Čtrnáctideník Rotary Clubu Opava International Číslo 7. Ročník II. Vyšlo dne 2. 4. 2012 SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY
PETS 2012 BRNO
OBLASTNÍ KOLO ZAČAROVANÉ PÍSNIČKY TAKÉ V KOPŘIVNICI
„Co může být víc než mít někoho rád?
„znělo v pondělí sálem Muzea Tatra v Kopřivnici. Píseň Lásku na sto let si vybrala Sabina Pohořelská (na snímku) v oblastním kole soutěže Začarovaná písnička. Je láska opravdu tím motorem pro život, bez níž nemůžeme být, aniž si to připustíme? V dnešním světě jsou motivací peníze, čteme v tisku, ovšem přesto se najdou lidé v celosvětovém hnutí ROTARY, taky i u nás v klubech a Ti chtějí ve svém volném čase lásku dát a třeba i na maličký okamžik se zastavit a obdivovat. Obdivovat ty, kteří si to zaslouží, kteří neřeší pro nás tak podstatné věci jako my, přesto to mají o moc složitější. …. Skupina 11 děvčat tančících dle hudby z reproduktoru naznačovala pohyby textu dané písně. Oni předvádějí, tančí, usmívají se, ale neslyší. Neslyší ty krásné tóny, a když se mě zeptaly, jak se jmenuji, nerozuměla jsem jejich posunkům a neuměla jim své jméno sdělit. Jsme tak malí na tomto světě a přesto chceme stále víc a víc.... Z 10 soutěžících postoupilo 6 dětí do finále. Moc se na ně těšíme! Vítězkou se stala právě Sabina Pohořelská. Účastnily se děti ze ZŠ a MŠ Motýlek v Kopřivnici, ze ZŠ a MŠ speciální v Novém Jičíně, ze školy pro sluchově postižené z Valašského Meziříčí i Ostravy-Poruby, a dospělí z organizace Náš Svět Pržno a z VINCENTINA-PSS ve Šternberku. Na organizaci se podílel náš klub RC Opava International, RC Ostrava International, ZŠ a MŠ Motýlek z Kopřivnice. Všem zúčastněným, doprovodu i vychovatelkám patří obrovská kytice díků a poděkování. MIRKA MELECKÁ snímky z Kopřivnice i na dalších stranách
NEZAPOMEŇTE
FINÁLE 21.5.
Oblastní kolo v Kopřivnici se konalo v Muzeu Tatry Kopřivnice, jak jinak. Takže odborná porota měla za zády exponáty automobilů, které doplňovaly rovněž prostor pro diváky. Nikomu to pochopitelně nevadilo. Automobily do Kopřivnice patří a od letošního roku sem opatří také soutěž Začarovaná písnička.
Naši rotariánští studenti píší z USA
ROZHODNUTÍ STÁT SE VÝMĚNNÝM STUDENTEM, BYLO BEZ POCHYB JEDNO Z NEJLEPŠÍCH ROZHODNUTÍ, JAKÉ JSEM KDY UČINIL Už je to 7 měsíců, od chvíle kdy jsem přijel jako Rotary výměnný student do USA, konkrétně do státu Michigan. Rozhodnutí stát se výměnným studentem, bylo bez pochyb jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy učinil. Poznal jsem skvělé lidi, se kterými, pevně věřím, zůstaneme přáteli na hodně dlouhá léta. Narazil jsem zde na
několik desítek výměnných studentů z celého světa, z rozdílných organizací jaké si jen umíte představit, pokaždé když přijde řeč o našem programu, všichni do jednoho mi dají za pravdu, že program, který organizuje ROTARY international je nejlepší volbou. Jestli jsou lidé, kteří by měli o zahraniční pobyt zájem, ale nejsou zcela rozhodnutí, bez váhání bych jejich myšlenku jít podpořil, jak bych uměl. Rok se mi přehoupnul do poslední fáze, jelikož mi ve škole začal poslední trimestr a myslím, že jsou předměty, ze kterých jsem tak nadšený, že stojí za zmínku. Je to civics (nauka o vládě, do jisté míry o politice). Na první pohled se to zdá jako předmět, který bude k smrti nudný, jenomže opak je pravdou. Učitel je velice akční, včera jsme určovali kandidáty na presidenta třídy, ti se měli za úkol obléknout jak je toho president/ka hoden a udělat krátký proslov před třídou, proč zrovna on by měl být zvolen. Dokonce jsme si měli za úkol sehnat i manažera kampaně. Po projevech následovala diskuze a následně volba tak, jak tomu opravdu ve Spojených státech je. Každý student ve třídě si vylosoval stát, který reprezentoval a odhlasoval, kandidát pak na základě populace státu dostal počet bodů (velký stát, více bodů). Další
