THOMAS
P.
KRAG
MDNÝ HAD
j
*
*
*
*
Hí
*
*
*
,
*
* *
^
*
^
MDNÝ
HAD
Moderní Knihy.
Thomas
P.
Krag:
MÉDNÝ HAD ROMÁN
O
AUTORISOVANÝ
TECH
KNIHÁCH.
PEKLAD
NORSKÉHO
Z
Huga Kosterky.
V PRAZE Nakladatel
Jos. R.
SPÁLENÁ ULICE
t.
Vilímek 13.
TISKEM JSS.R. VILÍMKA v PRAZE.
ÚVODNÍ
JL,id byl
KAPITOLA.
na velká poušti, kterou se
tibiral,
trápen jedovatjnni hady vrhajícími, se na ne
a psobícími jim mnohou smrt aneb nechávajícími je
žíti s bolesti.
ped tvá Pán jest
sotižen
Tu pedstoupil prorok
a ekl jemu: Pane!
tvíij lid
nebo mnozí
jedovati
a trápen;
hadi vpouštjí jim jed ze svých zub.
máme dlat? zhotov"^ ho z
a
Pán odpovdl:
md
hadím,
kteí jsoti
aby povznesli
hadu. Tak tituchne každá se
na
n.
hada a
a zavs ho pod šíré nebe
poru nešastným,
tím
Ulij
Co
Prorok
stížení,
oí
k
bolest,
uštknu-
mdnému a klid snese
odpovdl: Pane,
co jsi
:
ekl?
Mám
Ano, pravé hada
aby
Pán ekljemu:
uiniti lidu hada?
mášjim
upírali zraky
dát! Ci chceš snad,
na páva nebo holubici?
Ale Pane ! pokraoval prorok s úžasem v tvái,
snad bych mel uiniti hada ze zlata
nebo stíbra,
hoden zbožování?
z ušlechtilého kovu,
aby se leskl a záily
Ale
pán odpovédél
Jak podivné jste pokolení
lidské, vy z
ka
Adama
a Evy! Jak dlouho chcete se klanti zlatu a stíbru ? Kolik blahého jili^
slechni nyní
ho z
klidit jste si osvo-
že jste se tak dlouho koili témto?
mých
slov
a
ulij
médé a povés pod mou
ho pokrýti prachem a
rzí.
hada a zhotov
oblohu a nechej
Nebo pravím
že život národa jest spíše z
Upo-
médé než
tobé,
zlata,
a bude-li se koiti médénému hadu pod nebem, bude též schopen vatých
pemoci
had, ba bude moci
uštknutí jedo-
koiti se celému
životu s jeho bojem^ s jeho poblouzením, sjeho
radostmi a s ieho zármutky.
Méd je
pravda.
a pravda je krása. Povzneste hatou krásti
A
oi a
vizte bo-
md.
prorok ulil hada a zhotovil ho z mede
a toho hada povsil a uil lid koiti se jemu podle slov
Pán. A etní hadové
psobili jim již žádných se
na
jejich duše.
bolesti,
potiSté ne-
a klid snesl
KNIHA PRVNÍ:
DVA SVTY.
I
pemýšlím o Grobenském
Když jakobych
stromy v
videi
rodu, jest mi,
stromy vidím jasn a mohu popsati a barvu
jejich korun.
listí
nejbližší
lese:
jejich
kmeny
Za nimi dále vidím
jen obrysy korun, a ješt dále stávají se nevidi-
telnými
A nivt.
i
ony
A
mým zrakm.
mže
rod
vymít, jako
les
rozbírat takový rod je
tovat kolem
ve ztrouchnivlém
mže totéž,
ztrouch-
jako pu-
Ale já vy-
lese.
držím putovati v uvadlých lesích a rád
tu
o lidech, kteí jednou
a
zbylo jen ticho.
žili
a trpli,
historii
po nichž
Po nichž každá stopa vymizela,
vyjma pro jednotlivce, který pi svtle lampy
te
o nich,
listu,
nikoliv
který jako by
majetku.
A
noní dob
z
knih, nýbrž ze scžloutlho
vtrem
posýlá za mrtvým,
krásnými jako kvtiny, jež jeho hrob.
byl zanesen do jeho
myšlénky, které jednotlivec v tiché zdají se
poutník
mi tak
klade
na
THOMAS
Dlouho rodu,
jsem
etl
P.
v
KRAG
opory,
neml
který
sledního,
po-
ale
svt
na tomto
co
posledním.
pamtihodný lovk;
nich byl
z
toho,
z
obma
jsem etl, než jsem dospl k První
Grobenského
historii
mnoho jsem nevyzvdl
ale
žádné
ped
vidl jsem ode dne, kdy se nebe
ním zavelo, vyrstati v boha.
zanu
Mám-li vypravovati o Grobenském rodu, s
Jonášem Grobenem, prvním
muž.
Nkteí
zdobící život.
Ovšem pozná
noval
byly vci,
peníze,
penz: na víno, jež
zlato
a
pní te,
se také, že
a
Žádné
záí dnes a následující rok
vybledlé,
mon,
se ohýbají
ale z nichž za
pusme,
že
kunu,
ani kožešiny:
které
si
as
drahocenné
pkn
velmi
vážil,
že
jest
ošumlé
sobolinu, a
mkce
pižletos,
Nuže, pi-
má cenu penz,
co
byl
zmizí'
Ani hedvábí,
vypadávají chlupy.
než musíme také íci,
na v-
píštím okamžiku
zanechávajíc jen bujarost a zpv. které
zišt-
penz na vci
užiti
které mají vždy cenu
stíbro. ale v
piin-
život
obviovali ho ze
uml
nosti, ale jak se ukáže,
rodu, o kterém
svj
Byl celý
se ví více s jistotou. livý a chytrý
z
v
mnohých
dech dobrý muž: všímavý manžel,
nžný
ohle-
otec
MDNÝ a
pedevším
HAD
lesy
pdu,
a
tam ábla.*) Mimo
od
lacino
majitele,
protože téhož eledín vidl
to nakoupil zlatých a stíbrných
mezi jiným dve mísy na ovoce
paného stíbra, tyry džbány na z
dva velké
Zakoupil
obdržel
což
Gabriela Skierstada,
pedmt,
svj velký
znalý toho, jak pivésti
majetek ke zdaru a kvetu.
pivo,
z
te-
taktéž
tepaného stíbra a se zlatými dukáty na víku, stíbrných
množství
tyi
vidliek,
a
Ižic
tíramenné stíbrné
svícny,
mimo
dále
to
zlatou
tabairku, zlatou skínku na prsteny a jiné klenoty,
skínku
zlatou
byla vonná látka,
nen
vonnou houbou, v
s
která nikdy
koupil manželce, na
jehlici z perel
náramek
a
samo svtlo
Jonas který
Gróben
byl
níž
Ko-
cest do Rotterdamu s
rubíny a démanty,
a prsten pro sebe se zvláštním
zdálo se
nevyichla.
kamenem, v
nmž
hnízditi.
ml
znám svou
syna silou
Pettera a
Grobcna,
dosplostí. Jako
Jeden knéz z té doby píše o tom: »Désná zpráva došla mého sluchu o tomto kraji. Jednou prý vidl eledín, jenž sloužil u Gabriela Skierstada, muže, podobajícího se áblu. Ml plameny a ohe v ústech a item v oích. Tento následoval za eledínem a zaklínal ho, a eledín plakal a volal o pomoc, ale to ohyzdné strašidlo zaklínalo ho *)
A tu nespoléhal již eledín na pomoc od lidí, nýbrž od Boha samotného, a zpíval žalm, který' si pam.itoval ze svého katechismu. A tu se dostal zas ven na zemi a nyní zpíval více do zem.
;
žalmíi a zaklel
kde toto
mlo
jimi
ošklivé
asi svnj
strašidlo
domov.«
do zem, a zrovna tam,
«
THOMAS
nyní
KRAG
P.
knzi Madsi Pedersenovi,
proti
neschopný a
líný
pes
jenž
byl
knz neml
míru. Tento
následkem své neschopnosti a neznalosti nikoho, aneb velmi málo, kteíž by poslouchali jeho kázání,
nen
ale
on
proto nelámal hlavy.
si
než tyi, které zde vidím,
»Není-li vás víc,
vbec
pak nebudu
Naež více,
šel
sloužiti služeb božích.
svou cestou. Ale jednou pišlo
mezi nimi
A
Groben.
Petter
Pedersen vidl, že je je
Chodil ko-
v nedli jen ke kostelu a íkával:
jich
nejmén
jich
když Mads tináct,
jal
se
nadávkami vyhánti ven:
»Vy
moli,«
pravil jim,
Pro
besští psi!
Vy
»vy písklata!
picházíte sem
Hlete,
.^
a
ne-
už
jste ven!«
Naež
šel
svou cestou spolu
s
kostelníkem.
Ale Petter Groben to jen tak knzi neprominul: brzo
na
vymohl u svého pedstaveného,
to
neschopný
že
pohodlný pastý byl sesazen se
a
svého úadu. Petter
Groben
Hanse, a dceru klidný
muž,
ml dv
Evu.
který
rsti dlouhou bradu,
si
dti, syna,
Hans Groben nechal
jménem
byl
sliný,
stále jako
mladý
mnohých nemnoho svým hospodástvím, jmenovit svými komi. Ale mimo to ml rozum v duševních vcech a byl velmi bohalibost.
Jinak zabýval
což budilo u
se
MEDENY HAD
bojný. se
Jeho
Na
vzdálený,
míli
Eva bydlela u nho, dokud
sestra
neoženil.
odsthovala se na
to
nechtla
a
mla
že
slili,
již
pro
Nikdo neznal píiny,
slyšeti
to iní.
nešastnou
lásku
statek,
o bratru.
Nkteí myk
vlastnímu
bratru.
Avšak
tolik lze s jistotou íci, že byla
Zármutek, kterým
které nikdo zcela nerozuml.
trpla,
nezdál
se
osobou,
vyléitelným; nebylo
býti
ji
nikdy vidti se smát. Bydlila docela pro sebe na statku,
kamž
smrti nechala se odnésti
nazpt do domu otcovsvém život
ského a poprvé v celém hlasit, když
její
a louil se s
ní.
Hans Groben
ml dv steli
Teprve pi své
odsthovala.
se
žil
blažen
s
dti, syna a dceru.
manželkou,
s
kterou
Na své smrtelné po-
synu mnoho napomenutí o mírnosti a
dal
aby následoval, ho
poctivosti, kteréž
osmašedesát
let,
když
prosil.
musím
nkolik
Hanse
slov o jistém Mi-
jak jsem dovedl vyrozumti, jest
který,
ujec neb jiný
íci
Ml
zemel. —
Než pjdu dále a povím o dtech Gróbena, chaelu,
plakala
bratr kleel u smrtelné postele
píbuzný Hanse Grobena. Byl jako
cizopasná rostlina v verše. Jako na
p.
t
zahrad. Zpíval a skládal
tento:
:
THOMAS
Na
KRAG
P.
veerní
:
ZPEV.
údolí, luka, pole
lehce se soumrak klade;
ptaího zpvu melodie umlká rázem všude.
V s
tom nový zas výbuch tónu
novým
zvukem
se
vrací,
kukaky píse veer se letní
ztrácí.
Kik pnkavy,
štbetání
v teskný
vrabí a výsmch špaka!
Víte,
mne
že to pro
pouze je malá hraka?
ím
vrabí
štbetání?
to
Kukain zpv
Mj
zpvy
na všechny
Ten špaek Domysliv
hav v
co znaí?
jak všichni
hlas,
?
staí.
domýšlivý!
je
—
—
víte,
nestydatý
chce ptaí vadit
zpvák
zástup svatý.
Tam, špaku,
ty nepatíš, ni
—
rovní
—
ha!
Havrani, straky
—
jazyk
všichni
ti
imenovat víc
—
ha!
se zdráhá.
Pan Michael byl velmi hrdý na své které se
nicmén asto
chání. Byl také šlechtického smýšlení, a
ho
ptal
verše,
rozplývaly ve velké
nkdo, kdo ho
neznal,
Jsem svobodný muž, což znlo
ím asi,
tla-
když se je,
íkal
jakoby íci
MEDENY HAD
A
chtl: Jsem svobodný pán.
astji zván »svobodný pán Jeden
proto byl také nej-
]\Iichael«.
rodiny, jenž toto slyšel,
z
ekl prý mu
kdysi:
»íkej pece radji: Jsem Groben; nebo praví více, než
mže
to
mnohý svobodný pán íci.« naež týž
Ale pan Michael držel se svého, prý
mu ekl
docela rozzloben:
»Kdybych a
dal
ti
volbu mezi
vyleštným novým stíbrem,
mdlým vyvolíš
nové stíbro, ponvadž se leskne více
obyejného
obtíž
hezký
(ml
jist
si
oích
v
lidu.«
Pan Michael
—
zlatem
ml —
mu bylo brzo za zápal. A ponvadž byl
velký milostný totiž
oi
to
a
erné
jak
ponvadž
perly) a
pi své duševní pružnosti vyhnul
se blízkému
muž:
pohodlnosti, míval ne-
smírné štstí u sliných
dam. Ale jeho srdce
nebezpeí hezkých
nebylo užil
pomilování.
ji
smje
sedt, a odbíhal,
nkolikrát
mu,
se
a ohlížeje se
nejbližší.
Nejastji zdržoval podle vlastního ství a
jak
Jakmile
spolenosti sliné dámy, zhnusila
nechal
po
hodno
již
se
v
cizin,
kde
zažil,
vyjádení, množství dobrodruž-
souboj. Když byl sám, skládal verše,
jež,
díve eeno, byly asto bezvýznamné.
Ale když byl ve spolenosti jiných pán,
básnil
THOMAS
iO
nebo
lépe;
vynoila se jeho etná milostná
tu
dobrodružství, a vše bílou pletí,
se tpytilo
drahokamy
Na jedné
KRAG
P.
a záilo
oima,
a hedvábím.
cesté do ciziny zmizel beze stopy.
Njaká uritá zpráva o
jeho smrti nedošla; ale
po roce došla jeho známých
následující
zvst.
Byla snad vzata ze vzduchu, anebo platila o
ném. Ale mohla
platiti
též
o panu
ji-
Michaelovi,
ba v každém ohledu hodila se na nho.
Zpráva znla takto:
V jihonmeckém mst
zapedl
má
o kterém bylo známo, že v Norsku, známost se
mu
této
podailo
s
mlad\'' šlechtic,
statek a
píbuzné
mladou šlechtinou, kterou
získati
svou milenku. Bratr
za
dámy, dstojník, vyzval na souboj milence
rann do
však sám
své sestry, byl
levého ra-
mene. Brzo potom opustil norský šlechtic svou milenku a uinil nosti
známost
s
si
krátce na to na veejné slav-
dámou, kterou hned
nkolik dní se dovdl,
že tato
benkou dstojníkovou, jehož sestru rého krátce
vdl
ped
tím ranil
oslnil.
dáma
je
opustil a kte-
Souasn
šavlí.
Za
snou-
do-
se dstojník, co se chystá mezi jeho snou-
benkou a cizím dobrodruhem.
Vyhledal
tedy
tohoto a ekl mu: »Byl jste
mohl
milencem
mé
sestry,
tehdy jsem
pohlížeti na vás jako na šlechtice a zápasit
MDNÝ s
Ale vy
vámi.
jste
ji
H
HAD
proto nepovažuji
opustil,
A
vás za šlechtice, nýbrž za darebáka.
mou snoubenku,
nyní
nechci
svedetc-li
vámi
s
skížiti
mee; ale chci vás zastelit jako vzteklého psa.« Smlý svdce žen nedal se nicmén zaraziti hrozbou,
touto
a
konec byl
jedné noci vnikl do
že
ten,
a spící v
dstojník
šlechticových, až do
úpln
kdež našel svou snoubenku
ložnice,
enou
pokoj
svle-
náruí nenávidného muže. Tento
vyskoil v posledním okamžiku, chopil se vinné láhve, stojící na
noním
stolku, a vrhl
okamžiku
ale v následujícím
stojníka;
mrtev, jsa zasažen ranou
Tak znla
z
a chci
si
to
úpln veselým mužem. mnohdy jako nového stíbra,
vit,
že se
neklid jeho srdce.
než kdo jiný: jest pravda, tak
a
se smál
tak zlatý a vesel ve strach,
«
záil nad
nitru.
A
asi
jeho
záil pece,
znla jeho
ním,
Myslím,
aby se nezbláznil
ekl jednou, »mám zemi
By
ho znal lépe
vysokým smíchem,
veselý
svém
smrt svo-
mu lesk líbil, nebo zastíral A to nesmí býti podceováno,
co ekl jeho nejlepší pítel, který
že
se
jist nepál lepší.
nebyl
lesk byl
svalil
bambitky.
tato zpráva a byla-li
bodného pána Michaela, tedy
Nebo
d-
na
ji
:
že
že
a
pece cítil
e,
paprsek
v
nebyl
sob
»Když veer jdu
spat,«
že procitnu v
nové
strach,
myslím, že užíval tchto rozkoší, aby
«
THOMAS
12
KRAG
P.
temno do
utlumil tuto duševní chorobu vrhající
oí
jeho
K
krásné
klamajících
jinému, jenž
pál
si
míti
vyhýkané
ženy.
jeho schopnost
po-
ciovati lásku jak on, mél prý íci uživ slov svaté
ábel
Tercsy:
jest místo,
A klad
je
nešasten, že nemiluje, a peklo
kde se nemiluje. cizího, který nicmén v domu Grobenského, vracím
od tohoto zpola patil do
zase k
pímé
linii
se
rodu.
eeno,
Jak díve
zá-
ml
Hans Groben
dv
dti,
syna a dceru.
Z nich zemela dcera dva msíce po
A mnozí
povídali,
sebou, nestuhnul
všech
že otec,
otci.
protože chtl dceru
v smrti, nýbrž byl
mkký
na
údech až do dne, kdy byl položen do
rakve sedmého dne po smrti. Ale syn,
Gróbcn, podobal se mnoho
otci
PYedrik
smýšlením. Byl
od nejasnjšího mládí nevýslovn zbožné povahy.
Nejastji
rodim nastal
držel
soumrak.
A
doma
a
nezpsobil
když vyrostl a pevzal
ukázal se býti chytrým a
má slunení
mže
se
nikdy úzkosti tím, že nebyl doma, když
nžným
statek,
jak otec.
zái v oích, « íkal jeden.
»On
»On
zpsobiti mrzutostí, « íkal druhý, »on v
nece-
lém svém život nezabije ani nejmenšího ptáka, ani
nejmenšího ervíka.
11.
povst od
Jde
skrytá
tovati
as,
nejstarších
hvzdách,
vyzvídati na
tajemství,
ale
nemá
že nikdo
aniž zkoušeti,
zpyto-
že všichni na zemi
mají nechati jednati Všemohoucího.
Pipomínám
tu
povst, když
tuto
si
dále
v historii Fredrika Grobena.
Jednoho roku k jaru kolovala povst mnohými zemmi, že svt zahyne. Znamení objevila se na slunci,
msíci
a
hvzdách.
vidli mnozí záiti velkou obloze jako ale tato
po
sob
oné
hvzda
brzy
kdesi daleko a putovati po
kdy se Kristus
shasla
a
zmizela
narodil;
nezanechavši
nejmenší stopy.
Cestujícími
msta
noci,
A
hvzdu
a došla
nemli
lidmi dostala též
se
tato
[)Ovst do
sedlák kolem msta,
nic jiného
a
tito
na práci než vypravovati
o rzných znameních: dvakrát prý v noci objevilo se
ervenav svtlo
na
jihu,
když bylo slunce
THOMAS
^**
Jednou veer, když byla obloha
zapadlo.
žena, bylo vidti
msíc
néco,
Co
mraky.
skrz
KRAG
P.
to nebyl,
to
zata-
có stálo klidn a záilo
Nikdo nemohl
bylo?
ponvadž ho ubývalo
íci,
a vycházel
teprve k ránu.
Toto svtlo k
dobn tomu
pouze nkteí, a po-
jihu vidli
bylo se svtlem
roje istících se
hvzd,
okna
stál
venku na
a
spatil
kolem a
slunce vycházet
záilo neznáme svtlo, bylo
vzal
cizí,
sledních
v
a
písmo svaté
vcech
a
cítil
že žije v poslední den
se
nyní
Chodíval že
ped
svta
za-
mu
a k ránu nové íše.
vtšinou doma,
nkdy
jezdíval až k jihu.
se
tak
kolem. dlouho,
kde se
táhla
do lesa a houštiny.
cestou
odpldne
již
v
záí dal se k vli
pes nkolik rovných
na sever, pišel takto do a kterého
které
sebe a etl o po-
držel
dlouhé procházky
Ale jednoho
zmn
slunci
ním
slavnostn naladna,
astji touhy potulovati
vidl moe, a
stará cesta
ped
nadšení,
Pan Groben, který se díve nabyl
tymi
se
bylo mu, jakoby
glorií,
s
celé ti
poli a po-
Ba když za
zoroval neklidný život na obloze.
msíc
ale
se na podzim,
Groben
byly tak hojné, a Fredrik noci u nejhoejšího
mraky,
mezi
objevující
lesa,
stepí ležících
jenž
rok a den neprošel, do
stromy mají silné
lisly,
mu
náležel,
lesa,
jehož
které všechny opadávají
MDNÝ
HAD
Množství toho
teprve na podzim.
listí
leželo na
zemi a zbývající byly žluté a chystaly se opadat
prvním boulivým dnem. Groben a obloha
jel
zrakem,
(zkoumal
dlák, kteí
šli
z
pozoroval
se
pole
vkol
krajinu
bahništ nebo
to
je-li
pdu) anebo
dobrou
si
Díve
se chýlil,
Ponenáhlu upadal
temnémodrá.
byla
myšlének.
do
Veer
dlouho vkol.
dom.
má-li
zástupem
za
díval
se-
Ale nyní nevšímal
k
nieho, stží pozoroval, že
jde zdlouha-
vji než díve; teprve když se zastavil a vzhlédl,
Hanse
a že se octl na blízku obydlí
domek
til
tyi okna
s
a
vokého vína
Hans
dvma dvée
ve stedu,
lovk,
Halla. Spa-
a rozeznával
jthož ozdoba
kterého málo kteí
sem, kde nyní
znali.
bydlil,
NN-
povídali, že z Dánska, jiní zase že z
mu
di-
podzim ervené.
lety uchýlil se
mecka. Náležel
ím
vpedu
stromy
leskla se na
Halí byl
Ped mnoha nkteí
od svého domu
že se vzdálil celou míli
poznal,
malý domek,
jejž obýval.
velkolepým jeho pozemské bohatství nebylo,
avšak
ml pec
se proslýchalo,
tolik, že
žil
že se ve
bezstarostn. Jednou
svém mládí zapomnl
tak hrubé, že jeho rodina (v
mecku) ho pišel sem.
prosila,
aby se
Dánsku nebo
ztratil,
Ale tato povst byla
v
N-
a že on proto již
dávno
pomcnta, a vtšina znala Hanse Halla jako
za-
vlíd-
THOMAS
KRAG
P.
ného lovka, který mluvil
pízvukem
ml
a
v lét a o své knihy v
Fredrik
cizím
s
zim,
Groben nebyl úpln
Hanse Halla;
eí
zdejší
zájem pouze o svou zahradu
setkali se
dom
v
cizí
dvakrát ve
spolenosti
u knze, a jak Fredrik Groben poznával, byl Hans
rozumný muž.
Halí veselý a
Pan Groben dotkl se ostruhou a
kon
slabin
pokraoval v jízd a práv když chtl zapome-
nout na Hanse Halla se všemi jeho zvláštnostmi, zpozoroval najednou jeho samotného
mu
cího
vstíc
hlav
a
voln
kol tla.
s
dlouhým, šosatým
nedbale svou
na nkoho.
Šel jako
kabátem visícím
v zamýšlení a tloukl
pak k lesu a
holí, obrátil se
mu odpovdno.
Bylo
mžik nato vystoupila mladá dívka a lovi.
picházejí-
širokostechým kloboukem na
s
Oba potom kráeli spolu
nmu. Pan Groben
zadržoval
k panu Hal-
šli
pímo
a
si
za oka-
šla
kon,
el pomalou chzí. Vzpomnl
A
Brzy se pan Groben
Prvnjší zadržel
kon
a
proti
až tento krá-
nyní, že Marja,
nejstarší služebná ve statku, vypravovala
tomuto Hansi Hallovi pijela
volal
dom
Hans Halí
a Halí spráskl
mu, že
dcera. dostihli.
obma
ru-
kama, a povídal velmi dobrácky:
»To
jste vy,
koninách?
.
,
.
pane Grobene ... poprvé za mnoho
v
tchto
let,
pokud
a
«
MDNÝ vím.
pes
Nyní doufám, že
mj
Zde
práh.
pišla od tety
HAD
mne
poctíte a vstoupíte
vizte moji dceru
Hamburku,
z
17
.
.
pan Gróben, majitel tohoto krásného iMladá dívka se usmála a zašeptala
»Povídá
mn,
že se váš
jímž šla jednou, když byla
tam
les
.
.
.
práv
Ulrikka a to
.
je
lesa.«
nco
otci.
podobá onomu,
návštvou u
tety; byla
celá ti léta.« »Jeat to táž
pane Halle,
dívka,
kterou jsem vidl u vás,
ped nkolika
lety
?«
»Jsem,« zvolala mladá dívka, »pamatuji se ješt, že jste
ml
velký šedý klobouk, že jsem ani ne-
vidla, jak vypadáte.
»Tak
je
to vzájemná
pan Halí a usmál
Nevda
známost,* poznamenal
se.
ani, jak
k
tomu
bcn k Hansi Hallovi.
^'^y^
Médný
had.
došlo, vešel pan Gro-
III.
Pan
Fredrik Groben
svém a zde se
statku. cítil
žil
své mládí
celé
obas
Jen
zašel
na
msta
do
vlastn tak málo doma, že jen
stží tam penocoval, spíše vracel se vždy nazpt v týž den; jen jednou, když prudký
ním a vtrem najednou ve
déš s hmpes noc
se strhl, zstal
mst. Následek jeho samotáského života možná
že tento
on
cítil
veer pinesl nco neznámého, Co ho
zaražena.
byl,
ím
se
obzvlášt popletlo,
byla mladá dcera Hanse Halla; ješt bezmála dít a
již
ve svém chování dosplá dáma.
pipadalo
mu
kého msta. ních mladých
cizím,
cítil,
že pišla
Její šat byl
dívek.
Její
z
Vše u
daleka,
z
ní
vel-
docela jiný než ostat-
chze,
její
e
nco pi sob, co mu vstoupilo do hlavy, který denn vidíval pouze ženskou ele.
mla jemu,
Pan Groben nemluvil od poátku mnoho. Ne-
MDNÝ mohl skoro
zvun
a
sedl
A brzo byl pilidí. oima upenýma na slenu
s
mn?
Hans
ekl
Jednou
usmívav:
dobá
»Není-liž
»To má po matce;
dívejte se na její profil, ten je
Slena Ulrikka byla
velmi mladá,
když sedla
jímala na se
koka Po se
prsa plná,
tiše
a
byla
a usmívala
se,
že
pi-
kokovité, jako když
na íhané.
je
chvíli
byly
oteveny dvée do
jídelny, a šlo
jíst.
Veee
byla znamenitá.
vené víno, staré a
chladivé. mizí: jící
teplé,
Potom madeira,
žilami.
A
sherry,
amontillado,
hospodyn vzpsobem. er-
Stará
dla, jak uprajit vše nejlepším
hrnulo se jako vlny
jež
bylo sladké a
které bylo
suché jako žluté
listí
pec když
jak rok,
praska-
pod nohama. Pan Groben smál se mnoho a
emu. Dívjší
pocit cizoty zmizel,
sem Hallem
mladou dívkou jako
z
Byla
Tato záda pso-
tlnatá.
pímo vzezení
ale po-
mj.« svtlovlasá.
píliš
mla
ale
záda
a
tiše
se po-
ekl pan Groben, »avšak
Ovšem, «
vysoká a pružná,
docela
Halí
pravda, moje dcera
jest píliš svtlovlasá.*
bila,
znl sou-
tónem tchto
s
Ulrikku.
19
který by
tónu,
ani najíti
jak
stižen,
HAD
mnoha
let.
a
divil se lec-
hovoil
s
Han-
se sousedy
THOMAS
20
Když
hodiny v
Staré
P.
KRAG
kout
odbily deset, vstala
mladá dívka, poklonila se
ušlechtile a dala »do-
brou noc«.
ticho, a
Po
ní nastalo
ben poslouchal
má
že
»Slyšel jste,
hynout .^« zeptal
Hans
mén
již
Najednou
Halí povídal.
mumlal
.
.
naše stará
zem
prositi
za-
»Povídá se o znameních na nebi!...
Mn
se
zdá,
dosud jde tak pravideln, že to nutno
nazvat zázraným.
Co
ištní hvzd? Kamení
jest
o nic vtší než mlýnská kola.
To
za-
Boha, aby nás vysvo-
dlouho jako ona,«
nežili tak
Nevím, která znamení se tu míní. že vše šlo a
brzo
ramenoma.
Halí pokril
bychom
než ped tím, co Hans mu nco napadlo.
se.
»Musíme ovšem bodil,
Fredrik Gró-
A
jsou mlhavé obrazy slunce,
také ve staré
dob.
JSu a to
slunce!... Jeden velmi
pomíná ve své
ei
co tvarná slunce? které bylo
svtlo po západu
starý mu|,
proti
nebi; zda-li na jihu nebo
vidt
Cicero, pi-
svtlo na
Catilinovi
na západ, se
již
ne-
pamatuji.*
»To plyne
-z
toho,
že
sedláci
žijí
zde velmi
odlouen,* ekl Gróben trochu zmaten, velmi
ulehen.
najednou pání,
Pro nevdl, aby se mohlo
ale žíti
ale také
veer
pojal
ješt dloulio
na zemi. »Ano, ubohý
lid,«
ekl doktor, >má
se
trapn
:
MDNÝ a
A
zle.
21
tu shasne ta trocha svtla v jejich líné
takovými hloupými výmysly. Tak daleko
krvi
že
došlo,
mnozí
On,
nich
z
dosplý
žena a
nechávají na
poli obilí
jsem k jednomu sedláku.
Zašel
a hniti.
státi
s
HAD
sedli
jako
prasata
popelem ve vlasech, a modlili se a
zpívali.
syn,
Vyšel jsem okamžit ven, sotva jsem tam vstoupil. Myslil jsem
Mn
si:
pejí dobrý den, jsem pohan.
Avšak ke knézi budou
knzi
.
.
Znáte ho
.
míti úctu.
Šel jsem ke
pomilování hodný
;
avšak jinak nikoliv duchaplný. Byl mrzut,
lovk, nebo
byl vyrušen ze svého odpoledního spánku;
jak
medvd
Pak jsme tak
sedí
... a jmenoval je
tam, a kn:i
šli }
Pracujte!
Ale
Avšak co to
že
mu odpovdl
tu
To
pro
se jich ptal,
nesmjí zapomenouti,
,Ach ano, ano, ote!
spal
mnohými jmény.
Bh
starý
zde
ekl
sedlák:
ovšem docela pravda.
pomže, když Pán pijde. On zpsobem, jako svtský
\4pe
se neptá po obilí tímžc
hospodá.'
—
,Že se neptá
neetl o hivn,
Na
ekl
to
velmi
lstivý
z
níž
se
r'
zvolal
budou
knz,
starý,
kterého podezívám,
a
nenávidl knze:
že
,což jsi
skládati útyr'
»Ach ano,
my máme hivnu modlitby, jako knz musíme složiti úty ped Novým Rokem,
ote, ale z
té
.
a proto jest
oval
byl
že
jste
.
.
zapotebí oleje do lampy. Nepou-
nás sám
o špatných
pannách,
ote,
«
THOMAS
22
KRAG
P.
které nedávaly pozor na znamení na
Ano, starý byl v s
citátem
bibli
doma!
na
pišel on
z bible,
východ
hned
?
.
.
se temi.
Pan Fredrik Groben sedl a nevdl, co
má o tom pímo dva
má
myslit a co
nm.
v
lidé
íci.
Nyní
nich
držel
na to
Jeden
z
.«
na knz
Pišel-li
si žili
se
sedláky a procházel se tiše po polích a pohlížel
zbožn na hvzdy, aby
poznal skryté vci a na-
štstí zajisté hluboké, avšak vzdálené a ne-
šel
Ale druhý dýchal
urité.
nyní upokojen jiném, co
si
a
žíznil
ješt
dobe
Pemýšlel proto
slunci
pál
si
být
mnohém
a
vyjasnit nedovedl.
zmítav
poslouchal
a
jen
co Hans Halí vypravoval dále o sedlá-
z póla,
že
cích,
prudeji,
po
jsou plni samé neistoty, a že se to
u nich zdá býti
nikdo za to
pímo
nestydí.
aby odstranili
starou tradicí, tak že se
Ba oni se
neistotu,
tak
že
ani nestydli, ji
na nich lze
vidt; on sám jednou vidl selskou staenu, jak ji
pojídala
.
.
.
zrovna jako orang-utang.
Teprve, když se
k domovu.
pes byl
Jel
plnoc
klusem,
blížila, jel
dal
pustinu a pak královskou
pan Groben
pímou
se
silnicí.
cestou
Za hodinu
ped kamennou ohradou, obklopující dvorce A zde poznal, že jsou pro doma ne-
k západu. klidní, stáli
v eledníku
se
svítilo,
a
tsn
u
vrat
dva eledínové a hovoili spolu. »Pozdrav
«
23
MEDENY HAD
Bh
Pán
hospodáe,« ekli jednohlasné, »už jsme
myslili, že
jste
neho
do
ho do dvora, kamž tetí
Groben
sestoupil
s
napojil a nakrmil. jetele
a
Doprovodili
se svtlem.
a odevzdal
Pan
uzdu prv-
požádal ho, aby zvíe
Požralojen trochu polouvadlé
v doktorov dvorci.
Vešel
chvatn do své svtnice,
najednou se židle
pibhl
kon
nímu se namanuvšímu
pišel. «
mu
zdál
svlékl se a
koberec erným, postel a
nemotornými.
»Byl jsem myslil
si.
tam také
3>Jsem
zajisté
statká a
cítil
sedlák.
