Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta Mezinárodních vztahů Mezinárodní obchod
Transatlantické ekonomické vztahy (Bakalářská práce)
Autor: Tereza Bartáková Vedoucí práce: Ing. Radek Čajka, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „ Transatlantické ekonomické vztahy“ vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.
V Praze dne:
Podpis:
2
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu své práce Ing. Radkovi Čajkovi,Ph.D. za odborné vedení, cenné rady i připomínky při zpracování této bakalářské práce.
3
Název bakalářské práce: Transatlantické ekonomické vztahy
Abstrakt: Tato bakalářská práce se zaměřuje na ekonomické vztahy mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií. Nejen na vztahy obchodní, ale i diplomatické. V práci je popsán vývoj ekonomických vztahů během minulého století, euroatlantický obchod se zbožím a službami a PZI. Cílem práce je nastínit budoucí vývoj vztahů a představit dohodu o volném obchodu, kterou obě strany připravují. Dalším cílem je ukázat klíčovou roli transatlantické oblasti pro celý svět a jeho globální problémy. V poslední řadě jsou v práci popsány největší obchodní spory mezi EU a USA.
Klíčová slova: Evropská unie – Spojené státy americké – Světová obchodní organizace – zóna volného obchodu - obchodní spory
4
Title of the Bachelor’s Thesis: Transatlantic economic relations
Abstract: This bachelor thesis focuses on the economic relations between the United States of America and the European Union, not only on the trading, but also on the diplomatic relations. The thesis describes the development of the relations within the last century, euroatlantic trade with goods, services and FDI. The main goal of the thesis is to show the future of this partnership and introduce the free trade agreement that has been prepared by both sides. Another goal is to analyze the crucial role of the transatlantic area for the whole world and its global issues. The final part analyzes the biggest disputes between USA and the EU.
Key words: European Union – United States of America – World trade organisation – free trade agreement – trade disputes
5
Obsah Seznam zkratek ...................................................................................................................... 7 Úvod ...................................................................................................................................... 8 1 Historie transatlantických vztahů ..................................................................................... 10 1.1 Historie transatlantické oblasti .................................................................................. 10 1.2 Vývoj transatlantické ekonomické spolupráce do 50. let .......................................... 11 1.2.1 Severoatlantická aliance ..................................................................................... 12 1.3 Vývoj spolupráce od 50. do 90. let ............................................................................ 13 1.4 Vývoj transatlantické ekonomické spolupráce v 90. letech ...................................... 14 1.5 Transatlantická spolupráce v novém tisíciletí ........................................................... 16 1.5.1 Návrh budoucí transatlantické obchodní a investiční partnerské dohody .......... 19 1.5.2 Možné komplikace uzavření budoucí smlouvy .................................................. 20 1.5.3 Transatlantická dohoda a Česká republika ......................................................... 21 1.6 Ostatní dohody........................................................................................................... 21 2 Ekonomická situace a obchodní vztahy EU a USA ......................................................... 23 2.1 Obchod se zbožím .................................................................................................... 24 2.2 Obchod se službami ................................................................................................... 26 2.3 Přímé zahraniční investice ......................................................................................... 26 3 Obchodní spory mezi USA a EU ...................................................................................... 29 3.1 Kauza Boeing versus Airbus ..................................................................................... 29 3.2 Banánová válka.......................................................................................................... 30 3.2.1 Řešení ................................................................................................................. 31 3.3 Kjótský protokol ........................................................................................................ 31 3.4 Potravinové spory ...................................................................................................... 32 3.4.1 Geneticky upravované výrobky .......................................................................... 32 3.4.2 Spor o hovězí ...................................................................................................... 33 4 Společné hodnoty ............................................................................................................. 34 4.1 Demokracie, lidská práva a tržní ekonomika ............................................................ 34 4.2 Právo, svoboda a bezpečnost ..................................................................................... 35 4.3 Společná zahraniční politika...................................................................................... 35 4.3.1 Spolupráce EU – NATO ..................................................................................... 36 4.4 Společná pomoc rozvojovým regionům .................................................................... 37 5 Transatlantické trendy ...................................................................................................... 39 Závěr .................................................................................................................................... 41 Seznam tabulek a grafů........................................................................................................ 44 Seznam použité literatury .................................................................................................... 45
6
Seznam zkratek
ATK
Země africké, tichomořské a karibské oblasti
ES
Evropské společenství
EU
Evropská unie
GAAP
Všeobecně přijaté účetní principy
GATT
Všeobecná dohoda na clech a obchodu
NATO
Severoatlantická aliance
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OSN
Organizace Spojených národů
TEC
Transatlantická ekonomická rada
USA
Spojené státy americké
WTO
Světová obchodní organizace
7
Úvod Globální obchodní scéna se v posledních letech podstatně mění. Světové hospodářské centrum se přesouvá do Asie a rychle rostoucí region jihovýchodní Asie se snaží neztratit z dohledu tradiční hospodářská velmoc Spojené státy americké. Ty pro svůj ekonomický růst vždy potřebovaly Evropu a dnes tomu není jinak. Téma „transatlantické ekonomické vztahy“ je aktuální a to je jeden z důvodů, proč jsem si toto téma vybrala. Cílem této bakalářské práce je popsat transatlantické vztahy, uvést jejich výhody i problémy. Další cíl je představit budoucí dohodu o zóně volného obchodu mezi těmito partnery. Tato bakalářská práce dopodrobna popisuje vývoj vzájemných vztahů těchto regionů od konce druhé světové války až do roku 2013. Po druhé světové válce byla Evropa ten, kdo potřeboval nutnou pomoc od Spojených států, které byly na špičce světového hospodářství. I v dnešní době představují největší ekonomiku světa, ale rychle je dohání druhá Čína. Aby si udržely svoji pozici, potřebují odbourat poslední zbývající překážky obchodu s Evropskou unií. Jedná se zejména o netarifní překážky, regulatorní nařízení a předpisy. V letošním roce začnou jednání o transatlantické dohodě volného obchodu. Tato práce dohodu představí a shrne všechny možné přínosy, ale i překážky, jež by mohly dohodě zabránit. Po delší době je nyní vhodné prostředí pro podpis smlouvy. Velké firmy chtějí dohodu, jelikož jim přinese zrychlení hlavně na celnici. I stále protekcionističtí Francouzi a Italové jsou pro. Dále se práce zabývá obchodními vztahy. USA spolu s EU tvoří přibližně 50 % světového HDP. Vzájemný obchod ročně vygeneruje přibližně 5 biliónů dolarů a společnosti na obou stranách Atlantiku zaměstnávají 15 miliónů lidí na vzájemných projektech. Významný je obchod se zbožím, službami, ale i zahraničními investicemi. Evropské a americké investice jsou skutečný pohon transatlantické spolupráce, přispívající k růstu zaměstnanosti na obou stranách Atlantiku. Propojenost těchto států byla nepříznivá v době finanční krize, kdy padající americká ekonomika sebou stáhla i tu evropskou, která je nyní sužována další krizí, měnovou. Tyto tradiční centra obchodu se pomalu staví na nohy, ale je možné, že už nedoženou státy jako je Čína či Indie.
8
Obchodní vztahy jsou důležité, ale aby ekonomiky rostly, potřebují i stabilní diplomatické vztahy. Je nutné se shodnout na společných hodnotách, cílech i zahraničních politikách. Evropskou unii a Spojené státy americké spojuje demokracie, spravedlnost, tržní ekonomika a zahraniční politika. Najdou se zde však i věci rozdílné. O tom všem pojednává kapitola „Společné hodnoty“. Jednou z věcí, která komplikuje diplomatické vztahy obou zaoceánských velmocí, jsou obchodní spory. Světová obchodní organizace musí řešit bezpočet stížností, které někdy předloží Evropská unie, někdy zase Spojené státy. Tyto spory nejen, že zpomalují obchodní jednání, ale často stojí i mnoho peněz. Poslední kapitola je věnována obyvatelům transatlantické oblasti, respektive jejich veřejnému mínění. Už jedenáct let je každý rok prováděna anketa mezi obyvateli této oblasti, která má za úkol zjistit názory obyvatel na vzájemnou spolupráci, obchod i bezpečnost.
9
1 Historie transatlantických vztahů Spolupráce mezi Evropou a Severní Amerikou je v současné době na takové úrovni, že významně ovlivňuje jak ekonomický vývoj, tak i mezinárodní bezpečnost ve světě. Trvalo však velmi dlouho, než země na obou březích Atlantiku začaly oficiálně spolupracovat. Spojení těchto dvou silných hospodářských regionů zahrnuje nejvyspělejší ekonomiky světa a mohlo by představovat jediného budoucího konkurenta rychle rostoucím ekonomikám rozvojových zemí, resp. zemím BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína).
1.1 Historie transatlantické oblasti Jako transatlantická oblast je označováno území, které je omýváno Atlantickým oceánem. Atlantický oceán je druhý největší oceán na světě, na východě omývá Evropu, Afriku a na druhé straně, na západě, sahá až k pobřeží Severní Ameriky a poté Jižní Ameriky. Mnoho let spojuje všechny tyto kontinenty. Evropané již v 17 st. osídlili východní pobřeží USA, jejich předchůdci Španělé převáželi otroky z Afriky do svých jihoamerických království. Obchod s otroky už neexistuje, avšak obchod mezi Evropou a Severní Amerikou hraje stále důležitou roli. Atlantický oceán byl svědkem mnoha událostí světových dějin. Během 19. století nastaly velké přesuny evropského obyvatelstva, které chtělo najít lepší život v Severní Americe. Nejprve zde byla velká migrační vlna před 1 .světovou válkou a poté následovala velká migrační vlna za 2. světové války, kdy z Evropy utíkalo zejména židovské obyvatelstvo, které se chtělo zachránit. Také v této době byl Atlantik strategickým územím a svědkem mnoha bojů. Střetávaly se zde americké a evropské velmoci. Později i za tzv. studené války. Atlantik představuje nejkratší námořní spojení mezi Evropou a Amerikou. Uskutečňuje se zde i nejvíce námořních přeprav. Největšími přístavy jsou Rotterdam, New Orleans, Antverpy a New York. Převáží se hlavně železná ruda, uhlí, obilniny, bauxit a fosfáty. V této oblasti nedominuje pouze zaoceánská doprava, ale významná je i letecká doprava, zejména v oblasti cestování. Od roku 2008 mají USA a EU uzavřenou dohodu, která zaručuje, že z kteréhokoliv evropského letiště může létat letadlo do kterékoliv amerického letiště a naopak. Zvýšila se tím i konkurence dopravců a to mělo za následek snížení cen letenek. Při pobřeží Evropy a Severní Ameriky se nacházejí šelfy, kde se těží ropa a zemní plyn. Atlantický oceán má velký podíl na světovém rybolovu, přibližně 30%. Ve velkém počtu se loví lososi, tresky, makrely a úhoři.
10
V tabulce 1 na této straně jsou porovnány různé ukazatele, které ukazují významnost transatlantické oblasti, zejména území USA a EU. Dohromady rozloha těchto celků tvoří asi 9% zemského povrchu a žije zde přibližně 12% obyvatel světa. Mluví se tu přibližně 26 úředními jazyky a USA společně s EU tvoří 52% světového HDP.
Tabulka 1: Celkové porovnání EU a USA se světem
Zdroj: EU Focus. European union: External Action [online]. 2013 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/eu/EU-Focus.html
1.2 Vývoj transatlantické ekonomické spolupráce do 50. let K propojení amerických a evropských vztahů došlo až v druhé polovině 20. století. První polovina minulého století zažila dvě světové války a hospodářské krize, tudíž státy měly dost práce na svém vlastním území a neměly mnoho důvodů k liberalizaci a k prohlubování vzájemné spolupráce. Po konci druhé světové války si Spojené státy americké začaly uvědomovat velký ekonomický význam Evropy. Domácí poptávka nebyla dostatečná a americké firmy potřebovaly najít odbytiště i za Oceánem. Americká vláda nechtěla přejít k socialistickým opatřením – k vypisování státních zakázek, aby udržela domácí ekonomiku, proto se začala soustředit na Evropu. Válkou zdevastovaná Evropa nebyla v té době koupěschopná a většina evropských států byla ohrožována rozpínavým komunismem Sovětského svazu.
