1.1.
Alfre d Sc h u tz
1.1.1. Sub jektivistická v ýchodiska Schutzovy sociolo gie Dřív e, než za čne me s výk la dem Schutzovy f enomen olo gic ké soc iologie
a jeho koncepce cizince, která s ní úzc e souvisí, podíváme se na to,
z ja kým myšlenkových zdrojů Schutz v ychá zí. Nejčas těji s e v tomto
kon tex tu objevu jí dv ě jména : Edmund Hus serl a Ma x Webe r (na př. Noh ejl 200 1, Hubík 1999, Pe truse k 1994, Roge rs 2000 nebo Šubrt 2001). Šubrt,
Roge rs ová i Nohe jl připomínají rovněž vliv filo zofa Henri Be rgs ona,
předev ším pak jeho konc epc i trvání (durée) ja kož to v nitřního ply nutí ča su. Tato koncepce ovlivn ila Schutze pře devš ím v rozlišení pro žitku a jeho
refle xe,
tedy
přis ouzení
a
uvědo mění
si
s myslu
původně
ne refle ktov aného prožitku . Daleko důle žitější v šak p ro Schutze by l socio log ický res p. filo zofick ý o dkaz Maxe Webe ra a Edmund a Husse rla.
Ne ní n áhod a, ž e stejně jako u S immela, je i Schu tzovo myšlení
v přípa dě
sociologických
k la sik ů
n ejv íce
pozna menáno
Webe rovou
chápajíc í sociolog ií. Webe rov a metodologie soc iá lních v ěd byla pro
Sch utze zpočátku v elmi insp irativní, což je možno doložit již na podtitulu jeho nejv ětšíh o sp isu, v ydan ého poprvé v roce 1932 pod názv em: De r
sinnhafte Aufbau de r sozialen Welt: Eine Einleitung in die ver ste hende Soz io log ie. Rovněž názv y první a posledn í k apitoly této kn ihy („ Popis
na šeho problé mu : Zá kla dní metodologické k once pty Maxe Webe ra“ a „Zá kla dní
p roblémy
inte rpretativní
sociologie“)
n esou
jas né
zna ky
Sch utzovy sna hy navá zat a k ritic ky s e vy pořáda t s We bero vou soc iologií.
Je stliže js me vý še věn ovali poz ornost Webe rově metodo log ii, učinili jsme tak z toho důvodu, a bycho m mohli lépe v ypozorov at, v jaký ch bodech s e
Sch utz pokou ší Webera překonat. P ro Schutze se s ta la rozhodující
Weberova myšlenk a subje ktivního z akotve ní sociálního jednání, kterou ro zpracov ává s pomoc í fenomenologické filozofie, které tak d ává nový, sociá lně vědecký zá kla d.
Z da lšího Schutz ova směřování, osob ního i v ědec kého, lze v ypozorov at,
že po té, co se ve své p rvní k nize vypořádává s We berovou metodologií, n a niž s ice s ta ví své pojetí soc iální vědy, al e k te rou originálním způsobe m, jak s i ukážeme dále, překonává, s e již k Weberovi intenzivně ji ne vra cí a
na opak, po emigra ci z Ra kous ka do Spo jených států na s klonku druhé sv ěto vé
války,
objevuje
americ ké
autory
s podobným z aměřením,
předev ším pak Williama Ja me se. (Nohe jl 2001: 38) P řitom We berův důra z
na subje ktivní s tránku so ciá lní reality a n a porozumění vnitřního smys lu,
na které m je jednání založeno, nebyl pro Schutze uspo kojivý. S chutzov i předev ším vad í, že Weber ne roz vádí p roblém k onstituc e s my slu jednání. Kons tituce a inte rpretace smys lu jednání se u Schutze mění z prostřed ku
v sa mo tný cíl a nejvlastnější předmět sociálněvědního poznán í. Je stliž e pro Webera je e lementá rním soc iá lním fa kte m a předmětem zkoumání lids ké jednání, Schutz jde v subjektivistic ké orientaci mnohem dál a jeho sn ahou je vy stavět sociáln í teo rii, pro n íž zák ladním sociálním „faktem“ jsou in tersubje ktivní p rožitky vnitřn ího vědomí člově ka.
Da vid Zaret (1980 : 1180-1201) ve s vém článku o vz tahu Schutz e
k We berovi podle mého názoru velmi přesně dok azuje, že Schutzov a
inspira ce Weberem je v k ontextu c elého jeho d íla d ale ko slabší, než se na první p ohled zdá
a než mnozí Schutzovi komentátoři automatic ky
přejímají. Schutz totiž nep řijímá kon cepc i vz tažení k hodnotá m, která
tvoří s amotný z áklad Webero vy metodo log ie. Na druhou stran u se hlás í k We berově myšlence hodno tové n eutrality . J ak js me v šak již uvedli výše,
Weberovy meto dologické poža davk y vz taž ení sk utečnosti k hodn otá m a
hod notové n eutrality s polu úzce souvisí a nejde je oddělit. Z tohoto dův odu je podle mého názoru nepře sné se do mn íva t, co tvrdí např.
