Čtrnáctideník Rotary Clubu Opava International Číslo 8. Ročník III. Vyšlo dne 15. 4. 2013
SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY
ZÁJMY
1
MYSLIVECKOU CHATU V KRAVAŘÍCH OVLÁDLY ŽENY
Je to neuvěřitelné, ale titulek je pravdivý. Ve středu 10. dubna se na společné schůzce sešli členky a členové RC Ostrava International a RC Opava International. Místem setkání se stala myslivecká chata kravařského Mysliveckého sdružení Opavice. Jakkoli je myslivost a jiné záležitostí s ní spojené, spíše doménou mužů, na této schůzce dominovaly většinou ženy. Posuďte sami: 2
Hostitelský klub má prezidentku, takže vše bylo v režii Mirky Melecké, včetně podávání likéru známého pod názvem Jägermeister. Ve střelecké soutěži získala bezkonkurenčně první místo Šárka Mrázková (první dvě fota nahoře) a druhé místo Zdeňka Friedelová (snímek níže vlevo). Kulovnici vyzkoušela také Eva Stýskalová (sekretář RCOI) na snímku vlevo dole. Teprve ostatní drobnosti, jako roznášení guláše (Ondřej Tůma s kolektivem), přednáška o myslivosti + nabíjení kulovnice a malorážky (Kurt Schiedek, hospodář Mysliveckého spolku Opavice), hraní libých melodií na saxofon a trombon + vyprávění veselých historek (Josef Melecký), běhání k terčům a hlášení zásahů (Tomáš Herrmann), byly svěřeny mužům. Naštěstí zasáhla další mužská dvojice, delegace města Kravař. Tvořili ji starosta Andreas Hahn a tajemník Pavel Novotný. Ti mimo jiné naznačili, že by mohli v budoucnu uvažovat o členství v Rotary. Tím se trochu jazýček vah nachýlil, zejména když k tomu připočteme aktivity Gerharda Herudka, který přivezl luky, šípy, terč a organizoval lukostřelbu. Také jediný on přijel na kole s elektrickým pohonem, čímž se nemohla pochlubit žádná z přítomných žen. Definitivně by snad výčet aktivit ve prospěch mužů mohl být podpořen vystoupením Rostislava Maďara, který informoval o projektu RC Ostrava International s názvem „ Malavi 2013“. Jenže poté to všechno bylo zastíněno velkorysým postojem členů RC Ostrava International, kteří se rozhodli podpořit projekt RC Opava International (tábor pro handicapované děti) částkou 10 000 Kč. Takže závěrem lze prohlásit, že to vyhráli všichni. V ostatních fotografiích se jistě zorientujete.
3
4
SPOLUPRÁCE KU VŠEOBECNÉMU DOBRU
RC OSTRAVA INTERNATIONAL
RC OPAVA INTERNATIONAL 5
Podivuhodné osudy příbuzných předválečných opavských rotariánů III. Petr Zahnaš Před velikonocemi vyšel v našem časopise Opavský rotarián článek s podobným názvem. V něm jsme čtenáře informovali o tom, že se ze vzdáleného Chile do Opavy vydali příbuzní předválečného člena opavského Rotary clubu, majitele velkostatku Štáblovice, Viktorina Sobka Skala. V dřívějších pojednáních o této rodině jsme se zmínili o tom, že jejich předky byli členové šlechtických rodů. Jednak starých slezských rodů svobodných pánů Sobků z Kornic, (rodinný erb vlevo) a rodiny Skal und Gros Ellguth (rodinný erb vpravo) a také ruské šlechtické rodiny von Somov. Osudy všech těchto rodů se proťaly před druhou světovou válkou ve
Štáblovicích a odtud pak jejich příslušníky po roce 1945 osud opět jsme psali o tom, že ještě před Viktorina Sobka Skala ze Štáblovic Na tomto místě je však potřeba byl do původního pojednání Nejmenovala se za svobodna Anna Christina von Somov (někdy také
