Čtrnáctideník Rotary Clubu Opava International Číslo 20. Ročník II. Vyšlo dne 3. 9. 2012 SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY
Výměnná studentka RC Opava International Natalie Faith Gordon z města Evergreen (stát Colorado v USA) od dnešního dne studuje na Střední průmyslové a umělecké škole v Opavě. Její první hostující rodinou jsou Sabina a Martin Hanske z Dolního Benešova. A jak je vidět, jejíZÁJMY rodina se rozrůstá.
NAŠI ROTARIÁNI OLDŘICH KODEDA A PETR ZAHNAŠ NEJEN V POLSKÉ TELEVIZI 19. srpna 2012 vysílala polská televize reportáž z plavby našich dvou členů Oldřicha Kodedy a Petra Zahnaše na parníku Lubor Tokoš, kteří cestují opačným směrem než v roce loňském. Z Prahy do Kožle. Připomeňme si jeho loňskou cestu POD ROTARIÁNSKOU VLAJKOU. 20. září 2011 se Oldřich Kodeda vydal na cestu, kterou v Evropě (ani na světě) ještě nikdo neuskutečnil. Vyjel z přístavu jihopolského městečka Kedzierzyn-Kožle po řece Odře přes Havel – Oder - Wasserstrasse do vod Labe a odtud přes Vltavu až do Prahy. Navštívil mimo jiné Wroclaw, Berlín, Magdeburg, Pirnu (obec na území Německa, kde byl parník v roce 1963 postaven), Děčín, Mělník a Prahu. Jeho cestu podpořili RC Opava International a RC Ostrava International. Pět tisíc letáků v češtině, angličtině, polštině a němčině bylo určeno jako pozdrav našich rotariánů rotariánům a občanům Polska a Německa. Rotariáni a velocipedisté poskytovali posádce během dvouměsíční plavby častokrát konkrétní podporu, někteří se účastnili jízdy při posledních kilometrech. A nyní dva rotariáni podstupují cestu opačnou.
Rotary International District 2240 Czech Republic & Slovak Republic Alexander Turkovič, guvernér distriktu Motto RI 2012/2013:
Peace Through Service Službou k harmonii světa Službou k harmónii sveta Distriktní motto 2012/2013: Podporujme dialog generací Podporujme dialog generácií
DRUHÝ DOPIS GUVERNÉRŮV (také o počtu klubů a jejich členů) Vážení rotariánští přátelé, léto se pomalu chýlí ke konci a za pár dnů se vrátíme ke svým pracovním povinnostem s novou energií a jistě se zaměříme i na rozvoj vlastního klubu. Tématem měsíce srpna je již tradičně stav členské základny. Je to téma diskutované a zřejmě ještě dlouho bude. Počet členů klubů je v našich podmínkách nedostatečný, o tom není sporu. Tento problém má tři základní polohy. Nářek nad nedostatkem kvalitních zájemců o členství, udržení stávajících členů v klubu a problémy se zakládáním nových klubů. Mnohokrát se mluvilo o tom, jak tuto situaci zlepšit. Dobrá rada je vzácná a v celosvětovém měřítku se zvýšení počtů rotariánů také nepříliš daří. Do jisté míry je zájem o dobrovolnickou práci obrazem stavu společnosti. Předávání části svého vlastního úspěchu společnosti neláká každého, tradice dobrovolnictví a sdružování se v klubech se patřičně nerozvinula. Příčin je více, ale mnohé jsou řešitelné, budeme-li sami skutečně chtít. Naše organizace je složena z osobností a je dostatečně silná na to, aby se s tím postupně vypořádala. Místo nářku na podmínky zapojme svou aktivitu, zkušenosti,
znalosti a své kontakty. Jeden každý v tom může něco udělat, a pokud se všichni zapojí, výsledek se musí dostavit. Zvyšování počtu členů klubů je složitá otázka. Mantinely jsou dány pravidly, ale jak to kluby praktikují, to je skutečně jejich záležitost. Nelze jim do toho prakticky zasáhnout, mají své stanovy, ale také svou odpovědnost. Odpovědnost za stav, v jakém se klub nachází a jakou má budoucnost. Do různých klubů ve Spojených státech, také do Rotary, přichází členové běžně v důchodovém věku, aby zde pracovali jako v organizaci charitativního typu. V