11
USA musely učinit kroky, které by zabránily vzestupu komunistů v ostatních evropských zemích a zachovaly si tak přístup na zahraniční trhy. Nejprve prezident Harry S. Truman schválil finanční půjčku Řecku a Turecku, které už nemohla podporovat válkou vyčerpaná Velká Británie. O rok později, v roce 1948, vznikl Marshallův plán. Jednalo se o finanční pomoc ve výši téměř 13 miliard USD1, která spočívala nejprve v poskytování jídla, základního spotřebního zboží, paliv a strojírenských výrobků. Později USA investovaly hlavně do průmyslových odvětví. Financování skončilo v roce 1951 a za následek mělo rychlý hospodářský růst, zejména v západní Evropě, včetně Německa. Rozmach uhelného a ocelového průmyslu vedl k začátkům evropské integrace. Byl oživen zahraniční obchod mezi USA a Evropou a vše vedlo k založení Severoatlantické aliance, NATO. 1.2.1 Severoatlantická aliance Evropské země musely začít spolupracovat, aby odolaly rostoucímu vlivu Sovětského svazu, a proto v roce 1948 podepsaly Bruselskou smlouvu, ve které se zavázaly vytvořit systém společné obrany. Signatářské země – Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko a VB – začaly jednat se Spojenými státy a Kanadou o vytvoření jednotné Severoatlantické spolupráce. Jednání skončila v roce 1949, kdy 12 zemí podepsalo Washingtonskou smlouvu o zavedení společného bezpečnostního systému, který bude zajišťovat obranu a bezpečnost jednotlivých členských zemí v souladu s Chartou OSN. Cílem spojenců je podporovat mírové a přátelské vztahy v celém severoatlantickém prostoru. V současné době má organizace NATO 28 členů, včetně České republiky. 2 21 členských států je také členy EU, to značí velkou propojenost těchto organizací. Spolupracují od 90. let a mezník přišel v roce 2002, kdy byl podepsán balíček dohod, tzv. Berlin plus. Od té doby má EU k dispozici prostředky i kapacity NATO3. Velkým problémům muselo čelit NATO v době po teroristických útocích na New York a Washington D.C., dne 11. září 2001. Zatímco Bushova vláda chtěla okamžitě vojensky zasáhnout v Iráku, aby mohla zbavit vlády Saddáma Husajna, a zničit zásoby nukleárních zbrání, evropské státy chtěly situaci řešit mírnější cestou. Nejprve chtěly USA zaútočit samy, avšak v roce 2002 požádal Bush NATO o podporu na základě zdůraznění potřeby zničení nukleárních zbraní. Jen pár zemí EU souhlasilo s americkým plánem – VB 1
George Marshall foundation: The Marshall Plan. George Marshall foundation [online]. 2009 [cit. 2013-0112]. Dostupné z: http://www.marshallfoundation.org/TheMarshallPlan.htm 2 NATO. Ministerstvo obrany ČR [online]. 2013 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/nato/nato-8493/ 3 The EU-NATO Berlin Plus agreements. European Security and Defence Asembly [online]. 2002 [cit. 201301-12]. Dostupné z: http://www.shape.nato.int/resources/4/documents/14E_Fact_Sheet_Berlin_Plus[1].pdf
12
(nejvěrnější americký spojenec), Itálie a Španělsko. Ostatní země jako Francie a i překvapivě Německo nesouhlasilo. Tento rozpor otřásl základy NATO. Nebylo jisté, zda USA s několika spojenci obejdou ostatní státy a provedou intervenci. USA měly tehdy podporu států střední a východní Evropy, které usilovaly o vstup do NATO a braly USA jako hlavního ochránce. Americká veřejnost podporovala vojenskou akci, na druhé straně Evropané byly velmi skeptičtí. Evropské pochybnosti se ještě zvýšily, když v Iráku nebyly nalezeny žádné zbraně hromadného ničení a přesto se USA připravovaly na válku. Francie byla připravena vetovat jakékoliv sankce uvalené na Irák. To představovalo nejen velký rozkol transatlantické spolupráce, ale také rozpory v EU. Odpůrci byly však příliš pasivní a válka mezi USA a Irákem stejně začala. Za Bushovy administrativy byly transatlantické vztahy velmi napjaté, vše povolilo až s příchodem jeho nástupce Baracka Obamy.4
1.3 Vývoj spolupráce od 50. do 90. let Během 50. let navázaly Spojené státy americké diplomatické vztahy s předchůdcem dnešní EU. V roce 1953 byli vysláni američtí pozorovatelé do Evropského společenství uhlí a oceli. O tři roky později, v roce 1956 byla založena americká diplomatická mise (v roce 1961 v Bruselu vznikla americká diplomatická mise k Evropskému společenství). Na druhé straně Atlantiku působí od roku 1954 delegáti Evropské komise, kteří reprezentují komisi při jednání s americkou vládou a upevňují kontakt s dalšími mezinárodními institucemi ve Washingtonu DC.5 V 60. letech volal po spolupráci s Evropou i americký prezident John Fitzgerald Kennedy. Ve svém projevu ze dne 4. července 1962 pronesl: „Věříme, že sjednocená Evropa bude schopna hrát významnější roli v společné obraně, reagovat na potřeby chudších národů a společně s USA a ostatními bude snižovat obchodní bariéry. Spojené státy budou připraveni se sjednocenou Evropou vytvořit pevné Atlantické partnerství, které bude oboustranně prospěšné mezi novou unií, která vzniká v Evropě a starou unií, která vznikla před 175 lety.“6 Od té doby však k dalším formálním krokům vedoucí k integraci nedošlo. V období 60. – 90. let nastávaly mezi USA a Evropským společenství časté rozpory v oblasti mezinárodní obrany. Ať už při válce v Koreji, ve Vietnamu či ve válce v Zálivu. 4
LUNDESTAD, Geir. The United States and Western Europe since 1945: from "empire" by invitation to transatlantic drift. New York: Oxford University Press, 2003, xi, 331 p. ISBN 01-992-6668-9. 5 The European Union and the United States: Global partners, global responsibilities. In: European Comission[online]. 2005 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/partner/euusrelations/EUUSGlobParts.pdf 6 Vlastní překlad; President Kennedy at Independence Hall, 4 July 1962. John F. Kennedy: Presidental Library and Museum[online]. 2010 [cit. Viewer/RrjaDhW5B0OYm2zaJbyPgg.aspx
2013-02-21].
13
Dostupné
z:
http://www.jfklibrary.org/Asset-
Začalo se ukazovat, že co se týče mezinárodní obrany je Evropa velmi nejednotná. V roce 1966 dokonce Francie stáhla své vojenské jednotky z NATO.7 Na druhou stranu k mezinárodní spolupráci přispělo založení dvou významných mezinárodních organizací, nejprve založení GATT – Všeobecná dohoda o clech a obchodu v roce 1948 a poté v roce 1961 založení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jejímiž členy jsou státy USA i ES (později EU). Od 50. let evropské státy spolupracují i s Kanadou. V roce 1976 obě strany uzavřely tzv. Rámcovou dohodu o ekonomické spolupráci. Dohoda podněcuje státy k vzájemné podpoře průmyslových odvětví. Měly by spolupracovat na poli vědy a technologického výzkumu. Spolupráce spočívá v otevření nových trhů a vytvářeních nových pracovních míst. Byla to první dohoda tohoto typu, kterou uzavřelo Evropské společenství.8
1.4 Vývoj transatlantické ekonomické spolupráce v 90. letech Zlom přišel na začátku 90. let, kdy USA a ES podepsaly tzv. Transatlantickou deklaraci. V tomto dokumentu z roku 1990 se obě strany zavazují k plnění společných cílů. Aby byly cíle dosaženy, shodly se USA a ES, že musí se informovat a konzultovat všechny důležité aspekty vzájemné spolupráce, jak politické tak i ekonomické. Signatáři si uvědomují důležitost transparentnosti a implementaci principů GATT a OECD v oblasti obchodu se zbožím, službami i kapitálem. Země by chtěly dále rozvést dialog o technických a netarifních bariérách obchodu, hospodářské soutěži, transparentnosti ekonomik a ostatních oblastech. Kromě ekonomiky se signatářské země zaměří i na rozvoj vzdělání, ochranu životního prostředí a na obranu proti nukleárnímu nebezpečí. Neméně významný je společný boj proti terorismu, proti obchodu s narkotiky a jejich nelegální výrobě. Změny nastaly i na institucionální úrovni. Země se dohodly na půlročních konzultacích konaných na obou stranách Atlantiku, kterých se zúčastní předseda Evropské rady a komise na jedné straně a prezident USA na druhé straně. Dále se každý půlrok uskuteční setkání evropských zahraničních ministrů a státního tajemníka USA. Také se budou dvakrát do
7
NATO Update. NATO [online]. 2001 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.nato.int/docu/update/6069/1966e.htm 8 Framework Agreement for Commercial and Economic Cooperation Between Canada and the European Community (1976). Goverment of Canada [online]. 2010 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.canadainternational.gc.ca/eu-ue/commerce_international/agreements-accords.aspx?view=d
14
roka konat konzultace mezi Komisí a americkou vládou na úrovni kabinetů obou institucí. V neposlední řadě budou pokračovat briefingy na ministerské úrovni.9 O pět let později došlo k úpravě vzájemných vztahů, došlo k posunutí z dřívější spolupráce založené na konzultaci k nynějšímu společnému postupu – spolurozhodování. Byla podepsána Nová transatlantická dohoda (agenda), která se zaměřuje na čtyři oblasti spolupráce: 1) Podpora celosvětového míru, stability, demokracie a rozvoje, 2) Reakce na globální změny, 3) Přispívání k rozmachu světového obchodu a upevnění ekonomických vztahů a za 4) Stavba „mostů“ přes Atlantik. V první části se země zaměřují na stabilní a prosperující růst Evropy, na podpoření demokracie a ekonomických reforem ve střední a východní Evropě a dalších nezávislých státech. Rozvoj humanitární pomoci i zlepšení dodržování lidských práv a zajištění míru na Středním Východě. V druhé části se země zavazují k boji proti mezinárodní kriminalitě, obchodu s drogami a terorismu. Uspokojit potřeby uprchlíků a chránit životní prostředí, stejně tak zamezit šíření nemocí. Ve třetí části je kladen důraz na upevnění multilaterálního obchodního systému a na dosažení bližších ekonomických vztahů mezi signatáři. V poslední části se mluví o stavbě mostů napříč Atlantikem. Jde přeneseně o výměnu znalostí, zkušeností a poznatků z oblasti vědy, výzkumu a vzdělání. V rámci Nové transatlantické dohody se jednou ročně schází předsedové Evropské rady a komise s americkým prezidentem. Summity jsou připravovány skupinou Vyšších zástupců, ve které jsou zástupci nejvyšších orgánů EU a USA. Skupina Vyšších zástupců se schází čtyřikrát až šestkrát ročně a připravuje zprávy o dosažených úspěších a nových cílech. V 90. letech došlo ještě k poslednímu kroku směrem k upevnění vzájemných ekonomických vazeb. V květnu roku 1998 na společném summitu v Londýně se EU a USA domluvily na založení Transatlantického ekonomického partnerství. Jedná se o důležitou spolupráci v rámci obchodu a mezinárodních investic. Toto partnerství zahrnuje jak multilaterální tak i bilaterální prvky. EU i USA chtějí odbourat obchodní bariéry, které tvoří největší překážku mezinárodního obchodu na jedné straně a na druhé straně chtějí pokračovat v multilaterální vyjednávání na půdě WTO. Obě strany se už úspěšně informovaly o své transparentnosti v místní legislativě a předaly seznam 9
Transatlantic Declaration. European Union: External Action [online]. 1990 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://eeas.europa.eu/us/docs/trans_declaration_90_en.pdf
