VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Zdravotně sociální pracovník
Sociální rehabilitace Bakalářská práce
Autor: Kateřina Šidlíková Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Jihlava 2016
Copyright © 2016 Šidlíková Kateřina
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne
................................................... Podpis
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala paní Mgr. Martině Černé, Ph.D. za poskytnuté rady, cenné připomínky a odborné vedení bakalářské práce. Dále děkuji za spolupráci pracovníkům organizace SKOK do života, o.p.s. Rovněž bych chtěla poděkovat Mgr. Janě Klozové a Mgr. Evě Karáskové za odbornou korekturu. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu a trpělivost.
Anotace ŠIDLÍKOVÁ, Kateřina: Sociální rehabilitace
Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra Sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016 Bakalářská práce s názvem Sociální rehabilitace si klade za cíl vytvořit plán pro klienty sociální rehabilitace Skok do života o.p.s., zpracovat podrobný manuál na vaření, kterým se klienti budou řídit, a sestavit i vyhodnotit hodnotící formuláře. Teoretická část se zaměřuje na sociální rehabilitaci, její definici, charakteristiku, cíl, metody a techniky. Mimo jiné se také zabývá problematikou mentální retardace, klasifikací a charakteristikou jednotlivý stupňů mentální retardace. Praktická část obsahuje informace o organizaci SKOK do života o.p.s., ve které byl manuál využit v praxi. Dále následují kazuistiky osob, s nimiž se pracovalo, vytvořený úkolový list a manuál. Na konci praktické části je umístěný hodnotící list s celkovým vyhodnocením tématu.
Klíčová slova Integrace, manuál, mentální retardace, sociální rehabilitace
Annotation ŠIDLÍKOVÁ, Kateřina:Social rehabilitation Bachelor thesis.College of Polytechnics. Department od Social Work. Supervisor: Mgr. Martina Černá Ph.D. Degree of qualifications: Bachelor. Jihlava 2016 The aims of the bachelor thesis with the title „Social rehabilitation“ areto create a plan of social rehabilitation for the clients of the organization SKOK do života, o. p.s., to create a detailed cooking manual which can be used by clients in praxis, and to arrange and assess evaluation forms. The theoretical part focuses on social rehabilitation, its definition, characteristics, target, methods and techniques. It also deals with the issues of mental retardation, classification and characteristics of individual degrees of mental retardation. The practical part contains information about the organization SKOK do života, o. p. s. where the manual was used in practice. There are also case reports of persons who were worked with, formed task list and the manual. In the end of the practical part there is the evaluation sheet with total evaluation of each topic.
Key words Integration, manual, mental retardation, social rehabilitation
Seznam tabulek Tabulka 1 Rozdělení mentální retardace a její charakteristické rysy ............................. 30 Tabulka 2 Metodika START – CÍL ............................................................................... 52
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................. 11 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................... 13 1
Sociální rehabilitace ................................................................................................ 13 1.1.
2
Historie ............................................................................................................. 15
1.1.1.
Starověk .................................................................................................... 15
1.1.2.
Středověk .................................................................................................. 16
1.1.3.
Novověk .................................................................................................... 16
1.2.
Cíl sociální rehabilitace .................................................................................... 18
1.3.
Techniky sociální rehabilitace.......................................................................... 18
1.4.
Metody sociální rehabilitace ............................................................................ 20
1.5.
Ucelená rehabilitace ......................................................................................... 20
Mentální retardace .................................................................................................. 22 2.1.
Definice z různých hledisek ............................................................................. 23
2.2.
Historie ............................................................................................................. 23
2.2.1.
Starověk .................................................................................................... 23
2.2.2.
Středověk .................................................................................................. 24
2.2.3.
Novověk .................................................................................................... 24
2.3.
Příčiny vzniku mentálního postižení ................................................................ 25
2.3.1.
Prenatální příčiny ...................................................................................... 25
2.3.2.
Perinatální příčiny ..................................................................................... 26
2.3.3.
Postnatální příčiny .................................................................................... 26
2.4.
Klasifikace........................................................................................................ 26
2.4.1.
Lehká mentální retardace .......................................................................... 27
2.4.2.
Středně těžká mentální retardace .............................................................. 27
2.4.3.
Těžká mentální retardace .......................................................................... 28
2.4.4.
Hluboká mentální retardace ...................................................................... 29
2.4.5.
Jiná mentální retardace ............................................................................. 29
2.4.6.
Nespecifikovaná mentální retardace ......................................................... 29
2.5.
Charakteristika osob s mentální retardací ........................................................ 31
2.5.1.
Paměť ........................................................................................................ 31
2.5.2.
Myšlení ..................................................................................................... 32
2.5.3.
Vnímání .................................................................................................... 32
PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 33 3
Úvod do praktické části .......................................................................................... 33
4
ORGANIZACE Skok do života, o.p.s. ................................................................... 35
5
Cílová skupina ........................................................................................................ 37 5.1.
Kazuistika č. 1 .................................................................................................. 38
5.2.
Kazuistika č. 2 .................................................................................................. 39
5.3.
Kazuistika č. 3 .................................................................................................. 41
5.4.
Kazuistika č. 4 .................................................................................................. 42
5.5.
Kazuistika č. 5 .................................................................................................. 43
6
Úkolový list............................................................................................................. 45
7
Hodnocení ............................................................................................................... 52 7.1.
Vyhodnocení úkolových listů .......................................................................... 53
DISKUZE ....................................................................................................................... 56 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 59 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................ 61 PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 64
ÚVOD Integrace osob s mentálním postižením je v současné době na mnohem lepší úrovni nežli dříve, a to zásluhou sociálních služeb, které jsou jim v současné době dostupné. Jednou z nejvýznamnější služeb pro mentálně postižené je sociální rehabilitace, která svým
uživatelům
poskytuje
individuální
podporu
a
pomoc
v seberealizaci
a osamostatnění, dále rozvoj a upevňování dovedností a vědomostí. Sociální rehabilitaci poskytuje nezisková organizace Skok do života, o.p.s. v Hradci Králové, ve které byl aplikován, vyzkoušen a ohodnocen mnou vytvořený manuál, který je zároveň i cílem této práce. Sociální rehabilitace je tématem mně blízkým, jelikož již 6 let s organizací spolupracuji. První kontakt se Skokem do života, o.p.s. proběhl roku 2010 v rámci souvislé odborné praxe. Od té doby jsem v organizaci absolvovala další čtyři praxe, dvě z nich již při studiu na Vysoké škole polytechnické Jihlava. S organizací také několik let spolupracuji i jako dobrovolník. V prosinci 2015 jsem se stala zaměstnankyní chráněného bydlení, pracuji jako víkendový pracovník. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. První kapitola je věnována sociální rehabilitaci. Teorie sociální rehabilitace je zde uvedena především v paragrafech, podle kterých se musí organizace, které ji provozují, řídit. Historie se zde rozděluje na 3 části. Vedle starověku a středověku je věnována větší pozornost novověku. Hlavním cílem se stává integrace, která spočívá v tom, aby byly všechny osoby s postižením přijímány jako součást společnosti. Dále jsou v práci zmíněny vybrané techniky a metody sociální rehabilitace. Jelikož je sociální rehabilitace součástí ucelené rehabilitace, je jí věnována poslední podkapitola. Druhá kapitola teoretické části je věnována pojmu mentální retardace. Je zde uvedeno několik definic od osobností, které se touto problematikou zabývaly nebo zabývají. Osobnosti se na teoretické definici téměř shodují, v podstatě jde o podprůměrnou úroveň rozumových schopností, která je doprovázena poruchou adaptace. Následuje historie, která se podrobněji zabývá obdobím starověku, středověku a novověku. Nedílnou součástí druhé kapitoly jsou příčiny vzniku, které se rozdělují na období prenatální, perinatální a postnatální. V podkapitole klasifikace mentální retardace se lze dočíst o rozdělení do 6 základních kategorií. První z nich je nejlehčí stupeň, tj. lehká 11
mentální retardace. Přes druhý stupeň středně těžké mentální retardace následuje třetí stupeň těžká mentální retardace. Zbylé tři stupně jsou nejzávažnější. Dělí se na hlubokou mentální retardaci, jinou mentální retardaci a nespecifikovanou mentální retardaci. Kategorie se rozdělují dle stupně IQ. Klasifikace je spíše orientační, jelikož přesné hranice, které určují kategorii, nejsou pro všechny stejné. Pro jednotlivé stupně mentální retardace jsou uvedeny podrobnější charakteristiky. Praktická část je zaměřena na naplnění cíle bakalářské práce. Cílem je vytvořit plán pro klienty sociální rehabilitace Skok do života o.p.s., zpracovat podrobný manuál na vaření, kterým se klienti budou řídit, a sestavit i vyhodnotit hodnotící formuláře Součástí praktické části jsou uvedeny kazuistiky náhodně vybraných uživatelů sociální rehabilitace SKOK do života o.p.s.. Jako další část je zde vložen úkolový list, který sestavila sama autorka práce na základě již vytvořených úkolových listů organizace. Následuje podrobný, fotografiemi doplněný manuál pro vaření, kde si autorka vybrala recept na masovou směs, tj. “ČÍNU“. Poslední část praktické části je zaměřena na hodnocení, které obsahuje podrobnou tabulku, v níž jsou vypsány hodnotící kritéria stanovená přímo organizací. Na kritéria navazuje podrobnější vyhodnocení všech bodů z úkolového listu. K této části také patří hodnotící list tématu, jenž je vyplněný autorkou a zhodnocuje celkové splnění tématu. Největší a zároveň praktický přínos bude mít bakalářská práce především pro organizaci SKOK do života o.p.s., pro kterou byl plán a manuál primárně určen. Manuál ovšem může být přínosem pro jakoukoli další organizaci, která zajišťuje sociální rehabilitaci. V neposlední řadě se bakalářská práce může stát přínosem pro studenty sociálních nebo zdravotně sociálních oborů a pro širokou veřejnost pro ucelení informací o osobách s mentálním postižením a o službě sociální rehabilitace.
12
TEORETICKÁ ČÁST 1 Sociální rehabilitace Sociální rehabilitace používá činnosti, které mají směřovat k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti. Sociální rehabilitaci především využívají osoby s mentálním či zdravotním postižením. Jedním z hlavních úkolů a cílů sociální rehabilitace je maximální možná integrace osob, která tuto službu využívá. Komprehensivní neboli ucelená rehabilitace zahrnuje právě sociální rehabilitaci, která je čím dál častěji využívána. Pojem rehabilitace definuje Světová zdravotnická organizace jako souhrn opatření potřebných k zařazení či návratu do společenského prostředí. Jak říká definice, jedná se o pojem se širokým spektrem služeb k tomu, aby mohla být rehabilitace naplněna. (Novosad, 2009) Sociální rehabilitace úzce navazuje na léčebnou a má za cíl poskytovat individuální podporu za účelem samostatnosti, seberealizace a uplatnění se v pracovním a osobním životě. (Jankovský, 2001) Sociální rehabilitace je definována v zákoně č. 108/2006 o sociálních službách v §70 jako určitý souhrn zvláštních činností, které svým působením směřují k samostatnosti, soběstačnosti a nezávislosti všech osob, které tuto službu využívají. Sociální rehabilitace využívá určité speciální dovednosti a schopnosti, díky kterým se člověk s určitým hendikepem může nějakým způsobem přiblížit normálnímu životu. Proto, aby se člověk mohl stát samostatným, využívá sociální rehabilitace zachované schopnosti, nácviky běžných výkonů a posilování návyků. [1] V zákonu se lze dočíst, jakými formami je služba poskytována. První rozdělení se zaměřuje na místo vykonávání služby. Jedná se o terénní nebo ambulantní poskytování služby, při kterých je vykonáván nácvik zvládání o vlastní osobu a samostatnost, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a dále také pomoc při uplatňování práv. [1]
13
Dle vyhlášky č.505/2006 Sb. Jsou základními činnostmi sociální rehabilitace: První základní činností je nácvik dovedností vedoucích k sociálnímu začleňování: V této činnosti jde především o sociální začlenění postižených, o nácvik dovedností v domácnosti, ke kterým neodmyslitelně patří péče o oděvy, úklid, nakupování, umět zacházet s jednoduchými spotřebiči a v neposlední řadě také drobné opravné práce. Dále se uživatelé sociální rehabilitace učí dovednostem, které jsou potřeba pro úřední úkony. Může jimi být vlastnoruční podpis, datum apod. Co se týče orientačních schopností sociální rehabilitace, má za úkol pomoci uživateli při zvládání orientace ve venkovním a vnitřním prostředí, ukázat mu nejjednodušší cesty do organizace, na nákupy, k MHD atd. Druhá základní činnost sociální rehabilitace je zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: Jedná se především o doprovody, a to do škol, do zaměstnání či k lékaři. Zaměstnanci se také snaží uživatele služby naučit správně využívat dopravní prostředky, a to nejen MHD, ale také autobusů a vlaků. Pro uživatele jsou důležité různé ukázky společenských situací, se kterými se mohou kdykoli v životě setkat. Nejen že uvidí modelovou situaci, ale sami si ji vyzkouší. Další činností, kterou se uživatelé učí, jsou různé způsoby komunikace. Komunikace je pro uživatele velmi důležitá, jelikož díky ní navazují nové vztahy, mohou se ucházet o práci, zjišťovat informace a mnohé další. Třetí základní činností jsou výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: Při těchto činnostech dochází k utužení získaných dovedností. Jedná se dovednosti a schopnosti motorické, psychické a sociální. Čtvrtou a zároveň poslední hlavní činností je pomoc při uplatňování práv: Zde se zaměstnanci sociální rehabilitace snaží o předávání informací, kde je možné zajistit rehabilitační a kompenzační pomůcky, kde čerpat dávky a příspěvky, na který orgán či organizaci se obrátit v určitých situacích. [2]
14
1.1.