jiných zemích je přijetí člena událostí srovnatelnou s přijetím hlavy cizího státu. Jiné zvyky, jiné podmínky. Srovnávání těchto pravidel se ale nekoná, protože nikdo zvenčí nemůže úspěšně zasahovat do místních podmínek. V našem distriktu jsou také rozdíly v názorech i v praxi při plánování přijetí nových rotariánů. Příčiny malého nárůstu počtu členů jsou různé. Jedním takovým bodem je akceptování žen v klubu. Mnohé kluby, včetně mého vlastního, ženy ve svých řadách nemají. Pro a proti je několik důvodů, o kterých se vede diskuse. Je pravda, že čistě pánský typ klubu má trochu jiný charakter, samotní muži se prostě chovají trochu jinak. Takový systém jim vyhovuje a nechtějí se ho vzdát. Na druhé straně je ovšem pravda, že ženy jsou v klubech velmi aktivní, příkladně pracovité a dotahují věci do konce. To se už o všech spokojených mužských členech říci nedá. Při zakládání nových klubů je řešení snadnější, protože se mohou pravidla nastavit od samotného počátku. Jak s tím ale dál v pánských klubech, kde je tento stav již tradicí? Podle mých zkušeností je změna stavu možná pouze po dosažení téměř úplné shody. Pokud to neuděláte, riskujete nové problémy hned poté, co jste se těch starých zbavili. Často nedostatečnou péčí a zájmem o Rotaracty přicházíme o budoucí rotariány a to je veliká škoda, protože zde je základna již zkušených mladých lidí se vztahem k dobrovolnictví. Zaznamenal jsem ale některá řešení, která lze nazvat chybami. Některé kluby jsou velmi spokojeny se stávajícím stavem. Přijetí nového člena se jim nezdá nutné i několik let. Avšak věkový průměr v klubu se zvyšuje a často odchod stávajících členů není osamocený. Nemoc, stěhování či náhlá změna podmínek přichází poměrně rychle po sobě a doplnění stavu členstva v krátké době nese někdy znaky uspěchanosti. Je lépe se této práci věnovat průběžně, zvláště ve stavu spokojenosti s výsledky. Takový stav bývá zárodkem budoucího problému. Jiné kluby si zase nastaví síto výběru tak husté, že by jím nemuseli projít ani sami autoři. Jaké mají být podmínky přijetí je skutečně na klubech, ale je dobré sledovat následky vlastního počínání. Jiným problémem je stanovení podmínek pro přijetí, vytvoření si ideálního typu kandidáta. Ten se ale obtížně hledá. Ve městě těžkého průmyslu je nesnadné najít filozofa evropského formátu a naopak. Je třeba hledat v rámci místních podmínek. Profesní skladba je důležitá, ale ne všichni například vědí, že můžete mít v klubu až pět členů stejné profese, případně i více, tedy 10%, má-li klub více než 50 členů. Kde a jak tedy hledat nové členy? Z řady názorů, které jsem slyšel, se přikláním nejvíce k tomu, aby každý člen, ale úplně každý, navrhnul nového kandidáta. Za dobu naší životní a pracovní praxe jsme již potkali celou řadu kvalitních lidí. To skutečně nevíme ani o jednom potenciálním novém členovi svého klubu? Rotarián pověřený touto činností může
připomínat, iniciovat, vysvětlovat pravidla, nebo pracovat se statistikou či údaji, ale nemůže sám tento problém vyřešit. Přivést nového člena klubu je na každém z vás. Odchody rotariánů z klubů jsou nepříjemným problémem. Když se podaří jednoho dva kvalitní členy přijmout, často je to negativně vyváženo odchodem stejného počtu stávajících. Věk, úmrtí, náročnější zaměstnání či výrazná změna podmínek jsou logickým důvodem. Jsou ale i jiné příčiny, proč po několika letech rotariáni odchází. S přibývajícím věkem se někdy mění naše chování a úbytek tolerance se projeví ve vzájemných vztazích. Někdy je to nesouhlas s malou aktivitou části členů klubu, jindy se téměř vytratí společné akce, při kterých se