Čtrnáctideník Rotary Clubu Opava International
12
Číslo . Ročník I. Vyšlo dne 28. 11. 2011
SLUŢBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY
ROTARY SCHŮZKA RC Ostrava International a RC Opava International dne 23. 11. 2011 spojená s návštěvou guvernéra RI Ing. Tomáše LANGA
A tak se onu středu 23. listopadu 2011 na společném setkání v hotelu Imperiál debatovalo, hodnotilo, navrhovalo, namítalo; o „třech sociálních světech“ přednášel prof. PhDr. Jan KELLER; čtyři dny předtím (19. 11.) se zde konalo jednání komise ICC pro spolupráci Polsko – Česko – Slovensko za účasti guvernérů distriktů 2230 a 2240 a za účasti zástupců opavského a ostravských klubů. Vše bylo podnětné a potřebné. Postupně budeme přinášet podrobné informace, nyní ještě obrazem ze sobotního setkání:
Nezapomeňte, jiţ zítra ......
NAŠI STUDENTI SI UŢÍVAJÍ EVROPY PLNÝMI DOUŠKY Někdy si to zcela neuvědomujeme, ale pro studenty ze zámoří jsme především Evropou. Ve Spojených státech se neříká tak často – zítra letím do Prahy – jako – zítra letím do Evropy. Je to logické. I my, kdyţ létáme na prodlouţený víkend do Skalistých hor, říkáme „letím do Států“. Takţe pro Julianu a Russela začal nový evropský ţivot. Jak nám napsala členka RC Opava Mirka Melecká: Julianě (Juliana TRUJILLO CUELLAR z KOLUMBIE (Bogota), 17 let, DISTRICT 4290) se vše zkomplikovalo pozdním příjezdem (čekání na vízum). Konečně přijela a po týdnu strávila 8 dní v nemocnici v Opavě s mononukleózou. Avšak hned po propuštění jsme s přáteli ze Slovenska a Německa vyrazili na víkend na Slovensko do Rájeckých Teplic. Léčebný pobyt toť značka ideál – masáţe, koupele, večer při
cimbálu. Juliana miluje hudbu, tanec a zpěv, ve škole si oblíbila matematiku. Ráda cestuje a letos v zimě navštívila díky školnímu výletu Paříţ i Londýn. Těší se na nové kamarády, novou kulturu a záţitky. Jejím působištěm jsou Kravaře a příští rok Štěpánkovice. 11. listopadu odjeli oba Russsel a Juliana na víkend do Třebíče (NA SNÍMKU NAHOŘE). 15 výměnných studentů – z USA /6/, Mexika/3/ , Kolumbie /2/, Kanady /2/, Brazílie /2/, ţijících nyní na území ČR /nikoliv celého distriktu/ měli společné setkání. Na programu pravidla, procházky městem, test z jazyka českého. Russel jiţ píše sms v perfektní češtině. Minulý víkend jsme se studenty a s přáteli trávili na Malé Morávce. Je jasné, ţe nejvyšší vrchol Jeseníků jsme jim museli ukázat, tudíţ jak je vidět na fotografii, výšlap byl nutnou podmínkou. Naštěstí počasí bylo nádherné. V údolích byl smog a viditelně zamračeno. V Karlově Studánce byla taky zastávka na léčivou vodu, ale na té si nepochutnali, oni ještě nevědí, co vše je dobré. Ve škole se jim líbí, ovšem nerozumí zatím všemu. Juli baví matematika, angličtina, ve španělštině taky rozumí. Navštěvují společně třídu 3. C na Slezském gymnáziu v Opavě. Minulý pátek celá třída vyrazila na 3 dny na Malou Morávku na chatu Edison. Na programu jsou semináře: PŘEDSUDKY
JSOU OUT – MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA. Gymnázium na takové akce získalo grant z EU.
Na rybářské baště: Juliana vpravo uprostřed
A na Praděd zbývá jiţ jen kousek. Russel zcela vlevo, Juliana druhá zprava.
Juliana po přivítání s prezidentem RC Opava International Tomášem Rolederem
Russel a Juliana (vpravo). Josef Melecký a Tomáš Roleder přebírají „rotariánský dort“, jímţ naši studenti pohostili všechny členy RC Opava International na našem pravidelném setkání dne 16. listopadu.
