Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance a právo
PRÁVNÍ ASPEKTY OCHRANY SPOTŘEBITELE FINANČNÍCH SLUŽEB Legal aspects of the financial services consumers protection
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Autor:
Ing. Dalibor PÁNEK, Ph.D.
Petr TMEJ
Brno, 2014
MASARYKOVA UNIVERZITA Ekonomicko-správní fakulta
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Akademický rok: 2013/2014 Student:
Petr Tmej
Obor:
Finance a právo
Téma práce:
Právní aspekty ochrany spotřebitele finančních služeb
Téma práce anglicky:
Legal aspects of the financial services consumers protection
Cíl práce, postup a použité metody:
Cíl práce: Vymezení pojmu a rozbor obsahu ochrany spotřebitele finančních služeb, rozbor jeho právních aspektů, systém ochrany spotřebitele v České republice a predikce základních změn v souvislosti s novým občanským zákoníkem. Postup práce a použité metody: 1)Vymezení pojmu ochrany spotřebitele finančních služeb 2)Právní úprava systému ochrany spotřebitele 3)Role České národní banky v oblasti ochrany spotřebitele finančních služeb 4)Charakteristika základních změn v oblasti ochrany spotřebitele v souvislosti s novým občanským zákoníkem 5)Ochrana spotřebitele finančních služeb a názory praxe 6)Závěry Text práce bude vytvořen s využitím metod deskripce, rozboru, komparace, predikce.
Rozsah grafických prací:
Podle pokynů vedoucího práce
Rozsah práce bez příloh:
35 – 40 stran
Literatura:
SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele jako moderní trend evropského soukromého práva. In PROMĚNY EVROPSKÉHO PRÁVNÍHO MYŠLENÍ. K odkazu profesora Vladimíra Kubeše. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 177-181, 5
s. ISBN 978-80-210-5009-9. REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualiz. vyd. Praha:
Management Press, 2012. 423 s. ISBN 9788072612406. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management
Press, 2011. 558 s. ISBN 9788072612307. HVOZDENSKÁ, Jana. Ochrana spotřebitele na finančním trhu se zaměřením na Kancelář finančního arbitra. In Sborník CEPS MU. 1. vydání. Brno: Masarykova
univerzita, 2012. s. 215-222, 8 s. ISBN 978-80-210-6162-0. Vedoucí práce:
Ing. Dalibor Pánek, Ph.D.
Pracoviště vedoucího práce:
Katedra financí
Strana 1 z 2
Datum zadání práce: 25. 9. 2013 Termín odevzdání bakalářské práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.
..................................
Ing. Petr Valouch, Ph.D. vedoucí katedry
..................................
prof. Ing. Antonín Slaný, CSc. děkan
V Brně dne: 11. 12. 2013
Strana 2 z 2
Jméno a příjmení autora:
Petr Tmej
Název bakalářské práce:
Právní aspekty ochrany spotřebitele finančních služeb
Název práce v angličtině:
Legal aspects of the financial services consumers protection
Katedra:
Financí
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Dalibor Pánek, Ph. D.
Rok obhajoby:
2014
Anotace: Cílem bakalářské práce „Právní aspekty ochrany spotřebitele finančních služeb“ je vymezení pojmu a rozbor obsahu ochrany spotřebitele finančních služeb, rozbor jeho právních aspektů, systém ochrany spotřebitele v České republice a predikce základních změn v souvislosti s novým občanským zákoníkem. Začátek je věnován vymezení základních pojmů, následuje systém ochrany spotřebitele, kde je zejména kladen důraz na pozici České národní banky a Ministerstva financí. Tyto body jsou doplněny o vybranou legislativu včetně nového občanského zákoníku, kde je kladen důraz na některé změny. Poslední část této práce je tvořena názory lidí pohybujících se v oblasti finančních služeb.
Annotation: The goal of the bachelor thesis „Legas aspects of the financial services consumers protection“ is defining the term of consumer protection and analysis of content of consumer protection in financial services, analysis of the legal aspects of consumer protection system in the Czech Republic and prediction of changes in the new Civil Code. The beginning is devoted to the definition of basic terms, followed by the consumer protection system, where the emphasis is put mainly on the position of the Czech National Bank and the Ministry of Finance. These points are supplemented by the selected legislation, including the new Civil Code, where the emphasis is on selected changes. The last part is consist of the opinions of experts in the area of financial services.
Klíčová slova: Ochrana spotřebitele, spotřebitel, dodavatel, finanční služby, Česká národní banka, občanský zákoník, Ministerstvo financí České Republiky, distribuční kanály, finanční gramotnost
Keywords: Consumers protection, consumer, contractor, financial services, Czech National Bank, Civil Code, Ministry of finance of the Czech Republic, distribution channels, financial literacy
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Právní aspekty ochrany spotřebitele finančních služeb vypracoval samostatně pod vedením Ing. Dalibora Pánka, Ph. D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.“
V Brně dne
______________________________________
Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Daliborovi Pánkovi, Ph. D. za rady a cenné připomínky, které přispěly k vypracování této bakalářské práce.
Obsah Úvod ...................................................................................................................................................... 10 1
Vymezení pojmu ochrany spotřebitele finančních služeb ............................................................. 12 1.1 Ochrana spotřebitele.................................................................................................................... 12 1.2 Spotřebitel ................................................................................................................................... 14 1.3 Dodavatel .................................................................................................................................... 15 1.4 Finanční služby ........................................................................................................................... 16
2
Systém ochrany spotřebitele.......................................................................................................... 18 2.1 Historie ochrany spotřebitele na území České republiky do roku 1993 ...................................... 18 2.2 Právní systém ochrany spotřebitele ............................................................................................. 19 2.3 Ministerstvo financí ČR .............................................................................................................. 20 2.3.1 Národní strategie finančního vzdělávání .............................................................................. 21 2.3.2 Distribuční kanály ................................................................................................................ 23
3
Role České národní banky v oblasti ochrany spotřebitele finančních služeb................................ 26 3.1 ČNB a ochrana spotřebitele......................................................................................................... 27
4
Vybraná legislativa ochrany spotřebitele ...................................................................................... 30 4.1 Zákon o ochraně spotřebitele ...................................................................................................... 30 4.2 Zákon o bankách ......................................................................................................................... 31 4.2.1 Jednotná bankovní licence ................................................................................................... 32 4.2.2 Pojištění pohledávek z vkladů .............................................................................................. 33 4.3 MiFID .......................................................................................................................................... 35 4.3.1 Test vhodnosti ...................................................................................................................... 36 4.4 Zákon o spotřebitelském úvěru ................................................................................................... 37 4.4.1 Informační povinnost ........................................................................................................... 38 4.4.2 Roční procentuální sazba nákladů ........................................................................................ 39
5 Charakteristika základních změn v oblasti ochrany spotřebitele v souvislosti s novým občanským zákoníkem ............................................................................................................................................. 40 5.1 Textová forma ............................................................................................................................. 42 5.2 Odstupování od smluv................................................................................................................. 43 6
Názory praxe ................................................................................................................................. 44
7
Ochrana spotřebitele v současné době........................................................................................... 47 7.1 Essox a Homecredit..................................................................................................................... 47 7.2 ČSOB a fond vkladů ................................................................................................................... 47
Závěr ..................................................................................................................................................... 49
Seznam použitých zdrojů ...................................................................................................................... 51 Seznam tabulek ..................................................................................................................................... 54
Úvod Ochrana spotřebitele je již dlouhou dobu velice aktuálním tématem. K aktuálnosti v tomto případě přispěl i vstup České republiky do Evropské unie a společná harmonizace politik ochrany spotřebitele jednotlivých členských států. Tento proces probíhá již několik let a dovolím si tvrdit, že ještě několik let má před sebou. Přestože se jedná o tak aktuální a frekventované téma, ne každý je schopný se účinně bránit a vymáhat svoje práva. To vše vychází z postavení spotřebitele jakožto slabší a zranitelnější strany. Tato práce je zaměřena zejména na problematiku ochrany spotřebitele ve finančních službách. Finanční služby, jakožto nezbytná součást života, mohou skýtat mnohá úskalí, jaká si někteří lidé nedokáží představit. Tomu také napomáhá nedostatečná úroveň finanční gramotnosti a neochota či neschopnost lidí bránit se podvodným praktikám. První část bude věnována vymezení základních pojmů této bakalářské práce. Bude se jednat o pojmy všem známé, ovšem ne vždy úplně jasné. Jednat se bude o pojem ochrany spotřebitele, spotřebitele samotného, dodavatele (v tomto případě spíše poskytovatele finančních služeb) a tyto pojmy budou doplněny o definici pojmu finančních služeb. Druhá část bude věnována systému ochrany spotřebitele. Tento systém prochází již dlouhou dobu svým vývojem a zejména vstup do již zmiňované Evropské unie poskytl nové cesty v této problematice. Svojí pozornost budu taktéž věnovat i České národní bance, na kterou od roku 2008 přešla odpovědnost v této oblasti. ČNB má velice důležitou úlohu co se týče ochrany spotřebitele, jelikož dohlíží na bankovní instituce a jiné zprostředkovatele na našem území. Občanský zákoník, jako nejdůležitější soukromoprávní norma, prošel velkými změnami. Od 1. 1. 2014 vešel v platnost nový občanský zákoník, který bude důležitým právním předpisem v oblasti ochrany spotřebitele. Tato část bude zaměřena zejména na změny v rámci nového občanského zákoníku. Poslední část bude tvořena názory lidí pohybujících se v oblasti finančních služeb nebo v oblasti ochrany spotřebitele. Tato část, možná více než která jiná napoví, zda-li je ochrana spotřebitele opravdu něčím tak důležitým pro každého člověka, nebo bychom se bez ní obešli. Také by mohla ukázat, na jaké úrovni se ochrana spotřebitele nachází, a či je očima odborníků dostatečná.
10
Cílem této práce je vymezení pojmu a rozbor obsahu ochrany spotřebitele finančních služeb, rozbor jeho právních aspektů, systém ochrany spotřebitele v České republice a predikce základních změn v souvislosti s novým občanským zákoníkem. K dosažení tohoto cíle bude využito vědeckých metod deskripce, rozboru, komparace a predikce.
11
1 Vymezení pojmu ochrany spotřebitele finančních služeb Úvodní kapitola je věnována základním pojmům ochrany spotřebitele. Jedná se o pojmy klíčové pro tuto tématiku, a proto by nebylo dobré je opomenout. Zmíněn zde bude zejména pojem ochrany spotřebitel a spotřebitel samotný. Následovat bude druhá smluvní strana, dodavatel. Tato kapitola bude zakončena definicí pojmu finančních služeb, neboť tato práce je zaměřena zejména na tuto oblast.
