STUDIJNÍ OPORA DÍLČÍHO MODULU EKONOMICKÉ ASPEKTY OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Miroslav Kaloč. Vítězslav Zamarský

STUDIJNÍ OPORA DÍLČÍHO MODULU EKONOMICKÉ ASPEKTY OCHRANY ŽIVO ŽIVOTNÍHO TNÍHO PROSTŘEDÍ Miroslav Kaloč Vítězslav Zamarský

Ostrava 2011

Název: Autoři: Vydání: Počet stran: Tisk:

Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí Miroslav Kaloč, Vítězslav Zamarský první, 2011

Vydala:

Vysoká škola podnikání, a. s. v Ostravě Michálkovická 1810/181 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava

Vysoká škola podnikání, a. s.

© © Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě ISBN **-*****-**-*

OBSAH Úvod ................................................................ ................................................................................................ .................................... 4 VÝSTUPY Z UČENÍ................................ ................................................................................................ ................................................. 5 - ................................................................ ................................................................................................ ............................................ 5 1

2

3

4

Ekologie a životní prostředí ......................................................................................... ......................... 6 1.1

Životní prostředí z pohledu člověka ................................................................ .................................. 8

1.2

Řízení ízení péče o životní prostředí ................................................................ ............................................ 9

Odpady ................................ ...................................................................................................................... ...................... 13 2.1

Možnosti likvidace odpadů v cizích technologiích ............................................ ................................ 14

2.2

Určování významnosti odpadů ................................................................ .......................................... 15

Hodnocení ekonomických důsledků ................................................................ .......................................... 19 3.1

Návratnost stavby.............................................................................................. .............................. 23

3.2

Hodnocení ekologických důsledků ................................................................ .................................... 23

3.3

Nepřímé dopady: ............................................................................................... ............................... 24

Možnosti postupu ostupu při výběru vhodných ekotechnických prostředků ...................... 29 4.1

Rozhodovací analýza ......................................................................................... ......................... 30

5

Finanční dopady platných zákonů a nařízení k ochraně životního prostředí ............ 37

6

Hodnocení přírodních zdrojů ..................................................................................... ..................... 41 6.1

Ekonomika životního prostředí ................................................................ ......................................... 42

6.2

Hodnocení významnosti odpadů ................................................................ ....................................... 43

7

Ekonomické aspekty "čistých" technologií ................................................................ ................................ 47

8

Modelování recyklace odpadů ................................................................ .................................................. 54 8.1

Surovinové zdroje .............................................................................................. .............................. 55

Závěr ................................................................ ................................................................................................ .................................. 57 Použitá literatura a další zdroje ......................................................................................... ......................... 58

Studijní opora dílčího modulu Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí

Úvod Úvodem bych rád zdůraznil, že se jedná pouze o syllaby, které mají studujícímu tohoto předmětu usnadnit registraciněkterých fakt a také jejich výklad. Chci podotknout, že odborně zaměřené literatury z oblasti životního prostředí je zejména v poslední době poměrně velké množství. Poněkud složitější je situace v přípravě podkladů oněch ekonomických aspektů, které tvorbu a ochra ochranu nu životního prostředí musí nutně provázet. Avšak, ať je situace jakkoli složitá, je nutno nazírání naší generace na otázky životního prostředí natolik ovlivnit, aby ti, kteří přijdou po nás, měli možnost o životním prostředí nejen hovořit, ale být i jeho o plnohodnotnými členy a ofenzivně jej utvářet.

Autoři

4

VÝSTUPY Z UČENÍ

VÝSTUPY Z UČENÍ Po úspěšném absolvování modulu budou studenti schopni: •

Pochopit globální problémy současného světa a jejich dopady na situaci v ČR.

•

Porozumět stavbě a složení zemského tělesa, jež i nadále prochází dynamickým vývojem.

•

Získat odborný názor na funkci litosféry a atmosféry jako zdroje naší existence.

•

Osvojit si základní informace o anomálních přírodních jevech a způsobech ochrany vůči nim.

•

Získat přehled o energetických zdrojích ssoučasnosti oučasnosti i budoucnosti a jejich významu pro lidskou komunitu.

•

Pochopit význam základních pojmů a vztahů, týkajících se ekologie a životního prostředí.

•

Získat bazální znalosti v koloběhu látek a energie v přírodě.

•

Pochopit princip environmentálního systém systému u Země a přizpůsobit mu své antropogenní aktivity.

•

Seznámit se s formami a příčinami znečišťování životního prostředí a s opatřeními na jejich minimalizaci.

•

Porozumět problematice hospodaření s odpady jako testu udržitelného rozvoje.

•

Získat přehled o pla platné legislativě v oblasti životního prostředí, pochopit k čemu slouží a jak jí rozumět.

•

Získat základní poučení z oblasti environmentálního managementu, environmentálního auditu a podnikové ochrany životního prostředí.

•

Porozumět problematice ekonomických nástrojů v péči o životní prostředí.

•

Získat relevantní názor na příčiny vzniku věcných a systémových problémů životního prostředí ve volné tržní ekonomice a jejich řešení na základě teorie externalit.

•

Pochopit funkci životního prostředí v ekonomickém systému.

-

5


1 Ekologie a životní prostředí ÚVOD Zařazení této stručné kapitoly, jejíž některé dílčí, ale pro tématiku modulu klíčové ........ budou dále rozvedeny v následujících pasážích textu, je odůvodněno všeobecně uznávanou představou, že současná lidská společnost prochází turbulentním vývojem, jehož predikce v dlouhodobém výhledu je obtížně identifikovatelná, ale mnohé jevy či trendy se ho bezprostředně prostředně nedotýkají. V globálně propojeném světě totiž platí, že pojmy „globální, regionální, lokální“ nutno pojímat holisticky. Pro podnikatelské aktivity má tento „modul vidění světa“ ryze praktický význam, neboť obchodní partner podnikatelského subjektu tu může být lokalizován na místech geograficky velmi vzdálených, ale spolupráce s ním může být úspěšná za předpokladu, že pochopíme, jaké vlivy na podnikatelské transakce působí již dnes či je mohou ovlivňovat v budoucnu. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů budete UMĚT: Porozumět hlavním faktorům, působící působícím v součastné době v lidské komunitě globálně propojeného světa. Vnímat vliv těchto faktorů a přizpůsobit mu své podnikatelské aktivity s cílem minimalizace rizik. Pochopit nutnost vzdělanosti jako základního předpokladu perspektivního rozvoje firmy i společnosti. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů ZÍSKÁTE: Vlastní názor na vývoj lidské společnosti a na faktory přírod přírodní ní i antropogenní, které se v ní uplatňují. latňují. Jistotu, že nelze podléhat módním „jedině správným“ názorům na činnost člověka vůči životnímu prostředí, ale naopak, že je třeba opírat se o ověřená fakta na bázi objektivních měření, poznávat složitosti přírodních procesů a využívat je jako příle příležitosti pro vlastní aktivity. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů BUDETE SCHOPNI: Spojovat poznatky různých vědních disciplín a získat tím interdisciplinární nadhled, důležitý pro řešení vazeb interakce člověka s přírodou. Identifikovat a int interpretovat erpretovat svůj vlastní osobnostní profil ve vazbě na prosperitu firmu a její společenskou odpovědnost. Posuzovat úroveň získávaných informací, ale i partnerů a konkurentů s cílem optimalizovat své firemní i osobní aktivity.

6

Ekologie a životní prostředí

Současný globalizovaný svět, vzájemně informačně propojený, je mimo jiné zaměřen na zkoumání přírodních jevů a procesů. Na výsledcích tohoto zkoumání a jejich uvádění do života závisí i další osud lidské civilizace. Prudký rozvoj instrumentální techniky nám ná umožňuje setkávat se s přírodními faktory platnými až na úrovni atomární a subatomární stavby hmoty na straně jedné, ale i analyzovat a interpretovat i megastruktury astruktury existující ve Vesmíru na straně druhé. Snahou člověka je poznat samotnou podstatu vzniku a vývoje světa, jeho hlavních v nich působících sil, vyslovit se k úvaze a smyslu života člověka samotného a zvolit optimální vzorec jeho chování k přírodě tak, aby byla zachována její dynamická a regenerační schopnost bez kolapsových následků. Člověk je s mateřskou Zemí evolučně i prostorově spjat. Studijní opora pak objasňuje vlivy megaprocesů a sil, působících na naší planetu a na naší planetě se projevujících, ale ukazuje i na dosavadní relativně krátkou lidskou historickou zkušenost pro pochopení těchto to přírodních procesů, zejména co se týče lidského vnímání prostoročasu ve vývoji přírody. S postupem nárůstu lidské populace se antropogenní činnost člověka stála významným činitelem a vztahy mezi člověkem a přírodou se postupně měnily od primitivních, kdy kd člověk byl jedním z článků přírody, kterou prakticky nenarušoval, až po vztahy rozvinuté, kdy je lidstvo plně závislé na přírodních zdrojích, a to jak biotických, tak abiotických. Z toho logicky vyplývá význam analýzy interakce člověka s přírodou ve vazbě vazb na její ochranu. Z výše uvedeného úvodu nutno chápat i vymezení hlavních problém problémů ů současného globalizovaného světa, mezi než patří: • • • • • • • • • • • •

Explozivní a nerovnoměrný růst lidstva, růst propasti mezi bohatými a chudými Závislost lidstva na vodních zdrojích Krajně nerovnoměrná distribuce surovinových zdrojů, vedoucí k závislosti na surovinovém obchodu Určující význam energetických zdrojů Dynamicky se rozvíjející a prohlubující se technologicky rozvoj, pojímaný v kontextu ochrany životního prostředí Nárůst recyklace a bezodpadových (čistých) technologií Uplatňující se megatrend informatizace lidské společnosti Boj s přírodními katastrofami – anomálními přírodními jevy Globální změny klimatu a jejich možné dopady na lidskou společnost Boj s nebezpečnými (civilizačními (civilizačními) chorobami Aplikace genetického inženýrství Problematika bezpečnosti (obrana proti terorismu)

Je jistě možné najít i řadu dalších znaků, jež ovlivňují vývoj a život současné lidské společnosti. Ale pro účely modulu byly vybrány pouze ty bazální problémy. Ale již z nich je zřejmé, že se jedná o jejich vzájemnou provázanost, a to jak z hlediska příčin, tak i následků. V následujícím textu ((v této i v dalších kapitolách) budou jednotlivé výše uvedené problémy stručně komentovány.

7


1.1 Životní prostředí z pohl pohledu člověka

• • •

Životní prostředí z pohledu člověka charakterizujeme jako systém abiotických, biotických a sociálně sociálně-ekonomických ekonomických prvků, které člověka obklopují, poskytují mu základní potřeby, a ve kterých pracuje, odpočívá a uskutečňuje svoje zájmy. Při rozboru životního prostředí rozlišujeme: makroprostředí, t.j. krajinu s jejími přírodními zdroji, ovzduším, vodami, půdou a biotou mezoprostředí - t.j. město a vesnici mikroprostředí, t.j. pracovní, obytné a kulturní prostředí. Výše uvedené prvky vůči sobě existují většinou ve velmi komplikovaných vztazích, vytvářejí systém, takže působení na některý prvek životního prostředí vyvolává řetězovou reakci v celém systému. Ekologický celek, který představuje biocenóza (soubor druhů org organismů) anismů) spolu s abiotickou územní jednotkou (ekotopem) označujeme jako ekosystém. Obecně sem lze zařadit:

Člověk bral z přírody potravu a primitivní nástroje a vracel do ní odpadky. Byl jedním z článků přírody, kterou prakticky nenarušoval. Pozděj Pozdějii začal rozvíjet zemědělskou výrobu a využívat nerostné suroviny. S rozvojem industriální společnosti se původní velmi jednoduché schéma vztahu člověka s přírodou značně rozvinulo. Mezi člověkem jako konečným uživatelem a spotřebitelem a přírodou vznikl ro rozsáhlý zsáhlý průmyslový komplex. Adekvátní materiálové a energetické toky nabývají na složitosti a jsou náročné na zajišťování (obr. 1.2.)

V současné době dosahuje lidská populace více než 6. miliard. Byť je tento růst v některých zemích (Čína) regulován, předp předpokládá okládá se, že v roce 2025 přesáhne lidstvo 8. miliard jedinců. Růst lidské populace však není rovnoměrný. Relativně nejvyšší je zaznamenáván v zemích málo rozvinutých a zemích se středními příjmy, zatímco v zemích vyspělých (s největšími příjmy) je růstový potenciál nejmenší. Tyto tendence, pokud budou i nadále setrvávat setrvávat, budou mít za následek další „rozevírání nůžek“ mezi bohatými a chudými. Charakteristickým rysem rozvoje lidské populace je v posledních desetiletích i značný nárůst počtu lidí, žijících ve městech. Jestliže v roce 1900 činil tento nárůst 14%, pak v roce 1990 dosáhl celosvětově již 43%. Zdá se, že tento trend i nadále pokračuje a je markantní zejména v rozvojových zemích. Vznikající velkoměsta a megapole nejsou přitom již být soběstačná v za zajišťování jišťování potravin, vody a problémy vznikají i při zajišťování tepla a elektřiny. Navíc lidé, stěhující se do města z venkova za vidinou lepšího života ztrácí svou někdejší „produkční schopnost“ a zkušenosti (většinou ze zemědělství, kdy vytvářeli nadprodukci, kci, směřující do měst) z dosavadní činnosti. Charakteristickým rysem těchto novodobých lidských akumulací je i vysoká produkce tuhých a tekutých odpadů, což vyžaduje finančně náročné budování rozsáhlých distribučních sítí, revidovat předchozí kroky v odpadovém dovém hospodářství apod. Navíc jako „vedlejší produkt“ těchto migračních vln je nárůst delikvence, mnohdy až zoufalé hygienické podmínky nově příchozích obyvatel apod.

8


1.2 ŘÍZENÍ ZENÍ PÉČE O ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ O je v naší zemi vedeno podle následujícího schematu: MŽP ČR Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) ČIŽP (oblastní inspektoráty) --------------------------------Krajské úřady --------------------------------Městské Obecní Obvodní Místní úřady úřady orgány úřady --------------------------------Od l.l.1990 bylo v České republice zřízeno ministerstvo životního prostředí, které působí jako orgán vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí. Toto o ministerstvo má detašovaná pracoviště - územní odbory pro 9 oblastí. V roce 1991 byla zřízena Česká inspekce životního prostředí, jejíž pravomoci jsou zakotveny jednak v samotném zřizovacím zákoně, ale i v dalších ekologických normách a př předpisech, edpisech, jimiž je určena i pravomoc a povinnosti. ČIŽP je vybavena výkonnou pravomocí - např. omezení či zastavení výroby, ukládání pokut aj. V řadě aktivit je jejich zahájení podmíněno souhlasem ČIŽP. ČIŽP je rozpočtovou organisací. Její činnost innost je vymezena Statutem. Dalším významným orgánem je zákonem zřízený Státní fond životního prostředí (SFŽP), který, jak dále seznáme, spravuje prostředky, účelově určené pro péči o životní prostředí. Rovněž tato instituce se řídí ve své činnosti Statutem. Některé výkonné pravomoci MŽP a ČIŽP jsou delimitovány na Správy národních parků příp. na Správy chráněných krajinných oblastí. Problém vodních zdrojů se týká i České republiky, byť nepředstavuje akutní a katastrofický fenomén. mén. Území ČR leží na evropském rozvodí. Labe komunikuje se Severním mořem, Odra s Baltickým a Morava s Černým mořem. Povodí těchto páteřních řek jsou relativně malá. Znamená to, že na ně vázané povrchové a podzemní vodní zdroje nejsou nijak gigantické. Pr Proto oto je životně důležité racionální hospodaření s těmito zdroji. Pamatujme, že i pro nás platí, že voda se stává strategickou surovinou, ovlivňující další rozvoj lidské komunity.

