Čtrnáctideník RC Opava Číslo 16. Ročník IV. Vyšlo dne 20. 10. 2014
SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY
SERVICE ABOVE SELF -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
NÁROČNÝ DRUHÝ POLOČAS NAŠEHO KLUBU
Ohlédneme-li se zpět za činností opavských rotariánů v posledních měsících tohoto roku, je naprosto evidentní, že nasazená laťka aktivit klubu vylétla hodně nahoru. Bývá pravidlem, že v takových chvílích tzv. přehřátí přichází pokles, který není dán pouze únavou lidí. Jde o celý soubor jistých faktorů, které lze zmírnit jedině a jen tehdy, když se pravdivě pojmenují. A to takovým způsobem, že se jejich charakteristika stane konkrétní součástí souboru určitých opatření. Ta byla předmětem jednání klubu na posledních schůzkách. V tomto roce jsme organizovali dva velké plesy (jeden tradiční zimní a další letní, červnový, spojený s oslavou 80. výročí založení RC Opava v roce 1934), dále proběhl další ročník Ceny díky, o prázdninách pak třetí ročník tábora určený dětem ze Základní školy pro handicapované a zájemcům z Klubu přátel tělesně postižených ELIŠKA v hotelu Belaria v Hradci nad Moravicí. Členové klubu se podíleli na organizaci druhého ročníku Opavské míle, současně po celou dobu perfektně fungovaly i mezinárodní studentské pobyty. Uplynulé období bylo také charakterizováno tím, že klub připravil obsahově i organizačně vydání dvou set stránkové publikace ROTARY CLUB OPAVA 1934-2014. Nezanedbatelné byly i naše aktivity mezinárodní, zejména ve spolupráci s RC Wroclaw a RC Katowice. Jedním z vrcholů činnosti v minulém období byl i již úctyhodný 6. ročník celostátní pěvecké soutěže pro hendikepované „Začarovaná písnička“, jejíž finálové kolo proběhlo 19. května za účasti 22 zpěvaček a zpěváků. Tato soutěž se stala již legendou. A v neposlední řadě pak jest nutno připomenout pravidelné vydávání tohoto klubového čtrnáctideníku, který za pár měsíců vstoupí do svého pátého ročníku. Takže jak vidno, úctyhodný kus práce. Nyní nás čeká příprava tradiční již akce - prodej vánočního punče, příprava plesu, program přednášek a mnoho jiných věcí. Leč ve smyslu úvodního textu tohoto článku klub se rozhodl, že musí nutně doplnit počet členů minimálně na dvacet, což s sebou přinese i širší rozdělení úkolů a menší zátěž některých členů. Zároveň noví členové mohou přinést jiné impulzy, pokud se rotariánských aktivit týče. Klub také konstatoval, že je nutno výrazně zkvalitnit vnitřní chod organizace, provádět důraznou kontrolu plnění úkolů jednotlivými členy a jednoznačně zkvalitnit přípravu schůzek. Výše uváděná opatření jsou nanejvýš potřebná a je dobře, že v rámci jisté sebereflexe k nim náš klub přistoupil. Až by v dalším období odpadli pro přetížení někteří další členové, těžko by se mnohé napravovalo. Nastal-li v naší činnosti kvalitativně dokonalejší druhý poločas, můžeme konstatovat, že i nadále „ sloužíme nad vlastní zájmy“. PETR ANDRLE 1
List guvernérky č. 4 október 2014
Jozefa Poláková, guvernérka distriktu Motto RI 2014/2015:
