Čtrnáctideník Rotary Clubu Opava International.
8
Číslo . Ročník I. Vyšlo dne 3. 10. 2011
SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY _________________________________________________________________
V posledním Dopise guvernéra Rotary distriktu 2240 z počátku září 2011 bylo v jedné z příloh upozornění na datum 5. října 2011, kdy bude v Praze slavnostně odhalen znovu vytvořený pomník amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, mimochodem také rotariána. Na snímcích: původní socha naproti nádraží W. Wilsona v Praze, tvůrce sochy Albín Polášek, rodák od nás z Rožnova pod Radhoštěm, dále pak původní socha a náčrt skutečné výšky pomníku.
PREZIDENT WOODROW WILSON BYL TAKÉ AKTIVNÍ ROTARIÁN
Jako Rotariáni zaměřujeme svoje životy na poctivé jednání s druhými, na službu společnosti a obecně na budování lepší budoucnosti pro všechny. Když slavíme Den prezidentů 15. února a 23. února Den Rotary inspiruje nás to k vědomí, že patříme k organizaci, která ovlivnila životy tak mnoha lidí. „Znovu poznáváme, že služba lidskosti je úkolem lidstva a že úkol lidstva musí prosazovat vlády, které lidstvo ustavuje proto, aby prosazovaly právo a nezapomínaly na milosrdenství.“ President Woodrow Wilson v projevu k rotariánům ve svém rodišti Stauntonu (Virginie) v roce 1913
Ve středu 5. října 2011 bude tedy před hlavním pražským nádražím slavnostně odhalena kopie původní sochy 28. amerického prezidenta (období 19131921) Woodrowa Wilsona. Mimochodem celoživotního aktivního člena Rotary, byl například také jmenován čestným členem Rotary Clubu Birminghamu (jednoho z první stovky klubů – charta 6. 12. 1913, klub číslo 56). Ceremoniálu, se zúčastní asi 200 zahraničních hostů, mezi nimi i bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová. V předvečer odhalení památníku bude poprvé udělena Masarykova a Wilsonova cena za mír a demokracii. Součástí pomníku bude i takzvaná Street of Freedom (Cesta svobody), jejíž základy jsou už v parku patrné. Myšlenka postavit v Praze prezidentu Wilsonovi (na snímku vlevo nahoře) pomník na důkaz lásky Američanů československého původu k rodné zemi a současně jako projev úcty všech Čechoslováků vznikla ihned po zprávě o jeho smrti 3. února 1924. Sbírka ve 33 státech USA vynesla 15 milionů dolarů. Odhalení pomníku bylo 4. července 1928, v den amerického svátku Nezávislosti, za přítomnosti prezidenta T. G. Masaryka (na snímku další strany). Úkolu ztvárnit pomník se ujal český sochař Albín Polášek. Místo na pomník bylo zakoupeno americkou stranou a stalo se výsostným územím USA. Dne 15. června 1928 byla uložena do základů prvního v té době pomníku prezidenta Wilsona na světě, těžká olověná skřínka a do ní měděná schránka s dokumenty o historii pomníku a činnosti prezidenta Wilsona. Bronzová, 3,5 metrů vysoká socha zobrazovala Wilsona na Versailleské mírové konferenci, jak stojí před křeslem pokrytým americkou vlajkou a žehná nové československé demokracii. Socha stála na 4,5 metrovém piedestalu se známým Wilsonovým výrokem „The World Must Be Made Safe for Democracy - Svět musí býti zabezpečen
