Rehabilitace ateliéru Zdenky Braunerové v Roztokách

Rehabilitace ateliéru Zdenky Braunerové v Roztokách Miloslav VLK

V oblíbeném v˘letním místû, Roztokách u Prahy, zakoupil v roce 1861 praÏsk˘ advokát a v˘znamn˘ ãesk˘ politik Franti‰ek August Brauner Mal˘ ml˘n. Po více neÏ ãtyfiiceti letech si jeho dcera, ãeská malífika, grafiãka a kniÏní v˘tvarnice Zdenka Braunerová (1858–1934) postavila mezi lety 1903–1904 v bezprostfiedním sousedství rodinné vily vlastní ateliér. SvÛj star‰í zámûr uskuteãnila v redukované podobû.1 Na projekt „nûãeho mezi venkovskou chalupou a anglickou cottage“ architekta nepotfiebovala; jen k realizaci si pfiizvala místního políra.2 Pavlaãe a schÛdky na vnûj‰ím prÛãelí se staly komunikaãní nezbytností, kdyÏ byla nucena vysadit místnosti na sokl kvÛli ochranû pfied velkou vodou.3 Pfii návrhu men‰í úãelové stavby o tfiech pokojích bez v˘raznûj‰ích detailÛ ãerpala malífika inspiraci ze soudobé architektury rodinn˘ch domÛ na anglickém venkovû. Pfiedlohy pro prÛãelí nalezla v anglickém ãasopise The Studio, jak dokazuje nûkolik motivÛ v jejím skicáfii.4 Anglické cottage se neobe‰ly bez krbu, kter˘ umístila v salonu pfied malífiskou dílnou. Vlastní stavba pro ni byla funkãní kostrou, kterou po svém barevnû upravovala a její interiér dotváfiela a obmûÀovala. Okna, dvefie a pavlaãe vnû i uvnitfi natfiela zelenou barvou, kterou si oblíbila za pobytu ve Francii. Motivem kvûtin omalovala dfievûné obloÏení krbu a stûnu nad ním. Krb mûl umocÀovat intimitu salonu, kde po práci nejradûji odpoãívala a pfiijímala nejbliÏ‰í pfiátele. Vybavila jej klasicizujícím nábytkem, upraven˘m místním truhláfiem, kter˘ sjednotila bíl˘m nátûrem se zelenou linkou a zelen˘mi ãalouny. Vlastní ateliér, osvûtlen˘ velk˘m oknem, nebyl jen malífiskou dílnou, ale zároveÀ i spoleãenskou místností roz‰ifiující nevelk˘ salon, kde nemohla pfiijímat poãetnûj‰í náv‰tûvy umûleck˘ch pfiátel. Pavlaã, která napfiíklad v domû sochafie Franti‰ka Bílka (pfiítele Braunerové) v Ch˘novû propojovala ateliér s bytem v patfie, mûla v roztockém ateliéru estetickou funkci. Navazovala na horizont stropu sousedního salonu a pokraãovala v úrovni podlahy pokojíku v podkroví, do nûhoÏ zasahoval pfiev˘‰en˘ prostor vlastního ateliéru. Na zábradlí Zdenka Braunerová navûsila lidové textilie vãetnû staré kasule. Ostatnû v celém ateliéru vytváfiela zákoutí s lidov˘m a staroÏitn˘m nábytkem, naplnûn˘m star˘m porcelánem, na police rozmísÈovala lidové nádobí, mezi obrazy vû‰ela podmalby na skle, místy doplnila i v˘klenkové plastiky. Její náboÏenské cítûní dokládaly dal‰í liturgické pfiedmûty a devocionálie; v koutû vedle okna stával barokní oltáfi. NejrÛznûj‰í bibeloty jí pfiipomínaly ãetné pfiátele z literárních a v˘tvarnick˘ch kruhÛ, ktefií ji v ateliéru ãasto nav‰tûvovali.5 Po tfiicet let byl malífiãin roztock˘ ateliér místem setkávání kulturních osobností nejen z na‰ich zemí, ale i ze zahraniãí.6 Po smrti Zdenky Braunerové prodûlal objekt do 60. let 20. století fiadu nevhodn˘ch úprav. V roce 1974 zakoupilo ateliér Stfiedoãeské muzeum v Roztokách u Prahy, které jej zpoãátku vyuÏívalo jako dílnu a kanceláfie. V roce 2000 rozhodlo vedení muzea o expoziãním vyuÏití a následná povodeÀ uspí‰ila jeho rekonstrukci, projektovanou ateliérem obnovy a konzervace historick˘ch staveb GIRSA AT.7 Obnova navrátila stavbu do podoby, kterou mûla za Ïivota umûlkynû. Po ní následovala i úprava bezprostfiedního okolí, jeÏ má navozovat pfiedstavu zahrady, která pÛvodnû budovu ateliéru obklopovala. Zdafiilá rekonstrukce interiéru mohla probûhnout jen na základû studia bohaté písemné a obrazové dokumentace uloÏené ve fondech Stfiedoãeského muzea a v dal‰ích institucích. Byla vyuÏita také rozsáhlá korespondence malífiky i soubor dobov˘ch fotografií.8 Fundamentem expozice se stala vût‰í ãást umûlecké pozÛstalosti Zdenky Braunerové, získaná do sbírek muzea.9 Vytvofien˘ interiér má charakter instalace podobnû jako na jin˘ch památkov˘ch objektech. Cílem bylo vyvolat dobovou atmosféru, která pÛsobí vûrohodnû, protoÏe respektuje rozvrh a celkov˘ charakter pÛvodního zafiízení, jemuÏ se pfiizpÛsobila nejen skladba, ale i prezentace mobiliáfie. K celkovému dojmu autenticity pfiispívá skuteãnost, Ïe se v interiéru uplatnil cel˘ soubor obrazÛ Zdenky Braunerové ze sbírky Stfiedoãeského muzea. Nûkteré pfiedmûty z pÛvodního vybavení se v ateliéru vrátily na své místo, jiné byly nahrazeny ãasovû, slohovû nebo