zavál do různých koutů světa. Už koncem války odešla manželka do Vídně a tam pak i po válce žila. opravit jeden nepřesný údaj, který převzat ze Štáblovické kroniky. Andrejevna, ale Inna (Anna) Somoff) a byla tetou paní Olgy Somov Brajovic, která nás letos v březnu se svým synem Juanem Pablem navštívila. Doklad o tom jsme, společně se Somovými, objevili ve Slezském muzeu v Opavě, kde byl shodou okolností v době jejich návštěvy vystaven krásně malovaný rodokmen štáblovických svobodných pánů Sobků-Skal a Kornic. A v něm Somovi našli jeden z dlouho marně hledaných údajů o paní Inně. Na jedné z větví rodinného stromu, na té poslední, nejvyšší (neboť obraz nechal r. 1928 namalovat poslední majitel štáblovického statku, opavský rotarián Viktorin Sobek-Skal), je štítek s mnoha velmi zajímavými údaji. Z něj se dozvídáme, že Viktorin Sobeck-Skal und Kornitz se narodil ve Štáblovicích dne 12. ledna 1887, byl „pánem na Štáblovicích, v Uhlířově a Mikolajicích“ a také nadporučíkem císařsko-královského dragounského regimentu č 15. (na obrázku další strany je uprostřed, spolu s dalšími důstojníky) A že dne 24.června 1924 se v Praze oženil s Innou-Christinou von Somoff, narozenou 15.května 1899 v obci Bereznigovatoje v Chersonské gubernii v Rusku. Dnes je toto město v Mikolajivské oblasti na Ukrajině a ukrajinsky se jmenuje Bereznehuvatue. Právě tyto údaje Somovým v hledání souvislostí mezi jejich předky chyběly. Stejně tak jako to, kde, kdy a jak se vlastně budoucí manželé, Viktorin a Inna, seznámili. I v tomto směru se nám, společně, sice podařilo se jakýchsi informací dopátrat, zdaleka však ještě nejsou úplné. Jak se dostali členové rodiny Somov z jižní Ukrajiny, z městečka, ležícího nedaleko Oděsy, poblíž ústí Dněpru do Černého moře, do Štáblovic? Po bolševické říjnové revoluci v roce 1917, bylo pro ně v revolučním Rusku již velmi obtížné zůstávat, neboť jako šlechtici představovali třídního nepřítele, s nímž bylo potřeba rázně zúčtovat. 6
Proto, podobně jako řada dalších ruských šlechtických rodin, emigrovali do těch evropských zemí, s nimiž je pojily rodové vazby. Tak se příslušníci rodiny von Somov dostali do Srbska a zakotvili v Niši. Tam pak žila osmnáctiletá Inna Christina se svými rodiči a bratrem, inženýrem Nikolajem Somovem. Ten byl později zaměstnán v jedné z Nišských továren a po smrti své první manželky, vychovával sám svého syna Vjačeslava, který se narodil 19. listopadu 1926. Zda se Viktorin Sobek-Skal s Innou seznámil v době první světové války, kdy v Srbsku mohl být v souvislosti se svým působením v c. a k. 15. dragounském pluku nebo později, zatím nevíme. Jisté však je, že hned po skončení první světové války byla Inna Cristina von Somov v Opavě. Tehdy zde totiž namaloval známý opavský malíř Adolf Zdrazila její portrét, který je dnes ve sbírkách zámku v Raduni. A byla to opravdu velmi krásná žena. Viktorin Sobek-Skal byl v té době již demobilizován a od počátku roku 1919 bydlel doma ve Štáblovicích. Ze štáblovické kroniky také víme, že již 15. června 1919 byl zvolen do prvního štáblovického zastupitelstva. Takže je velmi pravděpodobné, že pokud se nepotkali za světové války v Srbském městě Niši, tak k jejich střetnutí došlo nejspíš hned po jejím skončení, na území nově vzniklého Československa, s největší pravděpodobností v Opavě. Odpovědi na tyto otázky musíme ale ještě dále hledat. Důležité však je to, že známe datum jejich svatby, to objasnil rodokmen, vystavený ve Slezském zemském muzeu. Bylo to v roce 1924 v Praze.