1.1 Ochrana spotřebitele Jedná se o velice známý pojem, a téměř s jistotou bych si dovolil říci, že téměř každý si dokáže pod tímto pojmem něco představit, ovšem většinou se bude jednat o jednoduché příklady ochrany spotřebitele a komplexnější definice tohoto pojmu by se nám mohla dostat pouze z úst odborníků na toto téma. Pokud se na ochranu spotřebitele podíváme z právní stránky, jedná se o úpravu společenských vztahů souvisejících s uzavíráním smluv. Jedná se zejména o kupní smlouvy, smlouvy o dílo, obecně o smlouvy, ve kterých na jedné straně vystupuje spotřebitel, a na druhé straně dodavatel. Za cíl si klade zvýšení ochrany spotřebitele jakožto slabší smluvní strany. Z teorie1 je možné určit hned několik důvodů, proč je nutné spotřebitele chránit
Selhání trhu
Distributivní spravedlnost
Paternalismus a společenské hodnoty
Za největší dopad selhání trhu na spotřebitele je považována informační asymetrie. To je způsobeno zejména nerovným přístupem k informacím a často i neschopností spotřebitele tyto informace správně interpretovat. To však neznamená, že nevýhoda je pouze na straně spotřebitele. V případě poskytovatele finančních služeb, zejména se pak může jedna o oblast pojišťovnictví, může zamlčení některého rozhodného faktu spotřebitelem (klientem) znevýhodňovat naopak druhou stranu, čili dodavatele, v tomto případě pojišťovnu. Na rozdíl od spotřebitele se však tyto instituce jsou schopny téměř vždy účinně bránit vůči svému klientovi.
1
MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Rámcová politika MF v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu [online]. 2007, 27 s. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Ochrana-spotrebitele_2007_Ramcovapolitika-MF-v-oblasti-ochrany-spotrebitele-na-financnim-trhu.pdf 12
V případě distributivní spravedlnosti se jedná zejména o myšlenku chránit nejzranitelnější členy společnosti, kteří se z nějakého důvodu nejsou schopni účastnit plnohodnotně tržních vztahů, a tato myšlenka vychází z podstaty, že zdroje mají být alokovány s co nejvyšší efektivitou. V případě paternalismu se jedná o nadřazený přístup jedné smluvní strany za účelem ochrany a zlepšení situace strany druhé. Na první pohled se toto nezdá jako důvod pro ochranu spotřebitele, ale problém nastává v případě, kdy dochází k omezení svobodného rozhodování druhé smluvní strany a následné poskytnutí výhod při uzavření komplexnějších produktů, kterým daný člověk nemusí ani porozumět. Součástí těchto komplexních produktů můžou být i takové produkty, které nejsou často uzavírané, a proto se klient nemůže spolehnout na svoje vlastní zkušenosti s těmito produkty. Společenské hodnoty často poukazují co je „správné“ a žádoucí. Pokud se jedná o obecně neakceptovanou věc, je zpravidla zakázána. Toto se vztahuje například na lichvu2. Za největší problémy na finančním trhu v ČR jsou dle rámcového programu OSFT Ministerstva financí České republiky považovány
Obtížný přístup k informacím o produktech
Snížená nebo velmi nízká schopnost zpracovat a vyhodnocovat údaje o produktech, či účastnících trhu, a prezentovat na to své nezávislé názory
Snížená nebo velmi nízká schopnost prosadit na trhu svoje zájmy3 [Rámcová politika MF, s. 7]
Právo ochrany spotřebitele můžeme rozdělit na soukromoprávní a veřejnoprávní. Soukromoprávní ochranou rozumíme ochranu následnou, což znamená, že nezbytným krokem k soukromoprávní ochraně je stížnost spotřebitele na porušení jeho práv a domáhání se nápravy. Rozhodujícím orgánem v těchto sporech je soukromoprávní orgán. Za soukromoprávní úpravu je pak považována zejména právní úprava spotřebitelských smluv, kde na jedné straně vystupuje spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Veřejnoprávní ochranou rozumíme možnost sankcionovat porušení práv a povinností bez návaznosti na jednání samotného spotřebitele, vzniká většinou z vůle státního orgánu. Jedná 2
Jedná se o příklad, který ve svém rámcovém programu uvádí Ministerstvo financí
3
MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Rámcová politika MF v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu [online]. 2007, 27 s.[cit. 2013-12-09] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Ochranaspotrebitele_2007_Ramcova-politika-MF-v-oblasti-ochrany-spotrebitele-na-financnim-trhu.pdf 13
se jak o ochranu následnou, například peněžní pokuta, tak i o ochranu preventivní, například zákaz prodeje. Nespornou výhodou veřejnoprávní ochrany je rychlost, se kterou je daný problém řešen, která je nesporně vyšší než u soukromoprávních sporů. Ochrana spotřebitele jako pojem není příliš frekventovaný co do oblasti definice tohoto pojmu. Většina definicí se spokojí pouze s označením, že se jedná o soubor norem chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu a dále se tímto pojmem nezabývá.
1.2 Spotřebitel Pojem spotřebitel se řadí mezi hlavní pojmy práva ochrany spotřebitele, i přesto, že se jedná o klíčový pojem, není jeho vymezení tak jasné, jak se na první pohled zdá.
Ochrana
spotřebitele probíhá jak ve veřejném, tak soukromém právu. Pro soukromé právo je určující rovnost postavení subjektu, to není ovšem příliš typické pro postavení spotřebitele. Nejčastěji se o spotřebiteli hovoří jako o slabší smluvní straně vůči dodavateli (výrobci), v tomto případě subjektu poskytujícím finanční služby. Spotřebitel často bývá omezen ve svých vyjednávacích možnostech a je často omezen natolik, že jeho jedinou možností je podepsat či nepodepsat danou smlouvu. Zákon hovoří o spotřebiteli jako o fyzické osobě, což je ovšem v českém právu poměrně nová záležitost. Do roku 2010, respektive 1. 8. 2010 kdy vešel v platnost zákon č. 155/2010 Sb., na základě definice v občanském zákoníku a zákoně o ochraně spotřebitele bylo možno považovat za spotřebitele jak právnickou tak fyzickou osobu. To poukazovalo na nejednotnost české legislativy, co se týče pojmu spotřebitele, jelikož jak již bylo zmíněno, občanský zákoník spolu se zákonem o ochraně spotřebitele umožňovaly o spotřebiteli pojednávat jakožto o fyzické osobě tak i právnické osobě, a to bylo ovšem v rozporu se zákonem č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zák. č.64/1986 Sb. v platném znění, kde definice přiznává právní ochranu pouze fyzické osobě. Po 1. 8. 2010 se definice pojmu sjednotily a české právo zná pod pojmem ochrany spotřebitele pouze fyzické osoby, z tohoto důvodu právnické osoby ztratily právní ochranu, která jim před tímto datem náležela. To byl dle mého poměrně podstatný krok, jelikož legislativa nebyla jednotná při definici klíčového pojmu pro ochranu spotřebitele.
14
Co se týče definicí ve dvou dříve zmiňovaných zákonech, NOZ a ZoOS, ty se od sebe téměř neliší, proto zde uvedu pouze jednu z nich a to ze ZoOS §2 (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí: a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání,4 ...
1.3 Dodavatel Dodavatel není zrovna typickým pojmem pro finanční služby, pokud se ovšem spokojíme s jednoduchou definicí dodavatele jako poskytovatele služeb, je určitě namístě i tento pojem. Pokud se ovšem podíváme blíže, tento pojem není v platné legislativně nic nového. O poskytovateli, finančních služeb, dodavateli finančních služeb se hovoří například na stránkách ČNB ve spojení s tématem finančních smluv uzavíraných na dálku: „Smlouvami o finančních službách uzavíranými na dálku jsou smlouvy mezi spotřebitelem (pro tyto účely však pouze fyzickou osobou) a dodavatelem, které byly uzavřeny pomocí prostředků komunikace na dálku (např. telefon, fax, elektronická pošta, internet), které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, týkající se bankovních, platebních, úvěrových nebo pojistných služeb, smlouvy týkající se penzijního připojištění, smlouvy týkající se poskytování investičních služeb nebo smlouvy týkající se obchodů na trhu s investičními nástroji.5“ V tomto duchu uvádí Selucká ve své knize Ochrana spotřebitele v soukromém právu, že „pojem dodavatel není zákonodárcem striktně dodržován a to jak v komunitárním právu, tak i v našem.“[Selucká, M., s. 33]6 Je nahrazován hned několika dalšími pojmy jako věřitel, poskytovatel, prodávající apod. Definice těchto pojmů jsou roztříštěny v různých právních předpisech počínaje zákonem o ochraně spotřebitele, zákoně o elektronických komunikacích a končící v komunitárních pramenech práva. Naše právní úprava obsahuje pouze dvě základní definice pojmu dodavatel, ostatní právní předpisy označují za druhý subjekt smlouvy pouze osobu, ať už věřitele, poskytovatele nebo
4
Viz. §2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
5
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Smlouva o finančních službách uzavíraná na dálku. [online]. 2003-2014 [cit. 2013-11-09]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/smlouvy_na_dalku.html 6
SELUCKÁ, M. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, 149s. 15
někoho jiného. Vysvětlení pojmu je možné dohledat v zákoně o ochraně spotřebitele a občanském zákoníku. Starý občanský zákoník v § 52 odst. 2 uvádí (2)Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Již tento paragraf naznačuje, že pojem dodavatele je brán ve velice širokém slova smyslu. Pokud se podíváme do zákona o ochraně spotřebitele7, do § 2 odst. 1 e), je zde dodavatel označován jako „další podnikatel“, a navíc pouze ve spojitosti s distribucí výrobků e) dodavatelem každý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky. Domnívám se, že právní úprava byla v tomto poměrně nejasná. Na jedné straně byl starý občanský zákoník8, který definoval tento pojem velice zeširoka a dále ho nespecifikoval, a na druhé straně tu byl zákon o ochraně spotřebitele, který dokonce dodavatele ani s poskytováním finančních služeb nespojoval. To vše jen nahrávalo nedodržování tohoto pojmu a poměrně logickému a oprávněnému zaměňování ho za jiné a vhodnější názvy druhé smluvní strany.
1.4 Finanční služby Finanční služby jsou všeobecně známým pojmem, a téměř každý by si dokázal pod tím něco přestavit. Možná i z tohoto důvodu jsou definice, pokud už nějaké jsou, velice strohé. Kvůli tomu bude muset postačit jednoduché označení finančních služeb jako zvláštní části služeb nabízených finančním zprostředkovatelem. Jednu z mála rozsáhlejších definic jsem při své snaze o bližší pochopení tohoto pojmu nalezl v diplomové práci Aleny Čejkové, a jelikož se mi tato definice zdála nejsrozumitelnější, tak bych ji zde rád uvedl: „Jde o služby a poskytované produkty, které nabízí banky, či různé finanční instituce s cílem usnadnit finanční transakce a s tím související činnosti v oblasti financí.“ 9
7
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
8
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
9
ČEJKOVÁ, Alena. Ochrana spotřebitele pojistných služeb [online]. Brno, 2010 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/254497/esf_m/cejkova_diplomova_prace.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. 16
Vysvětlení pojmu finančních služeb by nám mohl napomoci i nový občanský zákoník, kde v rámci § 1841 je uvedeno, co se považuje za smlouvu o finančních službách ve spojitosti se spotřebitelskou smlouvou. § 1841 NOZ10 Smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Finanční služby tedy představují zejména tři hlavní kategorie, a to služby bankovní, služby pojišťovací a služby investiční.
Bankovní služby. Jedná se o různé způsoby, jak banka svému klientovi, spotřebiteli, pomáhá. Bankovních služeb a produktů je velké množství a toto množství se stále rozšiřuje. Vyjmenovávání by zabralo mnoho místa, a proto zde uvedu jen ty nejdůležitější, jako přijímání vkladů, nejrůznější druhy půjček, poskytování hypotéčních úvěrů, finanční leasing apod.
Služby pojišťovací.
Jedná se o dohodu mezi pojistníkem a pojišťovatelem, kde se
pojišťovatel zavazuje v případě nastání negativní události (jenž je předmětem pojištění) zmírnit následek této události. Mezi tyto služby patří například spolupojištění, životní pojištění, neživotní pojištění, poradenství v této oblasti apod.