Zprávy památkové péãe / roãník 66 / 2006 / ãíslo 1 / O B N O V Y PA M ÁT E K | M i l o s l a v V L K / R e h a b i l i t a c e a t e l i é r u Z d e n k y B r a u n e r o v é v R o z t o k á c h

1 V dopisu sestfie Annû Bourgesové ze dne 27. listopadu 1897 naãr tla stavbu ateliéru s bytem v Roztokách, viz I. JANÁKOVÁ, J. ·ÍCHA, V. ·USOVÁ: Zdenka Braunerová, Pfiátelství a lásky, Památník národního písemnictví, Praha 1996, obr. na s. 56. 2 O historii objektu viz M. ·Á·INKOVÁ, M. VLK: Zdenka Braunerová 1858–1934, Ateliér – historie, stavba, expozice, digitální publikace (CD-ROM), Stfiedoãeské muzeum, Roztoky 2005; M. VLK, M. ·Á·INKOVÁ: Ateliér Zdenky Braunerové v Roztokách. Historie objektu a prÛvodce expozicí (v tisku). 3 Své poznatky Marcela ·Á·INKOVÁ shrnula také v pfiíspûvku Cesta Zdenky Braunerové k vlastnímu ateliéru, in: Stfiedoãesk˘ vlastivûdn˘ sborník, sv. 23, Roztoky u Prahy 2005, s. 44–53. 4 Nedatovaná kresba ve skicáfii, uloÏeném v Grafické sbírce Národní galerie v Praze, inv. ã. K 17112, list 56a. Je zde zachyceno zejména prÛãelí domu, vyuÏité na západní fasádû ateliéru, a portál kombinující dvefie s okénkem v jednom ostûní. Architekturou stavby se zab˘val autor tohoto ãlánku na v˘‰e uvedené konferenci v pfiíspûvku Ateliér Zdenky Braunerové a jeho architektura. 5 Byli to kritici a spisovatelé Milo‰ Marten, Franti‰ek Xaver ·alda, RÛÏena Jesenská, nakladatel Josef Portman, sochafii Franti‰ek Bílek, Jan ·tursa, malífii Milo‰ Jiránek, Arno‰t Hofbauer, Jan Zrzav˘, Tavík Franti‰ek ·imon, malífika a grafiãka Helena Emingerová, manÏelka prezidenta republiky Helena Bene‰ová. 6 Ze zahraniãních hostÛ pfiipomeÀme alespoÀ francouzského básníka a diplomata Paula Claudela a generála Maurice Pellé. 7 O stavební rekonstrukci objektu viz V. GIRSA, M. HANZL: Znovuzrození ateliéru Zdenky Braunerové v Roztokách (Památce zesnulého restaurátora Petra VaÀka), in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, ã. 1, s. 8–18. 8 NejzávaÏnûj‰í prameny citované M. ·á‰inkovou jsou uvedeny v odkazu na literaturu v pozn. 1. 9 V roce 1961 získalo tehdej‰í Okresní muzeum Praha-západ v Roztokách u Prahy vût‰í ãást pozÛstalosti Zdenky Braunerové z tehdy zru‰eného SdruÏení ãesk˘ch umûlcÛ-grafikÛ Hollar, kam ji na sklonku Ïivota vûnovala. Nabyt˘ sbírkov˘ fond zahrnoval na 70 obrazÛ a maleb, na 600 kreseb a grafick˘ch listÛ, návrhy i ukázky skla a nûkolik pfiedmûtÛ z majetku umûlkynû. Tento fond byl soustavnû doplÀován.