Historie
Historie sociální rehabilitace úzce souvisí s historií sociální práce a to již od starověku a po současnost.
1.1.1. Starověk Hlavním významem pro sociální rehabilitaci byla a je solidarita. Již od starověku byla podpora a solidarita poskytována bezprostředně v rámci užší a širší rodiny. Neolitická revoluce zajistila podmínky pro státní podporu lidem, kteří nebyli schopni uživit se sami. Už od Babylonu jsou doloženy příklady sociálního zabezpečení, kdy vyslouženým vojákům a sirotkům byla vyplácená penze. (Matoušek, 2007) V Řecku osoby žijící pod úrovní životního minima obdržovaly finanční dávky na nákup jídla. Hlavními prioritami v Řecku bylo zajištění armády, budování chrámů, pohřbívání mrtvol a obětí války. Tělesné nedostatky vyvolávaly na veřejnosti odpor a pohrdání, jelikož obyvatelé Řecka vyznávali ideál krásy a vznešenosti. Ve Spartě děti, které projevovaly slabost, tělesnou deformaci či vadu, byly svrženy do propasti, kdežto u Athéňanů měl poslední slovo otec. Pokud otec rozhodl o ponechání dítěte na světě, nesl on a jeho rodina odpovědnost, to mělo však za příčinu nárůst populace s omezením. Solomonovy reformy byly nejznámější reformy tohoto období. Ústřední reformou byl příkaz rodičům, aby pečovali o své děti a naopak. (Matoušek, 2007) V Římě pečovali o sirotky a děti z chudých rodin dobrovolní jedinci, až postupem času přešla odpovědnost na stát. Solidarita se začala realizovat pomocí státních institucí. Majetní úředníci museli povinně přispívat do městské pokladny, z které se následně financovala podpora poskytovaná chudině pod heslem „chléb a hry“. (Matoušek, 2007) Křesťanství mělo velký vliv na dobročinnost. V době, kdy se křesťanství stávalo státním náboženstvím Říma, byla dobročinnost prohlášena za mravní povinnost věřících. Největší zlom v křesťanské dobročinnosti měl Edikt milánský vydaný roku 313, kdy mohla křesťanská charita jednat veřejně beze strachu z pronásledování. Jelikož přibývalo osob s potřebou pomoci, byly zřizovány zvláštní ústavy, ve kterých pracoval vyškolený personál. (Matoušek, 2007)
15
1.1.2. Středověk Karel Veliký, francký král a císař říše římské, vydal soubor zákonů a nařízení. Tento soubor zákonů byl pojmenován Kapitulace a přikazoval všem lenním pánům povinnost starat se o své poddané. Církev měla jednoznačný úkol, a to zajišťovat charitativní aktivity a vytvářet specializované instituce,
jako např. útulky, které poskytovaly
ubytování poblíž kostelů či klášterů. V roce 1652 vznikl řád milosrdných sester boromejek, které založily nejen klášter, ale také špitál. (Matoušek, 2007) V období reformace vzniklo mnoho chudinských zákonů, ale také sborová diakonie. Mezi lety 1520-1521 vznikl wittenberský řád o žebrotě, který byl vytvořen na podkladě Lutherových myšlenek. Sborová diakonie se rozvinula zejména v Nizozemsku. Manželé Matthäus a KathsrinsZellovi založili první evangelickou faru. Klíčovou roli zde hrálo ubytování pro trpící a pronásledované. (Matoušek, 2007) Lidé ve středověku neměli mnoho svobody, přesto si starý člověk mohl být jist, že o něj bude postaráno ze strany rodiny. Tělesně či mentálně hendikepovaní příliš podpory neměli, jelikož postižení bylo vykládáno jako nepřízeň Boha. (Matoušek, 2007)
1.1.3. Novověk Na začátku novověku stát neusiloval o uplatnění komplexní sociální politiky, přesto začal ožívat antický vzor institucionalizované solidarity. Vznik cechů přinesl podporu lidu, který se dostal do nesnází. (Matoušek, 2007) Počátek 16. století se do dějin zapsal díky anglickému panovníkovi Jindřichu VIII., který vydal nařízení o žebrání. Žebráci museli mít povolení starosty a byli registrováni. To vše přineslo ukazatel fungování státu. (Matoušek, 2007) Od roku 1656 začaly v Paříži vznikat všeobecné špitály, do kterých byli situováni nemocní, invalidé, duševně nemocní, ale také chudí. Jelikož v tomto století docházelo k redukci počtu klášterů, byl vyvinut nátlak na stát, aby nahradil kláštery a zajistil péči o chudé a hendikepované. 17. století bylo významné pro své podpůrné spolky, které byly zřizovány dělnictvem. Spolky měly podobné cíle jako řemeslné cechy. Od napoleonských válek až do třicátých let do 19. století se po Evropě šířil hladomor a nepokoje vyplývající z válek. (Matoušek, 2007)
16
V 18. století Josef II. zavedl tzv. farní chudinské instituty, které podléhaly krajským úřadům. Tyto instituty byly financovány z veřejných financí a budovaly útulky pro chudinu. Josefínské reformy zrušily mnoho klášterů, místo nich se zřizovaly špitály, sirotčince,
věznice
a
chudobince.
V letech
1795
–
1834
anglický
zákon
(SpeenhamlandLaw) zajišťoval podporu pro jeho rodinu. Podpora se odvozovala od ceny chleba a počtu dětí v rodině. Péče o chudé se přenesla na vybrané farnosti a král určil ústřední orgán, který na péči dohlížel. Počátek sociální práce se datuje počátkem 19. století. Nejvýznamnější aktivitou tohoto století bylo hnutí usazování, které zavedl vikář A. Barnett se svou manželkou. Cílem hnutí byla bezprostřední pomoc všem lidem, podpora soběstačnosti a poradenství. Aby Barnett mohl studovat příčiny chudoby, odstěhoval se s manželkou na okraj Londýna, kde zřídil základnu, kterou pojmenoval ToynbeeHall. Dnes je základna ToynbeeHall považována za první komunitní centrum v západním světě. (Matoušek, 2007) V osmdesátých létech 19. století bylo zavedeno rozdělování zdravotních podpor, které mělo 3 funkce. První z funkcí bylo hodnotit finanční situaci pacientů, jelikož z důsledku nemoci či zranění náklady léčby stoupaly nad jejich možnosti. Druhou funkcí bylo poskytování poradenství při úmrtí v rodině nebo v době těžké nemoci. Poslední funkcí bylo poskytování pomůcek lidem propuštěných z nemocnic. (Matoušek, 2007) Začátkem 20. století v Amsterodamu, New Yorku a Londýně začaly vznikat specializované školy sociální práce. Nejdříve formou krátkodobých kurzů, později jako dvouletý studijní program a nakonec se sociální práce začala vyučovat na univerzitách s možností získat magisterský titul. Angličanka Octavia Hillová je považována za průkopnici komunitní a skupinové práce. Zabývala se chudobou, výstavbou bytů, dílen, klubů a hřišť pro chudé. Sociální práce se ve 20. století stala součástí státního systému sociálního zabezpečení. Šedesátá léta tohoto století jsou významná zejména pro USA, kde byl zřízen program boje s bídou. Jednalo se o podporu úplným rodinám, kde byli oba rodiče nezaměstnaní, dále se podporovaly programy předškolní výchovy pro děti z chudých rodin. Druhá polovina 20. století je nazývána érou lidských práv nejen v USA, ale také v Evropě. (Matoušek, 2007) Svépomocná skupina Anonymní alkoholici (AA), která vznikla v USA roku 1939, dala základ svépomocným skupinám vznikajícím od sedmdesátých let 20. století. Během osmdesátých let se počet svépomocných skupin rozrostl na 68 tisíc skupin ve 115 17
zemích, do kterých docházelo přes 1,5 milionů členů. Všeobecně jsou svépomocné skupiny reakcí na chybějící služby, profesionální přístup nebo nedokonalé služby. Tyto skupiny využívají lidé s krizí, lidé se závislostí na alkoholu či drogách, ale i nezaměstnaní. (Matoušek, 2007) Nyní se v souvislosti se sociální prací probírají témata jako ženská práva a feminismus, sociální práva občanů, rovnost příležitostí, integrace, deprivační vlivy velkých měst, problémy související s chudobou, stářím, delikvencí, s nezaměstnaností, s mentálním a tělesným hendikepem, s nemocí a prostitucí a mnohé další. (Matoušek, 2007)
1.2.
Cíl sociální rehabilitace
Hlavním cílem sociální rehabilitace je integrace. Integrace se dá popsat jako snaha o to, aby byly všechny osoby s postižením přijímány jako součást společnosti. Je na každé z osob, s kým a do jaké míry naváže společenské vztahy. Některým jedincům stačí účastnit se programů v organizaci a jiní dávají přednost akcím konajícím se v místě bydliště či na pracovišti. (Votava, 2003) Dalším z cílů je zajištění hospodárných jistot. Člověk se zdravotním či mentálním postižením má v průměru vyšší výdaje než člověk zdravý. Jedinci s postižením potřebují různé přístroje a vybavení, které jim usnadňují životní situaci a pomáhají jim vést plnohodnotný život. Cestování hromadnou dopravou je mnohem složitější a víc stresující než pro zdravé lidi. Opravy nebo úpravy domova, pomůcek a věcí všeobecně jsou pro většinu z nich nemyslitelné, proto si musí najmout někoho, kdo práci vykoná. To je pro osoby s postižením velice nákladné. OZP mohou čerpat dávky, které dostávají od státu. Tyto dávky částečně kompenzují jejich znevýhodnění. (Votava, 2005)
1.3.
Techniky sociální rehabilitace
V této kapitole jsou uvedeny některé z technik sociální rehabilitace. Lze říci, že technika je cílevědomé působení využívající mnoha prostředků. Techniky jsou časově méně náročné nežli metody a mohou být přímou součástí různých metod. V některých případech se techniky stanou metodou. (Jesenský, 1995)
18
Techniky mluveného slova Tato technika používá prostředky, jako jsou demonstrace a praktické předvádění. Hlavním cílem je rozvoj mezilidské komunikace. Může dojít i k verbalizaci, kdy slova nejsou doprovázena dostatečnou představou. (Jesenský, 1995) Techniky meditace Lze také použít název technika rozjímání. Technika může být usměrňována rehabilitačním pracovníkem nebo ji postižený může vést sám. Smyslem je snažit se vyrovnat s vadou, vytvořit životní postoje a hodnoty. Lze využít mnoho podnětů, jako je hudba, četba, pozorování. (Jesenský, 1995) Techniky rehabilitačního působení umění Technika se rozděluje podle druhu umění na receptivní a kreativní. Postižený může pomocí této techniky vyjádřit své pocity, uvolnit napětí a zvýšit si tak sebevědomí. Během tohoto způsobu práce dochází k ozvláštnění situace a navození příjemných zážitků. (Jesenský, 1995) Techniky relaxace Díky této technice dochází k uspokojení psychických a fyzických funkcí. Jsou využity různé druhy aktivit a cvičení, které jsou zaměřené na pohybové, dýchací a další funkce organismu. (Jesenský, 1995) Technika povzbuzování Povzbuzování lze uskutečnit povzbudivým gestem, diplomy, slovní pochvalou a cenou. Hlavním cílem této techniky je, aby postižený zaznamenal určitý úspěch, uznání a začal překonávat pocit méněcennosti. (Jesenský, 1995) Techniky soutěživosti Při těchto technikách může dojít i k negativnímu působení, pakliže jsou nesprávně použity. Snaží se o to, aby člověk vyniknul, prosadil se a byl spravedlivě oceněn. (Jesenský, 1995)
19
1.4.
