové naděje. Léčebna se opět právně osamostatnila a získala zpět všechny bývalé budovy. Jejich stav samozřejmě vyžaduje opravy a modernizaci, a to za cenu nemalých finančních nákladů. Přesto se nám daří je postupně uskutečňovat. Zavádění nových metod léčby, především rehabilitace a resocializace se zaměřením na profylaxi následků dlouhodobé hospitalizace a dosažení návratu do domácího prostředí vyžaduje kvalitativně nové přístupy, včetně nově koncipovaných pracovišť. Kromě modernizace lůžkových oddělení jsou proto rozvíjeny úseky, sloužící zaměstnávání nemocných, jejich pracovní,
20
kulturní a sociální léčbě. Jen namátkově lze jmenovat zřízení moderního klubu pro nemocné s knihovnou a videotékou. Činnost kulturního domu se zajištěním řady kulturních akcí, s vystoupením našich předních umělců, či s aktivním zapojením nemocných. Otevření arteterapeutické a keramické dílny na úseku pracovní terapie, otevření denního stacionáře pro hospitalizované i propuštěné nemocné a zapojení do mezinárodních programů rozvoje péče o nemocné. (Svatoň, Drlíková, Hádlík, 2002) Zajímavostí léčebny je nedávno otevřený zookoutek, který umožňuje probouzet nemocné z jejich chorobného uzavření přímým kontaktem se zvířaty. Ke sportovnímu využití slouží modernizovaná tělocvična. Na akce léčebny je stále více zvána široká veřejnost a aktivně se do nich zapojuje, tím se umožňuje postupné odbourání bariér předsudků vůči psychicky nemocným. V současné době léčebna pracuje s kapacitou 600 lůžek na 17 odděleních. Zajišťuje lůžkovou péči pro šest okresů - Jihlava, Žďár nad Sázavou, Třebíč, Pelhřimov, Jindřichův Hradec a Tábor, s celkovým počtem 625 tisíc obyvatel, tj. pro téměř celý nově vzniklý kraj Vysočina a část kraje Jihočeského. Poskytujeme jak odbornou nemocniční péči akutně nemocným, tak i dlouhodobou péči rehabilitační nemocným s provleklým průběhem jejich choroby. Cílem je připravit nemocné na návrat do domácího prostředí, případně alespoň co nejvíce omezit a zmírnit důsledky dlouhodobého duševního onemocnění. Chceme vybudovat moderní, veřejnosti co nejvíce otevřený ústav, poskytující komplexní odbornou péči na úrovni současných vědeckých poznatků, s osvojením si humánního a citlivého přístupu k nemocným, s uplatněním všech dostupných aktivit umožňujících našim klientům co nejrychlejší a nejúplnější zdravotní a sociální restituci.
21
Pacienti psychiatrické léčebny Na psychiatrii se léčí například poruchy nálady, myšlení, vnímání, paměti, spánku, přijmu potravy, sexuálního života, ale i závislost na psychoaktivních látkách a různých aktivitách, chorobný strach a úzkost. V závislosti na závažnosti onemocnění zvolí lékař (psychiatr) optimální volbu léčby. Tou může být terapie léky (provádí lékař-psychiatr) či psychoterapii (například léčba slovem, postupným tréninkem dovedností), kterou provádí psychoterapeut (například lékař, psycholog, vyšší zdravotnický personál). U mnohých onemocnění je prospěšná kombinace obou léčebných modalit. Někdy se používají ještě jiné léčebné metody jako léčba pomocí světla, magnetickým polem či působením elektrického proudu, nebo animoterapie. Poruchy nálady se projevují někdy jako deprese (smutek, snížené sebevědomí, pocit že člověk nic nestíhá, poruchy spánku, hubnutí, snížený zájem o sex atd.) jindy jako mánie (nadměrně zvýšené sebevědomí, pošetilé nápady, zrychlená řeč i myšlení, bezúčelná hyperaktivita, snížená potřeba spánku). Poruchy myšlení se mohou projevit například tím, že postižený jedinec trvá na svých přesvědčeních, která jsou v rozporu s realitou, jsou nevývratná a často vedou pro okolí k nepochopitelnému chování, které může ohrozit i samotného postiženého. Někdy je tato porucha myšlení spojena s poruchou vnímání, kdy člověk pociťuje pro něho reálné ve skutečnosti však jen v jeho mozku generované sluchové, zrakové, čichové, hmatové a chuťové vjemy. Tento stav, kdy je chorobně postiženo myšlení i vnímání a je tady narušeno chápání i hodnocení okolního světa se nazývá psychóza. V závislosti na původu psychózy se může jednat o toxickou psychózu (navozenou drogami), organickou psychózu (degenerativní či nádorové postižení mozku) či psychózu z dosud ne zcela objasněné příčiny (schizofrenie). Jindy jsou to opakující se vtíravé myšlenky (obsese) působící velikou úzkost. Tuto úzkost snižují a vtíravé myšlenky neutralizují různé činnosti či jiné
22
myšlenky. Se stupňujícími se vtíravými myšlenkami může dojít k tomu, že postižený jedinec většinu času tráví neutralizující činností (kompulzemi) a tak se stává , že selhává v běžném životě. Mezi časté kompluze patří například mytí,
kontrolování,
přehnaná
hygienická
opatření.
Klasické
příznaky
obsedantně kompulzivní poruchy jsou zobrazeny v podání Jacka Nicolsona ve filmu „Lepší už to nebude“. Jedni z nejčastějších klientů psychiatrických a psychoterapeutických pracovišť jsou lidé, kteří trpí různými formami úzkosti či strachu. Tento strach může být vázán na různá prostředí jako je autobus, metro, vlak, letadlo, nákupní střediska, kina, rozlehlá prostředí (pak se tato porucha nazývá agorafobií), jindy tyto pocity vyvolává pobyt či aktivity (stolování, telefonování) v kolektivu (pak se tato porucha nazývá sociální fobií). Někdy se objevují záchvatovité intenzivní stavy úzkosti spojené s pocitem, že to člověk nevydrží, že se zblázní a omdlí, nebo cítí nedostatek vzduchu, má pocit, že nemůže pořádně dýchat, buší mu srdce, na hrudi má svíravé pocity a bojí se, že zemře (panická porucha). Po událostech spojených s mimořádně intenzivním stresem jako je živelná pohroma, válka, přepadení, dopravní nehoda, znásilnění, fyzické mučení, týrání a pod. může dojít k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, která se projevuje opakováním děsivých vzpomínek, nespavostí, narušenou koncentrací, podrážděností. Existují však i jiné formy úzkosti, které se dají vyřešit na psychiatrii. Mírný pokles paměti patří ke stáří, pokud je však rychlý, či nastává příliš brzy, může se jednat o demenci. Příčin demence může být mnoho. V současnosti je však zdaleka nejrozšířenější demence Alzheimerova, která je zrádná tím, že může přicházet již před 60. rokem života a na první pohled se nepozorovaně rozvíjí. Psychoterapie je zvláštní psychologická péče poskytovaná potřebným lidem. Jde o
samostatný obor, který má teoretickou i aplikační stránku.
Předmětem obou je duševní život člověka, jeho chování a projevy, které však nepovažujeme v té podobě, jak se s nimi setkáváme, za optimální, a na přání (pokud nejde o děti) a se souhlasem klienta se je pokoušíme společně změnit.