19

1

hmotovû adekvátními objekty. V obou hlavních, bohatû dokumentovan˘ch prostorách jsou zcela vylouãeny formy muzejní prezentace s umístûním exponátÛ ve vitrínách, textov˘m doprovodem a dal‰ími technick˘mi prostfiedky. Vystavená umûlecká díla, zejména obrazy, byla vybrána tak, aby kromû své primární, estetické funkce dokládala události nebo etapy Ïivota umûlkynû. Informaãním prostfiedkem je, stejnû jako na zpfiístupnûn˘ch památkov˘ch objektech, prÛvodcovsk˘ v˘klad. Nevelká první místnost – salon – si dodnes uchovala kromû stropu pÛvodní vstup z pavlaãe v podobû dvefií spojen˘ch s okénkem kryt˘m okenicí do spoleãného ostûní i dvefie do ateliéru s barokním kováním. Rekonstrukce zaniklého krbu vãetnû malífiské v˘zdoby dfievûného plá‰tû byla provedena podle fotodokumentace a akvarelu umûlkynû.10 Na krbu byl umístûn nízk˘ nástavec s nejrÛznûj‰ími drobnostmi na voln˘ch policích, mezi nimiÏ vynikaly porcelánové figurky, s nejvût‰í pravdûpodobností ze zbytkÛ kdysi proslulé sbírky porcelánu Zdenãiny matky Augusty Neumannové-Braunerové.11 Na dobov˘ch fotografiích byl ateliér pfieplnûn bíle lakovan˘m klasicizujícím nábytkem se zelenou linkou. V expozici byla rekonstruována rohová vitrínka na stolku vedle vstupu a jedno vyplétané kfiesílko v okenním v˘klenku. Ostatní nepÛvodní sedací nábytek byl povrchovû upraven nebo alespoÀ opatfien sjednocujícím zelen˘m hedvábn˘m potahem, vycházejícím z dokumentace. V˘zdoba stûn byla za Ïivota Zdenky Braunerové v této místnosti pomûrnû nahodilá; vedle grafik se na nich uplatnily keramické talífie i v˘klenkové plastiky na konzolách. Tématem expozice v této místnosti je vztah umûlkynû k rodinû a pfiátelÛm. Vedle otce Franti‰ka Augusta Braunera, zastoupeného jen litografií s rodovou devízou v oknû a miniaturou na víãku z korbelu v rohové vitrínce, je nûkolika exponáty pfiipomenuta Augusta Braunerová. Ve stáfií ji zachytila dcera Zdenka v pafiíÏském ateliéru. Dosud nepoznanou malífiskou ãinnost Zdenãiny matky pfiibliÏuje kva‰ nad krbem. Bohatû fiezan˘m a zlacen˘m druhorokokov˘m rámem ovládá ãelní stûnu místnosti Podobizna paní Braunerové s dítûtem od Antonína Dvofiáka a podtrhuje atmosféru salonu. Dal‰ími artefakty jsou pfiipomenuti nejbliÏ‰í Zdenãini umûleãtí pfiátelé: Milo‰ Marten portrétem od Boleslawa Biegase, Krajinou s rybníãkem Antonín Chittussi, Slováck˘m ‰ohajem JoÏa Úprka. Sochafi Franti‰ek Bílek je autorem busty básníka Julia Zeyera a v dvojportrétu Zdenky Braunerové na keramické váze zachytil promûnu fyziognomie své ochránkynû. Nûkolik orientálních drobností na krbu, kde je i Zeyerova fotografie, navozuje zájem Zdenky Braunerové o svût mimoevropsk˘ch kultur, do nûhoÏ ji básník uvádûl. Charakter salonu dokresluje také obsah vzpomenuté rohové vitrínky, jehoÏ uspofiádání respektuje dokumentovan˘ stav. PÛvodní podobu salonu dokládají nejen dobové fotografie, ale i dva obrazy okenního v˘klenku, na nichÏ malovala Zdenka Braunerová promûny svého oblíbeného zákoutí.