Metody sociální rehabilitace
Metodou se rozumí způsob působení a postupů, díky jejichž vlivu lze dosáhnout určitých cílů. Metody využívají mnoho prvků, jenž prohlubují její účinnost a užitečnost. (Jesenský, 1995) Metoda reedukace Jedná se o soubor postupů, který se orientuje na využívání a rozvoj uchovaných potencí poškozené funkce. Postižený se také snaží používat reedukační pomůcky, kterými mohou být sluchadla, optické pomůcky a jiné. (Jesenský, 1995) Metoda kompenzace Tato metoda směřuje k rozvoji dosud méně používaných a hlavně nepostižených funkcí a schopností. Využívá speciálních prostředků a technik, jako jsou znaková řeč, počítačová a zvuková technika, používání protetických a kompenzačních pomůcek. Jedná se především o pomůcky podporující a ulehčující komunikaci (haptické úpravy vstupů a výstupů z různých adaptérů, psací telefon, tabulky pro bodové písmo). (Jesenský, 1995) Metoda vyrovnávání se s vadou Můžeme ji také nazvat jako adaptaci. Zabývá se přestavbou hodnot, obnovením porušených funkcí a rozvojem osobnosti. Snaží se o to, aby se postižený smířil s vadou a akceptoval ji.
Metoda využívá mnoho léčebných, psychologických, technických
a speciálně pedagogických prostředků. (Jesenský, 1995)
1.5.
Ucelená rehabilitace
Sociální rehabilitace je jednou ze složek ucelené rehabilitace. Právě tomuto pojmu je věnovaná další část bakalářské práce. Termín ucelená rehabilitace je překlad z anglických slov comprehesiverehabilitation. Tato rehabilitace slouží ke komplexní podpoře lidí s postižením. (Novosad, 2009) O ucelené rehabilitaci lze hovořit tehdy, když jsou důsledky nemoci či postižení natolik vážné, že nemohou být vyřešeny pouze zdravotnickými prostředky. Stav se tak stává trvalým či dlouhodobým. (Votava in Morcinková, 2009) 20
Ucelená rehabilitace by měla probíhat co nejdříve, plynule a koordinovaně. Má směřovat k zamezení či omezení zdravotního postižení a jeho vlivům. Rehabilitace se zaměřuje především na osoby se smyslovým, psychickým, tělesným, interním a jiným postižením. (Jankovský, Pfeiffer, & Švestková, in Morcinková, 2009) Čtyři složky ucelené neboli komprehensivní rehabilitace dle Jesenského: (Jesenský in Novosad, 2009) •
Léčebná rehabilitace
•
Pracovní rehabilitace
•
Pedagogická rehabilitace
•
Sociální rehabilitace
Léčebná rehabilitace se používá ve zdravotnických zařízeních a vykonávají ji zdravotníci. Zaměřuje se především na stabilizaci stavu pacienta. Do této složky lze zařadit také ergoterapii, farmakoterapii, reparaci či klimatoterapii. (Jankovský, 2001) Pracovní rehabilitace se uplatňuje u osob se zdravotním, mentálním, smyslovým, psychickým postižením. Dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti je pracovní rehabilitace chápána jakou souvislá činnost zaměřená na získávání a udržení zaměstnání, které je vhodné pro osoby se zdravotním postižením. Naplnění potřeby práce se tak stává prevencí před stresovými stavy a před vyčleněním ze společnosti. Zapojení se do pracovního procesu je pro člověka s postižením velké pozitivum. (Jankovský, 2001) Pedagogická rehabilitace se prolíná s rehabilitací léčebnou, sociální i pracovní. Výchova je důležitá pro socializaci každého člověka již od útlého věku. Hlavním cílem je dosažení maximálně možného vzdělání, příprava na život a povolání. (Jankovský, 2001) Sociální rehabilitace úzce navazuje na léčebnou rehabilitaci. Velmi důležité je začlenění osoby s postižením do společnosti. Jako hlavní cíl je zde osamostatnění se, seberealizace a uplatnění se v pracovním a osobním životě. Novosad (2009) přidal další tři složky rehabilitace: Psychologická rehabilitace může být individuální nebo skupinová. Může zahrnovat psychoterapii, nácvik komunikace s druhými aj. Tato rehabilitace se snaží o to, aby se 21
jedinec s mentálním postižením vyrovnal se změnou zdravotního stavu. (Novosad, 2009) Rodinná terapie usiluje o podporu, obnovu či nápravu v rodině. Nabízí pomoc pečujícím rodinám, zajišťuje pomůcky a služby. (Novosad, 2009) Volnočasová rehabilitace je nezbytná nejen pro jedince s postižením, ale i pro zdravé lidi. Nabízí kulturní a sportovní vyžití a sebevzdělávání. (Novosad, 2009)
2 Mentální retardace Mentální retardace vychází ze dvou latinských slov „mens“ (mysl, duše) a „retardare“ (opozdit, zpomalit). Mentální retardace je postižení, které postihuje nejen psychické (mentální) schopnosti, ale celou osobnost ve všech jejich složkách. (Slowík, 2007) Pro mentální retardaci existuje mnoho definic, avšak většina je na stejném základu. Uvádím zde tři definice od různých autorů, které se shodují v tom, že mentální retardace je charakteristická v zaostávání či snížení různých schopností, převážně intelektových a rozumových. „Mentální retardace není nemoc, je to spíše stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností, který vzniká v průběhu vývoje jedince a je obvykle provázen poruchami adaptace, tj. nižší schopností orientovat se v životním prostředí. Nedostatek v adaptaci na prostředí souvisí také se zpomaleným, zaostávajícím vývojem, s omezenými možnostmi vzdělání a s nedostatečnou sociální přizpůsobivosti.“ (Kvapík, Černá, 1990, str. 7) Americká asociace pro mentálně retardované používá následují definici: „Mentální postižení je podstatné omezení stávajícího výkonu vyznačující se podprůměrnou úrovní intelektových schopností se současným omezením nejméně dvou z následujících adaptačních dovedností – komunikace, sebeobsluha, sociální dovednosti, bydlení ve vlastním domě, využití osob obce, sebeurčení, zdraví a bezpečnost, školní výkon, volný čas a práce.“ (Matoušek 2010, str. 111) Švarcová používá definici: „Za mentálně retardované (postižené) se považují takoví jedinci (děti, mládež i dospělí), u nichž dochází k zaostávání vývoje rozumových
22
schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování.“ (Švarcová-Slabiková, 2000 str. 24)
2.1.
Definice z různých hledisek
Biologické hledisko Toto hledisko definuje mentální postižení jako důsledek trvalého organického či funkčního poškození mozku. (Slowík, 2007) Psychologické hledisko Jedná se o primárně sníženou úroveň rozumových schopností, které lze měřit dle IQ testů. (Slowík, 2007) Sociální hledisko Jde o dezorientaci ve světě a ve společnosti, která omezuje zvládání vlastní sociální existence samostatně bez cizí pomoci. (Slowík, 2007) Pedagogický Z pedagogického hlediska je definice následující: snížená schopnost učit se i přes používání specifických vzdělávacích metod a postupů. (Slowík, 2007) Právní Osoba s mentálním postižením má ve většině případů sníženou způsobilost k samostatnému právnímu jednání. (Slowík, 2007)
2.2.
Historie
Tato kapitola se zabývá celkovou historií mentální retardace od starověku až po novověk.
2.2.1. Starověk V Egyptě se dochovaly papyrové svitky datované roku 1500 před Kristem, ve kterých se lze dočíst popisu osob s mentální retardací. Mentálně postižení se ve starověku považovali za oběti, které vykoupí druhé lidi z těžkých hříchů, nebo byli obětováni, kvůli hrozícímu nebezpečí dané komunitě. (Matoušek, 2001) 23
Řecko a Řím se v této době vyznačovaly usmrcováním tělesně, smyslově nebo rozumově postižených dětí, a to z důvodu nesouladu ideálu tělesné a duševní stránky člověka (tzv. kalokagathia). Athény ponechávaly hlavní rozhodnutí na otci dítěte, avšak jen u chlapců. Děvčátka byla usmrcena ihned, jelikož Athéňané předpokládali, že v dospělosti není možné děvče provdat. Sparta oproti Athénám byla nekompromisní. Každé narozené dítě bylo předáno radě starších, která dítě důkladně prohlédla. Při zjištění nějakých nedostatků, bylo dítě svrženo ze skály. Tímto si Sparťané chtěli udržet vysoký fyzický standart populace. (Matoušek, 2001)
2.2.2. Středověk Feudální společnost chápala postižení jako nepřízeň Boha. Lidé s postižením to v této době neměli vůbec jednoduché. Rodina postižené jedince vyháněla z domovů, to mělo za důsledek jejich smrt, jelikož člověk bez příslušnosti k rodině a k pánovi nebyl považován za plnohodnotného a tím ztrácel i svá práva. Druhé století používalo postižené děti jako tzv. baviče. Rodina své postižené dítě prodávala kočovným společnostem. Města na okraji řek využívala tzv. „lodě bláznů“. Tyto lodě byly naloženy mentálně či duševně mentálními lidmi a posílány na moře. Některé lodě byly vyslány na moře bez posádky, tudíž všichni pasažéři zemřeli přímo na lodi, jiné lodě měly posádku, která postižené vysadila na pustých ostrovech. (Matoušek, 2001)
2.2.3. Novověk Osvícenská ideologie a reformní hnutí mají za následek to, že stát musí přebírat odpovědnost za všechny své občany včetně postižených či znevýhodněných. Zakládají se služby ústavního charakteru v podobě útulků, poté všeobecných špitálů. Na přelomu 18. a 19. století začínají vznikat sirotčince, blázince, starobince, chudobince aj., kam byli následně postižení umisťováni. (Matoušek, 2007) John Lock v roce 1690 vydává Eseje o lidském rozumu, ve kterých rozlišoval nedostatek rozumu a šílenství. Mentální retardaci popsal jako omezenou schopnost spojovat a zdůvodňovat ideje, kdežto duševní onemocnění charakterizoval jako chybné spojování a mylné zdůvodňování idejí. Další významnou osobou, která se zabývala mentální retardací, byl francouzský lékař a pedagog Eduard Seguin, který se zasloužil o rozvoj psychopedie. Seguin vyvinul 24
komplexní systém výchovy a vzdělávání pro lidi s mentálním postižením. (Matoušek, 2007) Ústavní péče pro mentálně postižené se v polovině 20. stolení mění. Přechází se od institucionální péče, která byla poskytovaná ve velkých zařízeních, k péči humánnější v rodinných zařízeních tzv. chráněných bytech. (Švarcová-Slabiková, 2000) V České republice dochází k pozvolnému vývoji od 90. let 20. století. Na začátku devadesátých let začaly vznikat nové služby, které měly charakter chráněného prostředí. Jednalo se především o stacionáře a chráněné dílny, kde uživatelé trávili celý den nebo týden. Pracovníci se snažili smysluplně vyplnit čas klientů a zároveň přispět k jejich rozvoji dovedností a zvýšit jejich samostatnost. Organizace The American Jewish Joint DistributionCommittee
přinesla
od
roku
1995
do
České
republiky
rozvoj
podporovaného zaměstnání v Občanském sdružení Rytmus. Dále se začalo rozvíjet chráněné bydlení, které roku 1992 založila Společnost Duha prostřednictvím dvou bytů. (Matoušek, 2010)
2.3.
Příčiny vzniku mentálního postižení
Příčinami vzniku mentálního postižení se zabývali Valenta a Müller (2004) ve své knize Psychopedie. Příčiny rozdělili do třech období. I přes vysvětlení a rozdělení příčin se u více jak třetiny osob nepodaří rozeznat důsledek, který způsobuje mentální postižení.