rotariáni lépe poznávali a bavili společně se svými partnery. Úbytek kvalitních přednášek je také příčinou nespokojenosti, která vede po čase k odchodu. V průběhu let jsou zakládající členové postupně, především z důvodu věku, přirozenou cestou nahrazováni novými a ti, co zůstávají, se ne vždy sžijí s novými podmínkami. Už to není ta původní parta, už to není jejich svět. Odchod do čestného členství se jim potom jeví jako dobré řešení. Představenstvo klubu by mělo při snaze o přijetí nových členů brát v úvahu také tyto úbytky. Zabránění odchodu je někdy velmi obtížné, ale řešení je třeba hledat v samotné příčině každého jevu, především však v drobné a soustavné práci a otevřené diskusi. Náhlé výbuchy nesouhlasu, rychlá až zbrklá náprava problému či urychlené doplňování členů nejsou k prospěchu věci. Zakládání klubů není jednoduchá činnost zvláště poté, co se minimální počet zakládajících členů zvednul na dvacet pět. I když IPDG Tomáš Lang požádal o výjimku, abychom mohli ve městech, kde byly před válkou Rotary kluby aktivní, založit klub s počtem patnácti členů (dosud není udělena), patří založení klubu k těm nejobtížnějším úkolům. Velmi obdivuji rotariány, kteří v malých městech přivedli své snažení až k založení klubu. V takových zemích, jako je Austrálie či Spojené státy není problém založit několik klubů v malém městě, ale v našich podmínkách je to obtížnější. Při bližším pohledu ale zjistíme, že například v Brně, v tomto univerzitním a průmyslovém městě se čtyřmi sty tisíci obyvateli, plném kvalitních osobností, jsou pouhé dva kluby s padesátkou členů. Příčiny je třeba hledat v malém zájmu o dobrovolnickou práci v našich zemích, ale také v malém zájmu vlastních rotariánů o změnu klidového stavu. Novým předsedou komise pro rozšiřování členské základny je Robert Bečica, velmi zkušený rotarián právě v této oblasti. On a jeho posílený tým jsou aktivní ve vyhledávání možností založení nových klubů. Je ovšem na všech rotariánech, aby zapojili své znalosti. Mají-li typ na nového člena, ale pro velkou vzdálenost není možné jej lákat do vlastního klubu, je dobré jej zkontaktovat a pokusit se najít jiné řešení, například právě zapojení do vzniku nového klubu.
Snad jsem Vám nepokazil zbytek prázdnin hovorem o práci a našich problémech. Přeji krásný zbytek léta, děkuji Vám za práci, kterou vykonáváte a těším se na setkání v klubech a na dalších akcích.
Alexander Turkovič, DG
NAD DOPISEM GUVERNEROVÝM Druhý dopis nového našeho guvernéra není sice žádným překvapením, což nijak nesnižuje jeho naléhavost. Každý apel, kterého se nám dostane (lhostejno z jakého hierarchického místa) by se nám měl stát předmětem k zamyšlení. Ovšem žádný dopis nemůže obsahovat všechno, neboť by ho nikdo nečetl. Po přečtení guvernérova dopisu číslo dvě, bychom si měli říci, zda je tedy jeho apel potřebný a výstižný. Zde je třeba konstatovat, že je naprosto potřebný a výstižný. Zkusme se prosím z toho hlediska zamyslet nad naší prací, kterou musíme umět zasadit do kontextu doby. Tím termínem „nad naší prací“ mám na mysli rozšiřování počtu klubů a jejich členů ve smyslu uvedeného dopisu. V tomto směru je třeba si připomenout následující: PODNIKATELÉ A PODNIKATELÉ Žijeme v přechodné a překotné době, která nemá nouzi o projevy korupce a mizerné morálky, což jsou jevy typické nejen pro politiky všech úrovní, ale bohužel také pro lidi, kteří se naprosto neprávem nazývají podnikateli. Lidé je tak berou a s tím nic nenaděláme. Přitom v našich klubech jsou velice dobří podnikatelé, poctiví a ještě ochotní podporovat přípravy pro vznik občanské společnosti. Brání nám něco v