DÍLČÍHO ASPEKTY. Miroslav Kaloč. Ostrava 2011

STUDIJJNÍ OPOR O RA DÍLLČÍHO O MOD DULU EKOLOGIC CKÉ ASP PEKTY Y POD DNIKÁ ÁNÍ Vítě ězslav Zamaarský Miroslav Kaloč M O Ostrava 201 11

Náázev: Studijní op pora dílčího m modulu Ekologické aspekkty podnikán ní Au utoři: Vítězslav ZZamarský, Miroslav Kaločč Vyydání: první, 2011 Po očet stran: Vysoká ško Tisk: ola podnikán ní, a. s. Vyydala: Vysoká ško ola podnikán ní, a. s. v Ostravě Michálkovvická 1810/18 81 710 00 Osttrava – Slezsská Ostrava © © © © Vysoká škol la podnikání,, a.s. v Ostravě ISBN 978‐80‐7 7410‐035‐2

OBSAH Úvvod ....................................................................................................................................... 6 VÝÝSTUPY Z UČ ČENÍ .................................................................................................................. 7 ‐ .............................................................................................................................................. 7 1

První kap pitola ‐ Globáální problémyy současného světa ................................................. 8 1.1

Explozivní a nero ovnoměrný rrůst lidstva, rrůst propasti mezi bohattými a chudýými 10

1.2

Závislost lidstva na vodních zzdrojích .................................................................. 13

1.3 Dynamicky se rozvíjející a a zrychlujícíí se techno ologický rozzvoj, pojímaaný kontextu occhrany životn ního prostřed dí............................................................................ 14

2

3

4

1.4

Boj ss nebezpečnými (civilizaččními) chorobami .................................................. 18

1.5

Aplikkace geneticckého inženýýrství ....................................................................... 20

1.6

Prob blematika beezpečnosti ................................................................................... 26

Země – živá planeta .................................................................................................... 29 2.1

Stavvby zemského tělesa ...................................................................................... 30

2.2

Vývo oj Země .......................................................................................................... 38

2.3

Extremní (anomální) jevy a kkatastrofy ............................................................... 42

m pro lidskou u společnost ...................................... 53 Surovinovvé zdroje Země – význam 3.1

Těžb ba a úprava n nerostných ssurovin. .................................................................. 62

3.2

Úloh ha úpravnickkých procesů a jejich charrakteristika. .................... . ................... 63

3.3

Sanaace a rekultivvace v po ho ornické krajin ně ........................................................ 65

Ekologie a životní pro ostředí ......................................................................................... 71 4.1

5

mentální systém Země .................................................................................... 85 Environm 5.1

6

Základní ekologické pojmy a vztahy. .................................................................. 72 Vývo oj klimatu ....................................................................................................... 89

Antropoggenní vlivy naa životní prostředí ..................................................................... 95 Znečišťující látky .............................................................................................................. 96 6.1

Zneččišťování a ochrana ovzduší ......................................................................... 98

6.1.1

Poloha a vlaastnosti zneččišťujících láttek. ..................................................... 99

6.2

Zneččišťování a ochrana vod............................................................................... 101

6.3

Zneččišťování a ochrana půd .............................................................................. 103

6.3.1

Formy degrradace půd ............................................................................... 103

6.3.2

Povaha a vlastnosti znečišťujících látek ................................................... 104

6.3.3

Dekontaminace půd .................................................................................. 105

7

ochrany živottního prostře edí ..................................................... 108 Legislativva v oblasti o

8

Politika životního pro ostředí v ekon nomickém syystému ............................................. 115

8.1

Násttroje politikyy životního prostředí ............................................................... 119

8.2

Environmentálníí managemeent a podniko ová ochrana životního prrostředí ..... 120

8.3

nomické nástroje ochran ny životního p prostředí .......................................... 131 Ekon

9

Škody na životním pro ostředí – typ pologie a metody hodnoccení .............................. 134 9.1

o prostředí vv ekonomické é systému ......................................... 135 Funkkce životního

9.2

Mettodika hodno ocení škod naa životní prostředí ............................................... 135

9.3

Mon netární hodn nocení škod n na životním p prostředí .......................................... 139

9.4

Nem monetární ho odnocení ško od na životním m prostředí ...................................... 141

9.5

Vztaah mezi ekolo ogickými ško odami a ekolo ogickými riziky ................................ 141

0 10

Odpad dové hospodáářství ........................................................................................ 146

10.1

Základní pojmy aa definice ................................................................................. 147

10.2

odaření s odp pady ..................................................................... 148 Mettodika hospo

Záávěr ................................................................................................................................... 153 Po oužitá literattura a další zd droje ........................................................................................ 154

Sttudijní opora dílčího mod dulu Ekologiccké aspekty p podnikání

Ú Úvod Sttudijní opora a dílčího mod dulu Ekologiické aspektyy podnikání je j orientován na po stráncce ob bsahové na p problematiku u, se kterou zájmoví stud denti dosud nesetkali, neeboť modul jje vo olitelnou speecifikací a přředstavuje nabídku n pro všechny obo ory a formy bakalářskéh ho studia na VŠP,, a.s. Ostrava a. Po odnikání se zz procesního i prostorovéého hlediska realizuje na zemském po ovrchu, tedyy v přřírodním pro ostředí. Toto o prostředí je j výsledkem m dlouholetéé historie a a je genetickky sp pjato s přírod dními zákoniitostmi, jež jjsou ve své p podstatě jednoduché, alee probíhajícíí v rů ůzných lokáln ních podmínkkách, jejichž různorodostt pak přinášíí výsledky vee formě tvorb by mnohotvárné krajiny a jeejich prvků ekosystému u apod., s rů ůzným stupn něm stabilitty. Sm myslem mod dulu a studijn ní opory, ježž má modul o obsahově na aplnit, je pro oto seznámení studentů se sttrukturou zem mského tělessa a se základ dními přírod dními zákonittostmi při jeh ho fo ormování v rozsahu, r jenžž umožňuje nastavit takkové chován ní podnikatelské subjekttu, ab by tento byl seznámen s platnou legiislativou v tééto oblasti a porozuměl vvlivům člověkka na a přírodní pro ostředí nepo oškozoval forrmou nevratn ných jevů. Jee pochopiteln né, že podniikatelský sub bjekt netvořří zcela izolo ovanou jedno otku, ale jeh ho akktivity jsou těsně spjatyy s různorod dými činnosstmi dalších subjektů a organizací v gllobálně prop pojeném svěětě. Proto jee součástí op pory i kapito ola, pojedná ávající, byť ve v stručnosti, o g globálních pro oblémech so oučasného svvěta. Sttudijní látka tohoto dílčíh ho modulu je j sestavena a v rozsahu nezbytném n p pro pochopení tééto složité pro oblematiky a a je doplněna a o literární odkazy z odb borné literattury, po jejich hž prrostudování získá studen nt ucelenou představu v p zájmové pro oblematice. Takto získan né zn nalosti, podeepřené o konkrétní případ dy formou exkurzí do po odniků, umožžní studentům ob bjevovat a využívat v novvé podnikateelské příležittosti a budo ou rovněž i motivací prro op ptimalizaci procesu podn nikání ve sféřře, jež má bezzesporu budo oucnost. Lá átka tohoto modulu, úsp pěšně zvládnutá, bude tvořit souča astně i znalo ostní bázi prro ab bsolvování následného n m modulu Eko onomické asp pekty ochra any životního o prostředí, k něěmuž je zprracována rovvněž relevan ntní opora. Obě dvě tyyto studijní opory vytvá áří ba azální znalosstí pilíř specia alizace. Auto oři

6

VÝÝSTUPY Z UČ ČENÍ

V VÝSTUPY Y Z UČENÍ Po o úspěšném absolvování modulu bud dou studenti schopni: •

Pocho opit globální problémy so oučasného svvěta a jejich dopady na situaci v ČR.

•

Porozumět stavběě a složení zeemského těle esa, jež i nad dále prochází dynamickým vývojeem.

•

Získat odborný názor na funkcci litosféry a aatmosféry jaako zdroje naaší existence.

•

Osvojiit si základn ní informacee o anomálních přírodn ních jevech a způsobecch ochrany vůči nim.

•

nosti a jejicch Získat přehled o energetickýých zdrojích současnostti i budoucn významu pro lidskkou komunitu u.

•

Pocho opit význam základních p pojmů a vztaahů, týkajícícch se ekologgie a životníh ho prostřředí.

•

Získat bazální znalosti v koloběěhu látek a e energie v přírrodě.

•

Pocho opit princip environmen ntálního sysstému Zeměě a přizpůssobit mu svvé antrop pogenní aktivity.

•

Seznámit se s fformami a příčinami znečišťováání životníh ho prostředí malizaci. a s opatřeními na jejich minim

•

Porozumět probleematice hosp podaření s od dpady jako teestu udržitelného rozvoje.

•

Získat přehled o platné legislattivě v oblasti životního p prostředí, pocchopit k čem mu slouží a jak jí rozum mět.

•

Získat základní poučení z oblasti environmen ntálního m managementu, enviro onmentálního auditu a po odnikové ochrany životn ního prostřed dí.

•

Porozumět probleematice ekon nomických náástrojů v péčči o životní prostředí.

•

p vzniku věcných a a systémovýých problém mů Získat relevantní názor na příčiny životn ního prostřed dí ve volné tržní t ekonom mice a jejich h řešení na zzákladě teorrie extern nalit.

•

Pocho opit funkci živvotního prosstředí v ekon nomickém systému.

‐ ‐

7


1 První kapito ola ‐ Glo obální problém my současného o světa Ú ÚVOD Za ařazení této stručné kapiitoly, jejíž něěkteré dílčí, a ale pro téma atiku modulu u klíčové ........ bu udou dále rozvedeny r v následujíccích pasážích textu, je odůvodněn v no všeobecn ně uzznávanou přředstavou, žee současná lidská l společčnost prochá ází turbulenttním vývojem m, jeh hož predikcee v dlouhodo obém výhled du je obtížněě identifikovvatelná, ale m mnohé jevy či treendy se ho bezprostřed dně nedotýkkají. V globá álně propojeeném světě totiž platí, že ž po ojmy „globállní, regionáln ní, lokální“ nutno pojíma at holisticky. Pro podnika atelské aktivity má tento „m modul vidění světa“ ryyze praktickýý význam, neboť obch hodní partneer po odnikatelského subjektu u může býýt lokalizovván na mísstech geogrraficky velm mi vzzdálených, alle spoluprácee s ním můžee být úspěšn ná za předpokladu, že pochopíme, jakké vliivy na podnikkatelské tran nsakce působ bí již dnes či jje mohou ovvlivňovat v bu udoucnu. CÍÍLE KAPITOLY Y Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů budete UM MĚT: Porozumět hlavníím faktorům, působícím v součastnéé době v lidské komunittě globálně propojen ného světa. Vnímaat vliv těchto o faktorů a přizpůsobit p mu m své podn nikatelské akktivity s cílem minim malizace rizik.. Pocho opit nutnostt vzdělanostti jako záklladního předpokladu p perspektivníh ho rozvojje firmy i spo olečnosti. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů ZÍSKÁTE: Vlastn ní názor na vývoj v lidské společnosti a na faktoryy přírodní i aantropogenn ní, které se v ní uplatňují. Jistotu u, že nelze podléhat módním m „jed dině správnýým“ názorům m na činnost člověkka vůči živottnímu prostřředí, ale nao opak, že je třeba t opírat se o ověřen ná fakta na bázi objjektivních měření, m pozn návat složito osti přírodních procesů a využívvat je jako přříležitosti pro o vlastní aktivvity. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů BUDETE SC CHOPNI: Spojovvat poznatkky různých vědních disciplín a získkat tím inteerdisciplinární nadhleed, důležitý p pro řešení vaazeb interakcce člověka s přírodou. Identiffikovat a interpretovatt svůj vlasttní osobnosstní profil vve vazbě na n prospeeritu firmu aa její společenskou odpovvědnost. Posuzovat úroveň ň získávaných h informací, ale i partnerů a konku urentů s cílem optimalizovat své firemní i oso obní aktivity. 8

Prrvní kapitola ‐ Globální prroblémy sou učasného svě ěta

So oučasný glob balizovaný svvět, vzájemně informačně propojenýý, je mimo jin né zaměřen na zkkoumání přírrodních jevů a procesů. N Na výsledcích tohoto zko oumání a jejich uvádění do živvota závisí i další osud lidské civilizzace. Prudkýý rozvoj insttrumentální techniky náám um možňuje setkkávat se s přírodními fakttory platným mi až na úrovvni atomární a subatomární stavby hmoty na straně jeedné, ale i an nalyzovat a interpretovat i megastru uktury existujjící vee Vesmíru na straně druhé. Snahou u člověka je e poznat sam motnou podstatu vzniku u a výývoje světa, jeho hlavníích v nich působících sill, vyslovit see k úvaze a smyslu živo ota člo ověka samo otného a zvvolit optimální vzorec jeho chován ní k přírodě tak, aby byyla zaachována jejíí dynamická a regeneračn ní schopnostt bez kolapso ových násled dků. Člověk je s mateřskou Zemí evolučněě i prostorovvě spjat. Stu udijní opora pak objasňu uje ocesů a sil, pů ůsobících na naší planetu u a na naší p planetě se projevujících, aale vliivy megapro ukkazuje i na dosavadní d reelativně kráttkou lidskou historickou zkušenost p pro pochope ení těěchto přírodn ních procesů ů, zejména cco se týče lid dského vnímání prostoro očasu ve vývvoji přřírody. S postupem nárůstu lidskéé populace sse antropoge enní činnostt člověka stáála významnýým čin nitelem a vzztahy mezi člověkem č a přírodou p se postupně měnily m od primitivních, kdy k člo ověk byl jedn ním z článků ů přírody, kteerou praktickky nenarušovval, až po vzttahy rozvinuté, kd dy je lidstvo plně závisléé na přírodn ních zdrojích h, a to jak biotických, b taak abiotickýcch. Z ttoho logickyy vyplývá výýznam analýýzy interakce e člověka s přírodou vee vazbě na její j occhranu. Z vvýše uveden ného úvodu u nutno cháápat i vyme ezení hlavníích problém mů současné ého glo obalizovaného světa, meezi než patří: • • • • • • • • • • • •

Exxplozivní a nerovnoměrrný růst lidsstva, růst propasti p mezzi bohatýmii a ch hudými Záávislost lidstvva na vodních zdrojích Krrajně nerovn noměrná disttribuce surovvinových zdrrojů, vedoucíí k závislosti na su urovinovém o obchodu Urrčující význam energetických zdrojů Dyynamicky see rozvíjející a prohlubující se techn nologicky rozzvoj, pojímaaný v kontextu och hrany životního prostřed dí padových (čisstých) techno ologií Náárůst recyklaace a bezodp Up platňující se megatrend iinformatizacce lidské společnosti Bo oj s přírodním mi katastrofaami – anomáálními přírodními jevy Gllobální změn ny klimatu a jjejich možné é dopady na lidskou spoleečnost Bo oj s nebezpečnými (civilizzačními) cho orobami Ap plikace genetického inženýrství Prroblematika bezpečnosti (obrana pro oti terorismu)

du dalších znaků, z jež ovlivňují vývo oj a život so oučasné lidsské Jee jistě možné najít i řad sp polečnosti. A Ale pro účely modulu byly vybrány po ouze ty bazáální problémyy. Ale již z niich je zřejmé, že se jedná o jejich j vzájem mnou provázzanost, a to jak z hlediska příčin, tak i náásledků. V následujícím textu (v tééto i v dalšícch kapitolácch) budou jeednotlivé výýše uvvedené problémy stručněě komentováány.

9


1.1 Explozivní a nerovnom měrný růsst lidstva,, růst pro opasti me ezi boh hatými a ch hudými Výývoj člověka vzbuzoval o odedávna po ozornost neje en badatelů, ale většiny lidí. Málokte erá ottázka byla a a stále je přředmětem ro ozsáhlých a vášnivých diskuzí, d konččících mnoh hdy so oudními sporry. Člověk je v zoo ologickém syystému řazen n do rodu Ho omo, čeledi Hominidae, řadu Primates, naa který vývojově navvazuje. Spollu s lidoopyy (čeleď Pongidae) tvvoří nadčeleď Ho ominoidea. Do čeledi Hominidaee jsou zahrnovány fosilní rody Paranthropus, Au ustralopitheccus a rod Homo, sestávvající ze dvou vymřelých h druhů Hom mo habilis a ze so oučasně žijíccího druhu Homo sapieens, jehož některé n poddruhy (napřř. neandrltalci) vyymřely. Fyylogenetický vývoj člo ověka probííhá od kon nce třetiho or. K rozdělení nadčele edi Ho ominoidea d došlo před 6‐‐8 milióny lett. Člověk pro ošel stadiem hominizace a sapientace e a dáále se vyvíjí. I když si zacchovává řadu společných h znaků s neejvyššími prim máty (zejmé éna s llidoopy), jin nými evolučně progreesivními znaaky se od nich liší (stavba tě ěla, reeorganizovan ný a mnohem m větší mozek, schopnostt myšlení apo od.) No ové poznatkky přináší výzkum genetické výbavy hominidů a jejich srovn nání s pongid dy. Něěkteré výzkumy DNA v současných v h lidských populacích p n nasvědčují tomu, že ve etší ro ozmanitost v jejím v složen ní je v Africee, než v jinýých kontinen ntech. To je chápáno jaako do oklad, že mo oderní lidskéé populace vzznikly právě na tomto kontinentě. ZZ výzkumu taaké vyyplývá, že vššechny lidskéé bytosti maají mitochon ndriální DNA A pocházejícíí z jedné žen ny, ktterá žila v Affrice asi před d 200 tisíci leety (hypotézza o pramátii Evě). S posttupem času se moderní člověěk rozšířil forrmou několikka emigračních vln do všeech kontinen ntů. V počátečních etapách svvého moderrního vývoje e byl člověkk (Homo sapiens sapien ns) běratelem a llovcem. Matteriálové toky byly jednoduché (obr. 1.1.) sb Prim mitivní vztah hy mezi člově ěkem a přiro odou Obráázek 1.1

10 0


Člověk bral z přírody potrravu a primiitivní nástrojje a vracel do d ní odpadky. Byl jedn ním ody, kterou prakticky nenarušoval. n . Později zaačal rozvíjett zemědělskkou z ččlánků příro výýrobu a využívat nerosttné surovinyy. S rozvojem m industriáln ní společnossti se původ dní veelmi jednodu uché schémaa vztahu člo ověka s přírodou značně rozvinulo. M Mezi člověke em jako konečnýým uživateleem a spotřeebitelem a přírodou vzznikl rozsáhlý průmyslo ový ko omplex. Adekvátní materriálové a eneergetické tokky nabývají n na složitosti a jsou nároččné naa zajišťování (obr. 1.2.)

Obráázek 1.2

Rozzvinuté vztaahy mezi čllověkem a přirodou (iin Sch hejbal, 2008)

Sttoupaly posttupně požad davky na su uroviny a naadále stoupáá spotřeba energie. Navíc raapidně rostou ucí produkcee odpadů přeedstavuje jed den z největšších problém mu současnossti. Nu utno mít naa paměti, že ž lidská společnost prochází rovněž v posled dních staletíích prrudkým demografickým vvzestupem, jjak ukazuje o obrázek 1.3.

11


O Obrázek 1.3

Vývoj lidské é populace (in Zamarskýý, 2007)

d dosahu uje lidská po opulace více e než 6. miiliard. Byť jee tento růstt v V současné době něěkterých zem mích (Čína) rregulován, přředpokládá se, že v rocee 2025 přesááhne lidstvo 8. ně nejvyšší je miliard jedincců. Růst lidské populacce však nen ní rovnoměrrný. Relativn zaaznamenáván n v zemích málo rozvin nutých a ze emích se střředními příjm my, zatímco o v zeemích vyspělých (s nejvěětšími příjm my) je růstovvý potenciál nejmenší. TTyto tendencce, po okud budou i nadále settrvávat, bud dou mít za následek n dalšší „rozevírán ní nůžek“ mezi bo ohatými a ch hudými. Ch harakteristickým rysem rozvoje lidskké populace e je v posled dních desetiletích i značčný náárůst počtu lidí, žijících vve městech. Jestliže v ro oce 1900 čin nil tento nárů ůst 14%, pakk v ro oce 1990 dosáhl celosvěětově již 43% %. Zdá se, že e tento tren nd i nadále pokračuje a je markantní zejjména v rozzvojových zeemích. Vznikkající velkom města a meegapole nejssou přřitom již být soběstačná vv zajišťováníí potravin, vo ody a problémy vznikají ii při zajišťováání teepla a elektřiny. Navíc lid dé, stěhujícíí se do městta z venkovaa za vidinou lepšího živo ota ztrácí svou něěkdejší „prod dukční schop pnost“ a zku ušenosti (věttšinou ze zemědělství, kdy k produkci, směřující do měst) z dosavadní činnostti. Charakteriistickým ryse em vyytvářeli nadp těěchto novodo obých lidských akumulaccí je i vysokáá produkce ttuhých a tekkutých odpad dů, co ož vyžaduje finančně náročné bu udování rozzsáhlých disstribučních sítí, revidovvat přředchozí kroky v odpado ovém hospod dářství apod d. Navíc jako o „vedlejší prrodukt“ těch hto migračních vln je nárůst delikvence,, mnohdy až a zoufalé hygienické podmínky no ově přříchozích obyyvatel apod.

12 2


1.2 Závislost lidstva na vodn ních zdrojíích Prro jakékolivv formy živvota je zcela nezbytnáá voda. Z ccelkového m množství vo ody v hydrosféře ttvoří sladká vvoda pouze 2 2,75 % (z toh ho 2,05 % tvoří led a sníh h). Sladká vo oda místěna prostorově velmi nerovnomě ěrně. Roční ssvětové obno ovitelné zdro oje je rovněž rozm ní 7420 m3 na osobu (úd daj se ale měění s nárůste em počtu obyyvatel). čin O tom, že vod dní zdroje nabývají na stále s větším významu, žee se voda sttává surovinou příklad i Evrropská vodn ní charta, která byla vyhlášena v ro oce strategickou, dokládá nap 19 968 ve Strasb burku. Jejich h deklarovaných 12 bodů ů, uvedených h v tabulce čč. 1.2.1 význaam vo ody a hospod daření s ní zřřetelně naznaačuje. T TABULKA 1.2 2.1

odní charta Evropská vo

odní zdroje se s stávají přředmětem mezistátních m dohod, které jsou v mnoha případe ech Vo slo ožité a po dlouhou d dob bu připravovvány a schvaalovány. Stávvají se často o i předměte em mezinárodních h sporů či váálečných konfliktů. Podo obná situacee nasává ale i uvnitř států. m právním systému s přííslušné „vod dní“ zákony, zaměřené na Prroto mají sttáty ve svém occhranu a pravidla využíváání vodních zzdrojů. S ohledem naa rozmístění obyvatelstvva jsou využíívané vodní zdroje rozm místěny odliššně po odle charakkteru existujjících podm mínek a povvrchových akumulací a vodárenských h i užžitkových vo od. Během posledních p 50 let nastal čtyřnásobnýý nárůst svěětové spotře eby vo ody, zatímco počet lidí see zvýšil zhrub ba dvojnásob bně. Východní Asie, Latin nská Amerikaa a Affrika využívajjí cca třetinu u objemu vod dy na osobu, který je v p průměru vyu užíván v zemíích OEECD, a téměěř pětina ob bjemu vody, kterou využžívá Severní Amerika. V celosvětové ém měřítku je největším spottřebitelem sladké s vody zemědělstvíí (69%), náslleduje průmysl (2 23%) a spotřeeba domácností (8%). V zemích tzv. „chudého jih hu“ nejvyšší podíl spotře eby slaadké vody náleží n zeměd dělství, v zem mích tzv. „b bohatého severu“ stojí zzemědělství za prrůmyslem. V V průběhu po osledních 50 let došlo ke e snížení celo osvětové dostupnosti vo ody naa obyvatele zze 17000 m3 3 v roce 1950 0 na 7300 m3 3 v roce 1995. Do roku 2020 bude čtvvrt miliardy lidí žít v podm mínkách vo odního stressu, přičemžž se předpokládá nárů ůst zn nečišťování zdrojů podzemní vody, přředevším vin nou zemědělsství.

13


ůzná místa naší n planety trpí sníženýým zásobovááním vodou,, což vede kk nadměrném mu Rů vyyužívání existtujících zdrojjů. Hladiny sspodních vod d se snižují a studny vysyychají v zemícch, vee kterých síd dlí polovina lidstva, včetn ně zemí s ne ejvětší produkcí obilovin – Číny, Indie e a USSA. Nedostatek vody takké stěžuje zvvýšení sklizn ně obilovin v v Indii. Sucheem trpí rovn něž něěkolik měsíců ů v roce i vellké části větššiny australskkých států. V Velmi dramattická situace e je v Etiopii, kde má přístup k nezávadn né pitné vod dě pouze dessetina obyvaatel. Intenzivvní čeerpání spodn ních vod v uzavřených u z zemích vede e i k poklesu u povrchu, d dosahujících až něěkolik metrů. Jee třeba mít rovněž na paaměti, že inteenzivním vyččerpáváním vodních zdrojů odebírám me vo odu příštím ggeneracím. A A je zde i další okolnost: přestože je jjiž dnes všeo obecně znám mo, žee v budoucnu hrozí nedo ostatek vodyy, neuvažuje e se o tom, že tento staav může vést s veelkou pravděěpodobností i k budoucíímu nedostatku potravin n, neuvažujeme‐li o rozvvoji GM M potravin. Prroblém vodních zdrojů se týká i České rep publiky, byť nepředstavvuje akutní a kaatastrofický fenomén. Území Ú ČR leeží na evropském rozvvodí. Labe kkomunikuje se Seeverním mořřem, Odra s B Baltickým a Morava s Če erným mořem m. Povodí těěchto páteřníích řeek jsou relattivně malá. Znamená to o, že na ně vázané povvrchové a po odzemní vod dní zd droje nejsou nijak gigantické. Proto je životně dů ůležité racion nální hospod daření s těmito zd droji. Paamatujme, že i pro nás p platí, že voda se stává strategickou surovinou, o ovlivňující daalší ro ozvoj lidské kkomunity.

1.3 Dyn namicky se e rozvíjejíící a zrych hlující se technologgický rozvo oj, pojíímaný v ko ontextu ochrany živo otního prosstředí Neejde zde pouze p o ch hápání pojm mu „technollogický rozvvoj“ ve sm myslu výsled dků ap plikovaného výzkumu, ale rozvoj vědy a jednotlivvých vědních h oborů vůbeec. Nelze v té éto su ubkapitole hlouběji pojeednávat o vššech výdobyytcích vědy, výzkumum a technologgií, neeboť pro tyto o informace zde není pro ostor. Je zde e šance upozornit je na n některé objevvy, ale hlavně na skutečnost, že objevy věědy a techniky za posled dní desítky leet nás přivád dějí o situace, kd dy přestávám me rozumět „starým praavdám“, ale nepochopili jsme ještě ani a do do opady objevvů nových. Dostáváme se tak do situace, s kdyy se začínám me zamýšlett o saamotné podsstatě naší exxistence a sm mysluplnosti života samo otného. Nejde přitom jen n o ottázky čistě akademické, ale mnohé zz nich nám jiiž ukazují ceestu nyní jak změnit vzorrec ch hování člověěka vůči svéému přírodn nímu prostře edí a připraavují nás naa mnohé zce ela neečekané změěny, jež nás zzřejmě postih hnou v budo oucnu. M objevy zásadního Mezi z ráázu patří bezzesporu nové poznatky v oboru fyziky částic. Je eho po oznatky shrn nuje tzv. Sttandardní model. m Jde o o úspěšný a a důmyslný model, kte erý po opisuje naše poznatky o stavbě hmo oty, ale i pře edstavy o vzniku a vývojji Vesmíru. P Pro úp plný obraz o stavbě hmo oty musí Standardní mod del popsat n nejen částicee, ze kterých se hm mota skládá,, ale i mechaanismy, kterrými jsou čásstice udržovány pohrom madě a jimiž na seebe působí, ttzn. jejich intterakce. Mod del to umí s vvelkou přesn ností a proto je pokládán za jeden z triumffů moderní vědy (obr. 1.3.1.). 1 Stand dardní modeel přitom strrukturu hmo oty a s obrovsko ou diversitou objektů p popisuje vellmi s jjejími stovkaami částic, antičástic a ússporně a eleegantně. Vzd dor těmto jeeho vlastnosstem nelze tento t modell považovat za do okonalý. Nep popisuje nap příklad gravittační interakkci a neposkkytuje řešeníí ke stíženém mu

14 4


sjeednocení dvvou pilířů fyziky f tohotto století: gravitační teorie t s teorií kvantovo ou. 43 Teeoretikové zaačínají také kklást smyslup plné otázky o o stavu Vesm míru, jaký byll v 10. vteřiiny po o velkém třesku. A co přináší teento výzkum m lidem? Nejeen uspokojení prastaré lidské zvídavvosti o tom, jjak unguje přírod da kolem náss a proč právvě tak. Ale každý nový poznatek otevvírá i možno osti fu jeho využití. Dá D se očekáávat, že fyziika částic, ktterá podněccuje rozvoj vvýpočtových h a ologií, otevřee nové možn nosti získáván ní energie, p povede k dalšší miniaturizaci daalších techno teechniky, k příípravě novýcch materiálů a dopravních prostředků ů. Přinese a u už přináší no ové možnosti diaggnostiky a léčby nádorovvých onemoccnění – diagnostiky nádo orů s přesno ostí omku mm a likvidaci nád dorů svazky p protonů či le ehkých iontů bez recidiv aa prakticky b bez zlo po oškození zdraavých tkání. O Obrázek 1.3. .1

Standardní kosmický m model vzniku a vývoje Veesmíru (Ullmann, 1 1987 in Zamaarský, Kump pera, 1996)

15


T TABULKA 1.3 3.2

Vesmírný kalendář

om jediném příkladu z odvětví o fyzikky částic je vvidět obrovsská Naa výše uvedeném jedno dyynamika pokkroku a současně složitosst jeho poch hopení a dom mýšlení do budoucna. Přřed 50 0 lety došlo i k zásadní proměně p inžženýrství. Předtím stavělo na bazáln ních znaloste ech

16 6


matematiky a a konstrukčn ních technik a zejména na řemesln né dovednossti. Ale pak se ormovat na o odvětví fyzikky. Dnes jsme ale svědkyy další prom měny, tentokrát zaačalo transfo naa disciplínu převážně p bio ofyzickou. Například na MIT (špičkovvý technologgický institutt v USSA) již vyklid dili čisté provvozy, v nichžž se vyrábělyy křemíkové čipy a vybavvili je zařízen ním klaasické laboraatoře molekulární biologgie, kde se přřevádí prograamy na řetězce DNA, kte eré see pak ukládajjí do genomů a pěstují sse bakteriální roboti. Dnees již sestavu ujeme roboty z křřemíku, oceli a živých bun něk. Během příštích dese etiletí dojde ke kulturním mu posunu, kkdy bu udou lidé vníímat robotikku, technologgie, křemík a ocel na svém m těle jako ccestu k lepším mu po ochopení a in nterakcí s okkolním světem m. Možná vyy, vážení stud denti, budetee již moci no osit zaařízení k bezd drátovému p připojení na iinternet neb bo kyberprostor přímo v m mozku, bude ete moci lépe upraavovat již exxistující těla. Výýše popisovaaný globální rrys soudobé společnosti však nutno zzačlenit do reality ČR. Jesstli ch hce ČR aspoň ň udržet svo ou životní úro oveň, nemůžže si vystačitt s postaven ním dodavate ele méně kvalifikkované prácce. Musíme opustit pozici rozvojové země a stát se ze emí ro ozvinutou see všemi znaky takové země, to znamená i za cenu přesunu máálo kvvalifikované práce mimo o republiku. Dynamicky rostoucí ekonomiky v A Asii a Latinsské Am merice jsou u už dnes scho opny nabídno out přitažlivé é podmínky pro technolo ogicky nároččné investice a stáále více a rychleji pronikaají i do segme entů s vyšší ttechnologickkou náročnosstí. Jeejich motivacce dohonit západ z je mnohem silnějšší než naše. Zároveň pro odukují vyso oce vzzdělané odbo orníky. Demo ografický vývvoj jde proti nám. Čeesko nyní ztrrácí řadu kon nkurenčních výhod, které é nám pomáhaly růst v m minulosti. Jsm me jednou z nejdražších rozvííjejících se zeemí. Z hledisska ceny prácce jsme 4x d dražší než Čín na, Balkánu a o polovinu draažší než Slovvensko či Polsko. Hledat proto musím me 2xx než země B jin né výhody. N Nabídku jedin nečného, sou ustavně inovvovaného zbo oží a služeb, neboť globáální trh nás stále více v vystavuje konkuren nci nově vzniikajících center mimo „ západní svě ět“. Po olitický význ nam těchto center rostte, zatímco klesá podíl výrobních a montážníích čin nností. Na výýznamu nabýývají služby aa znalosti. Ch hybí nám dlo ouhodobá vize rozvoje. Česká ekono omika rostlaa rapidně v o období 2003 3 – 20 008. Masivní příliv přím mých zahraničních investtic nám pom mohl vytvořitt cca 130 tiisíc no ových pracovvních míst. Průmysl P byl náš nejrychleji rostoucí sektor. Inveestiční pobíd dky veedly předevšším ke vznikku průmyslových podnikků s výrobníími a montáážními linkam mi. Investice všakk směřovaly do oborů s relativně nízzkými nárokyy na znalostti zaměstnan nců (automobilovýý průmysl, plastické p hmo oty apod.). Stali S jsme see tak součásttí významné ého treendu přesouvat tyto typy výrob a služeb z nejvyspělejšších zemí d do zemí mé éně vyyspělých. Octli jsme se tak t na „ mééně rozvinuté straně“. Byl B to ale relativně snad dný ússpěch. Obráccenou strano ou tohoto ússpěchu se staala silná závisslost na expo ortu dílů, kte eré výýrobci vy vysspělých zemíí kompletovaali. Výsledkem této situace je malý tllak na inovacce, malý zájem o výsledky výýzkumu ze sttrany podnikků, snížení náročnosti n sttudia na vše ech úrrovních škol,, a tudiž i nedostatečn n á podpora kvality školsství a výzkumu. Intenzivvní investice do práce nepřisp pěly znalostem. nologií je všaak ohromujíccí. Deset špiččkových povo olání před še esti Exxponenciála vvývoje techn letty ještě neexxistovalo. Věěda v součassné době udělá více objeevů za rok n než nedávno za deesetiletí. No ová ekonom mika je glob bálně propojjená, rychlee se měnícíí, s rostouccím dů ůrazem na znalosti z a do ovednosti prracovníků. Práce se přessunuje tam, kde může být b daaný projekt n nejlépe proveeden. Co je ttedy za potře ebí dělat? Jee nutné zavéést chybějící články v systému s pod dpory inovací. České výýrobky musíí v přříštích letech h soutěžit na světových ttrzích kvalitou a nikoli ceenou. Naší naadějí jsou maalé čeeské inovativvní podniky,, které vytvváří unikátní know‐how,, postavené na výsledcíích výýzkumu. K to omu potřebu ujeme zejmééna finanční prostředky. Naším zájm mem je přilákkat

17


dpokladu, žee nabídnemee z naší straany kvvalitativně náročné zahrraniční invesstice za před kvvalifikované o odborníky. Přřechod na tuto t „znalosstní“ ekonom miku je zřejjmě jediný způsob, jak zajistit naššim ob byvatelům do d budoucnaa odpovídajíccí kvalitu živvotní úrovněě a hospodáářský a sociáální ro ozvoj. Je teedy nutno významně v investovat do d rozvoje znalostního o trojúhelníkku: vzzdělávání – vvýzkum – inovace a ukázaat skutečný p potenciál našší vědy.

1.4 Boj s nebezpe ečnými (civvilizačními)) chorobam mi Zd draví je cennou hodnotou u individuáln ní i sociální, kkterá význam mně ovlivňujee kvalitu živo ota v každém věku a týká se nás všech. Každá doba vykazovala vždy některé nemoci, jež j měly zhoubnýý vliv na lidskkou společno ost a probíhaly ve formě epidemií či p pandemií (mor, čeerné neštovicce a jiné). Mnohé z těchtto nemocí byyly již zcela eeradikovány nebo jejich vvliv naa zdraví je omezen. o Avšak vznikají nová n onemocnění, nazývvaná mnohd dy civilizačním mi, neeboť souvisí se způsobem m života lidskké společnossti. Mediálněě propojený svět umožňu uje naa ně včas upozornit, ale na druhé strraně tato „u upozornění“ mohou způsobit paniku u či „sstádní“ chováání člověka, vedoucí k veelkým zásahů ům do ekono omiky, jak jsme byli svěd dky v případě „praasečí“ chřipkky, nemocí „ššílených kravv“ či kontam minovaných o okurek bakte erií E.Coli v posled dní době. V současném V světě doch hází k poměrrně rozsáhléé migraci ossob přřes hranice jednotlivých h států. Tatto skutečno ost násobí možnosti m šířření infekčníích ch horob a v některých zem mích jsme svěědky až alarm mujícího návvratu chorob b, které už byyly v ttéto oblasti „zapomenu uty“. Jedná se o cholerru, záškrt, malárii m a syfylis. V mno oha zeemích roste p počet úmrtí, způsobenýcch tuberkulózou. Syndrom snížené im munity – AID DS‐, ktterý přišel do d východn ní Evropy nedávno, n se šíří poměrně rychle v městských h i veenkovských o oblastech, zaatímco jeho vvýskyt v zápaadní Evropě kklesá. Svvětová zdravvotnická orgaanizace (WH HO) hodnotila příčiny asi 70% případ dů z celkového po očtu úmrtí (celkem cca 40 miliónů případů), ktteré lze přip psat na kontto jednotlivýých rizzikových fakttorů v roce 2 2000. Výsledeek této analýýzy je pro laiky mnohdy p překvapivý aa je zřejmý z obr. č. 1.4.1 Z tohoto obráázku je zřejjmé, byť see v něm pro omítají situaace z vvyspělého i málo rozvinutého světaa, že mnohé rizikové fakktory souvisíí nejen s on ním „sstupněm rozvvinutosti“, ale i se způso obem života moderního kkonzumního člověka vůb bec a že pro elim minaci těchto rizikovýcch faktorů současnosti je zapotřebí společnýý a oordinovaný přístup. ko

18 8


O Obrázek 1.4. .1

Počty úmrrtí, které lze připsat na konto jednotlivýcch rizikových ffaktorů v r. 2 2000 (údaje W WHO)

oje s nebezzpečnými ch horobami so ouvisí s mn nohými dalššími problém my Ússpěšnost bo so oučasného globalizovanéého světa. Tu uto vzájemn nou provázan nost vystihujje velmi dob bře prrogram OSN N – Program pro novvé milénium m – směrovvaný zejmén na na pom moc ro ozvojovým zeemím. Jeho sstruktura je n následující: 1) Odstrranit extrem mní chudobu u a hlad (invvestice do ekonomik, e práv a stejnýých příležžitostí pro žeeny, problém my ochrany rodiny, zajišštění základn ních nutričníích param metrů, posílit efektivitu zzemědělství, významnou zejména pro o malé rodin ny 2) Zajisttit základní vzdělání (stejně pro chlap pce i dívky, jižž mají nyní m menší šance) 3) Zajíšttění stejných h práv pro ženy ž (zamezzení sňatků dětí, dosažeení důstojné ého postaavení ženy vee společnosti) 4) Redukce dětské úmrtnosti (zlepšení zd dravotní péčče a zdravo otnické osvě ěty, zejmééna proti klíččovým nemo ocem, sexuální promiskuiita) 5) Ochraana matčin na života a a zdraví (p plánované rodičovství, r prenatální a postn natální péče, zajištění kvaality života) 6) Boj proti p HIV / AIDS, maláárii a dalším m závažným m onemocněěním (posíle ení preveence a managementu bo oje proti chorrobám) 7) Dosažžení enviro onmentální udržitelnostti (žena jee v rozvojo ových zemíích primáárním produ ucentem potravy a man nagerem rodinné komu unity. Proto je nutnéé zvýšit její d dovednosti, zamezit nechtěným početím, podpo ořit vzdělano ost, dosáh hnou lepšího o využívání bazálních přírodních p slo ožek – půdyy, vody apo od., zameezit požárům atd.) 8) Rozvo oj globálního o partnerstvví pro dosaže ení předchozzích cílů (soccioekonomiccké podm mínky pro růsst bezpečnossti, produktivvity, životníh ho standardu u apod.)