ROTARIÁN A KAPITÁN ŘÍČNÍ PLAVBY OLDŘICH KODEDA Z RC OPAVA INTERNATIONAL USKUTEČNIL, JAKO PRVNÍ NA SVĚTĚ VŮBEC, UNIKÁTNÍ PLAVBU Z KEDZIERZYN-KOŢLE PO ŘECE ODŘE PŘES HAVEL-ODER-WASSERSTRASSE DO LABE A ODTUD PŘES VLTAVU AŢ DO PRAHY
Parník Lubor Tokoš vjíždí do Prahy. V sedmém čísle našeho OR jsme dne 19. 9. 2011 psali o tom, že se na plavbu pod rotariánskou vlajkou vydal náš člen Oldřich Kodeda. Jeho cestu jsme uvedli následujícím textem: POD ROTARIÁNSKOU VLAJKOU; POD BANDERĄ ROTARY; UNTER DER ROTARISCHEN FAHNE UNDER THE ROTARIAN FLAG Tak trochu vypadá úvodní část letáku, který v nákladu 5 000 kusů nechaly vytisknout RC Opava International a RC Ostrava International. Obsahují text v češtině, v polštině, v němčině a v angličtině, který je pozdravem nejen pro rotariány v Polsku, v Německu a v Česku. Zítra se dostanou k prvním čtenářům s následujícím textem: POD ROTARIÁNSKOU VLAJKOU: 20. září 2011 vyjel z přístavu jihopolského městečka Kedzierzyn-Koţle parník Lubor Tokoš. Jede po řece Odře, potom přes Havel-OderWasserstrasse do vod Labe a odtud přes Vltavu aţ do Prahy. Navštíví mimo jiné Wroclaw, Berlín, Magdeburg, Pirnu (obec na území Německa, kde byl parník v roce 1963 postaven), Děčín, Mělník a Prahu. Jeho 30 koňských sil a výtlak 12 tun ho sice neřadí mezi oceánské obry, avšak poselství, které veze, je velice silné. Kapitánem lodi je totiţ dlouholetý rotarián Oldřich Kodeda, člen Rotary Clubu Opava International. Jeho mateřský klub spolu se spolupracujícím Rotary Clubem Ostrava International mu také pomohly cestu zajistit. Avšak především pověřily kapitána Kodedu, aby při své dlouhé říční evropské plavbě třemi státy Evropské unie vyřídil všem, které potká na souši i na lodi, naše vřelé rotariánské pozdravy.
1384 rotariánských kilometrů
Oldřich Kodeda cestu uskutečnil, poselství předával, kde se dalo, technické potíţe po cestě řešil sám, hodně také s pomocí mateřského RC Opava International, konkrétně jeho viceprezidenta Břetislava Tůmy (na snímku dole uprostřed), který si nakonec nenechal ujít příleţitost a byl na palubě při triumfálním vjezdu do hlavního města. Na dálku pomáhal i Josef Melecký, který například v rámci řešení potřeby pouţití opravárenské námořní dílny v Německu neváhal mobilem zavolat do jisté gondoly potulující se uprostřed Benátek (sic!), neboť se v ní vezl nejmenovaný německý vodní manaţer, toho času ovšem v Itálii na dovolené, coţ nemohl Josef tušit. Pomáhali na dálku i další členové rotary. Inu, bylo toho hodně, všechno s Oldřichem sepíšeme a postupně dopravíme na světlo světa. Rozšířenou osádku parníku Lubor Tokoš přivítali v Praze mimo členů Rotary z různých klubů, také zástupci Českého klubu velocipedistů (zaloţeno 1880 – to jsou ti, co jezdí na vysokých kolech), jejichţ je Oldřich velmi aktivním dlouholetým členem, nikoli ovšem zakládajícím, jak se snaţí rozšiřovat někteří jeho ideoví odpůrci. Takţe mimo jiné pár řádek svým členům napsal (a nějakou fotografii udělal) i Honza Bejšovec, emeritní předseda ČKV, známá to postava v praţském uměleckém světě. Abychom to nebyli jen my, kteří Oldřicha chválí, otiskujeme dopis, který kolega Bejšovec poslal členům ČKV, velocipedistům na vysokých kolech: Zdar, včera odpoledne přivítali členové ČKV (p. Čejka + Bejšovec) svého klubového kolegu Oldu Kodedu a jeho loď - Lubor Tokoš. Olda na svojí dvanáctitunové lodi vyjel jiţ 20. září z jihopolského přístavu