23
3.2.2 Terapeutické skupiny a jejich činnost Psychoterapie individuální Psychoterapeut: Mgr. Pavel Roubal Oddělení: 8 A - koedukovaná otevřená přijímací stanice pro muže a ženy trpící závislostmi Pacient: Michal, 22 let, opakovaná hospitalizace Upozornění: Tato terapie byla osobní výpovědí pacienta, proto je obsah vázán mlčenlivostí. Účast na terapii byla schválena pacientem. Průběh terapie: Terapeutický pohovor byl hodinový. Je sestaven dle osnovy na
kterou se
terapeut společně s ostatním personálem pečlivě připraví. Většinou se navazuje na předešlé terapie. Terapeut navodí přátelskou atmosféru a
v
jednotlivých bodech klade pacientovi otázky. Ty se týkají jak pacientova soukromí, tak jeho zaměstnání, zájmů atd. Téma pracovního zařazení je záměrně zdůrazněno, protože pacient je v tomto bodu nerozhodný a nedokáže vyřešit jakýkoli problém. Tento pacient je velmi plachý a uzavřený. Nerad komunikuje. Pro terapeuta byla práce s tímto klientem obtížná, protože se jenom neochotně svěřoval. Závislost na alkoholu mu natolik zkomplikovala život při jeho povolání, že nedokázal vůbec uvažovat logicky. Neměl vůbec představu o svém budoucím životě. Jeho léčení je na samém počátku a bude dlouho trvat obnovit znovu komunikaci s okolím i s rodinou. Terapie končila zadáním úkolů, které si má pacient do dalšího pohovoru připravit. Po odchodu klienta terapeut zhodnotil průběh terapie a její dopad na pacienta
24
Psychoterapie skupinová Psychoterapeut: Mgr. Pavel Roubal Koterapeut: Zdena Ustohalová Oddělení: 8 A - koedukovaná otevřená přijímací stanice pro muže i ženy trpící závislostmi Průběh terapie Terapie trvala bez přerušení dvě hodiny. Během terapie nesmí pacienti odejít, protože by došlo k narušení průběhu terapie. Dnešní terapie se rozvinula formou psychodramatu. Psychodrama je metoda, při které je zdramatizován opravdový příběh ze
života jednotlivých pacientů. Příběh je dotvářen
jednotlivými vstupy jak terapeutů, tak i pacientů. Ne vždy se podaří problém dořešit, ale je na terapeutovi, aby uzavřel v dané jednotce dané téma a příště se k němu už nevracel. U pacientů se mohou během této terapie objevit i silné reakce, jako pláč, vztek, hádka - tedy odkrytí vlastních emocí, což je cílem této terapie. Při této terapii se objevil i moment pasivního mlčení, kdy podnět dali pacienti a terapeut
pouze čekal, jak bude vývoj pokračovat. I toto je jedna z metod
popisovaná Dr. Kratochvílem. Mohu říci i za sebe, že dlouhé mlčení dávalo jakýsi pocit studu všem zúčastněným, ve tvářích pacientů se zračilo očekávání i nejistota. Terapie byla hodně tvůrčí, protože pacienti se do příběhu natolik vcítili, že to byla opravdová hra na život. Po skončení terapie jsem s terapeutem o samotě probral svůj dojem i celkový náhled na terapii. Psychoterapeut potom napsal zápis o průběhu terapie a do jednotlivých chorobopisů pacientů zaznamenal jejich účast na terapii. Na poradě s ostatním personálem oddělení se poté vybírá další postup léčby. I tato terapie byla opravdovým zážitkem, troufám si říct, na celý život. Zde je vidět většinou velice sebejistě působící lidi v úplně jiném světle. Tady , když odhalí celé své nitro, jsou najednou velice zranitelní. Mnohdy totiž za problémy stojí souhra nešťastných náhod i nepochopení okolí. Osamocený
25
člověk potom problém nezvládne a
spadne až na samý okraj společnosti.
Bohužel v dnešní společnosti je velmi málo lidí, kteří dokážou soucítit a umí jednat s těmito lidmi.
Arteterapie • Malba, kresba Terapeut: Mgr. Luděk Štěpánek Oddělení: 5 B - otevřené koedukované přijímací oddělení, určené pro diagnostiku a léčbu nemocných neurotickými poruchami, reaktivními stavy, případně lehčími psychotickými stavy. Pracuje na principu terapeutické komunity, využívá komplexních léčebných metod. Skupina: 10 pacientů - rehabilitační skupina Diagnóza: neurózy Pomůcky: vodové barvy, štětce, papír Zadané téma: Namaluj svoji rodinu a jednotlivé členy přeměň pomocí barev na zvířata, volba zvířete by měla vystihovat povahu znázorněné osoby. Průběh terapie, Terapie měla pozvolný průběh, pacienti dlouho váhali, jak dané téma zpracovat. Zvláště pro starší generaci to byl nelehký úkol. Postupně se ale zapojili do práce. Terapeut se snažil pacienty kladně naladit a inspirovat je . Potom odchází a nechá je samostatně pracovat. Až je výtvarná práce ukončena, odchází všichni na relaxační místnost, kde se připraví na relaxaci a debatu o svých výkresech. Práce pacienta: pacientka Katka, 27 let, první hospitalizace diagnóza: neuróza, deprese. Katčin výkres byl nejenom zajímavý výtvarně, svým zpracováním, ale i
obsahem a rozkreslením jednotlivých postav. Na výkrese byl smrkový
les, téměř polovinu výkresu zaujímal velký medvěd. Jezevec se schovával v noře, sova seděla na stromě, v popředí bylo kotě a malý ptáček. Rozbor výkresu medvěd představuje Katčina otce: veliký, silný, trochu
26
despota, ale i dobrosrdečný dobrák. Pro Kateřinu byl její otec velkou oporou v životě, i když v mnohém měli jiné názory. Mžourající sova znázorňuje Katčina manžela. Ten byl na obrázku vzdálen veškerému dění stejně jako v opravdovém životě. V manželství se Katka musí spoléhat spíše sama na sebe. Manžel se za její hospitalizaci dokonce stydí. Jezevec v noře byla Katčina sestra, ke které si jen stěží hledá cestu. Malé koťátko představovalo Katčina malého syna, vyžadujícího stále ještě mnoho péče, ale je to její poklad. Malý ptáček, který neměl na obrázku žádné klidné místečko byla ona sama. Terapeut kladl Kateřině různé otázky. Také ostatní klienti se mohli vyjádřit i ptát se. U mnohých pacientů dojde na této terapii k rozpletení složitých rodinných vztahů, což často u nich vyvolává velkou úlevu. Arteterapie spolu s ostatními terapiemi tvoří neoddělitelný soubor, který pomáhá lékařům i ostatnímu zdravotnickému personálu při práci s pacienty. Konzultace o průběhu jednotlivých terapií probíhají při poradách na odděleních.
• Keramická dílna Terapeut: Radovana Jiřišťová Oddělení: 5 B - otevřené koedukované přijímací Skupina: 10 pacientů - rehabilitační skupina Diagnóza: psychózy, neurózy Zadané téma: moje rodina Průběh terapie Po úvodním seznámení se s prostředím si klienti uvaří kávu nebo čaj, což je pravidelný rituál a dostanou zadané téma o kterém se chvíli debatuje. Je jim vysvětlena technika práce s hlínou a případně terapeutka provede instruktáž. Každý z pacientů si promyslí téma a začnou tvořit. Zajímavé je to, že někteří pacienti, když nemají náladu, si vybíjí zlost právě při práci s hlínou. Byl jsem svědkem toho, když klientka bodala svým plastovým nožíkem do hlíny a nebyla schopna vytvořit vůbec nic. Když přišla na další terapii bylo to o mnoho lepší a pod jejíma rukama vznikala pohledná figurka.
27
Tato terapie je ve své podstatě velmi podobná arteterapii, ale má výhodu, že se dotyčný klient může ke své práci vracet a postupně ji vylepšovat a nakonec po vypálení si svůj výrobek donést domů. Na výrobcích na zadané téma se terapeut rovněž dozví mnoho o pacientově rodině, náladě i o něm samém. Čehož se využívá v rozhovorech s ostatním personálem, aby se dotvořil celkový obraz pacientova psychického stavu a podle něj se určil další postup léčby.
• Muzikoterapie Terapeutka: Mgr. Kateřina Vejsadová Oddělení: 5 B - otevřené koedukované přijímací Skupina: 8 pacientů - rehabilitační skupina Diagnóza: psychózy, neurózy Průběh terapie Pacienti se usadili pohodlně v kruhu. Terapie začala obvyklým rituálem, hrou na „slovo“. „Slovo“ představoval malý polštářek, který dával svému majiteli právo na vyjádření. Postupně tento polštářek obešel celé kolečko. Pacienti měli sdělit všem okolo svoji momentální náladu a zhodnotit prožití
uplynulého
víkendu. Většinou klienti hovořili o svých běžných povinnostech ve svých rodinách, které se dařilo více, či méně, zvládnout. Dále pokračovala terapie rytmickým cvičením. Za úkol si vybrala terapeutka rytmus na tři doby. Tleskáním do kolen - zvlášť pravou a levou rukou – bylo to jednodušší, ale úkoly se postupně ztěžovaly a do rytmu se přidávaly i slovní úkoly. Takto se vlastně procvičují nenásilnou formou obě hemisféry mozku. Pro zklidnění se měli všichni postavit a nacvičovala se technika správného dýchání. Zapojit správně břišní partie a dobře se nadýchnout je vlastně průprava ke zpěvu. Ale tohoto dýchání se využívá i v běžném životě pacientů. Dochází při něm k uvolnění, zklidnění, a příjemnému vyladění pacienta.
Závěr terapie patřil
relaxaci na podložkách a terapeutka vybrala vhodnou relaxační hudbu. Záměrně nám neřekla autora a každý měl za úkol poznat skladbu a zároveň si představit obraz, který by skladbu znázorňoval. Představy pacientů se značně
28
rozcházely, někdo si představoval chrám, jiný rozkvetlou louku. Účel terapie byl naplněn, protože příjemná atmosféra všechny dobře naladila. Terapie se mi velmi líbila, protože jsem mohl shlédnout pacienty zase z jiného úhlu
Sociální prostředky rehabilitace • Socioterapeutická farma Vznik střediska: 5.10.1999 Zaměstnanci: technický vedoucí (hospodářský pracovník) - 1 zaměstnanec plný úvazek; Karel Fišar hipoterapeut
(cvičitel
jezdectví,
absolvent
kurzu
léčebně-pedagogického-psychologického ježdění – dále LPPJ) 0,75 úvazek; Yvonna Horská chovatel, jezdec - 1 zaměstnanec - plný úvazek; Jarmila Valešová chovatel, jezdec - 1 zaměstnanec - plný úvazek; Miroslava Bártová trenér jezdectví (trenér jezdectví ČJF) - 1 zaměstnanec 0,5 úvazek; Josef Fišar chovatel, jezdec - 1 zaměstnanec - 0,5 úvazek; Lubomíra Ševčíková Areál farmy (nachází se v PL Jihlava) tvoří: - uzavřený dvorek, kde se nachází dvě budovy stájí dohromady s pěti boxy, - altán, který slouží k posezení při terapiích, - šatna pro pacienty, - sedlovna, - sklad krmiva a steliva.