/C^i^í^
nemotorný, «
po-
jsem se jist jako
IV.
Následujícího a
msíce
další
pan Gro-
jezdíval
ben astji k Hansi Hallovi a zstával tam
vtšinou tak
byla
dlouho,
služebnictvo
že
dávno ulehlo mimo jediného,
statku
ada
uvést
kon
návštvy u pana Halla
do
A
stáje.
v jeho na
nmž
pomalu, jak
se opakovaly a množily
nezídka byly každodenními
—
—
zaalo se povídat
nco na srdci. Ml zajisté nco v myšlénkách, eho tam ped nkolika msíci neb3^1o. Nepodobal se sob z té o tom,
že
pan Gróben
má
doby, kdy mluvíval vážná, litb a práci svému
Kam pohlížel
erné padly,
na
zmizel
asi
upímná
slova o
mod-
lidu.
muž
ze starých knihr
Muž, jenž
do dálky a hloubal } Byl pry. Jeho
šaty,
které
visely
sob moly
podešvemi,
díve
ml
staré
na sob, jak
nyní na nejhoejší
pd
a
ijiu
mly
a prach; ublácených bot se silnými
jež byly
dobré pro chzi na
poli,
už
MDNÝ nenosil.
Ml A
žluté kalhoty upjaté
temn
rudého hedvábí, které
drahých cenách bylo zakoupeno
pak modrý
mnoho asu,
A
mst
nákrník, na njž vyplýtval
mest
mla
avšak
nádherné,
že nezdobí
za to,
jak
vázat nauil.
že šaty jsou
uznali,
A užil
byl uvázán do upnutého uzlu,
ho dánský lazebník ve
Mnozí
ciziny.
z
na který krejí v
frak,
své nejlepší látky.
vtšina
do
jinak byl jeho šat jako ješitného jun-
kera, vesta byla z
v
25
nyní lesklé jízdeckc boty se stíbr-
nými ostruhami, krásné holení.
HAD
pana Fredrika
Grobena, a že není proto slinjší, že narovnává záda.
)iž
mnoho, mnoho
vidli ho pracovat
let
v poli, v lese; vidli jeho statné tlo sklánt se
nad žitem v
pírod,
a jak tak stál v této
poli,
byl hezký.
Když
stál
jehlinatého
na
lesa,
šedé
skále
nebo na pokraji
nebo pod dubem neb pod bílou
bízou, aneb venku na pustém úhoru, ba
u
behu
a
moe, vždy
chtl volat a až
pírody,
dn ml
on
stál
a
pak ho zase Jeho tlo
stále!
byl jejím
hezký,
když
tak,
aby zstal
prosit,
sebou pohnul,
dji jen tak
stál
že
venku
i
na
leckdo
kde
stát,
prosit,
mlo
stojí,
aby
ra-
sílu této
synem, a proto byl bezse
procházíval
kolem,
a
záda shrbena a ruce hrubé a sndé.
Ale
nyní
se
jim
nelíbil,
jak
se
objevoval
THOMAS
v
modrém
KRAG
P.
vzpímenou
fraku a se
šíjí
pod bílým
nákrníkem.
A pec
nco
tkvlo
nm,
na
co vnucovalo
myšlenku, že je snad zamyšlenjší proti dívjšku, avšak šastnjší. Jakoby ho neustále obletovaly mladé, veselé myšlénky.
Úsmv
záil nepetržit
v jeho šedém oku.
Hans
Halí a jeho dcera Ulrikka vycházeli
aslji vstíc, když vesel
vypravoval
a
musili se
mu
bezdn
spolu
mu
odporovat,
Když
souhlasili.
oba ostatní
že
tak,
stále
smát a asto
mu
nesmírn
pijíždíval. Halí byl
pišli
ímž dom,
musila Ulrikka hrát na harfu a zpívat, a potom
hovoilo se o všeliems. Ale
jednoho veera
pání, že by
Groben jí
se ráda
projevila
nauila
jí
hodiny.
Pjil
nhož zídili stáj k domu Hanse Halla.
jednoho ze svých koní, pro
ve staré pístavb, patící
Nyní a
pan Fredrik
jezdit;
hned ochoten dávat
byl
mladá dívka
tsn
Groben
jezdívali
spolu
moe. Z poátku
u samého ji
podpírat
a
držet za ruku,
pevnou, bílou ruku, která
pi tom
A
cítil
lesem, polem, úhorem,
naft
musil
pan
za malou,
úinkovala, že se
slabým.
když tak sedla klidn, mladá a plavá, ob-
jevilo se u ní
to
nejzvláštnjší
podzimní odpldne:
svdná
zejm
prsa,
v jasné,
masitá záda,
MDNÝ ped
oi, pohlížející slabý
úsmv
Zatím kladoucí
se,
rt.
její
se podzim
pekážky tomu, i
chladem a temnem,
s
jenž chtl
po známých
Nebo
kud byl jen chlad a temno.
vlnnými
lesem a
jeti
silnicích.
Avšak nebylo ješt úpln nemožno
držet
zatím co
klidné a šedé,
pohrával kol
blížil
bažinou, ba
HAD
chlad lze vy-
kže
šaty a obuví z husté
ných podešev, a temnem záí
jezdit, do-
hvzdy
a
a
sil-
asto také
msíc.
Avšak když pijde mlha, doma,
A
i
toho podzimu
asto byla
musí mnozí zstat
kteíž mají dležitá poslání.
ti,
objevilo
hustá, jako šedá
se
ze,
mnoho mlhy;
a chtl-li
jí
nkdo
proniknout, tu jako by ho njaká neviditelná ruka nutila,
aby se
zastavil.
Když zima nastalo
pišla,
napadalo
Obas
[mnoho vichic.
chystati se
k
pknému
mnoho snhu zdálo se
z
pustého
moe,
bu
nutíc
a otásajíc lesem a
a
rána
poasí; avšak najednou
se vynoily mraky, jeden hnal druhý, a
vichice pihnala se
z
z
snhová
divokých rovin, aneb
všechny hledat útoišt
domy.
Fredrik Groben a Ulrikka Hallova neprojíždli se nyní v okolí.
pouštt
se
do
Groben
neml nieho
proti tomu,
jízdy na zamrzlé silnici se
kol uší; avšak mladá
dáma
snhem
byla velmi zimomíivá
THOMAS
28
KRAG
P.
a nevydržela jeti venku, když zimní vítr bioval
ple. Po nkolikráte, když
její
vzal s
ji
a chtla se
okamžit
Groben
P^redrik
sebou na procházku, stžovala
si
na zimu
vrátit.
Proto byly odloženy jezdecké vyjížky na lepší
dobu, a Fredrik Groben pijíždí val se
sanmi
a
párem koní pro Hanse Halla a jeho dceru. Tato jízda na saních tšila
Ulrikku
njaký as, avšak
dlouho také ne. Proto nechal pan Groben
kon
ve
a používal jen starého jízdeckého
kon,
domu Hanse
Halla.
stáji
který ho na podzim nosíval k
Byl chytrý
ten
starý
k.
mlhavjší, donesl ho tam
I
když poasí bylo
pec lesem
a pustými
polmi.
Avšak tentokráte vinil
se
pan Groben poprvé pro-
Když ho jednoho mlhavého,
nepravdou.
mrazivého prosincového dne pan Halí a Ulrikka chválili za
která
jeho jízdu
temnem
est sám na sebe
vzal tuto
mu právem
a kamenitou strání,
a oloupil
píslušela,
kon
o est,
ponvadž ho uzda
neídila na tu ani na onu stranu.
Ješt
vi
ped nkolika msíci
nespáchal Groben
koni takové kivdy, a v noci,
k vrn
klusal
vyhýbaje se
dom,
když
s
ním
prodíraje se a oddychuje,
nebezpenému kamení
a
podezelým
roklím, pohladil ho pátelsky po krku.
Zima
trvala
do dubna. Avšak pak se najed-
MDNÝ
HAD
29
nou slunce vynoilo a záilo na jasné obloze den ze dne. Sníh se scvrkl,
zem
pod
snhem
na pokraji
A
a
modré
lesa,
kde
fialky
mlo
jednoho dne vanul teplý
nesetnými
zvlhla
jasnými kapkami, a rostliny klíily:
bílé
zvonky
v zelených koutech slunce
vítr
velkou moc.
nad zemí, poslední
ostré zavanuti ve vzduchu zmizelo, a léto bylo tu.
Šeík
a jasmín
vonly
v dvorcích sedlák,
zahradách
v
msta
a
kde takový strom náhodou
rostl.
Nesmí se
tajit,
nebyl tak rázný
Groben toho
kolem
s
jara
jako pedešlého
v polní práci,
roku. Jezdíval zase a toho léta
že Fredrik
Ulrikkou Hallovou,
byla ona velmi krásná;
byla velmi
mladá a velmi plavovlasá, jako v zim, avšak mála vtší než vloni,
byla
bez
nco
zlatého v silném lét.
a
obliej
Na jedné takové vyjížce pihodila hodná vc, letá
že osmapadesátiletý
muž
Ulrikka Hallova se zasnoubili.
jevil
se podivu-
a sedmnácti-
:
v.
—
na to
Krátce
—
ervenci
v
slavil
satek, a druhého dne
chosti
manželé do
vdli
Hamburku. Tolik
se v
odjeli
ti-
novo-
všichni,
avšak více nikdo. Když pastor navštívil své oveky, tváil se
sice,
nco vdl,
jakoby
avšak jako
kdyby nechtl nikoho do toho zasvtit, povídal no
tak,
nemluvme tom
zkrátka o
Víc než
již
více,
o té vci
pldruhého
nevdl
z
pan Fredrik
domova. Pak
se
jednoho dne, aniž vypravovali o tom slova
ped nkým,
ba ani
Hallem, kterého
O
cibuli.
ped samotným Hansem
zastihli v
tom, že se
vrátili,
jako o velké novince.
jeho zahrad, jak sázel
vypravovalo se všude
Jak vypadá párek?
se spolu snášejí.^ mají spolu dti?
šíka!
avšak
byli
léta
Groben a jeho mladá žena vrátili
;
než co každý jiný.
.
.
.
A
jak
nu, mají ho-
snad se jim vede dobe. Pihází se
asto, že se nerovnému párku
dobe
vede.
MDNÝ
HAD
3^
Mladá Žena udržovala obdiv nejdéle v
Nebyla jako
Pipadala zde ovšem jako zjevení. zdejší ženy, z nichž se
mén
vtšina podobá více nebo
šedým bahenním ptákm. Byla jako velký zídka kdy bývá sem pinesen
zlatý pták, jenž
ze vzdálených,
Tak
bohatých
se píliš
vidli, zdála nost.
ilosti.
jemnou pro
záící a vznesená.
boží; jeden z
Všem,
zemí.
Tak
asi
kdo
ji
spole-
jejich
vypadá andl
tch velkých andl.
Paní IJlrikka byla nyní vysoká a plná, mdle zlatého oblieje, s
ponvadž
mla
je
oima,
jež byly protáhlé a úzké,
nikdy široce nerozcvírala, nýbrž vždy
spuštná víka.
brada byla
Její
pes
její
de-
vatenáct let píliš plná a krk velmi oblý a skoro lesklý
Ale pod vášnivými prsy
napjatou kží.
byl život útlý.
dodávající
její
Budila
v celku dojem
mladistvé plnosti
Všichni mužští, kteí
ji
pvab
štíhlosti,
svdnosti.
zahlédli, musili se
po
ní
nkolikrát otoit.
ekl
jsem díve, že
lidé
o ní
tvrdili,
že se
podobá velkému andlí; avšak nebyla ješt dlouho na statku, nepodívala se mluvila
píliš
mnoho,
»Jist není hodná. Jen
Ty
mnoho mezi už
a
si
lid a
ne-
lidé pišeptávali:
se podívejte na
její
oi.
nejsou pívtivé.*
A
netrvalo pak dlouho, a ona byla
návidna eledí. Smýšlení
jejich
pímo
ne-
bouilo se proti
32
THOMAS
jako
ní,
proti
KRAG
P.
Ovládlo šafáe
nepíteli.
ele.
i
Skoro samo sebou vybujelo. Proto nebylo mnoho zapotebí, aby ten neb onen nepocítil k nenávisti;
dobe neesal
cholka, protože
takovým hlasem a pohledla bem, že pacholek z
kže
ní
trpké
když tikrát nebo tyikrát oslovila pa-
ml
koné. pronesla to
na
stáhnout
chutí
tisíc
ped
(vlastní jeho slova
takovým zpso-
více lidmi).
ji
A když
svými krásnými stevíky vklouzla nkolikrát do kterou slepice sem a tam roztrousily,
neistoty,
rozkázala služce Marji, aby je
ohrady, kdež musily zstat
zavela do tsné
celý
boží
den uza-
veny, místo aby byly na svobod, jako díve.
A
to
dopálilo
Marji v nitru
nikdy jinak nesetkala
s
tak,
mladou
že se
paní,
potom
le
pro-
s
kletím na jazyku.
Avšak pípad nic
s
pacholkem a služkou ze dvora
by neznamenal, kdyby srdce panino nebylo sedlák.
cizím
srdci
emus
u svého
Prostí lidé
panstva, jen
srdce panstva bije pro
povídat
si
n.
pivyknou
lec-
když pozorují, že
Jak proto nyní ne-
o dívjší paní, když sestárla?
Nebo
ta stala se velmi zlostnou a proklínala a plísnila
služky,
nadávajíc
»hnojníci«, a když šat
nebo nový
jim dala,
o
šátek,
žádali
»dvky«
jim
nkdo
—
tu
z
eledi
—
i
a
pacholkm
žádal o
nový
v pípad, když
íkala (tenkým hlasem):
MDNÝ Kup! kup! kup! praví
HAD
33
(hrubým hlasem):
slepice,
zapla! zapla! zapla! odpovídá kohout.
ona
krákala
i
za
vlasy.
Hanse Flaalanda škubala
odpldne
nechtél jednoho
Avšak k
to
protože
vlasy,
ji
když to žádala.
vézti,
nebrali
lidé
Ano,
píliš
tžce
když se rozneslo, že stará paní vy-
Ba,
srdci.
domácí
si
za
—
erveného
tlustého,
I
krákala tlustému Hansi, smáli se, až mohli puk-
mli
nout, a
tože
eni o ková, živa
ní,
.
konec
že
u
ní
radši. Pro-
nitra a byli
konc pece
nebudou mít
je
zle,
pesvd-
dobrá a
ta-
pokud bude
.
Avšak nyní vali,
snad ješt
rádi,
do hloubi
až
že se
.
proto
ji
znali
ji
byli
sklíeni,
ponvadž pozoro-
že pišla do statku úplná cizinka, která jim
nebude nikdy dobrou hospodyní.
A
co nejvíce též je
Groben
tížilo,
bylo, že
pan Fredrik
nejevil spokojenost.
Pracoval
ovšem jako ped nkolika
hyboval
se
nebyl
tím,
již
mezi nimi, jako tehdy. jak
ho
znali ze
lety
i
po-
Pece však
dívjška. Ba
ani
tím už nebyl, jako na podzim, když poznal Ulrikku Hallovu. Nikdy šatu.
již
nebral na sebe krásného
Nebyl už jako pták, jenž epejí na jae
peí, a jako ryba, jež se lejšími šupinami.
leskne svými nejlesk-
Veškerá nádhera byla odložena.
Nikdo však nemohl poznat na Fredriku GroMédéný
had.
3
THOMAS
34
benovi,
asn
že
ho
nco
a konal svou
P.
KRAG
hloubji
dojalo.
obchzku po
polích.
Vstává
Pozdj
ke dni úastnil se sám polní práce, anebo jezdi
kolem
a dohlížel,
mlo. A
s
aby vše
šlo
ped
se,
jak
jíti
hošíkem se také velmi zamstnával
Když manželé sedli k veeru v zahrad, míya otec nejradji hošíka na klín a uil ho vyšlo
vovat první obtížnjší slova.
VI.
léto nastalo, velké a
Pozdní
nabubelé,
s
stým vzduchem, praskajícím vzdáleným
chotem hromu. Tento vzduch nad zemí a
jahdky i
vše do
nutil
dozrávaly,
rostliny; žlutá, tpytivá
tcích po krách z
lidé
bíz a
ra-
njakou dobu
ležeíl
plody a
zrání a potu:
zvíata se
a
hu-
potili,
ba
pryskyice visela v po-
stromu, a bílý
med
prýštil
fuksií.
Nemizel a nemizel; než jednoho rána, když lidé procitli a vyšli ven,
poznali,
že vzduch
za
noci ochladí. Vítr ze suché chladné krajiny, snad z hor, asi
výše a
v noci
nemla
napnutý
šat ze
a leskla
se.
první
listí
Obloha vystoupila
vál.
již
mlhavého
závoje.
ponkud
Jako tsný,
zelenmodrého hedvábí vypadala
Chlad
trval
opadávalo.
dále.
Podzim byl
tu,
VIL
/"^asn na podzim, když nastaly silné vtry, V_> vynoovaly se lodi pod behem u msta. Byly
malé a velké, šalupy
hochy,
z
nkteré rybáské
tžkopádnými lodníky
osady, s
avšak také vojenské lodi
lených zemí. Tyto lodi utrply
nemotornými
a
obas
nkdy
ze vzdá-
úraz v la-
noví za nepohody, aneb jezdily tak dlouho kolem, až jejich
zásoby potravy a pitné vody byly vy-
erpány, a proto se musily zásobit vodou, masem a
chlebem.
Jednoho podzimního odpldne, když mnoho
lun
kotvilo v zátiší
pijel do Grobenského
bezpenými
ostrivky,
domu námoní
dstojník.
za
Byl uveden do velké sín,
Fredrik Groben, tranec jeho
dovdl
manželky,
se,
Nils
a když pišel
že cizinec jest braHalí.
krásný muž. Byl bledý a plný, a temných,
dom
Byl
vysoký,
erných vlasv
mkkých, skoro hedvábných oí.
MDNÝ lo
»Naše i
HAD
37
zstane zde trnáct dn, možná,
msíc, « oznamoval.
celý
Paní Ulrikka pišla, a objevení se píbuzného,
kterého nevidla nkolik
mnoho
Mluvili
spolu,
Nils Halí odjíždl
a
lodi.
mimo to k domu šinou
z
ze
lodi,
Groben-
ke
zahýbala
skému domu dlouhá ada koár, dstojníci
noc, když
byla skoro
nazpt k veera
Následujícího
vynutilo u ní plá.
let,
v nichž sedli
ke které patil Nils
dvou dánských
byla veselost
Po
lodí.
Halí,
a
cest
celé
mladých dstojník vt-
hluná, kieli a smáli
nkteí
se,
více,
cítili
potebu. Vyzdvihovali láhve se šam-
paským
do výše, vytáhli nože, rozvinuli ocelový
než
drát a zlato, vyráželi zátky a nechali láhve
se a
pnit okamžik,
a
pili
ze silných,
stíbrných pohár, které vezli padalo slunce, nivy ležely v obzoru,
úhor se svým
z
lodí.
a
lesklých,
Zatím za-
žlutzeleném
dáli v
vesem
kouit
mechem
ležel
temný na druhé stran, stromy u cesty setásly své pestré žluti
listí
— celá
zapadajícího
krajina tonula v
slunce
a
chvla
jako kovový, zašlý pohár, avšak
Když
se
Grobenský
koáry
dm
plamenné
se
a znla,
zlatý.
piblížily potud, že se
vynoil
se svými okny, podobajícími se
starým oím, a se svou velkou zahradou, zmenšil se
hluk.
Prázdné láhve byly odhozeny do pí-
THOMAS
38
kop, poháry
byly
KRAG
P.
do kožených
ukryty
Mladí dstojníci šeptali a smáli
staí
prsa,
'
komandéi
ten neb onen
chvíli
starý admirál vyrazil ze sebe
skupiny a orientovali
rozptýlili,
se.
aby utvo-
Když pak veer
byly rozsvíceny svtla a lampy, pozorovalo s
ervení a zlatem
sluší
okamžiku byl humor v plném proudu, se objevily dámy, i
se, že
dobe starému temným dubovým nábytkem. Od prvého
uniformy sálu s
n-
ústy.
hosté ve starých pokojích
se
octli
ped
slušn
Grobenského domu, kdež se ili
vypínajíce
se,
bradu prsty, a
projíždli
kolikeré zívnutí s rukou
Po
torb.
nastal
a
když
kolem ve stedu
život
v ústranních koutech, že staí nebožtíci ve
zla-
tžkýma oima
tých rámcích po stnách pohlíželi
udiven na spolenost. Jedin modrý, svobodný pán, Michael, zdál lemi,
si
libovati ve
svém rámu:
chví-
když svtla zakmitla, zdála se kmitati živá
záe v jeho hádankovitých oích, smích kol jeho rt.
Dámy
a
nco
jako
— —
byly v menšin, avšak
ty,
jež byly zde
pítomny, byly sliné. Bylo zde sedm mladých
dam od tí statká, Všech sedm
bylo
Pak tu byly dcery
dv
ržolící,
dv,
ob
sídlících
usmívavých
ty
v a
msta.
láskyplných.
mstských dstojník,
buclaté proboštovic,
milé, s
okolí
amtmandovic
hndýma, nžnýma, holubiíma
MDNÝ
HAD
oima. Zárove ti dámy hatších obchodních
dam, a
a
dom
ješt mladá, byla
nejstarších a nejbo-
z
z
39
msta. Jedna
již
v upomínce, podle povsti,
tajila
tchto
z
na dalekých cestách
mnohé
skryté
dobrodružství. Možná, že to byla pomluva, možná
mla
že ne;
chladné,
šedé oi, avšak tyto
pozorovaly dlouho toho, koho
si
oi
pála pozorovat,
a ani se nezamžikly.
Ve velkém
sále,
piléhajícím k jednomu kídlu
hudb hudebník
domu, tanilo se pi lodi,
v
kteíž zárove
mnoha
pijeli.
válené
z
Svtla byla rozžata
pokojích, a papírové lampióny byly roz-
svíceny pod stromy v zahrad a záily jako svato-
mušky pod
janské
listnatým závojem.
Pozdji pestal tanec; jeden pokoj byl jasnji osvtlen,
než ostatní,
šampaského, zátky valy
s
a velký
zátky ze
smích,
praskotem
erveného a rýnského
z s
jež
lítaly,
dlouhé
vína, jež povolo-
povzdechem, inení sklenic a
nož
o ná-
dobí vypravovalo, že se hoduje, a vysoký smích,
rzné, skoro úsilné hlasy ohlašovaly, že se hoduje vesele.
Po hoitin tanilo se znovu; a tak ile, jako díve. se ohnivji. jídla
nikoliv
již
tolik
Ale co se tanilo, tanilo
Sedli u dkladné
hostiny.
Víno a
vehnaly všem barvu do tváe a lesk do oí.
Vtšina
tancujících
párk
držela se v
tsnjším
THOMAS
40
KRAG
P.
A
než jak tanec vyžaduje.
objetí,
astéji hledaly
párky útoišt, jak íkaly, prý k vli osvžení, v zahrad, kdež bylo velmi temno. Tito dstoj-
kteíž byli
níci,
teprv dnes.
kteí jsou jejich
mstští rozvážní muži,
Nebyli, jako
mohou-li o
rádi,
dámy
dlouho na cest, poznali ženy
naslouchají a
temných strom, bylo
nem
smjí
emu
mluvit,
Šlo-li se kol
se.
lze vidti,
nkdo
jak se
pohnul, a bylo lze slyšeti ilé šeptání.
Dvakrát nebo tikrát ozvalo se místa v zahrad
z
nkterého
nco, co bylo zpola smíchem,
zpola výkikem, avšak co zase utichlo, aniž vyvolalo neklid.
Paní Ulrikku bylo nejvíce vidt
dým
s jejím
mla-
bratrancem. Tanili spolu, žertovali a smáli
se spolu, ztráceli se v a zstávali
mla
tam
déle,
oima, což psobilo, a leskly
ostatní hosté
než vtšina.
Paní Ulrikka
rumnec
toho veera
modra
zahrad jako
na tváích hned pod
pímo
že se tyto
Zvláštní
se.
plamen
barvily sálal
z
do ní,
jak tudy kráela; byla prudší, než ostatní dámy,
by
mladší, než vtšina. Nils
Halí
byl
týž,
jako
vždycky.
dvorný, bledý procházel se zde
by naslouchal jejím slovm;
s
ale
Klidný,
úsmvem, jako jeho oi mly
nyní zvláštní kovový lesk místo obvyklého aksamitového.
Tiskl
její
paže a ocital se chvílemi
MDNÝ u ní tsnji, jakoby
kovým zpsobem, ona se
o
opírala,
HAD
avšak
nahodile,
že její
emž
pi
pece
ta-
kroky povolovaly a její
oi
se
zmen-
šovaly.
Podobal se bílému úhoi, ani jednou nevnikla krev do jeho
nm,
baví-li
tváí, bylo
anebo
se,
nemožno poznati na
nudí-li
koval na svou sestenici;
si
avšak úin-
poddávala se
jeho pohledem a smála se jeho
Nikdo
se;
mu pod
slovm.
nevšímal obou, na to byla zábava
píliš všeobecnou.
W in%>
VIII.
Fredrik Groben
chodil kolem
mu
od prvého okamžiku se
dom
v jeho
zal tutéž
nieho
po
dom. Hned spolenost
tato
Kdyby mu nkdo
nelíbila.
tomu; nyní však stydl se za ty
proti
tmavé dubové smjící se
byl uká-
neml by
veselou spolenost u jiného,
židle,
lidi,
jež musily
nésti
nmé
hanbil se za
poloopilé
zdi a za
po-
dobizny nebožtík visících na stnách,
V
této
o
rám
nálad
duševní
a potkal tam
hned po
Nilse Halla.
chvíli
Zdálo
vyšel
se,
cizí našli.
nou osvtlující
Všichni ti zahradu.
zahrady
jakoby picházeli
ze staré besídky ukryté ve stínu
tžko
do
manželku zavšenou
sešli
Již
strom, kterou se
pod
lucer-
pi tomto slabém
svtle pozoroval Fredrik Groben, jak jeho žena byla
rozpálena,
prudkého;
úsmv
vlasy, jež v
jak
projevovala na
lízající
nepoádku
se do byly, s
sob nco
oí a všechny
rysy,
námahou krocená
I
«
MDNÝ divokost dávající ovládat potud,
jeho
—
pimlo
šávy
že ona s obtíží
dovede se
prudké velkosvtské štstí,
se zastavit a pozorovat, že také
bouí: tžké,
se
*3
aby už zde nepobíhala a netan-
ila jako zbsilá které ho
tušit,
HAD
silné proudy, vystiklé
ze skal a pouští.
kráel jako vždy, bledý a usmívavý.
Nils Halí
»Drahý švake,« ekl,
»není-liž pravda,
smím
vás tak oslovovat? Jak se spolenost baví, a jak jsou
upímn
veselí
!«
Fredrik Groben pohledl to píliš rozpustilé, « hlížím,
nebo
na:
»Jen nebude-li
ekl mu klidn. »Jdu
shledám-li,
že ano,
a do-
bude slavnost
hned u konce. *Jak
vám
libo,
drahý švake!*
Pedevším mám povinnosti k sob samotnému a k svému domu. Nezapomete, že jsem ze starého rodu,
který ve všech pokoleních
ml
Neodvažuji se rázem
jiné zvyky,
než tyto zde.
je perušit,
ba ani nechci. Slyšeli
run
stromu, jenž zahynul, byv
Budu
tak shovívavým, jak býti
z
jste
snad o ko-
koene
vytržen.
smím; avšak jsem
muž, Nilse Halle, a jsem dobrák, velký dobrák. Pochopíte, že dopálím-li se, stanu se zde já a
budu žádat pak, aby
pánem
se vše zde ídilo po-
dle mne.«
Fredrik Groben
mluvil
klidn a zdlouhav.
THOMAS
KRAG
P.
Cítil sám, že jest mocnjší,
A
právo.
a
ml
k tomu také
nieho neodpovídal,
když Nils Halí
ekl drsn: »Pede všemi jinými musíte
si
to pa-
S tmi slovy
matovat vy a ídit se dle toho.«
k nim záda a odešel. Slyšel svou mladou
obrátil
ženu smát se hlasit.
nm zprvu chu skrotit
Tento smích vzbudil v ji;
avšak po
když
chvíli,
pekonán bolem jako zoufalec.
tak hlubokým,
Stál
Ale
matoval.
Trvalo bol
vše
tiše;
všechna krev vstoupla vlna do hlavy.
pipomenul, byl
jej
si
že
si
ssálo a pálilo ho,
mu pomalu
tžká
jako
než se zase vzpa-
chvíli,
zbyl a
pipadal
tížil
ho
tíží
nesnesi-
telnou.
Na cest k domu potkal dva dstojníky, šího a mladšího.
mladšímu
njaké
stech lásky.
Starší
byl
velmi
rady, rozumí
špit.
star-
Dával
v
záležito-
Mladší se smál a pohlížel
stídav
se,
^a pana Gróbena a na svého pedstaveného. Tento
pokraoval v hovoru
nen
hrubých
sám na
hm
?«
až
do korridoru a byl ko-
tak nevázaný ve svých radách a užíval tak
,
slov,
sebe, .
.
že
pes svou
vzhlédl a
opilost upozornil se
ekl tázav: »hm?
jako se ten probudit chce,
.
.
.
kdo ve
snu píHš hlasit mluví. Než, Fredrik
Gróben našel dnes veer
bení poslouchat toho muže,
z
zalí-
jehož tlustých usmí-
MDNÝ vavých
rt
HAD
45
Tato bez-
tato bujará slova vycházela.
vadná bezstarostnost hafana uklidnila ho.
Možná s
brzy na to odešli hosté. kojích a sálech;
ticho
nkolik
slov
co hlavní
jest,
v
po-
promluvil
Halí
že Nils
Nebo
admirálem, možná že ne.
Zavládlo
ticho
opuštné plesové
vlastní
síni.
Avšak v korridorech
byl ješt neklid a hluk.
dámám do pevsek,
Dstojníci pomáhali
vykonávaly nyní svou hru
všem ostatním
stojníci
do
ale
Koové
ekaly. tyto
a ruce
tisknutí,
ospalí
byli
D-
dámy mly vleky:
pomáhali jim proto
voz pesvdujíce
a brali
spšné, velé
neviditelné hlazení krku a prsou.
Koáry dlouho a neohrabaní,
:
se,
i
tam a
je-li
napínali
se
vše v poádku,
naposled bezmocná neviátka do náruí
zpsobem,
jenž
Zdrcujícím
zkušení páni.
nžných
pivádl mladou krev
zpsobem Jakoby
byl
po
slovech,
v omdlelost.
úinkovali zbyl
svta
tito
po posledních
posledních
pozdravech
jemný vrkavý ton ve vzduchu.
Hned potom
louili
se
dstojníci;
veselý
hovor a smích a rady se ozývaly, než onino odtud odjeli.
ped
Pak
tím.
stál
tu
Grobenský
dm
tiše
jako
Svétla byla shasnuta v pokojích, a za
nkolik hodin dímal
celý kraj.
IX.
Spolenost
objevovala
ponenáhlu
se
astji
dom. Teprve k veeru zakoáry ped hlavním vchodem, a ci-
v Grobenském stavovaly se
hovoili hlasit, kdežto paní Ul-
zinci se smáli a
rikka stála ve dveích a pála šastnou cestu.
neho
Též
sem
najat
jiného bylo lze
kucha
a byl
si
nebo
Vnesli rozpor mezi služebnictvo;
dlouho vyplísnil
koí
Marju,
všimnout.
díve poukázáno bylo: kdyby
cholek již
ne-
opt byl
to,
na
starý pa-
huboval, byla by to ješt snesla, avšak
ji
dávno škaredila se Marja na
flíky zlatými, sit
za
pustila slepice
že
k ovsu pro kon. Zde se dostavilo už
Byl
premovaný koí.
najat
koího s knomínní mla no-
frak
který podle jejího
jen osobnost patící k stavu, a proto nesnesla
jeho slov,
nýbrž vrátila
mu
je
osolené a ope-
pené.
A
za
nedlouho
užil
také
kucha svého jazyku
:
MDNÝ
kuchyské. Tato
proti Staré
»Než
jsi
HAD
mu odpovdla takto mohl cucat mat-
došel tak daleko, že's
ino mléko,
byla jsem už zde.
Nyní
pon-
jdu,
A
vadž nechci sedat plísnit od holobrádka.«
msíc
mile
jak-
byl u konce, odešla.
Není dobrým znamením pro domácnost, když z ní staré
nco
že
selosti
v
nm
služebnictvo odchází.
To
znamením,
dom
Pi
vší své ve-
v
pišlo k úrazu.
grobenský
nebyl
dm,
v
nm
zde tak blaze, jako dív
stále, necítil se
nco
jak býval;
ml
psobilo, že ten, kdo
bydlet
ped n-
kolika lety.
Fredrik Groben vymknul se pomalu celému
tomu
spoleenskému
všemi
tmi
Vždy
byl
cizími
Hdmi
také starý
žen, že se
mu
cizí lidé; ale
pimt, aby
ml
muž.
mu
konen
Se
tak málo jednati.
Jen jedenkrát ekl
nelíbí neklid, který zanášejí
ona se to
Nebyl pro.
životu.
vyhnula, nebylo pochopila, on
sem
lze
mohl
ji
na-
nejvýše zastavit neklid na týden nebo na dva;
avšak
zatím byla paní
Ulrikka docela
z
míry;
ba jednou také ulehla do postele.
mnoho pemýšlel o tom, Nebylo možno zde bojovat; nemohl
Fredrik Groben
má
dlat.
co se
zde ukázat mužem, jakým byl, a nechat vládnout
svou
sílu.
Cítil,
že jeho
písná slova
a zákazy
vše by jen zhoršily, podobaly by se brutálnosti
48
THOMAS
Statný
a surovosti.
KRAG
P.
hebec
snadno pekonán
je
rojem much; zápas není rovný. paní Ulrikka odsekla, že je
když
si ji
neohlásil
bral,
jako staena, nýbrž že
nvadž
si
osvojil
jí
Proto když
nicmén mladá
jí,
že bude
mu
a že,
musit
žít
naopak vyhovoval, ponávyky,
mladistvé
tu
sklopil
Fredrik Groben zrak a neekl už nieho.