19


1.5 Apliikace gene etického in nženýrství Ob bjev stavby molekuly DNA D patří bezesporu b k nejradikáln k nějším objevvům minulého století. Abycho om pochopilli dosah toho oto objevu a dříve netušeenou škálu jeeho aplikací,, je zaapotřebí zopaakovat si někkolik základn ních pojmů. Geen představvuje jeden ze z základnícch pojmů moderní m biologie, pomo ocí kterého je ozznačována vloha v pro určitou vlastn nost. Jde o určitý souvvislý úsek m molekuly DN NA. Vaarianta genu u lišící se od jjiné variantyy téhož genu svým projevvem se nazýývá alela. Jed dna vaarianta genu u může být odpovědná o z hnědou barvu za b očí, drruhá za mod drou barvu očí o ap pod. Geenotyp je kombinace k a (variant genů), kterré nese ve svých buňkkách konkrétní alel jedinec. Pod pojmem p fen notyp označu ujeme komb binaci všech vlastností jeedince, včettně jeho chování. S určitou mírou m zjedno odušení by se s namísto fenotyp f moh hlo užít pojm mu vzzhled. Genettická inform mace je v bu uňkách zapssána do mo olekul DNA (obr.č. 1.5.1). Ceelková délka lidské DNA A v buněčném m jádře je ccca 2 metry. Aby se do b buňky vešla, je ovvinuta okolo o specializovvaných proteeinů (histon nů) a společčně s nimi m mnohonásob bně slo ožena a stoččena do chrromozomů, tyčinkovitých t h útvarů o délce d několika tisícin mm. Těěchto útvarů ů, lišících se vzájemně veelikostí a tvaarem má člo ověk v buněččném jádře 46. 4 Kaaždý chromozom je tvvořen dvěma shodnými chromatid dami, jejichžž DNA vznikla okkopírováním řetězce molekuly DNA D obsažžené původ dně v jednéé chromatiidě (o obr. č. 1.5.1).

T TABULKA 1.5 5.1

Stavba chro omosomu. K Každá zobou u chromatid (spojených k sobě ve zú úženém místtě, tj. v obllasti tzv. ceentromery) je j tvořena mn nohonásobn ně stočeným m vláknem D DNA, které je j obtočeno kolem tzv.. nukleosom mů, skládajjících se ze z specializovaaných oreteiinů – histonů ů. (In Flegr, 2006).

20 0


Běěhem jadern ného dělení sse od sebe obě chromatidy rozcházejjí k opačným m pólům buňky, čím mž je zajištěěno spravedlivé (tzn. rovnoměrné) rozdělení geenetického m materiálu mezi ob bě dceřiné buňky. V obdo obí, kdy se b buňka nerozm množuje, jsou chromozomy rozvolně ěné a v buňce nejsou bez použití speeciální mikro oskopické techniky t paatrné. Do své s harakteristickké podoby (jako na ob br. 1.5.1) po ozorovatelné v obyčejném mikrosko opu ch přřecházejí v průběhu buněěčného dělen ní. Geenom je sou uhrn všech ggenů vyskytu ujících se v buňkách danéého jedince.. Naproti tom mu geenotyp je so oubor všech alel daného jedince. Jaderný geno om je souhrn všech ge enů vyyskytujících se v jádře buňky, b organelový geno om je souh hrn genů ob bsažený v DN NA bu uněčných organel, mitocchondrií neb bo plastidů. Genom G samců a samic u určitého druhu see může odliššovat přítom mností nebo o počtem po ohlavních ch hromosomů, jejichž výskkyt neebo počet urrčuje, zda se jedinec vyvine v samce n nebo samici. M Molekula DNA A (obr.č. 1.5..2) představu uje jakési dvvě dlouhé „šň ňůry korálů““, z nichž kažždá je vytvořena nepravidelným střídáním m čtyř typů ů nukleotidů („korálků“)), zatočené do šroubovice. V místě kde jee v jednom řeetězci nukleo otid A, je v d druhém řetězzci nukleotid d T, d G, je v dru uhém řetězci nukleotid C. Jestliže oba o a v místě, kdee je v jednom nukleotid řeetězce od seb be oddělímee a přidáme patřičný enzzym a všechny 4 nukleottidy, vytvoří se po odle sekvence každého řetězce přííslušné protiilehlé vlákno o, takže nakkonec získám me z jjednoho dvo ouřetězce DNA D dva naaprosto stejné dvouřetěězce (obr.č.. 1.5.3.). Výýše po opsaný mech hanismus (vee zjednodušené podobě ě) představujje základ dědění geneticcké informace.

21


Stru uktura DNA a RNA (In Flegr, 2006)

T TABULKA 1.5 5.2

22 2


T TABULKA 1.4 4

Replikace D DNA (In Flegr, 20 006)

ochopením ggenomů, tvz.. složení a fu unkce jednotlivých genů se člověku o otvírá netuše ená Po ceesta ovlivňovvání jak živoččichů, tak i ro ostlin. Rekom mbinací genů ů lze docílit n nových cílenýých vlaastností, aniž je nutno p projít dlouho ou „šlechtitelskou cestou u“. Mějme vššak na pamě ěti, žee živá přírodaa měla na evvoluci současných forem m mnoho čassu – cca 3,6 miliardy let, za ktterého si „vyyzkoušela“ vššechny cestyy funkční evoluce. Ale ani dnes jsmee ony evolučční ceesty plně neepochopili, víme v pouze, že ono (původní) darw winovské pojjetí neplatí, že výývojové záležžitosti jsou m mnohem složitější. bjev geneticckého kódu, struktury a funkce DNA A lidského genomu g a geenomu dalšíích Ob živvých organissmů je bezeesporu radikáálním počine em badatelsským, majícíím dalekosáh hlý výýznam pro žiivot člověka i okolního životního pro ostředí v bud doucích deseetiletích. Stejjně raadikální posu un znamenaly tyto novéé informace na rozvoj mnoha m bio –– oborů, např. evvoluční biologie, mediccíny, biotecchnologií, ale i oborů „abiotickýcch“. Možno osti geenových manipulací rozp pracovaných h sofistickým mi metodami genového inženýrství na čeetných výzku umných centtrech světa d dává lidstvu nové nadějee, ale současstně staví přřed lid dstvo nové problémy p ettického charrakteru a ob bavy z vlivu geneticky m modifikovanýých (G GM) plodin n na lidský živo ot a životní p prostředí vůb bec. Vznikají tak kontroverzní reakce e, a to o jak u laickéé, tak i u čássti odborné vveřejnosti. A Ale musíme m mít na paměěti, že v oblaasti geenového inženýrství jsm me na samém počátku dlouhé cestty, na kteréé se ukáže, co z ttěchto počin nů bude pro o člověka užžitečné a co naopak zneeužitelné. Jee zde na mísstě up pozornění jeeště na další okolnost. V problematic V ce genového o inženýrstvíí nutno mít na paaměti „holisttický“ pohled na tuto prroblematiku a neprefero ovat sobeckéé lidské zájm my, neeboť člověk nestojí mimo o přírodu, alle je její souččástí. A příro odu zde odhalujeme v tě ěch neejhlubších paatrech samo otné její pod dstaty. Přes všechna mo ožná nebezp pečí týkající se

23


ůsledků geno ového inženýrství, nutno o však vidět i velmi přín nosné cesty ttéto metodiky, dů ktterá lidstvu m může pomoci v léčbě někkterých dědiččných nemocí, mohla by zajistit bazáální nu utriční hladin ny rozvojovýých zemí apo od. Dále uváádíme, alesp poň několik p příkladů aktiivit ovvlivněných objevem strukktury DNA a chováním ge enomu rostlinné a živočišné říše. M Molekulární b biologie poskkytla zcela nové n podněty, když ideentifikovala p produkty ge enů po odílejících see na regulaci vývoje, jež zatím nedovvedeme zařaadit do žádnéého schématu. Jd de např. o láttky známé v kontextu bio ologie stresu u. Tyto inform mace a jim podobné budou prravděpodobn ně ovlivňovat i dosavaadní naše představy p o zařazení organismů do o jednotlivých h hierarchických skupin (ob br.č. 1.5.4). Evo oluční cesty

T TABULKA 1.5 5.4

oměrně brzyy bude využittí vývojové fyziologie i ve elmi aktuální záležitostí. Snad za 20 let Po či už dříve budeme musset řešit pro oblém, jak nakrmit n dalšší miliardy lidí. Neexistu uje odinám a kullturním traváám. Je zřejm mé, že ani ty u už nebudou na altternativa k tradičním plo teento úkol stačit ve své současné podo obě. Jde tedyy o závod s ččasem, na něěmž se nemů ůže neepodílet i syttá Evropa. Po omůže nám vv tomto ohle edu genetické inženýrstvíí? d nemocemi? Příčina mnoha m nemo ocí není dod dnes známá.. Chceme zn nát Zvvítězíme nad pů ůvod infarkttu myokard du, mozkovéé mrtvice, Alzheimerovvy choroby,, schizofren nie, raakoviny nebo o diabetes. M Mezi různými příčinami chorob c (geneetická výbavva aj.) se jevví mimo jinéé jako nadějjná přříčina infekčční. Infekčníí agens skrrytě poškozu ují tkáně, což c se projeví závažnýými ch horobami jako je srdečn ní příhoda, rakovina ne ebo Alzheim merova choro oba. Nesmím me 24 4


zřejmě omezo ovat své hypotézy o přříčinách chro onických onemocnění p pouze na ge eny lid dské. Evvoluce in flaggranti. V roce 2008 byla b zveřejněěna zpráva o zřejmě prrvní experim mentální přem měně jedno oho živvočišného drruhu v druhýý. Badatelé zz Michiganskké státní univverzity vzali k experimen ntu jednu bakteriii běžného druhu Escherrichia Coli a po jejím ro ozmnožení vzniklou kolo onii otomků, tzn n. se stejnýým genomeem, rozdělilli na 12 populací, p kteeré uložili do po saamostatných prostředí. V nich se během 20 let vystřídalo přes 44 tissíc generací (u člo ověka by to o trvalo cca ¾ miliónů let). Zprvu se s jednotlivé populace od sebe přříliš neelišily, pozděěji se začaly projevovat mutace a přirozený p výb běr z nich. K Kromě glukózy, ktterou se bakkterie živí, vššak živný rozztok obsahovval ještě sůl kyseliny citrrónové, kterrou no ormální B. Coli C nepřijímaají. Krátce po 31500 gen neraci bakteerie v jedné nádobce přišly „ccitrónu na chuť“ c a anaučily se ho využívat jako zdroj uh hlíku. Přitom m neschopno ost zp pracovávat citrát c je jedn ním ze znaků ů, podle nich hž se Escherrichie odlišujjí od ostatníích drruhů. Zajímaavá je i skuttečnost, že ke klíčové genetické g zm měně došlo kolem 2000 00. Geenerace a zbylých 1150 00 pokolení padlo na vývoj v a „laděění“ změny do použitellné po odoby. Zaatím nejetičttější a nejbezzpečnější km menové buňkky. Japonci před cca 3 roky připravili tzzv. Indukovaané kmenovéé buňky (IKB) z dospělýých uněk kůže. N Nejde tedy užž o eticky prroblematické é buňky emb bryonální, naavíc tyto „kožžní bu km menové buň ňky“ v případ dě vypěstovvání ze stejn ného jedince nevyvolávvají odmítavvou im munitní odpo ověď. IKB staaré generacee však mnělyy sklon zvrhávat se v bu uňky nádorovvé. Indukované (neembryonáální) buňky by se moh hly stát ideální surovin nou k produkci ou, pro buň ňky léčivých buněěk, např. neeuronů pro pacienty s Parkinsonovvou chorobo prrodukující inzzulín pro diabetiky apod.. ědičnost kon ntra prostřed dí. Dě Do osud se všeo obecně mělo o za to, že vliv v výchovy, tzn. životníího stylu na zdraví člově ěka vžždy převažovval nad vlivvem přírody (dědičné vyybavenosti), zhruba v p poměru 2:1 ve prrospěch vých hovy. Finsko o – americko o – britská genetická g stu udie lidí v jeedné geneticcky neejizolovanějšší oblasti seeverního Fin nska poukázzal na to, že ž u studovvané populaace geenetické fakttory se na přředčasném n nástupu sledo ovaných porruch a onemocnění podíllejí 70 0ti %, zatím cco životní styyl pouhými 3 30ti %. Prrvní uměle syyntetizovanýý genom bakkterie. Byyla připraven na komplexní dědičná infformace bakterie Mycop placma genitaalium, jedno oho z m mikrobů s nejmenším genomem. g E Experimentál lně syntetizo ované 4 vellké kusy DN NA, ktteré dohromady tvořily kkompletní geenom mykop plasmy byly vvneseny do kkvasinky a taa je zkkompletovalaa do jedinéého bakteriáálního chrom mozomu. Tyyto a podo obné speciállně vyyprojektovan né bakterie by b mohly v budoucnu například štěpit vodu na vodík a kysslík prro palivové články, příp padně překvvasit kuchyň ňské odpady na butan nol pro pohon ro odinného autta ….

25


u na netušené možnosti m vyyužití výsled dků Něěkolik výše uvedených příkladů ukazuje geenetického in nženýrství. Jee si však třeb ba přiznat, že e toto odvětvví je dosud n na startu své ého ro ozvoje a mno ohé naděje čči vize nemussí být v praxi realizoványy. Na druhé sstraně musím me mít na zřeteli, že pokrok vee výzkumu n nelze zastavitt.

1.6 Problematika bezpečno osti p jako velmi aktuální a a m mnohdy jeden Prroblematika bezpečnostti je dnes pociťována z rrozhodujících h faktorů ro ozvoje současného světa. Chápání neebezpečí či b bezpečnosti se s rrozvojem lid dské civilizacce měnilo a v poslední době d se dyn namicky měn ní jak způso oby jeho identifikaace, tak i meetodika zajišťťování bezpe ečí. Fenomén n 11. září dal nejen podn nět okého rozsah hu jak se pro oti takovým akcím ubrán nit, ale urych hlil také rozvvoj k úvahám širo u – vědy o b bezpečí nebo o také vědy, zabývající see riziky, jejich prognózou u a věědního oboru zvvládáním, jakko samostatn né vědní disciplíny. Mussí se brát v ú úvahu, že kro omě nebezpečí an ntropogenní povahy a geneze g nutno do této problematiky p y zahrnout ii problematiiku occhrany protii přírodním anomálním jevům a taaké nebezpeečí generovaaná prudce se ro ozvíjejícím teechnologickýým pokrokem m. Terorismu us soužil lidsstvo dlouhod době, ale spííše v lokálním měřítku. m V so oučasné do obě ale pře edstavuje hrozby h glob bální, zejmé éna s m možnostmi použití zbraaní hromad dného ničen ní či relativn ně dostupného napade ení přřehrad, dopravních prosttředků, energgetických zdrojů na bázi atomového jádra apod. Svvět se rychlee mění. Dvaacáté stoletíí představujje nejpodivu uhodnější do obu v dějináách lid dstva. Přinesla jak nebývaalé pohromyy (války), tak i značný materiálový pokrok. Zrychlu uje see nadále sch hopnost človvěka měnit svou ekono omickou činnost a pom mocí technikyy i planetu. Tyto o šance všakk nemají do osud relevan ntní účinek na ty, kdo o činí politiccká ozhodnutí. Globalizace, tzn. proměnaa světa v jed den celek v p podobě globáálního volné ého ro trhu sebou přináší p narůsst ekonomiccké i sociální nerovnossti jak uvnittř státu, takk i v mezinárodníím měřítku. Dopad této o formy glo obalizace vyvvolává rosto oucí polarizaaci. ota Gllobální volnýý trh omezill schopnost státu a sociiálního systéému chránit způsob živo svvých lidí. Zřejjmé jsou již n například kulturní dopadyy, spjaté s přřistěhovalecttvím apod. nešní vojen nský zásah (pomineme‐li jeho dů ůvody) si vyžaduje v již málo vojááků Dn po ostačujících na výhru. Ovlivněno O v takovém ko onfliktu můžže být obro ovské kvantu um civvilistů, jak to o vidíme ve stále nových uprchlických h táborech. Sttírá se rozdíl mezi válkkou a mírem m, již neprobíhají ona známá stádia válečné ého ko onfliktu: vypo ovědění válkky – smlouva – kapitulace e. Po o rozkladu dvvou protichů ůdných politických a voje enských mocností, jež v m minulém století ud držovaly jisto ou stabilitu, jjsme svědkyy mnoha (oče ekávaných i neočekávaných) válečnýých oh hnisek a tend dence soukro omého sekto oru pronikno out do zbrojn ního průmysllu. eprospívá prropad lidí v zemědělstvíí a Prro větší bezpečnost lidíí v rozvinutéém světě ne zn načný narůst ve městech.

26 6


Gllobalizace ekonomiky, e opírající se o soukrom mé nadnárodní společn nosti, omezu uje scchopnost vlád d kontrolovaat národní ekkonomiku. hraniční mobilita. Dnes klíčovým do okumentem již není rod dný Exxistuje neobyyčejná přesh lisst, ale cestovvní pas. Vzniká nová dialektika vztahu mezi globaalizací, národ dní identitou u a xeenofobií. M se za to, že svět bud Má de i nadále plný p nepoko ojů s ozbrojeenými konflikkty. Neexistu uje pluralitní mezzinárodní veelmocenský systém, jež by čelil těm mto hrozbám m. Skončil věk v mpérií. Musí sse najít jiný zzpůsob jak uspořádat glo obalizovaný ssvět 21. stoleetí. im S problematikou řízení rizik úzce souvvisí otázka sp polehlivosti, a to zejmén na spolehlivo osti lid dského fakto oru s ohledeem na nováá technologická rizika i i zlovolné ččiny (sabotážže, teerorismus). Význam V zaváádění systém mu řízení bezzpečnosti a prevence p pro oti haváriím je zccela logicky n neopomenuttelnou aktivittou současné é společnostti. Události z poslední do oby v JJaponsku jen n dokreslují zzávažnosti taakovýchto op patření. Z ZAPAMATUJ TE SI

Výše uvedený přehled neejvýznamnějších faktorů současného V o globalizovaného světa jje p pouze a jeno om přehled. A navíc turrbulentnost současného prostředí m mění a bude i n nadále měnit t význam jed dnotlivých faaktorů v již d dnes vzájemn ně propojeném světě. O Od k každého jedn notlivce to b bude vyžadovvat nejen jejjich pochopeení, ale i akčční jednání vve s směru zmenš šení rizik z n nich vyplývajíících. Aspektt podnikání sse sociální zo odpovědnosstí n není zapotřeebí dále zdůrrazňovat. Steejně tak i eggoismus a seebestřednostt, jež vedou k o osudu dinosaaurů. Pokora, adaptace,, vůle jít za vytýčenýmii cíli a uměn ní se správn ně r rozhodnout j je cesta k přřežití a prosp peritě. Nemu usíme vše zn novu vymýšlet, mnohé u už z zde bylo, byť ť poněkud v jiné podoběě. Hledejme vzory a osob bnosti. Opussťme okrajovvé p půtky. Důvěř řujme své nastoupené ceestě. K KONTROLNÍ OTÁZKY

Charrakterizujte situaci v ČR z hlediska dostatečnossti a dostupnosti pitné a užitkkové vody. V V čem a jak see projevuje sstrategická ú úloha vody v rozvoji lidskké spoleečnosti? Jaký je Váš názo or na řešení problematikky v jednotlivých krajích ČR? Jak je u nás řřešena? Jaké problémy cítíte c v okolí svého domova? Jak se u Vás řeší problematikka komunálního odpadu? Sděltte Váš názor na „biopottraviny“ a „GM potravin ny“. Svůj názor podpořtte relevvantní argum mentací. Co ve v Vás evoku uje pohled a a pochopeníí „vesmírnéh ho kalendáře“. Cítíte zd de nějaký vliv této p problematikyy na „vzorec chování“ člo ověka / podn nikatele Jaká je úloha korrporací a malých a středn ních firem v rozvoji českéé ekonomikyy? Jaká je představaa Vaší professionální cestyy? Jaký je Váš názzor na chysttanou „zdraavotnickou“ reformu? ŽŽijete zdravě ě? Dokaažte to.

27


Jak rozumíte pojmům p eko ologie a „žživotní prosstředí“? kdee vidíte on no „rozh hodující místto“ pro zlepššení situace vv ČR? Kteréé významné objevy českkých či česko oslovenských h odborníků znáte? A jaak jsou posuzoványy ve světovém m kontextu? Kde vidíte „slabáá místa“ v ČR R ve světle možného naru ušení bezpeččnosti? S SHRNUTÍ KA PITOLY

Tato úvod dní kapitola je svou ob bsahovou orientací o velmi heterogenní. Nebyllo záměrem autorů spojjovat některré zdánlivě nespojitelnéé problémy,, ale naopaak dentovi, na několika tem matických vyyhraněných příkladech vv čem spočívvá ukázat stud turbulentnost či dynam mičnost součaasného globaalizovaného světa. Následujícíích několik vyybraných bo odů to potvrzzuje: inforrmační „onlin ne“ propojen nost a dosažiitelnost, rozsááhlý a akceleerující techno ologický pokrrok, změn na chápání p pojmu „bezpeečnost“, obtížžnost dlouho odobých proggnóz, nutnost vytvářet z informací dovednosti, myslet globálně, jednat lokálně. Aniž bycho om zde zdůraazňovali dalšíí charakteristické rysy výývoje současn ného světa, jje zřejmé, že pro podnikatelské aktivitty (úspěšné) z toho vyplýývá mj.: nutn nost orientovvat se v současném světě ě, využžít nové příležitosti (šancee), jež tento vývoj nabízí. STTUDIJNÍ LITEERATURA 1. Zamarrský, V.: Inovvační podnikáání; VŠP, a. ss. Ostrava, 1.. vydání, 135 5 s., 2007, ISB BN 80‐86764‐52‐4

28 8

Zeemě – živá pllaneta

2 Země ě – živá p planeta Ú ÚVOD Drruhé téma opory o pojed dnává o Zem mi jako o planetě, se kterou k jsme prostorově ě i výývojově spjati. Vzhledem m ke skutečn nosti, že pocchody v neživé (anorgan nické) přírod dě jso ou relativně pomalé a mají m většinou u dlouhodob bý průběh, může m se zdát, že Země se s jeví většinou svých pro ojevů jako statická, neměnná v rreálném čase. Tematikka přředložena v ttéto části má m studenta přesvědčit, že tomu tak není, že n naše mateřskká planeta je plaanetou živou u, byť mnohéé pochody probíhají p skrrytě, akumulují se a jejicch náásledný účin nek vnímámee například jako „anom mální“ jevy. Pochopení P o oné dynamikky přřírodních pro ocesů umožní využívání přírodních zdrojů pro člověka, č nasstavení vzorcce jeho chování ttak, aby nedo ocházelo k n nezvratným jevům a nasttiňuje i cesty jak se chrán nit prroti některým m přírodním m procesům, jež mohou mít za následek ztráty na životech h i majetku. CÍÍLE KAPITOLY Y Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů budete UM MĚT: Posou udit a porozumět hlaavním procesům, které formovally současno ou konfigguraci zemského povrchu u – souší a moří. Pocho opit strukturu u zemského tělesa z holisstického (celostátního) p pohledu. Vytvořřit se vlastn ní názor na příčiny někkterých jevů, jejímž nássledkům jsm me vystavveni a přem mýšlet o možnostech m predikce a a prevence v lokálním i region nálním měřítku. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů ZÍSKÁTE: Základ dní poznatkyy o stavbě a a složení jed dnotlivých geosfér, g jejicch významu a využití pro člověkaa. Přehleed o vzniku a průběhu u jednotlivýcch anomáln ních jevů a o způsobecch ochran ny proti nim. Vědom mosti o vzn niku ložisek nerostných h surovin, jeejich bazáln ní typologii a význam mu pro člověěka. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů BUDETE SC CHOPNI: • •

•

Pocho opit složitost a provázanost přírodnícch procesů, které je třeb ba poznávat a nenarušovat je z n neznalosti Pocho opit, že příro odní systémyy představují soustavy otevřené, neepředstavujíící rovnovážné stavyy a proto jso ou relativně snadno narušitelné an ntropogenním mi aktivittami Pocho opit, že bez ZNALOSTI nezbytného o množství relavantních h informací o přírod dě je jakákoliv lidská aktiivita (včetně ě podnikatelsské) pouze eexperimentem bez kontroly, jež se člověku v minulosti již mnohokkrát vymstilo o. Poučme se s

29


proto z historie. Sttaří sluneční soustavy jee ca 5 miliard let, stáří Země 4,8 miliard m let. Země je svýým ro ozměrem maalou planeto ou Sluneční soustavy. s Menšími (terreestrickými) p planetami jssou M Merkur, Venu uše a Mars, čtyři zbývaající plynné planety jsou mnohem větší (Jupiter, Saaturn, Uran, Neptun). Významné je ale také postaavení Země vve Vesmíru, které z mno oha dů ůvodů předu určuje život n na ní. Země je totiž jedináá planeta Slu unečního sysstému (a jediiný do osud známý objekt v našem Vesmíru), na které exxistuje rozvin nutý život. Živvot na zemi je podmín něn vhodným mi parametrry zemského o tělesa a jeeho polohy ve Sluneční soustavě (téměřř kruhová ob běžná dráha kolem Slun nce, dostateččná hmotno ost, mosférický obal o apod.) Postavení P Ze emě ve Vesmíru ukazuje schematiccký grravitace, atm ob brázek 2.1. O Obrázek 2.1

Postavení ZZemě ve Vesmíru (Schejb bal, 2008)

2.1 Staavby zemskkého tělesaa encovala. Běěhem tohoto procesu doššlo V průběhu vývvoje se hmotta Země posstupně difere s zemsského tělesaa. Jednotlivéé „vrstvy“ – geosféry – se k vvytvoření vícevrstevné stavby od dlišují svým mi fyzikálně – chemickými vlastn nostmi. Rozzhraní mezii jednotlivýými geeosférami tvvoří výrazné fyzikální diskontinuity, na n kterých se s fyzikální vvlastnosti mě ění skkokem. Stavb bu zemského o tělesa – jeh ho vrstevnato ou strukturu ukazují obr. 2.1.1. a 2.1..2.

30 0


O Obrázek 2.1. .1

Schématickké znázornění stavbny Zemského tělesa podlle upraveného o Bullenova modelu (Zamarský, Kumpera, 1 1996)

d báze plášttě do středu Země a zah hrnuje je ccaa 17% objem mu Zeemské jádro zasahuje od zeemského těleesa. Skládá see ze dvou částí: vnější jád dro je tekutéé, vnitřní jádro je pevné. Hllavním staveebním prvkem m jádra je žeelezo s 5 – 20 0% lehčích p prvků, pravděěpodobně sííry, křřemíku, uhlíkku, vodíku či kyslíku. Zeemský plášť zzasahuje od báze zemskéé kůry do hlo oubky asi 29 900 km a tvo oří největší čáást ob bjemu zemského tělesa (82%). Před dpokládá se, že plášť je tvořen převvážně z horn nin, ktteré obsahují vysoký podíl železa, křemíku a hořčíku sp polu s kyslíkkem. Plášť má m v převážné věětšině charakkter pevného skupenstvví. Ve své svvrchní části ale obsahuje i čáástečně nataavenou vrstvvu, nazvanou u astenosféra (obr. 2.1.2 2.). Tato vrsttva je zdroje em so opečného maagmatu.

31


O Obrázek 2.1. .2

Vnitřní stavvba Zemskéh ho tělesa (Go ore, 2003)

Zeemská kůra Tvvoří vnější geosféru, g „slupku“, zabírající cca 0,6% objemu Země. Zem mská kůra ne ení jednotlivým celkem, c ale rozpadá se na řadu littosférických desek (obrr. 2.2.1, 2.2.2) ko ontinentálnícch i oceánskkých. Průměrrná mocnostt oceánské kůry k činí 5 –– 9 km. Krom mě slaabého (tenkkého) sedimentačního pokryvu p obssahuje horniiny vyvřelé (magmatickké), věětšinou čedičče a gabra. Naaproti relativvně monotónní oceánské kůře má kůra kontinen ntální průměěrnou mocno ost (tlloušťku) 30 – 40 km a a pod někteerými mladýými horským mi pásmy (např. Himaláje) do osahuje až 8 80 km. Je tvo ořena hornin nami velmi různorodými od hornin ssedimentárníích přřes horniny vyvřelé v a metamorfovan né. Složení spodní s kůry je „bazické““, svrchní spííše „kkyselé“ – ovššem ve smysllu klasifikacee hornin na základě obsahu SiO2. Po ovrch pevnin n pokrývá věětšinou zvětralinový pláššť, který je produktem změny horn nim pů ůsobením vo ody, vzduchu u a organizm mů a v nejsvrcchnější části vytváří půdu – pedosféru. Pů ůda se skládáá z anorganické (hlína, jííl, částečky p písku, úlomků hornin) a o organické čáásti (p půdní organissmy, humus)). Čáást zemského obalu (lito osféry, hydro osféry, atmossféry), kde p přetrvávají zááporné teplo oty a kde je možná přítomnost ledu, se nazývá kryosfé éra. dipólu, sklon něného cca 1 11° Zeemě má své magnetické pole, jež máá povahu maagnetického d od d zemské osyy. Jeho převáážná část, ježž se pomalu s časem měn ní, je genero ována zemskýým hyydrodynamem ve vnějším m jádře. Malá a rychle p proměnlivá ččást je buzen na elektrickýými prroudy v ionosféře. Intenzzita a orientaace pole se nepravidelně mění s časem. Tyto změ ěny jso ou prokazateelné sledovááním kompleexu bazaltoid dních hornin n v okolí střeedooceánskýých hřřbetů (obr. 2.1.3.).

32 2


O Obrázek 2.1. 3

Symetrie orientace magnetického pole v horninácch Atlantiku

harakter a struktura maggnetosféry jee patrná z obr. 2.1.4. Ch O Obrázek 2.1. .4

Megnetosfé éra Země (Graps, 2000)

33


Teeplotní pole ZZemě Zeemské tělesso má své teplotní pole, ve kte erém teplotta horninovvého prostře edí neepravidelně stoupá s hlo oubkou. Upllatňuje se zd de jak zbytkkové teplo rraného obdo obí výývoje Země, uplatňující se ve většších hloubkáách, tak i teplo t vznikaající rozpade em raadioaktivních h prvků v horrninách zemsské kůry. Teeplota povrchu Země je závislá na přřísun sluneční energie jee ovlivňován na klimatickýými po oměry, působícími do hlo oubky až 20m m pod povrcch. S hloubko ou teplota ko olísavě stoup pá. Jako geotermiický stupeň sse rozumí hloubka, při které se teplo ota horninovvého komple exu zvvýší o 1°C. Obvykle O činí 30 – 33 m., v oblastech h mladého vulkanismu v se zmenšuje e a naaopak v oblastech tvořen ných starými horninovým mi komplexy jje větší. Vee svrchním p plášti se teplo oty pohybujíí v rozmezí od 1200 do 1600°C. Tekuttému vnějším mu jádru je přiřaazována tep plota 3400°C C, na rozhraaní mezi vn nějším a vn nitřním jádre em 00 km dosah huje teplota asi 4100°C, ve vnitřním jádře se odhaduje teplo ota v hloubce 510 naa 5000°C. nu geochemických proceesů na povrchu Země, je Hllavním zdrojjem energiee pro většin Slunce. Asi 55% sluneční eenergie je po ohlcováno atmosférou, ro ostlinným krrytem, půdou u a odními plochami. Podm miňuje pohyyb vzdušnýcch mas, mo ořských proudů, vyvoláává vo ko oloběh vody a je energeetickým zdro ojem zvětrávvání hornin, probíhajícím m na povrch hu. Ko olísání sluneeční aktivity,, projevující se v různýcch cyklech, je zřejmě h hlavní příčinou kliimatických změn v průběěhu historie Země. Zeemská atmossféra So oučasná zem mská atmosfééra neboli plynný p obal Země sahá až do několika tisíc km m a plynule přech hází do kosm mického pro ostoru. Zemská atmosfééra se člení do vrstev na n teplotních poměrů, ch hemického složení s a funkce. S výškkou záákladě vertikkálních změn do ochází ke zm měnám teplloty a tlaku u. Zatím co tlak se snižžuje rovnom měrně, průb běh teeplotních změn je velmi ssložitý a je d důvodem pro o členění atm mosféry do n několika vrste ev, jak ukazuje ob br. 2.1.5. Tro oposféra je nejspodnější vvrstvou atmo osféry a obsahuje cca 8//10 hu a téměř veškerou vodní páru. Odehrávají O sse zde zásad dní ceelkové hmottnosti vzduch po ovětrnostní p procesy. Pro o většinu živo očichů předsstavuje nejdů ůležitější vrstvu atmosfé éry. Sttratosféra zaasahuje do výšky cca 50 5 km. Vzrů ůst teploty v tomto pro ostředí souvvisí s o ozonovou vrstvou, v kteerá je významná tím m, že absorbuje ultraffialové záře ení z kkosmického prostoru a chrání tak živou ž hmotu před negativními vlivy tohoto záře ení. Vzznik stratosféérického ozo onu je patrnýý z obr. 2.1.5.

34 4


Obrázek 2.1.5

Teplotn ní vrstvy atm mosféry

35


O Obrázek 2.1. .6

Vznik starto osferického ozonu

36 6


Teermosféra jee charakterisstická dramaatickým násttupem teplo oty až do něěkolika set km. k Vzzhledem k vvelmi řídkém mu vzduchu jde zde o tzv. kinetickkou teplotu. V horní čáásti teermosféry je teplota přib bližně konstantní. Exosféra už téměř vzduch neob bsahuje a tvoří přřechod atmo osféry do ko osmického prostoru. p Zaa její horní hranici se p považuje výšška 35 5000 km, kdee vzduchové částice (atomární vodík)) ještě rotují se zemí. odle intenzity vertikálníh ho promíchávvání vzduchu u a také chem mického složžení se odlišu uje Po ho omosféra od d povrchu Země Z do výýšky 80 až 100 km. Dáále do výškyy 480 km leží heeterosféra. ZZ hlediska fun nkce je důležžitá ozonosfé éra mezi 18 a 50 km, kteerá díky vyso oké ko oncentraci ozonu ve svéé svrchní části absorbuje e sluneční ultrafialové zááření. Podob bný výýznam má i ionosféra, leežící mezi 50 a 480 km výýšky, která aabsorbuje tvrrdé kosmické é a slu uneční zářen ní. Hyydrosféra Zeemě Zaahrnuje veškkerou vodu, nacházejíccí se na po ovrchu i po od povrchem m Země, v jjejí attmosféře a v biosféře. v V Výskyt vody a její celkovvý objem je unikátní ch harakteristiko ou, ktterá odlišujee Zemi, „m modrou planetu“ od jin ných planet sluneční ssoustavy. Taato skkutečnost jee důsledkem m vhodné hmotnosti, vhodné vzdálenosti v od Slunce a od dpovídajícího o chemickéého složení litosféry a a atmosféryy. Voda je univerzáln ním ro ozpustidlem převážné věětšiny látek. Je základem m a podstatn nou složkou většiny fore em po ozemského života. ž Rozm mezí teplot a a tlaků na ze emském povvrchu umožň ňuje, že se zde z vo oda vyskytujee ve třech možných skup penstvích. Přřevážný podííl vody je vee skupenství tekutém (occeány, mořee, jezera), po okrývajícím cca c 71 1% povrchu ZZemě. Rozmístění oceán nů a pevnin n na povrchu ZZemě je nero ovnoměrné. Na seeverní poloko ouli je poměěr oceánů a a pevnin 1 – – 1,5, zatímcco na jižní p polokouli ten nto po oměr činí 1 –– 4. To má záásadní význam m na klima, kkteré je na jižní polokoulli mírnější. Věětšina oceán nské vody se s utvořila kondenzací k vodních parr z nejstarší atmosféry při fo ormování Zeemě. Dalším zdrojem vody v byla in ntenzivní vu ulkanická čin nnost v ranýých výývojových etaapách Země. Biosféra Po od tímto pojjmem se rozzumí část planety Země, obývané organizmy, o tzzn. s vhodnýými po odmínkami p pro život. Slu učuje v soběě jak oblast rrozšíření orgganismů, tak i živou hmo otu saamotnou. Jdee o zónu cca 20 – 30 km k mocnou, od nejhlubšších oceánskkých hlubin po ho orní hranici ttroposféry. P Podle některýých autorů se biosféra děělí do dvou p pododdílů, a to naa ekosféru, představujíccí část planeety s pravide elným a záko onitým výskyytem života,, a no oosféru resp p. technosférru, reprezen ntující část planety p obývvanou lidmi a zřetelně jiimi po ozměněnou.