pro demokracii“. Socha byla odlita v pražské slévárně Franty Anýže, tmavomodrý žulový podstavec byl vyroben v kamenických závodech Jana Cingroše z Plzně. Architektonickou úpravu okolí pomníku navrhl architekt Bohumil Hübschmann. Thomas Woodrow Wilson se narodil 28. prosince 1856 v Stauntonu ve Virginii jako třetí potomek presbyteriánského pastora Josepha Rugglese Wilsona. Přednášel mimo jiné i na Princeton University politickou ekonomii a právní vědy. Sedmkrát byl zvolen nejoblíbenějším profesorem. V roce 1902 byl zvolen rektorem a později jako prezident měl na zvláštním zřeteli evropskou bezpečnost. Zatím co na jedné straně se myšlenky Rotary ve dvacátých letech šířily Evropou, ve Spojených státech se například idea Společnosti národů Wilsonem prosazovaná, nesetkala s pochopením. Za jeho zásluhy o světový mír mu byla v roce 1920 udělena Nobelova cena míru. Woodrow Wilson zemřel dne 3. února 1924 ve věku 67 let. Až do druhé světové války stál pomník před Wilsonovým nádražím na výsostném území USA. Němci se ho obávali strhnout, odhodlali se až po Pearl Harbouru. Pomník byl zničen před 70 lety, 11. prosince 1941, údajně na příkaz Reinharda Heydricha. To už bylo nádraží okupanty přejmenováno na „Praha hlavní nádraží“, což mu bohužel vydrželo v podstatě až dodnes. Autor pomníku, Albín Polášek (1879 – 1965), syn tkalce Josefa Poláška z Frenštátu pod Radhoštěm odešel do USA před 110 lety v roce 1901. Jeho sídlo ve Winter Parku na Floridě s názvem Albin Polasek Museum and Sculpture Gardens dnes spravuje nadace Albin Polasek Foundation. V jejím čele stojí členové Rotary Clubu z Winter park (Paul Zahn, Todd Ruopp a další), kteří jako klub i osobně nadaci podporují. Pražské hlavní nádraží je letos v provozu 140 let, od 14. prosince 1871, kdy z něj byl zahájen železniční provoz Dráhy císaře Františka Josefa na jih do Benešova, Tábora a Vídně. Tehdy se jmenovalo Nádraží císaře Františka Josefa. Je zajímavé, že zahájení provozu v roce 1871 se konalo zcela bez zájmu veřejnosti a prvního vlaku z Vídně do Prahy využilo pouhých
devět cestujících. V roce 1919 bylo nádraží pojmenováno na Wilsonovo. V období Protektorátu Čechy a Morava bylo od roku 1940 označeno jako hlavní, po válce opět krátce jako Wilsonovo a od roku 1953 opět jako hlavní. V listopadu 1990 byl alespoň k názvu stanice "Praha hlavní nádraží" přidán dovětek "nádraží prezidenta Wilsona". Celý název stanice s tímto politickým doplňkem "Praha hlavní nádraží, nádraží prezidenta Wilsona" lze však spatřit pouze v některých odborných publikacích o železnici a na pamětní desce ve vestibulu nádraží. Nenašli jsme tehdy bohužel dost finančních prostředků (na to by určitě naši krajané v USA dali rádi opět peníze, když ty naše si necháme tunelovat) k tomu, abychom tomuto nádraží vrátili jeho čestné jméno a ponechali jsme mu bohužel opět název, kterým ho obdařila německá správa v době okupace. Což je dost velká ostuda, kterou nemůže zcela zmírnit i kompletní obnova původní Poláškovy sochy. Stále děláme něco jenom napůl. A snad jen poznámka na závěr: V průběhu americké historie bylo deset amerických prezidentů členy Rotary: Woodrow Wilson, Calvin Coolidge, Franklin Roosevelt, Herbert Hoover, Harry Truman, Dwight Eisenhower, John Kennedy, Richard Nixon, Ronald Reagan, and George W. Bush. (Na snímku Nádraží císaře Františka Josefa před 140 lety)
Členka guvernérské rady a guvernérka nominovaná na období 2013/2014 DGN Irena Brichta z RC Prague International
zcela nečekaně fotoreportérkou našeho listu