20

Obr. 1. Roztoky u Prahy (okres Praha-západ), budova ateliéru Zdenky Braunerové od v˘chodu po obnovû, 2005. Nápadn˘m motivem je rozmûrné pfiedsazené okno (bow window), ovládající prÛãelí a vypovídající o funkci stavby. (Foto Ale‰ HÛlka)

10 Pohled do interiéru roztockého ateliéru, 1904, tuÏka a akvarel na kar tonu, 22,5 x 16 cm, Stfiedoãeské muzeum v Roztokách u Prahy, inv. ã. H 665. Rekonstrukci malífiské v˘zdoby krbu, sokl a barevnost stropu provedla restaurátorka ak. mal. Zlatica Dobo‰ová. 11 Augusta Neumannová-Braunerová (1817–1890) byla nejen profesionálnû ‰kolenou malífikou, ale i v˘znamnou praÏskou sbûratelkou. O tom M. B. RADO≈OVÁ-·ÁRECKÁ: Ozáfiené krby vlastenecké rodiny ãeské, Praha 1945, s. 268, 271.


2 3

Obr. 2. Roztoky u Prahy (okres Praha-západ), ateliér Zdenky Braunerové, pohled do salonu s oknem, 2005. V okenním v˘klenku je situována replika kfiesílka s pol‰táfiem, na parapetu stojí keramická plastika Zamy‰lená od Ladislava Kofránka z roku 1904, nahrazující nezachovanou bustu, na stolku je porcelánová mísa na ovoce. Na ãelní stûnû dominuje interiéru Podobizna paní Braunerové s dítûtem od Antonína Dvofiáka a v rohu busta Julia Zeyera. (Foto Ale‰ HÛlka) Obr. 3. Zdenka Braunerová, Z roztockého ateliéru, olej na plátnû, 1905. Pohled do salonu roztockého ateliéru s men‰ím západním oknem, otevfien˘m do zahrady. V ostûní jsou zavû‰eny obrazy. Na parapetu jsou po ruce knihy, na oknû v rohu patrnû Rodinova busta, uprostfied mu‰káty v kvûtináãích. V popfiedí stojí dvû bílá luisézní kfiesla s pol‰táfii a stolek se soustruhovanou trnoÏí. Na modrém ubruse je umístûna drobná váziãka s rÛÏemi, noviny, skicáfi a sklenûná nádobka ve tvaru psa, které v ateliéru Zdenka Braunerová malovala. (Foto Ale‰ HÛlka)