Avšak jeho povaha byla pevná dále,
Žil
Cítil,
zakoenlá.
a
nepidávaje k tomu nieho ze svého.
jak ponenáhlu
práce, kterou
navrací se
uložil,
si
pinesla
mu klid. Písná mu pevný spá-
nek, a povinnost, to silné božství severní
kterému vždy udlilo
nou a
mu
hrdost.
he,
dál a dále dával,
v odplatu tichou
A
o své
nežli to, že její
klidu a vzrušení,
v
mst
drika
mu
co
zem, patilo,
avšak nezviklatel-
manželce nemyslil jinak
mladá krev
a když
Nils
žízní
Halí
se
po neusídlil
a navštvoval je astji, byla mysl Fre-
Grobena dosud bez klamu a
9^
žárlivosti.
o)@^ -{}4g
X.
Avšak
nepomže
nic
chápal:
to
uinit své
manželství celým, když hned od
stavno na
bylo
pozd
tak nyní,
A
písku.
milující
procitl,
kdy byl pinucen
nému
lásky,
citu
jinde:
on
který
v
stal
se
lovk
byl oklamán,
stavt hráz
prorazil
si
svému
tento
silným snílkem a byl
Grobenském rodu
poátku
kdy u nho, jenž
nyní,
byl
ped
sil-
cestu
ím
lec-
ním: hlou-
bálkem o nepístupných vcech.
To
byla
píina,
že
mstnávat hvzdástvím. si
byl
zaopatil
se jmenovité
Své
zaal
za-
staré knihy, které
onoho osudného
léta,
kdy po-
znal Ulrikku Hallovou,
opt
nové, jež
o nebeských tlesích od
pojednávají
vyhasínajícího
msíce
a
vyhledal a pikoupil
studeného Neptuna až
po vzdálené ohnivé svtelné mlhoviny, kde ješt není života, avšak kde bohatý život jednou vyklíí,
až
naše slunce vyhasne
a
až
zem
bude
kamenem. Mdéný
had.
4
THOMAS
V mst
bydlil starý židovský léka, jenž
mnoho vdomostí ve sem ped
KRAG
P.
desíti
lety
všelikých a
ml
trochu násilí pro
víru
svou.
ídkých vcí na stnách
Nejvíce
ml
ve své pracovn, kdež
ztrávil
ležela
odkud a pro
íci,
avšak kolovala povst, že on, kde díve
pišel,
asu
rol
Pišel
zamstnával se jen te-
ním a bádáním. Nikdo nemohl
byl,
vdách.
mnoho
Na
a v píhradách.
stole
na p. malá krabika, která vypadala, jako
by skrývala zcela nevinné
vci, jako
stíbrné
srdíko, jaké mladé dívky nosí na prsou. Avšak otevela-li se, našla se v ní snad usušená zelená
moucha aneb malý
scvrklý erv.
asto mnoho hodin
Ležíval
se svou
sítí
dole
u behu, v tsných koutech a skrýších, kde všeliký
podivný hmyz ploval v
Tento hmyz poskytl mezi ním
tolik
tiché, stojící
mu mnoho
studia:
vod. bylo
odrd, pekvapujících svým
ze-
vnjškem.
A ležíval
nkdy
když u
chtl
rybá, kteí
dostat
isté
vytahovali sít
z
druhy,
moe.
Avšak doktor nepohlížel jen do drobnohledu,
asto bylo ho vidt
stát v háji za
mstem, ope-
ného o strom a pozorujícího dlouhým daleko-
hledem
ohvzdnou
K tomu astji.
oblohu.
muži chodíval tedy Fredrik Groben
První
as dospl
jen k vysvtlení toho
MEUENY HAD
neb onoho,
be
emu
sám
mu
jakmile
šel zas,
nerozuml, a ode-
ze sebe
vysvtlení bylo podáno. (Do-
poznával, že doktor není
z
tch,
s
nimiž se
lehko zapádá známost.)
pozdji zstal tam asto nkolik hodin
Ale a
oba rozmlouvali spolu o
Také
mnohém
kon
páhnout
a všeliems.
Groben
se stávalo, že Fredrik
dal za-
Tu
vzal starého na vyjíždku.
a
sedl tento a nechal
pohodln
se
kolébat péry
asto úinkoval erstvý vzduch a malá mli s sebou, tak, že starý muž
koáru.
láhev vína, kterou vzdálil
svých
se
úpln od svého
erv,
aneb byl vidl jakého
se
a jal
o rytíi
:
(a
ukázal
mladého dstojníka na
Aneb: jak
hezky v sedle!
hvzd
pozorování
a
hovoit o všem, co vidl,
pi tom na nkoni),
je les
sedí
jak
A
pkný!
do-
vedl vypravovat o lesích v jižním Španlsku, jež
jsou tak husté, že vypadají z dálky
ern.
Za tchto vyjíždk nebyl tedy týž jako doma ve své komrce.
mocné vci.
pojímal v mysli šovala zde. Ba
do
cesty,
Nebyl týž tichý uenec, který
i
na
se ile
asto mladé dívky,
cizí
Barva
vyptával byly-li
vyjíždky
konen
a navštvoval
vyru-
a
velmi
obdivoval
hezké, a mladé muže,
•mli-li velká, statná tla a hrdé rysy.
Groben proto
zem
mládež, která jim pišla
—
Fredrik
pestal brát starého
ho radji v jeho
na
dom.
THOMAS
52
KRAG
P.
Jednoho odpoledne, když vešel k starému,
sedl tento a
psal.
silné, že psal
bez svtla.
nkolik
mluvil
Denní svtlo bylo ješt tak
slov
Ješt dokud
psal, pro-
Gróbenem,
Fredrikem
s
sedl v hluboké lenošce v nejvtším temnu
jenž
pokoje.
»Jsem hned hotov. Vypisuji ze staré knihy, kterou jsem
nemá
mnoho
sice
ceny,
si
jen
nkolik
vypjil.
nicmén
adu
knihou. Obsahuje celou
si
V
jest
proroctví.
vt
celku
apartní
Nkterá
ovšem beze všeho významu, avšak nkterá
jsou
lze vyslechnout,
jakoby vycházela
z úst
vážných
lidí,
kteí mli jasný zrak a bystrý sluch, kteí,
jak
už jsem
ekl, mohli vidt a slyšet vzdálené
vci. Jako tohle:
až lidé
kde neb
Za dv st let, pijdou do zem,
zlato v písku moe, pi koenech strom,
kde perly šedé v ekách se kryjí, koení vonné, pak mohu hádat, a
a v lesích drahé
že krásná léta pro
.
ped
.
.
Španlsko vzejdou.
Tohle psal španlský mnich
dv
st
let
objevením Ameriky.
Ale
pak
je
tu
jiné,
mnichem ve dvanáctém
napsané
francouzským
století, a jak
nepochopitelné. Jen poslyšte:
vidím, zcela
MDNÝ Až Orion dotkne a
hvzda
se
moe
HAD
53
svou stopou
moe,
Psí vystoupí bílá z
do vzduchu, který dýcháme, pijdou výpary
tu
zlé
a pokolení zahyne lidské.
Tohle
nepochopitelné
je
Až Psí hvzda
.
.
dostane bílou barvu, »vystoupí bílá sice,
moe*. Vím
šedém starovku byl básníky
v
že Sirius
z
oslavován jako »ervený«, avšak dávno než se
hvzdá,
tento mnich narodil, záil bíle. Již jeden
který
okolo
žil
vypravuje, že
Sicílie,
hvzdy*
800.
léta
po Kristu, Hippias ze
všímá Siriova
si
t.
»psí
j.
mlékobilého lesku.
podivná
»Jsou
mnich,*
ta proroctví starých
ekl Fredrik Gróben,
se zabývají
»rádi
koncem
svta. «
muž
»Ciní to velmi asto, « odvtil starý
hav.
»
zvláštní.
Avšak
správn
Skuten
Snad nikdo
poctiví mniši
mi pisvdit, že
totéž jako dlati vír,
asto zástupu jako zdát se tí, který z
»A což níž se
žíti.
žijí
Zajatec v
!«
lidé.
žíti
siln,
žíti
cella.
neznamená kteí se
není totéž
okovech a divoký
žije silnji
mniši
tak
mocní
nejsilnji,
nežijí
ukazují, že
obou ti
ti
byli
zdlou-
to
jako oni ve své
nežil tak siln,
Nebo mžete
není
uváženo,
ry-
?«
pokraoval po pomlce,
opel zády o opradlo.
za
»Byli lidmi s ohni-
vou touhou po nebeském blahu, které nelze na-
THOMAS
54
jít
Avšak
na zemi.
ve své
nenašli
jako
A
A
rozkoše.
Až snad
pouze
zem,
o
snili
kteí
Z kláštera vidli
lovk lovkem
pozemský
konen
sedli
tiše a
pomíjejícnosti
moe
a
bílé
v nich zázoufalý zá-
unaven, o
všeho,
a
spálení
msíci, jenž zmizí
slunce, o
do temna ervený a hrozný, o zmizení burácení
je také
ve své jakosti
Vidli ervené rue a
duševním
vyhasnutí
o
mli
Ale
život.
pasil s toužícím,
pas.
byli také lidmi,
celle.
smysly a choutky.
lidé
ovšem svtský ženy.
KRAG
P.
oblohy
stravování
hvzd
za
ohnm
a
o píští všemocného Boha v mracích.* »Ale když francouzský mnich mluví o tom,«
pokraoval chu naší
dále, »že zlé
zem,
Avšak teba
výpary pijdou do vzdu-
tu nevím,
íci,
odkud
pipouštl domnnku,
že
komety kolem
z
a
který
nepátelská látka
cizí
vnikla do vzduchu, který lidé
Snad
mnohé
zpsobem,
na zemi vytváelo se
leccos
tyto mají pijít.
byly doby, kdy
že
dýchají.
se kmitnuvší?
Odkud?
To míním
o té podivné dob, která se protáhla nkolik století,
a která
ve tvrtém z
jmenovit století.
projevila své zvláštnosti
Tehdy
ekl
Verony: Nejvtší ctností pro
lidi
biskup je
Zeno
umrtvovat
pírodu.
Co
porazilo
tehdy
lidi
?
Duševní
epidemie
zrovna tak nevysvtlitelná jako velké epidemie,
MDNÝ
HAD
etl
zachvacují lidská tla.
které
55
jste o té ne-
smírné zasmušilosti, která tenkrát zachvátila
etl
o
Za vzdech a bdování prosí
praví:
nékteí
milosrdenství;
hodnými
k
nebi,
skrytou v dlaních
a
bijí
šet
nýbrž
smrti
odváží
a
svlažit
Jejich
vnosti.
tuhou kži,
jejich
svou
špinavé hadry,
aby
je
kolena mají
Jejich
oi
a
plijí
:
z
z
nepohbívali, nýbrž
a veselím.
krev.
jejich
Nosí
Nkteí
odhodili a ne-
známe pod jménem
se svou
To již
to
svatých.
Nebo nezapomete,
nich byli mladí, hezcí, muži a ženy
vysokého rodu,
oteven
bychom
asto
neistotou.
se
Jaká bídnost a jaká velikost!
asto
kleením
tváe jsou vpadlé,
hemžící
oni, jež
žili
mnozí
se
žíze nkolika
pálící
jako mrchy.*
chali shnít
Tak
tváí
Kže
myšlénky otáejí se okolo
prsa rozdrásaná ranami
prosí,
s
Nkteí
pouze volání: Bda, béda, milost!
kapkami vody.
byl
sedí
hlavou o zem.
stehnech, vyschlá jako tráva, a sly-
jim na
sotva
že
neuznávají se
nich
z
pohlížet
visí
Souasný
o svatých a jejich životech.
jste
kroniká
lidi.
lidé,
kterým celý svt
láskou, svými radovánkami
nco, pro oni ve
nazvali,
bíd
stali
vší své, jak
se na
dlouhou
dobu hlavními pojmenovately všeho svtského bolu jejich
a vytržení život
ml
.
.
.
ano vytržení!
také svou radost.
Nevíte, že Ovšem,
za-
THOMAS
56
uprosted tohoto chaosu práskal nicmén
jisté,
Jaké hluboké, silné sny!
život.
vystupuje
legendy,
—
jakoby rží
tmavoervená
chrám a
med
prýští
i
kvtiny
z
tch
chvt
zpvy,
staré
mn vn jež
jejichž
tón, jaké
mi, jakobych
tony jaký ka-
slyšel skryté
pi tom, množství
ovnených
je tak
pozoruji,
zasmušilých
se
,
jejich
když jdu do starých
vybásnny onmi,
zlata a stíbra
dlouho,
A
a jiskivá.
didlo vystupuje; jest
strun
Když tu
mraku bol ke
z
zvláštní
té
a poslouchám
slova jsou
ady
KRAG
P.
A
kvítím.
strun ze
znjí ješt
když už nástroje dávno umlkly.
Tyto zpvy budou vždy
žíti;
nebo
jsou slo-
ženy Bohu.
Skanuly jako ervené kapky krve,
vypocené v
zoufalství
dje.
úzkosti a u vytržení na-
«
Setmlo
vse
nyní
úpln
kde oba muži
v pokoji,
sedli. Nemluvili chvíli, pak pronesl doktor zdlou-
hav: Rozumjte mi dobe; nevelebím
»
pálených
mozk,
vám,
ti
že
píliš horké mysli.
lidé nahlédli
píliš roz-
Avšak uzná-
hloubji do života, že
byli
ve všech svých poblouznních vtšími lidmi
než
dobe vychované
ošetující
nemocné
mnohé súastnné rostí.
stádo. Jejich milosrdenství a
chudé,
bylo
jist
více než soucitem, bylo
Kleeli tu pro život ve
vší
pro
moud-
jeho velikosti
57
MEDENY HAD
a
prokleeli pro trápení lidská, jediné na
bolu,
tomto svt,
Nebo átku která
ped ím
mají všichni obnažit hlavy.
každá jiná velikost pochází hned od poze si
samolásky,
která
se
sama
odmuje,
holduje a zstává ráda na zemi. Jen
pení tíhne k nebi.
trá-
XI.
nkolika dnech, Pomluv chtl
když Gróben po
»eknete: Starý
umí mluvit! Nebyl nikdy
žid
venku v život. Vždy sedl pouze za nami a závorou a utvoil Fredrik Groben
»Nevím,
zda-li
Avšak
tak,
jsem jsem
si
nitru myslí,
i
doktor pomalu, »že
co tak zvaní
pozoroval byste,
jak se o nich domníváte. já ztratil více
neklidný
snad
lovk,
uvažuji,
kdybych to ekl.
utvoit vlastní svt.«
odpovídal
kdybyste mohl íst,
svém
st-
vlastní svt.«
bych to ekl. Když
Není malikost, moci
vím, «
si
tymi
odpovdl:
nejsem toho mínní.
»To
delší roz-
ekl doktor:
odejít,
než vy, nikoliv
že nemyslí
Vil
byste,
že
vil
byste,
že
vyhnaný jinými,
jak jste asi slyšel, a nikoliv k vli
nýbrž vyštván sám sebou,
duchové ve
mému
vyznání,
protože jsem nikdy
v nic nevil. Protože jsem nikdy ani hodinu ne-
«
MDNÝ
jež jsou hlas,
emu
k
dosáhl toho,
nyní
zvadlé,
HAD
jsem se
mly
který je nyní mdlý,
59
Mé
snažil.
ruce,
mj
kdysi svaly, a
byl
kdysi
plnozvuký.
A
A má
slova
volal,
avšak volal jsem do poušt. Neslyšel jsem
nieho o co
to,
chvla
vás,
avšak
se
šávou zem.
vaše
návštvy jsou
na památku ode
mne
tuto knihu.
nejsem takový, jak
moci jednou
bude mi velmi
milé.
mn
nemilé.
Nepodezívejte
Jsem jen unaven na njaký as.
dete-li
jsem
avšak myslím, že vás znám. Nevím
Necht mne samotného.
uvidíte, že
já
si
A Až
mne.
vezmete ji
si
petete,
myslíte.
A
bu-
použiti, co v knize je psáno,
S Bohem.
#^^^^^^^^^#
XII.
Fredrik Groben
šel
dom
a etl v knize, která
celá byla psána jasným,
Mnohé myšlénky pluly
okrouhlým písmem.
byly tam
kolem jako mraky.
vysloveny a zjevy
Zde objevila se zase
doktorova láska k vesmíru. Lidé, kteí nyní obývají zemi, (stálo
zem
nemela
tam) jsou pošetilci, když myslí, že
že všechno
praví,
teplo, a
žijící
pro klademe
naší zemi žije
když byla
života,
Kdo
ohnivá.
musí mít náš chlad a
na vše naše
mítko?
Již
na
mnoho stvoení v nesmírném horku
mže
a nejkrutjším chladu. Slunce
být obydleno
bytostmi, které se hemží v ohni, jako naše ryby
ve
vod. A když naše
zajisté
ohnivá stvoení na
jejichž
podoby
lze
zem ní
byla
do dnes
nmž
žila
tušit v nitru skal a
v hlubokých zkamenlých vrstvách drak, o
ohnivá,
ve vroucích proudech,
zem. Ohnivý
se mluví v dávných náboženstvích,
je poslední lidské tušení o tom.
MDNÝ Mnoho
HAD
61
vcí bylo vysloveno, avšak vše
jiných
bylo jako opojení. Velo, trysklo a prasklo. Slova
lovkem,
byla jako by vyslovována živým se
z
A
nich kouil lidský dech.
Ku
hlad po klidu.
a ješté
vším táhnul se
nco
konci stálo
jako sen,
jak dávný rod lidský pohlížel na zemi a nebe, a
budilo se tím
pání pohHžet na vše stejným zpvelkýma
sobem, jako onino:
a
stupují
jsou
oima
naivníma
po jasném proudu, zatím co hvzdy vy-
plouti
oi
opvovat
a
klesají
tyto
a
myslit, že
Boha.
Konen
stálo
nco samo
vypadalo jako doslov
pro sebe, nco, co
nadpisem »Piznání«.
s
Fredrik Gróben etl:
»ekl
jsem:
podobná jim v likosti,
jejich
karbunklového lesku a ve-
která pechází veškerý rozum, jest vlastní
moje radost (kdybych je
ml)
ji
a
starost
moje
menší. Než, volá právem
sv
t
ono neláká.
zái}
mé
tlo, blázen
jsi,
že po-
na hvzdy. Anebo se dívej, avšak piznej,
hlížíš
že
obdivování zrovna
Nebo
nejmén
miluješ, a že
co mi pomáhá, že
Pro nezáím sám svým svtlem
silou? Zda-liž praví
se
hvzdy; nebo
chci se dívat na
pesvdím,
hvzdy a svou
hvzda, než zane záit: Nejprv
jak
on
žije,
veselí
se a trpí
.
.
.
pak mi bude lhostejno, mám-li záit nebo shasnout?
THOMAS
má
mluví tak? Nikoliv,
Zda-li
pkn, a
záí stejn
u
Proto
ráš.
KRAG
P.
se
dosti na
se veselíš,
trpíš
sob
a
nebo umí-
hvzd, abys se tpytil sám
z
sebou.
Avšak co mne pivedlo sem, abych pozoroval
bh
Ty mé
hvzd.?
nalézám,
mých sn,
kteréž deset
ty,
nmž má
po
Ty, kteréhož neznám.
sladkým objetím
a
Ty
s
po tob,
a žíznil
krev touží, a
mj
život miluje.
tvými prsy a tvým
tvýma usmívavýma oima.
mou
Ty, jehož rudnoucí, nachovící tlo pálí ty, jež
jsi
stydlavo a nosíš závoj,
ssavý jícen svých smysl, tože
znáš
jehož
svou hlavou nebeské
je jsi
hvzdy
dáblv,
jež
Než, bytost! ty
a
jsem
dal
ty,
mou
jež jsi zrosilo
moská pna. chorobo mé krve
nikdy nikdo nepozná.«
duši
a neštstí
Ty's vyrostlo ze sklamání
života:
Ty,
svým tlem
za tvé oi, avšak ty nepicházíš,
slzami, slanými jak
života, které
cudné, pro-
poklesk.
kvtem. Ano, v pravd,
ženo, sne, fantome,
mého
ty,
duši,
protože znáš
ty, jež jsi
rznotvárnost svých
úsmv
ty, cíle
pebolestných
tisíc
t
ekal jsem
hodin zrodilo! ty,
štstí v život, kterého ne-
pedstavuji jako ženu,
ty, jež si
mého
—
Pak pišlo nco, co vypadalo, jako by bylo psáno pozdji, snad zcela nedávno. »
Avšak po
boji
mnoho
let
již
nesmutním;
MEDENY HAD
63
A
pravím lidem podle
sebe: Pohlížejte
správn na
život s jeho bojem,
jeho bolem,
jeho rozkoší.
nebo s
našel
jsem
jednat život.
svtlých háj.
s
klid.
A t vede A obrátí
staré pravidlo pro
krásu,
Pro
se bojíš?
Nech
do temných skrýší a list
tvého
dobro,
Odho
žití.
pravdu.
Stará
krása, staré dobro, stará pravda, jaké ti kehkosti.
Jak dlouho ješt
budou
nuj se zmužile.
Vno
ve všech podobách
se lidé na se
je.
do
n všet.
zjevení,
Nebo
Opa-
jímž život
vše je život, vše
pokrauje podle pírody, nikoliv však podle zvyku a
poteby
avšak
to
tato je
lidé
pírodou,
pravý, velký nepítel pírody,
ponvadž
lidí.
sama v
Neb
to
nazývají
sobvná.«
XIII.
Fredrik Groben zamstnával knihami v prázdných
se
chvílích,
stále
svými
avšak nikoliv
jen knihami. Našel jednoho dne zalíbení v dlouhé
synákem
procházce se svým
psobila knih.
na
spolenost
a
lépe a silnji, než
Díve zamstnával
etba
se také s
s
ním
obtížných
malým Joná-
šem, avšak teprve nyní byl tento tak velký, aby
skuten rozuml, Bral
co
s
otec povídal.
nyní každého veera syna
eli spolu po polích, vili
mu
tím neb oním
obas
se zastavovali a mlu-
sedlákem, kterého potkali,
anebo poslouchali kobylky, na lukách.
asn koji,
A
procitl,
záhy
za ruku a krá-
z rána,
sedly a
jež
vrzaly
když Fredrik Groben
probudil syna, ležícího v tomže po-
a žádal ho, aby se oblékl a šel s ním ranní
vycházkou, a hoch se tentokráte.
oblékl
Po cest pes
a
šli
spolu také
luka, tpytící se rosou
nad bahništm, kudy ho otec
nesl,
aby se
nezrosil.
MEDENY HAD
A bily,
pée
jeho
zamstnání se synem
a
že shlédl pravdu,
co v jeho
nitru, to,
která se
probudil
i
hlásila
oích zdálo
Jednou velmi asné halila nivy, procitl
Ó5
se
pso-
z
v jeho
nemožným.
kdy ješt mlha
z rána,
Fredrik Gróben, a za nedlouho
»Poj, Jonasi, nyní
syna, a ekl:
p-
jdeme na kopec Sante Hans, a podíváme se na východ slunce. «
tšený;
A
syn vstanul ospalý, avšak po-
na kopec Sante Hans a podívat se
jíti
na východ slunce,
rozmlouval
dlouho.
již
dorem opatrn Když
vyšli z
chali,
nebo
bylo nco, o
domu, v
Šli
a tiše,
tedy
z
em
otcem
s
pokoje a korri-
aby nikoho neprobudili.
zastavili se chvíli a naslou-
tom okamžiku hnalo
kolem
se
hejno tažných pták, zpívajících.
Najednou
zdálo se
Fredriku
Grobenovi,
že
zaslechl vrznutí otvírajícího se okna. Ztišil zašep-
sáním Jonase, jenž podle zpsobu dtí napodobil pískání ptactva,
sám k
místu,
zahradních
ekl mu, aby zde zstal,
odkud
ke
z
mžiku
stála
V
tam sama, kývajíc
následujícím okaa
kýma rozevenýma oima. Onen poslal zel
jí
nkolik
zahlédl nyní Nilse Halla, jak vy-
okna paní Ulrikky.
skoil
a odešel
se ozval zvuk. Skrz
smjíc
se s vel-
zakýval zase a
po prstech vzdušný polibek; na to zmi-
v lese na té stran,
kde byly hospodáské
pístavby, ale nebylo okna.
Mdný
had
5
THOMAS
66
P.
KRAG
Fredrik Groben zastavil se a pohlížel upené. I
když Jonas pišel a
hnul sebou. za ruku
a vcházel pomalu
na
.
se dívá, nepo-
chvíli vzal
syna
nazpt do domu. A
aby se zase svlékl! Bude jist
žádal Jonase,
tažené nebe
Sám
ptal se,
Teprve po dlouhé
.
.
musíme pokat
usedl na
tam zstal sedt,
židli
,
v jednom
až nastal den.
^o^
^w
.
.
za-
«
kout
pokoje;
XIV.
že ten, jenž dlouho
Možná,
íká svt,
již
žil
emu
tam,
dávno by uhodl, kde
si
se
paní
Ulrikka najde stejné smýšlejícího, budc-li ho chtt vyhledat.
Fredrik Gróben to však
onoho rána vniknulo do
zjevu
ného údivu,
jež
nho
netušil.
Pi
trápení
v-
zrauje duši v jejím nejhlubším
koenu. Byl od nynjška jakoby úpln ISebyl
již
zmnn.
tímže ilým, v nejniternjším nitru spo-
kojeným a veselým mužem, jako díve. Byl nyní zaleklý.
Vykonával-li
svou
nyní
pouze navyklé pohyby práce. Jeho
upeny, obas Zvláštní
dobe
strach
ml ped
pro
díté.
Rychle
byly to
byly asto
tam
tím, si
aby jeho syn
vymyslil, že zde
Za týden byl Jonas na cest
k píbuznému, jenž bydlil severní stran;
oi
sedával, aniž sebou pohnul.
nezstal déle doma. není
práci,
ml
stýkat se s jinými lidmi.
v
jednom
mst
na
chodit do školy, a takto
68
THOMAS
Sám
Žil
KRAG
P.
Fredrik Gróben
úpln
pro sebe. Spo-
lenosti se opakovaly, avšak on se neobjevil
žádné
mu
pokoji, tvrd, že to,
co
obdu
Své hodiny
z nich.
trávil
njak dobe. Nedal na
není
o tom kdo pomyslí. Jeho
si
síly
zdály se
být podlomeny; kdo ho nyní vidl, pomysHl 3>on se
si:
velkého stáí nedoká«.
Nestal se také starým;
Na štstí
lze
skládají se
když
pi
ve zvém
z
mnoha
ponkud k
stal.
cibulím,
vrstev, jedna v druhé. Nyní,
lovk
klidný
silný,
avšak jiným se
pirovnat
lidi
ve Fredriku Gróbenovi
byl poražen, vynoil se jiný, avšak ten byl velmi
málo
starý, jenž mluvil
nicmén, jako svobodil
z
manželku,
k
a
ten, jenž
toho, co
vdl,
ní promluvil,
zdlouhav.
má
Vynoil
dosti síly,
se
aby se vy-
ho díve poutalo nepedvolal ;
že by
mu
nebo
byli
ani
nerozumla, kdyby
oba
z
rzného masa
a krve.
Jeho myšlénky nebyly jejími myšlénkami.
Než on
ml
sílu
pro obtížnjší:
rušuje vše rázem,
zpt do
9^
vrátit se,
sebe sama.
nepe-
XV.
podzimního rána, práv když se byl
Jednoho
meno, že ho doktor mluvit.
V
mu
Groben probudil, bylo
Fredrik
té
chvíli
prosí,
aby
s
ozná-
ním smél pro-
hodiny v Ivoat po-
odbily
koje sedm.
Byla
doba,
obyejn
kdy
stele a oblékl se.
koje, spatil
a
Když
lovka
vstal z po-
do vedlejšího po-
vešel
sedícího u dveí. Tento vstal
Groben poznal doktora.
si
Groben
Fredrik
pijde hned,
vstával, oznámil tedy, že
Šli
si
vstíc a
stiskli
na vzájem ruce.
Doktor ekl:
»Vykonávám návštvu
v
dob
neobvyklou dobu.
Také jsem
v poslední
na
k vám zajdu, ale musil jsem
vcí
to,
že
nkolikrát pomýšlel
Odjedu
schystat na svou cestu.
hodiny, a picházím pouze, abych
hem.*
vám
Ii
dal s Bo"^
^
mnoho
totiž za
«
THOMAS
'O
KRAG
P.
»Odjedete?«
»Ano
.
odjedu, pane Grobene
.
.
upímnjší Zamlel
.
.
mé
.
nej-
Bohem !«
»s
se a podával
mu ruku. V
šeru podzim-
ního rána, kdy není svtla ani tmy, nýbrž šedá mlha, vypadal jeho obliej jako škraboška. Z jeho
oí
nebylo vidt barevného kruhu, jenž vytvouje
úsmv to
z
a slzy, nýbrž jen
blmo a zorniku: upen.
tedy
lidského oka, co pohh'ží
Gróben
Fredrik
stiskl
nco
ho zmocnil,
pocit se
ruku;
jeho
zvláštní
úzkost a opu-
jako
štnost.
»Pro
chcete odjet, pane doktore?.
.
.
A kam
chcete odjet?*
»Nevím. jícího
Myslím,
že strávím
tkáním
života
z
vtšinu zbýva-
na místo.
místa
Nejra-
dji daleko do moe. Toužím po tom spatit jeho
nekonený okruh
a slyšet jeho zvíecí ev.«
»Pišlo to tak neoekávan. Posate se pece, doktore!
Pro
chcete na
mnoho; avšak co jsem abych se do soucitu
—
nho
z
moe?
moe
zamiloval.
Necestoval jsem vidl, nepisplo, Je chladne a bez
slepé a hluché.
Doktor pokraoval, jakoby mluvil sám bou; mluvil
s
s se-
pestávkami a Groben ho nepe-
rušoval.
>Moe
jest chaos.
Do
jeho
tn
mžeme
po-
MDNÝ a
hlížet
myslit
HAD
pi tom,
si
71
vidíme vlastní
že
duši.«
mžeme najít zalíbení; v jeho mžeme slyšet jakoby tón z ne-
»V jeho hluku nesmírném tichu známa.
pekoná nás, avšak také Máme spoleníkem nkoho, jenž zuí »Jeho
síla
mlí hloubji než my »
ty
kout
nkdy
na ce^tu okeánem.
na
lodi, jež
Bytosti ze všech
Mají nejastji to
svta.
silnji a
sami.
Podivní lidé setkávají se
chystá
se
utišuje.
spoleným,
že pohlížejí a naslouchají. »I lodníci,
kteí
své živobytí, mají
Jsou
silní
lidé,
žijí
na lodi vydlávajíce zde
nco pi sob,
kteí se
mn
co se
líbí.
lopotí, avšak nikdy
si
nestžují. »Stojíme-li tváí
ným, nestžujeme
si.
ním pes Kdo podléhá tlap
ped
Fredrik Groben
odpovdl
píliš lva,
teprve po chvíli
»Snad neodjíždíte a nechcete plout proto abyste byl
pekonán
»Cásten
ano.
a
sil-
mlí.*
.
.
.
mlel?*
Jsem unaven
dsným
zápasem
se svými neklidnými myšlénkami. Chci mít
nco
nad sebou, silnou moc, která mi podrazí kolena a
vysmje
abych
mého
se
pocítil
každému odporu. Toužím po tom, na
šíji
ruku obra, jež se vráží do
krvácejícího masa.
«
THOMAS
^2
»A myslím,
píliš
KRAG
mohou
nemu
pi-
jeho nauka je zdravá.
asto v
naši
zemi chodí
lidé
že se všichni
A
uit u moe.
P.
bezpené
a
dobe chránné
a myslí, že jsou zrozeni k štstí
stžují
a
si
na
nespravedlnost života.
»Moe pouuje plenitelem ditelem. S '>
a
uil. Nevrátíte se to
nem
jiném. Je velkým a
osvobo-
Bohem.
Žijte blaze a
»Ne,
nás o
velkým oišovatelem
díky za vše,
nazpt
emu
jste
mne
na-
>«.
neuiním. Nejednám
jinak,
le po
dlouhé rozvaze. S Bohem!*
Doktor odešel. víral
Groben v3^provodil ho a
ponenáhlu za ním dvée.
f^^=^^=^
za-
^^#^#^#^^
XVI.
Pokud
nerušené i
pes
dobré,
ven
vypravit
z
a
spánek, bylo
cítil
na nohou se slabým.
aby nepocítil ob-
Ovšem, mohl
toho.
ástené
avšak když
práci,
se tento léto
pojísti nic slušnjšího,
nevolnost
a
držel
Avšak na
své stáí.
Nemohl tíž
Fredrika Grobena bylo stejné
zdraví
uprosted
se ješté
dozor na
mít
léta
ztratil
polní
noní
mu, jakoby ruka, která ho dosud
udržovala ve svtle svta, uvadla, tak
tch
že v
nocích klesal pomalu hluboko a dosahoval konin,
kde se
A
mu
za
objevovaly
dne
ml
vci.
cizí
vždy tžkou hlavu a byl astji
zachvácen hlubokou úzkostí.
sám
s
sebou; a mluvil-li
neb oním chudým
s
asto
chodil a mluvil
jiným, tedy jen
s
tím
domkaem.
Jednomu z nich ekl jednou: Nikdy jsem díve nevdl, jak velká tato krajina je. A nedaleko leží
moe;
je
hrozné, když se vítr do
nho
ope.
THOMAS
vru
Jest
podivné,
bezpen
tak
se
:
Rád bych pišel mezi mnohé
Lidé jsou hodní, když
mad.
osmlují bydleti
lidé
hned u nho.
Jinému ekl lidi.
že
KRAG
P.
je jich
mnoho pohro-
Pouze když jsou sami pro sebe, jsou
Grobcn
Fredrik iVInohdy
vyhnul
nemohl sedt klidn,
Nezídka chodíval v dobu
a vracel se teprve
když
takto
šel,
byl
ty
ani udržet se
doma.
dny ven v polední
pozd
na veer. Jednou,
pekvapen hroznou bouí.
stemnla jako v noci
Obloha
cestách tekly
zlí,
všem.
posléze
se
a pršelo, až po
proudy vody, blesky se kmitaly,
že vypadalo, jakoby byl požár svta. Tato
vytrvala
do následujícího rána.
slunce v
záivém
boue
Pak vyplynulo
lesku.