Roge rs ová (2000: 379), ž e „(Sc hutz) přijímá Weberův přístup a jád ro jeho metodologie.“ Dů vod,
proč
Schu tz
odmítá
releva nci
hodnot
pro
zkoumání
indiv iduáln ího jednán í, je podle Za neta ten, že a spiru je n a vy tvo ření
obecné teorie sociálního jednání, k terá b y v y svě tlila s amotnou podstatu
lids ké zku šen osti ve v ztahu k dru hým (a
v kon ečné m d ůsledku k e
spole čnos ti ja ko ta kové ) be z ohledu n a kultu rní podmínky, je likož :
„o becná soc iální te orie, z aložen á na s ubjektivistické pe rspektivě , je možná pouze v případě vy loučení principu vz tažení k hodnotá m a s n ím
souvisejíc ího problé mu his to rického poz nání z Weberova díla.“ (Zanet 198 0: 1189)
S chutz se ted y v e s kutečno sti pokus il o něco, co Weber vž dy b yto stně
odmíta l a sic e o k onstituci obecné sociální teorie. Weber se vědomě stavě l
do opoz ic e vůči Ma rxo vě h istoricko-real is tické teorii spo lečnosti stejně jako v ůči všem jiným teoriím, kte ré se p okoušeli v ybudo vat abs olutní teorii společnosti. Hav elka (1998 : 79 ) toto metodologické vymezení u
Webera shrnuje těmito s lo vy : „. .. pro Webera je úkole m vědy o kultuře re gistrace jedno tlivých hodno tových sys témů, k teré s e v různých dobách na různých místech objevily , a popis jejich vzniku, rů stu , pa nství a zániku, če muž se snaž í porozu mě t právě s oh ledem na jedinečnou
neopako vatelnost ka ždé historické udá losti.“ Pos tup vědy je pro Webera vž dy ovlivněn kulturně podmíněn ými hodnoto vými hledisky , což zna mená, že vědeck y rele vantní je to, co daná společnost považuje ze význ amné a
hod notné. Věd a s i tedy nemůže a a ni to ne ní v jejich s ilách dě la t nárok na ab solutn í pozn ání
J ak js me již uved li výše, zá kla dní rozdíl me zi We berem a
spočíval
v tom,
že
z atímco
pro
Webera
bylo
samotným
Schutzem zá kla dem
zk oumání lids ké jednání (v dané m kultu rním kon tex tu), Schu tz se sna žil zpochy bnit s amozřejmo st konceptu sociálníh o jedná ní pro soc iálně vědní
zk oumání. Východis kem s e mu přitom stala Hus serlo va transcendentá lní fenomenolo gie ,
je jíž
nejvla stnější
zá kla dnou
filosofické
re flexe
je
subje ktivní p rož itek světa. (Nohejl 200 1: 39). Schutz přejímá od Husse rla jeho po jetí (inter)s ubjektivity , jež se však d ia me trálně odlišuje od
subje ktivity Weberovy . Vědec ké porozuměn í sub jek tivního smyslu jednání není podle Schutze možné bez odha lení p rincipů po rozumění jednání
druhým č lověke m v p ros tředí přirozen ého postoje v šedn ího dne (Schutz
196 2: 2 0-21) Sc hutz v tomto směru nav azuje na Husserlovu k ritiku
vě deck ého po znán í, kte rá zdůra zňuje, že „feno menologické z alo žen í sociá lních
věd
předpok ládá
e xaktní
ana lýzu
k onstituce
sk ute čnos ti v předvědec ké zkušeno sti.“ (N ohejl 2001: 40-41)
sociá lní
Od dělení vš edního dne nebo jinak svě ta kaž dodennos ti od vědeckého
sv ěta tvoří součást S chutzov y teorie životního svě ta (Lebens welt). Termín Leb enswe lt po užívá v podobném duchu již Husserl v e s vém pozdn ím d íle Krize evropsk ých věd a transcendentáln í feno menologie. Huss erl vš ak
ještě n aro zdíl od Schutze nerozlišuje mez i životn ím s větem (Lebenswe lt) a svě tem každodennosti
(Alltag swelt) 1. Za tímc o p ro Husse rla je živ otn í
sv ět spojen přede vším s přirozeným pos tojem ka ždodennos ti, Schutz chápe životní svě t ja ko „ celkovou souv islost dílčích rea lit“ (No hejl 2001:
62) Kro mě každodenníh o svě ta p ráce a s věta věd y ro zlišu je Sc hutz
v rá mc i Lebenswelt je ště s vět snů a fanta zijn í svě ty. Sc hutz ted y přicház í z vlastní koncepc í mnohonásobné re ality dílč ích sv ětů. Me zi těmito s věty má
domin antní
pos tav ení
svět
kaž dodennos ti
neboli
svět
p ráce
pov ažov aný Schu tze m za svrcho vanou realitu (paramoun t reality ) a sic e z tě chto čty ř hla vních důvodů (Schutz 1962: 342):
je to sv ět, v n ěmž js me neustále tělesně příto mn i (i kd yž sníme),
p řed mě ty tohoto svě ta nám kladou odpor a omezu jí možnosti
s vou tělesnou č inností můžeme tento s vět p roměňovat,
n aše ho jednání,
v rámci tohoto svě ta komun iku jeme s druhými
Ne ní naš ím účelem pouštět se do hlubšího výkladu pojmů ž ivo tního a
ka ždodenního sv ěta , tudíž si pouze n ačrtne me
základn í struk turac i
Leb enswe lt v Schu tzo vě p oje tí, k terá je podstatná pro pochop ení jeho kon cepce c izince . Schutz přejímá termín Lebenswelt od Hus serla . P ro
Hus serla znamená Lebens we lt svě t v jeho nejpůvodnější podobě, svě t 1
Více k to muto problému v iz No he jl (2001: 5 8-62)
předvědec ké prosté zkušenos ti, přiroz ený svět, říši prv otn ích evidencí. (No hejl 2001: 28 ) S vět je člově kem p rož íván a je zamě řen na konání a praktic kou o rientaci v něm. Permanentní z kušenost s prožíván ím reality
ka ždodenního ž ivo ta 2 vede č lov ěka k p řijetí přiro zeného po stoje , k terý
„n ere flektuje potencioná lní zpo chybn itelnost svě ta , a c hápe jej ja ko jednou provžd y daný a sa mozřejmý (take n-for-g ra nte d).“ (Nohe jl 2001.:
82) F enomenolo gic ká analýza pro Huss erla spoč ívá ve fenomenolo gic ké a
tran scendentální redukc i (épo ché) s věta n a s tav čistého vědomí, které je
oč ištěno od vědeckých teorií a v druhé fáz i také od b ěžné zku šenosti přirozeného
pos toje.
HUs serl
se
ta kto
s triktně
přidržuje
subje ktivně ide alistic ké pozice, jeliko ž předmě tem pozn ání se mu s táv ají fenomén y, inte ncionální postoje životního
s věta
na
lidské
vědomí
subjektivitě
odha lujíc í zá vis lo st reality ( Alijev ová
1985 :
68-69).
V Hu sse rlově metodologii se z outsidera stá vá in sider, kte rý se chová ja ko outsider, nebo-li : „vně jš í pozorovatel (je) nahraz en vn itřním diváke m, který
tran sce nduje
svůj
p řiroze ný
postoj
v nez aujatém
přih lížení
s je diným zbý vajícím zájmem, vidět a adek vátně popisova t.“ (Ka bele 199 8: 34)
Hu sse rlova feno menologie není n icméně pouze intra subjektivis tická,
nýb rž ta ké intersubjek tivis tická . Práv ě Hu sse rlův pokus ob jasnit socialitu v je ho teorii inters ubjektivity měl zá sadn í v liv n a Schutze a jeho sna hu přenést fe nomeno log ii z ab straktní roviny filozo fické spekulace do roviny
socio log ick é a nalýzy je dnání a rozu mění druhému. P odle Hus se rla (1993 ) je vlastní prož ívání s věta s dílené s druhými a tud íž jimi ovlivněné.
K v ysv ětlení inters ubjektiv ního prožíván í životn ího s věta Hu sse rl používá termín s poluzpřítomnění (a pre zentace ). Zá kla dem aprezenta ce je pá rová ní.
V zása dě to zna mená, že mé vědomí rozpoznává druhé já (alter ego) ja ko
mne podobnéh o. Alter ego se „z rcadlí“ v mé m egu díky p odobnosti jeho Termín realita každod enního života užívá Berger s L uckmannem v souvislosti s jejich feno menologickou an alýzou Lebenswelt, tak jak ji přijali od Schutze a použili pro svou Sociální konstruk ci reality (1999) 2
těla , ge st č i způsobu chování. Dos ava dní z kuše nos t se z akoušen ím pod obno sti alter eg o p řitom vede k t ypizac i vníma ných jevů .
P ro Schu tze znamená Hus serlo vo zproblematizov ání koncepce alter e go
vy jití ze s lepé uličky , do kte ré se po dle ně j dos tal Web er se svou koncepcí vz taž ení
k hodnotám
urč ující
subjektiv ní
smys l
sociá lního
jednání.