BŘETISLAV TŮMA Z RC OPAVA INTERNATIONAL ZÍSKAL CENU VIA BONA UDĚLOVANOU NOVINÁŘI PŘEDNÍCH ČESKÝCH MÉDIÍ ZA INDIVIDUELNÍ DÁRCOVSTVÍ Vítězové Ceny VIA BONA 2011 Nadace VIA společně s Nadací THE KELLNER FAMILY FOUNDATION a dalšími partnery vyhlásila vítěze 14. ročníku Ceny VIA BONA za firemní a individuální filantropii za rok 2011. Letošní novinka: Cena za osobní zaujetí – Srdcař roku, která je společně s Cenou novinářů určena individuálnímu dárci, reflektuje vývoj v českém dárcovství. Po dva roky trvajícím poklesu meziročně vzrostl celkový objem soukromých darů v ČR o 2,3 %. A to právě díky individuálním dárcům, kteří v roce 2010 podle dat Generálního finančního ředitelství darovali o celých 189 milionů Kč více. Slavnostní předání Ceny VIA BONA 2011 proběhlo 22. 9. večer v rezidenci velvyslance Spojených států amerických, pana Normana Eisena. Vítězi 14. ročníku se v jednotlivých kategoriích stali:
Cena novinářů pro individuálního dárce: Břetislav Tůma. Za dlouhodobou a promyšlenou filantropickou činnost, jíž s osobním nasazením podporuje rozvoj Opavska Cena za osobní zaujetí – Srdcař roku: PhDr. Jaroslav Šturma. Za celoživotní obětavou a odbornou práci pro zdravotně postižené děti a jejich rodiny. Cena pro velkou firmu: Vodafone Czech Republic. Za mnohaletou velkorysou podporu České asociace streetwork, která působí v oblasti nízkoprahových sociálních služeb. Cena pro malou a střední firmu: LAW CZ. Za významnou podporu uvážlivě vybraných neziskových organizací, například společnosti TyfloCentrum Brno, která poskytuje sociální služby pro klienty se zrakovým postižením. Cena za odvahu podpořit inovativní projekt: LMC. Za vytvoření ucelené koncepce pomoci lidem se zdravotním postižením při hledání zaměstnání a její finanční a odbornou podporu. Cena za zapojování zaměstnanců do dárcovství/dobrovolnictví: KPMG Česká republika. Za sdílení profesionálního know-how s pracovníky z neziskových organizací. Cena za dlouhodobé partnerství: Telefónica Czech Republic, a. s. Za sedmnáctiletou všestrannou finanční, materiální i odbornou pomoc Sdružení Linka bezpečí. „Mé heslo je ‚Nechci být sám.‘ Člověk kolem sebe potřebuje mít lidi, kteří přemýšlejí stejně,“ říká držitel letošní Ceny novinářů pro individuálního dárce Břetislav Tůma, který podporuje řadu projektů na Opavsku. U jeho nominace novináři ocenili i to, že k podpoře dobročinnosti motivuje svou rodinu, přátele i okolí. Břetislav Tůma dodává: „Pro mě je to ocenění celé rodiny, protože by místo toho mohli například jet na dovolenou do zahraničí.“
Cenu přijel převzít syn Ondra, protože otec Břetislav onemocněl. Ceny se předávaly v residenci velvyslance USA v Praze 6 Bubenči a setkání s aktéry tohoto klání bylo velice milé.
Slavnostní vyhlášení cen VIA BONA se konalo tradičně v rezidenci velvyslance USA v Praze. S Ing. Oldřichem Tůmou (synem) se J. E. Norman Eisen vyfotografoval (na snímku níže). Oldřich drží v ruce „ Sošku dárce“, která je symbolem Ceny VIA BONA.
Shodu jsme našli i mezi přáteli z různých Rotary Clubů, kteří se akce účastnili. Milé potěšení jsme měli i z přítomnosti paní Mgr. Ireny A. Brichty, prezidentky RC Prague International 1998/1999 a 2010/2011, která nás seznámila i s dalšími hosty z řad rotariánů. Ti totiž při podobných akcích (zprava Roman Ray Straub a Stuart Amesbury, zcela vlevo Ondřej Tůma) na nichž se hovoří o mecenášství a filantropii, pochopitelně nemohou scházet, neboť přesně to má rotariánské hnutí v popisu práce. Nu a tehdy se to také stalo – když jsme byli s Ondřejem vyzváni k účasti na slavnostním aktu, poprosili jsme budoucí guvernérku distriktu 2240 DGN Irenu Brichtu, aby nám udělala následující snímek. Ráda vyhověla a tím se na čas vlastně stala fotoreportérkou Opavského rotariana.