9


Česko nyní ztrácí řadu konkurenčních výhod, které nám pomáhaly růst v minulosti. Jsme jednou z nejdražších rozvíjejících se zemí. Z hlediska ceny práce jsme 4x dražší než Čína, 2x než země Balkánu a o polovinu dražší než Slovensko či Polsko. Hledat proto musíme jiné výhody. Nabídku jedinečného, soustavně inovovaného zboží a služeb, neboť globální trh nás stále více vystavuje konkurenci nově vznikajících center mimo „ západní svět“. Politický význam těchto center roste, zatímco klesá podíl výrobních a montážních činností. Na významu nabývají služby a znalosti. Chybí nám dlouhodobá dobá vize rozvoje. Česká ekonomika rostla rapidně v období 2003 – 2008. Masivní příliv přímých zahraničních investic nám pomohl vytvořit cca 130 tisíc nových pracovních míst. Průmysl byl náš nejrychleji rostoucí sektor. Investiční pobídky vedly především kee vzniku průmyslových podniků s výrobními a montážními linkami. Investice však směřovaly do oborů s relativně nízkými nároky na znalosti zaměstnanců (automobilový průmysl, plastické hmoty apod.). Stali jsme se tak součástí významného trendu přesouvat tyto typy výrob a služeb z nejvyspělejších zemí do zemí méně vyspělých. Octli jsme se tak na „ méně rozvinuté straně“. Byl to ale relativně snadný úspěch. Obrácenou stranou tohoto úspěchu se stala silná závislost na exportu dílů, které výrobci vy vyspělých zemí kompletovali. Výsledkem této situace je malý tlak na inovace, malý zájem o výsledky výzkumu ze strany podniků, snížení náročnosti studia na všech úrovních škol, a tudiž i nedostatečná podpora kvality školství a výzkumu. Intenzivní investice do práce nepřispěly spěly znalostem. Exponenciála vývoje technologií je však ohromující. Deset špičkových povolání před šesti lety ještě neexistovalo. Věda v současné době udělá více objevů za rok než nedávno za desetiletí. Nová ekonomika je globálně propojená, rychle se mění měnící, cí, s rostoucím důrazem na znalosti a dovednosti pracovníků. Práce se přesunuje tam, kde může být daný projekt nejlépe proveden. Co je tedy za potřebí dělat? Je nutné zavést chybějící články v systému podpory inovací. České výrobky musí v příštích letech soutěžit outěžit na světových trzích kvalitou a nikoli cenou. Naší nadějí jsou malé české inovativní podniky, které vytváří unikátní know know-how, how, postavené na výsledcích výzkumu. K tomu potřebujeme zejména finanční prostředky. Naším zájmem je přilákat kvalitativně náročné očné zahraniční investice za předpokladu, že nabídneme z naší strany kvalifikované odborníky. Přechod na tuto „znalostní“ ekonomiku je zřejmě jediný způsob, jak zajistit našim obyvatelům do budoucna odpovídající kvalitu životní úrovně a hospodářský a sociální sociá rozvoj. Je tedy nutno významně investovat do rozvoje znalostního trojúhelníku: vzdělávání – výzkum – inovace a ukázat skutečný potenciál naší vědy. Pochopením genomů, tvz. ssložení ložení a funkce jednotlivých genů se člověku otvírá netušená cesta ovlivňování jak živočichů živočichů, tak i rostlin. Rekombinací genů lze docílit nových cílených vlastností, aniž je nutno projít dlouhou „šlechtitelskou cestou“. Mějme však vš na paměti, že živá příroda měla ěla na evoluci současných forem mnoho času – cca 3,6 miliardy let, za kterého ho si „vyzkoušela“ všechny cesty funkční evoluce. Ale ani dnes jsme ony evoluční e cesty plně nepochopili, víme pouze, že ono (původní) darwinovské pojetí neplatí, že vývojové záležitosti jsou mnohem složitější. Objev genetického kódu, struktury a ffunkce DNA A lidského genomu a genomu dalších živých organismů je bezesporu radikálním počinem badatelským, majícím dalekosáhlý význam pro život člověka i okolního životního prostředí v budoucích desetiletích. Stejně

10


radikální posun un znamenaly tyto nové informace na rozvoj mnoha bio – oborů, např. evoluční biologie, medicíny, biotechnologií, ale i oborů „abiotických“. Možnosti genových manipulací rozpracovaných sofistickými metodami genového inženýrství na četných výzkumných centrech světa dává lidstvu nové naděje, ale součastně staví před lidstvo nové problémy etického charakteru a obavy z vlivu geneticky modifikovaných (GM) plodin na lidský život a životní prostředí vůbec. Vznikají tak kontroverzní reakce, a to jak u laické, tak i u části odborné veřejnosti. Ale musím musíme e mít na paměti, že v oblasti genového inženýrství jsme na samém počátku dlouhé cesty, na které se ukáže, co z těchto počinů bude pro člověka užitečné a co naopak zneužitelné. Je zde na místě upozornění ještě na další okolnost. V problematice genového inženýrství nýrství nutno mít na paměti „holistický“ pohled na tuto problematiku a nepreferovat sobecké lidské zájmy, neboť člověk nestojí mimo přírodu, ale je její součástí. A přírodu zde odhalujeme v těch nejhlubších patrech samotné její podstaty. Přes všechna možná nebezpečí týkající se důsledků genového inženýrství, nutno však vidět i velmi přínosné cesty této metodiky, která lidstvu idstvu může pomoci v léčbě některých dědičných nemocí, mohla by zajistit bazální nutriční hladiny rozvojových zemí apod. Dále uvádíme, alesp alespoň oň několik příkladů aktivit ovlivněných objevem struktury DNA a chováním genomu rostlinné a živočišné říše. Poměrně brzy bude využití vývojové fyziologie i velmi aktuální záležitostí záležitostí.. Snad Sna za 20 let či už dříve budeme muset řešit problém, jak nakrmit dalš dalšíí miliardy lidí. Neexistuje alternativa k tradičním plodinám a kulturním travám. Je zřejmé, že ani ty už nebudou na tento úkol stačit ve své současné podobě. Jde tedy o závod s časem, na němž ěmž se nemůže nepodílet i sytá Evropa. Pomůže nám v tomto ohledu genetické etické inženýrství? Zvítězíme nad nemocemi? Příčina mnoha nemocí není dodnes známá. Chceme znát původ infarktu myokardu, mozkové mrtvice, Alzheimerovy choroby, schizofrenie, rakoviny nebo diabetes. Mezi různými příčinami chorob (genetická výbava aj.) se jeví mimo jiné jako nadějná příčina infekční. Infekční agens skrytě poškozují tkáně, což se projeví závažnými chorobami jako je srdeční příhoda, rakovina nebo Alzheimerova choroba. Nesmíme zřejmě omezovat své hypotézy o příčinách chronických onemocnění pouze pou na geny lidské. Evoluce in flagranti. V roce 2008 byla zveřejněna zpráva o zřejmě první experimentální přeměně jednoho živočišného druhu v druhý. Badatelé z Michiganské státní univerzity vzali k experimentu jednu bakterii běžného druhu Escherichia Coli a po jejím rozmnožení vzniklou kolonii potomků, tzn. se stejným genomem genomem, rozdělili na 12 populací, které uložili do samostatných prostředí. V nich se během 20 let vystřídalo přes 44 tisíc generací (u člověka by to trvalo cca ¾ miliónů let). Zprvu se jednotlivé tlivé populace od sebe příliš nelišily, později se začaly projevovat mutace a přirozený výběr z nich. Kromě glukózy, kterou se bakterie živí, však živný roztok obsahoval ještě sůl kyseliny citrónové, kterou normální B. Coli nepřijímají. Krátce po 31500 gen generaci bakterie v jedné nádobce přišly „citrónu na chuť“ a anaučily se ho využívat jako zdroj uhlíku. Přitom neschopnost 11


zpracovávat citrát je jedním ze znaků, podle nichž se Escherichie odlišují od ostatních druhů. Zajímavá je i skutečnost, že ke klíčové genetické enetické změně došlo kolem 20000. 20000 Generace enerace a zbylých 11500 pokolení padlo na vývoj a „ladění“ změny do použitelné podoby. Zatím nejetičtější a nejbezpečnější kmenové buňky. Japonci před cca 3 roky připravili tzv. Indukované kmenové buňky (IKB) z dospělých buněk kůže. Nejde tedy už o etick eticky problematické buňky embryonální, navíc tyto „kožní kmenové buňky“ v případě vypěstování ze stejného jedince nevyvolávají odmítavou imunitní odpověď. IKB staré generace však mněly sklon zvrhávat se v buňky nádorové. Indukované ované (neembryonální) buňky by se mohly stát ideální surovinou k produkci léčivých buněk, např. neuronů pro pacienty s Parkinsonovou chorobou, pro buňky produkující inzulín pro diabetiky apod. Dědičnost kontra prostředí. Dosud se všeobecně mělo za to, že vliv výchovy, tzn. životního stylu na zdraví člověka vždy převažoval nad vlivem přírody (dědičné vybavenosti), zhruba v poměru 2:1 ve prospěch výchovy. Finsko – americko – britská genetická studie lidí v jedné geneticky nejizolovanější oblasti severního Fi Finska poukázal na to, že u studované udované populace genetické faktory se na předčasném nástupu sledovaných poruch a onemocnění podílejí 70ti %, zatím co životní styl pouhými 30ti %. První uměle syntetizovaný genom bakterie. Byla připravena komplexní děd dědičná ičná informace bakterie Mycoplacma genitalium, genitali jednoho z mikrobů s nejmenším genomem. Experimentálně syntetizované 4 velké kusy DNA, které dohromady tvořily kompl kompletní genom mykoplasmy my byly vneseny do kvasinky a ta je zkompletovala do jediného bakteriálního chromozomu. Tyto a podobné speciálně vyprojektované bakterie by mohly v budoucnu například štěpit vodu na vodík a kyslík pro palivové články, případně překvasit kuchyňské odpady na butanol pro pohon rodinného auta …. Několik výše uvedených příkladů ukazuj ukazuje e na netušené možnosti využití výsledků genetického inženýrství. Je si však třeba přiznat, že toto odvětví je dosud na startu svého rozvoje a mnohé naděje či vize nemusí být v praxi realizovány. Na druhé straně musíme mít na zřeteli, že pokrok ve výzkumu n nelze zastavit.

12

ODPADY

2 ODPADY ÚVOD Otázka omezení vzniku odpadů a způsobů jejich bezpečného, ekologicky a ekonomicky výhodného zneškodnění patří dnes k nejpalčivějším hospodářským i politickým problémům na celém světě. Přestože ve výrobní i společenské sféře množství produkovaných odpadů (mnohde jsou již příčinou ekologického kolapsu) stále narůstá, teprve v posledních 20 letech se začaly průmyslově vyspělé země intensivně zabývat jejich zneškodněním i možnostmi omezení ní jejich¼ vzniku. U nás byl teprve v r. 1991 přijat zákon o odpadech, který dává této závažné a do té doby u nás zcela opomíjené problematice závazný právní podklad. Ten byl ovšem již několikrát novelizován,problémem ovšem zůstává důsledná realizace e zákonných opatření. Teoreticky skutečný odpad vlastně neexistuje. U většiny známých výrob i spotřebních postupů vznikají vedlejší - doprovodné produkty. Pokud výrobce nebo společnost jako taková neumí dosud tyto vedlejší - doprovodné dné produkty dále zpracovat, tedy zařadit je do koloběhu společenské prospěšnosti, nazývá je odpadem.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů budete UMĚT: Posoudit a porozumět hlavním procesům, které formovaly současnou konfiguraci zemského povrchu – souší a moří. Pochopit strukturu zemského tělesa z holistického (celostátního) pohledu. Vytvořit se vlastní názor na příčiny některých jevů, jejímž následkům jsme vystaveni a přemýšlet o možnostech predikce a prevence v lokálním i regionálním měřítku. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů ZÍSKÁTE: Základní poznatky o stavbě a složení jednotlivých geosfér, jejich významu a využití pro člověka. Přehled o vzniku a průběhu jednotlivých anomálních jevů a o způsobech ochrany hrany proti nim. Vědomosti o vzniku ložisek nerostných surovin, jejich bazální typologii a významu pro člověka. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů BUDETE SCHOPNI: • •

Pochopit složitost a provázanost přírodních procesů, které je třeba poznávat a nenarušovat je z neznalosti Pochopit, že přírodní systémy představují soustavy otevřen otevřené,, nepředstavující rovnovážné stavy a proto jsou relativně snadno narušitelné antropogenními aktivitami

13


•

Pochopit, že bez ZNALOSTI nezbytného množství relavantních informací o přírodě je jakákoliv lidská aktivita (včetně podnikatelské) pouze experimentem bez kontroly, jež se člověku v minulosti již mnohokrát vymstilo. vymstilo Poučme se proto z historie.

Staří sluneční soustavy je ca 5 miliard let, stáří Země 4,8 miliard let. Země je svým rozměrem malou planetou ou Sluneční soustavy. Menšími (t (terrestrickými) errestrickými) planetami jsou Merkur, Venuše a Mars, čtyři zbývající plynné planety jsou mnohem větší (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun). Významné je ale také postavení Země ve Vesmíru, které z mnoha důvodů předurčuje život na ní. Země je totiž jediná planeta Slunečního systému (a jediný dosud známý objekt v našem Vesmíru), na které existuje rozvinutý život.

2.1 Možnosti likvidace odpadů v cizích technologiích S využitím nové legislativy se rasantně omezily možnosti takového způsobu likvidace odpadů. To proto, že postup závisí na ekotechnickém vybavení agregátu, v němž by měla tato likvidace proběhnout. Hlavní podmínky lze seřadit takto: 1) zábrana styku lidského činitele s odpade odpadem m při jeho manipulaci 2) eliminace risika úniku odpadu mimo proces při jeho přepravě a přípravě k likvidaci 3) zamezení ovlivnění vznikajících výrobků a doprovodných produktů (odpadů) působením přimíšených likvidovaných odpadů např. kvalita lita odpadních vod, plynu apod.

Teplotní pole Země Zemské těleso má své teplotní pole, ve kterém teplota horninového prostředí nepravidelně stoupá s hloubkou. Uplatňuje se zde jak zbytkové teplo raného období vývoje Země, uplatňující se ve větších hloubkách, tak i teplo vznikající rozpadem radioaktivních prvků v horninách zemské kůry. Teplota povrchu Země je závislá na přísun sluneční energie je ovlivňována klimatickými poměry, působícími do hloubky až 20m pod povrch. S hloubkou teplota kolísavě stoupá. sto Jako geotermický stupeň se rozumí hloubka, při které se teplota hor horninového ninového komplexu zvýší o 1°C. Obvykle bvykle činí 30 – 33 m., v oblastech mladého vulkanismu se zmenšuje a naopak v oblastech tvořených starými horninovými komplexy je větší. Ve svrchním plášti šti se teploty pohybuj pohybují v rozmezí od 1200 do 1600°C. Tekutému ekutému vnějšímu jádru je přiřazována teplota 3400°C, na rozhraní mezi vnějším a vnitřním jádrem v hloubce 5100 km dosahuje teplota asi 4100°C, ve vnitřním jádře se odhaduje teplota na 5000°C. Hlavním zdrojem energie pro většinu geochemických procesů na povrchu Země, je Slunce. Asi 55% sluneční energie je pohlcováno atmosférou, rostlinným krytem, půdou a vodními ními plochami. Podmiňuje pohyb vzdušných mas, mořských proudů, vyvolává koloběh vody a je energet energetickým ickým zdrojem zvětrávání hornin, probíhajícím na povrchu.

14

ODPADY

Kolísání sluneční aktivity, projevující se v různých cyklech, je zřejmě hlavní příčinou klimatických změn v průběhu historie Země. Zemská atmosféra Současná zemská atmosféra neboli plynný obal Země sahá až do několika tisíc km a plynule přechází do kosmického prostoru. Zemská atmosféra se člení do vrstev na základě vertikálních změn teplotních poměrů, chemického složení a funkce. S výškou dochází ke změnám teploty a tlaku. Zatím co tlak se snižuje rrovnoměrně, ovnoměrně, průběh teplotních změn je velmi složitý a je důvodem pro členění atmosféry do několika několik vrstev, jak ukazuje obr. 2.1.5. Troposféra je nejspodnější vrstvou atmosféry a obsahuje cca 8/10 celkové hmotnosti vzduchu a téměř veškerou vodní páru. Odehrá Odehrávají vají se zde zásadní povětrnostní procesy. Pro většinu živočichů představuje nejdůležitější vrstvu atmosféry. Stratosféra zasahuje do výšky cca 50 km. Vzrůst teploty v tomto prostředí souvisí s ozonovou vrstvou, která je významná tím, že absorbuje ultrafialové ultrafial záření z kosmického prostoru a chrání tak živou hmotu před negativními vlivy tohoto záření. Vznik stratosférického ozonu je patrný z obr. 2.1.5.

2.2 Určování významnosti odpadů Vzniklé odpady je nutno hodnotit pomocí více vícekriteriálně (multikriteriálně) multikriteriálně). Patří sem: - množství - toxicita - stav - skupenství - teplota - proměnlivost určitých vlastností s časem

kriterií -

FAKTORY VÝZNAMNOSTI ODPADŮ A JEJICH HODNOCENÍ Při určování významnosti odpadů je nezbytné stanovení jejich podstatných vlastností. tností. Ty označujeme v souladu s mezinárodními zvyklostmi. Hodnoty těchto faktorů a jejich porovnávání s normami, směrnicemi a dalšími vymezenými skupinami ukazatelů jsou základní a nabývají kvalitativních či kvantitativních hodnot. Tyto faktory jsou EKO - nomické - logické bez vymezení přesné hranice mezi nimi.

