STUDENTSKÉ LISTY OBCHODNÍ AKADEMIE TANVALD
Č. 7 - 2014
V ČÍSLE str. 2
Grafická soutěž 2014
str. 2
Přednáška SSD
str. 3
Zájezd do Anglie
str. 4
Rozhovor se studentkou
str. 4
Studentská společnost bilancuje školní rok
str. 5 - 6 Anketa se studenty čtvrtého ročníku str. 7
Sezóna Anny Sixtové
str. 7
Ze světa sportu
str. 8
Na poslední chvíli
str. 8
Dnešní generace
NA POSLEDNÍ CHVÍLI Abych pravdu řekla, já na poslední chvíli věci nerada nechávám, zejména když se týkají školy. Pořád si ale pokládám otázku: Proč to dělat hned, když na to mám měsíc? Je lepší to udělat co nejdříve, dokud to mám v živé paměti a taky mám čas. Týden před termínem je najednou tak málo času a jsem z toho jen ve stresu, že to nestihnu. Zase každý den udělat kus práce mě také nebaví. Jak si k tomu jednou sednu, tak jedu jak blázen, klidně osm hodin v kuse bez přestávky. Raději mám hned vše za sebou a pak jsem bez starostí a mohu se věnovat ostatním věcem, které jsou také důležité. Někdy sice lituji toho, že odevzdám před termínem, i když bych to mohla udělat lépe, ale hlavně, že mě netlačí ten čas, který se nedá nikdy zastavit a já mám klid na duši. Karen Číhalíková, IV. ročník Pokračování na straně č. 8
STUDENTI OA REPREZENTUJÍ ČESKOU REPUBLIKU NA ZIMNÍCH OLYMPIJSKÝCH HRÁCH V SOČI
(foto V.D.)
MISTROSTVÍ ČR V GRAFICKÝCH PŘEDMĚTECH Dne 18. března 2014, na naší škole probíhalo Krajské kolo SOUTĚŽE V GRAFICKÝCH PŘEDMĚTECH. Tato soutěž se koná každý rok, ale tentokrát to bylo něčím výjimečné. Naše škola byla hlavním organizátorem. Vzhledem k tomu, že týden před soutěží byly jarní prázdniny, museli jsme mít vše připravené již před nimi. Po škole jsme rozvěsili navigační cedulky, aby se studenti z ostatních škol neztratili. Po celou dobu soutěže byli navíc k dispozici jako asistenti naši studenti. Pokračování na straně č.2
ÚVODNÍK Krutá (ha ha) zima je fuč, jaro je tu a s ním i nové číslo Studentských listů. Maturita je za dveřmi, a zatímco nižší ročníky si užijí zkrácenou výuku, letošní čtvrťáci směřují do finiše v plném (ha ha) nasazení. Jako vždy se dočkáte několika rozhovorů, ankety a své místo si v novinách najde i několik úvah a recenze. Opakování je matkou moudrosti,
a proto bych rád opětovně poprosil všechny, kteří by měli zájem obohatit noviny o své nápady a články, nechť se obrátí na učitelský sbor. Jak se říká: „Víc hlav víc ví.“ Noviny jsou především prací studentů a v našem zájmu je, abychom je měli co možná nejlepší! Matěj Balatka, IV. ročník
MISTROSTVÍ ČR V GRAFICKÝCH PŘEDMĚTECH Pokračování ze strany 1 V 8:00 hodin k nám zavítali první účastníci. Soutěže se zúčastnili studenti z OA a JŠ Liberec, OA Česká Lípa, OA HŠ a SOŠ Turnov, VoŠMO a OA Jablonec nad Nisou a pochopitelně i z OA Tanvald. Společně se soutěžícími dorazil i pedagogický doprovod. Účastníci se ,,utkali“ hned v několika disciplínách: rychlost psaní, korektura-oprava textu a wordprocessing. Přibližně po hodině od zápisu soutěž začala. Ve třídách byla ,,cítit“ mírná nervozita. Pro naši školu byli nejdůležitější 3 studenti. Kateřina Borčická – IV. ročník, která soutěžila v kategorii rychlost psaní, Filip Jebavý a Lucie Hynková – III. ročník, zkoušeli své štěstí ve wordprocessingu. Když byla poslední práce odeslána, začalo opravování. Účastníci soutěže se odebrali do společenské
místnosti, kde bylo po celou dobu soutěže k dispozici občerstvení, které zajistilo vedení školy. Po poledni byly výsledky sečteny. S úsměvem na rtech jsme předali výsledkovou listinu paní ředitelce Mgr. Janě Prokešové, neboť jsme věděli, že se dva z našich studentů umístili na 2. a 3. místě ( Filip Jebavý, Lucie Hynková ). Kateřina Borčická se umístila na 9. místě. Společně s RNDr. Evou Kouckou byli vyhlášeni vítězové a předány hodnotné ceny. Věříme, že se všem studentům u nás v Tanvaldě líbilo. Snažili jsme se, aby se cítili ,,jako doma“. Velice děkujeme všem zúčastněným, pedagogickému doprovodu a našim studentům, kteří vzorně reprezentovali OA. Bc. Markéta Potocká
( foto V.D. )
PŘEDNÁŠKA SPRÁVCŮ SPOTŘEBNÍ DANĚ Poslední den před velikonočními prázdninami nám chtěla paní učitelka Štěpánová trochu uvolnit. Domluvila proto přednášku s pracovníky celní správy v Liberci. Přednáška, která měla být pouze na jednu vyučovací hodinu, se trochu protáhla, ale nám to samozřejmě nevadilo. Jako nejzajímavější by se dal označit výklad posledního přednášejícího, který nám pověděl o falzifikátech značkového zboží. Jako ukázku poslal některé věci, které byly zcela nerozeznatelné od originálu. Většinu zajímalo, co se s těmito věcmi potom děje. 5% se dostává do dětských domovů nebo k humanitárním účelem. Zbylých 95% však končí ve spalovnách, v čističkách odpadních vod nebo drtičkách. Nebylo by ale lepší, kdyby to bylo obráceně? Já osobně si myslím, že děti v dětských domovech, lidé v Africe nebo kdekoli jinde, kde vládne chudoba, by za to byli rádi. Hlavním důvodem ale bylo, aby nám popovídali něco o spotřební dani, jejíž jsou od roku 2004 správci, protože
Strana 2
