Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Příručka o

GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO VNITŘNÍ POLITIKY UNIE TEMATICKÁ SEKCE B: STRUKTURÁLNÍ POLITIKA A POLITIKA SOUDRŽNOSTI

Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost Příručka o -

společné zemědělské politice společné rybářské politice regionální politice politice v oblasti dopravy a cestovního ruchu politice v oblasti kultury a v oblasti vzdělávání

STUDIE

Tento dokument si vyžádal Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu.

AUTOR Albert MASSOT SPOLUPRACOVALI Nils DANKLEFSEN Esther KRAMER Gonçalo MACEDO Ana Maria NOGUEIRA VÝKONNÁ REDAKTORKA Catherine MORVAN JAZYKOVÁ ZNĚNÍ Originál: FR. Překlady: BG, CS, DA, DE, EL, EN, ES, ET, FI, FR, HU, IT, LT, LV, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, SV. O EDITOROVI Chcete-li se obrátit na tematickou sekci nebo si objednat její pravidelný měsíčník, pište na adresu: [email protected] Rukopis dokončen v únoru 2010. Brusel, © Evropský parlament, 2010 Tento dokument je dostupný na internetových stránkách na této adrese: http://www.europarl.europa.eu/studies

PRÁVNÍ UPOZORNĚNÍ Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory autora a nemusí nutně představovat oficiální postoj Evropského parlamentu. Rozmnožování a překlady pro nekomerční účely jsou povoleny, pokud je uveden zdroj, vydavatel je předem upozorněn a obdrží kopii.

GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO VNITŘNÍ POLITIKY UNIE TEMATICKÁ SEKCE B: STRUKTURÁLNÍ POLITIKA A POLITIKA SOUDRŽNOSTI

Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost Příručka o -

společné zemědělské politice společné rybářské politice regionální politice politice v oblasti dopravy a cestovního ruchu politice v oblasti kultury a v oblasti vzdělávání STUDIE

Obsah: Lisabonská smlouva přináší zjevné závažné důsledky pro strukturální politiku a politiku soudržnosti. Studie rozebírá změny politiky, které spadají do kompetence oddělení B generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu (změny institucionální, procesní, finanční a změny právního základu). IP/B/COMM/NT/2010_01 PE 431.591

15/2/2010 CS

Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost

____________________________________________________________________________________________

OBSAH SEZNAM ZKRATEK

5

1. ÚVOD

7

1.1.

Lisabonská smlouva a Evropský parlament

7

1.2.

Provedení Lisabonské smlouvy: přechodné období

9

2. LISABONSKÁ SMLOUVA A STRUKTURÁLNÍ POLITIKA A POLITIKA SOUDRŽNOSTI

11

2.1.

Dopad zprávy: Strukturální politika a politika soudržnosti

11

2.2.

Rozdělení pravomocí v Unii: Přínos Lisabonské smlouvy

12

2.3.

Právní důsledky pro strukturální politiku a politiku soudržnosti plynoucí z rozdělení pravomocí

15

3. LEGISLATIVNÍ ZMĚNY VE STRUKTURÁLNÍ POLITICE A POLITICE SOUDRŽNOSTI

21

3.1.

Změny v právním základu a rozhodovacích postupech

21

3.2.

Legislativní změny ve společné zemědělské politice (články 38 až 44 SFEU)

22

Legislativní změny ve společné rybářské politice (články 38 až 44 SFEU)

26

Legislativní změny v regionální politice (čl. 3 odst. 3 a čl. 3 odst. 5 Smlouvy o EU; články 174 až 177 SFEU)

27

Legislativní změny ve společné dopravní politice (články 90 až 100 SFEU) a transevropských sítích (články 170 až 172 SFEU)

29

Legislativní změny v politikách v oblasti kultury, vzdělávání, mládeže a sportu (články 165 a 167 SFEU)

30

3.7.

Legislativní změny v politice cestovního ruchu (článek 195 SFEU)

32

3.8.

Legislativní změny v mezinárodních smlouvách, které mají dopad na strukturální politiku a politiku soudržnosti (články 207 a 218 SFEU)

33

Nová typologie právních aktů Unie: zvláštní kontrola aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů (články 290 a 291 SFEU)

36

3.3. 3.4. 3.5. 3.6.

3.9.

3.10. Ostatní legislativní změny horizontálního dopadu: postupy revize smluv (článek 48 Smlouvy o EU) a právo občanské iniciativy (čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU a článek 24 SFEU) 4. ZMĚNY NA ROZPOČTOVÉ ÚROVNI

39 43

4.1.

Hlavní účinky na strukturální politiku a politiku soudržnosti

43

4.2.

Zrušení rozlišení mezi PV a NV

44

4.3.

Nový zvláštní postup přijetí ročního rozpočtu

45

4.4.

Konsolidace víceletého finančního rámce a finanční kázně v SFEU

48

5. ZÁVĚR: POSTUPNÉ ZAVÁDĚNÍ LISABONSKÉ SMLOUVY

3

51

PE 431.591

Tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti

____________________________________________________________________________________________

4

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

SEZNAM ZKRATEK ES

Evropské společenství

VFR

víceletý finanční rámec

MVK

mezivládní konference

ESD

Soudní dvůr Evropské unie

PV

povinné výdaje

NV

nepovinné výdaje

MERCOSUR

Brazílie, Paraguay, Uruguay a Argentina

OMK

otevřená metoda koordinace

SOT

společná organizace trhu

WTO

Světová obchodní organizace

RRO

regionální rybolovné organizace

SZP

společná zemědělská politika

Země AKT

země, které podepsaly Loméskou úmluvu (Africké, karibské a tichomořské země)

SRP

společná rybářská politika

SZBP

společná zahraniční a bezpečnostní politika

GSP

všeobecný systém preferencí

TAC

celkové přípustné odlovy

Smlouva o ES

Smlouva o založení Evropského společenství

SFEU

Smlouva o fungování Evropské unie

Smlouva o EU

Smlouva o Evropské unii

EU

Evropská unie

5

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

6

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

1.

ÚVOD

1.1. Lisabonská smlouva a Evropský parlament Lisabonská smlouva byla podepsána 13. prosince 2007 zástupci dvaceti sedmi členských států Unie. Zcela přepracovala Smlouvu o Evropské unii (Smlouvu o EU) a Smlouvu o založení Evropského společenství (která byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie – SFEU) (1). Nová smlouva byla ratifikována členskými státy podle článku 6 (2) a vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, první den měsíce následujícího po uložení poslední ratifikační listiny. Změny, které Lisabonská smlouva zavádí, přebírají většinu inovací předcházejícího návrhu smlouvy o Ústavě pro Evropu (3). Lisabonská smlouva obsahuje zásadní změny pro celý institucionální rámec (potvrzení Evropské rady; rozšíření pravomoci Komise podávat návrhy a rozšíření prováděcích pravomocí Komise; sloučení funkcí vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku) a Evropský parlament je orgánem, který z ní vychází nejvíce posílen. Jakožto jediný orgán EU vytvořený všeobecnou a přímou volbou je Parlament nově vybaven pravomocemi a nástroji, aby zazněl hlas občanů. 1.1.1. Nové legislativní pravomoci pro společné politiky Lisabonská smlouva posiluje roli Evropského parlamentu jakožto zákonodárného orgánu. Nyní se postup spolurozhodování, který až na několik málo výjimek dává Evropskému parlamentu a Radě rovnocenné místo, stává „řádným legislativním postupem“. Rozšířil se na nové oblasti – z původních 44 na nynějších 85 oblastí. Nejdůležitější z nich je zemědělství, rybolov, zavádění strukturálních fondů, společná obchodní politika, energetická bezpečnost, pravidla pro postup při mnohostranném dohledu z hlediska zesílené hospodářské spolupráce, přistěhovalectví, právo a vnitřní záležitosti, veřejné zdraví, duševní vlastnictví, zavedení evropského prostoru pro výzkum, sport, cestovní ruch a statut úředníků Unie. 1.1.2. Nové pravomoci pro mezinárodní smlouvy Lisabonská smlouva svěřuje Evropskému parlamentu také nové legislativní pravomoci v oblasti mezinárodních smluv. Od nynějška musí poslanci podporovat smlouvy dojednané EU na úrovni multilaterální nebo bilaterální (v otázkách obchodu, dopravy, rybolovu, životního prostředí a klimatických změn, atd.).

1

2 3

Lisabonská smlouva: Úř. věst. C 306 ze dne 17. prosince 2007. Konsolidovaná verze Smlouvy o Evropské unii (Smlouvy o EU) a Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU): Úř. věst. C 115, 9.5.2008 (http://www.consilium.europa.eu/showPage.aspx?id=1296&lang=fr). Vývoj smluv viz. též: http://europa.eu/abc/treaties/index_fr.htm. Úř. věst. C 306, 17. 12. 2007, s. 135. Lisabonská smlouva se ale nenazývá „Ústavou“ a neobsahuje terminologii ani symboly, které by k ústavě odkazovaly (evropský zákon, ministr zahraničních věcí Evropské unie, hymna, vlajka, heslo, Den Evropy). Místo, aby zrušila a nahradila Smlouvy o ES a EU, pouze je pozměňuje. Lisabonská smlouva ostatně také nekodifikuje zásadu přednosti práva Společenství (což zdůvodňuje stanovisko právního oddělení Rady přiložené k závěrečnému aktu smlouvy – prohlášení č. 17). Není v ní ani začleněno znění Listiny základních práv, omezuje se pouze na odkaz v čl. 6 odst. 1 Smlouvy o EU.

7

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

1.1.3. Nové rozpočtové pravomoci Rozpočtové pravomoci Evropského parlamentu byly také posíleny. Vzhledem k tomu, že zmizelo staré rozlišení mezi „povinnými výdaji“ a „nepovinnými výdaji“, obě větve rozpočtového orgánu (Evropský parlament a Rada) dnes společně rozhodují o celém rozpočtu Unie. Lisabonská smlouva stanovuje také nový roční rozpočtový proces a v SFEU konsoliduje víceletý finanční rámec. 1.1.4. Nový institucionální rámec Nová smlouva obsahuje také ustanovení týkající se širokého souboru námětů s přímým nebo nepřímým dopadem na práci Parlamentu: nahrazuje Evropské společenství a Evropskou unii novou Unií ( právnickou osobou (5) jak ve vnitřním, tak v mezinárodním rámci (6);

-

ruší strukturu pilířů, ačkoliv zachovává zvláštní postupy v oblasti zahraniční politiky a společné bezpečnosti (SZBP), včetně politiky obrany;

-

konsoliduje evropské hodnoty, které se stávají referenčním rámcem pro budoucí přistupující státy a pro případné sankce vůči členským státům, které je závažným způsobem a trvale porušují. upevňuje také občanství Unie (7) a práva občanů (8), do kterých vkládá právo na předkládání petic Evropskému parlamentu (9) a právo občanské iniciativy (10), které se stalo nástrojem přímé účasti na veřejných záležitostech Unie (§3.10.2 níže).