2.3.1. Prenatální příčiny Na období před porodem působí mnoho vlivů. Jedním z hlavních je dědičnost. Může se jednat o dědičné onemocnění nebo nedostatek vloh k určité činnosti. Nejpočetnější výskyt je mutace genů, ke kterým dochází díky záření, dlouhodobému hladovění či chemickým vlivům. Syndromy způsobené změnou počtu chromozomů jsou nejčastější příčinou mentálního onemocnění. Nejznámější je Downův syndrom, který je způsobený trizonií 21. chromozomu. (Valenta, Müller, 2004) Onemocnění matky v těhotenství a environmentální faktory jsou dalšími vlivy, které ohrožují zdraví plodu. Mezi onemocnění patří zarděnky, toxoplazmóza, otrava olovem,
25
přímá intoxikace embrya, ozáření dělohy či alkoholismus matky. (Valenta, Müller, 2004)
2.3.2. Perinatální příčiny V období při porodu je nejznámější příčinou organické poškození mozku (tzv. perinatální encefalopatie), můžeme se spíše setkat s termínem lehká mozková dysfunkce. Dále se může jednat o mechanické poškození mozku při porodu, nedostatek kyslíku či nízkou porodní váhu dítěte. (Valenta, Müller, 2004)
2.3.3. Postnatální příčiny Po narození působí na dítě mnoho vlivů. Jedním z nich může být zánět mozku (klíšťová encefalitida), dále nádorové nemocnění, traumata, krvácení do mozku. Inteligenční kvocient může být snížen až o 20 bodů z důvodů zapříčiněných senzorickou, citovou a sociokulturní deprivací, která může vzniknout při vyrůstání dětí v nepřátelském či odcizeném rodinném prostředí. (Valenta, Müller, 2004) 2.4.
Klasifikace
V roce 1992 vstoupila v platnost 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, kterou zpracovala WHO (Světová zdravotnická organizace) v Ženevě. (Švarcová-Slabiková, 2000) Klasifikace má určitá kritéria, jedním z hlavních je měření inteligenčního kvocientu (IQ), avšak jedná se spíše o klasifikaci orientační, jelikož přesně vyhrazené hranice určující jednotlivé klasifikační stupně, nejsou pro všechny stejné. (Slowík, 2007) Rozdělení mentální retardace do 6 základních kategorií: •
F70 – lehká mentální retardace (IQ 50-69)
•
F71 – středně těžká mentální retardace (IQ 35-49)
•
F72 – těžká mentální retardace (IQ 20-34)
•
F73 – hluboká mentální retardace (IQ pod 20)
•
F78 – jiná mentální retardace
•
F79 – neurčená mentální retardace
26
2.4.1. Lehká mentální retardace Lidé s lehkou mentální retardací ve většině případů dokáží užívat řeč v každodenním životě a udržet konverzaci. Co se týče závislosti v osobní péči (mytí, jídlo, hygienické návyky, oblékání) a praktických dovednostech, jsou zcela samostatní. Lehká mentální retardace se u mnohých projevuje také v učení. Hlavními problémy bývají se čtením a psaním. Jedinci dosahující horní hranice lehké mentální retardace mohou pracovat, avšak jsou jim přidělovány spíše praktické dovednosti nežli teoretické. U tohoto stupně retardace se mohou projevit i přidružené chorobné stavy, jako je autismus, epilepsie, poruchy chování nebo somatické postižení. (Švarcová-Slabiková, 2000) Pro tuto kategorii mohou přijít nesnáze tehdy, kdy jedinci musí dodržovat kulturní tradice, požadavky na manželství a rodičovství a další vážná životní rozhodnutí. (Krejčířová, 2010)
2.4.2. Středně těžká mentální retardace Středně těžká mentální retardace se projevuje již opožděným vývojem v dětství. Pro tento stupeň je charakteristický zpomalený rozvoj chápání a špatný vývoj řeči, omezena je i schopnost sebeobsluhy a zručnost. Při specifickém, v některých případech individuálním, pedagogickém vedení si žáci se středně těžkou mentální retardací osvojí základy čtení, psaní a počítání. V dospělosti lze jedince s touto klasifikací zaměstnat, ale pouze jednoduchou manuální prací a až po podrobném, strukturovaném vysvětlení. U práce musí být vždy zajištěn dohled. I přes plnou mobilitu a fyzickou aktivitu, v některých případech dokáží navázat kontakty a komunikaci s druhými, málokdy se jedinci stanou zcela samostatnými. Pro tuto skupinu jsou charakteristické rozdíly v povaze jedinců. Někteří z postižených dokáží stěží vyjádřit jejich základní potřeby, přičemž druzí jsou schopni jednoduché konverzace. U některých případů se používá pouze jednoduchá nonverbálními komunikace či gestikulace, jelikož někteří řeč neovládnou nikdy. Středně těžkou mentální retardaci často doprovází tělesná postižení a neurologická onemocnění
(epilepsie). Psychiatrická onemocnění,
vzhledem
k verbálním schopnostem jedinců, jsou obtížně zjistitelná. (Švarcová-Slabiková, 2000 str. 24)
27
Pro tuto specifickou skupinu je také charakteristická neobratnost. Jak jsem již zmínila, mají rozmanitý vývoj ve schopnostech a dovednostech a povaze. Většinou tito jedinci získávají vyšší úroveň v senzoricko-motorických dovednost nežli ve verbální komunikaci. Není to vždy pravidlem. (Krejčířová, 2010) Dle Pipekové (2010) lze charakterizovat osoby se středně těžkou mentální retardací takto: •
řeč: výrazně opožděná, jednoduchá, časté výskyty dramatismu
•
myšlení: schopnost myšlení je opožděna, slabá schopnost usuzování
•
jemná a hrubá motorika: zpomalený vývoj, nemotornost a neschopnost jemných úkonů
•
sebeobsluha: pouze částečná, často vyžaduje pomoc asistenta
•
psychika: nepřiměřené afektivní reakce, někdy naopak apatie
•
usuzování: náročnější situace ve většině případů není schopen řešit samostatně
Myšlení tohoto stupně retardace se dále ve velké míře shoduje s myšlením dítěte v předškolním věku, kdy se mu naučené věci musí stále opakovat. Pro tyto osoby jsou vhodné jednoduché základní pracovní úkony, při nichž se neklade příliš pozornosti na rychlost či přesnost. (Fischer, Škoda, 2008) Pro osoby s tímto postižením je charakteristické lpění na nápadných detailech, které pro lidi bez postižení nejsou vůbec podstatnými. Jejich myšlení bývá ve většině případů stereotypní, rigidní a nepřesné. (Švarcová-Slabiková, 2000)
2.4.3. Těžká mentální retardace Klinický obraz těžké mentální retardace je velice podobný středně těžké mentální retardaci. Ve většině případů mají jedinci s touto retardací poruchy motoriky nebo jiné přidružené vady. Včasná a dostatečně kvalifikovaná rehabilitační, výchovná a vzdělávací péče přispívá k rozvoji motoriky, rozumových schopností, komunikačních dovedností a soběstačnosti. Tento celkový přístup vede k zlepšení kvality jejich života. ((Švarcová-Slabiková, 2000)
28
2.4.4. Hluboká mentální retardace Jedinci postižení touto retardací mají ve vysoké míře omezené schopnosti porozumění. Pohybové schopnosti jsou velmi omezeny, v mnoha případech jde o celkovou imobilitu. Výchova a vzdělávání těchto jedinců jsou velmi omezené. Použitím řeči jedinci v malém procentu pochopí jednoduché požadavky, které jsou na ně kladeny. Pro tuto kategorii se používají nejzákladnější zrakově prostorové orientační dovednosti. Pokud je jedinec pod dohledem a vedením, může se podílet malým dílem na domácích úkonech či sebeobsluze. Hlubokou mentální retardaci běžně doprovází poruchy zraku a sluchu, somatické nedostatky a epilepsie. (Švarcová-Slabiková, 2000) U takto postižených lidí může docházet k sebepoškozování a afektivitě. Jejich samostatnost a sebeobsluha jsou značně omezeny, ve většině případů nejsou schopni fungovat bez asistence někoho druhého. (Pipeková, 2010)
2.4.5. Jiná mentální retardace Tato kategorie se používá pouze tehdy, pokud určení stupně intelektové retardace není snadné či možné. Používá se především u nevidomých, neslyšících, nemluvících jedinců. Dále u osob, které trpí těžkými poruchami chování, u osob s těžkým tělesným postižením a u autistů. (Slowík, 2007)
2.4.6. Nespecifikovaná mentální retardace Pokud je prokázána mentální retardace, ale není dostatek informací, které by pacienta zařadily do jedné z předešlých kategorií, automaticky se přistupuje k zařazení právě do této kategorie.(Slowík, 2007)
29
Tabulka 1 Rozdělení mentální retardace a její charakteristické rysy
Mentální retardace lehká (IQ 50-69)
středně těžká těžká (IQ 35-49) (IQ 20-34)
neuropsychický omezený, opožděný omezený, vývoj výrazně opožděný častá, častý výskyt epilepsie
hluboká (IQ nižší než 20)
celkově omezený
výrazně omezený
častá, neurologické příznaky, epilepsie
neurologické příznaky, kombinované vady tělesné a smyslové většinou imobilní nebo výrazné omezení pohybu
somatická postižení
ojedinělá
poruchy motoriky
opoždění výrazné motorického vývoje opoždění, mobilní
časté stereotypní automatické pohyby, výrazné porušení motoriky
poruchy psychiky
snížení aktivity psychických procesů, nerovnoměrný vývoj, funkční oslabení, převládají konkrétní
celkové omezení, nízká koncentrace pozornosti, opožděný rozvoj chápání
výrazně těžké poruchy omezená úroveň všech funkcí všech schopností
komunikace a řeč
schopnost komunikovat většinou vytvořena,opožděn vývoj řeči, obsahová chudost,
úroveň rozvoje řeči je variabilní; někteří, verbální projev chudý
komunikace převážně nonverbální, neartikulované výkřiky, jednotlivá slova
poruchy citů a vůle
nestálost nálady, impulzivita, zkratkové jednání
nestálost nálady, impulzivita, zkratové jednání
celkové těžké poškození poškození afektivní sféry, afektivní sféry časté sebepoškozování
možnosti vzdělávání
na základě speciálních programů (pomocná škola)
na základě speciálních programů (pomocná škola)
vytváření dovedností a návyků, rehabilitační třídy
nonverbální komunikace nebo nekomunikují vůbec
velmi omezen (individuální péče)
Zdroj: vlastní zpracování podle Švarcové, (2000 str. 34) 30
2.5.
Charakteristika osob s mentální retardací
Mentálně retardovaní jsou osoby, u kterých došlo k zaostávání vývoje rozumových schopností z důvodu poškození mozku. Lidé s mentální retardací jsou svébytné subjekty mající své charakteristické rysy, jako jsou opožděné chápání, snížená mechanická a logická paměť, nepostačující rozvoj volních vlastností a sebereflexe, poruchy ve vztazích a komunikaci. (Švarcová-Slabiková, 2000)
2.5.1. Paměť Paměť je pro osoby s mentální retardací velmi důležitá, umožňuje jim uchovávat a zobecňovat zkušenosti z minulosti, získávat vědomosti a dovednosti. Pro tyto lidi je nezbytné vše mnohokrát opakovat, aby to uchovali v paměti. (Bartoňová, Bazalová, Pipeková, 2007) Tři procesy paměti: •
První proces paměti se zaobírá zapamatováním, vštípením podstatných věcí. Lidem s mentální retardací chybí logické zapamatování, tudíž si věci pamatují pouze mechanicky.
•
Druhým procesem je snažit se v paměti podržet informace a posléze si je zapamatovat úplně.