se jedná o jednu z kapitol veřejných financích ve 3. ročníku. Jedná se o nepřímou daň, kterou jsou zatíženy tabákové výrobky, alkohol a pohonné hmoty. Dále jsme slyšeli, jak je to se clem a co všechno je potřeba obstarat za dokumenty při dovozu a vývozu. To je náplní předmětu ekonomiky ve IV. ročníku. Celní správa v ČR je bezpečnostním sborem pro dohled nad zbožím v rámci jednotného celního území EU – při prosazování práv duševního vlastnictví. Je také výhradním správcem spotřebních daní, účastní se na ochraně národního kulturního dědictví, při kontrole vývozu kulturních památek, sbírkových předmětů aj. Účastní se též na pátrání při odhalování a šetření trestné činnosti (padělky textilního zboží, elektroniky, obchod s omamnými a psychotropními látkami). V rámci své činnosti je zapojena do řady mezinárodních organizací, informačních systémů a pracovních skupin. Štěpánka Vodhánělová, III. ročník
ZÁJEZD DO ANGLIE OČIMA PEDAGOGA A STUDENTŮ
(foto D.J.) Myslím si, že je to výborná zkušenost. Studenti mají příležitost poznat Angličany, nejen komunikací v obchodech, dopravních prostředcích, ale i společnými večery strávenými v rodinách. Je to trošku hození do vody. Najednou se domluvit prostě musí a nikdo – tedy učitel za nimi nestojí, aby jim pomohl. Celkovou atmosféru pak doplňuje škola, kde se pracuje podobně jako ve škole u nás. Jen na studenty pedagog nepromluví ani slovo česky. Letos jsme měli to štěstí, že pro nás učitelé na závěr uspořádali hru i venku. A myslím, že si to všichni studenti užili i se něčemu novému naučili. A co všechno jsme viděli? Megalitický monument Stonehenge – pravda sice jen z autobusu, ale viděli. Dále hrad Tintagel, údajné sídlo krále Artuše a rytířů kulatého stolu. Navíc s nádhernými pohledy na anglické pobřeží. Dále náhorní plošinu Dartmoor s pasoucími divokými koníky a místem, kde se údajně skrývá pes baskervilský. A všude plno oveček. Také nádhernou katedrálu v Exeteru spolu se starou nahrbenou babičkou, která vypadala, jako by do té katedrály chodila od nepaměti. A v závěru pak Londýn a to ze všech možných pohledů, tedy z lodě řeky Temže, z double deckeru a London eye. Viděli jsme nestarší metro Evropy – dokonce jsme jím i jeli a to na nástupiště Harryho Pottera 9 a ¾,. A poté hlavně kluci ocenili stadion Arsenalu. Jediné, co je opravdu jiné, je anglické jídlo a všichni se shodneme, že slovo sandwich teď dlouho nebudeme muset slyšet ani vidět. Cesta zpět byla sice dlouhá cca 22 hodin - ale myslím, že nikdo ze studentů nelitoval. Tímto bych i všem 11 studentům chtěla poděkovat za to, že se chovali báječně. Mám pocit, že nás to všechny spojilo a více si teď rozumíme. Také to bylo znát při záchraně Verči, která si na útesech podvrtla kotník a kluci ji pomohli přenést- převézt k autu , které ji dopravilo až k autobusu. Díky patří i jejich rodičům i naší škole, že nám Anglii umožnili. Přikládám mail od studenta, který přišel hned po Anglii a popisy zážitků několika studentů prvního ročníku, kde hodnotí nejzajímavější a nejvtipnější zážitky z Anglie. S pozdravem Daniela Janáčková
mohla překrásným Londýnem. Vždycky mě to místo nějak přitahovalo, ale nikdy jsem netušila, že by mohlo být až tak úchvatné. Hned v dopoledních hodinách jsme přijeli přímo k London Eye. Projížďka ve 135 m vysokém „vajíčku“ byla překrásná, konečně jsem mohla všechno vidět na stovky metrů a nejenom na fotkách. Hned mě upoutal překrásný Big Ben a Westminsterský most. Mimochodem přes něj jsme přímo přecházeli k Big Benu, který jsme obešli a zamířili ke kostelu sv. Markéty. Projížďka metrem taky nebyla zbytečná, zajímavé, jak ho mají nízké, mnoho mužů se muselo při nástupu skrčit, což v Praze není až tak obvyklé. Zajeli jsme si na snad nejznámější nástupiště 9 a 3/4 mnoho z nás bylo zklamáno, protože od toho očekávali více než „půl vozíku ve zdi“, ale úsměv se nám hned vrátil na stadionu Arsenal. Nikdo ani neočekával to, že bychom se mohli projet Double Deckerem, to byla v podstatě poslední bezva „atrakce“ z celé Anglie, která nás zavezla přímo k autobusu, kde na nás čekali řidiči. A teď konečně k té vtipné části... no tedy jak pro koho.. Poslední noc jsme trávili v hostelu, který mi nenápadně připomínal sídlo rodiny Adamsových. Bude to znít asi hloupě, ale strašilo tam, i když mi to nikdo nevěřil. V noci jsme se všichni sešli u nás holek. Nejmenovaná osoba nám zařídila menší párty, po které toužil celý týden snad každý. Ohromně jsem si toho vážila, že tam byla taková zábava až do chvíle, kdy začal nepříjemně nahlas zvonit požární alarm. Většina z nás si z toho dělala srandu a tančila na pokoji dál. Ale pak nás poslali ven jenom v tom, v čem jsme byli.. no divili byste se, kolik lidí tam bylo bez bot...v tu chvíli se asi začali bát všichni včetně mě. Holky nejvíc asi panikařily z toho, že jim uhoří nákupy. Po výchovném proslovu v jídelně se to konečně vysvětlilo, že to byla nehoda dětí ze základní školy, i když plno z nás vědělo, že to sprej na vlasy nezapříčinil. Všichni jsme se vrátili na pokoj a pokračovali v zábavě, ale asi jsem už byla jediná, která se nemohla naladit zpátky. Pak už asi víte, jak to skončilo. Je to klasika, svěřovací a upřímné chvilky. Jsem ohromně ráda za to, že jsem se mohla účastnit tohohle výletu, protože vím, že mi toho hodně dal a vůbec by mi nevadilo, kdyby byl pobyt delší.