-

4 5

6

7 8 9 10 11 12 13 14

4

-

), která je

-

posiluje demokratickou kontrolu rozšířením Evropského parlamentu (18 dalších členů) a svěřením určité role ve správném fungování Unie i vnitrostátním parlamentům ( 11 ); v tomto ohledu jim přiznává možnost postavit se proti legislativním návrhům Komise, pokud se domnívají, že uvedené otázky by mohly být lépe řešeny na vnitrostátní úrovni při dodržování zásady subsidiarity („mechanismus včasného varování“) (§2.3.3 níže);

-

podporuje účast občanské společnosti v oblastech sociálně ekonomických, občanských, profesních i kulturních ( 12 ); utvrzuje zásadu vzájemného dialogu sociálních partnerů ( 13 ), kterou rozšiřuje na církve, filosofické a nekonfesní organizace (14);

-

pokud jde o typologii právních aktů, je jasně stanoveno rozlišení mezi legislativními akty (nařízení, směrnice a rozhodnutí), přijatými podle řádného či zvláštního legislativního postupu, a nelegislativními akty; Lisabonská smlouva navíc obsahuje

Čl. 1 odst. 3 Smlouvy o EU. Článek 47 Smlouvy o EU a prohlášení č. 24, přiložené k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu. Ve vnitřním rámci se to projeví tak, že Unie bude schopna mít vlastní smluvní odpovědnost (článek 340 SFEU) a bude mít nejširší právní způsobilost v členských státech (článek 335 SFEU). Co se týče mezinárodní působnosti Unie, projeví se ve způsobilosti uzavírat mezinárodní dohody v oblastech týkajících se její pravomoci, mít právo udržovat diplomatické styky se třetími zeměmi a s mezinárodními organizacemi (článek 35 Smlouvy o EU; článek 221 SFEU) a být činná v zahraničí (články 21 až 46 Smlouvy o EU) (což se konkrétně projeví v její obchodní politice, spolupráci se třetími zeměmi, humanitární pomoci a SZBP). Článek 20 SFEU. Články 18 až 24 Smlouvy o EU. Čl. 20 odst. 2 písm. d) a článek 24 SFEU. Čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU a článek 24 SFEU. Článek 12 Smlouvy o EU a protokol č. 1. Čl. 300 odst. 2 SFEU. Článek 152 SFEU. Článek 17 SFEU.

8

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ inovaci týkající se aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů („postupu projednávání ve výborech“) (§3.9.2 níže); -

Lisabonská smlouva dává parlamentu nově právo navrhnout revize smluv ( 15 ) a potvrzuje právo členského státu dobrovolně vystoupit (16).

1.2. Provedení Lisabonské smlouvy: přechodné období Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a dokonce už předtím evropské orgány učinily nezbytné kroky pro definování nových legislativních postupů, případných způsobů interinstitucionální spolupráce a revizi příslušných platných textů. Komise předložila sdělení „omnibus“ o dopadech vstupu Smlouvy v platnost na probíhající rozhodovací interinstitucionální postupy. Toto sdělení uvádí seznam nevyřízených legislativních návrhů, u kterých dojde ke změně právního základu (17). Bylo také předloženo sdělení týkající se nových aktů v přenesené pravomoci (Článek 290 SFEU) (18). Na tomto základě se konference předsedů výborů EP a plenární zasedání musí vyjádřit k rámci, který má být v budoucnosti použit pro přenesené legislativní pravomoci (§3.9.1 níže). První interinstitucionální prohlášení bylo též podepsáno v prosinci 2009 a týkalo se zavedení článku 291 SFEU. Vzhledem k tomu, že se očekává nový správní rámec pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi, který má být v zásadě přijat do června 2010, rozhodly se Evropský parlament, Rada a Komise, že přechodně zachovají předpisy platné pro „postup projednávání ve výborech“ (19). Evropský parlament přijal několik usnesení v souvislosti se vstupem nové smlouvy v platnost:

15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25

-

o perspektivě rozvoje občanského dialogu (T6-0007/2009 ze dne 13.1.2009). Zpráva GRABOWSKA, INI/2008/2067 (20).

-

o revizi jednacího řádu Evropského parlamentu (T6-0359/2009 ze dne 6.5.2009). Zpráva CORBETT, REG/2007/2124 (21).

-

o nové roli a odpovědnosti Parlamentu (T6-0373/2009 ze dne 7.5.2009). Zpráva LEINEN, INI/2008/2063 (22).

-

o dopadu Lisabonské smlouvy na rozvoj a vyváženost institucí Evropské unie (T60387/2009 ze dne 7.5.2009). Zpráva DEHAENE, INI/2008/2073 (23).

-

o finančních aspektech Lisabonské smlouvy (T6-0374/2009 ze dne 7.5.2009). Zpráva GUY-QUINT, INI/2008/2054 (24).

-

o vývoji vztahů mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty (T60388/2009 ze dne 7.5.2009). Zpráva BROK, INI/2008/2120 (25).

Článek 48 Smlouvy o EU. Článek 50 Smlouvy o EU. KOM(2009)665 v konečném znění ze dne 2.prosince 2009. KOM(2009)673 v konečném znění ze dne 9.prosince 2009. Prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o zavedení článku 291 Smlouvy o fungování Evropské unie. http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608922¬iceType=null&language=fr http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5491432 http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608622¬iceType=null&language=fr http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608282¬iceType=null&language=fr http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5636922¬iceType=null&language=fr

9

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ -

o evropském právu občanů předkládat legislativní návrhy (T6-0389/2009 ze dne 7.5.2009). Zpráva KAUFMANN, INI/2008/2169 (26). o hlavních směrech rozpočtového procesu v přechodném období s ohledem na vstup Lisabonské smlouvy v platnost (T7-0067/2009 ze dne 12.11.2009). Zpráva LAMASSOURE, INI/2009/2168 (27).

-

o přizpůsobení jednacího řádu Evropského parlamentu Lisabonské smlouvě (T70088/2009 ze dne 25.11.2009). Zpráva MARTIN, REG/2009/2062 (28).

-

o zlepšení, které je třeba vnést do právního rámce pro přístup k dokumentům (T70116/2009). Společné usnesení přijaté po ústních dotazech O-0122/2009 v Radě a O-0123/2009 Komisi (29).

-

o revizi rámcové smlouvy mezi Parlamentem a Komisí pro příští volební období. Usnesení ze dne 9.2.2010. RSP/2010/2519 (30).

V této souvislosti se také předpokládá, že v průběhu dubnového zasedání 2010 přijme plénum usnesení o přenesení legislativní pravomoci. Zpráva SZAJER, INI/2010/2021 (31).

26 27 28 29 30 31

http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5665862¬iceType=null&language=fr http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5817052¬iceType=null&language=fr http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5786912¬iceType=null&language=fr http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5822882 http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5838672 http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5840472

10

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

2.

LISABONSKÁ SMLOUVA A STRUKTURÁLNÍ POLITIKA A POLITIKA SOUDRŽNOSTI

2.1. Dopad zprávy: Strukturální politika a politika soudržnosti Nové konsolidované smlouvy znamenají významné změny pro všechny společné politiky. Tato zpráva se však omezí pouze na rozbor strukturální politiky a politiky soudržnosti. Za tímto účelem ponechává vymezení „strukturální politiky a politiky soudržnosti“ používané Evropským parlamentem z organizačního hlediska (tyto politiky jsou dnes v kompetenci ředitelství B generálního ředitelství pro vnitřní politiky EP a pouze výjimečně spadají pod sekretariáty příslušných parlamentních výborů a tematického oddělení B), které tedy zahrnuje: -

společnou zemědělskou politiku, společnou rybářskou politiku, regionální politiku, politiku v oblasti dopravy, politiky v oblasti kultury, vzdělávání, mládeže a sportu, a politiku v oblasti cestovního ruchu.

Článek 3 Smlouvy o EU znovu definuje cíle Unie. Potvrzuje zavedení vnitřního trhu (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU) a hospodářské a měnové unie, aby byl umožněn vyvážený hospodářský růst a cenová stabilita. Potvrzuje také, že Unie se snaží o vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství, o plnou zaměstnanost, sociální pokrok a vysokou úroveň ochrany a zlepšení kvality životního prostředí. Evropský model sociálně tržního hospodářství musí tedy vycházet z udržitelného rozvoje, podpory vědeckého a technického pokroku, hospodářské, sociální i územní soudržnosti a vzájemné solidarity členských států. Na tomto základě se strukturální politika a politika soudržnosti stanou klíčovými nástroji budoucnosti Unie, zejména za současné konjunktury s ohledem na hospodářské oživení. Navíc je pravdou, že mimořádný sjezd, který měl za úkol vyhotovit návrh Evropské ústavy, omezil svou práci na otázky institucionálního a procesního charakteru, aktualizace věcných pravidel politik nespadala pod jeho mandát. Členské státy však toto omezení při mezivládní konferenci neměly a vykonávaly své legislativní pravomoci v mnoha oblastech, a zejména v některých strukturálních politikách a politice soudržnosti: regionální politice (§3.4 níže), dopravě (§3.5 níže), sportu (§3.6.1 níže) či cestovním ruchu (§3.7 níže). Tyto změny obsahu společných politik byly převzaty do SFEU. V této souvislosti budou parlamentní výbory odpovědné za strukturální politiku a politiku soudržnosti (zemědělství a rozvoj venkova; rybolov; regionální rozvoj; kultura a vzdělávání; doprava a cestovní ruch) muset zapracovat hluboké změny, zejména na úrovni legislativní, výkonné, finanční a mezinárodních smluv (32).

32

Předcházející zpráva tematického oddělení B analyzovala dopad staré Ústavy na stejné oblasti: „Ústava a strukturální politika a politika soudržnosti“, IP/B/COMM/NT/2006_02, EP 369.037, 29/5/2006. Zveřejněno ve všech jazycích: http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/studies/searchPerform.do?page=59&language=FR. Tematické oddělení B děkuje sekretariátům příslušných parlamentních výborů za jejich přispěvek pro vypracování této studie.

11

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ Tyto změny však budou velmi odlišné uvnitř každé politiky především podle povahy pravomocí svěřených Unii členskými státy v jednotlivých oblastech.