Předseda občanského sdružení Vlastenecký poutník Petr Andrle (na snímku zcela vpravo) v roli navrhovatele kandidáta na Cenu VIA BONA prohlásil, že pro jejich sdružení je nejdůležitější právě pokora, kterou projevují ti, kteří obdarovávají. Poukázal také na to, jak těžké je být filantropem či mecenášem. Na další stránce pár momentek ze slavnostního večera.
Nestává se tak často, že se na jednom místě sejdou lidé, jimž je skutečně hlavním smyslem život pracovat pro druhé. V rezidenci amerického velvyslance jsme se letos sešli již po čtrnácté a nebylo to zdaleka jen symbolické či náhodné setkání. I v naší zemi roste počet lidí, kteří považují za nutné konat dobro v rámci veřejné služby. Patří k nim i členové Rotary Clubů na celém světě a proto také jejich zástupci nechyběli na udílení Cen VIA BONA. Jsme rádi, že náš RC Opava zde byl vidět i tím, že jeho člen Břetislav Tůma získal toto vysoké společenské uznání.
(8) KAPITOLKY Z HISTORIE ROTARIÁNSKÉHO HNUTÍ V OPAVĚ Píše Petr Zahnaš
Jednou z perel opavské architektury z období mezi první a druhou světovou válkou, která se ve své původní podobě dochovala až do dnešních dnů, je bezesporu budova obchodního domu Breda a Weinstein, postavená v roce 1928 podle návrhu světoznámého krnovského architekta prof. Leopolda Bauera, firmami E. Asta a A. Geldnera. V Opavě tehdy vyrostl nejen ve své době největší obchodní dům v Československé republice, ale město také získalo exkluzivní dominantu ve stylu tehdy moderní americké architektury, svým charakterem ve středoevropském regionu ojedinělou. A právě s ní je bezprostředně spojeno také jméno a osobnost jednoho ze členů meziválečného Opavského Rotary clubu. Byl jím Robert Weinstein. Seznam členů klubu z rotariánského roku 1937/38 o něm stručně uvádí: Jméno a povolání: Weinstein, Robert, Dr., prokurista; klasifikace: obchodní domy; adresa bytu: Wilsonovo náměstí; adresa podniku: Náměstí republiky, tel. 122. Tolik stručné údaje, uvedené v seznamu. Z dalších pramenů vyplývá, že se narodil dne 24. listopadu 1901 rodičům Davidu a Irmě Weinsteinovým. Datum a místo jeho úmrtí známo není. Jeho osudy jsou bezprostředně svázány právě s rodinným obchodním domem a městem Opavou. A do jeho života velmi drasticky zasáhly i události druhé světové války. Podívejme se tedy na Weinsteinovu rodinu, její spojení s Opavou a zdejším obchodním domem, podrobněji. Robertův otec, David Weinstein (* 24. 1. 1874 Hodolany u Olomouce, + 4. 8. 1939 Praha?) se narodil v rodině židovského kramáře a majitele jedné z olomouckých vinopalen, Israele a jeho ženy Netti Weinsteinových. V roce 1892 se David Weinstein přestěhoval do Opavy, kde bydlel v nájemním bytě v ulici Mezi trhy č. 5. O šest let později, 1. ledna1898, založil, spolu s dalším opavským židovským podnikatelem, Maxem Bredou, veřejnou obchodní společnost Breda et. Weinstein, jejíž náplní bylo provozování obchodu se střížním, pleteným a galanterním zbožím. Jako sídlo společnosti si od Opavské pivovarské společnosti pronajali dům č. 11 na tehdejším opavském náměstí císaře Františka Josefa (pozdějším i nynějším náměstí Republiky). Jejich podnik se na počátku 20. století velmi úspěšně rozvíjel a tak mezi lety 1908 – 1913 postupně otevřeli filiálky v Adelsdorfu, Kravařích, Solingenu a Vídni. V té době, ke konci roku 1912, se však o hodně starší Max Breda, v důsledku svého zhoršujícího se zdravotního stavu (zemřel na srdeční infarkt 24. 10. 1914), vzdal svého podílu ve společné firmě a