Ještě bych vám chtěl poděkovat za super výlet do Anglie, rozhodně se to povedlo a myslím, že jsme se i víc seznámili. Nejlepší zážitek byl, když si Veronika Bezoušková podvrtCelkově to určitě bylo přínosem a sranda taky byla. la nohu a nesli jsme jí s kluky ze skály dolů. Jako nejhezčí Pro mě byl nejhezčí zážitek z Anglie Tintagel. Bylo tam zážitek považuju výhled z útesů okolo Artušova hradu, protoopravdu moc krásně. Chodila jsem sama a kochala se příro- že tam byla krásná příroda. Nejvíc jsem se pobavil, když jsem dou. Hrozně se mi líbilo to prostředí. Rozhodně jsem tam večeřel předposlední den v Anglii, kde chyběl Jirka a Péťa, nebyla naposledy! Až poletím do Anglie, tak se tam budu protože netrefili do vedlejší budovy právě na večeři. Nakochtít podívat znovu. Pro mě byl nejvtipnější asi poplach nec se brzy našli zavřeni u hostelu za nějakou bránou. Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát. ( vysvětlení pedagoga: „ směr v hostelu a naše společná párty. Jirka s Peťou ztráceli častěji, ale úplně ztratit jsme je nene Nejkrásnější a nejzábavnější byly jednoznačně poslední chali“) dva dny pobytu v Anglii. Čím bych začala? No možná bych Účastníci zájezdu, I. ročník
Strana 3
ROZHOVOR S VENDULOU KOTENOVOU myslím, že jsem v tu chvílí předjela všechny na které mé síly stačily.
Co plánuješ po maturitě? Chystáš se na další studium anebo se chceš věnovat sportu? Podala jsem si přihlášku na vysokou školu, ale chtěla bych zvládat obojí. Ovšem málokomu jdou dělat dvě věci naplno, většinou to dopadá tak, že člověk dělá dvě věci napůl. Takže uvidím, jak to všechno ještě bude, vždyť vlastně ještě nejsem ani na VŠ přijatá a ani maturitu nemám.
Jak ses k saním vlastně vůbec dosta( foto V.K. ) dovnitř. Procházela jsem v průvodu s celou řadou našich známých sportovců, pozorovala několik tisíc lidí a další před televizemi. Posadili nás na tribuny, popřicházely další státy, které jsou Jak se ti líbilo v Sochi? Popíšeš nám stupně v abecedním pořadí po nás, a potom svoje pocity? A co nějaký zážitek, začal program. Ti, kteří byli na více o který by ses ráda podělila? olympijských hrách, porovnávali, co V Sochi bylo krásně, myslím, že své bylo lepší v Toríně, co ve Vancouveru… pocity ani popsat neumím, byly to pro Já porovnávat nemohla, pro mě to byla mě tři neskutečné týdny, na které budu první olympiáda a bylo to pro mě něco vzpomínat asi do konce svého života. úžasného!! Zážitků bylo hodně jako třeZážitek pro mě byla celá ta doba, po ba, když se nás několik sešlo na hokeji kterou jsme tam byla. Ale nejvýznam- a společně jsme fandili, ale pro mne nější byl asi zahajovací ceremoniál – hodně významné bylo i to vidět na mých Vše začínalo v podzemí aréně (ne té, závodech, ať před startem nebo v cíli, v které se ceremoniál konal), kde jsme jiné sportovce, kteří mě v mém závodě čekali asi hodinku, než vše začne a než nebo nás jako celé družstvo přišli podpose dostaneme na řadu. Poté jsme řit. v průvodu za ostatními státy přecházeli do arény. Venku mezi arénami bylo Jsi spokojená se svým výsledkem? strašně moc lidí a dobrovolníků, kteří Mou slabinou jsou starty, jelikož nev Sochi pomáhali. Když jsme byli ko- máme pořádné podmínky pro trénování nečně ve správné aréně, dostali jsme (tím myslím dráhu) ani žádný závratný vlajku a pokyny, jak velké rozestupy si materiál, musíme vydělávat na startech. máme držet a podobně. Postupně jsme Být lepších startů, mohl být i výsledek procházeli zadními prostory arény a za- lepší, samozřejmě v jízdách byly chyby, nedlouho jsme byli na řadě a vcházeli v některé menší, v některé větší, ale V dnešním čísle vám přinášíme exkluzivní rozhovor s naší sáňkařkou Vendulou Kotenovou, která se zúčastnila letošních olympijských her v Sochi.
la? Na Smržovce zkusilo saně, dá se říct, každé druhé dítě. Když jsem byla malá, věnoval se saním můj brácha. Já chodila s mamkou na závody a jednou jsem si vzala do hlavy, že to musím také zkusit. Pamatuji si, že ze začátku byla mamka proti, ale nakonec povolila a já si to zkusila a od svých šesti let se tomuto sportu věnuji.
