Školní časopis
Prosinec 2007
SLOVO REDAKCE … Milí čtenáři, náš Šotek měl původně v úmyslu navštívit Vás o něco dříve, ale bohužel chřipka si nevybírá, a tak postupně skolila celou redakci. Pár dní odpočinku, vitamíny, bylinkové čaje – už jsme zase fit a těšíme se na Vánoce. Taky se těšíte? Hlavně na dárečky! V tom případě doufáme, že Šotek by mohl být jedním z nich - snad Vás v tom předvánočním shonu potěší. Šťastné a veselé Vánoce přeje VAŠE REDAKCE Pavel Svatoň, Denisa Fedáková, Sandra Müllerová, Silvie Kučerová, Michaela Bláhová, David Nowak, Petr Macák, David Vršecký, Marek Podaný, Veronika Tynková
PS: Nejspíš se Vám nelíbila naše anketa, týkající se třídění odpadu, neobdrželi jsme ani jednu odpověď, ale ocenili jsme, že ve třídách odpad řádně třídíte. Máme nový příběh na pokračování – strašidel a duchů bylo v listopadu dost a dost, tak proč nezkusit něco nového. Věříme, že tento příběh již bude mít pokračování – jaké, to se dozvíte příště. Redakce opět vyhlašuje SOUTĚŽ !!!!! NAPIŠ VÁNOČNÍ NEBO NOVOROČNÍ PŘÍBĚH Ti nejlepší autoři získají odměnu = ALOKOČÁDU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Vaše příspěvky, nejen ty soutěžní, prosím předávejte paní učitelce Kateřině Suché. Uvítáme jakékoli Vaše nápady a návrhy (Šotek je váš školní časopis). Děkujeme. Redakce děkuje za rozhovor paní učitelce I. Budilové a panu učiteli J. Najmanovi. Dále pak I. Filkové za pomocnou ruku při výrobě časopisu.
O Vánocích, tradicích a zvycích.. Do předvánočního období vstupujeme adventem (z lat. adventus = příchod), což je období čtyř neděl před Božím hodem vánočním. Advent začíná první neděli po 26. listopadu a první neděle adventní je také začátkem katolického církevního roku. Je to doba duchovní přípravy na Vánoce a zároveň radostného očekávání. Advent býval pro naše předky dobou postní, v níž platily zásady střídmosti v jídle, pití i odívání, dokonce zákaz bujných zábav, tance a zpěvu. Přesto se v jeho průběhu vyskytovaly příležitosti, při nichž se přísné postní zvyky překračovaly, např. při lidových obchůzkách na sv. Barboru nebo sv. Mikuláše, případně na sv. Lucii. Advent končí na Štědrý den při západu slunce. Jeho tradičními barvami jsou červená a zelená. Vánoce Naše označení těchto svátků je převzato z německého Weihnachten = doslova "svaté noci". V křesťanství je tento svátek slaven až od 4. st.n.l. Vánoce nejvíce z křesťanských svátků zlidověly a dnes jsou slaveny a dodržovány i těmi, kdo ke křesťanství mají vlažný nebo vůbec žádný vztah. Z dnešního hlediska se nám jako nejdůležitější svátek jeví Štědrý den, který je ovšem pouze předvečerem nastávajícího Božího hodu vánočního (=1.svátek vánoční = 25.12.). Donedávna to také byl běžný pracovní den. V lidové tradici byl Štědrý den dnem půstu, někdy dosti přísného, což vyplývá z toho, že se jedná o poslední den adventu. Kdo půst dodržel, měl podle lidových představ naději u štědrovečerního stolu spatřit zlaté prasátko. Vánoce tedy začínají na Štědrý den, ovšem až po západu slunce, což je odvozeno od skutečnosti, že pro naše předky až do 16..stol. byl počátkem dne západ slunce dne předchozího. (Proto se také mikulášská obchůzka a nadílka koná již 5.12., i když svátek sv. Mikuláše připadá až na 6.12.). Adventní půst tedy končil na Štědrý den s východem první hvězdy, poté zasedaly rodiny ke slavnostní večeři. Tradovalo se, že počet lidí u stolu nesmí být lichý, proto se na tento večer často zvali hosté tak, aby byl počet stolovníků doplněn. Před večeří byla pravidlem společná modlitba a přání, aby se stolovníci opět sešli příštího roku ve zdraví. Večeře bývala tradičně bohatá, mívala několik chodů, přičemž ryba se jedla výjimečně, neboť byla považována za postní jídlo. Její obliba převládla až v 19.stol., přičemž zejména v Čechách zvítězil kapr. Jídla na štědrovečerní tabuli muselo být tolik, aby