„Nech Rotary žiari“ „Ať Rotary září“ Važení a milí rotariánski priatelia, mesiac október je v našom rotariánskom kalendári mesiacom profesijnej služby, služby svojmu povolaniu. Mnohokrát sa pri tejto našej rotariánskej službe zamýšľame, ako ju naplniť a ani si často neuvedomujeme, že tým, že organizujeme odborné semináre, konferencie a stretnutia, využívame dosiahnuté úspechy vo svojej profesii, aby sme ich výsledky ponúkli iným. Veľakrát aj prostriedky, ktoré takto získame putujú k tým, ktorých sme si vybrali, aby sme im pomohli. Služba profesii, to je to, čo najviac spája každého člena klubu a dáva mu príležitosť reprezentovať svoju profesiu alebo povolanie medzi ostatnými členmi klubu. Práve v rotariánskej službe profesii je priestor pre zlepšenie kvality obchodu, priemyslu, služieb a profesionality, ale len vtedy, keď je táto služba spojená s etikou v podnikaní. Je na nás, rotariánoch, aby sme boli vzorom pre svoje okolie. Mnohí z vás, milí rotariánski priatelia, vykonávate svoju profesiu na najvyššej dosiahnuteľnej 2
úrovni, obetujete jej svoj čas, energiu a schopnosti, za to vám všetkým patrí uznanie. Natíska sa otázka: „Prečo to my rotariáni robíme?“ – My, ľudia plne vyťažení sa schádzame týždenne vo svojich kluboch po celom svete? My rotariáni vieme aj odpoveď: ...lebo našim základným poslaním je Service above self – služba iným nad vlastné záujmy. V uplynulých dňoch prebehla v našom dištrikte diskusia ku GSE, ktorá má byť monotématická - zameraná na žurnalistiku a vyslaná do Pensylvánie. Hlavný dôvod diskusie bol nesúhlas s monotematickým zložením skupiny. Tu by som rada uviedla, že dohovor s dištriktom v USA o výmene GSE prebehol začiatkom kalendárneho roka 2014, že prijímajúci dištrikt zostaví rovnakú skupinu zostavenú zo žurnalistov. Diskusiu si veľmi vážim, pretože nás posúva ďalej a námety z nej plynúce sa premietnu pri príprave dohovoru o GSE pre nasledujúci rotariánsky rok. Tiež je potrebné si uvedomiť, že dištrikty, hlavne v USA, sú sústredené na pomerne malom území s veľkým počtom členov a pri jednaní vychádzame z možností, ktoré ten - ktorý dištrikt môže ponúknuť. U nás, v Čechách, na Morave alebo na Slovensku vieme v podstate nájsť príslušnú firmu alebo organizáciu pre akékoľvek profesijné zloženie GSE. Verím, že každá GSE, ktorá v krátkej či dlhšej budúcnosti bude vyslaná kamkoľvek do sveta, bude hlavne prínosom pre mladých odborníkov, pre ich profesiu. V tomto rotariánskom roku naše skutky vedú k rozžiareniu rotary. Hľadajme paralelu medzi svojou profesiou a napĺňaním tohto motta. To vám všetkým, milí priatelia rotariáni, želám z celého srdca… Vaša P. S. Nezabudnime si pripomenúť 24.10.2014 – Svetový deň POLIO!
3
MŮJ (A NÁŠ) SKVĚLÝ PŘÍTEL ANDY Tomáš Herrmann
V opavském Rotary klubu organizujeme mimo jiné také akce, jejichž cílem je shromáždit finanční prostředky, které jsou pak použity k charitativním účelům. Myslím si, že jsme v této činnosti poměrně úspěšní a povedlo se nám našimi aktivitami zlepšit a zpříjemnit život řadě především handicapovaným dětem. Ale tento článek nemá být o opavském Rotary klubu. Chtěl bych krátce představit svého kamaráda, Andrease Drastíka, který svými činnostmi dělá pro charitu a děti velice moc. Andreas neboli Andy je kamarádem mým a i dalších opavských rotariánů. V minulosti rovněž od opavského Rotary klubu obdržel Cenu Díky, která se uděluje těm, pro které je “pomoc druhým až na prvním místě“. Mezi hlavní charakteristiky Andyho patří přímost a otevřenost, se kterou komentuje dění kolem nás. Andy stál u zrodu charitativní akce „Pomozte postiženým dětem“ a stále patří mezi její hlavní organizátory. Cílem tohoto každoročního charitativně-sportovního setkání je shromáždit finanční prostředky pro Charitu Opava, která je využívá ve prospěch svých dětských klientů. Tady bych si dovolil dvakrát citovat z článku „Rozhodčí předali Mravenečku 362 tisíc!