předmět, který je tady v porovnání se školou u nás rozlišný, je fyzika. Tady se do hodin fyziky těším. Je to více o praxi než o teorii, každou hodinu děláme něco zábavného a to snažíme se fyziku aplikovat na různé pokusy, které sami děláme. To hodnotím velmi kladně. Kromě akademické náplně se také budu snažit probojovat do baseballového týmu a vyzkoušet si tak tradiční americký sport za školní tým. Společně s dalšími dvěma inbound studenty jsme angažováni do některých akcí zdejšího rotary clubu. Ve městě jsou 3 rotary cluby a dohromady mají něco pod 400 členů. Dva kluby spolupracují na mládežnické výměně. Rotary je tady již zaběhlé a tak je vnímáno trošku jinak. Devadesát procent lidí o Rotary ví. Minulý týden jsem si na vlastní kůži vyzkoušel jaké je to řídit rotary meeting jako prezident. Ve dvou klubech už jsem také měl prezentaci o České republice, mé rodině a mém životě. O výměnu je zde podstatně větší zájem než u nás a tak se jen v mém městě přihlásilo šest lidí. Všech šest jich bylo přijato a příští rok stráví, tak jako já, v zahraničí. Jak jsem zmínil, můj pobyt zde ve městě Traverse City je fantastický. Počasí je tady ideální. Zima byla tento rok krásná a dokonce byla na místní poměry mírná a na druhou stranu nám tady už začíná jaro. Není tomu ani dva týdny, kdy nám tady napadlo 70 centimetrů sněhu přes jednu noc a před dvěma dny už jsme s přáteli jezdili na kajaku a rybařili uprostřed jezera s oblohou bez mráčku, hřejivým sluníčkem a 25 stupni a takto bylo posledních 10 dní v kuse. Snažím se těch mých jedenáct měsíců pobytu užít, jak se dá, a myslím, že se mi to zatím a díky této snaze mám spoustu zážitků a skvělých vzpomínek. Přes zimu jsem každé dva týdny jezdil do největšího ski areálu v celém Michiganu, které je asi půl hodiny cesty. Přes léto budu snad mít několik příležitostí se dostat na loď na jedno ze spousty jezer, která jsou v okolí města. V době kdy jsem přijel, bylo léto u konce a i těch posledních pár týdnů to bylo nádherné, takže vím, že už teď se mám na co těšit. Program není pouhým jazykovým "kurzem". Pětkrát do roka máme konferenci se všemi ostatními Rotary studenty v distriktu, která nám vždy nadělí nespočet ohromných zážitků, a rád bych zmínil jeden z těchto nezapomenutelných momentů. Při společném obědě v společenském centru měl soudce z místního města projev a pronesl větu, která mi asi nikdy nezmizí z hlavy. "Podívejte se komukoliv z těchto mladých lidí (myšleno my, rotary studenti) do očí. Vidíte tu radost, tu spokojenost, tu energii? Kdyby lidé k sobě měli alespoň trošičku respektu, kolik ho oni mají jeden ke druhému, tak není možné, že by svět nebyl lepším místem. A když se 15 mladých lidí z celého světa, z jiných rodin a jiných kultur ve výřivce spolu dokáže smát a vycházet spolu, proč zbytek světa nemůže?" Vojtěch Melecký z Kravař
