Táborový časopis Krásná hora 2007 ŘÍM

Táborový časopis Krásná hora 2007 ŘÍM

Tábor Krásná hora 2007 OBSAH: Tábor - den po dni ..................................................................................................................... 1 Azimuťák ................................................................................................................................... 2 Den na ruby podle Ajfi .............................................................................................................. 3 Den naruby podle Kulíka .......................................................................................................... 3 Den naruby podle Lukáše ......................................................................................................... 4 Manévry Bobrů.......................................................................................................................... 5 Sojčí manévry ............................................................................................................................ 6 Vydří manévry............................................................................................................................ 7 Manévry Tučňáků ..................................................................................................................... 9 Návštěvák ................................................................................................................................. 11 Volební kampaň....................................................................................................................... 11 Pokladovka............................................................................................................................... 14 Hospoda ................................................................................................................................... 15 Koupák ..................................................................................................................................... 16 Keramika na táboře ................................................................................................................. 17 Svojsíkáč .................................................................................................................................. 18 Výlet do Příbrami..................................................................................................................... 20 Etapka ...................................................................................................................................... 21 Etapka (z pohledu vedoucího)................................................................................................. 23 Kulturní večery ........................................................................................................................ 24 Vyhodnocení ............................................................................................................................ 24 Skupinové foto ......................................................................................................................... 25 Foto vedoucích ........................................................................................................................ 26 Táborová anketa ...................................................................................................................... 27 Poděkování............................................................................................................................... 30

Tábor Krásná hora 2007

Tábor - den po dni 1. den 2.7. Příjezd do tábora, rozdělení členů do tee-pee, stavba indiánských postelí, večer rádcovská instruktáž o používání oddílových lékárniček. 2.-3. den, 3.-4.7. Manévry (podrobnosti viz. Články „manévry“) 4. den, 5.7. Dopoledne se dělaly dodělávky v tee-pee (podložky pod kufr apod.), odpočinek po manévrech. Rozdělení do etapových skupin, příprava lakrosového hřiště, hra evoluce, první hospoda. 5. den, 6.7. Šlo se do Vletic pro noviny na papírový koule. Azimuťák. Lakros, fotbal, čtení. 6. den 7.7. Výroba papírových koulí, vyrábění z keramiky. Vybika. Večer tancovačka (společenské tance, country i pohybovky). 7. den 8.7. Mše v Krásné hoře, poté návštěva cukrárny. Etapa – vymyslet zlepšení lázní (umývárek). Zlepšováky byly tyto: schody, sprcha, podložka, houpačka, křeslo. 1. místo získaly schody, sprcha a houpačka. Večer kulturní večer. 8. den 9.7. Etapa – výroba obléhacích strojů, zejména katapultů. Odpoledne plnění slamníků malým. Povinné praxe (použití celty, mapy, jízdní řády, šifry, uzle). Pak pršelo – proto se bádalo nad detektivními příběhy v kuchyni. 9.den 10.7. Výlet do Příbrami. Prohlídka dolu, návštěva akvaparku – hodně lidí si plnilo odborku plavec, rozchod na náměstí. 10. den 11.7. Ráno obvyklé duchovno. Vybika, lakros, odborky. Večer hospoda. 11. den 12.7. Hra dobývání Germánie papírovými koulemi zrušena kvůli dešti, proto se vyráběly starořímské divadelní masky pomocí vody, novin, gázy a sádry. Odpoledne svojsíkáč. Kdo neběžel, vymýšlel divadlo na návštěvák. Večer zpívanda. 12. den 13.7. Etapka shazování lahví papírovými koulemi, kdy vedoucí vybíjeli dotykem. Odpoledne nacvičování divadla na návštěvák. Večeer buřťák s rodiči. 13.den 14.7. NÁVŠTĚVÁK. Předvádění nacvičených scének, mše a rozchod. 14. den 15.7. Mše v Krásné hoře, výroba co nejfunkčnějšího a nejdelšího akvaduktu. Vybika. Etapa vaření. Odpoledne hra – polejvání se ešusy. 15. den 16.7. Vyrábění koloběžky podle vzoru. Odpoledne koupák (viz článek „Koupák“). 16. den 17.7. Pokračování výroby koloběžek. Výroba milíře, přednáška o zdravovědě od Marka. Večer hospoda (prý lepší než „rybič“). 17. den 18.7. Závody s koloběžkami – vždy jeden člověk ze skupiny jel a ostatní ho táhli lanama. Vyhráli Flaviové. Pak se vymýšlela volební kampaň pro kandidáta na senátora. POKLADOVKA. 18. den 19.7. DEN NARUBY (viz článek) 19. den 20.7. Balení, sbírání dříví na táborák, předem prohraný boj s Galy (malýma). Táborák. 20. den 21.7. Bourání tee-pee, odjezd domů.

1


Azimuťák Každý rok je azimuťák a ani teďka nebyla výjimka…Akorát to bylo trošku jinak než sme byli doposud zvyklí…Pokusim se to ňák více připomenout, ale fakt si už nepamatuju všecko, tak se předem omlouvám…Takže začneme od začátku. Zapískal se sraz a sešli jsme se všichni v kuchyni… Tam nám vysvětlili oč půjde, ale jelikož sme měli zrovna my ve skupině Adama (Křečka) tak sme to měli o něco složitější, protože se nám vždycky někam ztratil do lesa, nebo podobně a ztráceli jsme tak tím čas… Když jsme ho konečně po ňáké době našli, museli jsme mu znova vysvětlit, o co jde.. A mohli jsme vyrazit poté, co jsme dostali pokyn…:-) Dostali jsme buzolu a vyrazili… Jestli si dobře pamatuji, tak jsme běželi po srázu, nahoru, do kopce, v lese…(zajímavá věta ..no nic). Hned ze začátku co se nestalo. Samozřejmě my, schopná skupinka jak by sme se mohli ztratit… Ale i nám se toto povedlo hlavně hned asi 100 metrů za táborem…Tak Adam s Jankem běželi podle azimutu, jestli to teda nenajdou... A my ostatní, buď jen tak stáli nebo třeba já a Momo, jsme běželi po cestě… Tam jsem viděla Ohně a hned věděl, že jsme se ztratili, tak nám řekl teda kudy máme jít a jsme se…Po úmorném hledání jsme rozběhli konečně doběhli na správné místo… Tam seděl 13ka a měli jsme úkol složit na nějakou melodii písničku ze slov co nám dal 13-ka…Byly tam fakt vtipný slova, ale jaký přesně, to už fakt nevim… Písničku jsme jakž takž dali dohromady, melodii myslim vymyslel Adam… Zazpívali jsme a 13-ka z nás celkem nemohl no… Ten nám řekl kam dál…Tak jsme běželi a o ňáký kus cesty už na nás čekal Citron s dalším skvělým úkolem. A ten byl následující: zavěsit se za nohy a přešplhat na druhou stranu. Všichni bez problému tento úkol zvládli až na pár jedinců např.Želva (promiň) ale tento tvůj výkon mi zůstane nejdýl v paměti, asi jako jediný z celého azimuťáku…Ale bohužel to nejde popsat. Viděli to jenom Adamovci no… Tak Citron nás zase navedl jak dál a tak jsme běželi a ňák jsme se trošku ztratili, ale nakonec jsme našli Míšu, která tam měla opravdu „zábavu“ no…a tam byl úkol hodit koukle do už nevim do čeho, no prostě do ňáké nádoby…To už bylo pro naší skupinku trošku horší, ale nakonec se podařilo a jakž takž jsme zvládli a Míša nás poslala dále po trase azimuťáku…Tam už jsme z dálky viděli Verču a Klíče, jenže byl problém, protože ztratili zadání úkolu, ale po ňáké době čekání se nakonec zadání našlo. Tam bylo úkolem podle dalekohledu poznat zprávu na stromech. Fakt to nešlo a zase po delší době se to povedlo, přečetli jsme to a běželi dál asi o 100 metrů? Tam jsme viděli Ohně (jo mimochodem, určitě se nám tam smál) no nic… Běželi jsme k němu a čekali co dál, ale vypadlo z něj jenom to, že běžte do tábora. My sme spíš šli no…Ale nakonec jsme šťastně a bez zranění což s Adamem a hlavně s Jankem je celkem náročný… Ale doběhli jsme a pak už jsme si jenom vyprávěli zážitky a vtipné příhody z celého azimuťáku… Mimochodem fakt se vám všem omlouvám,ale jaksi jsem na tento článek po táboře zapomněla, a tak jsem ho začala psát fakt na poslední chvíli... Ale azimuťák se mi líbil. Bylo hlavně hodně srandy…☺ Fido

2


Den na ruby podle Ajfi Den na ruby není pravidelná táborová akce, ale letos byl. Jak asi každý ví, tak to znamená, že rádci jsou vedoucí a vedoucí jsou rádci. Rádci, jako vedoucí měli na starosti program po celý den. Začalo to nástupem. Adam si převzal místo hlavního vedoucího, Aš s Momo měli kostku zapomněnku (teda asi), pak měl někdo vlajkonoše a symbol práce, ale nejvíc to schytala Míša. Byla totiž denní rádce, služba a tak dále. Po nástupu jsme hráli hru, která byla fakt dost vtipná, jelikož ani rádci nebyli schopni se dohodnout na pravidlech, takže se hra musela přerušit a upravit pravidla. Běhali jsme s tajnou espézetkou na zádech a kradli jsme si věci ze svých území, tak, aby naše espézetky nikdo nepřečetl. Po svačině jsme hráli další hru, a to takovou, že jsme si rozdělili karetní znaky: SRDCE, ŽALUDY, LISTY A KULE a pak někdo vyhlásil, že třeba kule si mají sednout o místo vedle a pak srdce a pak listy a pak zase kule a později na sobě sedělo třeba sedm lidí. Následovala hra na lachtany, při které jsme běhali po čtyřech jako v kliku a podkopávali jsme si ruce....Bylo opravdu moc moc moc super, že jsme nehráli stavěcí hry, jako třeba postavte lázně nebo koloběžku... no, takže byl i den kdy jsme nic nestavěli. Po dalším programu, což byly praxe: ZPĚV, TANEC, HOD OŠTĚPEM, MALOVÁNÍ, CRAZYHAIR A FOTBAL, následovala olympiáda. Olympiáda měla pro změnu několik stanovišť. Mezi nimi byla: výdrž v kliku, což bylo fakt hrozný, ale je to na posílení břišních svalů, sprint o berlích- simulovat zraněnou nohu a dvakrát běžet ke špalku a zpátky....dále taky hod oštěpem, podlézání šňůry, hod na cíl a taky skákání po jedné noze ke špalku a zpátky. Mimo to i cimrmanův běh. Večer měla být ještě "After party", ale nebyla kvůli tomu, že během olympiády se na nás nahrnuly mraky a hóóódně silný vítr, museli jsme držet plachty tee-pek, vyndat chlopňovky a když začaly ulétávat i družinové vlajky tak začaly padat kroupy, sundali jsme státní vlajku a vyndali symbol práce a běželi do hangáru. Jedno tee-pko se posunulo a holky měly všechny věci mokrý a vyspaly se i se všemi svými věcmi na matracích v hangáru. Takže den na ruby nedopadl moc dobře. Ajfi