Služby investiční. Obchodování na vlastní účet zákazníků buď na burze, nebo na trhu za hotové, nebo jinak s nástroji peněžního trhu (šeky, směnky, vkladové certifikáty atd.), s devizami, s odvozenými produkty zahrnujícími termínové a opční obchody atd.
Důležité je taktéž uvést, že některé činnosti jsou vyloučeny z finančních služeb, čili se mezi ně neřadí. Jedná se zejména o činnosti prováděné centrálními bankami, veřejnoprávními institucemi a vládními agenturami či úřady. Ve spojitosti s centrální bankou se jedná o takovou činnost, která je uskutečňována v rámci měnové politiky nebo politiky směnných kurzů. U činnosti vládních agentur a úřadů se jedná zejména o činnost spojenou s podnikáním na účet vlády. 10
Viz. §1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 17
2 Systém ochrany spotřebitele 2.1 Historie ochrany spotřebitele na území České republiky do roku 1993 Ochrana spotřebitele má za sebou na území České republiky více jak 100 let vývoje. Za první právní předpis řešící problematiku spotřebitele, je možné považovat Rakouský živnostenský řád pro zemi Českou a Moravskoslezskou z roku 1859. Tento právní předpis ukládal některé základní povinnosti, které jsou v dnešní době považovány za samozřejmost, například označení provozovny, informační povinnost u některých typů apod. Součástí tohoto zákona byl i souhrn trestů udělovaných za porušení těchto povinností. Velice zajímavé je i to, že tento předpis byl na našem území zrušen až téměř po 100 letech, v roce 1965. Dalším důležitým milníkem ve vývoji ochrany spotřebitele na našem území byl konec druhé světové války a následné rozdělení států na státy s tržním hospodářstvím a státy tzv. východního bloku s centrálně plánovaným hospodářstvím. V roce 1964 byl přijat občanský zákoník, do kterého se promítala zásada přednosti zájmů celku před zájmem jednotlivce, o tom svědčí i to, že koupě byla považována za službu státu. Do roku 1989 tedy ochrana spotřebitele nebyla nijak zvláště upravována, a spotřebitel byl často nucen smířit se s kvalitou poskytnutých služeb či kvalitou výrobku. Taktéž i vymáhání práv spotřebitele bylo závislé na úvaze spotřebitele samotného. V případě rozhodnutí bránit se, šlo většinou o napravení vadného stavu bez dalších následných sankcí ze strany státu. Ke konci 80. let došlo k uvolnění nastaveného režimu a na konci roku 1989, došlo k uvedení ochrany spotřebitele i do podvědomí tehdejšího obyvatelstva. Zprvu vznikaly občanské organizace, které se zaobíraly touto problematikou, a v roce 1990 vznikl Odbor ochrany spotřebitele na Federálním ministerstvu kontroly. Ten však vydržel pouze do roku 1993, čili do rozpadu Československa, a kompetence spojené s ochranou spotřebitele přešly na Ministerstvo hospodářství. Výsledkem činnosti Odboru ochrany spotřebitele byl jeden ze stěžejních zákonů ochrany spotřebitele a to zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Tento zákon, který byl několikrát novelizován, však vydržel až do dnešní doby.
18
2.2 Právní systém ochrany spotřebitele Ochrana spotřebitele je i byla velice širokým tématem. V této souvislosti je možné dohledat mnoho zákonů, které se podílí na úpravě této problematiky. Tato skupina se ještě rozrostla ve chvíli, kdy se zástupci České republiky rozhodli přistoupit k Evropské unii, která převzala ochranu spotřebitele jako jednu ze svých politik a její snahou je harmonizace rozdílných politik členských států. Pokud se podíváme na právní úpravu ochrany spotřebitele, stěžejním zákonem v této oblasti bude zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, následovaný zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, dále zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů apod. Opomenout nelze ani Listinu základních práv a svobod. Součástí ochrany spotřebitele jsou taktéž instituce, které vykonávají dohled nad finančním trhem. Na pomyslném vrcholu této pyramidy stojí od roku 2008 Česká národní banka, která převzala některé pravomoci týkající se ochrany spotřebitele, na podobné, ne-li stejné úrovni, stojí Ministerstvo financí České republiky. Tyto instituce, i když mají v ochraně spotřebitele zásadní postavení, jsou pouze součástí mnohem většího systému. Orgány veřejné moci je možné rozdělit do kategorií
Regulující instituce – jedná se o Ministerstvo financí a Českou národní banku
Instituce dohledu – Ministerstvo financí a Česká národní banka doplněná o Českou obchodní inspekci
Další vládní instituce – ostatní ministerstva, Úřad pro ochranu osobních údajů, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže apod.
Instituce řešení sporů a stížností – soudy, finanční arbitr, rozhodci
Výčet některých důležitých státních institucí Česká obchodní inspekce – ČOI postupuje zejména podle již zmíněného zákona o ochraně spotřebitele, dále dalších zákonů jako je zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, apod., které nejsou pro mnou zvolenou tématiku nijak zvlášť důležité. Její činností je dohled nad výrobky, zbožím a službami dodávanými na vnitřní trh. Pro účel této práce se pak jedná zejména o dohled nad subjekty působícími na finančním trhu, které nespadají pod dohled České národní banky, jedná se zejména o leasingové společnosti, nebankovní poskytovatele úvěrů, finanční poradce apod. 19
Úřad pro ochranu osobních údajů – postupuje podle zákona č. 101/2000 Sb., zákon o ochraně osobních údajů
Veřejný ochránce práv
Finanční arbitr
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo školství a tělovýchovy
Profesní organizace zřízené ze zákona Česká kancelář pojistitelů Profesní organizace dobrovolné (smluvní) Česká bankovní asociace
Asociace pro kapitálový trh
Česká asociace obchodníků s cennými papíry
Česká asociace pojišťoven
Atd.
Je nutné tyto vnitrostátní instituce doplnit o instituce zahraniční. V tomto ohledu hraje velice podstatnou roli komunitární právo, čili právo Evropské unie, a činnost mezinárodních organizací. Jedná se zejména o Evropskou komisi, organizace OECD, OSN, Světovou banku apod.
2.3 Ministerstvo financí ČR Ministerstvo financí České republiky je pověřeno výkonem činnosti v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu. Jakožto gestor ochrany spotřebitele v této oblasti vytváří rámcovou politiku, kde definuje svoje hlavní cíle pro nadcházející období. Za svůj obecný cíl si klade: „Obecným cílem ministerstva je dosažení stavu, kdy spotřebitel činí na finančním trhu odpovědné a adekvátní rozhodnutí ve vztahu k jeho aktuální situaci, tj. obstarává si služby a pořizuje si produkty, jež nejlépe vyhovují jeho aktuálním potřebám a možnostem. Současně musí být spotřebitel schopen efektivně prosazovat a chránit své zájmy a práva.“ 11. Problematiku ochrany spotřebitele na základě svého rámcového programu rozděluje do tří základních pilířů. Působení v oblasti těchto pilířů má posloužit k navození stavu, jenž 11
MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Národní strategie finančního vzdělávání [online]. 2010. 27 s. [cit. 2014-0222]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/2010-05_NARODNI-STRATEGIE-FINANCNIHOVZDELAVANI.pdf. 20
ministerstvo definuje ve svém obecném cíli. Za tímto účelem byla ustanovena i expertní skupina schválením usnesení vlády č. 1594 dne 7. 12. 2005. Členy této skupiny jsou delegovaní zástupci jednotlivých ministerstev České republiky, České národní banky, profesních organizací, spotřebitelských organizací a nezávislí experti12. Nyní již k jednotlivým pilířům. Za první pilíř ochrany spotřebitele na finančním trhu byla označena oblast zajištění všech potřebných informací od kvalifikovaných pracovníků, schopných popsat danou problematiku klientovi. V souvislosti se schopností spotřebitele porozumět poskytnutým informacím a správně s nimi zacházet je zřízen druhý pilíř, který se zabývá problematikou finanční gramotnosti spotřebitele. Na tomto pilíři se jakožto orgán vykonávající dohled nad finančním trhem podílí i Česká národní banka, jelikož se jedná o způsob prevence proti podvodům vůči spotřebiteli. Závěrečný, respektive třetí pilíř, se zabývá problematikou postavení spotřebitele. Spotřebiteli se snaží zajistit vhodné postavení pro jednání s poskytovatelem finančních produktů a služeb. V rámci těchto tří pilířů byla vypracována expertní skupinou doporučení v prvních dvou případech, jedná se zejména o problematiku distribučních kanálů finančních služeb a národní strategie finančního vzdělávání13. 2.3.1 Národní strategie finančního vzdělávání Finanční gramotnost je velice důležitým a rozhodujícím faktorem ochrany spotřebitele. Tohoto jsou si vědomy i orgány pověřeny ochranou spotřebitele na finančních trzích, a proto není nic překvapivého, že si tento bod vysloužil svoji speciální pozornost. Ministerstvo financí spolupracuje v tomto bodě s Českou národní bankou, která k této problematice přistupuje jako k preventivnímu způsobu ochrany, zejména pak pořádáním seminářů a poskytováním učebních materiálů.
12
Přesný seznam jmen členů expertní skupiny a jejich působiště je možné dohledat na stránkách Ministerstva financí: http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/ochrana-spotrebitele/expertni-skupina 13
Schválena Vládou usnesením č. 338, ze dne 10. 5. 2010 21
Nutnost kvalitního programu, strategie, finančního vzdělávání zesílila zejména v roce 2008, kdy v návaznosti na tehdejší celosvětové finanční problémy začaly přední světové organizace podnikat opatření pro zlepšení gramotnosti. Jednalo se zejména o činnost EU a OECD, na jejichž doporučení vznikla i tato národní strategie 14,15. Program finančního vzdělávání započal v roce 2006
16
, respektive pak jeho přípravné práce.
V témže roce byla založena pracovní skupina, která měla za úkol naplnit jednotlivé úkoly. Tato skupina se skládá ze zástupců státu, expertů v oblasti vzdělání, profesních a spotřebitelských organizací. Po naplnění základních cílů, čili přípravy na spuštění komplexního programu, byla tato skupina pověřena koordinací jednotlivých složek probíhajícího programu. První komplexní měření gramotnosti pak poprvé proběhlo v roce 2010. Program je upravován na základě měření finanční gramotnosti, které probíhají každoročně a pomáhají tak určit oblasti, na které je nutno se zaměřit. Tato strategie byla přijata v roce 2010 na období od roku 2010–2015, kdy v roce 2014 dojde k úpravě standardů a následně pak v roce 2015 dojde ke kompletní revizi nastavené strategie, na které se bude podílet Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem školství a Českou národní bankou. To, jaká je věnovaná pozornost finanční gramotnosti, i to, že je považována jako za jeden z hlavních způsobů podpory ochrany spotřebitele, nasvědčuje o její důležitosti. Vše bylo ještě umocněno předchozími událostmi, kdy se na krizi ve Spojených státech Amerických podílela i nedostatečná gramotnost spotřebitelů. V zásadě však toto mohlo postihnout i Českou republiku, jelikož i zde není finanční gramotnost na dostatečné úrovni a hlavním důvodem proč se tak nestalo, byla absence některých finančních produktů.