tak celý podnik přešel do Weinsteinových rukou. Jak již bylo uvedeno, David Weinstein byl, v tehdy nově (1896) postavené opavské synagoze, dne 21. října 1900, rabínem A. Blühem oddán s Irmou (*25. 5. 1879), dcerou továrníka Sigmunda Pollaka, bývalého majitele papírny v Annině dolině u Vítkova (založené r. 1866, v r. 1894 prodané hraběti Camillo Razumovskému). Novomanželé Weinsteinovi se odstěhovali do nového bytu v domě U Jaktařské brány č. 4, tedy v těsném sousedství své firmy. A právě zde se jim 24. 1. 1901 narodil jediný potomek, syn Robert. Ten se po studiích ihned zapojil do vedení rodinného podniku, nesoucího stále původní název Breda et Weinstein, jenž se postupně stále rozrůstal. Již v roce 1911 koupil Robertův otec od Opavské pivovarské společnosti dům, v němž firma sídlila, přistavěl k němu další patro a také se tam s rodinou přestěhoval. Vedle obchodní činnosti zde zahájil i výrobu prádla a po první světové válce pro rozrůstající se podnik přikoupil i sousední domy č. 9 a 10, až k nároží s Pivovarskou ulicí. Pro reprezentaci firmy a množství přijímaných obchodních i soukromých návštěv, již přestalo bydlení v objektu firmy rodině vyhovovat. A tak Weinsteinovi v roce 1921 koupili od Marie Lamichové vilu, dům č. 5, postavený v letech 1893-1895 proti budově soudu, na tehdejším Wilsonově náměstí (dnes škola na náměstí Slezského odboje), kam se po nezbytných adaptacích, rodina přestěhovala. Na konci dvacátých let, v době, kdy již ve vedení rodinného podniku s otcem pracoval také syn Robert, došlo k zásadnímu rozhodnutí. Na podzim r. 1927 byly domy č. 9 – 11 na náměstí Republiky demolovány, aby ustoupily stavbě objektu nového obchodního domu, který má šest nadzemních a dvě podzemní podlaží. Objekt byl určen nejen k obchodním účelům, ale fungovala zde i továrna na šití prádla a prošívaných pokrývek. Se vznikem této dominanty bylo spojeno také to, že se prostranství před obchodním domem stalo jedním z velmi rušných center města s křižovatkou městské tramvajové dopravy. Aby Robertovu roli ve vedení rodinné firmy podtrhl, udělil mu otec, David Weinstein, dne 4. prosince 1931 samostatnou prokuru. Tímto zmocněním k vystupování jménem firmy a jejímu zastupování navenek, jeho roli ve vedení podniku podtrhl a formalizoval. Prokurista Robert se pak nemalou měrou podílel na získání nového podílníka firmy – švýcarského průmyslníka Theodora Reisera z Locarna. Firma pak velmi dobře prosperovala a v době před druhou světovou válkou se její majetek odhadoval na cca. 18 milionů korun. Zlom přišel náhle, na začátku října 1938, po okupaci Sudet Hitlerovským Německem. Na základě zmocnění říšského komisaře pro Sudety byl rozhodnutím opavského vládního presidenta Fritze Zippeliuse, v rámci „arizace židovského majetku“, ustanoven správcem Weinsteinova podílu v obchodním domě zaměstnanec firmy Quido Preuss a později se jím stal, také pro Weinsteinovu textilní továrnu v Příboře, bavorský průmyslník Hugo Melder. Weinsteinova vila se krátce potom, co dne po 8. 10. 1938 obsadily jednotky wehrmachtu, pod velením generála von Rundstedta Opavu, proměnila v policejní správu a úřadovnu gestapa s mučírnou. Její majitele stihl tragický osud. Manželé Weinsteinovi se synem Robertem, z obav před rasovou