VE ŠKOLE S PĚTI STY STUDENTY MĚ UŽ ZNAJÍ VŠICHNI Už je to celkem dlouhá doba, kdy jsem do tohoto časopisu psal naposledy. Myslím, že to bylo asi 4 měsíce zpátky a to jsem tady v Americe byl pouhé 3 měsíce. Nyní jsem tady už dlouhých, ale krásných 7 měsíců, ale pořád mi to nepřijde, že už jsem za hranicemi České republiky takhle dlouhou dobu. Čas tady utíká tak strašně rychle, když jsem pořád něčím zaměstnán a v podstatě se nenajde den, kdy bych nic nedělal. Celkem dost věcí se změnilo, ale také pár věcí je pořád stejných, jako například moje hostující rodina, u které jsem už 7 měsíců a také u nich dokončím svůj výměnný pobyt. Rodinu jsem nezměnil a to z toho důvodu, že bydlím v oblasti USA, kde není zas tak moc rodin, které by chtěli výměnné studenty, protože ani rodiny samy někdy nemají dostatek prostředků zajistit svou rodinu, natož ještě výměnného studenta. Celkem jsem byl překvapen, že jsem ani tak moc nepocítil ten smutek po domově, ale to bude taky tím, že se snažím pořád něco dělat, takže ani nemám čas myslet na domov. Od mého posledního příspěvku v tomto časopise se událo celkem dost věcí. Například jsem zažil americké Vánoce nebo jsem navštívil tři zimní resorty, takže jsem mohl i porovnat resort u nás a v tady v US. Americké Vánoce jsem si celkem užíval, až na to, že Vánoce byly pro mě trošku takovým obdobím, kdy se mi stýskalo po domově, ale po pár dnech už vše bylo zase v normálu. Poprvé v životě jsem zažil odbalování dárků 25. prosince ráno, nebo také jsem měl poprvé viset svou vlastní punčochu plnou sladkostí na schodech. Během Vánoc jsem narazil na pár odlišností a to například naše cukroví a americké cookies. U nás doma se všichni těší na mísy plné malého cukroví různých druhů, tady si tak moc s tím cukrovím nehrají. Napeče se pár druhů sušenek a tím to končí. Ne, že by se mi to nelíbilo, ty sušenky jsou fakt moc dobré, ale je to prostě jiné. Další rozdíl, na který jsem narazil, byl v dárcích. U nás skoro všichni dostanou pod stromeček ponožky. Však to znáte, ponožky jsou v České republice pod stromečkem klasikou. Tady v Americe jsem pod stromečkem dostal zubní kartáček a pastu, jako všichni ostatní členové mojí rodiny. Jelikož bydlím ve státě Západní Virginia, kde celý stát pokrývají hory, tak jsem měl pár příležitostí si vyzkoušet, jako to jezdí na americkém sněhu. Navštívil jsem
dohromady tři zimní střediska: Snowshoe, Wisp a Timberline. Nejvíc se mi líbilo ve středisku Snowshoe, protože je to největší středisko s největším počtem sjezdovek a také s nejdelšími sjezdovkami. Jelikož mám opravdu rád snowboarding, tak jsem si zimu opravdu užil, i když jsme tady neměli zas tak moc sněhu, jak všichni očekávali. Co mě opravdu mile překvapilo, byly lanovky a to z toho důvodu, že jsem nenarazil ani na jednu klasickou lanovku, kde se musíte držet provazu. Všude měli sedačkové lanovky, takže komfort naprosto parádní. Také ve škole se mi daří skvěle. Po prvním půlroce školy jsem si změnil pár předmětů, protože nechci úplně zaostat za mými spolužáky v Česku, protože tady ta
škola je opravdu trošku jednodušší. Změna předmětu se mi celkem vyplatila, protože jsem si vzal předměty, které vím, že budu potřebovat poté na vysoké škole jako programování, tvorba webových stránek, vysokoškolská matematika, fyzika a podobně. Přes zimu jsem bohužel nehrál žádný sport, sice jsem zkoušel hrát basketball, ale bohužel jsem se nedostal do týmu. No jo, šlo vidět, že Američané jsou v tom fakt dobří. Teď už ale basketball skončil a jsem se přihlásil do atletiky, kterou mám fakt rád, takže jsem spokojený. Tréninky