37


2.2 Vývvoj Země Výývoj Země, kkterý začal přřed 4,9 miliaardami let se e dělí do časo ových úseků, od největšíích eo onů po nejmenší jedno otky. Největtší časové úseky ú – eony – jsou čtyři: hadeaan, arrchaikum, proterozoikum m a kenozoiku um. Haadean předsstavuje nejsttarší úsek výývoje Země. Pokrývá interval 4,6 – 3 3,8 miliard let, kd dy se Země fo ormovala ko olizemi planeetoidů, bomb bardováním m meteority a akumulováním prrachu, násled dným taveníím a krystalizzační diferen nciací, kdy vzznikla prvotn ní zemská kůra, occeány i prvo otní atmosféra. Prvotní kůra k se rozp padla na dílččí kry a do vvzniklých trh hlin prronikal teku utý materiáll zemského pláště. Ze emské prosttředí bylo d drsné, prvotní attmosféra neposkytovala ochranu přřed tvrdým kosmickým zářením. H Horniny vzniklé v ttéto etapě se až na výýjimky nezaachovaly. Ne ejsou rovněžž z té doby známy žád dné zaachované životní formy. Arrchaikum trvvalo od 3,8 do 2,5 miliaard let. Vznikají zde jád dra pozdějšícch kontinentů. M Mladá zemská á kůra podléhala neustálým změnám m. Proběhly zde celosvěto ové orogeneze. M Mořské sedim menty z toh hoto eonu obsahují mikroskopickéé životní fo ormy podob bné baakteriím. V mělkých vo odách žily kolonie fo otosyntetizujicích bakkterií, zvanýých cyyanobakteriee v útvarech zvaných stro omatolity. Attmosféra neb byla vhodná pro organism my so oučasného typu, neboť se skládalaa z metanu, čpavku, vodíku a oxidu uhelnatéh ho. Ro ozsáhlé kolo onie cyanobaakterií produkovaly kyslík a tím um možnily posttupnou změ ěnu attmosféry. Klima i počasí v archaiku byly b velmi horké a vlhkéé. Velmi horké byly rovn něž occeány. Rozsááhlé vulkaniccké erupce vvyvrhovaly do o atmosféry značné mno ožství popelaa a prrachu a geneerovaly silné bouře a stálýý déšť. Prroterozoický eon trval od o 2,5 miliard do 540 miliónů m let. V jeho V průběhu proběhlo o 5 veelkých celosvvětových tekktogenezí. Kee konci eonu se objevila eeukariota, tzzn. první buň ňky s jjádrem, kterré byly před dchůdci všecch forem mo oderního živvota. Vlivem m nahromadě ění kyyslíku v atmo osféře došlo o k prvním u vymření tě ěch bakterií, jež vyžadovvaly atmosfé éru arrchaika. V to omto eonu proběhly p dvěě ledové dob by, kdy poláární ledovec byl přes 1 km k sillný a zasahovval až na rovvník. Faanerozoický eon začal před p 540 milióny m let a pokračuje dodnes. Jeh ho počátek se vyyznačuje obrovskými přřesuny konttinentálních ker. Mořskká transgrese vrcholila ve střředním kambriu. Horninyy fanerozoikka obsahují fo osilizované ččásti těl moderního životaa. Vííme již, že zemská kůra se člení do řady kontin nentálních a oceánských h litosférickýých deesek. Tyto desky (obr. 2.2.1.) se vzájemně posouvají, což označujjeme pojme em ko ontinentální drift. Existen nce těchto úttvarů bylo m mnoha druhy analýz potvrzeno. Bylo ttak zfo ormováno nové n paradiggma tektoniky litosférických desek, které před dstavuje novvou sjeednocující teeorii vývoje naší planety. Rychlost pohybu litosférických desek je v řádu něěkolika cm zaa rok.

38 8


O Obrázek 2.2. 1

Rozložení liitosferických h desek (Sche ejbal, 2008)

no, že polo oha litosféricckých desekk, a tedy i kontinentů se v průbě ěhu Byylo prokázán geeologické historie měnila. Názorněě to ukazuje e obr. 2.2.2 2. Paleontologické důkaazy (p pomocí studia fosilních n nálezů rostlin n a živočichů ů) kontinentáálního driftu je vidět z obr. 2.2.3.

39


O Obrázek 2.2. .2

Kontinentální drift litossferických de esek ve faneerzoiku

O Obrázek 2.2. .3

Paleontologgické důkazyy kontinentáálního driftu (Gore, 2003 3)

40 0


Po odle charakteeru pohybu sse rozlišují třři druhy rozh hraní litosférických desekk: •

Konvergen ntní rozhraníí, kdy se desky k sobě přibližují, narážejí na sebe,, resp. jedna se podsouvá pod druhou (mechanism mus subdukce), obr. 2.2.4 4.

O Obrázek 2.2. .4

Konvergenttní rozhraní litosferickýcch desek (Sch hejbal, 2008)

•

Divergentní rozhraní, kdy se deskyy vzájemně o od sebe vzdaalují (obr. 2.2.5.). tento jjev lze názorn ně sledovat n například na Islandu nebo o v oblasti výýchodoafrickké riftové zón ny.

O Obrázek 2.2. .5

Divergentníí rozhraní littosferických desek

•

Transform mení rozhraníí se projevuje laterálním posunem deesek, jak to lze velmi dob bře pozorovatt na zlomu Saan Andres v Kalifornii.

Nu utno si uvěd domit, že výšše uvedené zzměny nejso ou zdaleka ko onečné a bu udou probíhaat i naadále. Lze důvodně před dpokládat, že ž v relativně ě krátkém geologickém g čase (cca 200 2 miliónu let) see vytvoří posstupně nový superkontin nent „Panga ultima“, který bude mít ve svvé centrální ččásti malou oceánskou p pánev jako p pozůstatek A Atlantiku a b bude zasahovvat od d severních o okrajů současné Euroasiee až po jižní p pól. Záávěrem pasááže, týkající se vývoje zemského tělesa nutno o ozřejmit p přesněji poje em littosféra. Ta zahrnuje zem mskou kůru a a svrchní část pláště. Vííme již, že netvoří souvislý ob bal, ale že jee rozčleněna na mohutnéé bloky – occeánské a peevninské litosférické desky, ktteré „plavou““ (pohybují sse) na plasticcké podložní vrstvě zemsského pláště – astenosféře. M Mocnost litosf féry dosahuje v průměru u 60 km, lokáálně i přes 20 00 km. Ch harakter stavvby kontinen ntů a oceánů ukazuje obrr. 2.2.6.

41


Charakter sstavby kontin nentů a oceáánů (Schejbaal, 2008)

O Obrázek 2.2. .6

2.3 Extrremní (ano omální) jevvy a katasttrofy b pojednááno v předch házejících částech, je svýým Hiistorie vývoje naší planeety, jak již bylo zp působem historií katastro of. Mnohé zz nich však m měly dlouhottrvající průběěh (orogeneze, teektogeneze), jiné proběhly v krátkém m časovém ússeku. I lidstvo o se v průběhu své historie seetkávalo, settkává a bud de i nadále setkávat s rrůznými exttrémními jevvy, jež mohou přřerůst v katastrofy nejrůznějších rozměrů. r Od lokálních po stálé změny lidsské sp polečnosti, ekosystému e nebo prostředí. Tyto eventy e lze rozdělit r v zásadě do dvvou skkupin, a to naa extrémní jeevy přírodníh ho původu a jevy původu u antropogen nního. Bo ostrom (2002 2) navrhl typ pologii rizik, ve které je vvyčleňováno šest kvalitattivně odlišnýých tyypů, podle jeejich rozměru u a intenzityy (tab. 2.3.1..). Pravděpodobnost jevů lze znázornit třeetím rozměrrem. TABULKA A 2.3.1

Typologie rizik (In Schejbal, 2008)

In ntenzita rizikaa rozměr

snesitelné

konečné

globální

ztenčo ování ozonovvé vrstvy

dopad velkkého asteroidu

lokální

krize vve státě

genocida

osobní

vaše aauto byl ukraadeno

smrt

Ro ozměr se vzttahuje k velikkosti populace, která je ttímto rizikem m přímo dotčena. Intenzzita vyyjadřuje, jak silně může b být cílová pop pulace postižžena.

42 2


Přřehled hypottetických kattastrof, kteréé by mohly postihnout lid dskou civilizaaci: •

Velmi inteenzivní zemětřesení přesaahující 9. stu upeň Richterovy stupnicee.

•

Velmi inteenzivní tsunaami vyvolanéé dopadem m meteoritu do oceánu.

•

Dopad veelkého meteeoritu, jež by b vyvolal globální g efekkty jako tsu unami, ohně ě a nukleární zimu (napříkklad impakt p před 65 milió óny let).

•

Supervelký a intenzivvní cyklon (h hurikán, tajfu un) s rychlosstí větru přees 320 km/h h a s průměreem přes 1600 0 km.

•

Extrémní o ohňové bouřře, při kterýcch oheň zničíí rozsáhlé plo ochy.

•

Rozsáhlé p pandemie, které se vyskyytly v minulo osti (epidemie moru, špaanělské chřip pky apod.).

•

pečná erupce může být b příčinou u nukleární zimy (napřříklad explo oze Velká sop supervulkáánu jako je YYellowstonskká kaldera).

•

Exploze bllízké superno ovy či blízké gigantické h hvězdy 100 –– 200 krát věětší než Slun nce může geneerovat bouřii gama paprssků, jež by mohla zničit většinu životaa na Zemi.

•

Obrovská dlouhodobáá tepelná vlna nebo sklen níkový efekt, vedoucí k obdobím such ha, hladomoru, tání polárních ledovců ů a ničení života.

•

Všeobecnýý ekonomickký kolaps, tzn n. náhlý a souběžný pád ekonomik nee celém světtě.

•

Terorismu us za použití zbraní hromadného niče ení.

V průběhu historie Země p proběhlo obrrovské množžství katastro of různého tyypu a rozměrů. Po ouze jako přííklady můžem me uvést: •

Ud dálost (prehistorická) známá jako „hypotéza sněhové koule““, různá obdo obí vyymírání živoččichů

•

Errupce Théry, která spolu s tsunami zn ničila minojskkou civilizaci

•

Errupce Vesuvu u, která pohřřbila Pompejje

•

Cyyklony v Indii v roce 1839 9 – 300 tisíc o obětí

•

Zááplavy v Číněě v roce 1931 1 s počtem obětí 850 tisícc až 4 miliony

•

Zeemětřesení a a následné tsunami, t kte eré postihlo Indonesii, In ndii, Sri Lankku, Th hajsko s cca 2 230 tisíci oběětmi

•

Váálečné a občanské války v Africe a v A Asii zničily miliony lidí

Zeemětřesení Zeemětřesení jsou j vibrace zemské kůry, jež jsou důsledkem náhlého uvolnění zemsské en nergie. Cca 90% zemětřřesení má tektonický t původ. p Energgie se uvolň ňuje ve form mě seeizmických vln, které se šíří radiálně z ep picentra (tzn n. z povrchového centtra zeemětřesení). Místo pod d epicentrem, ve kterrém zemětřřesení vznikklo se nazýývá hyypocentrum (ohnisko). Přři zemětřeseení dochází k náhlým k a nevratným n změnám z (deformace horrnin) v masivvu. Teento přírodní proces má m velice komplikovan né vazby na n řadu dalších processů, prrobíhajících v masivu a následkem toho t je stavv, že se přess značné úsiilí a význam mný

43


okrok v řaděě dílčích prob blémů dosud d nepodařilo o nalézt spolehlivou mettodiku úspěššné po přředpovědi veelikosti, času a místa vzniiku zemětřessení. Zeemětřesení n nejsou na Zeemi rozloženaa rovnoměrn ně. Akumulu ují se převážn ně v oblastecch, ktteré leží na hranicích litossférických deesek (obr. 2.3 3.1.). O Obrázek 2.3 .1

Epicentra ze emětřesení vv období 196 63‐1998 (In Schejbal, 2008)

m (M). Existtuje několikk magnitudýých Veelikost zeměětřesení se vyjadřuje magnitudem stupnic, nejčastěji je použžívána Richteerova (tab. 2.3.1.). Je zalo ožena na mn nožství energgie pnice logaritm mická a nem má horní hraanici. Pro daané v hypocentru zemětřeseníí. Je to stup zeemětřesení platí jediná hodnota magnituda, m které charakterizuje veelikost dané ého zeemětřesení. Veedle Richtero ovy stupnicee se používá mj. Mercallliho stupnicee, která vych hází z násled dků zeemětřesení aa v současnossti modifikovvaná Mercallliho stupnicee (MM). T Tabulka 2.3.1 1

44 4

Richterova stupnice (Scchejbal, 2008 8)


Vzzhledem k m možným kattastrofálním následkům m zemětřeseení jsou po o celém svě ětě vyybudovány m monitorovacíí stanice, kteeré seizmicko ou aktivitu sledují a v příp padě možné ého neebezpečí vyd dávají varováání. Neejaktivnější oblastí v Čeeské republice je v sou učasné doběě oblast západních Čecch. Seeizmická aktiivita v této o oblasti má ro ojový charaktter. Poslední intenzivní zzemětřesný roj s eepicentry naa Kraslicku byl b zaznamen nán v říjnu a a listopadu 2008. 2 Ohniskka zemětřese ení byyla lokalizováána do hloub bky 10 km, nejsilnější zem mětřesení měělo magnitud do 3,9. opečná činno ost So Po odle aktivityy se rozlišujíí aktivní sop pky, spící so opky a vyhaaslé sopky. Devět z desseti akktivních sopek se nacháázejí na rozzhraní litosfé érických dessek. Kolem tichooceánsské deesky vytvářeejí tzv. „ohn nivý kruh“. Na N obr. 2.3..2. jsou zřejjmé jednotlivé „produktty“ so opečné činnosti, jež mo ohou ve věttší či menšíí míře způso obit ztráty na životech či majetku. O Obrázek 2.3 .2

Produkty so opečné činno osti – schém matické vyjád dření

45


né intenzity. Naa obr. 2.3.3. jsou vyjádřeeny sopečné exploze různ O Obrázek 2.3 .3

Srovnání zn námých sope ečných erupccí

Tsunami j původně japonský výýraz pro dlouhou mořskkou vlnu, zvvanou přílivo ová Tsunami je vlna, která vzniká při podmořskýých zemětřeseních s ohn nisky pod hllubokovodníími příkopy nad n subdukččními zónam mi, při vulkkanických errupcích neb bo obrovskýými podmořskkými sesuvy. Na volném m moři jsou vln ny téměř nep pozorovateln né, neboť jejiich výška je obvykle menšší než 1 metrr. Šíří se všakk vysokou ryychlostí (až 1 100 km/h) a při přechodu do pobřežn ních oblastí se zvedají do d výšek až několika deesítek metrů ů a zaplavují pobřeží. Šířeení vln tsun nami z podm mořského zem mětřesení u pobřeží Ch hile v roce 196 60 je vidět zz obr. 2.3.4. Křivky ukazu ují pozice tsu unami v třiceeti minutovýých intervalech, černé kroužky ta místa m na ostrovech v Pacifiku, kde vlny způsob bily h. Na průběh h tsunami pů ůsobí konfigu urace ostrovů ů a hmotné škkody a ztrátyy na životech tvar mořskkého dna. 46 6


Obrázek 2.3.4

Pohled d na mapu Tichého occeánu, ilusttrující šířeníí tsunam mi

Ob bří oceánskéé vlny Taakové vlny m mohou vznikn nout v případ dě, když bou uří způsobené nucené vln nění postupu uje prroti směru mořského m prroudu (obr. 2.3.5.). V po osledních dvvou desetilettích bylo takkto po otopeno přess 200 superttankerů a kon ntejnerových h lodí.

47


O Obrázek 2.3 .5

Oblas vznikku obřích vln n u JV pobřežží Afriky (Sch hejbal, 2008))

Po odobně může k takovém mu jevu dojít i v důsledku u náhodné n nelineární intterference vvln, kd dy vzniká ob bří vlna (vlnaa „zabiják“), dosahující výšky v až přees 30 m a přřed ní se tvoří hluboká brázd da. Obří vln na může vyvvinout tlak až 100 t/m m2, kterému dosud žád dné plavidlo nemů ůže odolat. Po ovodně Jd de o processy přirozené a nevyhnutelné. Vzznikají v důssledku mno oha rozdílnýých po odmínek, zpravidla jako následek naadměrných dešťů, d rychléého tání velkého množsství sn něhu, ale i protržením p p přehrad (vzácně). V přím mořských oblastech mohou být poto opy dů ůsledkem cyyklonů nebo o tsunami. Škody v důssledku osidlování zeměě a rozkolísáání po odnebí stoup pají. Možným mi způsoby ochrany o je vedle v zachovvání původníího charakte eru vo odních toků vvýstavba přeehrad, polderrů, rybníků aatd. Laaviny a sesuvvy Laaviny a sesuvvy jsou projevem svaho ových pohybů sněhu, led du, zvětralin a půdy, kte eré jso ou způsoben ny gravitací aa mají zpravid dla rychlý průběh. Svaho ové pohyby h hornin z vyššíích do o nižších po oloh (sesuvyy) často probíhají po pllastickém po odloží. Doch hází k naruše ení ro ovnováhy svahu s násled dným svaho ovým pohybe em po vytvvořené smykkové ploše. Ke vzzniku smykovvé plochy do ochází v místech, kde horrniny (zeminy) mají lokállně, v důsled dku vyysoké vlhkostti, snížené ho odnoty úhlu smykového tření, smyko ové pevnostii a soudržnossti. M Mezi další přííčiny svahovvých pohybů patří sklon svahu, zatížžení svahu n násypem nebo od dlehčením paty p svahu, horniny h bohaté jílovitou u hmotou, změny v hydrodynamické ém reežimu svahu apod. Morfo ologická term minologie sessuvů je uvedena na obr. 2 2.3.6.

48 8


O Obrázek 2.3 .6

Charakterisstické části sesuvů a jejicch částí (Zamarský, et al. 2011)

osti lavin a sesuvů svěd dčí tabulka 2.3.2. Oproti předchozíím anomáln ním O nebezpečno jevům je problematika svaahových defo ormací (sesuvvů) zpravidlaa technicky zzvládnutelná. T Tabulka 2.3.2 2

Největší lavviny a sesuvyy ve 20. Stole etí (Schejbal, 2 2008)

orka a suchaa Ho Dllouhotrvajícíí sucha se mohou m projeevit nedostaatkem vody a potravy, ccož může vé ést k redukci rostlinstva, vymíírání živočich hů, poklesu zzemědělské produkce a tím i ke vzniiku hladomorů. Spolu S s nesp právnými lessnickými, zemědělskými a pastevecckými postu upy do ochází k poškkození nebo zničení výno osnosti krajin ny.

49


hně Oh Oh hně jsou přírrodní katastrrofy, které ničí ekosystém my, lidské ob bydlí a průmyyslové objekkty. Pů ůvodem rozssáhlých požáárů je sama příroda (ble esky), ale mo ohou být vyyvolány lidskkou needbalostí či žžhářstvím. Veelmi nebezpečným typem m jsou ohňo ové bouře. Jeedná se o oh heň exxtremní inten nzity a rozsaahu. Sálající tteplo z čela ohňové fron nty předehřívvá vegetaci, ze ktteré tak vznikkají hořlavé plyny. Teplo ota může zde e dosáhnout přes 2000°C C. Experimen nty ukkázaly, že ohňová bouře představuje vlastně ohňové tornádo o. Cyyklony Jd de o nebezpečné atmosférické jevy,, představující tlakové níže n spojenéé se vzdušnýým vírem o průměru mnoha set kilometrrů. Jeho střed tvoří tzv. o oko o průměěru 5 – 50 kkm. Okko je oblastí sestupu vzduchu s malou s oblačností a slabým věttrem. V je eho beezprostředníím okolí se n nacházejí úseeky s rychlostí větru až p přes 300 km//h (obr. 2.3.7 7.). Trropické cyklo ony se tvoří nad mořem s teplotou p přesahující 2 27°C v zeměp pisných šířkáách vyyšších než 5°. Tropickké cyklony je v součassnosti možn né dobře m monitorovat a přředpovídat jeejich další po ostup s náležitým předstihem. O Obrázek 2.3 .6

Uvnitř oka hurikánu Bo onnie

50 0


To ornáda Jd de o regionální označeení velkých fromb ve středozápad dních státech USA. Je to attmosférický subvertikáln ní vír, kterrý má v porovnání s trropickou cyyklonou menší ho orizontální ro ozměry, výraazně kratší d dobu života, ale většinou u silnější inteenzitu (rychlo ost věětru v tornád du dosahujee téměř 500 km/h. Torn náda se vyvííjejí téměř n neočekávaně ě a výýstraha před d nimi je možná jen něěkolik minutt dopředu. Na okraji to ornáda mohou vzznikat rozměěrově menšíí savé víry, které však svým destrruktivním úččinkem vyso oce přřevyšují „nossné tornádo““. opady astero oidů a meteo oritů Do Naa povrch Zem mě byla objeevena řada im mpaktních krráterů, kteréé vznikly srážžkou meteoritů a komet s naší planetou.. Velkých krráterů na Ze emi je znám mo okolo 13 30. K dopadů ům Z docházzí od samého o začátku je ejí existence.. Nutno mít na paměti, že assteroidů na Zem prravděpodobn nost dopadu u velkých těles, které byy mohly mítt katastrofáln ní důsledky, je exxtrémně nízkká. Bude k n nim ale docházet i nadáále. Na rozd díl od přírod dních katastrrof přředchozích tyypů budemee schopni sou učasnými tecchnologiemi je spolehlivěě předpovědět. ZAPAMATTUJTE SI

Přehled anomálních jevů v opoře, uvedený není zdaleka úplný, P ú jsou zde uveden ny p pouze nejběžžnější případ dy. Ale i takk nám ukazu ují sílu a dyn namiku příro ody na stran ně jedné, kterou u člověk neo ovlivní, ale jeejím poznáním se může těmto jevům m přizpůsob bit n nebo vyhnou ut. Na straněě druhé člověěk svými zássahy může vyyvolat jevy aa stavy, mající k katastrofický ý charakter. Technologiccký pokrok postupně pomáhá p človvěku vytváře et m metody ochr rany proti těmto jevům aa vyvést tak člověka z „faatálního objeetí“ přírodou u. si, že jsme všichni sou P Pamatujme učástí přírody. Je snad zbytečné přřipomínat, že ž popisovanýcch a dalších extremních přírodních jevů p poznáváním j můžeme své aktivitty ú účinněji chrá nit a také po odnikatelsky využít. KONTROLNÍÍ OTÁZKY

Kteráá z pevných ggeosfér je prro člověka ne ezbytná a pro oč? Zdůvodn něte. Zamyyslete se na důsledcích možného přepólování magnetickéh m ho pole Zem mě pro lidskou spoleečnost. Jaké atmosférické jevy možno o očekávat n na teritoriu Č České republiky? Jaké způsoby och hrany proti d destrukci ozó ónové vrstvyy znáte? Čím je generováán přízeemní ozón? Jak h hospodařímee s vodou v Č ČR? Uveďte p příklady. Jaký je nejhlubšíí vrt a kde, a a co člověku u přinesl z hlediska pozn nání strukturry užití pro lidsttvo? Zeměě a jejího vyu Existují metody aantiseizmickéé ochrany staveb? V čem m je jejich priincip a jaká jje nost těchto m metod? účinn V čem m vidíte projevy vulkaanické aktivvity v ČR a jak je lzee využít prro podn nikatelské úččely? Jaké jsou způsoby ochrany prroti tsunami??

51


Existují v ČR způssoby ochranyy před povod dněmi? Jsou laviny a sessuvy reálným m nebezpečím m na teritorriu ČR? Jak jee řešena tatto blematika? prob Jsou na území ČR Č možná tornáda? Pro o které objeekty by znam menala velkké nebeezpečí? S SHRNUTÍ KA PITOLY

Kapitola č. 2 K 2 rozvíjí obsaahově její náázev: Země – – živá planetta. Smysl tém matu je jasn ně v vymezen v ú úvodu kapittoly. Po pro ostudování textu t oporyy a indikovaané literaturry b bychom si m měli zapamato ovat jednu vvelmi závažno ou a bazální skutečnost: Příro oda disponuje obrovským mi (někdy zd dánlivš skrytýými) silami, se kterými sse síly (aaktivity) lidské nemohou u srovnávat. To ale neznamen ná, ýe si člověk, který je e součástí přřírody, můžee nastavit svvé ovolně pod d dojmem, že jssou vůči přírodním silám nicotné. aktivvity zcela libo Naop pak si člověkk musí uvědo omovat podstatu a zjišťo ovat charaktter přírodnícch proceesů, aby svvými aktivitaami nezapnu ul „spouštěccí“ mechaniismus, vedo ou k nevvratným stavvům. Příro oda (Země) měla m na svů ůj vývoj do aktuálního a sttavu téměř 5 miliard let, člověěk cca 200 0 000 let. Z p přírody se proto učme, nabízí nám m nepřebern né množžství vzorů. JJe se třeba umět dívat. STTUDIJNÍ LITEERATURA 1. Schejbal, C C.: Nauka o ZZemi; Vysokáá škola logisttiky, o.p.s.; Přerov, 1. vyd dání, 139 s., 2008, ISBN N 978‐80‐871 179‐02‐4 2. Zamarský,, V., Kumpera, O.: Nauka o Zemi a pře ehled techno ologií jejího vvyužití; VŠB‐TU, H HGF; 1. vydán ní, 1996, 109 9 s., ISBN 80‐7078‐302‐8

52 2

Su urovinové zdroje Země – význam pro o lidskou společnost

3 Surovvinové zdroje z Země – – význaam pro lidskou u společnost Ú ÚVOD Ta ato kapitola,, jak již vypllývá z jejího názvu, se týýká nerostnýých surovino ových zdrojů a jejjich významu pro lidsko ou společnosst. Panuje všeobecný v so ouhlas s tím,, že spotřeb ba neerostných su urovin je obeecně úměrná á životní úrovni, tzn. eko onomické vysspělosti státtu. S rrozvojem ind dustriální sp polečnosti vzznikl rozsáhlýý průmyslovvý komplex, který byl a je j neezbytný pro zajištění po otřeb lidské populace a a vyžaduje surovinové s a a energetickké za abezpečení. Požadavky na nerostnéé suroviny do nedávnéé doby prud dce stoupally, sp potřeba enerrgie stoupá sstále. Každý o obyvatel vyspělých zemí spotřebuje zza rok 15 – 2 20 tu un nerostných h surovin přii celosvětovéém měřítku cca 3 tuny (Scchejbal, 2008 8). Sn naha rozvojo ových zemí allespoň a co n nejrychleji see přiblížit zem mím vyspělým m vede k růsttu su urovinových a zejména energetickýých potřeb. Jejich souččasná spotřeeba je krajn ně neerovnoměrná á. Navíc v rrozvojových zemích jsm me svědky nízké n účinno osti využívání zeejména energ getických su urovin. V prvéé polovině d devadesátých h let minuléh ho století 24 4% ob byvatel prům myslově vysp pělých zemí využívalo vííce než 70% % světových energetickýcch zd drojů. Přřechod lidskké společno osti z industtriální spoleečnosti (eko onomicky) n na společno ost (eekonomiku) znalostní z měění tradiční obra zajišťo ování suroviinových zdro ojů ve smyslu om mezování jej ejich spotřeb by racionáln ními způsobyy jejich vyu užívání, hled dáním novýcch neetradičních zdrojů z včetně zdrojů obnovitelných. Uplatňují se s přitom no ové informacce zísskané z pokrroku v oblasti vědy a výýzkumu, z no ových inovatiivních přístu upů a metod d i z vvyužívaní no ových podnikkatelských příležitostí, p které k se pod dnikavému čllověku nabízzí. Sttručnou orien ntaci a průh hled těmito problémy p současného svvěta podává třetí kapitola op pory. CÍÍLE KAPITOLY Y Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů budete UM MĚT: Posou udit význam a obsah pojm mů jako jsou u fosilní surovviny, energetické surovin ny a zdro oje, strategické suroviny Katego orizovat jedn notlivé typy nerostných surovin a po ochopit jejich význam prro součassnost a budo oucnost Pocho opit nutnost zajištěnosti obnovitelných a neobno ovitelných (eenergetických) zdrojů ů pro udržitelný rozvoj sp polečnosti Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů ZÍSKÁTE: Přehleed o surovino ovém potencciálu České rrepubliky Inform mace o význaamu logistikyy při zajišťováání surovinovvých zdrojů Základ dní znalosti o o metodách ssanace a rekultivace v po ohornické kraajině

53


Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů BUDETE SC CHOPNI: Pocho opit a ocenit způsoby získkávání (dobývání) nerostných surovin n Porozumět metod dám povrcho ové a hlubinné těžby a jejím j dopadům na životní prostřředí Pocho opit princip n nejvýznamněějších způsob bů úpravy nerostných surrovin potřebnou en nergií je v současné doběě nejvážnějšíím probléme em Zaajištění lidskéé populace p v ssouvislosti s koncepcí ud držitelného ro ozvoje Prroblémy se zajišťováním m dostatku energie se do středu zájmu dosttaly při vzniiku en nergetické krrize v 70. lettech minuléh ho století. Do té doby byyl dostatek p paliv a energgie po ovažován většinou v z za samozřeejmost. Re elativní podíl využití jednotlivýých paalivoenergetických zdrojů ů se s časem m mění a je ro ozdílný v různých zemích h v závislosti na struktuře jejich zdrojů, jakk ukazuje obrr. 3.1. O OBRÁZEK 3. 1

Vývij strukttury palivo‐e energetických zdrojů (Schejbal, 2008 8)

54 4


Urrčujícími energetickými zdroji jsou v současné době fosiln ní paliva. Vyycházíme–li ze so oučasné úrovvně těžeb a zdrojů znám mých (prozko oumaných), pak je prům měrná životno ost zd drojů uhlí ccaa 250 let, rop py cca 40 – 5 50 let a zemního plynu ccca 70 let. V případě ropyy a zeemního plynu u je faktem, že existují jeeště rozsáhláá teritoria v málo přístup pných územíích naa pevninách a hlavně v oblastech ko ontinentálnícch šelfů, kteerá jsou dosud velmi máálo prrozkoumána. Totéž platí o hlubších p partiích pod mořským dn nem. Ale i zn námá ložisko ová po ole nejsou čaasto prozkou umána v pln ném rozsahu. Proto se in ntenzivně hledají možno osti vyyužití dalších, a to zejmén na obnovitelných energe etických zdro ojů. Díílčí význam se připisuje vodní a jad derné energgetice a rovněž tak i vyyužití biomasy. V případě větrrné a vodní energie jsou u limitující lokální a časovvé podmínkyy a stejně taak i a vysoké měěrné nákladyy investiční. Nejvýznamn nějším zdroje em níízká výkonovvá hustota a en nergie z obno ovitelných zd drojů jsou v ssoučasné době vodní eleektrárny. V současnosti se v souvisslosti s využívváním obnovitelných zd drojů energiee rozvíjí širo oká masa má ale význam mn nohem širší. Vyjadřuje to otiž diskuse o využžití biomasy.. Pojem biom motu celé biiocenózy, tzn n. všech organismů v daném čase. P Proto si musíme uvědom mit, hm žee pro energetické využití jde o rostlin nou biomasu u (dřeviny, drrcené větve stromů, obillná slááma, rychle rostoucí plo odiny, komu unální odpad d). V posledn ních 20. leteech se celko ový po odíl biomasyy na celkovéé spotřebě primárních energetickýcch zdrojů zvvýšil o 8%. Při po osuzování ud držitelnosti pálení p biomaasy jako pottenciálního zdroje z energgie se zpravid dla zd důrazňuje, žee množství C CO2 vzniklé sspalováním jje opět pohllceno rostlin nami. Pokud by naa určitém území ú současně dorůstaalo stejné množství m bio omasy, jako je spalován no, needocházelo b by ke zvyšovvání obsahu skleníkového o CO2, na ro ozdíl od spallování fosilníích paaliv. Spalováání biomasyy není ale udržitelným způsobem získávání eenergie, neb boť výýznamným způsobem z o ovlivňuje na globální úrrovni cyklus dusíku. K n narušení cykklu du usíku docházzí totiž již nevyhnutelně při výrobě hnojiv pro zajjištění produ ukce potravin n a tak další prod dukce NOX spalováním zesiluje vedle lokálního znečištěníí ovzduší taaké glo obální oteplování a naarušení ozon nové vrstvy. Biomasa tedy t není vve skutečno osti ob bnovitelným zdrojem eneergie. Jeedním z rozh hodujících faaktorů, kterýý zásadním způsobem mění m spotřebu nerostnýých su urovin, je teechnologickýý pokrok. Např. N nové technologick t ké postupy v metalurgiii a přřechod k výro obě speciáln ních slitin a ssuper slitin s vysokými užžitnými vlasttnostmi snižu uje výýznamně sp potřebu kovů. Životnost uhelných zdrojů se se zvyšovááním účinno osti 35 – 40% naa 45 – 50% při současné en nergetických zařízení pro odlužuje ze současných s ém sn nižování energetické nárročnosti výro ob. Nejde ale jen o mn nožství surovvin, ale také é o jejjich spektru um, které s postupem času č stále vzrůstá. v Soub bor základních surovin,, u ktterých jsou v současné době průběěžně sledovvány světovéé ceny, zah hrnuje asi 150 1 po oložek, v nich hž navíc nejssou zahrnutyy běžné stave ební surovinyy.

55


nety distribu uovány krajjně Neerostné surovinové zdrroje jsou vlivem vývoje naší plan neerovnoměrněě a navíc čassto v oblastech politicky ii ekonomickyy nejistých (o obr. 3.2.). O OBRÁZEK 3. 2

Hlavní oblasti těžby kovvů (Schejbal, 2008)

Přřirozená nero ovnoměrnosst prostorovéého rozmístění nerostnýých surovino ových zdrojů je um mocněna pro ostorově velm mi nestejnorrodým prozkkoumáním a vvyužíváním ttěchto zdrojů ů. Ro ozvoj progno ostických technik a geoteektonických aa metalogenetických kon ncepcí, umožžnil vyybudovat glo obální metodologii vyhleedávání a hodnocení zd drojů v měříítku globálníím, reegionálním i lokálním. Tato skuteččnost umožňuje provád dět dlouhod dobé úvahyy a prredikce možžností zajišťťování surovvinových zd drojů. V possledních dessetiletích byyly záásadním způ ůsobem přeeformuloványy modely vývoje v zemsského korovvého obalu a ko oncepce tvorrby a prosto orové lokalizaace ložiskových koncepccí, což se takké projevilo ve a ověřován zm měně filosofie jejich vyhledávání v ní a vedlo k objevení řady novýých ložiskových oblastí a ložiisek dosud neznámých ložiskových typů. Před dstavu velké ého o systému pllanety Země a jeho vztah hu ke genezi ložisek nero ostných surovvin metabolického ukkazuje schem maticky obr. 3 3.3.

56 6


O OBRÁZEK 3. 3

Metabolickký system Ze emě ve vztahu ke genezzi nerostnýcch surovin

V poslední do obě byl častto diskutováán problém konečnosti nerostných h surovinovýých zd drojů. Přři diskusi o tomto problému si mussíme uvědom mit, že nero ostných zdro ojů je na Ze emi prrávě tolik, ko olik je za něě ochotna neebo okolnosstmi nucena lidská spoleečnost zaplattit. Vííme již, že s přechodem m na čistší produkci, na recyklaci odpadů aa na uzavře ené materiálové cykly docházíí k zásadním mu obratu v b bilanci surovvinových zdrojů, jež ovlivvní oto také úložiště odpadů lze považovaat za specificcká jejjich dosud uvažované živvotnosti. Pro an ntropogenní ložiska. V úvahách o významu recyklace r nu utno brát vv úvahu vellmi dů ůležitou suro ovinu – vod du. Zde čistíírenské tech hnologie zvyyšují a dále mohou zvýýšit do osavadní vod dárenské zdrroje. Z předchozích informací vyplývá, žee vývoj znáámých zdrojů a očekávvané spotře eby neesignalizují žádný vážný p problém. Tézzi o zhroucen ní lidské civillizace v důsleedku vyčerpáání su urovinových zdrojů odmíttla i Světová komise pro životní prosttředí a rozvo oj. V současné době d se už využívají nebo n se uvvažuje o mo ožnostech vvyužití novýých obr. 3.4.). Zd de můžeme zzařadit získávvání některýých neekonvenčních surovinovýých zdrojů (o su urovin z mořsské vody, z m mořského dn na, z rap slan ných jezer a hydroterm, zz plynů, tzn. ze vzzduchu, pod dzemních zd drojů uhlovo odíků či he elia a z vulkkanických em nin, misí, z horn z o organismů čii v budoucnu u i z blízkého o vesmíru.

57


O OBRÁZEK 3. 4

Současné a a budoucí zdroje nerosstných surovvin (Schejbaal, 2008)

Beezesporu perspektivní see jeví, jak jižž bylo vzpom menuto, prostředí moří a oceánů. Zde Z bu ude zřejmě důležitější než vyhleedávání nerrostných su urovin, výzkkum a využžití biotechnologicckého poten ncionálu mo ořských orgaanismů. V mořích a oceánech se to otiž od dehrává cca 4 40% veškeréé primární en nergetické prrodukce (obrr. 3.5.). O OBRÁZEK 3. 5

Zastoupení í organického uhlíku v různých prostředícch (Schejbal, 2 2008)

Do o mořské biomasy je dlee odhadů váázáno ročně 35 Gt uhlíkku z CO2. Ko orálové útesyy a mikroorganism my obsahují velké množsství neobvyklých chemickkých sloučen nin, které bu ude p vyu užít v boji s rakovinou, AIDS, A cukrovvkou a dalšíími možno podle některých prognóz M smy, žijící v extrémním v prostředí (extremofilyy) s unikátníími neemocemi. Mikroorganis vlaastnostmi a strukturamii, senzorickýými či obrann nými mechaanismy jsou d dnes příslibe em 58 8


prro vývoj geneticky založeených materriálů, průmysslových chem mikálií a procesů. Na jejiich en nzymy se sou ustřeďuje inttenzivní výzkkum průmyslu léčiv apod. Diiskuse o bu udoucnosti využívání v přřírodních zdrojů mají taady dnes oproti nedávvné minulosti zcela jiný charrakter. Impeerativem ne ení již dostu upnost suro ovin, ale jejich ním spjaté. Jde o proces, který lze kvvalifikovanějšší využíváníí a důsledkyy s využíván ch harakterizovaat jako reeengineering materiálovvých a eneergetických toků v lidsské sp polečnosti. (Můžeme to vyjádřit i hesly: recyklaace, nové výýrobní proceesy, nové tyypy výýrobků, důkkladné rozm mýšlení, refflektující no ové paradigma nastupující znalostní sp polečnosti). SSchematicky je tato filoso ofie vyjádřen na na obr. 3.6 6. O OBRÁZEK 3. 6

Teoretické typy matteriálových a energettických tokků 2008) (Schejbal, 2

Nááš stát je tééměř čistý im mportér nerostných surovin, což do okládá saldo o surovinové ého ob bchodu. Pro oto je nezbyytnou podmínkou dalšíh ho vývoje vo olný obchod d s nerostnýými su urovinami, aplikovaný a v rámci reáln ných možnosstí a zvoleného scénářee hospodářsské orrientace každ dého státu. ZZávislost ČR n na dovoz nerrostných surrovin je patrn na z obr. 3.7..