Toho rána picházel Fredrik Grobcn ponenáhlu
dom.
Vstoupil do svého pokoje a sedl dlouho
v koutku. Nepevlékl šat, nýbrž vyšel za hodinu
ven s
do plné slunení záe, která byla vrhána
oblohy jak
boue
a plameny.
Jeho obliej byl
vyjasnn. Potkal
mnohé
ze své
eledi a
domká; tm
podával ruku a dkoval za jich námahu.
ekl hlasem
Vy
zemru.
neprojevujícím zajisté
nemli
umní Vtšina plakala, mu hlavou na prsa: ?'<
báze,
»Vím,«
»že
brzo
mnou nedorozdva staí domkái padii jste se
;
MDNÝ
HAD
75
»Náš hospodá musí dlouho »No,
no
.
.
.
jsem starý
žít
.
.
.«
lovk, «
odpovídal
Groben klidn, »nezbývá mi už mnoho
let,
abych
dosáhl vysokého stáí, scdmdesátky .«
A
po
chvíli byl bledší.
»Slunce
mne
Oba muži
oslepuje,« pravil.
ho dovésti
musili
dom.
»Hospodá má horeku,* ekli mu, »ve
vaší
te[)n a skráních to buší.« Byl položen do
postele
pivenýma oima.
ležel tiše s polo-
a
dob
Stáí se v krátké
roz-
prostelo na. Nepodobal se nyní starému muži nýbrž
starci,
na jehož hlav se
nakupila
léta
v nespoítatelném množství.
Odpoledne pistoupila paní Ulrikka k jeho posteli a mluvila k
nmu
krásná slova.
Avšak tu se najednou napolo vzpímil, pohlédl na ni, klidný a
A
bylo na
mlenlivý a ukázal na dvée.
nm v tom
okamžiku vidti
sílu,
která
zpsobila, že mladá paní okamžit vyšla, nepromluvivši ani slova.
Od nynjška nastaly dny, kdy neml zájmu nic na svt. Díve, když ruka spánku, která pidržuje každého pevn k tomu svtu, pro
uklouzla, octl se také v cizích
koninách; avšak
tehdy se tam ješt nevyznal; nyní domníval se více
domácnt
v
druhé zemi,
pohlížel
na
ni
THOMAS
76
oima, které rozumly
KRAG
P.
a cítily
ji
smysly, poznáva-
jícími vše.
Avšak pihází
nkdy,
se
že zbytky
pozem-
ského života ješt jednou se pohnou, a oba voty, ten jenž jde, a ten, jenž utkají se
Tu co
bál s
nemocný
a zápasí spolu, tak že
kolem sebe vyvalené oi: co
ži-
zdá se picházet,
je!
upírá
kde jsem nyní?
hodin, které picházely k vli tomu,
se
sebou pinesou a prosil v pokoji pítomné,
aby nikoho nevpouštli.
A
jednoho
chvíli vyšla,
veera,
sedla
nad ním, pohlížela slova,
když
ošetovatelka
stará Marja u postele a
na
na
bdla
dlouho a šeptala njaká
na která nemocný, nejsa
si
toho sám
v-
dom, odpovídal. Téhož veera vypravovala Marja, že se
nemocný
Nicmén že mluvil
mla v
té
bál své
cítil
se v
ženy a Nilse Halla.
ídký pípad
klidn o dob, která
nastati.
Píteli, který
dob, ekl jednoho
tak
ho asto navštvoval
rána:
»Spal jsem málo anebo nic v noci. bývalo, když jsem míval klidný
když jsem
procitl
hlédl
oknem. Vidl jsem stromy
polí a
Není jak spánek.
cítil
A
jsem se
se vzpímil v posteli a vy-
byly vlhké nebeskou rosou. z
noní
po malé dímot,
tak silným, že jsem
svžím,
byla, a o té, která
vidl jsem hvzdy,
A
a kvítí zahrady*
vidl jsem
které
kou
byly daleko
«
MDNÝ
HAD
77
od slunce. Nabyl jsem velkého
klidu, protože se
mi zdálo, že vše mi peje dobro, a nebylo mi
hrzou
nn
myslit na smrt. Cítil jsem, že jsem spíz-
se vším a o tom, že
a stát se
jí,
mám
se vrátit k zemi
o tom pemýšlel jsem klidn,
beze
strachu.
Když v takové vešla
tiché
paní
chvilce
do pokoje, mluvil klidn
s
ní
Ulrikka o vedení
hospodáství. Jindy prosil o péro a papír, a sedl
u podušky a psal psaní synu, v
aby pijel
dom.
nmž
vzpímen ho
prosil,
XVII.
Koncem
dob, kde
srpna, v
léto mizí a první
studené vanutí pichází do vzduchu, snesl íc pustý klid na grobenský
žádný noní
hrad, když se temno
dm
se domnívat, že
bylo z
—
za-
rozhostilo. Bylo lze skoro
najednou vymel. Jen ídce
stáje
neb
z
jedné pístavby do druhé;
avšak to nebyl život; jeden
pohnul
Žádná hostina,
neb onoho eledína, jak kráel
zít toho
domu do
dm.
zpv, žádná svtla mezi stromy v
lovk,
který se')ou
stín.
Píina tohoto tžkého
krok
byla, že
choroba
smrt.
Všichni
to
ticha,
pán
poznávali,
ila starým lidem,
s
to
vyslovili.
v jeho
komrce,
aniž
Stará Marja, která tikrát byla
sama vidla, že už zaal
tchto plíživých
Gróbenova vštila
umírat.
A
s
tím se
sv-
kterými se nejlépe znala.
Vypravovala mnoho a vypravovala dlouho; avšak když ti veery po
sob
opakovala totéž,
I
MDNÝ zmocnila
HAD
dvou starých domkáí, tak
se úzkost
že skoro celý den sedli v
každý na své
vali
^9
Rozhlížel se v
smyslu kolem velkýma mdlýma
pokaždé žalm, v vice.
že
Snad
zpívá
nmž
víc
si
—
dosti
Jmenovit
a bdovali.
židli
jednomu bylo úzko.
eledníku a pokyvo-
pravém slova
oima
a zaínal
nedošel dále než do polo-
nepamatoval, snad zapomnl,
na tom,
umlkl, sám
že
ze
sebe. Prostí lidé vidí
chtjí slout chytí.
venýma oima;
jinak a víc než
drobným šilháním
A
dobe.
kteí
ti,
Zdá se asto, že jdou
avšak
pozorují vše velmi si
asto
s
pi-
vidí a
jsou zvdaví; rádi
[lovšimnou mnohého. Proto, když domácí pán
po špikách, stejn mnoho, jako
umíral, chodili
aby
díve,
naslouchali
však,
aby
nezpsobili
hluku.
K
ostatnímu pipojilo se se
objevilo koji se
se
Nebo
eled
To
všichni
koutek úst v
vdli,
dom:
když
podlahy myši, aniž
zvíata v
dny
dostalo
a všichni pikyvovali hlavou,
stahovali
bcnském z
tohle: v ty ti
zelenkytovanými alouny.
mezi
kteí
i
nkolik malých myší v, starém po-
dom
lítosti
a
n-
bolesti.
nco udá v gronkdo ml zemít, vybhly se kdy ped tím podobná
že se vždy
objevila.
Poprvé se ukázaly, když
slena Eva zemela, bledá dáma
s
ídkými
žlu-
«
THOMAS
80
tými vlasy,
KRAG
P.
nemla na svt n-
která nikdy
ta,
jaké radosti.
Ošetovatelka sama tenkrát vypravovala, že na
okamžik usnula, avšak najednou
nemocnou
mluvit,
slena Eva na
slyšíc
procitla,
a když rozevela oi, sedla a
ukazovala na podlahu
msíním
pruhu na podlaze tan-
posteli
a pravila:
»Ne, hledte, myši!«
A
kolem v
ilo celé hejno drobných šedých myšek,
nkdo
proto šila,
pozdji onemocnl
piházelo
se, že
a
nemoc
njaký odvážlivec
A
když
se hor-
vplížil
se
do zeleného pokoje a posadil se tam, a pohlížel k podlaze, jmenovit, když denního svtla ubývalo.
i
A
zvláštním
to,
že starý
moudrý doktor nemohl
Sedl asto dlouhou dobu u
svtlit.
Grobena a si
pi nemoci pán Gróbenov
myslil,
pohlížel
upen
ji
bylo vy-
postele pana
na nemocného.
neekl hlasit, a když byl tak
Co
chvíli
sedl, povstal najednou a vyšel, nepromluviv ani slova k ošetovatelce nebo k mladé domácí paní,
která
nejastji byla v pokoji, když
práv
léka.
tam
byl
Nespomáhalo, že paní vzala jeho
ruku a ekla: »Nepovíte-li úzkostí.
mi
nic,
doktore,
budu
plna
MDNÝ
8^
neodpovdl. Ale jednou, když
Ne, on na to
nemocnému
HAD
bylo velmi
zle,
a ona opakovala svou
otázku, obrátil se k ní a ekl:
»Pijde sem dnes
Oi
veer pan
Nils Hall?«
Doktor
mladé paní se široce rozevely.
to snad vidl,
»Jako
nebo
pipojil:
léka musím vás
štla sem cizích
lidí.«
odpovdla
Mladá paní
nepou-
žádat, abyste
»Slyšel jste také tu
jen:
povst, pane doktore ?«
Doktor se trochu zaervenal. »Nikoliv, paní,
nevzpomnl
jsem; na povst.
Prosím, abyste mi to nevykládala ve
zlé.«
Na cest k domovu zamumlal velmi ile: »Nu, snad bylo to proto; ona myslila, že jsem mínil
to,
to,
to jejich milkování!
k ertu po jejich milkování! Marja.
Avšak co
mn
je,
Co
To snad
je
mn
pozorovala
k ertu, po tom.«
Doktor byl v dobrém humoru; práskal biem, až stará kobyla dostala strach a dala se
do klusu
svými neohebnými nohami, a nkolik vran nad
hahništm nazdvihovalo
kídla,
krákalo
od-
a
létlo dál.
A
toho veera pijel jako vždy Nils Halí na
koni.
Uvázal
kon
u dvíek zahrady, aby se zatím
pásl na pampeliškách a jeteli, a
Médný
had
sám
vešel chvat6
«
«
:
82
THOMAS
nými kroky do domu,
KRAG
P.
prvnímu se nama-
stiskl
nuvšímu ruku a zašeptal: >Jak je dnes?«
Neobdržel odpovdi; muž,
nevidl
nic, šel
ním se zlým pohledem. Ale na schodech,
potkal
s
kterým se
nho, avšak
vedle
setkal,
ohlédl se za
starý sedlák, kterého
nesoucí
množství šatstva,
melo provtrat, ekl najednou, pohlížeje
jež se
stranou
»Dnes
kdyby
mu
je
lépe,
bylo by velké potšení,
se uzdravil.
Pan
Nils Halí se zarazil.
»Co? ...
je
mu
lépc?«
Sedlák slyšel pízvuk a zahlédl se mladého muže, akoliv stranou.
hlížel
»Ano,
snad
dobe tváení
stavl, jakoby po-
se
je s
mám
tu nadji,
ekl vyhýbav, »avšak
«
ním už konce. Tu to
obyejn
na chvíli
zazáí.
Pan
Nils
Halí
šel
pokoje. Bylo skoro tat
ped
klepal
sebou.
rázn
a
a vešel dovnit. se šesti
tžká,
z
dále
do velkého denního
temno v chodb, musil hma-
Konené
dohmatal se dveí,
neekaje na
odpov,
otevel
za-
je
Byl to velmi velký rohový sál
okny do zahrady; vtšina nábytku byla
dubového díví a tak
tvrdá, že
zdály se být tesány jako v kamenu.
ozdoby
MDNÝ
nevidl nieho pro temno, avšak
Z poátku
po
chvíli
^^
HAD
dvé postavy, které
rozeznával
Jednou
když vstoupil.
druhou starý muž v knžském hávu vína a zlatou
vstaly,
nich byla mladá paní,
z
kalichem
s
skínkou po boku. Dáma vyšla mu Pitáhl
vstíc a stiskla jeho ruku.
knz
k sobe, aby to blíže a pozdravil
ji
Na
nevidl.
na okamžik to pistoupil
se uklonil a usedl
knze. Tento
znova.
»Ano, ano, ano,« ekl, »jak povídá starý bard? Pokolení
lidské
mnící
jako
je
roní
se
druhé vyrstá
listí;
z
jeho
sešli
jsme
se jako dti. Povídá se, že byl tichý, avšak
mn
jedno pokolení vadne, prachu. Pamatuji
a
dobe pana Grobena;
pamatuji
ho velmi veselého, dokud
se
zdá,
byl
mladý muž. Takové mládeže nyní nenajdeme.
Každého letního
si
jitra
vital
práv zde kolem.
kolem,
na kopci?
Nikdo
Tam z
z
postele
a chodil
Vidéli jste starou hruši
vždy stával a troubil na roh.«
obou knzi na
dli oba a tváili
to
neodpovdl.
Se-
jakoby pemýšleli o tom,
se,
as
co ekl, avšak jejich myšlénky tkaly jinde.
od asu
pohlíželi
si
dlouho do oí.
ných pohledech byla mladá paní se
sevenými
dmula
ústy.
Její
oi
V
tchto
taj-
ilejší.
Sedla
pálily, a její
prsa se
a klesala.
»Pane
pastore, «
ekl
najednou
Nils
Mali,
THOMAS
KRAG
P.
»pijme snad dnes pan Gróben svaté
svátosti
oltání?*
»Ano, pan Gróben pál
si
uinit zadost. Myslím,
že bude hoden. aby pedstoupil
ped
stl Pán,
neb nikdy neuinil nic nehodného. Bylo by uvažovat o
nm
dobe
a o tch, které opouští. Myslím,
že jsem nikdy nebyl
pítomen u krásnjšího po-
sledního tažení; jeho
oi
Jeho
úsmv
je jasný.
jsou tak velké a chytré.
jsem se ho posledn,
Ptal
se smrti. Potásal hlavou a
bojí-li
Ne, smrt vysvtlí mi mnohé,
odpovdl
emu
klidn:
jsem zde ne-
rozuml.* Chvilkové ticho nastalo; pak ekla mladá paní: »Myslím, že
mj
drahý muž
nespí dlouho najednou.
Vejdte
již procitl.
se
mnou
Nikdy
dovnit,
pane pastore.* Všichni ti povstali. Paní Ulrikka šla naped, pastor a pan Nils Halí za se
ped dvemi
otevela vrátila,
tiše
ní.
Po
chvilce zastavili
pokoje nemocného. Paní Ulrikka
dvée
a vstoupila.
Hned na
to se
uvedla oba muže dovnit a pivela
tiše
za nimi dvée.
V
jednom kout pokoje,
stálo lože
noní lampikou. s
U
upenýma oima,
mívají.
nejdále
od okna,
nemocného. Bylo jen slab osvtleno zanoží
sedla žena
jaké ošetovatelky
a
bdla
obyejn
Možná, že spala; byly úpln bezvýrazné.
I
MDNÝ
HAD
Avšak když onino ti pistoupili hlavu k nim a vstala.
blíže,
obrátila
Zamumlala nkolik
slov,
kterým nikdo nerozuml, a obrátila bílou ást štítu
lampy
mdlé svtlo padlo na obliej
tak, že
nemocného. Všichni ti zstali okamžik
ped
jenž ležel
byla
dsn
již
stát.
n ipolo mrtev.
On,
Tvá
vpadlé tváe temné, nažloutlé
bledá,
Oi
barvy.
nimi, byl
ped
zely prázdn
se,
zdály se být
vyhaslé pro vše na zemi.
Knz sklonil se k nemocnému a ekl :>^Klid budiž s
tebou !«
Nemocný
oi tkaly od jednoho pec vidly hluboko.
vzhlédl. Jeho
ke druhému. Nevidly, a
»Mluvíte velmi hlasit, «
ekl nejistým hlasem,
jenž zdál se
tkat v temnu. »Probudili
—
pod oblohou
byl jsem
u lesa
.
.
.
Potom zdálo mluvil
se
jste
hvzdami
mne hned
«
se jeho
zrak
Ležel
vraceti.
vyjasnil;
nyní
jeho
vdomí
klidn a nepro-
již.
»Picházím,« se
s
jeho ruky,
promluvil
nyní pastor a dotkl
»abych vám udlil oltání svaté
svátosti.*
Nemocný
sepjal
poslouchal, když
hubené prsty nad prsoma a
mu knz
dával rozhešení a pi-
pravoval ho:
»Náš Pán Ježíš Kristus v noci,
když byl
zra-
«
«
THOMAS
^6
zen,
vzal
P.
KRAG
dkoval, lámal a dával
chléb,
uenníkm ka: Vezmte »Rovnž vzal ka: Pijte z
jim
.
a jezte
po veei, dkoval
kalich
toto
toho všichni;
Nového Zákona
mou
s
krví,
svým
!«
a dal
jest kalich
která vylita bude
odpuštní hích.
za vás pro
Pan Fredrik Groben pijal chléb; avšak když
ml
byla zmocnila
najednou, jakoby se ho
zarazil se
pít vína,
njaká myšlénka.
želce a jejímu
Obrátil
oi k man-
na
a pohlédl
bratranci
n
taju-
plným pohledem. Na to zamumlal :»Pane odpustiž I« a vypil klidn.
Potom klesl bezmocn nazpt a ležel s pivenýma oima. Knz pomodlil se malou modlitbu
ješt jednou, žehnaje, ruku na
a položil
hlavu umírajícího, a chtl se vzdálit. vzhlédl
nemocný
Tu najednou
ekl:
a
»Chci s vámi promluviti, pane pastore!*
Paní Ulrikka a Nils Halí se zastavili a obrátili
k
Oba
posteli.
pohlíželi
na Fredrika Grobena se
zaraženými zraky. >Chci
.
.
.
promluvit
...
se
svým
.
.
.
pastýem
.
.
samotným.
Oba
vyšli
z
pokoje.
Knz
zstal
samoten
u nemocného.
Když vycházel hlavou.
Nemocný
z
pokoje nemocného, potásal
ukázal na oltáni
víno a ptal
MKnf.NÝ HAD
sc,
kde
když spal
stálo,
pro prý poád vidí ped oima? Mluvil ráno,
.
.
a
.
nkdo mu
že
tažení není
mj
sto
žil
nemohl
.
.
výkik
A
pak
.
.
.
aby pan Groben
?
—
srdenství Boží
pi samém
.
pozd
.
.
.
prsou, v druhé. lidé
.
.
.
byl
njaký
A
prst
jeho
starostmi.
oi
Bylo
ach ne
.
pro
.
.
vné
milo-
Amen.«
knz
na veer, když
odcházel
kalichem skrytým na
s
—
ve statku nepestávali povídat. Nikdo
jim nerozuml; avšak oni
Stará
nebi
»Pane! Pane! jest možné,
chlebem v jedné ruce a
cizí
mu
a neod-
úzkost, která byla vy-
ta
nekonenými
to zrovna jako peklo,
Staí
leželo
Ne, to smrtelné
.
.
úzkosti do jeho srdce.
byly jako vyhaslé
Bylo
se:
by se domníval,
jako
,
jádena ve všech tváích. Jakoby
s
Ptal
let.
— Nco
syn?«
zde peje zlo
...
kvty
dále o tom, že když procitl
pece pkné
pro? pro? vepsal
na jiné vci,
nco, co by rád chtl povdt,
srdci,
vážil se
se
Ptal
takové ervené ohnivé
po téžkém spánku,
»Pro nepichází na
S7
budova
mla
mnohému vidt vci,
tolik
aniž
kout sám
rozumli dobe.
si
a dveí. Bylo lze
byl vidn. Bylo lze
vidt vci, které nikdy nebyly ureny pro
»V dom, kam smrt
jiné.
chce,« pravil starý sedlák,
»nesmí se páchati híšná láska. Jmenovit, když jeho majitel trpí a churavl
.
.
.
«
THOMAS
»Pipadá
mi,
P.
KRAG
jako by byli každý den bez-
božnjšími. Jako by je smrt ješt více rozohovala.« *
Podzimní tým,
vítr nastal nyní.
bezzvuným
hlasem.
Hnal se vkol du-
Za dne byla mlha,
veer jednotlivá hvzda mezi táhnoucími Žádný hluk života se jako by
nco
skrýval.
tu neobjevoval.
lovk
plamen, který dohasíná.
umíral v
se mraky.
Dm
stál,
nm jako
#2^E^^#-
XVllI.
neas toho podzimku,
velký
Bylmoe
a
byla píina,
Groben
cesty
pro
teprv téhož dne,
umíral, vrátil se syn
dítte, obávajícího se
zpola
neho
otevené a jeho oi
Když po byly jeho
chvilce
stál
dom.
kdy Fredrik Pišel
tváí
velké.
ped
postelí otcovou,
oi ješt vtší udivením nad ped sebou. Hned plakal
stížené
s
zlého; jeho rty byly
kterou nyní vidl jako dít,
inil
který
nebezpenými k jízd. To
smrtí,
velmi,
zármutkem; chvl se a tásl
po celém tle. Tu otevel otec oi, pohlédl
nafi
a ekl: »
Vidíš, že
Když
to s
musím umít namáháním
.
.
.
«
vyslovil,
zavel Fredrik
Groben zase oi; avšak ruku synovu podržel ve své.
Jonas
sedel
u otce celý den,
až
pozd do
veera. Ptal se ošetovatelky nkolikrát, kde je
matka?
THOMAS
KKAC,
r.
Ošetovatelka odpovídala zprva: nevím; potom
odpov,
vyšla a zeptala se sama, a pinesla
paní není
dobe
»To
a že ulehla.
ekla ošetovatelka Jonášovi
že
zármutku!*
je ze
kývala vážné
a
a
dlouho hlavou.
Veerní hodiny Gróben pouze
noc nastávala. Jonas
míjely, a
sedl dosud u postele otcovy,
desítiletý, a
na pohovce
ve
nkdo
volá,
byl
okamžit.
usnul
pokoje,
stínu
Avšak byl najednou probuzen že
ale
proto sotva na okamžik usedl
.
zdálo se mu,
.
.
znova zvuk a nechápal,
slyšel
odkud pichází. Noní lampika hoela dosud vrhala žlutou zái k
dovnit. Nyní zaslechl
valil
šel
šedému soumraku,
k posteli
a
opt
vidl nejasn
a
jenž se
zvuk. Vyskoil,
otce,
otvírajícího
ústa a zavírajícího je pravideln, tak že se zuby setkávaly; tento zvuk
možná
všimnul, že se rty otcovy kiví,
oi
tsn
pivírají a jsou velmi
jednou se otevely a upíraly
vydšeným pohledem, pec vykikl a
do
slyšel.
klesl
s
Pak
svírají,
si
piveny. Ale
ped
se
po-
a obliej
s
na-
velkým
pohledem, na který chla-
na podlahu
s
tváí ukrytou
dlaní.
Po
chvíli
zaslechl, jak
nkdo
vzhlédl, spatil ošetovatelku,
nad jeho
pichází.
Když
která se naklonila
otce.
Tu vidl
otce ležeti tak tiše, až od
nho
pi-
MEDENV HAD
cházel
Ale jeho rysy byly nyní
ledový dech.
klidnjší.
Jonas Groben zstal dlouho,
vého
otce,
a když
rozednívalo, zdál se
padalo mu, že
mraky
mlhy.
slunce
mu
že slunce
vznášejí se
sed
u lože mrt-
vysvitlo a
venku
celý život tak cizím.
je
žluté
a
svítí
se
Pi-
nízko a
po obloze jako podivné
XIX.
Mladý
hoch
truchlil
mnoho nad
smrtí otco-
vou, proto mnozí pisvedovali paní Ulrice,
tvrtého dne po pohbu poslala na-
když ho
již
zpt do
školy.
Avšak
titéž
nepisvdovali
jí
v tom, že vedla
život, jaký vedla.
Sotva
msíc
byla v klidu a Nils Halí
z
domu,
než se zase vrátil a bydlil, nedbaje pomluv v Grobenském
dom. Ml
nom kídle domu, avšak netrvalo
všechny
sice své
byl tak
pokoje v jednevázaný,
brzo
všichni
dvée mezi
jeho
komnatami
Ulrikky jsou stejn
že
vdli,
a
dlouho,
lidí,
snadn k otevení
a
že
paní
za noci
jako za dne.
A bezbožným pi práv
jejich
spolužití bylo, že
si
Grobena ke svým
vyvolili pokoj Fredrika
noním schzkám. Proto bylo slyšet v noci
z
starý nábytek, kterého Fredrik
pokoje,
kde
stál
Groben ješt ped
MÉDÉNÝ HAD
93
asto
krátkou dobou používal,
tlumený
šepot,
smích a chlípné vzdechy, a nezídka našlo se víno a
šampaské
a lepkavé sklenice nedbale po-
onom kout,
hozené v tom neb
jako by jich bylo použito
vypadaly,
jež
ped
teprve
nkolika
hodinami.
Když jsou
se
šeptá. Jsou
se jejich
páni
milují
bezpeni
velmi
poínání
Tak
zná.
rým,
Ani
s
zde.
i
konen
msíc
Nikdo neekl
pozorovali sami, že
na nejlepší cest
je
všem
se
stát
najal Nils Halí
dm ve
neuplynul, a on odjel.
Nkte-
známým, nebo najednou
mst.
vyššího rodu,
když se kol nich
sami posledními, kteíž se dovdí, že
pestupek
jim ani slova. Snad jejich
dámy
a
tehdy,
i
nimiž se znal,
povídal,
že
ho
eká
jeho
lo. Za nedlouho odjela také paní Ulrikka. Sotva po
šesti
msících na to
a vzali se okamžit. Jen
se oba
vrátili
nkolik dstojník
Nilse Halla spolu se starým
kruhu
z
Hansem Hallem
bylo
svatebními hostmi.
Po svatb Bylo
je
žil
mladý párek msíc sám pro sebe.
vidt jen málo kdy mimo
Když otec paní Ulrikky, Hans zemel,
odjeli brzo
po pohbu do
tam však pouze nkolik žili
jako
díve pro
sebe.
dm,
v koáru.
Halí, krátce
ciziny;
msíc, pak se Šla povs, že
na to
zstali vrátili a
se milují
nad míru, a nebyli dosti opatrnými, aneb zdržen-
THOMAS
dv
livými; neb pily
KRAG
P
mladé služky, které práv vstou-
do služby, vypravovaly mnoho
které
historií,
vždy budily kýchavý smích u tch, kdož
je po-
slouchali.
Ale
dv
staré služebné,
ovneny
byly
Groben dávno byl na svátky kol úst
poád nmjší
a
dostávaly
daroval,
nmjší
rys,
jako
by
Tento rys nemizel. Ale jednoho dne
opovržení. zašly
tváe
stažené
jejichž
selskými epci, které jim Frcdrik
ob
k paní
Ulricc
a
vypovdly
službu.
Neudaly píiny, neekly také nieho ostatnímu Chodily kolem mlenlivé a tiché
služebnictvu. až
do dne, kdy odtud odešly mlenlivé a
tiché
jako vždy.
Avšak
a neekly po
neodešly svou cestou, Muž, jenž
»jež
pibyly
clo
myslily
mluvíval
je znal a
slov dojmu, že se
celou dobu nieho, dokud
nicmén
si
s nimi,
nabyl
z
své.
málo
starým služkám nelíbily obé,
domácnosti*, protože bylo na nich
»Díve obcházel
vidt, že se mají píliš dobe.
kolem Fredrik Gróbcn, avšak chodil tu jak ho-
spodá
a jako pán. Byl zde
a mluvil a spal,
avšak
doma
nikoliv
myslil na jídlo a pití a spaní.
protože
zde
prsteny a byli
ml
byl
díttem.
staré
Jedl zde a pil
tak,
A
aby pouze
byl zde
A pec
pánem,
nosil
zlaté
zbran. Avšak oproti
nmu
oba dva noví hltavou lzou, která nebyla
MDNÝ O s
mnoho
HAD
když se stala panstvem.
lci)ší,
hltavostí a neztráceli staro
a libovali
si
zde.
skuten
Vypadalo to
dm
jmní
Jedli
statku z mysli
Ba ani nedovedli
poínat
si
dom.
slušn', když zde bydlili v
ský
95
tak,
jakoby se Gróben-
pro paní Ulrikku a Nilse Halla nehodil.
Byl jim píliš velký. Zaali tedy k podzimu zvát
umel
spolenost jako díve, než
Avšak nyní pozorovali, že Hosté, které by nejradji nepišli, a
vítali
kteíž pišli,
ti,
lid
byli
sami myslili a se projádili:
Frcdrik Groben.
nco
n
na
ví.
ve svých sálech, takoví,
tch
o nichž
lze použit jen
k VYl>lnní sálu.
Když byla sem nkolikrát spolenost sezvána bez velkého veselí, odjel jednoho dne manželský
párek pry,
píbuzné
v
sdliv,
že
hodlá navštívit
nkteré
Hamburku.
Bylo to na jae, když
odjeli.
Po jae dostavilo
kvtnu neobyejn
se první léto v
horké.
Potom
zasmušilé poasí a déš, až skoro k sv. Janu. Ale
potom opt záivé slunce
a vzduch.
Takového dne pišel mladý Jonas
dom. a
její
kém
Ptal se
po matce
muž jsou na
dom
sám.
a
dovdl
se,
Groben že
ona
cestách, a že je tedy ve vel-
o^^ -o4^#^^@H- ^>04g
XX.
Chodíval v nejbližší po dom, aneb venku po polích
dobé velmi mnoho kolem venku v záhrad. Nebo
dol
až
k bahništi,
kdež vždy
bylo nkolik koní a páslo se na vlhké stráni.
Nkdy
setkal se s
pustiv
se dovídal,
u jeho
žili
pohlížeH
ších
dnech,
do rozmluvy
dkladnji, když
Málokteí
je.
se
z
ženou, kteí, jak
neb ho alespo
otce,
na
mužem nebo
nich
se
s nimi, slou-
dovdli, kdo
povdli mu nco
dokud ješt
Všichni
znali.
otec byl
o tehdej-
živ.
Všichni
pouze íkali, ponvadž se jen domnívali, že musejí
nco
íci,
protože
a
si
to
myslili:
Fredrik Gróben byl hodný muž.«
O
»Ano,
on,
Nilsi Hallovi
nezmínil se nikdo, a málokteí hovoili o matce.
Snhovousý hospodá »Jak
»Dvanáct
let!«
A hospodá
svt
ptal se:
jsi stár
je boj.«
odvtil pouze: »Ano, ano
.
.
.
ve
I
«
MEDÉNÝ HAD
Jednoho odpldne k
a došel
chodíval,
i
šat.
Neslyšela
tkala
zprvu,
»Dobrý veer!«,
Byl unaven a
lidí.
že vešel, avšak když ekl:
velkýma,
vzhlédla
byla. mu
pozornýma
hned podána. Z poátku
se napil, usedl, a mluvili spolu.
hovoili o horku, jaké bylo v lét, poslední zimy. Pak se již je.
se žíz-
pomalu a obtížn vlnný
oima. Požádal o vodu, a Když
obyejné
práv kde
Uprosted na podlaze u krbu
vešel dovnit.
sedla staena a
dále, než
zašel
nízké chýši,
domníval býti nejdále od niv,
9?
jí
on
Staena odpovdla,
ptal, jak
a
o
mrazu
dlouho zde
že je zde,
co odešla
od Fredrika Grobcna. »Byla jste tam?«
»Ano, ticet
Nyní sdlil
let,
ba
i
víc.«
zeje synem Fredrika Grobena,
s ní,
a staena nadzdvihla pomalu víka, jako když se
zvedne
víko
starého
džbánu,
a
pohlížela
naft
dlouho. »Jsi
syn?« ptala se pak.
Ano, je synem Fredrika Grobena, a kdo je ona, jak se jmenuje?
Staena ekla pouze: >Tak Grobena.
Jeho z
Nyní
oi
celého
tomu rok
ty jsi syn Fredrika
a den, co
byly dobrácké, ty pamatuji
lovka,
Mluvili
Mdéný
je
mnoho had.
ležely
spolu.
si
zemel. nejlépe
pod tžkým oboím.
Staena znala vše velmi 7
THOMAS
^8
dkladn:
rzjic
KRAG
P.
pdy
komory,
místnosti
a
dvorce.
Po
pi
dovdl,
chvíli se
slepicích
že byla služkou ve
u jeho otce,
dvoe
sluje Marja. Se-
a že
dli a hovoili mnoho spolu; ona byla zárove tupá a ostrá.
Pohlížela
když mluvila, jakoby se co sama povídala.
jala se
vypravovat o
Bylo
pozd
na pozoru
která
jí
e
a
n inulého roku
na veer, když kráel
dom. Od-
kde vzduch byl klidný a dímal, Pešel pes
kde zídka netopýr sebou pohnul. úhor,
se,
tím,
mluvila chvíli
najednou
perušila
svini,
ped
dosud nenašla.
Zmizela, a které
cházel lesem,
mla
Ale kdykoliv
dom,
o grobenském
asto pozorné ped
kde se pomalu
bílá
mlha hned zdvihala,
takže pokrývala vše, hned klesala, tak že horský
hbet na druhé stran na
chvíli byl viditelný.
Slova staré Marji vzbudila u mladého hocha zvláštní dojem. její
Neekla
nic uritého,
ei
slova k obsahu
nicmén
jako temná
byla
okna, která
domu vzezení prázdnoty, avšak najednou mohou být osvtlena svtlem a
dodávají vnitku
která
která jist nic uritého neprozrazují,
mén
vypravují, že
uvnit
nco
Co vypravovala, psobilo chu, promluvit
A
již
s ní
avšak nic-
je.
na
tak, že dostal
ješt jednou.
následujícího
dne bžel pes úhor a
MDNÝ skrze
hovoil
s
e
99
Sedl dlouho
chýši.
její
A píšt
ní.
bžel znova k Její
k
až došel
les,
HAD
zase,
a
dny
a následující
chýši.
její
pímo neho dom. Cítil
zaala na psobit. Zaal se
obávat, co zbylo ve velkém, starém se
opuštna
a
pál
vyplakat
si
A
opuštné, ho dsily. o tom pokoji
inila ho
nebyla mírná.