Zároveň vša k Schu tz přechází z Huss erlových solipsistick ých an alýz vy cházejících z v la stn ího vědomí k ú vahá m po založení sociálního s věta sk rze vztah Já k Ty tv ořící základ pos toje v las tního vědo mí ke svě tu.
(No hejl 2001 : 48) Ja k jsme již zdůraznili, pro fenomen olo gii je sku teč nos t primárně skutečností prožív anou . Z prožívání s ociální rea lity
životního
sv ěta , které se od ehrává v lidské m vědomí pro Schutze vyplývá , že každé lids ké v ědomí a ka ždá tvo rba výz namu a smys lu je sociální povah y 3.
(Ro gers 2000: 370 ) S chutz n azýv á tento s ociální aspe kt našeho vědo mí jako „ orientaci-n a-tebe “. Bez této orien tace ne ní mo žný ani s vět ani
vlastní já . V „orie nta ci-na-tebe“ vědo mí rozpozná vá d ruhého jako alte r eg o, ž ijíc ího a majíc ího vědomí podobn é tomu svému. Tato orien tac e vy tvá ří zá rov eň předpoklad pro v znik vzájemného sociálního v ztahu.
S tejně jako v případě soc iální rea lity , je také p ro sociální vz tahy
ch ara kte ristick á její mu ltiplic ita. Multiplicita soc iá lních vztahů souvis í u Sch utze
s jeho
teorií
č asoprosto rové
s truktura ce
soc iá lního
svě ta .
Elementární soc iální jednání probíhá tam, kd e s d ruhý m sd ílím s polečnou výseč času a prostoru : setkáv ám se s ním tváří a tvář a žijeme (a te dy i stárneme)
spolu
bezprostředníh o
vedle
okolí
seb e
(Hubík
(Umwelt)
se
199 9:
te dy
112 ).
nachází
Ve
mí
světě
mé ho
spolubližní
(Mitmen sch, fellow-men). Umwelt je světe m naš í s polečné zk ušenosti a
v něm vzniká nejužš í sociální vztah založ ený na vzájemné „o rientaci-na nás“. Spo lub ližní jsou mý mi b ližními, je likož se nacháze jí v nejbližš ím
oko lí centra mého ž ivo ta, jimž je mé tělo a mám s nimi trva lý kontak t Sp olu s A li jevov ou (1985: 69 ) si mů žem e p ovšimn ou t , ž e t ez e o kon stitu t iv ní úlo ze vědom í při tvo rbě význa mu před m ětnéh o sv ět a m á v el m i b lí zko k zák ladn í m metod o logi ck ým pozn atků m in t erak c io ni smu . 3
tváří v tv ář. Rozhodu jící roli zde sehrává pro storová blíz kost druhého
člově ka. Přitom s vět, který obý vám se svými spolubližn ími, není a ni můj, an i tvůj, a le je náš , tzn. inte rsu bje ktivní. Je to s vět spole čně sdílené
zk ušenosti, ve které m je pro mne druhý dokon ce reálnější, než jsem já
sá m sobě. Schutz (1962: 1 74-175) přichází s tvrz ením, že z atímco dru hý je reá lně dostupný naše mu vědo mí v p řítomno sti, u čin it sám sebe předmětem
zájmu
mého
vědomí
vyž aduje
re flexi
mý ch
zkušeností
z minulos ti. Proto „z nám lépe druhého a druhý zná lépe mne ne ž-li každý z nás dvou zná s vé myš le nky (strea m of con sciousness) o vlastním Já. Tato přítomná realita, s amozřejmá pro o ba z n ás, je základe m na šeho My (Umweltu – D. K.) “
S vět, ja k jej vn ímáme, je sa mo zře jmě tv oře n také lidmi, kteří nepa tří do
na ši bezpro středn í b lízkos t a známos ti, pře sto je však určitým způsobem re gistrujeme. Ten to svě t n azý vá Schutz Mitwe lt a charakteriz uje ho ja ko
sv ět, „ kte rý nen í sdílen s kon kré tním druhým člověkem, nýbrž a nony mně se všemi lidmi.“ (No hejl 2001: 6 4) Mitwelt je svě tem současníků (Ne benmenschen,
contemporaries ),
ke
kterým
se
v ztahuje
jiný
typ
orien tace a potaž mo i významu, než mám ke s vým spo lub ližním.
„Orie nta ce-na-ně“ vytváří sociální vztah k n im, který se liší od „n ašeho vz tahu“ tím, že „zatímc o tebe, indiv idu áln ího , z akou ším v k onkrétn ím
na šem-vztahu p římo , souča sníka v nímám jen zprostředkovaně, pomocí
typifik ací.“ (Sc hutz 1964: 4 2) Ty pifik a ce je jediným zdrojem vědění
vz tahu k nim. Oproti tomu vědění o s větě spolubližních je fo rmová no bezprostředními soc iálními situace mi, ve kterých jednáme a kte ré se odrážejí v na šich zkuš eno ste ch 4.
Na zá kla dě stručného rozboru strukturace životního s věta se dos táváme
k sa mo tné mu jádru Sc hutzova vědeck ého zájmu, který hraje k líčovou roli také v n ásledu jícím rozboru jeho koncepce cizince, a sice ke k onstituci Pro doplnění ještě uveďme, že kromě Umweltu a Mitw eltu Schutz rozlišuje také Vorwelt (svět předchůdců) a Folg ewel t (svět následovn íků) jako další slo žk y multiplicitní sociální realit y, což ale z hlediska našeho zájmu není tolik podstatné 4
smys lu a vě dění ve vědomí ovlivňující sociá lní jednání. Ja k jsme s i ukázali, pro Schutze není soc iální rea lita ho mogenní, ale vyka zuje stru ktu rní
roz manitos t.
Tato
stru ktura
určuje
významy ,
které
v je dnotlivých re gionech svě ta v ytv áříme. Schu tz (1967 : 1 39) k tomu
poznamenává: „Ka ždý z regionů soc iálního s věta v sobě za hrnuje svůj vlastní způs ob prožíván í a vlas tní způsob po roz umění subjek tivních zk ušeností s druhými.“ Tyto regiony , ale
p řed evš ím Umwelt a Mitwe lt, se liší 1. s pec ifick ým prožitk em druhého
člově ka, 2. postojem k němu a 3. odpovídajícím praktick ým vztahe m, proje vujícím s e v jednání. (Noh ejl 2001: 65)
S polečný m jmenovatelem ro zdílů me zi jednotlivými reg ion y je míra
an onymity pro žív ání a porozu mění. Pro Schutze je každý sociální význam
vy tvá řen v rá mc i kategorií d ůvěrnos ti a cizos ti. V ysok á a nony mita v zta hů ve sv ětě mých souča sníků je důs led kem nez kušenos ti s podobností mého
vě domí a myš len í s vě domím a myš len ím s ouča sníků, je ž vede k v yšš í
zá vis los ti n a depersonalizo vaných, přip saný ch, obecn ých a typ ifiko vaných fo rmác h významu. (Schutz 1962: 71 -72). Interpre tac e vý znamu je dnán í současníků tak může probíh at pouze na v ytv oře ném ideálně-ty pic kém zá kladě.