-

Faktory ekonomické: množství vznikajícího odpadu surovinová hodnota odpadu zpracovatelnost odpadu energetická náročnost odpadu energetická ká využitelnost odpadu technologická využitelnost odpadu recyklační využitelnost odpadu manipulovatelnost odpadu

Faktory ekologické: - vliv odpadu na životní prostředí při jeho zpracování

15


-

vliv odpadu na životní prostředí při jeho zneškodňování zneškodňován hygienická závadnost odpadu při jeho zpracování toxicita odpadu ostatní nebezpečnost odpadu možnost využití odpadu z hlediska uložení v prostředí

Bylo prokázáno, že poloha litosférických desek, a tedy i kontinentů se v průběhu geologické historie měnila. Názorně to Paleontologické důkazy (pomocí studia fosilních nálezů rostlin a živočichů) kontinentálního driftu je vidět z obr. •

Transformení rozhraní se projevuje laterálním posunem desek, jak to lze ze velmi vel dobře pozorovat na zlomu San Andres v Kalifornii.

Nutno si uvědomit, že výše uvedené změny nejsou zdaleka konečné a budou probíhat i nadále. Lze důvodně předpokládat, že v relativně krátkém geologickém čase (cca 200 miliónu let) se vytvoří postupně nový superkontinent „Panga ultima“, který bude mít ve své centrální části malou oceánskou pánev jako pozůstat pozůstatek ek Atlantiku a bude zasahovat od severních okrajů současné Euroasie až po jižní pól. Závěrem pasáže, týkající se vývoje zemského tělesa nutno ozřejmit přesněji pojem litosféra. Ta zahrnuje zemskou kůru a svrchní část pláště. Víme již, že netvoří souvislý obal, ale že je rozčleněna na mohutné bloky – oceánské a pevninské litosférické desky, které „plavou“ (pohybují se) na plastické podložní vrstvě zemského pláště – astenosféře. Mocnost litosféry éry dosahuje v průměru 60 km, lokálně i přes 200 km.

né nelineární interference vln, kdy vzniká obří vlna (vlna „zabiják“) „zabiják“),, dosahující výšky až přes 30 m a před ní se tvoří hluboká brázda. Obří vlna může vyvinout tlak až 100 t/m2, kterému dosud žádné plav plavidlo nemůže odolat.

Povodně Jde o procesy přirozené a nevyhnutelné. Vznikají v důsledku mnoha rozdílných podmínek, zpravidla jako následek nadměrných dešťů, rychlého tání velkého množství sněhu, ale i protržením žením přehrad (vzácně). V přímořských oblastech mohou ohou být potopy důsledkem cyklonů nebo tsunami. Škody v důsledku osidlování země a rozkolísání podnebí stoupají. Možnými způsoby ochrany je vedle zachování původního charakteru vodních toků výstavba přehrad, polderů, rybníků atd.

Laviny a sesuvy Tornáda Jde o regionální egionální označení velkých fromb ve středozápadních státech ech USA. Je to atmosférický subvertikální vír, který má v porovnání s tropickou cyklonou menší horizontální rozměry, výrazně kratší dobu života, ale většin většinou u silnější intenzitu (rychlost větru v tornádu rnádu dosahuje téměř 500 km/h. TTornáda ornáda se vyvíjejí téměř neočekávaně a výstraha před nimi je možná jen několik minut dopředu. Na okraji tornáda mohou vznikat rozměrově menší savé víry, které však svým destruktivním účinkem vysoce převyšují „nosné tornádo“. o“.

Dopady asteroidů a meteoritů

16

ODPADY

Na povrch vrch Země byla objevena řada imp impaktních aktních kráterů, které vznikly srážkou meteoritů a komet s naší planetou. Velkých kráterů na Zemi je známo okolo 130. K dopadům asteroidů na Zem dochází od samého začátku její existence existence.. Nutno mít na paměti, že pravděpodobnost dopadu velkých těles, které by mohly mít katastrofální důsledky, je extrémně nízká. Bude k nim ale docházet i nadále. Na rozdíl od přírodních katastrof předchozích typů budeme schopni současnými technologiemi je sp spolehlivě olehlivě předpovědět.

ZAPAMATUJTE SI Přehled anomálních jevů v opoře, uvedený není zdaleka úplný, jsou zde uvedeny pouze nejběžnější případy. Ale i tak nám ukazují sílu a dynamiku přírody na straně jedné, kterou člověk neovlivní, ale jejím poznáním se může těmto jevům přizpůsobit nebo vyhnout.. Na straně druhé člověk svými zásahy může vyvolat jevy a stavy, mající katastrofický charakter. Technologický pokrok postupně pomáhá člověku vytvářet metody ochrany proti těmto jevům a vyvést tak člověka z „fatálního objetí“ přírodou. Pamatujme si, že jsmee všichni součástí přírody. Je snad zbytečné připomínat, že poznáváním popisovaných a dalších extremních přírodních jevů můžeme své aktivity účinněji chránit a také podnikatelsky využít.

KONTROLNÍ OTÁZKY Která z pevných geosfér je pro člověka nezbytná a proč? Zdůvodněte. Zamyslete se na důsledcích možného přepólování magnetického pole Země pro lidskou společnost. Jaké atmosférické jevy možno očekávat na teritoriu České republiky? Jaké způsoby ochrany proti destrukci ozónové vrstvy znáte? Čím je generován generová přízemní ozón? Jak hospodaříme s vodou v ČR? Uveďte příklady. Jaký je nejhlubší vrt a kde, a co člověku přinesl z hlediska poznání struktury Země a jejího využití pro lidstvo? Existují metody antiseizmické ochrany staveb? V čem je jejich princip a jaká je j účinnost těchto metod? V čem vidíte projevy vulkanické aktivity v ČR a jak je lze využít pro podnikatelské účely? Jaké jsou způsoby ochrany proti tsunami? Existují v ČR způsoby ochrany před povodněmi? Jsou laviny a sesuvy reálným nebezpečím na teritoriu ČR? Jak je řešena tato problematika? Jsou na území ČR možná tornáda? Pro které objekty by znamenala velké nebezpečí?

SHRNUTÍ KAPITOLY

17

životního ního prostředí Studijní opora dílčího modulu Ekonomické aspekty ochrany život

Kapitola č. 2 rozvíjí obsahově její název: Země – živá planeta. Smysl tématu je jasně vymezen v úvodu kapitoly. Po prostudování textu opory a indikované literatury bychom si měli zapamatovat jednu velmi závažnou a bazální skutečnost: Příroda disponuje obrovskými (někdy zdánlivš skrytými) silami, se kterými se síly (aktivity) lidské nemohou srovnávat. To ale neznamená, ýe si člověk, který je součástí přírody, může nastavit své aktivity zcela libovolně pod dojmem, že jsou vůči přírodním silám nicotné. Naopak si člověk musí uvědomovat podstatu a zjišťovat charakter přírodních procesů, aby svými aktivitami nezapnul „spouště „spouštěcí“ cí“ mechanismus, vedou k nevratným stavům. Příroda (Země) měla na svůj vývoj do aktuálního stavu téměř 5 miliard let, člověk cca 200 000 let. Z přírody se proto učme, nabízí nám nepřeberné množství vzorů. Je se třeba umět dívat.

STUDIJNÍ LITERATURA 1. Schejbal, C.: Nauka o Zemi; Vysoká škola logistiky, o.p.s o.p.s.; .; Přerov, 1. vydání, 139 s., 2008, ISBN 978-80-87179 87179-02-4 2. Zamarský, V., Kumpera, O.: Nauka o Zemi a přehled technologií jejího využití; VŠB-TU, TU, HGF; 1. vydání, 1996, 109 s., ISBN 80 80-7078-302-8

18

HODNOCENÍ EKONOMICKÝCH DŮSLEDKŮ

3 HODNOCENÍ EKONOMICKÝCH DŮSLEDKŮ ÚVOD Tato kapitola, jak již vyplývá z jejího názvu, se týká nerostných surovinových zdrojů a jejich významu pro lidskou společnost. Panuje všeobecný souhlas s tím, že spotřeba nerostných surovin je obecně úměrná životní úrovni, tzn. ekonomické vyspělosti státu. S rozvojem industriální společnosti vznikl rozsáhlý průmyslový komplex, který byl a je nezbytný pro zajištění potřeb lidské populace a vyžaduje surovinové a energetické zabezpečení. Požadavky ožadavky na nerostné su suroviny do nedávné doby prudce stoupaly, spotřeba energie stoupá stále. Každý obyvatel vyspělých zemí spotřebuje za rok 15 – 20 tun nerostných surovin při celosvětovém měřítku cca 3 tuny (Schejbal, 2008). Snaha rozvojových zemí alespoň a co nejrychleji se p přiblížit řiblížit zemím vyspělým vede k růstu surovinových a zejména energetických potřeb. Jejich současná spotřeba je krajně nerovnoměrná. Navíc v rozvojových zemích jsme svědky nízké účinnosti využívání zejména energetických surovin. V prvé polovině devadesátých let minulého století 24% obyvatel průmyslově vyspělých zemí využívalo více než 70% světových energetických zdrojů. Přechod lidské společnosti z industriální triální společnosti (ekonomicky) na společnost (ekonomiku) znalostní mění tradiční obra zajišťování surovinových ových zdrojů ve smyslu omezování jejich spotřeby racionálními způsoby jejich využívání, hledáním nových netradičních zdrojů včetně zdrojů obnovitelných. Uplatňují se přitom nové informace získané z pokroku v oblasti vědy a výzkumu, z nových inovativních přístupů ístupů a metod i z využívaní nových podnikatelských příležitostí, které se podnikavému člověku nabízí. Stručnou orientaci a průhled těmito problémy současného světa podává třetí kapitola opory.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů budete UMĚT: Posoudit význam a obsah pojmů jako jsou fosilní suroviny, energetické suroviny a zdroje, strategické suroviny Kategorizovat jednotlivé typy nerostných surovin a pochopit jejich význam pro současnost a budoucnost Pochopit nutnost zajištěnosti obnovitelných a neobnovitelných (energetických) zdrojů pro udržitelný rozvoj společnosti Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů ZÍSKÁTE: Přehled o surovinovém potenciálu České republiky Informace o významu logistiky při zajišťování surovinových zdrojů Základní znalosti o metodách sanace a rekultivace v pohornické nické krajině Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů BUDETE SCHOPNI: Pochopit a ocenit způsoby získá získávání ní (dobývání) nerostných surovin 19


Porozumět metodám povrchové a hl hlubinné ubinné těžby a jejím dopadům na životní prostředí Pochopit princip nejvýznamnějších způsobů úpravy nerostných surovin

Zajištění lidské populace potřebnou energií je v současné době nejvážnějším problémem v souvislosti s koncepcí udržitelného rozvoje Problémy se zajišťováním dostatku energie se do středu zájmu dostaly při vzniku energetické krize v 70. letech minulého století. Do té doby byl dostatek paliv a energie považován většinou za samozřejmost. Relativní podíl využití jednotlivých palivoenergetických ckých zdrojů se s časem mění a je rozdílný v různých zemích v závislosti na struktuřee jejich zdrojů, jak ukazuje Určujícími energetickými zdroji jsou v současné době fosilní paliva. Vycházíme–li Vycházíme ze současné úrovně těžeb a zdroj zdrojů známých (prozkoumaných), pak je e průměrná životnost zdrojů uhlí cca 250 let, ropy cca 40 – 50 let a zemního plynu cca 70 let. V případě ropy a zemního plynu je faktem, že existují ještě rozsáhlá teritoria v málo přístupných územích na pevninách a hlavně v oblastech kontinentálních še šelfů, která jsou dosud velmi málo prozkoumána. Totéž platí o hlubších partiích pod mořským dnem. Ale i známá ložisková pole nejsou často prozkoumána v plném rozsahu. Proto se intenzivně hledají možnosti využití dalších, a to zejména obnovitelných energetick energetických zdrojů. Dílčí význam se připisuje vodní a jaderné energetice a rovněž tak i využití biomasy. V případě větrné a vodní eenergie jsou limitující lokální a časové podmínky a stejně tak i nízká výkonová hustota a vysoké měrné náklady investiční. Nejvýznamnějším Nejvýznamně zdrojem energie z obnovitelných zdrojů jsou v současné době vodní elektrárny. V současnosti se v souvislosti s využíváním obnovitelných zdrojů energie rozvíjí široká diskuse o využití biomasy. Pojem biomasa má ale význam mnohem širší. Vyjadřuje totiž hmotu celé biocenózy, tzn. všech organismů v daném čase. Proto si musíme uvědomit, že pro energetické využití jde o rostlinou biomasu (dřeviny, drcené větve stromů, obilná sláma, rychle rostoucí plodiny, komunální odpad). V posledních 20. letech se celkový celkov podíl biomasy na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů zvýšil o 8%. Při posuzování udržitelnosti pálení biomasy jako potenciální potenciálního zdroje energie se zpravidla zdůrazňuje, že množství CO2 vzniklé spalováním je opět pohlceno rostlinami. Pokud by na určitém území současně dorůstalo stejné množství biomasy biomasy, jako je spalováno, nedocházelo by ke zvyšování obsahu skleníkového CO2, na rozdíl od spalování fosilních paliv. Spalování biomasy není ale udržitelným způsobem získávání energie, neboť významným způsobem ovlivňuje na globální úrovni cyklus dusíku. K narušení cyklu dusíku dochází totiž již nevyhnutelně při výrobě hnojiv pro zajištění produkce potravin a tak dalšíí produkce NOX spalováním zesil zesiluje uje vedle lokálního znečištění ovzduší také globální oteplování plování a narušení ozonové vrstvy. Biomasa tedy není ve skutečnosti obnovitelným zdrojem energie. Jedním z rozhodujících faktorů, který zásadním způsobem mění spotřebu nerostných surovin, je technologický pokrok pokrok.. Např. nové technologické postupy v metalurgii a 20

HODNOCENÍ EKONOMICKÝCH MICKÝCH DŮSLEDKŮ

přechod k výrobě speciálních slitin a super slitin s vysokými užitnými vlastnostmi snižuje významně spotřebu kovů. Životnost uhelných zdrojů se se zvyšováním účinnosti energetických zařízení prodlužuje ze ssoučasných 35 – 40% na 45 – 50% při současném snižování energetické náročnosti výrob. Nejde ale jen o množství surovin, ale také o jejich spektrum, které s postupem času stále vzrůstá. Soubor základních surovin, u kterých jsou v současné době průběžně sledo sledovány vány světové ceny, zahrnuje asi 150 položek, v nichž navíc nejsou zahrnuty běžné stavební suroviny.

Nerostné surovinové zdroje jsou vlivem vývoje naší planety distribuovány krajně nerovnoměrně a navíc často v oblastech politicky i ekonomicky nejistých (obr. (o 3.2.).

Přirozená nerovnoměrnost prostorového rozmístění nerostných surovinových zdrojů je umocněna prostorově velmi nestejnorodým prozkoumáním a využíváním těchto zdrojů. V poslední době byl často diskutován problém konečnosti nerostných surovinových zdrojů. Při diskusi o tomto problému si musíme uvědomit, že nerostných zdrojů je na Zemi právě tolik, kolik je za ně ochotna nebo okolnostmi nucena lidská společnost zaplatit. zaplatit Víme již, že s přechodem na čistší produkci, na recyklaci odpadů a na uzavřené materiálové ateriálové cykly dochází k zásadnímu obratu v bilanci surovinových zdrojů, jež ovlivní jejich dosud uvažované životnosti. Proto také úložiště odpadů lze považovat za specifická antropogenní ložiska. V úvahách o významu recyklace nutno brát v úvahu velmi důležitou surovinu – vodu. Zde čistírenské technologie zvyšují a dále mohou zvýšit dosavadní vodárenské zdroje. Z předchozích informací vyplývá, že vývoj známých zdrojů a očekávané spotřeby nesignalizují žádný vážný problém problém. Tézi o zhroucení lidské civilizace v důsledku vyčerpání surovinových zdrojů odmítla i Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. V současné době se už využívají nebo se uvažuje o možnostech využití nových nekonvenčních surovinových zdrojů (obr. 3.4.). Zde můžeme zařadit získávání některých surovin z mořské vody, z mořského dna, z rap slaných jezer a hydroterm, z plynů, tzn. ze vzduchu, podzemních zdrojů uhlovodíků či helia a z vulkanických emisí, z hornin, z organismů či v budoucnu i z blízkého vesmíru. Bezesporu ezesporu perspektivní se jeví, jak již bylo vzpomenuto, prostředí moří a oceánů. Zde bude zřejmě důležitější než vyhledávání nerostných surovin, výzkum a využití biotechnologického potencionálu mořských organismů organismů. V mořích a oceánech se totiž odehrává cca 40% veškeré primární energetické produkce (obr. 3.5.).