2.2. Rozdělení pravomocí v Unii: Přínos Lisabonské smlouvy Vymezení pravomocí Unie je řízeno zásadou svěřování ( 33 ). Podle této zásady Unie k dosažení stanovených cílů jedná pouze v rámci svých pravomocí, které jí členské státy svěřily ve smlouvách ( 34 ). Pravomoci, které nejsou Unii svěřeny, přísluší tedy členským státům (35). V této souvislosti zavádí Hlava I SFEU obecnou typologii pravomocí Unie na úrovni sekundárního práva prvního stupně (právní předpisy a smluvní ujednání). Tato typologie vychází ze tří kategorií a u každé vytváří seznam příslušných oblastí nebo politik podle úrovně integrace. Jedná se o výlučné pravomoci, pravomoci sdílené a pravomoci, jimiž koordinuje, podporuje nebo doplňuje činnost členských států (36). 2.2.1. Výlučné pravomoci Unie V oblasti výlučných pravomocí může vydávat zákony a přijímat právně závazné akty výhradně Unie (37). Členské státy tak mohou v těchto případech činit samy, pouze pokud jsou pověřeny Unií nebo pokud akty Společenství uvádějí v činnost. Výlučná pravomoc však nemůže být neplatnou ani ji nelze vrátit, i když ji Unie nepoužívá, na rozdíl od sdílených pravomocí (§2.2.2 níže) (38). Článek 3 SFEU uvádí tyto oblasti výlučné pravomoci: - zavedení celní unie (39); - definice a postup společné obchodní politiky (40); - definice a stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu (41); - měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro (42); - zachování biologických zdrojů moře v rámci společné rybářské politiky (SRP) (43); - Unie má také výlučnou pravomoc k uzavření mezinárodní smlouvy (44), pokud je její uzavření stanoveno legislativním aktem Unie nebo je nezbytné k tomu, aby Unie

33 34 35

36

37 38 39 40

41 42 43

44

Čl. 5 odst. 1 Smlouvy o EU a článek 7 SFEU. Čl. 5 odst. 2 Smlouvy o EU. Čl. 5 odst. 2 SFEU a prohlášení č. 18 připojené k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu Do Lisabonské smlouvy bylo zahrnuto několik protokolů a/nebo prohlášení, která vyjasňují rozdělení a výkon pravomocí: viz. Protokol (č. 26) o službách obecného zájmu; Prohlášení č. 13 a 14 o SZBP; Prohlášení č. 18 o vymezení pravomocí a Prohlášení č. 24 o právní subjektivitě Unie. Je však třeba připomenout, že samotná prohlášení nemají závaznou právní hodnotu. Čl. 2 odst. 1 SFEU. K tomu viz. stanovisko ESD ze dne 11. listopadu 1975 č. 1/75, Recueil, s. 1355. Rozsudek ESD ze dne 14. prosince 1971 ve věci 7/71 Komise v. Francie, Recueil, s. 1003. Čl. 3 odst. 1 písm. a) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 28 až 37 SFEU. Čl. 3 odst. 1 e) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 207 SFEU. Je třeba uvést, že společná obchodní politika (SOP) vyžaduje nezbytně výše uvedenou celní unii – čl. 3 odst. 1 a) (stanovisko ESD ze dne 11. listopadu 1975, č. 1/75, uvedené výše). Čl. 3 odst. 1 b) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 101 až 109 SFEU. Čl. 3 odst. 1 c) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 105 a násl. SFEU. Čl. 3 odst. 1 d) SFEU. Výlučná pravomoc, která ostatně vychází z bohaté judikatury: rozsudek ESD ze dne 5. května 1981 ve věci 804/79, Recueil, s. 1045, bod 17; rozsudek ESD ze dne 16. ledna 2003 ve věci C-265/01, Annie Pansard a další, Recueil 2003, s. I-683. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena čl. 43 odst. 3 SFEU. Mezinárodní smlouvy jsou nedílnou součástí řádu Společenství podle judikatury (rozsudek ESD ze dne 30. dubna 1974 ve věci 181/73, Haegeman, Recueil. s. 459), což platí i pro zakládací akty institucí (rozsudek ESD ze dne 5. února 1976 ve věci87/75, Bresciani; rozsudek ESD ze dne 20. září 1990 ve věci C-192/89, Sevince).

12

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost (45). 2.2.2. Sdílené pravomoci Unie Svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty Unie i členské státy (46). Sdílené pravomoci jsou charakterizovány postupným vymizením pravomocí států ve prospěch pravomocí Unie. Na tomto základě vykonávají členské státy svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala ( 47 ), ale také pokud se Unie rozhodla svou pravomoc přestat vykonávat. Posledně uvedená situace nastává, když příslušné orgány Unie rozhodnou o zrušení legislativního aktu, zejména aby lépe zajistily, že zásady subsidiarity a proporcionality budou trvale respektovány (48). Následkem toho jsou sdílené pravomoci vratné, na rozdíl od výlučných pravomocí, jejichž charakter vyplývá ze samotné SFEU a může tedy být zpochybněn pouze její revizí (§2.2.1 výše). Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost ostatně bude muset zákonodárce Společenství, v souladu s Protokolem č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality, prokázat, že kritéria stanovená v čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU (tj. neschopnost členských států dosáhnout cíle a lepší schopnost Společenství) působí ve prospěch Unie. Úkol to prokázat připadne Unii (a zejména Komisi). Do tohoto konkurenčního režimu spadají všechny oblasti, které nejsou uvedené v článcích 3 a SFEU (výlučné a doplňkové pravomoci). Čl. 4 odst. 2 SFEU zmiňuje především:

45

46

47 48

49 50 51 52 53

54

55

-

vnitřní trh (49) (nedefinuje pravidla hospodářské soutěže, která jsou zařazena mezi výlučné pravomoci) (50);-{}-

-

definuje minimální normy sociální politiky ( 51 ); dále má Unie pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států (52);

-

hospodářskou, sociální a územní soudržnost (53);

-

zemědělství a rybolov (54), vyjma zachování biologických zdrojů moře, které spadá do výlučné pravomoci (viz §2.2.1 výše);

-

životní prostředí (55);

-

ochrana spotřebitele (56);

-

doprava (57);

Čl. 3 odst. 2 SFEU. Znění tohoto článku rozlišuje explicitní vnější pravomoci (které vyplývají z uzavření smlouvy) a implicitní vnější pravomoci (které vyplývají z existence vnitřní pravomoci), přičemž toto rozlišení vyplývá z bohaté judikatury. Rozsah a pravidla pro výkon pravomoci uzavírat mezinárodní smlouvy stanoví čl. 207 odst. 3, 4 a 5 a články 216 a násl. SFEU. Mezinárodní smlouvy prvního pilíře se sjednávají a uzavírají podle postupu uvedného v čl. 218 odst. 6 SFEU. Čl. 2 odst. 2 SFEU. Ostatně, přijala-li Unie v některé oblasti opatření, vztahuje se rozsah tohoto výkonu jejích pravomocí pouze na prvky, které jsou upraveny předmětným aktem Unie, a tudíž se nevztahuje na celou oblast (Protokol č. 25). Zásada vytvořená ESD (rozsudek ESD ze dne 16. února 1978 ve věci 61/77, Komise/ Irsko, Recueil, s. 417). Prohlášení č. 18 připojené k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu. Je však třeba znovu připomenout, že samotná prohlášení nemají závaznou právní hodnotu. Čl. 4 odst. 2 písm. a) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 26 a 27 SFEU. Čl. 3 odst. 1 písm. b) SFEU (viz. výše § 2.2.1) a Protokol č. 27. Čl. 4 odst. 2 b) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 151 a násl. SFEU. Článek 153 SFEU. Čl. 4 odst. 2 písm. c) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 174 až 178 SFEU a Protokolem č. 28. Čl. 4 odst. 2 písm. d) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 38 a násl. SFEU. Avšak několik komentářů ke SZP a společné rybářské politice je zahrnuto výše v §2.3 . Čl. 4 odst. 2 písm. e) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 191 a násl. SFEU.

13

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ -

transevropské sítě (58);

-

energetika ( 59 ), oblast, která až dosud spadala do kategorie pravomocí provádět činnosti, jimiž se podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států;

-

prostor svobody, bezpečnosti a práva (60);

-

definuje společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví (61), v ostatním se činnost Unie v této oblasti týká hlavně doplnění politiky členských států nebo podpory vzájemné spolupráce (62);

-

SFEU přiznává Unii také pravomoc vyvíjet činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru (63) a humanitární pomoci (64), avšak připomíná, že výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomocí: jedná se tedy spíše o činnost doplňkovou než o sdílené pravomoci přísně vzato (65).

2.2.3. Pravomoc Unie provádět činnosti, doplňuje činnosti členských států

jimiž

podporuje,

koordinuje

nebo

V některých oblastech má Unie pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, aniž by přitom v těchto oblastech nahrazovala jejich pravomoc (66). Právně závazné akty Unie týkající se těchto oblastí nesmějí zahrnovat harmonizaci právních předpisů členských států, neboť harmonizace právních předpisů spadá do předcházející kategorie sdílených pravomocí (§2.2.2 výše). Do této kategorie spadá několik pravomocí poskytnutých Unii SFEU (článek 6 SFEU): - ochrana a zlepšování lidského zdraví (67); - průmysl (68); - kultura (69); - cestovní ruch (70); - všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport (71); - civilní ochrana (72); - a konečně, správní spolupráce (73).

56 57

58

59 60

61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73

Čl. 4 odst. 2 písm. f) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 169 SFEU. Čl. 4 odst. 2 písm. g) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 90 a násl. SFEU. Čl. 4 odst. 2 písm. h) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 170 až 172 SFEU. Čl. 4 odst. 2 písm. i) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 194 SFEU. Čl. 4 odst. 2 písm. j) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 67 a násl. SFEU. Za současného stavu věcí je třeba v těchto oblastech rozlišovat: na jedné straně aspekty integrované do pilíře Společenství (přistěhovalecká politika, víza, azyl či obecně schengenské acquis) patří správně do sdílených pravomocí; a na straně druhé policejní a soudní spolupráce ve věcech trestních (články 82 a násl. SFEU) musí být spíše zahrnuta do pravomocí doplňkových. Čl. 4 odst. 2 písm. k) SFEU. Čl. 168 odst. 1 a 2 SFEU. Čl. 4 odst. 3 SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 179 a násl. SFEU. Čl. 4 odst. 4 SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 214 SFEU. Článek 180 a čl. 214 odst. 1 SFEU. Čl. 2 odst. 5 SFEU. Čl. 6 písm. a) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena čl. 168 odst. 1 a 2 SFEU. Čl. 6 písm. b) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 173 SFEU. Čl. 6 písm. c) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 167 SFEU. Čl. 6 písm. d) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 195 SFEU. Čl. 6 písm. e) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 165 a 166 SFEU. Čl. 6 písm. f) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 196 SFEU. Čl. 6 písm. g) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 197 SFEU.