A
ena íci,
se.
Pokoje,
slova Marjina o nejistým;
ležící
tom
nebo
domníval se rozumt, že
v nejhlubším nitru skrývá
a
slova st.i-
nco, co nechce
avšak co dodávalo všem jiným jejím
eem
zvláštní píchuti, tkvící na nich.
V
pozdjší
dob
vracel se otec také
vzpomínek astji, než kdykoliv procitl jasného,
otce jako
A
ped
Když
mírného rána, domníval se vidt
dobrého muže
s
nžným
pohledem.
veer, když kráel sám temným nebo vcházel do velkého domu provázen
za pozdních
lesem,
eledínem, který
mu
svítil,
picházíval
otec vstíc, avšak z okamžiku smrti.
otevené
rty a
pohled toho, jenž
Jednoho rána, když postele.
ani
do jeho
tím.
V leže pohlížel
nemluv. Pohladila
za to NilseHalla nevidl.
ekla
mu
Dny
tato, že Halí
míjely,
a
ni,
ani
ho, avšak
také
bledé,
klesal.
procitl, stála
na
mu
Vid)
matka u jeho
sebou nehýbaje,
neekla nieho,
Když obdval
s
matkou,
pijde za dva dny.
Jonas
Groben nepiblížil se
THOMAS
matce
díve do
než
k Marji, a když
lesa
nho
náhlu uhostil se u
utkvl v jeho
komu dvovat pi
a se
úpln
dom. V tom
když kráeli spolu
hrát
divoké hry
si
neklidnou
sob by
svými
vysokých strom;
bezpených života,
moál
síla;
dostat
vodní
bílé
ervené
lilie
z
ne-
První slabé tušení
jejich
smíchu a
jejich
velých pátel-
Ale zde bylo vše potlaeno.
zpv
ne-
otímem,
ani
Žádná kvtina, žádný smích a žádný
návštv u
Marji.
opatrná, jako nic
kým
s
avšak také sen
Snaha po zái-
chu
je lákají.
vyskoil ze spolužití z
Mladík
aby to na
lásky ozývá se u nich v jejich veselém
zpvu, v stvích.
veerní
Avšak nebylo zde nikoho,
Divoké hry jsou
vém. Proto mají mladí hoši s
po
druhy.
o život a radosti je na íhané.
tešn
ni-
bez starosti,
myslí nebyl dalek toho,
projevil.
si hrál.
se
Neml Toužil
stáí mají dti chu,
Byl dvanáctiletý.
s
svit.
jejich ranní a
býval
nichž
a
krajina se svou pouští
asto vzpomínal na
procházky,
na
se
snesl
neklid;
Snad
mysli.
a mlenlivou divokostí vykonala své.
otci;
Pone-
býval neklidnjší a neklidnjší.
se vrátil,
koho,
Chodíval
než tehdy prvého rána.
blíže,
nyní astji
KRAG
P.
s
matkou
a s
Nebo staena
díve.
pímo; avšak když
nebyla nyní tak
Ovšem neekla mluvila o. obou,
nyní také
propukl
MDNÝ
HAD
'01
u ní vztek, takže ona vyla jako starý vlk a pichá-
takovými
zela s
nadouvat, že ho
A
emi: »ekni mu, bude-li se mžeš spoutat jediným slovem.
pijdeš,
až zase
eknu
to
ti
slovo.
•<
Aneb:
»Fredrik Groben byl sokol, Nils Halí je veš.
svt
Zde ve
je
život
lehí pro veš, nežli pro
sokola,«
To na
asto k
brzo
To úinkovalo,
hocha. vil
vše bylo
sob
který by
s
že
on
silné
dcké,
totiž
který by ho mohl
asto
proje-
zárove stejn pání, pitulit se
chránit, k
ním smýšlel dobe.
^-^y^
pro mladého
zajisté
vzdor muže, avšak
pocit slabosti
nkomu,
píliš
nkomu,
«
XXI
mužný vzdor: Paní Ulrikka
Nkdy
dovdla, Marji.
se o
nm
že chodívá do lesa a navštvuje
Nezmínila se
ped ním
o tom; avšak jed-
noho odpldne, když kráel obvyklou cestou, pišel vil
se
mu vstíc ped ním
muž, kterého neznal. Muž zastaa ekl:
»Jdeš
nyní k té staré
báb?«
Hoch
pekvapen
byl
»Poj,«
ekl
muž,
a neodpovídal.
»pjdemc radji
stílet
ptáky.
Nyní pochopil, že tento
sám ích
ze sebe, proto
lovk
odpovdl,
neuinil to
rozpáliv se v tvá-
:
»Jdu,
»Ne,«
kam
chci.«
odpovdl
»Ano, pjdu, «
abych nešel
»Poj,«
muž, »nepjdeš.<
zvolal on,
mn
zakáže,
stílet
ptáky.«
»kdo
?«
ekl onen, »pjdeme
«
MDNÝ mne
»Nechej
kam
jít,
HAD
1^3
ekl hoch.
chci,«
»Ne, ty musíš se mnou.«
»Pus mne,
A
v oích
odmlel muže záda a
sice
a pekvapil, a
tlustý a rudý, a
Zdál se být
Jonas Gróben vzal
píklad:
vlastní.
Dýka
na stl, vzal
ji
byla
Nils Halí
dkladn, zkoumal
ji
si
právem
si
ze zbraní otcových, kterou nosil
její
drahocenn kovaná,
sí vtši nouze
zbrojní
do ruky, pro-
ostí a ekl
by se mi hodila do zbrojní sín.« ídil
byl
nejistšího ocele. Jednou odpoledne, když
odložil
hlížel
Muž
kterou pišel.
rukoje ze slonoviny, stíbrem z
který
aby obrátil
kráel tžkými, kolébavými kroky.
po boku jako svou práce:
ji
piml ho,
námoníkem.
synovským dýku
epel
bude mrzet.
to
svou cestou,
šel
Jiný
t
hochových zrail se vzdor,
:
»Ta
(Nils Halí za-
zbraní, naleževších
Grobenovi.) Jonas odvtil chvatn:
»Dýka
je má.«
»No, no,« poznamenal Nils Halí zdlouhav,
»pijde na
to,
dostaneš-li
ji
neb ne.«
»Ne, ona je má!«
»Kdo
ti
ji
dal ?«
ptala se paní Ulrikka a po-
hlédla na syna.
Jonas ekl zas: »Patila žil,
a já
ho o
mému
ni požádal, dal
»Nu dobe,« ekl na
to
otci,
by mi
a
kdyby
ji.«
Nils Halí,
>snad za
«
«
«
THOMAS
^^'^
deset
let
byl bys
P.
KRAG
neumíš
dostal, avšak prozatím
ji
s ní zacházet.
»Ano, umím.«
»Mn
se zdá, že se stáváš
ekla paní »Vím,
on
drzým a zpupným,
Ulrikka.
co by otec byl ekl,« zvolal hoch, »a
bych se
je jediný, kterého
On
ptal.
zde byl
pedevším pánem. vyskoil:
Nils Halí
Hoch
nadzdvihl ruku.
e?t
»Jaká to
a zápasil se slzami zlosti; po chvilce silná
žíla
na spáncích,
se ústa otevela, a rty byly vypoulené a
Jakoby se ozývalo
z
jeho
Jonas Groben
pokoje.
z
Dýku
cítili,
e
práv
opustil
zle se oba, Nils
mluvili,
znla
nucené. Jednou, když byl Jonas Groben pokoj,
vého ho nyní máš co neíká. «
odvtila:
vyšel
když mladý hoch pišel
k nim. Nemluvili mnoho, aneb když jejich
máš-!i
Potom
vzal s sebou.
Bylo v celku ku podivu, jak Halí a paní Ulrikka
na to
posmšné.
»Udc,
nitra:
Ale Nils Halí neudeil.
odvahu!«
rt
nabhla mu
modrá,
široká a
a
zvolal
kousal se do
stál tiše,
A
?
zašeptal Nils Halí:
Vypadá, jako by chtl
paní Ulrikka svraštila bílé
»Nemohu ho
»Tako-
nco íci, elo
a
podobá
se
se starými služebnými,*
za-
vystát
.
.
.
otci.«
»A mluví dosud bruel
Nils Halí.
MDNÝ
HAD
^^^
Když jednou mladý manželský párek na procházku, pijel na místo
vyjel
rozsáhlou vy-
s
hlídkou.
pes úhory
Vidli
mrak
;
louky
a
a ve velké dálce
a bažiny;
moe. Sedli
bylo to
a
pes
a pohlíželi tam,
tiše
Ostrý zrak Nilse Halla zahlédl plachetní leko v
jako
by vystoupit ze školy.
peucni.
o všem.
Pošle-li se nyní
nho
bude u
do školy.
Ml
kolik cest
»Má >>
.
se
.
mne
.
z
Lodník? za
hodn
nemají
píliš
mnoho
.
po
lété zase
mnohem zadumanjší, s
by
na
jít
moe.
Ml
nho stát lodník ?« Vždy mže být .
.
.
mu
Ne-
je.
hodí-li se již
n-
by vykonat
admirálem
i
.
.
než
námoník*
jako lodní hoch a
mne
áo školy,
prospchem, pijde- li zase
proto
v jeho stáí byl také
»Snad bý
Mužští
Navyknou hloubat
dom
vrátí se
pro
da-
na to ekl Nils Halí:
chvíli
»Ml být
lo
kterou též paní Ulrikka rozeznávala
dáli,
temný bod.
Po
b
a
les
modrošedý
zahlédli
.
.
.
k tomu. Já jsem
na moi.*
prosplo, kdyby pišel dalekoj
daleko.*
Nemluvili
již
o tom; ale byli
po celou zpátení
cestu,
málomluvnými
jako kdyby byl každý
pro sebe zaujat svými myšlénkami. Následujícího
dne
vynoila
se
tato
otázka
:
THOMAS
^^6
znova,
pi
emž
nyní mluvili Nils Halí
»Mám
již
P.
pohlíželi
si
navzájem do oí.
ekl konen:
staršího
muže mezi svým
mu
lidem.
strany je hloupý,
mj
otrok,
ale s
druhé je
mohu íci, mj Od té doby
kdysi jeho život.
To
byl ten,
lstivý
Z jedné i
uiní, co
s
jsem
mu eknu,
chvíli pipojil
»Promluvím veer
chytrý.
pes. Zachránil
aby udlal.*
Po
Mika
práci stavitele lodi;
on touží zase po daleké cest.
jenž se pokoušel vyzvat Jonasa na lov.
Je
A
srozumitelnji.
Peter sluje. Zaopatil jsem ale
KRAG
Mikou Petcrem.«
o^H- -04g
XXII.
Téhož
veera pišel k Vypadal jako
muž. a
nemotorn do
jenž tam
Nilsi
Chvíli
lenošce,
a pohlížel
stál
pravdu, že onen se kril obrátil
oi k
šel
tžce
pokoje, kde Nils Halí byl. Tento,
sedl v hluboké
muž námoníka pipomínající vstíc.
njaký
Hallovi
námoník;
vstal,
vešel, a
na,
pi pohledu
a
když
kráel
mu
teba íci
Nilse Halla:
podlaze a oekával.
»Miko Petere!« ekl Halí klidn. »Ano,« zašeptal druhý.
»Miko Petere
.
.
.
víš,
co jsem pro tebe udlal
?«
»Ano.« »Víš, co chránil
tvj
Lodník
jsem pro tebe udUl, když jsem život svíral
za-
?«
klobouk v rukou, které
na prsa, a sklonil hlavu, až zervenala a
složil
žíly
na
spáncích nabhly.
»Nikdy jsem na to nezapomnl a nikdy neza-
«
«
THOMAS
1<^8
pomenu
.«
.
.
P.
KRAG
namáháním,
šeptal s
»
nikdy,
dokud
žiji.«
»Nyní
mn
musíš
zase
posloužit
Miko
ty,
Petere!« »Víte, že
udlám
vše, co chcete.*
»Nu dobe, mluvirs o tom, že bys rád zase
mžeš
a
vyjel,
lunu
ráno do
bárky, kotvící hned za
slujícím Lystren
»Nc »
.
.
.
.
kde
víš,
le
A
ukáže
ti
s
ostrvkem,
leží?«
t tam
pojede
hocha na
.
nebyl jsem zde díve
Dobe, nkdo
na lo, také
.
vhodné podmínky. Vsedni
míti
dovede.
nyní.«
když pijdeš
kapitán mladého hocha,
Vezmi
sebou.
si
který
mladého
toho
Podrž ho u sebe; neopus ho
starost.
nikdy.« »
moe?« pro by nevyjel;
Vyjede na
»Ano
.
.
.
se lodníci. Ale zeti tak,
k
sob
aby
t
Miko
mnohých
nikdy neopustil.
stávají
ním zachá-
Vždy
.
.
.
umíš
pipoutat, koho chceš.
»Ano, umím.
nemáme
A má mne
se nikdy vrátit
»Nemysli na to
spravím
mn
z
Petere, musíš s
t
jednou
o tom.
.
.
.
všude doprovázet,
nazpt ?«
budu-li chtít, abys pišel,
Jinak pluj,
kam
chceš;
piš
ron.
»Neumíra psát.c
»Tak
a
píše jiný za tebe, co
mu
budeš íkat.
«
«
MEDENY HAD
Ale nepovídej nic a hle,
a
doví o tomhle. ekni, kde
t
jak žije ten, jenž
109
hoch -nieho ne-
se
a
jsi
kam
pojedeš, a
doprovází.*
>Ano.«
»MysHš, že
»Ano
.
mžeš
uiniti, co chci?«
.on mne bude provázet. Vím, o kom
.
mluvíte.
Vidl jsem
Udlám
z
nho
není starý a otuplý.
ho,
takového,
bude
že
se
mne
držet.
bude nesnadné?*
»Myslíš, že to
Lodník
pohlížel
ped
se
prázdným pohledem,
jakoby jeho myšlénky byly. jinde. Pak ekl:
Má erva v oku
»Nemyslím.
Má svtlo
nm,
i
Na
noc.
má-lijít
zrovna jako
vcech
jiných
záleží
já.
a ne na
noci.
Nyní ženu ho
litovat,
Miko Petere.*
do dnenebódo
do noci se sebou samým.*
»Toho nebudeš nikdy j>Nevím, co chci,<
odpovdl
v myšlénkách a stále
»On
je
nyní dít
erv
a bílým.
s
nho
ješt
kídly a
pohlížeje
mže
ped
sebe.
se stát jasným
mnohem hloubji v nm. Musí aby sml, musí mnoho bílého
jest
ven; a
vylézti
s
lodník zase jakoby
pry.*
»Jest
mnoho erného na mnohých
venku ve svt, Miko
místech
Petere.
»Ale proto musíte mi dovolit, abych ho uinil jiným,
nežli
tím,
jakým
je.
Nesmíte plakat a
THOMAS
^10
P.
KRAG
Škaredit se na mne, spatíte-li, až ho jednou za-
voláte nazpt, vlett do pokoje krkavce.« Nils Halí pistoupil
mu
chvíli
že to
k lodníku
znlo jako vení:
»Uift
z
nho, co
chceš!
Vefoukni
ducha do jeho nosu, až bude
na
blíže a pohlížel
do oblieje, pak ekl tak siln sýkav,
spát,
svýma oima zpod svého ela, aby zas usnul
hledu.
Ui vše, co chceš, a
vypravoval, dovedeš a
Odpluj daleko odtud !«
svého
a pohlédni
asn pro-
hlavou plnou tvého po-
citne,
s
až
mu
co, jak jsi
emu,
mi jednou
vím, že rozumíš.
E^#-^S^#^^#^
XXIII.
pomalu zapomínalo na
se
p. Nilsc Halla a
Již
paní Ulrikku Hallovou
povst
a jejich
pestupek. Ovšem
povst
vznášela se dosud nad nimi a
Bh
asto temná
a
konila obas takto:
vlastn bylo
s
nemocí starého Grobena
ta byla
asto odmítána tmi, kteíž
byl starý
od
lovk,
A
slovy:
ho
skolil.
uzavírali
to
vše
ostatn
nedoví
.
pravili:
a zármutek
kteí
jiných,
.
byla jak
ví, .
Ale
Vždy
Anebo
zase
následujícími
se už nikdo,
jak to
vlastn bylo. Ale všechna taková slova vymírala víc a a mnozí
km
v
scházívali
dom.
zase
se
Nikdo
z
ostatních
poádal takových veírk; byli
poátku najednou
až
merendy,
do konce.
hostm
statká nepo-
Nils Halí a jeho paní
svrchovanými v celém
plesy, maškarní
více,
k podzimním veír-
okolí.
asto
byly
kde se pnil život od
A uprosted
dát se na cestu.
nich napadlo
Jmenovit
za
THOMAS
msíního pestrých
v
Njaký s
podnikány tyto
byly
svitu
šatech
podivných
a
strachem
se
z údolí
—
sili
je
A
dv
když zahlédl
napolo spitých
sedlák
tyi
masky,
nebo
Jednou vzalo nkolik
pes.
host dva
na úhor,
osamlý
pod-
sedláky do sálu a
nejprve svými zuivými skoky a posuky,
a pak je tak
opili,
že
když
oba,
noci.
chystali
se
v chladné listopa-
odejít, padli a usnuli a zmrzli
dové
n, dokud
bhy neodbhl
skryl.
bžel touže cestou jako
výlety,
škraboškách.
vyl na
kterého potkali,
pes,
ocasem schlíplým mezi
kde
KRAG
P.
námo-
Jindy potkali nkolik opilých
he.
ník,, v celku šest osob; avšak tehdy bylo
Když nkteí
rozpustilí páni
níky do nosu, jako lehtáme ata, ba když jeden štulec
do
zad,
z
host
se štípat
jali
kon dal
nebo
námo-
jiná zví-
námoníku malý napáhli
rozzuili se tito docela,
nos námoník
ruce, "plivli, zamnuli je, odfoukli a odfrkli z
tyi
a vyhrnuli se na spolenost; pustili se
na veselé kavalíry a
ranami na zadnici a .paní Ulrikku a
pes
•chavých galantností.
šených dam.
hubu.
A
z
kam
dva
z
druhou dámu do náruí,
nedbajíce jejich kiku, a
zuivjšími se
sbili je,
užili
A ím
stávali bílou
zasáhli,
nich vzali líbali
je,
surových a neostýdéle je drželi,
mkkostí tchto
tím
vzne-
Jen stží bylo lze je pímti, když
více hostí pišlo na
pomoc, aby
je pustili.
Jeden
MDNÝ
113
prsty tak hluboko do šíje paní Ulrikky,
zatknul že
HAD
mla
po tom dlouho Tenkráte se to
stopy.
stalo, ale
je to
pes
pán
vždy
nepodsilo
míru. Jen že pozdji mívali sebou dva nabité bambitky, když vyšli na
z
schzku u
Než slavnosti nemohly být neustále, se pihodilo,
deštm
s
bouí, vichrem
nastalo se silnou a náhlou
—
noním
když
a paní Ulrikka sedli
že Nils Halí
sami ve velké komnat, a šero a
silnice.
a
tu zdálo se, jakoby
bouí
a
nco
noc
deštm sebou
s
boue pikvaila od moe, a déš, jenž tžce padal na tabule, byl z mrak, které se sem pihnaly, smíšených s moskou parou.
pinášela, jmenovit když
Takové noci
»Mla jsem
procitla Ulrikka a byla úzkostlivá.
sen,« pravila, »který
matuji; ale týkal se šoval
ji
mého
si
syna!«
svou klidnou eí,
a
však už nepaNils Halí uti-
po
chvíli
nabyla
zase nadvlády nad sebou, usmála se trochu a ekla:
»Ten se nebude opakovat. «
Nils Halí ani nerozžehl
svtla. Ležel pouze chvíli a mluvil k
svt
musejí
híchem v
žilách,
jenž
Lidé na
jednou zápasit o moc.
Jediným
má
touž krev
udeit toho
je,
ní.
má
z lidí,
tytéž
jenž
životní
schopnosti a
myšlénky. Toho neudeím; ale potkám-li nkoho, který
mn
má do
tutéž životní sílu,
cesty.
Pak
udeím
ho,
pijde-li
to není krutost, nýbrž piro-
zený pud.
Mdný
had.
3
THOMAS
P.
KRAG
Paní Ulrikka držela se slova. Ncprobouzela se již
v noci
se
tento,
by
mohl pouze a objat
otci,
ml
jen
jednou,
Nils Halí ji
vždy
pipomt,
em
v
jcst-li
že
ei,
podobá
se
on sám chce mít pednost,
vzpomnla
pipomínal, a usmívala
Halí šeptal do ucha tklivá,
Uplynuly
v
octl
se slovy, že nenávidí toho, kterého
s ní jiný,
tu zmizel pro ni syn: jí
A její
po tžkých snech o synu.
již
Jonas Gróben
sama, koho
si
když
se,
rozhoená
Nils
jí
slova.
dva roky od onoho veera,
uveden
byl
na lo,
lodníkem, a Mika Peter ho provázel. obdržel Nils Halí
kdy
aby se
V
dv psaní od Miky Petera,
stal
dob
této
jedno
psané v anglickém prplavu, a druhé psané u
njakých pustých ostrov v Tichém moi. Z poátku mli dali
se dobe, práv sedli a pojísvj obd, avšak když poslední psaní bylo
psáno, vidli dlouhou dobu jen samé
moe,
žra-
moské ptactvo. Byli po velkých trápeních moi pihnáni až sem. Psaní hlásalo lišáckým
loky a
na
a skrytým vrátil
zpsobem,
že by se
dom. A otevené
nebo pod
tímto
a jehož obsahu
banou rukou
prosil
psaním,
Mika Peter za;
které
sám nerozuml,
figuru,
mladý hoch rád
byl
diktoval,
nakreslil neohra-
která patrné
mla
vovat hocha, jak natahuje sepjaté ruce
s
pedstaprosbou.
XXIV.
Ulrikka
Paní
Zdálo se aspo,
k prudké bujarosti života. jakoby se ona, a
tam
když pobyla njaký užívala
zajisté
a vášnivé
povahy nebylo pro
takto;
avšak zde
obzvlášt
ni
niím, bydlela-li
zde
kde
mnozí
svtské
temných
v
tžkopádnými
u pustého úhoru s
do
žít
vytryskovaly
peste,
v cizin
podle své bujné
úrodných zemích,
v bohatých,
as
ráda vracela
života,
Nebo
Grobcnského domu.
dobé
v poslední
probudila se
žili
radosti
pokojích
lidmi a s
moem
v dálce. Nils
ml
Halí
stále
své
Byl nezídka tahán za nos to
dobe:
nos také. statkáky,
oknem ale
ze
snášel
ale
Až jedné
ven.
byl
Na
to s
noci,
pívtivé vzezení.
od své ženy a
úsmvem
za
a tahal za
návštvy u jedné
mužem
pekvapen
a
vyhozen
štstí bylo okno u samé
byla vysoká, a on
si
vdl
zem,
zvrtl kotník, tak že
THOMAS
do
se musil doplížit
nejbližšího
domku, pevléci
ho dovezl
se a najat sedláka, aby
Ped
KRAG
P.
dom.
zraky ostatních snášeli se Nils Halí a jeho
žena dobe. Objevovali se nejvíc spolu, a nejpí-
vtivjší slova byla
mohla paní k muži a v
vymována takka
Ulrikka
dny nevidla nikoho
ty
tak zaujata jím a on zase
dnes
Na maškarních
sešli.
piházelo
Mnozí svá
útlé
tlo
muže
dám
se
mla
a
jak
s
nikoliv
všechno
to jsou
její
svtlé
mužem.
konen
muž
Leckdo vidl
pro-
jí.
Hallova vlasy
a
Vlastnost
ji
Ale
v takových
otevenýma oima takka
souasn
ba
chtla -sama
muže,
blí-
pipadá nechutnou
poínání ošklivým.
nejradji spolkli
A
tehdy
ženy být pekonánu.
se k muži, a tvrdili, že jim
vždy nkdo, jenž
její
Ulrikka
dlouhé,
vlastnost
vítzit.
okamžicích,
paní
že
prsa,
ženou,
je
paní Ulrikka
žila
divili,
pkná
a
byli teprv
plesích, které se
vtší pozornost než
je chtít vítzit,
dobývat
jiného, byla
jakoby se
že se dopálila, když
se,
kazoval jiné
pes
nazpt
se
on milencem a ona milenkou,
byl
dávaly,
jí,
asto
mezi nimi.
vraceti
tvrdil:
Ale byl
zde
nu ano, avšak
takové nechutnosti, které bychom s
kží
i
s
vlasy.
naopak trochu více zakoušeli mladí muži,
kteí se mohli chlubit, že jimž obvyklé
vzali
mnohou kois,
a
útoky a vítzství zdály se jedno-
MDNÝ tvárnými:
A
to
kteí byli
kvtinám,
Brzo
mosazn
byla
Brzy byla
ke jak
plavá,
usmívavými
píliš
s
ji
toho,
ústy,
purpurov
podobná velkému nachovému odpldnu
srpnovému,
kdy
píroda
avšak povznesen.
hrdou povahu, že mnozí
ped nkterým,
úsmv
zajisté
mluví prudce,
Nkdy, jmenovit když
ela sálem jako domácí
se u ní
k chame-
ji
barvu podle
rozevenýma oima.
svtlá,
blížila,'
u ní úzkost
nadšeni, pirovnávali
lesknoucí se smyslnost, píliš
nim
k
cítili
také bylo vlastní, že se
jí
mní
které
paprsky.
dopadají
že
kteí závidli, pirovnávali
Ti, ti,
smlá, svtlovlasá
tato
co psobilo,
a byli oarováni.
leónu,
117
pímo bezhlun
nco pi sob, mnila.
mla
pro ty
když se
žena,
HAD
paní,
byli zaražení.
Až pojednou
kterého vyznamenávala, kol
oí
a rt,
krá-
stavla na odiv
otvírající
objevil
vyhlídku
do nejdivjší nepravosti. Nyní ítala
pt
a ticet
žována za dvacetiletou. cházkách, kožíšku, zim,
když
jmenovit
života.
dívce,
byla pova-
byla na pro-
do pížmového
za nepíliš jasného jitra na pod-
se domnívat,
že plavá
tmavého kožešinového
jemný, avšak ostrý
mladé
Ano když
sedla zahalená
bylo snadno
vystupující z
asto
let.
vítr
která
hlava
límce, které
dodal barvy, náleží zcela
nezná
nieho
z
tajností
THOMAS
118
P.
KRAG
Mezi pány, kteíž mnohými byli vyznaováni jako
ti,
jež
poslední
v
znala, byl docela
mladý
dob
jízdní
obzvlášt
dobe
dstojník, vysoký,
tmavovlasý, ptadvacetiletý, jenž ostatn byl píliš
hrdý
na
její
pátel toto své
píze,
tak
že
svoval vtšin
ídké dobrodružství. Jiným
švédský pán, von Morten, sliný muž,
ejn
byl
neoby-
že,
když
se usmíval se svými bílými zuby, vypadal
jasn
a
plavý a trochu
ervenolící,
záiv.
<:^^á^^
tak
c^@H- o{>4©^#^^&H>- -04^0
XXV.
psaní od Miky Petera pišla ze vzdá-
Poslední
beh. Aneb
lených ostrov, od neznámých byla psána uprosted okeánu. starý
lodník
Zdálo
jakoby
se,
po dalekých
cestoval
zálibou
se
moích. však od Miky Petera,
psaní nebylo
Poslední
nýbrž od Jonasc Gróbena.
ruka Nilse Halla chvla,
Nelze
když
kteréž bylo psáno hrubou,
znlo
otec
z ticha
otcovy
pebytku
stále
v
mém
a zmizela v tichu.
ale tvrdila,
moi
se
zetelnou rukou,
že
smrti.
se
stal
a prošel
a
žil
jsem chud.
zármutkem nad mou matkou.
zemel
Povst znla
který
ale
že
Psaní,
takto:
»Narodil jsem se v
Mj
zapít,
je spatil.
sluchu,
která vyšla
Neznám povsti urit, jiní byli píinou mne do rukou muže,
moje matka a
A
tito dali
mým
neštstím.
Plul
jsem mnohými zemmi.
jsem na Žil
jsem
THOMAS
Í20
V nenávisti a
Trpl jsem chorobami
Jednou poznal jsem lásku,
nouzí.
bouí
zoufalství.
života
volám,
od
mžete-li.
Avšak
ale byl
a
jsem
k
nimž
mi do duše osten mého
otce,
ní odtržen.
dali jste
jenž zesnul.
Žádám
vás, abyste
Mnoho nií
mi
vy,
vytrhli osten,
neklidný život a co neznií
on, znií osten strachu v
tam
KRAG
P.
mé
duši, který jste
mi
vložili.*
Léta plynula, a jaro a léto a podzim se stídaly. Brzo byli Nils Halí a paní Ulrikka
brzo byli
dom.
doma
Zdálo
a
se,
hostiny. Snášel se
a
mrak
úzkosti,
bydleli jako
jakoby
již
na cestách,
díve ve starém
nedbali o to,
míti
takka jakýsi mrak nad domem
vnikal až do
pokoj: mrak unavenosti,
ekání na nco neuritého.
z^:^^
KNIHA DRUHA:
MOE A
SMRT. Podivní se
nkdy
lidé
na
setkávají
lodi,
jež se
chystá na cestu okeánem.
hvzda* picházela
Psíplula,
a kapitán
pipluje k
Azorm. A
z
jižních vod.
oekával,
Pes msíc dva dny
že za
bylo na spch;
nebo n-
jakým neštstím praskly jedné noci velké nádržky lodní
s
pitnou vodou, a voda vytekla. Nikdo ne-
znal pravé
píiny,
pro
tento dubový sud praskl,
na tom, že se to
ale dosti
stalo, a
»Psí
hvzda«
dva dny obtížn destillovala nejnutnjší
vaením moské vody
Ale veer tetího dne nastal
hvzd«, ze
radostný neklid.
severu
velká
lo,
Rýsovala se oste na
svj
smr
vodu
a srážením páry.
Nebo
neklid na »Psí
brzo picházela
ponenáhlu se vynoujíc.
bezmraném
nebi a ídila
jiho-jihozápadn tak, že »Psí hvzda",
když by o nkolik árek odboila, mohla lehce jí
se dovolat.
Po hodin setkaly se
ob
lodi,
a následující
rozmluva byla zahájena mezi vdci obou lodí:
«
«
THOMAS
124
»Nemáme vody sudy
—
P.
«
«
KRAG
mžete nám
pepustit dva
r«
»Nemáme sami »Ale
my
jí
za
pt
ni
Konen
než potebujeme.*
Peneseme
vait polévku.
vám
víc,
vbec nemáme. Nemohli jsme lahví
pistoupil
si
sem vodu
ženevského
vdce
mimo
a
peníze.
druhé lodi na tuto
lákavou nabídku, a voda byla pinesena
námoníky
»Psí
hvzdy«
dnes
dáme
dvma
a starým lodníkem.
Zatím co byla penášena, hovoili oba kapi-
tánové spolu.
»Kam jedete ?« »K Azorm. »Chcete-li
ptal se kapitán c'zí lodi.
poslechnout
mé
rady,
ite lo
k východu nebo k severovýchodu, nebude vám snadno dorazit k Azorm.
»A pro?«
ptal se kapitán »Psí
hvzdy*.
»0d východu pichází boue! snad se objeví u
beh
bezpená
Evropy
a Afriky, avšak
»Jak víte, že pichází
boue od východu ?«
povdt*
»To vám nemohu okamžit »Ne ... je to snad obtížné za
pouení, avšak nemohu ho >Budete toho
vám,
pro
který je
nebude tam ne-
«
to
Nu, dobe, díky
?
použit.
litovat. Chcete-li
oekávám. Mám
s
konen, povím sebou synovce,
slepý a ostatn nešastný. Patí k tm,
MDNÝ
HAD
^25
jimž by bylo prokázáno dobrodiní, kdyby je zahubili,
než vyrostou.
Nebo
abychom vidli svtlo na
svt.
Ale
mj
a
žijeme zde ve
abychom
synovec patí do jiné koniny.
Byl takový hned od narození:
zemi a na nebi,
on
svt,
k blahu
patili
Když blaho
když slunce nebo
je
hvzdy
na
záí,
skrené. Ale když vystoupí
zlo, to,
jež pochází z temna, tu ožije, stojí a vétí
v onen
leží
tiše a
smr, odkud ono a
cítí to,
pichází. Nyní se zase
pro jsem vám Kapitán
na
hvézdé«
»Psí
mstek
sklouzala *Psí šla
dále
k
víte,
to ekl.«
jakoby nechtl nic více litelský
vzpimuje
co pichází od východu. Tak nyní
a
hlavou,
Vystoupil na ve-
otoil kormidlem.
hvzda*
jihu.
potásal
slyšet.
Po
chvíli
zase k severu, a druhá
Byla njakou
dobu
lo
viditelná
jako stín po okeánu, avšak brzo zmizela, a »Psí
hvzda«
byla jediná živoucí
mil.
^^
v rozsahu
nkoHka
,
11.
hvzda« pokraovala v jízd; mla dobrou
Psíjízdu
pi
že cestující to
Byli
na
»Psí
ti muži
dtmi. Matka
a
s
druhou
hvzd*
se za-
lodí zpsobilo,
vyšli
na palubu.
dvma
matka se
vrátila se
muži zstali na palub.
malými
hned zase dol, Z dvou, kteí po
ale
ti
chvíli
do malého pokojíku na blízku lodní kuchyn,
vešli
byl jeden zahradníkem,
moské kvtiny a Druhý
byl v St.
namáháním se
mezi
lomi
a mluvil
V
rodem Iran. Dal
obchodoval
s
hvzdy*
Louis pronásledován zachránil,
se na
koraly a houbami.
byl zlodj. Vstoupil na palubu »Psí
ponvadž a s
nemnícím
slabém, avšak
západním vtru. Setkání
pomáhaje
si
policií
šerem
v pístavu. Vydával se za obchodníka
nkolika
emi
s
obratností.
pokojíku, kde oba usedli, ležely
dýmek, které patily
nkomu
z
»Následování Krista* od Tomáše
mimo
pár
mužstva, bible,
Kempenského
«
MDNÝ a
nejhoeji hra
aby
zlodji,
127
zahradník
Irský
karet.
hráli
HAD
zlodj
karty, a
navrhl
okamžit
byl
ochoten. »Avšak,« pravil, »není radno hrát o pe-
níze*
Na
to odvtil
zahradník, že nikdy nesklízel
zlost z karet,
naež zlodj odpovdl,
ne, ale že to
ekl pouze
Pak zaali oba spolu hrával zahradník
on také
z opatrnosti.