21


Do mořské biomasy je dle odhadů vázáno ročně 35 Gt uhlíku z CO2. Korálové útesy a mikroorganismy obsahují velké množství neobvyklých chemických sloučenin, které bude možno podle některých prognóz využ využít v boji s rakovinou, AIDS, cukrovkou a dalšími nemocemi. Mikroorganismy, žijící v extrémním prostředí (extremofily) s unikátními vlastnostmi a strukturami, senzorickými či obrannými mechanismy jsou dnes příslibem pro vývoj geneticky založených materiálů, průmyslových chemikálií a procesů. Na jejich enzymy se soustřeďuje intenzivní výzkum průmyslu léčiv apod. Diskuse o budoucnosti využívání přírodních zdrojů mají tady dnes oproti nedávné minulosti zcela jiný charakter. Imperativem není již dostupnost surovin, surov ale jejich kvalifikovanější využívání a důsledky s využíváním spjaté.. Jde o proces, který lze charakterizovat jako reengineering materiálových a energetických toků v lidské společnosti. (Můžeme to vyjádřit i hesly: recyklace, nové výrobní procesy, nové typy výrobků, důkladné rozmýšlení, reflektující nové paradigma nastupující znalostní společnosti). Schematicky je tato filosofie vyjádřena

Náš stát je téměř čistý importér nerostných surovin surovin,, což dokládá saldo surovinového obchodu. Proto je nezbytnou po podmínkou dmínkou dalšího vývoje volný obchod s nerostnými surovinami, aplikovaný v rámci reálných možností a zvoleného scénáře hospodářské orientace každého státu. Závislost ČR na dovoz nerostných surovin je patrna Uvědomíme-lili si, že naše hospodářství je významně zaměřeno na průmyslovou výrobu, pak surovinový obchod a jeho logistické zajištění bude sehrávat i v dalších letech významnou úlohu. Typickým rysem využívání přírodních surovinových zdrojů je skutečnost, že ve většině případů jsou místa jejich spotřeby vzd vzdálená od míst jejich výskytů, resp. výroby. ýroby. Proto je nezbytné vybudování přepravních sítí od výrobců k odběratelům. Tato síť vytváří obchodní trasy, tedy logistickou síť síť,, definovanou jako soustavu tras, zásobníků, překladišť a koncových stanic. Mnohdy prot proto o logistika je významným činitelem pro ekonomiku využití daného nerostného typu. Jako příklad uvádíme hlavně námořní obchodní trasy s černým uhlím s ropou (obr. 3. 9.), abychom si uvědomili rozměr těchto procesů.

22


3.1 Návratnost stavby Aby bylo možno užitkové složky surovin zpracovávat ve výrobním procesu na předem definované a potřebné produkty, musí těmto výrobním a zpracovávatelským procesům předcházet házet zpravidla práce průzkumné průzkumné, těžební a úpravárenské. Příprava těžby (exploatace) ložiska tedy úzce n navazuje na předchozí geologický průzkum. průzkum Na základě tohoto průzkumu, který shromáždí základní údaje o velikosti, tvaru a zásobách ložiska zároveň s přírodními faktory ovlivňujícími jeho exploataci (např. hloubka uložení, zvodnění, plynové poměry apod.) je nutno se rozhodnout o způsobu těžby ložiska. Schéma možných způsobů těžby je uvedeno na obr. 3.1.1.

Těžba nerosných surovin se vyvíjela již od nejstarších dob lidské civilizace, vždy však měla dvě stránky: užitečnou, představující získání potřebné surovi suroviny ny a škodlivou, projevující se v narušení životního prostředí. Vliv těžby na životní prostředí je schematicky znázorněn na obr. 3.1.2.

3.2 Hodnocení ekologických důsledků Toto hodnocení probíhá obvykle ve dvou časových rovinách: 1) při výběru potřebného ekotechnického prostředku, který nabízejí různé firmy ve smyslu podmínek výběrového řízení (viz dále), což nutně vychází pouze z tzv. garantovaných hodnot pro daný nabídnutý prostředek 2) definitivní hodnocení funkční účinnosti zařízení po ukončení zkušebního provozu, při tom potřebné údaje se získávají v rámci tzv. garančního pokusu - toto definitivní hodnocení však nemusí být provedeno, pokud nabídnuté řešení není přijato a investičně realizováno. Jinými slovy: provádí se pou pouze ze u realizovaného záměru.

Pro získání potřebných hodnotitelských ukazatelů se objektivně uplatňují - příslušné metodické postupy - analytické metody - vzorkování hmot obojí prostřednictvím norem ISO (Internation (International Standard Organisation) nebo evropských norem (EN) - autorisovaná pracoviště s tzv. "kulatým" razítkem příp.(dokonce lépe) pracoviště s certifikátem ISO

Pozn.: hodnocení se dotýká nejen příslušného realisovaného prostředku, mnohdy se jedná ná o úpravu technologie v jejích základních parametrech.

23


Úpravnických metod je celá řada a kromě procesů rozdružování, flotace, chemických metod se zde řadí i skupina pomocných a zušlechťovacích procesů, tvoří většinou doplněk k základní rozdružova rozdružovací cí technologii. Patří sem např. procesy odvodňování, sušení, odprašování, peletizace, briketování apod. V posledních desetiletích jsme svědky rozvoje biotechnologií,, tzn. technologických postupů, využívajících k separaci užitkové složky nebo toxické komponenty z upravovaného substrátu živých organismů (většinou bakterií). Novou a velmi významnou oblastí úpravnictví je rovněž využívání sekundárních surovin. surovin Jsou vypracovány postupy, zásluhou kterých je možno z odpadů získat cenné složky a zpětně je využít v průmyslu (komunální odpad, elektrotechnický šrot, hutní odpady, separace plastů aj.).

3.3 Nepřímé epřímé dopady: Těžební * využití značného tepelného potenciálu koksu výroba energetické páry pro výrobu elektrického proudu nejen pro vlastní koksovnu,, ale i pro jiné spotřebitele, čímž: - se snižují nároky na dodávku elektrické energie pro celý hutní kombinát - snižuje se investiční náročnost na tzv.instalovaný výkon podnikové elektrárny - snižuje se ekologické zatížení podniku a jeho okolí v důsledku menšího provozu "energetika" - snižují se poplatky za uspořenou (neodebranou)elektrickou energii - snižují se poplatky za ukládání odpadů (popel,popílek, kaly z čistírny napájecí vody aj.)a za do doprovodné nezbytné technologické operace např. příprava napájecí vody atd.

4) komplexnost - ucelenost řešení,tedy co vzniká doprovodně provozováním ekotechnického prostředku, příp. ekologizované technologie a jak s tím bude v dalším tahu naloženo - např.způsob nakládání s kaly z čistírny odpadních vod ap. 5) dopad zavedení a provozování zmíněné úpravy na oblast poplatků ve smyslu platného legislativního opatření zákona 309/91 Sb. a 389/91 Sb., kde zpoplatněné znečišťující nečišťující látky jsou rozděleny do 4 skupin podle jejich ekologického účinku 6) srovnání provozních nákladů bez ekologického opatření a po jeho zavedení. Pozn.: Zde je třeba říci, že prakticky ve všech případech se po zavedení

24


ekotechnického kotechnického opatření provozní náklady zvyšují, avšak vždy a za všech okolností nemá tento postup alternativu.

k tvorbě a obnově lesních porostů, zemědělské půdy, vodních složek, krajinné zeleně, biokoridorů a biocenter, území pro využití volné volného ho času, ekologicky a přírodovědně orientovaných území, stavebních pozemků pozemků, •

k eliminaci termických procesů na hořících odvalech odvalech,

•

k eliminaci nekontrolovaných výstupů zemního plynu na povrch povrch,

•

k přípravě areálů bývalých důlních a hutních podniků pro nové průmyslové prů využití.

ZAPAMATUJTE SI Třetí kapitola Vás, vážení student studenti, provází tématikou potřebností surovinových a energetických zdrojů v současném světě. Dlužno poznamenat, že se jedná jen o velmi stručného průvodce, byť i v něm jsou už naznačeny nové vývojové trendy perspektivních materiálů apod. Nyní, v závěrečné části kapitoly, bychom si měli zapamatovat, tovat, že tradiční chápání surovinových zdrojů se ve znalostní společnosti podstatně mění. Mění se jejich užitná hodnota, technický pokrok nás dovedl k některým nečekaným kombinacím. Nejlépe to vidíme na rozvoji materiálového inženýrství. V posledních desetiletích tiletích došlo k vývoji rozsáhlé skupiny nových kovových a kov využívajících materiálů, které přispěly k rozvoji elektroniky, elektrotechniky, jaderné energetiky, kosmických technologií technologií, medicíny, edicíny, spojovací a telekomunikační technologie apod. Tyto materiál materiályy si velmi rychle našly cestu ze špičkových výzkumných a vývojových pracovišť do technické praxe. Velkou předností nových materiálů je to, že v mnohých případech jsou vyráběny tzv. „na míru“ pro řešení konkrétních materiálových a fyzikálních problémů. Inovační ační technologie se zaměřují na zdokonalování klasických konstrukčních materiálů na bázi neželezných kovů a jejich slitin a současně jsou rozvíjeny oblasti zcela nových typů materiálů, jejichž vlastnosti jsou interakcí více složek, které pak po konečném zpracování racování tvoří funkční celek. Hovoří se proto o funkčních materiálech, materiálech případně o složených kompozitních materiálech materiálech.. Nové materiály a jejich aplikace preferuje letecký průmysl, obrana, lékařství, elektrotechnický a elektronický průmysl. Jejich použití je motivováno především nižšími náklady, integrací nových funkcí, jakostí provedení a adaptibilitou na nové funkce. Specifickou oblastí jsou ma materiály pro elektroniku a mikroelektronika, zejména pak materiály polovodičové, představující technologickou špičku v materiálovém teriálovém vývoji a výrobě. Jako příklady některých perspektivních materiálů můžeme uvést: •

kompozity s kovovou matricí

25

životního ního prostředí Studijní opora dílčího modulu Ekonomické aspekty ochrany život

•

slitiny titanu, hliníku a super slitiny niklu

•

intermetalika, tvarově paměťové materiály

•

magnetické materiály

•

vysokoteplotní supravodivé keramické materiály

•

materiály na bázi lanthanoidů

•

materiály pro vodíkovou energetiku

•

materiály pro solární energetiku

•

elektronické materiály

•

optoelektronické materiály

Setkáváme se zde také s pojmem „průmyslové minerály“. Tak jsou označovány nerostné rostné suroviny, které jsou těženy pro jejich komerční využití, které nejsou zařazeny do kategorie paliv a nejsou zdrojem kovů. Jsou požívány v přírodním stavu nebo po jejich úpravě jako surovina nebo aditiv aditivum v široké škále aplikací (přímo chrání půdu, vodu du a ovzduší; pomáhají při imobilizaci a likvidaci odpadů; přispívají k zavádění bezodpadových technologií; snižují energetickou nergetickou náročnost výrobních procesů; fungují jako přírodní nosiče zemědělských hnojiv apod.). Z výše uvedeného stručného přehledu techn technologického ologického pokroku je zcela zřejmé, že se zde vyskytují nové příležitosti pro aktivity podnikatelské, ovšem pouze pro lidi znalé a podnikavé. A zde se příkladně musí uplatnit pochopení pojmů informace – znalosti – dovednosti. V tom spočívá i uplatnění ve znalostní společnosti.

KONTROLNÍ OTÁZKY V čem se československé hornictví dostalo do podvědomí světové veřejnosti? Které suroviny jsou v ČR těženy? Jaká je úloha Ministerstva průmyslu a obchodu při zajišťování surovinových a energetických zdrojů pro potřebu české ekonomiky? Jak hodnotíte široce diskutovanou problematiku „prolomení limitů“ v oblasti těžby hnědého uhlí? Znáte energetickou koncepci ČR? Na čem je postavena? Odkud a jak je za zajištěna potřebná kapacita cita ropy a plynu pro potřeby čs. ekonomiky? Charakterizujte pojem „energetická bezpečnost“ a doložte příklady. Charakterizujte hlavní problémy české jaderné energetiky. Má Česká republika zájem na využívání mořského dna? Charakterizujte tuto situaci. Charakterizujte biotechnologické metody a doprov doprovoďte příklady. Na jaké legislativní bázi je realizována politika sanačních a rekultivačních prací v ČR? Charakterizujte pojem „brownfields“ a uveďte situaci v ČR v oblasti jejich nového využití. Z jakých zdrojů jsou financovány sanační práce v ČR? 26


Uveďte příklady velkých sanačních a rekultivačních prací. Definujte generování nových podnikatelských příležitostí u revitalizačních projektů. Charakterizujte technologický pokrok v oblasti nových materiálů, a jak ovlivňují obecně produkt na S – křivce jeho životnosti? Co jsou to emisní povolenky a k čemu slouží?

27


SHRNUTÍ KAPITOLY Tak jak člověk postupně poznával svou mateřskou planetu a její chování, poznával současně i i její zdroje, které může využívat. Suroviny se tak člověku staly nejen jeho životním průvodcem, ale o potřeb potřebou u pro jeho stále se zvyšující životní úroveň. S průdký nárůstem lidsé populace v posledních desetiletích a s rozvojem procesu globalizace se významně mně mění i chápání významu nerostných surovin. Kapitola č. 3 upozorňuje na některé významné skutečnosti, ke kterým patří: Zajištění lidské populace potřebnou energií je v současné době nejvážnějším problémem v souvislosti s koncepcí udržitelného rozvoje. Jedním z rozhodujících faktorů, který zásadním způsobem mění spotřebu nerostných surovin, je technologický pokrok. Přirozená nerovnoměrnost prostorového rozmístění nerostných surovin je umocněna prostorově velmi nestejnorodým prozkoumáním a využívánín těchto zdrojů. Nerostných zdrojů je na Zemi právě tolik, kolik je za ně ochotna nebo okolnostmi nucena lidská společnost zaplatit. V současné době se už využívají nebo se uvažuje o možnostech využití nových nekonvenčních surovinových zdrojů. Imperativem doby ne není ní již dostupnost surovin, ale jejich kvalifikovanější využívání v důsledku s tím spjaté. V posledních desetiletích jsme svědky rozvoje biotechnologií, je v budoucnu sehraje významnou úlohu. Novou a velmi významnou oblastí úpravnictví je využívání sekundárních sekundár surovin. Těžební činnost je činností vždy do jisté míry plenivou. Proto nabývají na významu nové technologie a postupy při sanacích a rekultivacích v pohodnické krajině.

STUDIJNÍ LITERATURA 1. Schejbal, C.: Nauka o Zemi; Vysoká škola logistiky, o.p.s.; Přerov, 1. vydání, 139 s., 2008, ISBN 978-80-87179 87179-02-4 2. Zamarský, V. a kol.: Regenerace průmyslových ploch. II. díl; VŠB VŠB-TU TU Ostrava, FAST, 1. vydání, 2011, 194 s; ISBN 978 978-80-248-2431-4

28

Možnosti postupu při výběru vhodných ekotechnických prostředků

4 Možnosti ožnosti postupu při výběru ekotechnických prostředků

vhodných

ÚVOD Vlastní proces navrhování optimálního řešení ekologisačního prostředku má ze systémového hlediska tyto hlavní vlastnosti: l) vazbu na podstatné (blízké) okolí 2) výraznou dynamiku změn okolí, na niž musí návrh - projekt průběžně reagovat 3) iterativní charakter 4) plnou závislost na investorovi, který stanovuje cíle akce, kriteria atd. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů budete UMĚT: Rozlišovat a používat nejčastější odbornou terminologii v této oblasti, směřující k pochopení přírodních jevů a procesů a funkčního nasměrování antropogenních aktivit. Rozlišit jednotlivé biotické složky, ekosystémy a poznat jejich charakteristiky pro jejich účelné využívání. yužívání. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů ZÍSKÁTE: Přesvědčení, že poznáním přírodních procesů možno nasměrovat interakce člověka s přírodou tak, aby nebyla porušena křehká rovnováha mezi těmito subjekty. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů BUDETE SCHOPNI: Pochopit mnohdy velmi složité vztahy mezi populacemi. Pochopit problematiku biodiverzity ve světle současných názorů. Pochopit adaptační mechanismy, kterými se organismy přizpůsobují svému prostředí, aby mohly být plněny je jejich fyziologické funkce. Pochopit trofickou strukturu ekosystémů, jeji jejich ch produktivitu a tok to energií v nich.