Ideá lní typy js ou p ro Schutze (1962: 73) t ypi fikované význa my , je nž
slouž í jako návod („ kuch ařk a“) k interpretac i jednání. Ačk oliv termín
ideální ty p převz al Schutz od Webe ra, dá vá mu zce la odlišný význa m. Sch utzovi
z koncepce
je
cizí
Webe rovo
hodnotových
poje tí
cílů
ideá lních
jedná ní
typů,
odvoz ených
kte ré
vyc ház í
z pochopení
historických souvislostí adekvátních příčin a signifik antních následků.
(Z anet 1980: 1192) Místo toho Schu tz „re duku je his to rii n a s ubjektivn í pole zku šeno stí, na k ate gorie dův ěrnosti a anony mity .“
J e třeb a se vša k vyv a ro vat m yln ého závěru, že ideá lně ty pic ké je
jednání orien tované pouze „na ně“ . K aždý s ociální vztah, a ť už náš vztah, nebo vztah k n im v s obě obs ahuje jistou ty pic kost. Schutz ne říká, ž e různé
typ y jednání jsou za ložené n a rů znýc h sociá lních význa mech. Každé
sociá lní jednání v sobě za hrnu je komplex význa mů, pouze čím vě tší je
sociá lní distance v soc iálním vztahu, tím js ou význa my a de fac to i jednání ty pič tější a a nonymn ějš í.
Dů vode m, proč je každý sociální vztah svým zp ůsobem typický , je fa kt,
že ve lkou roli ve vz ta hu h raje jaz yk. J azyk u jako sy mb olické mu s ystému
v sou vis los ti s k onstitucí s myslu jedn ání vě nuje S chutz velkou pozo rnost,
zřejmě i díky je ho osobní zkušenosti s emigrací do S pojenýc h s tátů, v níž muse l p řes ta t hovořit sv ým mate řs kým jazyk em, ted y ně mecky. Velic e
známá je v této s ouvislosti Schutz ova pasáž, v níž píš e: „ Ab y chom mohli sv obodně ov lád at jaz yk a vědě li se správně vyjadřova t, musíme umě t v dan ém jazyc e p sát milos tné dop is y; m usíme se naučit, jak se mo dlit a
klít a jak říkat vě ci s ka ždou nuancí p řimě řenou dané mu adres átovi a dané situ aci.“ (S chutz 1964: 1 01) Umět se orientova t ve věcech a vědět, ja ké
typické výz namy jim připadají, je bezp roblémové pouze v mateřs ké řeč i a
čím omezeně jší je náš slovník, čím ne jasnější jsou naš e v ýzna my slov a čím nejis tě jší na še schopnos t č ís t a psá t, tím složitě jš ím procesem se
stává , jinak naprosto s amozřejmá, tvo rba významu. (Ro gers 2000 : 373 374 )
Na zák ladě zn alo sti jazy ku lidé dáva jí věcem smys l a ro zumí jim.
Zároveň je jazy k ne jdů lež itějším pro středk em typi fikace a anon ymiz ace.
„J azy k mé zk ušenosti typ izu je a umožňuje mi, ab ych je u třiďov al do
širo ce vy mezených kategorií, k terým mohu porozumě t ne jen já , a le i os tatní lidé . Jaz yk tyto z kušenos ti souča sně s tím, ja k je typizuje, rovněž an onymizuje, protože ty pizovaná zkušenost může být v zás adě sdílená
kýmk oliv, kdo spa dá do téže kategorie .“ (Be rge r, Luck ma nn 1999 : 44 ) Tato schopnost jazyk a t ypifik ace a an onymizac e v člověku prohlubuje poc it jistoty a samoz řejmosti orientace v ka ždod enním světě. Tento přirozený po sto j k e sv ětu je dán tím, co lidé bě žně nazý vají zdra vým
se ls kým rozume m a co Sc hutz pojmenováv á jako příruční zásobu věděn í (Ro gers 2000: 374).
Individuální příruční z ásob a věděn í (in div idua l stock of knowledge a t
ha nd)
za jišťu je,
že
zv lád áme
každode nní
a ktivity
bez
jak ýchkoliv
pochybností podle daných významových v zorců jednání, které máme os vědčené na z ákladě minu lých zk ušeností se ste jným ty pem jednání a jeho význame m. re le vanc í.
Schutz
Každá zá soba vědě ní je přitom usp ořádaná podle to tiž
předpokládá ,
že
„ vnímání,
přestože
jde
o
au tomatic ký a podvědomě uskute čňo vaný proces, za hrnu je výběr.“ (Noh ejl 200 1: 78) Tento výběr záv is í jednak na praktick ých zájmech , tak zá rov eň
na celkov ém po sta vení v e společnosti. (Berger, Luckmann 1999: 49 -50 ) Vědě t, co je v da ném pros tředí a dané s ituac i releva ntn í z h led isk a mé ho jednání je ve lmi důležité p ro ud rže ní s i neproble matičnosti příruční zásoby vě dění. Zároveň to p ředpokládá zna lost distribuce sociá lní z ásoby vě dění, a bych mohl mít alespoň „obecn é pov ědomí o tom, jaké ty py vě dění mohu o čeká vat u určitých typů jedinců.“
1.1.2. Epistemologie ciz inc e: cizinec jako socio log S chutzov a esej o cizinci byla p oprv é o tištěna v roce 1944 v Americ an
Journa l o f So cio log y pod názvem: The Stra nger : An Ess ay in Soc ia l Ps ychology . Nen í bez za jíma vosti, že Schutz považuje tuto esej z a sociá lně
z celého
psyc hologickou . Sociálně ps ycho log ick ý jeho
díla .
Ačko liv
je
Sch utz
rozmě r lze
po važo ván
za
vyč ís t
za kladatele
fenomenolo gic ké sociologie, může me se č asto setkat s kritiko u na ad resu jeho příliš sub jek tivis tický ch závě rů. Mez i největší kritik y v tomto směru pa třil Pa rson s, který po važo val Schutzův rad iká lní subjektivismus a je ho
an alýzu vědomí za spek ula tivní a tudíž ne vhodnou a neuž itečnou pro socio log ii 5. Sc hutzovi by lo čas to vytýkáno, že jeho sociáln í teo rii n elze
pov ažov at za s ociolo gic kou v pra vém smy slu slova, jelikož, jak kons tatuje 5
V í c e o k r i t i c e S ch u t zo v y s o c i o lo g i e v i z. N o h e j l 2 0 0 1 , k a p .5 , 9 1 -1 0 3 .