29
K vybavení areálu dále patří jízdárna, jejíž rozměry jsou 60x40 m, je zatravněna zátěžovou směsí travin a uvnitř se nachází pískový kruh. Kromě jízdárny využíváme oplocenou hektarovou louku a v tomto prostoru je umístěna jedna z ramp k nasedání pacientů. Louka slouží nejenom k LPPJ, ale v letním období ke sklizni sena. K LPPJ také využíváme sad s ovocnými stromy a plochou blížící se k 1 hektaru, dále máme k dispozici další parkové plochy v areálu léčebny o celkové výměře asi 10 hektarů. Na jednom z parků máme trvale umístněny pevné, malé překážky, které také slouží k terapiím. Rozlehlý park obklopující léčebnu je situován tak, že zde vznikly hojné terénní rozdíly, kterých je v naší práci rovněž příležitostně využíváno. Nedaleko naší jízdárny je ještě umístěna unimobuňka, ve které je uskladněn překážkový materiál. Seznam zvířat chovaných v zookoutku a jejich využití pro pacienty: - kůň chladnokrevný - Cyril – valach, - kůň teplokrevný - Schery – klisna, - kůň teplokrevný - Bert - valach - pony shetlandský - Ludvík – hřebec, - Lilly - klisna, zapsána v Hlavní plemenné knize, - Lada - klisna, hříbě Příprava zvířat k terapiím: - valach Cyril, kříženec chladnokrevníka, stáří 8 let, výcvik LPPJ, vozatajský výcvik - klisna Schery, kříženka teplokrevníka, stáří 10 let, výcvik LPPJ - valach Bert, český teplokrevník, stáří 4 roky, probíhá výcvik LPPJ - pony Ludvík a Lilly, stáří 7 let, animoterapie (hry), vozatajský výcvik - pony Lada, stáří 10 měsíců, animoterapie
30
• Projekt chráněného bydlení Terapeutka: Jana Nagyová V roce 2000 se inspirovalo vedení naší léčebny projektem komplexní péče o duševně nemocné v holandském Heillo. Kromě samotné léčby mohli poznat perfektně fungující systém propojení lůžkové a mimolůžkové péče v Holandsku a seznámit se s jednotlivými články tohoto řetězce. V Holandsku fungují různé typy chráněného bydlení s různě odstupňovanou mírou samostatnosti klientů. Jednalo se o samostatné byty v areálu léčebny, kam docházeli sestry několikrát denně, dále šlo o bytové domy v blízkosti léčebny, ale přesto mimo areál, s personálním zajištěním v denních hodinách a telefonním spojením s léčebnou během noční doby. Další formou byly vzdálené domky, které obývalo 4 - 5 klientů, navštěvovanými svými case - manažery (dle potřeby, minimálně však 1 x týdně) . V našem regionu prozatím chráněné bydlení chybělo. Když došlo v léčebně k uvolnění třípokojového bytu, bylo rozhodnuto o zkušebním zřízením chráněného bydlení. Byt prošel rekonstrukcí a nutným úpravám pro své budoucí speciální využití. Byt byl upraven tak, aby v něm mohli pohodlně bydlet čtyři pacienti. Tento tréninkový byt byl přiřazen k otevřenému oddělení pro pacienty s psychózami. Pobyt zde není časově omezen a může být ukončen po vzájemné dohodě všech zúčastněných nebo při hrubém porušení daného režimu. Tento byl sestaven na základě spolupráce personálu a uživatelů bytu. Kontakt s oddělením je upraven tak, že si pacienti dochází pro léky a jednou týdně se povinně dostavují na vizitu. Dávku léků si zpočátku vyzvedávali individuálně, ale později se přešlo na systém služeb, kdy vždy jeden pacient vyzvedne ráno léky pro všechny čtyři v označených dávkovačích na celý den. Je pravděpodobné, že s rostoucí samostatností bude možné tato pravidla ještě více uvolnit a pacienti si budou pro léky chodit v delších časových intervalech. Vizity, na kterých je přítomen primář oddělení, ošetřující lékař, psycholog, sociální sestra a staniční sestra slouží ke kontrole zdravotního stavu a k řešení aktuálních osobních, nebo sociálních problémů. Další členkou týmu je terapeutka z denního stacionáře, která se setkává s klienty chráněného bydlení
31
dle potřeby - nejméně však jednou týdně. Pracuje s nimi a podílí se na realizaci individuálních rehabilitačních plánů V našem „bydlení“ žijí
pacienti, kteří se podílejí na chodu
socioterapeutické farmy, která jim vlastně pomohla k novému způsobu života. Svůj byt si postupně zařídili podle svých představ. Pořídili si společně televizor, video, hudební aparaturu, atd. Před bytem si spontánně vytvořili květinový záhonek o který vzorně pečují. Střídavě docházejí na pracovní směny v zookoutku a své pracovní povinnosti si plní výborně. Mají své rozdělené úkoly, které s přihlédnutím k jejich zdravotnímu stavu plně zvládají. Za svou práci jsou odměňováni symbolickou částkou 20,-- Kč / směnu, což jim dává radost jako z opravdové výplaty. Za služby spojené s bydlením nic neplatí, kromě poplatků za telefonování, což je vede k odpovědnosti.
Animoterapie • Hipoterapie Komunikace s koněm se podobá časné komunikaci mezi dítětem a matkou. Kůň představuje velkou, silnou, chápající a opečovávající matku. Vznikne tzv. příznivá situace k tomu, kdy se pacienti otevřou k další spolupráci. Toto skýtá terapeutovi celou řadu možností pro spolupráci. Pomocí koně nachází klient autoritu, zdroj adrenalinu, nevšední zážitek. Můžeme využít direktivního i nedirektivního vedení, můžeme zvolit krátkodobý, nebo dlouhodobý plán, volit můžeme skupinu otevřenou, nebo uzavřenou. Pracovat s klienty lze individuálně, nebo skupinově. Postavení pedagoga - terapeuta. Pedagog se stává převážně pozorovatelem vzniklých situací, pomáhá zprostředkovat kontakt se zvířetem a postupně budovat vztah založený na pozitivním základu. Pedagog nikdy nesmí stát zády ke klientům, které má na starost, reaguje na odezvy koně, vyvarovává se složitých situací, kdy se
32
pracuje v kolektivu. Pacienty je třeba mít neustále zaměstnané, zaujaté aby nedocházelo k situacím, kdy dojde k úrazu, nebo jiným nekalým činnostem. Nezapomíná nacházet zpětné vazby a posiluje sociální chování ve skupině. Rozdíly v terapeutickém přístupu k jednotlivým skupinám pacientů. PACIENT S PSYCHÓZOU •
Navázání kontaktu - pomalejší, vyžaduje citlivější přístup, trpělivost, kůň slouží jako prostředník k navázání kontaktu, terapeut se stává pozorovatelem, po prolomení nedůvěry je spolupráce velmi dobrá.
•
Zaměření - přeladění organismu ( sebevědomí, pozitivní emoce, aktivita, koncentrace), - tělesné funkce ( koordinace, rovnováha ).
• Volba terapie - kontaktní, LPPJ.
Hlavním rysem pro tuto chorobu z pohledu terapeuta je empatický přístup a podpora vlastní iniciativy. PACIENT S NEURÓZOU •
Navázání kontaktu - otevřenější, snazší kontakt se zvířetem, citlivost na změnu terapeuta i konkrétního zvířete.
•
Zaměření - přeladění organismu ( odstranění úzkosti, sebevědomí, pozitivní emoce), - tělesné funkce - uvolnění svalového napětí (dechová cvičení), unavitelnost, výkyvy ve střídání nálad - vyžaduje více pozornosti terapeuta i koní.
•
Povahové rysy u neuróz - perfekcionismus, tendence manipulace s terapeutem, pozornost soustředěna na svoji osobu.
•
Volba terapie - kontaktní, skupinová, LPPJ.
33
PACIENTI SE ZÁVISLOSTMI •
Navázání kontaktu - rychlejší, než u předchozích skupin, komunikativnost.
•
Zaměření terapie - na vnější projevy jedince, společenské vztahy a procesy, trénink pozitivního způsobu chování, vzájemná pomoc, odstranění agresivity, antipatie, změna životního stylu, postojů a návyků.