29


4.1 Rozhodovací ozhodovací analýz analýza Z hlediska rozhodovací analysy je problémem situace, kterou je možno řešit několika způsoby. Při tom účelem rozhodovací analysy je najít o p t i m á l n í v a r i a n t u z několika možných způsobů řešení. Rozhodovací analysa vychází ze struktury rozhodovacího procesu a zahrnuje celkem 7 postupových kroků: l) vymezení problému a stanovení cílů 2) rozbor ozbor informací a podkladů 3) shrnutí jednotlivých variant 4) vytýčení hodnotitelských kriterií 5) hodnocení a srovnání jednotlivých variant 6) zjištění nepříznivých důsledků jednotlivých variant 7) volba optimální varianty rozhodnutí. Při definování ŽP je důležité pojetí, koho je a komu má toto „prostředí“ sloužit. Existují v tomto smyslu dva pohledy: •

biocentrický (příroda a člověk je její součástí)

•

antropocentrický (příroda slouží především člověku)

Při definování ŽP jako praktické části ekologie převl převládá pojetí antropocentrické, někdy je dovedeno až do extrémních pozic, jež negují filosofii udržitelného rozvoje. Význam slov „ekologie“ a „životní životní prostředí“ je často velmi diletantsky, ale i cílovaně zaměňován. Hovoří se o ekologických domech, ekologický ekologických ch vlastnostech strojů apod., a což je zcela nesprávné, uvědomíme uvědomíme-lili si, že ekologie je integrovaná věda, která propojuje vertikálně poznatky o rostlinných a živočišných složkách ekosystémů včetně člověka, jejich vztazích a funkcích, o vzájemném vlivu prostř prostředí edí na život organismů. Studuje vztahy a chování mezi jedinci, populacemi, celých společenstev (biocenózy). Pojednává o ekosystémech a jejich trofických sktrukturách, o transportu a transferu energie, o potravních řetězcích a konečně o vzájemném ovlivňován ovlivňováníí a působení organismů a prostředí. Právě výzkumy v oblasti chování a vzájemného působení organismů a prostředí přinesly zajímavé informace, které korigovaly a dále korigují někdejší názory na vývojové cesty v živé přírodě (d (darwinismus, neodarwinismus, teorie rie zamrzlé evoluce apod.) žil specifický výraz environment,, který tak odlišuje jiná prostředí Pro okolní prostředí se vžil (fyzikální, chemická apod.). Z hlediska živé a neživé přírody rozdělujeme prostředí na biotické (tvořené živou hmotou, tzn. všemi živými organismy) a abiotické (tvořeno hmotou neživou – půda, voda, vzduch a přírodní síly – záření, gravitace apod.). Biotické složky prostředí ické složky potravin neboli živé organismy, členíme podle složitosti životních funkcí a Biotické vztahů do čtyř následujících ích stupňů:

30

•

buňka

•

jedinec (individuum)

•

populace (démos)

•

společenstvo (cenóza)


Buňka patří z ekologického pohledu mezi nejmenší, nejjednodušší živé bytosti a naopak biocenóza jako souhrn všech živých společenstev mezi největší a nejsložitější. Jedinec (individuum). Nejjednodušší jedinci mají jen jednu buňku, většina organismů je mnohobuněčná. Látkovou výměnu mezi jedincem a prostředím nazýváme metabolismem. metabolismem Ten má následující fáze: Konzumace (K) – pohlcením nebo difuzní absorpcí Asimilace (A) – část pohlcených materiálů je využita jako stavební materiál a jako energie Respirace (R) – spálení materiálů na CO2 a H2O Separace (S) – vylučování zbytků Pro přírůstek biomasy platí B=K B=K-A-R-S; je-lili B větší O jedinec roste; B=O stagnuje; B menší O jedinec hyne.. Každý jedinec má biologický potencionál růstu, množení a přizpůsobování se prostředí. Tento gigantický biologický potenciál ál se však naštěstí nerealizuje (hrozilo by přemnožení apod.). Populace (demos) Populace je biotický systém tvořený skupinou jedinců téhož druhu (Obr. 4.1.1.) Populaci tvoří skupina rostlin nebo živočichů určitého druhu, kteří mají společný genofond a žijí v určitém prostoru a čase. Projevují se v ní biologické vlastnosti jedinců. V důsledku neustálého přibývání a ubývání jedinců se rod rodí,í, roste, udržuje, zmenšuje a hyne. Má určitou organizaci a strukturu a je velmi citlivá na vnější vlivy vlivy. Hustota populace se udává počtem jedinců na jednotku povrchu nebo objemu v daném okamžiku (např. počet smrků na 1ha). Můžeme ji také vyjádřit biomasou, biomasou tzn. živou hmotností jedinců (nebo jejich sušinou) – např. v t smrku na 1ha. Růst populace. Schopnost živých organismů udržovat svoji početnost v souladu s prostředím nazýváme natalitou. V příznivém prostředí se početnost populace zvětšuje. Z hlediska vlivu prostředí rozeznáváme natalitu ekologickou a maximální možnou. Ekologická natalita je limitována odporem prostředí. Maximální natalita se uplatňuje ve zvláště příhodných podmínkách prostředí (např. nasazení ryb do nového rybníku). Mortalita znamená počet očet jedinců, jež v populaci umírají za jednotku času. Strukturálně rozdělujeme populace podle pohlaví a podle věku. Sestavují se tak věkové pyramidy podle stáří jedinců. Populace žijící pohromadě ve společenstvu se vzájemně ovlivňují. Toto vzájemné ovlivňování může mít charakter pozitivní, negativní nebo indiferentní, kdy populace na sebe vzájemně nepůsobí. Mezi základní ekologický vztah mezi populacemi a mezi jedinci, patří kompetice petice, tzn. boj o zdroj, který je omezen (potrava, světlo, voda, místo p pro ro rozmnožování apod. apod Zde se používá princip konkurenčního vyloučení – Gauseho seho pravidlo. Tento princip spočívá v tom, že v určitém prostoru (biotopu) nemohou žít dva druhy (populace) se zcela stejnými životními nároky. Opačně lze říci, že populace žijící v určitém biotopu nemajíí shodné ekologické nároky. Kompetice patří mezi významné regulační mechanismy. U živočichů se zpravidla projevuje tím, že silnější a přizpůsobivější druh vytlačí druh slabší. Každý druh zabírá ve vztahu k mezidruhové konkurenci svou 31


specifickou niku. Ekologická nika je souborem všech činitelů prostředí, které organismus nebo populace v určitém obsazeném prostoru využívá pro své životní funkce (reprodukce, růst, potrava apod.). Nika je širší obecnější pojem než stanoviště. stanoviště Pod tímto pojmem ojmem rozumíme pouze místo, na kterém žije pouze příslušný biologický druh. Prostorově může být nika buď velmi úzce omezena (u lenochoda, pandy, pandy nebo velmi široká hlodavci). Člověk preferuje rozšíření některých organismů na Zemi a obsahuje jimi vhodné niky (rozšíření skotu na úkor původních býložravců, rozšiření králíků v Austrálii apod.). Společenstva. Jde o soubor populací, které žijí na jednom místě. Společenstva rozdělujeme na: •

fytocenózu (soubor rostlinných populací)

•

zoocenózu ózu (soubor živočišných popul populací)

•

mikrobiocenózu biocenózu (soubor populací mikroorganismů, houby, bakterie).

Charakteristickým rysem biocenózy je druhová pestrost, bohatost, kterou označujeme jako druhovou diverzitu (biodiverzitu). Důležitým rysem je zde dominance, dominance tj. důležitost jednotlivých druhů ve společenstvu.

Sukcese. Každá část krajiny, je-lili ponechána samostatnému vývoji, podléhá změnám. Tyto změny společenstev v čase nazýváme sukcesí (obr. 4.1.2.). Následný sled sukcesích změn vytváří sukcesní řád (princip sukcese).

Primární sukcese vzniká na místech, kde nebyly žádné rostliny (lávová pole, písečné duny aj.). Začíná houbami, bakteriemi, mechy, lišejníky. Sekundární sukcese pokračuje tam, kde již nějaké rostliny byly. Travnatou a bylinnou vegetaci střídají křoviny nebo lesní porosty. Krásným příkladem suk cesního řádu jsou změny, které nastávají v krajině, ovlivněné hornickou činností. Principy sukcese nutno uplatňovat i při rekultivačních zásazích v po hornické krajině. Podobně jako se mění v průběhu sukcese společenstva rostlin, dochází i ke změnám společenstva živočichů. Konečným stadiem sukcese je vytvoření vyrovnaného společenstva (biocenózy) s abiotickým prostředím – tzn. klimaxu společenstva. Ekosystém Sestává ze společenstva živočichů, rostlin a mikroorganismů, kteří v určitém prostoru (biotopu) jsou ve vzájemném vztahu i ve vztahu k prostředí a tvoří tak ekologickou jednotku s uzavřeným látkovým tokem. Pod pojmem biotop rozumíme životní prostor určitého společenstva, tvořeným vzájemnou součinností a vztahy všech jeho biologických a abiotických složek. Biom je ekologická oblast nacházející se na pevnině. Je to velký biotop (tundra, tropický prales, savana, poušť apod.). Biosféra je oživený prostor naší Země organismy. Stabilita ekosystému závisí na druhové pestrosti organismů, čili diverzitě. diverzitě Ekosystém, tvořený společenstvy s vyšší biodiverzitou reaguje lépe na změnu podmínek prostředí. Člověk nahrazuje přirozené ekosys ekosystémy témy monokulturami polními a lesními, které již

32


nemají stejné autoregulační schopnosti jako ekosystém původní. S tím souvisí přemnožení škůdců až do kalamitních stavů. Tok energie v ekosystémech. Sluneční energie dopadající na zemský povrch je rostlinami vvyužita yužita v procesu fotosyntézy a následně přeměřena v biomasu. Energie biomasy je postupně přeměňována a využívaná organismy v tzv. potravním (trofickém) řetězci. Uplatňují se zde však i různé formy energie (předávání tepla, síla větru, vypařování, chemické reakce apod.). Systém toku energie je v ekosystémech systémem otevřeným,, ve kterém platí termodynamické zákony. Pokud živé organismy v ekosystémech nedostanou energii z vnějšího prostředí, rychle chle ztrácejí svoji uspořádanost. Růst ent entropie ropie vede nakonec až k jejich úhynu. Produktivita ekosystému.

Rychlost produkce biomasy označujeme jako produktivitu ekosystému. ekosystému Primární produktivita zahrnuje tvorbu biomasy zelenými rostlinami. Vytváří přirůst rostlin nebo je využita konzumenty jako potrava. Sekundární produktivita vyjadřuje biomasu vytvořenou konzumenty nebo organismy rozkladu. Organismy, které pomocí fotosyntézy vytvářejí organické látky a tyto látky využívají k budování, rozmnožování a k tvorbě bě zásob pro udržování svých životních podmínek, nazýváme autotrofními organismy organismy. Patří k nim zelené rostliny obsahující chlorofyl. Existují však i chemotrofní organismy, zajišťující potřebnou energii oxidací anorganických látek, nepotřebují pro svoji činn činnost ost světlo. Obě skupiny těchto organismů nazýváme producenty. Druhou skupinu tvoří organismy heterotrofní.. Ty nemají schopnost využívat sluneční energii, a proto se živí příjmem organických látek syntetizovaných autotrofními organismy. Živočišné heterotro heterotrofní druhy pak nazýváme konzumenty. K získání potřebné energie využívají oxidace organických látek, spotřebovávají vzdušný kyslík a vydechují oxid uhličitý. Konzumenti nejsou schopni schopni, na rozdíl od producentů, vytvářet organické látky z látek anorganických. V potravním řetězci zaujímají konzumenti postavení jako býložravci, všežravci, vci, masožravci nebo dekompozito dekompozitoři. Potravní (trofické) řetězce. Přenos energie v potravě z autotrofních organismů do organismů heterotrofních, kdy jeden organismus nebo jeho část sslouží louží za potravu dalším organismům, nazýváme potravní nebo trofický řetězec řetězec. Podle toho, je-lili počátek řetězce vázán na živou nebo mrtvou hmotu, rozdělujeme potravní řetězce v zásadě na dva typy: •

pastevecko – kořistnický (začíná živou hmotou primárních producentů) ducentů)

•

dekompoziční (rozkladný (rozkladný) – začíná neživou ivou organickou hmotou (odumřelí primární producenti nebo konzumenti.

33


Při přechodu energie přes potravní úrovně dochází vždy k velkým ztrátám energie. Ztráty jsou způsobeny metabolickými procesy, vyzařování vyzařováním m tepla, uskladněnou energií energi ve formě zásobních látek a nepřeměřenou energií ve formě odpadních látek. Při produkci potravin mění člověk původní ekosystém v tzv. agrosystémy, systémy, do kterých člověk ve snaze zvýšit produktivitu, vnáší značné množství energie. Limitující imitující a produkční faktory. Každý organismus má vůči změnám vnějších a vnitřních podmínek samoregulační schopnost udržet si optimální rovnovážný stav (homeostáze). V rámci působení ekologických faktorů má však každý rostlinný a živočišný druh své limitující limitu hranice, kterými je ohraničena jeho tolerance (snášenlivost). Limitující působení ekologických faktorů prostředí je vyjádřeno dvěma zákony: Zákon tolerance: 1. Výskyt a úspěšná existence organismu závisí na souboru podmínek 2. Kvalita a kvantita těchto podmínek určuje hranici, kterou organismus může tolerovat 3. Všechny organismy mají ekologické maximum a minimum, což jsou hranice tolerance Zákon minima: 1. Organismus může v dané situaci existovat a žít jen tehdy, pokud má k dispozici všechny látky nezbytné p pro růst a reprodukci 2. Při rovnovážném stavu je rozhodující látka, dostupná v nejmenším potřebném množství Rozsah tolerance (ekologická amplituda) má rovněž své optimum. Optimální podmínky podmiňují maximální produktivitu (produkci) organismu. Nazývají se produkční rodukční faktory. faktory Produkční faktory mají význam zejména v zemědělství, kdy je snaha dosáhnout maximální úrody (zavlažování, odvodnění, hnojení). Organismy se přizpůsobují svému prostředí, aby mohly být plněny jejich fyziologické funkce. Tomuto procesu přiz přizpůsobování se říká adaptace. Evoluční adaptace je postupný vývojový proces, kterým vzniká mnoho diferencovaných forem organismů z výchozího druhu. Vytvářejí se specializované formy, které danému prostředí nejlépe vyhovují. Tento proces je však velmi složit složitýý a není dosud zcela pochopen. Geniálně jednoduchá Darwinova teorie o vzniku a rozrůzňování organismů přirozeným výběrem z 19. století dostala s postupem času své trhliny a byla mnohokrát revidována. Spojením klasického darwinismu s genetikou vznikl neodarwinismus, avšak ukázalo se, že i jeho význam je omezený. Neodarwinisté zastávali názor, že důležitější z hlediska rozmnožování než přirozený výběr je metoda, uplatňující se v mikroevoluci. mikroevoluci Objevily se nové evoluční procesy, které by mohly být zodpovědné za vznik komplexity (tj. složitosti) a organizovanosti organismů, které jsou pro organismy mnohem typičtější. Tyto vlastnosti vznikají v evoluci ne pouze vlivem selekce, ale také působením jiných sil, tj. tříděním z hlediska stability, pasivní evoluce a efektu zdi zdi.. Ukázka komplexity a uspořádanosti je na obr. 4.1.5.

34


ZAPAMATUJTE SI

povinně

Kapitola o ekologii a životním prostředí obsahuje sice mnoho nových pojmů, které nutno pochopit, ale to není hlavním účelem textu a obrázků opory. To hlavní poselství této pasáže textu spočívá v pochopení vzájemného vztahu (interakce) živých organismů s abiotickou přírodou. Tyto vzájemné a mnohostranné interakce (včetně činnosti člověka) podmiňují existenci jedno jednotlivých tlivých druhů. Mějme na paměti, že i my jsme jedni z nich!

KONTROLNÍ OTÁZKY Jaký je Váš názor na biodiverzitu v kontextu vývoje živé hmoty na Zemi? Znáte příklady rozmnožení škůdců v ekosystémech ČR? Znáte příčiny? Vysvětlete princip fotosyntézy a sdělte její úlohu v evoluci Země. V čem spočívá princip „biopotravin“? V čem spočívá příčina vysoké produktivity pěstování plodin v režimu hydroponií? Posuďte: při přechodu člověka na vegetariánskou stravu se sníží či zvýší účinnost jeho potravního řetězce řetězce? Objasněte skutečnost, že v Agro – alimentárních systémech vyspělých zemí je zapotřebí dodatková energie a uveďte příklady. V čem spočívá křehká stabilita ekosystémů? Charakterizujte vyčerpatelné a nevyčerpatelné zdroje bio biosféry. Popište typologii chráněných území v ČR a sdělte důvody pro takové způsoby ochrany krajiny

SHRNUTÍ KAPITOLY Ekologie je věda o ukazatelích mezi organismy a jejich prostředím. Životní prostředí je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje vývoje.. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. K biotickým složkám prostředí řadíme následující stupně: - buňka - jedinec (individuum) - populace (demos) - společenstvo (cenóza) Mezi základní ekologický vztah mezi populacemi a mezi jedinci patří kompetice, tj. boj o zdroj, který je omezen. Charakteristickým rysem biocenózy je druhová pestrost – biodiverzita. Důležitým rysem je i dominance. Změny společenstev v čase nazýváme sukcesí. Systém ystém toku energie v ekosystémech je systémem otevřeným, ve kterém platí termodynamické zákony. Přenos energie v potravě z organismů autotrofních trofních do organismů 35


heterotrofních nazýváme potravní (trofický) řetězec. Každý organismus má vůči změnám vnějších a vvnitřních nitřních podmínek samoregulační schopnost udržet si rovnovážný stav. Každý rostlinný i živočišný druh má v rámci působené ekologických faktorů své limitující hranice, kterými je ohraničena jeho tolerance (snášenlivost). Optimální podmínky podmiňující maxim maximální ální produkci organismu. Produkční faktory mají význam zejména v zemědělství, kdy je snaha dosáhnout maximální úrody. Organismy se přizpůsobují svému prostředí, aby mohly být plněny jejich fyziologické funkce. Tomuto procesu přizpůsobování se říká adaptace. Evoluční adaptace je postupný rozvojový proces, kterým vzniká mnoho diferencovaných forem organismů z výchozího druhu. Jde však o velmi složitý proces, geniálně jednoduše představovaný Darwinem v 19. století, jenž dostal mnoho změn měn a dosud není plně pochopen.