15
existujících regulačních opatření. Do roku 2000 chtěly obě strany dokončit debaty na téma regulační obchodní spolupráce. Důraz je kladen na tzv. vzájemné rozpoznávací dohody – jde o vzájemné uznání technických požadavků a shoda hodnotících procedur. Státy se také dohodly na pravidelné výměně informací o zdraví nebezpečných výrobcích, snížení nákladů v oblasti obchodu s patenty atd.10 Od roku 1998 začala Evropská unie zakládat informační centra na amerických univerzitách s cílem zvýšit informovanost o Evropském systému a institucích, dále také upozornit na význam politických, ekonomických a kulturních vazeb v transatlantické oblasti. Centra se nachází například ve Washingtonu DC, Pittsburghu či v Texasu a je jich celkem 10. V průběhu 90. let uzavřela Kanada a Evropská unie 2 smlouvy. Nejprve v roce 1990 podepsali Deklaraci Kanady a Evropského společenství, ve které uvádějí, že budou respektovat státní bohatství, dědictví i kulturu. Budou podporovat demokracii a vzájemný obchod. Dále budou odmítat protekcionismus a podporovat ekonomické reformy v nově vznikajících transformujících se ekonomikách. Druhý dokument je z prosince 1996 – Kanada-EU Joint Political Declaration and Action Plan. Obecně navazuje na dva předešlé dokumenty a zdůrazňují, že růst obou regionů spočívá ve vzájemné hlubší spolupráci. Je nutné dodržovat multilaterální smlouvy, které jsou vyžadovány WTO. Dále je nutné zabezpečit transatlantickou oblast a chránit svět před terorismem.11
1.5 Transatlantická spolupráce v novém tisíciletí V roce 2007 byla zřízena Transatlantická ekonomická rada (TEC), která má za úkol odbourat bariéry obchodu, harmonizovat standardy a otevřít oba trhy. Na zřízení rady se dohodl tehdejší americký prezident George W. Bush a německá kancléřka Angela Merkelová. Je to jeden z mnoha kroků, které jsou nutné proto, aby v budoucnu byla vytvořena zóna volného obchodu mezi EU a USA. Tato rada byla hlavně založena, aby zvýšila politický tlak na regulátory. Místo přeformulování minulých pokusů se však její pozornost přenesla na nové technologie, jako jsou hybridní vozy nebo nanotechnologie. Jedná se o fórum, které má vést ekonomický dialog mezi oběma břehy Atlantiku. TEC se 10
The Transatlantic Economic Partership. European Union: External Action [online]. 2003 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2003/october/tradoc_111712.pdf 11 Canada-EU Joint Political Declaration and Action Plan. Goverment of Canada [online]. 2012 [cit. 201301-12]. Dostupné z: http://www.canadainternational.gc.ca/eu-ue/commerce_international/joint_politicalpolitique_conjointe.aspx?lang=eng&view=d
16
zabývá důležitými ekonomickými tématy na schůzích nejméně jednou do roka, na kterých se schází zástupce Bílého domu pro mezinárodní ekonomické vztahy a vice-předseda evropské komise pro obchod. Na schůzích hledají možnosti, jak posílit ekonomickou kooperaci, zlepšit konkurenceschopnost a životní úroveň všech obyvatel zóny.12 Zejména TEC má za úkol vytvořit regulační konvergenci mezi USA a EU ve 40 různých veřejných oblastech, včetně práv duševního vlastnictví. Rada by se měla zaměřit na dotvoření bezpečnostních předpisů pro mezinárodní obchod, zajistit, aby americký GAAP (Všeobecně přijaté účetní principy) byl zohledněn i v Evropě a začít diskuzi na téma odstranění překážek pro investování.13 Při TEC pracují tři poradní skupiny: transatlantický dialog právníků, spotřebitelů a obchodníků. Dne 28. listopadu roku 2011 se na každoroční schůzce TEC zástupci dohodli na vytvoření Skupiny vysokých zástupců pro zaměstnanost a rozvoj (High Level Workung Group on Jobs and Growth), kterou vede EU komisař pro obchod Karel De Gucht a americký obchodní zástupce Ron Kirk. Skupina byla požádána, aby charakterizovala opatření, kterými by se mohl zvýšit vzájemný obchod, jenž by měl vyústit ve vytvoření nových
pracovních
míst,
zvýšení
ekonomického
růstu
a
mezinárodní
konkurenceschopnosti. Skupina pracuje úzce s veřejným i soukromým sektorem.14 Dne 13. února 2013 předložila skupina lídrům obou stran konečnou zprávu. Dosáhla závěru, že souhrnná dohoda, která obsáhne širokou škálu bilaterálních obchodních a investičních aktivit, včetně regulatorních problémů, a která přispěje k rozvoji světových pravidel, by přinesla vzájemný prospěch. Také by mohla nastartovat oslabené ekonomiky na obou stranách Atlantiku a ty by mohly společně čelit rychle rostoucí ekonomické velmoci, Číně. Vytvoření dohody nebude lehké, cla jsou sice nízká (3 % v průměru, vyšší na farmářské výrobky), ale obě ekonomiky se chrání mnoha netarifními překážkami. Mnohé se týkají spotřebitelů, veřejného zdraví, životního prostředí nebo národní ochrany. Vlády nejsou obyčejně voleny, aby dělaly kompromisy ohledně těchto bariér. Jedním z evropských cílů je otevření amerického trhu pro veřejné zásobování, jenž je více chráněný než ten evropský. Hlavní problém je, že federální vláda nemůže nutit státy, aby umožnily přístup zahraničním investorům k veřejným zakázkám. Dle některých úřadů bude největším 12
Transatlantic Economic Council. US Departmant of State [online]. 2012 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.state.gov/p/eur/rt/eu/tec/index.htm 13 BUSH OKS 'INTEGRATION' WITH EUROPEAN UNION. WND [online]. 2007 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.wnd.com/2007/05/41489/ 14 United States. In: European Commission [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/creating-opportunities/bilateral-relations/countries/united-states/
17
problémem vyřešení regulační konvergence, aby se obě strany posunuly směrem ke společným pravidlům, nebo alespoň zavedení regulací, které jsou přijatelné na obou stranách. To by mohlo ušetřit hodně, jelikož by například, farmaceutické firmy nemusely provádět testy léků na obou kontinentech. EU se snaží o společné celosvětové regulační standardy už po desítky let. 15 Nyní je správný čas na začátek jednání.16 Velké firmy chtějí dohodu. I stále protekcionističtí Francouzi i Italové jsou pro. Avšak je zde ostražitost, hlavně na americké straně. Je však nutné si uvědomit, že dohoda by nemusela dopadnout úspěšně. Lídři mohou říkat, že chtějí obchodní dohodu, ale zatím nebyly schopni se dohodnout. Byla by to promarněná šance pro obě strany. Evropané mají na dohodě větší zájem, avšak Američané lehce nepřistoupí na jejich požadavky. Jejich ekonomika je v horším stavu, hlavně kvůli eurokrizi. Dalším důvodem je také propojení Evropy. Anglie mluví o oddělení a dohoda s USA by ji přesvědčila, že je lepší být součástí partnerství. "Bude to dohoda, která jde za hranice tarifů. Spojí trhy a odstraní bariéry. Odhaduje se, že až nabyde účinnosti, evropská ekonomika vzroste o půl procenta HDP, což v překladu znamená desítky miliard eur a desítky tisíc nových pracovních pozic každý rok." – José Manuel Barroso, předseda Evropské komise17 "Volný a férový obchod mezi oběma stranami Atlantiku podpoří miliony dobře placených amerických míst." – Barack Obama, prezident USA18 Prezident USA Barack Obama ve své Zprávě o stavu unie doporučil zahájit jednání o transatlantické dohodě. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso a prezident EU Herman van Rumpuy schválili toto doporučení a oznámili, že každá strana začne s interními procesy, aby mohla začít jednání o Transatlantické obchodní a investiční partnerské dohodě (Transatlantic Trade and Investment Partnership agreement). „Jednání se stanou standardem nejen pro náš budoucí bilaterální obchod a investice, ale také pro 15
Transatlantic trading. In: The Economist [online]. 2013, 2.2.2013 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.economist.com/news/europe/21571195-why-america-and-europe-need-free-trade-dealand-whythey-might-fail-get-one-transatlantic 16 tamtéž 17 Transatlantické zóně volného obchodu už nic nebrání. In: ČT 24 [online]. 2013, 13.2. [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/214958-transatlanticke-zone-volneho-obchodu-uznic-nebrani/ 18 tamtéž
18
rozvoj globálních obchodních pravidel.“,řekl na tiskové konferenci v Bruselu předseda Evropské komise José Barroso. Jednání by měla začít v polovině tohoto roku a měla by trvat přibližně dva roky. Do dohody budou zahrnuta všechna odvětví. Samozřejmé je, že každá unie uvede i seznam tzv. citlivých oborů.19 Zájmové skupiny se budou snažit podpis smlouvy zkomplikovat. Rozpory jsou v oblasti letecké dopravy (spor Boening a Airbus, viz dále), zemědělské politiky, klimatu a genetické úpravy potravin. Tabulka 2 : Výhody a nevýhody dohody o volném obchodu mezi EU a USA) Výhody
Nevýhody
Zvýšení objemu obchodu se zbožím a službami
Znevýhodnění pro citlivé sektory
Zvýšení objemu investic
Nevyřešené spory
Zvýšení zaměstnanosti Snížení cen zboží a služeb pro spotřebitele
Zdroj: vlastní zpracování
1.5.1 Návrh budoucí transatlantické obchodní a investiční partnerské dohody Konečná zpráva vydaná 11. února 2013 představila několik oblastí, kde by se mohla vzájemná spolupráce posílit. Jde například o eliminaci či zrušení dohodnutých bariér obchodu (cla), také o netarifní překážky, o varování před komplikacemi v obchodu či o investování a nakonec o zlepšení spolupráce v zavádění nových pravidel a principů a dosažení společných globálních cílu v zájmu udržení ekonomického růstu. Jak by dohoda mezi EU a USA měla vypadat a co by měla obsahovat? Zaprvé je nutné, aby byl vytvořen reciproční trh s novými pravidly pro vstup s ohledem na globální trhy. Dohoda musí obsahovat mechanismus, který umožní v průběhu let ještě hlubší integraci. Princip spolupráce nebude kopírovat žádné jiné světové uskupení, bude muset být inovativní a kreativní. Návrh klade důraz na tři hlavní oblasti: a) přístup na trh, b) regulatorní problematika a netarifní bariéry a za c) pravidla, principy a nové způsoby spolupráce. V první oblasti, přístup na trh, je důležité dosáhnout změn, které ještě nebyly dosaženy v předešlých smlouvách. Jde o eliminaci cel a postupné odbourání cel i u citlivého zboží.
19
EU a USA chtějí vytvořit zónu volného obchodu. Šlo by o největší obchodní dohodu světa. Hospodářské noviny: Byznys [online]. 2013 [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/nejvetsi-dohodahistorie-evropa-s-usa-planuji-volny-obchod-po4-/firmy-trhy.aspx?c=A130213_142256_firmy-trhy_mev
19
Mělo by dojít k nejvyššímu stupni liberalizace na obou stranách v oblasti obchodu se službami, firmy by měly být transparentní, nestranné a měly by splňovat dané předpisy. V druhé části, regulatorní problematika, se píše o potřebném odstranění netarifních bariér, aby mohl být vytvořen integrovaný společný trh. Obě strany by se měly zaměřit na odstranění tzv. překážek za hranicemi a také by měly věnovat pozornost regulatorní spolupráci a hledání společných standardů. Strany se dohodly, že je důležité, aby zmírnily náklady
spojené
s regulatorními
odlišnostmi
zemí.