se všichni najedli dosyta a ještě aby zbylo - to mělo být zárukou hojnosti v příštím roce. Proto byla též snaha, aby na štědrovečerním stole bylo zastoupeno co největší množství pokrmů (maso, pečivo, ovoce, cukroví, ořechy atd.). Část zbylých pokrmů od večeře se nosila do chléva dobytku, kladla se ke kořenům ovocných stromů v sadě nebo se házela do studny, aby dávala celý rok pramenitou vodu. Vánoční stromek Zdobení vánočního stromku není v našich zemích příliš starým zvykem. Rozšířilo se k nám z Německa, kde bylo známo od 16.stol. Ve vánočním stromku je dobře čitelná symbolika života (proto obliba vždy zelených jehličnanů), ale také symbolika rajského stromu ozdobeného plody - proto je na stromek zavěšováno cukroví (někdy ovoce) a ozdoby. U nás se tento zvyk objevil až v 19.stol. a šířil se ze šlechtických do měšťanských domácností, zatímco na venkově jen zvolna vytlačoval tradiční Betlémy.
Hod boží vánoční 25.12. Byl původně ( a v mnoha zemích dodnes je) centrem Vánoc. Slovo hod označuje vlastně hostinu a tento sváteční den byl skutečně zasvěcen odpočinku, návštěvě bohoslužeb a především hodování, často až nestřídmému. Byl to den, v němž bylo hříchem věnovat se jakékoliv práci. Sv. Štěpán 26.12. Svátek sv. Štěpána je tradičně zasvěcen koledování - obchůzkám po domácnostech sousedů, příbuzných a známých. Silvestr 31.12. Den bujarého veselí navazující na tradici římských saturnálií. Posledním dnem starého roku je u nás až od 16.stol. v důsledku rozšíření tištěných kalendářů, které po vzoru papežské kurie začínaly rok 1. lednem. Nový rok 1.1. Častěji byla za počátek roku považována jarní rovnodennost (počátek zemědělského roku) nebo zimní slunovrat. V našem současném stanovení data nového roku navazujeme na tradici Římské říše ( kde byl původně počátek roku počítán od 1. března) , v níž od roku 153 př.n.l. nastupovali konzulové do úřadu od 1.1., proto se toto datum stalo počátkem kalendářního roku. V lidové tradici existovala a dodnes se udržuje pověra, že co bude člověk dělat na Nový rok, bude dělat po zbytek roku, proto se lidé snažili toho dne vystříhat hádek a jiných nepříjemností. Svátek Tří králů 6.1. Svátkem Tří králů končí cyklus Vánočních svátků, toho dne se podle tradice odstrojuje stromeček a ukládá Betlém. Tento den je v křesťanské liturgii slaven jako svátek Zjevení páně jeho spojení s postavami tří králů nebo mudrců je pozdějšího původu. Zmínka o nich je v evangeliu sv. Matouše - přišli od východu poklonit se Ježíši a přinesli zlato, kadidlo a myrhu. Jejich jména Kašpar, Melichar a Baltazar se začala tradovat až od 8.st. V českém prostředí byl svátek Tří králů typický obchůzkou duchovního po jednotlivých domech v obci, přičemž dům byl vykouřen kadidlem, vykropen svěcenou vodou a na rám dveří či nad nimi byla napsána písmena K+M+B spolu s datem svěcenou křídou, což jsou iniciály tří králů a zároveň zkratka latinského požehnání (Chrtistis Mansionem Benedicat = Kristus ať požehná tento příbytek). Vánoční zvyky a tradice, které možná neznáte Do konce roku by se měly vrátit všechny cizí věci, které jsou v domě. Projděte pečlivě celý dům či byt a vraťte vše, co vám nepatří. Svobodná dívka zapíchne do jablka tři zápalky. Každá z nich musí symbolizovat jednoho nápadníka. Všechny zápalky současně zapálí. Ta, která hoří nejdéle, představuje toho, za něhož se má dívka vdát. Co přináší smůlu? Před půlnoční mší se nesmí šít, plést - protože by pak myši dílo zničily. Na Štědrý den se nesmí čistit chlévy a stáje, pak by dobytek kulhal. Na Štědrý den se nesmí prát, přináší to smůlu a neštěstí do domu. Na Štědrý den nepište své milé - milému zamilované psaní, jinak by to mohlo znamenat rozchod. Co přináší štěstí? Když v noci na Boží hod vystřelíte z pušky směrem k Měsíci. Čerstvý chléb upečený 25.12. a čerstvá vejce snesená 25.12 - mají kouzelnou moc.