persekucí, už před okupací Opavy, uprchli do Prahy. Zde se ubytovali v penzionu Axa na Poříčí, stojícímu téměř naproti obchodnímu domu Bílá labuť. Ani zde však nebyli ušetřeni stupňujícího se tlaku, spojeného s rasovým terorem, který se výrazně stupňoval po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Postupně ztráceli víru v možnost dalšího důstojného života a v létě 1939 podlehli tlaku stupňující se perzekuce do té míry, že dne 4. srpna 1939 manželé David a Irma Wensteinovi „dobrovolně“ odešli ze života. Některé prameny uvádějí jako místo jejich smrti Prahu, jiné Olomouc. Skutečnost je v současné době obtížné zjistit, neboť olomoucké židovské úmrtní matriky z r. 1939 byly ztraceny a ve hřbitovních knihách pražských ani olomouckých židovských hřbitovů se údaje o jejich pohřbu nenacházejí. Pouze někteří z příbuzných rodiny holokaust přežili a údajně dnes žijí v Izraeli. Weinsteinův majetek, zejména opavský obchodní dům, protože byl za války arizován a stal se tak majetkem Velkoněmecké říše, byl jako takový hned po válce, na základě Benešových dekretů, znárodněn a dostal novou, tentokrát českou národní správu. V dobových reklamách z let 1946 a 1947 se ještě uvádí jak původní název Breda a Weinstein, tak i němečtí správci Melder a Reiser a také z reklam vyplývá, že v objektu vedle obchodní činnosti stále fungovaly i výrobní provozy. Později dostal obchodní dům pokrokový název Průkopník. Robert Weinstein, když za svého pobytu s rodiči v Praze sledoval vývoj událostí, neviděl v setrvání ve zbytku Československa řešení své situace. Proto ještě před 15. březnem 1939 uprchl před nacisty do Norska v naději, že se mu alespoň tak podaří vyhnout se rasové perzekuci a zůstat naživu. Ani to se mu však, bohužel, nesplnilo. Poté, co v dubnu 1940 nacistické Německo obsadilo toto skandinávské království, byl neprodleně zjištěn jeho pobyt, byl zatčen (k čemuž také možná přispěla i jeho příslušnost k rotariánskému hnutí, ke kterému se ani za svého pobytu v Norsku nepřestával hlásit) a byl transportován do kteréhosi z koncentračních táborů. Zde jeho stopy končí a tak jeho další osud neznáme. S největší pravděpodobností zahynul, nevíme však ani kdy, ani kde a jak k tomu došlo. Tím se uzavírá osud jednoho z významných opavských rotariánů, který byl vedle svého ryzího rotariánského přesvědčení i na slovo vzatým odborníkem v hospodářských otázkách. Vedle toho se vždy velmi intenzivně zajímal o aktuální politické problémy a nebál se k nim zaujímat jasná stanoviska. Takovým projevem byla například jeho polemika na jedné z rotariánských schůzek, v níž se zabýval otázkou, nakolik byly aktuální hospodářské poměry ovlivněny právě probíhajícím italsko-habešským konfliktem. A v této souvislosti také výstižně pojednal o „Bavlně v dějinách světových“. Vedle toho však byl také vždy považován za dobrého přítele, vynikajícího společníka, opavského místního patriota, zábavného vypravěče a pohotového glosátora. Připomeňme si například jeho humornou improvizaci, stylizovanou jako svérázný, odlehčený průvodce Opavou, s níž vystoupil dne 1. března 1935 v rámci programu slavnostního večera s dámami rotariánů, u příležitosti prvního výročí existence rotariánských aktivit v Opavě. Ke zpracování bylo vedle archivních materiálů použito podkladů zpracovaných PhDr. J. Gebauerem a z www.opava-city.cz a www.studentka.sms.cz