•
Poslední proces je vybavování si informací a následně jejich reprodukování. Tento proces ovšem není příliš úspěšný vzhledem k tomu, že mentálně retardovaní mají paměť omezenou a jedná se o dlouhotrvající postup. (Bazalová, Bartoňová, Pipeková, 2007)
Paměť je charakteristická zdlouhavým a komplikovaným osvojováním si nehmotných pojmů. Názorné myšlení se zakládá na určitých paměťových koncepcích a představách. (Svoboda, In Valenta, Michalík, Lečbych, 2012)
31
2.5.2. Myšlení Osoby s mentálním postižením mají myšlení vázáno na realitu. Stereotyp je charakteristický způsob všech řešení. Dělají, jako by se jich problémy netýkaly, staví se k nim pasivně, spoléhají na to, že je vyřeší někdo jiný. Jedinci se naučí určitá pravidla, ale nedokáží je sami převést do praxe. Pokud si s něčím neví rady, může se objevit i agrese. (Vágnerová, 2012) Nedůslednost v myšlení, psychické aktivity, které neumožňují delší dobu se soustředit na otázku, a nízká řídící úroveň myšlení, to vše patří mezi zvláštnosti myšlení mentálně postižených osob. Osoby s mentální retardací využívají k pozorování konkrétnost. Tyto osoby nedokáží zobecňovat. (Bazalová, Bartoňová, Pipeková, 2007)
2.5.3. Vnímání Vnímání osob s mentálním postižením je v mnoha případech podobné, najdou se však rozdíly, které mohou být kvantitativní i kvalitativní: •
vnímání bývá zpravidla zpomalené a zúžené, což vede ke špatné orientaci v neznámém prostředí
•
osoby s mentální retardací se nedokáží dostatečně dlouho zaměřit na jeden předmět
•
souhra vnímání je častým problémem u mentálně postižených (Krejčířová, 2010)
Vnímání je ovlivněno rozumovými schopnostmi, které posuzovaná osoba nabyla. Osoby s mentální retardací mají zúžený rozsah vnímání a tempo vnímání je zpomalené, to vede ke špatné orientaci v novém místě. Člověk s mentální retardací se nedokáže pozorně dívat. Neumí hledat a nacházet určité předměty, dále se nedokáže odpoutat od výrazných a přitažlivých věcí. (Bazalová, Bartoňová, Pipeková, 2007) Vnímání času a prostoru u osob s mentálním postižením je charakterizováno častou časovou dezorientací, nerozvinutou místní a časovou schopností, zmýlením se při odhadu délky. (Petřáš, In Valenta, 2012)
32
PRAKTICKÁ ČÁST 3 Úvod do praktické části V teoretické části jsem se především věnovala sociální rehabilitaci jako službě, která směřuje k maximální možné integraci osob s mentálním či zdravotním postižením. První kapitola je celá věnována sociální rehabilitaci, kde je její přesná definice dle zákona 108/2006 o sociálních službách, její formy, činnosti, historie, techniky, metody a cíl. V neposlední řadě jsem se zmínila o ucelené rehabilitaci. Ve druhé kapitole teoretické části jsem popsala mentální retardaci, její historii, příčiny vzniku, klasifikaci a charakteristiky jednotlivých stupňů. Všechny tyto zmíněné kapitoly a podkapitoly podstatně souvisí s praktickou částí, jelikož cílem bakalářské práce je vytvoření plánu pro klienty sociální rehabilitace Skok do života o.p.s., zpracování podrobného manuálu na vaření, kterým se klienti budou řídit, a sestavení i vyhodnocení hodnotícího formuláře. Součástí praktické části je popis cílové skupiny, kde jsem uvedla 5 kazuistik uživatelů, se kterými jsem manuál využila v praxi. Kazuistiky jsem zpracovala na základě vlastních zkušeností s klienty, pozorováním a studiem jejich osobních složek, do kterých mají přístup pouze pracovníci organizace. Další část zahrnuje popis organizace SKOK do života, o.p.s., kterou uživatelé navštěvují v rámci sociální rehabilitace, chráněného a podporovaného bydlení a chráněné dílny již několik let. Hlavní částí praktické části jsou úkolový list, manuál, podle kterého klienti pracují, a v poslední řadě hodnotící list. Úkolový list Jedná se o tabulku, ve které jsou stručně popsány jednotlivé kroky tématu, které by se měly probrat. Každý uživatel si sám zapíše datum, kdy bylo téma probrané, a pracovník mu zapíše procentuální hodnocení. Manuál vaření Manuál jsem tvořila s pomocí sociální pracovnice, která mi na fotografiích pomáhá zdůraznit některé z podstatných věcí, jako míchání, odměřování množství pomocí
33
lžíce/lžičky. Manuál je zpracovaný v barevné formě, s dostatečně velkými písmeny a s grafickým vyobrazením pomůcek potřebných k vaření. Jako jídlo do manuálu jsem si vybrala masovou směs, dále jen „ČÍNU“, jelikož je toto jídlo oblíbené, méně náročné na přípravu a mohou ho jíst i klienti s diabetem. Manuál byl využit 4. dubna 2016. Vytvořila jsem dvě skupiny. První skupina byla tvořena z jednoho muže a dvou žen, skupina pracovala v dopoledním programu od 9 do 11:30 hodin. Druhá skupina probíhala v odpoledním programu se dvěma muži od 13 hodin do 15:30 hodin. Hodnotící list Hodnotící list jsem vytvořila díky předloze, kterou v organizaci SKOK do života používají. List je sestaven tak, aby mohl být využit i pro jiná témata. Nalezneme v něm z kolika procent bylo téma probráno,celkovou úspěšnost z pohledu pracovníka v procentuálních hodnotách, jak uživatelé komunikovali při práci, kdo byl nejúspěšnější uživatel a kdo nejméně úspěšný. Dále jsem uvedla, zda se v průběhu tématu vyskytla problémová situace a zda jsou nějaká doporučení pro příště. Metodika Pro naplnění cíle jsem zvolila kvalitativní metodu výzkumu, a to kazuistiku. Kazuistika je detailní popis určitého jedince a jeho případu. Je založena na rozhovorech a pozorování jedince, které se následně písemně zpracují a vedou ke konkrétním výsledkům. Kazuistika se využívá v mnoha oborech, jako je psychologie, medicína, školství a sociální odvětví. Struktura mnou vytvořené kazuistiky: • • • • • • • • • • •
současný věk pohlaví svéprávnost invalidní důchod diagnóza jemná motorika hrubá motorika orientace sebeobsluha řeč socializace 34
4 ORGANIZACE Skok do života, o.p.s. Jedná se o obecně prospěšnou činnost, která se v Hradci Králové zaměřuje na lidi s mentálním postižením. Umožňuje jim získat sebedůvěru, samostatnost a odpovědnost. Stručná historie Začátek SKOKU do života se datuje roku 2004, kdy v září vznikl jako součást Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o.s., okresní organizace v Hradci Králové. Na projektu SKOK do života nejprve procovaly pouze dvě zaměstnankyně, v tu dobu ještě studentky, a jedna z maminek postiženého klienta. Jejich projekt probíhal v malé garsonce na Velkém náměstí, kde zaměstnankyně připravovaly na samostatný život 5 uživatelů. V roce 2005 město organizaci pronajalo vilu v Brožíkově ulici na projekt „Stavíme se na vlastní nohy“. Rok 2006 přinesl pro Skok do života další možnost vstoupit do projektu. Devět pracovníků a třináct klientů začalo pracovat na projektu SKOK do práce. Samostatnou, nezávislou obecně prospěšnou společností se stal Skok do života v roce 2007. Pro rok 2009 byla získána tříletá zakázka na sociální rehabilitaci. Vila – Idyla, to je jméno vily, byla plně zrekonstruovaná v roce 2010. V ten samý rok se také připravoval nový projekt „BISTRO u dvou přátel“. Ladílna – chráněná dílna vznikla ve spolupráci s Úřadem práce v Hradci Králové na podzim roku 2011. Pracovalo zde 9 uživatelů. V ten samý rok se začalo dalších 7 uživatelů intenzivně připravovat na práci v BISTRU u dvou přátel. Přelom ledna a února roku 2012 se stal pro 7 klientů významným, začali naplno pracovat v BISTRU u dvou přátel. V tomto roce si Skok do života o.p.s. zaregistroval novou službu BYDLENÍ v síti, které v tu dobu využilo hned 5 klientů. Toto bydlení bylo zprostředkováno ve vile JULII. Roku 2013 vznikly samostatné domácnosti, které byly různě rozmístěné po Hradci Králové, a obsadilo je hned 6 klientů. Třináct klientů nacvičovalo noční pobyt v rámci adaptačního programu ve vile Julii, kde zároveň bydlelo 6 klientů ve vlastních pokojích. Celkem tedy roku 2013 využívalo službu podporovaného bydlení 25 uživatelů. Bistro u dvou přátel otevřelo další dvě pobočky v Hradci Králové. [3] Hodnoty organizace Organizace má stanovené určité hodnoty, tzv. mantinely činností, které mají pomáhat při rozhodování v nejistých situacích. 35
Hlavními hodnotami jsou rovnocenný přístup, samostatnost, odpovědnost a individuální přístup. Každá hodnota má svůj charakter. Rovnocenný přístup zaručuje rovnováhu mezi uživateli, zákonnými zástupci a pracovníky. Samostatnost zaručuje uživatelům přiměřenou podporu v dosažení maximální samostatnosti. Odpovědnost usiluje o to, aby si uživatelé nesli odpovědnost za své jednání. Individuální přístup je jednou z hlavních hodnot díky tomu, že respektuje individualitu a odlišnost každého člověka. Dalšími hodnotami neméně důležitými jsou adekvátní odměna, společné rozhodování, finanční stabilita, vzdělanost a profesionalita. [4] Sociální rehabilitace v organizaci SKOK do života o.p.s. Sociální rehabilitace patří do sociální prevence a poskytuje se ambulantně a terénně. Tato služba probíhá v Brožíkově ulici, kde se pro nácvik bydlení, práce a učení využívá tréninková dílna, kuchyň, koupelna. Nabízí nácvik dovedností, schopností, získávání vědomostí potřebných pro bydlení, pracovní uplatnění a kvalitní život mimo rodinu. [5] V rámci sociální rehabilitace Skoku do života o.p.s. probíhají čtyři služby: •
příprava na samostatné bydlení a život
•
učení
•
příprava na práci
•
ostatní (např. provázení) [3]
Příprava na samostatné bydlení Hlavním cílem této služby je získání dovedností a vědomostí potřebných pro bydlení. Tato služba je nezbytná proto, aby si uživatel nacvičil a poté v praxi využil základní péči o vlastní osobu, samostatný pobyt či domácí práce. Pro tuto službu je zřízen tréninkový byt, ve kterém se uživatelé střídají. [3] Učení Jedná se o službu prohlubování vědomostí, jejich užívání v praxi a získávání nových informací. Nejvíce probíranými tématy jsou rodina, domov, zdraví nemoc, lidská sexualita, nakupování, doprava atd. Hlavním smyslem je prohlubování a opakování vědomostí, kterých jedinec s mentálním postižením nabyl. Jedná se o oblasti komunikace, čtení, psaní, počítání. [3]
36
Příprava na práci Tato služba nabízí nácvik dovedností potřebných pro pracovní uplatnění. Velké procento lidí s mentálním postižením se po ukončení povinné školní docházky nedokáže integrovat do běžného pracovního procesu a tak využívají sociálních dávek. Uživatelé si spolu s pracovníkem vyberou techniky a aktivity, které budou vykonávat po určitý časový harmonogram. Hlavním cílem přípravy na práci je, aby uživatelé byli připraveni pro práci a mohli být zaměstnáni v podporovaném či chráněném zaměstnání. [6]
5 Cílová skupina Cílovou skupinou pro využití manuálu v praxi bylo náhodně vybráno 5 uživatelů, kteří navštěvují nebo navštěvovali službu sociální rehabilitace. Výběr uživatelů byl zcela náhodný bez jakýchkoli kritérií, uživatelé se sami přihlásili o program se mnou. Jednalo se o 3 muže a 2 ženy ve věku od 24 do 37 let. Jejich působení v organizaci SKOK do života se pohybuje od 2 do 10 let. Jeden z vybraných uživatelů sociální rehabilitaci nenavštěvuje jako aktivní účastník, pouze dochází jako návštěva, ale dříve tuto službu využíval několik let. Nyní je uživatelem podporovaného bydlení. Zbylí 4 uživatelé jsou v současnosti aktivní ve službě sociální rehabilitace. Se všemi uživateli se znám již několik let, jelikož jsem v organizaci absolvovala několikanásobnou odbornou praxi již od střední školy a od prosince 2015 jsem víkendový pracovník v chráněném bydlení. Kazuistiky jsem sestavovala na základě vlastních poznatků, rozhovorů s klienty a s pomocí informačního systému, který organizace využívá pro evidenci uživatelů, záznamu programů a docházky.
37
5.1.