STUDIJNÍ LITERATURA 1. Herčík, M.: Životní prostředí, základy environmentalistiky; VŠB VŠB-TU TU Ostrava, 1. vydání, 142 s., 2009; ISBN 978 978-80-248-1073-7

36

Finanční dopady platných zákonů a nařízení k ochraně životního prostředí

5 Finanční dopady platných zákonů a nařízení k ochraně životního prostředí ÚVOD Pro současný systém ekonomi ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí je charakteristické, že je typickým produktem tohoto období hospodářské transformace. Při rozboru všech okolností docházíme k závěru, že hlavní roli v současném systému hrají spíše nástroje negativní stimulace, zatímco systém stimulace positivní se teprve vytváří a hlavně jeho realisace je i po stránce legislativní velmi obtížná. Při tom právě positivní stimulace je středem zá zájmu podnikatelských institucí domácích i zahraničních, neboť dává jasně najevo, jaký vztah zaujímá stát k podpoře všech činností, směřujících k tvorbě a ochraně životního prostředí. Financování akcí k tvorbě a ochraně životního prostředí je specifickým problémem, kdy není možno "volně nechat působit tržní mechanismus". Je to dáno tím, že životní prostředí je veřejným statkem, jehož přínos je nedělitelně rozptýlen po celé společnosti a jeho poškozování je z ekonomického h hlediska externalitou. Touto externalitou lze např. podle Samuelsona rozumět to, že zde vznikají nedobrovolné náklady či přínosy jiným. (Pro příklad: vlakové nádraží svým provozováním vyvolává mj. zatížení životního prostředí tím, že působ působí hluk příp. smog /diesely/ a také prašnost. Veškeré náklady spojené s odstraňováním těchto zátěží jako zvukové bariéry, kapotáž překladišť, výsadba zeleně aj.dosud nesou i jiné subjekty než vlastní původce - obce, stát, tedy občané. To je tedy ona externalita. V okamžiku, kdy tyto náklady ponese provozovatel ze SVÝCH nákladů, přejde externalita v internalitu. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů budete UMĚT: Rozeznávat odlišné koncepce v chápání problematiky globálních změn. Vyložit si průběh některých jevů, ale i legislativních opatření, jež ovlivňují současný „ vzorec chování“ lidské komunity. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů ZÍSKÁTE: Přehled a zdůvodnění alternativních názorů na řadu environmentálních enviro problémů. Teoretický základ pro formování vlastního názoru na problematiku environmentální povahy mediálně mnohdy jednostranně propagovanou. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů BUDETE SCHOPNI: Kvalifikovaněji posoudit záměry řady projektů, zabývajících se environmentální problematikou ve vztahu k podnikatelským aktivitám.

37

životního otního prostředí Studijní opora dílčího modulu Ekonomické aspekty ochrany živ

Klíčovou úlohu v něm hraje geologické prostředí, které spolu s biosférou vytváří vyvážený systém se zpětnými vazbami. V tomto systému panuje vyvážená rovnováha velkých geochemických koloběhů, představujících cyklické výměny hmoty. Bez fungování těchto cyklů představující představujících přísun a výměnu látek mezi živými a neživými eživými složkami ekosystémů by v biosféře nebyl možný život; z obr. 5.1 jsou rovněž zřejmé energetické ener zdroje pro tyto cyklické pohyb pohybyy a významná úloha hydrosféry a vody, která se na povrchu Země nachází ve všech třech možných skupenstvích. Na obr. 5.2 je zobrazena molekulární rní struktura skupenství vody. Na o obr. 5.3 je znázorněno schéma hydrologického cyklu. Vývoj klimatu Velmi aktuálním tématem současné doby je vývoj klimatu na Zemi a jeho dopady na lidské aktivity. Kontroverzní diskuse probíhá na téma globální oteplování a jeho možné dopady. Vzrůst teploty přízemní části troposféry a teploty oceánů (tzn. globální oteplování) se vysvětloval – a stále vysvětluje – stoupajícími obsahy tzv. skleníkových plynů (CO2, metan, vodní pára) v atmosféře, což je považováno za následek využívání fosilních paliv a zemědělství (rostlinné i živočišné výroby), mající vliv na tzv. skleníkový efekt. Atmosféra vytváří kolem Země obal, který zadržuje účinně teplo a vytváří tím prostředí, příznivé pro existenci života. Kdyby tomu tak nebylo, byla by na Zemi teplota asi o 30°C C nižší, což by neumožnilo vznik a rozvoj živých organismů. Na vzniku skleníkového efektu se podílejí skleníkové plyny, z nichž je nejvýznamnější vodní pára. Podíl člověka na zastoupení těchto plynů v atmosféře je velmi malý. Je odhadováno, že atmosféra obsahuje 750 Gt C, povrchové vody oceánu 1 000 Gt C, rostlinstvo, půda a povrchové usazeniny 2 000 Gt C, střední a hluboký oceán 38 000 Gt C (Schimel, 1995). Velikost těchto zásobáren, rychlosti výměn mezi nimi a nejistoty, se kterými jsou tato čísla odhadována způsobují, že zdroj současného vzrůstu atmosférického érického CO2 nemůže být přesně určen určen.. Víme, že atmosférické koncentrace CO2 se široce mění v průběhu geologického času (obr. 5.1.1.). Na tomto obrázku je zřejmé, že poslední čtyři interglaciály vykazovaly ykazovaly vyšší teploty než naše doba. Pečlivá analýza ukazuje (Lomborg, rg, 2001), že během minulých 650 000 let se koncentrace CO2 pohybovaly vždy až podle toho, kam se posunula teplota: nejprve vyrostla teplota, pak koncentrace CO2; stejně tak nejprve teplota začala klesat, a pak začalo ubývat i CO2.

cké změny probíhaly od počátku vývoje lidského rodu, tzn. v období, kdy Výrazné klimatické se nedalo spekulovat o ovlivnění podnebí v důsledku lidských aktivit. Vývoj teploty na severní polokouli v období 900 900-2006 a dále ukazuje obr. 5.1.3. Lze konstatovat z řady údajů, že v historii Země se periody s teplým klimatem označují vyššími koncentracemi CO2 v atmosféře. Ukazuje se ale, že obdobná situace je i v případě dalšího skleníkového plynu – metanu. u. Přes veškerá data, je jež jsou dosud k dispozici se zdá, že dosud chybí informacee klíčová, zda změny obsahu CO2 předcházejí klimatic klimatickým kým změnám či zda je následují. Existuje ale i řada výzkumů, dokládajících souvislost mezi aktivitou Slunce a dlouhodobými výkyvy podnebí už v preindustriální době (souvislost tzv. zv. malé doby ledové a období bí nejnižší sluneční aktivity v létech 1645 – 1715).

Rovněž se ukázalo, že jasné výtrysky ( facuae) v okolí slunečních skvrn zvyšují intenzitu slunečného záření, dokonce více než sluneční skvrny samotné. Zdá se tedy, že určujícím faktorem vývoje teplotního pole atmosféry a dalších klimatických veličin je Slunce. Změny sluneční aktivity jsou pravděpodobné závislé na jeho inerciálním pohybu, tzn. V pohybu ohybu kolem těžiště sluneční soustavy, daného změnami poloh obřích planet. 38

Finanční dopady platných zákonů a nařízení k ochraně životního prostředí

Je zřejmé, že na současném oteplování se vedle antropogenních vlivů podílejí podstatnou měrou i vlivy zcela přirozené, tak jako již mnohokrát v minulosti. Ty považuje řada badatelů za mnohem významnější než vlivy antropogenní. Podle uvedeného cyklického vývoje sluneční aktivity se někdy v budoucnu (nevíme přesně kdy) změní velmi pravděpodobně současná teplejší doba meziledová, v niž právě žijeme, v dobu ledovou.

ZAPAMATUJTE SI Environmentální systém Země, jak jsme ho dosud poznali, představuje velmi složitý systém energetických a látkových toků, mající mnohdy cyklický charakter. Mějme na paměti, že se vyvíjel velmi dlouho – paralelně s vývojem naší planety – a není závislý pouze na procesech naší matečné planety, ale je (a byl i v minulosti) ovlivňován aktivitou Slunce, nce, některých obřích plynných planet naší Sluneční soustavy a občasnou interakcí s meteority či kometami, jež dopadají na zemský povrch. Tento systém se dostává do nové situace s „příchodem uvědomělé antropogenní činnosti“. Byť je činnost člověka relativněě velmi krátkodobá vůči časovému měřítku vývoje Země, může tento environmentální systém značně ovlivňovat. Pamatujme proto na naše děti a vnuky a na jejich potomky a usměrněme svůj způsob života tak, abychom i jim zanechali tento systémový skvost, jež jsme sami nevybudovali, bez rušivých následků. Bude to naše stopa pro budoucí pozorovatele.

KONTROLNÍ OTÁZKY Jaké dopady mohou mít globální změny klimatu na zemědělství? Lze považovat žovat povodně za jeden ze znaků klimatických změn? Jsou u nás prováděná protipovodňová opatření? Kde a jak? Charakterizujte úlohu medií v předávání informací o klimatických změnách. Jaká je úloha Greenpeace v problematice ochrany ŽP a globálních změn? V čem vidíte princip sporu mezi tvů tvůrci rci litanie (strach ze zhoršujícího se prostředí) a badateli typu Lombo Lomborga rga se svým skeptickým optimismem? Jaké jsou reakce na problematiku globálních změn v ČR? Jaká jsou moderní opatření ve směru na redukci skleníkových plynů do atmosféry? Charakterizujte tzv. „emisní povolenky“ a k čemu slouží? Charakterizujte smysl opatření, vyplývajících z tzv. „Kjótského protokolu“ Kdo se problematikou environmentalisticky zabývá v ČR?

39

spekty ochrany životního prostředí Studijní opora dílčího modulu Ekonomické aaspekty

SHRNUTÍ KAPITOLY Environmentální systém Země je jako celek velmi složitý a klíčovou úlohu v něm hraje geologické prostředí, které spolu s biosférou vytváří vyvážený systém se zpětnými vazbami. V tomto systému panuje vyvážená rovnováha velkých geochemických koloběhů koloběhů, představujících avujících cyklické výměny hmoty. Velmi aktuálním tématem současnosti je vývoj klimatu na Zemi a jeho dopady na lidské aktivity. Globální oteplování se vysvětluje stoupajícími obsahy tzv. skleníkových plynů v troposféře, což je považováno za následek využívání využív fosilních paliv a rozvoje zemědělství. Výrazné klimatické změny probíhaly od počátku vývoje lidského rodu tzn. v období, kdy se nedalo spekulovat o ovivnění podnebí v důsledku lidských aktivit. Existuje ale i řada výzkumů, dokládajících souvislost mezi aktivitou Slunce a dlouhodobými výkyvy podnebí už v preindustriální době. Zdá se tedy, že určujícím faktorem vývoje teplotního pole atmosféry a dalších klimatických veličin je Slunce. Výše uvedené názory nemají dosud jednoznačnou povahu a vyžadují další globální, lobální, dlouhodobý, sofistikovaná a srovnatelný průzkum. Nejistoty v závěrech o budoucích impaktech globálního oteplování by člověka nemělo zamezit v jeho „přátelském“ přístupu k přírodním procesům. Spíše naopak. Princip předběžné opatrnosti si to vyžaduj vyžaduje.

STUDIJNÍ LITERATURA 1. Schejbal. C.: Nauka o zemi. Vysoká škola logistiky, o.p.s. Přerov, 1. vydání, 139 s.; 2008; ISBN 978-80-87179 87179-02-4

40

Hodnocení přírodních zdrojů

6 Hodnocení odnocení přírodních zdrojů ÚVOD V předchozích kapitolách se hovořilo i o územním reliéfu, který má pod svrchním příkrovem zpravidla uloženy zdroje nerostných surovin včetně vodních zdrojů a který vzhledem ke svému profilu a geografickému uložení dále poskytuje přírodní síly a spoluvytváří přírodní podmínky. To vše shrnujeme pod společný název přírodní příro zdroje. Pokud mají být využívány ku prospěchu společnosti, musí být tato činnost vedena podle určitých pravidel, k nimž patří: • •

•

hodnocení kvality těchto přírodních zdrojů (efektivnost jejich využívání - např. obsah železa v železné rudě) úroveň znalostí nalostí a příslušných technologií, nezbytných pro získávání těchto surovin pro společnost (jaké jsou jiné vlastnosti této rudy a jak z ní lze získat ono surové železo - tedy úroveň znalostí redukce rud) faktická účinnost celého procesu (tedy zda ekonomicky rentabilně toto železo získávám v celém komplexu výroby) včetně dopadu tohoto procesu na lidský organismus a na životní prostředí.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů budete UMĚT: Vysvětlit si význam některých speciálních pojmů, používaných v oblasti znečišťování a ochrany životního prostředí. Orientovat své podnikatelské aktivity tak, aby nepřispívaly k znečišťování životního prostředí. Poznat jednotlivé kontaminanty z hlediska jejich škodlivo škodlivosti sti v daných podmínkách. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů ZÍSKÁTE: Základní znalostní bázi, týkající se antropogenních vlivů na životní prostředí. prostředí Dostatečné informace k tomu, abyste mohli rozlišit povahu a vlastnosti znečišťujících látek a pochopit tak jejich nebezpečnost pro živé organismy včetně člověka. Argumentaci pro názor, že člověk je součástí přírodních systémů a oddělovat se od nich, event. jee „napravovat“ je zcela nesmyslné nesmyslné. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů BUDETE SCHOPNI: Vytvořit si kvalifikovaný osobní názor na jednotlivé případy kontaminace znečišťujícími látkami lokalizovanými ve vodním prostředí, v ovzduší i v půdách. Rozlišit účelně vynaložené prostředky na dekontaminaci životního prostředí od fám či módních ích nebo „klientelistických“ přístupů.

41


6.1

Ekonomika životního prostředí

Antropogenní činností dochází zákonitě a nevylučitelně ke škodám ze znehodnocování znehodnocová životního prostředí, společnost proto musí vynakládat určité prostředky, zamezující či omezující toto znehodnocování. Ekonomická škoda má dvě složky: * vlastní ekonomickou ztrátu danou tímto znehodnocením (např. nemoci z povolání, dílčí onemocnění, kontaminace půdy ropnými produkty, pozemky skládek, znečištění vodních zdrojů ap.(1) * dodatkové náklady, někdy zvané též kompensační, potřebné pro odstranění vzniklých škod příp. zmírnění negativních důsledků antropogenní činnosti aj.(2) vantifikace poškození osob je metodicky dosud velmi obtížná vzhledem k nepřesným výchozím m podkladům, synergickému působení více vlivů, osobních disposic, rozdílným léčebným postupům apod. Náklady na zamezení či omezení ekologických škod jsou ty prostředky, kterými předcházíme tomuto poškozování.(3) Součet těchto tří položek předsta představuje tzv. ekologickou zátěž národního hospodářství a logicky se projeví v celkovém hodnocení ekonomického efektu antropogenní činnosti. Nejnebezpečnější a s největším dopadem na lidské zdraví je střední frakce (od 0,25 do 5 mm). Plynné znečišťující látky. Mnohé z těchto ZL se do ovzduší dostávají následkem fotogenických reakcí, vulkanickou činností, elektrickými výboji apod. Největší množství těchto látek se do ovzduší dostává následkem lidské činnosti. Jde především o plodiny spalování paliv k vytápění domácností, průmyslu, v energetice, dopravě atd. Důležitým zdrojem těchto škodlivin jsou průmyslové technologie, zejména hutnického a chemického průmyslu a koksárenství. V následující části podáváme přehled současných nejvýznamnějších ZL v ovzduší. Sloučeniny síry. SO2 (oxid siřičitý) je hlavní znečišťující látkou v ovzduší, a to co do množství i co do účinků na ŽP. Do ovzduší se dostává z energetiky, metalurgického průmyslu, koksárenství a chemického průmyslu. Během určité doby přechází SO2 na SO3. Ten je okamžitě hydratován vzdušnou vlhkostí na aerosol kyseliny sir sirové,, který může reagovat s prachovými alkalickými částicemi za vzniku síranů. V ovzduší dochází k okyselení srážkových vod za vzniku kyselých dešťů. Ty z půdy uvolňují hliníkové a další kovové kovov ionty, jež pak poškozují půdu mikroorganismy mikroorganismy, znehodnocují vodu atd. SO2 poškozuje především dýchací systém člověka. Sloučeniny dusíku (NOx) Vyskytují se v atmosféře převážně v následujících formách: N2O, NO, NO2 a N2O3. Menší část NOx je produkována bak bakteriálními teriálními procesy, většina pochází ze spalování fosilních paliv při vysokých teplotách. Zdrojem jsou výfukové plyny ze spalovacích motorů automobilů. NOx zvyšují oxidační potenciál atmosféry a působí nepříznivě na vnitřní orgány lidí.