Den naruby podle Kulíka Co to vlastně “Den naruby“ je? Je to den, kdy si úlohu vymění vedení s rádci. Z naší přípravy vám toho moc radši nenapíšu. Tak teda, jak to vypadalo. Den začal budíčkem, ten jsem si vzala na starost já. Mylně jsem si myslela, že alespoň začátek dne zvládneme. Někdo nám to ale překazil. Vedoucí od kluků ranní vstávání sabotovali, a tak si na ně noví vedoucí museli došlápnout. Přišlo mi, že vypadáme jako neschopný. Následovala rozcvička pod vedením Irči u holek a u kluků Adama. Povinně jsme je nahnali do potoka, ale opět našim vedoucím se tam zase moc nechtělo, dali si proto A-čko.Vedoucím tábora se stal Křečičičí…..ček a rádcem dne Marek. Na dopolední program jsme měli hru v rozdělení na etapkové skupiny. Vedoucí jsme také rozdělili. Každá skupina měla ve svahu určený kruh, kam si měla dát alespoň 4 osobní věci. Každý hráč měl na zádech papír o 4 znacích. Cílem hry bylo ukrást některou z věcí jinému kruhu. Protihráče mohl vybít přečtením znaku na zádech. Nakonec jsme hru rádi dohráli a byli šťastni, že si nikdo nic neudělal.

3

Tábor Krásná hora 2007 Na denním rozkazu jsme měli “Veselé hrátky“, hrála se vybika vedení versus nejlepší etapková skupina a vedení versus Old Stars. Další hra byla lachtani. Po poledňáku jsme si dali praxe ve stylu tance, malování, hodu oštěpem, kriketu, fotbalu a crazy hair. Ještě jsem vynechala focení, to probíhalo v krojích, tričkách, etapkovém oblečení s malýma i ve skupinách. Chtěli jsme uskutečnit olympiádu. Disciplíny byly následující: Cimrmanův běh, výdrž v kliku, hod na cíl, oštěp, skok o 1 noze, podlézání. Nakonec nám vše zkazilo počasí. Bouřka, která se táborem prohnala, byla taková, že se poškodily trošičku plachty.=( Co bylo plusem, bylo zvednutí hladiny potoka. Na večer jsme si udělali After party. Tam se to teda “vážně rozjelo“. Den naruby byla dobrá zkušenost z mé strany zažít něco nového. A i přes nepříznivé podmínky se mi to líbilo. Kulík

Den naruby podle Lukáše Začalo to tím, že nás vzbudila ranní rozcvička. Protáhli jsme se a šli jsme do umývárky. Voda byla studená a špinavá, takže se tam nikomu nechtělo. Po umytí následovala snídaně. Už si nepamatuji, co v ten den bylo. Potom jsme začali hrát takovou běhací hru v lese. Mě to docela bavilo až na to, že sem asi dvakrát spadl na kámen. Myslím si, že po této hře byla svačina. Po svačině byla vybika a různé stanoviště, kam jsme mohli jít. Např. fotbal, crazy hair, kterou dělal Kos, malování, tanec a tak dále. Já jsem hrál fotbal a potom, když nás to už nebavilo sem šel spát. Najednou slyším . - - - Konečně jídlo. Bylo velice dobré, i když si nepamatuji, co bylo. Potom byly zase různé stanoviště, kde byl pouze sport. Bylo to velice zábavné, ale asi v polovině začalo nevýslovně pršet. K tomu se přidala bouřka a pak ještě

4

Tábor Krásná hora 2007 kroupy. Zničilo se jedno tee-pee a skoro všem zmokly věci. Když se všechno usušilo, šli jsme na party. Bylo to tam dost dobrý, hlavně to jídlo.Po tomto krásně vydařeném dni byla večerka a šli jsme spát. Lukáš

Manévry Bobrů se probudili dřív než Tučňáci a rozhodli se tiše odejít, zatímco budou spát. Stihl nás ještě vystrašit rybář, o kterém jsme si mysleli, že je majitel podniku, u kterého jsme spali. Naše cesta mířila ke Sv. Anně. Naivně jsme si mysleli, že to bude nějaká kaplička. Při hledání té kapličky jsme bohužel zakufrovali. Přišlo nám to opravdu divné. Podle mapy jsme tam už byli, ale kaplička nikde. Nakonec, když jsme se vrátili na místo, které jsme předtím od cesty podrobně prozkoumali, jsme zjistili, že Sv. Anna je jenom cedule otočená od cesty, po které jsme šli k jiné cestě. To fakt naštve. Tak jsme tam odházeli bordel z cesty a vyrazili na hrad Zvíkov. Zjistit tam něco o strašidle – rarachovi, který tam údajně straší, pro nás nebyl problém, díky kastelánovi, na kterého nás všichni zdejší občané, kteří byli tázáni odkazovali. Po cestě se nám však stala příhoda, při níž tuhla krev v žilách. Při průchodu jednou nejmenovanou vesnicí (její jméno si nepamatuju) nás napadl místní gang. A to fakt (ne)byla sranda. Členové gangu, všici na kolech nám zahrazovali cestu. To se mi nelíbilo, a tak jsem vzal jednoho z nich za nohu a shodil ho z kola. Už to vypadalo na velkou bitku. Ještěže měl Janek u sebe ty nože (vždy připraven). Vzduch houstnul, když tu jsme najednou překročili hranici naší nejmenované vesnice a náš gang se neodvážil opustit svůj rajón. Hranice sou hranice. Do Milevska, kde jsme měli nakreslit plán nádraží, jsme ze Zvíkova vyšli naší bleskovou dvoukilometrovou rychlostí. Rychleji to nešlo i přes naše veselé hrátky s Frantou jako například tři metry za náma a víc už ne, dva kroky před náma a malin se ani nedotknout, nebo mezi

Takže, letošní manévry byly odpískány brzo ráno (asi v 6 – všichni až na vedoucí ještě spali), a to hned prvního dne, kdy to bylo možné. Nikdo z nás to nečekal (alespoň podle mě). Projevilo se to nedůvěrou v to, že jsou ty manévry pravé. My bobři – já, Janek a Frantík jsme o tom diskutovali asi až do třetiny cesty. Pak jsme si řekli, že je to na plané manévry moc dlouhé. Ale zpět, měli jsme 15 min. na sbalení, což jsme jen taktak stihli, dostali jsme buzolu, mapu, úkoly + tajné úkoly, papír s přáním hezké cesty a přidělili nám dokonce dva elitní vedoucí, kteří nás měli po cestě pečlivě hlídat, abychom nedělali blbosti. Byl to Citrón a Katka. Tak jsme šli. 1. úkol velel dokázat, proč je Krásná Hora krásná, a druhý úkol, abychom přeskákali most v Kamýku nad Vltavou po jedné noze. Vydali jsme se tam. V Krásné Hoře nás nemohla napadnout odpověď na první úkol, a tak jsme si řekli, že to necháme na tábor. A když jsme v Kamýku přeskákali most, s čímž jsem problém neměl díky již dřívějšímu poskakování s berlemi ☺, měli jsme problém najít propisku, aby nám mohl úkol někdo podepsat. Naštěstí jsme potkali hodného pána s propiskou, který se nám tam podepsal. Naším dalším cílem bylo zjistit, jaké je vstupné na hrad Orlík. Šli jsme tam a plánovali jsme, kam asi tak ještě do noci dojdeme. Řekli jsme si, že co nejdál a že to na Orlíku rozhodně nezabodneme. Ovšem osud si s námi zahrál a nakonec jsme společně s Tučňákama, Verčou a Míšou skončili pod stromem u Orlíku. Z tohoto úkrytu nás však vyhnal déšť, a tak jsme se museli přesunout pod střechu. Katka a Citrón zatím byli někde v … dešti. ☺ Ráno jsme 5