Pokračování příště
7
CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE (3)
Je to úžasné, když vidíte, co se dá pro děti dělat. Zejména pro ty, které jsou díky různým cestám osudu, tak trochu ochuzeny o mnohé, co je jiným jejich vrstevníkům samozřejmostí. Náš RC Opava International podpořil konání prvního letního tábora pro handicapované děti. Jeho účastníky se staly děti ze ZŠ pro tělesně postižené (Dostojevského ulice, Opava) a další děti z Klubu přátel tělesně postižených Eliška v Opavě. V druhém červencovém týdnu se v zlatohorském areálu Bohemaland sešlo 33 dětí nejrůznějších kategorií, mimo jiné také devět vozíčkářů, dále děti s kombinovaným postižením či s autismem. K nim musíme připočítat 14 asistentek, studentek Slezského gymnázia v Opavě, dále i 16 dospělých a také vysoké nasazení těch, kteří tábor připravovali. V konečné pak fázi nelze nevzpomenout dvě jména. Hlavní vedoucí a zdravotnicí tábora byla asistentka pedagoga ze ZŠ pro tělesně postižené Jitka Jelínková. Programovou vedoucí byla učitelka Pavla Hoppová. Mnohé děti byly poprvé samostatně na táboře. Nikdy předtím nebyly odloučeny od rodiny. Konec konců řada z nich pochází ze sociálně slabších rodin, které statečně a těžce nesou břímě potřebné zvýšené péče o své členy. Vyslat své děti do takového tábora byla pro mnohé rodiče málo reálná vize. A tak se stalo, že se tábor uskutečnil. Především díky finanční podpoře, kterou poskytli opavští rotariáni. A kterou hodláme poskytovat i nadále. Proto je tento projekt uváděn při všech našich akcích, jako jedna z našich základních aktivit. Pochopitelně, že peníze nejsou všechno. Nesmírným štěstím pro celou akci, která by se měla v tomto roce opakovat, bylo také nasazení obětavých organizátorek. Pavly Hoppové a Jitky Jelínkové. Ty také přišly na jedno z našich pravidelných setkání a seznámily nás s průběhem tábora. Program, který vymyslely a uskutečnily, byl úžasný. Vnesly jím světlo do mnoha dětských srdcí a pomohly vytvořit vazby, které by jinak nevznikly. Jak napsala maminka Tereza Sassi:
Jindy málomluvná Yasmínka mi s nadšením vyprávěla, co všechno dělali, která místa navštívili, kdo byl v jejich skupině, s kým spala na pokoji… a skoro nešla zastavit. Chtěla bych poděkovat...také Rotary klubu za finanční pomoc, bez které by pro mnohé děti byl tábor nedostupný.