14

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ 2.2.4. Ostatní pravomoci Unie Je třeba uvést, že SFEU rozlišuje ještě čtvrtou kategorii pravomocí Unie, pravomoc koordinovat hospodářskou a sociální politiku a politiku zaměstnanosti členských států stanovením hlavních směrů v těchto oblastech (74). Podle našeho názoru se jedná spíše o pravomoci koordinace, které by měly být zahrnuty spíše do doplňkových pravomocí než do zvláštní kategorie. Je třeba poznamenat, že koordinace hospodářské a sociální politiky a politiky zaměstnanosti bude klíčovým prvkem při překonávání krize a vybudování nové hospodářské správy věcí veřejných v Unii (Strategie 2020) (75). -

Co se týče hospodářské politiky ( 76 ), může Rada přijmout doporučení stanovící hlavní směry vnitrostátních politik (77) a to velmi opatrně, neboť by mohly ohrozit správné fungování hospodářské a měnové unie (78 ). Komise a Rada mají navíc pravomoc dohlížet na hospodářský rozvoj v každém členském státě a v Unii a na soulad hospodářských politik s dříve stanovenými hlavními směry. V této souvislosti mohou být orgány Unie nuceny zavést postup stanovený v případě nadměrného schodku (79), ale také poskytnout finanční pomoc členskému státu, který má potíže (80).

-

Stejně tak je tomu v oblasti zaměstnanosti, jelikož Unie může přispět k vytvoření vysoké zaměstnanosti posílením vzájemné spolupráce členských států a podpořit či doplnit jejich činnost (81).

-

Co se týče sociální politiky v širším slova smyslu, má Unie pravomoc podpořit a doplnit činnost členských států (82 ). Za tímto účelem mohou Parlament a Rada přijmout opatření určená k podpoře spolupráce mezi členskými státy a dokonce mohou přijmout směrnicemi minimální požadavky, které se uplatní postupně (83).

Na závěr je třeba poznamenat, že pravomoci v oblasti SZBP a obrany nespadají do žádné kategorie SFEU.

2.3. Právní důsledky pro strukturální politiku a politiku soudržnosti plynoucí z rozdělení pravomocí Podle úrovně nadnárodní integrace přiznané jednotlivým oblastem má typologie pravomocí vypracovaná Lisabonskou smlouvou na strukturální politiku a politiku soudržnosti i na práci příslušných parlamentních komisí velmi různé účinky (84).

74 75

76 77 78

79 80

81 82 83 84

Čl. 2 odst. 3 a článek 5 SFEU. KOM(2009)647 v konečném znění ze dne 24.listopadu 2009. V rámci definování Strategie 2020 (která nahradí v roce 2010 lisabonskou agendu) bude hrát strukturální politika a politika soudržnosti zásadní roli v novém modelu růstu, který bude trvalejší a bude více vycházet z ekonomiky založené na znalostech. Článek 5 Smlouvy o EU a články 120 a násl. SFEU. Čl. 121 odst. 2 SFEU. Rada o svém doporučení informuje Evropský parlament. Čl. 121 odst. 4 SFEU („Zjistí-li se (...), že hospodářské politiky členského státu (...) by mohly ohrozit řádné fungování hospodářské a měnové unie, může se Komise na dotyčný členský stát obrátit s varováním. Rada může na doporučení Komise podat dotyčnému členskému státu nezbytná doporučení"). Článek 126 SFEU a Protokol č. 12. Čl. 122 odst. 2 SFEU. Je třeba uvést, že intervence Unie v řecké krizi (únor 2010) vychází z nových článků 121 odst. 4 a čl. 122 odst. 2 SFEU. Zvláště toto poslední ustanovení umožnilo vytvořit zvláštní plán záchrany řeckého hospodářství. Čl. 147 odst. 1 SFEU. Čl. 153 odst. 1 SFEU. Čl. 153 odst. 2 SFEU. Článek 156 SFEU obsahuje také otevřenou metodu spolupráce (OMS). Co se týče působnosti stálých parlamentních komisí, viz příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu, s. 135

15

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

Většina strukturální politiky a politiky soudržnosti spadá do kategorie sdílených pravomocí: -

regionální politika (oblast hospodářské, sociální v působnosti výboru pro regionální rozvoj - REGI);

a

územní

soudržnosti

je

-

společná zemědělská politika – SZP (oblast má na starost výbor pro zemědělství a rozvoj venkova - AGRI);

-

společná rybářská politika – SRP, s výhradou zachování biologických zdrojů moře, která spadá do výlučné pravomoci (oblast v působnosti výboru pro rybolov- PECH);

-

a dopravní politika a vytváření a rozvoj transevropských sítí (oblast v působnosti výboru pro dopravu a cestovní ruch - TRAN).

Druhý blok politik spadá do pravomocí provádět činnosti, jimiž se podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států; -

kultura, všeobecné vzdělávání, mládež a sport (oblast v působnosti výboru pro kulturu a vzdělávání - CULT (85);

-

cestovní ruch (v působnosti výboru pro dopravu a cestovní ruch - TRAN).

Konečně, výlučné pravomoci Unie mají dopad na strukturální politiku a politiku soudržnosti na dvou úrovních: -

zachování biologických zdrojů moře v rámci společné rybářské politiky (SRP); ve skutečnosti přiznání této výlučné pravomoci SFEU pouze formalizuje judikaturu ESD (86).

-

mezinárodní smlouvy s jednou nebo více třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi; smlouvy mají přímý dopad na určité strukturální politiky a politiku soudržnosti a jejich parlamentní výbory, a to zejména: dopravu ( 87 ), kulturu a vzdělávání (88), zemědělství (89) a rybolov (90).

2.3.1. Sdílené pravomoci versus výlučné pravomoci: šedé zóny Význam výlučných pravomocí musí být rozlišován z několika hledisek. Především je třeba si všimnout existence šedých zón v několika strukturálních politikách a politikách soudržnosti:

85

86 87

88

89

90

(http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+RULESEP+20091201+0+DOC+PDF+V0//FR&language=FR). Odborné vzdělávání je naproti tomu v působnosti výboru pro zaměstnanost a sociální věci (viz. příloha VII, bod VII jednacího řádu Evropského parlamentu). Rozsudek ESD ze dne 5. května 1981 ve věci 804/79, Komise v.RU, Recueil. s. 1045. Čl. 207 odst. 5 SFEU, který odkazuje na články 90 až 100 a na článek 218 SFEU. Příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu (bod XI, s. 140) přiděluje do působnosti Výboru pro dopravu a cestovní ruch záležitosti týkající se „vztahů s mezinárodními dopravními organizacemi“. Čl. 207 odst. 4 a) a b) SFEU. Příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu (bod XV, s. 141) přiděluje do působnosti Výboru pro kulturu a vzdělávání záležitosti týkající se „spolupráce v oblasti kultury a vzdělávání se třetími zeměmi a vztahů s příslušnými mezinárodními organizacemi a institucemi“. Dohody Uruguayského kola Světové obchodní organizace, a zejména dohoda o zemědělství, která dnes upravuje obchod se zemědělskými produkty. Tyto multilaterální dohody spadají do působnosti společné obchodní politiky a tedy pod parlamentní výbor pro mezinárodní obchod – INTA (příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu, bod III, s. 136). Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova –AGRI – nemá v této oblasti zvláštní působnost (příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu, bod XIII, s. 140). Avšak jednání o zemědělství vedená Světovou obchodní organizací byla vždy úzce spojena s prací výboru INTA. Smlouvy týkající se rybolovu jsou zahrnuty do postupu čl. 218 odst. 6 písm. a) SFEU se schválením Evropského parlamentu (níže §3.8). Příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu (bod XIV, s. 141) přiděluje do působnosti výboru pro rybolov záležitosti týkající se „mezinárodních dohod v oblasti rybolovu“.

16

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ a) Co se týče zemědělství, Lisabonská smlouva zcela deklasuje SZP ve srovnání s obecným stanoviskem doktríny, právního oddělení Komise ( 91 ) a judikatury ( 92 ), které až dosud považovaly politiku trhu (první pilíř SZP) za výlučnou pravomoc Unie. Tato změna povahy byla bezpochyby možná po postupné přeměně SZP zaměřené na ceny na jinou SZP od roku 1992 zaměřenou na pomoc. Lze však pochybovat, zda fixaci zemědělských cen ve stádiu výroby lze považovat za sdílenou pravomoc. V oblasti opatření veřejných intervencí zavedených jednotnou společnou organizací trhu (93), nemají státy žádný manévrovací prostor na rozdíl od toho, co je běžné v ostatních mechanismech prvního pilíře SZP (podpory, kvóty, soukromé skladování, pravidla pro uvádění na trh, atd.), kde rámec zdaleka není jednotný a státní správy mají při zavádění širokou pravomoc (zásada flexibility při správě). Stejně tak je tomu u orientačních cen a výrobních cen některých produktů rybolovu (94). Avšak pokud jde o ceny, jedná se zde o výlučnou pravomoc nikoli svou podstatou, ale při uplatňování (95). Toto rozlišení, potvrzené rozdělením pravomocí v SFEU, má velký význam pro budoucnost SZP a SRP: S ohledem na skutečnost, že výlučná pravomoc aktivovaná evropským zákonodárcem z jeho pravomoci je méně intenzivní než výlučná pravomoc vyplývající přímo ze smlouvy, je v oblasti cen možná reverzibilita, pokud si to evropské orgány budou přát a nevyužijí svých normativních pravomocí (reverzibilita, která by mohla dokonce vést ke zpětnému návratu SZP a SRP do pravomoci států). Z hlediska reversibility tedy není při uplatňování žádný velký rozdíl mezi pravomocemi sdílenými a výlučnými. b) Vnější oblast SZP a společné rybářské politiky není tak atraktivní jako společná obchodní politika, která spadá do výlučné pravomoci. Rozdělení oblastí mezi SZP a obchodní politiku bylo stanoveno Soudním dvorem ve stanovisku 1/94 o Světové obchodní organizaci (WTO) (96). Účast v multilaterálním systému regulace obchodu spadá do působnosti článku 207 SFEU (společná obchodní politika), ale interní opatření správy tohoto systému musí být přijata na základě článku 43 SFEU (zemědělství a rybolov). V tomto rámci bylo vyvinuto uvnitř jednotné organizace trhu několik mechanismů SZP ( 97 ): dovozní a vývozní licence, cla a poplatky, vývozní náhrady, celní kvóty, ochranná opatření, atd. Společná organizace trhu v odvětví rybolovu a akvakultury ( 98 ) při obchodu se třetími zeměmi, rozvojem celního režimu, referenčními cenami nebo ochrannými opatřeními postupuje stejným způsobem. c) SZP a společná rybářská politika využívají zvláštní režim v oblasti politiky hospodářské soutěže (99). Rozšířením ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. b) SFEU by se pravidla hospodářské soutěže platící pro zemědělské výrobky a rybolov dostala mezi výlučné pravomoci.