rotariánská pohádka číslo čtyři (která se navíc ještě tak jmenuje)
ROTARIÁNSKÁ POHÁDKA Byl jednou jeden král, měl tři syny. Když dorostli, řekl jim: „Jděte do světa a za rok se vraťte; kdo za tu dobu vykoná nejcennější čin, bude po mně králem“. Synové se rozjeli do světa, dojeli k jednomu městu, u brány shluk lidu. Před domkem mezi zahradami stála nosítka s mrtvolou, nad mrtvým naříkala žena s dětmi, biřici vynášeli z domu nábytek. Mrtvý zahradník nezaplatil dluhy, vdově mělo být všechno prodáno; nábytek, domek, zahrada – všechno. Starší dva bratři se sotva ohlédli, vjeli do brány; nejmladší seskočil z koně, a když zvěděl, co se děje, zaplatil dluhy, nastěhoval se do domku vdovy, pomáhal jí vést s dětmi dál zahradnictví. Než všechno spořádal, než zaučil nejstaršího synka jak znovu zařídit živnost, uplynul rok. Bratři zatím dojeli ke dvoru cizího krále, stali se dvořany. Jeden obratnou správou vylepšil finance, zařídil účelnější vybírání daní. Druhý vycvičil vojsko, vyvolal válku se slabším nepřítelem, rozšířil území státu. Když se po roce synové vrátili k otci, přijeli oba starší bratři společně v slavném průvodu, v nádherných šatech, nejmladší přišel s ranečkem pěšky; nezbylo mu času, aby sám pro sebe získal bohatství a moc. Otec přijal syny v slavném slyšení, a když mu vylíčili, co všechno vykonali, pravil: „ Ty můj nejstarší, budeš velitelem vojska, ty prostřední budeš ministrem, ale králem bude váš nejmladší bratr; on jediný pochopil, čeho je v pravém okamžiku právě potřebí pro cizí blaho, proto dovede vás držet na uzdě ku prospěchu říše.“ Synové se otci poklonili, jeho moudrost pochopili, jak nařídil, učinili. Z publikace Rotariánské pohádky Václava Tilleho (Contes rotariens de Václav Tille), které byly nalezeny v jeho pozůstalosti. Prof. Václav Tille byl prezidentem RC Praha v období 1927/1928
Russell LAWRENCE OSIER z USA Charlotte (stát NC) DISTRICT 7680 náš nový hostující člen se představil 21. září 2011
„Váš život a mienka o vás nebude hodnotená tým, čo ste získali, ale tým, čo ste dávali“ (PDG Deepa Willingham).
The Rotary Foundation – Nadácia Rotary Patrí nám všetkým Rotariánom. Je to náš najväčší zdroj na robenie dobra a je našou zodpovednosťou našu Nadáciu ďalej udržiavať a rozvíjať. Naša misia:“Doing Good in the World“ je viac než len motto. Je to náš cieľ, naše poslanie. Nadácia Rotary je šancou dosiahnuť, aby sme urobili čo najviac dobra vo svete. Niekedy si myslíme, že je konkurencia v Rotary medzi podporovaním lokálnych projektov a podporovaním Nadácie. V skutočnosti nám Nadácia umožňuje urobiť viac pre ľudí, ktorých ani nepoznáme a umocňuje náš celkový pocit celosvetovej spolupatričnosti. Rotary je servisná organizácia – je to služba iným, je to dávanie – dávanie nášho času, našich rezerv, našich vedomostí a našej lásky na to, aby tento svet bol bez chorôb, hladu, chudoby a beznádeje. Nadácia Rotary je aj Group Study Exchange, POLIO program, Ambassadorial Scholarship, Alumni. Aj malý Rotary klub môže robiť veľké veci, ak sa zúčastní Matching Grantu. To všetko prostredníctvom našej Rotary Nadácie. Chcete sa viac dozvedieť o Nadácii Rotary, o Pilotnom programe a o tom, čo nás čaká v najbližšom období? Pozývame vás na seminár, ktorý organizujeme za účasti Gidi Peipera – koordinátora Rotary Nadácie pre našu Zónu 19.