máme každý den po škole, takže mám co dělat. Také mě čeká sezóna evropského fotbalu, která mi začíná za pár dnů, takže jsem zvědavý, jak to teď všechno budu stíhat. Také jsem moc rád, že mě kamarádi berou mezi sebe víc, než jak to bylo ze začátku, to víte, na začátku jsem tady byl ten “nový kluk” no a teď už mě znají všichni. Tím myslím doslova všichni, protože na mé škole jsem jediný výměnný student a škola má asi 500 studentů, takže mě znají opravdu všichni. Pevně věřím, že s některými lidmi odsud si udržím vztah na dlouhou dobu a doufám, že i to mi pak pomůže, když se tady budu chtít vrátit třeba za prací anebo třeba i studovat Vysokou školu. Však uvidíme, jak se to ještě všechno vyvine. David Stoczek ze Štěpánkovic
Oldřich Kodeda (na snímku nahoře), člen RC Opava International, plul v loňském roce POD ROTARIÁNSKOU VLAJKOU, přes Polsko, Německo až do Prahy. O tom jsme již informovali. Jeho vyprávění je zajímavé a dlouhé, takže je musel rozdělit do několika pokračování. A letos, jak se zdá, vypluje pod stejnou vlajkou znovu.
V historicky krátké době přijal náš klub celkem pět nových členů. Antonína Hřivnáče v květnu 2011, Jiřího Sýkoru a Pavla Vohradníka v červenci 2011, Tomáše
Herrmanna v listopadu 2011 a Vítězslava Pecsi v únoru 2012. Dostalo se jim stejných medailí, které při předání Charty v červnu 2009 dostali zakládající členové. Na snímcích předávají medaile prezident RC Opava International Tomáš Roleder a viceprezident RC Opava International Břetislav Tůma.
(21) KAPITOLKY Z HISTORIE ROTARIÁNSKÉHO HNUTÍ V OPAVĚ
Píše Petr Zahnaš Dalšími členy opavského Rotary clubu byly v době po jeho založení, v roce 1934 a také po jeho obnovení v roce 1947, mnohé významné osobnosti. Z nich někteří Opavu ani během války neopustili, jiní se po záboru Sudet hitlerovským Německem, na podzim roku 1938, z Opavy odstěhovali a po válce se opět vrátili, další z města odešli, aby se tam už po válce nevrátili. Mezi tyto osobnosti počítáme jak státní úředníky, kteří sem přišli po vzniku ČSR, aby zajišťovali chod státních úřadů a institucí, tak také osobnosti z podnikatelské, finanční nebo vědecké oblasti. Mezi prvorepublikovými členy klubu byli také Němci, kteří se v důsledku poválečných událostí do Opavy již z pochopitelných důvodů vrátit ani nemohli. Mezi posledně jmenované patřil například tajemník opavské obchodní komory Dr. Franz Reitter, veterinární lékař MVDr. Franz Scheuer nebo Ing. Bruno Vogel, ředitel opavské filiálky firmy Güttermann a spol., firmy dobře známé po celém světě výrobou vysoce kvalitních šicích nití. Z těch rotariánů, kteří se po válce do Opavy vrátili a pokračovali ve své dřívější práci, jmenujme například dvě osobnosti z oblasti bankovnictví. Byli jimi Karel Bakalář, předválečný komerční rada a ředitel místní pobočky České průmyslové banky a Štěpán Vogl, předválečný i poválečný ředitel opavské filiálky Moravské banky a místopředseda správní rady továrny na výrobu šicích strojů Minerva. Podobně se po válce také vrátil advokát JUDr. Jaroslav Klimeš a ředitel vávrovického cukrovaru Karel Žídek. Dva posledně jmenovaní se také v roce 1947 stali členy obnoveného Rotary clubu. Z těch, kdo z Opavy po německé okupaci natrvalo odešli, jmenujme okresního hejtmana Michálka, prezidenta opavského soudu Reinelta, inženýra Jermáře, lékárníka PhMg. Bílka nebo zemědělského odborníka Ing. Jeřábka. Vzhledem k tomu, že se jednalo o důležité osobnosti, budeme