Ovlivnila tě účast na OH v dalším rozhodování co dál? Určitě mě ovlivnila. Několikrát jsem si říkala, že už pokračovat nebudu, že se chci věnovat celý rok škole a ne pak vše dohánět a podobně. Samozřejmě nebylo to jen kvůli škole, ale byly v tom i jiné důvody. Jakoby mi účast na olympiádě dobila energii.
A nyní se věnuješ tréninku, anebo se spíše intenzivně připravuješ na maturitu? Od návratu ze Sochi mám prostor na dohnání všeho zameškaného ve škole. Samozřejmě se snažím dělat něco doma sama, ale oficiální tréninky teď nemám. R.R. velice děkuje Vendule za skvělý rozhovor a zároveň přejeme hodně úspěchů jak v oblasti sportu, tak v oblasti vzdělávání!
STUDENTSKÁ SPOLEČNOST VE ŠKOLNÍM ROCE 2013/2014 BILANCUJE Duben už se rozeběhl a práce studentské společnosti se blíží k závěru. 8. 4. proběhla v učebně informatiky soutěž přenášena internetově. Každá z deseti studentských společností předvedla své produkty či nápady během čtyřminutové prezentace tříčlenné porotě , která po odprezentování podávala dotazy a doplnila si tak nejasnosti. Společnosti byly seřazeny podle abecedy. CASIC prezentoval jako druhý, a tak jsme už bez nervozity mohli sledovat naše konkurenty. U mnohých z nich nastaly při přenosu technické problémy, které se ale vždy podařilo odstranit. Jednotliví zástupci všech divizí představili svoji celoroční práci. Náš hlavní výrobek (bezpečnostní držák na kabelky) zaujal porotu natolik, že jsme se umístili na nádherném 2.místě! Tímto bychom chtěli poděkovat oběma paní učitelkám (Juklové a Koucké), které s námi měli velkou trpělivost a záhadným způsobem nás dotáhly až do fáze, ve které se nacházíme nyní. Naučily nás, že každý problém má řešení, pokud ho však řešit chceme. Ohromné díky také patří paní školníkové, která pro nás v toto náročné odpoledne otevřela bar. Mohli jsme tak nakrmit naše hladové žaludky a těšit se na zveřejnění výsledků. Pokud by si někdo z vás chtěl náš výrobek pořídit nebo udělat radost někomu z blízkých, zajděte do 3.ročníku. Štěpánka Vodhánělová, III. ročník
Strana 4
ANKETA SE STUDENTY ČTVRTÉHO ROČNÍKU Zeptali jsme se studentů IV. ročníku, aby se poohlédli za svým studiem a shrnuli, jak vidí svůj čas strávený na této škole:
Jak vidíte svou třídu jako kolektiv? Myslíte si, že jsme se za ty čtyři roky změnili?
Jak vidíte 4 roky strávené na této škole?
Všichni se změnili. Někteří k lepšímu, někteří k horšímu.
Osobně jsem si ty čtyři roky užil. A kdo si stěžuje, tak nebyl vedle na gymplu.
Za celou dobu jsem potkala spoustu nových přátel, našla svého přítele, naučila se něco nového a také poznala nové, skvělé učitele. Svého výběru nelituji a určitě se mi po některých lidech bude stýskat a na některé si ráda vzpomenu.
Tyto 4 roky na OA byly velice rozdílné. V jiných ročnících, zejména v prvních, byla nálada výtečná. S dalšími ročníky přicházelo více starostí a nervů. Myslím si, že to ale nebylo tak strašné a dobře jsme si je užili.
Byly to dobré 4 roky, určitě lepší než na ZŠ. Klidně bych si je dal znova.
Nebyly to nejlepší roky, které jsem zažila, ale také ne nejhorší. Na základní škole jsme byli lepší kolektiv. Dodnes mám nejlepší přátelé ze ZŠ.
Čtyři roky strávené na této škole děsně rychle uběhly, přijde mi to jako včera, co jsem se seznamovala s novými lidmi a učiteli. Studia na této škole nelituji. Naučila jsem se spoustu nových věcí a získala mnoho znalostí.
Bude to znít sobecky, ale spíše než znalostí si vážím přátel. Ale třeba jednou dospěji.
Jako kolektiv fungujeme jak kdy. Někdy v pohodě, někdy to skřípe, ale myslím si, že jako třída fungujeme obstojně. Řekl bych, že mnohem lépe jak všechny současné nižší ročníky.
Každý má jinou představu o kolektivu, a abych řekla pravdu, myslím, že jsme tu spíše každý sám za sebe. Myslím, že všichni z naší třídy prošli nějakým vývojem jak fyzicky, tak charakterně.
Tak 5 – 7 lidí mi bude chybět. Pět jich rád uvidím, ale když ne, nepodřežu se a zbytek mi je ukradený. Během čtyř let jsme se změnili všichni. Někdo k lepšímu a někdo druhým směrem. 60 % lidí si hraje na kamarády, ale bohužel jimi nejsou, protože to jsou falešní lidé, kterým něco řeknete, a už to ví 95% populace.
Juuu.. Myslím si, že na to, kolik nás ve třídě je, jsme dobrý kolektiv. Hádky ovšem neminou ani nás... Když si vzpomenu na ustavičnou výměnu názorů kolem maturitního plesu... Určitě jsme se změnili. Někdo k horšímu, někdo k lepšímu, ale každý si nějakou tou změnou prošel.