na př. Alije vová (1985: 7 8), „není schopná vy rovn at se s množstv ím
specifickýc h sociálních vzta hů, útvarů a s tru ktu r, pro k teré mě la tradičn í socio log ie alespoň pojme nování. J edná se o po jmy interakc e, soudrž nosti, kon fliktu, stra ti fik ace , rodiny, tříd y, mo ci, ideolo gie , sociální struk tury
ap od.“ Podobný m způ sobe m argumen tuje i No hejl (2001: 38-39), k dyž o
Sch utzově kritice We bera – odka zujíce na Ritzera – sou dí, že se týk á
ve lmi marg iná lních oblastí Weberova díla a n eza jímá se o nejdůležitě jš í část
Webe rova
d íla,
jimiž
b yla
s ociolog ie
náboženství,
politick á
socio log ie a teorie by rokr acie. Zatímco Schu tz se ne jvíce z ajímal o
indiv iduáln í jedn ání a koncep ci vědomí, Web er s e o jedn ání zajíma l předev ším
v souv islos ti
jeho
dopadu
na
s ociální
struktury
ne ž
v sou vis los ti se za lo žením jednání ve vědomí. (Ritzer, dle No hejl 2001: 39)
O postave ní Schutzov y teorie v rámci soc iologie se ještě ne chvíli
zd ržíme a sic e ještě z jiné ho důvodu , o které m se často, i d íky jeho kon cepc i ciz ince, hovoří. Ať již souhla síme s Schutz ovými kritik y ne bo nikoliv, čas em se u káza lo, že ne jvě tš í přínos pro sociologii měla
Sch utzova fen omenologická soc iální teorie v re flexi vědění sociálních
vě d, což in spirov alo mnoho da lších soc io logů k ana lýze tzv. „ sociologie
socio log ie.“ (Alije vová 1985: 80). Ta to inspirace sp očívala v přesunutí zá jmu z ana lýz y „reálných společensk ých s tav eb“ k tomu, „ jak lidé
(p řípadně sociolog ové mezi nimi) kons truují anebo kons tituují sociá lní sv ět prostřednic tvím s vých k aždodenn ích inte rpretací.“
P ochy bnos ti o možno sti a rele vantnos ti sub jek tivis itcké ho zá kla du
sociá lních
věd
fenomenolo gic ká
ved ly
mnoh o
sociologie
autorů k zá sadn í otázce, a
sk utečnou
socio log ií,
s ice :
chápanou
„J e
ja ko
specifická teo retic ko-empiric ká věda? (Alijevov á 1985: 7 6) Alijevo vá pov ažuje
Sch utzovu
fe nomeno log ick y
založenou
soc iální
teorii
za
metodologickou, n iko liv substantivn í, je likož v ěnuje hlav ní pozornos t „ filozo ficko-epistemologic kému zdův odně ní sociální vědy .“ Je pra vdou, že podobně jako Gar finke lova e tno me todolo gie , který pov ažuje Schutze ze
hlavní my šle nkový zdro j, smě řuje fenomenologická sociolo gie k ro zvinutí specifické metody, „s jejíž pomocí b y by lo mo žné zkoumat objektivn ím způsobem subjek tivní s mysl soc iálního jedná ní tak, aby se m yš le né objekty soc iálních věd shodova ly s m yšlený mi obje kty z dra vého rozumu.“ (Hu bík 1999: 125)
T aková fen omenologická metoda musí podle Sc hutze splňo vat tři
zá kladní podmínky – po stu láty : 1.p ostulá t adekvá tnosti, 2. po stulá t
subje ktivní inte rpretace a 3 . postulát log ick é shody . S my slem pos tulátu ad ekvá tno sti je, aby existovala „ shod a kon struktů na úrovni životního sv ěta s kons trukty vědce.“ (ib id.). Pos tu lát adekvátno st tudíž z aručuje objektivitu vědec kého pozn ání, s te jně tak jako postulát log ick é shody,
který na úrovn i životního světa nen í up latňov án. Pře sto musí každá vě deck á teorie „o dkaz ovat na s ubje ktivní s mysl jednání lidských bytostí, z něhož vniká s ociální rea lita “, ja k to fo rmu lov al Schu tz (1962: 246 ) ve sv ém postulá tu subje ktivní interp retace .
Z ákladní Schutzův pos to j k vědecké mu zkoumání, k terý formulova l
v tě chto tře ch postulátech, by chom mohli s ouh rnně na zvat „ epistemologií cizince“ . Ze sociolog a s e stáv á cizinec, který „c estuje“ mezi význ amy
životního a vědeckého s věta. (Hub ík 1999: 12 6) Sociolo g jako ciz inec
pod le Schutze pře koná vá rozpo r mez i s ubjektivitou životního světa a objektivitou
vědeckého
svě ta .
Ciz inc em
se
stává
přesn ě
v intenci
Hus serlov y konc epce epoché, tud íž že „uzá vorková vá“ jak vě deck é kon strukty, kte ré n evyc háze jí z rea lity ž ivo tního světa a tudíž jsou v rozporu
s po stulá tem
subjektivní
in terpretace,
tak
ta ké
z ásobu
příručního v ěděn í a sociálně přirozený pos toj vytvářející kons trukty
životního s věta. Americ ký feno menolog a S chutzův žák M. Nat as on užív á pro metodu „uzávorkování“ termín od cizování (strangene ss) zkušeností,
což pro fenomenologii znamená „tra nsformac i pověd omého na podivné,
ab y mohla přehodnotit sa mo zře jmé věci a postřehnout jejich nevšední vlastnos ti.“ ( Alijev ová 1985: 71)
S chutzův ese j o cizinci se čas to stával inspira cí k rozv inu tí diskuz e
ohledně role sociolo ga při sv é v ědec ké prá ci. V našem prostředí stojí z a zmínku především kap itola „Cizinec jako soc iolog: sociolog jak o c izinec “
v Dis manově metodologické učebnici so cio log ie. Disman, sám emigra nt, s pomoc í Schutzovy koncepce cizince po mě rně lap idá rním způsobe m,
přesto v elmi přesně , vysv ětluje po zic i sociologa v e vý zkumu, která je
ch ara kte ristick á tím, že se snaž í p roniknout do kultury , k te rá mu nen í vlastní. (Disman 1998: 3 26-361) Va ria ce n a p odobn é téma je Mertono va polemický
příspěvek
k problému
d vou
odliš ných
ep istemologicko -
metodologických v ýchodis ek soc iologie v ědec kého po znán í („ Insiders“ a
„Outsiders“ ) Merto n jako příklad soc iologů „ou ts iderů“ uvádí Simmela a
Sch utze, kteří ob a ve sv ých východiscích p řija li roli cizince, „k terý s e stále přesouvá.“ (Merton 1972: 32). Ja k Simmel, tak Schu tz považují
takov ý přís tup z a obje ktivní, jelikož „objevují v neznámé skup ině to, co je pro n i důvě rně zná mé a jsou nuc eni klás t otázky pro vý zkum, které b y s e insider zřejmě n ikd y n epoložil.“ (Merton 1972.: 33)
1.1.3. Cizí Leb ens welt: cizinec jako člověk bez minu los ti J ak js me již uvedli výše, určitá čás t Schutzo vy feno menologie, která se
týká ind ividuá lního jednání a koncepce vě domí, s e pohybu je na hran ici
mezi sociolog ií a sociální p sycholo gií, což beze zbytku pla tí i o jeho kon cepc i cizince. Schutz prez entuje es ej o ciz inc i na poza dí jeho obecné
teorie interpre tace, přiče mž říká , že jeho cíle m nen í pojedna t o procesu sociá lní asimilace, jak o je tomu na příklad v p řípadě Pa rkov a ma rginálního
člově ka, ale vys větlit z pozice cizince jeho situaci prvotn ího stře tá vání s e
s re ferenční skupinou, ve kte ré sám sebe na cház í, a sna hy interp retova t (p ro něj nové ) k ulturn í vzorce této skupiny. (Sc hutz 1944: 499) Tato
situ ace , která s i vy žaduje zvláštní pozorn ost, podle Schutz e předcház í sa motné
a simila ci,
která
není
možná
bez
modifika ce
cizincových
orien tačních a interpre tačních s chéma t. Esej o ciz inc i tudíž reflek tuje
Sch utzův h lav ní z áměr vys větlit s ociální jed nání z hlediska kons tituc e smys lu odehrávajíc í se ve vě domí indiv idu a.