Soutěž – Napiš krátký text Na prvním místě se umístili žáci ze 4. a 5. třídy – v redakci mají uloženou malou, ale sladkou odměnu. Jednoho rána jsem se probudila a vykoukla jsem z okna, uviděla jsem krásné zářivé sluníčko a také děti s dráčky. A tu na mě zazvonila kamarádka a sdělila mi, že je drakiáda. Tak jsem šla ven, dala jsem jí do ruky draka a ona – nešika ho polámala. Co budeme dělat, jdeme do školy a zkusíme si půjčit jiného. A po cestě jsme trhali hrušky. Jé, to je ale krásná tužka! Kdo jí mohl ztratit? A to je konec podzimu. (Míša Králová) Byl parný letní den, sluníčko svítilo jedna radost. Právě jsme s kamarádem seděli u nás na zahradě a jedli hrušky. Přemýšleli jsme, co se asi o prázdninách děje ve škole. Nezaváhali jsme a šli jsme do školy. Přelezli jsme plot a měli jsme to štěstí, že dveře do budovy školy byly otevřené. Na zemi ležela tužka, na zdech byly obrázky podzimu. Najednou jsme uslyšeli bouchnutí, to byl asi nějaký nešika. Utíkali jsme ke dveřím a tam ležel na zemi drak. Vzali jsme si ho a šli pryč. A na podzim jsme ho šli pustit. (František Thiel)
Citáty o př přátelství Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Karel Havlíč Havlíček Borovský Dobrý přítel přinese topení, když svět zapadne sněhem. České př přísloví Kdo opustí smutného přítele, není hoden, aby se někdy dělil s jeho radostí. Caesar Kdo nemá jediného přítele, toho život nestojí za to, aby byl žit. Čínské př přísloví Přátelé jsou lidé, kterým nevadí, zavoláte-li je třeba ve čtyři hodiny ráno. Marlene Dietrichová
Florbal Hráli jsme už 4 zápasy, proti Neštěmicím, které nás porazily 16:8. Daniel Walter dal 4 góly , 2 góly David Machota a 2 góly Jakub Kratochvíl. Druhé utkání se nám povedlo mnohem lépe, to jsme poprvé vyhráli. Hráli jsme proti Anežce České, skončilo to 12:8 pro nás, čtyřmi góly se blýskl David Machota a pěti góly Daniel Walter, dva góly dal Miroslav Kratochvíl, jo a nesmím zapomenout na výborně chytajícího Martina Trenklera, který nás svými zákroky mnohokrát zachránil. Další utkání jsme hráli proti Chlumci, na ně jsme si dost věřili, nakonec jsme pouze remizovali 5:5, bylo to naše nejhorší utkání v této sezóně. Poprvé za náš tým hrál Václav Šťástka a dal dva góly, jeden gól dal Daniel Walter, David Machota a Miroslav Kratochvíl. Zatím poslední utkání jsme hráli proti České Mládeži, tu jsme porazili 14:10. Čtyři góly dal Václav Šťástka a Daniel Walter, dva góly dali David Machota, Vít Petřík a Miroslav Kratochvíl. A poslední utkání ve skupině jsme hráli ve Vinařské, prohráli jsme 6:3. Dva góly dal Daniel Walter a jeden gól dal Vít Petřík, ta prohra nás moc nemrzela, protože jsme i přesto postoupili do malého semifinále, kde se utkáme s ZŠ Novou. Více informací na WWW.FLORBAL-UL.CZ DANIEL WALTER
V posledních dnech je slovo florbal spojováno s naším úspěšným chlapeckým výběrem, ovšem i děvčata dokázala, že jim tato hra není cizí. V úterý 27. 11. se na ZŠ Rabasova uskutečnil turnaj ve florbalu dívek. Zúčastnila se ho celkem čtyři družstva : naše - ve složení M. Wedrichová, V. Kellnerová, K. Splítková, V. Šebková, S. Müllerová a R. Demeterová pod vedením trenérského dua Macháček - Klener, dále družstva ZŠ Povrly, ZŠ Neštěmická a zastoupení měla samozřejmě i pořádající škola. Úvodní zápas našeho týmu proti ZŠ Neštěmická se vůbec nevyvíjel špatně. Po úvodním "oťukávání" soupeře děvčata udeřila a dostala tím naši školu do vedení. Hra byla dále vyrovnaná, bohužel pro nás jsme obdrželi tři slepené góly, čímž byl brankový účet zápasu podtržen. Do druhého zápasu proti favorizovanému celku ZŠ Rabasova děvčata opět nevstoupila s ostychem, po několikerém přetahování lana na tu či onu stranu jsme prohráli v poměru 4:2; nutno ovšem podotknout, že hra byla v obou zápasech velmi vyrovnaná a vítězstvím si nemohl být vedoucí celek až do konečného hvizdu jistý. Díky vývoji ostatních zápasů jsme před naším posledním vystoupením proti ZŠ Povrly (které bylo zároveň závěrečným na tomto turnaji) tušili, že v případě výhry máme šanci na postup. Děvčata vložila do zápasu skutečně vše a po velmi precizním a disciplinovaném výkonu se radovala z vítězství 2:0, které nám zajistilo druhé místo na turnaji a zároveň jistotu postupu do dalších bojů. Martin Klener
Dne 29. listopadu 2007 proběhlo finále soutěže v sudoku. A výsledky?... Do finále školního kola v luštění sudoku, které se uskutečnilo 29. listopadu 2007 se probojovali následující borci a borkyně: 6. třída - Alice Kotlíková a Ondra Štanc 7. třída - Gábina Bláhová a Sandra Závišková 8.A - Lenka Uxová, Míša Liseová a Dan Prokopec 8.B - Kája Záviška a Petr Macák 9.A - Věrka Homolková, Vít Petřík a Pepa Klikorka 9.B - Pavel Svatoň, Dan Walter a Vašek Uher.
A jak dopadli? Přeborníkem školy pro rok 2007 se stal Václav Uher 9.B. Na druhém skončila Věra Homolková z 9.A. A třetí skončili ex equo Vít Petřík a Josef Klikorka, rovněž z 9.A.