14
Např. sdělení Komise k finančnímu vzdělávání ze dne 18. prosince 2007, KOM(2007)0808; Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. listopadu 2008 o ochraně spotřebitele: zlepšení vzdělávání a povědomí spotřebitelů v oblasti úvěrů a financí (2007/2288(INI) a Zelená kniha o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu, KOM(2007)0226, z těchto dokumentů vychází i odpovědnost jednotlivých států vytvářet vlastní politiku věnující se oblasti finanční gramotnosti 15
OECD vydává v souvislosti s finančním vzděláváním různé dokumenty, některé z nich byly použity i při tvorbě národní strategie finančního vzdělávání, jedná se např. o Awareness relating to Credit z roku 2009, Recommendation on Good Practices on Financial Education z téhož roku, a několik dalších. 16
Řídícím dokumentem pro tuto fázi se stalo opatření Strategie finančního vzdělání – podílelo se na něm Ministerstvo financí a školství 22
2.3.2 Distribuční kanály V případě, že stát chce mít fungující ochranu spotřebitele, je nutné se zaměřit i na druhou smluvní stranu. V tomto ohledu se jedná o poskytovatele finančních služeb. Tohoto faktu si je dobře vědomo i Ministerstvo financí a proto zařadilo tuto problematiku mezi svoje základní priority. Distribuční kanály jsou tématem posledních několika let. Dle mého však z tohoto důvodu nabírá toto téma tak rychle na intenzitě. Správná regulace distribučních kanálů je jedna z cest, jak posílit ochranu spotřebitele. Distribuční cesty můžeme rozdělit na dvě základní. Jedná se o distribuční cesty přímé a nepřímé. Přímou distribucí rozumíme přímou cestu/komunikaci mezi poskytovatelem služby a spotřebitelem. Jedná se o základní a nejjednodušší způsob komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Mezi nespornou výhodu je možné zařadit přímou komunikaci s poskytovatelem a následnou zpětnou vazbu od spotřebitele. Nepřímá distribuční cesta je taková, kdy mezi poskytovatele a konečného spotřebitele postavíme několik článků, respektive zprostředkovatelů. Zde lze za největší výhodu považovat přenesení některých povinností přímo na daného zprostředkovatele. Pracovní skupina Ministerstva financí v oblasti distribučních kanálů Důležitost distribučních kanálů ještě posílilo založení tzv. pracovní skupiny Ministerstva financí, která měla na starost tvorbu konceptu regulace distribučních kanálů. Členy této skupiny byli zástupci Ministerstva financí, ČNB a profesních organizací. Na základě odborných rozprav této skupiny byly vymezeny dva základní typy distributorů s podnikatelským oprávněním. Jedná se o samostatné zprostředkovatele a vázané zástupce
Samostatný zprostředkovatel. Vykonává distribuční činnost na vlastní zodpovědnost, a to prostřednictvím své osoby (v případě, že se jedná o fyzickou osobu), svých zaměstnanců nebo vázaných zástupců. Jelikož nese plnou odpovědnost za činnost zmíněných, ze strany pracovní skupiny byla doporučena povinnost udržovat regulatorní kapitál, nebo si sjednat vhodný druh pojištění pro případ škod způsobených jeho osobou nebo jeho zaměstnanci. Otázka povinnosti však stále nebyla projednána, jelikož měla být součástí třetí etapy.
23
Vázaný zástupce. Vykonává svojí činnost pouze s jedním nadřazeným subjektem, tak aby bylo zřejmé, kdo odpovídá za jeho činnost. V případě, že chce nabízet produkty více finančních subjektů, musí být navázán na subjekt se statutem samostatného zprostředkovatele, nebo se samostatným zprostředkovatelem stát.
Registrace distributorů Dalším velice zajímavým bodem pro ochranu spotřebitele, ve kterém dospěla pracovní skupina ke shodě, je registrace distributorů. Z pohledu spotřebitele by se mohlo jednat o velice snadný způsob jak ověřit oprávnění daného subjektu poskytovat určitou činnost. Mimo jiné by registrace napomohla i orgánům dohledu a dalším státním institucím při mapování osob vykonávajících distribuční činnost. V tomto ohledu bylo doporučeno vytvořit registr s dálkovým přístupem, který bude pod správou ČNB, a kde budou registrováni distributoři, nad kterými vykonává Česká národní banka dohled. Dle pracovní skupiny by měl registr obsahovat
Základní identifikační a kontaktní údaje (u právnických osob údaje o statutárním orgánu)
Datum zápisu do registru a jeho zánik
Rozsah podnikatelského oprávnění – oblasti činnosti, ve kterých může distributor působit
Subjekt nesoucí odpovědnost za činnost vázaného zástupce
Evidence současně platných ale i historických údajů
Jedním z dalších bodů, které byly projednávány, a které mě zaujaly, byla taktéž evidence odbornosti jednotlivých fyzických osob, jejichž prostřednictvím je distribuční činnost prováděna. V tomto ohledu však nepanovala shoda, a proto byl tento bod ponechán na vlastní iniciativě tržních subjektů. Odborná kvalifikace Jedním ze základů ochrany spotřebitele je kvalifikovanost zprostředkovatelů finančních služeb. To je i předpoklad pro správné fungování distribuce na finančním trhu, a proto je zde nutné ustanovit takovou úroveň odbornosti osob, aby bylo zajištěno poskytování kvalifikovaných, řádných a srozumitelných informací spotřebiteli, který bude schopný na základě těchto informací učinit kvalifikovaná rozhodnutí, která ho nepoškodí.
24
Dle doporučení pracovní skupiny by měl být vytvořen systém, který se zaměří na osoby, které vykonávají distribuční činnost a to buď přímo (osoby jednající se zákazníky na pobočkách apod.) nebo odpovědné osoby distributora (osoby, které používají ke komunikaci se zákazníkem prostředků komunikace na dálku). Tyto fyzické osoby by pak měly vykonávat pouze tu činnost, ke které mají oprávnění, a u které jsou schopny svojí odbornost prokázat, zároveň však bylo doporučeno uvažovat o výjimkách při prokazování odbornosti v případě, že se jedná o jednoduché produkty, kde vklad činí malá částka a na zákazníka tak dopadá jen malé finanční zatížení.
25
3 Role České národní banky v oblasti ochrany spotřebitele finančních služeb Česká národní banka je centrální bankou České republiky a v rámci své činnosti vykonává dohled nad finančním trhem. Jedná se o klíčový orgán a o pravdivosti tohoto tvrzení vypovídá i to, že se jedná o 6. zákon v pořadí, který následuje zřejmě nejdůležitější zákony vůbec, a to např. zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky či zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. Jak jsem již naznačil, Česká národní banka byla založena zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, který vešel v platnost 1. 1. 1993. Vznik centrální banky je současně upraven i v již zmíněné Ústavě České republiky, a to v § 9817.
Jedná se
o právnickou osobu veřejného práva se sídlem v Praze. Ze současného pohledu a postavení jakou centrální banky plní roli ve státě, je postavení právnické osoby veřejného práva rozumným řešením, neboť svěření emise oběživa do rukou soukromého subjektu není ta pravá cesta. Jak vyplývá z Ústavy České republiky a v souladu s primárním právem Evropské unie je hlavním úkolem péče o cenovou stabilitu. Tato činnost je vyvíjena za účelem vytváření podmínek pro udržení trvalého hospodářského růstu. K naplnění tohoto cíle je důležitá nezávislost centrální banky, která je zaručena zejména tím, že do její činnosti je možné zasahovat pouze na základě zákona. Mimo péče o cenovou stabilitu má však centrální banka několik dalších úkolů
Měnová politika. Jedná se o činnost ČNB, která vede k naplnění jejího hlavního cíle a to péče o cenovou stabilitu.
Devizová činnost. Zejména správa devizových rezerv, operace na devizovém trhu a devizová regulace, stanovení měnových kurzů; v poslední době pak zejména velmi diskutované kurzové intervence vůči domácí měně.
Dohled nad finančním trhem. Dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijními společnostmi atd.; stanovuje pravidla, která chrání stabilitu bankovního sektoru, kapitálového trhu, pojišťovnictví; ke sloučení dohledu pod jednu instituci došlo 1. 4. 2006, kdy ČNB převzala pravomoci Komise pro cenné papíry, Úřadu
17
Viz §98 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 26
státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění Ministerstva financí a Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami.
Emise bankovek a mincí, dohled řízení peněžního oběhu. Jedná se o výhradní právo ČNB vydávat do oběhu bankovky, mince, pamětní mince a následně řídit jejich oběh, toto právo vychází ze zákona č. 6/1993 Sb., respektive pák části čtvrté tohoto zákona; v souvislosti s vydáváním platidel do oběhu, taktéž prostřednictvím poboček poškozená platidla stahuje a nahrazuje je novými.
Ústřední banka státu. Jako ústřední banka poskytuje svoje služby státu a veřejnému sektoru, zároveň vede účty organizacím a osobám napojeným na státní rozpočet.
Platební styk a zúčtování bank. Podílí se na přípravě úprav platebního styku a zúčtování bank, poboček zahraničních bank atd.; dále pečuje a podílí se na zajištění plynulosti, bezpečnosti, spolehlivosti platebního styku.
Ochrana spotřebitele
Jelikož jednotlivé úkoly České národní banky nejsou předmětem této práce, postačí zde pouhé nastínění jednotlivých úkolů a těmito úkoly se dále zabývat nebudu, výjimkou je pouze ochrana spotřebitele, která je pro moje téma stěžejní.
3.1 ČNB a ochrana spotřebitele Česká národní banka je v oblasti finančních služeb zřejmě tou nejdůležitější institucí vůbec. Společně s Ministerstvem financí tomu platí i v případě ochrany spotřebitele. V tomto ohledu však Česká národní banka je poměrně novým subjektem, jenž se stará o právo spotřebitele. Česká národní banka nabyla svých pravomocí v této oblasti teprve 12. 2. 2008, kdy vešel v platnost zákon č. 36/2008 Sb.18, který změnil některé zákony týkající se ochrany spotřebitele. Tento zákon tak svěřil ČNB některé pravomoci v této oblasti.
18
Jedná se o zákon, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 27
Česká národní banka uvádí oblasti, nad kterými vykonává dohled19
Zákaz používání nekalých obchodní praktik. Jedná se o kontrolu dodržování tohoto zákazu, definici nekalých obchodních praktik je možné nalézt v zákoně o ochraně spotřebitele20 v části druhé, zejména pak § 4 a § 5; v této souvislosti je kladen důraz zejména na odbornou péči, která je zde klíčová a v tomto ohledu zajišťuje spotřebiteli jak nárok na odborné znalosti poskytovatele (nebo jeho zaměstnance), tak záruku poctivého chování tohoto poskytovatele (nebo jeho zaměstnance).
Dodržování zákazu diskriminace. Tento zákaz opět vychází ze zákona o ochraně spotřebitele21, jedná se zejména o zákaz úmyslného rozlišování, vyloučení, omezení či zvýhodnění spotřebitelů skrze diskriminaci.
Dodržování povinností a pravidel pro informování o ceně služeb a způsobu jejich stanovení. Jedná se o kontrolu povinnosti poskytovatele finančních služeb informovat spotřebitele o ceně nebo o způsobu výpočtu ceny za služby, které mu jsou, byly a budou poskytnuty; podstatné je taktéž podávat informace tak, aby byly kompletní, srozumitelné a nezavádějící.