V budoucnu
by
měly
být
harmonizovány i směrnice. Mohlo by to znamenat, že pokud bude produkt otestován na jedné straně Atlantiku, nemusel by být testován i na druhé. Výrazně by to snížilo náklady firem a zrychlilo by to produkci. Jednalo by se o klíčovou dohodu ohledně budoucího vývoje a rozvoje výrobků. V poslední části, pravidla a nové příležitosti vzájemné spolupráce, jsou uvedeny sektory, ve kterých by pravidla nemusela platit pouze bilaterálně, ale multilaterálně, pro celý svět. Například se jedná o právo duševního vlastnictví, ochranu životního prostředí a ochranu pracovních podmínek.20 1.5.2 Možné komplikace uzavření budoucí smlouvy Jedna z největších komplikací, která stojí před představiteli obou stran, spočívá v tarifních překážkách. Jak lze vidět na jednání WTO o snížení cel, které již trvá přibližně deset let, je dosažení shody obtížné. USA i EU by jednání chtěly urychlit, ale problémy nastanou v oblasti liberalizace zemědělství. Evropští farmáři se velmi brání zahraniční konkurenci. Francouzští zemědělci a další nechtějí připustit, aby jejich výrobky nebyly znatelně označené za zahraniční v USA. Na druhé straně Evropané se negativně staví k otevření trhu potravinám, které jsou geneticky upravované, ačkoliv se běžně prodávají v USA. Další komplikace spočívá v netarifních překážkách. Zejména farmaceutické firmy apelují na státy, aby sjednotily zásady a směrnice, a nemusely tak již provádět testy výrobků na obou stranách. Co se týče veřejných zakázek, obě strany mají odlišný postoj, EU se staví k zahraničí velmi otevřeně, přibližně 80 % zakázek je zpřístupněno zahraničním firmám. Za to Američané zpřístupnili pouze 30 % zakázek. Federální vláda však nemůže nařizovat firmám, co mají dělat. Evropské aerolinky také usilují o přístup na vnitrozemské linky přes
20
Final Report: High Level Working Group on Jobs and Growth. In: EU trade [online]. 2013, 11.2. [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2013/february/tradoc_150519.pdf
20
USA, což bude velmi těžké vyjednat. V neposlední řadě vše závisí na souhlasu Spojených států amerických, všech států EU 27 a Evropského parlamentu.21 1.5.3 Transatlantická dohoda a Česká republika Pro Českou republika tkví v uzavření transatlantické dohody velký potenciál. Někteří ekonomové to přirovnávají ke vstupu ČR do Evropské unie. Objem obchodu by mohl narůst a roční HDP by se mohlo zvýšit. V současné době je obchod mezi ČR a USA největší, který kdy byl. V roce 1993 byla obchodní bilance -10 miliónů USD v neprospěch USA (Česká republika dovezla zboží v hodnotě 267 miliónů a vyvezla zboží v hodnotě 277 miliónů USD). V loňském roce obchodní bilance byla – 2 097 miliónů USD (vývoz: 3 925; dovoz: 1828) v neprospěch USA.22 USA hlavně dováží dopravní stroje a elektronické výrobky. Spojené státy v roce 2009 investovaly v ČR přibližně 5,9 miliard dollarů. Americké firmy zde zaměstnávají okolo 70 000 lidí. Z dohody by Česká republika těžila hlavně v oblasti tarifních a netarifních překážek (zejména regulatorní požadavky).
1.6 Ostatní dohody Mezi poslední významné dohody, které byly uzavřeny, patří OAA a Galileo. Dohoda OAA – otevřený letecký prostor, začala být projednávána na summitu EU-USA v červnu 2003. V platnost vstoupila roku 2008 a otevřela nebe novým leteckým společnostem. Přibylo mnoho pracovních míst a ceny letenek se snížily. Další dohoda založená na technickém vývoji je Galileo. Jde o důležitou dohodu, která umožňuje spolupráci evropského navigačního systému Galileo a amerického GPS. Kooperace umožní použití mnoha aplikací, ze kterých budou profitovat všichni světoví uživatelé. Sousední Kanada také pokračovala v upevňování vztahů s EU a v březnu roku 2004 vznikla v Ottawě Agenda pro partnerství mezi EU a Kanadou. V rámci této Agendy se každoročně schází předsedové Evropské rady a Evropské komise s kanadským ministrem zahraničí, tyto summity jsou vrcholem EU-kanadského dialogu. Přípravu těchto schůzek má na starost tzv. Koordinační skupina, která vznikla ve stejné době a schází se čtyřikrát ročně. Na schůzích se hlavně řeší společný boj proti mezinárodnímu terorismu 21
Obchodní dohoda EU a USA: Největší překážky. BYDŽOVSKÁ, Marie. Euroskop [online]. 2013 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/21993/clanek/obchodni-dohoda-eu-a-usa-nejvetsiprekazky/ 22 Trade in Goods with Czech Republic. In: United States Census [online]. 2013 [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.census.gov/foreign-trade/balance/c4351.html
21
a kriminalitě. EU i Kanada mají stálé vojenské mise v Afghánistánu, Palestině, Bosně a Hercegovině, Pákistánu, Kongu a v Kosovu. Na summitu v roce 2008 se ukázalo, že spolupráce v oblasti krizového managementu je klíčová pro řešení regionálních problémů.23
23
The EU-Canada Partnership. EU-Canada [online]. 2011 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://eucanada.com/about/the-eu-canada-relationship/
22
2 Ekonomická situace a obchodní vztahy EU a USA USA a EU pro sebe navzájem představují nejdůležitější obchodní partnery. Denně je obchodováno zboží a služby v hodnotě 2 miliard eur. Je odhadováno, že třetina obchodu přes Atlantik se skládá z vnitřních transferů společností. Vzájemný obchod ročně vygeneruje přibližně 5 biliónů dolarů a společnosti na obou stranách Atlantiku zaměstnávají 15 miliónů lidí na vzájemných projektech.24 Transatlantická spolupráce je klíčová pro globální ekonomiku. Evropská unie nebo USA představují největšího obchodního a investičního partnera pro téměř všechny země na světě. Znakem toho, že partnerství těchto dvou regionů je nezbytné pro globální ekonomiku je, že EU a USA ekonomiky tvoří dohromady polovinu celého světového HDP a téměř třetinu celkového světového obchodu.25 Vzájemnému obchodu stále překáží několik tarifních a netarifních překážek, které by měly být zrušeny podepsáním dohody o transatlantickém obchodním a investičním partnerství. Pokud vyjednávaní dopadnou dobře, vytvoří státy největší bilaterální obchodní dohodu, která kdy byla. Vytvoření vzájemné dohody by mohlo zvýšit ekonomický výsledek Evropy o 122 miliard eur za rok a přidat 0,52 % k evropskému hrubému domácímu produktu v delším horizontu. Z dohody by těžil průmysl od chemického po automobilový26. Pro USA by to znamenalo menší nárůst, přibližně o 0,4 % HDP.27
24
The Transatlantic Economy 2011: Annual Survey of Jobs, Trade and Investment between the United States and Europe. Centre for Transatlantic relations [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://transatlantic.sais-jhu.edu/publications/books/Transatlantic_Economy_2011/te_2011.pdf 25 EU Focus. European union: External Action [online]. 2013 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/eu/EU-Focus.html 26 EU, U.S. to negotiate free-trade deal from spring 2013: officials. Reuters [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2012/10/17/us-eu-usa-trade-idUSBRE89G0KT20121017 27 EU a USA chtějí vytvořit zónu volného obchodu. Šlo by o největší obchodní dohodu světa. Hospodářské noviny: Byznys [online]. 2013 [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/nejvetsi-dohodahistorie-evropa-s-usa-planuji-volny-obchod-po4-/firmy-trhy.aspx?c=A130213_142256_firmy-trhy_mev
23
Jejich vzájemná propojenost se negativně prokázala i v průběhu finanční krize v roce 2009. Na obou stranách Atlantiku přišlo o práci přes 7 miliónů lidí. Americké HDP se snížilo o 4,1 % a v EU se HDP propadlo o 150 miliard eur.28 Další rána přišla spolu s dluhovou krizí. Dluh představuje hrozbu pro Ameriku stejně tak pro Evropu. Federální dluh USA byl v roce 2012 okolo 16 biliónů dolarů. Pro Evropu tkví hrozba ve vládních dluzích, u několika států překračuje vládní dluh 100 % HDP (Řecko, Itálie, Irsko). Pozice dolaru jako světové měny je oslabována, momentálně je 62 % devizových rezerv v dolarech a přibližně 26 % rezerv je v euru.29
2.1 Obchod se zbožím Na této a následující stránce jsou grafy, které ukazují význam obchodu USA a Evropské unie. V roce 2011 byly Spojené státy největší obchodním partnerem EU, těsně následované Čínou. Je pravděpodobné, že v blízké budoucnosti Čína Spojené státy překoná, především díky oblasti dovozů. Podobná situace je na druhé straně Atlantiku. Také pro USA představuje EU hlavního obchodního partnera, který je na druhém místě následovaný Kanadou a Čínou na místě třetím. Tabulka 3 : Hlavní obchodní partneři EU
Zdroj:
USA
trade.
In: EU
bilateral
trade [online].
2012
[cit.
2013-03-02].
Dostupné
z:
http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113465.pdf
28
The Transatlantic Economy 2011: Annual Survey of Jobs, Trade and Investment between the United States and Europe. Centre for Transatlantic relations [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://transatlantic.sais-jhu.edu/publications/books/Transatlantic_Economy_2011/te_2011.pdf 29 The Transatlantic Economy 2012: Annual Survey of Jobs, Trade and Investment between the United States and Europe. Centre for Transatlantic relations [online]. 2013 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://transatlantic.saisjhu.edu/publications/books/Transatlantic_Economy_2012/120321_TAE_2012_vol1_final.pdf
24
Tabulka 4 : Hlavní obchodní partneři USA
Zdroj:
USA
trade.
In: EU
bilateral
trade [online].
2012
[cit.
2013-03-02].
Dostupné
z:
http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113465.pdf
Co se týče obchodní bilance, ta je pro Evropskou unii kladná v každém roce za posledních patnáct let. V roce 2012 dovezly USA zboží a služby v hodnotě přibližně 380 miliard dolarů a vyvezly zboží a služby v hodnotě přibližně 265 miliard dolarů. Za poslední dekádu vzrostla hodnota vzájemného obchodu se zbožím z 387 miliard dolarů v roce 2000 na 645 miliard dolarů v roce 2012. Vzájemná obchodní spolupráce byla výrazně poznamenaná krizí v roce 2009. Jak import, tak export zboží klesl o 25 %, respektive o 20 %. Díky tomu zůstala obchodní bilance podobná jako v minulém roce. Graf 1 : Obchod mezi EU a USA ve vybraných letech mezi 1997-2012
Zdroj: vlastní zpracování, Trade in Goods with European Union. In: United States Census Bureau [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.census.gov/foreign-trade/balance/c0003.html
25
Kalifornie, Texas a New York jsou státy, které nejvíce obchodují s Evropou. Vzrůstá podíl Texasu, díky informačním technologiím a technologiím z oblasti energetiky. Dále EU dováží stroje a dopravní prostředky (37 %), chemické produkty (21 %) a zpracované výrobky (12 %). Již výše zmíněná Kalifornie vyváží do Evropy z 32 % high-tech zboží, zejména do Německa, VB a Nizozemska.30 Mezi nejvýznamnější obchodní evropské partnery patří Německo, Francie a Itálie. Do USA se dováží zboží ze skupin stroje a dopravní prostředky (40 %), chemické a ostatní výrobky (24 %) a zpracované výrobky (11 %).31
2.2 Obchod se službami Co se týče služeb, patří USA i EU k největším poskytovatelům na světě. EU je největším poskytovatelem v oblasti regionů a USA je největším poskytovatelem jako samostatný stát. Evropská unie je na prvním místě v každém velkém sektoru služeb. V roce 2010 tvořila 41,1 % cestovních výdajů, 40 % celkového vývozu dopravních služeb a polovinu světového vývozu komerčních služeb.32 Další odvětví, kde dominují EU a USA jsou telekomunikační služby, pojišťovací služby, finanční služby a IT služby. V sektoru služeb má USA kladnou bilanci s EU na rozdíl od obchodu se zbožím. USA poskytuje v Evropě služby v managementu, consultingu, PR a IT. Mnoho služeb, nejprve nabízených v USA, převzaly i evropské podniky. Zejména populární jsou restaurace, tzv. fast foody.