•
Volba terapie - skupinová, LPPJ, pracovní - LPPJ za odměnu - posílení kázně.
Hlavním rysem u závislostí je disciplína, režim, změna životních postojů, hodnot, návyků. Tým spolupracovníků při LPPJ. •
Lékař a ostatní zdravotní personál - léčí, hodnotí zdraví klientů a spolupracují s psychologem, terapeutem, hipoterapeutem.
•
Psycholog - spolupracuje s lékařem, pacientem a terapeutem.
•
Hipoterapeut - odpovídá za zdraví a činnost koní, připravenost k terapiím, spolupracuje s lékařem a ostatními členy týmu, pracuje s pacienty ze země, na koni.
•
Hipolog - odpovídá za chod stáje, zdraví zvířat a vypohybování.
•
Pomocníci - spolupracují s hipoterapeutem, hipologem a s pacienty, bezpečně vodí koně, pomáhají při nasedání klientů na koně a dohlížejí na jejich bezpečnost.
•
Pacienti ze chráněného bydlení - ranní směna 07,00 – 12,30 hodin, - odpolední směna 13,00 – 17,00 hod.
Průběh terapie - LPPJ Terapeutka: Yvonna Horská Oddělení: 5 B - otevřené koedukované přijímací Klient : muž, 25 let, rehabilitační skupina, docházel zpočátku denně, později omezeno na pondělí, středu a pátek. Dnešní terapie je v pořadí dvanáctá. Diagnóza: ADHD + somatické obtíže.
34
Terapie - uvítání pacienta - sdělení průběhu terapie - péče o koně, zaměření na důslednost postupu čištění - pomoc s postrojením koně - nasednutí z rampy, zklidnění klienta - uvolňovací cvičení - práce s terapeutickými pomůckami, zaměření na procvičování laterality, trénink paměti - hra na zapamatování si předmětů: pomocníci se rozestaví do kruhu, každý obdrží po jedné z pomůcek (míč, stuha, kuželka, kroužek, bičík, vodítko). Úkolem klienta je: při jízdě na koni kolem si zapamatovat jednotlivé osoby a jejich pomůcky. Následně terapeut pomůcky odebere, klient si z nich volí a rozváží je odpovídajícím pomocníkům. Na závěr se výsledek vyhodnotí, klient se pochválí a motivuje k dalšímu cvičení. Hra má více verzí obtížnosti: můžeme klienta vést nebo může jet sám, můžeme zvyšovat počet předmětů, nebo požadovat zapamatování jmen. Je důležité sledovat únavu klienta a podle ní usměrňovat průběh terapie. Základní terapeutická jednotka trvá zhruba jednu hodinu, ale může se dle potřeby prodloužit nebo zkrátit. - uvolňovací cvičení - sesednutí, odměnění koně, odsedlání a pečování o koně - závěr terapie - konečné zhodnocení a rozloučení
35
• Sportovní a rekreační ježdění pro handicapované Na rozdíl od ostatních metod, je tato založena na aktivním ovládnutí koně pacientem. Jezdec ovládá koně za použití speciálních pomůcek či změněné techniky jízdy. Učí se jezdit na koni podle pravidel dané disciplíny (paradrezura, paravoltiž, parawestern, atd.) a eventuálně se zúčastňuje sportovních soutěží. Naši pacienti se pravidelně účastní jezdeckých dnů pořádaných v naší psychiatrické léčebně. V loni jsme pořádali již pátý ročník. Na programu bylo: - jízda zručnosti handicapovaných jezdců, - židličková hra pro jezdecký dorost, - parkur spřežení, - parkurové skákání, - předvedení chladnokrevných koní v těžkém tahu, - skok mohutnosti. Jezdeckého dne se účastnilo kolem 50 koní. Návštěvníků z řad pacientů i široké veřejnosti bylo asi 300 lidí. Doufáme, že se nám letos opět podaří uspořádat další ročník. Jedna z našich pacientek se v paradrezuře zlepšila na tolik, že reprezentovala naši organizaci na Mezinárodním mistrovství ČR, konaném v Praze 13. -15. 10 2006. O titul bojovalo devět českých závodníků, kteří se také utkali s jezdci dalších sedmi národů. Sice kvůli svému lehčímu handicapu nemohla být zařazena do mistrovských soutěží, ale v konkurenci šesti podobně postižených závodníků v soutěži „O cenu Zuzky“ obsadila krásné druhé místo.
• Doplňující relaxační terapie - vozatajství (zápřah) Tato terapie je zařazována jako doplňující relaxační terapie. Zapřaháme našeho chladnokrevného valacha Cyrila do čtyřkolové bryčky s dvěma ojkami a poprsním, kočárovým postrojem. Bryčka je konstruována tak, aby vpředu mohl sedět vozka a pomocník, vzadu pak dva nebo i tři pacienti.
36
Před vlastní jízdou shromáždí terapeut pacienty, seznámí je s pravidly bezpečnosti. Ve skupině bývá okolo 10 pacientů a trvá většinou asi hodinu. Postupně se všichni vystřídají. Tato terapie se dobře osvědčuje u pacientů, kteří se z nějakých důvodů nemohou zúčastňovat aktivního ježdění. Od předloňského roku máme bryčku i za naše poníky. Průběžně zaučujeme do tahu Ludvíka i Lilly. Dokonce proběhly i první jízdy s dětmi a pacienty, ale tato verze zápřahu se bude omezovat spíše na zvláštní příležitosti.
• Canisterapie Terapeutka: Petra Kohoutová Oddělení: 3 C - Geriatrické oddělení ženské, určené pro nemocné organickými poruchami vyššího věku. Průběh terapie Paní Kohoutová jezdí již šestým rokem do naší léčebny i se svými čtyřnohými kamarády. Psů má pro tuto terapii několik, různých plemen a různého stáří. Psi mají složeny zkoušky z canisterapie, jsou zdraví a patřičně naočkovaní. Většinou u nás navštěvuje pavilony nechodících pacientů. Terapie probíhá uvnitř pavilonu, kde je přítomen buď psycholog, nebo asistentky. Pacienti již mají dopředu nachystané pamlsky pro psy a těší se na ně. Pejsci mají vždy dobrou náladu a chodí mezi jednotlivými pacienty. Některé pacientky mají už své vybrané oblíbence. Terapeutka
vypráví a pomáhá klientkám
zprostředkovat kontakt. Stává se, že tam kde selžou léky, má psí návštěva obrovský úspěch a alespoň na chvíli jim dá zapomenout na jejich bolesti. Pro psy je tato činnost velmi namáhavá, zejména nervová soustava je někdy namáhána až příliš. Jak mi říkala paní Kohoutová, jsou psi většinou tak unavení, že jakmile nastoupí do auta k cestě domů okamžitě usínají. Canisterapie je vítanou změnou v běžném rytmu léčebenského života. Pacienti se již dopředu pečlivě připravují na tuto návštěvu. Je dobré vidět u některých alespoň nějaký zájem.