Kedzierzyn - Koţle, marina Lasoki. Po Odře se dostal do Labe, následně do Vltavy a ukončil svoji plavbu symbolickou asi jen dvacetiminutovou zastávkou u levého břehu pod Letnou v Praze. Celá plavba - jak je uvedeno ve vytištěném několika jazyčném prospektu, je „Cestou pod Rotariánskou vlajkou“. Jak uvedeno v prospektu, plavbu zahájili dva členové ČKV - kapitán Kodeda a mechanik a lodník pan Vojtěch Gaston. Lodník se však vrátil z cesty jiţ asi před čtrnácti dny z Magdeburgu autem. Vystřídal ho synovec Oldy, výtvarník a grafik Pavel Kodeda (jinak skyper a účastník několika námořních regat). Mluvil jsem jak s kapitánem, tak i s původním lodníkem (mechanikem) o cestě. Kapitán jen uvedl, ţe po výměně lodníka se jiţ ţádné podstatné problémy na další cestě nepřihodily. Od Oldy to byl bezesporu velký výkon zatíţený poruchami lodního hřídele a nejen těsněním motoru. O tom ví svoje i Jaryn Hořáků, který nové těsnění vezl do přístavu v Magdeburgu. Při přistání jsme uvítali olejem zcela promaštěného a jistě i šťastného kapitána, který měl za sebou - 1384 - km!!!. Po velmi krátké zastávce odjela loď na zpáteční cestu domů, resp. do zimoviště v Nelahozevsi. Určitě
si zaslouţí náš obdiv, a kdo si to taky myslí, můţe mu poblahopřát! Oldislave BRAVO ! Jan Bejšovec člen ČKV - 1880
Kousek před Prahou se do té doby cudně svinutá rotariánská vlajka mírně rozvinula….
Konečně pevná půda pod nohama
(12) KAPITOLKY Z HISTORIE ROTARIÁNSKÉHO HNUTÍ V OPAVĚ
Píše Petr Zahnaš Asi deset kilometrů jihozápadně od Opavy je obec Štáblovice. Drţitelé zdejšího arcibiskupského léna sídlili na zdejším zámku a svůj statek vzorně spravovali. Od roku 1759 do roku 1945 jimi byli členové rodu Sobků z Kornic, kterým vedle dalších statků na Opavsku patřil i krásný, barokní, tzv. Sobkův palác, stojící v Opavě, na Masarykově třídě (dnes sídlo Opavské lesní). Posledním drţitelem Štáblovického statku, pocházejícím z tohoto starého šlechtického rodu, byl aţ do roku 1945, další předválečný člen opavského Rotary clubu, baron Viktorin von Sobeck-Skall. Seznam členů opavského klubu z rotariánského roku 1937/38 o něm stručně uvádí: Jméno a povolání: Sobeck-Skall, Viktorin, velkostatkář; klasifikace: lesní obvody; adresa bytu: Štáblovice 1; adresa podniku: Štáblovice, telefon č. 2. Sobkové z Kornic, později Sobkové-Skallové, kteří zdejší statek drţeli nepřetrţitě 186 let. Ve druhé polovině 18. a v 19. století přestavěli Štáblovický zámek i kostel, pro který v roce 1758 nechal Maxmilián Jindřich, svobodný pán Sobek z Kornic, opavským malířem Ignácem Güntherem, namalovat vzácný obraz sv. Floriána a baronka von Sobeck-Skall mu darovala sochu Panny Marie Lurdské. Sloţené příjmení SobeckSkall začali po sňatku pouţívat Viktorinovi prarodiče - Luisa von Sobeck und Kornitz a Karl Franz Ernest von Skall. Jejich syn, Viktorinův otec, Karl Freiherr von SobeckSkall u. Kornitz, si v roce 1882 vzal za manţelku Giselu Marii Ferdinandu von Spens und Boden, dceru majitelů panství Brantice u Krnova. Z tohoto manţelství se narodily dvě děti. Roku 1885 starší dcera Marie-Christine von Sobeck-Skall und Kornitz a o dva roky později, 13. ledna 1887 syn Viktorin von Sobeck-Skall und Kornitz. MarieChristine se v roce 1906 provdala za majitele sousedního panství Litultovice Maxmiliána svobodného pána Putz von Rollsberg a její bratr Viktorin zůstal na rodovém statku ve Štáblovicích. Ten, ještě za první světové války, převzal po svém otci Karlovi a hospodařil dál na rodovém statku. Záhy po vzniku Československé republiky kandidoval za „Agrární stranu“ do obecního zastupitelstva. Ve volbách, které se konaly dne 15. 