Cizince Schutz de finuje jako člově ka, „ kte rý se snaží bý t trv ale p řijatý
nebo alespoň tolero vaný skup ino u, do které vstupu je.“ (ibid.) Schutz předev ším předpokládá , a niž by s e vš ak o tom ex plicitn ě zmínil, že
cizinec neměl d říve s e č leny s kupiny, d o které vs tupuje , žádný konta kt.
Jedná s e tedy pro něj o nov ý svě t. Novým s větem je přitom každý Mitwelt, každý svě t souča sníků, se k terými n eměl ciz inec vzáje mný
sociá lní (náš ) vztah tvá ří v tvá ř. Klasickým příkladem Schu tzo va ciz inc e je imigrant a to ne jen z důvodu osobní Schu tzo vy zkušenos ti s emigra cí, ale tak é d íky tomu, že ja kákoliv jiná snah a o vs tup do refe ren ční skupiny
nenaráží na tako vou k rizi, jejíž řeš ení si vyž aduje ce lkovou proměnu
orien tačních a in terpreta čních sché mat, j ako v případě příc hodu do c iz í ze mě .
Op akem cizince je člově k, „který ž ije svůj k aždodenn í živ ot ve skupině
sv ých spolub ližních.“ (ibid .) K až dodenní život k aždého člověk a, dříve než
se stane cizincem, je u rčo ván kulturními vz orc i (cultura l p attern), které
jsou pla tn é pro svět jeho spolubližních. Kultu rní vzorce p la tné pro ž ivot ve sv ětě sp olubližních obs ahují pro danou sku pinu specifické hodnocení, instituce a sys té my orie ntace a vedení (jako jsou zvy ky , morálk a, zá kony,
trad ice , mód a apod.) Zatímc o soc iální vědec se od těchto kulturních
vz orců, k teré d ete rminují jeho přiro zený pos toj, musí oprostit, a by s e z něho mohl stát nezainteresov aný p ozorovatel soc iálního (životn ího ) sv ěta , běžný člově k ne vnímá sv ět z odstupu ja ko po zorovatel, nýbrž je plně z aujat a poh lcen jednáním ve svě tě odvíje jící se od kulturních
vz orců. Op ět se zde setkává me se Schu tzo vou d ichotomií živ otn ího a
vě deck ého s věta. J ednání sociálního vědce je rac ionální, je likož je
re flexivní, založené na ana lýze minulých s kutků podle v ědec kých p rav ide l „k oherence, kons is ten ce a an aly tické konsekv ence .“ Živ otn í s vět se tak
stává pro vědce „objektem jeho myš le ní.“ (ibid .: 5 00) Oproti tomu jednání spoje né s a ktivitami na šich-v zta hů je vždy tvá ří v tvá ř a půs obí v něm „n ere flektovan á z kušenos t a nereflektova né vědění.“ (Hub ík 1999: 125 )
Vě dění bě žného č lov ěka o ž ivo tním sv ětě , pokud se stane předmětem
jeho reflex e, je spíše než racionální intencionální, a s ice ve s myslu pragmatic kém
nebo
u tilita ristické m,
je likož
je
strukturováno
podle
princ ipu relev ance k jeho jednán í (relevance to his actions). (Sc hutz 194 4:
500)
Schutz
v tomto
bodě
kombinuje
Husse rlovu
myš len ku
horiz ontu s pragma tickým my šlením Johna De weyho a Willia ma Ja mese.
Pro Husserla má kaž dý p rožitek s vůj aktuální a po tencionální modus.
Kaž dý po tencionální modus vytvá ří „prostor možných a ktu alit“ , nebo -li
horiz ont světa . „Zako ušená v ěc tvoří jád ro ... zkušenos ti, kolem níž s e člení prostor podle blíz kosti a dálky. Svě t je tak p ro nás dán vždy
v zamě řen í na konk rétní jsouc no, které vy stupu je do aktuality z pas ivního,
ne aktuálního pozad í.“ (Nohe jl 2001: 31 ) Schutz z této myšlenky ho rizontu sv ěta vy vozu je praktick ý závěr, že člověk s tojíc í v c entru životního s věta
se ne jvíce za ujímá o v ěci, které jsou ne jblíž e jeho dosah u a na n ěž nejvíc e upírá s vou pozornost v je dná ní. Ta to za měře nost věděn í se nav íc proje vuje tak (a zde se Schutz odvolává n a De weyho ), že : „se člově k z aměřuje na ty
prvky vědění, k teré mu slouží jako prostřed ky a cíle pro jeho ‘užitek a potěš ení’, pro p otv rzení jeho ú myslů a pro pře koná vání překáž ek.“ (S chutz 1944 : 500)
J estliže vědění běžného člo věka záv isí na re lev anci k jeho jednání,
zn amená to, že různým stupňů m rele vance odpov ída jí různé s tupně vědění.
Sch utz (ibid .) rozlišuje dva základn í typ y vě dění, k teré přebírá od Williama James e: „k nowledge of acquaintance a knowle dge abou t.“ P rvn í
typ v ěděn í b ycho m mohli přelož it ja ko „ zna los t něčeho“, z atímco druhý
typ jako „v ěděn í o něčem“ . 6 Tato typ olo gie slouž í Schutzov i k tomu, a by
ukázal, že čím více re lev antní je určitá zn alost věc i pro na še jednán í, tím je to to v ěděn í p řesnější a hlubš í a naopa k. Vědomost o svě tě mých
současníků (Mitwe ltu) je tudíž velmi pov rchní, jelikož ji po třebuji k e sv ému
každ odennímu
životu
jen
velmi
málo.
Toto
věděn í
není
kon frontováno z be zprostřední zku šeností tvá ří v tvář a podléhá typizac ím vy tvořený ch v rámci s věta mých spo lub ližních.