tom, abychom pozvali mezi nás i další podnikatele, kteří dělají čest této profesi? Brání nám něco v tom, abychom ukazovali veřejnosti, že je většina podnikatelů v této zemi poctivých a slušných? Brání nám něco v tom, abychom se vyjadřovali také k situaci ve městě, a v regionu v němž působíme? Co se říká o našem postavení? ROTARIÁNI se scházejí jako přátelé pravidelně každý týden, aby jednali o aktuálních tématech a projektech, zaměřených na pomoci a služby místního i mezinárodního dosahu. Členy klubu jsou představitelé různých oborů a profesí, zastoupených v dané obci. Nevolám pochopitelně po nějakém masovém náboru dalších úspěšných a poctivých podnikatelů v Opavě, kteří zatím stojí mimo. Ale zamyslet se nad tím, koho bychom mohli ještě oslovit, musíme. Ono to souvisí ještě s jednou další záležitostí. Znáte ty čtyři otázky:
1. Je to pravda? 2. Je to slušné ke všem zúčastněným? 3. Bude to rozvíjet dobrou vůli a lepší přátelství? 4. Bude to výhodné pro všechny zúčastněné? Každý rotarián ví, že jde o jistý etický text, který historie našeho hnutí zná pod názvem Four-Way Test. Pro nás je určující mimo jiné také to, že s takto formulovanými zásadami je spojena práce úspěšného amerického podnikatele a rotariána Herberta J. Taylora (1893- 1978; na snímku vlevo), který jejich základy formuloval právě před osmdesáti lety, v roce 1932. Měly kupodivu hodně společného s řešením ekonomické krize, v níž se Spojené státy v té době ocitly. Rozhodující úlohu zde sehrál pochopitelně program New Deal (spíše Nová Dohoda, než Nový Úděl, jak je u nás překládáno) prezidenta Franklina D. Roosevelta (1882-1945). Ale
podíl rotariánského hnutí na rozvoji podnikání a současně i filantropie, byl zcela jednoznačný. O dvacet let později patřilo americké ekonomice světové prvenství. A nejen ekonomice. Herbert Taylor se stal členem Rotary již v roce 1923, byl mimo jiné prezidentem klubu v Chicagu, v němž od roku 1938 propagoval svůj Four-Way-Test. V roce 1952 se tento test zcela jednoznačně stal filozofií celého rotariánského hnutí ve vztahu k podnikání. A nejen rotariánského hnutí. V letech 1954 – 1955 byl Herber Taylor Prezidentem Rotary International a veřejně ovlivňoval podnikatelskou společnost ve všech zemích, aby přijala etiku podnikání a chování ve smyslu těchto čtyř zdánlivě jednoduchých bodů.
Otázkou je, zda jsou ony čtyři otázky stále aktuální. Dalo by se říci, že jsou neméně tak aktuální, jako byly ve Spojených státech před osmdesáti lety. Zde se nabízí pro naše kluby přímo ideální příležitost, abychom nabídli této společnosti etické normy (i jejich historii), které velice úspěšně obstály v toku času a přinesly s sebou nesmírné oživení ekonomiky. A tohle právě by měl být jeden z hlavních důvodů, proč zvát do našich řad další podnikatele a dávat veřejnosti zcela otevřeně najevo, že zásady Four-Way-Test mohou pomoci i této zemi. Vždyť značná část našich podnikatelů se dle těchto zásad chová. Zkuste si prosím znovu přečíst jednu z pasáží o předválečné historii opavského RC, zpracovanou naší členem Petrem Zahnašem, kterou jsme loni otiskovali v tomto listě. Jistě vás napadne mnohé: Samotnou slavnost předání charty zahájil předseda opavského klubu, zdejší okresní hejtman JUDr. Josef Michálek. Přivítal čestné a vážené hosty a mezi nimi zvláště bývalého guvernéra distriktu p. Neuwirta s chotí a ve svém projevu zmínil také skutečnost, že i čestnému guvernérovi 66. distriktu, prezidentu republiky T. G. Masarykovi, byl z tohoto slavnostního shromáždění poslán pozdravný telegram. Po projevu p. Neuwirta, který hovořil o světovém významu Rotary a jeho cílech, následoval