V několika pokračováních seznámíme naše čtenáře s tímto úžasným projektem a lidmi kolem 8
DEN PÁTÝ A ŠESTÝ Zlaté Hory, den pátý – čtvrtek AMERIKA Plavba lodí je dlouhá a únavná, proto jsme k přepravě na další kontinent použili leteckou společnost. Amerika nás ráno přivítala mírně zamračenou oblohou. Po snídani jsme se ve družstvech vydali po šipkách směrem na Edelštejn. První úkol - obálku - jsme nenašli. Teprve později jsme zjistili, že tam vůbec nebyla. Na dalším stanovišti čekala bezradná zlatokopka. Pomohli jsme jí najít poztrácené zlaté valouny, z nichž některé byly označeny písmenem. Z písmen děti sestavily název „AMERIKA“. Další úkol, schovaný u sloupu, jsme splnili oběhnutím deseti koleček kolem sloupu. Děti na vozících se 3x otočily kolem své osy. Následovalo skládání puzzle. Jednotlivé části byly ukryty v určitém okruhu, bylo nutné je najít a sestavit (na obrázcích byly hamburger a coca-cola). Šipky nás vedly dále do kopce. U lyžařského vleku našly děti další úkol - 5 otázek o Americe. Po pár desítkách metrů stála indiánka a učila nás střílet z opravdového luku, abychom se ubránili nepřátelům, které máme údajně zanedlouho potkat. Další šipka mířila do lesa. Úkolem bylo najít ukrytou americkou vlajku. Na rozcestí jsme se dali nejprve vpravo, kde nás čekala majitelka firmy coca-cola, i s prázdnými plechovkami sestavenými do pyramid. Sestřelovaly se malým míčkem. Poté jsme se vrátili na rozcestí a pokračovali vzhůru. K poslednímu stanovišti jsme museli dojít doběhnout tzv. indiánským během. V cíli nás čekal farmář, kterému se rozutekli bizoni. Pomocí lasa jsme mu je pomohli pochytat. Po takto náročném dopoledni následoval oběd a odpolední klid. Odpoledne přijel Břeťa Tůma s náměstkem D. Halátkem. Vyhlásili se vítězové pěvecké soutěže. Navštívili nás praví američtí indiáni z kmene Lakotů (Siouxů). Další indián, tentokrát z kmene Cherokee (občanským jménem Přemysl Večerek), nám povykládal o životě indiánů a děti si vyrobily indiánské čelenky a lapače snů. Poté se k panu Večerkovi přidali i ostatní členové country skupiny Karavana a hráli nám až do večerních hodin. Kromě toho nám předvedli i lasování. Na grilu jsme si opekli špekáčky.
9
Zlaté Hory, den šestý – pátek AFRIKA V Americe už nás pálila půda pod nohama. Nebezpečí, že budeme napadeni nepřátelskými kmeny, bylo velké. Proto jsme se rozhodli zmást nepřítele a rozdělit se. Zatímco jedna skupina spala, druhá se potichu, aby nevzbudila pozornost domorodců, vyplížila z ubytovny. Pochod temným lesem jen za svitu hvězd a několika svíček, zocelil naše nervy. Podařilo se nám uniknout. Cesty obou skupin byly různé, ale cíl stejný - AFRIKA. U jejích břehů jsme se vylodili právě ve chvíli východu slunce. Dnes nás tedy čeká africké dobrodružství. Jsme unavení a vyčerpaní, ale hrdost dobrodruhů v našich srdcích a myslích je přece jen silnější. Posilnili jsme se snídaní a poté se družstva rozmístila v areálu tábora. Vzájemně se viděli, ale neslyšeli, a to bylo pro dnešní den důležité. Všechny skupiny dostaly 5 různých šifer. V každé z nich byl zakódován úkol, který bylo nutné splnit. první šifra byla napsána tzv. hebrejským písmem, úkolem bylo sestavit obrázek sfingy druhá šifra byla napsaná odzadu - doplaz se pro vodu - děti se musely plazit po karimatkách pouští k oáze pro vodu - měřil se čas 10
třetí šifra byla číselná. Každé číslo použité v šifře odpovídalo nějakému písmenu. Úkolem bylo napsat co nejvíce afrických zvířat ve dvouminutovém limitu. čtvrtá šifra - řada písmen, zdánlivě nedávajících smysl. Po zakroužkování každého třetího písmena. Úkol zněl: Vyrob náhrdelník pro faraona. V limitu 10 minut děti navlékaly na vlasec barevné těstoviny. Hodnotila se originalita. pátá šifra byla napsaná klasickou morseovkou. Úkolem bylo udělat z jednoho člena družstva mumii pomocí toaletního papíru (nepoužitého:-)))))))), a to v limitu 5 minut. Po odpoledním klidu, kdy jsme se už trochu balili, následovala klidnější, avšak kreativnější část programu. Zdobení triček pomocí barev na textil. K dispozici byly i fixy a foukací fixy na textil. Naše šikovné asistentky vyrobily šablony s nápisy světadílů a s obrázky charakterizujícími různé země. Touto činností jsme se zabavili až do večeře. Po večeři nám naše milé asistentky nachystaly překvapení - nacvičily domorodý africký tanec. Do tance se nakonec zapojili všichni. Na chvíli byl taneční rej přerušen předáváním diplomů a cen za celotáborovou hru, za úklid pokojů, za statečnost při noční hře, bylo tu i ocenění pro největšího pohodáře a největšího bručouna. Poté se ještě trochu tančilo a honem spát - ráno bude náročné pro všechny.