Kazuistika č. 1
SOUČASNÝ VĚK: 32 let POHLAVÍ: muž SPÉPRÁVNOST: neomezena DIAGNÓZA: lehká mentální retardace Uživatel v současnosti využívá podpory sociálních pracovníků v podporovaném bydlení, které spadá pod organizaci SKOK do života, o.p.s.. Bydlí v bytě společně s dalšími čtyřmi uživateli. Muž má svůj vlastní pokoj zařízený dle svého vkusu a možností. Navštěvoval Zvláštní školu Smiřice, vyučil se v OU v Opočně - obor aranžér- květinář. V organizaci je již 10 let, nejprve docházel do sociální rehabilitace, poté začal pracovat jako obsluha v BISTRU u dvou přátel, které spadá taktéž pod organizaci SKOK do života, o.p.s. Uživatel nepřetržitě udržuje vztahy a kontakt s rodinou. Otec bydlí v Hradci Králové a matka se sestrou žijí ve městě nedaleko Hradce Králové. JEMNÁ MOTORIKA Uživatel nemá problém s jemnou motorikou. Je zvyklý využívat jemnou motoriku při své práci, kdy zachází s penězi, s dotykovým počítačem, obsluhuje kávovar, nalévá nápoje, atd. HRUBÁ MOTORIKA Muž je aktivní, nevadí mu pohyb. Rád chodí na procházky a výlety. Nedělá mu problém ani běh či skákání. ORIENTACE Uživatel se orientuje v čase i místě. Cestuje sám vlakem, autobusem, MHD. Sám si na internetových stránkách vyhledá jakékoliv dopravní spojení a vše si vypíše na papír, aby se mohl kdykoli ujistit, zda míří na správné nástupiště ve správný čas. Sám si napíše nákupní seznam, umí si předem spočítat přibližnou cenu nákupu, nákup si sám zaplatí a uklidí. Domácí práce zvládá sám bez pomoci, ví, které prostředky se dají použít na různé povrchy. Umí vyprat, pověsit prádlo, vyluxovat, vytřít a mnohé další.
38
ŘEČ Komunikativní schopnosti má uživatel na dobré úrovni. Jeho slovní zásoba je bohatá, nedělají mu problém víceslabičná slova, ani dlouhá souvětí. Je velice komunikativní, bez problému navazuje kontakt s cizími lidmi nejen v práci, ale i na koncertech či s novými uživateli. SOCIALIZACE Přes týden tráví čas s kamarády na bytě nebo v práci. O víkendech vyhledává kulturní akce (koncerty, výlety, restaurace, návštěva kamarádů v chráněném bydlení) a dojíždí za rodinou. Uživatel pravidelně dochází na předmět sebeobhájce, který se přednáší na Univerzitě Hradec Králové. Sebeobhájce je jedním z volitelných předmětů studentů na UHK, mentálně postižení se zde seznamují s novými lidmi a zajímavými tématy, se kterými se setkají v běžném životě. Uživatel je aktivní na sociálních službách, které denně navštěvuje.
5.2.
Kazuistika č. 2
SOUČASNÝ VĚK: 24 let POHLAVÍ: muž SVÉPRÁVNOST: neomezena DIAGNÓZA: lehká mentální retardace Uživatel je jedináček a pochází z rozvedené rodiny. Otec i matka jsou Slováci. Ačkoli má slovenskou národnost, žije s matkou v malém bytě v Hradci Králové. V Hradci Králové vyrůstal od dětství, tudíž mluví bez problému česky. Stupeň jeho invalidity je posuzován na Slovensku, tudíž i podle jiných kritérií a stupňů. Docházel do Základní školy Sever v Hradci Králové, poté absolvoval OU Litomyšl - obor zahradník s výučním listem. Nyní dochází do sociální rehabilitace, ve které je uživatelem již dva roky. Před půl rokem začal pracovat pro chráněnou dílnu Ladílna, kde pracuje jako ekologický likvidátor odpadu, proto absolvuje pouze odpolední program sociální rehabilitace.
39
JEMNÁ MOTORIKA Rozvoj jemné motoriky u uživatele je v pořádku. Nedělá mu problém uchopit malé předměty. Muž je puntičkář, proto věci přesunuje na správná, bezpečná místa, aby se nepoškodily. Nedělá mu problém navlékání korálků, ani malování za pomoci štětce aj. HRUBÁ MOTORIKA Muž nemá žádná pohybová omezení. Rád se prochází, bez problému ujde dlouhé vzdálenosti. V práci má fyzickou zátěž, kterou snadno zvládá a baví ho. ORIENTACE Orientaci v čase a místě zvládá sám bez pomoci. Dokáže si vyhledat veškerá dopravní spojení. Rád si na internetu vyhledává nové informace, zajímavosti a kulturní akce týkající se Hradce Králové a okolí. Při hledání v mapách nepotřebuje pomoc, dokáže si vyhledat název autobusové zastávky, ulice či přesnou adresu. V domácích pracích se orientuje samostatně, ví, kdy je zapotřebí uklidit, vytřít, apod. ŘEČ Uživatelova komunikace je na velmi dobré úrovni. Když ho cokoli zajímá nemá problém se kohokoli zeptat. Rád hraje hru „město, jméno“, ve které dokazuje svou bohatou slovní zásobu a obratnost. SOCIALIZACE Uživatel je společenský typ. Rád se zúčastňuje různých kulturních akcí. Každý pátek chodí na koncerty do svého oblíbeného music baru. Pravidelně o víkendech navštěvuje kamarády v chráněném bydlení. Jeho velkou zálibou jsou sebeobhájci na Univerzitě Hradec Králové, při kterých se dozví spousty užitečných věcí.
40
5.3.
Kazuistika č. 3
VĚK: 37 let POHLAVÍ: muž SVÉPRÁVNOST: omezena DIAGNÓZA: lehká mentální retardace Uživatel žije s matkou v Hradci Králové, nedaleko organizace SKOK do života, o.p.s. Absolvoval povinnou školní docházku v Pomocné škole v Hradci Králové, dále docházel do dílny s pracovní terapií Daneta a následovala Praktická škola Daneta v Hradci Králové, kde se připravoval na budoucí povolání. JEMNÁ MOTORIKA Uživatel zvládne základní jemnou motoriku, jako uchopení malých předmětů, navléknutí větších korálků, udrží i tužku. HRUBÁ MOTORIKA Pohybový aparát je v pořádku, bez omezení. Uživateli nevadí ani delší procházky. ORIENTACE Místní orientace není příliš rozvinuta. Má naučené určité trasy, po kterých se umí samostatně pohybovat (cesta do zařízení). Avšak neznámou cestu nezvládne absolvovat sám. Časová orientace je omezena pouze na základní rozpoznávání. Uživatel pozná roční období, denní dobu (ráno, odpoledne, večer), ale už neovládá čas (přesnou hodinu), dny v týdnu ani měsíce. SEBEOBSLUHA Klient rád pomáhá v domácích pracích. Nejraději má práce v kuchyni, cizí mu nejsou ani úklidové práce. V kuchyni rád vaří, uklízí nákupy, připravuje ingredience, ví, kam patří nádobí. Na nákup by sám jít nemohl, pouze s asistencí pracovníka. Pracovník mu musí připravit peníze, aby mohl zaplatit. Co se týče hygieny, oblékání a stravování (sám se nají), je samostatný.
41
ŘEČ Komunikační schopnosti jsou nerozvinuté. Opakuje slova, která slyší od ostatních kamarádů a pracovníků. Na otevřené i uzavřené otázky odpovídá jednoslovně, častá odpověď je „JO“. Stále využívá frázi „Mám rád“, kterou použije v jakékoli situaci. SOCIALIZACE Muž je tiché povahy. I přesto je rád v kolektivu, jelikož pozoruje své okolí. K ostatním uživatelům služby má vřelé vztahy, možná také proto, že s některými se zná již z předchozích zařízení. Ačkoliv má problémy s komunikačními schopnostmi, vždy se sám představí novým členům v organizaci, jako praktikantkám, rodičům uživatelů i novým kamarádům.
5.4.
Kazuistika č. 4
VĚK: 26 let POHLAVÍ: žena SVÉPRÁVNOST: neomezena DIAGNÓZA: lehká mentální retardace Uživatelka žije se svou matkou v bytě v Hradci Králové poblíž budovy sociální rehabilitace. S otcem se vídá každou neděli. Je schopna dopravovat se sama do organizace a zpět. Nyní ji na cestě doprovází její přítel, který také dochází do sociální rehabilitace. Uživatelka absolvovala Základní školu Bezručova, Základní a Mateřskou školu Prointepo v Hradci Králové a nakonec Praktickou školu v Hradci Králové. Do sociální rehabilitace dochází již od roku 2014. JEMNÁ MOTORIKA Uživatelka zvládne základní jemnou motoriku, ale musí se na ní soustředit. Je však částečně omezena kvůli třesu rukou. HRUBÁ MOTORIKA Pohyb uživatelky je zcela v pořádku. Sama zvládá každodenní hrubou motoriku, jako je chůze, rychlá chůze, chůze do schodů a další. 42
ORIENTACE Orientace v místě a čase je dobrá. Zná hodiny, denní dobu, dny v týdnu, měsíce, roční období. Do organizace se dopravuje sama pomocí MHD. V současné době má přítele, který ji při cestě dělá doprovod. Avšak k lékaři a na neznámá místa ji vždy někdo doprovází, ve většině případů je to její matka nebo přítel. SEBEOBSLUHA Slečna je aktivní, má ráda společnost, výlety a návštěvy u kamarádů na chráněném bydlení. V sociální rehabilitaci má za úkol pomáhat v kuchyni. Má na starost nádobí a s tím souvisí i myčka a její příslušenství. Ohledně hygieny je uživatelka samostatná. ŘEČ Slečna komunikuje bez problémů, její slovní zásoba je dostačující. Občas si nemůže vzpomenout na nějaké slovo, ale snaží se ho slovně popsat. SOCIALIZACE Uživatelka s ostatními uživateli sociální rehabilitace vychází bez problémů. Je komunikativní, ráda se seznamuje s novými lidmi i uživateli služby. Ráda jezdí na výlety, navštěvuje kamarády, chodí do kina, účastní se společenských akcí organizace.
5.5.
Kazuistika č. 5
SOUČASNÝ VĚK :35 POHLAVÍ: žena SVÉPRÁVNOST: omezena DIAGNÓZA: Downův syndrom Klientka v současné době bydlí v Hradci Králové společně se svou matkou. Do sociální rehabilitace dochází již 10 let. Sama se dopravuje do zařízení pomocí MHD. Dříve docházela do speciální školy. Nyní pracuje v chráněné dílně, kde je její pracovní náplní žehlení. Uživatelka má omezenou svéprávnost.
43
JEMNÁ MOTORIKA Uživatelka nemá problém s jemnou motorikou, dokáže navlékat korálky, háčkovat a jiné. HRUBÁ MOTORIKA Žena chodí, ale je neohebná a v některých polohách nemotorná. Nemá ráda dlouhé procházky, nerada běhá. Její váha ji nedovolí příliš moc pohybu. ORIENTACE Orientuje se pouze v místech, které zná. Uživatelka má naučenou cestu do organizace, ví, do kterého čísla MHD má nastoupit, na které zastávce přestoupit a následně vystoupit. Časová orientace není příliš rozvinuta, ale přibližně pozná, kdy má odcházet na autobus, kdy je svačina atd. SEBEOBSLUHA Zvládne základní domácí práce jako je luxování, utírání prachu, zalévání květin. Sama si obstará hygienu. Je schopná si sama vymyslet aktivitu. Ráda tvoří, tudíž často maluje, háčkuje a vyrábí z papíru. ŘEČ Komunikační schopnosti jsou omezené. Žena má malou slovní zásobu, špatně vyslovuje, není ji příliš rozumět a často opakuje slova, která slyší. Na otevřené i uzavřené otázky odpovídá pouze jednoslovně. SOCIALIZACE Uživatelka v současné době dochází do sociální rehabilitace a zároveň se zaučuje v chráněné dílně, kde je pověřena žehlením látek. Do chráněné dílny dochází každé odpoledne. Chráněná dílna je umístěna ve stejné budově jako sociální rehabilitace, tudíž se stále stýká se stejnými kamarády jako doposud. Práci vykonává ráda, je na ní vidět, že ji baví. Je velmi kamarádská, mezi uživateli má své oblíbence.