Prvé ti rázy vy-
hrát.
hlun,
nou vyhrávat zlodj.
že
potom zaal
ale
najed-
Zahradník nepozoroval, že
neml
zlodj po ti prvé hry
cenou pozornost než na
na nic jiného obrá-
to,
aby
znamenal
si
karty.
Zatím rudnul zahradník víc a více rozilením.
Snad hodlal práv udeit do
dvée
stolu,
když se v tom
otevely, a tetí cestující vešel. Byl to
dovský
léka,
staec,
tváil,
jakoby dležité
valy.
Nikdo na »Psí
jenž
stále
etl,
ži-
aneb se
myšlénky ho zamstná-
hvzd*
neznal ho blíže;
neekl sám nikomu své jméno
a na otázku ka-
kam vlastn jede, odpovdl: »Nemám uritého cíle Kam pojede lo od Azor ... Do Tunisu Dobe, tak pojedu spolu
pitánovu,
.
?
.
.
?
do Tunisu. Nyní usedl a vytáhl
z
šero tam,
snažil
se
íst v knize, kterou
hluboké kapsy kabátu,
kde sedl.
Po
ale
bylo píliš
té odložil zase knihu,
THOMAS
128
ruce
složil
a
KRAG
P.
ped
pohlížel
míval
jak
se,
ve
zvyku.
Najednou ekl zcela hlasit:
>V moi jsou vtru, ani vlnám.
nemže
boue
nervy
Zem
neas.
a
Jejichž
cítí.
Boue, déš, zemské horeky
snad
dají
Které žádný ukazovatel vtru
vidí a naše
výrazu jsou roby.
piítat ani
nelze
kam
objasnit^ které leží hloubji, než
oi
naše
které
síly,
má
až
formami své cho-
Vypa-
a pot.
avšak v zásad zachraují zemi.
zle,
Mají týž úel, jako sopky; mají píbuznost se severní záí. pily
Kdyby nebylo tchto horeek, naku-
by se neznámé
zem,
a jednoho
síly,
jen jim dkovat, že
Oba, zahradník
nadzdvihly by se v nitru
Máme
dne praskla by zem.
i
mžeme
bydlet na zcmi.«
zlodj, pohlíželi
udiven na
starého žida.
»Vy
jste
ekl zlodj
a
pec uený
Žid pohlížel neslyšel,
muž,
pane
doktore,*
zaal znova míchat karty.
ped
jakoby
sebe klidn, jakoby nieho
nevidl
obou,
Obas
v tomže pokoji, jako on.
sedli
kteíž
mlaskl rtoma a
pohladil bílou bradu. » Kapitán
jsem, že
je
vdce
nelze se smát.
se tak
hrubá
šíje,«
cizí lodi
ekl potom.
jeví cos
Že jsou boui vštící
dobe, jako že jsou
lidé
»
na sob,
Vidl
emu
lidé,
to ví
námsíní.
Zašel
;
MDNÝ jsem na druhou
lo
vka, o kterém
cizí
pímo
nmu
k
a
kapitán
vidl
že
více než
jsem
jsem ho zkoumal.
ml
oblieji,
Šel
mluvil.
íci, že
Uzly pakostniní
seschlý len.
myslím,
129
a vidl jsem podivného lo-
mohu
snhobílý v
Byl
HAD
já.
ídký
vlas
jako
mu
rostly. Proto
Oi
neprozrazují
nikdy, co skrývají. -Vtil k východu jako vrba,
k skrytému pramenu, jako slune-
jež se kloní
nice, jež se sklání
k
slunci.
moe
po
kee,
a
jako
chvíli
Až vzduch po
chvíli
bude on nepokojný, až
bude zuit v horece,
dostane
šávy rozproudí
kee, bude
nm.
se v
i
on míti
Bude pnit
moe.«
mu neodpovdl ponkud udiven na žida
Nikdo, ani Iran, ani zlodj také nehráli. Pohlíželi a
Konen
usmál se zlodj
a uinil
nkolik smšných kruhovitých
pohyb
na sebe.
prstem
ped svým elem, naež rovi
chtje naznait, že
Iran usmál
I
kývl hlavou proti doktoje tento
se znova a
to však proto, že byl se
ponenáhlu
se
mu
pikývnul.
vyjasnilo,
že
ho
pímo híšn. Ale uinil skuten pál, aby žid skuten
zvláštní
nevolnost
slovech,
se
pronesených
Neuinil
židem spokojen;
podvedl si
pomaten.
nebo
chlapík
ponvadž bláznil; nebo to,
ho zmocnila klidným
cizí
pi tchto
tónem.
Doktor
mlel nkolik okamžik, potom ekl: Médný
had
9
A
«
THOMAS
130
>Mn
KRAG
P.
se zdá, že je vzduch tžší.
Iran odpovdl okamžit: »To pochází
z
tsné
míst-
»a slunce
zašlo
toho, že sedíme v
nosti.*
Doktor otevel dvée. »Jsme v msíci íjnu, « ekl,
ped
hodinou. Zde je zvláštní teplo.
»Pichází
povdl Polévku
zajisté
zahradník, z
»
z
kuchyn,* od-
lodní
pepem A ryba bude peena
ryb se španlským
jako masitá polévka. a cibulí jako
»To
sem
budeme mít k veei polévku.
maso
z vola,
.
s
.
chutná
pepem
jak mi povídal kucha.«
když jsme nyní už
nic není,
.
dostali vodu;«
ekl zlodj. Bylo
smažení
slyšet, z
když se
kuchyn. Nad
kuchae lesknoucího té
nazpt
nco
s
dvée
se potem.
vidt pecházeti Pišel hned po
velkou náruí díví. Iran volal
jako povzbuzení, a onen
selým
otevely, opravdu
to bylo
mu odpovdl
na ve-
úsmvem.
Zlodj a Iran hovoili voval o
Rudém moi, druhý o labaru. Mli zejm na v
pitné
mysli
se doktor nedostal k slovu.
mluvil slova, jak tam sedl. zdál se slyšet,
vypra-
Jeden
dále.
karmínov zbarvených vodních
rostlinách
moské vod úel
u Ma-
pekaziti, aby
Tento také neproJak
co se povídá kol
obyejn nho.
ne-
Posléze
MDNÝ bylo
zazvonno k veei.
kde
potkali
okamžit k
kapitána
jídlu.
lévky její
z
Všichni ti
sešli
kormidelníka.
a
Veee
ních suchar, ryby
HAD
skládala se
peené
z
dol,
Usedli
aje, lod-
jako volskc maso, po-
ryb a malé skleniky sherry. Matka a
dti jedly samy pro sebe u druhého
ob
stolu.
9*
0)@^ .{>4g
III.
co
Zatím
spolu dole, stáli
byl starý
s
kormidelník
kapitán,
matkou
dva muži u kormidla a
lovk; mohlo
však tžko rozhodnout, desátník, aneb
je-li
se to je-li
ješt
muži
ti
a
dvma dtmi veeeli
a jejími
Jeden
ídili je.
bezpen
íci, bylo
šedesátník neb sedm-
starší.
Žil
zajisté
v mrazu polárním, tak v horku tropickém. zajisté
otužen do té míry,
mu
uškodit.
již
I
Byl
povtí nemohlo
že
Ba v celku sotva by kdo vil,
že tento hrubý,
jakou ranou.
jak
žijící
lovk mže
klesnout
n-
kdyby to rozbrázdné elo dostalo
sebe hlubší ránu, sotva by ho tato
zabila.
Ba pi
pozorování jeho zdlouhavých pohodlných pohybu, jevících na
náraz nosti
sob nco
líných,
z
ploutví tulenních,
tuného tla bylo
jemná sple
žil
avšak prudkých
pi všimnutí
lze si
si
nehyb-
mysliti, že obvyklá
a soustava kostí tohoto lidského
tla se zde zmenšila, tak že
mže
být považován
MDNÝ
HAD
133
za velkého níže postaveného tvora, ale takového,
pi
který
vší
Muž,
své jednoduchosti a
hrubém
složení
tuhého života.
jest velmi s
nímž
mnohem
byl
stál,
mladší.
Též
jeho obliej nesl známky života neseného ve všech
vtrech, života, který vše
zkamenlého v jeho
když
ního v jeho tvánosti,
nco nco zvlášt-
Ale bylo
zkusil.
rysech. Bylo zde tiše
jako dlouhá otázka, což trvalo-li
stál a pohlížel
psobilo
déle,
jako dutý výkik. Velmi asto inil obliej dojem bezcitnosti.
Ale bylo
tušiti,
sledkem životní ství,
hých
Nebo
moudrosti. soucit,
nadje
ale jen
drsného
zlé
U
pomoci.
tch vymírá
vý-
osudy vzbuzují u mno-
u tch, u nichž dosud
žije
tch, kteí trpli píliš
mnoho, a pro které veškerá nadje u
je
nábožen-
pomáhají jiným, jak zase sami
tak, že rádi
rádi žádají
bezcitnost
tato
že
zkušenosti,
místo
a
soucit,
nho
vymela, nastupuje
prázdná resignace, zkamenní. Mluvil se starým voili o život, který
kde život
mužem žili
lo
kotvila
celý
v
nejvtší
vášni
úzkosti
:
ženy byly
tiše a
klidn.
Ho-
na nkterých ostrovech,
týden. a
v
Žili
tam podivný
nejhlubší smrtelné
neobyejn rozkošné s hndbujn útlými
zlatovou opálenou pletí a vysokými, tly, ale mužstvo
nesneslo
tamjšího
vzduchu;
«
THOMAS
134
horeka ádila mezi
zlá
mužstva
jí
a více než tetina
nimi,
octl se jejich
ze severu.
s cizí lodí
z lodí, které loví
hovor u schzky
Starý tvrdil, že je to jedna
ryby daleko v studených mo-
Vypravoval mnohé vci odtamtud;
ích.
Potom
tam sám tyikrát.
byl
KRAG
podlehla.
Po pestávce
boui, kterou
nco
vdce
lodi
nejasného, co
pi tom
nebo
mluvil o velké
pedpovdl,
a
zamumlal
znlo jako bezvýznamné
Nkolikrát sundal sedenou epici
ení. a
P.
s
bru-
hlavy
pivíral oi.
»Ano, ano,«
ekl jednou, »po takovém ma-
névru, zítra uvidíme.*
Po
chvíli
pokraoval:
»Rád bych
se
t
jsem už dávno chtl se síme
by
t
nco
zeptati.
na
veer,
Jednou mu-
A zaínám už stárnout. kdyby byli v mém stáí: jsem
pec zemít.
ekli,
Jiní
už
Avšak abych mluvil pímo: co ekneš,
starý.
jednou mluvit o
budeš-li
Peter byl
mým
byl
na
zeptal
mým
mn. ekneš:
pítelem, aneb ekneš
:
Mika
Mika Peter
nepítelem?*
»Na tuto otázku nemohu
odpovdt
jen tak
beze všeho. »
Nemžeš
»Ne, byl.
A
}
nebo
nevím, co by bývalo, kdybys jím
nevím, co by bývalo, kdybys jím nebyl.
MDNÝ
13"
HAD
odpov, mohu
Ale chceš-li nyní
ti
odvtit vyPišlo
pravováním, co se jednou pihodilo.
voké
zvíe a odneslo
lesní
divokého lesního
rostlo
u
zvíeti
podobným. Avšak
zpsobem
k dítti svým
zvíete a stalo se
cenilo lesní
n
na
nebc
nmu
k
pišli
dobe,
proto
a bránilo je proti všem,
smýšleli
a
zlobit.^
Ba
ublížit.
ovšem dítti
chtjí
Nuže tak soudím o tob a sob.
mne
snad
kdo se mohl
Ukazovalo že
když
i
ním
s
A
zvíe zuby.
domnívalo,
se
zvíe bylo hodné
lesní
kteí chtli divokému dítti lidé
di-
sebou dít, a dít vy-
s
zuby,
ublížit.
Myslím, že's
pinutil, abych se stal jako ty sám, akoliv
snad jsem zrozen v zpvného andla. Avšak když i
sám
ty
zlý,
jsi
mn
neškodí
to
Vrána
nyní.
vrán oi nevyklube.« i-Ha, ha,«
sám
byl
zabruel staec,
jediný. Jmenuješ
mn
avšak co víš o jako jsem rých, i
já
zrozen v
ležící
se
já,
tlem
ml
byli horší.
zpvného andla
a
stát?
?
duší,
jemný
vdl
o sta-
víš ty, nejsem-li
Myslíš, že }
Ne,
dcko
ale
ím
Takovým, jak nyní vypadám
nebyl
jsem tenkrát,
vlas a lesklé oi,
matka volala Mikkenkou.«
I
Co
v plénkách je lidožroutem
nemže
Stejn málo,
od zaátku?
když jsem byl mladý,
kteí snad
jako bys
mluvíš,
>
mne divokým zvíetem,
a když
když jsem
mne moje
136
THOMAS
»Co
byl,
jsi
mne
dotkl.
jsem
s
A
tebou
¥Í,
Kdo
lidí.
pravím
jsem
.
znal
nedostala,
.
.
nebe temnající se bouí.
rozléhají
zpvy
kde bych
ví,
mne
kdybys
sedl
nebyl ty a
je
ptactva a vese-
byl
.
kdo
vzal.
Ne-
.
.
ped dávnou
již
jsem hladovící ústa vedle sebe, která
em lanla.
po
Znal jsem je dlouho...
mlí! Ano, nyní mlí,
nyní
se
jsi
mnohdykrát pál sedt, kde
Co jsme spolu
vlk.
dobou
si
že
jsme dlouho kolem a asto
vidíval
kde se
zeleno, a
lých
nevím, avšak vím jen,
Pluli
tehdy jsem
KRAG
P.
i
když vyzvídám.
Zbývá jen studenost, která sebou nehne a neheje.«
»Ty tedy chceš
íci,
až
budu jednou pry:
Mika Peter byl vlkem mého
»Budu íkat: Mika Peter íkat:
Bože,
tak, že
života.«
mne
chci íkat. Ale
o tom, co budu íkat?
pro
A
budu
mne
dotkl
dotkl.
na nebesích, on se
jsem byl tím spálen, tedy
To
spálí.
Ote
se
a
se nyní
mluvíš dnes
sám
veer
íkaVs astji, když jsem
zkormoucen, že jsem rozmklý a zkažený. Zaínáš nyní Starý
zprvu
sám být rozmklým a zkaženým,* námoník neodpovdl okamžit.
chvíli a
Stál
pemýšlel, pak ekl:
»Bývá tak podivn, když se chýlí ke konci. Myslím, že se se
mj snil,
mnou
chýlí
ke konci.
—
Když
otec pozoroval, že se s ním chýlí ke konci, že padl
do hluboké vody.
A
v posledních
MDNÝ jsem
nocích sestupoval
137
do prohlubní, které
též
vné,
byly
»Z prvu myslil jsem z
HAD
—
—
doby mého mládí
vzpomínka
a byla to as
na
stojím
že
moi,
»Labuti«,
která
vesluje
k ledovému
chytat
tulen a
velryby, ale pluli a pluli
nedostávali se ku
ale
jsme k velké
A konen
pedu.
samotná zima, která zde zmrzla.
dohlédlo
.
Takový
.
.
mnohé
nýbrž
procitl
k ránu,
jsme
dál,
pišli
k velkému kopci, a to byla
skále,
prostírala se záící bílá
ten,
máme
že
a
moe
mj
byl
A
jiné.
bylo
kol nás roz-
kam
až
oko
sen a nikoliv jen
jsem
když
asto,
jako
mi,
A
daleko,
bych
jel
vn
dlouhými cestami.
»Tak mi bývalo. Než nepovídám
Nebo
stžoval. plakat,
až
neplakal,
budu
až
že
pozdji,
pak
jako jsem
Ale co
v,
dal
co
mi ti
nyní vím,
život p^avat.«
život,
Boha na vnosti.
a
díve
už
a vzpomínej,
a sleduj, co
Kdybych mohl, ekl bych
Nkdo
tak,
nebudu
Ale to jsem poznal ve
jest to prst
dobou,
ti
vše,
si
nebo
kdes byl pamatuješ.
avšak nemohu.
abych byl jeho otrokem.
pravím, kdybych byl tenkrát
radji
si
zrovna
žil.
pemýšlej
ped dávnou
abych
A
budu pry,
jednou
to,
mn nezáleží.
umírat,
dokud jsem
všech snech,
A
na život
bych
tenkrát
vdl,
nechal
svj
««
«
THOMAS
muž
Starý
odmlel,
se
kormidlo, vítr se byl
práv
lo
a hnal
Nemusili
promluvil.
nich
neodpo-
nkterý na
pozor
dávat
vzduchu ze západu
tlak
utišil,
mu aniž
mladý
a
Nkolik okamžik uplynulo,
vídal. z
KRAG
P.
dosti silný, aby udržel plachty napjaté
ku pedu.
Najednou ekl staec:
»Nkdo sem
Nkdo
to doktor.
se,
blížil
byl
voln pehozený pes ramena.
pichází.
Ml
Zastavil se
pláš
ped
obma. »Nuže,« ekl, »jste to vy? Jste nejradji spolu.
Otec se synem ?« »Nikoliy.«
>asto jsem vás pozoroval, snad máte spolené rodišt?*
»Nemáme
rodišt, «
»Nemáte?
To by
bylo
»Když se lidé.
»Co
si
nemáte po
pluje
mnoho
staec.
divné.
svj domov, teba sebe
mívají
známí
odpovdl
let
déle
I
námoníci
plují.
bez ustání, zmizejí
Mnozí se odsthují, mnozí zemrou. tak myslíte
em
toužit
za
svých dlouhých
cest,
?«
Oba muži neodpovídah. »Mnozí
námoníci
jsou
snad
se
se jeho
oi
nábožní,
modlíváte k Bohu?« Mladší zaleskly.
usmál
se
v
temnu,
až
«
«
MDNÝ Starší
zatím
všemi vtry;
ekl
mysli,«
z
»AIe
nás nikdy neml.
odpovdl: »On
vPlujeme
pustili
jsme vše pro-
mladší.
mžete
proto
1^9
HAD
mít
Proto
cíl.
mžete
používati stelky.*
»Stelky tonem,
»i
ekl
použit,*
lze
hvzd
nebeských
mladý zvláštním
A
lze použit.
všeho
rozumu. »Ale pijdou-li
boue, takové, jimž
zlé
boue Pán, neprospje asto
hvzdy. Vím, že mnohé velké
zakryjí
íká
se
ani stelka, a
mraky
lodi
zahy-
nuly.*
ekl doktor, »tu zármutek na
»Milý píteli,*
Pro
tob.
jsem
že
jej
nevím;
máš,
kdysi
vidl
•
avšak pamatuji
oi.
tvé
A tvj
Možná, že jsem díve také potkával
zármutkem. Zármutek iní
a
Ale že
tomu
máš Boha.
lesti,
má
je
Nev
v jiné.
obliej.
shrbené
asto sob podobné.
bu
pesvden, Ten kdo má bo-
nyní jakkoliv,
Boha.*
»Vy, jenž jste tak íci, jak
lidi
lidi,
se,
chytrý,
mžete mi
tedy
ho najdu.*
Doktor se rozmýšlel. Položil ruku na kormidlo a pohlížel dlouho
do
dáli.
»Ano,« ekl, »najdeš Boha. Já jsem ho našel.
Vím
v Boha.
zejmji vidíme,
I
ím
déle
že jen
my
chytí žijeme, tím
brnkáme na prvých
stru-
THOMAS
1*0
KRAG
P.
nách nástroje, který je nekonený, a jehož nejmenší struny
k
pouze
ní
A
Boha! chci
spatíš.
nebo
také tam lze ho
.
ti,
po ho
—
nic
hledej
nazývali ?«
,,
ho
Velké nic aneb
najít.
Mluvím
rozdíl.
že mnozí
proto
konen
více a
ped
neznámým Bohem".
tato
že
máš
tebou ho hle-
Stavli jednou chrámy pro Boha,
dali.
najdeš
.
mne,
ponvadž jsem pesvden,
A eknu
rozum.
tom
v
.
se
hledal na cest,
do velkého
vnost, jaký
ano
Ptáš se
Rozevi svj zrak
slova k tob,
tvj
Ano,
dohmataU.
Pohlížíš-li
nýbrž
nenatáhli,
kde ho najdeš?
níž pluješ.
velká
sami
odpovdt, abys ho
ti
tam;
jsme
ani
kterého
snad
Není
on
Doktor mlel na okamžik.
»Jak tato noc je podivná,* prohodil. »Zdá se
mi být dusná, než obzor rudou v
moi
hvzdu .
.
.
»Ano,
Viz tu velkou,
je jasný.
daleko
jak
dole,
se
zrcadlí
«
Bože,* pokraoval
neznámý
ty
po
pomlce a nazdvihl obliej k hvzdnatému nebi. »Stavli jednou chrámy pro tebe. Mnoho let uplynulo
Sboily
od
se.
té
doby,
A pec
bují a hledají a
co
tyto
mají mnozí
kteí
slují
chrámy
lidé,
zapírai,
stály.
kteí pochy-
svj chrám
pro tebe, ty neobyejný Bože, jehož pítomnost oni tuší a v
mlých
nhož
chvílích,
ví
z
hloubí
srdce,
V
osa-
kdy srdce buší a krev šumí Ve
i
«
MEDENY HAD
nem, na
chvílích, V nichž se uvažuje o
Ve
nelze najít vysvtlení.
nikdy
kdy velké
chvílích,
lovku.
,,pro" života vnucuje se
Doktor povznesl hlas:
»Ty neznámý Bože!«
»ty
volal,
své chrámy. Všude, kde bydlí
lidé.
máš dosud
Byl jsem ve
velkých mstech, kde vše byl sám spch, krátká radost a dlouhotrvalý zármutek.
Kráel
jsem
ulikami, kde znla slabá kytara otvoru
schátralá
Dálila
Ty's
z
sedla.
nco
mezi skalami,
A
byl.
nyní
jako dech
I
tvj.
temnými
okna, a v jehož
tam v nepra-
vostech mohl jsem najednou rozeznat roval jsem
zde
na moi,
.
.
pozo-
.
A kráel jsem
kde vzduch byl istý, pluji
tam!
byl
tvrtmi,
nejchudšími
i
tam
pozoruji
jsi
tvj
dech v neznámé noci.« »Proto
mému Hoha vidt.
ml
píteli.
jsi
snad pravdu v tom, cos ekl
Nechejme
lze najíti
Ale ten
osudu
Oba námoníci se
slézat
z
.
.
.
Ale co
ho
to,
mn
drobné
plápolající
vrcholk stožár. Chvípo
stžni a mizet,
okamžiku byly zde znova,
ohnivé jazyky.
s to
Neúnavný
stožár hoí.c
vzhlédli:
plamínky vystupovaly zdály
nese kamkoliv.
je hrozný.
okeán
se zdá, že na vrcholech
v píštím
a nás
ve všem, jen když jsme
Bh
a nevypoítatelný jako
lemi
ji,
ale
žluté jako
«
THOMAS
142
»To >
Stžejní
KRAG
P.
ohe,« ekl
Ohe svatého
starý
námoník.
Eháše,« zamumlal doktor, »tot
znamení, že vzduch
tají
v sobe boui; poznáváte
také tyto teplé vánky. Cítíte je jako dech. Myslím, že byste
Starý
mli zavolat kapitána.* námoník pikývl a šel do
zádi lodi;
doktor a mladý zstali spolu.
pípad, «
»Je to zvláštní
poznamenal doktor,
»není mrak, kam až mé oko dohlédá.< í>
Vidím vystupovat tmavý pruh
chodu, «
odpovdl
mé oi neobyejn
než aby
*Je píliš tma,
ekl
doktor. »Alc zde je
kování, a vizte v
mrak
z
vý-
mladý.
dáli,
jak
moe
jej
vidly,
silné svtél-
fosforovou
svítí
záí.<
V
tom
okamžiku
a zahradník
pišel
následovali
dtí pišla opatrnými kroejemi zvláštní ohnivé plameny,
Zlodj
kapitán.
za ním.
I
matka dvou
podívat se na
plápolající
z
vrcholku
stžn. »Nuže,
kapitáne, «
ekl doktor, »zdá
se,
že
nepodržíme dlouho píznivé poasí; svtla nahoe
nevští nic dobrého.* Kapitán
když
neodpovdl okamžit,
pozorn
byl
pozoroval
ekl klidn: »Vše
je jasné a tiché.*
po
chvílí,
oblohu a
moe,
až
i
MDNÝ Doktor odvtil nco, na
ale
však
to
nicmén
Vítr
plachty
potom
se a
mu
nedal
že ticho vští neštstí;
kapitán odpovdi.
úpln
když
vypjaly,
Nezídka
stišil.
a splývaly
visely
^^^
Zstal
u držadla kormidla.
stát
nyní
znova
HAD
sklesly
stcž, aby
se
jednotlivý
se
vánek
zavál.
as chová
od asu zavál vánek, aneb spíše vzduvlna. Byla
tžká
nesmírného
kídel
a obtížná, jako zamávání
ptáka.
uplynula
Jinak
noc
klidn.
Avšak když nastalo
jitro,
njaké hust, šed páry
leží
vidli
na
všichni,
jak
vod a zahalují mly šedavou
východ. Pouze v prvých okamžicích
nebo když
barvu;
slunce vystouplo, stkvly se
mraky v nesetných barvách. zahradu
lenou z
s
takových zahrad,
tisíci
Pipomínaly vzdá-
pestrými
o kterých
kvty.
teme
Jednu
ve starých
pohádkách, že jsou obývány podivnými lidmi. Slunce obloze,
vystupovalo
výš a záilo
avšak mraky ležely,
kde
na modré
ležely.
Nepo-
vznášely se ani neklesaly.
»Nemohou
pijít blíže pro slunce, <
zahradníkovi, »pokejte až
úpln
ekl zlodj
k polednímu, jak
je
rozežene.«
Poledne pišlo a odešlo, a hodiny po polednu picházely a mizely. Avšak, kdežto slunce pokra-
«
THOMAS
^*^
P.
ovalo ve svém kruhobhu,
Ano
zdálo
:
KRAG
stály
ern, úinkovaly
hluboko dole vypadaly skoro na vzduch; tak
on byl hustý
i
kži svdni.
pociovali na
mraky nehybn.
jakoby husté, vlnné mraky, které
se,
a
vlnný. Všichni
Rádi
by
nco
ode-
hnali; avšak nemohli.
Konen východ.
dávali
Kdykoliv
mít
nco
v úmyslu
která s
obma
se domnívali,
se
tento
se
vbec
že
Teprve
zlého.
nmž
pi
bezdn
pohlédli
kopec na
domnnka. Nezdál
nadnáší, byla to jen
nastalo zavanuti,
menší pozor na
všichni
se
lo
k
otoila.
ke kopci,
veeru Nyní
a matka,
malými sedla na palub, zvolala
»Hlete, nyní se vznáší
mla velký úinek. Pinesla ped ním živoucím, a všichni Nebo v nkolika okamžicích kopec
Tato prostá slova sebou zdšení jako jim rozumli. vystoupil,
a dva nesmírné
mraky odtrhly
souvislé spousty mlhové, podobajíce se
které v následujícím
po
obloze
táhnouce
podobné tlo.
se
od
kídlm,
okamžiku mají se vznášet za
sebou velké,
stínm
IV.
horký
Vítr,
jako
poušt,
vítr
Moe
v následujícím okamžiku. valilo velké vlny.
Njaká
nedlouho
za
sice
a
potkala jinou,
byla jejich
do zad dul jim
lože, a
moe
síla
vtší
Pednjší pipravovaly
picházely v adách.
vítr.
A
brzo
—
dru-
podo-
hnízdu živých zvíat, která se 3ví-
tmavzelenými šupinatými tly.
jela
Kapitán
Z
cestujících
matka
s
dtmi
Uvnit sedli
Obas
kormidlo k závtí, a »Psí
obrátil
hvzda« bžela
se.
se
obe vpadly do sebe.
Avšak
balo se
se
Dosud však byly tyto neohrabané.
vlna pihnala
línjší, a
hým
pihnal
se bortilo a
proti
vtru. se
tísnili
v
malé
a pohlíželi ven
vydšeni
to rty chladné,
které
sebou
utišení,
je
kiet.
ale byly
pohybovaly,
aniž
vdly.
Mdný
had.
a
a chvjíce
vykikly dti, a matka nechala
Pohybovala ovšem rty jako na
o tom
zlodj
zahradník,
kajut vedle kuchyn.
10
'THOMAS
1*6
Vidli lodníky bhat
Všichni vyhlíželi ven.
sem a tam; sedli a
KRAG
P.
volání kapitánovo.
slyšeli
se a naslouchali,
dívali
a vidli,
vítr roste a roste,
jak
A
když
pozorovali, jak
vlny stávají
se
nesmírnými.
Lo valila vtru
se
astji, jakoby
výkik jako
z
k,
se
slyšet
stž
a
ráhen
dutého tla lodního vycházející
A
úzkosti.
jakoby
tžce mezi vlnami. Když nárazy
bylo
nastaly,
tento se vzpínal a zastavoval,
jehož nutíme proti nepíteli. Zdálo
chtl
odtud
prchnout
prchnout,
se,
jako
boulivák, který v nejhorší boui hledá zemi.
Nepíjemné pi
této
boui
že
bylo,
se zdála
mít ješt v zásob nesmírné spousty, které posud
Když
tajila.
se
na obzor k východu,
pohlédlo
bylo vidt vyrstat
z
ernjší než druhý.
moe
spousty
Mimo
mrak, jeden
to zdálo se, jakoby
nco dsného, leželo za tím a oddychovalo, nco, eho se každý musil hroziti. Zdálo se, jakoby as v podivném temnu stával se jiným, jakoby nco vystupovalo pomalu z hrobu, a jalo se znova
žíti,
Noc
vzdorujíc slunci a radosti.
pišla.
Boue
lodí tak prudce,
konec.
bylo
Obloha a
až
byla horší.
moe
že nastane
splývaly v jedno.
vným temnem. A do
se »Psí
asto otásala
všichni myslili,
Vše
tohoto temna hrnula
hvzda* jako v slepot.
MÉDÉNÝ HAD
K
1^7
plnoci pišel doktor k tm, kteíž sedli
v kajut u lodní kuchyn. usedl vedle matky a
Po
vstal
chvíli
pl hodiny.
venku
vyšel
a
nýbrž
Nepromluvil,
dtí.
její
opt
Zstal
ven.
Pak vešel zase dovnit a posadil
se jako díve.
>bu
»Minuli jsme maják, « ekl,
hoící lo, jež se hnala divoce po
Jsem lodi,
blízek
domnnce,
že
maják nebo
moi
záe vycházela
v noci. z
hoící
neboC njakého majáku v tchto koninách
neznám. Vzdálenost byla píliš velká, než aby se
nco
mohlo
rozeznat
.
.
.
Záe
planula a zhasí-
To by ovšem
nala s pravidelnými pestávkami.
poukazovalo
Avšak hoící
mže ped
lze
vynoující se
tytéž
muži
krky
natáhli
Matka zstala, kde
a
nco,
zahlédli
pes
byla, aniž
Zdálo
se,
e
doktora na
jakoby
ji
zdšení
úplné pekonalo.
již
Kdykoliv se
Vizte,
ervenavou hvzdu venku v boui, která
njak psobila.
nyní
vysokých vln
pozorovat kmitání. Je však slabší než
hasla a plamenla.
ni
z
pravidelné zákmity.
chvílí.*
Oba jako
lo
vyvolat
dosud
maják daleko v moi.
na njaký
ped
palubu,
a vzývala
tím
moská pna
pehodila
bdovala ba vykikovala hlasit
jméno
Boží.
Avšak v poslední
dob
THOMAS
ležela jako v
omámení,
P.
KRAG
ob
držíc
dti
tsn
pi-
k prsm.
tiskla
Boue
stávala se divjší, všichni to poznávali.
Byla jednou ze
Lo
drtí vše.
Poddala
se.
které, jsou-li
sil,
jednou vzbuzeny,
byla nyní hnána
stžn
její
nazdabh
dále.
praskaly, lanoví dosud
zbylé viselo rozcuchané jako chlupy
na bídném
zmírajícím zvíeti.
Na palub Jeden
»Psí hvezdy« nebylo
nevdl nieho
o druhem.
mnoho nadje. Kapitán
ovšem dosud u kormidla, avšak jeho neprospívala nikomu.
Když
kiví pavouk své nohy,
do skoku;
slídí
uchopit
se
vytrvalost
snáší nebezpeí,
levhard a lev skrují se
svými tykadly;
jen lodnický pud tohoto
tedy
piml bylo
brouk
se
stál
kormidla
nejhe.
/^^=^^^
muže,
byl to
který ho
v okamžiku,
kdy
njakou dobu
Ješt V
dobé
té
Ti
ného: vyhasly,
blesky
velké
pi každém
a
konen
a
pihodilo se
šovala. Bylo to jako vystídání
mocné ei,
moe
Boue
A
krotla
poád
konen
boue
stále
sti'-
že v chaosu
rozum a vle.
Skucla
více ....
jen
nabyla úplného klidu.
když bylo nkolik
najednou vzduch, a vlny pínaly se do délky,
a hned
se
znamení v temné
domnní,
která budila
a vetru existuje život,
proto, aby
nevysvtlitel-
zakmitly
nich se
z
se rozednívalo.
nco
hodin byly
z
rána,
stichl
umdleny a
roz-
jakoby toužily po spánku
v tni. »Psí hvézda«
odpoívala
pohybovala kymácením
tem
sbírali
kusy
hadr
zcela tiše a sotva
moe. Na palub z
s
sebou chva-
plachet a svazovali je
ve výstražné znamení. Nadéje se pomalu probouzela.
Na
lodi byla voda,
lodního chleba na týden,
150
THOMAS
KRAG
P.