59


O OBRÁZEK 3. 7

Závislost ČR R na dovozu nerostných surovin (Sch hejbal, 2008)

Uvvědomíme‐lii si, že naše hospodářstvví je významně zaměřeno na průmysslovou výrob bu, paak surovinovvý obchod a jeho logistické zajištění bude seehrávat i v dalších lete ech výýznamnou úlohu. Tyypickým ryseem využívání přírodních surovinovýcch zdrojů je skutečnost,, že ve většiině přřípadů jsou m místa jejich sspotřeby vzd dálená od mííst jejich výskkytů, resp. výýroby. Proto o je neezbytné vyb budování přepravních sítí s od výro obců k odběratelům. Taato síť vytvváří ob bchodní trasy, tedy lo ogistickou sííť, definovanou jako soustavu s traas, zásobníkků, přřekladišť a koncových k s stanic. Mnoh hdy proto lo ogistika je významným v činitelem pro p ekkonomiku vyyužití danéh ho nerostnéého typu. Jaako příklad uvádíme hlavně námořní

60 0


ob bchodní trassy s černým uhlím (obr. 3. 8.) a s rop pou (obr. 3. 9.), abychom m si uvědom mili ro ozměr těchto o procesů. O OBRÁZEK 3. 8

Hlavní nám mořní obcho odní trasy s černým uhllím v r. 200 06 (Schejbal, 2 2008)

O OBRÁZEK 3. 8

Mapa námo ořního transsportu ropy zz r. 1984 (Sch hejbal, 2008 8)

61


3.1 Těžb ba a úpravva nerostnýých surovin. Ab by bylo možžno užitkovéé složky suro ovin zpracovávat ve výro obním proceesu na přede em deefinované a potřebné prrodukty, mussí těmto výrobním a zprracovávatelským procesů ům přředcházet zp pravidla prácee průzkumnéé, těžební a ú úpravárenské. Přříprava těžbyy (exploatacee) ložiska ted dy úzce navazuje na před dchozí geologgický průzkum. Naa základě tohoto průzkkumu, kterýý shromáždíí základní údaje ú o veliikosti, tvaru a záásobách ložiiska zároveň ň s přírodníími faktory ovlivňujícím mi jeho exp ploataci (např. hloubka uložeení, zvodněn ní, plynové poměry p apod d.) je nutno se rozhodno out o způso obu těěžby ložiska. Schéma možžných způsob bů těžby je u uvedeno na o obr. 3.1.1. O OBRÁZEK 3. 1.1

Schéma způsobů z tě ěžby ložise ek nerostnýých suroviin (Zamarský, Kumpera, 1 1996)

l civilizaace, vždy vššak Těěžba nerosnýých surovin se vyvíjela již od nejstarších dob lidské měla dvě strránky: užitečnou, předsstavující získkání potřebné surovinyy a škodlivo ou, prrojevující see v narušení životního prostředí. Vliv těžby na životníí prostředí je scchematicky znázorněn naa obr. 3.1.2. 62 2


O OBRÁZEK 3. 1.2

Vliv těžby n na životní pro ostředí

3.2 Úloha úpravnických pro ocesů a jejich charaktteristika. Jak již bylo dřříve uvedeno o, nerostné suroviny s se zřídka těží v takové v form mě, aby moh hly býýt bezprostřředně využitty. S užitkovýými nerostyy se vytěží i poměrně vvelké množsství do oprovodných h jalových, neužitečných n h nebo doko once pro náásledné zpraacování a užžití škkodlivých slo ožek. Úkolem m úpravnictvví je oddělit užitečné slo ožky od složeek bezcennýých neebo škodlivýých příměsí a získat tak produkty s vysokým ob bsahem užitkových slože ek, vh hodných pro o následné zpracování. V mnoha případech obsahují o těžžené nerosttné su uroviny více užitkových minerálů. V takovém přřípadě je úko olem úpravyy navíc oddě ělit naavzájem jed dnotlivé užittkové složkyy. Úpravou rozumíme proto soub bor procesů a teechnologií, jiimiž se měn ní fyzikální nebo chem mické vlastno osti nerostných surovin n a zvvětšuje se takk jejich užitná hodnota. P Příkladem úp pravnické tecchnologie může být úpraava uh hlí, jejich schéma je uved deno na obr. 3.2.1.

63


O OBRÁZEK 3. 2.1

Schéma hydrocyklonovvé úpravy uhlí (Zamarskký, Kumperaa, 1996)

bsahuje krom mě uhelné hm moty také hlušinu, tzn. balastní složkku a síru, složžku Těěžené uhlí ob škkodlivou pro následné využití. Existujee řada úpravvnických proccesů a techn nologií, s jejicchž po omocí lze z těženého uhllí odstranit h hlušinu a získkat cílený produkt – uheelný koncentrát s vvysokou kvalitou a výhřevností. Exisstují rovněž další úpravn nické techno ologie, s jejicchž po omocí lze z u uhlí odstranit část síry a a omezit takk nepříznivé vlivy při spaalování uhlí na živvotní prostřeedí. Přři úvahách o významu úp pravnictví nutno mít rovn něž na pamětti, že úkolem m úpravnictvíí je i komplexní využití suro oviny – využžití všech přítomných p cenných slo ožek. Moderní zaaměření úpravy směřujee k málo odpadové tech hnologii, přii které se ú účelně využijjí i jalové složky ssuroviny. pravnickými postupy se tedy zvyšujee hodnota tě ěžebních surrovin, surovin ny se valorizzují Úp a racionálněji se využívá nerostné bohatství. No ové úpravniccké metody přináší i no ový po ohled na rozzsah zásob nerostných su urovin, vhod dných pro těžžbu a zpraco ování. Hodno ota ložiska užitko ového nerostu totiž závisí mj. na n jeho eko onomické d dobyvatelnossti, pravitelnosti a možnosti zpracovat prrodukty úpraavy. up Úp pravnických metod je celá řada a kromě k proce esů rozdružo ování, flotacce, chemickýých metod se zdee řadí i sku upina pomocných a zuššlechťovacích procesů, tvoří většinou do oplněk k zákkladní rozdružovací technologii. Paatří sem např. procesy odvodňováání, su ušení, odpraššování, pelettizace, brikettování apod. 64 4


V posledních desetiletích jsme svěd dky rozvoje biotechnolo ogií, tzn. teechnologickýých ostupů, vyu užívajících k separaci užitkové složky neb bo toxické komponen nty po z u upravovanéh ho substrátu živých organ nismů (většinou bakterií). No ovou a velmi významnou u oblastí úprravnictví je rrovněž využívvání sekundáárních surovvin. Jsou vypracovvány postupyy, zásluhou kterých je možno m z odpadů získat cenné složky a zp pětně je vyu užít v průmyyslu (komunální odpad, elektrotech hnický šrot, hutní odpad dy, seeparace plasttů aj.).

3.3 Sanace a reku ultivace v p pohornické é krajině Těěžební činnost je činnosttí převážně p plenivou s de estruktivními účinky na kkrajinu. Je te edy logickou snaho ou zmírnit co o nejvíce tyto o dopady: úččelem sanace horninového prostředíí je ukce negativvních vlivů, zejména z kontaminace, na lidské zdraaví teedy eliminacee nebo redu neebo ekosystéémy. Podle základního charakteru působení see sanační meetody člení na ch hemické, fyziikální, fyzikállně – chemiccké a biologiccké. Po odle místa působení lze sanační mettody dělí na metody in‐síítu, kdy se saanační meto ody ap plikují na zem miny, podzem mní vody či p půdní vzdušn niny přímo vv jejich přirozzeném ulože ení. O ex – sítu metodách hovoříme tehdy, musím me‐li nejdřívve kontaminované složžky ho orninového p prostředí vyttěžit (zeminyy) nebo vyče erpat (podzeemní vody či půdní vzducch) a až poté je podrobujem me dekontam minaci. Vlasttní sanace horninového h o prostředí má m sm mysl jen tehdy, je‐li zam mezeno pokrračující dotaci znečištění. V prvním m kroku sanaace musí být nejdřříve vždy odsstraněn nebo o izolován prrimární zdrojj kontaminacce. Exxistuje širokáá škála sanačních metod d a jejich vaariant. Někteeré z nich jso ou ukázány na ob br. 3.3.1., 3.3.2. 3 a 3.3 3.3. Okolnosst použití rů ůzných mettod je podm míněna type em ko ontaminace a přírodnímii podmínkam mi kontaminované lokality. Často se různé sanačční prrincipy a meetody používvají v kombin naci. Definovvání strategických variant nápravnýých op patření je založeno na ro ozboru úplnéého kauzálníího řetězce, který lze znáázornit obeccně tím mto schémattem:

migrrace škodlivin zdroj škodliviin

transportní medium

příjemce škodlivin

transportní cestaa

Výýběr optimálního způsobu sanacce je vždyy záležitostíí porovnávání techniccké prroveditelnostti, ekonomiických parametrů a ro ovněž i sociálních a dalších dopadů jednotlivých variant.

65


OBRÁZEK K 3.3.1

Přehled principů sanačn ních technollogií (Zamarsský a kol., 2011)

O OBRÁZEK 3.3 3.2

Elektrokine etická separaace kontam minantů z podzemní vod dy (Zamarský aa kol., 2011))

66 6


O OBRÁZEK 3.3 3.3

Kontaminacce podzemních vod a a nesaturovvané zóny – bioventing a airsparging (Zamarskýý a kol., 2011 1)

pravu nepřízn nivých poměěrů a ve vztaahu k dobýváání Zaatímco sanacce označuje obecně náp up přesňuje horrní zákon, že jde o „odstranění škod na krajině komplexní úp pravou územ mí a úzzemních stru uktur“, rekultivace obecn ně znamená opětovnou kultivaci neeboli zúrodně ění pů ůdy. Lze tedyy konstatovaat, že rekultiivace je podmnožinou saanace. Mnoh hdy se ale tyyto po ojmy nespráávně vzájem mně zaměňu ují a zaměň ňují se rovn něž i s pojm my revitalizaace (znovuoživení území), regeenerace (obn nova původn ního stavu) aa rehabilitacee (znovunab bytí ůvodních vlaastností). Jaako příklad ekologické revitalizace po hornickké a hutniccké pů čin nnosti lze uvvést program m aplikovaný v Moravskoslezském kraaji. Ten představuje soub bor prrací, směřujíccích zejménaa: •

k tvorbě a obnověě lesních po orostů, země ědělské půdyy, vodních složek, krajin nné p využití volného v času u, ekologickyy a zeleněě, biokoridorů a biocentter, území pro přírod dovědně orieentovaných ú území, staveb bních pozem mků,

•

k eliminaci termickkých procesů ů na hořících h odvalech,

•

k eliminaci nekonttrolovaných výstupů zem mního plynu n na povrch,

•

k přípravě areálů bývalých důlních d a hu utních podniků pro novvé průmyslo ové využití.

67


ZAPAMATTUJTE SI

TTřetí kapitola Vás, vážeení studenti, provází tém matikou pottřebností su urovinových a e energetickýc h zdrojů v so oučasném svvětě. Dlužno poznamenaat, že se jedn ná jen o velm mi s stručného p průvodce, b byť i v něm m jsou už naznačeny nové vývo ojové trend dy p perspektivníc ch materiálů ů apod. Nyyní, v závěre ečné části kapitoly, k bycchom si mě ěli z zapamatovat t, že tradičn ní chápání surovinových s h zdrojů se ve znalostn ní společnossti p podstatně m mění. Mění se jejich užitná u hodn nota, techniický pokrokk nás doved dl nečekaným kombinacím k k některým m. Nejlépe to t vidíme na n rozvoji m materiálovéh ho inženýrství. V posledních desetiletích V h došlo k výývoji rozsáh hlé skupiny nových kovvových a ko ov v využívajících materiálů, které přispěěly k rozvoji elektroniky, elektrotech hniky, jadern né kosmických e energetiky, h technologgií, medicíny, spojovací a teleekomunikačn ní t technologie a apod. Tyto m materiály si vvelmi rychle n našly cestu ze špičkových h výzkumnýcch a a vývojových h pracovišť d do technické praxe. Velkkou přednosttí nových maateriálů je to o, ž v mnohýcch případecch jsou vyráběny tzv. „na míru“ pro řešeníí konkrétnícch že m materiálovýc ch a fyzikálních problémů ů. Inovační tech hnologie se zzaměřují na zzdokonalováání klasických h konstrukčn ních materiállů n na bázi neže lezných kovů ů a jejich slittin a současn ně jsou rozvííjeny oblasti zcela novýcch t typů materiáálů, jejichž vlastnosti v jso ou interakcí více složek, které pak p po konečném m z zpracování tvvoří funkční celek. Hovo oří se proto o funkčních materiálech h, případně o s složených ko ompozitních materiálecch. Nové materiály m a jejich j aplikaace preferujje letecký prům mysl, obranaa, lékařství, elektrotechnický a elekktronický prrůmysl. Jejicch p použití je motivováno m p především n nižšími náklaady, integrací nových funkcí, jakosstí p provedení a a adaptibilitou u na nové fun nkce. SSpecifickou oblastí o jsou materiály pro p elektroniiku a mikroeelektronika, zejména paak m materiály po olovodičové, představujíccí technologickou špičku u v materiálo ovém vývoji a příklady někkterých persp v výrobě. Jako pektivních m materiálů můžžeme uvést: •

komp pozity s kovo ovou matricí

•

slitiny titanu, hlin níku a super slitiny niklu

•

interrmetalika, tvaarově paměťťové materiáály

•

magn netické mateeriály

•

vysokoteplotní su upravodivé kkeramické m materiály

•

ů mateeriály na bázi lanthanoidů

•

mateeriály pro vod díkovou energetiku

•

mateeriály pro sollární energettiku

•

elekttronické matteriály

•

optoelektronickéé materiály

SSetkáváme se s zde takéé s pojmem „průmyslovvé minerályy“. Tak jsou u označován ny n nerostné sur oviny, které jsou těženy pro jejich ko omerční využžití, které nejjsou zařazen ny d kategoriee paliv a nejssou zdrojem do m kovů. Jsou požívány v přírodním sttavu nebo po p jejich úpravěě jako surovina nebo adiitivum v široké škále aplikací (přímo chrání půdu u, v vodu a ovzd duší; pomáh hají při imob bilizaci a likkvidaci odpaadů; přispívaají k zaváděn ní b bezodpadový ých technolo ogií; snižují energetickou náročnost vvýrobních pro ocesů; fungu ují

68 8


jako přírodníí nosiče zeměědělských hn nojiv apod.). ZZ výše uvedeeného stručn ného přehled du technologgického pokroku je zcela zřejmé, že sse z zde vyskytují í nové příležitosti pro akttivity podnikkatelské, ovššem pouze pro lidi znalé a p podnikavé. A A zde se příkkladně musí uplatnit pocchopení pojm mů informace – znalosti – d dovednosti. V V tom spočívvá i uplatněn ní ve znalostn ní společnostti. KONTROLNÍÍ OTÁZKY

V čem m se československé horrnictví dostallo do podvěd domí světovéé veřejnosti?? Kteréé suroviny jsou j v ČR těženy? Jakáá je úloha Ministerstvaa průmyslu a obch hodu při zajišťování surrovinových a a energetickkých zdrojů pro potřeb bu českéé ekonomikyy? Jak hodnotíte h širroce diskuto ovanou problematiku „prrolomení lim mitů“ v oblassti těžbyy hnědého uhlí? Znátee energetickkou koncepci ČR? Na čem m je postaven na? Odku ud a jak je zajištěna po otřebná kap pacita ropy a plynu pro o potřeby čs. ekon nomiky? Charakterizujte p pojem „energgetická bezp pečnost“ a do oložte příklad dy. Charakterizujte h hlavní probléémy české jad derné energetiky. Má Česká Č republika zájem na n využívání mořského dna? d Charakkterizujte tutto situaaci. Charakterizujte b biotechnologgické metodyy a doprovoď ďte příklady. Na jaaké legislativvní bázi je reaalizována po olitika sanačn ních a rekultivačních prací v ČR?? Charakterizujte pojem „brownfields“ a uveďte situ uaci v ČR v oblasti jejicch novéého využití. Z jakých zdrojů jssou financovány sanační práce v ČR? Uveď ďte příklady vvelkých sanaačních a reku ultivačních prrací. Defin nujte genero ování novýcch podnikatelských příležitostí u rrevitalizačnícch projeektů. Charakterizujte technologický pokrok v oblasti nových mateeriálů, a jaak ovlivňují obecně produkt na SS – křivce jeh ho životnostii? Co jssou to emisníí povolenky aa k čemu slo ouží?

69


S SHRNUTÍ KA PITOLY

Tak jak člo ověk postupn ně poznával svou mateřsskou planetu u a její chovvání, poznávaal současně i i její zdroje, které může využívat. Suroviny se takk člověku staaly nejen jeh ho životním prrůvodcem, ale o potřebo ou pro jeho sstále se zvyšu ující životní ú úroveň. S průdký nárůstem n lidsé populacee v poslednícch desetiletíích a s rozvo ojem processu globalizacee se významn ně mění i ch hápání význaamu nerostných surovin.. Kapitola č. 3 upozorňujee na některé významné sskutečnosti, ke kterým paatří: Zajišttění lidské populace p pottřebnou ene ergií je v současné době nejvážnějším m prob blémem v sou uvislosti s ko oncepcí udržitelného rozvvoje. Jedníím z rozhod dujících faktorů, který zásadním z zp působem mění spotřeb bu nerostných surovvin, je techno ologický pokkrok. Přiro ozená nerovnoměrnost prostorovéh ho rozmístěn ní nerostnýcch surovin je j umocněna prosttorově velm mi nestejnorrodým prozzkoumáním a využíváníín těchtto zdrojů. Nero ostných zdro ojů je na Zemi právě tolik, kolik je za ně o ochotna neb bo okoln nostmi nucena lidská spo olečnost zaplatit. V sou učasné doběě se už využívvají nebo se uvažuje o m možnostech vvyužití novýcch neko onvenčních surovinových h zdrojů. Impeerativem do oby není již dostupnostt surovin, ale a jejich kvvalifikovanější využíívání v důsleedku s tím spjjaté. V posledních dessetiletích jsm me svědky ro ozvoje bioteechnologií, jee v budoucn nu sehraaje významnou úlohu. Novo ou a velmi významnou u oblastí úp pravnictví je využívání sekundárnícch surovvin. Těžební činnost je činností vždy do jistté míry plen nivou. Proto o nabývají na n význaamu nové technologiie a postu upy při saanacích a rekultivacícch v poh hodnické kraajině. STTUDIJNÍ LITEERATURA 1. Schejbal, C C.: Nauka o ZZemi; Vysokáá škola logisttiky, o.p.s.; Přerov, 1. vyd dání, 139 s., 2008, ISBN N 978‐80‐871 179‐02‐4 2. Zamarský,, V. a kol.: Reegenerace prrůmyslových ploch. II. díl; VŠB‐TU Osttrava, FAST, 1. vydání, 20 011, 194 s; ISSBN 978‐80‐2 248‐2431‐4 70 0

Ekkologie a živo otní prostřed dí

4 Ekolo ogie a živvotní prrostředíí Ú ÚVOD Occhrana živottního prostřeedí nespočívá á jen na cho ování velkých h znečišťovatelů (průmyssl, zeemědělství, doprava), d tzzn. na tzv. „velké „ ekolo ogii, ale význ namně půso obí a přispívvá ro ovněž v „maléé ekologii“. V V přátelském m a šetrném chování k živvotnímu prosstředí v našicch ka aždodenních činnostech. Chceme‐li m mít vůči našemu životním mu prostředí ččisté svědom mí, musíme všichn ni začít nejdřříve u sebe a a plnit základ dní postulátyy chování člo ověka moderrní do oby. Podmín nkou pro takový t k přírrodě přátelsský životní styl je zna alost alespo oň zá ákladních pro ocesů, probííhajících v přřírodě, poch hopení antro opogenních a aktivit, jež by b neeměly směřo ovat k nevrattným změnám m v přírodě a apod. Čtvrtá á kapitola stu udijní opory jje stručným průvvodcem prob blematiky ekologie a žiivotního prosstředí a uvá ádí na pravo ou míru některé vvšeobecně a mylně užívané termíny. CÍÍLE KAPITOLY Y Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů budete UM MĚT: Rozlišo ovat a použíívat nejčastěější odbornou u terminologgii v této oblasti, směřujíící k poch hopení přírodních jeevů a pro ocesů a funkčního nasměrování antrop pogenních akktivit. Rozlišiit jednotlivéé biotické slo ožky, ekosysstémy a pozznat jejich ccharakteristikky pro jejjich účelné vvyužívání. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů ZÍSKÁTE: Přesvěědčení, že poznáním p přřírodních prrocesů možn no nasměro ovat interakcce člověkka s přírodou u tak, aby nebyla n porušena křehkáá rovnováhaa mezi těmitto subjekkty. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů BUDETE SC CHOPNI: Pocho opit mnohdy velmi složitéé vztahy mezzi populacem mi. Pocho opit problematiku biodiveerzity ve světtle současnýých názorů. Pocho opit adaptačční mechanissmy, kterým mi se organismy přizpůsobují svém mu prostřředí, aby mohly být plněn ny jejich fyzio ologické funkce. Pocho opit trofickou strukturu ekosystémů, jejich prroduktivitu aa tok energgií v nich.

71


4.1 Základní ekolo ogické pojmy a vztah hy. V současné do obě je nejvííce používan ná definice, že ekologiee je věda o vztazích mezi orrganismy a jeejich prostředím. Je to teedy biologickká disciplína, věda o prostředí. Dělíme e ji po odle oblasti, kterou sledu uje na : •

auteko ologii (závislost a vztahy druhu na prostředí)

•

demekologii (závisslost a vztahyy populace n na prostředí)

•

synekologii (závislost a vztahy společenstvva na prostřeedí)

Živvotní prostřeedí je pouze aplikovanou u části ekolo ogie a zahrnu uje soubor vn nějších fakto orů prrostředí, ve kterém človvěk žije a kteeré na něho působí. Deffinic životníh ho prostředíí je vícce, ale uveďme tu, která vystihuje veelmi dobře pojem životníího prostředí (ŽP) a vychází zee zákona o životním prrostředí č. 17/1991 1 Sb.: Životní prostředí je vvše, co vytvváří přřirozené pod dmínky exisstence organ nismů včetn ně člověka a a je předpo okladem jejiich daalšího vývojee. Jeho složkkami jsou zeejména ovzd duší, voda, horniny, h půd da, organism my, ekkosystémy a energie. Přři definováníí ŽP je důležité pojetí, ko oho je a kom mu má toto „„prostředí“ ssloužit. Existtují v ttomto smyslu dva pohled dy: •

biocen ntrický (příro oda a člověk je její součásstí)

•

antrop pocentrický ((příroda slou uží především m člověku)

Přři definování ŽP jako prakktické části eekologie převvládá pojetí antropocenttrické, někdyy je do ovedeno až d do extrémnícch pozic, jež negují filoso ofii udržitelnéého rozvoje. Výýznam slov „ekologie“ „ a „životní prrostředí“ je často velmi diletantsky, ale i cílovaaně a zaaměňován. Hovoří H se o ekologických e h domech, ekologických vlastnostech h strojů apo od., co ož je zcela neesprávné, uvědomíme‐li si, že ekologie je integrovvaná věda, kkterá propoju uje veertikálně pozznatky o rosstlinných a živočišných složkách ekkosystémů včetně člověkka, jejjich vztazích h a funkcích h, o vzájemn ném vlivu prostředí p na život organ nismů. Studu uje vzztahy a chováání mezi jediinci, populaccemi, celých společenstev (biocenózyy). Pojednáváá o ekkosystémech h a jejich trrofických sktrukturách, o transporttu a transfeeru energie, o po otravních řeetězcích a konečně k o vzájemném v ovlivňování a působeníí organismů ů a prrostředí. Práávě výzkum my v oblasti chování a vzájemného o působení organismů a prrostředí přineesly zajímavéé informace,, které korigo ovaly a dále korigují někd dejší názory na výývojové cestty v živé přírrodě (darwinismus, neo odarwinismu us, teorie zaamrzlé evolu uce ap pod.) Prro okolní pro ostředí se vžil specifický vvýraz environ nment, kterýý tak odlišujee jiná prostře edí (fyyzikální, chem mická apod.)). Z hlediska živvé a neživé přírody rozdělujeme prostředí p naa biotické ((tvořené živvou hm motou, tzn. všemi živým mi organismy) a abiotické (tvořeno hmotou neeživou – půd da, vo oda, vzduch aa přírodní síly – záření, gravitace apo od.). Biotické složkyy prostředí Biotické složkyy potravin neeboli živé orgganismy, členíme podle složitosti životních funkccí a vzztahů do čtyřř následujícícch stupňů:

72 2

•

buňkaa

•

jedineec (individuum)

•

populace (démos)


•

společčenstvo (cenóza)

Bu uňka patří z ekologického pohledu m mezi nejmenšší, nejjednod dušší živé byytosti a naop pak biocenóza jako o souhrn všeech živých sp polečenstev m mezi největšíí a nejsložitěější. Jeedinec (indiviiduum). Neejjednoduššíí jedinci maají jen jednu buňku, většina organismů je m mnohobuněčn ná. Láátkovou vým měnu mezi jedincem a prostředím m nazýváme metabolism mem. Ten má m náásledující fázze: Ko onzumace (K K) – pohlcením nebo difuzní absorpcí Assimilace (A) –– část pohlceených materiálů je využitta jako stavební materiál a jako energgie Reespirace (R) –– spálení maateriálů na CO O2 a H2O Seeparace (S) –– vylučování zzbytků Prro přírůstek biomasy platí B=K‐A‐R‐‐S; je‐li B vě ětší O jedineec roste; B==O stagnuje;; B menší O jedinec hyne. Každý jedinec má biolo ogický potencionál růsttu, množeníí a přřizpůsobován ní se prostřředí. Tento gigantický biologický b p potenciál se však naště ěstí neerealizuje (hrrozilo by přeemnožení apo od.). Po opulace (dem mos) Po opulace je biotický systém m tvořený skkupinou jedin nců téhož drruhu (Obr. 4..1.1.) OBRÁZEK K 4.1.1

Jedinec, spo olečenstvo, biocenóza (H Herčík, 2009 9)

73


opulaci tvořří skupina rostlin r nebo o živočichů určitého drruhu, kteří mají společčný Po geenofond a žijjí v určitém prostoru a ččase. Projevu ují se v ní bio ologické vlasstnosti jedincců. V důsledku neeustálého přřibývání a ub bývání jedincců se rodí, roste, r udržujje, zmenšuje e a hyyne. Má určittou organizaaci a strukturru a je velmi citlivá na vněější vlivy. Hu ustota populace se udávvá počtem jeedinců na jed dnotku povrcchu nebo ob bjemu v dané ém okkamžiku (např. počet sm mrků na 1haa). Můžeme ji také vyjáádřit biomassou, tzn. živvou hm motností jedinců (nebo jeejich sušinou u) – např. v t smrku na 1h ha. Rů ůst populacee. Scchopnost živých organism mů udržovatt svoji početnost v souladu s prostřeedím nazývám me naatalitou. V příznivém V prostředí see početnostt populace zvětšuje. Z hlediska vliivu prrostředí rozeeznáváme naatalitu ekologgickou a maximální možžnou. Ekologická natalita je lim mitována od dporem prosstředí. Maxim mální natalitta se uplatň ňuje ve zvlášště příhodnýých po odmínkách p prostředí (např. nasazení ryb do nové ého rybníku).. M Mortalita znam mená počet jjedinců, jež vv populaci um mírají za jedn notku času. Sttrukturálně rrozdělujeme populace po odle pohlavíí a podle věkku. Sestavujíí se tak věko ové pyyramidy podle stáří jedinců. Po opulace žijíccí pohromad dě ve spoleečenstvu se e vzájemně ovlivňují. TToto vzájem mné ovvlivňování m může mít chaarakter pozitivní, negativvní nebo indiferentní, kd dy populace na seebe vzájemněě nepůsobí. Mezi základní ekologický vvztah mezi p M populacemi aa mezi jedincci, patří kompetice, tzn. b boj o zdroj, který jje omezen (p potrava, světtlo, voda, míísto pro rozm množování ap pod. de se používvá princip konkurenční k ho vyloučen ní – Gauseh ho pravidlo. Tento princcip Zd sp počívá v tom m, že v určitéém prostoru u (biotopu) nemohou n žítt dva druhy (populace) se zccela stejnými životními nároky. Opaačně lze říci, že populacce žijící v urrčitém bioto opu neemají shodné ekologiccké nárokyy. Kompeticce patří mezi m význam mné regulačční mechanismy. U živočichů se zpravidlaa projevuje tím, že silněější a přizpů ůsobivější drruh vyytlačí druh slabší. Každ dý druh zab bírá ve vztahu k mezid druhové konkurenci svvou sp pecifickou nikku. Ekologickká nika je so ouborem vše ech činitelů p prostředí, kteeré organism mus neebo populace v určitém m obsazenéém prostorru využívá pro své žživotní funkkce (reeprodukce, rrůst, potravaa apod.). Nikaa je širší obe ecnější pojem m než stanovviště. Pod tím mto po ojmem rozu umíme pouzze místo, na kterém žije ž pouze příslušný p bio ologický dru uh. Prrostorově může být nikaa buď velmi úzce omezena (u lenochoda, pand dy, nebo vellmi širroká hlodavcci). Člověk prreferuje rozššíření některýých organism mů na Zemi aa obsahuje jiimi vh hodné niky (rozšíření sko otu na úkor původních býložravců, b rozšiření kráálíků v Austráálii ap pod.). Sp polečenstva. Jd de o soubor p populací, kteeré žijí na jed dnom místě. Společenstva rozdělujem me na: •

fytoceenózu (soubo or rostlinných populací)

•

zoocenózu (soubo or živočišných h populací)

•

ulací mikroorrganismů, ho ouby, bakterie). mikrobiocenózu (ssoubor popu

Ch harakteristickým rysem biocenózy jee druhová pestrost, p boh hatost, ktero ou označujem me jako druhovou u diverzitu (b biodiverzitu)). Důležitým rysem je zdee dominancee, tj. důležito ost jednotlivých d druhů ve společenstvu.

74 4


Su ukcese. Kaaždá část kraajiny, je‐li po onechána sam mostatnému u vývoji, pod dléhá změnám m. Tyto změ ěny sp polečenstev vv čase nazýváme sukcesíí (obr. 4.1.2.)). Následný ssled sukcesícch změn vytvváří su ukcesní řád (p princip sukceese). O OBRÁZEK 4.1 1.2

Ekologická sukcese opu uštěného pole (Herčík, 2 2009)

Prrimární sukceese vzniká naa místech, kd de nebyly žádné rostliny (lávová polee, písečné du uny aj.). Začíná houbami, bakteeriemi, mech hy, lišejníky. ukcese pokraačuje tam, kde k již nějakké rostliny byly. b Travnattou a bylinnou Seekundární su veegetaci střídaají křoviny nebo n lesní porosty. Krássným příklad dem suk cesn ního řádu jssou

75


měny, které nastávají v krajině, ovlivvněné hornickou činnosstí. Principy sukcese nuttno zm up platňovat i přři rekultivačn ních zásazích h v po horniccké krajině. Po odobně jako o se mění v průběhu sukcese společenstva rosttlin, docházíí i ke změnáám sp polečenstva živočichů. Konečným stadiem sukcese je vytvoření vyrovnané ého sp polečenstva ((biocenózy) ss abiotickým m prostředím – tzn. klimaxxu společensstva. Ekkosystém Seestává ze sp polečenstva živočichů, ž ro ostlin a mikrroorganismů ů, kteří v urččitém prosto oru (b biotopu) jso ou ve vzájem mném vztahu i ve vztah hu k prostřed dí a tvoří taak ekologickkou jednotku s uzaavřeným látkkovým tokem m. od pojmem biotop ro ozumíme živvotní prosto or určitého společensttva, tvořenýým Po vzzájemnou so oučinností a vztahy všecch jeho biolo ogických a abiotických ssložek. Biom je ekkologická oblast nacházeející se na peevnině. Je to o velký bioto op (tundra, tropický prales, saavana, poušť apod.). Biossféra je oživeený prostor n naší Země organismy. Sttabilita ekosyystému závisí na druho ové pestrostii organismů,, čili diverzittě. Ekosysté ém, tvvořený společenstvy s vyyšší biodiverzzitou reaguje e lépe na zm měnu podmíínek prostře edí. Člověk nahrazzuje přirozeené ekosystéémy monokulturami po olními a lesn ními, které již neemají stejnéé autoregulační schop pnosti jako ekosystém m původní. S tím souvvisí přřemnožení škkůdců až do kalamitních stavů. To ok energie v ekosystémech. Sluneční eneergie dopad dající na zeemský povrrch je rosttlinami využžita v proce esu fo otosyntézy a následněě přeměřen na v biomassu. Energiee biomasy je postup pně přřeměňována a využívanáá organismy v tzv. potravním (trofickkém) řetězcii. Uplatňují se zd de však i různ né formy energie (předávání tepla, ssíla větru, vypařování, ch hemické reakkce ap pod.). Systém m toku enerrgie je v ekosystémech systémem s ottevřeným, vve kterém platí teermodynamiccké zákony. Pokud živéé organismyy v ekosystémech nedosstanou enerrgii z vvnějšího pro ostředí, rychlle ztrácejí svvoji uspořádanost. Růst entropie vede nakonec až k jjejich úhynu. Prroduktivita ekosystému.

76 6


O OBRÁZEK 4.1 1.3

Schéma fottosyntézy (H Herčík, 2009))

Ryychlost prod dukce biom masy označu ujeme jako produktivittu ekosystéému. Primární prroduktivita zahrnuje tvorrbu biomasy zelenými ro ostlinami. Vyttváří přirůst rostlin nebo o je vyyužita konzumenty jakko potrava. Sekundárrní produkttivita vyjadřuje biomaasu vyytvořenou ko onzumenty n nebo organismy rozkladu. Orrganismy, ktteré pomocíí fotosyntézy vytvářejí organické láátky a tyto látky využívvají k budování, ro ozmnožován ní a k tvorběě zásob pro udržování svých s životních podmíne ek, naazýváme autotrofními organismy. Patří k nim zelené rosstliny obsahující chloroffyl. o Exxistují však i cchemotrofníí organismy, zajišťující po otřebnou eneergii oxidací anorganickýých láttek, nepotřeebují pro svvoji činnost světlo. Obě skupiny těcchto organissmů nazývám me prroducenty. Drruhou skupinu tvoří orgganismy heteerotrofní. Ty T nemají scchopnost vyu užívat slunečční en nergii, a prroto se živíí příjmem organických látek synttetizovaných h autotrofníími orrganismy. Živvočišné heteerotrofní druhy pak nazývváme konzu umenty. K zísskání potřeb bné en nergie využívvají oxidace organických h látek, spottřebovávají vzdušný v kyslík a vydech hují oxxid uhličitý. Konzumenti nejsou scho opni, na rozdíl od produ ucentů, vytvvářet organiccké láttky z látek anorganickýc a ch. V potravvním řetězci zaujímají konzumenti p postavení jaako býýložravci, všeežravci, maso ožravci nebo o dekompozittoři. Po otravní (trofické) řetězcee. Přřenos energiie v potravě z autotrofn ních organism mů do organismů heterrotrofních, kdy k jeden organissmus nebo jeho část slouží za potravu dalším m organismů ům, nazývám me otravní nebo o trofický řetězec. Podlee toho, je‐li počátek řetězce vázán na živou ne ebo po mrtvou hmotu u, rozdělujem me potravní řřetězce v zássadě na dva ttypy: •

pastevvecko – kořisstnický (začín ná živou hmo otou primárn ních produceentů)

•

dekom mpoziční (ro ozkladný) – začíná nežživou organ nickou hmottou (odumřřelí primární producen nti nebo konzumenti.

Jako trofická ú úroveň se m myslí počet sttupňů předáávání energiee mezi jedno otlivými druh hy. Trrofické strukttury ekosystému se scheematicky znázorňují pomocí ekologickkých trofickýých pyyramid (obr. 4.1.4.).

77


O OBRÁZEK 4.1 1.4

Ekologické pyramidy (H Herčík, 2009 9)

ovně docházzí vždy k velkkým ztrátám energie. Ztrááty Přři přechodu eenergie přes potravní úro jso ou způsobeny metabolickými procesy, vyzařovváním teplaa, uskladněn nou energií ve fo ormě zásobníích látek a neepřeměřeno ou energií ve formě odpadních látek. Přři produkci potravin p měění člověk pů ůvodní ekossystém v tzv.. agrosystém my, do kterýých člo ověk ve snazze zvýšit prod duktivitu, vnáší značné m množství eneergie. Lim mitující a pro odukční fakto ory. Kaaždý organissmus má vůči změnám m vnějších a a vnitřních podmínek samoregulačční scchopnost ud držet si op ptimální rovvnovážný stav (homeosstáze). V rámci působe ení ekkologických faktorů má však každý rostlinný a živočišný druh d své lim mitující hranicce, ktterými je oh hraničena jeho tolerancee (snášenlivost). Limitujjící působen ní ekologickýých faktorů prostřředí je vyjádřřeno dvěma zzákony: Záákon tolerance: 1. Výskytt a úspěšná eexistence orgganismu závvisí na souboru podmínekk 2. Kvalitaa a kvantitaa těchto podmínek určuje hranici, kterou orgaanismus mů ůže tolero ovat 3. Všechny organism my mají eko ologické maxximum a minimum, cožž jsou hranice tolerance Záákon minimaa: 1. Organ nismus můžee v dané situaci existovatt a žít jen teehdy, pokud má k dispozzici všechn ny látky nezb bytné pro růst a reprodukci 2. Při rovvnovážném stavu je rozzhodující látkka, dostupnáá v nejmenším potřebné ém množsství Ro ozsah tolerance (ekologiická amplituda) má rovn něž své optim mum. Optim mální podmín nky po odmiňují maaximální prod duktivitu (prrodukci) orgaanismu. Nazýývají se prod dukční fakto ory. Prrodukční fakktory mají význam zejjména v zem mědělství, kdy k je snaha dosáhno out maximální úro ody (zavlažovvání, odvodn nění, hnojeníí). 78 8


Orrganismy se přizpůsobu ují svému prrostředí, abyy mohly být plněny jejicch fyziologiccké fu unkce. Tomutto procesu p přizpůsobováání se říká ad daptace. Evoluční adaptace je postup pný výývojový procces, kterým vzniká mnoh ho diferenco ovaných foreem organism mů z výchozíího drruhu. Vytvářřejí se specializované fo ormy, které é danému prostředí nejjlépe vyhovu ují. Teento proces je však velm mi složitý a není n dosud zcela pochopen. Geniáln ně jednoducchá Daarwinova teo orie o vzniku u a rozrůzňo ování organismů přirozeeným výběreem z 19. století do ostala s postupem času ssvé trhliny a byla mnohokkrát revidováána. Sp pojením klassického darw winismu s genetikou vznikl neodarwinismus, avššak ukázalo se, žee i jeho význ nam je omeezený. Neodaarwinisté zastávali názo or, že důležittější z hledisska ro ozmnožováníí než přirozený výběr je m metoda, uplaatňující se v m mikroevoluci. Ob bjevily se no ové evoluční procesy, kteeré by mohly být zodpovědné za vznik komplexxity (tjj. složitosti) aa organizovaanosti organiismů, které jjsou pro orgaanismy mnohem typičtějjší. Tyyto vlastnostti vznikají v eevoluci ne po ouze vlivem selekce, ale také působeením jiných sil, tj.. tříděním z hlediska z sttability, pasiivní evoluce e a efektu zdi. Ukázka komplexityy a usspořádanosti je na obr. 4 4.1.5. O OBRÁZEK 4.1 1.5

Komplexitaa (vpravo) a u uspořádanosst (vlevo) (Flegr, 2006 6)

mníval, že hlavní hnací silou s vzájemného rozrůzzňování druh hů je přiroze ený Daarwin se dom výýběr. Neodarwinisté ukáázali, že jso ou podstatně ější jiné dějje: náhoda, uplatňující se v makro i mikkroevoluci. V V průběhu makroevolu uce vede nááhoda ke vzzniku poměrrně malého počtu klíčových evvolučních novinek a také k náhodným m vymíráním druhů i celýých výývojových věětví v důsled dku přírodn ních katastro of. V mikroeevoluci se p projevuje jaako nááhodná fixacce některých alel (geneetický drift) a jeho fixaace neutráln ních a někdyy i škkodlivých aleel, které se shodou s okolností nacházzejí na chrom mosomu pob blíž výhodnýých mutací. Mayr dokázal,, že u pohlavvně se rozmn M nožujících druhů představvuje hlavní p problém vzniiku no ového druhu u vytvoření dostatečně silných reprrodukčních bariér schop pných zabránit výýměně genů ů a tedy stíírání rozdílů ů mezi vznikajícími druhy. Hlavní roli zde hraaje diferenciace d druhů na různ ných (mimo vzájemný ko ontakt) úrovn ních.