37
3.2.3 Výsledky šetření s využitím nestandardizovaného dotazníku • Výsledky dotazníků pro personál Celkově bylo rozdáno třicet nestandardizovaných dotazníků zaměstnancům ústavu (příloha číslo 1), kteří byli seznámeni s cílem průzkumu a způsobem vyplňování. Vyhodnoceno bylo dvacetsedm dotazníků a tři musely být vyřazeny pro neúplnost. Otázka číslo 1. měla specifikovat pracovní zařazení respondentů. Dva lékaři tvořili 7,14% z dotázaných, ostatní zdravotnický personál devatenáct osob reprezentoval 67,86 % a zbývajících sedm oslovených, to je 25 % jsou terapeuté. (tabulka číslo 1) Otázka číslo 2. rozebírala věkovou strukturu oslovených s následujícími výsledky. Ve věkové kategorii 18-30 let bylo celkově 32,14 % to je devět respondentů, v rozmezí 31-40 let je sedm osob což je 25 %, ve věku 41-50 let bylo rovněž sedm osob, tedy znovu 25%, zbývajících pět osob což představuje 17,85 % bylo ve věku 50 let. Z uvedého vyplývá, že převážnou část oslovených pracovníků tvoří mladí a perspektivní odborníci. (tabulka číslo 2) Otázka číslo 3. řešila počet odpracovaných let v PL Jihlava. Méně než 10 let zde pracuje šestnáct pracovníků, což je 57,14 %, v rozmezí 11-20 let je šest zaměstnanců, to je 21,42 %, 21-30 let jsou zde zaměstnáni tři pracovníci, to je 10,71 % a déle než 30 let pracují v PL rovněž tři pracovníci a tvoří 10,71 %. Je zajímavé, že oproti výsledkům otázky předcházející, zde vychází porovnání profesní praxe v odpracovaných letech přibližně padesát na padesát. (tabulka číslo 3)
38
Otázka číslo 4. hodnotila přínosnost jednotlivých terapií pro pacienty z hlediska personálu. Dle očekávání je za nejpřínosnější považována personálem farmakoterapie, těsně následována psychoterapiemi individuální a skupinovou, které byly postaveny na stejnou úroveň. Třetí místo zaujala terapie pracovní následována hipoterapií. V dalším pořadí byly vyhodnoceny rovnocenně keramická dílna s kontaktní terapií se zvířaty a muzikoterapie s terapeutickým malováním. Na posledních místech se umístila canisterapie a jízdy v bryčce. (tabulka číslo 4) Otázka číslo 5. Na otázku zda je při určování terapie klientům přihlédnuto k jejich přání a zájmům kladně odpovědělo osmnáct zaměstnanců, to představuje 64,29 % z dotázaných, záporně odpověděli tři zaměstnanci, což je 10,71 % a zbývajících sedm respondentů, to je 25% odpovědělo, že toto nemohou posoudit. Z mých osobních zkušeností a na základě spolupráce s pacienty během hipoterapií by však odpovědi nebyli tak jednoznačné. Část klientů se během terapií vyjadřuje tak, že na jejich osobní přání není brán zřetel. (tabulka číslo 5) Otázka číslo 6. Zda je při určování terapií klientů přihlíženo k jejich duševním i tělesným možnostem odpovědělo kladně dvacetčtyři dotázaných, to činí 85,71 %, záporně jeden, to je 3,57 % a zbývající tři osoby, to je 10,71 % odpověděli, že nemohou posoudit. (tabulka číslo 6)
39
Otázka číslo 7. Na dotaz, zda dovednosti a znalosti získané klienty při terapiích, budou tito dále rozvíjet i po propuštění zodpovědělo kladně jedenáct dotázaných zaměstnanců léčebny, což odpovídá 39,26% záporně sedm 25 %, a zbývajících deset 35,74 % nemohou posoudit. (tabulka číslo 7) Otázka číslo 8. Materiálně technické vybavení jednotlivých pracovišť považuje za výborné jeden zaměstnanec, to je 3,57 % z dotázaných, jako dobré hodnotilo osmnáct tázaných, což odpovídá 64,29 %. Pět respondentů představujících 17,86 % považuje vybavení za dostatečné a čtyři zaměstnanci, 14,28 % klasifikovalo vybavení pracovišť jako nedostatečné. (tabulka číslo 8) Otázka číslo 9. Měla za účel posouzení interesu terapií pro pacienty z hlediska zaměstnanců. Čtrnáct dotázaných, což je 50 % hodnotí terapie jako zajímavé a pestré, jednotvárnými se tyto jeví třinácti osobám, představujících 46,43 %. Za nudné je považuje jeden respondent, 3,57 %. Jako otravné, terapie neoznačil žádný tázaný. Tato čísla osobně považuji za alarmující, takřka polovina jednotvárných terapií se dle mého názoru zřejmě míjí účinkem a je třeba učinit taková opatření, která by vedla k nápravě tohoto stavu. (tabulka číslo 9) Otázka číslo 10. Hodnotící přístup terapeutů ke klientům měla následující výsledky: aktivní a motivující se jeví dvaceti, to je 71,43 % z tázaných a jako neutrální ji zařadilo osm respondentů představujících 28,57 %. Je zajímavé, že samotní terapeuti, zhodnotili jako aktivní přístup v pěti případech a dvakrát jako neutrální, lékaři hodnotí přístup jako aktivní. Z celkového počtu devatenácti dotázaných zdravotníků považuje přístup za
40
neutrální sedm, zbývající jako aktivní a motivující. (tabulka číslo 10) Otázka číslo 11. Je podle vás přínosné chráněné bydlení? Vyzněla takřka jednoznačně kladně a to v počtu dvacetidvou odpovědí ano, což je 78,57 %. Zbývajících šest odpovědělo že nemohou toto posoudit. (tabulka číslo 11)
• Výsledky dotazníků pro klienty. Celkově bylo rozdáno čtyřicet nestandardizovaných dotazníků pacientům (příloha číslo 2), kteří byli seznámeni s cílem průzkumu a způsobem vyplňování. Vyhodnoceny byly třicetčtyři dotazníky (šest muselo být vyřazeno pro neúplnost). Otázka číslo 1. Ankety se zúčastnilo a bylo vyhodnoceno dvacet mužů, což je 58,82 % a čtrnáct žen, představujících 41,18 % respondentů. Při rozdávání dotazníků jsem se snažil, obsáhnout průměrné zastoupení pacientů v našem ústavu. (tabulka číslo 12) Otázka číslo 2. V otázce věkového složení dotazovaných jsem se snažil o co nejpřesnější (v rámci možností) obsáhnutí věkových kategorií představující reprezentativní vzorek klientů. S následujícími výsledky: ve věku do třiceti let je 14,70 %, což představuje pět osob, třicetjedna až čtyřicet let má 20,58 %, to je sedm respondentů, čtyřicetjedna až padesát let má 44,14 % tázaných, to činí 15 osob. Zbývajících 20,58 % pacientů je starších padesáti let. (tabulka číslo 13)
41
Otázka číslo 3. se zabývala počtem hospitalizací jednotlivých pacientů a rozborem periodicity léčebných pobytů s následujícími výsledky: klientů, kteří jsou poprvé hospitalizováni v psychiatrické léčebně Jihlava bylo 44,14%, to je patnáct fyzických osob, recidivuje 55,86 % - devatenáct osob s následující četností vstupů: podruhé je hospitalizováno 42,10 % dotázaných, to je osm osob, potřetí 21,05 %, to jsou čtyři lidé, počtvrté je léčeno 10,53% klientů, to znamená dva. Pětkrát se léčebného pobytu zúčastňuje 18,80 % tedy tři dotázaní, šestkrát je zde hospitalizováno 5,26 %, to je jeden pacient a zbývajících 5,26% to znamená rovněž jeden tázaný odpověděl, že je zde již podeváté. Znovu podotýkám, že se jedná dle mých možností o reprezentativní vzorek léčených. (tabulka číslo 14) Otázka číslo 4. podle vlastní volby dotazovaných stanovila pořadí oblíbenosti. Je zajímavé, že se diametrálně rozchází od pořadí stanoveného ošetřujícím personálem. Nemocní na první místo určili práci v keramické dílně, následované muzikoterapií. Další místa obsadila kontaktní terapie se zvířaty a hipoterapie. Dále uvádějí terapeututické malování a jízdy v bryčce, poté následuje psychoterapie individuální a canisterapie. Na deváté příčce oblíbenosti je psychoterapie skupinová, následovaná pracovní terapií a žebříček oblíbenosti jednotlivých terapií z hlediska pacientů uzavírá farmakoterapie, kterou ošetřující personál postavil na hlavní pozici. (tabulka číslo 15) Otázka číslo 5. Pořadí terapií, které vám byly určeny lékařem. Toto pořadí je v přímém rozporu s pořadím oblíbenosti u pacientů. Zde se na prvním místě umístila farmakoterapie, následovaná
42
psychoterapií skupinovou, poté keramickou dílnou a pracovní terapií. V pořadí páté je terapeutické malování zároveň s muzikoterapií a psychoterapií individuální. Překvapivě tabulku uzavírá práce se zvířaty v pořadí: hipoterapie, kontaktní terapie se zvířaty, canisterapie a jízdy v bryčce. (tabulka číslo 16) Otázka číslo 6. Bylo podle vás při určování terapie přihlédnuto k vašim přáním a zájmům? Ano odpovědělo dvacetdva klientů představujících 64,71 % a záporně dvanáct, což je 35,29 %. Je zajímavé, že odpovědi na tuto otázku jsou v přímém rozporu s otázkou číslo 4, kdy tázaní stanovili pořadí oblíbenosti u pacientů a otázkou číslo 5 pořadí terapií určených lékařem. (tabulka číslo 17) Otázka číslo 7. Bylo podle vás při určování terapií přihlédnuto k vašim fyzickým i psychickým možnostem? Kladně odpovědělo dvacetosm dotázaných, představujících 82,35 % a záporně šest, to je 17,65 %. (tabulka číslo 18) Otázka číslo 8. Chcete dále rozvíjet znalosti a dovednosti získané v rámci terapií i po návratu z léčení? Na tuto otázku kladně odpovědělo dvacetosm klientů, představujících 82,35 %. Záporně šest, to je 17,65 % respondentů. (tabulka číslo 19) Otázka číslo 9. Materiálně - technické vybavení jednotlivých pracovišť považuje za výborné devět tedy 26,47 %, jako dobré jej klasifikovalo dvanáct, to je 35,25 %. Za dostatečné ho považuje jedenáct respondentů představujících 32,35 % a zbývající dva tázaní, to je 5,89 % ho posoudilo jako nedostatečné. (tabulka číslo 20)
43
Otázka číslo 10. Terapie jsou pro vás: zajímavé, pestré odpovědělo dvacet tázaných, co činí 58,82 %, jednotvárné se jeví jedenácti pacientům představujících 32,35 % a nudné jsou pro tři, tedy 8,82 %. Nepotvrzuje i tento výsledek rozpor s odpověďmi na otázku číslo 6 ohledně přihlédnutí k přáním a zájmům respondentů? (tabulka číslo 21)
Otázka číslo 11. Hodnocení přístupu terapeutů, dle mínění klientů. Jako aktivní a motivující jej uvedlo dvacetšest tázaných reprezentujících 76,47 % a neutrální osm, 23,53 % jako negativní se nejeví nikomu z dotazovaných. Toto ukazuje na vysokou odbornost a profesionalitu terapeutů, neboť dosažené hodnocení od pacientů vyznělo lépe než hodnocení samotného personálu. (tabulka číslo 22)
Otázka číslo 12. Využil(-a) byste možnost chráněného bydlení? Zde jsem se dočkal překvapivého výsledku a to , že kladně odpovědělo jenom deset, to je 29,41% tázaných a zbývajících dvacetčtyři představujících 70,59 % odpovědělo záporně. (tabulka číslo 23)
44
Konfrontace výsledků šetření ohledně rozdílů v přístupu personálu a klientů k volbě druhu terapie.