“, který je uveřejněn na webových stránkách Charity Opava: Dva milióny šest set sedmdesát jeden tisíc korun! To je neuvěřitelná částka, kterou se podařilo za třináct let vybrat organizátorům charitativní akce „Pomozte postiženým dětem.“ V soboru 21. června se tato cifra navýšila na současnou výši o 362 tisíc korun, které organizátoři z Okresního fotbalového svazu získali v již třináctém ročníku této akce. Zástupci všech mužstev převzali jako ocenění a výraz díků keramický míč, vyrobený v charitních chráněných dílnách ve Vlaštovičkách, keramického anděla z těchto dílen si odnesli také nejlepší 4
hráči turnaje. Jejich hlavní odměnou je ale nepochybně vděčnost všech dětských klientů Denního stacionáře Mraveneček, kteří se s plody jejich dobré vůle setkávají již třináct let díky kvalitnější péči, jenž jim pomáhá překonávat a lépe snášet náročný životní úděl. Děkujeme!! Andy je rovněž duchovním otcem a organizátorem aukce sportovních dresů známých fotbalistů, která letos proběhla už počtvrté a výtěžek v řádech desetitisíců korun jde každý rok předem určené rodině, která je nějakým způsobem spojena s fotbalem a zároveň mají v rodině postižené dítě. Velmi působivé bylo i letošní předávání finančního daru rodině Martina Vožníka, kdy jeho otec Jenda, tvrdý chlap, který celý svůj život zasvětil fotbalu, se slzou na oku poděkoval všem za finanční příspěvek. Rovněž v této pasáži bych si dovolil citovat a to z článku „Aukce dresů sportovců na webu Deníku“ uveřejněného na webu opavsky.denik.cz : Opava – Už počtvrté je součástí charitativního projektu Pomozte postiženým dětem, jehož duchovním otcem je Andreas Drastík, aukce sportovních dresů, která probíhá na našem webu. Letošní výtěžek půjde pro Martina Vožníka, který trpí Niemann-Pickovu chorobou. Peníze rodiče použijí na úpravu bezbariérové koupelny. Dražit se bude originální dres kapitána opavských basketbalistů Ladislava Sokolovského, dále dres tenisty Tomáše Berdycha (ten byl věnován prostřednictvím Petra Lexe z nadace Tomáše Berdycha). Do aukce se zapojil také útočník Aston Villy Libor Kozák, který věnoval dres svého nového klubu. Čtvrtou cennou relikvií je dres Václava Kadlece, který v současné době hraje za Eintracht Frankfurt.
Andy patří mezi hlavní organizátory fotbalových turnajů pro nejmenší fotbalisty. Letos se sice jednalo teprve o druhé ročníky těchto turnajů, ale na všech účastnících bylo vidět nadšení, radost ze hry a zájem zúčastnit se i dalšího ročníku. A i u těchto akcí bylo myšleno na charitu – na turnajích se prodávaly visačky a výtěžek z prodeje visaček ve výši 5040Kč byl použit k nákupu potřebných věcí pro Slezskou nemocnici v Opavě. Zároveň z tohoto charitativního prodeje visaček měli dobrý pocit i naši nejmenší hráči, že už se mohou zúčastnit něčeho, co pomáhá jejich 5