Vítězové 1. místo 11
Ceny pro vítěze a závěrečná diskotéka
PŘÍŠTĚ: DEN SEDMÝ – POSLEDNÍ 12
RC OPAVA INTERNATIONAL V ZEMI VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE
Na pravidelné schůzce klubu nás informoval náš člen Pavel Brida, že při svých nedávných obchodních cestách navštívil v Tokiu, hlavním městě Japonska, jeden z mnoha tamějších rotary klubů, a sice RC URAWA. Přivezl také vlaječku tamního fotbalového klubu, která je pro tento rok hlavní vlaječkou RC Urawa. Seznámil naše japonské kolegy s činností RC Opava International. Dále nechť hovoří snímky:
13
Při prezentaci našeho RC u japonských přátel použil Pavel i promítání našeho časopisu. Pochopitelně, že by nemělo smysl promítat české texty. Proto Pavel vybral ty stránky, jejichž fotografie nemohly nikoho nechat na pochybách, o co jde. A tak se Opavský ROTARIÁN dostal do Tokia a i zde udělal svoji práci. Podobně, jako před několika měsíci v Šanghaji. K Pavlovým cestám se ještě vrátíme.
14
Osobnosti československého rotariánského hnutí (1)
POSLEDNÍ A PRVNÍ GUVERNÉR
Před 66 lety, v dubnu 1947 se konala památná 12. distriktní konference v Plzni Petr Andrle
I v krátké a bohužel mocensky přerušované historii československého rotariánského hnutí, se objevila řada výrazných osobností, o nichž se toho stále ještě málo ví. Psali jsme již velmi podrobně například o otci a synovi Sumových; do této kategorie nesporně patří i František Král (18. 8. 1892 - 7. 9. 1980), který byl posledním předválečným (1938-1939) a prvním poválečným (1946-1947) guvernérem československého distriktu. František Král byl členem RC Brno, který byl založen v roce 1926. V letech 1937 až 1938 byl také jeho prezidentem. Jeho život se dle oficiálních životopisů stručně charakterizovat takto: Prof. MVDr. František Král, narozen v roce 1892 v Albrechticích na okrese Písek. Vystudoval veterinární medicínu ve Vídni, kde působil na klinice vnitřních chorob a též jako asistent podkovářského ústavu. Jako mladý učitel se zapojil do přednášek zvěrolékařských kurzů v Praze v roce 1919 a byl povolán na Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně, kde byl pověřen vybudováním kliniky vnitřních chorob a měl zajišťovat garanci oboru speciální patologie a terapie vnitřních nemocí domácích zvířat a obor klinická propedeutika. V roce 1948 emigroval do Německa a nato do USA. V USA jako profesor veterinární fakulty univerzity ve Filadelfii založil Americkou veterinární dermatologickou akademii. Zemřel v r. 1990 v Limě v Pensylvánii (USA). Ovšem takováto charakteristika, byť pravdivá, je asi tisícinou toho, co by se dalo o profesorovi Královi uvést. Uvádíme chronologicky některé momenty z bohatého života tohoto muže, jehož aktivity jsou neuvěřitelné a příkladné. Jeho vysoké morální vlastnosti, úžasný rozhled a komplexní vzdělání, lidský přístup, nebojácnost, osobní angažovanost a schopnost dávat lidi dohromady, to vše jsou důvody k tomu, abychom v něm právem viděli stále aktuální příklad člověka, který ke své rotariánské angažovanosti dospěl naprosto logicky. Současně s tím byl vědeckým objevitelem, organizátorem, předvídavým politikem, uctívaným lékařem, výborným univerzitním profesorem a mužem mnoha jiných neuvěřitelných dovedností. V letech 1931-1933 byl rektorem Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, kterou od jejích počátků pomáhal dostat na vysokou odbornou úroveň. Předtím byl přednostou interní kliniky a polikliniky. Stal se zde zakladatelem veterinární dermatologie, již v lednu 1921 byl jmenován docentem speciální patologie, ještě v témže roce byl jmenován mimořádným profesorem a v prosinci 1927 řádným profesorem. Mimochodem Vysoká škola zvěrolékařská v Brně byla založena zákonem č. 76 ze dne 12. prosince 1918. Od té doby se také datuje vysoká úroveň veterinářství v našich zemích. Na snímku vlevo hlavní budova nově 15