91 92

93

94

95

96 97 98 99

Sdělení o subsidiaritě (SEK(1992) 1990 ze dne 27.října 1992). Rozsudek ESD ze dne 23. ledna 1975 ve věci 31/74 Galli, Recueil 47; rozsudek ESD ze dne 14. července 1994 ve věci C-438/92 Rustica Semences, Recueil.s. I-3528. Nařízení (ES) 1234/2007, Úř. věst. L 299, 16.11.2007 (Část II. Hlava I. Intervenční opatření). Viz zejména čl. 2 písm. c) (definice cen), čl. 6 (oblast působnosti), čl. 8 (referenční cena) a čl. 18 a násl. (intervenční cena). Nařízení (ES) 104/2000, Úř. věst. L 17, 21.1.2000 (Hlava IV – Kapitola I). Ceny pro rok 2010 byly stanoveny nařízením (ES) 1212/2009 (Úř. věst. L 327, 12.12.2009). „Velká aktivita Společenství v normativní pravomoci způsobila, že manévrovací prostor, který mají členské státy, se zmenšil na minimum a státy v příslušné oblasti nemohou přijímat vlastní právní předpisy“ (Blumann, C. „SZP a Lisabonská smlouva, Evropský parlament – Tematické oddělení B, Studie IP/B/AGRI/IC2008-061, EP 408.952, bod 1.1, s. 3, Brusel (http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/studies/download.do?language=fr&file=23410). Stanovisko ESD ze dne 15. listopadu 1994 č. 1/94, Recueil. s. I-5267. Nařízení (ES) 1234/2007, výše uvedené (Část III. Obchod se třetími zeměmi). Nařízení (ES) 104/2000, výše uvedené (Hlava V). Článek 42 SFEU. Viz. níže §3.2.2.

17

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ Z uvedeného vyplývá, že pravomoci Společenství po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost v oblasti zemědělství a rybolovu nemohou být předmětem monistického přístupu. Odpověď musí zohlednit rozmanitost oblastí uvnitř SZP a SRP (100). Vzhledem k tomu druhý pilíř SZP (rozvoj venkova), strukturální podpora rybolovu či podpora prvního pilíře SZP (101) spadají určitě mezi sdílené pravomoci. Ale intervenční ceny, vnější oblast či režim hospodářské soutěže uvnitř SZP, stejně jako ochrana rybolovných zdrojů, ceny či dohody v oblasti rybolovu na mezinárodní úrovni spadají spíše do působnosti výlučné pravomoci. 2.3.2. Nejasné hranice cílů a oblastí Je třeba také poznamenat, že hranice mezi oblastmi nejsou vždy zcela jasné, když pomineme do určité míry rozdělení pravomocí stanovené SFEU: a) Sama smlouva kromě seznamu pravomocí podle oblastí někdy stanovuje cíle a horizontální zásady. Cíle se zahrnují do definice a zavedení všech politik a činností Unie a obzvláště do rámce politik se sdílenou pravomocí. To je například případ podpory zaměstnanosti ( 102 ), ochrany životního prostředí s ohledem na podporu udržitelného rozvoje ( 103 ), ochrany spotřebitele ( 104 ), požadavků na dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí ( 105 ), ochrany lidského zdraví na vysoké úrovni (106) a konečně hospodářské, sociální a územní soudržnosti (107). Na tomto základě se cíle mohou rozvíjet na obou stranách v několika politikách nebo dokonce mimo základní politiku. Například v současnosti protože nejsou sdruženy strukturální fondy, spadá zásada hospodářské, sociální a územní soudržnosti venkovských oblastí hlavně do působnosti druhého pilíře SZP ( 108 ). Současně je prioritním způsobem financován EZFRV v rámci politiky rozvoje venkova ( 109 ) program Natura 2000, jeden z hlavních nástrojů ochrany biodiversity (a nedílná součást politiky životního prostředí) ( 110 ). Nakonec můžeme také zmínit Fond soudržnosti spojený s regionální politikou, který financuje projekty v oblasti životního prostředí a dopravní infrastruktury (transevropské sítě) (111). b) SFEU dále předpokládá použití klauzule flexibility podobné bývalému článku 308 Smlouvy o ES, která však bude vyžadovat schválení Evropským parlamentem: Ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů stanovených smlouvami je nezbytná určitá činnost v rámci politik, které však k této činnosti neposkytují nezbytné pravomoci,

100

101 102 103 104 105

106 107 108

109

110

111

Blumann, C. op.cit.: „SZP a Lisabonská smlouva“, Studie IP/B/AGRI/IC2008-061, EP 408.952, 1.1, s. 4 (http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/studies/download.do?language=fr&file=23410). Nařízení (ES) 72/2009, Úř. věst. L 30, 31.1.2009. Článek 9 SFEU. Článek 11 SFEU. Článek 12 SFEU. Článek 13 SFEU. Tento článek uvádí mezi oblastmi, kterých se týká ochrana dobrých životních podmínek zvířat: zemědělství, rybolov, dopravu, vnitřní trh a výzkum a technologický rozvoj a vesmír. Čl. 168 odst. 1 SFEU. Článek 175 SFEU a Protokol č. 28. Čl. 174 pododstavec 3 SFEU uvádí, že zvláštní pozornost je věnována venkovským oblastem v rámci politiky soudržnosti. Avšak čl. 175 pododstavec 1 a článek 178 umožňují dát rozvoj venkovských oblastí do působnosti Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, který se dnes změnil v EZFRV uvnitř SZP. O způsobech financování programu Natura 2000 konzultujte příručku vydanou za tímto účelem v roce 2007 (http://circa.europa.eu/Public/irc/env/financing_natura/library?l=/contract_management/handbook_update/fi nancement_2007pdf/_FR_1.0_&a=d). Viz. Sdělení „Varianty koncepce a cíle EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí po roce 2010“ (KOM (2010) 4 ze dne 19.ledna 2010) o budoucí činnosti Společenství v této oblasti (http://ec.europa.eu/environment/nature/biodiversity/policy/index_en.htm). Čl. 177 druhý pododstavec SFEU.

18

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ přijme Rada na návrh Komise jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu vhodná ustanovení (112). 2.3.3. Horizontální účinky rozdělené pravomocí SFEU na procesní úrovni S konečnou platností lze uvést, že kromě účinků rozdělení pravomocí SFEU na věcný obsah strukturální politiky a politiky soudržnosti se vyskytují i další důsledky na úrovni legislativních postupů.

112 113 114 115 116

a)

Především zásadu subsidiarity nelze použít na oblasti spadající do výlučné pravomoci Unie (113). Na základě toho na dodržování zásady subsidiarity v rámci strukturální politiky a politiky soudržnosti, která nespadá do výlučné pravomoci, dohlížejí vnitrostátní parlamenty. Mohou tak zaslat předsedovi Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko týkající se souladu návrhu legislativního aktu se zásadou subsidiarity podle postupů uvedených v protokolech přiložených ke Smlouvě (114).

b)

Za druhé lze systém posílené spolupráce použít pouze v rámci pravomocí Unie, které nejsou výlučné (115). V tomto ohledu mohou některé členské státy (v našem případě alespoň devět) v některých oblastech strukturální politiky a politiky soudržnosti podepsat mezi sebou další závazky a pokročit dál než ostatní členové Unie ve spolupráci a integraci. Avšak posílená spolupráce nesmí poškodit ani vnitřní trh, ani hospodářskou, sociální a územní soudržnost, ani vyvolat narušení hospodářské soutěže. Rozhodnutí povolující posílenou spolupráci přijala Rada jako poslední možnost, jelikož stanoví, že cílů této spolupráce nemůže být celou Unií dosaženo v rozumné době ( 116 ), na návrh Komise a po schválení Evropským parlamentem. Například posílená spolupráce vyvolaná iniciativou ze strany alespoň devíti členských států se může v budoucnu týkat řízení zemědělských rizik (§3.2.3 níže) nebo být vytvořena pro zavedení zesílené kontroly rybolovu v některých mořských oblastech.

Článek 352 SFEU. Čl. 5 odst. 3 pododstavec 1 Smlouvy o EU. Čl. 5 odst. 3 pododstavec 2 Smlouvy o EU a Protokol č. 1 a č. 2. Čl. 20 odst. 1 Smlouvy o EU. Pravidla pro posílenou spolupráci jsou rozvinuta v článcích 326 až 334 SFEU. Čl. 20 odst. 2 Smlouvy o EU.

19

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

20

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

3.

LEGISLATIVNÍ ZMĚNY VE STRUKTURÁLNÍ POLITICE A POLITICE SOUDRŽNOSTI

3.1. Změny v právním základu a rozhodovacích postupech Legislativní změny, které přinesla Lisabonská smlouva pro strukturální politiku a politiku soudržnosti jsou především institucionálního charakteru (rozdělení pravomocí, viz §2 výše) a procesního charakteru (zavedení řádného legislativního postupu v několika politikách a souhlasu s mezinárodními dohodami). Základní změny se týkají především několika právních základů, které se rozšiřují. Z formálního hlediska se „Společenství“ nahrazuje „Unií“ ve všech článcích nové smlouvy. S ohledem na skutečnost, že Unie má právní subjektivitu, je pouze ona zmocněna uzavírat mezinárodní dohody v oblastech své pravomoci, avšak ve většině případů s předchozím souhlasem Evropského parlamentu (§3.8). Dále je bývalý postup spolurozhodování z článku 251 Smlouvy o ES nahrazen řádným legislativním postupem (článek 294 SFEU) ( 117 ) u společné dopravní politiky (§3.5.1), regionální politiky (§3.4), činností týkajících se transevropských sítí (§3.5.2) a činností v oblasti vzdělávání a mládeže (§3.6.2). Kulturní politika, o které bylo dříve jednomyslně rozhodováno v Radě postupem spolurozhodování, využívá nyní řádný legislativní postup (§3.6.3). Byly vytvořeny nové právní základy pro cestovní ruch (§3.7) a sport (§3.6.1) spadající také pod řádný legislativní postup. V oblastech zemědělství a rybolovu (§3.2 a §3.3) zmizela ve prospěch řádného legislativního postupu konzultace v Parlamentu. Rada si však ve výjimečných případech ponechává své pravomoci v některých oblastech bez účasti Parlamentu. I když široká judikatura vykládá výjimky restriktivně, je přesto pravda, že rozdělení pravomocí provedené SFEU v těchto dvou oblastech vyvolává značné problémy (politické a právní), což by mohlo v budoucnosti způsobit četné spory mezi orgány. Lisabonská smlouva přináší také změny v typologii právních aktů, která teď zahrnuje nové akty v přenesené pravomoci a revizi prováděcích aktů, které dříve platily (postup projednávání ve výborech) (§3.9). Konečně Smlouva zavádí legislativní změny horizontálního dosahu pro celou strukturální politiku a politiku soudržnosti (§3.10). Tyto změny mohou v určitých oblastech vést k některým nezanedbatelným změnám. Jde zejména o právo Parlamentu podávat návrhy na revizi smluv (zejména v rámci postupu zjednodušené revize) a právo občanské iniciativy.