Tábor Krásná hora 2007 náma a stejným krokem. Naše rychlost jsem nečekal, že to tak zabere. Po snědení stoupla až poté, co Katka napsala, že má čokolády ovšem rychlost zase ochabla, a bílou čokoládu a že jí můžu klukům slíbit. tak jsme tam strávili asi hodinu. Tak jsem si dovolil malinko zalhat a řekl Z Milevska jsme vyrazili společně jsem, že když tam budem do hodiny (bylo s Citrónem a s Katkou, které jsme od to ještě asi 6 km), tak že nám dá Katka začátku manévrů neviděli do Petrovic. bílou čokoládu, jinak ne. Záhy jsme tam Tam jsme měli najít nejhezčí Petru a byli a to ne za hodinu, ale za 45 minut. Ani nakreslit jí. pochodovali do tábora, kam jsme se už O to jsme se snažili, ale poté, co maximálně těšili. Když jsme tam pod jsme s Jankem proběhali celé Petrovice, vlítli do restaurace, zeptali se, kdo se tam vedením Citróna konečně došli, zjistili jsme, že tam už všichni jsou a že se čeká jmenuje Petra a všichni odpověděli buď už jen na nás. Alespoň jsme nemuseli na záporně, nebo tupým pohledem, jako by nikoho čekat a mohli se se všemi hned jsme snad byli nějaký divný, jsme usoudili, přivítat. Naše úkoly jsme odevzdali dalšího že už musí být mrtvá a musí být někde v urně. Proto jsme nakreslili urnu, což byl dne. Nakonec nám vedoucí sdělili, že navíc menší problém, než malovat nějakou manévry nevyhráli Tučňáci, ale my. Hurá! ženskou. Když jsme to měli, padala už tma ☺ Šimon (pozn. ničemu nevěřte, jsou to a slunce zapadalo. Vytasili jsme baterky a kecy) ) mu nebude vadit že ho vzbudíme, řekl:,,Ne, ten vás bude balit.‘‘Tak jsme vyrazily hledat toho našeho Péťu. Po dlouhém hledání jsme ho našly, jenže z toho balení nebylo nic, protože ten náš Péťa měl už dítě, no smůla. A ještě nám ani nedovolil si ho namalovat, ale přece by jsme nehledaly někoho jiného, tak jsme si ho namalovaly. Potom jsme vyrazily na nedaleký kopec Kozlov, kde byl další úkol, a to udělat rozhovor s největším kozlem. Jenže na tom slavném kopci byla zrovna o kozly nouze, takže jsme museli sejít do nedaleké vísky jménem Kozlovy, kde jsme vlezly nějakému mileneckému páru až na zahradu. Ten s námi po slibu, že poklidně odejdeme ze zahrady, udělal rozhovor a dokonce nám dali dvě rajčata a Májku. S dobrým pocitem, že máme co na rozmačkaný chleba, jsme vyrazily na Čertovo břemeno, kde jsme se pro změnu najedly a samozřejmě jsme si ho potěžkaly. Po dlouhém pochodu, při kterém jsme už po několikáté zpívaly naše hity, jsme dorazily do Prčic, kde jsme měly sraz s vedoucíma a další úkol. A to by jsme nebyly my, kdyby jsme nechtěly jít dál a proto jsme i přes vytrvalý déšť došli skoro až do Sedlčan. Ráno jsme se probudily

Sojčí manévry Ráno asi v 5:15 nás probudilo hrozné pískaní pěti čárek. A tak jsme si museli sbalit svých pět švestek, nadšeně doběhnout do kuchyně pro jídlo a co nejrychleji za bránu, protože už vedoucí počítali. Když jsem si ty svý krámy, co jsem měla rozházený po celý lesní cestě, konečně zabalila, zjistila jsem, že jsem na své pracně vyrobené indiánské posteli zapomněla obal na spacák, takže jsem ho musela narvat do roztrhaného igelitového pytlíku z hypernovy. Nakonec jsme přece jenom po dlouhém dohadování vyšly. Asi po jednom kilometru naší velmi pomalé chůze jsme došly k názoru, že nás bolí nožičky. My jsme ale pod vedením vysmáté Ajfi začaly zpívat naše manévrové hity. V Petrovicích jsme potkaly Tučňáky, kteří nadšeně kreslili krabičku od cigaret, jejich ,,nejkrásnější‘‘ Petru. My měly takový hlad, že jsme si vzaly rohlíky se sýrem a s plnou pusou jsme vyrazily hledat nejkrásnějšího Petra. Nějaký ošuntělý pán na zastávce nám poradil svého kamaráda Petra Peštu. Když jsme se ho zeptaly jestli

6

Tábor Krásná hora 2007 byl úkol napsat, co se nachází na náměstí. smradem místního autobusu, protože jsme si večer ustlaly v autobusové zastávce. Po Rozhlídly jsme se, a napsaly vše, co tam bylo. Opravdu vše. Myslím, že to snad ani dlouhém válení a drobení do spacáku jsme vedoucí nechtěli :-) vyrazily, už bez vedoucích, do Sedlčan. V Také se nám tam stal pěkný trapas: místním koloniálu jsme dokoupily jídlo a než jsme došly do Sedlčan, napsal mi v informacích zjistily zbytek úkolů. Potom Oheň. My mu odepsaly takovou né zcela jsme vyrazily do tábora. Při cestě jsme pravdivou SMS, že jsme v ňákym lese a hrály naší oblíbenou hru na samovtipářku a několikrát jsme musely navštívit krávy nevím přesně kde. Ve skutečnosti jsme byly na kraji města. Z několika v jejich ohradě, protože jim jí zemědělci udělali přes cestu. Po dlouhé cestě jsme malicherných důvodů jsme si myslely, že dorazily do tábora, kde jsme se nemohly to jsou planý manévry, tak jsme na dočkat až přijdou ostatní. náměstí, kde byl sraz s vedoucíma, snědly všechny sláďurky, co jsme měly, zatímco vedoucí (13 a Uzlík) s vedoucíma Sojek Smyčka (Oheň a Klíč) čekali v ňákym pajzlu na náš signál, že už jsme v Sedlčanech. Když Vydří manévry vylezli a akorát se s náma domluvili o dalším pokračování, došlo nám, že jsme to Dostala jsem za úkol napsat pěkně vymňoukaly, planý letos nejsou! manévry Vyder, takže teď jen matně Bylo nám líto těch perníčků a tatranek, vzpomínám, jak to vlastně všechno které nám později chyběly. Musely jsme se bylo…:-) ještě najíst a pak s vinou a výčitkami Jedno vím jistě – zapískali nám je svědomí, že jsme se tak rozšouply, vyrazit 15 v 5 po slibu, že budíček bude až v 9! A na další část cesty. my bláhoví vedoucím věřili!:-) Tentokrát jsme směřovaly do města Takže začátek jako vždy: zmatekSedlec-Prčice. Z tohoto úseku si shon-pokřiky-sprint pro jídlo-sprint nepamatuju vůbec nic, snad jen to, že to s jídlem-rychlé balení…prostě vše, co bylo strašně daleko a že jsme jakž takž k tomu patří. Vydry vyšly jako poslední udržovaly jakési tempo jen kvůli (po složitém převlíkání na latře). vytyčenému místu, kde bylo slíbené jídlo Nejdříve jsem ještě ve velké (=>no jo, Vydry :-). Taky si pamatuju, že rozespalosti otevřely obálku a začaly číst Kathis začala bolet noha a že jsme šly po dopis od vedoucích (který je každý rok ňáký louce, kde na chvíli zmizela cesta stejný a prakticky se nedozvíme nic, co (jakože zarostla :-) a já tam začla zmateně bychom nevěděly, např.: Milé přátelé, pobíhat a hledat značku a potom byl VYDRY. Tímto pro Vás začaly MANÉVRY. strašněj krpál, z kterého byla vidět vesnice, V obálce najdete úkoly a tajné úkoly...), kde bylo to jídlo. Já a Momo jsme se načež nám zděšený 13 oznámil, že todle rozhodly, že půjdeme s jídlem napřed a opravdu číst nemusíme. Tak jsem se připravíme to pro ostatní. Divím se podívaly, kolik máme peněz :-), přečetly holkám, že nám to jídlo svěřily, protože úkoly a rozhodly se kam a kudy jít. Vydaly nám oběma už kručelo v břiše a nést ten jsme se do Vysokého Chlumce – do teď čerstvý chleba bylo strašně lákavé. Začaly nechápu, jak jsme tam tak brzo ráno mohly jsme ho pomaličku uždibovat a jen dojít. No, vlastně přiznávám, že jsme se s velkou vzájemnou podporou jsme ho hned za Červeným mlýnem ztratily :-). nesnědly ještě dřív, než jsme tam došly :-). Když už jsme tam dorazily a Překvapivě jsme nějak došly do nasnídaly se, šly jsme zjistit 1., a velmi Sedlce, kde jsme potkaly Sojky (vlastně jednoduchý. úkol. Na Chlumci se nám Ajfi a po dalších 100 metrech ostatní holky líbilo -je tam pivovar :-), ale musely jsme :-). Hned za rohem nás pak čekali Martin a pokračovat dál, tentokrát do Sedlčan. Zde 7

Tábor Krásná hora 2007 zeptal se nás na pár věcí a zavěsil. Pak zase Uzlík, s nimiž jsme si dali čokoládu a pak zavolal a ještě něco po nás chtěl. Když se chtěly splnit úkol v tomto městě. Asi byste se všichni bavili, kdybyste viděli, jak jsme ozval naposledy, oznámil, v kolik jede se zarazily, když nám došlo, že informace autobus a dal nám nějaké pokyny. Takže jsou v tuto dobu už zavřené. Myslely jsme, začalo dlouhé a dojemné loučení s Janou že tam snad budem muset přespat! Pak nás (kterou bolel kotník) a Dodo. Holky se zachránila jedna paní, která jenom vytočila vydaly nazpátek do Sedlce a s jedním číslo a za chvíli už nám hlásila datum přesedáním dojely do Krásné hory. My pochodu. V duchu jsem děkovala, že má jsme zatím pokračovaly na Kozlov. Tam tak dobrý známý :-). jsme měly udělat rozhovor, ale když jsme Jak už jsem naznačila, blížila se se začaly bavit s jednou slečnou, začal na noc, proto jsem popošly kousek za Sedlec, nás strašně moc štěkat její pes, tak jsme ho a tuším, že u Jetřichovic jsme si postavili nakonec udělaly s ním :-) dva stany. Než jsme je dostavili, vyvinul se Odtud jsme se vydaly přes Cunkov, z nevinného deštíku pořádný liják. Byla přejmenovaný na Čunkov, do Petrovic. jsem vděčná za 13, který nám hodně Myslela jsem, že cestou umřeme hlady. pomohl. Pak ještě zorganizoval superakci Naštěstí se tak nestalo a tak jsme se mohly A (my Vydry máme samý superakce :-). setkat s Uzlíkem a 13, kteří na nás už Celou noc pršelo a ráno mi příroda kdovíjak dlouho čekali (=>daly jsme si poněkud nešetrným způsobem připomněla, načas, šly jsme to asi 7 hodin :-)) a kde se nacházíme; kromě mokrých nebo mezitím nám nakoupili 1 chleba a sýry a alespoň vlhkých věcí mi po kraťasech lezl pak se strašně divili, že nám to skoro slimák(!!) :-) nestačilo. V Petrovicích jsme sehnaly Původní plán byl ujít co nejvíce a nějakého Petra (připomínal mi jednoho jelikož ráno bylo takové, jaké bylo a pražského bezdomovce) a nakreslily si ho. nevyrazili jsme zrovna noc brzo, snažili Vůbec nic proti tomu neměl :-) Po splnění jsme se jít rychle. Ale asi tak po půlhodině úkolu už zbývala pouze cesta do tábora. nastaly problémy – Dodo nemohla jít, Pomaličku jsme se tedy vydaly. protože jí bolely kyčle. Šly jsme ještě asi Slavný příchod Vyder do tábora byl 500 metrů a pak nám došlo, že takhle doprovázen velice hlasitými emociálními bysme to nikdy nedošly. Zavolaly jsme projevy a musím přiznat, že nám trochu Georgovi, který nejspíš ještě spal, protože kleslo sebevědomí, když jsme zjistily, že se na nic neptal a řekl, že nám zavolá za jsme poslední :-) chvíli. Za (trochu delší) chvíli teda zavolal, //-…/.-././-…/./.-./-.-/.-// (Bréba)