Kolektivní myšlení a chování se změnilo nejvíce. Poznali jsme se a už jsme spolu něco zažili. Každý zná každého a ví, čeho je schopen.
Pět let je dlouhá doba, oproti jiným, kteří tu byli 4 roky. Cítíte se připravení na profesní život? Osobně mi to určitě něco dalo, například jsem poznal dobré kamarády.
Mé působení na obchodní akademii se mi líbilo a jsem velice rád, že jsem na tuto školu šel. Všichni učitelé se nám celé 4 roky věnovali a vědomosti se nám snažili předat, jak nejlépe uměli. Za to jim také děkuji a snad je u maturity nezklameme. Dala vám tato škola něco do života, anebo vám tento čas připadá spíše promarněný?
Těžko říct. Těším se sice na vlastní peníze, avšak mám obavy, zda seženu vůbec nějakou práci (oranžová vesta se nepočítá). A taky mě děsí zodpovědnost. Nerad bych jednoho dne skončil na ulici.
Ne, necítím, a proto chci ještě dále studovat vysokou školu. Chci se ještě víc zdokonalit ve svých znalostech a zvýšit si stupeň vzdělání, které je v dnešní době velice důležité.
Já už se tak cítím od 1. ročníku, furt někde pracuju, jsem
Líbí se mi, že se na této škole učí věci užitečné do života
zodpovědný a takový přístup mě baví. Budu prostě svůj vlastní pán.
a nejen hloupé teorie a definice, které mi jsou v životě k ničemu.
Nevím jak většina mých spolužáků, ale mám z toho strach.
Čas mi promarněný nepřijde, ale dokázal bych ho využít lépe.
Do života mi určitě dala to, abych se v kolektivu nestranila a více se zapojovala. Čas, který jsem možná někdy promarnila, zase využiju někde jinde.
Určitě jsem se naučil nové věci, jak komunikovat s lidmi a schopnost debatovat o tématech, o kterých jsem neměl dříve ani páru.
Čas se mi nezdá promarněný. Žádný čas, kdy čerpá člověk informace a vědomosti, není promarněný. Určitě jsem se zde naučila. Když se člověk chce naučit, tak nemusí chodit ani na žádnou prestižní školu.
Čas mi promarněný nepřipadá, protože jsem se spoustu věcí přiučila. Rozhodně je pro mě a myslím si, že i pro spoustu lidí, lepší chodit na střední školu a úspěšně ji dostudovat, než pracovat hned v 15-ti letech.
Myslím, že tato škola umí dobře připravit na profesní život. Dala nám od každého něco a určitě mohu za sebe říct, že to promarněné roky nebyly.
Tenhle strach ale mám už déle. Daleko dříve, než jsme se začali bavit o maturitách.
Do práce ještě jít určitě nechci. Chci studovat dál nebo odjet do zahraničí. Ale když se to nepodaří, tak mi nic jiného nezbude a budu muset vydělávat. Chystáte se na VŠ? Pokud ANO, plánujete studovat stejný obor nebo se budete věnovat něčemu jinému?
Chystám se studovat stejný obor, ale nejsem si jist, v jaké oblast poté budu chtít hledat práci. Víc než samotná ekonomika mě zajímá oblast informatiky a nových technologií. To bych chtěl v budoucnu nějak propojit.
Ano, chci. Myslím, že jsem zvyklá se učit a hlavně chci se učit a byla by škoda, kdybych to nezkusila. Mám podané dvě přihlášky, jednu na Ekonomickou fakultu a další je na Pedagogickou fakultu. Ještě nejsem 100 % rozhodnutá, pro jakou školu se rozhodnu, a též bude záležet na tom, jestli mě přijmou.
Strana 5
ANKETA SE STUDENTY ČTVRTÉHO ROČNÍKU … pokračování ze strany 5
Když dá bůh, půjdu na Policejní akademii ČR, ale když ne, tak si podám žádost o práci u Policie ČR.
Na vysokou školu jsem se rozhodoval opět na poslední chvíli a měnit obor rozhodně nebudu. Myslím si, že by to byla velká škoda, kdybychom promarnili naše znalosti z OA.
Nejdříve jsem chtěl jít na VŠ, nakonec jsem si to rozmyslel, učení není moje silná stránka a nebaví mě to, proto už teď hledám práci, která by mě dobře uživila.
Podala jsem si tři přihlášky. Jednu do Prahy, kam bych
Přijde mi, že my jsme snad poslední ročník, který se chová k učitelům normálně, s respektem. To, co vidím například v 1. a 2. ročníku, mě zaráží, já bych se takto chovat k učitelům nikdy nedokázala a ani bych nechtěla, akorát mi je učitelů líto, že musí takovéto třídy učit.
Na tuto otázku není složité odpovědět a myslím si, že chování studentů k učitelům je vysoce neadekvátní. Příkladem mohou být určití studenti na obchodní akademii v nižších ročnících. Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale tak, jak se chovají některé třídy k učitelům, je na pár facek. Každý student na této škole je tu dobrovolně, a pokud se mu něco nelíbí anebo má nějaký jiný problém, tak může klidně odejít někam jinam.