22.10.2011 v čase 10.00-15.00 v Martine (SR) alebo 23.10.2011 v čase 10.00-15.00 v Prahe (ČR) Účasť na seminári je bez účastníckeho poplatku. Podrobnosti o mieste konania nájdete v Guvernérskom dopise na začiatku októbra 2011. Tešíme sa vás všetkých, ktorým záleží na napĺňaní spoločného motta:
“Doing Good in the World“ Výbor Nadácie Rotary D-2240: Jozefa Poláková, PDG Daniela Vondrová Ján Popadič
RC Opava International již druhým rokem spolupořadatelem mezinárodního (česko - polského) vlastivědného sympozia. Letos se konalo ve dnech 30.9 – 2. 10 ve Zlatých Horách a šlo o v pořadí sedmnácté setkání přátel historie z obou sousedních zemí. Na programu setkání byly odborné referáty a exkurze Zlatohorskem, účastníci si našli i čas na kulturu. Za RC Opava International se akce zúčastnili sekretář klubu Ing. et Bc. Rudolf Grygarčík, Mgr. Petr Zahnaš a Petr Andrle. Poslední dva jmenovaní také referovali v odborné části sympozia. Na snímcích od shora zleva: Zlaté Hory jsou stále „zlaté“ i z vrchů, z jejichž útrob se kdysi dolovalo zlato. I o tom byla řeč na zahájení sympozia, kterého se zúčastnil také Ing. Milan Rác, starosta města (na snímku druhý zprava), na dalším snímku pohled do jednacího sálu a na čtvrtém snímku Petr Zahnaš pomáhá „ zesílit“ brilantní pěvecké party folklorního souboru Valášek, který byl účastníky setkání velice vřele přijat. Na předposledním snímku členové RC Opava International u jednoho stolu při snídani (zleva Petr Zahnaš, Petr Andrle a Rudolf Grygarčík). Na posledním snímku rekapituluje historii 17. sympozií jejich nestor dr. Leon Korc z Opole. (Snímky Pavel Waněk, Andrea Adamová, Rudolf Grygarčík, Sebastian Korc)
POSLEDNÍ ZPRÁVY: příští schůzka RC Opava International: 5. října 2011 17.00 HOTEL KORUNA OPAVA
O DATU PLESU ROZHODNUTO: BUDE 11. ÚNORA 2012 VÁNOČNÍ PUNČ * TRADIČNÍ PRODEJNÍ VÁNOČNÍ AKCE NAŠEHO RC * PŘÍPRAVTE SI NA PŘÍŠTÍ SCHŮZKU SVÉ VOLNÉ VÍKENDOVÉ TERMÍNY Toto číslo OPAVSKÉHO ROTARIANA bylo již rozesláno dle nového rozpisu. Byly vytvořeny tři odběratelské skupiny – všichni jejich účastníci dostávají každé nové číslo vždy na skrytou adresu. První skupinu odběratelů OR 1 tvoří členové RC Opava International. Druhou skupinu odběratelů OR 2 tvoří sekretáři RC distriktu 2240 a případní další členové Rotary, kteří si posílání listu objednali přímo. Třetí skupinu odběratelů OR 3 tvoří naši spolupracovníci, příznivci a podporovatelé, kteří nejsou členy Rotary a mají zájem být informováni o naší činnosti. Tuto skupinu můžeme rozšiřovat jedině díky vám všem našim čtenářům. Pokud se s někým, kdo by měl o informace z našich kruhů zájem, setkáte a poznáte, stačí poslat kontakt. Ostatní zařídíme.
POD ROTARIÁNSKOU VLAJKOU: Včera, v neděli 2. října večer, jsme se telefonicky spojili s palubou parníku LUBOR TOKOŠ. Loď tato nachází se již asi 60 km od německých hranic, stále ještě na řece Odře. V pátek 30. září měla osádka smolný den – ukroutila se hnací hřídel. Parník kotví naproti loděnici „Nová sol“, v níž v pondělí vyrobí novou hřídel. Zatím ujela osádka jinak bez nehody celkem 335 kilometrů. Kapitán Kodeda pozdravuje všechny, kdož mu drží palce, pochopitelně také členy RC Opava International a RC Ostrava International, pod jejichž symbolickými vlajkami pluje a informuje.
OPAVSKÝ ROTARIAN – čtrnáctideník RC Opava International. Vychází každé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Nákladní 16, 746 01 Opava (
[email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail:
[email protected] . Toto číslo 8/2011 vyšlo dne 3. října 2011.