117

Tato studie nerozebírá řádný legislativní postup, který je ostatně rozveden v dalších parlamentních dokumentech. Viz průvodce „Spolurozhodování a smíření jak Parlament vydává zákony v rámci Lisabonské smlouv“ (DV/795985FR.doc). V tomto ohledu byl přijat kodex správné praxe vypracovaný skupinou pro reformu Evropského parlamentu na zasedání dne 23. dubna 2008. Reference viz.: http://www.europarl.europa.eu/code/about/background_en.htm.

21

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

3.2. Legislativní změny ve společné zemědělské politice (články 38 až 44 SFEU) Lisabonská smlouva nepřináší žádné zásadní změny ve společné zemědělské politice (SZP). Zjevně se jedná o pouhé a jednoduché pokračování ustanovení již existujících ve Smlouvě o ES (články 32 až 38). Jsou tedy zachovány předpisy ohledně zvláštností SZP vůči právu Společenství v oblasti vnitřního trhu (118) a stejně tak je tomu u výjimečného režimu pro pravidla hospodářské soutěže (čl. 42 pododstavec 1 SFEU), kde se beze změny přebírá obsah článku 36 Smlouvy o ES (119), a rovněž cíle SZP byly obnoveny ve stejném stavu (článek 39 SFEU – bývalý článek 33 Smlouvy o ES). Také možné strukturování zemědělských trhů formou společné organizace trhu zůstalo ve stejném stavu (článek 40 SFEU – bývalý článek 34 Smlouvy o ES). Změny, které Lisabonská smlouva vnesla do SZP jsou tedy institucionálního charakteru (v oblasti rozdělení pravomocí) (§2.3.1 výše) a procesního charakteru (články 42 a 43 SFEU vzhledem k bývalým článkům 36 a 37 Smlouvy o ES) (120). 3.2.1. Řádný legislativní postup v oblasti zemědělství SFEU nahrazuje řádným legislativním postupem postup konzultace, který existuje na dvou úrovních: - zvláštní pravidla hospodářské soutěže vztahující se zemědělských produktů (čl. 42 pododstavec 1 SFEU) (121);

na

výrobu

a

obchod

- zavedení společné organizace zemědělského trhu a další ustanovení nezbytná k dosažení cílů SZP (čl. 43 odst. 2 SFEU). Řádný legislativní postup se stává obecným právním postupem v zemědělské oblasti, avšak existují zde dvě závažné výjimky: - ve zvláštním režimu hospodářské soutěže může pouze Rada povolit podporu na ochranu podniků, jež jsou znevýhodněny strukturálními nebo přírodními podmínkami, a v rámci programů hospodářského rozvoje (čl. 42 pododstavec 2 SFEU) (122); - pouze Rada může přijmout opatření týkající se stanovení cen, dávek, podpor a množstevních omezení (čl. 43 odst. 3 SFEU).

118

119

120

121

122

S výhradou nahrazení odkazů na „společný trh“ výrazem „vnitřní trh“ čl. 38 odst. 2 SFEU nepozměňuje bývalý čl. 32 odst. 2 Smlouvy o ES: „Pravidla stanovená pro vytvoření nebo fungování vnitřního trhu se vztahují i na zemědělské produkty, nestanoví-li články 39 až 44 jinak“. Realizace zemědělského vnitřního trhu obsahuje tedy výjimku z článků 26 a 114 SFEU, kdy evropský zákonodárce vykonává pravomoci svěřené mu smlouvou v oblasti SZP. Čl. 42 první pododstavec SFEU „Ustanovení kapitoly týkající se pravidel hospodářské soutěže se vztahují na zemědělskou produkci a obchod zemědělskými produkty pouze v rozsahu, který vymezí Evropský parlament a Rada“ v rámci nového řádného legislativního postupu (který nahrazuje postup konzultace, viz. §3.1 níže), „se zřetelem k specifickým cílům“ SZP. V této kapitole přebíráme rozbor provedený Claudem Blumannem ve studii vyžádané výborem Evropského parlamentu pro zemědělství a rozvoj venkova: „SZP a Lisabonská smlouva“, Evropský parlament – Tematické oddělení B, Studie IP/B/AGRI/IC2008-061, EP 408.952, bod 1.1, s. 3, Brusel (http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/studies/download.do?language=fr&file=23410). Říká se, že pravomoci Parlamentu v oblasti „zemědělské“ hospodářské soutěže se stanou důležitějšími než v oblasti běžné hospodářské soutěže, protože Parlament bude jednoduše konzultován ve věci legislativních aktů u dohod, dominantního postavení či státní podpory podle článků 103 a 109 SFEU (které beze změny přebírají ustanovení bývalých článků 84 a 87 Smlouvy o ES). SFEU neupřesňuje, zda se jedná o podporu Společenství či státní podporu. Režimy podpor Společenství podle článku 42 SFEU jsou v současnosti rozvinuty uvnitř politiky rozvoje venkova (druhý pilíř SZP). Pravidla

22

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ 3.2.2. Dopad výjimek na řádný legislativní postup v zemědělství ESD se vždy domníval, že výjimky z pravidel nebo obecných zásad by měly být vykládány restriktivně ( 123 ). Tak je tomu v případě, kdy se řádný legislativní postup stal obecným právním postupem v zemědělské oblasti. Tento výklad posilují obecné odkazy na „cíle SZP“ ( 124 ), jelikož ESD vždy hlásal širokou koncepci cílů z článku 39 (bývalý článek 33 Smlouvy o ES) (125). Výjimky uvedené v článcích 42 a 43 SFEU ostatně v žádném případě neodkazují na zvláštní legislativní postup. Z toho je třeba vyvodit, že akty vyhlášené na těchto základech již nemají charakter legislativní, ale výkonný. Byla zde tedy vytvořena přímá výkonná pravomoc Rady, což však je pravý opak zásady hierarchie norem (126). Na tomto základě obhajuje Parlament restriktivní výklad čl. 42 pododstavce 2 a čl. 43 odst. 3, a tudíž zdůrazňuje, že tato ustanovení se mohou použít pouze v případech explicitně pokrytých výjimkami: - Čl. 43 odst. 3 SFEU omezuje výjimku na „stanovení cen, dávek, podpor a množstevních omezení“. Termín „stanovení“ musí být chápán v přirozeném nebo etymologickém smyslu: určení částek nebo úrovní (kvantifikace). Nelze hovořit o tom, že by se samotná Rada vyjadřovala k režimům cenovým, podpor nebo dávek jako celku. Každý jiný výklad by způsobil, že na rozšíření řádného legislativního postupu v zemědělství by se pohlíželo, jako na zdánlivou reformu. To by v praxi znamenalo široký výklad čl. 43 odst. 3 SFEU, který by vyloučil Parlament z revize téměř všech oblastí spadajících do jednotné společné organizace trhu. Skutečně, na hlavní zásady režimů cen, podpor, dávek či množstevních omezení (kvót), stejně jako na jejich obecná pravidla pro zavádění se vztahuje řádný legislativní postup. Naopak konkrétní stanovení cenové úrovně, výše dávek nebo podpor či stanovení a rozdělení kvót přísluší do pravomoci Rady. - Článek 42 SFEU mění vymezení těchto dvou odstavců. Ve Smlouvě o ES (bývalý článek 36) byl legislativní postup pro oba odstavce stejný (pouhá konzultace). Druhý odstavec byl koncipován jen jako ilustrace k prvnímu a byl zde rozvíjen zvláštní rámec pravidel hospodářské soutěže pro zemědělskou pomoc (127). V čl. 42 odst. 2 SFEU už tomu tak není, je zde vyškrtnuto příslovce „zejména“. Jinými slovy, povolení poskytovat podpory se stává výlučnou pravomocí Rady a nevztahuje se na něj řádný legislativní postup: existuje zde výjimka z vlastní pravomoci ve prospěch Rady jako v případě článku 43. Pro Evropský parlament je čl. 42 pododstavec 2 SFEU výjimkou vzhledem k obecnému režimu státních podpor z článku 109 SFEU (kde má alespoň pravomoc konzultovat) a jako každá výjimka musí být restriktivně vyložen a může se tedy použít pouze ve dvou případech, o kterých se výslovně zmiňuje: jednak k ochraně podniků, jež jsou znevýhodněny strukturálními nebo přírodními podmínkami, a jednak v rámci programů hospodářského rozvoje. Podle výkladu Evropského parlamentu nemůže výjimka ve prospěch Rady pokrývat podpory Společenství z druhého pilíře SZP v těchto oblastech. Širšímu výkladu by chyběla souvislost s celou

123

124

125 126

127

hospodářské soutěže jsou určena rámcem jednotné společné organizace trhu (články 175 až 181 nařízení (ES) 1234/2007, Úř. věst. L 299 ze dne 16.listopadu 2007). Mimo jiné: rozsudek ESD ze dne 5. května 1998 ve věci C-180/96 Spojené království v. Rada, Recueil. s. I2265. Čl. 42 pododstavec 1, konečné znění Smlouvy o ES: „se zřetelem k cílům vytyčeným v článku 39“. Čl. 43 odst. 2 Smlouvy o ES: „...ostatní ustanovení nezbytná pro sledování cílů společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky“. ESD vykládá ve jménu teleologické a systematické judikatury ostatně ve všech oblastech práva Společenství. viz. Čl. 291 odst. 2 SFEU (§3.9.2). V tomto ohledu napsal C. Blumann: „Zdá se, že v čl. 43 odst. 3 v oblasti SZP se vyskytuje určitá anomálie, neboť obecně akty přijaté pro uskutečňování smluv jsou považovány za legislativní (právo odvozené od prvního stupně) a výkonné akty přicházejí až poté, aby prováděly akty legislativní, existující před nimi (právo odvozené od druhého stupně)“, Blumann, cit. s. 8. Čl. 36 druhý pododstavec Smlouvy o ES: „Rada může zejména schválit poskytování podpor:...“