chtěla jít nejvíce, a dvě do Liberce, ale tam se mi moc nechce. I když je výhodou, že je to blíž. Nakonec jsem si po- Jak si plánujete užít své poslední prázdniny? dala dvě přihlášky do oboru a jednu úplně mimo – učitel Pokud neseženu dobrou brigádu, tak je plánuji komplet ství v kombinaci čeština a dějepis. proflákat. Obzvlášť, pokud by to mohlo být naposled. Mám v plánu jít na VŠ do Prahy na ČZU na ekonomický obor. Tudíž plánuju studovat dále v oboru. Myslím si, že U bazénu a v přírodě, myslím si, že aspoň na měsíc odjedu na chatu. A budu dělat věci, v kterých jsem se VŠ je pro to, co já chci dělat, důležitá. v průběhu roku omezovala, například budu víc sportovat, Ne, na pracák. kolo, běhání, brusle, plavání. Už se na to moc těším. Přihlášku na VŠ jsme si poslala, ale uvidíme, jak to dopad- Poslední prázdniny si neplánuju, budu improvizovat. Teda ne. Neplánuji studovat stejný obor. doufám, že seženu práci a pak se přihlásím k policii. Když
Na vysokou školu se chystám a mám samozřejmě již poda-
práce nebude, tak nebude ani za co si ty prázdniny užít. Zase také záleží na přístupu jednotlivých lidí, prázdniny může mít každý člověk každý den, ale prostě záleží na tom, jak si to člověk naplánuje.
né přihlášky. Teď již čekat na přijetí. Studovat stejný obor nebudu, ale spíše na obchodní akademii navážu. Vybral jsem si obor Politologie na vysoké škole Cevro institut, kde se mi vědomosti z hodně předmětů na této škole hodí. Jsem rád, že se mi tyto vědomosti budou hodit, protože si vždy budu moct na tuto školu vzpomenout a snad jí neudělám ostudu. Také ji budu všude doporučovat.
Červen určitě proležím na zahradě na sluníčku. Budu le-
Dokážeš posoudit, zda je chování dnešních studentů k učitelům adekvátní?
Já jen doufám, že je nebudu muset trávit nad učením.
nošit, odpočívat a vzpamatovávat se z maturity. Poté bych ráda jela někam na pěknou dovolenou. Pak nastane období brigád a přijímaček na VŠ. Chtěl bych si je užít v klidu a pohodě.
Rozhodně ne. Mnozí studenti si myslí, že vztah student/žák Pokud seženu práci, tak pracovně, pokud mě maminka je založen na neustálém soupeření, ale přitom to na střední škole funguje dost podobně jako ve firmě. Učitel je šéf a měl by být respektován. Stejně tak by správný šéf (učitel) měl respektovat svého podřízeného (studenta). Vždy je to o zásadách slušného chování, které bohužel mnoho studentů nezná. Těm, kteří to pořád nechápou, bych to shrnul do jedné věty: Prostě se nechovat jako kretén.
Nevím, v naší třídě se k učitelům chovají všichni normálně. Chování studentů vůči učitelům bych asi nerozebíral. Všichni víme, jak to tu máme... Mezi učiteli a studenty by měl panovat vzájemný respekt, který tu není. Když se podívám na 1. ročník, chce se mi brečet, jaký to jsou tragédi. Je jim jedno, že je ze školy vyhodí a budou z nich vyhulený nebo zfetovaný nulky, který v životě nic nedokážou. Když se kouknu do 2. ročníku, tak je to taky tragédie, TÉMĚŘ stejný přístup jak v prvním ročníku. V 2. ročníku je tak 5 – 6 použitelných lidí a to si taky ještě nejsem moc jistý. Bohužel je také špatně, že si studenti myslí, že jsou nedotknutelní, není tomu tak a u maturity se jim to vrátí. Ona je potom ta sranda přejde, že se trápili někde 4 roky a pak to šlo do pr...
Našich studentů nižších ročníků? Určitě ne! To, co si někteří dovolí, není normální! Na téhle škole se nikdy nedělo to, co teď. A učitelé mají s nimi větší trpělivost, než si zaslouží. Ale tím určitě nechci říct, že jsou všichni stejní.
Strana 6
ještě nechá si je užít, tak budu rád a užiju si jako každý jiný prázdniny, výlety, párty, sport, grilování, dovolená.
Své poslední prázdniny budu určitě trávit na brigádě, abych si něco vydělala. Hlavně ale pojedu se svým přítelem v červenci na dovolenou (ještě nevíme kam) a v srpnu pojedu s kamarádkou do Chorvatska.
Zatím neplánuji. Nevím, co bude. Ale pokud vše vyjde podle plánu, tak budu celé prázdniny pracovat jako každý rok.
Doufám, že je ještě nestrávím v práci, ale někde v exotice. Děkujeme IV. ročníku za zodpovědný přístup k vypracování ankety a přejeme jim nejen úspěšné vykonání maturitní zkoušky, ale i úspěch v dalším studiu a životě. R.R.