jim v dalším věnovat více pozornosti. Seznam členů opavského klubu z rotariánského roku 1937/8 o nich stručně uváděl: Jméno a povolání: Michálek, Josef, JUDr.; vrchní rada politické správy, okresní hejtman; klasifikace: politická správa; adresa bytu: ul. Masarykova 37; adresa podniku: dtto., tel. 200. Doktor Michálek přišel do Opavy z Českého Těšína. Český Těšín - město zrozené mezinárodně kontroverzním ujednáním vítězných mocností, na levém břehu Olzy, které doposud bylo víceméně jen západní periférií tisíc let starého Těšína, svoji samosprávu hned po skončení první světové války nemělo. Počátky města, jak po stránce administrativní, tak hospodářské, nebyly snadné. Nejprve byla zřízena okresní politická správa a dne 12. srpna 1920, byl prvním zdejším okresním hejtmanem jmenován právě Dr. Josef Michálek. Ten také převzal zatímní správu nového města. Řídil ji až do roku 1923, do definitivního rozhodnutí o způsobu další správy města. Do čela správní komise města byl v tom roce jmenován ředitel českého gymnázia Konstantin Petřík, který zorganizoval i volby do nového městského zastupitelstva, ze kterého jako volený starosta vyšel zemský poslanec Josef Koždoň. JUDr. Michálek zůstal těšínským okresním hejtmanem až do konce 20. let. Před odchodem na svůj nový post, do Opavy, se s ním v Českém Těšíně setkáváme naposledy ještě při slavnostním otevření tamější nové radnice v roce 1929. Soudobý tisk k tomu uvedl: „Stavební práce začaly 2. dubna 1928 a trvaly až do 5. prosince
1928. Interiéry byly dokončeny 1. února 1929. Centrum nového města tak získalo novou dominantu se zajímavě řešeným štítem a zastupitelé Českého Těšína důstojný stánek. Slavnostní schůze na oslavu otevření radnice se pak konala 14. dubna 1929 za účasti okresního hejtmana v Českém Těšíně a rady politické správy JUDr. Josefa Michálka.“ Poté byl JUDr. Michálek, jako okresní hejtman, přeložen do Opavy, kde ve funkci zůstal až do podzimu roku 1938, kdy musel město po okupaci opustit. Z titulu své funkce se zúčastnil mnoha slavnostních i jiných událostí. Například v roce 1932, kdy okres Opava postihla živelná pohroma, a v Mokrých Lazcích řádilo tornádo, setkáváme se s ním a dalším rotariánem Dr. Kacířem na místě neštěstí. Obecní kronika o tom píše: „Ve středu 3. srpna ve 3 hodiny odpoledne utvořil se nad lesy od Raduně trychtýř černého mraku, který se nesl k naší vesnici. Ve vesnici zničil několik střech, stodol a mnoho ovocných stromů a přešel ke Štítině, kde již škody nenadělal. Tento silný vířivý vítr postihl nejvíce obytný dům Ludvíka Kvieka číslo 89, jemuž odnesl celou střechu až na pole Frant. Žurka, podezdívka pod střechou a stěny domu byly tak popraskány, že strop v kuchyni se zhroutil. Bylo veliké štěstí, že dcerka chalupníkova odešla několik minut před zhroucením, neboť by ji to bylo zabilo. Kviek má 5 měřic pole a dům měl ještě zadlužen. Úplně byly zničeny stodoly chalupníka Richarda Trubky a rolníka Jaroslava Plachkého, které vítr úplně rozříznul. Ve stodole měli již obilí, které zdivem a dřevem je vymlácené, znečištěné a mimo to pod sutinami těchto stodol byly i hospodářské stroje a nářadí, které jsou rovněž zničeny. Pekařovi Murovi Bohuslavu shodil vítr komín a poškodil pekárnu. Mimo to odnesena byla krytina s pěti dalších stodol. Obilí s pole i ovocné stromy byly vyvráceny i s kořeny a daleko odneseny. Škoda je značná. Na místo neštěstí přijeli ihned okresní