kamarádům ležícím někde v nemocnici. A všichni jistě víme, že kdo si hraje, nezlobí – děti, které se zúčastnily turnajů, se na ně musely i připravovat a to pro ně bylo určitě lepší, než nějaké počítačové hry. Na turnajích poznaly mnoho dalších kamarádů a přátel a to i z jiných zemí. Jednalo se o únorový turnaj v tělocvičně v Opavě, kde se zúčastnilo 10 družstev a 90 dětí, červnový turnaj v Chlebičově, kde se zúčastnilo 18 družstev ze 3 zemí a 200 dětí a srpnový turnaj v Kravařích, kde se zúčastnilo 20 družstev ze 4 zemí a celkem 220 dětí. A jak popisuje tyto turnaje hlavní organizátor Andy? „Hezký den, zdravím všechny sponzory a kamarády. V příloze tohoto emailu Vám posilám prezentaci akcí, které jsme v průběhu roku díky Vaší podpoře mohli uskutečnit. Jsem velice rád, že jste nám pomáhali, někteří finančně, jiní zase materiálově. Spousta z Vás naše akce navštívili a věřím, že jste byli spokojení. Většinou mě všichni znáte a víte, jak akce probíhají, ať se jedná o charitu či podporu dětí. Charitu všichni dobře znáte – v tomto případě se nám povedlo z malé akce udělat na naše poměry velký projekt. U fotbalových turnajů jsem se pokusil rychle vžít do potřeby trenérů. Aby byl turnaj úspěšný, musí děti odehrát co největší počet utkání s co největším počtem soupeřů. To se nám povedlo. Jediný turnaj, který se toto nedá takto praktikovat, je turnaj v hale, kde je jen jedno hřiště. U venkovních turnajů jsme udělali turnaj v Chlebičově, kde máme 4 hřiště v počtu 16-18, družstev, děti hrají 10-11 utkání x 15 minut. Mají tedy docela mají zápřah - ale je to lepší než kdyby měli větší pauzy a dělali vylomeniny. Tento turnaj jsme udělali bez vyhlašování výsledků prostě vyhráli všichni, kteří přijeli.
Druhý velký turnaj jsme uspořádali v Buly Aréně - hlavně jsem chtěl opravdu kvalitní družstva, která se nám povedla pozvat. Ohlasy na tento turnaj mám pozitivní. Proto věřím, že i další 6
ročník opět posuneme někam výše. Už mne jistě znáte, když si něco usmyslím, tak jdu potom tak dlouho až se to povede. Na další turnaj v Buly Aréně mám pořád cíl zajistit 5-6 zemí. V první ročníku jsme měli 3, teď již 4 a věřím, že v třetím ročníku bude minimálně 5-6 zemí (mám již příslib Maďarů a jednám s Rakušany). Hlavní cíl mám sem dostat Bayern Mnichov, ale toto je zatím bohužel v nedohlednu, Musím říci, že jsem oslovil skoro celou Bundesligu, nakonec se nám povedlo zajistit přes Honzu Nezmara německý Neugersdorf. Samozřejmě, že jsem oslovil i špičková rakouská, švýcarská a anglická družstva - zatím bez výsledku, ale věřím, že pokud půjdeme cestou, jakou jsme se vydali, jednou se to povede…… Vážení rotariánští přátelé, pokud jste dočetli až sem, tak věřte, že tento článek není reklamou na něco nebo pro někoho, jedná se jen o můj způsob, jak vyjádřit díky jednomu obyčejnému chlapovi, který dokáže pro druhé udělat velice hodně. Možná tím zároveň pomohu i dobré věci, protože když se na Vás někdy obrátí se žádostí o pomoc takový „Andy“, který určitě ve Vašem okolí je a Vy ho možná ani nevidíte, protože takoví lidé stojí většinou v pozadí, tak třeba už nebudete s pomocí váhat a přispějete takovému organizátorovi věcně, finančně či organizačně a budete mít z toho navíc i dobrý pocit. A pokud Vás některé Andyho aktivity zaujaly a měli byste zájem o kontakt (třeba chtěli do turnaje přihlásit své fotbalové mužstvo) můžete kontaktovat přímo Andyho na jeho e-mailové adrese:
[email protected] nebo jeho facebookovém profilu Andreas Drastík, případně mým prostřednictvím
[email protected].