23

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ politikou rozvoje venkova, na kterou se vztahuje řádný legislativní postup, a mohly by zde vzniknout závažné rozpory. Parlament explicitně vznesl otázku dopadu výjimek z čl. 43 odst. 3 SFEU ( 128 ). Bod 30 usnesení ze dne 7. května 2009 zdůrazňuje, že řádný legislativní postup „se bude vztahovat na všechny právní předpisy v oblasti zemědělství podle čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, především pak na čtyři hlavní průřezové texty v oblasti zemědělství (jednotná společná organizace trhu, nařízení o přímých platbách, nařízení o rozvoji venkova a financování SZP)“. Odkaz na čtyři základní texty SZP se rovná zamítnutí pravomoci Rady v režimech cen, podpor, dávek a množstevních omezení výroby. Kromě toho se v bodě 31 tohoto usnesení ze dne 5. května 2009 uvádí, že „čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie nepředstavuje právní základ, ani autonomní pravomoc, která by umožňovala přijetí nebo změnu jakéhokoli aktu Rady, který je nyní v platnosti v oblasti společné zemědělské politiky“. Následkem toho vyzývá Parlament Radu, aby se zdržela „přijímání opatření uváděných v čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie bez předchozí konzultace s Parlamentem“. Komise v připomínkách k usnesení Parlamentu uvedla, že znění smlouvy neodpovídá výkladu Parlamentu ohledně propojení těchto dvou odstavců článku 43 SFEU (129). Přístup právního oddělení Komise vychází z existence dvou stejných postupů, které jsou vybírány podle oblastí. Avšak nový komisař pro zemědělství pan Dacian Ciolos v odpovědi na dotazník výboru pro zemědělství a rozvoj venkova před svým slyšením uvedl, že čl. 43 odst. 3 SFEU je výjimkou a musí být tedy vykládán restriktivně. Je toho názoru, že rozbor by se měl provádět případ od případu a nezbavovat smyslu hlavní zásadu spolurozhodování, která by mělo v zemědělství převládat. Rada se za sebe dosud k těmto otázkám formálně nevyjádřila. Můžeme si snadno představit, že výjimky z článku 42 a čl. 43 odst. 3 SFEU se budou v praxi složitě provádět, vzhledem k interinstitucionálním problémům, které s sebou přinášejí (Parlament vůči Radě ohledně dosahu řádného legislativního postupu, ale také Rada vůči Komisi ohledně pravomocí provádění, které zůstává v rukou posledně jmenované). Avšak z hlediska striktně právního by bylo dobré stanovit předem demarkační čáru mezi řádným legislativním postupem a výjimkami ve prospěch Rady. Jelikož neexistuje jasné vymezení legislativních pravomocí pro SZP, mohou podle našeho názoru často vznikat právní i politické konflikty, zejména v rámci základní reformy SZP, která je naplánována na roky 2011/2012. Rozbor případ od případu je příliš nejistým. Interinstitucionální dohoda o legislativní spolupráci se tedy jeví nezbytnou, aby zakryla právnickou mezeru ve struktuře a rozhodovací úrovni zemědělských aktů. Ostatně rozdělení pravomocí podle SFEU vede dokonce k ústupu parlamentních pravomocí, protože Parlament již bude konzultován pouze v oblastech, kterých se dotýkají výjimky. Interinstitucionální dohoda by měla také upravovat otázku konzultací Parlamentu v případech eventuelního použití výjimek z článku 42 a čl. 43 odst. 3 SFEU.

128

129

Usnesení T6-0373/2009 o nové úloze a úkolech Parlamentu podle Lisabonské smlouvy (viz. http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608622¬iceType=null&language=fr). Odpověď Komise Evropskému parlamentu k usnesení o nové úloze a úkolech Parlamentu podle Lisabonské smlouvy: XI. Zemědělská politika.

24

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ 3.2.3. Věcné dopady Lisabonské smlouvy na SZP Je třeba uvést, že pozměňovací návrhy Parlamentu k zemědělským legislativním návrhům mají často přímý dopad na rozpočet Společenství. To částečně vysvětluje zpoždění při provádění spolurozhodování ve SZP. I když některé body je ještě třeba objasnit (§3.2.2 výše), SFEU definovala řádný legislativní postup jakožto obecný právní postup, který by se měl používat ve SZP. SFEU dále eliminovala rozlišení mezi „povinnými výdaji“ (první pilíř SZP) a „výdaji nepovinnými“ (druhý pilíř SZP) (§4.2 níže). Od té doby rozhodují obě větve rozpočtového orgánu (Parlament i Rada) společně o všech částkách strany dal první položky výdajů Unie (§4.1 níže - tabulka 1). V této souvislosti už můžeme říci, že SZP bude značně přepracována kvůli novém víceletému finančnímu rámci 2014/2020, který bude velmi ovlivněn vývojem hospodářské krize. Už dnes se můžeme shodnout na radikální reformě SZP po roce 2013, roce, který si evropské instituce neodvážily naznačit v roce 2008, v době, kdy přijímaly poslední reformu této politiky nazvanou „kontrola stavu“. Po roce 2013 se dokonce hovoří o přepracování SZP, které by se týkalo cílů, zásad a hlavních mechanismů. Je jasné, že Evropský parlament bude hrát určující roli v definování této nové SZP a jejího finančního rámce na základě nových legislativních a rozpočtových pravomocí svěřených SFEU. Parlament však předem musí konsolidovat své nové výsady. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost si kromě interinstituciálních dohod, které musí vyložit výjimky z článků 42 a 43 SFEU, musí Parlament také ohlídat přizpůsobení základních pravidel (zejména jednotné společné organizace trhu a přímých plateb) (130). V této souvislosti musí dobře prozkoumat nová pravidla zavádění aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů (postupu projednávání ve výborech), která jsou v oblasti zemědělství velmi důležitá (§3.9 níže). Z dlouhodobějšího hlediska, jakmile bude po roce 2013 definována a konsolidována SZP, bude Evropský parlament případně moci z vlastního podnětu aktualizovat zemědělskou kapitolu SFEU prostřednictvím zjednodušeného postupu pro přijímání změn stanoveného v čl. 48 odst. 6 Smlouvy o EU (§3.10.1 níže). Musíme konstatovat, že znění kapitoly o zemědělství ve Smlouvě se od doby Římské smlouvy nezměnilo. Cíle SZP ustanovené v roce 1957 a inspirované zásadami produktivity, které jsou dnes zastaralé, nebyly nikdy změněny. Nebyly sem zahrnuty klíčové pojmy SZP, jako multifunkčnost zemědělství, rozvoj venkova, udržitelný rozvoj, kvalita a bezpečnost potravin (food safety), veřejné zdraví a boj proti obezitě, dobré životní podmínky zvířat, územní vybavenost, ochrana přírodních zdrojů a biodiverzita, boj proti klimatickým změnám, rozvoj obnovitelných energií zemědělského původu či finanční disciplina. Stejně tak je tomu u platných mechanismů: Oddělené platby podnikům, rozlišování podpor, finanční nástroje (EZZF, EZFRV), zpětná vysledovatelnost, podmíněnost podpor (cross-compliance), atd. A konečně, ustanovení o posílené spolupráci (čl. 20 odst. 1 Smlouvy o EU – články 326 a násl. SFEU) (§2.3.3.b výše) otevírají cestu využít v budoucnu rozvoj reformované SZP ze střednědobého hlediska (např. řízením rizik, rozvojem meziodvětvových organizací v Evropě).

130

Nařízení (ES) 1234/2007 (Úř. věst. L 299, 16.11.2007) a nařízení (ES) 73/2009 (Úř. věst. L 30, 31.1.2009).

25

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

3.3. Legislativní změny ve společné rybářské politice (články 38 až 44 SFEU) V názvu Hlavy III třetí části SFEU jsou ke slovu „zemědělství“ přidána slova „a rybolov“. Dále čl. 38 odst. 1 SFEU uvádí, že Unie vymezuje a provádí společnou zemědělskou politiku a společnou „rybářskou politiku“. V zásadě bychom tyto změny mohly považovat za relativně malé, neboť od počátku Společenství jsou produkty rybolovu připojovány k produktům zemědělským (131). Tento jasný odkaz na politiku rybolovu, převzatý z čl. 43 odst. 2 SFEU umožňuje vyčlenit tuto politiku ze SZP, i když z důvodu ušetření legislativy vkládá SFEU do článku 38 nový odstavec 1, který připomíná, že „Odkazy na společnou zemědělskou politiku nebo na zemědělství a užívání výrazu „zemědělský“ se rovněž vztahují na rybolov, s ohledem na zvláštní rysy tohoto odvětví“. Jinými slovy SFEU odmítá vytvořit vlastní režim pro rybolov a používá na celou Zelenou Evropu a Modrou Evropu zvláštní „zemědělský“ režim. V tomto kontextu mohou být veškerá dosud uvedená vyjádření týkající se SZP (§3.2.2 výše) přejata pro SRP. Avšak je třeba se vyjádřit k zvláštnímu odkazu „stanovení a přidělení rybolovných práv“ (TAC a kvót) vložených do výjimečného režimu čl. 43 odst. 3 SFEU, která zůstávají v pravomoci Rady. V minulosti měl Evropský parlament právo konzultace na celou SRP kromě stanovení TAC („celkových přípustných odlovů“) a kvót. Právní základ sekundárního práva, článek 20 nařízení Rady o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky ( 132 ), použila Rada, aby obešla konzultaci v Parlamentu pro přidělení rybolovných práv (133). Ve skutečnosti Rada použila opakovaně toto ustanovení nejen pro přidělení rybolovných práv, ale také pro přizpůsobení dalších ustanovení SRP aniž by konzultovala Parlament. Tento nenormální stav končí se vstupem SFEU v platnost. Nyní se řádný legislativní postup stává právním předpisem Společenství pro celou SRP, kromě „stanovení a přidělení rybolovných práv“ (TAC a kvót), kde bude použita výjimka z čl. 43 odst. 3 SFEU, avšak podle restriktivního výkladu (viz§3.2.2 výše) ( 134 ). Výrazy „stanovení“ a „přidělení“ rybolovných práv musí být tedy chápány čistě v etymologickém smyslu slova a týkají se pouze množství nebo výše TAC a kvót. Mezinárodní dohody v oblasti rybolovu, což je jedna z hlavních součástí SRP, ostatně budou uzavřeny po schválení Parlamentem podle postupu čl. 218 odst. 6 písm. a) SFEU. Jejich režim po vstupu SFEU v platnost rozebereme v kapitole o mezinárodních dohodách (§3.8 níže). Tady je třeba připomenout, že Unie uzavřela mnoho smluv s pobřežními státy Afriky, tichomořskými státy a severskými zeměmi (Norskem, Islandem, Faerskými ostrovy a Grónskem). K těmto smlouvám je třeba ještě připočíst smlouvy uzavřené s mnoha regionálními rybářskými organizacemi.