Personál
Klienti
Otázka č. 4: Kterou terapii považujete
Kterou terapii byste si zvolil (-a)?
za nejpřínosnější? Výsledek: pořadí dle přínosnosti
Výsledek: pořadí dle výběru klienta
1) farmakoterapie
1) keramická dílna
2) psychoterapie individuální
2) muzikoterapie
psychoterapie skupinová
3) kontaktní terapie se zvířaty
3) pracovní terapie
4) hipoterapie
4) hipoterapie
5) terapeutické malování
5) keramická dílna společně
6) jízdy v bryčce
s kontaktní terapií se zvířaty
7) psychoterapie individuální
6) muzikoterapie
8) canisterapie
terapeutické malování
9) psychoterapie skupinová
7) canisterapie
10) pracovní terapie
8) jízdy v bryčce
11) farmakoterapie
Z tohoto srovnání vyplývá zjevný rozpor mezi terapiemi, které si klienti přejí a těmi, které považuje personál za přínosné. Například farmakoterapie se umístila na zcela opačných pólech žebříčku. Otázka č. 5: Bývá podle vás přihlédnuto
Otázka č.6: Bylo přihlédnuto k vašim
k přáním a zájmům klientů?
přáním a zájmům?
ano 18 64,29 %
ano 22 64,70 %
ne nemohu posoudit 3 7 10,71 % 25 %
ne 12 35,29 %
Z tohoto srovnání vyplývá, že personál i klienti souhlasí s tím že je při výběru terapie přihlíženo k přáním a zájmům klientů. 45
Otázka č.6: Bývá podle vás přihlédnuto
Otázka č.7: Bylo přihlédnuto k vašim
k fyz. a psych. možnostem klientů? ano 24 85,71 %
ne 1 3.57 %
fyz. a psych. možnostem ?
nemohu posoudit 3 10,71 %
ano 28 82,35 %
ne 6 17,65 %
Z tohoto srovnání vyplývá ještě výrazněji, že personál i klienti souhlasí s tím, že při výběru terapií bylo přihlédnuto k fyzickým i psychickým možnostem klientů. Otázka č. 5 z dotazníku pro klienty: Jaká terapie vám byla určena lékařem? tera pie
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
ch)
5
19
10
18
10
2
4
2
2
i)
j)
17
33
počet
Pořadí terapií určených lékařem: 1) farmakoterapie 2) psychoterapie skupinová 3) keramická dílna 4) pracovní terapie 5) terapeutické malování, muzikoterapie 6) psychoterapie individuální 7) hipoterapie 8) kontaktní terapie se zvířaty canisterapie jízdy v bryčce Pokud porovnáme výsledky šetření toho co by si klienti vybrali, přihlédneme-li k jejich přáním, zájmům, fyzickým i psychickým možnostem a léčebnému přínosu terapií prosazovaných personálem dostaneme výsledek v podstatě shodný s terapií určenou klientovi lékařem. 46
3.3 Závěry šetření Na základě výsledků šetření pomocí nestandardizovaných dotazníků a pozorování průběhu terapií mohu vyvodit následijící závěry:
Hypotéza číslo 1) Pacienti preferují terapie „tvořivé“ před farmakoterapií a
psychoterapiemi. Tato hypotéza byla zkoumána otázkou číslo čtyři s přihlédnutím k otázce číslo osm z dotazníku pro klienty (pacienty). Tito stanovili následující pořadí oblíbenosti jednotlivých druhů terapií: 1) keramická dílna 2) muzikoterapie 3) kontaktní terapie se zvířaty 4) hipoterapie 5) terapeutické malování 6) jízdy v bryčce 7) individuální psychoterapie 8) canisterapie 9) skupinová psychoterapie 10) pracovní terapie 11) farmakoterapie Z toho jasně vyplývá, že i pacienti preferují možnost seberealizace při tvůrčích činnostech před nařízenou formou práce při pracovní terapii. Zatímco oba druhy psychoterapií a farmakoterapie jsou nemocnými nejméně oblíbeny (viz výše uvedené výsledky). Toto potvrzuje pravdivost hypotézy číslo jedna.
Hypotéza číslo 2) Personál léčebny považuje chráněné bydlení za přínosné
ve vyšším procentu než pacienti.
47
Touto problematikou se zabývala otázka číslo jedenáct dotazníku pro personál léčebny a otázka číslo dvanáct dotazníku klientského s těmito výsledky: Kladný přínos chráněného bydlení uvedlo 78,57 % zaměstnanců a 29,41 % klientů. Záporně odpovědělo 70,59 % nemocných, zatímco z personálu nikdo, pouze 21,43 % z nich odpovědělo, že nemohou posoudit.
Uvedené šetření potvrzuje pravdivost druhé hypotézy. Můj osobní názor, získaný spoluprací s pacienty z chráněného bydlení docházejících na výpomoc do zookoutku i s ostatními pacienty z jednotlivých oddělení je takový, že převážná většina z nich dává přednost komplexnímu zajištění životních potřeb na odděleních, kde se nemusí o sebe nijak starat sami. Nemocní v chráněném bydlení jsou více samostatní a oceňují, že si mohou své potřeby řešit podle svého a tím jsou lépe připravování na odchod do normálního života, bez závislosti na pomoci okolí. Hypotéza číslo 3) Práci s klientem ze strany terapeutů hodnotí klienti
kladněji, než zaměstnanci sami. Uvedené problematiky se dotýkají otázky číslo deset dotazníku personálního a otázka číslo deset a zejména jedenáct z dotazníku pro klienty. Samotní zaměstnanci hodnotí přístup terapeutů jako aktivní a motivující takřka v 68 % odpovědí a klienti v 76 %. I tato hypotéza byla potvrzena v plném rozsahu. Domnívám se, že horší sebehodnocení personálu je dobrým znakem toho, že se nespokojují s dosaženým a motivuje je k dalšímu zkvalitnění práce i přístupu ke klientům. Otázkou zůstává, zda pacienti nejsou vděčni za jakoukoli činnost, která je vyvede ze stereotypního prostředí na odděleních a tím nedošlo ke zkreslení výsledků šetření.
48
Závěr Během
posledních
let
se
stala
Psychiatrická
léčebna
Jihlava
důstojnějším a lidštějším místem pro nemocné. Přibyla zde pro pacienty celá řada aktivit, které jsou zcela nové a prospěšné. Na prvním místě musím, trochu neskromně, jmenovat socioterapeutickou farmu, kde svým skromným dílem snad přispívám k úlevě přicházejících pacientů. Dále musím vzpomenout další formy terapií: canisterapii, muzikoterapii, keramickou dílnu, arteterapii, psyhoterapie a farmakoterapie díky nimž se prostředí léčebny stává humánnější a snesitelnější. Prostřednictvím společenských i sportovních akcí pořádaných pravidelně v naší léčebně, jako jsou týdny duševního zdraví, divadelní představení, jezdecké dny a další, se postupně daří odbourávat společenské předsudky o psychiatrické léčebně i o psychicky nemocných. Při těchto akcích, kde dochází k přímému kontaktu široké veřejnosti s prostředím psychiatrické léčebny, je někdy až zarážející, jak veliká neinformovanost a mylné představy můžou v populaci přetrvávat. Je jistě záslužné v těchto aktivitách pokračovat a postupně se více a více otevírat veřejnosti a tím působit na veřejné mínění. I pro mě osobně bylo seznámení s ostatními formami terapií nezapomenutelným zážitkem a vedlo ke snaze, prostřednictvím svého dalšího vzdělání, o zkvalitnění služeb zookoutku pro terapeutickou práci s pacienty. Největší satisfakci mi přináší pozorování očí nemocných: od počátečního netečného pohledu, přes první záblesky zájmu (po překonání původní apatie až strachu) po nesmělé dotyky se zvířecím přítelem, až k rozjasněnému pohledu: „Sledujte co všechno dokážu! Již sám vedu a řídím koně! Umím jej ošetřit a vůbec se ho nebojím!“. Pravdou však je, že ne u všech nemocných vede terapie až k shora popsanému završení. Někteří zůstanou i v půli cesty-skončí u dotekové terapie a chodí si svého oblíbeného čtyřnohého přítele a kamaráda alespoň pohladit, zavolají naň z okna a poděkují mu za svezení v bryčce. Také je důležité připomenout zdejší obětavou práci zdravotních sester, lékařů, psychologů, terapeutů a všech lidí zajišťujících provoz, bez kterých by tato léčebna nemohla fungovat.