Ono se to nezdá, ale nápor na rotariánský stánek s vánočním punčem je již pomalu za dveřmi…. 7
Těch věcí se tady děje hrozně moc a ani se to nedá všechno popsat Z občas psaného deníku naší studentky Kristýny Legerské (1)
Ahoj, celý tenhle rok strávím jako exchange student v brazilském městě Santos a sem budu občas psát, přidávat fotky…
Zleva: Marce (Mexiko), já (Česko), Claire (Taiwan), Mark a Jana (Německo)
Santos, Sao Paulo Nejdřív o místě kde bydlím. Santos má asi 600 tisíc obyvatel, takže pro mě trochu nezvyk. Je to jeden z nejvýznamnějších přístavů, pláže jsou zde krásné, ale oceán moc čistý není. Lidé se tady chodí na pláž procházet nebo sportovat. Kousek od Santosu se nachází Guarujá, což je skvělé město s nejhezčími plážemi a spoustou klubů. Vstup do klubu je tady asi 50 reais (cca 500 korun), ale ty kluby jsou perfektní. Teď je zima, což znamená, že teplota se pohybuje kolem 2O°C, přesto jsou všichni (včetně mě) nemocní. Ve škole i obchodech totiž snad nikdy nevypínají klimatizaci a nikdo z místních se nechce vzdát nošení žabek. Vlastně je mi tady pořád dost zima. Taky tady není 8
normální smrkat (považují to za nechutné), takže tajně smrkám ve výtahu, kde to nikomu nevadí. Exchange studentu je nás v Santos a Guarujá celkem 10 a většina nerozumí portugalsky. Moje host rodina je boží, mám jednoho staršího bráchu a ségru, která před pár dny odjela na výměnu do ČR. Ještě se zmíním o výletu do Sao Paula, kam jsme jeli s host rodiči, bráchou, dvěma rotariány a se třemi exchange studenty Marce (Mexiko), Santiago (Mexiko) a Claire (Taiwan). SP je autem asi 2 hodiny od Santosu, pokud po cestě nenarazíte na kolonu (ty jsou celkem časté), prý tam jsou občas kolony dlouhé až 300 km… Okolo jsou favely - ty co jsem viděla, patřily mezi ty hezčí a musím uznat, že jsem čekala, že to fakt bude vypadat hůř. Procházet se moc bezpečné není, na ulicích se hodně válejí bezdomovci a lidi závislí na drogách. Centrum a některé budovy jsou hlídané policisty. Moc fotek jsme s holkama neudělaly, protože hned jak Claire vytáhla mobil, tak nám řekli, že se mobil vytahovat nemůže kvůli krádežím. Nejdřív jsme šli na tržnici, kde byly tisíce druhů ovoce, koření, ale všechno o dost dražší než v normálním obchodě. Mimochodem před tržnicí stála taky ochranka (dva chlápci s pistolemi). Taky jsme se šli podívat do čínské čtvrti, která byla sice dost špinavá, ale je z ní hezky vidět západ slunce. Pak už se šlo jen na večeři a jeli jsme domů. Ještě jedna zajímavá věc - v SP je nedostatek vody, proto tady u většiny kohoutků stojí cedule s nápisy „šetřete vodou“ apod. Je super, že je tady pořád spousta věcí, co dělat, ale na druhé straně vůbec nemám čas sem něco psát. Tak jsem aspoň přidala pár fotek…Pokusím se zase tak za týden dva něco napsat - o škole, jídle…
1. Já s Marce (v takovém oblečení se tady chodí do klubu)* 2. Všichni exchange studenti ze Santos a Guarujá 9
Moje třída
S host mamkou a sestrou….
(Přetiskujeme se souhlasem autorky)
10
Z AMERICKÉHO DENÍKU VENDULY JANČÁLKOVÉ (3) V americkém Silver Lake ve státě Ohio žije a studuje již několik týdnů naše rotariánská studentka Vendula Jančálková. Na svém blogu zveřejňuje zajímavé postřehy, pocity a zkušenosti. Není nekritická vůči sobě, ale i vůči svému okolí. Je to zajímavé čtení. Autorka svolila, abychom některé její texty postupně zveřejňovali i v našem listě. Pročež tak činíme.