6. 1919, byl spolu s dalšími 14 zastupiteli zvolen a členem obecního zastupitelstva byl opakovaně volen po celou dobu první republiky. Vţdy za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu. Starostou obce byl stavitel Jan Tomanec. Na fotografii prvního poválečného zastupitelstva (vlevo) je Viktorin Sobeck-Skall sedící vedle starosty Tomance, třetí zprava. V obci byl povaţován za velmi dobrého hospodáře a šlechetného člověka, který byl vţdy připraven svým spoluobčanům vyjít vstříc. Také pro obec dokázal udělat mnohé, nehledě na výdaje. Tak například do obecního chudinského fondu, zaloţeného jiţ v roce 1905, v průběhu první republiky opakovaně přispíval. Kdyţ byla obec v roce 1927 elektrifikována, byl jedním z těch, kdo přispěli na veřejné osvětlení, a v roce 1928 bylo potřeba zajistit prostory pro místní poštovní
úřad. Tehdy za symbolickou částku obci poskytl pro tento účel místnost ve svém domě čp. 62. Kdyţ v roce 1933 zemřel bývalý předseda vlády Antonín Švehla, byl Viktorin Sobeck Skall mezi iniciátory toho, ţe na jeho počest byla 15. května 1934, u prostředního rybníka, vysazena tzv. Švehlova lípa, u níţ byl umístěn bludný kámen s jeho jménem. Ve Štáblovické obecní kronice můţeme také najít záznam z roku 1929, který o něm říká: „Byt pro obecní chudé – zdejší velkostatkář Viktor Sobeck Skal, ve své blahovolnosti a dobrotě, propůjčil zdejším chudým zdarma jednu místnost ve svém domě na Jelenovci – v bývalém panském hostinci. Dobrota pana barona jest všeobecně uznávána. Šlechtický titul mu byl sice odebrán, z čehoţ, jak se zdá, si mnoho nedělal a zůstává šlechetným povahou i jednáním. V lásce jej mají všichni občané“. Od roku 1934 se stal také členem opavského Rotary clubu a uvedené vlastnosti jeho rotariánskou povahu velmi dobře ilustrují. Viktorin Sobeck Skall byl ţenatý, S manţelkou, Annou Andrejevnou Sobeck-Skalovou, však neměli ţádné potomky. Proto si vzali „na vychování“ srbského chlapce Vjačeslava Somova, který se narodil 19. listopadu 1926 v Niši. Jeho matka Kateřina zemřela a otec, který jej s ostatními sourozenci sám vychovával, byl inţenýrem v jedné z Nišských továren. Chlapce, který, coţ bylo v té době ve Štáblovicích neobvyklé, byl pravoslavného náboţenství, si nezištně vzali k sobě a po několika letech, v roce 1937, se rozhodli jej adoptovat a dát mu své příjmení – Vjačeslav SobeckSkall. Navíc Viktorin SobeckSkall podal také obecnímu zastupitelstvu ţádost, aby obec Štáblovice chlapci přislíbila za poplatek 1000,- Kč domovské právo. Obecní zastupitelstvo pak, na svém zasedání dne 19. května 1937, v době jiţ velmi vyostřených nacionalistických proněmeckých nálad v Sudetech, jeho ţádosti vyhovělo. I to mnoho napovídá o Viktorinově smýšlení a postojích. V říjnu 1938 vpochodovaly do Štáblovic jednotky Wehrmachtu a poměry v Sudetech se radikálně změnily. Do místní, dosud české školy, přišel německý učitel Brosch, úřadování obce bylo nařízeno pouze v německém jazyce. Starostou zpočátku zůstal i nadále stavitel Tomanec a obecní správu řídil baron Sobeck-Skall. Ten se, také vzhledem ke svým rodinným poměrům, aby svou rodinu chránil, dnem 1. prosince 1938 stal členem NSDAP. V průběhu