založené Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Původně zde byla Vychovatelna císaře Františka Josefa v Brně. Jen mimochodem, první zvěrolékařská škola vznikla v Lyonu ve Francii v roce 1761 a následně druhá v Alfortu také ve Francii, v roce 1765. O vzniku základů zvěrolékařského vzdělávání ve Vídni hovoříme od roku 1767. Takže i Vídeňská univerzita, kterou vystudoval František Král, má úctyhodnou tradici. Politicky se angažoval v agrární straně, která byla za 1. republiky, měřeno dnešníma očima jedinou skutečně konzervativní a pravicovou stranou. Agrární strana se oficiálně jmenovala Republikánská strana českého venkova a profesor Král v jejím rámci založil Klub republikánských zvěrolékařů. Jeho aktivity ho přivedly i do řad členů obecního zastupitelstva zemského hlavního města Brna, byl také členem zemského zastupitelstva země Moravskoslezské, předsedou Aeroklubu, členem řady dalších spolků a společností, byl dokonce čestným starostou studentského spolku, což bylo nesporným důkazem jeho odborné a mravní autority. Létal tedy nejen letadlem, stejné dovednosti prokazoval i v jízdě na koni. Byl prvním náčelníkem jezdeckého odboru Sokola Brno. V roce 1932 přiletěl na sjezd jugoslávských veterinářů do Záhřebu letadlem, které osobně pilotoval. Věděl dobře, jak je nutné publikovat. Vydal řadu odborných prací, stál a vydávání řady odborných časopisů v zemi, byl vášnivým fotoamatérem a filmařem. Natočil i řadu instruktážních filmů s veterinární tématikou. Své vědecké práce publikoval bez problémů v angličtině, ve francouzštině i v němčině. Vybudoval naše první zvěrolékařské rentgenové pracoviště. Počátkem dvacátých let navštívil s profesory Ševčíkem a Kloboukem Polsko, kde řešili s polskými kolegy otázky moru skotu. Polské vládě předali Králův instruktážní film k této tematice v polštině (!), o rok později dostávají tento film ve francouzské verzi účastníci veterinárního kongresu v Paříži. Hojně cestoval a přednášel v zahraničí, byl dokonce i stipendistou Rockefellerovy nadace. Jeho přednášky byly dokonale připraveným představením za spolupráce personálu kliniky a dalších spolupracovníků. Byly živé, hojně navštěvované a inspirující. Jeho dílo bylo v evropských zemích vysoce oceňováno. V roce 1932 mu polský prezident Moczicky udělil čestný řád "Polonia restituta". V Jugoslávii mu byl v roce 1933 udělen králem Alexandrem řád svatého Sávy. Za přednášky v Sofii byl vyznamenán carem Borisem III. řádem 16