42

Hodnocení ní přírodních zdrojů

Sloučeniny kyslíku Ozon (O3) vzniká jak ve vyšších vrstvách atmosféry (fotochemickými reakcemi – slunečním zářením), tak v přízemní vrstvě fotolýzou kyslíkem a těkavých uhlovodíků, obsažených ve výfukových plyn plynech spalovacích motorů a v emisích ích různých chemických výrob. Ozon je škodlivinou, kter která působí toxicky icky a vysoce agresivně. Zvláště citlivé na O3 jsou plíce. Může rovněž způsobovat řadu alergických projevů. Ozon je ale také účinným bakteriálním prostředkem, umrtvujícím bakterie. Sloučeniny uhlíku (CO2, CO, organické látk látky, těkavé organické látky – TOL, VOC) CO2 (oxid uhličitý) vzniká jako produkt dýchání, rozkladem organických látek, vulkanickou činností a také spalováním uhlíkatých paliv. Část CO2 se váže fotosyntézou v rostlinách , část ve světových oceánech. Tvoří význ významnou amnou složku skleníkových plynů, vytvářejících skleníkový efekt. Smogy.. Nejčastěji se vyskytují dva typy smogu: kyselý smog je směsí kouře z uhlí a mlhy a má vysoký obsah SO2, což mu dodává redukční charakter; fotochemický smog je směsí ozonu a peroxidu organických sloučenin a m máá oxidační charakter. V ČR stejně jako v jiných státech EU jsou smogové situace řešeny tvz. Smogovým varováním a regulačním systémem, jež se vyhlašuje v případě překročení zvláštních imisních limitů. Abychom hom mohli porovnávat míru znečišťování a hodnotit míru již znečištěného ovzduší, ovzduší je zapotřebí mít stanoveny referenční hodnoty pro emise a imise. Tyto referenční hodnoty když nabudou právní charakter, nazýváme limity.. Podle současné legislativy rozeznáme tři limity: 1. Emisní limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování 2. Emisní limit je nejvýše přípustná hmotnostní koncentrace ZL obsažená v ovzduší 3. Depoziční limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky (ZL) usazené po dopadu na jednotku zemského povrchu za jednotku času času.

6.2 Hodnocení významnosti odpadů Podle zdrojů znečištění rozdělujeme vody na: •

průmyslové a odpadní (tzv. bodové znečištění)

•

průsakové a splachové (plošné znečištění znečištění)

•

srážkové

Povrchové vody jsou obvykle znečišťovány prvním uvedeným zdrojem, podzemní vody jsou kontaminovány plošně. Kromě tohoto znečišťování jsou známe i havárie (úniky ropných látek, močůvky, silážních tekutin apod.). Katastrofické následky pro celý vodní ekosystém mají účinky činky toxických látek látek, např. kyanidů. Hodnocení jakosti povrchových vod se provádí podle ČSN 757221. Podle výsledných ukazatelů znečištění, jejich mezních hodnot, jsou vody zařazovány do pěti jakostních tříd: všechna použití) Třída I – neznečištěná voda (je vhodná pro všec Třída II – mírně znečištěná voda (vhodná pro většinu užití, má krajinotvornou tvornou hodnotu) Třída III – znečištěná voda (jen pro zásobování průmyslovou vod vodou)

43


Třída IV – silně znečištěná voda (vhodná jen pro omezené účely) Třída V – velmi silně znečištěná čištěná voda (nehodí se pro žádný účel) Povrchové o podzemní vody mohou být znečištěny velkým množstvím organických a anorganických látek. Znečištění může mít charakter bakteriální, radioaktivní i fyzikální (teplota apod.). Z hlediska ochrany ekosystémů js jsou ou nejčastěji sledována následující znečištění:

Biochemické procesy ve vodách. Podstatou biochemického čištění vod je činnost mikroorganismů. Rozklad rozložitelných organických látek může probíhat vzhledem k přítomnosti kyslíku dvěma základními pochody: •

aerobním způsobem (při přebytku vzduchu, mikroorganismy generují oxidaci organických látek)

•

anaerobním způsobem (při nedostatku nebo nepřítomnosti kyslíku bakterie umožňují hnilobné pochody)

Obou biochemických pochodů se využívá při čištění odpadních vod, které obsahují organické znečišťování. Při vyšších koncentracích se využívá anaerobní čištění, při aerobním čištění je využíván v současné době tzn. aktivační ktivační proces, probíhající v provzdušňovaných (aktivačních) nádržích, ve kterých se za uměle připravovaných připravovan podmínek intenzivně rozvíjí činnost aerobních mikroorganismů. Aktivace je využíváno zejména při čištění splaškových, ale i průmyslových vod. Aktivační způsoby čištění se na rozdíl od klasických způsobů biologického čištění liší dvěma urychlujícími prvky prvk – přidáním mikroorganismů (kalu) a intenzivní dodávkou kyslíku. Čištění vod, kontaminovaných těžkými kovy je prováděno v současné době i novými technologiemi, využívajícími žívajícími velmi jemné částice n nulamocného ulamocného železa (nanovelikosti), které díky své značné sorpční pční schopnosti selektivně akumulují kontaminanty z plošného znečištění do nezávadných forem a „bodových“ koncentrací, jež lze relativně snadno eliminovat. ZAPAMATUJTE SI Již poměrně značný rozsah této kapitoly ukazuje na značnou šíři znečišťujících látek, které člověk produkuje do jednotlivých složek životního prostředí. Pamatujme si, že tyto kontaminanty mají negativní vliv nejen na jejich producenta (člověka), ale rovněž i na ekosystémy, jejichž součástí je člověk – Homo sapiens. Buďme věrni překladu překla tohoto latinského názvu pro nás, moderního člověka, a přizpůsobme své činnosti filosofii trvale udržitelného rozvoje. A snažme se účinky jednotlivých kontaminantů, vyplývajících jak z antropogenní, tak i z ryze přírodní činnosti, poznat (výzkum, (výzk vývoj) a na bázi poznaného see pak relevantně chovat.

44

Hodnocení přírodních zdrojů

KONTROLNÍ OTÁZKY Je u nás povoleno používání DDT a k čemu složí? Proč bylo zakázáno používání PCB? V čem spočívá škodlivost této látky? V čem spočívají hlavní zásady pro udržitelný rozvoj? Kdo v ČR je garantem plnění této filosofie? Jaká je v ČR situace v oblasti znečištění ovzduší? Existuje systém kontroly? Kdo jsou největší zdroje znečištění ovzduší v Moravskoslezském kraji? Definujte pojem „ozonová díra“ a sdělte, v čem spočívá její nebezpečnost. Popište ište účinky kyselých dešťů na flóru, faunu a historické památky. Ve kterých regionech ČR dochází ke „smogovým“ situacím? Co je toho příčinou? K čemu slouží katalyzátory u automobilů? V čem spočívá filosofie „Kjótského protokolu“ a jak se daří její realizaci? realizac Jak působí metan mezi či vve e spojení s ostatními skleníkovými plyny? Jaké následky na ŽP má spalování fosilních paliv? Kolik vody denně potřebujeme k životu a proč? Objasněte pojem „pitný režim“. Jaká je jeho odlišnost v jednotlivých klimatických pásmech Země? Co znamenají pojmy recipient a vodoteč? Existují z fondů EU programy, zaměřené na omezování znečišťování vod? V čem spočívá úloha lázeňství? Jaká je v této oblasti situace v ČR? Jaké negativní projevy se mohou projevovat v našich vodních nádržích, sloužících loužících k rekreačním účelům v letním období? Osvětlete pojem „salinita vody“. Které moře má nejvyšší salinitu? Jak se to projevuje? Jak jsou na Ostravsku využívány důlní vody s vysokým obsahem jódu a bromu? Jaké jsou hlavní zásady Evropské charty o půdě? Plníme je v ČR? Charakterizujte ropné havárie velkého dosahu z posledních desetiletí. Kde v MSK je lokalizováno unikátní pracoviště, sledující mj. kontaminaci ovzduší ve vztahu k rozvoji biomasy rostlinného původu.

45


SHRNUTÍ KAPITOLY Znalost geneze kontaminantů, jejich migračních cest a účelů na živý organismus včetně člověka je klíčovým faktorem pro jejich minimalizaci, pro objektivizaci jejich působení a pro ochranu proti nim. Naše životní prostředí ovlivňují látky a sloučeniny, které se do ŽP dostávají buď lidskou (antropogenní) činností, nebo působením přírodních dějů. Jejich účinek (impakt) na ŽP může být indiferentní, příznivý, ale v převážné části i nepříznivý. V tomto případě je označujeme jako znečišťující látky (ZL) nebo též kontaminanty. ZL se nejčastěji dělí podle skupenství, chemického složení a míry škodlivosti. Mezi další významné vlastnosti ZL, které mohou zvýšit jejich nebezpečí patří: rozpustnost ve vodě, mobilita v půdě i ve skalním podkladu a těkavost (volabita). Z hlediska chemického mického složení ZL hraji významnou roli sloučeniny organické, zejména aromatické uhlovodíky a halogenové sloučeniny. Při sledování antropogenních vlivů na ŽP se specifiky analyzuje proces znečišťování a ochrana ovzduší, ochrana vod a ochrana půd. V každém z těchto tří prostředí se sleduje povaha a vlastnosti znečisťujících látek a stanovují se normy (kritéria (kritéria, limity),, jež mají objektivizovat stupeň narušení prostředí.

STUDIJNÍ LITERATURA 1. Herčík, M.: Životní prostředí, základy environmentalistiky; VŠB – TO Ostrava, 1. vydání, 2009, ISBN 978 978-80-248-1073-7 2. Zamarský, V. a kol.: Regerace průmyslových ploch, II. Díl; VŠB – TU Ostrava, FAST, 1. Vydání, 2011, 194 s, ISBN 978 978-80-248-2431-4

46

Ekonomické aspekty "čistých" technologií

7 Ekonomické aspekty "čistých" technologií ÚVOD Jednou z výše zmíněných možností snížení výskytu odpadů je uplatňování maloodpadových technologií. Ty ovšem jsou podmíněny řadou okolností, přičemž se na tom podílí i fakt, že veškeré projevy poškození životního prostředí neplatí pouze ten, kdo je vyvolal, ale doplácí na ně celá společnost. Druhým velmi vážným faktorem je skutečnost, že ekonomická účinnost zmenšování výskytu odpadů se zatím hodnotí podle nákladů na vlastní odpadové hospodářství. Pokud si uvědomíme schema vzniku u odpadů (viz), zjišťujeme, že zde významnou roli hraje zdokonalení účinnosti výrobních technologií a vlastnosti výrobků v průběhu jejich užívání (spotřeby). K faktorům účinnosti výrobní technologie neodmyslitelně patří i kvalita užívaných surovin in (např. bohatost železné rudy předurčuje i množství vznikající strusky, množství škváry a popílku je dáno množstvím minerálních příměsí v užívaném palivu, množství SO2 je dáno obsahem síry ve vstupním palivu apod.)Ústava apod.) České republiky (zákon č. 1/1993 Sb.) • CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů budete UMĚT: Rozlišit ozlišit ústavní zákony v ŽP, nadřazené (obecné) zákony a jejich působnost v ŽP, práva a povinnosti právnických osob, kompetence ministerstev a působnost orgánů státní správy správy. Porozumět a pochopit význam a úkol práva v oblasti ŽP. Poznat a pochopit nástroje a prostředky kontroly dodržování práva v ŽP (represe, sankce, poplatky) poplatky). Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů ZÍSKÁTE: Bazální informace nformace o platné legislativě v oblasti ochrany ovzduší, vody, půdy a v odpadovém hospodářství hospodářství. Jistotu ve vašich pracovních (podnikatelských) aktivitách, aby se tyto nedostaly do střetu s platnou legislativou legislativou. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů BUDETE SCHOPNI: Pochopit praktický výklad zákonů a vyhlášek, vztahujících se k životnímu prostředí a podle toho orientovat svůj vlastní či firemní přístup k ŽP. ŽP

47


Struktura českého práva v oblasti životního prostředí Nejdůležitějšími horizontálními environmentálními zákony jsou: •

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí prostředí,

•

Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí prostředí,

•

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životním prostředí (PVŽP), (PVŽP)

•

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stav stavebním ebním řádu (Stavební zákon), zákon)

•

Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (Zákon o vyvlastnění) vyvlastnění),

•

Zákon č. 123/1998 Sb., o poskytování informací o životním prostředí, prostředí

•

Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů zákonů.

Zákon o životním prostředí vymezuje základní pojmy, hlavní principy a povinnosti při současném respektování trvale udržitelného rozvoje. Slouží jen jako rámcová norma bez významné praktické použitelnosti. Zákon o Státním fondu životního prostředí upravuje postavení fondu, příjmy a využití prostředků a pravidla pro poskytování prostředků z fondu. Zákon o územním plánování a stavebním řádu vytváří komplexní předpoklady pro funkční využití území. V zákoně jsou vyjmenovány oblasti, kde je nutný předchozí souhlas a zvýšená ochrana složek životního prostředí. Od souboru právních norem se očekává očekává, že přispějí k odstranění nebo alespoň zmírnění a ohraničení rozporu mezi ezi ekologií a ekonomií, resp. m mezi ezi společností a přírodou. Pro právní systém ochrany ŽP je důležité, aby kvalitní životní prostředí bylo považováno považová za nejvyšší hodnotu (bohatství (bohatství)) lidstva a ochrana životního prostředí vytvářela podmínky podmín pro trvale udržitelný rozvoj. Základní principy práva v oblasti životního prostředí Zobecněním různých požadavků na ochranu ŽP lze formulovat základní zásady českého práva v oblasti ŽP takto:

48

•

povinnost státu zajišťovat ochranu životního prostředí prostředí,

•

prevence ohrožování nebo poškozování životního prostředí prostředí,

•

odpovědnost původce ohrožení nebo poškození životního prostředí, prostředí

•

komplexnost ochrany životního prostředí prostředí,

•

ekonomická stimulace k ochraně životního prostředí,


•

trvale udržitelný rozvoj rozvoj,

•

informovanost o příčinách znečištění, jejich důsledcích a stavu životního prostředí,

•

partnerství při řešení problémů v oblasti životního prostředí.

Nástroje práva v oblasti životního prostředí Právo je spojeno s prostředky přímého vynucování ochrany životního prostředí. Vedle tohoto nástroje existují také nepřímé prostředky,, které mají uživatele zdrojů, příp. znečišťovatele ŽP stimulovat k šetrnému zacházení se zdroji a k ochraně ŽP. V ČR jsou užívány jak nástroje tzv. pozitivní ekonomické stimulace (např. daňové úlevy pro p určité výrobky a technologie), tak i nástroje tzv tzv. negativní stimulace (např. sankce při nedodržení emisních limitů). Financování ochrany ŽP se děje prostřednictvím státního rozpočtu a Státního fondu životního prostředí (SFŽP). Úlohu někdejšího Fondu ná národního rodního majetku, ze kterého byly financovány podpory pro odstraňování starých ekologických zátěží přebralo Ministerstvo financí. Právo v oblasti ochrany ovzduší Základním právním předpisem ochrany ovzduší je: •

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ovzduší,

•

Vyhlášky šky MŽP č. 117, 355 355-358 a nařízení vlády č. 350-354/2002 Sb.

V oblasti ochrany ovzduší existují: emisní, imisní a depozitní limity. Zákon upravuje povinnosti právnických a fyzických osob. Rozlišuje přitom zvláště velké, střední a malé stacionární zdroje a mobilní zdroje znečištění. Zákon vychází z principu odpovědnosti znečišťovatele. Jako ekonomický nástroj ochrany ovzduší slouží poplatky za znečišťování ovzduší, zduší, které musí platit zvlášť velké, střední a malé zdroje. Poplatky jsou zdrojem Státního fondu ŽP P a provozovatel je může zahrnout jako nutný náklad na podnikání do nákladů na svou činnost. Za porušení povinností vyplývajících ze zákona jsou stanoveny pokuty. Při ochraně ovzduší je kladen důraz na informování veřejnosti o stavu ovzduší, zejména v případě adě smogových situací. Mezi nejdůležitější orgány ochrany ovzduší patří MŽP, Minist. Zdravotnictví (MZ), Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), celní úřady, krajské úřady a obce. p počátkem Cílem zákona o posuzování vlivů na životní prostředí je posoudit ještě před účinků vyjmenovaných činností jejich vliv na ŽP. Předmětem posuzování jsou stavby, činnosti, technologie, koncepce, výrobky a zzáměry přesahující svými důsledky státní hranice.