21

4

5

Interiér vlastní malífiské dílny pomohla restituovat nejprve stavební obnova, jeÏ odstranila nevhodné zásahy uskuteãnûné po 2. svûtové válce. StûÏejní ãást nynûj‰í stálé expozice Ïivota a díla umûlkynû bylo nutné skloubit se základní ideou uvedení ateliéru do vzhledu odpovídajícího dobû, kdy jej malífika uÏívala. Byl zachován celkov˘ funkãní a estetick˘ charakter prostoru, kter˘ se dûlil na nûkolik samostatn˘ch sekcí. PfiestoÏe se nûkteré partie interiéru za Ïivota umûlkynû i nûkolikrát promûÀovaly nebo byly zámûrnû upravovány pro vût‰í „fotogeniãnost“, zÛstal zde základní rozvrh více ménû zachován. Pro rekonstrukci byly proto vyhledávány úpravy interiéru buì pohledovû nejatraktivnûj‰í, nebo takové, pro nûÏ byl k dispozici dostatek autentick˘ch sbírkov˘ch pfiedmûtÛ. Kfiídlo umístûné pfii vstupu do samotného ateliéru z pozÛstalosti Zdenky Braunerové dokládá její zájem o hudbu, která byla nedílnou souãástí spoleãenské zábavy v salonech, jejichÏ atmosféru navozují obrazy Zdenky Braunerové zavû‰ené nad klavírem. Do detailu se podafiilo rekonstruovat stûnu kolem vstupu na vnûj‰í pavlaã, odpovídající dobû kolem roku 1910. Bylo zapotfiebí zhotovit kopii poliãky nade dvefimi pro aranÏování lidového nádobí a konzolu pro barokní, klasicistnû doplnûné skfiíÀkové hodiny,12 které zde s kopií holandského obrazu z DráÏìanské galerie a dvûma vedutami Telãe visely aÏ do konce Ïivota Zdenky Braunerové. Také v˘vojov˘ nástin malífiské tvorby z let 1879–1910, rozdûlen˘ do hlavních období13 a umístûn˘ na pohledovû kompaktní plo‰e stûn vedle velkého ateliérového okna, zachovává mozaikovité zavû‰ení obrazÛ, charakteristické pro malífiskou dílnu. Zarámování v‰ak zdÛrazÀuje autonomnost obrazÛ jako v˘znamn˘ch umûleck˘ch dûl. V koutû vedle okna, kde stával barokní oltáfi, je religiozita Zdenky Braunerové pfiipomenuta nápadnû umístûn˘m obrazem interiéru kostela sv. Tomá‰e na Malé Stranû s barokními oltáfii. Intelektuální ãinnost pfiipomíná dámsk˘ psací stolek, situovan˘ pod obrazem, s kopií dopisu. Stfiedem vlastní dílny byl prostor pfied velk˘m ateliérov˘m oknem. Na pracovním stole je rozmístûno nejrÛznûj‰í náãiní, na parapetu rozestaveny nádoby se ‰tûtci i sklenûné lahvice jako pfiedlohy pro navrhovaná a malovaná skla. Vedle stolu stál malífisk˘ stojan, u nûhoÏ Zdenka Braunerová malovala,14 ve ‰paletû okna visely nejrÛznûj‰í pomÛcky (palety, pfiíloÏníky a jiné). V˘tvarnické náãiní, které se na okno neve‰lo, mûla (jak je patrné na jedné z fotografií) malífika po ruce v jednoduchém sekretáfii pod pavlaãí. V nice byla umístûna police s knihami. V ateliéru vÏdy stával nûjak˘ stÛl s vût‰ím poãtem sedacího nábytku, k nûmuÏ mohla zasednout poãetnûj‰í náv‰tûva.

22

Obr. 4. Roztoky, ateliér Zdenky Braunerové, pohled na zákoutí kolem dvefií na jiÏní pavlaã, 1910. (Foto Archiv Stfiedoãeského muzea v Roztokách) Obr. 5. Roztoky u Prahy (okres Praha-západ), ateliér Zdenky Braunerové, zákoutí ateliéru kolem dvefií na jiÏní stûnû, 2005. (Foto Ale‰ HÛlka) Obr. 6. Zdenka Braunerová maluje ve svém ateliéru, kolem roku 1910. (Foto Archiv Stfiedoãeského muzea v Roztokách) Obr. 7. Roztoky u Prahy (okres Praha-západ), ateliér Zdenky Braunerové, pohled na zákoutí s pavlaãí u velkého okna, 2005. (Foto Ale‰ HÛlka)

12 Potfiebné interiérové doplÀky zhotovil restaurátor Petr Vanûk, kter˘ se, bohuÏel, otevfiení ateliéru jiÏ nedoÏil. 13 Zdenka Braunerová zaãínala malovat v Roztokách, kde zachytila kolem roku 1880 nejen interiér Braunerova ml˘na pfied pfiestavbou, ale i Velk˘ a Mal˘ háj v Roztokách. Dále jsou zastoupena plátna z pobytÛ ve Francii z okolí Barbizonu (1882–1885) a Pikardie (1889). Po návratu se ve vrcholném malífiském období vûnovala zejména praÏsk˘m vedutám, malovala v Roztokách i na Moravû. 14 Vzpomínka na osobnost umûlkynû je na stojanu pfiipomenuta paletou a portrétem Zdenky Braunerové od finské malífiky Heleny Schjerfbeckové (1864–1946), která byla její spoluÏaãkou na Akademii Colarossi v PafiíÏi.