sv. Jiří (viz snímek). V květnu 1939 mu byl na sofijské univerzitě svatého Klimenta Ochridského za osobní účasti bulharského cara udělen čestný doktorát. Spolu s ním se dostalo tohoto ocenění dalším jedenácti vědcům a pedagogům. Jejich jménem poděkoval profesor Král. Jak jinak, než v bulharštině. František Král se 16. dubna 1922 oženil s Klementinou rozenou Frantzenovou. Ta ovšem během 2. světové války odešla od rodiny do Vídně. Mezi opravdové Královy přátele patřil mimo jiné i Jan Masaryk. Již z doby, kdy vznikalo v našich zemích rotariánské hnutí. Byli spolu spojeni nejen politicky, ale také lidsky. Po druhé světové válce dochází v Československu k velmi rychlému oživení činnosti rotariánských klubů. Počátkem roku 1947 bylo u nás již 31 klubů s téměř osmi sty členy. Distrikt 66. byl jediným obnoveným distriktem v oblasti sovětské mocenské sféry. V té době, podle pamětníků, bylo dokonce uvažováno o tom, že by Rotary cluby mohly vzniknout i v Sovětském svazu. Jak naivní byly představy našich předchůdců, kteří netušili nic o formách totalitní moci. Prof. MUDr. František Král od konce války navštěvoval vznikající kluby. Na jaře 1946 navštívil například obnovený klub v České Třebové, navštívil i kluby v Karlových Varech a v Praze. Bylo také rozhodnuto, že dvanáctá distriktní konference se uskuteční ve dnech 18. až 24. dubna 1947 v Plzni. Připravoval ji právě guvernér distriktu František Král a dost se zasloužil o to, že na ni přijel jeho přítel, čestný člen Rotary a ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. Masarykovo vystoupení přijala distriktní konference s nadšením. Bohužel ani Masaryk netušil, jaké zrůdnosti má Stalinova soldateska pro naše země připraveny. Proto hovořil o mostě mezi Východem a Západem, kterýmžto mostem by mělo být Československo (později vydal také brožuru Ani Východ ani Západ, ale to bylo již na všechno stejně pozdě). Jinak distriktní konference v Plzni byla velice úspěšná. Pochvalně se o jejím průběhu vyjádřil i přítomný prezident RI Richard C. Hetke (na snímku vlevo). Byl velice překvapen nadšením, které z jednání a chování československých rotariánů vyzařovalo. Na 12. konferenci Distriktu 66 byli jako hosté mnozí naši přátelé ze zahraničí. Z Anglie například přijel guvernér Distriktu 9 Birchall a člen Rotary profesor oxfordském univerzity Harry Gilbert z Windsdoru. Po skončení konference navštívili Rotary Club v Mariánských Lázních, kde je prezident klubu Hruška spolu s dalšími členy provedli po městě a seznámili je s činností klubu. Přítomen byl i ředitel lázní, rotarián M. Honsa. Později odejeli i na pozvání RC Karlovy Vary do těchto lázní. Z dobového tisku vyčteme, že angličtí rotariáni vyslovili radost nad tím, že u nás žádná železná opona není a domluvili návštěvu anglických rotariánských rodin v počtu pěti set účastníků na rok 1948 v Mariánských lázních. Jistě. Byl teprve duben 1947. A bohužel, mnozí Angličané (a jiní) v té době nevěřili prozíravému Winstonu Churchillovi, který železnou oponu uviděl dříve než ostatní. Profesor Král se po válce plně zapojil do obnovy země a jejího chodu, velice obětavě pomohl na nohy obnovujícímu se rotariánskému hnutí. S rostoucí nedůvěrou pozoroval na politické scéně 17
změny, které se začaly projevovat ve své budoucí možné zlověstnosti. Poslední kapkou do poháru nedůvěry a nejistoty byl 10. březen 1948. Den smrti jeho přítele Jana Masaryka. V ten den profesor Král pochopil, že demokracie prohrála podruhé. Bylo mu padesát šest let, když emigroval v roce 1948 do Spojených států. Někteří lidé v tomto věku končí. Ne tak rotariáni. Velice brzy byl jmenován profesorem na veterinární fakultě Pensylvánské univerzity ve Filadelfii, odkud odešel až v roce 1963 do penze. I poté byl na této univerzitě jmenován emeritním profesorem dermatologie a o dvanáct let později, v roce 1975, se stal vůbec prvním čestným členem American College