49
Resumé Bakalářská práce se nazývá: „Ucelená rehabilitace v Psychiatrické léčebně Jihlava“. Analýza odborných pramenů zaměřených na problematiku ucelené (komprehenzivní) rehabilitace, terapií ve speciálně pedagogické praxi, postavení pedagoga a klienta v jejím rámci, umožnila šetření zaměřené na personál i její klienty. Analýza výsledků pozorování práce terapeutů (psychologů a pedagogů) a jejich klientů i analýza výsledků šetření s využitím nestandardizovaného dotazníku zaměřeného zejména na upřednostnění určitého druhu terapeutické podpory vedla k následujícímu zjištění: Pokud porovnáme výsledky šetření toho co by si klienti vybrali, přihlédneme-li k jejich přáním, zájmům, fyzickým i psychickým možnostem a léčebnému přínosu terapií prosazovaných personálem dostaneme výsledek v podstatě shodný s terapií určenou klientovi lékařem. Novou formu ucelené rehabilitace, jíž je chráněné bydlení, považují zaměstnanci (zdravotníci i pedagogové) za významnou formu terapie, která vede k osamostatnění klientů a jejich přípravu na „normální život“ bez závislosti na okolí. Většina klientů (pacientů) však zatím dává přednost komplexnímu zajištění svých životních potřeb na odděleních léčebny.
50
Results
Bachelor work is called>“Self-contained rehabilitation at the Psychiatric Hospital Jihlava“. The analyze of the professional source regarding problems of the self-contained (comprehensive)
rehabilitation, therapies in special
pedagogical practice, position of an educator and client in this matter to permit the investigation regarding the staff and their clients. The results analyze to observe the work of the therapists (psychologists and educators) and their clients and the results analyze of the investigation with the use of the non-standard questionnaire regarding particularly preference of a certain kind of a therapeutic support leading to the following finding: If we compare the investigation´s results, what the client would like to choose, we pay attention to the client´s wishes, interests, physical and psychical possibility and treatment asset of the therapy wich is promoted by staff, we get the result identical with the therapy given to the clients by the doctors. A new form of the self-contained rehabilitation where we secure the home, the staff considers (doctors and pedagogues) for a significant form of therapy where the therapy lead the clients to the independency and their preparation for the „normal live“ without dependence to environs. Some of the clients (patients) prefer for the time being to completely ensure their life demand from the ward of the hospital.
51
Anotace Fišar, Karel. Ucelená rehabilitace v Psychiatrické léčebně Jihlava. [Bakalářská práce.] Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2007. 56 stran. Šetření a vyhodnocení účinnosti a oblíbenosti jednotlivých druhů terapií v Psychiatrické léčebně Jihlava, při využití přímého dotazníků pro klienty a personál.
Klíčová slova: psychiatrická léčebna klient terapeut rehabilitace ucelená rehabilitace reedukace resocializace terapie léčení chráněné bydlení
52
Annotation By: Fisar Karel
The Self-contained rehabilitation at the Psychiatric Hospital Jihlava [Bachelor work] Brno: Pedagogical Faculty of the University of Masaryk, 2007. 56 pages. Investigation and evaluation of the effectiveness and popularity of an individual kind of therapies within the bounds of the self-contained rehabilitation at the Psychiatric Hospital Jihlava during a direct observation and non-standard questionnaire for a clients and employers.
Key words: Psychiatric Hospital Client Therapist Rehabilitation Self-contained rehabilitation Reissue Reconciliation Therapy Treatment Protected home
53
Použitá literatura ČAČKA,
O.
Psychologie
vrstev
duševního
dění
osobnosti
a
jejich
autodiagnostika. 3.vyd. Brno: Doplněk, 2002. ISBN 80-7239-107-0.
DOBEŠ, J. Jízda na koni.1.vyd. Praha: Olympia, 1996 DOBROTKA, G. Osobnosť v liečebnopedagogickom procese. In PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. (ed.) Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. s 18-26. ISBN 80 -7315-010-7.
DOČEKALOVÁ, M. Tvůrčí psaní pro každého. 1.vyd. Praha: Grada, 2006. 152s. ISBN 80-247-1602-X.
GAVORA, P Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207s. ISBN 80-85-931-79-6.
HOLLÝ, K., HORŇÁČEK, K. Hipoterapie léčba pomocí koně. 1.vyd. Praha: Montanex, 2005. ISBN 80-7225-190-2.
HORŇÁKOVÁ, M. Terapia v liečebnej pedagogike. In PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. (ed.) Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001 s 21-26. ISBN 80 -7315-010-7.
JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením.1. Praha: Triton, 2001. ISBN 80-7254-192-7.
KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov. 1.vyd. Praha: Academia, 2005. 879s. ISBN 80-200-1351-2.
KULICHOVÁ, J. Hiporehabilitace (Skriptum).1.vyd. Praha: Gregr a syn, 1995. MALÁ, E. Psychiatrie pro zdravotní sestry a pomáhající profese. 1.vyd. Brno, 2002. 150s. ISBN 80-7178-700-0.
MUNDEN, A., ARCELUS, J. Poruchy pozornosti a hyperaktivita. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-625-X.
MŰLER, O. Terapie ve speciální pedagogice.1.vyd. Olomouc, 2005. 295s. ISBN 80-244-1075-3.
ROMANOWSKA, B. Muzikoterapie.1.vyd. Brno: Alpress, 2005. ISBN 80-7362-067-7.
SKALKA, J. A KOL. Základy pedagogiky dospělých. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. ISBN 80-04-21636-6.
54
SPOUSTA, V. et al. Vademékum autora odborné a vědecké práce. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 138s. IBSN 80-210-2387-2.
STOJAN, M. Přehled obecných pedagogických kategorií. 1. vyd. Brno: CERM, 2002. 61s. ISBN 80-7204-228-9.
STŘELEC, S. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy, I, II, 1.vyd. Brno: Paido, 1998. 189s. ISBN 80-85931-61-3.
SVATOŇ, J., DRLÍKOVÁ, Z., HÁDLÍK, J. 100 let Psychiatrické léčebny v Jihlavě 1.vyd. Jihlava: Ekon, 2002.
ŠENKÝŘOVÁ, R. Úvod do základů terminologie pro speciální pedagogy. Brno: MU, 1997. s.52. ISBN 80-210-0759-1.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 2.vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-214-9.
VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. 2.vyd. Praha: Grada, 2003. 264s. ISBN 80-247-0253-3.
ZAHÁLKOVÁ, M. Pediatrie pro speciální pedagogy. 1.Vyd. Brno: Paido, 1995. ISBN 80-210-1008-8.