slavnostní akt předání zakládací listiny – charty. Opavští rotariáni pak „ústy svého předsedy slíbili, že budou sloužiti lidstvu podle ušlechtilých zásad rotariánských“. Poté se slova ujal předseda „mateřského“ RC Moravská Ostrava MUDr. Jindřich Urbánek, člověk, který měl na vzniku opavského klubu největší zásluhu. Ve svém projevu „…vzletnými slovy vyslovil radost nad tím, že se podařilo pro idee Rotary získat i bílé město nad Opavicí“ a jménem ostravského klubu zdejším členům nejen blahopřál, ale také „jako dar odevzdal symbolickou urnu ve formě zeměkoule a vlajku klubovní“. Jako hosté se svými zdravicemi pak vystoupili představitelé klubů z Prahy, Brna, Bratislavy, Plzně, Českého Těšína, Hradce Králové a České Třebové. Se zvláštní pozorností bylo sledováno vystoupení předsedy olomouckého klubu
p. Matyáše, který posluchače zaujal zejména „bodrým svým humorem hanáckým“. Poté byly jednatelem B. Čechem přečteny pozdravné telegramy a dopisy. Nejprve dopis od tehdejšího guvernéra 66. distriktu J. S. Žaby, jenž se slavnosti nemohl zúčastnit a dále pak dopisy a telegramy od guvernérů distriktů č. 54, 60, 67, 73 a 77. Následovaly telegramy od „všech klubů jugoslávských, rumunských, polských, bulharských, dánských, švýcarských, německých, belgických, francouzských, španělských, italských, maďarských, anglických, amerických a estonských“. Za zvlášť srdečné a přítomnými vysoce oceňované, byly označeny zejména pozdravy varšavského Rotary clubu a bulharských rotariánů, které byly napsány česky. V závěru oficiální části si pak ještě přítomní rotariáni se svými dámami a hosty vyslechli „jubilejní vzpomínku tajemníka Obchodní komory, rotariána Dr. Gustava Reitera, o 500letém výročí grémia opavských obchodníků“. Poté bylo slavnostní shromáždění ukončeno. Účastníci se však ještě dlouho nerozcházeli a „v družné zábavě setrvali ještě dlouho přes půlnoc“.
PŘEDNÁŠKY A PŘEDNÁŠKY S výše uvedeným souvisí pochopitelně také atmosféra našich setkání, v nichž hrají značnou roli i připravované přednášky. Je pravdou, že zajistit na jeden rok téměř padesát dva zajímavých přednášek, je úkol velice těžký. Ale jde to jinde, mělo by to jít i u nás. V podstatě jde o to, abychom uměli stanovit takový program, na který by se členové klubu těšili dopředu. Dále, aby šlo o přednášky pokud možno originální, o nichž by šel jeden hlas jako v tom smyslu, že to co se přednáší u rotariánů je velice zajímavé i pro ostatní občany. To vše pochopitelně souvisí ještě s několika dalšími momenty lidského chování, které se naštěstí nedají nařídit. Na každotýdenní rotariánské schůzky by se měl člověk těšit a odcházet z nich rovněž potěšen a obohacen. Z toho co slyšel, i ze setkání s přáteli. Svědectví, která přivážejí naši členové z návštěvy různých rotariánských setkání v zahraničí (a to nejen ze Spojených států) svědčí o tom, že v tomto směru máme co dohánět. Zejména pak pokud se týče různých drobných forem oživení průběhu jednání klubů, z nichž některé se staly již tradicí, jiné vznikají dle potřeby a dle nastolené atmosféry. Je pochopitelné, že když na takové setkání pozvete případného zájemce o členství, musí odcházet s vědomím, že tohle je přesně to, co doposud v jeho životě scházelo. Nu a posléze si musíme dát ruku na srdce a říci si, zda by z každé naší schůzky odcházel i ti neznalí věci, zcela a jednoznačně nadšeni. A o tom, že svým oblečením na schůzkách dáváme najevo ostatním, jak si jich vážíme, o tom je již škoda psát. Podívejte se na archivní fotografie z různých setkání rotariánů. V tričku tam nikoho nenajdete. I oblečení přispívá k atmosféře, jakkoli se to nezdá.