of Veterinary Internal Medicine. Byl aktivním členem mnoha amerických veterinárních organizací. Jezdil přednášet do Kanady, Švýcarska i do Německa. Jen k nám nesměl. Nikdy se však o Československu nevyjadřoval špatně. Věděl své, ale nechtěl své zemi škodit. Věděl, že zde žijí znamenití lidé, kteří pouze nemohou svou znamenitost předvést. Publikoval, přednášel, dokonce ošetřoval známou filmovou hvězdu – fenku Lassie. A dále také létal. I za pacienty. V USA vzniklo asi třicet jeho dalších původních vědeckých prací. Dnes je prof. František Král právem považován za zakladatele veterinární dermatologie v USA. Dodnes je velice často citován. Získal řadu vědeckých cen, v roce 1959 již výroční Gainesovu cenu a o pár měsíců později získal na veterinárním kongresu v Madridě kongresovou cenu za ilustraci kožních onemocnění zvířat. Pan profesor v Americe nezapomněl psát, fotografovat, filmovat a létat, přidal ještě kreslení. V publikaci o historii veterinárních věd (Dunlop, Robert H. and Williams, David J. Veterinary Medicine 1996) je uveden jediný Čech a to profesor František Král. U většiny jeho životopisů nikdy neschází poznámka o tom, že patřil k obětavým a předním činitelům hnutí Rotary v Československu. Na snímku nahoře jeho podobizna rektorská.
Dnes si v této krásné jihočeské vesničce, v Albrechticích nad Vltavou, patrně nikdo nepřipomene, že se zde v roce 1892 narodil František Král. Muž, který proslavil tuto zemi a o němž (jakož i o tisícovkách jiných) se dlouhá léta muselo mlčet. Čímž se o nich mnozí nikdy nedozvěděli. 18
Z dopisů redakci Hotel Zemplín, Ul. M. R. Štefánika 861/230, Trebišov POZVÁNKA S potešením Vám oznamujem, že Rotary Club Trebišov, založený 10. novembra 2008 , bol 20. marca 2013 prijatý za člena Rotary International. Na počesť tejto dôležitej a významnej udalosti pripravujeme slávnostnú Charter klubovú schôdzu spojenú s oslavou na ktorú Vás srdečne pozývame. Slávnostná schôdza sa uskutoční dňa 4. mája 2013 o 16.00 hodine v divadelnej sále Mestského kultúrneho strediska v Trebišove. S úctou Peter Sklenčár prezident RC Trebišov Peter Sklenčár, e-mail:
[email protected], tel. 00421 905 250 818 Miroslav Vaško, e-mail:
[email protected], tel. 00421 905 901 846
Dobrý večer,
Doufám, že to moc nevadí.)
měla jsem Vám napsat, jaké byly mé pocity, když jsem se dozvěděla, že pojedu do Mexika. Tak tedy; Dozvěděla jsem se to ve škole z e-mailu na mobilu, upřímně bylo to pro mě velké potěšení, byla jsem z toho nadšená a poněkud se mi také ulevilo, že nejedu na Taiwan ani do Japonska, jelikož by to byl pro mne obrovský kulturní šok a ještě k tomu by bylo asi těžké naučit se japonsky, či čínsky. A vlastně jsem si nejvíce přála jet do Mexika už od počátku, líbí se mi jejich zvyky a tradice, chtěla bych to vše zažít na vlastní kůži, takže jsem za to děsně ráda a už se těším. Jenom teď na sobě potřebuji pořádně máknout a zvládnout se během těch pár měsíců naučit jazyk. (To je také důvod, proč se omlouvám, že Vám zasílám tento e-mail tak pozdě, neměla jsem v poslední době ani čas být na počítači a byla jsem jedině ve škole.
Michaela Dudová
OPAVSKÝ ROTARIÁN - čtrnáctideník RC Opava International. III. ročník. Vychází každé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Růžová 14, 746 01 Opava (
[email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail:
[email protected] Toto číslo 8/2013 vyšlo dne 15. dubna 2013.
19