79


notlivých alel nerozhodu uje to, jak ktterá ovlivňuje průměrno ou biologickkou O osudu jedn datnost členů populace, ale to, kterrá z nich pod dmiňuje evo olučně stabilní strategii, to zd zn namená tako ovou, která kkdyž v populaaci převládne e, nemůže b být vytěsněnaa žádnou jinou strategií (teorie her). Je to zásah do základů Darwinovy teorie evo oluce účelnýých vlaastností. Dn nes se již vyychází z teoriie sobeckého o genu. To nám n sděluje,, že v případ dě pohlavně se množících orgganismů je motorem evoluce soup peření různýých variant téhož genu o h kopií do dalších d generrací. Avšak aani tato teorie přředání co neejvětšího počtu vlastních neemůže plně objasnit evo oluci účelných znaků u po ohlavně se m množících orrganismů, vím me vššak přesto, žee k ní docházzí. Teeorie zamrzléé evoluce (p plasticity). Přřekvapivě evvoluční pasivvita pohlavněě se množícíích drruhů může být zodpověědná za jejich ekologicckou úspěšn nost, neboť jim umožňu uje ud držovat z dlouhodobéh ho hlediska fenotyp prostředí, kde přírod dní podmín nky neepravidelně krátkodobě kolísají. Paleeontologickáá data, která byla podměětem pro vzn nik teeorie přerušo ovaných rovn nováh (obr. 4.1.6.) proje evující se jakko téměř okaamžitý vznik již plně vyvinutéého druhu a jeho neměěnnost po zb bytek doby jeho existence, jsou pllně v ssouladu se závěry z teoriee zamrzlé plasticity. Evoluční trendyy by mohly b být tak pomaalé prroto, že druh hy mohou odpovídat o naa selekční tlaaky jen po krátkou k dobu u svého trváání, tzn. bezprostřředně po svéém vzniku. Poté P evolučn ně zamrznou u a s dalším vývojem musí čeekat na dalšší speciaci (obr. 4.1.7.)) Genetická architekturra evolučně plastických a evvolučně zamrzlých druhů ů se zřejmě liší. U plasticckých druhů bude větší p procento znaaků kó ódovaných jedním geneem, u zamrzzlých bude přitomco věětší množstvví kódovanýých veelkým počtem m genů a bud dou se u nich h více uplatň ňovat genovéé interakce. Z vvýše uveden ného krátkéého a stručn ného přehledu názorů na n vznik a vývoj druho ové peestrosti je zřejmé, z že přes nové informace, jež korigujjí původní darwinistickkou myšlenku, nen ní tento složžitý problém m vyřešen. Na N obr. 4.1.6 6. jsou ve scchematizovaané fo ormě vyjádřeeny koncepcee vývoje života. O OBRÁZEK 4.1 1.6

Koncepce vvývoje životaa

A – teorie sttvoření; B‐ teeorie katastrrof; C – evolu uční teorie; D D – teorie přeerušovaných h rovno ováh; E – teo orie přerušovvané postoup pnosti 80 0


O OBRÁZEK 4.1 1.7

Základní druhy speciacíí (Flegr, 2006 6)

a) vznikk nového dru uhu uvnitř aleeálu druhu m mateřského, b) vznikk nového druhu v důsled dku rozdělen ní areálu původního dru uhu na dvě či více ččástí srovnattelné velikossti vytvořením m geografickké bariéry (naapř. řekou), c) vznikk nového dru uhu v důsled dku rozdělení malé části mateřské po opulace např. kolon nizací ostrovva vzdáleného od pevninyy. O OBRÁZEK 4.1 1.8

(Flegr, 2006 6)

81


O OBRÁZEK 4.1 1.9

(Flegr, 2006 6)

82 2


O OBRÁZEK 4.1 1.10

Efekt zdi (Fllegr, 2006)

ZAPAMATTUJTE SI

povinně

Kapitola o ekologii a živvotním prosttředí obsahu K uje sice mno oho nových pojmů, kterré n nutno pocho opit, ale to neení hlavním účelem textu u a obrázků opory. To hlavní poselstvví t této pasážee textu spo očívá v poch hopení vzájjemného vzztahu (interrakce) živýcch o organismů s abiotickou přírodou. p Tyyto vzájemné é a mnohosstranné interrakce (včetn ně č činnosti člověka) podmiň ňují existencci jednotlivýcch druhů. Mějme M na paměti, že i my m jsme jedni z n nich! KONTROLNÍÍ OTÁZKY

Jaký je Váš názorr na biodiverzitu v kontexxtu vývoje živvé hmoty na Zemi? Znátee příklady ro ozmnožení škkůdců v ekossystémech ČR R? Znáte příččiny? Vysvětlete princip fotosyntézzy a sdělte je ejí úlohu v evvoluci Země. V čem m spočívá prrincip „biopo otravin“? V čem m spočívá příčina vyysoké produ uktivity pěsstování plod din v režim mu hydroponií? Posu uďte: při přeechodu človvěka na veggetariánskou stravu se sníží či zvýšší účinn nost jeho potravního řetěězce? Objasněte skuteččnost, že v A Agro – alimen ntárních systtémech vysp pělých zemí jje otřebí dodatkková energie a uveďte přříklady. zapo V čem m spočívá křřehká stabilitta ekosystém mů?

83


Charakterizujte vvyčerpatelnéé a nevyčerpaatelné zdrojee biosféry. Popiššte typologiii chráněných h území v ČR R a sdělte dů ůvody pro takové způsob by ochraany krajiny S SHRNUTÍ KA PITOLY

Ekolo ogie je vědaa o ukazatellích mezi orrganismy a jejich j prostředím. Životn ní prosttředí je vše, co vytváří přirozené p po odmínky existence organismů včetn ně člověěka a je před dpokladem jjejich dalšího o vývoje. Jeh ho složkami jsou zejmén na ovzduší, voda, ho orniny, půda, organismy, ekosystémyy a energie. K bio otickým složkkám prostřed dí řadíme následující stup pně: - buň ňka - jed dinec (individ duum) - populace (demos) olečenstvo (ccenóza) - spo Mezii základní ekologický vztah mezi populacem mi a mezi jedinci pattří komp petice, tj. bo oj o zdroj, kteerý je omeze en. Charakteristickým m rysem biocenózy b je e druhová pestrost – biodiverzitaa. Důležžitým rysem je i dominan nce. Změn ny společensstev v čase nazýváme sukkcesí. Systéém toku energie v ekosysstémech je ssystémem ottevřeným, vee kterém platí term modynamickéé zákony. Přenos energiee v potravěě z organissmů autotrrofních do o organism mů heterotrofních naazýváme pottravní (troficcký) řetězec. Každý organism mus má vů ůči změnám m vnějších a vnitřnícch podmíne ek oregulační scchopnost udržet si rovno ovážný stav. K Každý rostlin nný i živočišn ný samo druh má v rámci působené ekologických faktorů své limitující hraanice, kterým mi je oh hraničena jeh ho tolerance (snášenlivosst). Optim mální podmínky podmiň ňující maxim mální produkkci organism mu. Produkčn ní fakto ory mají výýznam zejm ména v zemědělství, kd dy je snahaa dosáhnou ut maximální úrodyy. svému prosstředí, aby mohly být plněny jejicch Orgaanismy se přizpůsobují p fyziologické funkce. Tomutto procesu přizpůsobo ování se říkká adaptace e. uční adaptace je postu upný rozvojjový proces,, kterým vzzniká mnoh ho Evolu diferrencovaných forem organismů z vých hozího druhu u. Jde však o o velmi složittý procees, geniálně jednoduše p představovan ný Darwinem m v 19. století, jenž dostaal mnoho změn a dosud není pllně pochopen. STTUDIJNÍ LITEERATURA 1. Herčík, M..: Životní pro ostředí, záklaady environm mentalistiky; VŠB‐TU Ostrrava, 1. vydání, 142 s., 200 09; ISBN 978 8‐80‐248‐107 73‐7

84 4

En nvironmentáální systém Země

5 Enviro onmenttální sysstém Ze emě Ú ÚVOD En nvironmentá ální systém Země Z je dness přímo či neepřímo před dmětem rozsáhlých disku usí neejen mezi od dborníky, alee i mezi laickkou veřejností. Dotýká see totiž otázeek koexistencce lid dské společn nosti s přírod dními systém my, složitostii, pochopeníí těchto systému a jejicch mnohdy cyklické povahy.. Dílčí téma ata, jako jso ou globální změny klim matu a z toh ho pllynoucí důsleedky pro člo ověka, možn nosti prognózování před dpokládaných h změn apod. jso ou tématy aktuálními s konkrétníími dopady na ekonom miku státu a regionu i přředmětem naivních a mnohdy neserriózních „zarručeně správvných řešeníí“, či naprosté ignorace této problematiiky pro souččasnost i bu udoucnost. V pozadí V těch hto diskusí je j úlloha člověka na biosféru a na možné důsledky jeh ho chování. Jee zřejmé, že problematik p ka páté kapittoly je velmii složitá. Ve studijní opořře bude protto po odán velmi stručný přehleed těchto pro oblémů s uveedením něko olika příkladů ů. CÍÍLE KAPITOLY Y Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů budete UM MĚT: Rozeznávat odlišné koncepce vv chápání problematiky gglobálních zm měn. Vyložit si průběh některých jevů, ale i legislativnícch opatření,, jež ovlivňu ují součassný „ vzorec chování“ lid dské komunitty. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů ZÍSKÁTE: Přehleed a zdůvo odnění alternativních názorů n na řadu envirronmentálnícch probléémů. Teorettický základ pro formování vllastního náázoru na problematikku enviro onmentální p povahy mediálně mnohdy jednostran nně propagovvanou. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů BUDETE SC CHOPNI: Kvalifikovaněji possoudit záměry řady projektů, zabývaajících se envvironmentální probleematikou ve vztahu k pod dnikatelským m aktivitám.

85


nvironmentáální systém Země je jako celek velmi ssložitý. Obr. 5.1.). En OBRÁZEEK 5.1

Schématickké znázorněn ní environme entálního syystému Země ě (Zamarský, Kumpera, 1 1996)

Klíčovou úloh hu v něm hraje h geologgické prostřředí, které spolu s biosférou vytvváří vyyvážený systtém se zpětn nými vazbam mi. V tomto systému paanuje vyvážeená rovnovááha veelkých geoch hemických ko oloběhů, představujících cyklické vým měny hmoty. Bez fungováání těěchto cyklů představujíccích přísun a a výměnu láátek mezi živými a nežiivými složkaami ekkosystémů b by v biosféřee nebyl možn ný život; z ob br. 5.1 jsou rovněž zřejm mé energeticcké zd droje pro tyyto cyklické pohyby a významná v úloha hydrossféry a vodyy, která se na po ovrchu Zeměě nachází vee všech třech h možných skupenstvích. Na obr. 5.2 2 je zobraze ena molekulární struktura skupenství s vody. Na obr. 5.3 je znázorn něno schém ma hyydrologickéh ho cyklu. Ob br. 5.4 ukazzuje na kolo oběh uhlíků ů, obr. 5.5 vznik a úlo ohu skkleníkového eefektu. OBRÁZEEK 5.2

Molekulárn ní struktura sskupenství vvody (Schejb bal, 2008)

86 6


OBRÁZEEK 5.3

Schéma hyd drologického o cyklu (Sche ejbal, 2008)

OBRÁZEEK 5.4

Koloběh uh hlíku (mezivládní panel o o klimatickýcch změnách, 2001, Velkáá Británie)

87


OBRÁZEEK 5.5

88 8

Zjednoduše ená ilustrace e dynamiky sslunečního záření dopadajícíh ho na zemskýý povrch a ú úloha skleníkkových plynů ů (Mezinárod dní panel o kklimatických změnách, N New York, 1995)


5.1 Vývvoj klimatu u V Velmi aktuáln ním tématem m současné doby je vývvoj klimatu na n Zemi a jeeho dopady na lid dské aktivity. Kontroverzzní diskuse p probíhá na té éma globální oteplováníí a jeho možžné do opady. Vzrů ůst teploty přízemní čáásti troposféry a teplo oty oceánů (tzn. globáální otteplování) see vysvětloval – a stále vysvětluje v – stoupajícími obsahy tzvv. skleníkovýých plynů (CO2, metan, m vodníí pára) v atm mosféře, cožž je považovváno za násleedek využíváání fo osilních paliv a zemědělsství (rostlinnéé i živočišné é výroby), mající vliv na tzv. skleníko ový effekt. Atmosfféra vytváří kolem Zeměě obal, kterýý zadržuje účinně ú teplo o a vytváří tím t prrostředí, přízznivé pro exiistenci životaa. Kdyby tom mu tak nebylo, byla by na Zemi teplo ota assi o 30°C nižší, n což byy neumožnilo vznik a rozvoj živýcch organism mů. Na vzniiku skkleníkového efektu se po odílejí sklenííkové plyny, z nichž je nejvýznamně n ější vodní pára. Po odíl člověka n na zastoupen ní těchto plyynů v atmosfféře je velmi malý. Jee odhadován no, že atmossféra obsahu uje 750 Gt C, C povrchovéé vody oceán nu 1 000 Gt C, ro ostlinstvo, pů ůda a povrch hové usazeniny 2 000 Gt C, střední a hluboký oceán 38 000 Gt C (Schimel, 1995). Velikost těchto záso obáren, rychlosti výměn mezi nimi a nejistoty, se bují, že zd droj součassného vzrůsstu ktterými jsou tato číslaa odhadováána způsob attmosférickéh ho CO2 nemů ůže být přessně určen. Vííme, že atmo osférické koncentrace CO O2 see široce měníí v průběhu ggeologického o času (obr. 5.1.1.). Na to omto obrázkku je zřejmé, že po oslední čtyřii interglaciály vykazovaly vyšší tep ploty než naaše doba. P Pečlivá analýýza ukkazuje (Lom mborg, 2001 1), že běheem minulých h 650 000 let se kon ncentrace CO O2 po ohybovaly vžždy až podlee toho, kam se posunulaa teplota: nejprve vyrosttla teplota, p pak ko oncentrace C CO2; stejně tak nejprve teeplota začalaa klesat, a paak začalo ubýývat i CO2. OBRÁZEK K 5.1.2

Vývoj teplo oty a koncentrací CO2 během minulýých 650 000 let v Antarkktidě (Lombo org, 2001)

Jee nutno jasn ně konstatovvat, že k výkkyvům a zm měnám podn nebí (a rovněž je změnáám ob bsahu CO2) d docházelo v ccelé historii ZZemě (obr. 5 5.1.2.)

89


OBRÁZEK K 5.1.2

nebí v historiii Země (Sche ejbal, 2008) Vývoj podn

od počátku vývoje lidskéh ho rodu, tzn. v období, kkdy Výýrazné klimaatické změnyy probíhaly o see nedalo speekulovat o ovlivnění o pod dnebí v důsle edku lidských aktivit. Výývoj teploty na seeverní poloko ouli v obdob bí 900‐2006 a dále ukazzuje obr. 5.1 1.3. Lze konsstatovat z řaady úd dajů, že v hisstorii Země sse periody ss teplým klim matem označčují vyššími koncentrace emi CO O2 v atmosfééře. Ukazujee se ale, že obdobná situace je i v příípadě dalšího o skleníkového plynu – metanu. Přes vešškerá data, jež jsou dossud k dispozici se zdá, žže dosud chyybí informace klíččová, zda zm měny obsahu u CO2 předccházejí klimaatickým změěnám či zda je náásledují. Exxistuje ale i řada výzzkumů, dokkládajících souvislost mezi m aktivittou Slunce a dlouhodobými výkyvy po odnebí už v preindustriá v ální době (ssouvislost tzzv. malé do oby ledové a obdo obí nejnižší slluneční aktivvity v létech 1 1645 – 1715).

90 0


OBRÁZEK K 5.1.3

oty na severn ní polokouli (Lomborg, 2 2001) Vývoj teplo

Ro ovněž se ukáázalo, že jasné výtrysky ( facuae) v o okolí slunečn ních skvrn zvvyšují intenzitu slu unečného zááření, dokonce více než ssluneční skvrrny samotnéé. Zdá se ted dy, že určujíccím faktorem vývoje teplotníího pole atm mosféry a dalších d klimaatických veličin je Sluncce. Zm měny sluneční aktivity jssou pravděpo odobné závislé na jeho inerciálním pohybu, tzn. V po ohybu kolem m těžiště slun neční soustavvy, daného změnami polo oh obřích plaanet. Jee zřejmé, že na součaasném otep plování se vedle antro opogenních vlivů podíllejí po odstatnou m měrou i vlivy zzcela přirozeené, tak jako již mnohokrrát v minulossti. Ty považu uje řaada badatelů ů za mnoheem významnější než vlivy v antropo ogenní. Pod dle uvedené ého cyyklického vývvoje slunečn ní aktivity see někdy v b budoucnu (n nevíme přesn ně kdy) změ ění veelmi pravděp podobně současná tepleejší doba meziledová, m v v niž právě žžijeme, v do obu ledovou. n v prrognózách dalších d změn n klimatickýcch parametrů ukazuje obr. Sttupeň naší nejistoty 5.1.4.

91


OBRÁZEK K 5.1.4

Růst mořskké hladiny mezi lety 1807 7 a 2002 s přředpovědí IPCC do rokku 2100. Vlevvo nahoře te empo změn mořské hladiny (Lomborg, 2001 1)

92 2


ZAPAMATTUJTE SI

EEnvironmenttální systém Země, jak jsme ho dosud poznali, představuje velmi složittý s systém energ getických a látkových to oků, mající m mnohdy cykliický charakteer. Mějme n na p paměti, že se e vyvíjel velm mi dlouho – paralelně s vývojem našší planety – a není závislý p pouze na prrocesech naší matečné planety, ale e je (a byl i v minulostti) ovlivňováán a aktivitou Slun nce, některýých obřích plynných plan net naší Sluneeční soustavvy a občasno ou interakcí s m meteority či kometami, k jež dopadají na zemský povrch. Ten nto systém se s d dostává do nové situace s „příchodem uvědom mělé antrop pogenní činn nosti“. Byť je j č činnost člově ěka relativně velmi krátko odobá vůči ččasovému měěřítku vývojee Země, můžže t tento enviro onmentální systém s značně ovlivňovaat. Pamatujm me proto naa naše děti a v vnuky a na jejich potom mky a usměěrněme svůj způsob živvota tak, ab bychom i jim m z zanechali ten nto systémovvý skvost, jež jsme sami nevybudovaali, bez rušivýých následků ů. B Bude to naše e stopa pro b budoucí pozo orovatele. KONTROLNÍÍ OTÁZKY

Jaké dopady moh hou mít glob bální změny kklimatu na zeemědělství? Lze považovat p p povodně za jeden ze zn naků klimatických změn? Jsou u náás prováděná protip povodňová o opatření? Kde a jak? Charakterizujte ú úlohu medií vv předávání iinformací o kklimatických změnách. Jaká je úloha Greeenpeace v p problematice e ochrany ŽP a globálních h změn? V čem m vidíte prrincip sporu mezi tvůrcci litanie (sttrach ze zh horšujícího se s prosttředí) a badaateli typu Lom mborga se ssvým skeptickým optimissmem? Jaké jsou reakce na problemaatiku globáln ních změn v Č ČR? Jaká jsou modeerní opatřen ní ve směru na redukcci skleníkovýých plynů do d atmo osféry? Charrakterizujte ttzv. „emisní povolenky“ aa k čemu slo ouží? Charakterizujte ssmysl opatření, vyplývajíccích z tzv. „Kjjótského pro otokolu“ Kdo sse problemaatikou enviro onmentalisticcky zabývá v ČR? S SHRNUTÍ KA PITOLY

Envirronmentální systém Zem mě je jako celek velmi složitý a klíčovou úloh hu v něm m hraje geo ologické prostředí, které é spolu s bio osférou vytvváří vyvážen ný systéém se zpětnými vazbam mi. V tomto systému s pan nuje vyvážen ná rovnováh ha velkýých geochem mických kolob běhů, předsttavujících cykklické výměn ny hmoty. Velm mi aktuálním tématem so oučasnosti je e vývoj klimattu na Zemi aa jeho dopad dy na lidské aktivityy. Globální oteplování o se vysvětluje stoupajícím mi obsahy tzvv. níkových plyynů v tropossféře, což je e považován no za násled dek využíván ní sklen fosiln ních paliv a rrozvoje zeměědělství. Výrazné klimaticcké změny probíhaly p od d počátku vývoje v lidskéého rodu tzn n. v obd dobí, kdy see nedalo speekulovat o ovivnění o pod dnebí v důsleedku lidskýcch

93


aktivvit. Existuje ale i řad da výzkumů,, dokládajícícch souvislostt mezi aktivvitou Slunce a v podn nebí už v preindustriálníí době. Zdáá se tedy, že ž dlouhodobými výkyvy určujjícím faktoreem vývoje teplotního pole atmosfééry a dalších h klimatickýcch veličin je Slunce. Výše uvedené názory n nemaají dosud jed dnoznačnou povahu a vvyžadují dalšší globáální, dlouhod dobý, sofistikkovaná a srovnatelný prů ůzkum. Nejisstoty v závěrech o budou ucích impakttech globálníího oteplováání by člověkka neměělo zamezit v jeho „přáátelském“ přřístupu k příírodním pro ocesům. Spíšše naop pak. Princip p předběžné opatrnosti si tto vyžaduje. STTUDIJNÍ LITEERATURA 1. Schejbal. C C.: Nauka o zzemi. Vysokáá škola logistiky, o.p.s. Přřerov, 1. vydáání, 139 s.; 2008; ISBN N 978‐80‐87179‐02‐4

94 4

An ntropogenní vlivy na živo otní prostřed dí

6 Antro opogenn ní vlivy n na živottní prostředí Ú ÚVOD V obecném pojetí p je živo otní prostřed dí pouze ap plikovanou částí č ekologiie a zahrnuj uje so oubor vnějšícch faktorů, vve kterém orrganismy žijí í a které na n ně působí. V V této kapito ole bu ude pojedná áno předevšíím a vlivu člověka č na ŽP, Ž byť někkteré lidské kontaminanty prrodukuje sam ma příroda. V Vzhledem k ttomu, že se jeedná o probllematiku obssáhlou a navvíc zp pracovanou podrobněji p v jiných stud v dijních materriálech, budee text této kkapitoly pouzze veelmi stručným m přehledem m této zájmo ové problematiky a stud denti budou iinformování í v litteratuře, ve kkteré nalezno ou požadova ané podrobno osti. S rozvojem moderních m in nstrumentáln ních metod je tématika a znečišťová ání a ochran ny živvotního prosstředí velmi a aktuální. Glo obalizační pro ocesy totiž u umožňují přeenášet některré ko ontaminantyy od míst svvého vzniku daleko ke konečným k „ konzumentů ům“. Filozoffie occhrany ŽP a udržitelného o rozvoje se stává integrrální součásttí politik vysp pělých států a na a půdě OSN zzaujímá význ namné posta avení. Je sam mozřejmé, že může být ro ovněž zneužitta vee prospěch zájmových skupin či jednotlivců s nepříjem mnými dopa ady např. na n po odnikatelské aktivity v ŽP P. Jee ale nepochyybné, že zna alost geneze kontaminan ntů, jejich miigračních cesst a účinků n na živvý organism mus včetně člověka č je klíčovým k fakktorem pro jejich j minim malizaci a prro ob bjektivizací jeejich působeení i pro ochrranu proti nim. Pokrok vv této oblastti přináší novvé po oznatky řad dy vědních oborů, neb boť jde o problematik p u multidisciiplinární a o mezioborové cchápání výsleedků vědecko ovýzkumnýcch aktivit. CÍÍLE KAPITOLY Y Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů budete UM MĚT: Vysvěětlit si význ nam některýých speciáln ních pojmů, používanýých v oblassti znečiššťování a och hrany životního prostředíí. Orienttovat své podnikatelské p é aktivity tak, t aby nepřispívaly kk znečišťování životního prostřed dí. Poznat jednotlivéé kontamin nanty z hle ediska jejich h škodlivossti v danýcch podmíínkách. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů ZÍSKÁTE: Základ dní znalostní bázi, týkajíccí se antropogenních vlivů ů na životní p prostředí. Dostattečné inform mace k tom mu, abyste mohli rozlišit povahu a vlastnossti znečiššťujících láteek a pochop pit tak jejich nebezpečnost pro živvé organism my včetněě člověka. Argum mentaci pro n názor, že člo ověk je součáástí přírodnícch systémů aa oddělovat sse od nicch, event. je „„napravovatt“ je zcela nesmyslné.

95


Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů BUDETE SC CHOPNI: Vytvořřit si kvalifikovaný oso obní názor na jednotlivé případy kontaminacce znečiššťujícími látkaami lokalizovvanými ve vo odním prostřředí, v ovzdu uší i v půdách h. Rozlišiit účelně vyn naložené pro ostředky na dekontaminaci životního o prostředí o od fám čii módních neebo „klientelistických“ přřístupů.

Zn nečišťující látky Pééče o životní prostředí má různé form my. Za základ dní bývají povvažovány: • •

o prostředí (ŽP) před neggativními úččinky lidské ččinnosti a přřed Ochrana životního bením přírod dních jevů. nežádoucím působ Tvorba ŽP spočívaající v cílevěd domých zásazích a formo ování podle p potřeb člově ěka ody. a příro

Naaše životní p prostředí nep příznivě ovlivvňují a znečiišťují některéé látky či slo oučeniny, kte eré see do ŽP dostáávají buď lidsskou (antrop pogenní) činn ností nebo p působením přírodních dě ějů. Jeejich účinek ((impakt) na žživotní prosttředí může b být buď indifeerentní nebo o i příznivý, aale v převážné části se tyto su ubstance cho ovají k našem mu ŽP nepřáátelsky. V tom mto případě ě je ozznačujeme jaako znečišťu ující látky (kontaminantyy). Pod pojm mem znečišťťující látky (ZZL) býývají označovvány látky tuhé, kapalnéé i plynné, které k buď přřímo, nebo p po chemické é či fyzikální změn ně nebo spolupůsobením m s jinou látkkou nepřímo ovlivňují ŽP a tím ohrožžují či poškozují zd draví lidí i osttatních organ nismů nebo majetek. Zn nečišťující láttky se nejčasstěji rozdělují podle: • • •

Skupeenství Chemického složení Míry šškodlivosti (rrizikovosti, neebezpečnostti)

Z hlediska cheemického slo ožení se ZL dělí d do skupin podle sloučenin jedno otlivých prvkků. M nejčastěěji se vyskytu Mezi ující patří slo oučeniny síryy, dusíku, uh hlíku, kyslíku u a sloučenin ny, ktteré obsahujíí halogenovéé prvky, jak jee patrné z náásledující tab bulky č. 6.

96 6


TABULKA 6

Rozdělení zznečišťujících h látek podle e chemickéh ho složení (Herčík, 200 09)

odle míry škkodlivosti, nebezpečnostti či podle možného m rizzika pro lidsské zdraví, pro p Po přřírodu a našee ŽP bývají ZZL rozdělovány do kateggorií a do sku upin podle jeejich shodnýých vlaastností a ch hování. Mezi tyto kategorrie patří: • •

akutníí toxicita – vyyvolává přízn naky okamžitté otravy po krátkodobé expozici, chronická toxicita – jiná systém mová poškozzení organism mu než je vzznik zhoubnýých odobých expo ozicích, nádorrů po dlouho enviro onmentální ttoxicita – nežádoucí účin nky na floru a faunu, narušení stabillity ekosystému, karcin nogenita – scchopnost něěkterých chemických láteek vyvolávatt a podporovvat vznik zzhoubných n nádorů, mutaggenita – poškkozování gen nů a chromozomů v důsledku reakcí, které je trvaalé a přerruší se v proccesu reprodu ukce na dalšíí generaci, terato ogenita – pošškození plodu v průběhu těhotenství,, vznik vrozeených vad, perzistence – přettrvávání chem mických látek v životním prostředí, bioaku umulace – hrromadění láttek v životnícch organismeech.

• • • • • •

M Mezi další výz namné vlastnosti ZL, které mohou zvvýšit jejich neebezpečnostt patří: •

rozpustnost ve vod dě,

•

mobilitta (pohyb) v půdě i ve skaalním podklaadu,

•

volatilita (těkavost)).

97


mického složení vyplýváá, že význam mnou roli hrrají Z uvedeného rozdělení ZLL podle chem oučeniny orgganické. Do ŽP nevstupují tyto látkyy v podobě produktů výýrob, ale jejich slo veelký počet vzniká v jako doprovodná d složka chem mických dějů ů a přeměn n. Jejich výskkyt v našem prosttředí je obro ovský, různorrodé je i jejicch působeníí od vlivu pozitivního až po vyysoce negattivní. V orgaanických slo oučeninách mají s ohled dem na po oškozování ŽP, Ž neejvětší význaam aromatické uhlovod díky, vyskytu ující se jako o polycyklickké aromaticcké uh hlovodíky (PA AU) a halogeenované slou učeniny. Do o životního prostředí see PAU dostáávají při ned dokonalém spalováním s vv elektrárnácch, do omácích top peništích, vee spalovacích h motorech a při spalo ování a pyro olýze jakéko oliv orrganické látkky. Při ochlazzování kouřo ových plynů kondenzují na sazích a jjiných pevnýých no osičích, unikaají do atmosfféry a násled dně kontaminují vody, pů ůdu a rostliny. Významnýým zd drojem PAU jsou koksovvny, ropné závody a ně ěkteré metaalurgické pro ovozy. PAU se uvvolňují do ŽP P rovněž otěrrem asfaltovvých povrchů ů vozovek a p pneumatik, vve kterých jssou po oužity saze jaako plnivo. Po ouze u něktterých PAU byly potvrzzeny karcino ogenní účinky. Nejsilněější účinky má m beenzo(a)pyren n, který sloužží jako indikáátor celkové kontaminacee PAU. Haalogenovanéé sloučeniny (obsahující ffluor, chlor, b brom, jod a rradioaktivní astat). Vyyráběné cheemické slouččeniny obsahující chlor mají značný význam p pro kosmetikku, čisstící prostředky, elektro onický průmyysl, pro výro obu umělých hmot, řed didel, nábytkku, peesticidů v zemědělství ap pod. Časem se ukázalo, že tyto látkyy, jež bezesp poru přispělyy k po okroku, přeedstavují glo obální nebeezpečí pro životní pro ostředí. Někkteré haloggen slo oučeniny dnes řadíme m mezi nejvíce rrozšířené a nejnebezpečn nější polutan nty v našem ŽŽP. Jeejich migracee probíhá vee všech záklaadních přírod dních složkách prostředíí, tj. ovzdušíím, vo odou a půdou a samozřejjmě i přes po otravinové ře etězce. U některých halogenovanýých uhlovodííků se projevvují následujíící vlastnosti: •

toxicitaa, včetně gen notoxických účinků

•

vysoká odolnost vůči v chemickému, fotocchemickému u, termickém mu a zejmé éna biochemickému rozkladu – perzistence

•

schopn nost kumulace v jednotlivých složkáách ŽP včetn ně živých organismů – bio b akumulace

ných sloučen nin zasáhly do našeho životního prrostředí nejvvíce negativvně Z halogenovan peesticidy, polyychlorované bifenyly (PC CB), polychlo orované dibeenzodioxiny ((PCDD), furaany (P PCDF),freony a halony.

6..1 Znečiššťování a o ochrana ovvzduší V současné do obě je identifikováno několik tisíc láttek znečišťujjících ovzdušší. Znečišťováání a následky. Příčinou jsou emise (úleety) látek kontaminujícíích ovvzduší má svvé příčiny a prrostředí z jed dnotlivých zdrojů. z Spojeení mezi přííčinami a náásledky obsttarává zemsská attmosféra. ZL,, které se vyyskytují v přízzemní vrstvě ě atmosféry aa škodlivě pů ůsobí na zdraaví lid dí, přírodu a hmotné staatky, označu ujeme jako im mise a ty, ktteré dopadn nou na zemsský po ovrch jako deepozice.

98 8


Naa obr. 6.1.1. je znázorněn n přenos zneečišťujících láátek v atmossféře. TABULKA A 6.1.1

Přenos zneččišťujících láátek v atmosféře (Herčík, 2009)

6..1.1 Povaha a vlastn nosti znečiišťujících láátek. Paachy Mezi nejsložitější problematiku paatří sledováání pachů. K vyhodno M ocení imisníích ko oncentrací pachu p možno použít metodu stano ovení pacho ových látek ve venkovním ovvzduší terénním průzkum mem podle ČSN 835031 1. Pro objekttivizaci poso ouzení pacho ové záátěže jsou vhodné olffaktometrickké postupy. Pro vyřeešení intenzzity pachu je v normálech EEU definován na tzv. Evrop pská pachováá jednotka O OUER, která je vztažena na hemické látkyy. paach určité ch

99


uhé a kapalné znečišťujíccí látky Tu Tu uhé a kapalné ZL jsou částečky těěchto látek, které moho ou vytvářet se vzduche em disperzní systéémy, v nichžž je vzduch d disperzním prostředím a tuhé nebo kkapalné částice dispergovanou u látkou. Pod dle stability disperzního systému se dělí na pracchy a aeroso oly. M Mezi prachy p patří prachy polétavé, hrrubé prachy,, jemné pracchy a různé nečistoty. P Pod po ojmem aerossol jsou zahrnovány tuh hé i kapalné částice, které po rozptýýlení v klidné ém disperzním syystému tvoří stabilní systém. Množsství spadlého o prachu označujeme jaako pad prachu aa vyjadřujem me jej pomoccí depozičníh ho limitu. Množství polétavého pracchu sp 3 (aerosolu) se hodnotí pom mocí imisních limitů (v mg/m m ). O vlivu poletavéého prachu na lid dské zdraví n není pochyb. Na jeho vyššších koncentracích v ovzzduší se podíílí nejen zdro oje stacionární (tteplárny ap pod.), ale vydatnou v měrou m i mobilní zdrojje, předevšším au utomobily. Vliv prašné kontaminace n na lidské dýchání je násle edující: •

Částicee – 5 mm jssou při vdechování zadrženy v dýchacích cestácch i ty nejvě ětší v horníích dýchacích cestách (n nos, nosohltaan, dutiny nosní a ústní,, menší částice v dolníích cestách (h hrtan, průdu ušky, průdušn nice),

•

Částicee 0,25‐05 mm pronikají až do plicních sklípků (tedy do ko onečných partií dýchaccích cest),

•

Částicee – 0,25 mm m se začínajíí chovat jako o plynné mo olekuly a jso ou z velké čáásti z plic vydechovány.

Neejnebezpečn nější a s největším dopad dem na lidské é zdraví je sttřední frakcee (od 0,25 do o 5 mm). Plynné znečišťťující látky. Mnohé z těchtto ZL se do o M ovzduší dosttávají následkem fotogen nických reakcí, vulkanickkou čin nností, elekttrickými výbo oji apod. Nejjvětší množsství těchto láátek se do ovzduší dostáává náásledkem lidské činnossti. Jde především o plodiny sp palování paaliv k vytápě ění do omácností, průmyslu, p v energetice, dopravě atd d. Důležitým m zdrojem těěchto škodlivvin jso ou průmyslové techno ologie, zejm ména hutnického a chemického průmyslu a ko oksárenství. V následující ččásti podávám me přehled ssoučasných n nejvýznamněějších ZL v ovvzduší. oučeniny síryy. Slo SO O2 (oxid siřičitý) je hlavvní znečišťujíící látkou v ovzduší, a to co do mn nožství i co do úččinků na ŽP. Ž Do ovzzduší se dostává z en nergetiky, metalurgické m ého průmysslu, ko oksárenství a a chemickéh ho průmyslu.. Během urččité doby přeechází SO2 n na SO3. Ten je okkamžitě hydrratován vzdu ušnou vlhkosstí na aeroso ol kyseliny sirové, který m může reagovvat s p prachovými alkalickými částicemi za vzniku síranů. s V ovvzduší docháází k okysele ení srážkových vo od za vzniku u kyselých dešťů. Ty z půdy uvolňujjí hliníkové aa další kovo ové ionty, jež pak poškozují půdu p mikroo organismy, zn nehodnocujíí vodu atd. SSO2 poškozu uje přředevším dýcchací systém m člověka. Slo oučeniny dusíku (NOx) Vyyskytují se v atmosféře p převážně v náásledujících fformách: N2O, NO, NO2 a N2O3. Menší část NOx je produ M ukována bakkteriálními procesy, p věttšina pocházzí ze spalováání fo osilních palivv při vysokýých teplotácch. Zdrojem jsou výfukkové plyny zze spalovacíích motorů autom mobilů. NOx zvyšují oxidační potenciál atmosfééry a působíí nepříznivě na vn nitřní orgányy lidí. 10 00


Slo oučeniny kysslíku Ozzon (O3) vzzniká jak vee vyšších vrstvách v atm mosféry (fottochemickým mi reakcemi – slu unečním zářřením), tak v přízemní vrstvě v fotolýýzou kyslíkem m a těkavýcch uhlovodíkků, ob bsažených vee výfukových h plynech sp palovacích m motorů a v em misích různých chemickýých výýrob. Ozon jee škodlivinou u, která půso obí toxicky a vysoce agreesivně. Zvlášttě citlivé na O O3 jso ou plíce. Mů ůže rovněž zp působovat řaadu alergickýých projevů.. Ozon je alee také účinnýým baakteriálním p prostředkem m, umrtvujícím m bakterie. Slo oučeniny uhlíku (CO2, CO O, organické látky, těkavé organické látky – TOL, VOC) CO O2 (oxid uhličitý) u vzn niká jako produkt p dýcchání, rozklaadem organických láte ek, vu ulkanickou čiinností a takké spalováním m uhlíkatých h paliv. Část CO2 se vážee fotosyntézzou v rostlinách , část ve světtových oceán nech. Tvoří významnou v složku sklen níkových plyn nů, vyytvářejících sskleníkový effekt. Sm mogy. Nejčasstěji se vyskyytují dva typ py smogu: kyyselý smog jee směsí kouřře z uhlí a mllhy a má vysoký o obsah SO2, co ož mu dodávvá redukční ccharakter; fo otochemickýý smog je směsí ozzonu a pero oxidu organických sloučenin a má oxidační charakter. V Č ČR stejně jaako v jjiných státecch EU jsou sm mogové situaace řešeny tvvz. Smogovýým varováním m a regulačním syystémem, ježž se vyhlašujee v případě p překročení zvvláštních imisních limitů. Ab bychom moh hli porovnávvat míru zneččišťování a h hodnotit míru již znečištěěného ovzdu uší, je zapotřebí mít stanoveeny referenčční hodnoty pro emise a imise. Tyyto referenčční ho odnoty když nabudou právní p charakter, nazývááme limity. Podle součaasné legislativy ro ozeznáme tři limity: n přípu ustné množžství znečišťu ující látky vvypouštěné do 1. Emisní limit je nejvýše ovzduší ze zdroje zznečišťováníí ná hmotnosttní koncentrace ZL obsažžená v ovzduší 2. Emisní limit je nejvvýše přípustn 3. Depozziční limit je nejvýše příp pustné množství znečišťťující látky (ZZL) usazené po dopad du na jednotku zemského o povrchu zaa jednotku čaasu.