hejtman opavský vl. rada Dr. Michálek, president Slezské zemědělské rady Fr. Novák a tajemník Dr. Kacíř, aby dali poškozeným pokyny, jak si mají počínati, aby se jim dostalo podpory z veřejných prostředků“. V roce 1936, jak se dočítáme v kronice hasičského sboru v Kobeřicích, se například zúčastnil slavnosti, při níž byla vysvěcena nová hasičská stříkačka. Kronika o tom říká: „…od počátku roku 1936 bylo členy hasičského sboru v Kobeřicích jednáno o nákupu motorové stříkačky. Nákup se podařilo realizovat a v roce 1937 byla uspořádána slavnost, při které byla nová stříkačka posvěcena zastupujícícím kooperátorem P. Františkem Todtem. Svěcení se účastnil také okresní hejtman Dr. Josef Michálek.“ Na obrázku je Dr. Michálek v popředí vlevo, když podává ruku veliteli kobeřických hasičů. Na mnohých dokumentech, vydaných okresním hejtmanstvím také samozřejmě nacházíme jeho podpis. Jako například na výměru, týkajícím se vodních práv mlýna ve Štáblovicích (obrázek vlevo). Do opavského Rotary clubu vstoupil jako jeho zakládající člen v roce 1934 a stal se jeho prvním prezidentem. Slavnostní převzetí
charty se uskutečnilo dne 6. října a pojednali jsme o něm ve 3. díle našeho seriálu. Celou dobu, až do konce první republiky, se vždy choval a jednal podle rotariánských zásad a i po okupaci se o něm dočítáme, že: „Září / říjen 1938 – Nejvyšší politický představitel z řad Čechů, opavský okresní hejtman Josef Michálek, radí obcím, aby ukryly do bezpečí nejzávažnější spisy a historický materiál.“ Po odchodu z Opavy se o něm již další zprávy nedozvídáme. (Pokračování příště)
ZDÁ SE, ŽE TO ZAČÍNÁ FUNGOVAT… PETR ANDRLE
Svého času jsme si v našem klubu řekli, že musíme naši činnost více propagovat. Pochopitelně nikoli pro nějaké chlubení se, ale především proto, aby občané v této zemi věděli co je to rotariánské hnutí, jaké jsou jeho cíle a co konkrétně dělá. A od té doby se snažíme, abychom byli vidět i v onom mediálním světě, odkud se snad občas dostaneme i do myslí lidí. Konec konců i vydávání tohoto časopisu je jedním z významných atributů našich snah. Jenže, jak to změřit, jak to zjistit, zda ten čas již nastal? Minulé úterý se mnou natáčelo ostravské studio ČT1 jakési povídání týkající se historie vojenských újezdů. Kameraman, který mě upravoval pro záběr, si všiml rotariánského odznáčku na klopě mého saka. Vy jste v Rotary, zeptal se. Ano, v opavském klubu, odpověděl jsem. A po natáčení jsme se ještě chvíli bavili. Co mám udělat, abych se stal členem, ptal se onen muž. Tak jsme mu to vysvětlil a on mě „zkoušel“ dále. Co v tom klubu děláte? Vyprávěl jsem mu o tom a on pokyvoval hlavou a nakonec mi řekl. Většinu toho vím, četl jsem o tom. A tak jsem mu ještě dal informaci o rotariánských klubech v okolí, protože jsem předpokládal, že je z Ostravy. Já jsem vlastně z Frenštátu pod Radhoštěm, řekl mi, ale bydlím v Malých Hošticích. Takže bych měl asi patřit k vám do Opavy. To je prima, povídám, ozvěte se třeba, když budete chtít. Dal jsem mu vizitku a rozloučili jsme se. Pochopitelně, že vůbec nevím, jestli přijde. Ale potěšilo mě, že o nás ví. Což zas není tak špatné znamení. OPAVSKÝ ROTARIÁN – čtrnáctideník RC Opava International. II. ročník. Vychází každé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Nákladní 16, 746 01 Opava (
[email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail:
[email protected] Toto číslo 7/2012 vyšlo dne 2 dubna 2012.