Dodržování povinností stanovených občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o finančních službách uzavíraných na dálku. Jedná se o kontrolu smluv, které jsou uzavírané na dálku pomocí prostředků komunikace na dálku (v této době zejména pomocí telefonu a internetu); tyto druhy smluv znamenají pro spotřebitele větší nebezpečí z důvodu poskytnutých informací, a proto je zde nutné zvýšené pozornosti jak ze strany spotřebitelů tak orgánů dohledu.
Česká národní banka vykonává dohled v těchto oblastech, ovšem je důležité dodat, že některé finanční instituce jsou vyjmuty z působnosti ČNB. Do působnosti spadají zejména banky, pobočky zahraničních bank, pojišťovny, penzijní fondy apod., na druhou stranu z pole působnosti jsou vyloučeny společnosti poskytující leasing, nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů apod., zde vykonává dohled Česká obchodní inspekce.
19
Viz. internetové stránky České národní banky. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/ 20
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
21
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 28
Pokud se blíže podíváme na interakci mezi spotřebiteli a ČNB, projevuje se zejména dvěma způsoby. Jedná se o podporu finanční gramotnosti spotřebitele, jako prostředku prevence, a možnosti podání stížnosti na poskytovatele finančních služeb. V případě podpory finanční gramotnosti se jedná zejména o různé druhy informačních materiálů pro spotřebitele, dále přednášky pro nejrizikovější skupiny (např. seniory) apod. Možnost podání stížnosti vyplývá z povinnosti ČNB přijímat tato podání a následně je prošetřit, dohlížet na dodržování zákazů a povinností poskytovatelů a následně podnikat kroky k nápravě. Podání je možné poslat prostřednictvím internetu přímo na webových stránkách ČNB. V tomto ohledu mně překvapila velice jednoduchá struktura formuláře, kde k podání stížnosti stačí vyplnit poměrně malé množství informací. Ve chvíli, kdy pomineme jméno a příjmení, se jedná pouze o předmět podání a text podání. Poměrně zajímavé pro spotřebitele se můžou taktéž jevit i upozornění České národní banky na aktivity subjektů spadajících pod její dohled. Upozornění často poskytují velice zajímavé a důležité informace, ovšem nebylo by dobré k těmto upozorněním přistupovat cestou, že vždy se jedná pouze o nekalé praktiky. Často se jedná o upozornění na podivné praktiky některých poskytovatelů či pouhé nabídky zahraničních společností. V tomto ohledu je nutné k tomuto zdroji informací přistupovat s určitým nadhledem a používat ho jako jeden z několika.
29
4 Vybraná legislativa ochrany spotřebitele Samotná ochrana spotřebitele je velice široké téma, a proto je namístě očekávat, že prochází různými úseky legislativy. Pro moji práci jsou však určující služby ve finančním sektoru, a proto zde pominu zákony z jiné oblasti a zaměřím se přímo na zákony spojené s ochranou spotřebitele v této oblasti a zákony upravující spotřebovatele finančních služeb. Z důvodu jiných kapitol v této části opominu zákon o ČNB a občanský zákoník. Finanční služby, jako zvláštní část služeb, jsou taktéž součástí jedné ze čtyř základních svobod v Evropské unii. Z tohoto důvodu, a jelikož ochrana spotřebitele má v EU poměrně dlouhou tradici, je komunitární právo důležitým zdrojem i u nás.
4.1 Zákon o ochraně spotřebitele Jedná se o průřezový zákon týkající se ochrany spotřebitele. Jak již název napovídá, tento zákon je namístě považovat za stěžejní v oblasti ochrany spotřebitele. Zákon se vztahuje na prodej výrobků a poskytování služeb na území ČR, popř. pokud se plnění týká podnikatelské činnosti provozované na území ČR. I když se jedná o takto důležitý zákon, je velice problematické aplikovat jej na finanční služby. Tento problém je tak závažný, že by problém interpretace tohoto zákona měl být předmětem zkoumání pracovní skupiny Ministerstva financí, tak jako tomu je v oblasti problematiky distribučních kanálů či národní strategie finančního vzdělání. Pro nastínění problematiky interpretace bych zde rád uvedl doslovný úryvek z materiálu Ministerstva financí22 Službou se totiž dle § 2 odst. 1 písm. j) se rozumí jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s výjimkou činností upravených zvláštními zákony, kde se dozor nad ochranou spotřebitele svěřuje profesním sdružením nebo jiným orgánům státní správy. Přestože poznámka pod čarou odkazuje na zákon o advokacii, tak část odborné literatury dovozuje, že zákon o ochraně spotřebitele se nevztahuje např. ani na banky23. Na druhou stranu je vhodné zmínit, že ust. § 1 odst. 2 ZOS stanoví, že ustanovení zvláštních předpisů 22
MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Příloha IV - Materiál Ochrana spotřebitele při poskytování finančních služeb v ČR – přehled právní úpravy [online]. 28 s. [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Ochrana-spotrebitele_Pr-004_2007_Priloha-IV-Material-Ochranaspotrebitele-pri-poskytovani-financnich-sluzeb-v-CR-prehled-pravni-upravy.pdf 23
Navíc dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR nejsou poznámky pod čarou právně závazné. 30
týkající se poskytování služeb, nejsou tímto zákonem dotčena.[Příloha IV – Přehled právní úpravy, s. 11] Pokud však pomineme tento interpretační problém, poskytuje nám zákon o ochraně spotřebitele základní zásady tohoto práva, informační povinnosti dodavatelů vůči spotřebitelům, včetně definic těchto základních pojmů. Součástí tohoto zákona jsou i povinnosti veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele, včetně úpravy právnických osob založených k ochraně spotřebitele a vymezení postavení zájmových sdružení na ochranu spotřebitele.
4.2 Zákon o bankách Hlavním úkolem a činností bank je poskytování úvěrů a přijímání vkladů, tak, jak je naznačeno v prvním odstavci prvního paragrafu tohoto zákona. Je nutno dodat, že za banky jsou považovány akciové společnosti, kterým byla udělena licence a mají sídlo na území České republiky. Základním pilířem služeb poskytovaných bankou je licence. Licence, kterou banka vlastní, vymezuje oblasti služeb, které je možno poskytovat. Ze základu jsou tyto oblasti pouze dvě, a to již zmíněné přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Banky však mohou svoji působnost rozšířit, a to právě rozšířením dané licence o další oblasti, jenž jsou uvedeny v § 124 odstavci 3 a) až n) zákona o bankách. Zároveň je zakázáno pod hrozbou sankcí poskytovat služby, ke kterým nemá banka povolení. Zajímavým paragrafem je i § 325, který upřesňuje používání názvu banka a spořitelna a omezuje je jen na ty subjekty, mající již zmíněnou licenci. Jak již bylo naznačeno, pro činnost banky je stěžejní licence. Získání a držení licence by taktéž mělo být zárukou pro klienty, spotřebitele, že daný bankovní subjekt je spolehlivý a nepodniká pomocí nekalých praktik.
Licenci se věnuje druhá část zákona o bankách,
respektive § 4–7a tohoto zákona. Pokud se podíváme blíže na získávání licence, rozhodujícím orgánem v této oblasti je Česká národní banka. Jednou z podmínek pro podání je taktéž výše základního kapitálu, jež musí každá banka dosáhnout. Jedná se o částku 500 milionů korun a minimálně tato částka musí být tvořena peněžitými vklady.
24
Viz. §1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění pozdějších předpisů
25
Viz. §3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění pozdějších předpisů 31
4.2.1 Jednotná bankovní licence V souvislosti s tématem licencí bych se rád pozastavil u jednotné bankovní licence. Bankovní licence bývá taktéž často označována jako jednotná bankovní licence nebo evropský pas. Toto právo pro domácí subjekty vzniklo 1. 5. 2004, čili dnem vstupu České republiky do Evropské unie, a je založeno na principu zásad Evropské unie a to svobodě poskytování služeb a svobodě usazování. „Obecně princip jednotné licence znamená, že se vydává pouze jedna licence, která vedle možnosti provádět licencované činnosti na území státu, jehož orgán licenci vydal (tzv. domovský stát/orgán), dává právo oprávněné osobě (držiteli licence) vykonávat na území jiného členského státu Evropské unie tyto činnosti bez licence od příslušného orgánu tohoto státu (tzv. hostitelský stát/orgán). V praxi to znamená, že činnost osoby na území hostitelského státu podléhá orgánu dohledu domovského státu. Orgán dohledu hostitelského státu dohlíží pouze na úzce vymezené právní předpisy hostitelského státu.“ 26 [Jednotná bankovní licence, s. 2] Jednotná bankovní licence a její příslušná ustanovení nabyla platnosti datem vstupu České republiky do EU a do zákona o bankách byla tato ustanovení implementována zákonem č. 126/2002 Sb.27 Pokud se podíváme přímo do zákona o bankách, jednotné bankovní licenci jsou věnovány § 5a až § 5o. Princip jednotné bankovní licence je popsán v § 5c Banky se sídlem na území členského státu (dále jen „domovský stát“) mohou vykonávat na území jiného členského státu Evropské unie (dále jen "hostitelský stát") prostřednictvím své pobočky činnosti vyjmenované v § 5d bez licence, pokud oprávnění k jejich výkonu bylo těmto bankám uděleno v domovském státě. Stejné oprávnění s výjimkou činnosti uvedené v § 5d písm. a) se vztahuje i na finanční instituce splňující podmínky uvedené v § 5eodst. 1 (dále jen „oprávněná finanční instituce“). V případě, že se zahraniční banka rozhodne založit na území České republiky svoji pobočku, je povinna písemně vyrozumět orgán dohledu domovské státu a uvést nezbytné údaje, na
26
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Jednotná bankovní licence v bankovním sektoru [online]. 2004, 20 s. [cit. 201401-12]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zakladna/banky_a_zal ozny/download/jednotna_licence.pdf. 27
Zákon, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře), ve znění zákona č. 15/2002 Sb., zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů 32
základě kterých bude rozhodnuto o povolení založení pobočky na území daného státu. Tyto nezbytné informace jsou uvedeny v § 5f28. 4.2.2 Pojištění pohledávek z vkladů Pojištění vkladů možná na první pohled příliš s ochranou spotřebitele nesouvisí, avšak jedná se o velice důležitý způsob jak chránit spotřebitele proti nezodpovědným krokům některých poskytovatelů. Podporu v tomto tvrzení mi poskytl materiál Ministerstva financí29, kde jsou vybrány důležité zákony a následně i části těchto zákonů, které jsou podstatné pro ochranu spotřebitele. Zákonem o bankách je zřízen fond pojištění vkladů, jenž má za úkol shromažďování peněžních prostředků za účelem pojištění vkladů u bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen. Touto činností taktéž posiluje důvěru v bankovní systém České republiky. Fond pojištění vkladů zahrnuje pojištění vkladů jak právnických, tak fyzických osob, a to v korunách i v cizích měnách. Zároveň však nezasahuje do pojištění vkladů u poboček zahraničních bank, které jsou pojištěny na základě právní úpravy pojištění vkladů v zemi, kde se nachází sídlo dané banky30. To však nevylučuje i možnost krytí vkladů tímto fondem, ze zákona vyplývá, že pokud pobočka zahraniční banky neprokáže krytí vkladů v místě sídla této banky alespoň na základní úrovni práva EU, je povinna do tohoto fondu přispívat, v případě, že prokáže, že krytí těchto vkladů je dostatečné, zaniká její povinnost odvádět povinné příspěvky do tohoto fondu. Důležitou informací je taktéž maximální částka, kterou fond pojištění vkladů uhradí. V této době se jedná o € 100 000. Dalšími podstatnými informacemi jsou údaje o vkladatelích, v tomto ohledu mají povinnost banky, kdy při vedení účtu daného klienta jsou povinny zajistit informace pro identifikaci vkladatele.