SPORT - SPORT - SPORT SEZÓNA 2013/2014 PRO ANNU SIXTOVOU Sezónu hodnotím jako vydařenou. Získala jsem 3 tituly mistr České republiky a jeden titul vícemistra. V seriálu Českého poháru, kde se jelo celkem 10 závodů, z toho jsem 6x vyhrála. Mezi další úspěchy bych zařadila nominaci na mistrovství světa juniorů. Získala jsem tam plno zkušeností, kde
závody jsou úplně na jiné úrovni než v ČR, co standardně jezdím. Tudíž vím, že musím na sobě ještě hodně zapracovat, pokud se chci zúčastnit dalšího MSJ. Zároveň bych kladně zhodnotila můj přestup do Ski klubu Jablonec, kde bych chtěla poděkovat jak trenérům, tak servisu. Chystali mi lyže, a podíleli se tím i na mých výsledkách. Na základě dobře zajeté sezóny jsem si potvrdila pozici, že zůstávám v reprezentaci juniorů ČR. Anna Sixtová, III. ročník
( foto A.S. )
ZE SVĚTA SPORTU Tahle rubrika asi pro děvčata nebude, ale koho to zajímá, ať pokračuje. Hokej: Jak asi všichni víme, finále KHL je v plném proudu a až vyjdou tyhle noviny, tak už bude po finále. Tedy doufám. Ve finále KHL se střetávají dva různě kluby z různých zemí. Jedním je ruský Metallurg Magnitogorsk s velice dobrým útokem a druhý není nikdo jiný než tým z České republiky se jménem Lev Praha. Pro tým jako je Lev je to neskutečná sezóna. V základní části hráli velmi dobrý hokej, hlavně venku a teď jsou jako první tým z jiné země než je Rusko ve finále KHL a mohou bojovat o Gagarinův pohár. Lev porazil Záhřeb, Doněck a poté Jaroslav. Hráči Jaroslavli porazili takové týmy jako CSKA Moskva a Petrohrad. První zápas mezi Metallurgem a Lvem vyhrál Lev Praha jasně 0:3, ale bohužel druhý zápas prohráli na ledě Metallurgu 4:1. Za stavu 1:0 měl Řepík šanci vyrovnat z nájezdu na 1:1, ale na golmana Metallurgu nevyzrál. Teď se na dva zápasy série přesouvá do 3000 km vzdálené Prahy. Doufám, že Lev vybojuje 2 zápasy ve svůj prospěch a poté pošle Metallurg Magnitogorsk brečet do šatny kvůli prohranému finále. Je to boj Česko vs. Rusko a všichni víme, jak jsou hokejové bitvy mezi naším a ruským národem vyhecované. Rusům se nelíbí, že do finále postoupil jiný klub z Česka, a tak nezbývá než doufat, že Lev Praha urve Gagarinův pohár a Rusům zbudou pouze oči pro pláč! Nechme se překvapit a držme palce Lvu Praha! Fotbal: Gambrinus liga se chýlí ke konci a 5 kol před koncem se Sparta Praha může chvástat 10 bodovým náskokem na svého asi největšího současného rivala Viktorii Plzeň. Vypadá to tedy, že Sparta bude mít další titul do sbírky a Viktorce zbudou oči pro pláč. Na prvních dvou místech máme týmy, které si v klidu své pozice pohlídají. Kdežto třeba Mladá Boleslav klidně o svou třetí příčku může přijít. Bolka má pouze o 5 bodů víc a tak jí na záda dýchá Slovan Liberec. O dva body méně mají ještě Teplice. Myslím si, že boj o třetí příčku, zajišťující předkolo Evropské ligy, bude ještě napínavý.
Teď se pojďme podívat na druhou stranu tabulky. Ve spodní části tabulky bojuje o přežití několik klubů, mezi nimi jsou třeba tradiční týmy, které do GL patří a těmi jsou Slavia Praha nebo Baník Ostrava (jsou na posledních dvou příčkách a mají 23 respektive 22 bodů). Uvidíme, co se bude dít dalších 5 kol a třeba se dočkáme i nějakého překvapení. Táááák a pojďme na Ligu mistrů. V lize mistrů zbývají poslední 4 týmy a těmi jsou: Real Madrid, Bayern Mnichov, Chelsea a Atletico Madrid. Máme tu tedy zástupce velice kvalitních souteží z různých zemí a boj o finále bude více než zajímavý! První zápas bude mít na svědomí dvojice Atletico Madrid s Chealsea a to už 21. dubna (dost určitě se už odehrálo). Pro Atletico Madrid v tomto zápase mluví domácí prostředí a to, že jsou doslova nabuzení nechat v tomto roce po sobě velkou stopu jak v Primera Division tak i v LM. Atletico porazilo Barcelonu velmi dobrým fotbalem a určitě budou chtít porazit i Chelsea. Doufejme, že pan trenér Mourinho z Chelsea vymyslí nějakou taktiku, se kterou bude Chealsea konkurence schopná a dočkáme se vyrovnaného zápasu. Další zápas budou mít na svědomí 23. dubna tými Realu a Bayernu. Pro Real mluví domácí prostředí a podpora jeho výborní fanoušci. Real Madrid je neskutečně nalmsaný, a tak není divu, že po vyhraném zápase proti Barceloně budou chtít přejet další velkoklub jako je Bayern. Jen tak bych připomněl dobrou formu madridského Balea, který neskutečným sprintem a poté gólem vystřelil Realu trofej proti Barce. O Bayernu Mnichov se nyní říká, že je to současný nejlepší fotbalový klub světa. No já si to nemyslím a určitě je k poražení, protože 3 zápasy bez výhry určitě pro Mnichov povzbudivé nejsou. Pep Guardiola nutí hrát Bayern fotbal, který hrál v Barceloně a to mi k týmu z Mnichova nejde. Fotbal není o 65456465464654 přihrávkách za zápas, ale o útočných akcích a následných gólech. Já pouze doufám, že nám tyto 4 zbývající týmy ukážou pěkný fotbal se spoustou krásných akcí a a pěkných gólů. Uvidíme, jaké bude finále . Lukáš Herrmann, IV. ročník
Strana 7
NA POSLEDNÍ CHVÍLI
Pokračování ze strany 1
DNEŠNÍ GENERACE
času.“ nebo „Ještě dva týdny, to je v pohodě.“ Pak přijde den, kdy máte něco třeba odevzdat a někdo to dokončuje ještě ve škole. Myslím si, že odkládání věcí je ale úplně normální počínání. Ne nadarmo se vymyslela parodie známého říkadla: Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a máš dva dny volna. Etrichová Adéla, IV. ročník