A
sušené ryby a ást nasoleného masa.
napomáhá chuti
k
nadéji,
Kucha
jídlu.
nadje
a
potrava
napomáhá
se toho chopil
zase
a rozdlal
v kuchyni ohe. Netrvalo dlouho, a byl uchystán
obd na
sestávající
a
cibuli
K obdu
polévky
z
brambory.
s
pili
vodu
Tentokrát
jedli
všichni
Pi který
kteíž
a
nepatrnými jídle
ho
byl
vedle kormi-
jednom
o
se
spláchnut
cítili
se
vtru. mužstva,
z
paluby. Všichni,
s
vypravovali
znali,
vlastnostech,
námoník
Ped nedávném ped mocí moe a
mluvilo
v noci
vína.
na palub a sedli
všichni
kapitána.
hltav.
jedli
nkolika kapkami
s
okolo téhož stolu. Prostý delníka
soleným masem
se
Všichni
dobrých
o jeho
a posléze pinesl
kapitán
nho
Tomáše
Kempenského
a
pedítal
na nebožtíka.
A
zatím co jedli, dostal též jídlo
z
v upomínku
námoník, jenž byl rann, když hlavní skácel
nárazem vtru.
s
nímž Mika Peter
a
teba piznat,
že
stál a
Byl
to
týž
hovoil noc
stže
se
námoník,
ped
bouí,
ho starý námoník ošetoval
peliv, obkládaje jeho spánky studenými klcky, které doktor
pro
byl pipravil.
Poslední doba pišla, také odpolední pišla a uplynula. Bez ustání slídilo se po lodi na obzoru.
Tento se bílé
áe,
vyjasnil.
Ani bodu nebylo vidt
tvoící prsten kol
mode moe.
na
MDNÝ
HAD
^^l
Ponenáhlu, jakmile nastaly pozdní odpolední
zmocnila
hodiny,
se
všech
tžká
unavenost.
Dosud zdržovalo zdšení dlouhých hodin
potom nadje vtšinu od spánku.
a nastalá
Nyní
však
sedli všichni a klímali, nechtlo se jim ani
dol.
Unavenost pekonávala a shýbala
sedli.
Tžký zdál
se
o
nem
všichni byli klidni. Pohlížel
nou
piložil
sešel
do
kde
spánek snesl se na n. Jen doktor
píd. Tento
ješt chodil pomalu sem a tam na
lovk
sejíti
je,
uvažovat
i
nyní,
kdy
asto do moe. Najed-
ucho k palub, vzpímil se pak a
kajuty.
Po
chvíli
pišel nahoru,
než jindy. Odešel k spícím, pohlédl na
bledší
n zvlášt-
ním pohledem. Na to zvolal hlasit. »Slyšte!«
Spánek obyvatel pólo stroskotané zajisté tvrdý; ale
lodi
byl
úzkost jim vzela dosud v tle.
Proto vyskoili mnozí jako na stelnou ránu. »Slyšte!« zvolal znova doktor.
Lo praskla;
již
»Nespte
již;
dlouho vssává vodu. Za nkolik
hodin se ponoíme!*
VI.
lovk
zmn
mnoho
nesnese
temna
z
hlubokého
do irého dne a ze dne do hlubo-
kého temna, aby tím napolo neoslepl.
Na
hvzd«
»Psí
Nikdo
v mlze.
z
pohybovali
nich
se
nevdl
si
kapitán se do té míry pomátl,
že
nyní jako
rady.
Také
sem
pobíhal
tam a pozoroval stoupání vody v trupu lodním a povídal
si
asi narazila
s
kormidelníkem,
že
»Psí
hvzda«
na nkterou podmoskou skálu u skahn
Solerských.
Ale doktor
námoníkem
Tento muž nebyl
ujal se velení.
a
pec
v
byl
tomto
okamžiku
docela
klidný.
tichosti
utrpla zdlouhavjší a hroznjší ztrosko-
Jeho duše,
tání než bylo toto,
plnou
sílu,
snad ve
vyzaovala nyní ze sebe
která všechny
dobal se slunci, jak tu sete, zatím co
která
sob
vší
taju-
podrobovala. Po-
tiše stál a rozhlížel se kol
ho všichni poslouchali.
«
IMEDENY HAD
^Záchranné luny dol!«
lun
Ze dvou záchranných
Bylt
nepotebný.
vlnami
na štstí bez pohromy.
druhý byl
úpln
byl menší
úpln znien.
Než lehce
Plul
jako racek a byl prostranný a únosný.
kucha
Kormidelník, lodník,
lunu. Mli
s
vešli
první do
sebou svj majetek a zásoby
jídel.
námoník, matka s dvma dtmi, posléze Iran a zlodj. Všichni mli s sebou svj majetek a matka celou bednu. Avšak lun F^ak
vstoupilo šest
ponooval
A
se hluboko,
byl
by unesl stží
více.
ješt zbývali kapitán, doktor, Mika Peter a
ra-
nný námoník. Doktor
volal:
»Všcchna tžká zavazadla na palubu
mimo
—
vše
jídlo a pití.«
Velká bedna, vazadel
bylo
pl
tuctu vtších a menších za-
uvrženo
do moe.
To
vše bylo
doprovázeno kikem a nespokojeným bruením.
A lunu
se tím trochu ulehilo.
Mika Peter picházel
s
ranným námoníkem.
»Scm!« volal hlubokým hlasem. ješt unese.
Nepustíte-li
ho,
jenž pro vás všechny zde zstanu,
Budete mít prokletí umírajícího je
xlobe
»Jeho
pamatujte,
s
lun že
já,
vás prokleji.
sebou a
víte,
že
míti s nebožtíky pokoj.
Nato pošeptal
nco
do ucha rannému ná-
«
THOMAS
154
KRAG
P.
moníku. Tento otevel oi
a poslouchal dychtiv.
Když Mika Peter domluvil, pivel a
klesl
ve svj
Potom odevzdal ho Mika
A
znova
polobezvdomý
dívjší
Peter
lidstvu v
lunu. hlasy.
»Nyní už víc neunese!*
volaly
mnohé
pidal:
s>Klesl
až
úzkostlivý hlas
oi stav.
k bílému
okraji.
Oba, doktor a starý námoník
zbyli.
Vystí-
spolu nkolik slov.
dali »
Jete, « ekl doktor
tiše.
Lidé v lunu ekali. »Jete,« opakoval doktor, »štstí budiž Je lépe,
zstanete
li
všichni zde zahynuli.*
s
vámi.
na živu vy, než abychom
VIL
lunu
Vesla
byla tiše
ponoena do moe.
První
nárazy vesel znly tlumen; nikdo nemlu-
Bezzvun
vil.
Oba
sklouzal
venýma oima; hodina. z
s ote-
jen
obas hluboké vzdychání
lodi.
Tu zaal doktor najednou vala se
klesající lodi.
avšak nevidli nieho. Uplynula
Slyšeli
vnitka
lun od
doktor a Mika Peter sedli
muži,
jasn
zvun.
a
mluvit. Slova ozý-
Ani sebe menší chvní
nebylo v hlase. »Pane,
mn jsem jela,
odhodím všechna prázdná
poskytla moje vlastní získaná šel,
a
tvá písnost
ekal jsem na
mne
Zde není
milost
snese
místa,
na mne!
pišel, všude pravil
—
jsem nyní dospl sem, že
a
jsem
ani
co
Kam
každému
mne nco
si,
zde!
mne moe
?
Léta mí-
provázela.
štstí, které patí
lovku. Avšak kam jsem trápilo.
slova;
uenost
kde se
—
Pane,
pohltí,
ni-
THOMAS
i-''^
KRAG
P.
koliv V boui, nýbrž v zdlouhavém tichu.
Je to
konec mého života ?«
»Nemohu zemít! Nemohu v této
moje
moe
že
chvíli,
vím,
ba
je hlubší ...
Od onoho okamžiku Bylo
ji
slyšet,
pihodily
klesnout!
hluboké,
je
ale
duše
nekonená.*
že je
znélajeho
Cítím
že
e
jako šepot.
jakoby mluvil o vcech, které se
dávno. Jména se vynoovala, zjevo-
již
valy se tváe,
které
mly
též
na
sob
starost.
Avšak jedno jméno znlo astji než
ostatní ...
šeptav a mkce,
jak vyslo-
jsouc vyslovováno
vujeme jméno nadpirozené
nebo
snu
bytosti,
milováni ženy.
Mika Peter kleel na kolenou po boku dokto-
rov. Jeho tvá namáhala
vrásky
se složit se ve
sklícnosti, avšak podivný úšklebek vtíral se do ní bez ustání.
»mrs
»He!« ekl najednou, lásku,
že
po
Mj
mohl vzdychat. abych mohl trhat
mohl se jen
íci,
vládl on, jak jsi stal
.í*
.
.
ho
že
Ano (sevel pst a mnohou blaženost,
dluhuje
se
tak,
když tma nastala;
by vše bylo
prosil.
to ne-
Láska, he! Já jsem
.
opíjet a smilnit,
musím
avšak
nevytvoil
život
kvítí
takovou jemnou
... Já jsem pro
ní toužíš?
jiné,
kdyby
Co dobrého jsem doupíral zraky),
než
on
mn
budeme vyrovnáni,
než dostanu zase dobro, za všechno
mé
zlo ve-
MDNÝ nemlím!
zdejší! Ne,
odvahy jako
mám
Nikdy
nyní.
^^^
HAD
neml
Volám
jsem takové
zpíma: Nikdy
to
Ne! ne-
jsem nemel takové odvahy jako nyní!
mlím !«
Lo klesala
poncnáhlu, avšak jist.
stále,
muži nemluvili. Hodina uplynula, a
moe
Oba
stichlo
Nebo veerního soumraku severu zde nebylo. Tma nastala rychle, a okcán tpytil se plamennou záí hvzd a svtélkováním moe. k
noci.
Nkolik
trup ležel
chvil pešlo, a lodní
A lo
nad kolena. Zdálo
se,
a její moci.
klesala nepetržit.
jakoby obloha a
A
moe
oni oba pohlíželi
blednutí je zachvacovalo. Jejich
k obloze,
jejich
rty
sebou
strnule. Klesali hloubji,
kázaly o smrti
ped
se; jakési
tváe obracely
pohybovaly,
na moi.
ené
se
avšak
voda sáhala jim k prsm,
nkolik okamžik ješt, a už zbývaly jen hlavy, které pro
pod
obma mužm
vodou. Rrzo na to vystoupla voda
jejich
okamžik vypadaly, jakoby pluly
Konen
jen doktorovy ztrnule vztý-
ruce trely k nebi.
Na to
klesaly
i
tyto po-
malu, a okeán ležel zde jako díve bez života do velké vzdálenosti, kde se ztrácel v
noní temnot.
tetí
kniha.
MDNÝ HAD.
#:
Bahništ, ského
ležící
kteí už mnoho
pevná
A
pda
nkolik
domu, šíilo let znali
kolem.
Staí
pevné stezky tam, kde
kudy
jít,
chodívali
mohli pohodlné íci svtu »s Bohem«,
bahništ
lidé,
zaínala, nenalézali nyní svých stezek.
nicmén
chtli-li
lokt od Groben-
set
se
díve,
nebo
je
pohltilo.
Ano,
celá
pda
povolovala,
a
tráva
vadla
množstvím vlhka. Pnilo a kvasilo se tam: v
stu-
dených, prsvitných podzimních jitrech hnala se
modrav
šedá pára ponenáhlu nad ním, asto
rudnouc ve vycházejícím
slunci.
pak, jakoby spala jasný ranní
Krajina vypadala
spánek, a jakoby
svtleervené páry byly
jejími
kde
v polích v zim, hledali
ptáci,
kteíž
byli
lehkými sny.
písteší za hejícími kei a poslední toho jící
A
léta ži-
ervy, zavzníval zdaleka tichým chórem
hoto ptactva, a
Mdéný
had.
ponvadž
stál
tiše,
les,
to-
pipomínal
H
THOMAS
on spánek a
i
A
sen.
KRAG
P.
zdlouhavý sedlák, který
kráel shrben po svém políku rukou a nohou,
Gróbenský
dm
vždy víc a více
s
tžkými pohyby
ten podobal se spícímu.
i
ustupoval v poslední
mysli a
z
ei
as
lidu,
vidt paní Ulrikku a Nilse
bylo
dob
od asu avšak
Halla,
málo se o nich mluvilo. Paní Ulrikka nebyla mladá, a sobil
jí
vrásky kol
že není v
Nils
úst.
nm
v posledních
Halí
byl jako vždy.
ervené
již
zp-
jehož píliš asto užívala,
ztunl. Bledý
letech dili,
úsmv,
Nkteí
tvr-
a šla povst,
krve,
že je zbablec.
asto, když
koímu: »Kdo
A
jel
venku, ohlížel se a povídal
nkoho
to jde.>«, aniž tento
vidl.
když sedával doma, míval ve zvyku obas vy-
»Kdo
skoit a íci:
je.^<,
njakým jiným zpsobem
aniž
Léta plynula. Gróbenský
zavenjší knihou. známí
Jediní,
z ciziny,
kdo
klepal,
aneb
se ohlašoval.
dm
kdo sem
nkdy
pichá-
kterými se manželé
zeli,
byli
sešli
na svých velkých cestách.
s
stával se stále
Njaký mladý
muž, sotva dvacetiletý, bydlil zde skoro rok. Byl
tmavooký
povst
a
usmívavý a
kolující
Ulrice Hallové.
o
nm
zdál
se být pyšný na
a o ptatyicítileté paní
«
nastává historie
Nyní Nilse
o smrti
nebo zmizení
Halla, která se pihodila v jeho pade-
sátém sedmém roce, a kterou dosud nikdo ne-
mohl
vysvétlit.
Jednoho veera pišel do domu muž a pinesl psaní, lovi.
které
ml
dodati
samotnému
požádal sluhu o svrchník a ekl že
Nilsu Hal-
Když tento psaní peetl, okamžit
pijdu
dom
mu: »Rekni
vstal,
paní,
teprve pozd.
Sluha se ptal: »Jede pán daleko? pán, aby se zapáhlo
Nepeje
si
?«
»Ne, není zapotebí!*
A
Nils Halí šel; avšak už se nevrátil.
Dlouho byl hledán sem a tam. Oba mstské
úady byly vyrušeny a jaly se po nm pátrat z msta do msta. Avšak Nilse Halla nenašli nikde.
«
o^^ -{>4g
III.
Halí zmizel a už nepišel.
Nils
Utvoily se ponenáhlu
dv
zmizení. Jedna, které se nejprv
povsti o jeho
vilo,
tvrdila, že
on trápen mnohými vcmi, svdomím a nevrou
dobrovoln
žen}^
odjel a
zmizel.
povst,
Jiná
která se ponenáhlu vytvoila, pravila zas, že byl
odvezen
kdo
lodí, která téže noci
to slyšel, pidával
:
na
ekala. Mnohý,
»Snad to byla jeho
lo.« Avšak vypravující odpovídal: jeho, a nevstoupil se
nikdy nevrátí,
nkde
clo
ní
vlastní
»Ne, nebyla
Nebo lo
dobrovoln.
nýbrž bude plout do
kruhu
kam jen málokteré lodi piplují. Tato poslední povst šíila se ve své úplnosti daleko,
nejvíce mezi prostým lidem.
Nebo
takové my-
šlénky vynoují se u lidu selského a prostého,
když unaven po denní lopot kráí stými jitra,
s
nivami.
Aneb
dom
pu-
se objevují u nich za šerého
když procitnou, a jejich
vdomí
je
smíšeno
podivnými sny píliš hlubokého spánku.
IV.
tvrtého
msíce po
zmizení Nilse Halla odjela
paníUlrika a byla
z
domu rok
Správci psala Vždy, že se snad vrátí rok; avšak nepišla.
Snad mohl správce podat Byl velmi
o tom vysvtlení, avšak nepodával.
mlenlivý muž, který se píliš Mnozí
mínili,
odtud, že bydlí v
že
jeho
s
lidem nezabýval.
mlenlivost
toho to sotva vzniklo;
pochází
dom a je zamlklý
Grobenském
tichými chodbami a prázdnými z
jak rok.
dom píští
avšak
sténami;
nebo sám
obýval jen
nkolik malých pokoj v nejkrajnjším kídle domu.
Chodil však denní
aby se pesvdil,
je-li
obchzkou po dom,
vše v poádku,
ale
bylo
vždy vše v poádku. Stará zahrada psobila
mu
však asto
starosti.
Nejen že se stromy musily prohlédnout a oezat, nýbrž také zlodji navštvovali ovoce.
A
ji
asto a
kradli
proto správce ile stežil zahradu; ne-
THOMAS
165
bo
ovoce chtl
lézali
svižní
sám. Jmenovit v noci vy-
jísti
pes ohradu na
pacholci
kvtiny, a nebylo
KRAG
P.
v pošetilosti na slepo: když il
nebo smál se na
nkdo
závidl
blízku,
pouze hovoto, šel
a volal ven, zda-li jsou zde pacholci
Bylo jeho škodou,
nynjška musil
zápasit
koší vyhledávat
a i
postavit
když už
Avšak
se
vstal
mladí
nebo od
horšími vcmi.
zpívat
okamžit které
lidé,
mimo
stíny
kiet.
a
Mladí
pravou roz-
a bylo jim
temné kouty a
tam a
ležel,
tito
s
k oknu
nebo zlodji.
že tak jednal;
lidé rozohnili se lehce,
jablka a
Proto stílel správce
lze je chytit.
dm
Správce,
a vykikl znova.
svt
nic na
neza-
ped msíního
držovalo, méli z toho velkou radost, zstali
domem
svitu picházeli ti, paží,
Ano asto
a zpívali dále.
vyjíce
tyi
za
zdlouhav, držíce se pod
do dlaní jako do rohu a
zpívajíce
divoké verše tak falešn a kiklav, že pokaždé
konily prudkým smíchem. Také tehdy
pohotov
a snažil se je odpudit.
nepodailo. Oni z
volali
na
poád, když
okna, že prý jdou po obecní
a
si
to se
mu
je plísnil
silnici
a že jim
A
chce-li si
zde nikdo nesmí zapovídat chodit. stžovat, že zpívají,
byl správce
Avšak
dojde pro lensmanda.
asto zstalo pi tom, že a že mu odpovdli horšími
je
správce vyplísnil,
slovy,
naež správce
ješt horšími a oni pak nejhoršími.
MDNÝ
HAD
167
»Ty noní sovo!« »Vy prasata !« »Zmije!«
»Vy oškubanci!« Byly-li rozpustilé holky
pi tom, sesypaly
se
nadávky hlavn na n, a ony nemlely.
»Vy ábelské lákadlo!* »Ty holá
hlavo
telecí
!«
^arodjnice! Dvky!« »Ty
V
tlusté prase
!«
hospodáství pokraovalo se ostatné jako
díve. Správce nebyl
z
nejpoctivjších a nejschop-
njších; avšak první ti léta bylo f)íznivé poasí, tak že narostlo
hodn
osení.
Ponenáhlu navykli
považovat správce za opravdového pána statku.
Také on navykl vznešenému vzezení, vystrkoval
bicho do pedu
sevenou s
ruku nejastéji
a držel jednu
za zády,
kdežto
s
druhou pohrával
drahocenným peetidlem, které
a které
viselo
mu
na etízku.
si
Mluvil
pomalým, hlubokým hlasem a stavl
mu znamenit
mimo
že se
se,
Nechal
dávky ztrácet se v
s
se
nesmí dráždit
velkým zapením své na-
tichu,
když
zpívali a
kieli
venku, a as, který vykoná mnoho, vykonal že mladí lidé
to
daí.
Po ase také vyrozuml, že mladá krev.
si
byl koupil,
ponenáhlu pestávali se
i
zpvem
to,
na
;
J68
THOMAS
temných místech
A
plavených.
zvun
msíce
za-
rozhlásilo se jednou, aniž
i
pijde dnes nebo
zítra
nýbrž že už tu
nkdo
šel-li
záí
a léta plynuly bez-
nad Grobenským domem.
proskoilo naped
rovat
msíní
a na silnicích
dny,
Po dvanácti letech
a
KRAG
P.
kol
aneb snad až za rok;
Nikdo
je.
že paní Ulrikka ne-
slovo,
jí
však ješt nevidl,
domu, nebylo
njaké zmny.
ani zde pozo-
Stále visely v
oknech et-
ných komnat vybledlé záslony.
Avšak než uplynul msíc, vidl mohl vypravovat, jak
oi
plný a
asi
neztratily
leckdo a
vypadá. Sestárla, a
Avšak obliej
vlasy byly bílé.
ji
její
mla ervený
docela lesku,
a
který kdysi
mly. První, co uinila, bylo, že propustila správce
nebo ukázalo mnoho jiného To,
se, z
zbablá. Avšak, že se ti velcí
a kteí
dosud
ji
íci.
mu
dala beze všeho
že
ješt plno nadávek na
vali
mimo
že bral
toho, co
psi,
mli
cestu,
pec
zahradní ovoce
nenáleželo.
správci
výpov
a
svdilo,] že není
necítí jistou,
dokazo-
které s sebou pivezla
z ciziny,
bránit.
Proti
komu, nebylo
lze
c^@^ -{)4^o#<:^@^ -04^(o
se vždy velká zasmušilost na zemi, když
Snáší
slunce zapadá. Velké ervené,
modré
a zelené
mraky záí ješt jako neznámé nebeské
zlato;
avšak všechny dohromady neznamenají mnoho:
temno
že brzo pijde noc, a
A
jakmile
se snese.
temno padlo do
svítilnou,
byla
a došlo
krajiny
ke Grobenskému domu, vyšel eledín
s
velkou
kterou postavil uprosted dvora. Pak
mížová
vrata
zavena
dvojí závorou, a psi
vypuštni. Tito pobíhali po dvoe. Jeden byl erný,
druhý šedý a tetí všichni ti okolo
nkdo
žlutý.
První hodinu chodili
po dvoe. Picházel-li nebo
jel-li
erný nkolik
hla-
kolem, spustil žlutý a
sitých zavytí,
Mnohdy je, byli
která
znla velmi nepíjemn.
—
se stávalo, že kolemjdoucí zaslechnuvše
podšeni
tak, že
kráeli pólo bez
smysl
vdt,
a bez
vdomí. Nebo
jsou-li
divoká zvíata na blízku a nejsou-li puštna
s
etz.
cizinci
nemohli
ne-
THOMAS
Tikrát se slechli vytí,
smrem kteí
to
zaplatili
ránu; jeden
ml
narazil hlavou,
co ho na
v noci za-
se splašili nikoliv do silnice,
ernému do msta
k
jeli
ídící,
kon, kteíž
že
stalo,
KRAG
I'.
asy
z
úhoru. Byli to
pro zásoby draze,
kon
Sedláci je
jídel.
každý
nýbrž z údolí,
njakou
utržil
hlubokou ránu v ramen, jiný
eho
se nikdy nezpamatoval a
zmrzailo. Tetí zlomil nohu a do-
ránu do ela, která by ho byla bezmála pi-
stal
pravila o oko.
Svrchu je udáno, že žlutý a erný
nmý. A pece
šedý nevyl, byl lejší
;
jako
stále chodil kol svítilny, jsa
Avšak
vyl.
nejbd-
byl snad
hladký a svižný
stín.
Zvláštní bylo, že psi, jak se zdálo (teba jim
nieho jenž
nescházelo),
A mnozí
uznali,
zlým a bázlivým
Avšak stará
nemli
ekl:
spatil,
je
že se psí
oím
a
dobe.
Cizince,
jako
utrápení.
oi asto
podobají
lidí.
tito psi nebyli
služka
se tu
vypadají
zde ani ti týdny, když
oba eledínové se
vyslovili:
my
zde nevydržíme. Odpoledne odešla služka se svou
Tinou a ranekem, a veer odešli oba eledínové.
ješt za ruku, jakoby
Drželi se proti
všemu, co by snad na
kráeli kolem místa, ekli:
fuj
!
Zbyli
kde
si
chtli pomáhat
n zde íhalo. leželi
psi,
pouze dva domkái;
A
když
odplivli a
av.šak
ti
byli
MDNÝ takoví,
Že
mohl každý
HAD
prosit Boha, aby jim ne-
byl roven.
Chodili
shrbenými
se
jménem Aase,
pleti a
medvdice v doupti.
vlas,
Nic se
avšak líná jako
skoro
jí
proto mohla snadno zstat, kde byla;
mohla pohodln
duši,
Dny život ve
sloužit své paní.
nemla
aby se
a
též služka,
selská dívka, tlustá a velmi hezká
na pohled, temné
zaleknouti;
staí
byli
šíjemi,
štkot ps. Zbyla
hluší a stží slyšeli
zde
Nedala se niím
tolik pohyblivosti
neho
nelíbilo,
nebo
ve své tžké
obávala.
míjely, jeden jako druhý, aniž se
velkém dvorci
jevil.
Na
návrší
njaký ozýval
zpv njakého chalupníka, avšak byl falešný, jak obyejn zpívá starý, hluchý mužský. se
V"
VI.
|_3odzim -*-
nastal.
Podzim
pijít
bouí
s
slunce na
mže
mže pijít dvojím zpsobem. Mže mže sypati
a jíním jako stíbro a
umrtvlé
Mor, porážející stromy,
listí.
erven
vzplanout a vzplápolat
Avšak krev a jed bolest a iní
ji
pknou po
Avšak podzim- mže také nepetržitou.
Aneb
se
rozkoši léta. pijít s mlhou,
pm, ada bledých
dní
lidí s
mlhou
ada
zdlouhavým deštm.
nocí, tiše stojících a podobajících se
—
a zelen.
této smrti vplítá se a zvtšuje
jeden za druhým
erným
— jako
neveselýma oima, která
slou-
eta
tiše jde
kolem.
Takovým práv
byl
s
mlhou
a
tkavý pruh slunení
sledující
tento
podzim.
Pišel
Obas
se vyjasnilo,
se objevil;
avšak v ná-
a odešel s mlhou.'
okamžik byla tu mlha
zase.
To
bylo vše,
akoliv nkolik dní pineslo takové sucho, že se
mohlo
vyjeti ven, aniž se zmoklo.
MDNÝ Za takových a s jedním
HAD
dn vycházela paní Ulrikka s Aasou
obou starých
z
pes úhor po
ped nkolika
1*73
domká.
Chodívali
upravené stavitelem cest
stezce
když se cesta stavla na druhé
lety,
Stezky užívalo se k dovážení kamení na
stran.
ješt po letech
vlastní cestu, a bylo to pozorovat
podle štrku rozházeného po obou stranách.
pl
Nikdy nechodívali daleko, jen
Až
nanejvýše jednu.
Na
došli tam,
odpldiic
Jednoho
vedle
domká.
Aasy,
dom
také
kr.ieli
špatná;
Paní
tak.
nimi dva kroky starý
za
Aase vypravovala, co
sob
o úrod: Píce je sama o
les.
pomalu nazpt k domu.
to se vraceli a kráeli
Ulrikka
hodinky;
kde zaínal
jí
sedláci ekli
dobrá, avšak pijde
nebo
zrní není dobré, ncuzrálo,
nebylo dosti slunce.
Když
kus cesty, byla paní Ulrikka una-
šli
vena; pála
si
usednout.
kamennou
starou
neodpovdla na
Šli
lávkou. to.
upadla* v dímotu.
co
jí
tedy na kopec se
Usedli.
Paní Ulrikka
Aase ekU, a po
Alespo pivela oi
a
kýmala
hlavou. Obajejí sousedé nehovoili také spolu.
ká
sedl nehybné
pletla
DomAase
a oddychoval pravideln.
ervenou punochu. Byla svého asu velmi
ješitná
svých
chvíli
a bujará krev, žilách, a která
a budila
ii
ní
z
mnila
níž její
ást mla také ve
oi
a vlasy v
erné
náklonnost k silným barvám.
THOMAS
l''^
KRAG
P.
Najednou picházel k nim njaký muž pes úhor. Blížil se chvatn.
Nejprv zdálo
zrak na paní Ulrikku.
Když
zašel o
Konen
Oba sedli
ped
tam, kde
.
.
pro
.
paní Ulrikka, jakoby
oi
setkaly se se zrakem
na
nm,
jí
ml
nim.
ním. Nikdy ho
tiše a pohlíželi za
tím zde nevidli
Avšak když se muž k nim citla
as
obraceje k nim záda,
odklonnou smrem k
hlavu napolo
se jeho
nkolik krok,
uhnul na bok, avšak pohlížel celý oni sedli.
jakoby
se,
nepozoroval; avšak pomalu upíral
jich
na
n tak pohlíží?
blížil
nkdo
po
tetí, pro-
škubnul.
Její
cizího muže.
Utkvly
zvtšovaly se a zvtšovaly, pi
emž její
rysy trnuly, a
její rty
se napolo otvíraly.
Potom
najednou vykikla, kiela oškliv a neustále.
Muž pokraoval v chzi, as,
pišel dosti blízko,
a vzdálil se.
pohlížel na ni celý
obrátil
se ješt jednou
Avšak jeho zrak tkvl na
sám nezmizel v
šeru, které zaínalo.
ní,
dokud
^^fo- -{>4g
VII.
o
byl
I
-*
mj
syn!« šeptala
mj
Ulrikka, »to byl.
S namáháním vedli
dom. A asto
Aase a
ji
domká
po cest
se zastavit a ohlédnout,
musili
nkdo.
nenásleduje-li jich
Když
neperušené paní
syn!«
domu, zdály se jim
se piblížili k
komnaty temnjšími než
jindy.
k dobru, zahnízdilo se v
nich,
staré
Nco, co nepatilo zasteno šerem
a
tichem.
Paní Ulrikka vešla do svého denního pokoje a usedla
nehybn
na
židli.
Jednou rozhlédla se
kolem, obracejíc zdlouhav hlavu. Zdála se báti se všeho, co sebou hýbalo. Jednou zadívala se dlouho
na Aasu, jakoby se chtla
sama a nikdo
jiný.
voit šeptajícím hlasem: šaty
ml
na
sob?
Aase nemohla
pesvdit,
je-li
Pozdji k veeru »
Jak vypadal?
vypadal jako chudý
dáti
to
Aase
jala se .
.
.
hojaké
lovk ?«
odpovdi. Muž nebyl
dosti
THOMAS
Ale šaty
blízko.
Ml
s
všechno to zpsobilo, že cítila
aby zde nehrozilo
Vyptávala
urité odpovdi, a
umla
skuten njaké
sem
nebezpeí.
rozumla pece, po mnohém
a tam, že
probudil.
Co
pala ponenáhlu,
píinu
úzkosti
a že jist
zvdavost v
tšení.
jist
še-
paní nutno
jednou musila
muže opt u
ní
k
v-
že to vše
má
její
paní na
sv-
nebude jiného ezat nožem, ani
ní klíila,
tím vzí. enichala to
Nco
její
to bylo, nechápala, avšak chá-
škrábat svými drápy.
je
duše pišla
toho, co zaslechla, nevyroz-
z
paní udlat, co zjev cizího
domí
její líná
nevolnost a báze. Bála
hledat daleko v minulosti.
domí
tlustá a líná;
ani polovic.
Tolik však ptání
knoflíky.
mnoho; avšak neobdržela
paní
se
rohovými
Nešel ostatn rychle.
díve eeno,
byla, jak již
do pohybu, tak že se,
šedé
v pravici velkou hl.
Aase ale
ml
KRAG
P.
A
proto se
touha
již
Aase nebála,
dovdt
se,
co pod
svým ženským nosíkem,
nco, co
se
dovdt
jí
že
zpsobí po-
-04^0 0)g^^a{}4^0 C^^Oo
VIII.
L)otuloval
z
msta
aby se ekla holá pravda, njaký
se,
muž po
*.
Scdláci
okolí,
kamením
leko od silnice, mezi
ho vidli, a
a skalami.
jedenkrát ho potkali sedícího na
nepohlédl na
Kde
nevdl
astji byl na
nkde
zmizel,
as seten
svtlo odstraní. íci nic
byli
a
nkam,
daleko za úhory a
jako mlhavý obraz,
o
co leželo lesy.
dlouho ho nikdo nevidl;
Byl tím, o
uritého,
kdož ho
Ti,
Tenkrát
Nikdo ho nikdy
nikdo.
Zdál se patit
neslyšel mluvit.
velmi daleko,
silnici.
Avšak
kdož kráeli mimo.
ty,
bydlil,
lidé
ho kolem nejvíce da-
Potkávali
také.
nmž
znali jen z
nmž
nikdo
když se
nikdo nemohl
nevdl,
žije-li.
vypravování jiných,
na-
od nich podobného dojmu, jaký vyvolává
silný sen, a
ti,
potom lehko sotva ješt
Mdný
žije.
had.
kdož ho jednou vidli, mohli
zemel
myslit, že
Mohli
si
—
nebo
si
lépe, že
to lehce myslit nikoliv 12
THOMAS
l'S
KRAG
P.
proto, Že vypadal jako rozmrzelec života, proto, že
votu
s
kráejí
ml nco
pi sob, co
jeho radostmi a
vnými
myslí, že
lesy,
ti,
patícími smrti,
ži-
kteí
o níž se
tam vodí své zástupy.
Nkteí tvrdili: je zlý nemže zastavit;
tak, že je
pro temno
Jako kdyby
Bh,
Byl jako
žaly.
nýbrž
nenáleželo k
a
temno tlaí
se
na
proto je pustil k sob. a
existovaly jako
zlo
jako základ svta. Jako kdyby ani
nevdl,
co je hích. Jiní milovali slunce, on miloval temno;
ono rozšíilo
se
v jeho
mysli,
vyzaovalo do
jeho oka a hnízdilo kol jeho ela
A A
byl sebe dále,
pece pišel pokaždé zpt.
nyní kolovala povst, že byl zase spaten.
Nikdo nemohl zachytit a udat pvodce povsti; avšak
povst
poprvé spaten den
vznikla, že byl tento
ped
nocí,
Nils Ha!l.
!-^J"
lovk
ve které zmizel
-mí^^^ #-^'^^11^^
IX.
Od
Neodvážila
nikdy.
asto
ložnici.
jiny.
odpldnc vycházela
toho
zídka kdy ven ze dveí Nejvíce
se.
otv'rala
okno
Ulrikka
paní
—
ba takka
sedávala
ve své
a vyhlížela
do kra-
Za dne nebála se býti samotná; avšak když
setmlo, volala na Aasu, a tato pišla, a od
se
té chvíle až
do rána byla Aase u paní nepetržit.