S chutz se tedy snaž í ukázat, že člen společ nost, na rozdíl od sociálního
vě dce, „s esk upuje vníma ný s vět kolem s ebe ja ko s féry s vé d omina nce. Zajímá
se
hlav ně
o
s fér y ,
kte ré
jsou
v je ho
skutečném,
nebo
potencio nálním do sahu. To , c o potře buje, je jen znalost re lev antních elementů.“ (Dis ma n 1998: 327) Jeho znalost je tudíž, v kontra dikc i k e zn alo sti soc iá lního vě dce, : inko herentní, je n čás tečně jasná a plná
protikladů. Přes to se nedá říci, že by jednán í člověk a z aložen é n a takovéto zn alo sti, bylo nelogické. Schutz (1944: 501) upoz orňu je, že se zde
ne jedná o logiku věd y, ale log iku ka ždodenního života, která v ykaz uje pro jedna jícího „dostate čnou kohe ren ci, ja sno st a konz is tenci n a to, a by
s velkou pravd ěpodobnos tí komukoliv z vlastní skupiny roz uměl a aby mu bylo roz uměno .“ S chutz
toto
v ědě ní
o k aždodenn ím
ž iv otě
ve
vlastní
skupině
pojmeno vává „myš len í jako obvy kle “ (thinking as u sual) J e to věděn í
zá vis lé na k ulturních vzorc ích vlastní společnosti, které je bráno ja ko sa mozře jmé (taken for granted) a b ezproblémové . Zároveň vytváří
„d ůvěryhodné recepty (r ecipes ) p ro interp retaci s ociáln ího svě ta a pro
takov é za chá zení s předměty a lid mi, které zna mená dos ažen í nejlep ších možných
výs ledků
v dané
nechtěných důsledků .“ (ibid.) 6
s ituaci
s minimá lním
n asazením
a
bez
Jak u kazu je M erton (1972: 41), ling v is tick ý ro zdíl mez i ex ak tní zn alo st í (k terá je v ně mčin ě v y jádřena slov ese m k enn en a v češ ti ně s lo vesem zná t) a m ez i po vrchní m věděn ím (v něm čin ě w issen, v češ tině vědě t) je běžn ý pro v šechn y n eju žív an ěj ší jaz y k y.
S chutz (ibid .: 50 2) vyjmenovává čtyři základn í předpok lad y p ro udržen í
si myš len í jako obvy kle : 1. s vět zůs táv á a bude i nadále s te jný ja ko
dop osud , což zn amená že na še předchozí zk ušenost s řešením problé mů je dos ta čující pro zvládnutí stejných situa cí v bu doucnu, 2. mů žeme s e spole hnou t na vědění, k te ré js me z ís kali od našich rodičů, uč itelů a jiných au torit, z přejatý ch trad ic a zvy ků, tře baže nejsme s rozuměni s jeho
pův odem a pravý m významem, 3. k zvlád ání nových událos tí v živ otn ím sv ětě je potřeba mít o n ich alespoň zák ladní in formace (k nowledge about)
a 4. ani s ystém rece ptů ani p ředpoklady myšlení jako obv ykle nesdílíme sa mi, ný brž vždy spolu s naš imi spolu bližními.
T akto fungu jící sy sté m kulturních vzo rců se rozpa dá ve chvíli opuštění
vlastní spo lečnosti (in-group ). Trad ičn í ku lturn í vzorc e cizince, nebo
může me říct d osa vadn í způsob ž ivo ta (je jich vzorc e a recep ty), s e
dos tá vají do konfliktu s o dlišný mi vzorc i společnosti, do kte ré ciz inec vs tupuje , a s táv ají se prob lema tickými, jelikož ztrácejí, n a zák la dě
minulých z kuš enos tí ověře nou a p ro něj do té doby univ erzáln í pla tno st.
Právě a bsence minulých zku šeností s členy nové společnos ti dělají z cizince „ člo věka bez minulosti.“ „ Cizinci totiž nepatří k h istorické
trad ici, ve kte ré byl y t yto vz orc e a recep ty fo rmován y. Nesd ílí minulost těch, k te ří je b ěžně používají.“ (Rad imsk á 2001: 65)
Ku lturn í vzorc e nov é spole čnos ti jsou pro cizince předmětem jeho
zá jmu
a
my šlení
nezainte resovaného
pouze
v p řípadě ,
poz orov atele .
je -li
V ta kov ém
vůči
společnosti
případě
existují
v roli dvě
možnosti. Buď je pozorova telem sociální vědec a zkou má pro ně j c izí kultu ru v rámci logiky v ědy, o je jichž pra vid lech jsme se zmínili výše,
an ebo je on ím pozorovatelem člověk je dnajíc í podle log iky zdravé ho
se ls kého ro zumu, což nezna mená nic jiné ho, než že inte rpretuje ku lturní vz orce cizí společno sti v pojmech jeho myš lení jako obvykle, te dy
v kultu rních vzorc ích své domác í společnosti. Schu tz n a tomto místě ve lmi přes ně a přitom nez aujatě - v souladu s jeho teo retic kým a
pojmovým rámcem a v s ouladu s jeho rolí so cio log a cizince – popisuje
sociá lní jev , kte rý socio log ie defin uje jako etnoc entrismus. (Dis man 1998: 332 )
P okud se vš ak cizinec sna ží us adit v n ové spole čnosti, stává se součástí
sv ěta , pro kte ré je dominantní přítomné zainte resova né jedn ání, nik oliv re flexe . Souča sně s tím, ja k s e měn í ciz incův přístup k nové spo lečnosti,
mění se i sy stém rele vanc e, stejně jak o typ v ěděn í potřebný pro dobrou orien taci v no vém prostředí. Starý ty p vědění o cizí skupině vyc hází z představ a názo rů (belie fs) , z atímco nový typ vědění vych ází již
z prvních z kušeností a obezn amován ím s e s kupinou, do které vstupu je.
Sch utz přesvědčivě ukaz uje , ž e ob raz cizí skupin y, slo žený z přija tý ch typologií, se s tává p ro ciz ince nevyh ovujíc í, jelikož ne slouží jako návod
pro in terakc i, nýbrž ja ko inte rpretační sc héma přijaté členy v las tn í
sk upiny b ez toho, aby bylo o věřováno v inte rak ci se skupinou, na níž s e tento obraz v zta huje. Teprve v cizincov ě kon tak tu s c iz í sk upinou s e uka zuje, že tako vý obraz je plný předsudků a nepo rozumění.
Ob raz cizí s kupiny je sa mozře jmě součás tí přiroze ného po sto je člově ka
obk lopeného
s vými
spolubližními.
V ok amžiku
n avázání
sociá lní
inte rak ce s cizí sk upinou s e začíná bo rtit cizincův p řirozený postoj a
myšlení jako obv ykle jako domeček z k are t. P řichází ně co jako ku lturní šo k. Cizinec obje vuje, že jeho p ředsta v y se velmi liš ily od zjevné
sk ute čnos ti a z ačíná z trá cet dův ěru ve s vé orie ntační a inte rpretační schéma, k teré se najednou sta lo nesamoz řejmé a problematic ké. Radims ká (2 001 :
66 )
v elice
ch ara kte ristick ých dos ava dních
výs tižně
vlastnos tí
zkušeno sti
pro
ukazuje,
c izince
cizince
je
že
to ,
z tra tily
jednou že
ze
zák la dních
nerozu mí.
s vůj
význam,
Nejenže
jelik ož
v in terakc i s no vým sociá lním prostřed ím ne ma jí žádnou hodno tu, ale zá roveň „ztrác í i schopnost automatic kého po rozumění sociáln ímu svě tu...