8


Manévry Tučňáků 1. Den Jednoho krásného rána (bylo asi čtvrt na šest) jsem se probudil za libozvučných pěti čárkách, zatroubených z naší staré dobré oddílové trumpety. Vidouce, že Šmoula ještě spí, považoval jsem za povinnost ho probudit. Po bezúspěšné větě: ,,Šmoulo, vstávej, jsou MANÉVRY.“, jsem s ním trochu zacloumal. Odpověděl mi, že dnes nemá hlídku a at´ ho nechám spát. To mě dopálilo tak, že jsem s ním znovu zacloumal, a už ho udržel při plném vědomí. Jakmile pochopil, co se děje, začal si rychle balit věci. Já jsem měl věci už dopředu trochu zabalené, tudíž jsem s tím neměl takovou práci. Ušetřený čas jsem strávil ládováním jídla do batohu a čepováním šťávy, později i vody- to když šťáva došla. Za bránou jsem byl napoprvé (i s batohem) včas, jenže někdo neměl láhev s vodou, tak jsem se pro ni zkusil vrátit. Do kuchyně jsem to ještě stíhal, ale zpět už ne. Tak jsem ji u brány odevzdal vedoucím a připojil se ke své družině, která na mne už čekala. Jako první zastávku jsme měli na cestě Petrovice. No a tak jsme se vydali na cestu přes Červený mlýn (naštěstí ne jako poslední). Po cestě jsme předhonili holky a po silnici jsme se rozhodovali, kdo vyřeší první úkol - namalovat Petru. Nikomu z nás se do toho nechtělo a jelikož jsme skauti čistotní a okolí si všímající, všimli jsme si, že okolo silnice leží krabičky od cigaret. V první chvíli jsme si asi všichni pomysleli: ,,Jaká jsou ti kuřáci pra….“. Někoho z nás ale napadlo, že existují také Petry - cigarety, čímž se vyřešil náš první úkol. V Petrovicích jsme si sedli na lavičky do krásného parku na náměstí a začali svačit. Za chvilku přišly holky a šly shánět nějakého Petra, který by jim chtěl stát modelem. Mezitím jsme se nasnídali a otevřeli obálku s tajným úkolem. Stálo tam asi toto: ,,Teď se rozdělíte do dvojic, svážete si šátkem k sobě nohy (přičemž 1 člověk bude mít jen 1 nohu

volnou, druhý totéž) a půjdete tak asi kilometr (možná víc - nepamatuji se). Vydali jsme se tedy po silnici ke druhé zastávce - nádraží v Milevsku. Po zelené značce jsme se odpojili a zkrátili si to po silnici. Podmínky byly moc příznivé - horko, dusno, těžký batoh na zádech a navíc se Šmoulovi chtělo na Záchod (ʘ to nebyl). Nakonec jsme asi v půl desáté dorazili do Milevska, kde jsme měli splnit úkol a setkat se s Míšou a Verčou. Cestou na Bahnhof jsme si koupili v krámu zmrzlinu, takže jsme na místo srazu – Bahnhof - nádraží přišli o trochu později. Španěl se jal plnit úkol (namalovat půdorys kolejnic), zatímco my jsme se zuli a provětrávali své nohy. S vedoucími jsme si domluvili sraz na zámku Orlík, kam jsme později (asi ve 22:30) dorazili. Ale nyní již zpátky k naší cestě. Vydali jsme se jižním směrem po vedlejší silnici směrem k hradu Orlík. Cesta to byla nehezká, všude spousta aut, a tak jsme kolem půl dvanácté odbočili na lesní pěšinu. Tam jsme si dali oběd, odpočinuli si z šíleně dlouhé cesty a pochodovali dále. Teď jsme otevřeli další obálku, která nás nabádala koupiti si další zmrzlinu. Proti tomu neměl nikdo žádné námitky a tudíž jsme ji v další vesnici koupili. Mrož mi po Magnumu moc chutnal a už mi do blaženosti chybělo jen pár věcí. Po modré značce jsme pokračovali do Svatého Jána. Cestou jsme sice trochu zabloudili, jsouce zamyšleni do historek Felixe Holzmanna v podání Kose. Nakonec jsme si i s touto prekérní situací nějak vypořádali a ve Svatém Jánu jsme šli po zelené až do města Orlík. Před zdejším hotelem jsme si odložili, došli si na záchod a já (Adam zvaný Křeček) s Kosem (takovej děsnej hároš - říkám mu Vašek) jsme se vydali na hrad, nýbrž paní recepční v hotelu nevěděla, jaké strašidlo jim tam na hradě straší. Hodná paní u pokladny nám sdělila, že se tam zjevuje rarášek, strašící zlé pocestné. 9

Tábor Krásná hora 2007 Jakmile jsme se s Kosem vrátili, mohli být v táboře PRVNÍ. Rychle jsme se popadli jsme my, Tučňáci, své batohy a vydali podél zurčícího potoka kolem mašírovali si to po červené k dalšímu koňského ranče a první vesnice a druhé úkolu - na zámku Orlík zjistit cenu vesnice a … až jsme dorazili do Kamýku nad Vltavou, kde jsme nakoupili jídlo a vstupného. Ale co se stalo? Začalo pršet!! No, pravda je taková, že jen málokteré tak. Toto malebné město, poznamenané manévry se obejdou bez deště. A tak jsme ještě povodněmi vlastnilo krásný modrý most, po kterém jsme měli přeskákat po přidali do kroku (i když toho měl po 45ti kilometrech už dost), abychom to měli už jedné noze a nechat si to podepsat od za sebou. nějakého člověka. Za chvíli šel kolem Míjeli jsme vesnici za vesnicí (ale nějakej kluk - taky Vašek, a tak jsme mu vždyť jsme šli vlastně lesem) a bylo asi doskákali naproti, aby nám to podepsal. To šest hodin večer, když přestalo pršet. také pod “nátlakem“ učinil. My se V jednom městečku si z nás jeden pán uvelebili na lavičce u řeky, rozbalili si dělal legraci, že se ,,zastavíme až v nakoupené rohlíky s pomazánkou a Rusku“. Pak jsme si to zkratkou po srázu rozdělali Tang (pro vysvětlenou - je to zkrátili asi o čtyři kilometry, zpívaje si rozpustný nápoj). Pak jsme se koukli na staré známé trampské písně, jako Burlaci mapu a nabízely se nám dvě cesty: jedná apod. Přibližně v devět hodin jsme se dlouhá a jedna krátká. Většina byla pro dostavili k zámku Orlík, kde na nás mělo krátkou a tak jsme šli dál po téměř strmé čekat překvapení. No, kdo by to čekal stráni plné ostružiní, maliní, kopřiv a byli to Bobři. O noci bych moc nechtěl dalších křáků. mluvit, musí vám stačit slova jako: voda, Jak už všichni tušíte, šli jsme do Krásné Hory a pak jen dva kilometry do déšť, liják, prudký liják, bouřka; řídce tábora. V Krásné Hoře jsme se setkali listnatý dub, panika, suchý přístřešek, klid. Ráno jsme se v šest rozloučili s Bobry, s vedoucími a v duchu si cestou promýšleli kteří byli ve skluzu. poslední úkol - dokázat, proč se Krásná My jsme se v klidu nasnídali a Hora jmenuje Krásná. Nebyl to úkol věru rozloučili s Míšou a Verčou. Po další nejlehčí, ale zvládli jsme ho. Asi v půl šesté jsme dorazili do tábora. Nebyli jsme turistické značce jsme se vydali zdolat sice první, ale nevadí. Příště BUDEME! další úkol - uklidit Svatou Annu (kdo by nevěděl, tak to bylo takové stromořadí). Jako naschvál nám po “klidné noci“ začalo Dle Adama, 20.9.2007 (20:30 až 21:40) krásně pršet. Nuže, skaut má přežít všechno, a tak jsme šli dál. Doufali jsme, že to tam Bobři uklidili, ale není na ně spolehnutí. Bud´ tam chodí hodně nepořádných lidí, anebo tam včera Bobři nechali po sobě pěkný svinčík. Po dobře vykonané práci jsme si dovolili dát i snídani. Dál jsme se vydali skrz nějakou býčí ohradu dál. V pořádku jsme došli na druhou stranu a namířili si to směrem k Makové hoře (vlastně do vesnice Smolotely). Tam jsme si zjistili odpověd´ na další úkol - proč je Maková hora Maková . Jelikož bylo asi jedenáct hodin, byli jsme dobře naladěni, že nám to tak utíká. Málem jsme si začali myslet, že bychom

10

Tábor Krásná hora 2007 o d

Návštěvák Tak jako každý rok tak ani letos nechyběl na táboře návštěvák. Už od pátku se začali sjíždět někteří rodiče, kteří s námi měli buřták. V sobotu ráno byl obvyklý táborový program – budíček, rozcvička, hygiena, následovala snídaně a nástup… Ale přesto tento dne nebyl obyčejný. Během rána a dopoledne postupně přijížděli rodiče. Poté následoval dopolední program, který spočíval v tom, že si každá etapková skupina společně s malými nacvičila scénku. Tu předvedli na náměstíčku a potom každý ohodnotil, jak se mu scénka líbila. Následovala mše a také oběd (polévka☺). Pak už se všichni rozjeli do nejbližších restaurací a bazénu (skoro všichni do Příbrami) a tam si užívali volna s rodiči. V 8 hodin večer se postupně začali všichni vracet a začal zase táborový život. Večer bylo myslím čtení. Pokud ne tak mě omluvte už si to totiž nepamatuju..:) Borůvka – nemám nárok :-D