Jakmile se šero snášelo, bylo znát velké ticho v
a
pokoji. s
Jen
ony
dv
Ulrikka
malátnla,
šlénky. Vyklouzaly
Ponkud
to,
nemohla vždy jí
tlumen
mluvily spolu
pomlkami. asto znlo
jako by
paní
udržet
my-
asto do temna.
pomlky
pozdji na veer stávaly se
v jejich hovoru delšími. Piházelo se, že
zdímla, na
tu,
zatím co druhá pohlížela
která spala. Snad
Potom znlo
jejich
si
ob
ped
si
jedna
se
ntbo
dopály dímoty.
oddychování
\
ravideln
a v pestávkách slabé, avšak jasné tik-tak starých
hodin v koute pokoje.
I
:
THOMAS
ISO
Ob
KRAG
P.
vdly, souasn díkamen
mohly, aniž o tom
mati dosti dlouho. Jednou, když silné teplo
dily se,
až
Aase spadla se
neprobu-
židlích a
hlukem
a stará
židle,
vyskoila úzkostliv a vykikla:
se probudila,
»Kdo
veer na
usnuly
je uspávalo,
je?«
Avšak zatím pešla noc, a rozednívalo
A
Ale v celku spaly jen krátkou dobu. se setmlo, vstala Aase,
rozžžala
aj; odskoila co nejrychleji do nesla
nedlouho po
pika byla
veei
šly
si
když
lampu a vaila
kuchyn
kus studené hovzí peené,
což paní pojedla se sklenicí
se.
erveného
lehnout, a
a pi-
nebo ptáka,
A
vína.
noní
za
lam-
rozžžata.
Noci míjely nejastéji velmi klidn. Jen jednou
snad procitla paní a prosila o vodu.
A
kolik je hodin. Ale stalo-li se, že se
nkterý pes
zaslechla to okamžité a
divoil,
která pistoupila k její
oknu
ptala se,
vzbudila
a vyhlédla ven,
x'\asu,
nebo
paní nenabyla díve klidu.
Požáru se paní Ulrikka nejvíce bála, když psi štkali.
íkala vždy:
íNevidíš tedy
A
nic.^«
když ospalá služebná se tomu smála, ekla
stará
»To by se mohlo snadno byl, jenž
by
zle smýšlel.*
stát,
kdyby
tu
nkdo
MDNÝ Avšak jinak
ob,
181
noní lampa
stála
klidn
jež tu
HAD
spaly.
a
svítila
bdlé
Malý, kulatý, žlutý plamínek byl jako
oko.
Dlouhé chvíle míjely bez zvuk. Snad njaké
vtru v lomenici zaznlo slab
svištní
A as
míjel dále jako
na
Nekouila, neprskala.
jemný písek
za-
a mdle.
nesmírných
z
pesýpacích hodin.
Konen
nastávalo první svítání
slabým
se
pruhem svtelným. Temný kíž okenní rýsoval se na
záclon jako nezetelný
jasovaly se také dívka,
nesoucí
dva velké stromy,
figury záclony:
vodu
Pomalu vy-
stín.
z jezírka,
a muž,
veslující
v lunu. Vše vystupovalo ponenáhlu: nejprv velké
behu
stromy, pak dívka u
nen
muž v lunu,
a
pruh jezera a nkolik šedých
Když
se
jitro
vyjasnilo,
byla
ko-
mrak. noní lampa
shasnuta a záclona vytažena.
A
když stará paní byla hotova se svou
sní-
daní, kterou jedla v nejbližším pokoji, obcházela
ponejvíce po se
dom,
hned
zde,
vždy míti to neb ono na
u mahagonové
nlo
skíky,
a žloutlo stáím.
jejíž
hned tam. Zdála
práci.
silného
jako
hedvábí,
usedla
Vyndala klíe a vytahovala
zásuvky a prohlížela staré šaty tam ze
asto
ervené devo tem-
ležící,
prohýbajícího
kov a mnícího barvy
podle
se
mnohé
mohutn
toho,
jak
svtlo dopadalo kolmo nebo šikmo. Paní Ulrikka
THOMAS
182
dopávala mezi zuby.
Nkdy
si
asu.
zde
Když
skí
pdu, kdež
šené hovoíc sama
Zejmé nco mumlala
s
nepišla a nevolala
jí
a šla
sebou.
v
zim, když
dokud Aase
k obdu.
piházelo
se,
se šero
že po
asn
nejvolnji.
/=:^^
obd
zase
Avšak na podzim snášelo,
sedt ve své nejmenší komrce, kde cítila
neperu-
Zde se zastavovala
a zstala zde,
obcházela samotná po dom:\ a
docela na
dále,
obcházela kolem,
pi nejmenších vcech,
Bylo-li léto,
KRAG
složila šaty, dívala se za nimi.
zavela zase
nejvyšší
P.
se
zstala
vlastn
#
X.
Pomr
mezi paní Ulrikkou a
díve dvérný
její
služkou byl
a stal se ponenáhlu ješt
vernjším. Paní Ulrice vždy se
líbila
d-
pkná, po-
hodlná dívka, a nyní, kdy sedávala doma celý den, a Aase
takka
ani
jí
neopouštla,
mnoho s Aasou a vypravovala nepovdla nikomu. Ale k jaru pihodilo se paní astokrát jevila
neklid,
svtlit.
se,
jí
že
Aase vzdalovala
na nkolik hodin.
který
Ano, stávalo
nebylo se,
lze
hovoila
mnoho, co díve
A pi tom
snadno
že paní Ulrikka
si
vy-
ležela
noc jako noc, ekajíc v posteli na Aasu, která
A když pišla, bylo ji sotva slyšet A tu jednoho dne promluvila paní Ulrikka obma domkái; kiela jim do ucha své udi-
nikdy nepišla.
s
vení nad Aasou, která
díve bývala tak spoleh-
livou a která nyní je tak bujná.
Aase
má dokonce
Dovdla
dva milence, jezdec
z
se,
že
kome-
THOMAS
Í84
diantské ety,
je
KRAG
P.
stahuje za mastem,
a vojáka,
pravého svtlovlasého výrostka, kterého se prý odvažuje vytáhnout >oknem
chce být
veer na
blízku.
Paní Ulrikka byla na to zvdava. s
Aasou,
a ptala se
dm
jsouc je-li
jí,
v brloh,
z
ubka
rozzlobena,
promnit
a chce-li
sob
ba vyjmenovala po
horších slov, než potebovala
—
byly vášnivé a hezké v mládí, sestárnou a osamotní.
Aasy, jako by
jí
ní
A
celý
obma
užila v celku
co ženy, které
as
vyptávala se
dovdt se, co A když
mužskými.
Aase odsekla velkomysln, vykikla, že sama! Aase
mže
se nepokouší na
jí
to
to
její
slova,
rády iní, když
na tom záleželo a
Promluvila
poátku velmi
která jsou horší, než lze pronésti;
se udalo mezi
mu
pivovaru, když
povdt pímo
.
.
to
ví
snad
.
zapomenout? Co tedy
s
ní
voják a jezdec dlali?
Na
to
odpovdla
Aase: zaala
není-li s ní její paní spokojena,
hned
s
mže
že,
odejít.
Paní Ulrikka odvtila,
ekla, ani
si
že to
nikdy ani
pravovala dosti neohrožen o
Obas ped se.
a jezdci.
ne-
nemyslila.
Aase sedla zase klidn a hovoila
stejn
tím,
ona, Aase,
dále.
Vy-
sob, o vojáku
se usmála a pohlížela
tup
a lho-
«
«
MDNÝ A
HAD
když paní Ulrikka chytla
ramena a
183
ji
za
její
oblá, plná
ptala se:
»A co udlal potom?
Tu usmála
se
.
.
..«
Aase zcela bezstarostní' a od-
vtila:
»To
mže
si
paní sama domyslit.
Avšak akoliv byla paní Ulrikka, soudíc podle všeho,
dopálena,
nevypovdla
schzky
nezakázala
obma
s
ba ani
Aase,
milenci.
jí
Jednou,
když Aase vešla do dveí, usmála se paní Ulrikka a ptala se, jak se nyní má. Ano, byla nyní
objemná!
A Aase
jí
neodporovala,
nýbrž ekla
pouze: »Lidé nebyli o
mnoho
lepší,
dokud paní byla
ješt mladá.
V byly
celku nutno íci, že
sebou
nco
jí
že mládež
ped
odvtila paní Ulrikka
mnoho
vypravovat
vécí
pišly
že by
Avšak jí
mly
mezi
lety
zajisté
úsmvem
nebyla
a jala se
o sob, tak že Aase
nechtla tomu ani vit, co oekávala, zala.
stará paní a služka,
spoleného. Jednou, když Aase opa-
kovala své, lepší,
ob,
dobrými pítelkynmi. Jako by
si
slyšela.
Nikdy ne-
její
paní tak najednou rozvá-
stalo se;
jako by staré, horké dny
na pamét a pomátly
ji.
Bylo poprvé, co paní Ulrikka sdlovala se služ-
kou vci, které
platily
o ní samé; avšak nebylo to
:
THOMAS
1S5
Skoro každého veera, když šero na-
naposled. stalo,
KRAG
P.
sedávala a zaboila
s
eí
na
na které
véci,
zapomenout nemohla.
ob
Sedly pak asto
a hovoily tónem, kte-
rému samy nejlépe rozumly. bez ustání, a když
jemné vci, zvtšovaly se staré
šepot znl
Jejich
šeptaly a vypravovaly ta-
si
a
oi,
paní
staré
tváe nabývaly barvy,
její
vypadala tak, že
Aase mnohdy pravila »Ano,
pro
pochopuji,
paní byla kdysi
vo-
lavkou.*
A
se paní Ulrice
to
vala se
líbilo.
židle a šeptala a
Ta
napolo vstá-
vypravovala
.
.
.
Aase
poslouchala a pokoušela se odpovídit svým vo-
jákem a jezdcem. Ale
»To není
A v
nyní
ad,
mým.«
vynoova'i se etní páni za sebou
muži
pohlížely.
stará se usmívala:
nic oproti
s
oima, které
asto vypadala
pohledy dosud na
co
jí
vychvalujíce
její
ni
by tyto
páni ekli ve chvílích,
kdy oba hoeli, ano vypravovala u/ili,
když na
psobily, tak se rozpalo-
ni
vala a vypravovala,
pálily,
stará tak, jako
prsa a
její
též,
jakých slov
boky, a jak
ji
líbá' i.
A její
její
ústa
který
z
staré
oi
pálily
se otvírala, ní vystupoval.
že
prudeji než
Aase
cítila
ped
tím,
teplý dech,
:
MEDENY HAD
Ale
tím
za
zase zavely, I
když jen
vším
byla
na
íhiné tajemná
mela za následek, že se ilé rety
která
úzkost,
a
vítr
oi
rozhlížely
opatrn
kolem.
skuel v lomenici, aneb nkolik
kapek dešových udeilo do
tabulí,
ptala
se po-
každé Aasy
»Kdo
to lomozí
Zdálo
se,
eho, co
?«
se snad
venku v temnu sem
Avšak když opét slov, ších,
než
zde sedla a bála se
jako by
ped
zahájila hovor, užila silnjších
tím,
a
asto, když užila nejhor-
dávala se do smíchu.
Ano nkdy smála
znlo, jako by pro smích
že to
n-
blížilo.
ani
se,
nemohla
dýchat.
A
za
tjhto veera byl
komnat, kde mrak rozkoše,
ob
konen
vzduch v této
krve a smrtelné úzkosti,
života,
která zdála se na
jiný
ženské sedly. Vznášel se zde
n
úinkovat, tak
že,
když se
opojily silnými slovy a smíchem, upadly
v dímotu, než usnuly
noním spánkem.
K?
-04g
4^o
o^^
XI.
Jednoho veera sedly spolu.
Lampa
stará paní a její služka
dosud
nebyla
denní svtlo ješt se
úpln
rozžžata,
neb
nevytratilo.
Paní Ulrikka téhož dne necítila se ilou. Dala proto pinésti ze sklepa láhev vína a sedla nyní a pila sklenici, aby se posilnila. Víno, staré Ma-
dodalo
deira,
jí
pi
nyní sedla
svží odvahy tetí sklenici,
a síly; avšak,
vzplanul najednou
plamen v jejím tle, tak žeVelmi pi tom Jala
pak
se
hovoit
a
oživla.
mže-li
ptala se Áasy,
ona pochopit, že vše na
když
svt
jest
vlastn zaí-
zeno pro radost a rozkoš, jen když to jde správ-
nými kolejemi? »Ano,« které
odvtila Aase a jmenovala vci, pro
žít stojí
podle jejího soudu za to
to dobré jídlo
paní
a
pikyvovala
hlasem
;
pití,
a
a
pedevším
mluvila
rty
psm,
jak
.
kueli
.
Byly Stará
nízkým
o tomže
najednou pestala a naslouchala
otevenými
.
láska.
s
dole ve
polo-
dvoe.
MDNÝ A pomalu
HAD
^^'^
dala se zas do vypravování, ba smála
znlo jako
se hlasit, chvílemi s kýcháním, které
výkik. Zdálo se ostatn, jako by úzkost toho
veera byla nyní s
prosila
dobe,
nkolik zila
najednou
tžký
její
paní
bledá, se
nasmála, po-
který potrval,
dokud ne-
vzlykot a nezmizel.
leží
v
židli
rozsvítila
lampu; spatila,
obrácena na bok, smrteln
sevenými pstmi
a široce
vyvalenýma
oima. Služka vykikla, vybhla ven ale trvalo
dlouho,
chých donjká.
než
Druhý
poslán
pro
Aase a starý
domká
ponvadž všechny Po pl hodin pišel léka,
poznávali,
a volala;
pivedla jednoho byl
je mrtva,
byly strnulé.
tohoto
Aase sedla a myslila
nkolik písklavých zvuk
ze sebe
Aase vyskoila a že
dosti
avšak zarazila se: stará paní vyra-
a pak hluboký kašel, klesl v
se
skonila; a hned na to pronesla
že
slov,
vytasila
A uprosted
utichla.
prudkého smíchu umlk'a. si,
Aase
když
naped sama
aby už
ji,
a
do takového smíchu, že Aase,
historií, dala se
když se byla
proto smála se
než jindy,
cizejší,
jí
než jindy,
víc,
starali se
z
hlu-
lékae.
o nemocnou. Že její
ale
údy
mohl
pouze dosvdit, že paní Ulrikka Hallova zemela mrtvicí.
XII.
Byla se
pohbena sem práv
ní,
avšak
Avšak
dáma a a
že
z
byla
zmoudel,
píjemná
hešila
a
a které
knz
ml
znal,
nezmoudel.
píliš
vyrozumv,
na
když
stará
sestárla;
dv
pamti
sliné
když studoval na universit,
byly jeho tajným potšením
byl dojat,
že
dokud byla mladá,
podivná,
peetl nkolik
nly sušenými ržemi, z
nezná), promluvil, se sedláky a lidem
a hezká,
byla
mladý knz, jenž
dámy, které
jí
toho, co slyšel,
potud
který
e,
dostal a
díve než napsal pohební o
Mladý knz,
týden.
za
a
psaní,
napsal
—
mladý
které vo-
pohební
e
pátelského srdce.
Když mladý
knz ml
tuto
e
u rakve
ped
nkolika málo pítomnými, zahlédl muže, jenž z
kouta pohlížel
na
jako na toho,
od narození nepítelem.
šen duši,
Knz
nho: asem domníval která vzdychala za upenými na
komu
pohlížel zase
se
je již
ud-
pozorovat
zraky.
«
MDNÝ Když knz
ti
shodil
a odstoupila, obrátil
vdl, kdo je. A nyní nutno nco
mu
se
vše jako zjevení nebo sen,
to potkalo,
má horeku. mladý knz,
byl
sám
valo to nafí tak, že on, jenž vahy,
se jedním
stal
tišších
nikdo ne-
vypravovat, co ten, jemuž
který nastává, když krev
Koho
na rakc.v
už stží pamatuje v jasných obry-
si
Zdálo
sech.
zcm
lopaty
se na neznámého, avšak ne-
Ptal se jiných nai; ale
spatil ho už.
še to stalo,
HAD
úinko-
a
byl veselé [po-
nejzamyšlenjších a nej-
z
lidí.
Pozd
na veer téhož dne,
knz
kdy chtl
vstoupit do své ložnice, zaklepáno na jeho vrata.
Zvonek byl takový, že jeho zvuk kovaného kovu
chvl
stnami
se
knz
Mladý Spatil, že
a poschodím.
pistoupil k oknu
lovk
njaký
stojí
dole
otevel
a .
.
nmu.
se rozeznávat bílý obliej, obrácený k
»Poj dol!« nkdo,
jenž
volal
ten,
»poj dol!
potebuje tvé pomoci
.
je.
Domníval
.
.
.
Je zde jenž
je
v nejvtší nouzi.
Mladý ve
knz ml
dobrá pedsevzetí
svém povolání, proto
vlékl
si
samarii,
schránku vrata.
se
sv.
dal
pinesl kalich chlebem,
se s
býti
vínem
sešel
Spatil okamžit, že tento
horliv
pohnout,
na-
a zlatou
dol a otevel lovk, který
«
THOMAS
'92
pro
KRAG
P.
pi pohbu
pišel, byl týž, který
Hallové pohlížel
na
staré paní
jako na nepítele.
»Kdo vlastn potebuje mé pomoci
knz klidn. »Poj se mnou,
ptal se
r«
mladý
Cizí
muž
šel
ukáži
jednou se poslední
»Poj
A
té,
knz
následoval.
jsi.^«
ekl.
jež
se
Knz
dále.
šli
nemluvil
podél
nich,
hrob
doucí u
domkm
msta,
dlouhé mížové ohrady,
ve-
hbitova.
nezvoníte
ii>Pro
podivná moc
již,
nmým.
Kráeli docela k posledním
muž
odvtil druhý.
trápí,«
jen.«
inila ho strnulým a
a kol
Na-
zastavil.
»ekni mi naped, kdo »Jsem syn
cestu.
ti
naped, a
stále
zvonkem
?«
ptal
se
tiše.
Knz
byl
»Chci
Chci to
tmito slovy probuzen.
vdt, kam mne
vdt hlas,
než u druhých
»Poj,«
.^'«
oi,
se,
ruce,
Mladý
»Rci!
jako
by
druhý
byl
vše bylo jiné a silnjší
lidí.
rameno knmne musíš ná-
šeptal, a jeho ruka stiskla
zovo siln a nepekonateln. »Ty sledovat,
Zastavil se. volal.
!«
Avšak nyní zdálo
zmnn:
vedeš
knzi! Musíš následovat!*
knz
cítil
se slab po
boku onoho. Po-
«
«
MDNÝ znával,
že jde
zdráhal
se.
hbitovní.
—
nemu
153
zlému vstíc; avšak ne-
dále a zastavili
Šli
Muž
HAD
otevel,
knz
ped
se
branou
zašeptal sípavé »Ne!«
a vešel. Nešli po cest, vedoucí kol hbitova,
nýbrž kráeli
nkterými
kíž
bez
jinými
velkými,
a
kameny, jinými zas
s
kamen, nkterými vysokými,
a
urovnanými.
Nkdy
se na ten neb
Pak kráel
malými
mezi hroby,
s kíži,
zastavoval se
muž
a
jinými
sklánl
onen hrob, jako by naslouchal.
dále.
ledne, a tu se zastavil
knz
kde
Pišli také k hrobu,
muž
dopo-
mluvil
a sklonil se, jako by
naslouchal. »Neslyšíš.?«
zašeptal,
»Jakých slov užíváš
nebo oko onoho »Dej
.^'^
zvolal
záilo,
knz
v zdšení,
bylo vidt
až
blmo.
pozor na svá slova !«
si
Ale tu vzpímil se
»Co ty
»ona není mrtva. Ona
dole a píská.
leží
muž
a šeptal:
Avšak
víš ty, jenž nic nevíš. Já to vím.
mžeš
se modlit za
>To není pravda!*
ni,
modli se
zvolal
!
Musíš
!«
knz, »dostala
v-
nou spásu. »Nedostala!« zvolal muž. nikdo,
kvt
kdo neplakal
spásy. Jdi zde
Poslouchej,
Mdný
had.
jak
krví.
»Nikdo
jí
nedostal,
Teprve tehdy vypuí
kolem a naslouchej u hrob.
dole
leží
a
pískají;
nekií, 13
«
«
THOMAS
1^-^
.
KRAG
P.
hluboko dole. Je tam píliš tsno.
jsou dušeni
však pece. Nikdo neumírá. Jdi zde kolem
Žijí
a modli se za všechny. Ale nejprv modli se zde,
modli se dlouho ...
pak kolem k jiným
jdi
.
.
nebudeš hotov dlouho.
Nyní uchopil
knze
rám
za
a
šíji
že se
tak,
tento obával smrti.
»Ano, ano, budu!«
mnohým pikázáním
proti
lhá
ze sebe, jsem
nco
a
holka;
a
pinesl, kámen, který
melo, sotva
se zrodilo
na
pomže, když »Co žící
zvolal.
.
.
.
.
abych
na dítti,
kámen
Bílý
.
sám
nic
ale dovol,
leží
dítte? Pines
lovku,
nejhorším
a zoufalství
.
nezmohu
si
jež ze.
.
ten
.
kleknu.
pomže? Z
na
»Budu! budu! Ale
sám híšný, zhešil jsem
mi pokoj. Jsem
dej
kámen
si
který
ml
který se pálil v bolu
le-
nemoce
^ úzkosti
a pomalé sklíenosti. Dones takový kámen a klekni
si
na.«
:e>Avšak
já
pec
myslím, že bílý kámen
z
dí-
tte pomže. Pobžím
rychle,
zpt. Pijdu nazpt
zde je samarie, podrž
.
.
prozatím, pekáží ...
.
pijdu hned na ji
a dovol mi, abych pinesl
kámen. To bude dobe, bude dobe, amen.«
A mladý knz
šel
nejprv nkolik krok,
ale
pak bžel odtud, pes hroby mrtvých bžel, nenašel vrat v temnu, nýbrž
pes
ze
lezl,
a
byla
k
MEDENY HAD
pes
vysoká, doškrábal se
v
útku ped který
kom
bžet
rychleji,
šel
proti
nmu,
ho bude
že
než
A
on.
na
nemysle na nic
vykikl:
zlého,
za
mnou
šílenec!...
Slyš,
»Zachra mne! zachra mne! bží
nkdo! bží
za
mnou nkdo!
kií! zachra mne!«
jak
Onen
byl najednou strachem
dvma
zvlášt
výkiky,
knz picházel. nebo ped vným
smrtí
knzova,
A po
A
se
zastavili
ješt závoru za
vraty.
Na
slov,
a
ped
domku
naslouchali
picházet. že
knz
zatáhl
zavznla boue
to lidé
ob-
místa,
oba jako
uvnit
nkoho
—
z
trestem, dosáhli
se o vrata, tak
lomozných
sitých,
Bželi
tiše
chvíli slyšeli
ten opíral
ohromen
picházejícími
odkudž
již
mstu
cest k
myslil,
a
pronásledovat
muže,
o
tím,
ni krvácejícími prsty,
bžel po
toho pozoroval,
aniž
195
se kupili,
a
hla-
bylo
pozd, nkolik hlubokých mužských hlas
volalo
.
.
se
zápasilo
.
.
.
.
konen
vše ztichlo,
a hluk se vzdálil.
asn ranní
kde byl v byla
ráno, když slunce vystupovalo a první,
pták
šel
zpíval,
noci. Našel zde
roztrhána
mu
svou
knz
na hbitov,
samarii, ale tato
na nejmenší kousky.
zlatou schránku se sv. a jak
mladý
vypadly
z
chlebem našel
rukou,
Kalich také.
nevdl.) Chléb
a
(Kdy ležel
196
na zemi,
THOMAS
zmklý
rosou.
P.
KRAG
Rosa tpytila se také
v paprscích ranního slunce na schránce a zlatu kalichu, jenž ležel
pohozen na erné zemi
skem erného hedvábí samarie na
s
kou-
podstavci.
-{>4Q<0 0)^^0<^#->04^0
0)@Ho
XUI.
|\|které stromy
^ ^
v
zahrad Gróbenského domu
pomalu a divoely, kdežto jiným ne-
rostly
chtlo se dait
a stály tu, nezelenajíce se ani nc-
schnouce.
Ale
díve, kdy
její
vány.
Pitahovala k
kolem
stíny.
A
sob
temno
dm dm sám
—
léto mizelo.
s
a vrhala
pístavbami
se,
netrvalo
mnoho
byli mrtvi,
Aase
;
let a
let
stát
stala se
vn.
už se zaal bo-
všichni byli
kou, ony ti psy sedláci zabiH,
nkolika vlhkých
Bylo
a vystupoval
ml
jakoby tu
Nikdo zde nedohlížel
domkái
staré
polotemných nocích, když
Stál tu, dalek všeho,
lomenicí a zdál
A pec
než
proto nej-
stál
nco jako omšené kamení a nco zapomenutého, uspaného.
to pozorovat nejlépe v
it.
víc
na se
stromy
s
asn
Gróbenský
astji v polostínu. Ano pijal
poád
zahrada houstla
stromy byly ošetovány a oezá-
pry, oba
vojenskou
Bahništ
ub-
bhem
rozšíilo se ješt dál a vy-
konalo svc. Les vypouštl výhonky a rozšíil se 13 a
THOMAS
198
P.
KRAG
pi podzimních
Zahradní stromy rozbily
dále.
vichicích okna.
neml záhby v dom, málo lidí usadilo se kolem; nebo krajina nebyla bohatá. Okny bylo vidt nejasn, postavil-li se nkdo Nikdo
již
na vysoký kamenný schdek, nkolik
pán
sokými lenochy, nkolik
a
židlí s
dám v
ných rámcích; jeden, který zde díve mníval
se
vy-
pozlace-
do-
byl,
vážného Jonase, bledou,
rozeznávat
zkormoucenou Evu, svobodného pána Michaela, pítele všech krásných dám, jenž svou bílou ru-
kou dovedl stejn dobe
držet kord jako pás
ženský, který používal slunce za dne,
veera, když
užíval
toužil,
vroucn,
lokal a kradl, jitra,
vaje
aby
se,
když prchal, usmí-
nevzpomnl, eho
si
který po-
když žebronil
noci,
svém
se ve
nitru obával.
Pi podniknutém
vyklizování bylo
sthováno, mezi jiným byly zaneseny daleko, jich
i
mnoho
postaveny za
vy-
Tyto
staré podobizny.
kdež
plot,
nikdo nenašel teprve až za rok. Ale tehdy
již
byla stará plátna bezmála zvetšelá.
Oba
n,
sedláci,
šklebili se
kteí
na
n
a prostrkávali prsty
a ústy podobizen a nadávali jim
V starý
celku
dm
ped oima
je nalezli, postavili se
oekávali a páli
si
hrubými slovy. mnozí,
aby se
sesul.
I
XIV.
L^yl dlouho pry
^^
onen, jenž vzbudil oné noci
mladého knze.
Nikdo ho už nepotkával
jako díve procházejícího se kolem v okolí.
Po
rém
dosti dlouhé
dob
muž, o kte-
objevil se
ho
všichni myslili, že jest to on. Báli se
nedlouho zaveli ho do blázince,
ped
a za
kterým
byl prý nalezen, jak naslouchá.
Tento blázinec byl starý dích;
nikdo
nevdl
dm
o dvou poscho-
správn, jak
to
vypadá
uvnit. Blázni obývali v malých pokojích
sám, aneb nkolik v
téže místnosti.
byl istotný a dbalý na sebe,
ale
bu
Nkterý
z
nich
nejastji byli
Sem
neistí a váleH se ve vlastním kalu.
vestreni všichni, které vše na
každý
svt
byli
naplovalo
bolem. Jako teba jeden, jenž sedl a kolébal se jako stín v
stren,
temném kout. Byl sem jednou
ponvadž
byl
plodem krevního
ve-
smilstva,
THOMAS
200
a
ponvadž mnozí
P.
KRAG
se domnívali, že se
pohybovat mezi zdravými, že
nebezpený istým. První
léta
i
ml ješt svj rozum,
avšak nyní už byl dávno pomatený.
uml
mluvit, nyní
zmrtvl v
Bu
mu
První
léta
však jeho jazyk už dávno
ústech.
nyní sedl a kolébal sebou, anebo se válel
po svém pokojíku a
oima,
nemže
jeho pohled je
vyhlížel
obas
skrze
míže
jež byly šedobílé a poloslepé vlhkým tem-
nem, do
nhož
neustále pohlížely.
V
nejbližším
pokoji byla mladá dívka, která vyssála život své
oi potom záily temnem smrti; mimo to také námsíní, kteí toužili po úplku msíce, byli zde též blázni od naro-
matky, a
jejíž
byli
zde
zení,
kteí nikdy nepoznali slunce, nýbrž pohlíželi
jinýma
oima než tma,
Ale piházelo
jimiž pohlížejí
jmenovit
se,
aneb za rána v prvním lét,* že místo toho trápení, nco, o co
je,
b}'!
avšak co
em
nco
vniklo na
nikdo
nejradji picházelo,
nevdl, když sen
u tch, a spánek dlouhé noci omyl jejich
nco, co
duši,
který se kmitl
se asi podobalo bílému paprsku,
dol
a zazáil.
za to, že bílé svtlo k
Ano mnozí mli
nim pišlo, tak že na oka-
mžik rozumli lidským rozumem. slyšet míti
pozemané.
za letm'ch jiter
výkiky jako
nemohlo.
bolestí,
Nebo
bývalo
kterých ani peklo
MÉDÉNÝ HAD
Neb v pekle kteí v život
20l
výkiky
slyšet
od tch,
trestu
Avšak
byli šastni.
tyto nesmírné
výkiky pocházely od tch, jimž nikdy štstí neTyto výkiky byly výkikem k
svítilo.
nebi, pro-
tože bylo modré, a k slunci, protože svítilo, vý-
kikem k tm, kteí
žili,
výkikem ke kvtinám,
které se kolébaly a usmívaly, jenž zpsobil,
nenávisti,
zmlkli a
cítili
Mnohdy záilo že
však
se
mnohým,
do bolesti
se z dálky,
mstem
nevyli, nýbrž
již
smlými
eje, jak tam
msíce.
vné
smrti, kik,
tak že psi ve dvorcích za
mleli a
zalezli
do budek,
a krvelanými.
díve eeno: Za svtlých
nejradji; ale k
a
kiel spolen,
kout, jako napa-
ze všech
ozývající
Jak
žili,
že studené svtlo
stávalo,
že celý blázinec
žené, strnulé prsty
byli
jitící se
kteí
se nepatrnými a nehodnými.
kik vystupoval
teba
výkikem
že všichni,
kieli
jiter
veeru bylo vidt v oknech
stáli tiše
A nkdy
a toužili
obli-
hltav do noci
za noci bylo slyšet zdlouhavý
zpv, tóny, které znly jako zvuk kolovrátku, tóny, které nikdy nestoupaly a neklesaly, nýbrž stále
v
stejn znly; byl to
dev,
zpv
rety
vyezanými
které se jen obtížn pohybovaly ve své
strnulosti,
zpv,
který
si
nestžoval,
bzuení
místností.
Nebo
svtlo
zem
je nyní trápilo; ale
temno
THOMAS
2^2
sedlo u nich zde zstane.
a zpívalo do šera,
A nkdy
záe paprsku pi vysvítaly.
zpvu tyto
se
tónu:
které na
tímto cizí
vky
zpvem ervánky
povznesla a zápasila a ve
nadje na
tóny sypaly sníh,
pronikla
zvláštním
Nadje
ozývala se
pozemský
KRAG
P.
kvítí
vítzství. Ano,
nkdy
pronikavjší barvy než
a svtlo zasvitlo,
njší než slunení.
dn^
^^^ (5^
plnjší a zá-
XV.
^em ^^
mezi tyto byl vsazen muž, Jonas Grobcn, žil
život
do všech vtr.
On, jenž vidl rozbouené
moe,
on, jenž poznal
který bez podpory
tžké snhové boue,
jenž
on,
poznal
palivé
horko slunce.
On, jenž zápasil mnohé zápasy,
on, jehož život
ml
A za
oknem.
nikoliv na
leného,
tiše,
trampot.
Byja to podivná hlava.
dlouhé a ídké,
nosti.
mnoho
dlouhou dobu vidli nyní mnozí jeho hlavu
A že
nco
oi
ztrnulé
blízkého,
Vlasy byly
ped se nco vzdá-
a pohlížely
nikoliv na
nýbrž na nco, kde vše
koní do
nikdo nevidl, že oddychuje.
v-
Sedl
tak
když ho vidli, obávali se skoro, aby
sebou nepohnul. Ale bylo zení, co ten,
by oznail za skaný bouí.
nco
v jeho
rysech a v jeho vze-
kdo do nich dlouho ctnost,
pohlížel,
získanou zápasy, za klid
byl zí-
THOMAS
20+
A
na všechny,
P.
KRAG
kteí zahlédli tento
snesl se klid. Zdálo se, jakoby vše
nout
ped touto
radost,
v nic.
obliej,
musilo kles-
hlavou a tímto vzezením. Veškerá
veškerý bol musil zmizet a promnit se
Ano,
ten,
se bál vzdáleného úzkostliv o své
kdo
—
se bál
pítomného
A
oba sklidnli.
svtské zamstnání a
denními starostmi
kdo byl
byl trápen
a pohlížel
postavil se
a-
a
kdo
do
toho oblieje, tomu zmizel jeho neklid jako do
moe vše
pohlcujícího.
A kdo
byl v letech mládí a
obcházel a toužil po bohatství a lásce, zde
ped
tímto obliejem byla jeho touha zahanbena,
tom
se neodvážil hlasit o jež
mu ped
že
mluvit, že jeho žádosti,
tím tkvly na rtech ve
zvuných
slovech, zalezly do jeho nejvniternjšího koutku srdce.
Ale tímto
obas elem
zdálo se, a
za
v mohutný smích.
jakoby se
nco dlo
za
tma oima;
vyzaovalo to
Pak
skleslo,
to
zase
a zbyl
jen silný klid, bohatství poušt, jež se zdálo vylévat na léta
lovka.
KONEC
i
1