války se však i nadále snaţil být nějakým způsobem prospěšný. Jak lidem v obci tak i v jiných případech. Opavské Říšské ţupní muzeum, které vzniklo po okupaci sloučením všech opavských muzeí, mělo velmi vzácné sbírkové fondy. V průběhu války, zejména po jejím obratu v roce 1943, se stále více do popředí dostávala potřeba tyto unikátní sbírky chránit. A tak byla postupně přijímána evakuační opatření. Ta začala v květnu 1943 pod názvem „Bergungsaktion“. Za místa, kam budou umístěny sbírky tak, aby byly chráněny před válečným nebezpečím a ohněm, byly mimo jiné vybrány i tři zámky v okolí Opavy. Jako jeden z nich byl Viktorinem Sobkem-Skallem nabídnut také jeho zámek ve Štáblovicích. A tak byly
části muzejních sbírek, v rámci záchranné akce č. III, převezeny dne 14. 8. 1943 na zámek Štáblovice a další záchranná akce č. IV proběhla dne 25. 8. 1943 opět na zámek Štáblovice. V dalších letech se však, v důsledku pro Německo se nepříznivě vyvíjejících válečných událostí, tlak okupačních úřadů na obyvatelstvo, stále stupňoval. A někdy v té době došlo ke zlomu. Viktorin Sobeck-Skall uţ od začátku okupace věděl, ţe jeho pozice není jistá, ani bezpečná. Ačkoli se sám jiţ před válkou deklaroval jako Němec, problém představovala manţelka s ruským, nearijským původem i jménem a adoptivní syn, původem ze Srbska a navíc pravoslavného náboţenství. To jej v pohledu okupačních orgánů stavělo do zvláštního, ne zrovna dobrého světla. Jak se taková situace můţe vyvíjet, měl moţnost sledovat ve svém nejbliţším okolí. Jeho soused, dolnoţivotický Ondřej hrabě Razumovský, jehoţ matka, Marie von Wiener-Welten, byla ţidovského původu a manţelka Kateřina Nikolajevna de Saint Wittgenstein zase původem z Ruska, byl nejprve totálně nasazen na práce v lese, později pracoval v opavské továrně na jutu a pak v opavské Minervě, místo šicích strojů, montoval ruční granáty. A mohl být rád, ţe přeţil. A Viktorinův litultovický synovec, syn sestry Marie-Christiny, Karl-Max Freiherr Putz von Rolsberg, vystudovaný právník a protektorátní soudce, působící v Praze, se poté, co se dostal k informacím, jak Velkoněmecká říše i okupační reţim v protektorátu zachází s ţidovským obyvatelstvem, nechal raději odvést do armády a slouţil na východní frontě. To všechno představovalo takový tlak na jeho osobnost, ţe v posledních válečných letech uţ nebyl schopen mu nějak výrazně čelit. Proto postupně svolil, aby se v průběhu války stal, v souladu s vůdcovským principem, jmenovaným štáblovickým starostou a aby se jeho adoptivní syn Vjačeslav stal členem Hitlerjugend a prodělal svůj základní výcvik v nedalekých Janských Koupelích. To mu mělo zaručit, ţe nebude pro svůj původ pronásledován. Později otec přikývl i na to, aby se v lednu 1944 Vjačeslav přihlásil jako válečný dobrovolník do armády. Byl odveden a přidělen k námořnictvu. Jeho další osudy známy nejsou. Ještě před koncem války, v době, kdyţ uţ se fronta blíţila k Opavě, Anna Andrejevna Sobeck-Skall opustila Štáblovice a odjela do Vídně. Viktorin SobeckSkall, který byl na konci války v obci starostou, ve Štáblovicích zůstal. Ale hned po skončení války byl deportován. Obecní kronika o tom říká: „Starosta Viktor Sobeck Skall nebyl do okupace politicky činný a ani se neangaţoval v nacionalistickém hnutí…. Po skončení války odchází z obce majitel velkostatku Viktor Sobeck Skall a byl odsunut do Bavor“. Jeho