44
6 Úkolový list DOMÁCNOST
ÚKOLOVÝ LIST TÉMA:
OBLAST:
PRACOVNÍK:
DATUM:
JMÉNO: ÚKOL
DATUM
HODNOCENÍ
1 UMÍM PŘIPRAVIT POMŮCKY 2 UMÍM PŘIPRAVIT INGREDIANCE 3 VÍM, JAKÁ ZELENINA PATŘÍ DO ČÍNY 4 VÍM, JAKÁ PŘÍLOHA SE K ČÍNĚ PODÁVÁ 5 UMÍM NAKRÁJET MASO NA NUDLIČKY 6 UMÍM ODMĚŘIT MNOŽSTVÍ NA LŽIČCE/LŽÍCI 7 UMÍM ZAPNOUT PLOTÝNKU 8 UMÍM PO SOBĚ UKLIDIT PRACOVNÍ PLOCHU 9 DODRŽUJI BEZPEČNOST PRÁCE PŘI VAŘENÍ 10 POUŽÍVÁM OCHRANNÉ POMŮCKY PŘI VAŘENÍ
45
DOMÁCNOST
MANUÁL ČÍNA
46
INGREDIENCE
MRAŽENÁ ZELENINU
KUŘECÍ MASO (PRSA)
SOJOVÁ OMÁČKA
KOŘENÍ NA ČÍNU
SOLAMYL
OLEJ
SŮL
POMŮCKY
PÁNVIČKA
VAŘEČKA
MISKA
PRKÉNKO
NŮŽ
LŽÍCE
LŽIČKA
47
MASO NAKRÁJÍME NA NUDLIČKY
NAKRÁJENÉ MASO DÁME DO MISKY A POTÉ K TOMU PŘIDÁME: 3 LŽÍCE OLEJE
48
1 LŽIČKU SOLAMYLU
2 LŽIČKY SOJOVÉ OMÁČKY
2 LŽIČKY KOŘENÍ NA ČÍNU
TAKTO PŘIPRAVENOU SMĚS POŘÁDNĚ PROMÍCHÁME A NECHÁME 5 MINUT ODLEŽET V LEDNICI
49
SMĚS VYSYPEME NA PÁNEV
0 6
0
4 1 LŽIČKU SOLI A SMAŽÍME A MÍCHÁME (AŽ DO DOBY, KDY JE MASO BÍLÉ)
50
AŽ MASO OSMAŽÍME, PŘIDÁME MRAŽENOU ZELENINU
MASO SE ZELENINOU SMAŽÍME ASI 15 MINUT A PODÁVÁME K JÍDLU
MIN 1515MIN
DOBROU CHUŤ POZNÁMKA: K ČÍNĚ SI MŮŽEME UVAŘIT BRAMBORY NEBO RÝŽI
51
7 Hodnocení Pro vyhodnocení tématu byla využita metodika START – CÍL, kterou si sama organizace vymyslela. Metodika hodnotí úroveň schopností, dovedností a vědomostí dospělých lidí s mentálním postižením. Hodnocení je uvedeno na škále v procentech od 0% do 100%. Pracovník má k dispozici specifikaci každé procentuální úrovně dovedností, aby se mohl co nejpřesněji rozhodnout a ohodnotit klientovu práci. (Drábková Bíbusová, 2008) Pro lehčí pochopení uvádím tabulku. Tabulka 2 Metodika START – CÍL ÚROVEŇ DOVEDNOSTÍ 0% START
MÍRA PODPORY Vysoká
ROLE PRACOVNÍKA ROLE UŽIVATELE Pracovník úkon předvádí, Uživatel se na úkonu provádí ho za uživatele nepodílí
20% S POMOCÍ
Vysoká
Pracovník úkon provádí za uživatele, vede ruku uživatele, ukazuje
Uživatel se na úkonu podílí minimálně, je spíše pasivní, nechají se vést
40% S DOPOMOCÍ
Střední
Pracovník dává instrukce, dopomáhá v detailech, je na blízku, v případě potřeby pomoci zasáhne
Uživatel se na úkonu podílí aktivně, přímou pomoc potřebuje v minimální míře
60% S KONTROLOU
Střední -nízká dle rizikovosti úkonu
Pracovník dává instrukce Uživatel je aktivní, pouze v případě potřeby úkony provádí sám, slovní instruktáž je minimální
80% S UJIŠTĚNÍM
Nízká
Pracovník se na úkonu až po jeho realizaci, nebo pro potvrzení správnosti, kontroluje výsledek
Uživatel je aktivní, za běžných podmínek zvládá úkon sám ve skupině kamarádů a ve dvojici
100% SAMOSTATNĚ
Nulová
Pracovník se na úkonu nepodílí žádným způsobem
Uživatel zvládá úkon zcela samostatně
Zdroj: vlastní zpracování podle [3]
52
7.1.
Vyhodnocení úkolových listů
Bod
č.
1
UMÍM
PŘIPRAVIT
POMŮCKY
a
2
UMÍM
PŘIPRAVIT
INGREDIENCE I když se tyto body zdají jednoduché, jelikož mají uživatelé před sebou manuál, kde je vše vypsáno a vyobrazeno, pro uživatele tomu tak není. V těchto bodech byl nejméně úspěšný muž - 37 let, který v obou případech dostal ohodnocení pouze 40%, jelikož sám bez pomoci a bez slovní dopomoci nebyl sám schopen věci připravit. Nejlepšími výsledky se mohou pochlubit uživatelé muž - 32 let a muž- 24 let, kteří dosáhli v bodě č. 1 80% a v bodě č. 2 100%. Bod č. 3 VÍM, JAKÁ ZELENINA PATŘÍ DO ČÍNY Tento bod nejlépe zvládl popsat muž – 32 let a muž – 24 let, kteří za své schopnosti získali 100%. Oba muži dokázali nezávazně na sobě vyjmenovat základní zeleninu, která patří do ČÍNY. Bod č. 4 VÍM, JAKÁ PŘÍLOHA SE K ČÍNĚ PODÁVÁ Bod č. se stal nejobtížnější pro ženu 35 – let, jelikož její ohodnocení bylo pouhých 40%. Sama si nedokázala vzpomenout na žádnou přílohu, až po vyjmenování a postupném vylučování jsme se dobrali k cíli. Bod č. 5 UMÍM NAKRÁJET MASO NA NUDLIČKY a bod č. 6 UMÍM ODMĚŘIT MNOŽSTVÍ NA LŽIČCE/LŽÍCI Nejlepší ohodnocení v těchto bodech získali muž – 32 let, muž – 24 let a žena – 26 let. Jejich ohodnocení v obou případech činilo 80%, i když zvládli odměřit a nakrájet, pořád se ptali a ujišťovali zda je to v pořádku, jestli má být lžíce poloplná nebo vrchovatá. Bod č. 7 UMÍM ZAPNOUT PLOTÝNKU Bezproblémově zvládl zapnout na první pokus pouze jeden z uživatelů a byl to muž – 24 let. Největší problém pro ženu – 35 let a muže – 37 let, kteří dosáhli pouze 40% úspěšnosti, jelikož jejich orientační smysli nejsou na nízké vysoké úrovni.
53
Bod č. 8 UMÍM PO SOBĚ UKLIDIT PRACOVNÍ PLOCHU Osmý bod nedělal žádnému uživateli problém, avšak ne všichni jsou tak poctivý a trpělivý, aby zvládli uklidit celo pracovní plochu a našpiněné pomůcky. Muž – 37 let a žena – 35 let zvládli tuto činnost na 60%, muž – 32 let a žena – 26 let na 80%, a největší puntičkář byl muž 24 – let. Bod č. 9 DODRŽUJI BEZPEČNOST PRÁCE PŘI VAŘENÍ a BOD č. 10 POUŽÍVÁM OCHRANNÉ POMŮCKY PŘI VAŘENÍ Tyto dva body k sobě neodmyslitelně patří, jelikož dodržování bezpečnosti spočívá v tom, že používám ochranné pomůcky. Nikdo v těchto bodech neuspěl na 100%. I když ví, že se má používat zástěra a chňapka, nechodit s nožem, vypínat plotýnka občas i na takové základní věci zapomněli.
54
HODNOTÍCÍ LIST TÉMATU OBLAST: DOMÁCNOST
DATUM: 4. 4. 2016
PRACOVNÍK: Kateřina Šidlíková
TÉMA BYLO PROBRÁNO Z: 20%
40%
60%
80%
100%
CELKOVÁ ÚSPĚŠNOST UŽIVATELŮ: 20%
40%
60%
80%
100%
KOMUNIKACE PŘI PRÁCI: 20%
40%
60%
80%
100%
80%
100%
ORGANIZACE PRÁCE: 20%
40%
60%
NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ UŽIVATEL
Muž – 24 let
NEJMÉNĚ ÚSPĚŠNÝ UŽIVATEL
Muž – 37 let
POTŘEBA OPAKOVÁNÍ TÉMATU
20%
40%
60%
80%
100%
SE SKUPINOU SE MI PRACOVALO
20%
40%
60%
80%
100%
SVÉ PŮSOBENÍ HODNOTÍM
20%
40%
60%
80%
100%
VYSKYTLA SE BĚHEM PROBÍRÁNÍ TÉMATU NĚJAKÁ PROBLÉMOVÁ SITUACE? Téma jsme probírali celý dopolední program s první skupinou, odpolední se druhou skupinou, bylo to pro uživatele náročné. Při opakování na závěr programu se ukázalo, že si některé z probíraných věcí nepamatují, i přes názorné ukázky.
DOPORUČENÍ PRO PŘÍŠTĚ. Téma bych rozdělila do dvou po sobě navazujících programů, kdy v prvním programu by bylo nacvičení ingrediencí, pomůcek, bezpečnosti,
(úkolový list) a ve druhém programu by probíhalo vaření. 55
DISKUZE Cílem této práce bylo vytvořit plán pro klienty sociální rehabilitace Skok do života o.p.s., zpracovat podrobný manuál na vaření, kterým se klienti budou řídit, a sestavit i vyhodnotit hodnotící formuláře. K dosažení stanoveného cíle jsem vytvořila manuál s fotografiemi a jednoduchými popisy pokynů tak, aby jim uživatelé sociální rehabilitace porozuměli. Součástí práce je také úkolový list, který mám za poslání ověřit znalosti uživatelů týkající se manuálu a následně podat podklady k hodnocení a celkovému vyhodnocení tématu. Vyhodnocení tématu je stěžejní součástí praktické části, protože jeho výsledky potvrzují úspěšnost využití manuálu uživateli sociální rehabilitace SKOK do života, o.p.s. Manuál byl v praxi využit 4. dubna 2016 v organizaci SKOK do života o.p.s. v Hradci Králové v dopolední a odpoledním programu. Zúčastnilo se ho 5 uživatelů služby. Výběr byl zcela náhodný, nebyla stanovena žádná kritéria, kterými bych se musela řídit. Pro vytvoření ucelenějšího pohledu na uživatele jsem zpracovala o každém z nich kazuistiku. Kazuistiky obsahují jejich současný věk, pohlaví, svéprávnost a diagnózu. V jednotlivých kazuistikách jsem se více zabývala popisem jemné a hrubé motoriky, orientací v místě a čase, řeči a socializací uživatelů. Z kazuistik vyplývá, že využití manuálu v praxi se zúčastnili 3 muži a 2 ženy ve věku od 24 let do 37 let a že všichni zvolení uživatelé jsou schopni s určitou mírou pomoci manuál využít. Jelikož sociální rehabilitace SKOK do života o.p.s. má za cílovou skupinu osoby s lehkou mentální retardací, měl by být každý uživatel této služby schopný manuál využít. Každá osoba je jediná, tudíž i každý uživatel potřebuje specifickou míru podpory a pomoci při zvládání stanovených úkonů z úkolového listu. Pokud by se využití manuálu v praxi zúčastnili jiný klienti, byla by míra podpory a pomoci odlišná, věřím však, že i přes to bychom se zajisté dokázali dle manuálu řídit a následně se dopracovat k cíli. Jak již zaznělo v hodnotícím listu u doporučení pro příště, určitě bych téma rozdělila do dvou po sobě následujících programů, a to proto, aby uživatelé měli více času na procvičení a zapamatování si jednotlivých bodů z úkolového listu. Tento názor zastávám proto, že při celkovém opakování tématu se ukázala potíž. Většina z uživatelů nedokázala nebo musela dlouho přemýšlet nad odpovědí, která se vztahovala k bodům z úkolového listu.