2.3 Přímé zahraniční investice Význam obchodu se zbožím a službami byl ukázán, ale čemu je nutné také přikládat pozornost, jsou přímé zahraniční investice. Celkové americké investice do EU jsou třikrát větší než do Asie. Evropské investice do USA jsou osmkrát větší než do Indie a Číny dohromady.33
Evropské a americké investice jsou skutečný motor transatlantické
spolupráce, přispívající k růstu zaměstnanosti na obou stranách Atlantiku. V roce 2010 tvořily dohromady EU a USA 72,8 % světového odlivu PZI a 57,8 % světového přílivu
30
USA trade. In: EU bilateral trade [online]. 2012 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113465.pdf 31 tamtéž 32 The Transatlantic Economy 2012: Annual Survey of Jobs, Trade and Investment between the United States and Europe. Centre for Transatlantic relations [online]. 2013 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://transatlantic.saisjhu.edu/publications/books/Transatlantic_Economy_2012/120321_TAE_2012_vol1_final.pdf 33 United States. In: European Commission [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/creating-opportunities/bilateral-relations/countries/united-states/
26
PZI. Každý partner má většinu akcií společností na druhém břehu Atlantiku. 60,3 % dovozů do USA bylo zprostředkováno americkými a evropskými pobočkami stejné firmy.34 Podíl amerických investic směřujících do Evropy se pohybuje okolo 55 %. Přímé zahraniční investice podruhé překonaly hranici 200 miliard dolarů, v roce 2011 se jednalo o 215 miliard dolarů investovaných v Evropě. Američtí investoři vyhledávají příležitosti hlavně v Německu, Polsku, Španělsku a Rakousku. Na druhou stranu se odklánějí od Belgie, Portugalska a Ruska. Z tradiční Velké Británie se investoři přesouvají do Nizozemska, kde se platí eurem. Je zde pro ně lehčí vstup na evropský trh, zboží mají již v eurech a Nizozemsko využívají jako svůj exportní trh do vzdálenější Evropy. Výnos z poboček amerických firem ve východní Evropě je o 50 % větší než výnos v Číně. Nejvíce amerických aktiv se nachází na území VB, dále pak v Nizozemsku. Více jak polovina amerických firem je v Nizozemsku určena pro export zboží na další evropské trhy. Americké pobočky vyprodukovaly přibližně 625 miliard dolarů v roce 2010 a další vývoj závisí na situaci v Evropě. Mezi největší americké firmy s pobočkami v EU patří General Electric, společnost Coca-Cola , Marlboro či McDonald‘s. Společnost General Electric patří k největším na světě, zaměřuje se na dopravní technologie. V poslední době se soustřeďuje také na poskytování finančnictví a energetiku. Společnost Coca-Cola je nadnárodní výrobce nápojů a společnost McDonald’s celosvětově provozuje fast-foodové řetězce. Firma Marlboro vyrábí a distribuuje tabákové výrobky. Evropa se kvůli krizi musela poněkud stáhnout z Ameriky. Aby evropské země uchránily svoje banky před krachem, musely prodat majetek za oceánem. Celkově evropské investice klesly v roce 2011 ze 173 miliard na 120 miliard dolarů. Mezi méně investující státy patřily Norsko, Velká Británie, Francie a Itálie. V roce 2010 se odhadovala hodnota evropského majetku v USA na 8,4 biliónů dolarů. Výnos evropských firem byl okolo 105 miliard a stále se předpovídá jeho růst. Firmy, které nejvíce investují do USA, jsou z Británie, Nizozemska a Německa. Velká Británie je klíčový investor v oblasti zaměstnanosti v 23 amerických státech. Automobilový průmysl je v USA na rozdíl od Evropy pomalu na vzestupu.35 Mezi největší evropské firmy s pobočkami v USA jsou 34
The Transatlantic Economy 2012: Annual Survey of Jobs, Trade and Investment between the United States and Europe. Centre for Transatlantic relations [online]. 2013 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://transatlantic.saisjhu.edu/publications/books/Transatlantic_Economy_2012/120321_TAE_2012_vol1_final.pdf 35 tamtéž
27
např. Shell – nadnárodní ropná společnost, Henkel – německá firma vyrábějící chemické a drogistické výrobky a potravinářská společnost Nestlé. Evropské investice jsou závislé na ekonomické situaci v USA. Když udeří krize, americký trh se stává velmi složitým místem působení pro evropské firmy. Snižuje se domácí poptávka a konkurence se zvyšuje. Američané mohou upřednostňovat výrobky domácí výroby. Ohromný podíl USA na evropských investicích je vidět na následujícím grafu. Graf 2: Oblasti přílivu evropských přímých zahraničních investic
Zdroj: The Transatlantic Economy 2011: Annual Survey of Jobs, Trade and Investment between the United States and Europe. Centre for Transatlantic relations [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://transatlantic.sais-jhu.edu/publications/books/Transatlantic_Economy_2011/te_2011.pdf
28
3 Obchodní spory mezi USA a EU Je pochopitelné, že obchod mezi těmito partnery se neobejde bez komplikací. Je mnoho problémů, které řeší veřejný sektor stejně jako soukromý, ať se jedná o celní překážky či nedodržení dohod. Mnoho sporů, které musela řešit Mezinárodní obchodní organizace, bylo již vyřešeno. K dnešnímu datu bylo podáno kolem 32 stížností ze strany EU, týkajících se zejména uvalení tarifů na dovoz některého zboží z EU. Spojené státy podaly 19 stížností. Někdy se WTO přiklonila na stranu USA, někdy na EU. U některých sporů se strany na dohodě nedomluvily. Na následujících stránkách je uvedeno několik nejvýznamnějších sporů, které kdy musely být řešeny. Po představení problému následuje řešení a jeho následky, pokud se strany na řešení shodly.
3.1 Kauza Boeing versus Airbus Kauza Boeing versus Airbus je označována za největší obchodní spor vůbec. Byly zde uvaleny největší sankce, trvá dlouhou dobu, stojí mnoho peněz a předběžný výsledek byl interpretován různě a k finální dohodě ještě nedošlo. Obě společnosti představují největší výrobce letadel, určené nejen pro pasažéry ale i pro přepravu nákladu. Boeing je americká společnost, vyrábějící letadla hlavně pro komerční a vojenské využití. Tato společnost, sídlící v Chicagu a zaměstnávající 170 000 osob, je hlavní poskytovatel služeb pro NASA a primární dodavatel součástek na Mezinárodní vesmírnou stanici. Patří také k největším americkým exportérům, vyvážejících přibližně do 150 zemí.36 Airbus je evropské konsorcium patřící 4 evropským státům – Francii, Německu Velké Británii a Španělsku. Také vyrábí letadla pro komerční, vojenské a nákladní využití. Obě společnosti o sobě říkají, že jsou největší výrobce letadel. Avšak podle letošních tabulek, více objednávek obdržela společnost Airbus.37 Spor mezi těmito společnosti nastal v roce 2005, kdy Spojené státy americké podaly stížnost k WTO. Hlavní předmětem stížnosti byly dotace, poskytnuté státy EU společnosti Airbus (tzv. launch aid - pomoc při uvádění výrobků na trh). Evropská unie toto vyvrátila a odvětila, že Boeing je podporován stejně nespravedlivě, možná ještě více a také dostává zakázky od státních firem. Již v roce 2004 evropské úřady tvrdily, že Boeing obdržel 19 miliard dollarů nespravedlivě na dotacích od státních a federálních vlád během let 1989
36
Boeing: About Us. BOEING COMPANY. Boeing [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.boeing.com/boeing/companyoffices/aboutus/index.page? 37 AIRBUS. Airbus [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.airbus.com/
29
a 2006. Americká vláda odpověděla podobným tvrzení, že Německo, Francie, Velká Británie, Španělsko a ostatní evropské státy nespravedlivě dotovaly společnost Airbus. V roce 2012 odvolací instituce WTO uvedla, že Boeing obdržel mezi 3 až 4 miliardy USD. V prosinci roku 2011 WTO oznámila, že Airbus dostal 18 miliard USD. Spor nabral na intenzitě, jelikož každá ze stran obviňuje tu druhou z toho, že stále pobírá nelegální dotace.38 USA tvrdí, že společnost Airbus by bez pomoci států vůbec neexistovala. K prohlášení WTO, ve kterém se přiklonila na stranu USA, se EU nepostavila diplomaticky a o prohlášení nepravdivě informovala veřejnost. Evropská unie se vyhýbá jakýmkoliv sankcím, a proto je jasné, že případ bude trvat ještě dlouho. Celá kauza má jeden dobrý výsledek a to, že společnost Boeing od té doby pečlivě dodržuje pravidla a své stroje vyrábí ještě s větší přesností.39
3.2 Banánová válka Jedna z nejznámějších a nejdelších rozepří mezi USA a EU byla tzv. banánová válka. Vše začalo v devadesátých letech, kdy státy EU podepsaly dohody z Lomé a dohody z Cotonu. Díky těmto dohodám byly upřednostňovány výrobky, resp. banány zemí AKT (jedná se o oblast afrických, karibských a tichomořských zemí). V té době dovážela EU také banány amerických společností z jižní Ameriky, ty dle vyjádření EU nesplňovaly požadavky. Tyto společnosti (Chiquita Brands International, Del Monte Foods a Dole Food) vyvinuly velký tlak na vládu USA, aby EU zažalovala u WTO. WTO se začala sporu věnovat 5. února 1996. USA a další jihoamerické státy (například Ekvádor, největší vývozce banánů světa) obvinily Evropskou Unii, že nedodržuje pravidla GATT podepsané v roce 1994 a komplikuje růst podílu těchto zemí při prodeji banánů. Evropská Unie tento spor prohrála a na oplátku uvalila cla na dovoz banánů z jižní Ameriky ve výši 230 eur za tunu, zatímco zemím AKT povolila dovoz bez cel až do 750 tis. tun.40 To chápaly země jižní Ameriky jako diskriminaci a proto si dále stěžovaly.
38
U.S. and EU claim victory in Boeing subsidy case. In: CNN: CNN Money [online]. 2012 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://money.cnn.com/2012/03/12/markets/boeing-airbus-wto/index.htm 39 THOMPSON, Loren. European Lies About Airbus Subsidies Set Stage For Major U.S. Retaliation. In: Forbes[online]. 2012 [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://www.forbes.com/sites/lorenthompson/2012/07/16/european-lies-about-airbus-subsidies-set-stage-formajor-u-s-retaliation/ 40 FACTBOX: Bananas dispute at the World Trade Organization. In: Reuters [online]. 2008 [cit. 2013-0303]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2008/07/24/us-trade-wto-bananas-factboxidUSL232558220080724
30
3.2.1 Řešení Ředitel WTO Pascal Lamy navrhl kompromis, při kterém EU sníží během 7 let cla na dovoz banánů o 26 na 116 eur. Evropská unie souhlasila i přes námitky. Státy Jižní Ameriky by si představovaly cla na hranici 109 eur a možná ještě nižší. Tyto neshody ohrožovaly i jednání kola Doha. Pokud nepodepíšou všichni členi dojednané smlouvy, nemusí projít ani jedna. To znamená ohrožení liberalizace obchodu s obilím, auty i finančních služeb.41 V prosinci roku 2009 Evropská unie oznámila, že dosáhla dohody se zeměmi Latinské Ameriky, podepsala tzv. Ženevská dohoda o obchodu s banány. V lednu 2010 EU i Ekvádor oznámily WTO, že již není nutné, aby spor nadále pokračoval a v listopadu 2012 případ definitivně skončil.