6..2 Znečišťování a ochrana vod d Po odle zdrojů zznečištění rozzdělujeme vo ody na: •

průmysslové a odpaadní (tzv. bod dové znečiště ění)

•

průsakové a splach hové (plošné znečištění)

•

srážkovvé

Po ovrchové vody jsou obvyykle znečišťo ovány prvním m uvedeným m zdrojem, p podzemní vo ody jso ou kontamin novány ploššně. Kromě tohoto zneččišťování jso ou známe i havárie (úniky ro opných látek, močůvky, silážních s tekkutin apod.). Katastrofickké následky pro celý vod dní ekkosystém maají účinky toxxických látek, např. kyaniidů. Ho odnocení jakkosti povrch hových vod se provádí podle ČSN 757221. 7 Pod dle výslednýých ukkazatelů zneečištění, jejicch mezních hodnot, jsou u vody zařazovány do p pěti jakostníích třííd: Třřída I – nezneečištěná voda (je vhodnáá pro všechnaa použití) Třřída II – mírně znečištěnáá voda (vhodná pro většin nu užití, má krajinotvorn nou hodnotu) Třřída III – zneččištěná voda (jen pro zásobování průmyslovou vo odou)

1 101


ná jen pro om mezené účely) Třřída IV – silněě znečištěná voda (vhodn Třřída V – velm mi silně znečišštěná voda (nehodí se prro žádný účel) Po ovrchové o podzemní vody mohou být znečištěny velkým množstvím organických h a an norganických h látek. Zneččištění můžee mít charakkter bakteriáální, radioakttivní i fyzikáální (teeplota apod d.). Z hlediskka ochrany ekosystémů e jsou nejčasstěji sledováána následujjící zn nečištění: TABULKA A 6.2.2

B BSK, CHSK

Biochemická a ch hemická spo otřeba kyslíku u. Indikkuje organickké znečištěníí

Dusík (NO ‐3, NO‐2; NH+4) D

Zvýšené koncen ntrace těchtto dusíkatýcch látekk indikují ún nik ze zeměědělské půdyy, způssobují eutrofizaci povrcho ových vod.

FFosfor (PO33‐; celkový P) ;

Zvýšené koncenttrace těchto látek indiku ují únik ze zemědělských sousttav, způsobu ují eutro ofizaci povrcchových vod..

R Radiovalitivn ní prvky (U, R Ra, Rn)

Indikkují radioaktiivní zněčištění.

Detergenty, fenoly, rop D pné látky o oleje, Indikkují průmyslové t těžké kovy zneččištění.

P Pesticidy

a

komunáln ní

Indikkují zemědělské znečištění.

procesy ve vo odách. Biochemické p Po odstatou bio ochemického o čištění vod je činnost m mikroorganismů. Rozklad d rozložitelnýých orrganických látek může probíhat vzzhledem k p přítomnosti kyslíku dvěm ma základníími po ochody: •

aerobn ním způsobeem (při přebytku vzducchu, mikroorganismy geenerují oxidaci organicckých látek)

•

anaero obním způso obem (při nedostatku n nebo nepříttomnosti kyyslíku bakterie umožňují hnilobné pochody)

Ob bou biochem mických pocchodů se vyyužívá při čištění odpad dních vod, kkteré obsah hují orrganické zneečišťování. Při P vyšších koncentracích se využíívá anaerob bní čištění, při aeerobním čišštění je vyu užíván v sou učasné dob bě tzn. aktiivační procees, probíhajjící v provzdušňovvaných (aktiivačních) náádržích, ve kterých se za uměle p připravovanýých po odmínek inteenzivně rozvvíjí činnost aerobních a mikroorganism m mů. Aktivacee je využíváno zeejména při čiištění splaškových, ale i průmyslovýcch vod. Aktivvační způsob by čištění se na ro ozdíl od klasických způsobů biologgického čiště ění liší dvěma urychlujjícími prvkyy – přřidáním mikrroorganismů (kalu) a inteenzivní dodávvkou kyslíku. 10 02


Čištění vod, kontaminova k aných těžkým mi kovy je prováděno p v v současné d době i novýými e nulamocnéého železa (nanovelikosti), teechnologiemi, využívajícíími velmi jemné částice ktteré díky svéé značné sorp pční schopno osti selektivn ně akumulují kontaminanty z plošné ého koncentracíí, jež lze rellativně snadno zn nečištění do nezávadnýcch forem a „bodových“ „ eliminovat.

6..3 Znečišťování a ochrana půd Pů ůda vznikla zzvětráním po odložních hornin a činnosstí půdotvorných činitelů ů. Je základním přřírodním boh hatstvím zem mě a nenahrraditelným výrobním v pro ostředkem. Půdní fond ČR děělíme podle ttoho jakou fu unkci plní, naa: •

zemědělský půdní ffond (ZPF),

•

ůdní fond (LP PF), lesní pů

•

zastavěěné a ostatníí plochy.

6..3.1 Form my degradaace půd odle současn né legislativyy patří zdraavý stav půd dy mezi základní požadaavky zdravé ého Po živvotního prosstředí. Půda musí odpovíídat hygienicckým požadaavkům a mussí být chráně ěna přřed látkami škodlivými š liidskému zdrraví, zejménaa před jedy, před zárodky přenosnýých neemocí lidí a zzvířat a před cizopasníky.. Uvvedené požaadavky na ochranu půdyy nejsou všaak vždy resp pektovány a půda se stáává po osledním a ččasto i trvalýým rezervoárrem odpadníích látek z m mnohých lidských aktivit. Je dlouhodobě poškozována p a fyzikálně, chemicky a biologicky. Na rozdíl o od předchozíích dvvou složek životního prostředí (ovzduší, vody) v vnímááme u pů ůdy znečiště ění zp prostředkovaaně – přenossem přes pottravní řetězec. V důsledku růzznorodého o ovlivnění půd dy dochází k jejímu poško ozování – k jeejí degradaci. ozlišujeme několik typů d degradace: Ro •

dace mechanická (vlivem eroze do ochází k přemísťování p půdních částtic, Degrad příčino ou je neuvážžené zcelovááni pozemků ů, zornění luk a pastvin n, velkoploššné pěstovvání erozně n neodolných p plodin a pokles obsahu humusu)

•

Degrad dace fyzikální a fyzikálně – chemická (zhutňováníí půd, hustotta a stav cestní sítě apod.)

•

Degrad dace chemiccká (zmenšeení sorpční kapacity, k snížení pufračční schopnossti, nadměěrné dávky průmyslových h hnojiv)

•

Degrad dace biologiccká (používání pesticidů ovlivňujících h půdní orgaanismy, vlive em vnesen ných cizorod dých látek dochází d k om mezení biotyy, k poklesu detoxikačníích vlastno ostí)

•

Degrad dace agronom mická (zvýšeené zaplevele ení apod.)

1 103


6..3.2 Povaha a vlastn nosti znečiišťujících láátek o znečištění půd patří me ezi nejvýznamnější součaasné škodliviiny Z hlediska antropogenního těěžké kovy, peesticidy, dusičnany a ropn né látky. Těěžké kovy V oblasti škod dlivých anorganických láátek předstaavují těžké kovy k největšší problém. Za neejnebezpečnější se považžují kadmium m, rtuť, olovo o a chrom. Problémy mohou působit i měď, zinek, m molybden, nikl aj. Hlavním mi zdroji kon ntaminace p půdy, rostlin a objemovýých krrmiv jsou především imiise, odpady a zplodiny energetickýcch a průmysslových zdro ojů, ko omunální od dpady aj. Některým N rizzikovým kovvům jsou přisuzovány p i genotoxiccké vlaastnosti, jako o je kancerogenita, mutaagenita (napřř. šestimocný Cr). Peesticidy K ochraně rostlin se dosud d používají cchemické příípravky – pesticidy. Pod tímto pojme em ozznačujeme všechny látky používaané proti škodlivým živočichům, rostlinám a paarazitickým h houbám, kteeré poškozujíí kulturní rosstliny, potravviny, průmysslové materiáály neebo snižují užžitkovost hospodářských h zvířat, přípaadně ohrožují zdraví človvěka. Peesticidy jsou obvykle složité organické sloučenin ny. Kromě ch hlorovaných uhlovodíků se po oužívají i neb bezpečné orgganofosfáty ((nervové jed dy). Du usičnany ŽP a kvallity V nadměrném m množství představujíí riziko ne egativního ovlivňování o p a následně i potravinářskkých výrobků. Rostliny přijímají dusík zeemědělské produkce po ouze přes ko ořenový systtém za pomoci baktérií – do půdy se s dostává vvelké množsství du usíku antropogenní činno ostí: •

zeměd dělství (hnojeení, splachy, odpadové vvody),

•

průmyysl (spalovaccí pochody, kkyselé deště),

•

autom mobilismus (p podobně jako v průmyslu u).

Du usičnany pů ůsobí negattivně vazbou na krevn ní barvivo hemoglobin a v trávicíích syystémech pošškozují tkáněě a jsou vyso oce genotoxiccké. Ro opné látky (ttzn. veškeréé tekuté, pollotuhé produkty vzniklé zpracováním m ropy). Jejíích úččinek má v přřírodě katasttrální násled dky. Smrtelné é nebezpečí hrozí všem žživočichům jiimi zaasaženým. Velmi V škodlivě působí i na zdraví člověka (d dýchací ústrrojí, biologiccká drráždivost). Velmi V známéé a otřesné smrtící nássledky mají havárie tan nkerů stále se op pakující. Vítěězí tak zisky n nad ochranou moří a přím mořských oblastí. Neejvyšší přístupné obsahy škodlivých h látek v půdě jsou stanoveny vyhláškou MŽP č. 13 3/1994 Sb.

10 04


6..3.3 Deko ontaminace e půd ní) půd od škodlivých látek patříí mezi složité ekologiccké Deekontaminacce (vyčištěn prroblémy. Výýběr nejvýh hodnější meetody závisí na mnohaa činitelích: na druhu a ko oncentraci kontaminant k ů, na typu půdy, na hloubce h konttaminace, n na pohyblivo osti ko ontaminace apod. Z h hlediska um místění tech hnologie lzee vlastní dekontaminaci zn nečištěných p půd prováděět dvěma způ ůsoby: •

in situ, tzn. přímo n na místě kontaminace, be ez jejího vytěěžení,

•

ex situ u, kdy vytěžeená kontam minovaná zem mina se odvváží ke zpracování na jiiné místo; po dekontam minaci může být vrácenaa zpět nebo b být využita pro jiné účelyy.

Prro dekontam minaci jsou neejvíce rozšířeeny následujíící technologgie: •

Tepelné způsoby ‐ Používají se obvykle pro odstran nění organicckých látek ve vyšších h koncentraccích, ale i kyaanidů. Jsou e ekonomicky vvelmi náklad dné a techniccký náročn né.

•

Biologické způsobyy ‐ Jsou reaalizovány ze ejména pro odstranění ropných láttek pomoccí speciálních h aerobních b bakterií. Výhodou je možžné využití zp působů in síttu i ex situ.

•

Extrakčční způsoby ‐ Lze je provádět pouze e způsobem ex sítu. Extrrakční způso oby dekonttaminace jso ou nejvhodněějšími techno ologiemi pro o odstranění těžkých kovů ů.

•

Solidifikační způsoby ‐ Jejich podstata p spo očívá v tom, že fyzikálně – chemickýými úpravaami se snižujje míra jejich h nebezpečn nosti. Snižujee se míra vyyluhovatelno osti cizorod dých látek, jejich mo obilita v půd dách. Použíívají se tehdy, když je dekonttaminace tecchnicky i eko onomicky těžko realizovatelná.

Ob bvykle se jed dná o odstraňování znečiištění těžkým mi kovy. Přřipomínáme,, že přehled p principů sanačních techn nologií je uveeden na obr. 3.2.1. ZAPAMATTUJTE SI

Již poměrně značný rozssah této kapitoly ukazuje e na značnou šíři znečišťujících látekk, k které člověk produkuje do d jednotlivých složek životního ž pro ostředí. Pam matujme si, že ž t tyto kontami inanty mají n negativní vlivv nejen na je ejich produceenta (člověka), ale rovně ěž i na ekosystéémy, jejichž součástí je člověk – Homo sapiens. Buďme věěrni překlad du t tohoto latinsského názvu u pro nás, moderního m člověka, č a přizpůsobme p e své činnossti f filosofii trvale udržitelnéého rozvoje. A snažme se s účinky jed dnotlivých kontaminantů ů, v vyplývajících jak z antrop pogenní, tak i z ryze příro odní činnosti,, poznat (výzzkum, vývoj) a n na bázi pozna aného se pakk relevantněě chovat.

1 105


KONTROLNÍÍ OTÁZKY

Je u n nás povoleno o používání D DDT a k čemu složí? Proč bylo zakázán no používáníí PCB? V čem m spočívá ško odlivost této látky? V čem spočívají hlavní zásad dy pro udržitelný rozvojj? Kdo v ČR R je garantem m ní této filoso ofie? plněn Jaká je v ČR situaace v oblasti znečištění ovvzduší? Existtuje systém kkontroly? Kd do jsou největší zdro oje znečištěn ní ovzduší v M Moravskoslezském kraji?? Defin nujte pojem „ozonová díra“ a sdělte, v čem spočíívá její nebezzpečnost. Popiššte účinky kyyselých dešťů ů na flóru, faaunu a historrické památkky. Ve kterých k regionech ČR dochází d ke „smogovým m“ situacím?? Co je toh ho příčin nou? K čem mu slouží kattalyzátory u automobilů?? V čem m spočívá filosofie „Kjótsského protokkolu“ a jak see daří její reaalizaci? Jak p působí metan n mezi či ve sspojení s ostatními skleníkovými plyn ny? Jaké následky na ŽP má spalo ování fosilnícch paliv? Kolikk vody denn ně potřebujeeme k živottu a proč? Objasněte pojem „pitn ný režim m“. Jaká je jeeho odlišnostt v jednotlivýých klimatickkých pásmech Země? Co zn namenají pojjmy recipient a vodoteč?? Existují z fondů EEU programy, zaměřené n na omezován ní znečišťováání vod? V čem m spočívá úloha lázeňstvví? Jaká je v ttéto oblasti ssituace v ČR?? Jaké negativní projevy p se mohou pro ojevovat v našich n vodních nádržích h, ům v letním o období? sloužžících k rekreeačním účelů Osvěětlete pojem m „salinita vo ody“. Které moře má neejvyšší salinitu? Jak se to t projeevuje? Jak jssou na Ostravsku využíváány důlní vod dy s vysokým m obsahem jó ódu a bromu u? Jaké jsou hlavní zzásady Evrop pské charty o o půdě? Plním me je v ČR? Charakterizujte rropné havárie velkého do osahu z posleedních desettiletí. Kde v MSK je lokalizováno o unikátní pracoviště, p s sledující mj. kontaminaci ovzduší ve vztahu u k rozvoji biiomasy rostliinného půvo odu.

10 06



Znalo ost geneze kontaminantů, jejich migračních cest a úččelů na živvý organismus včetně člověka je j klíčovým faktorem f pro jejich minimalizaci, prro objekktivizaci jejicch působení aa pro ochran nu proti nim.. Našee životní pro ostředí ovlivň ňují látky a sloučeniny, které se do o ŽP dostávaají buď lidskou (anttropogenní) činností, neb bo působeníím přírodnícch dějů. Jejicch účineek (impakt) na ŽP můžee být indiferentní, příznivý, ale v přeevážné části i nepříznivý. V tom mto případě jje označujem me jako zneččišťující látky (ZL) nebo té éž kontaminanty. ZL see nejčastěji dělí podle sku upenství, che emického slo ožení a míry šškodlivosti. Mezii další významné vlastno osti ZL, které é mohou zvýýšit jejich neb bezpečí patřří: rozpu ustnost ve vodě, mobiilita v půdě i ve skalníím podkladu u a těkavosst (volaabita). Z hleediska chemiického složení ZL hraji významnou v r sloučeniny organické roli é, zejména aromatiické uhlovod díky a halogenové sloučeniny. Při sledování s an ntropogenníích vlivů naa ŽP se specifiky analyzuje proce es znečišťování a occhrana ovzdu uší, ochrana vod a ochran na půd. V kažždém z těchtto tří prostřředí se sledu uje povaha a a vlastnosti znečisťujícícch látekk a stanovujjí se normy (kritéria, lim mity), jež mají m objektiviizovat stupe eň naruššení prostředí. STTUDIJNÍ LITEERATURA 1. Herčík, M..: Životní pro ostředí, záklaady environm mentalistiky; VŠB – TO Osstrava, 1. vydání, 20 009, ISBN 978 8‐80‐248‐1073‐7 myslových ploch, II. Díl; V VŠB – TU Ostrava, FAST, 1 1. 2. Zamarský,, V. a kol.: Reegerace prům Vydání, 20 011, 194 s, ISSBN 978‐80‐2 248‐2431‐4

1 107


7 Legislativa v oblasti ochranyy životn ního pro ostředí Ú ÚVOD Prrávo v oblasti ŽP jako samostatná s p právní discip plína se utvvářelo teprvee v poslednícch deesetiletích. V Většina otázeek v oblasti ŽŽP byla do čeeského práva a začleněna tteprve po rocce 19 990. České právo v oblasti ŽP je komp patibilní s prrávem v obla asti životního o prostředí EU U. Řa ada úprav vyyplynula rovn něž z četných h mezinárodn ních smluv a dohod. Ob becně je péčče o ŽP a och hrana ŽP garantována státem. V rám mci zákonod dárné a soud dní moci neexistujjí žádné speccializované o orgány, zabýývající se výlu učně životním m prostředím m. Pa arlament ČR schvaluje zá ákony a vyko onává kontro olní funkci. Ju ustiční orgán ny rozhodují í o treestních nebo o občanskoprrávních řízen ních i v záležiitostech vzta ahujících se kk problematicce živvotního prosstředí (trestn ní právo v ob blasti ŽP, prrávo odpovědnosti v obla asti ŽP, právvo so ousedské ap pod.). Hlavníí úlohu v oblasti ochra any ŽP majjí orgány výýkonné mocci. Ússtředním org gánem s nejrrozsáhlejší pravomocí p v oblasti ochrany životníh ho prostředí je j M Ministerstvo ž životního prrostředí (MŽŽP). V systém mu prosazovvání práva hraje stěžejjní úllohu Česká inspekce živvotního prosstředí (ČIŽP).. Z hlediska struktury ččeského právva v o oblasti ŽP jee uplatňován n rozsáhlý komplex k právvních norem m, jejichž zákklad tvoří tytto zá ákony: •

Ústava a České repub bliky (zákon č. 1/1993 Sb b.)

•

Listina základních p práv a svobo od (Usnesení ČNR č. 2/199 93 Sb.)

•

Zákon č. 17/1992 SSb. O životním m prostředí

•

Soustava zákonů na a ochranu ŽP P (jsou průběěžně novelizo ovány)

CÍÍLE KAPITOLY Y Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů budete UM MĚT: Rozliššit ústavní zákony z v ŽP, nadřazené (obecné) záákony a jejich působnost v ŽP, práva a povinnosti p p právnických osob, kom mpetence m ministerstev a působ bnost orgánů ů státní správvy. Porozumět a poch hopit význam m a úkol práva v oblasti ŽP P. Poznat a pochop pit nástroje a prostřed dky kontrolyy dodržován ní práva v ŽŽP (repreese, sankce, p poplatky). Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů ZÍSKÁTE: Bazáln ní informacee o platné leegislativě v o oblasti ochraany ovzduší, vody, půdy a v odpaadovém hospodářství. Jistotu u ve vašich p pracovních (p podnikatelskkých) aktivitáách, aby se ttyto nedostaaly do střetu s platnou u legislativou u. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů BUDETE SC CHOPNI: Pocho opit praktickký výklad zákonů z a vyyhlášek, vzttahujících see k životním mu prostřředí a podle ttoho oriento ovat svůj vlasstní či firemn ní přístup k ŽP. 10 08

Leegislativa v oblasti ochran ny životního prostředí

Sttruktura českkého práva v oblasti živottního prostře edí Neejdůležitějším mi horizontáálními environmentálním mi zákony jsou u: •

Zákon č. 17/1992 SSb., o životním m prostředí,

•

otního prosttředí, Zákon č. 388/1991 Sb., o Státníím fondu živo

•

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzzování vlivů n na životním p prostředí (PV VŽP),

•

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (Staavební zákon),

•

6 Sb., o odn nětí nebo om mezení vlasttnického prááva k pozem mku Zákon č. 184/2006 nebo kke stavbě (Zákon o vyvlasstnění),

•

Zákon č. 123/1998 Sb., o poskyytování inform mací o životn ním prostřed dí,

•

Zákon č. 76/2002 Sb., o inteegrované prrevenci a o omezováníí znečištění, o ovaném regisstru znečišťo ování a o změ ěně některýcch zákonů. integro

Záákon o živottním prostřeedí vymezujee základní pojmy, hlavníí principy a povinnosti při so oučasném respektování ttrvale udržiteelného rozvo oje. Slouží jen jako rámco ová norma b bez výýznamné praktické použitelnosti. Záákon o Státn ním fondu žiivotního pro ostředí upravvuje postaveení fondu, p příjmy a využžití prrostředků a p pravidla pro poskytováníí prostředků z fondu. Záákon o územ mním pláno ování a stavvebním řádu u vytváří ko omplexní přeedpoklady pro p fu unkční využittí území. V zákoně jsou u vyjmenovvány oblasti,, kde je nu utný předchozí so ouhlas a zvýššená ochranaa složek živottního prostře edí. Od d souboru právních noreem se očekává, že přispě ějí k odstranění nebo aleespoň zmírně ění a ohraničení rozporu r mezzi ekologií a ekonomií, resp. r mezi sp polečností aa přírodou. Pro P prrávní systém m ochrany ŽP P je důležité,, aby kvalitní životní pro ostředí bylo p považováno za neejvyšší hodnotu (bohatsttví) lidstva a a ochrana životního prostředí vytvářela podmín nky prro trvale udržžitelný rozvo oj. Záákladní princcipy práva v o oblasti životn ního prostřed dí Zo obecněním rrůzných požaadavků na ochranu ŽP lzze formulovaat základní zzásady české ého prráva v oblastti ŽP takto: •

povinn nost státu zajjišťovat ochranu životníh ho prostředí,

•

preven nce ohrožováání nebo poškozování živvotního prosttředí,

•

odpověědnost původce ohrožen ní nebo poško ození životníího prostředí,

•

kompleexnost ochraany životního o prostředí,

•

ekonom mická stimulace k ochran ně životního prostředí,

1 109


•

udržitelný ro ozvoj, trvale u

•

jejich důsleedcích a sttavu životníího informovanost o příčinách znečištění, z prostřeedí,

•

partnerství při řešeení problémů ů v oblasti živvotního prosstředí.

Náástroje právaa v oblasti živvotního prosstředí Prrávo je spojeeno s prostředky příméh ho vynucováání ochrany životního prrostředí. Ved dle to ohoto nástro oje existují také t nepřím mé prostředkky, které mají m uživatelee zdrojů, přříp. zn nečišťovatelee ŽP stimulo ovat k šetrnéému zacháze ení se zdroji a k ochraněě ŽP. V ČR jssou užžívány jak náástroje tzv. p pozitivní eko onomické stim mulace (nap př. daňové úlevy pro urččité výýrobky a teechnologie), tak i nástroje tzv. ne egativní stim mulace (nap př. sankce při needodržení em misních limitů). Financování ochrany o ŽP se s děje prostřednictvím m státního ro ozpočtu a SStátního fondu živvotního prosstředí (SFŽP). Úlohu někd dejšího Fond du národního o majetku, zze kterého byyly fin nancovány podpory pro o odstraňován ní starých eko ologických záátěží přebrallo Ministersttvo fin nancí. Prrávo v oblastti ochrany ovvzduší Záákladním práávním předpiisem ochranyy ovzduší je: •

Zákon č. 86/2002 SSb., o ochran ně ovzduší,

•

Vyhlášky MŽP č. 11 17, 355‐358 aa nařízení vláády č. 350‐35 54/2002 Sb.

V oblasti ochrrany ovzdušší existují: emisní, imisn ní a depozittní limity. Záákon upravu uje po ovinnosti práávnických a fyzických ossob. Rozlišuje přitom zvlláště velké, střední a maalé stacionární zd droje a mob bilní zdroje znečištění. z Zákon Z vycházzí z principu odpovědno osti nečišťovatelee. Jako ekonomický násttroj ochrany ovzduší slou uží poplatky zza znečišťováání zn ovvzduší, kteréé musí platitt zvlášť velkké, střední a a malé zdro oje. Poplatkyy jsou zdroje em Sttátního fondu ŽP a provo ozovatel je m může zahrno out jako nutn ný náklad naa podnikání do náákladů na svou činnost. Za porušení povinností vvyplývajících h ze zákona jjsou stanove eny po okuty. Při occhraně ovzdu uší je kladen n důraz na in nformování vveřejnosti o stavu ovzdu uší, zeejména v příp padě smogo ových situacíí. Mezi nejdů ůležitější orggány ochranyy ovzduší paatří M MŽP, Minist. Z Zdravotnictvví (MZ), Českká inspekce žživotního prostředí (ČIŽP P), celní úřad dy, krrajské úřady a obce. Cíílem zákona o posuzování vlivů na životní ž prostřředí je poso oudit ještě p před počátke em úččinků vyjmen novaných činností jejich h vliv na ŽP.. Předmětem m posuzován ní jsou stavb by, čin nnosti, technologie, kon ncepce, výro obky a záměry přesahu ující svými d důsledky státní hrranice. 11 10


Prrávo v oblastti ochrany vo od Záákladním práávním předpiisem je zde: •

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodácch (vodní zákkon),

•

Nařízen ní vlády č. 82/1999 Sb b., kterým se s stanoví přípustné m mezní hodno oty znečišttění vod.

Cíílem právní úpravy v ob blasti ochrany vod je ochrana o přeed znečištěn ním a zajiště ění po otřebného množství m vody při trvalém rozvoji. Z tohoto důvodu je ch hráněna nejjen saamotná vodaa, ale i prostřředí, ve kteréém se voda vvyskytuje (vo odní zákon § 30). Occhrana jakossti vod je staanovena difeerencovaně p podle typu zzdroje (bodo ový, plošný). Za po orušování po ovinností v o oblasti vodníh ho hospodářřství jsou staanoveny pokkuty, které jssou hrrazeny, na rozdíl od o poplatků, z hospo odářského výsledku zznečišťovate ele. Neejdůležitějším mi orgány occhrany vod jsou: orgány obce, krajskké úřady, ČIŽŽP, MŽP a M Min. zeemědělství (M MZE). Prrávo v odpad dovém hospo odářství Cíílem právnícch předpisů v oblasti odpadového hospodářství h je vytvořit podmínky pro p om mezování vzniku odpadů ů a dále stanovit závaznýý režim nakláádání s odpaady, který ve ede k jjejich ekologgicky, popř. eekonomicky žžádoucímu zznečišťování. M Mezi hlavní pr rávní předpissy patří: •

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpad dech,

•

Vyhlášky MŽP č. 381/2001 Sb., Katalog od dpadů, č. 382/2001 Sb., o podmínkáách použitíí upravených h kalů na zem mědělské pů ůdě; č. 383/2 2001 Sb., o p podrobnoste ech nakládání s odpadyy; č. 384/200 01 Sb., o naklládání s PCB,,

•

Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech,

•

z o odp padech je zaaložen na principu odpo ovědnosti pů ůvodce a oso ob, Nový zákon které od o něho odp pady převzally. Zákon regguluje nakládání s odpad dy a stanovu uje obecnéé a speciální povinnosti při nakládáání s odpadyy a podmínkky předcháze ení vzniku odpadů. Pů ůvodce je po ovinen zařad dit odpad podle evropsského katalo ogu ů. odpadů

•

Ekonom mickým násttrojem v odpadovém ho ospodářství jsou poplattky, které jssou vybírán ny za ukládáání odpadů na n skládku. Za Z nedodržeení povinností vyplývajícíích ze záko ona jsou ukkládány poku uty. Pokuty udělené Insspekcí jsou příjmem SFŽŽP, pokutyy uložené krajským úřaadem jsou příjmem p stáátního rozpo očtu a poku uty uložené obcí jsou příjmem obce. o Státní správu v oblasti nakládání s odpaady vykonáávají MŽP, M MPO, ČIŽP, celní orgány, kkrajské úřadyy a obce.

1 111


ny Prrávo v oblastti ochrany přřírody a krajin Cíílem právní o ochrany v tééto oblasti jee vytvořit takkový systém,, který by zaajistil udržen ní a ob bnovu přírod dní rovnováh hy v krajině, druhovou p pestrost, přírrodní krásy aa vedl subjekkty k ššetrnému vyyužívání příro odních zdrojů ů. Základním mi prameny p práva jsou: •

Zákon ČNR č. 114/1 1992 Sb., o o ochraně příro ody a krajinyy,

•

Četné m mezinárodníí úmluvy.

Ob becná ochrana přírody a krajiny se usskutečňuje těmito základ dními prostřeedky: •

územní systémy ekkologické stability,

•

význam mné krajinnéé prvky, obeccná ochrana ggenofondu,

•

ochran na dřevin rostoucích mim mo les,

•

ochran na neživé přírrody,

•

ochran na krajinného o rázu.

Zvvláštní ochraana přírody je uskutečňována buď územní ochranou (náro odní a přírod dní ch hráněná územ mí) a ochranou druhovou u (kriticky a ssilně ohrožen né druhy). Zaa správní delikty v této oblasti jsou sttanoveny po okuty. Orgányy ochrany přřírody a krajiiny jso ou orgány obce, o krajskkého úřadu, ČIŽP, MŽP a také u Správy S národních parků ů a ch hráněných krrajinných oblastí. Odpovvědnost na o ochranu rostllinstva a živo očišstva se d dělí mezi MŽP a M MZE. Occhrana půdyy Pů ůda je v ČR chráněna vícee právními normami. Tytto normy lze rozdělit na ččtyři oblasti: Prrostorové plánování (územní plánovvání, PVŽP), ochrana zvvláštních foreem půd (pů ůda užžívaná pro zemědělské účely ú a v lessnictví), zátěž půd (hygieenická ochraana) a ochraana přřírody a jejich h částí (chrán něné oblasti). Cílem záko ona na ochraanu zemědělského půdníího fo ondu je zabeezpečování šeetrného zacházení s půd dou, kde je chráněna c jakk výměra, taak i kvvalita zemědělské půdy. Záákladními práávními norm mami v této o oblasti jsou: •

Zákon č. 344/1992 Sb., o ochraně zemědělsského půdníh ho fondu,

•

pravují něktteré podrob bnosti ochraany Vyhláška MŽP č. 13/1993, kterou se up zemědělského půdního fondu,

•

n). Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon

11 12


Ekkonomickým prostředkem m jsou odvod dy za odnětí půdy, které platí ten, v jehož prospě ěch see vydává souhlas. Orrgány ochran ny zemědělsského půdníh ho fondu jso ou obecní úřřady, krajskéé úřady a MŽŽP, M MZE. Na územ mí národních h parků jsou u to Správy těchto t parků ů. Také lesn nicky využíváána pů ůda je zákon nem chráněn na. Nejdůležžitější právníí normou je Zákon č. 28 89/1995 Sb.,, o lesích. Zvláštním orgánem ochrany lesa je ČIŽP. Prrávo na inforrmace o živottním prostřeedí Záákon o právvu na inform mace o ŽP stanovuje s po odmínky pro o šíření info ormací o ŽP P a informování veřejnosti v p případě ohrožžení. Prrávo upravující nakládáníí s nebezpečnými látkam mi Prramenem práávní úpravy jje: •

Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkácch a chemickkých přípravccích,

•

Zákon č. 353/1999 Sb., o preveenci závažnýých havárií zp působených nebezpečnýými látkami,

•

Vyhláška ministersttva ŽP č. 8/2 2000, kterou jsou stanoveny zásady h hodnocení rizik závažné havárie, haavarijní plányy aj.

Výýkonem Státtní správy jso ou pověřenyy tyto orgányy: MŽP, MZ, ČIŽP, celní o orgány, krajsský hyygienik. Sttát organizujje a zabezp pečuje výkon hygienické é služby, ktterá zajišťuje hygienu ŽP. Ž Hllavními zákony v této oblasti jsou: •

Zákon č. 258/2000 Sb., o zdravíí lidu,

•

2/2000 Sb., o o ochraně zd draví před neepříjemnými účinky hluku u a Vyhláška MZ č. 502 vibrací,,

•

Hygien nické předpisy pro vytvváření a och hranu jak umělého, u tak přirozené ého prostřeedí.

Naařízení o eko oauditu K zavádění en nvironmentálních systém mů řízení slo ouží systém EMAS a série norem ISO 4 000. 14 ZAPAMATTUJTE SI

„„Neznalost zákona z neom mlouvá“. Ten nto všeobecn ně známý slogan platí d dvojnásobně i v v oblasti dod držování plattné legislativvy, týkající se e ochrany slložek životníího prostřed dí. Ž Že se jedná o o důležitý segment znalo ostí, mající vzztah k podnikatelským akktivitám, nen ní z zapotřebí roz zvádět. Pamatujme si naavíc, že legislativa v oblassti životního prostředí m má k kromě „donucovacího“ účinku i úččinek a smyysl výchovnýý. Snaží se eliminovat či

1 113


aalespoň omeezit negativn ní dopady lid dské činnostti na ŽP, neboť ony přeenášejí účine ek „ „generátoru“ “ kontaminaace i na jinéé členy lidskké komunityy, kteří ji svýým chováním m n nezpůsobili. Dodržováníí legislativy je znakem vyspělé deemokratické společnostti. C Chovejme se podle toho!! KONTROLNÍÍ OTÁZKY

Jak jee v našem en nvironmentáálním právu rregulována zzodpovědnosst původce zza kontaminaci ŽP? Popiššte právní náástroje ochraany půdy. Kteréé základní prrincipy jsou zzakotveny v ččeském environmentálníím právu? Jak je j regulován no vodní ho ospodářství podniku v environmentálním právvu (odběr podzemníí a povrchovvé vody a vyp pouštění odp padních vod?? Popiššte právní řešení ř odpadového hosspodářství (p průmyslové a komunáln ní odpaady). Kterýými právními prostředkyy je regulován n princip „zn nečišťovatel platí“, princiip dodrržení únosné zátěže územ mí a princip p předběžné op patrnosti? S SHRNUTÍ KA PITOLY

S posstupně sílící interakcí člo ověka s příro odou se rozvvíjelo i právo o v oblasti ŽP Ž jako samostatnáá právní dissciplína. Do českého prráva byla věětšina otáze ek v obllasti ŽP začleněna teprvve po r. 199 90. Nyní je české právo o v oblasti ŽP Ž komp patibilní s prrávem v oblasti životního o prostředí EU U. Kapittola pojednáává o základn ních principech a struktuřře práva v ob blasti ŽP. Právo o je spojeno s prostřed dky jak přím mého vynuccování ochraany ŽP, tak i s násstroji pozitivn ní ekonomickké stimulace e. Samo ostatnými subkapitolam s mi rozvíjené é problemaatiky je práávo v oblassti ochraany ovzduší, ochrany vod d, právo v od dpadním hosspodářství, p právo v oblassti ochraany přírody a krajiny, právo p v oblassti půdy, práávo na inforrmace o ŽP či právo o upravující nakládání s n nebezpečným mi látkami. Pamaatujme, že d dodržování p platné legislaativy je znakeem vyspělé d demokratickké spoleečnosti a je kklíčovým nástrojem stabiility lidské ko omunity. STTUDIJNÍ LITEERATURA Byyla již citována v texttu kapitoly. Vyučující bude akceentovat hlo oubku znalo osti jednotlivých zákonů, vyhláášek a nařízeení. V průběh hu výuky bude položen důraz na jejiich ap plikační strán nku.

11 14

Po olitika životního prostřed dí v ekonomickém systém mu

8 Politikka živo otního prostřředí v ekono omickém m systém mu Ú ÚVOD Ro ozvoj politikyy ŽP v ČR prrobíhal a pro obíhá součassně s rozvojeem tržního h hospodářství a deemokracie. Úspěchy Ú tétto politiky dokládá d citeelné zlepšeníí situace v o oblasti ŽP na n zá ákladě mediá álních indiká átorů pro ŽP.. Hlavními výýzvami v obllasti ŽP do b budoucna jso ou zeejména vytvá áření nákladově efektivn ního využíván ní nástrojů p politiky ŽP v kkontextu SFŽŽP a p propojování í politiky ŽP ss dílčími obla astmi politikyy. n ŽP (vstupy a výstupy látek, inforrmací, energgií). Kaaždý podnik působí svou činností na Přřitom pod po ojmem životní prostředí zde není cháápána pouzee „příroda“, aale celé životní okkolí, které lze rozdělit do čtyř zákkladních stru uktur: strukktura přírodn ního prostoru; prrodukční stru uktura; infrasstruktura; struktura obyvvatelská (obrr. 8.1.). OBRÁZEEK 8.1

Propojení m mezi podnike em a životním prostředím m (Kramer, Urrbaniec, Obrršálová a koll. I.; 2005)

ou problémy ŽP zejména ve V průběhu doby, zejména na konci 60. a na počátkku 70. let jso vyysoce průmyyslových státtech stále vííce patrné a a jejich příčiiny poznané. Problémy ŽP neejsou nijak nové. n Nová je pouze globálnost oh hrožení živottního prostřeedí, které byyly dřříve povahy lokální a dnes d předstaavuje existenční hrozbu u pro celé lidstvo. Příčiiny prroblémů ŽP u ukazuje obr. 8.2.