A zkuste se znovu začíst do dalších dvou pasáží historie našeho opavského klubu. Máme se přece jenom z čeho učit. V lednu 1935 všechny členy velmi zaujala přednáška předsedy klubu, okresního hejtmana JUDr. Josefa Michálka „O oddlužení samosprávy“, jež se zabývala problematikou, která je v mnohém aktuální i v současné době. V rozsáhlé diskusi, která pokračovala i na dalších jednáních až do počátku února, vystoupil také advokát JUDr. Václav Borovička, který poukázal na rozdílnost úkolů samosprávy v jednotlivých zemích republiky a uvedl také „důvody předlužení některých obcí, které mělo příčinu zejména v neuvážených investicích a labilních propočtech rentability“. Do diskuse k tomuto, vpravdě nadčasovému tématu, se zapojili také další členové klubu,
pánové Navrátil, vrchní zemědělský rada Ing. Jeřábek a předseda Obchodní komory Dr. Reiter. Jiné, zčásti historické, ale v dobách první československé republiky stále živé téma, otevřel svou vysoce erudovanou přednáškou, nazvanou „O životě v zajateckých táborech v Rusku za světové války“, Ing. Bruno Vogel. Jeho „vzorně rozčleněná přednáška byla doložena pečlivě sestaveným materiálem dokumentačním a upoutala všechny přítomné svou věcností a zajímavostí“. Na den 15. února 1935 připadla v pořadí již padesátá schůze klubu a to předznamenalo také její obsah. Předseda klubu J. Michálek přednesl přehled dosavadní činnosti klubu, v němž mimo jiné také uvedl: „…předneseno bylo 28 referátů ze všech oborů v klasifikacích obsažených, dalších 14 večerů bylo věnováno debatám o těchto referátech, další 3 večery věnovány byly aktualitám a vedle toko konány 2 schůze slevnostní; dále klubem podniknuto bylo celkem 6 zájezdů, spojených s exkursemi do průmyslových podniků a vzájemné návštěvy týkaly se 16 klubů československých“. Uvážíme-li, že se jednalo o bilanci klubu, jehož členové se začali scházet ani ne před rokem a teprve před 4 měsíci klub přijal chartu, pak nám nezbývá, než konstatovat, že se jedná o obdivuhodnou aktivitu, kterou můžeme tehdejším opavským rotariánům jen závidět. V rozpravách na dalších schůzkách klubu se členové věnovali aktuální hospodářskou situací v okolních státech, kterou rozebral komerční rada Karel Bakalář. Prokurista Dr. Robert Weinstein tematicky navázal na jeho referát a zabýval se otázkou, nakolik byly aktuální hospodářské poměry ovlivněny právě probíhajícím italsko - habešským konfliktem. V této souvislosti také výstižně pojednal o „Bavlně v dějinách světových“. Na jeho vystoupení pak navázal JUDr. Borovička, který členy informoval o snahách vyřešit tento konflikt na půdě Společnosti národů. Z uvedeného vidíme, že se tehdejší členové klubu v žádném případě nevyhýbali debatám o aktuálních mezinárodně politických otázkách a neměli problémy s hledáním a zaujímáním stanovisek k těmto záležitostem. Samozřejmě také jednotliví členové klubu informovali kolegy o svých cestách a návštěvách klubů partnerských. A to jak v rámci distriktu – například Karel Bakalář pojednal o svých cestách po Podkarpatské Rusi – nebo rotariáni Kobliha a Dr. Michálek o svých cestách do Itálie, či předseda klubu MUDr. Buriánek o své cestě a účasti na celosvětové konferenci Rotary v Mexiku. Schůze dne 9. srpna 1935 se konala netradičně, v zahradní restauraci v Opavě - Jaktaři. Na ní členové vyslechli přednášku externího lektora Dr. Františka Scheuera „O poměru člověka ke zvířeti“. Na ni navázal svým vystoupením komerční rada Bedřich Herber, který hovořil „O nové úpravě výkupu obilí ze sklizně r. 1935“. Vedle tohoto „výjezdního“ zasedání uspořádal klub také zájezd na meziklubovní schůzi, pořádanou v lázních Teplicích nad Bečvou. Tohoto zájezdu se zúčastnilo 12 opavských rotariánů. Z oblasti pomoci potřebným uveďme, že v tomto období opavský Rotary club uhradil náklady na „pobyt jednoho dítka v ozdravovně čsl. Červeného kříže“. Jestliže řekneme A, je třeba také umět říci B. Pan guvernér ve svém dopise, uvádí například o poměrech v Brně tento příklad: Velmi obdivuji rotariány, kteří v malých městech přivedli své snažení až k založení klubu. V takových zemích, jako je Austrálie či Spojené státy není problém založit několik klubů v malém městě, ale v našich podmínkách je to obtížnější. Při bližším pohledu ale zjistíme, že například v Brně, v tomto