Volební kampaň Každá skupina si měla zvolit zástupce ze své skupiny, aby je zastupoval ve volbách. Vytvořili jsme si strany a propagační materiály a tím jsme se snažili přesvědčovat senátory, aby zvolili právě naší stranu. Na konci kampaně bylo vyvrcholení, kdy zástupci skupin měli projev. Také se ještě snažili změnit názor senátorů, kteří nechtěli zvolit jejich stranu. Zástupci skupin přečetli svůj proslov a u některých se senátoři dost pobavili a asi to také potom bylo znát na jejich rozhodnutí. Vyhrála to strana žlutých. Méďa

11


Projevy kandidátů na senátora Projev Claudiů (Kathis) Vážený římský lide! Již uplynula dlouhá doba od úmrtí našeho Caesara Valeria. Proto se náš velký rod Claudiů rozhodl, aby se jeden z nás ucházel o místo Caesara. Zástupcem našeho velkého a slavného rodu Claudiů jsem já – Kathis. Náš rod postavil obytné domy, lázně, hostinec,, chrám a také pevnost. Celkem dvakrát jsme vyslali naši armádu a dobyli část území. Nechceme Vám slibovat žádné zázraky, ale již teď se snažíme zlepšovat Vaši životní úroveň. Platy budeme zvyšovat vojákům, námořníkům, řečníkům, učitelům, rolníkům a dalším. Také snížíme počet nezaměstnanosti díky stavění nových divadel a chrámů. Dalšími povoláními pro snižování nezaměstnanosti je úklid ulic, našeho paláce s platem více než 20 000 sestercií. Rozumíme Vám, víme v čem žijete, dříve jsme byli také jedněmi z Vás. Proto jsme se rozhodli nezvyšovat daně a tím pádem nezvyšovat ani přepych našeho paláce. Část naší půdy bude postupně prodána do péče rolníkům, kteří budou část své sklizně odvádět státnímu majetku. Projev Flaviů (Fido) Strana SOS (Sociální Občanská Strana) Volební program: Vážení spoluobčané, chtěli bychom Vás přivítat na letošním volebním mítinku. Připravili jsme si pro Vás velmi kulturně nabitý program. Chystáme postavení nového divadla, lázně vyrobeny nejmodernější technikou z Japonské říše. Postavíme nové chrámy. Na akvaduktech nebudou vytesány graffiti. Zasadíme pro Vás nové stromky, které nám budou zpříjemňovat i tak krásné město. Dále máme v plánu založit ovocné sady, jenž nám v době sklizně přinesou ta nejčerstvější ovoce. Podpoříme umělce při stavbě pantheonu. Pánové, pro naše dámy chystáme vybudovat speciální dílnu na bižu. Chystáme v budoucnu podle ohlasů vybudovat obchodní centrum Vletice. Pro naší bezpečnost vystavíme výcvikové centrum, v němž naši stateční vojáci budou trénovat dovednost, sílu a trpělivost. Od ostatních skupin se lišíme tím, že máme ve skupině Adama, který je neustále mimo, ale nám to nevadí. Zlo se v dobré obrátí, a proto každý z nás volte jenom nás. Více se dozvíte na kamenných deskách. Nashledanou, děkujeme za pozornost, těšíme se naviděnou.

12

Tábor Krásná hora 2007 Projev Scipiů (Šimi) Kdo novým Caesarem? Lide římský, je to na Vás. Lide, koho, koho vyberem? Kdo lide, zastoupí Řím a nás? Kdo lide, kdo se na to hodí? Flaviové, Horatiové, Claudiové? Scipiové, pohleďte ti vévodí, a prosadí Vás jako lidi své. Vždyť Flaviové, ti hadi, ti slaboši, kdo z nich Vás povede? Adam? Ten Vám neporadí. Janek? To jelito Vás jen podvede, Želva, ta v hlavě má jen sovu, Proužek, ten zas flekatou má nohu. A ti další, ani zmínka, stejní jsou. Claudiové, prý skauti, kdo z nich je schopný? Franta? Neumí se ani obouti. Katis? Kos? Ti jsou samozvaní. Vlásek? Tichá myška Vás nepovede? Dodo? Že ta Vás ze správné stezky svede? Horatiové, kolečka jim padají, ten závod v cirku byl směšný ☺ Všichni z nich asi moc jí, ale zas oni jsou nestranní. Scipiové, tedy my. My jsme parta, držíme spolu, Lidi, pohleďte sami, nezvolte si jen kupu molů… Odhoďte své berle, žijte rádi, buďte fialoví! S Caesarem buďte kamarádi, Buďte s námi fialoví.

13


Pokladovka Tak jako každý rok, ani letos na našem táboře nechyběla pokladovka. Začátek pokladovky byl takový, že všechny etapkový skupinky musely plnit úkoly typu - zahrát si prší nebo oblíknout jednoho člena do určitého počtu kusů oblečení nebo sehnat podpisy všech vedoucích a tak podobně. Za každý splněný úkol dostala skupina indicii. Indicie nám měly napovědět, kde je schovaná první šifra. Tu jsme našli ve Vleticích. Luštění nám nedělalo zas tak velké problémy a naše bezva skupina, mimochodem Horatiové, mohla pokračovat dál. Asi tak někde přibližně u třetí zprávy jsme dohnali dvě skupiny, které byly před námi. Byli to Scipiové a Claudiové. Za námi tedy byli už jen Flaviové v čele s Adamem. Než jsme rozluštili šifru, Scipiové a Claudiové stihli odejít, ale aspoň jsme věděli, že nejsou daleko před námi. U další šifry se nám povedlo předběhnout Claudie a tak jsme došli až k parodii na závoru. Tam jsme zjistili, že jsme dokonce první. Nebylo nám teda moc jasný, kam zmizeli Scipiové, kteří byli celou dobu před námi, ale vlastně nám to bylo docela jedno. Šli jsme tedy dál, až jsme došli do vesnice (na jméno si nějak nemůžu vzpomenout) a tam nás zase dohnali Claudiové. Řekli jsme si, že jim utečem, ale to byla naše osudová chyba. Jak jsme totiž běželi, tak jsme si nevšimli značky a dostali jsme se na špatnou cestu. Zašli nebo možná tak trochu zaběhli jsme si až někam k Červenýmu mlýnu, kde jsme teda zjistili, že jsme trochu jinde. Nezbývalo nám nic jiného než se vrátit zpátky. Nakonec jsme se přece dostali na správnou cestu a dokonce jsme ještě v dálce viděli Claudie. Bohužel jsme je už nedohnali. Naše cesta už byla pomalu u konce, u poslední zprávy byla vysílačka, kterou jsme měli dát zprávu do tábora, asi aby věděli, že už jdeme nebo co. Pak jsme šli podle azimutu. Cestou s námi šli Citrón s Ohněm a fotili nás. Pak jsme museli přelézt po kládě přes potok, což bylo docela vtipný, ale nakonec jsme přece došli k pokladu. Šmoula pro něj vlezl a společně jsme ho vytáhli. Chvíli jsme váhali jestli tam Šmoulu nenecháme, ale nakonec jsme ho vytáhli taky. No a pak už zbývalo jen dojít do tábora, což nebylo vůbec daleko. Došli jsme tedy jako druzí. Ani ne tak dlouho po nás přišli Scipiové. Jako poslední za hodně dlouhou dobu dorazili i Flaviové. Žluťásek

14


Hospoda Letošní hospoda byla podobná jako minulý rok. Hrály se různé hry, jako například prší, piškvorky, twister a další. Také se zpívaly písničky, a kdo si vydělal těch pár Sestercií, mohl si i něco dobrého koupit. Peníze jsme získávali různě. Mohli jsme například vyrobit nějaký výrobek a pak ho prodat na trhu, nebo na kulturním večeru něco předvést. Úplně první hospoda byla zahájena slavnostním přípitkem (moc dobrou limonádou)! Potom za celý tábor následovaly asi ještě tři hospody. Mě se všechny letošní hospody líbily a taky jsem si občas nějakou tu hru zahrála. Ostatní hráli také hry, ale na rozdíl ode mě alespoň něco vyhráli. Peníze jsme získávali různě. Mohli jsme například vyrobit nějaký výrobek a pak ho prodat na trhu, nebo na kulturním večeru něco předvést. Úplně první hospoda byla zahájena slavnostním přípitkem (moc dobrou limonádou)! Potom za celý tábor následovaly asi ještě tři hospody. Mě se všechny letošní hospody líbily a taky jsem si občas nějakou tu hru zahrála. Ostatní hráli také hry, ale na rozdíl ode mě alespoň něco vyhráli Vlásek

15


Koupák Byl parný den, jak už to tak uprostřed léta bývá, ale tenhle byl obzvlášť parný. Už ráno bylo nezvykle teplé, a to i když vezmeme na zřetel, že je červenec. Lidé z novin by to jistě otiskli na titulní stranu jejich plátku a zcela určitě by také nezapomněli zmínit počet osob, které vlivem počasí zkolabovaly. Ale vraťme se zpět do našeho tábora. Inu, začala běžná každodenní rozcvička (myslím, že jsem ji ani neměla na starost já, a to jsem si jich už díky kostce zapomněnce vysloužila hodně☺!!!), tedy je třeba zmínit, že před ní byl samozřejmě budíček (bez něj bychom asi neměli na rozcvičce zrovna valnou účast), následovala vítaná očista v dosud chladné vodě, pak snídaně, modlitba, bodování zatuchlých a dusných příbytků a nástup. Tenhle zapískaný nástup ovšem v jistém směru způsobil nejen to, že jsme si v tee-pee rychle zapínali knoflíky kroje a zahrnovaly kalhoty pod sukně, ale i to, že jsme se těšili na odpolední program – totiž koupák. Měl být vzdálen asi 5 – 6 km od tábora, ale kdo ví, kolik to doopravdy bylo. Neptejte se mě, co jsme ten den dopoledne a odpoledne dělali, to opravdu netuším (zájemci nechť se podívají do kroniky). Jisté je jen to, že za několik hodin po tom, co se slunce překlenulo do druhé půlky své každodenní nebeské pouti, se už valná většina obyvatel našeho tábora všemožně snažila vyhýbat se programu, jen aby se už mohli konečně smočit v lákavě chladivém H2O. Pak nastal ten kýžený okamžik, kdy se všichni jako jeden scout běželi převléknout do plavek (vlastně ne všichni, protože většina již tak dávno učinila). Nastával večer, největší polední žár už polevil a my se pachtili s našimi ručníky, povinnými mikinami a dalším plážovým náčiním po té údajně pětikilometrové trase. Šli jsme dlouho a vedro už bylo to tam. Když tu najednou ejhle, před námi se rozprostřela lesklá hladina vody a hned vedle ní bylo na louce roztroušeno mnoho malých oranžových teček. Později jsme zjistili, že to byli naši předchůdci z řad Guará a Sardinek, kteří čekali, až z nich opadne únava a uřícení z té túry a budou moci do vody. Tento nezábavný rituál nás čekal také, a tak jsme asi 20 minut zevlovali na pichlavé trávě se svou bagáží a čekali a čekali a … Nu, a pak jsme hupsli do vody. Ale ani teď jsme se nemohli bezstarostně cachtat, vzápětí nás vytáhli z vody, abychom utvořili dvojice, aby jeden věděl o tom druhém, až se bude topit. Tak tedy jsme naskákali ve dvojicích do vody a říkali jsme si: "Tak teď už nás z té vody nikdo nedostane!" A přece jsme za chvíli šli dobrovolně ven, protože už byla zima a já jsem měla hlad jako Vydra, a tak jsem si nemohla užívat koupání, jelikož jsem měla myšlenky stále jen u jídla. Na břehu jsme si vzorně zazpívali pod dirigováním Marka (Marku, prosím tě, neber si to osobně) a pustili se do masa uzavřeného v haluškách a masa v podobě karbanátků s chlebem a kečupem. A to byl můj největší zážitek z koupání. Momo Pozn. autora: Názory autora se nemusí shodovat s názory redakce. 16