Jmenuji se Freddy McPopleta a moje hadí samička se jmenuje Fifinka. V knize byla zmínka o bájné zmiji dvojhlavé a jen za její fotografii nabízeli 50 000 dolarů. Tak jsem se vydal na výlet … Na cestě za bájnou zmijí dvouhlavou, skrývající se údajně v pralesích střední Afriky a Amazonie, jsme opět pokročil o něco dále. Já, Fredy McPopleta, jsem se z vůle oxfordské univerzity rozhodl, že nejprve budu putovat za kmenem Hubabuba do Afriky. V tomto týdnu jsem zdárně zvládnul zrádnou cestu z Anglie do Francie. Co jsem však měl na cestě zdržení! Stalo se takové bezpráví – byl jsem v tom úplně nevinně! Stalo se to takto: i přes svůj obrovský strach z nádraží jsem zdárně dokázal překonat tuto překážku a po necelé půlhodině jsem už seděl s jízdenkou na svém místě ve vlaku. Své tři kufry jsem měl všechny u sebe, to víte, nikdy nemůžete vědět, kdy se někdo rozhodne vám je ukradnout... Několik prvních hodin jízdy probíhalo v klidu. Seděl jsem v kupé se dvěma postaršími dámami, které pletly, já jsem se věnoval luštění křížovek (u jednoho slova tam však měli málo políček: no považte – „největší přírodopisec a objevitel“ a „Fredy McPopleta“ se tam nevešel!). Pak však přišel čas oběda a já jsem vytáhl jeden kufr, ve kterém jsem kromě jídla na cestu – biozelenina a suchary – vezl i malou kamarádku pro zmiji dvouhlavou: svou malou Fifinku. Fifinka je moc krásná hadice, je to krajta puntíkatá, známá však spíše jako krajta královská. To však ty dvě postarší paní vedle na sedačce nechtěly za žádnou cenu pochopit. Jakmile Fifinku zahlédly, začaly nehorázně vřískat a ječet na celý vlak. Chudinku Fifinku tím tak vyděsily, že chudák jeden vzala nohy na ramena a odplazila se z mé náruče kamsi do vlaku. Já jsem okamžitě vyběhl za ní, ale ať jsem se po uličce rozhlížel na všechny strany, nikde jsem ji už nezhlídl… Jal jsem se tedy situace a začal prohledávat celý vlak. Avšak ty dvě ženštiny dokázaly mezitím všem rozhlásit, že po vlaku „pobíhá hnusný, obrovský jedovatý a strašně nebezpečný had“ … ano přesně tak mojí maličkou, krásnou Fifinku nazvaly … taková opovážlivost – a to pomíjím i to, že mne samotného označily za „plešatého zcvoklého hňupa, který chová tak nebezpečná stvoření.“ Hned také pádily na průvodčím, který se na mne velice hrubě obořil, jaké prý to smrťáky tahám mezi slušné lidi. A za chvíli mi už spílali všichni cestující – mnozí z nich stály na sedačkách, jako by má Fifinka byla nějaká smrtící nestvůra! Vždyť sama měla z těch zlých lidí větší strach než oni z ní. Nicméně se mezi pasažéry našlo několik, kteří mi pomohli Fifinku nalézt – schovávala se na dámských záchodcích, kde také k smrti vyděsila jednu nafintěnou paničku. Ale když byla chudinka moje konečně v bezpečí, nechal průvodčí zastavit vlak a mne, Fifinku a všechna má zavazadla vyhodil z vlaku. Zůstal jsem tak kdesi uprostřed anglických luk, nevěda, co dělat dál. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než vzít své kufry do rukou a pomocí vlastních nohou se vydat na cestu do Francie, neboť žádné nádraží ani nic podobného již v okolí nebylo. Nakonec se však na mne maličkato usmálo štěstí – potkal jsem jednoho starého sedláka, který vezl vůz slámy do vedlejší vesnice. Alespoň kousek cesty jsem se tedy s ním svezl. A tento dobrý muž se ukázal býti vskutku dobrou duší. Ve vesnici, do které jsme po několika hodinách pomalé jízdy dojeli, mi domluvil půjčku bicyklu. Jak moc jsem mu byl vděčný! Onen bicykl byl sice poněkud staršího vydání, skřípal, barva se odlupovala a brzdy nefungovaly, ale i přesto jsem s ním urazil notný kus cesty, divte se tomu nebo ne, ale já jsem na té staré skládačce dojel až k pobřeží. Tam jsem si chtěl koupit lístek na trajekt, který by mne převezl přes Lamanšský průliv. Cestou k trajektu jsem však narazil na rybářskou osadu. A v té jsem se dal do řeči s jedním starým mořským vlkem, který mi nabídl, že mne převeze zdarma na evropský kontinent. Byla to vskutku nebezpečná, riskantní a nejistá cesta, ale nakonec jsem šťastně stanul na francouzské pevnině. A odtud to již není příliš daleko do Afriky. Zmije dvouhlavá, už jsem ti na blízku! A vezu ti svou Fifinku jako kamarádku! PETR MACÁK
POVÍDALI JSME SI S... paní učitelkou Ivanou Budilovou
1) Chtěla jste vždy být paní učitelkou? Ne, v první třídě jsem chtěla být učitelkou. Na druhém stupni profesionální atletkou a na střední škole policistkou, což mi nevyšlo, tak jsem šla na pedagogickou školu. 2) Co byste na naší škole vylepšila? Na naší škole se mi líbí, ale v každé práci je nějaké to ale... Chybí mi tu chemická učebna, abych mohla s dětmi více experimentovat. 3) Vaše oblíbené zvíře? Vzhledem k tomu, že jsem alergická na zvířecí srst, tak moc na výběr nemám, takže to jsou rybičky. (Nejraději mám psy.) 4) Jaký hudební styl máte ráda? Od všeho trochu, podle nálady, ale nejčastěji poslouchám R’n’B. 5) Jaká je Vaše oblíbená kniha? V současné době věnuji hlavně četbě různých vědeckých encyklopedií. 6) Jaký názor máte na náš školní časopis? Časopis se mi líbí a myslím si, že každá škola by ho měla mít. panem učitelem Jakubem Najmanem
1) Chtěl jste vždy učit tělesnou výchovu? Ne přímo tělesnou výchovu, ale sport bych chtěl (a chtěl jsem) dělat vždy. 2) Jaké sporty provozujete vy osobně? Fotbal, futsal, kondiční posilování.