3.3 Kjótský protokol Další velmi kontroverzní problém nastal při podepsání Kjótského protokolu. Jedná se o tzv. Rámcovou úmluvu OSN o klimatických změnách, která byla dojednána v japonském městě Kjóto v roce 1997. Státy se zavázaly, že sníží průmyslové emise 6 plynů, které způsobují skleníkový efekt, o 5 %. Tento protokol vstoupil v platnost až 7 let po dohodě v Kjótu, jelikož zde bylo několik podmínek k nabytí jeho účinnosti. Měl být podepsán alespoň 55 zeměmi, z nichž vyspělé průmyslové země musí zastupovat alespoň 55 % vypouštěných emisí.42 Prezident Bush za Spojené státy ratifikaci protokolu odmítl, aniž by předložil nějakou alternativu zabraňující dalšímu znečištění. Tím pobouřil spojence v Evropě. Aby protokol byl ratifikován, vyjednala EU podpis Ruska a tím protokol vstoupil v platnost v únoru 2005. USA se sice účastní jednání zemí Kjótského protokolu, ale jeho pravidla plnit nemusí. V únoru 2002 oznámil prezident Bush novou politiku životního prostředí, která spoléhá hlavně na domácí dobrovolné akce, které sníží intenzitu skleníkových plynů o 18% v následujících 10 letech.43
41
FACTBOX: Bananas dispute at the World Trade Organization. In: Reuters [online]. 2008 [cit. 2013-0303]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2008/07/24/us-trade-wto-bananas-factboxidUSL232558220080724 42 Kjótksý protokol. In: United nations: Framework Convenction on Climate Change [online]. 1998 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://unfccc.int/resource/docs/convkp/kpeng.pdf 43 Kyoto Protocol and the United States. In: The encyklopedia of Earth [online]. 2006, 26.2.2013 [cit. 201304-08]. Dostupné z: http://www.eoearth.org/article/Kyoto_Protocol_and_the_United_States
31
3.4 Potravinové spory Obě strany se nemohou dohodnout na více bodech ve svých zemědělských politikách. Evropská unie nechce pustit na své trhy potraviny, tzv. frankensteinové výrobky, které jsou v USA geneticky upravované. Například kukuřice, sója a další obilí, které je později obsaženo uvnitř většiny produktů. V USA se těchto výrobků neobávají nebo o nich spotřebitelé nejsou dostatečně informováni. 3.4.1 Geneticky upravované výrobky Už od devadesátých let vynaložila Evropská unie spoustu úsilí, jak znevážit využití biotechnologie v potravinovém průmyslu. V roce 1999 se šest evropských zemí – Francie, Řecko, Belgie, Dánsko, Rakousko a Lucembursko – dohodlo na uvalení moratoria (zákazu) na jakékoliv nové odsouhlasení importu geneticky upravovaných rostlin. I když tyto státy porušily evropské právo, evropská komise odmítla podniknout náležité kroky. Státy tak blokovaly nové odsouhlasení dalších geneticky upravovaných potravin. V květnu 2003 oznamuje USA podání stížnosti na tento neoficiální zákaz dovozu přímo k Světové obchodní organizaci. Později se k nim přidává Kanada a Argentina, kterým se zákaz nelíbí, jelikož zde nejsou žádné vědecké důkazy, že geneticky ošetřené potraviny jsou životu nebezpečné. Zákaz poznamenal také výnosy zemědělských firem v těchto zemích.44 3.4.1.1 Řešení Světová obchodní organizace rozhodla, že evropské státy porušily mezinárodní právo, když uvalily moratorium na dovoz geneticky upravovaných potravin. V roce 2004 moratorium skončilo, když země povolily přístup na trh upravené kukuřici, která roste zejména v USA.45
44
Timeline: The EU’s unofficial GMO moratorium. In: Financial Times [online]. 2006 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.ft.com/cms/s/0/624a88c6-97db-11da-816b-0000779e2340.html#axzz2PruiBeeF 45 WTO: EU broke trade rules by stopping GMF imports. In: Daily News [online]. 2006 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.hurriyetdailynews.com/default.aspx?pageid=438&n=wto-eu-broke-trade-rules-bystopping-gmf-imports-2006-02-09
32
Od roku 2006 došlo k mnoha změnám. V roce 2010 například Evropská unie odsouhlasila prodej geneticky upravovaných brambor. Brambory nejsou sice určeny pro lidskou potravu, ale mají vysoký obsah škrobu, který bude využit při výrobě papíru. Některé státy EU jsou stále proti a nemohou být přesvědčeny argumenty, že tyto potraviny nejsou zdraví škodlivé. Avšak v některých případech už brzy nebudou mít na výběr. Například u importu sojových bobů, ti jsou z více jak 80 % upravovány geneticky. EU se alespoň chrání tím, že vyžaduje striktní označování těchto produktů.46 3.4.2 Spor o hovězí Další stížnost z oblasti zemědělské politiky byla podána také Spojenými státy. Tentokrát se jednalo o zákaz dovozu masa a masových výrobků z USA, jelikož zvířata jsou ošetřována hormony. Případ začal v roce 1996 a skončil vzájemnou dohodou v roce 2009. USA obvinily EU, že zakázala dovoz hovězího masa a to odporovalo předpisům WTO. Světová obchodní společnost s tím souhlasila a prohlásila, že to EU musí napravit. Konečné datum mělo být květen 1999, to však EU nedodržela. Když to zjistily Spojené státy, požadovaly náhradu škody ve výši 202 miliónů dolarů. Částka byla přezkoumána arbitrážní komisí a náhrada byla stanovena ve výši 116 miliónů dolarů. Konečné usnesení nabylo platnosti až v roce 2009, kdy se obě strany dohodly, a EU povolila dovoz hovězího masa.47
46
CENDROWICZ, Leo. Is Europe Finally Ready for Genetically Modified Foods? Read more: http://www.time.com/time/business/article/0,8599,1970471,00.html#ixzz2PsQfu1fX. In: Time: Business and Money [online]. 2010 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.time.com/time/business/article/0,8599,1970471,00.html 47 European Communities — Certain Measures Affecting Poultry Meat and Poultry Meat Products from the United States. WTO: WTO disputes [online]. 2011 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/cases_e/ds26_e.htm
33
4 Společné hodnoty Nejen ekonomická spolupráce je klíčová pro tyto partnery. Obě strany se musí shodnout i na neekonomických bodech. Bez jejich spolupráce si svět již nelze představit. Pomáhají rozvíjejícím se zemím, bojují proti civilizačním nemocem, posílají finanční pomoc do těch nejchudších oblastí světa. Společně tyto státy mají větší přesvědčovací schopnosti a větší vliv na celý svět. Jaké hodnoty společně obě strany vyznávají, si uvedeme na následujících stránkách.
4.1 Demokracie, lidská práva a tržní ekonomika Státy Evropské unie spojuje demokracie, pluralitní systémy, ochrana lidských práv i tržní ekonomika. Země bez těchto aspektů by se nemohla stát členem EU. Inspektoři se snaží dohlížet na to, zdali jsou striktně dodržovány. Evropská unie je založena na těchto společných principech a všechny jsou shrnuty v dohodě z Nice z roku 2000. Více jak půl století propaguje mír a prosperitu. Spojené státy americké jsou spojovány společnou historií, krutým bojem za lidská práva a stejným jazykem. Vyznávají demokracii i tržní ekonomiku, která jim spoustu let přinášela světový věhlas. Demokracie i lidská práva jsou ochráněny v americké ústavě. Demokracie je klíčová i v zahraniční politice – multilateralismus je základ zahraniční politiky EU. Evropská unie pomáhá státům s přechodem z autoritářských režimů na demokratické a dohlíží na spravedlivé volby. Od roku 1992 zahrnuje EU ochranu lidských práv do všech svých smluv uzavíraných s nečlenskými zeměmi. Pokud je to možné, snaží se EU vše řešit diplomaticky. Až když diplomacie selže, může dojít k ekonomickým sankcím či vojenským zásahům.48 Rozpor nastává v otázce trestu smrti. Evropská unie je striktně proti, na rozdíl od některých státu USA, kde se trest smrti stále používá. Stát, který by stále měl trest smrti, by se nemohl stát členem EU. Evropská unie nepošle jednotlivce do země, kde by mohl být odsouzen k trestu smrti, pouze se Spojenými státy americkými mají výjimku. Obecně co se týče vězňů, je Spojeným státům vyčítáno mnoho. USA disponuje největším počtem vězňů na světě, jejich věznice nejsou dostačující a některé praktiky jsou kritizovány v zahraničí.49
48
The European Union and the United States: Global partners, global responsibilities. Eurounion [online]. 2006 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/partner/euusrelations/EUUSGlobParts.pdf 49 HUMAN RIGHTS IN THE UNITED STATES. In: Human rights watch [online]. 2013 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.hrw.org/united-states
34
4.2 Právo, svoboda a bezpečnost Společný podmět pro tyto hodnoty je boj proti terorismu. Pokud bude EU efektivně spolupracovat s USA, bude velmi těžké pro teroristy pracovat na tomto území. Vychází zde z tragické historie – teroristické útoky na New York v roce 2001, v Madridu v roce 2004 a v Londýně v roce 2005 poukázaly na zranitelnost těchto demokracií. Po roce 2001 je vidět usilovná spolupráce těchto partnerů při boji s teroristickými organizacemi. Společně si poskytují právní asistenci, mohou vytvořit právní týmy, vyměňují si navzájem informace o bankovních účtech a převodech. Také dopravní bezpečnost byla posílena – celní prohlídky nejen lidí, ale i kontejnerů. Obě strany od roku 2006 vyžadují pasy s biometrickými údaji. Společně s pasem některé státy EU potřebují do USA i vízum.50Transatlantická spolupráce se netýká pouze boje s terorismem, ale zahrnuje taky boj proti organizovanému zločinu, obchodu s drogami a nelegální emigraci.
4.3 Společná zahraniční politika V posledních letech se komunikace mezi EU a USA velmi zintenzivnila. Vzájemná spolupráce pomáhá při vykonávání aktivit v zahraničí, zvyšuje serióznost a zrychluje spolupráci. Je důležitá při řešení světových problémů – znečištění životního prostředí, přírodní katastrofy, civilizační choroby, a terorismu. Intenzivní pomoc začala po skončení válek na Balkáně v 90. letech. Obě strany poskytovaly humanitární pomoc, pomáhaly rekonstruovat školy, nemocnice a další infrastrukturu. Evropská unie pracovala po boku NATO například při udržování pořádku v Bosně a Hercegovině.
Hlavní důvody činnosti na Balkáně jsou vytvoření stabilní
demokracie, stabilní vláda, ekonomický a sociální růst. EU také podporuje vznik Kosova a přispívá k jeho moderní a otevřené ekonomice. Další oblast, kde EU spolupracuje s USA je Afghánistán. Snaží se o poskytování pomoci a asistence k rekonstrukci infrastruktury. Díky EU se afghánské úřady snaží udržet stabilitu v hlavním městě Kábulu. Některé evropské státy poskytují Američanům, při vedení afghánské koalice, své jednotky. Evropská pomoc je soustředěna hlavně na zajištění zdravotní péči, revitalizaci venkova, rozvoj infrastruktury a veřejnou reformu úřadů. Také se zapojuje do dohlížení na spravedlivé volby a dodržování lidských práv.
50
The European Union and the United States: Global partners, global responsibilities. Eurounion [online]. 2006 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/partner/euusrelations/EUUSGlobParts.pdf
35
Evropská unie a Spojené státy se dále setkávají na misích na Blízkém východě (zejména Iráku) a v Africe – zde Evropská unie tvoří hlavního poskytovatele pomoci (snaží se zde o čestný průběh voleb, poskytuje finanční a technickou pomoc atd.).51 4.3.1 Spolupráce EU – NATO Evropská unie si uvědomuje důležitost NATO v otázce světové bezpečnosti. Proto zavedla pravidelné konzultace, jak už bylo zmíněno na začátku, při podpisu dokumentu Berlin Plus. Díky němu má EU přístup k majetku NATO, který může využít i při vojenských akcích, na kterých se NATO plně nepodílí. V listopadu 2011 na summitu v Lisabonu (kde byl podepsán nový koncept strategie) aliance NATO zdůraznila své odhodlání ke zlepšení strategické spolupráce s EU. Evropská unie je klíčový partner NATO, jelikož zabezpečuje transatlantickou stabilitu. V budoucnosti by NATO i EU měly rozšířit své politické debaty, posílit partnerství a zajistit transparentnost a vzájemnou otevřenost. Momentálně EU spolupracuje s NATO na území Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Bosny a Hercegoviny, Kosova, Afghánistánu, Darfúru a Somálsku (kvůli pirátství).52
51
The European Union and the United States: Global partners, global responsibilities. Eurounion [online]. 2006 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/partner/euusrelations/EUUSGlobParts.pdf 52 NATO- EU: Strategic partnership. NATO [online]. 2012 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: The European Union and the United States: Global partners, global responsibilities. Eurounion [online]. 2006 [cit. 2013-0117]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/partner/euusrelations/EUUSGlobParts.pdf
36
4.4 Společná pomoc rozvojovým regionům Evropská unie představuje největšího poskytovatele pomoci, tvoří přibližně 55 % světové pomoci. Společně s USA lze hovořit o 80 % pomoci. Jelikož jsou obě strany členy OSN, dohodly se na plnění tzv. rozvojových cílů tisíciletí53 na OSN summitu v roce 2000. K těmto cílům, dosažitelným v roce 2015, patří: 1. Odstranit extrémní chudobu a hlad 2. Dosáhnout základního vzdělání pro všechny 3. Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti 4. Snížit dětskou úmrtnost 5. Zlepšit zdraví matek 6. Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi 7. Zajistit udržitelný rozvoj životního prostředí 8. Vytvořit světové partnerství pro rozvoj
53
MDG: 1000 days of action. In: United nations [online]. 2000 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.un.org/millenniumgoals/
37
Graf 3 : Oficiální pomoc rozvojovým regionům v roce 2004 (mil. EUR)
Zdroj:
The
European
Union
responsibilities. Eurounion [online].
and
the
2006
United [cit.