Maturita na poslední chvíli? Dnes docela aktuální téma, je březen, dočítají se knížky, dolaďuje se maturitní práce a otázky. Ten, kdo tohle všechno stihne o svaťáku a odmaturuje za 1 i 2, bude fakt dobrý a já před ním smeknu. Samozřejmě, že jsou u nás tací, kteří dodělávají teprve teoretickou část své práce a tací, kteří mají přečtené dvě knížky. Já bych to teda nedala a myslím si, že i oni budou mít velký problém to vše stihnout a dát tomu nějakou podobu. Většina lidí od nás se učí a pracuje celý rok. Celý podzim vypadal tak, že jsem týdně navštěvovala knihovnu a doslova jsem řádky v knížkách hltala. Zimní měsíce jsem doma v teple pracovala na teoretické části maturitní práce a vypracovávala jsem si maturitní otázky. A teď, dalo by se říct na jaře, dokončuji tu svou práci, dodělávám čtenářský deník a maturitní otázky z účetnictví, ekonomiky a němčiny a už teď nestíhám, když si představím, že je skoro konec března. A oni, ti ostatní, to mají stihnout třeba o těchto prázdninách nebo o svaťáku? To se prostě nedá, ale uvidíme po maturitě, komu se vyplatilo dělat si své povinnosti včas a komu se opravdu nevyplatilo dělat věci na poslední chvíli. Anna Bímová, IV. ročník Dělat věci na poslední chvíli se často nevyplácí. Proč? Vím z vlastní zkušenosti, že přečíst za poslední týden do odevzdání čtenářského deníku sedm knížek a ještě je zpracovat, není lehké. Většina lidí ví, že to není dobré nechávat věci na poslední chvíli, ale přesto to dělají. Člověk si říká: „Ještě měsíc, to je
Dělat věci na poslední chvíli je u mě úplně normální. Maturitní práce není výjimkou. Dostanu zadání. Spousta času. Zaří uběhne jako voda. Říjen je oddychový - po tvrdém rozjezdu je potřeba čas na regeneraci. Listopad se profláká. Prosinec znamená Vánoce. Leden narozeniny. Na únor ale není žádná výmluva, tak by to chtělo se pustit alespoň do teorie. V březnu už začne jít pomalu do tuhého, ale pořád je to dostatečně dlouhá doba na dokončení práce. Popravdě, nesnáším dělání věcí na poslední chvíli. A ještě více nesnáším dlouhodobou práci. Takže, když se do něčeho pustím, musím to také hned dodělat. Sprint, ne maraton. Abych na nic důležitého nezapomněl. Není nic horšího, než rozdělaná práce, která mě straší i ve snech. Mnohé věci proto dělám buďto hned, ale jakožto poměrně líný tvor raději odkládám mnohé věci na později. Důležité je, abych je udělal najednou. Nevidím v tom prozatím problém, ale doufám, že se mi tato vlastnost jednoho dne nevymstí. Matěj Balatka, IV. ročník Vše na poslední chvíli? A jestli se mě to týká? Vždyť i já žiji na poslední chvíli.
Dnešní mladá generace mi připadá dost smutná. Nemůžu říci, že všichni, kteří do této skupiny patří, se chovají jako malí ,,parchanti´´, ale dost jich znám, co se svými průšvihy i chlubí. Znám dost lidí, co jsou závislí na cigaretách a kvůli tomu kradlou vlastním rodičům peníze a to nemalé částky. Nechápu, že se takoví lidé nestydí sami před sebou a ještě se tím vychloubají. Taky nechápu, když prodavači prodávají bez pocitu viny dětem cigarety, jen aby vydělali. Že to nikoho nezajímá, že děti začínají kouřit už v 8 letech!? Beze strachu kouří i na veřejnosti a jejich rodiče o tom nic neví. Je smutný, že se musí prohrabávat ve věcech svých dětí, jen aby zjistili, jestli nekouří, ba i hůř, nefetují. (31. květen je světový den bez tabáku. pozn. redakce) Mladí lidé si myslí, že je to beztrestný, ale můžou z toho mít velké problémy oni i lidé v jejich okolí, jak zdravotní, tak ekonomické. (V České republice umírá na následky kouření každý šestý člověk. pozn. redakce) A tak se každej zamyslete sám nad sebou, jestli se vám vyplatí s něčím takovým začínat, když vám to může zkomplikovat život!? Sebastián Kalcojanis , III. ročník
SBÍRÁNÍ VÍČEK
Při tomhle tématu si mnozí představí Hovnivála, jak si namotává trus před sebou a metaforou trusu jsou povinnosti. Problém je jen v tom uspořádat si čas. Jelikož mě čas protéká mezi prsty a sliby, co hned vyslovím, se opět ztratí někde v dálce, nemohu a ani nechci hodnotit úsudky lidí na jejich životní cestě. Nechť se tedy změny dějí znenadání a občas je lepší nevědět, co přijde, a kolikrát je lepší nechat plynout vše. Upřímně, když jsme v časovém presu, pracujeme nejlépe. Jan Bělík, IV. ročník
Kontrolovaný motorista k policajtovi: "Měli byste si to lépe zorganizovat. Jeden policajt mi včera sebere řidičák a druhý ho po mě dneska chce!"
Zdravím všechny poctivé víčkaře. Chtěla bych vám ještě jednou poděkovat za společné sbírání víček. Několikrát jsem se spojila s maminkou od Danečka, ale po pravdě, odezva skoro žádná, takže jsem se rozhodla, že víčka odvezu na sběrné místo zde v Tanvaldě a víčka budou následně věnována Žanetce, u které se po devíti měsících od jejího narození projevila dětská mozková obrna. Žanetka nedokáže sama sedět, chodit a špatně komunikuje. Rodina potřebuje peníze na léčbu v lázních Klimkovice na Slovensku. Díky za spolupráci! Kateřina Borčická, IV. ročník
Vydává Obchodní akademie Tanvald; šéfredaktor - Matěj Balatka; zastoupení šéfredaktora - Š. Vodhánělová; tisk - MZSAOA Tanvald; náklad - 400 ks
Strana 8