28
Viz. § 5 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů
29
MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Příloha IV - Materiál Ochrana spotřebitele při poskytování finančních služeb v ČR – přehled právní úpravy [online]. 28 s. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Ochranaspotrebitele_Pr-004_2007_Priloha-IV-Material-Ochrana-spotrebitele-pri-poskytovani-financnich-sluzeb-v-CRprehled-pravni-upravy.pdf 30
Viz. § 41l zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů 33
Povinnost je zakotvena v zákoně o bankách v § 41c31 Banka je povinna zabezpečit identifikaci vkladatele při vedení jeho účtu nebo jiné formě přijetí jeho vkladu a identifikační údaje o vkladateli a údaje o výši a důvodu pojištěné pohledávky z vkladu vést ve své evidenci. Identifikačními údaji se rozumí a) u fyzických osob jméno, příjmení, adresa, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození, popřípadě identifikační číslo, b) u právnických osob obchodní firma nebo název právnické osoby, její sídlo a u tuzemských právnických osob též identifikační číslo. Fond pojištění vkladů poskytuje náhradu pouze u určitých druhů vkladů u bank, stavebních spořitelen, družstevních záložen.
Běžné účty v české nebo cizí měně fyzických a právnických osob
Spořicí účty v české nebo cizí měně fyzických a právnických osob
Termínované účty v české nebo cizí měně fyzických a právnických osob
Vkladové účty v české nebo cizí měně fyzických a právnických osob
Vkladní knížky v české nebo cizí měně fyzických a právnických osob
Pojištění nezahrnuje
Směnky a cenné papíry (např. akcie, dluhopisy, podílové listy)
Vklady bank (mezibankovní vklady), finančních institucí (např. investičních společností, penzijních fondů, podílových fondů, pojišťoven), zdravotních pojišťoven a státních fondů. Pojištění vkladů se tedy nevztahuje na důchodové spoření, doplňkové penzijní spoření, životní pojištění a kapitálové pojištění.
Podřízené dluhy (vklady, které je pojištěná instituce oprávněna zčásti zahrnout do svého kapitálu)
Fond pojištění vkladů je důležitým a dobrým způsobem jak chránit spotřebitele. Naštěstí není tento fond nucen poskytovat náhrady často, což by mělo svědčit o poměrně dobré stabilitě finančního systému, ovšem i přesto tento fond uvádí, že za svoji existenci poskytl plnění již v hodně 27 miliard korun. Poslední případ, kdy fond je povinen poskytovat, náhrady je 31
Viz. §41 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění pozdějších předpisů 34
z prosince minulého roku a ledna tohoto roku, jedná se o poskytnutí náhrad klientům Metropolitního spořitelního družstva.
4.3 MiFID Směrnice č. 2004/39/ES o trzích s finančními nástroji (MiFID) nahrazuje směrnici č. 93/22/EHS o investičních službách (ISD). Členské státy měly za povinnost tuto směrnici implementovat do svého práva nejpozději 1. 11. 2007. MIFID se zaměřuje zejména na podmínky podnikání na kapitálovém trhu. Součástí jsou pak zejména nová pojetí investičních nástrojů a služeb, rozdělení zákazníků mezi drobné a zkušené a v neposlední řadě se věnuje pravidlům, jež mají poskytnout co nejlepší plnění pokynů zákazníků. Směrnice o trzích finančních nástrojů MiFID je transponována do českého právního řádu zejména novelou zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a dále změnou prováděcích právních předpisů upravujících pravidla při poskytování investičních služeb. Hlavní cílem této směrnice je vyrovnat postavení a zejména ochranu investorů v celé Evropě. Tato směrnice vychází ze základní myšlenky, kde míra ochrany závisí na investorovi samotném, zejména pak na úrovni jeho schopností pohybovat se na investičním trhu. Důležité je dodat, že tyto schopnosti nemusí být reálné, záleží však na samotném investorovi, zda-li se považuje za zkušeného, či vyhledá pomoc odborníka. V případě, že investor má malé zkušenosti v oboru financí a obrátí se na obchodníka, aby za něho provedl rozhodnutí, náleží tomuto investorovi nejvyšší úroveň ochrany. V tomto ohledu mají obraně investora napomáhat tři základní zásady, které MIFID uvádí
Jednat čestně, spravedlivě a profesionálně – neboli v nejlepším zájmu klienta. Tato zásada se týká zejména problematiky nerovnosti zkušeností v oblasti investování, kde obchodník (profesionál) má nesrovnatelně silnější pozici než jeho klient.
Poskytovat korektní, jasné a nezavádějící informace – jedná se zejména o pomoc klientovi, aby i s omezenými schopnostmi, byl schopen porozumět daným produktům a přijmout tak kvalifikovaná rozhodnutí.
35
Poskytnout takové investiční služby, které berou v potaz situaci klienta – čili poskytnout klientovi takové služby, které odpovídají jeho investičnímu profilu a investičním požadavkům.
Základním krokem při ochraně spotřebitele na základě směrnice MIFID je zařazení klienta do jedné ze dvou skupin. Tento krok je stěžejní pro určení míry ochrany, na kterou bude mít daný klient právo. Na základě schopností daného klienta nebo jeho vlastního rozhodnutí bude zařazen mezi drobné zákazníky nebo zkušené zákazníky.
Drobný zákazník. Jedná se o skupinu, do které je zařazena většina fyzických osob. Klienti zařazení do této skupiny často mají malé nebo žádné znalosti investování, a proto jim náleží maximální ochrana.
Zkušený zákazník. V případě, že klient má větší a dostatečné znalostí v oblasti investování, může být zařazen mezi zkušené investory. Mezi tento typ investorů však může být zařazen i na základě vlastní žádosti, zejména kvůli přístupu k nástrojům, které nejsou drobným zákazníkům dostupné apod. Jelikož se jedná o zákazníky s určitými zkušenostmi, úroveň jejich ochrany tedy nebude dosahovat úrovně u drobných zákazníků. To se projeví zejména na poskytování objemu informací a varování, které jsou danému klientovi poskytnuty. Do této skupiny se řadí zejména banky, penzijní fondy, velké podniky, malé procento jednotlivců atd.
4.3.1 Test vhodnosti Jedním z dalších kroků, které jsou důležité pro poskytování vhodných investičních nástrojů, a zejména pak pro patřičnou úroveň ochrany klienta, je provedení tzv. testu vhodnosti. Na základě tohoto testu obchodník navrhne klientovi vhodné instrumenty pro splnění jeho investičního cíle. V tomto ohledu ČNB poskytla doporučení na tři základní oblasti, jež mají být těmito otázkami prozkoumány.32
Investiční cíle. Jedná se zde o otázky zaměřující se na dobu investování, přístup klienta k riziku, respektive do jakých instrumentů chce zákazník investovat (instrumenty vysoce rizikové, nebo naopak s malým rizikem), zda-li chce investovat kvůli výnosu nebo růstu apod.
32
EXPERTNÍ SKUPINA TŘETÍ ÚROVNĚ PRO MIFID, VÝBOR EVROPSKÝCH REGULÁTORU CENNÝCH PAPÍRU. Co je MiFID a co pro Vás znamená?. MiFID: průvodce spotřebitele : Investování do finančních produktů. 2008, únor, 1, s. 3-11. Dostupný z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/MiFID_CZ.pdf. 36
Finanční situace. Otázky zaměřující se na příjem klienta, jeho zadlužení, majetek atd.
Znalosti a zkušenosti. Snaha o zjištění úrovně znalostí klienta, jeho dosavadních zkušeností s investičními instrumenty, objemy provedených obchodů atd.
4.4 Zákon o spotřebitelském úvěru Spotřebitelský úvěr je velice zajímavým způsobem financování náhlých finančních výdajů, který během posledních několika let získal na velké oblibě. Popularitu si získal zejména snadnou dostupností a jednoduchostí. Za jednoduchost v tomto ohledu považuji poměrně snadnou srozumitelnost produktu a v případě právní úpravy se zákon o spotřebitelském úvěru řadí mezi ty kratší. Podstatnou roli v úpravě tohoto produktu hraje i právo Evropské unie. To je patrné již z § 1 zákona o spotřebitelském úvěru33 „Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie(34) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem.“ Podstatné pro tuto problematiku je samotné vymezení spotřebitelského úvěru. Zákon uvádí, že „spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční
služba
poskytovaná
nebo
přislíbená
spotřebiteli
věřitelem,
nebo
zprostředkovatelem.35“, což je poměrně široké vymezení tohoto pojmu. Upřesnění se nám dostane v § 2, kde nalezneme negativní vymezení působnosti tohoto zákona, které napomůže při určování, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr a kdy ne.
33
Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
34
Do toho zákona byly transponovány směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Směrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011, kterou se mění část II přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, kterou se stanoví dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů. 35
Viz §1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů 37
4.4.1 Informační povinnost V rámci spotřebitelského úvěru je kladen na informační povinnost velký důraz. Spotřebitel 36, jak již bylo zmíněno, je postaven do role slabší smluvní strany, zejména kvůli informační nerovnosti mezi ním a věřitelem37, a na vyrovnání těchto pozic se snaží tento zákon cílit. Spotřebitel je informován během celého procesu sjednávání spotřebitelského úvěru a to ať ve chvíli kdy je spotřebitel informován o této možnosti pomocí reklamy, před a při sjednávání smlouvy, tak i po uzavření smlouvy.
Informační
povinnost
spotřebitelským úvěrem
v reklamě.
Uvedení
nákladů
a
výdajů
spojených
se
38
Informační povinnost před uzavřením smlouvy. Povinnost, která ve staré právní úpravě z roku 2001 nebyla, čili se jedná o poměrně nový způsob, jak poskytnout další informace spotřebiteli; věřitel je povinen spotřebiteli v dostatečné době před uzavřením smlouvy zajistit informace, které jsou uvedeny v příloze 2 zákona o ochraně spotřebitele, jedná se například o druhu spotřebitelského úvěru39, o podmínkách za jakých může být tento úvěr čerpán, době trvání apod.
Informační povinnosti při uzavření smlouvy. Povinnost uvést informace ve smlouvě; nutné je taktéž dodržet písemnou formu smlouvy, ovšem vyhotovené je možné poskytnout i v jiné formě (jiném trvalém nosiči dat).
Informační povinnosti po uzavření smlouvy. Jelikož smlouva bude existovat dále po uzavření, v nějakém delším časovém úseku, i tady vyplývá povinnost věřitele spotřebitele informovat; jedná se například o informování o změně úroku atd., povinnosti je možné dohledat opět v zákoně o spotřebitelském úvěru v příloze 4.