55
Přílohy 1. Dotazník pro personál léčebny 2. Dotazník pro klienty
Tabulky 1- 11 Analýza výsledků šetření - personál léčebny 12 - 23 Analýza výsledků šetření - klient
56
Příloha číslo 1 - dotazník pro personál léčebny 1) Jste: a) lékař
b) zdravotník
c) terapeut
2) Věk: a) 18-30
b) 31-40
c) 41-50
d) 50 a více
3) Jak dlouho pracujete v Psychiatrické léčebně Jihlava? a) méně než 10let b) 11-20 let c) 21-30
d) déle
4) Kterou terapii považujete za nejpřínosnější? (určete pořadí) a) psychoterapie individuální g) hipoterapii b) psychoterapie skupinová h) kontaktní terapie se zvířaty c) terapeutické malování ch) jízdy v bryčce d) keramická dílna i) pracovní terapie e) muzikoterapie j) farmakoterapie f) canisterapie 5) Bývá podle vás při určování terapie klientům přihlédnuto k jejich přáním a zájmům? a) ano b) ne c) nemohu posoudit 6) Bývá podle vás při určování terapie klientům přihlédnuto k jejich fyzickým i psychickým možnostem? a) ano b) ne c) nemohu posoudit 7) Myslíte, že znalosti klientů, získané při terapiích budou rozvíjet i po propuštění? a) ano b) ne c) nemohu posoudit 8) Považujete materiálně-technické vybavení na jednotlivých pracovištích za: a) výborné b) dobré c) dostatečné d) nedostatečné 9) Jsou podle vás terapie pro pacienty: a) zajímavé, pestré b) jednotvárné
c) nudné
10) Jak hodnotíte přístup terapeutů ke klientům: a) aktivní, motivující b) neutrální 11) Je podle vás přínosné chráněné bydlení ? a) ano b) ne
57
d) otravné c) negativní c) nemohu posoudit
Příloha číslo 2 - dotazník pro klienty 1) Pohlaví: 2) Věk:
a) muž a)18-30
b) žena
b)31-40
c)41-50
d) více
3) Jste hospitalizován (-a) v Psychiatrické léčebně poprvé nebo opakovaně a pokolikáté? a) poprvé b) opakovaně, ....................krát. 4) Kterou terapii byste si zvolil (-a)? (určete pořadí) a) psychoterapie individuální g) hipoterapii b) psychoterapie skupinová h) kontaktní terapie se zvířaty c) terapeutické malování ch) jízdy v bryčce d) keramická dílna i) pracovní terapie e) muzikoterapie j) farmakoterapie f) canisterapie 5) Jaká terapie vám byla určena lékařem? a) psychoterapie individuální b) psychoterapie skupinová c) terapeutické malování d) keramická dílna e) muzikoterapie f) canisterapie
g) hipoterapii h) kontaktní terapie se zvířaty ch) jízdy v bryčce i) pracovní terapie j) farmakoterapie
6) Bylo podle vás při určování terapie přihlédnuto k vašim přáním a zájmům? a) ano b) ne 7) Bylo podle vás při určování terapie přihlédnuto k vaším fyzickým možnostem? a) ano b) ne 8) Chtěl (-a) byste dál rozvíjet znalosti a dovednosti, které jste získal (-a) v rámci terapií? a) ano b) ne 9) Považujete materiálně-technické vybavení na jednotlivých pracovištích za: a) výborné b) dobré c)dostatečné d) nedostatečné 10) Jsou terapie pro vás: a) zajímavé, pestré b) jednotvárné
c) nudné
11) Jak hodnotíte přístup terapeuta: a) aktivní, motivující b) neutrální 12) Využil (-a) byste možnost chráněného bydlení ? a) ano b) ne
58
d) otravné c) negativní
Tabulka číslo1
Jste: lékař 2 7,14 %
zdravotník 19 67.86 %
terapeut 7 25 %
Tabulka číslo 2 Věk: 18 - 30 9 32,14 %
31 - 40 7 25 %
41 - 50 7 25 %
50 a více 5 17.86 %
Tabulka číslo 3 Jak dlouho pracujete v Psychiatrické léčebně Jihlava? méně než 10 16 57.14 %
11 - 20 6 21,43 %
21 - 30 3 10,71 %
déle 3 10,71 %
Tabulka číslo 4 Kterou terapii považujete za nejpřínosnější? (určete pořadí) a) psychoterapie individuální g) hipoterapii b) psychoterapie skupinová h) kontaktní terapie se zvířaty c) terapeutické malování ch) jízdy v bryčce d) keramická dílna i) pracovní terapie e) muzikoterapie j) farmakoterapie f) canisterapie
a) b) c) d) e) f) g) h) ch) i) j)
1 5 4 0 1 0 1 2 0 1 4 9
2 8 6 0 1 1 1 2 2 0 0 6
3 7 7 3 2 0 0 1 4 1 1 1
4 1 4 0 1 3 2 2 2 1 9 2
5 1 0 5 5 3 3 6 2 1 1 0
6 1 1 2 5 1 4 4 5 1 3 0
59
7 2 0 4 3 4 2 3 3 3 1 2
8 0 3 5 4 7 3 4 4 1 2 0
9 1 0 5 1 4 8 2 1 2 2 1
10 1 0 2 0 7 4 0 2 6 3 2
11 0 1 1 4 4 0 0 0 11 2 4
Pořadí přínosnosti jednotlivých terapií dle personálu léčebny: 1) farmakoterapie 2) psychoterapie individuální psychoterapie skupinová 3) pracovní terapie 4) hipoterapie 5) keramická dílna společně kontaktní terapie se zvířaty 6) muzikoterapie terapeutické malování 7) canisterapie 8) jízdy v bryčce Tabulka číslo 5 Bývá podle vás při určování terapie klientům přihlédnuto k jejich přáním a zájmům? ano 18 64,29 %
ne 3 10,71 %
nemohu posoudit 7 25 %
Tabulka číslo 6 Bývá podle vás při určování terapie klientům přihlédnuto k jejich fyzickým i psychickým možnostem? ano 24 85,71 %
ne 1 3,57 %
nemohu posoudit 3 10,71 %
Tabulka číslo 7 Myslíte, že znalosti klientů, získané při terapiích budou rozvíjet i po propuštění? ano 11 39,26 %
ne 7 25 %
nemohu posoudit 10 35,74 %
Tabulka číslo 8 Považujete materiálně-technické vybavení na jednotlivých pracovištích za: výborné 1 3,57 %
dobré 18 64,29 %
dostatečné 5 17,86 %
nedostatečné 4 14,28 %
nudné 1 3,57 %
otravné 0 0
Tabulka číslo 9 Jsou podle vás terapie pro pacienty: zajímavé, pestré 14 50 %
jednotvárné 13 46,43 %
60
Tabulka číslo 10 Jak hodnotíte přístup terapeutů ke klientům: aktivní, motivující 20 71,43 %
neutrální 8 28,57 %
negativní 0 0
Tabulka číslo 11 Je podle vás přínosné chráněné bydlení ano 22 78,57 %
ne 0 0
nemohu posoudit 6 21,43 %
Tabulka číslo 12 Pohlaví: muž 20 58.82 %
žena 14 41,18 %
Tabulka číslo 13 Věk: 18 - 30 5 14,7 %
31 - 40 7 20, 58 %
41 - 50 15 44,14 %
50 a více 7 20,58 %
Tabulka číslo 14 Jste hospitalizován(-á) v Psychiatrické léčebně poprvé nebo opakovaně a pokolikáté? poprvé 15 40,14 %
opakovaně 19 55,86 %
pokolikáté 2x 3x 4x 5x 6x 9x
počet 8 4 2 3 1 1
procent 42,10 21,05 10,53 18,80 5,26 5,26
Tabulka číslo 15 Kterou terapii byste si zvolil (-a)? (určete pořadí) a) psychoterapie individuální g) hipoterapii b) psychoterapie skupinová h) kontaktní terapie se zvířaty c) terapeutické malování ch) jízdy v bryčce d) keramická dílna i) pracovní terapie e) muzikoterapie j) farmakoterapie f) canisterapie
61
a) b) c) d) e) f) g) h) ch) i) j)
1 2 4 2 10 2 3 0 1 5 5 2
2 4 2 4 1 6 2 5 2 1 5 0
3 4 4 2 1 4 3 4 5 3 4 0
4 2 1 3 2 3 5 6 4 5 2 2
5 4 1 5 4 3 3 3 5 3 1 2
6 1 2 4 2 4 5 3 3 6 3 1
7 6 2 2 6 2 2 2 2 3 5 2
8 3 3 4 4 4 5 3 3 1 2 2
9 6 9 3 0 3 2 4 3 2 2 2
10 4 4 4 2 2 2 2 4 1 5 2
11 2 2 1 1 2 2 0 1 4 1 15
f) 2
g) 4
h) 2
ch) 2
i) 17
j) 33
Pořadí terapií dle vlastní volby klientů: 1) keramická dílna 2) muzikoterapie 3) kontaktní terapie se zvířaty 4) hipoterapie 5) terapeutické malování 6) jízdy v bryčce 7) psychoterapie individuální 8) canisterapie 9) psychoterapie skupinová 10) pracovní terapie 11) farmakoterapie Tabulka číslo 16 Které terapie vám byla určena lékařem? terapie počet
a) 5
b) 19
c) 10
d) 18
e) 10
Pořadí terapií určených lékařem: 1) farmakoterapie 2) psychoterapie skupinová 3) keramická dílna 4) pracovní terapie 5) terapeutické malování muzikoterapie 6) psychoterapie individuální 7) hipoterapie 8) kontaktní terapie se zvířaty canisterapie jízdy v bryčce 62
Tabulka číslo 17 Bylo podle vás při určování terapie přihlédnuto k vašim přáním a zájmům? ano 22 64,71 %
ne 12 35,29 %
Tabulka číslo 18 Bylo podle vás při určování terapie přihlédnuto k vašim fyzickým i psychickým možnostem? ano 28 82,35 %
ne 6 17,65 %
Tabulka číslo 19 Chtěl (-a) byste dál rozvíjet znalosti a dovednosti, které jste získal (-a) v rámci terapií? ano 28 82,35 %
ne 6 17,65 %
Tabulka číslo 20 Považujete materiálně-technické vybavení na jednotlivých pracovištích za: výborné 9 26,47 %
dobré 12 35,29 %
dostatečné 11 32,35 %
nedostatečné 2 5,89 %
jednotvárné 11 32,35 %
nudné 3 8,82 %
otravné 0
Tabulka číslo 21 Jsou terapie pro vás: zajímavé, pestré 20 58,82 %
Tabulka číslo 22 Jak hodnotíte přístup terapeuta : aktivní, motivující 26 76,47 %
neutrální 8 23,53 %
negativní 0
Tabulka číslo 23 Využil (-a) byste možnost chráněného bydlení? ano 10 29,41 %
ne 24 70,59 %
63