49


Právo v oblasti ochrany vod Základním právním předpisem je zde: •

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) zákon),

•

Nařízení vlády č. 82/1999 Sb., kterým se stanoví přípustné mezní hodnoty znečištění vod.

Cílem právní úpravy v oblasti ochrany vod je ochrana před znečištěním a zajištění potřebného množství vody při trvalém rrozvoji. Z tohoto důvodu je chráněna nejen samotná voda, ale i prostředí, ve kterém se voda vyskytuje (vodní zákon § 30). Ochrana jakosti vod je stanovena diferencovaně podle typu zdroje (bodový, plošný). Za porušování povinností v oblasti vodního hospodářs hospodářství tví jsou stanoveny pokuty, které jsou hrazeny, na rozdíl od poplatků, z hospodářského výsledku znečišťovatele. Nejdůležitějšími orgány ochrany vod jsou: orgány obce, krajské úřady, ČIŽP, MŽP a Min. zemědělství (MZE). Právo v odpadovém hospodářství Cílem právních ávních předpisů v oblasti odpadového hospodářství je vytvořit podmínky pro omezování vzniku odpadů a dále stanovit závazný režim nakládání s odpady, který vede k jejich ekologicky, popř. ekonomicky žádoucímu znečišťování. Mezi hlavní právní předpisy patří:

50

•

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech odpadech,

•

Vyhlášky MŽP č. 381/2001 Sb., Katalog odpadů, č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě; č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady; č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB,

•

Zákon č. 477/2001 7/2001 Sb., o obalech obalech,

•

Nový zákon o odpadech je založen na principu odpovědnosti původce a osob, které od něho odpady převzaly. Zákon reguluje naklá nakládání s odpady a stanovuje obecné a speciální povinnosti při nakládání s odpady a podmínky předcházení vzniku odpadů. Původce je povinen zařadit odpad podle evropského katalogu odpadů.

•

Ekonomickým nástrojem v odpadovém hospodářství jsou poplatky, které jsou vybírány za ukládání odpadů na skládku skládku. Zaa nedodržení povinností vyplývajících ze zákona jsou ukládány poku pokuty. ty. Pokuty udělené Inspekcí jsou příjmem SFŽP, pokuty uložené krajským úřadem jsou příjmem státního rozpočtu a pokuty uložené obcí jsou příjmem obce. Státní správu v oblasti nakládání s odpady vykonávají MŽP, MPO, ČIŽP, celní orgány, krajské úřady a obce.


Právo v oblasti ochrany přírody a krajiny Cílem právní ochrany v této oblasti je vytvořit takový systém, který by zajistil udržení a obnovu přírodní rovnováhy v krajině, druhovou pestrost, přírodní krásy a vedl subjekty k šetrnému využívání přírodních zdr zdrojů. Základními prameny práva jsou: •

Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny krajiny,

•

Četné mezinárodní úmluvy úmluvy.

Obecná ochrana přírody a krajiny se uskutečňuje těmito základními prostředky: •

územní systémy ekologické stability stability,

•

významné krajinné prvk prvky, obecná ochrana genofondu,

•

ochrana dřevin rostoucích mimo les les,

•

ochrana neživé přírody přírody,

•

ochrana krajinného rázu rázu.

Zvláštní ochrana přírody je uskutečňována buď územní ochranou (národní a přírodní chráněná území) a ochrano ou druhovou (kriticky a silně ohrožené druhy). Za správní delikty v této oblasti jsou stanoveny pokuty. Orgány ochrany přírody a krajiny jsou orgány obce, krajského úřadu, ČIŽP, MŽP a také u Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí. Odpovědnost na ochranu rostlinstva a živočišstva se dělí mezi MŽP a MZE. Ochrana půdy Půda je v ČR chráněna více právními normami. Tyto normy lze rozdělit na čtyři oblasti: Prostorové plánování (územní plánování, PVŽP), ochrana zvláštních forem půd (půda užívaná pro zemědělské účely a v lesnictví), ctví), zátěž půd (hygienická ochrana) a ochrana přírody a jejich částí (chráněné oblasti). Cílem zákona na ochranu zemědělského půdního fondu je zabezpečování šetrného zacházení s půdou, kde je chráněna jak výměra, tak i kvalita zemědělské půdy. Základními právními normami v této oblasti jsou: •

Zákon č. 344/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu fondu,

•

Vyhláška MŽP č. 13/1993, kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu fondu,

•

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon) zákon).

51


Ekonomickým ým prostředkem jsou odvody za odnětí půdy, které platí ten, v jehož prospěch se vydává souhlas. Orgány ochrany zemědělského půdního fondu jsou obecní úřady, krajské úřady a MŽP, MZE. Na území národních parků jsou to Správy těchto parků. Také lesnicky využívána využí půda je zákonem chráněna. Nejdůležitější právní normou je Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích. Zvláštním orgánem ochrany lesa je ČIŽP. Právo na informace o životním prostředí Zákon o právu na informace o ŽP stanovuje podmínky pro šíření informací o ŽP a informování veřejnosti v případě ohrožení. Právo upravující nakládání s nebezpečnými látkami Pramenem právní úpravy je: •

Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, přípravcích

•

Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených nebezpečnými neb látkami,

•

Vyhláška ministerstva ŽP č. 8/2000, kterou jsou stanoveny zásady hodnocení rizik závažné havárie, havarijní plány aj.

Výkonem Státní správy jsou p pověřeny tyto orgány: MŽP, MZ, ČIŽP, ŽP, celní orgány, krajský hygienik. pečuje výkon hygienické služby,, která zajišťuje hygienu ŽP. Stát organizuje a zabezpečuje Hlavními zákony v této oblasti jsou: •

Zákon č. 258/2000 Sb., o zdraví lidu lidu,

•

Vyhláška MZ č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříjemnými účinky hluku a vibrací,

•

Hygienické předpisy pro vytváření a ochranu jak umělého, tak přirozeného prostředí.

Nařízení o ekoauditu K zavádění environmentálních systémů řízení slouží systém EMAS a série norem ISO 14 000. ZAPAMATUJTE SI „Neznalost zákona neomlouvá“. Tento všeobecně známý slogan platí dvojnásobně i v oblasti dodržování platné legislativy, týkající se ochrany složek životního prostředí. Že se jedná o důležitý segment znalostí, mající vztah k podnikatelským aktivitám, není zapotřebí rozvádět. Pamatujme si navíc, že legislativa v oblasti životního prostředí pros má kromě „donucovacího“ účinku i účinek a smysl výchovný. Snaží se eliminovat či 52


alespoň omezit negativní dopady lidské činnosti na ŽP, neboť ony přenášejí účinek „generátoru“ kontaminace i na jjiné členy lidské komunity, kteří ji svým chováním nezpůsobili. obili. Dodržování legislativy je znakem vyspělé demokratické společnosti. Chovejme se podle toho!

KONTROLNÍ OTÁZKY Jak je v našem environmentálním právu regulována zodpovědnost původce za kontaminaci ŽP? Popište právní nástroje ochrany půdy. Které základní principy jsou zakotveny v českém environmentálním právu? Jak je regulováno vodní hospodářství podniku v environmentálním právu (odběr podzemní a povrchové vody a vypouštění odpadních vod? Popište právní řešení odpadového hospodářství (průmyslové a komunální odpady). Kterými právními prostředky je regulován princip „znečišťovatel platí“, princip dodržení únosné zátěže území a princip předběžné opatrnosti?

SHRNUTÍ KAPITOLY S postupně sílící interakcí člověka s přírodou se rozvíjelo i právo v oblasti ŽP jako samostatná právní disciplína. Do českého práva byla většina otázek v oblasti ŽP začleněna teprve po r. 1990. Nyní je české právo v oblasti ŽP kompatibilní s právem v oblasti životního prostředí EU. Kapitola pojednává o základních principe principech a struktuře práva v oblasti ŽP. Právo je spojeno s prostředky jak přímého vynucování ochrany ŽP, tak i s nástroji pozitivní tivní ekonomické stimulace. Samostatnými subkapitolami rozvíjené problematiky je právo v oblasti ochrany ovzduší, ochrany vod, právo v odpadním hospodářství, právo v oblasti ochrany přírody a krajiny, právo v oblasti půdy, právo na informace o ŽP či právo upravující nakládání s nebezpečnými látkami. Pamatujme, že dodržování platné legislativy je znakem vyspělé demokratické společnosti a jee klíčovým nástrojem stability lidské komunity.

STUDIJNÍ LITERATURA Byla již citována v textu kapitoly. Vyučující bude akcentovat hloubku znalosti jednotlivých zákonů, vyhlášek a nařízení. V průběhu výuky bude položen důraz na jejich aplikační stránku.

53


8 Modelování recyklace odpadů ÚVOD Sledování odpadů - tedy ono odpadové hospodářství je nedílnou součástí surovinové základny státu. Recyklace není omezena pouze resortní příslušností, naopak je nutno vzít v úvahu celý potenciál určitého materiálu. Jde o tu část odpadů, která 1) je využívána i přes různou kvalitu 2) z různých důvodů zůstává ležet na skládkách bez užitku

Pokud ovšem chceme onen skládkovaný materiál využívat intensivněji, vněji, je nutno zintenzivnit i výzkum jednak pro vlastní materiálovou stránku, jednak z důvodu retrospektivně prognostického (ve vztahu k onomu materiálu).

Každý podnik působí svou činností na ŽP (vstupy a výstupy látek, informací, energií). Přitom pod pojmem životní prostředí zde není chápána pouze „příroda“, ale celé životní okolí, které lze rozdělit do čtyř základních struktur: struktura přírodního prostoru; prostor produkční struktura; infrastruktura; struktura obyvatelská CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů budete UMĚT: Chápat způsoby propojení mezi podnikem a životním prostředím prostředím. Rozlišit jednotlivé nástroje politiky životního prostředí. Pochopit význam a účinek push a pull ekologických činitelů činitelů. Použít environmentální audit na bázi znalosti jeho podstaty a smyslu. smyslu Orientovat se v systému EIA EIA. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů ZÍSKÁTE: Přehled o pracích a složk složkách EMS na bázi Demingova cyklu. Možnost rozlišit systémy EMAS, EMS a EQMS na základě znalosti jejich podstaty. Znalosti o možnostech a zdrojích financování EMS EMS. Povědomí o principech a význam významu ekologického marketingu. Po prostudování této kapitoly a vypracování úkolů BUDETE SCHOPNI: Pochopit principy jako základní prvky udržitelného rozvoje. Porozumět integraci CP a EMS EMS. Poznat a využít ekonomické nástroje ochrany ŽP ŽP.

54

Modelování recyklace odpadů

8.1

Surovinové zdroje

Zabezpečení

Vnější zdroje Vnitřní primární Vnitřní druhotné zdroje

zdroje

__________________________________________________________________ všeobecná

Marketing

informace o

Geologický průzkum

Neúplné infor informace

zdrojích Průzkum kvali- Příslušný ty a kvantity daných zdrojů

Instituce pro pro-

odbor

vádějící tento

MPO

průzkum a výzk. Neúplné infor infor-

ústavy včetně

mace

ústavů AV ČR a vysokých škol Vytýčení T-E podmínek využívání zdrojů __________________________________________________________________ Vlastní využí- Dovozní invání připrave-

stituce

Těžební, úprav- Podniky zajišnické a zpraco zpraco- ťující recyklač-

ných surovino-

vatelské podnik. ní zpracování

vých zdrojů

subjekty

Podnik má v důsledku své svého ho výkonu (produkce a produkty)potenciálně škodlivý vliv na přirozené životní prostředí. Společenské a tržní požadavky systémů, které jsou spojeny s přirozeným ŽP, vyžadují snížení zatížení nebo chování podniku neškodící ŽP. Společenský a hospodářský rozvo rozvoj podniku může být ovlivněn ěn mnoha činiteli. Tyto činitele lze rozdělit na základě jejich působení podle tzv. push a pull činitelů (obr. 8.1.1., 8.1.2.). Zatímco co ekologickými push činiteli (např. zákonodárství o ŽP, požadavky společenských skupin apod.) je činěn tlak na zodpovědnost podniku integrovat ekologickou myšlenku do jednotlivých rozhodovacích procesů, vyzdvihují ekologičtí pull činitelé (např. zesílená poptávka po produktec produktech šetrných k ŽP, ochrana ŽP jako činitel konkurence apod.) oproti tomu přednostně tržně poptávkové chování s povědomím životního prostředí.

55


Systém environmentálního managementu je nutno budovat paralelně s realizací environmentálního programu. gramu. Měl by obsahovat tyto prvky: •

organizaci a postup pro budování systému systému,

•

personalistiku,

•

environmentální kontrolu kontrolu,

•

podnikový systém informací o ŽP,

•

environmentální komunikaci komunikaci,

•

dokumentaci environmentálního managementu managementu,

environmentální podnikovou zkoušku zkoušku.

56

Závěr

Závěr Studijní opora dílčího modulu Ekologické aspekty podnikání je z hlediska orientace probírané látky – velmi heterogenní. Je to ale pochopitelné, neboť interakce člověka s přírodou je neobyčejně pestrá pestrá,, a to jak co do intenzity, tak i co do mnohotvárnosti stále ále nově se rodících vztahů. Toto zejména vyniká u aktivit podnikatelských, které využívají dosud nevyužitých příležitostí. Tento fakt sám o sobě upozorňuje proto na nutnost seznámit se s probíranou látkou v požadované míře, jež by zajistila podnikateli jeho ho úspěšný rozvoj bez konfliktů s platnou legislativou. Autoři opory jsou si vědomi, že toto zdaleka neobsahuje vše potřebné či ve větší podrobnosti, ale i tento „průhled do problematiky“ problematiky“,, lze velmi dobře využít v reálné praxi – ovšem za předpokladu skuteč skutečného zájmu studenta. Vám studentům opory, přejeme hodně zdaru do jejího studia.

Autoři

57


Použitá literatura a další zdroje 1. Dirner, V. a kol: Ochrana životního prostředí, MŽP, VŠB – TUO; Ostrava, 1997, 333 s., ISBN 80-7078-490--3 2. Flegr, J.: Zamrzlá evoluce luce aneb je to jinak, pane Darw Darwin; in; 2006 Vyd. 1., dotisk – Praha: Academia, 2008, 326 s. ISBN 978 978-80-200-1526-6 3. Herčík, M.: Životní prostředí, zákla základy environmentalistiky; VŠB – TU Ostrava, 1. vydání, 2009, ISBN 978 978-80-248-1073-7 4. Herčík, M., Dirner, V.: Základy environmentalistiky; VŠB – TUO, ESF v ČR, 1. vydání, Ostrava, 2007, 109 s., ISBN 978 978-80-248-1392-9 5. Lomborg: org: Skeptický ekolog; Cambr. Univ Univ., 2006 6. Kaloč, M., Herčík, M., Obroučka, K.: Metody hodnocení škod a oceňování změn kvality životního ho prostředí; VŠP, a.s., Ostrava, 1. Vydání, 113 s., 2005, ISBN 8080 86764-44-3 weiler, J., Ritschel Ritschelová, I. a kol., Mezinárodní management životního 7. Kramer, M., Brauweiler, prostředí, svazek II, C.H. Beck, 2005, 421 s., ISBN 80 80-7179-920-3 8. Kramer, M., Strebel, H., Jí Jílková, lková, J. a kol.: Mezinárodní management životního prostředí, svazek III, C. H. Beck, 2005, 550 s, ISBN 80 80-7179-921-1 9. Kramer, M.,., Urbaniec, M., Obršálová, I. a kol.: Mezinárodní management životního prostředí, svazek I, C. H. Beck, 2005, 409 s., ISBN 80 80-7179-919-x 10. Schejbal, C.: Nauka o Zemi; Vysoká škola logistiky o.p.s. Přerov, 1. Vydání, 139 s, 2008, ISBN 978-80-87179 87179-02-4 11. Schejbal, C.: Logistika přírodních surovinových zdrojů; Vysoká škola logistiky, o.p.s. Přerov, 1. Vydání. 125 s, 2008 12. Zamarský, V.: Inovační ovační podnikání; VŠP, a.s. Ostrava, 1. Vydání, 135 s., 2007, ISBN 8080 86764-52-4 13. Zamarský, V. a kol.: Regerace průmyslových ploch, II. Díl; VŠB – TU Ostrava, FAST, 1. Vydání, 2011, 194 s, ISBN 978 978-80-248-2431-4 14. Zamarský, V., Kumpera, O.: Nauka o Zemi a pře přehled hled technologií jejího využití; VŠB – TUO, H6F, 1. Vydání, 1996, 109 s, ISBN 80 80-7078-302-8

58

STUDIJNÍ OPORA DÍLČÍHO MODULU EKONOMICKÉ ASPEKTY OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Miroslav Kaloč. Vítězslav Zamarský

Recommend Documents