Věřitel však není jediným, kdo má určitou informační povinnost. Spotřebitel je taktéž povinen věřiteli poskytnout některé údaje, a to z důvodu posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jedná se o nový způsob ochrany spotřebitele vůči nadměrnému zadlužení,
36
Spotřebitel podle §3 zákona o spotřebitelském úvěru je „a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání,“ 37
Věřitele podle §3 zákona o spotřebitelském úvěru je „b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání,“ 38
Další informace, které musí být uvedeny v reklamě, je možno nalézt v příloze 1 zákona o spotřebitelském úvěru 39
Spotřebitelský úvěr můžeme rozlišit na účelový, neúčelový a revolvingový 38
respektive tuto povinnost nebylo v zákoně č. 321/2001 možné nalézt, ovšem nejedná se o nic tak převratného. V tomto směru věřitelé již dříve zkoumali stav svých klientů, jejich bonitu atd., ovšem až se zákonem č.145/2010 byla tato povinnost právně zakotvena. Proces zkoumání stavu věřitele spočívá ve vyhodnocování informací získaných přímo jak od spotřebitele v rámci jeho informační povinností, tak pomocí databází dlužníků. Zákon taktéž ukládá povinnost informovat spotřebitele o neposkytnutí spotřebitelského úvěru na základě informací z těchto databází. 4.4.2 Roční procentuální sazba nákladů Jedná se o roční procentní sazbu nákladů. RPSN je jedním z hlavních způsobů jak spotřebitel může hodnotit výhodnost či nevýhodnost daného úvěru. Celková velikost RPSN je vypočítávána na základě zákona, kde je určen vzorec pro výpočet. Daný vzorec je možné nalézt v zákoně o spotřebitelském úvěru v příloze 5. Vzorec pro výpočet RPSN se mi zdá problematický z důvodu jeho složitosti. Je velice možné a pravděpodobné, že velká část spotřebitelů by tomuto vzorci ani neporozuměla, natož aby pro ně udával podstatné informace pro určení výhodnosti daného úvěru. Důležité je taktéž uvést, že se jedná o celkové náklady poskytovaného úvěru. Povinnost uvádět RPSN u nabídek je v České republice stanovena od roku 2002 a případě, že tak poskytovatel neučiní, je daný úvěr úročen diskontní sazbou ČNB.
39
5 Charakteristika základních změn v oblasti ochrany spotřebitele v souvislosti s novým občanským zákoníkem Nový občanský zákoník je objektem diskuzí již poměrně dlouhou dobu, a to ať se podíváme na dobu před přijetím tohoto zákona, tak i po přijetí. Jelikož se jedná o stěžejní právní úpravu soukromého práva, je tato pozornost zřejmě na místě. Snaha o rekodifikaci soukromého práva probíhala už několik let. První pokus o rekodifikaci pochází z období Československa, čili před rokem 1993, kdy byl na Úřadu vlády ČSFR vypracován pod vedením V. Knappa a K. Planka návrh paragrafového znění občanského zákoníku. Po rozdělení však pokus o rekodifikaci ustal40. Další návrh nového občanského zákoníku, respektive další pokus o rekodifikaci soukromého práva, pochází z poloviny 90. let. Nová koncepce vznikla pod gescí Ministerstva spravedlnosti a byla vypracována pod vedením F. Zoulíka. Tato koncepce byla sice publikována v odborném tisku, ovšem nedostala se ani do stádia věcného záměru. Práce na novém občanském zákoníku opět započaly v roce 200041 bez návaznosti na předchozí dva pokusy. Přípravou byl pověřen K. Eliáš, který vytvořil taktéž věcný záměr. Občanský zákoník byl schválen 3. 2. 2012 a v platnost vešel 22. 3. téhož roku. Zákon byl vyhlášen ve sbírce zákonů pod číslem 89/2012 Sb. a nabytí účinnosti toho zákona bylo stanoveno na 1. 1. 2014. NOZ nahrazuje původní občanský zákoník z roku 1964 a taktéž několik dalších norem jako například zákon o rodině apod. Nový občanský zákoník je rozdělen na 5 částí 1. část
obecná část
§ 1 – § 654
2. část
rodinné právo
§ 655 – § 975
3. část
absolutní majetková práva
§ 976 – § 1720
zahrnuje věcná práva a dědické právo
4. část
relativní majetková práva
§ 1721 – § 2990
zahrnuje závazkové právo
5. část
ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 2991 – § 3081
40
Práce na tomto návrhu pokračoval na Slovenské republice, kde však byl bez projednání stažen
41
Z rozhodnutí ministra spravedlnosti O. Motejla 40
Ochraně spotřebitele je v rámci nového občanského zákoníku věnován taktéž vlastní prostor. Stěžejní část je pak soustředěna do § 1810 a následujících. Opomenout však není možné ani vymezení základní pojmů, spotřebitele a podnikatele. Zřejmě jednou z hlavních změn v rámci ochrany spotřebitele v novém občanském zákoníku je zavedení pojmu tzv. slabší strany. Jedním ze základních principů v rámci soukromého práva je zásada rovnosti stran. V tomto duchu se i nový občanský zákoník hlásí k zásadě rovnosti jako k jedné z hlavních zásad. Avšak tuto metodologii považuje za vadnou, jelikož za hlavní princip zde považuje autonomii vůle: „Tento přístup je metodologicky vadný, protože základ konstrukce soukromého a občanského práva není v principu rovnosti, ale v principu autonomie vůle. Neboť paradoxně i základní majetkové právo – právo vlastnické – není co do svého obsahu výrazem principu rovnosti, ale výrazem autonomie vůle. Zejména však podcenění principu autonomie vůle vede k nedocenění základní funkce soukromého a občanského práva, kterou je umožnit svobodné rozvíjení soukromého života.42“ [Důvodová zpráva 2011, s. 12] Taktéž považuje pojetí rovnosti účastníků za vadné i z důvodu vyrovnání pozic právnických a fyzických osob: „Metodologicky je pojetí rovnosti účastníků jako první zásady občanskoprávních vztahů vadné i z toho důvodu, že vede k závěru o rovném právním postavení fyzických a právnických osob. Tím se základní přístupové schéma k pojetí soukromých práv a povinností deformuje43.“ [Důvodová zpráva 2011, s. 12] Obecnou definici slabší smluvní strany nalezneme v § 433 odst. 2: „Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.“ Jedná se o základní ustanovení, od kterého se následně odvíjí úprava práv slabší strany. Dle §433 je možné usoudit, že za slabší smluvní stranu je považován spotřebitel (nepodnikatel), ovšem nemusí se jednat pouze o spotřebitele. Za slabší smluvní stranu lze teoreticky taktéž za určitých okolností považovat i samotného podnikatele, v tomto ohledu důvodová zpráva uvádí „Kdo je slabší stranou, vyplývá z povahy věci všude tam, kde mezi stranami existuje faktická nerovnováha co do skutečné možnosti uplatnit a obhajovat soukromé zájmy.“ [Důvodová zpráva 2011, s. 12] V návaznosti na vznik slabší smluvní strany jsou taktéž upraveny smlouvy uzavírané adhezním způsobem. Adhezní smlouvy jsou takové smlouvy, které vznikají bez vzájemného 42
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Důvodová zpráva k NOZ. 2011, 598 s.[cit. 2014-02-22] Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 43
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Důvodová zpráva k NOZ. 2011, 598 s.[cit. 2014-02-22] Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 41
jednání obou stran a jsou vytvořeny pouze jednou stranou. Druhá strana má právo takové smlouvy pouze zcela odmítnou či zcela přijmout. Ve většině případů se jedná o formuláře. Nový občanský zákoník taktéž upravuje doložky, které mohou být součástí adhezních smluv. Tyto doložky44 jsou upraveny v § 1800 NOZ45: (1) Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. (2) Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. Z uvedených paragrafů je zřejmé, že podmínky nesmí být bez zřejmých a odůvodnitelných důvodů nevýhodné pro slabší smluvní stranu, což je krok, který by mohl vést k ochraně spotřebitelů proti nepoctivým praktikám některých subjektů.
5.1 Textová forma Dřívější formální požadavek na písemnou formu smluv je na většině míst v NOZ transformován na pojem textové formy. Textová forma by měla znamenat jisté usnadnění, respektive menší náročnost než písemná forma, tomuto názoru nasvědčuje i § 1819 NOZ: „Textová podoba je zachována, jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat
a opakovaně zobrazovat.“
44
Zároveň je taktéž upravena i platnost daných položek v § 1799 NOZ
(1) Doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát. 45
Viz §1800 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 42
5.2 Odstupování od smluv Právo na odstoupení od smlouvy i nadále započíná převzetím plnění, zachována je i čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení. V případě smluv uzavíraných distančním způsobem a smluv uzavíraných mimo provozovnu46 je změněna lhůta pro odstoupení od smlouvy ve chvíli, kdy není splněna informační povinnost o tomto právu. Tato lhůta je navýšena ze tří měsíců na jeden rok a čtrnáct dní. Zachována je však možnost dodatečného splnění této povinnosti podnikatelem kdykoliv během dané lhůty a následovná čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení po splnění. Po uplynutí této lhůty si obě strany vrátí vzájemné plnění. U poskytnutých služeb spotřebitel nahradí úměrnou část plnění, které mu bylo provedeno.
46
Za smlouvy uzavírané mimo provozovnu jsou nyní považovány i takové smlouvy, kdy ke sjednání smlouvy došlo sice v místě provozovny, avšak bezprostředně po tom co byl spotřebitel osloven mimo prostor dané provozovny 43
6 Názory praxe Ochrana spotřebitele je, byla a bude vždy zejména o lidech. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl věnovat poslední kapitolu právě názorům jednotlivých lidí pohybujících se ve finančních službách. Na úvod této kapitoly bych zde rád zmínil jednu odpověď, které se mi dostalo od pana Martina Jedličky, jenž je finančním poradcem ve společnosti Partners. Na otázku zda-li na něho jeho klienti působí dojmem, že si jsou vědomi svých práv odpověděl: „V ČR je jak v oblasti právní tak finanční velmi malé povědomí.“ Dle mého názoru právě tato odpověď vystihuje pravý problém ochrany spotřebitele v České republice. Lidé jsou často až příliš lhostejní ke svým právům, a proto se i často dostávají do situací, ze kterých není cesta zpět. Nyní bych zde rád uvedl dvě tabulky, které by měly nastínit odpovědi, které jsem na svoje otázky dostal. Z důvodu úspory místa nebudu uvádět celé odpovědi, ale omezím je pouze na ano či ne. Respondenty47 jsem rozdělil do dvou skupin
Finanční poradci
Zaměstnanci bank
47
Jedná se o 12 zaměstnanců bank a 3 finanční poradce 44
Tabulka 1: Zaměstnanci bank Počet odpovědí ANO (v %)
Otázka
Setkáváte se s ochranou spotřebitele v rámci 83,3 svého zaměstnání často? Zůčastnil/a jste se školení na téma ochrany 8,3 spotřebitele. Působí na Vás vaši klienti dojmem, že si 16,748 jsou vědomi svých práv? Považujete současnou právní úpravu 41,7 ochrany spotřebitele za dostatečnou? Zabýval/a jste se ochranou spotřebitele více? 25,0 (publikace, zákony apod.) Setkal/a jste se někdy s problémy v rámci 58,349 ochrany spotřebitele? Zkoumal/a jste ochranu spotřebitele v rámci 83,3 NOZ ? Požádal Vás někdo o radu týkající se 75,0 ochrany spotřebitele? Zdroj: Vlastní tvorba na základě informací získaných formou dotazů
Počet odpovědí NE (v %) 16,7 91,7 83,3 58,3 75,0 41,7 16,7 25,0
Tabulka 2: Finanční poradci Počet odpovědí ANO
Otázka
Setkáváte se s ochranou spotřebitele v rámci 2 svého zaměstnání často? Zůčastnil/a jste se školení na téma ochrany 350 spotřebitele. Působí na Vás vaši klienti dojmem, že si 1 jsou vědomi svých práv? Považujete současnou právní úpravu 351 ochrany spotřebitele za dostatečnou? Zabýval/a jste se ochranou spotřebitele více? 2 (publikace, zákony apod.) Setkal/a jste se někdy s problémy v rámci 2 ochrany spotřebitele? Zkoumal/a jste ochranu spotřebitele v rámci 3 NOZ ? Požádal Vás někdo o radu týkající se 3 ochrany spotřebitele? Zdroj: Vlastní tvorba na základě informací získaných formou dotazů
48
Ovšem i v těchto případech uváděli pouze část svých klientů
49
Ve většině případů se jedná o pár problémů v rámci celé své praxe.