56
Samotné vaření za pomoci manuálu probíhalo bez problému. Každý z uživatelů si vyzkoušel odměřování pomocí lžíce a lžičky, krájení masa či míchání směsi. Toto vše je velice bavilo. V některých okamžicích jsem musela rozhodovat o tom, který z uživatelů bude právě tuto činnost dělat, jelikož ji chtěli vykonat všichni najednou. Celkové hodnocení tématu se zakládá na vyhodnocení jednotlivých úkolových listů všech uživatelů. Nejúspěšnější uživatelem se stal muž – 24 let, který měl celkové hodnocení 90%. Naopak nejméně úspěšným uživatelem byl muž – 37 let s 52%. Dále jsem vyhodnotila probrání tématu na 100%, jelikož jsme stihli probrat celý úkolový list a uvařit podle manuálu. Celková úspěšnost uživatelů činila při součtu 73,8 %, tudíž jsem po zaokrouhlení v hodnotícím listu vyznačila 80%. Komunikaci při práci a organizaci práce jsem vyhodnotila na 60%, jelikož je ještě mnoho věcí, které se musí s klienty procvičovat a neustále opakovat. Z mého pohledu využití manuálu praxe bylo uspokojivé. Klienti se přihlásili dobrovolně a s nadšením. Stihli jsme probrat celý úkolový list, uvařit a vše zopakovat během jednoho programu. V současné době je služba sociální rehabilitace čím dál častěji využívána. Proto, aby mohla být rehabilitace naplněna obsahuje, široké spektrum služeb, které přispívají k samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti uživatelů služby. (Novosad, 2009) Všeobecně je sociální rehabilitace určena nejen pro jednotlivce, ale také skupiny osob s mentální či zdravotním postižením. Sociální rehabilitace je definována v zákoně č. 108/2006 o sociálních službách v §70. Zde se lze dočíst jakými formami je služba poskytována, jaké jsou základní činnosti rehabilitace a další. Organizace SKOK do života, o.p.s. splňuje všechna kritéria proto, aby mohla poskytovat sociální rehabilitaci. Službu poskytuje ambulantně i terénně. Ambulantně probíhají 4 podslužby a to příprava na samostatné bydlení a život, učení, příprava na práci a provázení. (Průvodce Skokana, 2014) Z mého pohledu je sociální rehabilitace v této organizaci na velmi vysoké úrovni. Využívá mnoho moderních technik a metod, učebních a interaktivních pomůcek, pracovníci prochází nejrůznějšími školeními. Nejrozšířenější metodikou, kterou sociální rehabilitace využívá, je manuál. Manuály si vytváří samy pracovníci na určitá témata, která mají v plánu během roku probrat. Pro psaní manuálů jsou stanovena pravidla a postupy, jimiž se musí pracovníci řídit. Manuál musí být účelný, jasný, přehledný a srozumitelný. 57
Kvalitně vytvořený manuál poskytuje jistotu nejen pracovníkům, ale také uživatelům služby. Z vlastních zkušeností vím, že některé sociální rehabilitace nepoužívají manuály vůbec. Nemají manuály vytvořené a ani o ně nestojí. Neustále využívají své vlastní osvědčené metody, i přes to, že jsou zastaralé a nevyhovující. Mnou vytvořený manuál je zformulovaný dle pravidel organizace. Obsahuje názorné fotografie, jednoduché popisky, dostačující velikost písma a doplňující obrázky. Manuál viděly pracovnice organizace a zhodnotily ho jako vyhovujícím pro využití v praxi.
58
ZÁVĚR Teoretická část bakalářské práce je rozdělena na dvě samostatné kapitoly. První kapitola se věnuje sociální rehabilitaci jako službě, kterou převážně využívají osoby s mentálním a zdravotním postižením, aby se mohly začlenit do společnosti. Dále se zabývá definicí sociální rehabilitace, která je zakotvena v zákoně 108/2006 Sb., o sociálních službách. Vyhláška č. 505/2006 Sb. popisuje čtyři základní činnosti, kterými by se měla sociální rehabilitace zabývat.
Tato kapitola také obsahuje stručnou historii sociální práce
rozdělenou na starověk, středověk a novověk, následuje cíl sociální rehabilitace, kterým je integrace osob s postižením do společnosti. Člověk je bytostí individuální, tudíž je na každém z nás, do jaké míry se bude na své integraci podílet. Někteří jedinci využívají programy přímo v organizaci a jiní využívají akcí konající se v místě bydliště nebo na pracovišti. Techniky a metody sociální rehabilitace, kterými se zabýval Jesenský, jsou také nedílnou součástí první kapitoly. Poslední částí týkající se sociální rehabilitace je ucelená rehabilitace, která slouží ke komplexní podpoře lidí s postižením. Druhá kapitola teoretické části se týká mentální retardace. Hned v úvodu kapitoly se lze dočíst několika definic. Pro mentální retardaci existuje mnoho definic, většina z nich se shoduje v tom, že je charakteristická v zaostávání či snížení různých schopností, především intelektových a rozumových. Další neméně důležitou součástí jsou příčiny vzniku mentálního postižení. Mohou jimi být prenatální, perinatální a postnatální příčiny, které jsou zapříčiněny nejrůznějšími faktory. Dále se tato kapitola zabývá klasifikací mentální retardace. Klasifikace vstoupila v platnost roku 1992 v Ženevě. Má určitá kritéria, ale nelze se jimi s přesností řídit, jelikož nejsou zcela přesně vymezeny hranice určující jednotlivé stupně. Existuje šest základních kategorií, do kterých lze osoby s mentálním postižením zařadit. Hlavní pasáží praktické části je autorkou vytvořený manuál na vaření, úkolový list a hodnotící list tématu. Manuál je tvořen z fotografií, jednoduchých popisků a obrázků tak, aby byl pro uživatele srozumitelný a jasný. Úkolový list obsahuje jednotlivé body, které musí uživatel znát, aby mohl využít manuál v praxi. Hodnotící list vykazuje celkové výsledky z pohledu pracovníka. K tomu, aby mohl být cíl bakalářské práce naplněn, autorka zvolila organizaci SKOK do života, o.p.s. Tato organizace se zaměřuje na lidi s mentálním postižením a snaží se o to, aby uživatelé služby získali sebedůvěru, samostatnost a odpovědnost. Autorka si tuto organizaci vybrala z důvodu dlouhodobé 59
spolupráce,
nejprve
byla
aktivním
dobrovolníkem
a
posléze
zaměstnancem
v chráněném bydlení. V kapitole o organizaci se lze dočíst o její historii, hodnotách či cílové skupině. Nejvíce je rozebrána služba sociální rehabilitace, která nabízí nácvik dovedností, schopností a získávání nových vědomostí potřebných pro přípravu k samostatnému bydlení, pro učení, pracovní uplatnění a kvalitní život mimo rodinu. Součástí praktické části je charakteristika cílové skupiny. Autorka uvedla 5 kazuistik uživatelů, kteří se dobrovolně přihlásili k využití manuálu v praxi. Tito klienti využívají službu sociální rehabilitace v rozmezí dvou až deseti let. Nejstaršímu z uživatelů bylo 37 let a nejmladšímu 24 let. Výběr uživatelů byl náhodný, nebyla stanovena žádná kritéria, která by uživatelé museli splnit. Kazuistiky byly sestaveny především z vlastních zkušeností, rozhovorů s uživateli a pracovníky organizace. Cílem bakalářské práce bylo vytvoření plánu pro klienty sociální rehabilitace Skok do života o.p.s., zpracování podrobného manuálu na vaření, kterým se klienti budou řídit, a sestavení i vyhodnocení hodnotícího formuláře. Stanovený cíl byl splněn. Autorka vytvořila podrobný manuál s fotografiemi a jednoduchými stručnými popisky, dále úkolový list a nakonec hodnotící list tématu. Manuál byl využit v praxi s uživateli sociální rehabilitace. Tato bakalářská práce by měla být přínosem především pro organizaci SKOK do života, o.p.s. Manuál, který byl v rámci bakalářské práce vytvořen, je vypracován dle kritérií právě zmiňované organizace. Praktické využití proběhlo taktéž ve SKOKU do života, o.p.s. Již zmiňovaný manuál byl pracovníky posouzen jako vyhovující, tudíž byl rovnou zahrnut do manuálů organizace. Dále by měla být práce přínosem pro studenty oborů sociální pracovník, sociální práce a zdravotně sociální pracovník. A to z důvodů rozšiřování organizací zajišťující službu sociálních rehabilitací po České republice s častým výskytem mentálně postižených. Předpokladem je také, že práce bude sloužit jako informační prostředek a inspirace pro další organizace, které poskytují sociální rehabilitaci. V neposlední řadě může být užitečná i pro širokou veřejnost, aby mohla nahlédnout, jaké prostředky se využívají v sociálních službách. Na tuto bakalářkou práci lze navázat vytvářením dalších manuálů i z jiné oblasti, nežli je domácnost. Dále by se mohla zjišťovat efektivita využívání manuálů v praxi či výčet organizací, které manuály zpracovávají a využívají.
60
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Seznam tištěných zdrojů: 1. BARTOŇOVÁ, Miroslava, Barbora BAZALOVÁ a Jarmila PIPEKOVÁ. Psychopedie: texty k distančnímu vzdělávání. 2. vyd. Brno: Paido, 2007, 150 s. ISBN 978-80-7315-161-4. 2. DRÁBKOVÁ BÍBUSOVÁ, Kateřina. A KOL. Metodika start-cíl. Hradec Králové: Skok do života, 2008. ISBN 978-80-254-1406-4. 3. FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. Speciální pedagogika: edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. Vyd. 1. Praha: Triton, 2008, 205 s. ISBN 978-80-7387-014-0. 4. JANKOVSKÝ, Jiří. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením: somatopedická a psychologická hlediska. Vyd. 1. Praha: Triton, 2001, 158 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7254-192-7. 5. JANKOVSKÝ, Jiří, Jan PFEIFFER a Olga ŠVESTKOVÁ. Vybrané kapitoly z uceleného systému rehabilitace. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2005, 103 s. ISBN 80-7040-826-x. 6. JESENSKÝ, Ján. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. ISBN 80-7066-941-1. 7. KREJČÍŘOVÁ, Olga. Základy psychopedie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, 53 s. ISBN 978-80-244-2623-5. 8. KVAPILÍK, Josef a Marie ČERNÁ. Zdravý způsob života mentálně postižených. 1.vyd. Praha: Avicenum, 1990, 134 s. Život a zdraví (Avicenum). ISBN 80-2010019-9. 9. MATOUŠEK, Oldřich (ed.), Pavla KODYMOVÁ (ed.) a Jana KOLÁČKOVÁ (ed.). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2010, 351 s. ISBN 978-80-7367-818-0. 10. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 309 s. ISBN 80-7178-473-7. 11. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 183 s. ISBN 978-80-7367-310-9.
61
12. NOVOSAD, Libor. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním: základy a předpoklady dobré poradenské praxe. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 269 s. ISBN 978-80-7367-509-7. 13. PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přeprac. a rozš. vyd. Brno: Paido, 2010, 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0. 14. SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 160 s. Pedagogika (Grada). ISBN 97880-247-1733-3. 15. ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, Iva. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 178 s. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7178-506-7. 16. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 5., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2012, 870 s. ISBN 978-80-262-0225-7. 17. VALENTA, Milan, Jan MICHALÍK a Martin LEČBYCH. Mentální postižení: v pedagogickém, psychologickém a sociálně-právním kontextu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 349 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3829-1. 18. VALENTA, Josef. Učíme (se) komunikovat: metodika komunikace v rámci osobnostní a sociální výchovy. 1. vyd. Kladno: AISIS, 2005, 207 s. Dokážu to? ISBN 80-239-4514-9. 19. VALENTA, Milan a Oldřich MÜLLER. Psychopedie. 2. vyd. Praha: Parta, 2004, 443 s. ISBN 80-7320-063-5. 20. PILNÁ, I. Metodika úkonů základních činností sociální služby. České Budějovice: 1. 9. 2011. 21. VOTAVA, Jiří. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 207 s. ISBN 80-246-0708-5.
62
Seznam elektronických zdrojů: [1] MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Zákon 108/2006 Sb., o
sociálních
službách.
[online].[cit.
2016-03-17].
Dostupné
z:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/108_2006_2015.pdf [2] MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Vyhláška č.505/2006 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách [online]. [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/6196/vyhlaska_505_2006.pdf [3] SKOK DO ŽIVOTA.
Průvodce skokana. 2014 [online]. [cit. 2016-02-17].
Dostupné
z:
http://www.skokdozivota.cz/common/cms_files/PR%C5%AEVODCE%20SKOKANA %202014.pdf [4] SKOK DO ŽIVOTA. Skokanské minimum. 2014 [online]. [cit. 2016-02-17]. Dostupné
z:
www.skokdozivota.cz/common/cms_files/SKOKANSKÉ%20MINIMUM%202014.pdf [5] SKOK DO ŽIVOTA. Výroční zpráva 2014. [online]. [cit. 2016-02-17]. Dostupné z: www.skokdozivota.cz/common/cms_files/Výroční_zpráva_14.pdf [6] SKOK DO ŽIVOTA. O sociální rehabilitaci. [online]. [cit. 2016-02-17]. Dostupné z: http://www.skokdozivota.cz/2/Socialni_rehabilitace/
63
PŘÍLOHY Příloha 1: Úkolový list, muž – 37 let Příloha 2: Úkolový list, žena – 35 let Příloha 3: Hodnotící list tématu
64
Příloha 1: Úkolový list, muž – 37 let
65
Příloha 2: Úkolový list, žena – 35 let
66
Příloha 3: Hodnotící list tématu
67