Keramika na táboře Cože, co to je za vtípek?? Kde se jako vzala keramika na našem táboře?? Jednoduše, dovezli jsme si trochu šamotky na tábor a měli jsme z ní zhotovit dar pro jednoho důležitého senátora (sběratele umění z rozličných materiálů, kterému chyběl ve sbírce právě nějaký ten kousek ze šamotky). Tak jsme se jedno dopoledne seznámili s tím, jak se s keramikou pracuje, že se před samotným tvarováním musí prohníst, jak tlusté by asi měli naše výrobky být, aby nám vydrželi, co je to šlikr a na co se používá… Po tom, co jsme více či méně úspěšně vytvořili svá dílka pro senátora, jsme je dali na nějakou podlážku a dennodenně je vynášeli ven vysoušet. Nejdříve do stínu, aby nám to hned nepopraskalo a pak už přímo na sluníčko. Po asi tejdnu vysoušení jsme si postavili milíř, že to v něm vypálíme. Milíř, takový pěkný slovíčko, ale co si pod tím představit?? Vzali jsme pár cihel, postavili je na výšku do kruhu s tunýlkem na topení, položili na kruh rošt, bohužel ze železa, takže se nám trošku ohnul, na rošt jsme roztáhli rabicové pletivo a udělali z něj takový košíček. Do košíčku jsme postupně vkládali naše vysušené výrobky a prosypávali to dřevěným uhlím. Když jsme měli košíček plnější, postavili jsme mezi každou mezeru mezi dvěma cihlami, které tvořili zmíněný kruh, klacky. Ty jsme svázali nahoře drátem a vzniklo nám takové malé teepeečko nebo jak jsme to někteří nazvali ☺. Když byl košíček plný našimi dílky a zasypaný uhlím, skoro celý jsme ho zadělali. Pak jsme se radostně vrhli na vaničky s jílovým šlikrem (šlikr je jakákoliv hlína smíchaná s vodou - je to v podstatě takový „pěkný“ blátíčko), který jsme si připravili z potoka, a namáčeli v tom noviny, které jsme přilepovali na naše tee-peečko, které záhy dostalo i plachtu. Po několika vrstvách jsme začali i pomaloučku, ale vytrvale topit v tunýlku. Topili jsme a topili, místy nám milíř prohoříval, a tak jsme pořád patlali nové a nové vrstvy novin se šlikrem, a zužovali jsme díru v plachtě našeho tee-peečka, kterou jsme si prve nechali naproti tunýlku (abychom mohli regulovat jak moc nebo málo se bude topit i v tee-peečku). K večeru nám začalo dřevěný uhlí žhnout a tak jsme zapatlali plachtu našeho tee-peečka úplně, do díry jsme dosypali zbytek uhlí a navrch nacpali trochu trávy. Pak jsme už potmě zadělali všechny škvírky a mezírky, aby se mohlo pálit za vysoké teploty (až 800o C) a bez přístupu vzduchu (tím nám měli pak vzniknout kouřové efekty na našich výtvorech…). Milíř nám na táboře stál pár dnů, přežil nějaký ten liják i bouřku, která nás v tu dobu zastihla, a v pátek před táborákem jsme se rozhodli zkusit milíř otevřít. Skvělý, už nežhnul. Mohli jsme mu tak sundat jeho plachtu a opatrně rozdělat košíček s našimi vypálenými výtvory a zbytkem dřevěného uhlí. Nastala veselá vybíračka, plná překvapení, co přežilo a co ne, co je vlastně vypálená keramika a co je jen uhlí. Pak už jsme po sobě jen uklidili všechen ten nepořádek a rozebrali si svou keramiku. Kačka

17


Svojsíkáč Takže, pro mě je svojsíkáč něco jako…mučení zaživa, tedy co se týče těch úkolů, ten běh je ještě v pohodě, i když těch 300 metrů převýšení tam určitě bude. Pro neznalce je svojsíkáč běhání od jednoho úkolu k druhému a od toho posledního do cíle. Vybíhalo se myslím po 5-ti až 10-ti minutách. Aby to nebylo tak těžké, tak vám popíši moji cestu. S papírem a dopisující propiskou jsem vyrazil po žlutých fáborkách, které jakoby schválně splývaly s okolní přírodou, takže od třetího fáborku jsem cestu už jen tipoval podle vyšlapané trávy a mého vlastního instinktu. Běžím, běžím, nohy už skoro necítím, po nezvyku si na ostřejší běh, a jsem rád, když asi po dvou kilometrech☺ uvidím první stanoviště (protože si nepamatuji kdo kde byl a kolik bylo úkolů, tak napíši jen ty, které si pamatuji). Myslím, že jsem viděl Uzlíka jak jen tak sedí v trávě a směje se mi jak se potím a funím při běhu do kopce. Dala mi papír, kde byly otázky z okruhu uzlování a že prý mám vybrat správnou odpověď(stačila by mi jen jedna). Protože mi uzle jdou asi stejně (špatně) jako šifry, zaškrtal jsem všude áčko abych neztrácel čas a běžel jsem dál, po půlhodině hledání dalšího fáborku mě naštěstí někdo doběhl a tak jsem běžel za ním. Běžím, běžím a vidím Kačku, jak dělá asi tu stejnou práci jako Uzlík a kouká se asi na 10 lidí kteří tam kolem sedí a lámou si hlavu s šiframi, které jsme měli vyluštit. Moc jsem se s tím nepáral, vyluštil jsem jedno slovo morseovkou a běžel jsem dál s pocitem, že jsem všechny přechytračil, protože jsem byl nejrychleji hotov a nikdo za mnou neběžel. Běžím, běžím a najednou se kutálím ze svahu dolů, až přistanu u Borůvky, tam si nepamatuji co jsme tam měli dělat tak běžím dál a doběhnu k Verče, tam bylo myslím něco co se týče ekologie (to jsem zmáknul hravě, například jsi měl napsat co se rozkládá rychleji, jestli železniční pražec, nebo ohryzek, napsal 18

Tábor Krásná hora 2007 jsem ten pražec, protože to byl určitě chyták a na ty já jsem jako stvořenej, no prostě brnkačka). Pokračuji dál, asi 500 metrů, pak se vrátím, protože jsem celou dobu neviděl žádný fáborek a pokračuji srnčími skoky přes kopřivy, popadané kamarády, potok a jinou havěť dál až k Citrónovi ležícímu v trávě (pod hlavou měl jízdní řády, takže asi nemá cenu se zmiňovat co mě čekalo). Opět běh přes potok a vidím Petrklíče, který už mi v běhu zadává mapové značky a že prý mám poznat co která znamená. Myslím že jsem věděl jen značku hradu, ale i tak je to na mě dost. Zvedám se a cítím, že už necítím nohy. Přemůžu se a odbelhávám se k poslednímu a nejtěžšímu úkolu, a sice zdravovědě. Marek si na nás připravil celou stránku prý ,,lehkých“ otázek a přitom já jsem ani nevěděl, jaké mám volat číslo, když chci volat sanitku. I to jsem nějak přetrpěl a teď už zbývalo jen doběhnout do tábora. Jenže to není tak snadné s pocitem toho, že celkově jsem věděl z každého zastavení tak půl otázky, a to ještě s notnou dávkou štěstí. Nakonec jsem skončil pátý, z čehož mě málem klepla pepka, protože na to, co jsem tam napsal, jsem měl být nejhůř druhý, takže si budu hodně rozmýšlet, jestli tam za rok zase pojedu, když je to takhle nespravedlivý.. To je fakt supr.. ne! Už tam nikdy nepojedu. Nazdar, to je moje poslední slovo Aš (pozpátku šA)