6 7


23

V odpoãinkovém koutu pod pavlaãí je nyní zdÛraznûn vztah malífiky k rodnému mûstu nûkolika praÏsk˘mi vedutami, pfiipomínajícími její zakotvení v Praze po návratu z dlouhodob˘ch pobytÛ ve Francii. Uplatnila se zde ãást zachovaného nábytku ze salonu Braunerov˘ch v domû U HelmÛ na Novém Mûstû praÏském ze druhé poloviny 70. let 19. století. Na stûnách nad pavlaãemi jsou zavû‰eny obrazy nejrÛznûj‰ích námûtÛ, kvality a stáfií vût‰inou bez rámu, vãetnû ‰kolních prací z dob studií v PafiíÏi, aby byl zdÛraznûn primární úãel prostoru. Mezi nimi najdeme i lidov˘ nábytek, zãásti malovan˘ Zdenkou Braunerovou. Také námûty obrazÛ, které zaplnily stûnu komína, dokládají hlubok˘ vztah malífiky k lidovému umûní. Iluzi Ïivota v ateliéru doplÀují kamna s náãiním pro topení pfii komínové stûnû. Jedin˘mi kamny byl v sychrav˘ch dnech vytápûn nejen ateliér, ale také otevfiené podkroví, pfiístupné po dfievûn˘ch schodech pod pavlaãemi. O vybavení „palandy“, jak prostor podkroví sama umûlkynû pojmenovala, se v‰ak nezachovaly konkrétní zprávy. Opticky se díky nízkému trámovému stropu a drobnûj‰ímu oknu zdá je‰tû men‰í neÏ spodní salon shodn˘ch rozmûrÛ. V „palandû“ se pfiipomíná dal‰í v˘tvarná ãinnost malífiky, grafická a kniÏní tvorba i návrhy a v˘zdoba skla. Pouze na tomto místû se pfiistoupilo k moderní realizaci expozice pomocí poãítaãe, aby byly choulostivé dokumenty, kresby a grafické listy uchránûny pfied dlouhodob˘m pÛsobením svûtla. Ukázky kniÏních vazeb a bibliofilsk˘ch tiskÛ byly umístûny do pultov˘ch vitrín, jeÏ v‰ak mají charakter nábytkov˘ch kusÛ. Kolekce skla byla instalována do subtilního jednoduchého biedermeierského skleníku, kter˘ pfiipomíná staroÏitn˘ mobiliáfi, charakteristick˘ nejen pro vybavení ateliéru, ale i pro tradicionalismus Zdenky Braunerové. Vybran˘ kus historického nábytku ideovû spojuje prostor „palandy“ s interiérem vlastního ateliéru, kter˘ je moÏné pfiehlédnout z vysazené pavlaãe na západní stranû vedle komína. Z ní se otevírá celkov˘ pohled na ústfiední prostor stavby z ptaãí perspektivy. Dovoluje náv‰tûvníkovi, aby si znovu pfiipomnûl zhlédnutá umûlecká díla a uvûdomil si jedineãn˘ charakter objektu a znovu probuzeného genia loci. Nejen z vystaven˘ch exponátÛ, ale i z rekonstruovaného prostfiedí lze pochopit hodnotu díla, povahu osobnosti a v˘znam neobyãejné ãeské umûlkynû a organizátorky kulturního dûní, která pfiedznamenala kulturní orientaci budoucího ãeskoslovenského státu.

Obr. 8. Zdenka Braunerová, Salon rodiny Braunerovy, olej na plátnû, 1879–1880. Obraz zachycuje pohled do salonu v praÏském domû U HelmÛ, jehoÏ interiér byl vybaven po polovinû 70. let 19. století a zanikl po smrti Franti‰ka Augusta Braunera roku 1880. Interiér byl vytápûn velk˘mi kachlov˘mi kamny, v centru stál klavír. Na stûnách pokryt˘ch ãerven˘mi tapetami byly rozvû‰eny obrazy men‰ích rozmûrÛ s rÛzn˘mi námûty ve zlacen˘ch rámech a na konzolách byly umístûny porcelánové figurky ze sbírky Augusty Braunerové. V kfieslech sedí paní Augusta Braunerová, malífiãina matka, a sestra Anna, pozdûji provdaná Bourgesová. âást mobiliáfie tohoto salonu, objevená v torzálním stavu v podkroví roztockého zámku, byla restaurována a vyuÏita v nynûj‰í expozici. (Foto Ale‰ HÛlka)

8

24


Rehabilitace ateliéru Zdenky Braunerové v Roztokách

Recommend Documents