States:
Global
2013-01-17].
partners, Dostupné
global z:
http://www.eurunion.org/partner/euusrelations/EUUSGlobParts.pdf
Graf 4 : Evropské a americké příspěvky do Světového fondu pro boj s AIDS, malárií a dalšími nemoci mezi roky 2001-2005 (mil. EUR)
Zdroj: The European Union and the United States: Global partners, global responsibilities. Eurounion [online]. 2006 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/partner/euusrelations/EUUSGlobParts.pdf
38
5 Transatlantické trendy Už jedenáct let provádí German Marshall Fund of the United States anketu veřejného mínění mezi Američany a Evropany. Zkoumá názor na společnou zahraniční politiku, podporu NATO, ekonomiku a názor na ostatní globální hráče. Během celé dekády se vyskytly problémy, na které obyvatelé reagovali odlišně, například vojenská intervence v Iráku, spojenecká role v Afghánistánu. Také je zajímavý postoj obyvatel k prvnímu prezidentu G. W. Bushovi a vřelý postoj k Baracku Obamovi. Minulý rok byli respondenti poprvé i z Ruska. Společně se dají hlavní globální problémy charakterizovat takto: 2 ze 3 obyvatel se shodli, že strany dostatečně sdílejí hodnoty a zájmy, aby dokázaly řešit mezinárodní problémy. Polovina Američanů i Evropanů sdílí negativní postoj vůči Číně, ale liší se v postoji vůči Izraeli. 74 % Evropanů vnímá velmi pozitivně Spojené státy a naopak přibližně 60 % Američanů tak smýšlí o EU. Většina obyvatel EU i USA se stále cítí být zasažena finanční krizí z minulých let. Mnoho z nich si myslí, že vlády nepřináší efektivní řešení této krize. V průměru Evropané souhlasí s vládními škrty a přikláněli by se i k dalším škrtům (stejně tak Američané). 61 % Evropanů považuje členství v EU za efektivní, za to stejná většina obyvatel nepodkládá zavedení eura za výhodné. V nejlepším světle vidí členství v EU nové členské státy, Bulharsko a Rumunsko, poté má podporu z Německa. Jediný státy, kde EU nemá většinovou podporu, je Velká Británie. Pro Američany je nejoblíbenějším evropským státem Německo, které má podporu i Rusů. Jediní, kdo nemají Německo v oblibě, jsou obyvatelé jižních evropských států, zejména Španělska a Řecka. Po evropské krizi zbyly jen dva státy, Německo a Švédsko, kde obyvatelé souhlasí s vedením svých států. Z politického hlediska 71 % Evropanů souhlasí se zahraniční politikou Baracka Obamy. Menší podporu má tento prezident ve státech střední a východní Evropy. Stejný počet lidí podporuje jeho boj s terorismem. Evropané také upřednostňovali Baracka Obamu před jeho republikánským protikandidátem Mittem Romneym. Předešlý republikánský prezident George Bush mladší se nemohl pyšnit takovým evropským přístupem. Evropané se těšili na jeho nového nástupce. Anketa se zaměřila také na transatlantickou spolupráci. Okolo třetiny Evropanů a Američanů by si přálo, aby se obě strany více ubíraly nezávislým směrem s ohledem na bezpečnost a diplomatické vztahy. NATO je vnímáno jako klíčové většinou obyvatel. Liší se v názorech na intervenci v Iráku (49 % Američanů souhlasí, 54 % Evropanů nesouhlasí) 39
a v Afghánistánu. Všichni obyvatelé by chtěli, aby se stáhla všechna vojska z Afghánistánu. Co se týče zásahu v Libyi, zde se obě strany shodují, že intervence byla to správné řešení. Většina obyvatel také podporuje uvalení sankcí na Írán, spíše než vojenské akce. A raději by zůstali mimo konflikt se Sýrii. Co se týče Izraele je transatlantická oblast velmi rozdílná. 60 % Američanů podporuje Izrael, za to pouhých 34 % Evropanů je téhož názoru, hlavně negativně se staví Švédové. Oblast, kde se názor veřejnosti změnil kompletně, bylo Rusko. Obyvatelé vybraných států nemají Rusko v oblibě. Zřejmě tato změna je způsobena výměnou prezidenta a otázkou lidských práv. Naopak polovina Rusů smýšlí pozitivně o USA, ale až dvě třetiny Rusů dávají přednost Evropě. 71 % Rusů je spokojeno s vládou a s tím, jak řeší mezinárodní problémy. Pouze 25 % Rusů si myslí, že ruská ekonomika je spravedlivá pro všechny obyvatele Ruska.54
Graf 5 : Postoj vybraných zemí k transatlantické bezpečnosti (2012)
Zdroj: Transatlantik Trends. In: Transatlantik Trends [online]. 2012 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://trends.gmfus.org/files/2012/09/TT-2012-Key-Findings-Report.pdf 54
Transatlantik Trends. In: Transatlantik Trends [online]. 2012 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://trends.gmfus.org/files/2012/09/TT-2012-Key-Findings-Report.pdf
40
Závěr Dle mého názoru je čtenář po přečtení této práce zcela seznámen s vývojem transatlantických vztahů v minulém a současném století. Spojené státy americké jsou klíčový partner Evropy už od konce druhé světové války. K udržení partnerství přispěly organizace jako GATT, později WTO a OECD. Zdá se, že o širší integraci usilovaly obě strany už dlouho a proto je neuvěřitelné, že až po šedesáti letech se mluví o zóně volného obchodu. Již za své vlády J. F. Kennedy předpovídal významnou roli Evropy pro světovou bezpečnost, humanitární pomoc i pro odstranění bariér světového obchodu. Za jeho vlády však nestihl učinit jakékoliv kroky. Zlom nastal až v 90. letech, kdy státy uzavřely Transatlantickou deklaraci, která byla zaktualizována podepsáním Nové transatlantické dohody. Tyto dohody významně přispěly ke zlepšení vzájemné komunikace. Od této doby se strany pravidelně schází a konzultují veškerá svá budoucí jednání. Prezident Bush se zasloužil o vznik Transatlantické ekonomické rady, která dala za vznik návrhu budoucí dohodě o zóně volného obchodu. Prezident Bush byl velmi kontroverzní postavou, na jednu stranu přispěl k integraci, na druhou stranu se mu podařilo rozdělit národy na dvě skupiny. Ty, co chtějí za každou cenu vojensky intervenovat do třetí země a ty, které by daly přednost ekonomickým sankcím a vyjednávání. Svět se za jeho vlády velmi proměnil a lze říct, že až od roku 2001 se dá mluvit o mezinárodním boji s terorismem. Za jeho nástupce Baracka Obamy se situace uklidnila, evropské národy mírnějšího prezidenta uvítaly. Za jeho vlády ekonomická rada (TEC) vypracovala zásadní návrh transatlantické dohody o volném obchodu. Výhody uzavření této smlouvy by byly například: zvýšení objemu obchodu se zbožím a službami, zvýšení objemu investic, zvýšení zaměstnanosti a snížení cen zboží a služeb pro spotřebitele. Návrh smlouvy se zaměřuje na tři části - volný přístup na trh, regulatorní problematika a pravidla a příležitosti vzájemné spolupráce. Pro EU by bylo výhodné, kdyby členské státy dostávaly i veřejné zakázky od USA, to však záleží na jednotlivých amerických státech. Je vidět, že státy transatlantické zóny nemyslí jen na sebe, ale i na celý svět. Stále není úplně jasné, jestli smlouva bude do dvou let podepsána. Jednání se mohou zastavit na problémech, které ještě nebyly vyřešeny. Smlouva by sebou přinesla i nevýhody. Jednalo by se o znevýhodnění pro citlivé sektory. Největší kompromis, který bude muset být projednán, se bude týkat zemědělských politik obou regionů. 41
Z kapitoly „Ekonomická situace a obchodní vztahy USA a EU“ vyplývá, jak je pro členy obchod důležitý. Dnes, v dobách krize, státy doufají, že z krize se jim podaří dostat také hlavně díky exportu. Jeden pro druhého přestavují největší vývozce a dovozce zboží, služeb i investic. Evropská unie vyváží do USA hlavně dopravní stroje a chemické výrobky. Spojené státy vyváží také dopravní stroje, ale v současné době rostě podíl informačních technologií a technologií z oblasti energetiky. Oba regiony dominují ve všech sektorech obchodu se službami. USA jsou největším poskytovatelem služeb, zejména consultingu, PR marketingu atd. (tzv. novodobých odvětví). Evropa je zase největší poskytovatel jako region. Je také největším vývozcem dopravních služeb i komerčních služeb. USA má kladnou obchodní bilanci v obchodu se službami, zatímco EU má kladnou obchodní bilanci v obchodu se zbožím. Světová obchodní organizace se již zabývala bezpočtem stížností, podaných USA či EU. V prácí jsou vybrány ty nejvýznamnější. Státy se nemohou dohodnout na společné ochraně životního prostředí, i když se jedná o tak zásadní věc. Klimatické změny mohou časem ohrožovat celou oblast, zejména pobřežní oblasti Spojených států a Evropy. Další spory se týkaly potravin. Evropská unie je striktně proti používání hormonů při pěstování obilovin či zvířat. V USA je tento trend poměrně rozsáhlý a u některých obilovin, jako je sója, už se ani jinak nepěstuje. EU se pomalu otevírá i těmto plodinám. Stejně tak se podařilo vyřešit spor o dovozu banánů. Evropská unie chtěla zvýhodnit státy karibské, tichomořské a africké oblasti, ale to bylo v rozporu s pravidly WTO. Poslední uvedený spor se týká výrobců letadel, amerického Boeingu a evropského Airbusu. Strany se obviňují s poskytování nezákonných dotací, které pak znevýhodňují postavení toho druhého. Ukázalo se, že chyby udělala EU, ale i USA. Konečné rozhodnutí ještě nebylo dosaženo. Státy se budou muset opravdu snažit, vyřešit tyto zbývající spory. Jelikož si uvědomují, že čím lehčí vzájemný obchod bude, tím více peněz mohou do svých ekonomik přinést. Nejen pro ně je spolupráce klíčová, ale jak je ukázáno, i pro celý svět. Je v globálním zájmu, aby tyto velmoci spolupracovaly. Jsou to velcí poskytovatelé humanitární pomoci, pomáhají řešit mezinárodní konflikty, poskytují pomoc při přírodních katastrofách. A mimo jiné jsou i technologicky vysoce vyspělé. Z bakalářské práce vyplývá, že i když si jsou národy na obou stranách Atlantiku velmi podobné, jejich vzájemné vztahy nejsou bezproblémové. Hodnoty jako je demokracie, svoboda, tržní demokracie jsou samozřejmostí pro Spojené státy americké. Už od jejich 42
vzniku si státy zakládaly na demokracii. O něco déle trvalo zavedení naprosto stejných práv a svobod pro původní americké obyvatele. V Evropě to trvalo o pár století déle, než dosáhla, aby všechny státy byly demokratické a lidská práva byla náležitě chráněna. Ačkoliv obě strany zastávají společné hodnoty, v některých se liší. Otázka trestu smrti je něco, co si Evropská unie nedokáže představit a je to pro ni jen vzdálená ozvěna minulosti. V řešení mezinárodních sporů se státy také často neshodly, ať už se jedná o Irák, Kosovo, Izrael či Afghánistán. Američané relativně častěji volí vojenskou intervenci, zatímco Evropané se snaží o diskusi či zavedení určitých sankcí. Oba regiony byly zasaženy několika útoky teroristických skupin. Boj s terorismem je citlivé téma na obou stranách. Nejen, že si státy EU a USA pomáhají navzájem, pomáhají i ostatním. Ekonomové přirovnávají budoucí zónu volného obchodu k ekonomickému NATO. Ale i tato severoatlantická aliance se často potýkala s komplikacemi – neshody mezi členy, nejasné cíle misí a i odstoupení a znovu navrácení jednoho z členů (Francie). Tudíž je jasné, že i toto „ekonomické NATO“, pokud vznikne, bude čelit velkým překážkám. Evropa by měla využít současné situace. Vždy měla dobré vztahy s americkým prezidentem Barackem Obamou, proto by se měla pustit do vyjednávání právě s ním. Evropa také doufá, že by se díky dohodě mohla rychleji dostat z eurokrize. Spojené státy americké by si chtěly díky dohodě udržet své prvenství mezi světovými ekonomikami. Tyto regiony si jsou kulturně tak podobné, že je nepředstavitelné, aby podobné dohody v dohledné době navázaly i s jinými regiony. Bylo také zajímavé zjistit, jak spolupráci mezi EU a USA vnímají obyvatelé této zóny. Je vidět, že partnery za oceánem vnímají pozitivně. Ukazuje se, že by si lidé přáli, aby byla stažena všechna vojska z Afghánistánu a aby se státy nepouštěly do konfliktu v Sýrii. V současnosti je pro ně nejdůležitější mír a bezpečnost. Tato práce je také jedna z mála, která se podrobně věnuje návrhu dohody o zóně volného obchodu, jelikož tento návrh byl předložen zástupcům stran v únoru 2013.