1 115


OBRÁZEEK 8.2

Příčiny prob blémů životn ního prostře edí (Kramer, Urrbaniec, Obrršálová a koll., I.; 2005)

Mnohé podniky se hlásí k výzvě, týkaající se kombinací činiteelů orientovaaných na ŽP M P a po okouší se svéé výrobní po ostupy a produkty ztvárn nit tak, aby b byly v soulad du se zásadaami živvotního pro ostředí. Živo otní prostřed dí jako produkční činittel lze interrpretovat jaako po otenciální i jaako spotřebn ní činitel. Příímo i nepřím mo působí na input a outp put produkce e a vyykazuje rovn něž četná komplexní k v vzájemná působení. p Ab by bylo mo ožno posoudit pů ůsobení podniků na živo otní prostřed dí, je třeba nejprve n objaasnit, které vvlivy na životní prrostředí jsou u způsobenyy jeho činností, produktyy a službam mi. Schematiccky to ukazu uje ob br. 8.3. OBRÁZEEK 8.3

ojené důsledky na ŽP Provozní input a outputt a s tím spo (Kramer, Urrbaniec, Obrršálová a koll.; I.; 2005)

V minulosti jižž byl zaznam menám pokrrok v dílčích úsecích při oddělení h hospodářské ého rů ůstu a spotřeeby rezerv (energií a surovin) a při snižování zaatížení ŽP ko ontaminačníími 11 16


láttkami díky vzestupu v efeektivity a po oužití nových h technologiíí. Globální trend je všakk o ro ozvoji potřeb by zdrojů stálle ještě nepřřerušen zejm ména na záklaadě stoupajíccího blahobyytu a dále v důsledku narůstajjícího světovvého obyvate elstva. Ke ko onkrétní reallizaci koncep pce trvvale udržitelného rozvojje jednotlivýými podniky je zapotřeb bí, aby základní kroky té éto ko oncepce form mulovaly prin ncipy zodpovvědnosti, koloběhu a koo operace (obrr. 8.4.). OBRÁZEEK 8.4

Tři principyy jako základ dní prvky udržitelného ro ozvoje. (Kramer, Urrbaniec, Obrršálová a koll.; I.; 2005) Princcip zodpověd dnosti Intrageenerační právvněnost Integrační oprávn něnost

Princip kolobě ěhu Model „„Circular eco onomyL zobrrazující rozmanité vazby mezi ekologickými e ekono omickýmu systémy. Princip kooperrace Optimalizaace ekonomicckých processů v národním hospodářsství s cílem kkonstruovat pomocí úzké interakce zúčastněnýých institucí funkčně schopné koloběěhy tvorby hodnot. ospodářský systém poskyytoval dostattek Prro podnik je rozhodující, aby převládaající tržně ho po odnětů a mo ožností k cho ování v soulaadu s trvale udržovatelným rozvojem m. Od podniiků see vyžaduje výrazné v zvýššení produkttivity zdrojů a redukce spotřeby materiálu, vod dy, po olotovarů a energie a podle p těchto o kritérií opttimalizaci slu užeb a produktů žádanýých záákazníkem. Jak J je vysvěětleno na náásledujícím obrázku, po oskytují přito om indikáto ory, náástroje anallýzy manageementu a komunikace společně s provozním m informačním syystémem výýraznou pom moc při zacchování stan novených cíílů, porovnáání úspěchu a neeúspěchu, scchopností reealizovat jed dnání a rozhodnutí. Zvláštní důrazz je kladen na vyyužití již existujících násstrojů v pod dnicích, podporu jejich silných stránek a redukci slaabých. Pomoc k širší reealizaci udržžitelného hospodářství na podnikaatelské úrovvni naabízející následující konceepty (obr. 8.5): CO OMPASS (Companies and d Sectors, paath to Sustain nability) SA AFE ( Sustainability Assessment for Enterprises) CO OSY (Compan ny Oriented Sustainabilitty)

1 117


OBRÁZEEK 8.5

Praktická ccharakteristika podnikattelských konceptů trvale e udržitelnéh ho rozvoje (Kramer, Urrbaniec, Obrršálová a koll.; I; 2005)

Jak je patrno jjiž z této úvo odní části kapitoly, její té ématika má zzcela konkréétní a prakticcký harakter a jee tedy příno osná pro podnikatelské aktivity. Máá proto pro Vás, studen nti, ch stěžejní význam. CÍÍLE KAPITOLY Y Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů budete UM MĚT: Chápaat způsoby p propojení meezi podnikem m a životním prostředím. Rozlišiit jednotlivé nástroje pollitiky životníh ho prostředí.. Pocho opit význam aa účinek push a pull ekologických činitelů. Použítt environmen ntální audit n na bázi znalo osti jeho pod dstaty a smyslu. Orienttovat se v systému EIA. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů ZÍSKÁTE: Přehleed o pracích a složkách EMS na bázi D Demingova ccyklu. Možno ost rozlišit systémy EM MAS, EMS a EQMS naa základě zznalosti jejicch podstaaty. 11 18


Znalossti o možnosstech a zdrojíích financováání EMS. Pověd domí o principech a význaamu ekologického markeetingu. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů BUDETE SC CHOPNI: Pocho opit principy jako základn ní prvky udržitelného rozvvoje. Porozumět integraaci CP a EMSS. Poznat a využít ekonomické náástroje ochraany ŽP.

8..1 Nástro oje politikyy životního o prostředí nvironmentáální politika rozhoduje v procesu uvaažování o ad dresování en nvironmentáální En od dpovědnosti a environmentálních náákladů. Zohle edňuje přitom jak princip py opatření do bu udoucna, princip půvo odce a spo olupráce i s aspekty ekologické e aa ekonomiccké effektivnosti a politické pro osaditelnostii. Sp právně právn ní nástroje v oblasti v politiky ŽP dom minují dosud jako náklady na ŽP a mají m fo ormu příkazů a zákazů (naapř. emisní p poplatky, imiisní standard dy apod.). Ekkonomické nástroje polittiky životního o prostředí p patří do celé oblasti envirronmentálníího managementu u (EMS). Tyto T nástro oje zahrnujjí a ovlivň ňují ekologiickou strán nku po odnikatelských aktivit a podporu ují podnikattelskou etiku jako důležitý fakttor ho ospodářské soutěže. Tyyto hospodářské nástrroje jsou pro definováání cíle trvaale ud držitelného h hospodaření vhodnější než nástroje aalokační. Podnikk má v důsleedku svého vvýkonu (prod dukce a prod dukty)potenciálně škodlivý p Sp polečenské a a tržní požad davky systém mů, které jssou vliiv na přirozeené životní prostředí. sp pojeny s přirozeným ŽP, vyžadují sníížení zatížen ní nebo chovvání podniku u neškodící ŽP. Ž Sp polečenský a a hospodářsský rozvoj podniku p můžže být ovlivvněn mnohaa činiteli. Tyyto čin nitele lze rozzdělit na základě jejich působení pod dle tzv. push a pull činiteelů (obr. 8.1..1., 8.1.2.). Zatím mco ekologicckými push činiteli (naapř. zákono odárství o ŽŽP, požadavvky sp polečenských h skupin ap pod.) je čin něn tlak naa zodpověd dnost podniiku integrovvat ekkologickou m myšlenku do jednotlivých h rozhodovacích procesů ů, vyzdvihují ekologičtí p pull čin nitelé (např.. zesílená po optávka po produktech p šetrných k ŽŽP, ochrana ŽP jako činitel ko onkurence apod.) a oprotti tomu před dnostně tržn ně poptávko ové chováníí s povědom mím živvotního prosstředí.

1 119


OBRÁZEK K 8.1.2

Ekologičtí ččinitelé push ‐ pull (Kramer, Urrbaniec, Obrršálová a koll.; I.; 2005)

OBRÁZEK K 8.1.2

Rizika a šan nce v důsledkku ekologickkých činitelů push a pull (Kramer, Urrbaniec, Obrršálová a koll.; I.; 2005)

8..2 Enviro onmentálníí manage ement a podnikováá ochranaa životníh ho prostře edí Po odnikový envvironmentáln ní audit (eko oaudit) Vzztahuje se nejen na průmyslové pod dniky, ale i na n podniky nevýrobní. n Ú Účast na tom mto syystému je dobrovolná. d Cílem je kontinuální k zlepšení ochrany ŽP p podniku, kte erá přřesahuje nejen platné prrávo v oblastti ŽP, ale resspektuje i nááročné stand dardy. Podniky mají chápat ochranu ŽP P jako úkoll vlastního zájmu a neomezovat se pouze na p m. K zavádě ění usskutečňování ochrany ŽP kvůli jeho právním povinnostem en nvironmentáálních systém mů řízení slouží s v ČR nařízení Rady EU – EEMAS (schém ma en nvironmentáálního managgementu a aauditů podniiků – Environ nmental Management and 12 20


Au udit Schemee). Jednotlivvé kroky sysstému envirronmentálníh ho auditu, podle naříze ení EM MAS je zřejm mý z obr. 8.2..1., role enviironmentálního auditu v rámci nařízeení EMAS je na ob br. 8.2.2. OBRÁZEK K 8.2.1

Kroky systé ému environmentálního auditu podle nařízení EMAS (Kramer, Brranweiler, Ritschelová ett al.; II.; 2005)

1 121


OBRÁZEK K 8.2.2

Role enviro onmentálního auditu v ráámci nařízen ní EMAS (Kramer, Brranweiler, Ritschelová ett al.; II.; 2005)

ho managem mentu (EMS ‐‐ Environmen ntal Manageement Systém m) Syystémy envirronmentálníh EM MS jako sou učást celého o integrujícíh ho systému řízení zahrn nuje organizzační struktu ury ko ompetence, způsoby cho ování, formální postupy, postupy a p prostředky p pro stanoven ní a naaplňování en nvironmentální politiky podniku.

12 22


OBRÁZEK K 8.2.3

Schématickké znázorněn ní konkrétníh ho postupu environmen ntálního aud ditu (Dirner a ko ol., 1997)

123


ho managementu je nutno budo ovat paraleelně s realizací Syystém envirronmentálníh en nvironmentáálního prograamu. Měl by obsahovat tyto prvky: •

organizzaci a postup p pro budováání systému,

•

person nalistiku,

•

environ nmentální ko ontrolu,

•

podnikkový systém informací o ŽŽP,

•

environ nmentální ko omunikaci,

•

dokum mentaci environmentálníh ho managem mentu,

•

environ nmentální po odnikovou zkkoušku.

Krroky systém mu environm mentálního managemen ntu EMS na bázi Dem mingova cykklu zn názorňuje ob br. 8.2.4. OBRÁZEK K 8.2.4

Prvky en nvironmentáálního maanagementu na Demingovaa cyklu (Kramer, Brranweiler, Ritschelová ett al.; II.; 2005)

12 24

bázi


Slo ožky podniko ového systém mu environm mentálního m managementtu ukazuje ob br. 8.2.5. OBRÁZEK K 8.2.5

Složky podn nikového sysstému enviro onmentálníh ho managementu (Dirner a ko ol., 1997)

Ko ombinace klasických a environment e tálně oriento ovaných násstrojů řízení jako pomůccka prro podniky aa dlouhodobéé zajištění jeejich existence je zřejmáá obr. 8.2.6. (Dirmer a ko ol., 19 997) OBRÁZEK K 8.2.6

1 125


MAS EM Naa základě společného systému u environm mentálního managemeentu EMS a en nvironmentáálního auditu u (EA) spoččívá EMAS na n vlastní odpovědnost o ti podniků pro p přřekonání envvironmentálních následkků jejich akttivit. EMAS je zaměřen na udržitellný en nvironmentáálně příznivýý rozvoj po odniku pomo ocí kontrolo ovatelné environmentállně orrientované podnikové p orrganizace a výrobních v po ostupů šetrn ných ke zdro ojům. Těžiště ěm naařízení jsou úkoly, kteréé zúčastněné organizace a jejich místa m dobrovvolně převzaala s ccílem přispětt k neustálém mu snižován ní zátěže ŽP jjejich činnosstí. Vzniká tím nová kvalita occhrany ŽP v o organizacích. Pomocí EM MAS se ochraana ŽP dostáává v oblasti stanovení ccílů ažž na nejvyššší úroveň maanagementu u. Cílem EMAS je podpo ora neustáléého zlepšováání en nvironmentáálního profilu u organizací p pomocí: •

vytvořeení a využíváání systémů eenvironmenttálního manaagementu,

•

system matických, ob bjektivních a pravidelných h vyhodnoco ování výkonů ů,

•

informování veřejn nosti a jinýcch zájmovýcch skupin o environmen ntálním proffilu u otevřeného o dialogu, formou

•

aktivního zapojeníí zaměstnan nců organizaace a vhodné výroby pro umožně ění aktivní účasti na prrocesu EMS.

K procesu neu ustálého zlep pšování a zaajištění existtence organizace slouží nejen systém my en nvironmentáálního managgementu podle EMAS, ale a i podle ISSO. Jsou různé důvody, na záákladě kterýcch se podnik rozhone pro o systém EMS podle EMA AS, nebo pro ISO 14001. TABULKA A 8.2.1

Rozdíly a sp polečné rysyy nařízené o e environmen ntálním auditu ES č.. 1836/93 (EMAS) a norm my ISO 1400 01 (Dirner a kol., 1997)

Ceertifikace po odle ISO 1400 01 je výrazněji přizpůsob bena praxi, m má přísnější a přehledně ější strukturu. Pojmy a fungovvání úzce naavazují na te erminologii a a praxi manaagementu, což c ulehčuje zavádění do praaxe. Na druh hé straně ISO 14001 neemůže splňovat požadavvky naařízení o envvironmentáln ním auditu. En nvironmentáální manageement je čáást podniko ového řízeníí, zaměřenaa na ochranu živvotního prosstředí. Nařízzení o enviro onmentálním m auditu máá podniky vést k trvalém mu zleepšování podnikové och hrany ŽP a veeřejně prováádět politiku u a aktivity kk jeho ochran ně. V rámci manaagementu jaakosti uplatňuje vedeníí podniku cílevědomý c vliv na jako ost

12 26


výýrobků a slu užeb. Kvalitaa se hodnottí podle toh ho, jak jsou uspokojováány požadavvky záákazníků. Pod dkladem pro o systém man nagementu jakosti jsou řady norem EEN ISO 9000.. Prropojením syystému envirronmentálníího managem mentu EMS ss managemeentem jakostti a beezpečnosti práce vznikkl Integrovaaný systém m environmentálního m managementu, zaabezpečení jaakosti a bezp pečnosti prácce – EQMS. Hllavní motivyy nebo očekkávání při provádění EM MAS a ISO 14001 1 spočíívají v posled dní im mage podniku a pozice v hospodářs v ké soutěži, redukci enviironmentálně relevantníích náákladů a zleepšení dodavatelsko – odběratelský o ých vztahů. Pozitivní effekty zavede ení syystému EMS jjsou znázorn něny na obr. 8.2.7. OBRÁZEK K 8.2.7

Pozitivní efekty či užite ek zavedení ssystému environmen ntálního managementu (Kramer, Brauweiler, Ritschelováá a kol. II., 20 005)

Financování zavedení neb bo využití syystému envirronmentálního managem mentu probííhá z vvelké části z podnikových h zdrojů. Je p podporováno o dále: •

o fondu životního prostředí, prostřeedky Státního

•

podpůrrného prograamu MPO,

•

prostřeednictvím baank,

•

prostřeednictvím po ojišťoven.

Nááklady při zavádění z sysstému envirronmentálníh ho managem mentu (EMSS) jsou patrrny z o obr. 8.2.8.

1 127


OBRÁZEK K 8.2.8

Náklady přii zavádění syystému EMS (Kramer, Brrauweiler, Ritschelováá a kol. II., 20 005)

mů environm mentálního m managementu u (EMS) Integrace čistšší produkce ((CP) a systém CP P a EMS se vzájemně v po odporují. Zattím co CP je zaměřen naa výrobu, EM MS pak na ce elý syystém managgementu. Naa jedné stran ně dává EMSS k dispozici rrámcové pod dmínky, aby se CP P v podniku trvale etab bloval, na druhé d straně ě posiluje CP C EMS tím, že obsahu uje náástroje, kteeré se zam měřují na neustálé n zle epšování environmentáálních profiilů, en nvironmentáální orientaci a konkurencceschopnostt podniku. Tzzv. čistší teechnologie (Clean ( Technologies) představují p t technologick kou vývojovvou strategii k prosazení principu recyklačního hospod dářství ve výměně látek m mezi člověke em a životním pro ostředím. Mají M tedy za úkol zabránit vzniku odpadů či je ssnížit a rozvííjet reecyklaci odpaadů, kterým sse nedalo zabránit. Po osuzování vliivů na životn ní prostředí (EEIA). Záákladem pro o zavedení procedury p v vlivů na ŽP je zákon č. 17/1992 Sb., o životn ním prrostředí, zákkon ČNR č. 244/1992 Sb., S o posuzování vlivů na ŽP a vyhláška MŽP č. obu a průbě 49 99/1999 Sb., o odborné zzpůsobilosti pro posuzovvání vlivů na ŽP a o způso ěhu veeřejného pro ojednávání posudku. Z hlediska pře edmětu posuzování se právní úpraava týýká: a posuzování vlivů na ŽŽP připravovvaných a) •

staveb,, jejich změn n a změn v jeejich užívání

•

činnosttí

•

techno ologií

b rozvojovvých koncepccí a programů b) c výrobků c) Úp plné schémaa procesu EIA A v České rep publice je znáázorněno na obr. 8.2.9.

12 28


OBRÁZEK K 8.2.9

Úplné schéma procesu EIA v České republice (Dirner a ko ol, 1997)

ntal Assessm ment) SEEA (Strategic Environmen Jee proces possuzování vlivů koncepcíí a územně plánovacích dokumenttací za životní prrostředí. Ko oncepcí se p podle § 3 píssm. b) zákona č. 100/200 01 Sb. rozum mí strategie, politiky, pláány neebo program my zpracovan né nebo zadané orgánem m veřejné sp právy a následně orgáne em veeřejné správyy schvalovan né nebo ke scchválení před dkládané. Vee vztahu k po osuzování vliivů see dále podle § 10a cit. záákona rozlišu ují koncepce posuzovanéé vždy a konccepce, o jejicchž po osouzení se rrozhoduje vee zjišťovacím m řízení. Prro posuzován ní územně plánovací dokkumentace (ÚPD) platí dle § 10i cit. zzákona zvláštní usstanovení. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od osstatních typů ů koncepcí jee zpracování a prrojednání ÚP PD jasně stan noveno přísllušnou legislativou, tj. záákonem č. 18 83/2006 Sb., o úzzemním plán nování a stavvebním řádu (stavební záákon), je i proces posuzo ování vlivů ÚPD naavržen tak, aby respektovval jednotlivé kroky a fázze přípravy Ú ÚPD. Ho odnocení rizik (EPIA) An ntropogenní činnost čllověka prod dukuje velké množství chemických, fyzikálnícch, biologických i psychosociálních fakto orů a vlivů,, které se dostávají m mnoha různýými ceestami do jeednotlivých složek s ŽP a následně pů ůsobí na růzzné přírodní ekosystémyy a

1 129


ověka. Procees, jehož straategií a cílem m je optimalizzace environ nmentálních rizik, se skláádá člo zee dvou základ dních částí: •

hodnoccení environmentálních rizik (environ nmental risk assessment)

•

řízení rrizik (risk management)

Ekkologický maarketing Jak již bylo výšše několikrát zdůrazněno o, v rámci tržně orientovvaného řízen ní podniku jssou po odniky stále více konfro ontovány s eekologickými požadavky. Ekomarketiing umožňu uje ucchopit je a vyybudovat naa nich potencciály úspěchu pro podnikk. To samozřřejmě vyžadu uje fu undovanou analýzu a podn niku samého o a jeho oko olí k identifikaci strategicckých klíčovýých faktorů, impleementaci eko ologických asspektů do m marketingovýých cílů a strategií a rovn něž bků ekkologicky orrientovanou přeměnu marketingovvého mixu. U ekologicckých výrob exxistují nákup pní bariéry ze strany spo otřebitelů ve e formě výhrad vůči užittku a chybějjící dů ůvěry. Toho se chápe ekkologicky orientovaný marketing a u ukazuje cestyy, které snižu ují, po opřípadě přeekonávají baariéry pomo ocí odpovídaající výrobníí, komunikačční, smluvníí a distribuční politiky a utvářřejí tak trh prroaktivně eko ologický. 10. Ekkologicky orientovaný maarketingový mix je patrnýý z obr. 8.2.1 OBRÁZEK K 8.2.10

ový mix (Kramer, Ekologicky orientovanýý marketingo Brauweiler,, Ritschelováá a kol. II., 20 005)

13 30


8..3 Ekonomické násttroje ochraany životního prostředí Byyly zkonstruo ovány ve sn naze vyhnout se mnohým nevýhodáám normativvních nástro ojů, neebo neefekttivnostem systému s přímé regulace e administrrativní. Jsou položeny na neepřímém ovvlivňování ch hování subjeektů, které poškozují ŽP. Ž Na rozdíl od nástro ojů no ormativních nepůsobí naa základě příímého moce enského přin nucení, ale prostřednictvvím ekkonomické kalkulace. Pod dniky, obce ii jednotliví o občané se mo ohou sami ro ozhodnout, zzda je pro ně fin nančně výho odnější vynaložit určité náklady na zamezení nebo omeze ení po oškozování ŽŽP nebo ŽP poškozovat a platit za to ((daně, poplattky apod.). Po odle pragmatické klasifikkace, kterou používá OEC CD, lze ekono omické nástroje rozdělit d do něěkolika skupiin:

1 131


ZAPAMATTUJTE SI

povinně

Kapitola pojjednává velmi konkrétn K ně o podniku a jeho vhodném chování vůči ž životnímu prrostředí. Teo oretické pozn natky, získan né v předcháázejících kapitolách oporry n nabývají taak formu praktickéh ho uplatně ění v podo obě enviro onmentálníh ho m management tu, environm mentálního auditu i forrem zjišťováání impaktu podnikovýcch a aktivit na jed dnotlivé složžky životního o prostředí. Pamatujeme, že doporučené norm my c chování podniku vůči okolnímu pro ostředí si ne emohou osvvojit pouze pracovníci ve v vedení podniku, ale musí být vědo v vrcholovém omě sdílenyy všemi jeho o pracovníkyy, n nemá‐li se m metodika EMSS stát záležitostí čistě forrmální. Špičkkové podnikyy a organizacce t to již pochop pily a spojují tuto problematiku se syystémy kvalitty ve firmě integrovanýcch ní (procesů, výrobků). s systémů říze KONTROLNÍÍ OTÁZKY

Kterýými zájmovými skupinam mi jsou podniiky dotčeny vv ekologickém ohledu? Analyyzujte někkteré push – pull činitele s přihlédnutím s m k českým m skuteečnostem? Jak je v českém environmentálním právu regulována zodpovědn nost původcce za zn nečištění ŽP?? Vysvětlete podsstatu systém mu environ nmentálního managemeentu a jeh ho obení na bázii Demingova cyklu. půso V čem m spočívá hlavní h cíl EM MAS a prosttřednictvím čeho má býýt dosažen a realizzován? Jaké kroky musíí organizace učinit, pokud se rozho odla pro envvironmentáln ní manaagement a eenvironmentáální audit? Jaké podstatné kroky obsahují systémy environmentálního m managementtu podlee DIN EN ISO O 14001? Kteréé zásadní příínosy a náklady se v pod dniku mohou u vyskytnoutt při zaváděn ní EMS?? Co ro ozumíme pod d pojmem „ččistší produkkce“? Co zvyšuje z zisk podniku: neustálé n zlepšování ŽP podniku neebo zaveden ní stand dardů? Charakterizujte p procesy EIA aa SEA. Popiššte důvody p pro nekoupi ekologických h výrobků naa konkrétních h příkladech.. Znázorněte ekom marketingovýý mix. Popiššte ekonom mické nástrroje ochran ny ŽP a zdůvodnětee proč byly zkonstruovány. Popiššte hlavní zdroje financování EMS v p podniku. 13 32



Každý podnik pů ůsobí svou činností na žiivotní prostřředí. Příčiny problémů ŽP Ž ozdělit na: lze ro - příčiny podm p míněné rozvojem, - sociálně ekon s nomické příččiny, - příčiny vyplýv p vající z hospo odářského syystému. Mnohé podniky se již pokou ušejí své výro obní postupyy a produktyy ztvárnit takk, b v soulad du se zásadaami zdravého rozvoje ŽP P. Kapitola p proto v tomtto aby byly smysslu podává podrobnější vvysvětlení. Kapittola seznam muje s nástro oji politiky životní prostřředí, s envirronmentálním m manaagementem a podnikovvou ochrano ou ŽP a jejím mi formami a dotýká se s rovněž problemaatiky ekonom mických nástrrojů ochranyy ŽP. Všeo obecně použíívané zkratkyy či pojmy jaako ekoauditt, EMAS, EMS, EQMS, EIA A, SEA, EPIA apod d jsou v kap pitole z hled diska jejich podstaty, cílů i form my uplattňování. Pamaatujeme, žee doporučované normy chování podniku vů ůči okolním mu prosttředí si nem mají osvojovaat pouze praacovníci vrch holového ved dení podniku u, ale že ž musí býýt sdíleny vědomě všem mi pracovnííky podniku u, nemá‐li se s meto odika EMS sttát záležitosttí čistě formáální. STTUDIJNÍ LITEERATURA 1. Kramer, M M., Urbaniec, M., Obršálová, I. A kol.: Mezinárod dní managem ment životníího prostředí, svazek I, C. H. Beck, 200 05, 409 s., ISB BN 80‐7179‐9 919‐x 2. Kramer, M M., Branweileer, J., Ritscheelová, I. A kol., Mezinárodní managem ment životníího prostředí, svazek II, C.H. Beck, 200 05, 421 s., ISB BN 80‐7179‐9 920‐3

1 133


9 Škodyy na živo otním p prostřed dí – typo ologie a metody hodno ocení Ú ÚVOD S žživotním pro ostředím jsm me časově i prostorověě spjati. Jakk již bylo vv úvodu opory uvvedeno, lidsská populace je v posleedních deseetiletích cha arakterizován na m.j. svým zn načným , byť b nerovno oměrným rů ůstem. Snah ha dosáhnout co nejryychleji (a co c neejsnadněji) vyšší v životní úrovně vedee mnohdy vee „spotřebníí“ společnostti ke vztahům m k p přírodnímu p prostředí, ježž nejsou vždyy v souladu s všeobecně přijímanou ffilosofií trva ale ud držitelného rozvoje. r Jina ak řečeno, člověk č svým chováním a akcentem m na spotřeb bu ovvlivňuje jedn notlivé složkky životního prostředí, znehodnocu uje je a pro odukuje stavvy škkodlivé, ovlivvňující jedno otlivé ekosysstémy, své vlastní zdra aví a v nepo oslední řadě i ch harakter a kvvalitu ekonom mického systému, ve kteeré žije a kteerý vytváří. A Analýza těchtto škkod na životním prostřředí, tzn. jejjich typolog gie a metod dy hodnocen ní jsou protto výýznamným problémem p ú účelového po oznání každéého člověka a imperativeem prosperity prro podnikateele. CÍÍLE KAPITOLY Y Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů budete UM MĚT: Pocho opit jednotlivvé funkce životního prosttředí v ekono omickém sysstému. Použítt metodiku hodnocení h š škod na živo otní prostřed dí pro vaše podnikatelskké prostřředí. Pocho opit účel a složitost s výšše uvedenýcch metod jaako bázi pro o zodpovědn né chování. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů ZÍSKÁTE: Přehleed o chováání člověka vůči životn nímu prostřředí a vědo omí následkků negatiivního chováání s ohledeem nejen naa typ a výši úhrady škody, ale i na n poškozování ekosyystémů. Podro obnější argum mentaci pro aaplikaci posttupů SEA a EIIA. Základ dní znalosti o složito osti jednottlivých mettod, hodno otících škod dy zneho odnoceného ŽP a jejich in nterpretace. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů BUDETE SC CHOPNI: Nastavvit svůj program podnikání tak, ab by se nedosttal do konflliktu s filozofií udržitelného rozvo oje, eventuálně minimaliizoval genero ování škod n na ŽP. Pocho opit opatřeníí pro zajištěn ní pozitivních kroků v odp padovém hosspodářství. Kvalifikovaněji čelit č fámám m či nekkompetentníím aktivitáám v oblassti antrop pogenního působení na ŽŽP.

13 34

Škkody na živottním prostředí – typologiie a metody hodnocení

9..1 Funkce e životního o prostředíí v ekonom mické systé ému Ho ovoří‐li se o pozici či relevanci životního prostře edí v ekonom mickém systéému, má se na mysli zpravidlaa pět funkcí: p tétto funkce spočívá s v to om, že životní Prrvní funkce: Zabezpečeení života: podstata prrostředí poskkytuje biologgický, chemiccký a fyzikáln ní systém, um možňující existenci životaa. Drruhá funkce: životní pro ostředí vystupuje zde jakko zásobárnaa přírodních zdrojů tím, že po oskytuje suro oviny a enerrgii potřebno ou pro průmyyslovou výro obu a pro do omácnost. Tyyto zd droje pak dělíme d na obnovitelné o (obnovují se s po určitéém čase, lzze je využívvat ud držitelným způsobem) z a na neobno a ovitelné (nemohou se zregenerovat z t v čase, jejich záásoby se konsekventně sn nižují). Třřetí funkce: je j schopnostt životního prostředí p absorbovat ressp. odvádět škodlivé látky. To o je ovšem limitováno bodem, po jehož překročení docháází k narušen ní asimilačníích scchopnosti jed dnotlivých slo ožek ŽP a ke stavům nevratným. Čttvrtá funkce: je dána vaazbou na půdu jako záklladní složku ŽP. Tuto slo ožku je možžno vyyužít kromě vvýroby zeměědělské též na výstavbu, iinfrastrukturru apod. Páátou funkcí:: je poskytování služeb zpříjemňu ujících živott. Jde napřř. o využíváání přřírodních kráás ve spojení s odpočinkeem apod. So ouhrnně mo ožno konstatovat, že alternativníí využití fu unkcí životn ního prostře edí ekkonomickým systémem m se staví do vzájem mného konkurenčního vztahu. Např. naadměrné vyu užívání zdrojů jako veřejn ného statku (národní park) vylučuje možnost jejiich vyyužití pro jinéé účely (výstaavba, průmyyslová činnosst apod.). Záájem o využívvání zdrojů žživotního pro ostředí převyyšuje jeho naabídku – tedyy onu možno ost jeho využití. To se stává jižž celosvětovýým probléme em. Vee využívání životního pro ostředí se pro oto již dostávváme ke krittickému bodu u, kdy je nuttno přřehodnotit konkrétní jev jako indikáttor životní úrrovně, tzn. zd da půjde o kvantitu nebo o o neevyhnutelnost zajištění u udržitelného rozvoje. V souvislosti ss rostoucí úro ovní znečišťo ování prostřředí se v uplyynulých deseetiletích začaala ro ozvíjet nová vědní discip plína, označo ována jako environmentální ekonom mie, zabývajjící prroblematikou u využívání a znečišťo ování prosttředí pomoccí ekonomických kritérií. Výýznamnou dílčí oblastí eenvironmentální ekonom mie je oceňovvání výše škod vznikajícíích jako důsledek znehodnoco ování prostřeedí.

9..2 Metod dika hodno ocení škod na životníí prostředí Ob becně lze meetodiku hodn nocení škod na životní prrostředí rozd dělit na tři ob blasti: 1. Metody, které k hodno otí škody (zztráty) z titu ulu znehodn nocování pro ostředí (přím mé metody) 2. Metody náákladového pojetí p neboli metody vyycházející z vvynaložených h ekologickýých náákladů (nepřímé metody) 3. Ostatní mettody M Metody hodno otící škody znehodnocen ného prostředí. Tyyto škody mohou být zp působeny vliivy přírodním mi nebo anttropogenním mi. S přírodníími vliivy (např. so opečná činno ost, záplavy apod.) si příroda ve věttšině případů ů musí poradit saama, i když jde o nápravný procees dlouhodo obý. S vlivy antropogenními, jež jssou

1 135


působeny inttenzitou či specifickým s c charakterem m lidské činnosti, již tomu tak většinou zp neení. Začíná nabývat na sílle názor, že ssoučasný chaarakter a zvýýšená intenzita těchto vliivů naabývá již tako ových rozměěrů, že je ohrrožena globáální ekologická rovnováh ha biosféry naší Zeemě. Ke zneh hodnocováníí prostředí lid dskými aktivvitami a vznikkem škod mů ůže docházett: •

vnášen ním cizorodých (znečišťujjících) látek d do prostředí

•

narušo ováním (poškkozováním) eekologické ro ovnováhy eko osystémů

•

neracio onálním a beezohledným využívání příírodních zdro ojů

V odborné eko onomické literatuře se čaasto pro ozn načení výše p popsaných škkod setkávám me s ttermínem exxternality. Náákladové meetody. Neení‐li možno o zajistit a vyyčislit skutečné škody, paak je možné použít náhrradních meto od. M nejvýznaamnější metody patří metody nepřímého vyjádřření škod po Mezi omocí vyčísle ení náákladů na zamezení, z p příp. nákladů na odstrranění škod. Opomeneme‐li základ dní ro ozdělení nákladů na invesstiční a provo ozní, pak jed dnotlivé náklaady znamenaají: Nááklady expliccitní Tyy zahrnují sp právu, monittoring, výdaje na ochran nu ŽP, náklad dy na dosažení souladu se záákonem atd. Nááklady impliccitní Zaahrnují hodnotu nemoneetárních efekktů spojených h např. se sp pokojeností o obyvatel. Nááklady na od dstranění Zaahrnují náklady na přím mou redukcci škod neb bo na jejich h odstraněn ní (rekultivacce, reevitalizace, dekontaminacce). Nááklady na od dvrácení škod d Zaahrnují náklaady, jež nutno vynaložitt na to, abyy škody vůbeec nevzniklyy (čistírny vo od, od dlučovače em misí). Nááklady vyhnu utí Zaahrnují nákllady na reealizaci určitté bariéry mezi zdrojjem a subjjektem (např. prrotihlukové sstěny, ochran na pásma ap pod.). Vzzhledem vyčíslování škkod však patří mezi nejdůležitějš n ší ekologickéé náklady na od dstranění a odvrácení o škkod. Vztah hlavních h skup pin ekologických nákladů ukazuje obr. 9.2.1.

13 36


OBRÁZEK K 9.2.1

Vztah hlavn ních skupin e ekologických h nákladů (Kaloč, Herččík, Obroučkka; 2005)

Leegenda: M MAC – mezní náklady na o odvrácení (přředcházení) šškod (margin nal abatement costs) M MCC – mezní n náklady na o odstranění škkod (marginaal compensattion costs) E –– efekt náklaadů Z o obrázku je zřejmé, že zvyšováním m nákladů na odvrácen ní (předcházení) škod se výýznamně sniižuje produkkované zneččištění prostřředí. Naopak s jejich sn nižováním to oto zn nečistění vzrů ůstá, vzrůstaají ale i náklad dy na odstraanění škod. Osstatní metod dy Jee zde příkladně zařazována metoda o oceňování lid dského kapittálu (HCM – human capital method), jež je aplikován na v souvislo osti s oceňovváním zdravvotních rizik.. Tato meto oda neeoceňuje přřímé přínossy, ale je zaměřena na kvalifikaaci potenciáálního příno osu jednotlivce prro společnosst. Z hlediskaa snížení kvality ŽP se škody š na lid dském kapitáálu ocí následujíících veličin: vyyjadřují pomo •

ušlou mzdou v d důsledku předčasného p úmrtí neebo absencce v důsled dku onemo ocnění

•

zvýšenými náklady na lékařskou službu

•

v v důssledku negativních vlivů ů na psychiiku kompeenzací nákladů, které vznikly člověkaa

Neejčastěji se ttato metodaa zaměřuje n na určení cen ny života neb bo určení ceeny ztracené ého prracovního čaasu. Ceny v o obou případeech se rovnajjí hodnotě in ndividuální p práce. Vyjadřřují see pomocí kumulované k hodnoty předpokládan p ných budou ucích výdělkků pracovníka, diskontovanýcch na souččasnou hod dnotu. Ve výpočtech v t této hodno oty se rovn něž zo ohledňuje věěk pracovníka, vzdělání a a pohlaví. Pe eněžité oceň ňování změn n v nemocno osti

1 137


byvatelstva, způsobenýcch znečištěníím ŽP je složžitější než oceňování o rizzika úmrtnosstí. ob Neemocnost ob byvatelstva totiž t ovlivňu uje řada dalšších vlivů (sttres, minimalizace pohyb bu, užžívání toxickýých látek apo od.) a je navííc ovlivněna i faktorem čaasu. ohledňujemee‐li při hodn nocení také chování obyyvatel, pak je k dispozicci řada dalšíích Zo metod, které m možno rozděělit na příméé a nepřímé p podle následujícího schém matu: Nepřímé metody

Příméé metody metodaa politického referenda

metoda m zamezení (individuální ( substituce)

m výdajům

kontingetní hodn notící meetoda (Continggent valuattion metho od – CVM)

metoda m cesttovních nákkladů (travell costs method c d – TCM) metoda m 138édonické ceeny (hedonicc price method p d – HPM)

Metoda politiického referrenda má potvrdit či ottestovat urččité (politickké) rozhodnu M utí, mající dopad na životní prostředí. p Vyytváří se hyp potetický trh h a neoddělu uje se oceně ění veeřejného stattku. Jde o meetodu poměrně málo užíívanou. Metoda kontingentního hodnocení, neebo též metoda hodnocení eventuallit je využíváána M čaasto a spočívvá v dotazníkkové akci, na kolik si lid dé cení vybraaného statku u nebo služb by. Ho odnotí se např. n kvalitaa ovzduší a vod, zacho ování biodivverzity, ochrrana vzácnýých živvočišných a rostlinných d druhů, rekreeační hodnotta pláží, ale také odstraň ňování odpadů ap pod. Metodaa musí vyústiit ve vyjádřeení částky, ktterou jsou reespondenti o ochotni zaplaatit či akceptovat při hodnocení dané even ntuality ŽP. Metoda zameezení výdajům neboli su M ubstituce nákkladů, předsstavuje postup, vycházejjící z eekonomickéh ho chování jednotlivce, kkterý hledá vv případě pošškození služb by ŽP náhrad dní řeešení (např. m možnost přesstěhování do o lepších pod dmínek apod d.). Metoda cesto M ovních nákladů vychází z vyčíslení z nákladů, kterré lidé vydávvají k dosaže ení urrčitého cíle (lokality). Čaasto se využžívá pro hod dnocení kvality rekreačn ního prostře edí. M Metoda je zaaložena na předpokladu, že náklaady, které návštěvník n m musí vynalo ožit určitého území v ssouvislosti s návštěvou s ú (např. rekreačníh ho střediskaa) odráží je eho reekreační hod dnotu. Vycháází opět z principu „och hoty platit“ za služby, kkteré jim daaná lokalita poskyttuje. Nevýho odou metodyy je náročnosst na získání a třídění vellkého množsství informací, mnohdy i falešn ných. Metoda hedonické ceny jee někdy oznaačována jako M o metoda occeňování požžitků. Je znám má z p případu oceňování nem movitostí. Cena je v tom mto případě chápána jakko funkce vííce prroměnných, z nichž jednou je kvallita určité složky s ŽP. Důležitým D faaktorem, kte erý výýznamně ovllivňuje cenu u nemovitosttí je i kvalitta životního prostředí vv místě, kde se neemovitost nachází. Za Z předpo okladu, že dokážemee identifikkovat ostatní neeenvironmen ntální proměnné, rozdíl v ceně nemovitostí jee považován n za vyjádře ení ho odnoty, kteráá vyplývá a o odpovídá rozzdílnosti živo otního prostřředí. Aplikacce této meto ody je velmi složittá a naráží na řadu pro oblémů, kterré vyplývají nejen ze saamotného trrhu 13 38


neemovitostí, ale a i ze zásahů státu (daaňové politikky, výše nájeemného) či rrozvoje obcíí (v záávislosti na územním ú rozzvoji apod.).. Je samozře ejmé, že tato o metoda (aale nejen tatto) bu ude obecně ovlivněna naplňováním n m základních morálních principů spo olečnosti, bo oje prroti korupcci apod., jak j jsme toho svědkky v součassné situaci,, zejména u „p pseudopodniikatelských čči některých politických e elit“ v ČR.