Dříve nepochy bné náv ody, v zorce a rec epty p ro pochopení životního s věta jsou náh le neužitečné.“
De zorien taci v no vém prostře dí způs obuje cizinci i nepříjemný fa k t
ztrá ty p ůvodního statusu. (S chutz 1944: 504) Zatímco ve s vé v las tní sk upině měl pevně s tanovenou pozic i, svů j s třed s věta, od něhož se
odv íjelo jeho způs ob jednání a s ystém r elevan ce, v nové m pro střed í se
z něj s tá vá „outsider“, kterému není u možněno v nímat sám seb e jako s třed sv ého sociá lního oko lí.
Z tráta statusu má samoz řejmě i s vé psyc hologické důs ledky, o který ch
sice
Sc hutz
neho voří,
a le
které
mohou
zp ůsob it
k rizi
identity
a
sebevědomí. Tento s tav ou ts ide rství může bý t umocněn, pok ud s e ciz inec
oc itne v jiné ze mi, neschopnos tí ov lád at cizí ja zyk. N au čit s e c iz í jaz yk
totiž nezn amená jenom nauč it s e s lov íčk a a g ramatiku. Obojí se dá naučit
i doma ve š kole a ne musí přitom n avštívit zemi, v e k teré se příslušn ý c iz í jazyk pou žívá. Schutz vy jmeno vává řadu fa ktorů, be z jejich ž o vládání s e nikdy c iz í jazyk nemůž e stát naš im druhým „ ma te řsk ým“ ja zyk em a
jejichž zna lost si vyž aduje dlouhý p obyt v cizí zemi. Naučit se v ciz ím jazyc e myslet, sn ít, ps át milo stné dop isy , zn amená pozna t vš ech ny kon otace,
význ amy, jemnos ti
každ ého s lova
či vě ty, zná t id iomy,
techn ick é výra zy a ža rgó ny, číst litera tu ru a v idě t film y v da ném jaz yce, ap od. Schutz dá le vys větluje, že k aždé slovo či věta mají „lem“ (fr in ge):
„a tmos fé ru,
sp oju jící
je
s minulostí,
s p ros tředím,
s e mocionálními
hod notami a iracioná lními implika cemi.“ (cit. dle Disman 1998: 330 ) Vše chny tyto f aktory jso u přístupn é pou ze č len ům společnosti, kteří
da ným jazy kem ho voří. Pou ze o ni mohou ovláda t jaz yk ta k, a by s e s ta l nedílnou součás tí jejich myš le ní ja ko obvy kle .
Cizinec se stává outsiderem ještě z jiného důležitého důvodu. Jedn ím
z mnoha aspektů jeho outs iders tví je ztrá ta jednoty a c elistvos ti jeho kultu rních vzo rců a recep tů Tento fakt m á ve lice vážné soc iální dů sledky,
který se projevuje tím, že čle nové spole čnos ti vn ímají cizin covo chování jako „ div né“ a nepoch opitelné. Cizinec je zvláštní (strange) v pra vém
smys lu slova . „Žádná sociální situ ace v nové společnos ti pro něj (ciz inc e – D.K.) ne ní samoz řejmá, o k aždé musí vě domě pře mý šlet, zkoumat ji
krok z a k roke m. P otřebuje vysv ětlit ka ždý prv ek n ové situa ce. Musí si situ aci stále zn ovu d efinov at, přič emž jeho definice bude velmi č asto mylná.
J eho
ch ován í
se
pa k
čle nům
skup iny
jeví
jak o
podivné,
nepochopitelné, jiné, a t ato jinak ost je vnímána jako jeho neochota přizpůso bit se, s tát s e jedním z nich.“ Ra dims ká (2001: 66 -67)
Cizinec se chová div ně, jelikož zpochy bňuje typ ičnost a samozře jmost
jednání členů společnosti, k terému nerozumí. Cizinec má odlišný s ystém
re le vance, který si vy žadu je explic itní zna los t a tedy pátrání po s myslu dění věcí ta m, kd e pos toj os ta tních č lenů vyk azuje s vou typičnost a an onymitu a kde je jich přirozený pos toj je založen n a důvěře v e fek tivitu re cep tů jednání. „ Pro ciz inc e jsou releva ntní jin é vě ci než p ro č lena
spole čnos ti. Pro člena člo věk jed najíc í v s ociáln í s ituac i p rovádí pouz e typickou funk ci. Pro ciz in ce je ten je dnajíc í vždycky in div idu áln ím jedincem.“ Z tohoto kons tatování vyp lýv á jeden d ůležitý závě r a totiž že:
„c izinec není schopen ro zlišit mezi typickým a individuálním.“ (Dis man 199 8: 331 )
T ím, ja k se Schutz b líží k závěru svého ese je, c ítíme, jak ros te etic ký
ro změr jeho koncepce cizince, an iž by se přitom vytratila náva znos t na
jeho obecnou teorii inte rpreta ce a so ciá lního jednání. Schutz v závěru pojmeno vává dv a důle žité asp ekty c izincova pos toje k re fere nční s kupině,
které č asto narážejí na neporo zuměn í ze stran y č lenů této skup iny . Prvn ím
as pektem je c iz incova objektivita . Podle Schutze (1944: 507) nen í tato objek tivita, pro jevující se v u rčité m kritické m odstupu vůč i kulturn ím
vz orcům s kup iny , způ sobena a ž ta k pře trváva jícím z vyke m hodnotit vz orce
podle
in terpre ta čních
schémat
s vého
původního
přiroz eného
pos to je, jako spíše „ potřebou z ís kat plnou zn alo st vš ech prv ků kulturních vz orců refe ren ční skupin y s max imální podrobností tak ového vy světlení,
které členo vé nepotře bují. Hlu bší důvod pro jeho objektiv itu vš ak tkv í v je ho trpkých z kuše nos tech s omezeními je ho myš lení jako obvyk le,
které ho n aučily , ž e může ztratit svů j s tatus , s vá pravidla vedení a
dok once svo u historii a že tak zvaně normáln í způsob života je vždy da leko méně samoz řejmý, ne ž se jev í.“ V ta kové m
pos toji
cizince
vůči
skupině
lze
zárove ň
spatřit
neporozuměn í ze strany jejich členů, k teré vede k je jich etnocen trickému
pos to ji vůč i cizinci. (viz Disman 199 8: 334) Ty to zárodky etnocentrismu domácí skupin y mohou být ještě pos ilněny , kd yž si uvědo míme, že c izinci
je kromě ob jek tivity v las tn í také urč itá ne loa ja lita s kulturními vzorc i sk upiny. „Cizinec je pova žován za ne vděčník a, je likož odmítá přijmou t kultu rní vzo rce , jež mu mohou p osk ytnout ochranu, za vla stní. Člen
domácí sk upiny p ros tě ne cháp e, že ku lturn í vzorce, k teré je mu s amotn ému dá vají jistotu útulk u, jsou pro c izince bludiš tě m, ve k terém ztra til orien taci a směr.“ (Sch utz , c it. dle Disman 1998 : 334 ) Schutz tedy
v záv ěru uká zal, že ciz incův postoj k nové spo le čnos ti, ač se jeví jejím členů m jako nevděčný, je důsledke m rozp adu sy stému orientac e a
inte rpreta ce životn ího sv ěta , kte rý vede k tomu, že c izinec zpochy bňuje kultu rní v zorce, k teré se členům je ví jako nezpoch ybnite lné .