3) Věříte v úspěch našeho florbalového týmu, Ne, já to trénuji!:) Jasně, že fandím. 4) Jaké je vaše oblíbené zvíře? Jezevčík (Babetka :) ) 5) Byl jste někdy zamilovaný do své učitelky? Ano, na střední :) a několikrát a teď taky:) 6) Co Vás dokáže nejvíce rozzlobit v hodinách TV? Nenošení úboru, neschopnost stát dvě minuty v klidu při nástupu. A malá tělocvična, nejmenší ve střední Evropě:)
Zasmějte se s námi … PERLIČKY – PÍSEMNÉ PRÁCE ŽÁKŮ
Překlad textu z anglického jazyka (8. A) „O volném čase dělám týnejdžra ve Velké Británii.“
Přírodověda, český jazyk, vlastivěda (1. stupeň) Napiš, co je vodič a nevodič: Vodič znamená, že tě vodí a nevodič, že tě nikam nevede. Alík utekl z domu a byl … bez domova (odpověď žáka) – byl bit (správná odpověď) Podtrhni významné osobnosti Národního obrození: J. K. Tyl, V. Havel, B. Němcová, V. Klaus, B. Smetana, J. Paroubek
Dějepis (6. třída) Jakým způsobem si naši pravěcí předci vysvětlovali některé přírodní jevy, např. bouřku? Bohové se asi zbláznili, je nejlepší schovat se do auta.
Rodinná výchova (9. třída) Jaké látky užívají sportovci, pokud chtějí dosahovat lepší výkony? „Hemeroidy“ A ZASE TY BLONDÝNKY … ANEB NĚKDO TO RÁD BLOND
Déšť Dvě blondýnky přijdou ke svému autu a jedna říká: „Hele, nechaly jsme v autě zabouchnuté klíčky.“ Jedna se šťourá v zámku sponkou do vlasů, druhá zkouší vypáčit druhé dveře a nejednou povídá: „Měly bychom si pospíšit, začíná pršet a nechaly jsme otevřenou střechu.“
Prsa Přihlásily se tři ženy do soutěže – plavání stylem prsa přes kanál La Manche. Vyhrála brunetka, pár minut po ní dorazila zrzka a asi hodinu poté totálně vyčerpaná blondýnka. Když ji zabalili do dek a nalili do ní pár loků kávy, vzpamatovala se a povídá: „Nechci si stěžovat, ale mám pocit, že ty zbylé dvě soutěžící používaly ruce.“
Pro chytré hlavy … ZÁHADA LIDSKÉHO MOZKU Dokážeš přečíst následující věty? V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIDGE UINERVTISY VLŠYO NJAVEO, ŽE NZEÁELŽÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNINÁ DLEŮITŽÁ VĚC JE, ABY BLYA PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK MŽŮE BÝT TOTÁNLÍ SĚMS A TY TO PŘOÁD BEZ PORLBMÉŮ PEŘČETŠ. JE TO PORTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK.