43
Seznam tabulek a grafů
Tabulka 1 : Celkové porovnání EU a USA se světem Tabulka 2 : Výhody a nevýhody dohody o volném obchodu mezi EU a USA Tabulka 3 : Hlavní obchodní partneři EU Tabulka 4 : Hlavní obchodní partneři USA Graf 1: Obchod mezi EU a USA ve vybraných letech mezi 1997-2012 Graf 2: Oblasti přílivu evropských přímých zahraničních investic Graf 3: Oficiální pomoc rozvojovým regionům v roce 2004 Graf 4: Evropské a americké příspěvky do Světového fondu pro boj s AIDS, malárií a dalšími nemoci mezi roky 2001-2005 (mil. EUR) Graf 5: Postoj vybraných zemí k transatlantické bezpečnosti (2012)
44
Seznam použité literatury 1.
LUNDESTAD, Geir. The United States and Western Europe since 1945: from "empire" by invitation to transatlantic drift. New York: Oxford University Press, 2003, xi, 331 p. ISBN 01-992-6668-9.
2.
HODER, Lukáš. Transatlantické vztahy v době krize: hegemonie USA a emancipace Evropy po 11. září 2001. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 159 p. Ediční řada Výzkum, sv. č. 5. ISBN 80-210-5059-4.
3.
EU Focus. European union: External Action [online]. 2013 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/eu/EU-Focus.html
4.
George Marshall foundation: The Marshall Plan. George Marshall foundation [online]. 2009 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.marshallfoundation.org/TheMarshallPlan.htm
5.
NATO. Ministerstvo obrany ČR [online]. 2013 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/nato/nato-8493/
6.
The European Union and the United States: Global partners, global responsibilities. In: European Comission[online]. 2005 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/partner/euusrelations/EUUSGlobParts.pdf
7.
The EU-NATO Berlin Plus agreements. European Security and Defence Asembly [online]. 2002 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.shape.nato.int/resources/4/documents/14E_Fact_Sheet_Berlin_Plus[1].pdf
8.
LUNDESTAD, Geir. The United States and Western Europe since 1945: from "empire" by invitation to transatlantic drift. New York: Oxford University Press, 2003, xi, 331 p. ISBN 01-992-6668-9.
9.
President Kennedy at Independence Hall, 4 July 1962. John F. Kennedy: Presidental Library and Museum[online]. 2010 [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://www.jfklibrary.org/Asset-Viewer/RrjaDhW5B0OYm2zaJbyPgg.aspx
10.
NATO Update. NATO [online]. 2001 http://www.nato.int/docu/update/60-69/1966e.htm
[cit.
2013-01-12].
Dostupné
z:
11. Framework Agreement for Commercial and Economic Cooperation Between Canada and the European Community (1976). Goverment of Canada [online]. 2010 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.canadainternational.gc.ca/euue/commerce_international/agreements-accords.aspx?view=d
12.Transatlantic Declaration. European Union: External Action [online]. 1990 [cit. 2013-0112]. Dostupné z: http://eeas.europa.eu/us/docs/trans_declaration_90_en.pdf
13.The Transatlantic
Economic Partership. European Union: External Action [online]. 2003 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2003/october/tradoc_111712.pdf
14.Canada-EU
Joint Political Declaration and Action Plan. Goverment of Canada [online]. 2012 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.canadainternational.gc.ca/euue/commerce_international/joint_political-politique_conjointe.aspx?lang=eng&view=d
15.Transatlantic Economic Council. US Departmant of State [online]. 2012 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.state.gov/p/eur/rt/eu/tec/index.htm
45
16.BUSH
OKS 'INTEGRATION' WITH EUROPEAN UNION. WND [online]. 2007 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.wnd.com/2007/05/41489/ States. In: European Commission [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/creating-opportunities/bilateral-relations/countries/united-states/
17.United
18.Transatlantic
trading. In: The Economist [online]. 2013, 2.2.2013 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.economist.com/news/europe/21571195-why-america-and-europeneed-free-trade-dealand-why-they-might-fail-get-one-transatlantic
19.Transatlantické zóně volného obchodu už nic nebrání. In: ČT 24 [online]. 2013, 13.2. [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/214958transatlanticke-zone-volneho-obchodu-uz-nic-nebrani/
20.EU
a USA chtějí vytvořit zónu volného obchodu. Šlo by o největší obchodní dohodu světa. Hospodářské noviny: Byznys [online]. 2013 [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/nejvetsi-dohoda-historie-evropa-s-usa-planuji-volny-obchod-po4/firmy-trhy.aspx?c=A130213_142256_firmy-trhy_mev
21.Final
Report: High Level Working Group on Jobs and Growth. In: EU trade [online]. 2013, 11.2. [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2013/february/tradoc_150519.pdf
22.Obchodní
dohoda EU a USA: Největší překážky. BYDŽOVSKÁ, Marie. Euroskop [online]. 2013 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/21993/clanek/obchodni-dohoda-eu-a-usa-nejvetsi-prekazky/
23.Trade in Goods with Czech Republic. In: United States Census [online]. 2013 [cit. 201304-10]. Dostupné z: http://www.census.gov/foreign-trade/balance/c4351.html EU-Canada Partnership. EU-Canada [online]. 2011 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://eu-canada.com/about/the-eu-canada-relationship/
24.The
25.The Transatlantic Economy 2011: Annual Survey of Jobs, Trade and Investment between the United States and Europe. Centre for Transatlantic relations [online]. 2012 [cit. 201301-17]. Dostupné z: http://transatlantic.saisjhu.edu/publications/books/Transatlantic_Economy_2011/te_2011.pdf
26.EU Focus. European union: External Action [online]. 2013 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/eu/EU-Focus.html
27.EU,
U.S. to negotiate free-trade deal from spring 2013: officials. Reuters [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2012/10/17/us-eu-usa-tradeidUSBRE89G0KT20121017
28.EU
a USA chtějí vytvořit zónu volného obchodu. Šlo by o největší obchodní dohodu světa. Hospodářské noviny: Byznys [online]. 2013 [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/nejvetsi-dohoda-historie-evropa-s-usa-planuji-volny-obchod-po4/firmy-trhy.aspx?c=A130213_142256_firmy-trhy_mev
29.The Transatlantic Economy 2011: Annual Survey of Jobs, Trade and Investment between the United States and Europe. Centre for Transatlantic relations [online]. 2012 [cit. 201301-17]. Dostupné z: http://transatlantic.saisjhu.edu/publications/books/Transatlantic_Economy_2011/te_2011.pdf trade. In: EU bilateral trade [online]. 2012 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113465.pdf
30.USA
46
31.The Transatlantic Economy 2012: Annual Survey of Jobs, Trade and Investment between the United States and Europe. Centre for Transatlantic relations [online]. 2013 [cit. 201301-17]. Dostupné z: http://transatlantic.saisjhu.edu/publications/books/Transatlantic_Economy_2012/120321_TAE_2012_vol1_final. pdf
32.Trade in Goods with European Union. In: United States Census Bureau [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.census.gov/foreign-trade/balance/c0003.html States. In: European Commission [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/creating-opportunities/bilateral-relations/countries/united-states/
33.United
34.The Transatlantic Economy 2011: Annual Survey of Jobs, Trade and Investment between the United States and Europe. Centre for Transatlantic relations [online]. 2012 [cit. 201301-17]. Dostupné z: http://transatlantic.saisjhu.edu/publications/books/Transatlantic_Economy_2011/te_2011.pdf
35.HUMAN
RIGHTS IN THE UNITED STATES. In: Human rights watch [online]. 2013 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.hrw.org/united-states EU: Strategic partnership. NATO [online]. 2012 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: The European Union and the United States: Global partners, global responsibilities. Eurounion [online]. 2006 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.eurunion.org/partner/euusrelations/EUUSGlobParts.pdf
36.NATO-
37.MDG: 1000 days of action. In: United nations [online]. 2000 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.un.org/millenniumgoals/
38.Boeing:
About Us. BOEING COMPANY. Boeing [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.boeing.com/boeing/companyoffices/aboutus/index.page?
39.AIRBUS. Airbus [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.airbus.com/ 40.U.S. and EU claim victory in Boeing subsidy case. In: CNN: CNN Money [online]. 2012 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://money.cnn.com/2012/03/12/markets/boeing-airbuswto/index.htm
41.THOMPSON,
Loren. European Lies About Airbus Subsidies Set Stage For Major U.S. Retaliation. In: Forbes[online]. 2012 [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://www.forbes.com/sites/lorenthompson/2012/07/16/european-lies-about-airbussubsidies-set-stage-for-major-u-s-retaliation/
42.FACTBOX: Bananas dispute at the World Trade Organization. In: Reuters [online]. 2008 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2008/07/24/us-trade-wtobananas-factbox-idUSL232558220080724
43.Kjótksý
protokol. In: United nations: Framework Convenction on Climate Change [online]. 1998 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://unfccc.int/resource/docs/convkp/kpeng.pdf
44.Kyoto
Protocol and the United States. In: The encyklopedia of Earth [online]. 2006, 26.2.2013 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.eoearth.org/article/Kyoto_Protocol_and_the_United_States
45.Timeline: The EU’s unofficial GMO moratorium. In: Financial Times [online]. 2006 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.ft.com/cms/s/0/624a88c6-97db-11da-816b0000779e2340.html#axzz2PruiBeeF
47
46.WTO: EU broke trade rules by stopping GMF imports. In: Daily News [online]. 2006 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.hurriyetdailynews.com/default.aspx?pageid=438&n=wto-eu-broke-trade-rulesby-stopping-gmf-imports-2006-02-09
47.CENDROWICZ,
Leo. Is Europe Finally Ready for Genetically Modified Foods? Read
more: http://www.time.com/time/business/article/0,8599,1970471,00.html#ixzz2PsQfu1fX. In: Time: Business and Money [online]. 2010 [cit. 2013-04-08]. Dostupné http://www.time.com/time/business/article/0,8599,1970471,00.html
z:
Communities — Certain Measures Affecting Poultry Meat and Poultry Meat Products from the United States. WTO: WTO disputes [online]. 2011 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/cases_e/ds26_e.htm
48.European
49.Transatlantik Trends. In: Transatlantik Trends [online]. 2012 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://trends.gmfus.org/files/2012/09/TT-2012-Key-Findings-Report.pdf
48