50
Jedná se zejména o školení zaměřená zejména na regulaci trhu ze strany ČNB
51
V jednom případě bylo uvedeno „částečně ano“ 45
Počet odpovědí NE 1 0 2 0 1 1 0 0
Bohužel se nejedná ani zdaleka o reprezentativní vzorek, ovšem i z mála mohu konstatovat, že v některých ohledech se odpovědi liší velice a v některých jsou v základě podobné. Nejvíce mě zřejmě překvapila malá účast zaměstnanců bank na školeních týkajících se ochrany spotřebitele. Závěrem bych si dovolil uvést jednu odpověď postihující tvrdou realitu, které mnoho lidí musí čelit. Na otázku: „Proč považujete ochranu spotřebitele za důležitou?“ se mi dostalo poměrně nelichotivé odpovědi od jednoho finančního poradce, který si nepřál být jmenován: „Jelikož většina ‚finančních poradců‘ dělá pouze to, co je důležité a výhodné pro ně.“
46
7 Ochrana spotřebitele v současné době 7.1 Essox a Homecredit V březnu proběhla medii zpráva, že tyto dvě úvěrové společnosti budou nuceny vrátit svým klientům několik miliard korun na splátkách úvěrů. Tento problém vznikl na základě špatného vypočítání RPSN. RPSN, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, je procentuální ukazatel celkových nákladů daného úvěru a ze zákona je taktéž dána přesná forma jeho výpočtu. RPSN, jež společnost Essox uváděla svým klientům ve smlouvách, byla špatně vypočítána a klientům se tak úvěry mohly prodražit až dvojnásobně oproti údajům uvedeným ve smlouvě. Homecredit však nadále trvá na správnosti svého výpočtu. Prokáže-li se, že tyto dvě společnosti doopravdy provedly špatné výpočty RPSN, bude jim možné uložit pokutu do výše 20 milionů, což je ovšem pouze malá část v porovnání s tím, co budou povinny vrátit svým klientům. Jelikož v případě, kdy je RPSN uvedeno špatně, jsou dané úvěry úročeny diskontní sazbou ČNB, která je výrazně nižší. Ta v současné době činí 0,05 %. Essox u napadené smlouvy uváděla sazbu RPSN 13,08 %, správná však je 25, 66 %. V tomto ohledu Česká obchodní inspekce, která má na starost nebankovní poskytovatele úvěru, uložila dvoumilionovou pokutu. Essox se však brání, že ČOI již dříve kontrolovala výpočet a neshledala ho chybným. V případě Homecreditu se jedná o podobný problém, kdy byla uváděna sazba RPSN 22,12 %, místo správných 47,83 %. Jedná se o poměrně závažný problém, jelikož mnoho klientů by si za těchto podmínek dozajista úvěr nevzalo, a proto je nutné celou věc vyřešit a navrátit dané prostředky spotřebitelům.
7.2 ČSOB a fond vkladů Jedná se již o osm let probíhající spor o peníze do Fondu pojištění vkladů. Částku ve výši 152 milionů KČ měla ČSOB uhradit za svoji pobočku na Slovensku. Tyto peníze sice byly uhrazeny, ovšem do nesprávného fondu. Slovenská pobočka totiž neměla v té době právní subjektivitu, a proto by v případě nesolventnosti české banky hradil slovenské vklady právě Fond pojištění vkladů. Soud již dvakrát rozhodl ve prospěch ČSOB, ovšem v obou případech se Fond pojištění vkladů odvolal a Nejvyšší soud rozhodl právě v jeho prospěch. Případ byl proto znovu projednán v
47
rámci Obvodního soudu pro Prahu 1 a ten rozhodl ve prospěch fondu. Zároveň však připočítal k daným 152 milionům 8% úrok a z tohoto důvodu se částka vyšplhala až na 250 milionů.
48
Závěr Ochrana spotřebitele je předmětem pozornosti již dlouhou dobu, a přesto tato pozornost nijak nepolevuje. Jedná se o velice důležité téma, jelikož se dotýká každého člověka. O důležitosti svědčí i velké množství právních předpisů. Evropská unie hraje v tomto ohledu taktéž velice podstatnou roli, ke které se i sama hlásí, neboť přijala mezi své politiky i politiku ochrany spotřebitele. V České republice stojí na pomyslném vrcholu v oblasti ochrany spotřebitele ve finančních službách Ministerstvo financí České republiky a Česká národní banka. Tuto dvojici pak doplňuje Česká obchodní inspekce, která se zabývá ochranou spotřebitele u nebankovních poskytovatelů úvěrů. Tyto tři instituce jsou doplněny o celou řadu dalších státních institucí a svou roli zde hrají i dobrovolné (smluvní) profesní organizace či organizace založené ochranu spotřebitele. Jejich spolupráci je možné pozorovat v činnosti tzv. „pracovních skupin“ fungujících pod Ministerstvem financí, které řeší nejdůležitější prvky ochrany spotřebitele. Jistou změnu v pohledu na pozici spotřebitele nám může poskytnout nový občanský zákoník. Jelikož ochrana spotřebitele je řazena do soukromého práva, předpokládá se rovné postavení jednotlivých smluvních stran. Toto však reálně není v naprosté většině případů možné. Proto zavedení tzv. slabší smluvní strany novým občanským zákoníkem je dle mého klíčový krok, a nemohu než souhlasit s tvrzením, že pro soukromé právo je spíše základem autonomie vůle než rovnost obou stran. Ochrana spotřebitele je předmětem častých politických diskuzí a pozornost je věnována i ze strany médii. V tomto ohledu je však důležité zdůraznit, že prim zde vždy hrál a bude hrát právě spotřebitel. Pokud spotřebitel neporozumí alespoň základním prvkům a nebude si vědom svých práv, nebude možné ho účinně chránit. Právě finanční gramotnost spotřebitele je dle mého klíčová oblast ochrany spotřebitele. Cílem této práce se bylo zaměřit se na jednotlivé aspekty ochrany spotřebitele. V tomto ohledu jsem se pokusil o vybrání těch aktuálních témat, ať se jedná o distribuční kanály či finanční gramotnost, které dle mého názoru budou hrát v dalším vývoji ochrany spotřebitele hlavní roli. V tomto ohledu tato práce svůj záměr naplňuje, ovšem u takto širokého tématu není v silách jedince postihnout vše podstatné. Ochrana spotřebitele se v současné době vydala tím správným směrem. Jedná se zejména o úpravu distribučních kanálů, která bude podstatná pro ochranu spotřebitele. Dalším 49
podstatným tématem dle mého bude i finanční gramotnost. V tomto ohledu bude klíčový jak rok 2014, kdy dojde úpravě standardů, tak i rok 2015, kdy dojde ke kompletní revizi rámcového programu finančního vzdělávání. Během vypracování této práce jsem dospěl k závěru, že právě finanční gramotnost je jedním z nejdůležitějších prvků, jak chránit spotřebitele. Právní úpravu lze v současné době považovat za dostatečnou. Problémovou v tomto ohledu vidím velkou roztříštěnost této úpravy. Sjednocení úpravy by spotřebiteli umožnilo snadnější pohybování se v právní úpravě problematiky ochrany spotřebitele. Na druhou stranu však chápu, že u takto širokého tématu není možné právní úpravu sjednotit do několika právních předpisů a taktéž to není možné ani z praktického hlediska. Nezávisle na všem, co jsem doposavad uvedl, je důležité si uvědomit, že ochrana spotřebitele byla vždy zejména o spotřebiteli samotném. Spotřebitele je nutné chránit, avšak často to není zcela možné. Je nutné, aby si každý sám uvědomil jaká práva má, jak je má využít, a až se tak stane, bude možné ochranu spotřebitele považovat za opravdu účinnou.
50
Seznam použitých zdrojů [1] REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011. 558 s. ISBN 9788072612307. [2] SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele jako moderní trend evropského soukromého práva. In PROMĚNY EVROPSKÉHO PRÁVNÍHO MYŠLENÍ. K odkazu profesora Vladimíra Kubeše. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 177-181, 5 s. ISBN 978-80-210-5009-9. [3] HVOZDENSKÁ, Jana. Ochrana spotřebitele na finančním trhu se zaměřením na Kancelář finančního arbitra. In Sborník CEPS MU. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2012. s. 215-222, 8 s. ISBN 978-80-210-6162-0. [4] REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012. 423 s. ISBN 9788072612406. [5] SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2008, 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. [6] KOTOUČOVÁ, Jiřina. Právní úprava ochrany spotřebitele v ČR a v některých dalších státech [online]. 2008.. ISSN 1214-4878. Dostupné z:http://www.aplikovanepravo.cz/clankypdf/67.pdf. [7] ČEJKOVÁ, Alena. Ochrana spotřebitele pojistných služeb. Brno, 2010. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/254497/esf_m/cejkova_diplomova_prace.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. [8] Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
[9] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[10] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
[11] Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[12] Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.
51
[13] Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. [14] Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
[15] ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Smlouva o finančních službách uzavíraná na dálku. [online]. 2003-2014. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/smlouvy_na_dalku.html. [16] ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Jednotná bankovní licence v bankovním sektoru [online]. 2004, 20 s. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zak ladna/banky_a_zalozny/download/jednotna_licence.pdf. [17] EXPERTNÍ SKUPINA TŘETÍ ÚROVNĚ PRO MIFID, VÝBOR EVROPSKÝCH REGULÁTORU CENNÝCH PAPÍRU. Co je MiFID a co pro Vás znamená?. MiFID: průvodce spotřebitele: Investování do finančních produktů. 2008, únor, 1, s. 3-11. Dostupný z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/Mi FID_CZ.pdf. [18] MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Důvodová zpráva k NOZ. 2011, 598 s. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZkonsolidovana-verze.pdf. [19] MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Rámcová politika MF v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu [online]. 2007, 27 s. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Ochrana-spotrebitele_2007_Ramcova-politika-MF-voblasti-ochrany-spotrebitele-na-financnim-trhu.pdf. [20] MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Příloha IV - Materiál Ochrana spotřebitele při poskytování finančních služeb v ČR – přehled právní úpravy [online]. 28 s. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Ochrana-spotrebitele_Pr-004_2007_Priloha-IV-MaterialOchrana-spotrebitele-pri-poskytovani-financnich-sluzeb-v-CR-prehled-pravni-upravy.pdf. [21] MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Národní strategie finančního vzdělávání [online]. 2010, 27 s. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/2010-05_NARODNISTRATEGIE-FINANCNIHO-VZDELAVANI.pdf. [22] ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Dostupné z:http: http://www.cnb.cz/cs/index.html. [23] MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/.
52
[24] FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ. Dostupné z: http://www.fpv.cz/cs/. [25] SAGIT. Dostupné z: http://www.sagit.cz. [26] EPRAVO.CZ. Dostupné z: http://www.epravo.cz/.
53
Seznam tabulek Tabulka 1: Zaměstnanci bank Tabulka 2: Finanční poradci
54