19


Výlet do Příbrami Jednoho krásného rána jsme byli příjemně překvapeni. Totiž, že jsme nemuseli na rozcvičku, ale na autobus. Hezky jsme se nasnídali, nabrali jídlo, sbalili pláštěnky, plavky, ručníky, mýdla a nějaké ty penízky na utrácení, no a už jsme si to mašírovali na autobus do Hostovice. (Jeli jsme jím až do Příbrami.) Tam jsme se všichni těšili do aquaparku, že se konečně, po pěkně dlouhé době pořádně umyjem. Nejdřív jsme ale šli do hornického muzea, do tamější štoly. Na prohlídku jsme asi půl hodiny čekali, když se nás konečně ujaly dvě slečny, tak jsme vyšli směrem k té štole. A tak jsme šli a šli a šli a šli, šli, no, strašně dlouho jsme šli. Už jsem je podezíral, že nás někam chtějí dovést a nechat nás tam, ale nakonec nás naštěstí opravdu dovedli do té štoly. Nejdřív nám jedna ukázala šachtu, kde kdysi byl výtah, kterým horníci fárali dolů do dolu. Taky jsme si tu museli vzít helmy. Ta druhá mezitím šla otevřít vchod do štoly, kde byla príma atrakce - skluzavka, po které dříve jezdili i horníci, ovšem byla v jiné podobě. Potom jsme prošli celou štolu, kde byly různé přístroje a nástroje, co v dolech používali. Když skončila prohlídka, zamířili jsme si to rovnou k aquaparku. Tam čekalo čtyři lidi nemilé překvapení! (Mezi nimi jsem byl i já, byli to ještě Oheň, Fanta a Janek.) A co to bylo za překvapení? Měli tam napsáno, že se dovnitř, do bazénu nesmí v kraťasových plavkách! Loni to tam ještě nebylo! Nejdřív jsme teda nevěděli, co dělat, ale pak jsme se rozhodli že to risknem a kupodivu nám to vyšlo. Asi jim je přednější kšeft :-) Nejdřív jsme se ve sprchách pořádně umyli. Stihla nám tam dokonce projít ženská!!! (My se tam sprchujem, stojíme tam tak, jak nás pán Bůh stvořil, a ona si tam projde ženská! No, docela to byl šok.) V bazénu jsme si to náramně užili. Jezdili jsme na tobogánech, plavali jsme, strašnejch lidí si tam plnilo odborku plavce. Já se o to taky pokoušel, ale pak jsem si to rozmyslel. No, a po aquaparku jsme došli na nějaký náměstí, kde byl rozchod, takže jsme se rozběhli do všech koutů města - do restaurací, do vetešnictví, do sámošek a do všelijakých jiných kšeftů, že by to snad byl seznam na celou stránku. Prostě a jednoduše jsme vykoupili skoro celou Příbram :D. No a pak jsme se se všemi těmi krámy, co jsme nakoupili, rozjeli do našeho dočasného domova, zpět do tábořiště u Vletic. A tím bych už asi skončil náš, podle mého velmi povedený výlet. Kos

20


Etapka Jako každý rok, tak i tento jsme byli rozděleni do čtyř skupin. Byli to: Scipiové Šimi Smyčka Bréba Ajfi Bodlina Španěl 13

Horatiové Aš Žluťásek Mandarinka Syslík Lukáš Šmoula Méďa Klíč

Claudiové Kos Kulík Franta Vlásek Dodo Kathis Citron

Fláviové Křeček Fido Janek Proužek Želva Momo 14-ka Oheň

Letos bylo téma Řím. Ještě než jsme začali etapku, museli nám vedoucí ukázat, jak se dřív Římané oblékali. Zase jsme měli oblečení obatikované na zelenou, modrou, žlutou a červenou barvu. Scipiové byli …í, Horatiové žlutí, Claudiové zelení a Fláviové …. Etapka byla převážně stavěcí, ale tu a tam se našlo něco nestavěcího. Jako první etapka bylo postavit něco v umejvárce. Horatiové a Claudiové šli do klučičí a Scipiové s Fláviema do holčičí. Fláviové postavili lavičku na umývání nohou, Scipiové houpačku nad potokem, držadlo na mýdla atd., Horatiové udělali sprchu a schody do potoka a Claudiové plovoucí stoleček na odkládání věcí. Kupodivu to všechno vydrželo až do konce tábora. Potom jsme měli stavět akvadukty. Měl být co nejdelší a na konci z něj mělo vytéct stejně vody, jako se tam nalilo. Každá skupinka si chtěla najít co nejvýhodnější místo. Scipiové si ho našli v lese mezi stromy a přivázali si na ně plachty. Horatiové ho taky měli v lese, ale na cestě a taky z plachet. Fláviové si opřeli dvě klády o vyčnívající kládu z kuchyně a natáhli na ně plachty. A Claudiové zatloukli do země pár kusů dřeva a přibili na ně čtyři klády a plachty. Když jsme stavěli katapulty, měli jsme s nimi mít hned dvě etapky. Ta první byla ho postavit. Fláviové postavili největší, ale střílel druhý nejdál. Horatiové ho měli dvojitý. Poprvé s ním vystřelili poměrně málo, tak si ho obrátili a vystřelil nejvíc. Na posledních dvou místech se umístili Scipiové a Claudiové. Druhá etapka s katapulty měla být tak, že první dva katapulty měly střílet do kruhu s flaškama papírovými koulemi, ale měli jsme problém s počasím a taky to, že každý katapult měly obsluhovat dvě skupinky. Tak se to pozměnilo na to, že jsme se těmi koulemi do nich strefovali sami. Další takováto etapka byly koloběžky. Jelikož na tábor přijela Běla s Hokaidem, částečně jsme pomáhali s obědem. Marek a Šimi postavili vzor pak nám vysvětlili co a jak máme dělat. Když jsme je postavili, hodnotila se estetika a šli jsme na závody. Kdyby se měla hodnotit po něm, dopadlo by to hodně zajímavě. Měli jsme jet čtyři kolečka po příjezdový cestě směrem k táboru zezadu. Horatiové vyjeli, a když byli asi tak v polovině 21

Tábor Krásná hora 2007 cesty, rozpadla se jim kolečka. Nějak to ale dojeli a na řadě byli Scipiové. Byla to skupinka, ve které zůstaly jen čtyři holky. Braly to s humorem, a tak se málem skácely smíchy, když jim upadla řidítka a nebylo se čeho držet. Claudiové to měli ještě horší, protože jak jeli, několikrát jí převrátili, až se celá rozpadla. Fláviové vypadali docela nadějně, protože měli čtyři kola. A taky že jim jediná vydržela. Všichni byli po závodu úplně hotoví, proto jsme uvítali etapku-vaření. Dostali jsme jedno kuře do skupinky, pár brambor a jablko na osobu. Ohniště jsme si museli vykopat sami. Horatiové si zagrilovali a vypadalo to dobře. Fláviové si vzpomněli na MacDonald a udělali si hranolky a kuře upekli. Scipiové si udělali čínu, ale aby to neměli jenom tak, udělali ještě nápoj lásky. Claudiové ho taky upekly, ale jejich specialitou byla jablka s čokoládou a karamelem. Před návštěvákem jsme si dělali každý masky, abychom je mohli použít při scénkách pro rodiče o návštěváku. Dělali se ve dvojicích. Na obličej se nanesly mokré proužky papíru, na ně vrstva sádry s gázou, zase papír a nakonec samotná sádra. Mnozí na konci leželi na sluníčku, aby jim uschly. Do návštěváku zbývalo ještě trochu času, tak každá skupinka dostala pár menších dětí. Mezitím se některé masky rozpadly, tak se nakonec hrálo bez nich. V den návštěváku se ještě dodělávaly poslední úpravy. Fláviové byli velmi nápadití, tak zahráli Zkaženou rodinu. Bylo to o tom, že se děti odtrhly od skautu a přidaly se k partě, která brala drogy, nechodily do školy, atd. Scipiové vymysleli další telenovelu, a to Svatbu Jacka. Na sebe žárlící bývalé i současné snoubenky se otrávili a zemřeli žalem, až z toho jediný živý vyšel Jack-Superman. Claudiové secvičili pohádku jménem Stařec. Bylo to o tom, že lidi nemají být zlí, lakomí a neměli by chtít všechno nejlepší pro sebe. A nakonec zahráli Horatiové Sněhulku a šest trpaslíků. Byla to skoro stejná pohádka jako originál, ale zlá královna dala všem kousnout přiotrávený chleba a všichni umřeli. Pro Sněhulku si přijel princ, ale jak už to v pohádkách bývá, pozdě. Ze samého žalu umřel taky. Jednoho dne nám vedoucí řekli, že musíme najít, tzn. vyrobit něco ze vzácné hlíny. Někdo měl dobré nápady, někdo uměl dobře tvarovat a někdo udělal, co ho napadlo nebo co mu přišlo jako nejlehčí. Abychom to mohli vypálit, museli jsme si udělat něco jako pec. Vypadalo to jako malé tee-pee oplácané jílem se základem z cihel. Uvnitř bylo mezi vrstvami keramických děl poházené dřevěné uhlí. Díky němu se něco zbarvilo do černa, něco bylo celé černé a něco zůstalo úplně bílé. Pálilo se to v tom tři dny. Poté se to taky vyhodnocovalo. Body v etapce se měřily tak, že se do skleněných nádob sypala rýže, ale jelikož to bylo nejasný, raději si to vedoucí psali. Celkovou etapku vyhráli Horatiové, na druhém místě byli Scipiové, třetí Fláviové a poslední byli Claudiové.

Dodo 22


Etapka (z pohledu vedoucího) Tématem letošní etapky byl starověký Řím, což asi všichni víte, ale docela se hodilo tímto začít. A jakpak k tomu došlo? To bylo tak… Jednou jsme se tak sešli, že bychom měli vymyslet nějakou etapku na tábor a po několika měsících usilovného přemýšlení jsme vymysleli tohle ;-) S radostí musím konstatovat, že kolem etapky se stihlo všechno, co jsme plánovali, takže abych mluvil za sebe tak panuje spokojenost. No a zhodnocení etapky ze strany „hráčů“ by asi měl provést někdo jiný, protože co já vím jestli se opravdu líbila ;-) Citron

23


Kulturní večery Několikrát za tábor se konal takzvaný kulturní večer. Každý si mohl připravit to, co zrovna uměl – někdo hrál, jiný zpíval, hrál scénku nebo ukázku díla apod. Podobně se večer konaly i hospody, kde se nabízelo drobné občerstvení za sestercie a byla možnost zahrát si různé hry.

Vyhodnocení Turnaj ve vybice: 1. 2. 3. 4.