univerzitním a průmyslovém městě se čtyřmi sty tisíci obyvateli, plném kvalitních osobností, jsou pouhé dva kluby s padesátkou členů. Shodou okolností jsem minulý čtvrtek měl jakési jednání s dcerou mých dávných přátel z Jeseníků, která žije a pracuje v Brně. Pět let tam studovala a nyní se již dva roky živí jako ekonomická poradkyně. Má dobrou klientelu, jde jí to, po této stránce je spokojená. Tato mladá ambiciózní dívka, pohybující se (sedm! let) v Brně, nejprve mezi studenty a později mezi podnikateli, mi sdělila, že o tom co je to rotariánské hnutí neví vůbec nic. Ani vzdáleně. Jistě - může to být naprostá výjimka, ale když jsem se schválně před ní o ROTARY zmínil, čekal jsem alespoň nějaký záblesk znalostí. Nic!! A dostáváme se tedy i k tomu, co se stalo asi před rokem předmětem našich debat. Těžko se nám získávají noví členové, když se někdy chováme jako organizace v poloilegalitě (z toho mohu s čistým svědomím některé kluby jistě vyjmout) a vůbec nečelíme předsudkům vůči rotariánům, kterými je tato společnost nakažena nikoli pouze z doby nacismu a komunismu, ale již z doby první republiky. Univerzitní profesor PhDr. Milan Nakonečný(*1932), historik a psycholog, který dnes přednáší na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, je autorem desítek publikací a stovek článků. V jeho jinak velice zajímavé knize Vlajka, vydané v roce 2001 píše:
„Odnožemi zednářských loží a jejich, dá se říci, předstupni byli RotaryKluby, které u nás r. 1923 založil Jan Masaryk a jejichž guvernérem byl prof. dr. V. Tille. V ČSR existovalo v r. 1937 již 47 těchto klubů s více než 1 200 členy, jimiž byly významné osobnosti a které působily na úrovni okresů“. Je s podivem, že si autor jako historik neumí ověřit jistá fakta (1923), leč ještě horší je to, že tvrdí něco, co není pravda. Onen citát je vlastní text autorův. Není tedy divu, že existují lidé, kteří nechtějí o rotariánech ani slyšet. Když čtou takové nepravdy od lidí, jejichž vzdělání i postavení předpokládá určité precizní znalosti. Pochopitelně, že by nám nepomohlo, kdybychom rozvíjeli debaty na téma uvedeného citátu. Zednářská hnutí a jejich lože jsou velice složitým tématem k debatám, které by na veřejné úrovni nikam nevedly. Jiná věc, která by nám pomohla, je to, aby na úrovních regionů a měst a pochopitelně i na úrovni celostátní bylo naše usilování prezentováno šířeji. Tedy desítkami a stovkami konkrétních příkladů z činnosti všech našich sedmdesáti klubů celého distriktu. Proto jsme před rokem přišli spolu s RC Ostrava International s návrhem vydat aktuální publikaci o současných aktivitách všech, nebo alespoň většiny klubů. Ach ouvej, to jsme si dali. Náš nápad byl (a bohužel stále je) různými funkcionáři distriktu označen za zbytečný, nesmyslný a kontraproduktivní, protože lidé dnes stejně nečtou etc. etc. Otázkou je, zda by nebylo vhodné knihu opravdu vydat. Oslovili jsme všechny kluby tehdy sami, dopisem. Celkem deset jich návrh přivítalo, některé spojily své rozhodnutí s rozhodnutím distriktu, jiné nereagovaly. Jestliže vezmeme apel guvernérův k získávání dalších členů, „tématem měsíce srpna je již tradičně stav členské základny. Je to téma diskutované a zřejmě ještě dlouho bude. Počet členů klubů je v našich podmínkách nedostatečný, o tom není sporu“, je třeba si říci, že si nikdo z nás nepřeje nějakou náborovou akci. Ale veřejná prezentace práce našich klubů by rotariánskému hnutí uškodit nemohla. Naopak, zasloužilo by si ji. Petr Andrle
NÁŠ ČLOVĚK VE VOŇAVÉM PŘÍSTAVU
Člen RC Opava International Ing. Pavel Vinohradník je nejen úspěšným podnikatelem, ale zastával také řadu vysokých státních funkcí. Na jaře 2008, kdy pracoval jako ředitel jedné z divizí CzechInvestu, navštívil také Hongong, čínsky香港. Jelikož jde o lokalitu velice atraktivní a nám málo známou, budeme od příštího čísla, které vyjde až 1. října, otiskovat Pavlovy drobné, leč zajímavé heslovité zápisky a postřehy z tohoto „voňavého přístavu“ (Hèung-gáwng) jak se Hongkong v čínském nářečí, kantonštině, nazývá. OPAVSKÝ ROTARIÁN – čtrnáctideník RC Opava International. II. ročník. Vychází každé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Růžová 14, 746 01 Opava (
[email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail:
[email protected] Toto číslo 20/2012 vyšlo dne 3. září 2012.