9..3 Monettární hodn nocení škod d na životn ním prostře edí Jee stěžejní pro o všechny ro ozhodovací p procesy a z h hlediska jejich h využitelnosti má nejvě ětší výýznam. Vlastní přístup occeňování anttropogenních vlivů na ŽP P může vych házet z různýých hledisek, v zássadě jsou všaak uplatňováána a rozlišovvána tři hled diska: sociáln ní, ekologické é a ekkonomické. So ociální hodno ocení škod Od dráží stupeň změn prrostředí, v n němž člověkk žije. Obvykle se dělí na aspekkty so ociologické, m medicínsko eekologické a demo‐sociállní. So ociologické aspekty a umo ožňují analyzovat a hod dnotit různé úrovně a d druhy chováání, věědomí a způsob života různých so ociálních skkupin. Metoda však neení dostateččně prropracována, potíž spoččívá v nedosstatku výcho ozích objektiivních inform mací. Je pro oto neevhodná pro o transformacci do metod monetárního oceňováníí. Medicínsko – ekologické aspekty vycházejí ze základního M z p poznání, že zdravotní sttav ob byvatelstva je j současněě i obrazem kvality ŽP. Do zdravottního stavu se komplexxně prromítá působení všech jednotlivých j dí přírodního i složek ŽP, všechny změny prostřed an ntropogenníh ho původu u. Hodnoceení zdravottního stavu u populacee patří mezi neejvýznamnějšší, ale také nejsložitějšíí hlediska (m mnohdy pro ogramově zn neužívaná) pro p ho odnocení kvaality prostřed dí. VHO dopo oručuje pro p porovnání a hodnocení zzdravotnické ého stavu populaccí žijících v různých regio onech používat řadu staandardizovan ných ukazate elů mrtnost, střední délka života atd.). Monetárníí hodnoceníí a vyčíslováání (kojenecká úm medicínsko – ekologickýcch ukazatelů je obdobně ě jako u asp pektů sociolo ogických vellmi ob btížné. Obvyykle jsou zjištěné z údaaje proto porovnávány p s údaji docilovanými ve standartních o oblastech nebo se stavy vv oblastech ss nejlepšími u ukazateli. obsahují kritééria, která ho odnotí chováání obyvatel.. Patří mezi n ně: Deemo – sociállní aspekty o migrace obyvatel, dojížďkka za prací, dojížďka za rekreací, so ociální a věkové struktu ury ob byvatelstva. Pokud je zde prováděno o monetární vyhodnocen ní, pak to zaahrnuje zvýše ení náákladů na sociální zaabezpečení, snížení přříjmů a důchodů ob byvatel, ztrááty neeodpracovan ných dnů v důsledku nem moci apod. Ekkologické hod dnocení škod d Jee založeno na n široké škáále příčinně – následnýých vztahů. Hodnotí ted dy vztahy mezi dáávkou škodliviny a odpovědí na straaně určité slo ožky ŽP. Zjed dnodušeně řřečeno vychází z vvyvolaných zzměn přírodn ních ekosystémů a ze zm měn využívan né krajiny a b bývá zaměře eno naa: •

ochran nu přírodních h systémů,

•

využívaaní přírodnícch ekosystém mů,

•

optimáální zátěž přírodních ekossystémů.

Uvvedené vztaahy mají neo obyčejně slo ožitý charakter a nemajjí obecná kritéria. Existtují krritéria pro jeednotlivá eko ologická hod dnocení dílčíí, ale souhrn nné komplexxní kritérium m či

1 139


odnocení (holistický poh hled) neexisstuje. V praxxi proto nejssou ekologiccká hodnoce ení ho prrováděna pro o ekonomickké finanční (m monetární) ú účely, ale jsou využívána pro hodnoce ení do opadů a imp paktů. Z mettodologickéh ho hlediska je požadovááno, aby impakt definovval ro ozdíl mezi dvvěma stavy, aa to stavem budoucím n neboli stavem m po navržen né činnosti (po prrojektu či zám měru) a druh hým, tzv. refferenčním sttavem. Za refferenční stavv je považovván pů ůvodní stav n nebo stav, ktterý nastane bez jakýchkoliv činností a plánovanéého projektu u. Ekkonomické hodnocení škod Úvvodem nutn no konstatovvat, že prosttředí je v tétto souvislosti definován no jako soub bor en nvironmentáálních statků a služeb. Paatří sem proto jednotlivé složky ŽP a jjeho prvky, aale také funkce prostředí a a jeho asim milační kapacita. V souvvislosti s rozzhodováním o vyynaložení finančních prostředků na zzachování, uvedení do p původního sttavu, event. na zleepšení ŽP see naráží na základní z pro oblém oceně ění kvality prrostředí, tj. sstanovení je eho ho odnoty, srovnatelně v peeněžních jedn notkách. Eko onomické aspekty hodno ocení kvality ŽP jso ou obvykle rozdělovány d do tří probléémových oblaastí: omické hodnocení přírodních zdrojů, 1. Ekono 2. Bilanccování škod aa ztrát pomo ocí hrubého rregionálního produktu, 3. Ekono omické hodnocení škod n na životním p prostředí. Ekkonomické h hodnocení přřírodních zdrrojů vychází z koncepcí cchápat hodnotu přírodníího ložiska jako so ouhrn užitné a neužitelnéé (existenční a opční) hod dnoty. p hrub bého regionáálního produ uktu umožňu uje kvantifikaci Bilancování škkod a ztrát pomocí ro ozmístění invvestic, o cellkové restrukturalizaci hospodářství h í, a to podlee všech druhů po otencionálu (přírodních, ekonomickýých a sociálních). Konstru ukce hrubého regionálníího prroduktu je odvozována o od metodikyy OSN. Výpočet je závislýý na možnosstech získáváání věěrohodných d dat ze statisttického výkaznictví. Ekkonomické hodnocení h š škod na ŽP je založeno na vyjádření funkčního o vztahu mezi dáávkou škodliviny nebo dávkou d škodllivého vlivu a odpovědí na straně určité složky ŽP neebo její části. Prro kategorizaaci škod a jejich agregaci lze použít náásledující čleenění: •

Kvantiffikace ekono omických ško od na ŽP (ško ody ze znečištění, z devaastace, ze ztrát surovin n vlivem neefektivní těžb by či spotřebyy apod.)

•

Škody vznikající na jednotlivýých faktorech jejich anttroponních ttransformacíí v negativvním smyslu – reliéf, klima, půda, vegetacce, voda v ekosystéme ech regionáální dimenzee (degradacee reliéfu, škod dy na půdě, degradace krajiny apod.))

•

Škody vznikající v jjednotlivých výrobních a a nevýrobnícch odvětvích h (zemědělsttví, lesní a vodní hospo odářství, dop prava, průmyysl, služby aj.)

•

Škody vznikající na základních fondech, síd dlech, liniovýých inženýrskkých zařízeníích a stavb bách

•

Škody způsobené obyvatelskou na bytech, infrastrukttuře, vynuceenou dojížďkkou za praccí, migrací ap pod.

•

Škody vznikající obyvatelskou o u z důvodu změn zdravvotního stavu způsobe ené změnou kvality ŽP

•

Celkové ekonomickké škody na ŽŽP vyčistiteln né podle dosstupných pod dkladů, vývo oj a prognó óza

14 40


Jee nutné si uvědomit, u žee při kvantiifikaci ekono omických škkod při jejím m monetárním vyyjádření, i při správném m metodickém m postupu se dopočítámee obvykle úd dajů, které jssou zaatíženy značn nou nepřesn ností. Přesno ost ± 10% se e považuje za z výjimečno ou. Většinou je nu utné spokojiit se s přesn ností ± 20% % a někdy i nižší. Mezi metodiky sstanovení škkod z jjednotlivých odvětví, které jsou u nejpropraacovanější, patří škod dy způsobe ené en nergetickýmii vlivy, meto odika škod zee znečištěné ého ovzduší aa ze škod naa obyvatelstvvu, škkody na zdravví. Prro posuzován ní závažnosti trestních čiinů, zejménaa v oblasti m majetkových ttrestných čin nů, see používá pro o monetárníí vyjádření škkod, způsobe ených na ŽP,, termínu ekkologická újm ma. Jee tímto term mínem myšlena ztráta nebo oslabení přirozeených funkccí ekosystém mu, vzznikající poškkozením jejicch složek neb bo narušením m vnitřních vvazeb a proceesů v důsled dků lid dské činnostti. Nejedná se s tedy jen o prostou materiální m škkodu, ale je zde zahrnu ut i faktor celospo olečenských h hodnot.

9..4 Nemon netární ho odnocení škkod na živo otním prosstředí Tyyto metody mají své místo m a význam při posuzování vlivvu impaktů (navrhovanýých čin nností) na ŽP Ž a při pred dikci impakttu, jeho efekktu na složkky ŽP. Predikkce impaktu je dů ůležitou činn nosti v processu posuzování vlivů na ŽP – EIA. Umo ožňuje získán ní informací, ze ktterých je mo ožné přijmout rozhodnutí o přijetí op ptimální varianty včetně preventivnícch, ko ompenzačnícch a zmírňujíících opatřen ní. O systému EIA bylo pojednáno v p předchozí čáásti op pory. V násleedující části jjsou pro úplnost uveden ny některé nemonetární metody, kte eré paatří mezi nejvvýznamnějšíí a našly prakktické využitíí. M Metoda TUKP (totální ukazatel kvality prostředí) U Umožňuje výběr společen nsky prefero ované varian nty z konečnéé množiny vvariant. Vyso oká fo ormalizovanáá úroveň této o metody ji řadí do kate egorie metod d (modulů) kkvantitativníího tyypu, umožňu ujícího číselné vyjádřen ní hodnoty vícerozměrn ného vektorru pro každou po osuzovanou variantu. M Metoda podle e D. Fullera Spočívá v urččování hodnot relativní důležitosti parametrů p p párového po orovnání. Býývá sp pojována s m metodou bodovací nebo ss metodou týýmového exp pertního hod dnocení. Urrčování hodn not kvalitativvních multipllikátorů Taato teorie vyychází z filoso ofického přeedpokladu, žže souhrnná kvalita živottního prostře edí prro dané územ mí je určena podstatným mi vlastnostm mi jednotlivýých složek prrostředí, jejicchž kvvalitu lze oceenit analytickko – diagnosstickými ukazzateli. M Metody bodov vací Jsou v nich bo odově hodno ocena jednottlivá kritéria (ukazatele).. Celkové výsledné bodo ové hodnocení jee pak měřítkeem celkové zzátěže. oh

9..5 Vztah mezi ekolo ogickými škodami a e ekologickýými riziky Po odle míry reaalizace poško ození existujíí tři typy dop padů, označo ovaných jako o: •

ekologická škoda

•

ekologická havárie

•

ekologické riziko

1 141


nkrétního kon nstatování. Škkoda předstaavuje již nastálou situaci aa nabývá chaarakteru kon Haavárie je chaarakteristickáá náhlým projevem, při čemž rozsah h poškození ŽP je v dané ém okkamžiku jen těžko předvvídatelný a zasahuje zpravidla do více v sfér. Naavíc zde vzniká možnost násleedného projeevu škody ažž po určité do obě (flora, po odzemní vod da). e rozsah pošškození, k něěmuž by moh hlo Riziko lze vysvvětlit tak, že kvantifikujee i kvalifikuje do ojít (ale nem muselo) v důsledku stand dardního pro ovozování teechnologie. Odlišuje se od míry užívání ŽP, která je běěžně zpoplattňována v so ouladu s legisslativou. Jako základní východisko pro potřebyy ekonomickkého hodnocení ekologiických rizik byl b naavržen evaluační model. Základní stru uktura evaluačního modeelu je patrnaa z obr. 9.5.1. OBRÁZEK K 9.5.2

Základní strruktura evaluačního modelu (Kaloč, Herččík, Obroučkka, 2005)

14 42

Škod dy na životním pro ostředí – typologie a metody hodno ocení

143


ZAPAMATTUJTE SI

SS postupem času a se stálým zdokonalováním m instrumen ntální techniiky a novýcch p přístupů věd dy a technikky se obzor poznání člo ověka rozšiřřuje jak v oblasti „nano o“ v velikostí či měřítek m ještěě podrobnějšších, tak i v oblasti „meega“ rozměrů vesmírnýcch u událostí a ob bjektů. Člověěk tak získávvá jak sjedno ocující, tak i rozporuplnéé představy o c charakteru, s struktuře (a vzniku?) hm moty jako takové, t ale i i „časové“ ú úseky v etap pě v vzniku Vesm míru, jež zůsttávají utajen ny. Musíme si uvědomitt, že mnohd dy pracujem me s s matematick kými modelyy a snažíme se prokázatt jejich reáln nost v onom, gigantickém m p přírodním so oftware. Ve ssnaze dopátrrat se příčin a způsobů vvzniku námi poznávanéh ho r reálného svě ěta nám mno ohdy uniká postoj člověka s jeho výbavou, produkující myšlen ní a tím i ovlivvňování oko a olního přírod dního prostřředí v měřítkkách času kkrátkodobých h. M Mějme proto o na paměti tyto úvahy při redukci škod na živvotním prosttředím, nebo oť m mnohdy nejs sme schopni pochopit jejich konsekve ence z dlouhodobějšího pohledu. KONTROLNÍÍ OTÁZKY

povinně

Uveď ďte příklady eekologických h nákladů na odstranění (a odvráceníí) škod. Uveď ďte Váš názo or na doporu učení WHO ve věci hodnocení zdravvotního stavvu popu ulací žijících vv různých reggionech. Charakterizujte šškody vznikajjící v dopravě ě, průmyslu a zemědělství. Popiššte princip a podstatu haavárie a dolo ožte příklady z poslední doby. K čem mu slouží tzvv. evaluační m model a o jakké poznatky se opírá? Jaký je Váš názorr na realizaci péče o živottní prostředí v ČR a o co sse opírá? Charakterizujte p pojem „ekolo ogická újma““? Vysvětletee.

14 44



Kapittola pojednáává o funkcíích životního o prostředí v ekonomick v kém systému u, charaakterizuje jednotlivé funkce z hlediskka principu a účelu. Kapittola blíže analyzuje meetodiku hod dnocení škod na životn ním prostřed dí popissuje: - metody, m kterré hodnotí škody š z titullu z nehodno ocování pro ostředí (přím mé m metody), - metody m nákladového po ojetí, nebolii metody vyycházející z vynaloženýcch e ekologických nákladů (neepřímé metody), - ostatní meto o dy. Podrrobněji je v kkapitole pojednáno o monetárním a n nemonetárníím hodnocen ní škod na životní prostředí. Vztah h mezi ekolo ogickými škodami a ekolo ogickými riziky je doplněěn o evaluačn ní model. STTUDIJNÍ LITEERATURA 1. Kaloč, M., Herčík, M.., Obroučka,, K.: Metodyy hodnocení škod a occeňování změn ní, 113 s., 2 2005, ISBN 80‐ 8 kvality živvotního prosstředí; VŠP, a.s., Ostravva, 1. Vydán 86764‐44‐‐3

1 145


1 Odpaadové hospodáářství 10 Ú ÚVOD Prroblematika omezení vzniku v odpad dů a způso obu jejich bezpečného, b ekologicky i ekkonomicky výhodného zneškodnění patří v současnéé době kk nejpálivějšíím ho ospodářským m i politickým m problémům m na celém svvětě. Přestožže ve výrobníí i společenskké sfé féře množstvví produkova aných odpadů stále na arůstá a je posilováno „spotřebním m“ ch harakterem vvyspělé spoleečnosti, zača aly se průmysslově vyspěléé země inten nzivně zabýva at jejjich zneškod dněním nebo o omezením až v posled dních třech dekádách. d Ta aké u nás byl b teeprve v r. 199 91 přijat záko on o odpadeech, který tétto závažné problematice dává závazn ný prrávní podkla ad. Naplňovvání této fillosofie si však v vyžadujje poměrněě značný ča as. Ekkonomicky výýhodné a sou učasně ekolo ogicky přijateelné nakládá ání s odpady totiž vyžaduj uje no ové přístupy u všech pro oducentů odp padu, tzn. neejenom u prrůmyslových výrobců, alee i v šširoké veřejn nosti. To ovvšem vyžaduj uje rozsáhle založenou, logickou a ssrozumitelno ou ossvětu, směřu ující k tomu, aby pochop pení nebezpeečí vyplývajíící z hromad dění odpadů a neezbytnosti sp právného na akládání s nimi vstoupilo v obecné povědomí vvšech občanů. Přřiznejme si, že ž tento novvý a potřebn ný přístup naráží na dossavadní „vzo orce chováníí“, veelké části společnosti, ovvlivněný poh hodlností, so obectvím a mnohdy m i ign norací novýcch infformací z ob blasti vědy, výzkumu v i prraktické eko onomie. Naklládání s odp pady je rovněěž urrčitým testem m přístupů čllověka k přírrodě i k soběě samém. Není proto pocchyb o tom, žže ta ato problema atika je nesm mírně aktuáln ní i pro aktivity podnikateelské. CÍÍLE KAPITOLY Y Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů budete UM MĚT: Pocho opit základní pojmy, beez kterých nelze n legislaativně správvně realizovaat odpad dové hospodářství. Klasifikovat odpad dy podle záko ona o odpadech a pocho opit jejich imp pakt do ŽP. Pocho opit příčiny, proč nutno o zamezit zakládání z tzzv. neřízenýcch (divokých) skládeek. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů ZÍSKÁTE: Přehleed o metodách hospodařření a jejich p priorit z hled diska současn ných znalostíí. Dostatek informaací k tomu, aby vaše podnikatelská p á aktivita b byla v soulad du s platn nou legislativvou. Názor na to, jak ho ospodařit s R RAO z našich jaderných eelektráren. Po o prostudová ání této kapiitoly a vypra acování úkollů BUDETE SC CHOPNI: Pocho opit, že se od dpad za jistých podmínek může stát významným m surovinovým zdrojeem. Pocho opit nutnost třídění odpaadů (KO) a prropagovat arrgumentačněě tuto činnost ve svéém okolí.

14 46

Od dpadové hosspodářství

10 0.1 Základ dní pojmy aa definice Naaše životní prostředí p je v současné době nadměrně zatěžo ováno značnýým množstvvím od dpadů všeho o druhu. Od dpadem obvvykle nazýváme to, co není n ve výro obním proce esu přřeměněno na n užitnou hodnotu, co c z výrobního procesu u odpadá. V nevýrobníích čin nnostech vzzniká odpad d z toho, co c nebylo užito, u zkonzzumováno, anebo to, co krrátkodobým nebo dlouho odobým užívváním ztratilo o svoji funkci. So oučasný záko on č. 185/2001 Sb. Vym mezuje, „že odpad je kaaždá movitáá věc, které se ossoba zbavujee nebo má úmysl nebo p povinnost se jí zbavit a přřísluší do některých skup pin od dpadů uvedeených v přílo oze č.1 k tomuto zákonu“. Příloha č.1 definujee podrobně 16 skkupin odpadů ů. S postupem času se měnily zásadně definice a základní pojm my. Současně jednoznaččný výýraz „odstraňování odpadů“, nahraadil dříve používané „zzneškodňováání odpadů““ a „liikvidace odp padů“. Odpady se dělí po ouze na dvě ě skupiny: naa nebezpečný (N) a ostatní od dpad (O). Urrčitá část odpadů o je schopna op pětného po oužití ve výýrobním cykklu (recyklacce, reegenerace, raafinace apod d.). V těchto případech se e jedná o vyu užívání odpaadů. Druhá čáást od dpadů, kteráá využita nen ní, musí být vhodně znešškodněna. V V tomto přípaadě se jednáá o od dstraňování o odpadů. Od dpadové ho ospodářství je nadřazen ným pojmem „nakládáání s odpadyy“. Je do něj n zaahrnováno: •

házení vzniku u odpadů, předch

•

péče o místa trvalee uložených o odpadů,

•

nakládání s odpadyy: o

shromažď ďování, soustřeďování,

o

sběr, výku up, třídění, skkladování,

o

přeprava, doprava a úprava,

o

využívání a odstraňováání.

Zee zákona č. 185 Sb. (Zákon o od dpadech) vyyplývá pro producenty odpadů řaada po ovinností, ježž možno shrn nout do čtyř základních p principů: 1. Kdo odpady produ ukuje, odpovvídá za jejich využití a odsstranění. 2. Využittí odpadů máá přednost p před odstraně ěním. 3. Odpad dy musí být ssoustřeďovány, tříděny aa ukládány odděleně. 4. O odp padech musí být vedená eevidence. Přři posuzován ní vhodnosti způsobů od dstranění odpadů má vždy přednostt způsob, kte erý zaajistí vyšší occhranu lidskéého zdraví a je šetrnější k ŽP. Uložen ním na sklád dku mohou b být od dstraňovány pouze ty odpady, o u nichž způsob odstraňován ní není dosttupný nebo by přřinášel vyšší riziko pro ŽP P a lidské zdrraví. Materiáálové využití odpadů má přednost přřed jin ným využitím m. Výrazně see akcentuje eenergetické vvyužití. Záákon stanovuje povinno osti při nakláádání s vybrranými výrobky, odpadyy a zařízením mi. Vzztahují se na n odpady obsahující o P PCB, odpadn ní oleje, batterie a akum mulátory, kaly z ččistíren odpaadních vod, o odpady z azb bestu a auto ovraky. Stano ovuje rovněž podmínky p pro zp pětný odběr některých výrobků. v Povvinnost zpětn ného odběru u se vztahuje na mineráální

1 147


bojky a zářivkky, pneumatiky oleje, elektrickké akumulátory, galvaniccké články a baterie, výb používané v d domácnosti. Povinnost zpětného odb běru má výro obce i dovozzce a chladničky p bez nároků na deefinovaných výrobků. Zpětný odběěr použitých výrobků see provádí b úp platu. Neebezpečný odpad o (N) jee takový odp pad, jež má následující vlastnosti, v zp působující jeho neebezpečnost: výbušnost,, oxidační schopnost, vyssoká hořlavo ost a hořlavo ost, dráždivo ost, infekčnost, ško odlivost zdraaví, toxicita, genotoxicitaa, žíravost, scchopnost uvo olňovat vyso oce oxické nebo toxické plyn ny ve styku s vodou, vzd duchem neb bo kyselinam mi, ekotoxicita. to Do o kategorie nebezpečnýý odpad se zařazují z i od dpady, kteréé jsou uvedeeny v Seznam mu neebezpečných h odpadů, Katalogu od dpadů nebo o jsou s těmito odpad dy smíšeny či zn nečištěny. Seeznam a Kaatalog vydává formou vyhlášky MŽP. M Ředěníí nebo míše ení neebezpečných h odpadů za účelem spln nění požadovvaných kritérrií je zakázán no. Ko omunální odpad (KO) Jee nehomogenním, nejpeestřejším odpadem, neb boť jsou v něěm zastoupeeny předevšším do omovní odp pady (obaly,, papír, kovvy, zbytky potravin, p teextil, různé opotřebovaané přředměty). Jssou v něm rovněž zasttoupeny sm metky z čištěění obcí a měst, odpaady prrovozoven sllužeb, obcho odu a místníího průmyslu a z drobnýých stavebníích prací. Taaké ob bsahuje pop pel a škváru z místních kotelen. Slo ožení KO je závislé na žživotní úrovvni, zvvyklostech a výchově ob byvatelstva. Současné od dpady modeerní společnosti mají vyyšší ob bsah spalitelných materriálů a měly by proto být b prioritně tříděny a sspalovány, než n ukkládány bez u užitku na skládky. Ob bec se stává původem K KO v okamžikku, kdy fyzickká osoba odp pady uloží naa místě k tom mu urrčeném. Obcce se současn ně stane vlasstníkem těchto odpadů. Sm měsný komu unální odpad d není zařazeen do katego orie nebezpeečných odpaadů. Podle naší legislativy kažždá fyzická osoba v ČR,, která má v obci trvalýý pobyt platí poplatek za naakládání s KO O. Raadioaktivní o odpad (RAO) Raadioaktivní odpad o z palivového cykklu jadernýcch elektráreen tvoří zvlááštní katego orii od dpadů. Likviidace RAO je velmi slo ožitá, proble ematická a dosud ne zcela úspěššně vyyřešena. Nuttno si uvědo omit, že pottřebná dobaa skladováníí upotřebenéého jaderné ého paaliva je 40 – – 50 let (och hlazování v m meziskladech h a snížení aktivity) a a po oté by se mě ěly raadioaktivní od dpady uložitt do bezpečného trvalého o uložiště, kd de budou po o stovky a tisííce lett čekat až zccela vyhasno ou. Definitivn ní uložiště RA AO nemá do osud vybudován žádný sttát naa světě. Jadeerné odpadyy jsou zatím ukládány v d dočasných skkladech. Praacuje se sice již deelší dobu na n konstrukccích reaktorrů, jež by byly alimen ntovány sou učasnými RA AO z jjaderných ellektráren a byly b současn ně producen ntem tepla či č elektrické energie, avššak výýsledky těchtto výzkumů aa vývoje neukazují na maasové uplatnění aspoň v nejbližší dob bě.

10 0.2 Metod dika hospo odaření s odpady Beezodpadové technologie a recyklace odpadů Op ptimálním řeešením prob blematiky ho ospodaření s odpady s je bezodpadovvá technologgie. Prrincip této teechnologie p předpokládá,, že uvedenýý proces je u uzavřený. Vsttupní produkkty (suroviny) se p přeměňují naa produkty vvýstupní (výrrobky) tak, žee na konci výýrobního cykklu neení žádný odpad.

14 48


Daalším optimáálním stupněěm hospodaaření s odpad dy je recyklaace. Jde o zp pětné zavede ení od dpadních láttek (včetně odpadní en nergie) do procesu p výro oba – spotřeba. Někdy je reecyklace uvád děna jako so oučást bezodpadové tech hnologie (jako její počáteeční stav). Reecyklaci můžeme rozdělitt do tří základních princip pů: • • •

princip p zpětného použití (je obvvykle používán v návrato ové obalové ttechnice), princip p regenerace odpadů a jeeho opětného použití (shromažďován ní odpadu, který jee regenerováán – hutě, skklárny, papírn ny apod.), princip p dalšího využití jako druh hotné suroviiny (odpad vzzniklý při výrrobě výrobku u jedna je vstupní surovinou při vvýrobě výrob bku dvě.

Mezi důležité oblasti recyyklace odpad M dů patří třídě ění komunálních odpadů ů. Mimo KO se od dpady třídí n na kovy, papíír, sklo a plasty. Na míste ech zvláště u určených objjemový odpaad, neebezpečné odpady, odpaad ze zeleně a stavební odpad občanů ů. Teermické způssoby odstraň ňování odpad dů Po od tímto pojmem označu ujeme souhrrnně procesyy, které využžívají energetický potencciál od dpadů. Tyto technologie termickým p působením n na odpad přeekročí meze jeho chemiccké stability a způssobí jeho rozzklad. Tyto teermické proccesy probíhaají v širokém rozmezí teplot od 300 do 2000°C). Podlee charakteru procesu (vzttahu ke kyslíkku) je dělímee na: (o •

procesy oxidační (obsah O2 2 je stechio ometrický nebo n vyšší vzhledem ke zpracovávanému odpadu). Zde zahrnuje eme processy spalován ní nízko ne ebo oteplotní vysoko

•

procesy redukční (obsah ( O2 v reakčním v prostoru p je nulový nebo o hluboko pod p jeho stechiometri s ckou spotřeebou ke zp pracovanému odpadu. Tyto proce esy zahrnu ují pyrolýzu a zplyňování.

Vyyužití energgetického potenciálu p o odpadů (po o materiálovém využittí) patří mezi neejefektivnějšší způsoby jejjich odstraňo ování. Ko ompostováníí odpadů. Ko ompostováníí je aerobn ní (oxidační)) rozkladný proces orgganických čáástí za vzniiku hu umusových látek. N a rozdíl od skládkování umožňuje kompostovvání přeměnit orrganický odp pad na humusové látky a jeho návrat do přírodníh ho prostředí.. Skkládkování od dpadů ‐ jeho o poslední m možnost Paatří mezi nejsstarší a obvyykle i nejlevn nější způsobyy odstraňováání tuhých od dpadů. Sklád dky záásadně rozděělujeme na říízené a neřízzené (divoké é). Řízené skládky mohou u být zakládáány po ouze ve vhodných místech m po stránce ge eologické a a hydrologické (stabilita, neepropustnost a skladba podloží, výýška hladinyy a směr proudění pod dzemních vo od, neeohrožení zd drojů pitné vody apod.)). Skládka musí m být zajišštěna proti průsakům vod v neepropustným mi jílovými vrstvami v zemin, plasticckými foliem mi a musí m mít zabudovván syystém drenážží pro odvádění prosáklých srážkovýcch vod. Jejich h povrch běh hem ukládán ní a ukkončení ukláádání odpadů ů musí být rrekultivován,, znovu začleeněn do oko olního terénu u a musí plnit jeho o přírodní funkce. oké) skládky,, na které je ukládán odp pad bez tříděění způsobujíí velké obtíže e a Neeřízené (divo škkody na oko olním přírodn ním prostřed dí. Zapáchajjí, množí se v nich hmyz a hlodavci a mohou být centrem šířření infekčn ních chorob. Prosakujíccí srážkové vody mohou vyyluhovat rozzpustné látkky odpadu, kontaminovvat podzemn ní vody a zzamořit oko olní krrajinu.

1 149


o odpadu na n skládce podléhá p za přítomnostii organismů ů a Ulložená část organického an naerobních podmínek p ro ozkladu za vzniku zejména CH4 a CO O2. Směs těěchto plynů lze po omocí vrtů jímat a využžít jako topn ného plynu. Před takovýým využitím je však nuttno „sskládkový“ pllyn vyčistit. Prro využívání o odpadů si nu utno zapamaatovat násled dující prioritn ní řadu: Reecyklace – Regenerace R – Biologické procesy – Termické – T procesy – Ostatní procesyy – Skkládka (odvaly) O Odstraňováníí odpadů see stalo druhem podnikkání. Často jsou proto tyto způso oby od dstraňování ovlivněny ekonomickým e mi a podnikkatelskými zájmy. z Často o zde dochází k nedodržován ní předpisů, odpady jso ou někdy do ováženy a vyyváženy neleegálně a jejiich od dstraňování je prováděn no způsoby neslučitelnýými s požadaavky na ochranu životníího prrostředí. Ob br. 10.1. zob brazuje schem matické znázzornění využíívání a odstraňování odp padů. OBRÁZEK K 10.1

(Herčík, Dirrner, 2007)

15 50


ZAPAMATTUJTE SI

SS růstem lidské populacee roste i mno ožství a sortim ment odpadů ů z antropoggenní činnostti. V V současné d době je tato ttématika stává probléme em celosvěto ovým. Je pro oto nutné tutto p problematiku u podrobněě prostudovvat a uvědo omit si, že kromě zásad ukládán ní s s jednotlivým mi typy odpaadů je třeba mít na pam měti zásadu předcházení p jejich vzniku u. T nás všech To hny povede k zamýšlení nad naším dosavadním způsobem života, životta s spotřební společnosti. Přechod liidské komu unity od in ndustriální do znalostn ní s společnosti b by se měl pro ojevit i ve zm měně našeho o vztahu k přřírodě a k minimalizaci je ejí z zátěže odpad dními produkkty. Navíc mnohé z nich lze využít jakko sekundární suroviny. A p pamatujme, že problemaatika odpadů ů se týká každ dého z nás! KONTROLNÍÍ OTÁZKY

Jaké jsou naše možnosti pro ssnižování vzn niku odpadů, uveďte příkklady. Jaké jsou základn ní povinnosti původce od dpadu? Co dnes považujeete za odpad d a proč? Jaké povinnosti vvyplývají ze zzákona o odp padech? Jaký je rozdíl mezzi nebezpečn ným a ostatn ním odpadem m, uveďte přííklady. Charakterizujte kkomunální od dpad a jeho skladbu? Jaké problémy zp působuje rad dioaktivní odpad a proč? Jaká je situace s b budováním ttrvalých uložžišť RAO ve svvětě a u nás?? Co si představujeete pod pojm mem „ bezodpadové tech hnologie“? Má vvýznam tříditt KO? Zdůvod dněte své staanovisko. Kteréé technologgie mají přednost p ve e využíváníí odpadů? Zdůvodnětte stano ovisko. Možn no „skládko ový plyn“ považovat p zaa jeden z p perspektivnícch zdrojů při zajišťťování energgetické nezávvislosti ČR? ZZdůvodněte ssvé stanoviskko. S SHRNUTÍ KA PITOLY

Problematika hospodaření s odpady je v současné do obě světovým m problémem m P kap pitola studijn ní a je pociťována zejména v ttzv. vyspělýcch zemích. Poslední oporry modulu je z tohoto důvodu sttrukturovánaa tak, aby student byyl seznáámen: - se základními p pojmy a defin nicemi v této o problematice, - s m metodikou up platňovanou při využíván ní a odstraňo ování odpadů ů, - s akcentem přeedcházení vzniku odpadů ů, možností vyu užívat odpad dy jako sekundární surovviny; je citovvána prioritn ní - s m řad da: recyklacee – regenerrace – biologické procesy – termické procesy – osttatní procesyy – skládky, - zvlááštní pozorn nost je věnovvána nebezpe ečným odpadům.

1 151


STTUDIJNÍ LITEERATURA 1. Herčík, M.., Dirner, V.: Základy environmentalisstiky; VŠB – TTUO, ESF v Č ČR, 1. vydání,, Ostrava, 2 2007, 109 s., ISBN 978‐80 0‐248‐1392‐9 9

15 52

Záávěr

Z Závěr Sttudijní oporaa dílčího mo odulu Ekolo ogické aspekkty podnikán ní je z hlediska orientacce prrobírané látkky – velmi heterogenní. h Je to ale pochopitelné,, neboť interakce člověkka s p přírodou je neobyčejně pestrá, a to o jak co do intenzity, i takk i co do mn nohotvárnossti stále nově see rodících vzztahů. Toto zejména vyniká u aktivvit podnikateelských, kterré vyyužívají dosu ud nevyužitýých příležitosstí. Tento faakt sám o so obě upozorň ňuje proto na n nu utnost seznáámit se s pro obíranou látkkou v požado ované míře, jjež by zajistiila podnikate eli jeho úspěšný rrozvoj bez ko onfliktů s plaatnou legislattivou. Au utoři opory jsou si věd domi, že totto zdaleka neobsahuje n vše potřebn né či ve věttší po odrobnosti, ale i tento „průhled do o problemattiky“, lze velmi dobře vvyužít v reáln né prraxi – ovšem za předpokladu skutečn ného zájmu studenta. Váám studentů ům opory, přejeme hodněě zdaru do je ejího studia. Auto oři

1 153


P Použitá l literatura a další zdroje 3. Dirner, V. a kol: Ochraana životního o prostředí, M MŽP, VŠB – TTUO; Ostravaa, 1997, 333 s., 80‐7078‐490‐3 ISBN 8 4. Flegr, J.: ZZamrzlá evolu dotisk – Prah uce aneb je tto jinak, pane Darwin; 20 006 Vyd. 1., d ha: Academia, 2008, 326 ss. ISBN 978‐8 80‐200‐1526 6‐6 5. Herčík, M.: M Životní prostředí, základy enviro onmentalistiky; VŠB – TTU Ostrava, 1. vydání, 20 009, ISBN 978 8‐80‐248‐1073‐7 6. Herčík, M., Dirner, V.:: Základy envvironmentalistiky; VŠB –– TUO, ESF vv ČR, 1. vydáání, 2007, 109 s., ISBN 978‐80 0‐248‐1392‐9 9 Ostrava, 2 7. Lomborg: Skeptický ekkolog; Cambr. Univ., 2006 8. Kaloč, M., Herčík, M.., Obroučka,, K.: Metodyy hodnocení škod a occeňování změn ní, 113 s., 2 2005, ISBN 80‐ 8 kvality živvotního prosstředí; VŠP, a.s., Ostravva, 1. Vydán 86764‐44‐‐3 9. Kramer, M M., Brauweileer, J., Ritscheelová, I. a kol., Mezinárod dní managem ment životníího prostředí, svazek II, C.H. Beck, 200 05, 421 s., ISB BN 80‐7179‐9 920‐3 10 0. Kramer, M., M Strebel, H., Jílková, J. a kol.: Mezinárodn ní managem ment životníího prostředí, svazek III, C. H. Beck, 20 005, 550 s, ISBN 80‐7179‐‐921‐1 11 1. Kramer, M M., Urbaniec, M., Obršálová, I. a kol.: Mezinárod dní managem ment životníího prostředí, svazek I, C. H. Beck, 200 05, 409 s., ISB BN 80‐7179‐9 919‐x 12 2. Schejbal, C.: Nauka o o Zemi; Vyso oká škola loggistiky o.p.s. Přerov, 1. Vydání, 139 9 s, 2008, ISBN N 978‐80‐871 179‐02‐4 13 3. Schejbal, C.: Logistika přírodních surovinových zdrojů; Vyysoká škola llogistiky, o.p p.s. Přerov, 1. Vydání. 125 s, 2008 14 4. Zamarský,, V.: Inovační podnikání; VŠP, a.s. Osttrava, 1. Vyd dání, 135 s., 2007, ISBN 8 80‐ 86764‐52‐‐4 15 5. Zamarský,, V. a kol.: Reegerace prům myslových ploch, II. Díl; V VŠB – TU Osstrava, FAST,, 1. Vydání, 20 011, 194 s, ISSBN 978‐80‐2 248‐2431‐4 16 6. Zamarský,, V., Kumperra, O.: Naukaa o Zemi a přehled techn nologií jejího o využití; VŠB B – TUO, H6F,, 1. Vydání, 1 1996, 109 s, IISBN 80‐7078‐302‐8

15 54

Po oužitá literattura a další zd droje

Seeznam použittých zkratek: CV VM

‐ kontingentní hod dnotící metoda

CP P

‐ čistšíí produkce

ČIŽP

‐ Česká inspekce životního pro ostředí

NA ‐ deoxxyribonukleo ová kyselina DN EIA

‐ meto oda posuzování vlivu na žživotní prosttředí

MAS ‐ systéémy environm mentálního m managemen ntu a environ nmentálního auditu EM EM MS

‐ systéémy environm mentálního m managemen ntu

EP PIA

‐ hodn nocení rizik

EQ QMS ‐ integgrovaný systtém environ nmentálního managementu, zabezpeečení jakosti a bezpečnosti prácee EU U

‐ Evrop pská unie

GM M

‐ geneeticky modifikovaný

HC CM ‐ meto oda oceňování lidského kkapitálu KO O

‐ komu unální odpad d

LP PF

‐ lesní půdní fond

M M

‐ magn nitudo

M MAC

‐ mezn ní náklady naa odvrácení ((předcházeníí) škod

M MCC

‐ mezn ní náklady naa odstranění škod

M MM

‐ modifikovaná Meercalliho stup pnice

M MPO ‐ Minissterstvo průmyslu a obch hodu M MZ

‐ Minissterstvo zdraavotnictví

M MZE

‐ Minissterstvo zem mědělství

M MŽP

‐ Minissterstvo živo otního prostřředí

N

‐ nebeezpečný odpaad

O

‐ ostattní odpad

AN PA

‐ polyccyklické arom matické uhlo ovodíky

PC CB

‐ polycchlorované b bifenyly

PC CDD ‐ polycchlorované d dibenzodioxiny PC CDF ‐ furan ny PV VŽP ‐ posuzování vlivu na životní prrostředí RN NA

‐ ribon nukleová kysselina

RA AO

‐ radio oaktivní odp pad

SFFŽP

‐ Státn ní fond životn ního prostředí

SEEA

‐ proces posuzováání vlivů kon ncepcí a územ mně plánovaacích dokum mtecí na životní prostřředí

1 155


CM TC

‐ meto oda cestovních nákladů

TO OL

‐ těkavvé organickéé látky

UP PD

‐ územ mně plánovaccí dokumenttace

W WHO ‐ Světo ová zdravotn nická organizzace ZLL

‐ znečišťující látky

ZP PF

‐ Zeměědělský půdn ní fond

ŽP P

‐ živottní prostředí

15 56

DÍLČÍHO ASPEKTY. Miroslav Kaloč. Ostrava 2011

Recommend Documents