Horatiové Scipiové Flaviové Claudiové

Bodování jednotlivců 1.-2. Ajfi a Smyčka 3. Šimi

24


Skupinové foto Scipiové

Flaviové

Claudiové

Horatiové

25


Foto vedoucích

26


Táborová anketa 1. Co říkáš na den naruby? Bylo to lepší nebo horší než s vedením a proč? ►♣ Den naruby se nám myslím docela povedl, na to že jsme ho vymýšleli v noci před tím. (Kos) ►No, byla to změna, ale některý hry nebyly dost připravený. (Vlásek) ►Den naruby byl fajn, až na tu bouřku a bylo by lepší, kdyby ty hry měli rádci líp promyšlený. Škoda, že se ty praxe nemohly dodělat. (Dodo) ►Nevím, asi tak nastejno. Rádcové moc neuměli organizaci, ale měli dobrý hry. (Franta) ►Myslím, že to bylo dobrý, rádcům se to povedlo. Jestli je to lepší nebo horší, tak pro mě to bylo v něčem lepší a v něčem horší. (Borůvka) ►Tento program se mi zdá jako dobrý nápad, moc se mi líbil. (Šmoula) ►Zčásti lepší, zčásti horší. Ten den byl „aktivnější“ a nabitější, na druhou stranu si užívali rádci a vedoucí a my jsme „skákali“ mezi nima. Taky mi přišlo, že se někteří rádci povyšovali. (Bodlinka) ►Vedení je lepší. Den naruby byl úplně komplet. (Kathis) ►Den naruby z mý strany byl fakt líbivej. Nevim, jak se líbil ostatním. Ale bavilo mě to dost. (Fído) ►Tak z naší strany si myslím, že to nebylo nejhorší. Ale vždycky se někde nějaká chyba najde, že? (Kulík) ►Poměrně se mi líbil. Bylo to horší, protože jsem byl denní rádce. (Oheň) ►No myslim, že to bylo celkem dobrý. Ale tak z mého pohledu asi těžko říct, kdo je lepší. (Žluťásek) ►Den naruby byl celkem fajn až na to, že někteří rádci to brali hróóózně vážně a úplně nás (členy) komandovali. Nicméně jsme nemuseli hrát stavěcí hry ale spíš hry v lese atd. (Ajfi) ►Byla to super nová zkušenost. Moc mě to bavilo, i když nám program narušila průtrž mračen. Chtěl bych to jednou dělat, přestože to bylo koordinačně i časově náročné. (Křeček) ►Drzost některých rádců mě přiváděla v úžas. Eště že byl ten slejvák – pak všichni měli dost práce a nevšimli si, jak se flákám. (Hrášek)

2. Jaké jídlo ti nejvíce chutnalo? ♣ Jídlo? Nejvíc? Mě chutnalo všechno, ale hodně dobrý bylo to kari s rýží. (Kos) ♣ Bramborová kaše a uzený. (Vlásek) ♣ Kuře a jablka s čokoládou a karamelem, co jsme si dělali sami jako etapku. (Dodo) ♣ Poridge, těstovinový salát, těstoviny se sýrovou omáčkou, brambory na loupačku. (Franta) ♣ Jee, toho bylo hodně tak třeba zelňačka. (Borůvka) ♣ V naší táborové kuchyni vařej skvěle, takže mi všechny jídla chutnaly. Ale nejvíc mi chutnala zelňačka. (Šmoula) ♣ Všechno co bylo dobrý. (Breberka) ♣ Bramboračka. (Kathis) ♣ Zelňačka. (Fído, Oheň) ♣ Kuře na kari. (Méďa) ♣ Mě chutná vše od Běly a Hokaida, takže nevím. Možná halušky nebo zelňačka. (Ajfi) ♣ Kuskus. (Šimon) ♣ To naše, co jsme vařili při etapce. (Bodlinka) ♣ Bramboračka. (Smyčka) ♣ Kuře na kari. (Křeček)

27

Tábor Krásná hora 2007 ♣ SADKPSANBABL (NN) = smažený a dušený kuřecí prsíčka s ananasem na broskvích a bramborový lupínky (na návštěváku). (Hrášek)

3. Víš o táborovém drbu? ► No radši ne. (Borůvka) ► Fantom nemá nic proti žádnému ženskému hnutí. (Oheň) ► Drby moc neposlouchám. (Šmoula) ► Jana (Fido) chodí s Adamem a nebo Oheň balí Irču a tak… (Ajfi)

4. Co se ti na táboře nejvíce líbilo? ♠ Na táboře se mi líbilo věcí, ale co nejvíc? To asi nedokážu říct. (Kos) ♠ Hodně věcí. (Vlásek) ♠Spoustu v ěcí. (Žluťásek) ♠ Nejvíc návštěvák a scénky. (Dodo) ♠ Pokladovka, hospody, celá etapka. (Franta) ♠ Nejvíc asi manévry, pak výlet a další věci… (Borůvka) ♠ Nejvíc se mi líbila etapka. (Šmoula) ♠ Ta hospoda s vedoucíma a rádcema. (Breberka) ♠ Výlet do Příbrami!!! (Kathis) ♠ Želvy vedoucí. (Oheň) ♠ To se nedá určit. (Kulík) ♠ Den naruby a pár večerů. (Fído) ♠ Asi jako každý rok vatra, ale letos ještě nebyla, a tak zatím nevim. Nebo umejvárky po dešti a ten liják byl taky supeeer. (Bodlinka) ♠ Manévry a etapková hry (a samozřejmě scénky). (Křeček) ♠ Keramika (z etapek) anebo když po bouřce bylo dost vody v potoce. (Méďa) ♠ Všechno až na výjimky. (Ajfi) ♠ První týden (chůze). (Šimon) ♠ Manévry, etapka, závody koloběžek. (Smyčka) ♠ Trapasy na návštěváku. (Hrášek)

5. Čeho jsi se bál/a na hlídce? Tak na hlídce jsem se samozřejmě bál přepadu, ale občas strašily i zvířata. (Kos) Všeho. (Vlásek) Ptáků, co tam dělali skřeky, jako kdyby někdo někoho vraždil. (Dodo) Divný zvuky, tma. (Franta) Adama, kterej tam spal, když mu praskla postel. (Borůvka) Hodně jsem se bál kroků. (Šmoula) Bouřky. (Fído) Že Baalova flotila napadne Taury. (Oheň) Tmy a škvorů, protože nebyli vidět. (Breberka) Hlídka je mi volná. (Kathis) Myší v zásobáku. (Žluťásek) Náhodných kontrol a toho, že usnu. (Bodlinka) Usnutí. (Kulík) Přepadu. Jak jinak. (Méďa) Myší! Vždycky něco zašustilo v zásobáku a padalo tam jídlo a tak jsem nevěděla, jestli to jsou myši nebo přepad. (Ajfi) Myší. (Křeček) 28

Tábor Krásná hora 2007 Že usnu. (Šimon) Že usnu a spícího Adama v kuchyni. (Smyčka) Chrápajícího Adama. (Hrášek)

6. Jaká etapka se ti nejvíc líbila? ♠ Etapka byla letos celkově povedená, ale nejvíc asi to, jak jsme vyráběli ty katapulty. (Kos) ♠ Vaření. (Vlásek, Méďa, Žluťásek) ♠ Všechny co nebylo stavěcí, takže vaření, keramika a scénky. (Dodo) ♠ Etapek jsem se nezúčastnila, ale dobrá byla stavba lázní. (Borůvka) ♠ Líbila se mi nejvíc etapka s katapultama, vařením a koloběžky. (Šmoula) ♠ Vařící etapka (a z toho nejvíc Martinův smích). (Breberka) ♠ Kromě stavění katapultů a akvaduktů všechny. (Fído) ♠ Vaření, to byla fakt bestovka!!! (Kathis) ♠ Ta, které jsem se neúčastnil. (Oheň) ♠ Vaření, akorát se mi moc nelíbilo, že ti vedoucí, co ochutnávali, dostali nejvíc a udělali prd – trochu nás využili. (Bodlinka) ♠ Stavění katapultů. (Křeček) ♠ Vaření, na kterém jsem nebyla a nemohla jsem to zkazit. (Kulík) ♠ Vaření jídla na ohni. (Ajfi) ♠ Vaření, koloběžky. (Šimon, Franta) ♠ Koloběžky. (Smyčka)

7. Co tě na táboře překvapilo? Překvapilo mě, že nám s Jankem prdla postel hned první noc a taky manévry druhý den. To jsem fakt nečekal. (Kos) Že byly manévry tak brzo. (Vlásek) Překvapily mě nejvíc manévry. (Šmoula) Že jsme nestihli noční hru. (Křeček) Že jsme došly manévry – trefily jsme do tábora. (Breberka) Bouřka. (Kathis) Průtrže mračen. (Kulík) Když lilo. (Franta) Asi nic. (Žluťásek) Že jsme zvládli Den naruby. (Fído) Bouřka o dni naruby. (Šimon) Že Křečíček naspletl nástup. (Hrášek)

8. Táborová hláška ♣ ♣ ♣ ♣

Nemáš nárok, je to nedoléčený, hele nevim, rybič, zemina, bižu. (Kulík, Fído) Bižu, brýza. (Smyčka) Rybič, bižu, som mino, nemáš nárok, kokosi. (Křeček) Nemáš nárok, je to nedoléčený, jelito kopyto, hele nevim, rybič, bižu. (Žluťásek)

29


Poděkování Děkujeme všem, kteří jste pomohli při stavbě nebo jakékoliv organizaci, či realizaci tábora!!! děkujeme stavebkářům, kteří během několika dní byli schopni postavit tábor děkujeme těm, kteří nám pomohli naopak tábor zbourat a uvést louku do původního stavu. našemu panu faráři z Krásné Hory, který sloužil polní mši svatou na návštěváku zemědělskému družstvu Krásná Hora za odvoz věcí a uskladnění tee-peeovek a stolů v jejich skladu kuchařům Hawkymu, Běle, Madle a paní Dobrovolné, bez kterých bychom neměli, co jíst rodičům, kteří nám svěřili své potomky vedoucím, kteří strávili svůj volný čas přípravou a organizací tábora všem, kteří ochotně napsali články do tohoto časopisu samozřejmě také rodině Šachových, kteří nás po celou dobu tábora trpělivě zásobovali potravinami firmě ETS Duží za zajištění převozu a odvozu táborových věcí a kufrů spoustě dalších lidí, kteří zde nejsou napsaní a jakkoliv nám pomohli před, v průběhu, či po táboře Ještě jednou moc děkujeme. Dovolte mi zde připomenout ještě naše oddílové stránky, kde se můžete dozvědět spoustu věcí jak o historii, tak současnosti našeho oddílu. Naleznete tam často aktualizované foto alba, kalendář akcí, či odkazy na jednotlivé stránky družin. Rádi si s vámi také popovídáme na našem diskusním fóru. Těší se na vás na http://protez.wz.cz Vydáno: listopad 2007 Šéfredaktor: Kóba Úprava fotografií: Šemík Foto: George a další Náklad: 50 výtisků

30

Táborový časopis Krásná hora 2007 ŘÍM

Recommend Documents