Labor Day aneb "Svátek práce už v září"
První pondělí v září, studenti u nás se sklíčeně tahají do školy a rodiče rutinně spěchají do práce. No a holt Američané ten den zas "válí šunky" někde u jezera (teda v mém případě). Škola nestihne ani pořádně začít a už je tu svátek. Labor Day, který Američané slaví první pondělí v září je prakticky i teoreticky totožný s naším svátkem práce v květnu. Ve škole se pořád rozkoukávám a v pětiminutových přestávkách se protloukám mezi dvoutisícovkou studentů, což mi pocitově připadá, že je jich minimálně 5 milionů. Nejhorší je to teda po zazvonění, to je jak kdyby se na vás hnalo stádo bizonů. No o škole napíšu zvlášť, až to tam trochu zmáknu. Ohledně našeho Labor Day. S Coeovýma jsme jej trávili na chatě Jimova bráchy v Michiganu. Hurónské jezero 10 metrů od domu nebylo vůbec na škodu, to vám povím. Počasí vyšlo na výbornou, po celý víkend tu panovala veselá nálada a já čelila nespočtu otázek ze stran rodiny. Patnáct lidí a svět se najednou točil kolem České republiky (někdy jsem teda ještě musela opravovat Československo, což si spousta lidí doposud myslí). Obdivována byla především příroda a architektura. No a o Praze nemluvě, nad tou se tu rozplývají ažaž. Krásná rána jsem nehodlala prospat, i když vykopat se z postele, to byl někdy nadmíru těžký úkol. Ale rozhodně to za to stálo. Sluneční paprsky odrážející se od vodní hladiny, šum vln a nekonečné ticho (kromě racků, kteří asi pojem ticho nějak nechápou). A při vší té kráse sport, běh. Výlety na lodi a plavání zapadlo taktéž do každodenního režimu. No a grilování? Chlapi se chopili svého a připravovali samé dobroty. Řekněte, kdo by si dokázal na takovou pohodu stěžovat?! Všichni byli milí a opravdu jsem si to tam se vším všudy zamilovala. Řekla bych, že je to trochu jiná Amerika - všude klid, krásná příroda, milí lidé a nulový shon. (Ne)americká idyla. BRANCH, neboli breakfast and lunch. V Michiganu se zásadně nesnídalo a prakticky ani neobědvalo. Bylo to tím, že já byla na nohou už v šest, zatímco spáči si válení v posteli protáhli až do desáté hodiny. V Česku by pravděpodobně nastala otázka "Snídat nebo už rovnou obědvat"? Američané to vyřešili jasně, spojíme snídani a oběd, a tak vznikl "branch". Dalo by se vlastně říct, že je to taková větší snídaně v obědovém stylu často kolem 11 hodiny.
11
Tak snad zanechávám stopu. :)) Zdravím do mé domoviny. Ačkoli si užívám, kus mě chybí. Přece jen jsem tělem i duší Češka 12
www.motoscoot.cz PRO NAŠE PŘÁTELE A PŘÍZNIVCE V MÍSTĚ A V REGIONU (PŘÍPADNĚ I JINDE) je k dispozici nová služba RRR (RODINNÁ ROTARIÁNSKÁ REKLAMA) Zájemci o komerční reklamu týkající se podnikatelských aktivit našich členů a rotariánů z regionu mají k dispozici stránky OPAVSKÉHO ROTARINÁNA zcela zdarma. Stačí poslat podklady na adresu redakce. Pokud se sami rozhodnete reklamu zpoplatnit (dle vlastního uvážení) je to možné. Zašleme fakturu za zveřejnění. Takto získané prostředky budou použity mimo jiné také na krytí režie vydávání tohoto listu. Konkrétní využití takto získaných prostředků bude v určitých časových intervalech veřejně oznámeno.
13
OPAVSKÝ ROTARIÁN čtrnáctideník RC OPAVA. IV. ročník. Vychází každé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Růžová 14, 746 01 Opava (
[email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail:
[email protected] (další možné spojení e-maily pro případ výpadku sítě –
[email protected] ;
[email protected] ;
[email protected]) Toto číslo 16/2014 vyšlo dne 20. října 2014.
14