synovec, litultovický Karl-Max Freiherr Putz von Rolsberg, zahynul za neznámých okolností na konci války, údajně dne 15. dubna 1945, poblíţ bavorského Waldkirchenu. Razumovským po válce nebyl vrácen jejich původní, hitlerovským Německem zabavený majetek a v roce 1947 jim bylo povoleno vystěhování ze Ţivotic do Vídně. Další osudy Viktorina von SobeckSkalla se nám zatím nepodařilo vypátrat. Lze však předpokládat, ţe i přesto, co všechno se v průběhu druhé světové války a po jejím skončení odehrálo a jak se to podepsalo na jeho činech a osudech, se ve svých rotariánských přístupech a postojích nezměnil. Z období druhé světové války nemáme ani jednu informaci o tom, ţe by záměrně někomu ublíţil. (na Güntherově obraze sv. Floriána je dole uprostřed rodový znak Sobků z Kornic)
ROTARY CLUB OPAVA INTERNATIONAL ROTARY CLUB OSTRAVA INTERNATIONAL DISTRICT 2240
www.rotary2240.org
v Opavě dne 17. 11. 2011 Vážení přátelé, rádi bychom Vám poskytli stručné informace o pěvecké soutěži
„ ZAČAROVANÁ PÍSNIČKA“ pro lidi s handicapem ve 2 kategoriích: 5-15 let, 15 let a více. Letošní IV. ročník zahajujeme oblastními koly v Kopřivnici v prostorách Technického Muzea Tatra Kopřivnice dne 26. března 2012 a v Opavě na Beethovenově ulici v Církevní konzervatoři taktéž v měsíci březnu. Slavnostní finále se uskuteční v květnu 2012 v prostorách Kulturního domu Petra Bezruče v Opavě, kde vystoupí finalisté oblastních kol a zástupci nominovaní z celé České a Slovenské republiky. Ti nejlepší vybraní zazpívají v červnu 2012 v polském Krakově na festivalu Zaczarowanej piosenki im. Marka Grechuty. Soutěžící má k dispozici cca 4 minuty čistého času. Zvolí si národní lidovou nebo populární píseň a hudební doprovod, zpravidla jedním nástrojem /klavír, kytara, varhany apod./ již sám zajištěný. Pořadatel na požádání nabízí klavírní doprovod. Soutěžní večer hodnotí odborná porota a každý soutěžící dle svého výkonu obdrží od pořadatelů dárek na památku. Veškeré náklady obou kol hradí zmíněné Rotary kluby. Bliţší informace poskytneme telefonicky, emailem či osobně. Mgr. Miroslava Melecká 724 066 202
[email protected]
Těšíme se na Vaši účast Rotary club Opava International Rotary club Ostrava International ve spolupráci se Základní školou a Mateřskou školou Motýlek
ZAPIŠTE SI DO KALENDÁŘE.......
JEŠTĚ K SETKÁNÍ S GUVERENÉREM
Josef Melecký obdrţel ocenění Paul Harris Fellow
Toto vysoké rotariánské vyznamenání se postupem doby změnilo z původního ocenění za jednorázovou podporu činnosti rotary, na ocenění lidí, kteří se chovají a jednají v duchu základních záměrů hnutí. Jestliţe se tohoto ocenění dostalo do rukou Josefa Meleckého, který svými příkladnými aktivitami vnáší velice dobrého ducha do činnosti obou z našich klubů (RC Ostrava International a RC Opava International) a svým chováním vytváří ve veřejnosti úctu a uznání pro rotariánské hnutí, je to nanejvýš dobře. Několika snímky se vracíme ještě k setkání dne 23. listopadu 2011.
Na posledním snímku: prezident RC Opava International JUDr. Tomáš Roleder předává guvernérovi Distriktu 2240 Ing. Tomáši Langovi vlaječku RC Opava International.
OPAVSKÝ ROTARIAN – čtrnáctideník RC Opava International. Vychází kaţdé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Nákladní 16, 746 01 Opava (
[email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail:
[email protected] Toto číslo 12/2011 vyšlo dne 28. listopadu 2011.