131

132 133

134

„Zemědělskými produkty se rozumějí produkty rostlinné a živočišné výroby a rybolovu, jakož i výrobky po prvotním zpracování, které mají s těmito produkty přímou souvislost“ (čl. 38 odst. 1 SFEU – bývalý čl. 32 odst. 1 Smlouvy o ES). Příloha I Smlouvy obsahuje seznam zemědělských a rybářských produktů, na které se vztahuje režim SZP a SRP. Nařízení (ES) 2371/2002, Úř. věst. L 358, 31.12.2002. Oblast, která zahrnuje omezení odlovu a/nebo intenzitu rybolovu a rozdělení rybolovných práv mezi členské státy, jakož i podmínky související s těmito omezeními (článek 20.1 nařízení (ES) 2371/2002). Bod 32 usnesení EP T6-0373/2009 ze dne 7.května 2009 potvrzuje tento restriktivní výklad (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608622¬iceType=null&language=fr).

26

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ Konečně je třeba zmínit, že jak už bylo řečeno v případě SZP, v SFEU bohužel nebyl aktualizován ani obecný rámec SRP, který postupem doby zastaral. Pojmy a klíčové nástroje SRP (jako např. „intenzita rybolovu“, „mechanismy ochrany rybolovných zdrojů“ – TAC – „mezinárodní dohody v oblasti rybolovu“, „Evropský rybářský fond“, atd.) nejsou uvedeny v kapitole Smlouvy týkající se rybolovu. Bylo by vhodné provést revizi v oblasti primárního práva týkajícího se této oblasti. Bez pochyby by za tímto účelem mohly být použity i postupy zjednodušené revize uvedené v čl. 48 odst. 6 a 7 Smlouvy o EU s případným stanovením autonomního režimu Modré Evropy vůči SZP (§3.10.1 níže).

3.4. Legislativní změny v regionální politice (čl. 3 odst. 3 a čl. 3 odst. 5 Smlouvy o EU; články 174 až 177 SFEU) 3.4.1. Změny právního základu a změny procesní povahy ve Smlouvě o EU a SFEU Smlouva o EU rozšiřuje oblast činnosti Unie týkající se hospodářské a sociální soudržnosti přidáním „územní soudržnosti“ (135 ). Nová hospodářská, sociální a územní soudržnost se tak stává jednou ze základních zásad Unie pro harmonický a udržitelný rozvoj celé Unie doplněný o fungování vnitřního trhu (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU (136). Smlouva o EU dále rozšiřuje zásadu subsidiarity na regionální a místní orgány (čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU). Co se týče SFEU, nahrazují články 174 až 177 články 158 až 162 Smlouvy o ES a týkají se činnosti Společenství v oblasti hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Dále byl ke Smlouvě o EU a SFEU přiložen Protokol (137). Aby mohlo být tohoto cíle dosaženo, snaží se Unie o zmenšení rozdílů mezi jednotlivými regiony a odstranění zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů (čl. 174 pododstavec 2 SFEU). Na tomto základě vkládá SFEU do článku 174 nový odstavec, který upřednostňuje regiony, kde se musí činnost Unie rozvinout ve prospěch hospodářské, sociální a územní soudržnosti: zvláštní pozornost je věnována oblastem venkova, oblastem postiženým průmyslovými přeměnami a regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony (čl. 174 pododstavec 3 SFEU). Kromě článků 174 až 177 SFEU přináší Lisabonská smlouva ještě další významné změny: -

Začleňuje hospodářskou, sociální a „územní" soudržnost mezi sdílené pravomoci Unie (čl. 4 odst. 2 písm. c) SFEU) (§2.2.2 a §2.3.1 výše);

- l článek 14 SFEU jasně ukazuje úlohu, kterou mají služby obecného hospodářského zájmu při podpoře sociální a územní soudržnosti; v této souvislosti přiznává Protokol č. 26 právo volné úvahy při výkonu pravomocí státním, regionálním a místním orgánům při poskytování, provádění a organizaci služeb obecného zájmu (článek 1); -

135

136 137

pozměňuje rámec státních podpor ve prospěch hospodářsky znevýhodněných regionů, kde je životní úroveň nízká nebo vážně poznamenaná vysokou nezaměstnaností: SFEU zavádí doložku o časovém omezení (pěti let) pro podpory poskytované regionům Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa (čl. 107 odst. 2 písm. c) SFEU); a obsahuje také podpory určené nejvzdálenějším regionům (čl.107 odst. 3 písm. a) SFEU);

K tomuto bodu viz. zpráva tematického oddělení B "The impact of the Treaty of Lisbon on Regional Policy", EP 431.586, leden 2010. Na tomto základě nesmí případná spolupráce narušovat soudržnost (článek 326 SFEU). Protokol č. 28 (Úř. věst. C 115, 9.5.2008, s. 310).

27

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ -

SFEU obsahuje také ustanovení týkající se záležitostí předkládaných ESD z důvodu porušení zásady subsidiarity: žaloby na přezkoumání legality legislativních aktů (článek 263 SFEU) mohou být předkládány Výborem regionů proti aktům, pro jejichž přijetí stanoví SFEU konzultaci (138);

-

Konečně, v Listině základních práv Evropské unie uznává organizaci veřejné pravomoci na úrovni státní, regionální i místní;

Smlouva ve skutečnosti nestanoví regionální politiku, ale pouze mechanismy určené k posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti. I když se hovoří o případném sdružování fondů (článek 177 SFEU; Protokol č. 28), je činnost Společenství ve prospěch soudržnosti dosud realizována formou několika finančních nástrojů: -

Tří strukturálních fondů (článek 175 SFEU): a) Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) (článek 176 SFEU); b) Evropského sociálního fondu (ESF), rozvinutého v článcích 162 až 164 SFEU v rámci sociální politiky a politiky zaměstnanosti; a c) Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu – sekce orientace (EZOZF-O), rozvinutého v čl. 40 odst. 3 SFEU, v rámci SZP. Od roku 2005 se posledně jmenovaný fond změnil na Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) (139).

-

Fondu soudržnosti (čl. 177 pododstavec 2 SFEU).

-

Evropskou investiční bankou (EIB) (články 308 a 309 SFEU a Protokol č. 5 přiložený ke smlouvám). - Jinými finančními nástroji, výslovně neuvedenými v článku 175 SFEU, jako je např. Fond solidarity (pro pomoc při přírodních katastrofách) ( 140 ) nebo Evropský rybářský fond (ERF).

V tomto smyslu, autoři Lisabonské smlouvy nevyužili příležitosti aktualizovat terminologii týkající se EZOZF (EZFRV) a zahrnout Fond solidarity a rybářský fond do primárního práva. Smlouva také nezměnila procesní režim zvláštních opatření ve prospěch nejvzdálenějších regionů, pro které zůstal zvláštní legislativní postup (141). Naopak, veškerá ostatní činnost týkající se hospodářské, sociální a územní soudržnosti je přijímána cestou řádného legislativního postupu (142). Je třeba poznamenat, že úlohy, přednostní cíle a organizace strukturálních fondů byly dříve rozhodovány jednomyslně Radou (bývalý článek 161 Smlouvy o ES – nový článek 177 SFEU). 3.4.2. Budoucí dopad zavedení územní soudržnosti Samotný pojem územní soudržnosti ani jeho důsledky pro realizaci společných politik nebyly jasně definovány Lisabonskou smlouvou. Evropský parlament žádal Komisi o zveřejnění bílé knihy s cílem konsolidovat územní soudržnost (143), avšak dosud bez reakce. 138 139 140 141

142

143

Článek 8 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality. Nařízení (ES) 1698/2005, Úř. věst. L 277, 21.10.2005. Nařízení (ES) 2012/2002, Úř. věst. L 3111, 14.11.2002. Režim pro nejvzdálenější regiony (francouzské DOM-TOM, Azory, Madeiru a Kanárské ostrovy) je založen na článcích 349 a 355 SFEU. Články 175 a 177 SFEU obecně; článek 178 SFEU pro EZFRV; čl. 43 odst. 2 SFEU pro zemědělství a rybolov; článek 164 SFEU pro ESF. Bod 24 usnesení T6-0163/2009 ze dne 24.března 2009 o zelené knize o územní soudržnosti (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5666042). Již několik usnesení EP se zabývalo zprávami o územní soudržnosti a společných politikách s územními dopady: Usnesení T6-0157/2009 ze dne 26.března 2009 o doplňkovosti a koordinaci politiky soudržnosti s opatřeními pro rozvoj venkova (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5625302); usnesení T6-0164/2009 ze dne 24.března 2009 Zpráva o městské dimenzi politiky soudržnosti v novém programovém období (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5637232); usnesení T6-0156/2009 ze dne 24.března 2009 o

28

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ Přesto však už můžeme předpokládat, že zavedení územního rozměru do politiky soudržnosti bude mít dopad na regionální politiku v přímém slova smyslu a do určité míry na všechny strukturální finanční nástroje. Může se projevit posílením koordinace všech oblastních politik, které mají územní dopady ( 144 ). V takovémto případě bude nutno vytvořit nový přístup (integrovaný) k přijímání rozhodnutí a řízení společných politik a posílit meziodvětvovou součinnost na všech úrovních (místní, regionální, vnitrostátní i Společenství). Dále by mohlo být hodnocení územních dopadů začleněno do všech politik a možná by se mohlo použít pro určité území integrované hodnocení dopadů na společnou politiku jako celek. V této souvislosti budou debatu o budoucnosti regionální politiky a politiky soudržnosti ovlivňovat výsledky experimentu prováděného v současnosti s makroregiony a zvláště zkušenosti ze Strategie pro Baltské moře. Jedná se zde o pokus zavést nový otevřenější a participační přístup. Pokud se tento model posílené spolupráce pro makroregiony rozvine, musí nevyhnutelně zahrnout součinnost strukturální politiky a politiky soudržnosti (145). V roce 2010 se předpokládá, že bude proveden přezkum v polovině období regionální politiky. Vzhledem k váze regionální politiky v rozpočtu Společenství (tabulka 1, §4.1 níže) bude tato diskuze silně ovlivněna jednáním o novém finančním rámci 2014/2020 (pokud se evropské orgány nerozhodnou prodloužit současné finanční výhledy až do roku 2016) (§4.4 níže).

3.5. Legislativní změny ve společné dopravní politice (články 90 až 100 SFEU) a transevropských sítích (články 170 až 172 SFEU) V oblasti dopravní politiky nahrazují články 90 až 100 SFEU původní články 70 až 80 Smlouvy o ES. Současně články 170 až 172 SFEU nahrazují původní právní základ transevropských sítí (články 154 až 155 Smlouvy o ES). Na společnou dopravní politiku a činnost ve prospěch transevropských sítí se vztahuje režim sdílené pravomoci (čl. 4 odst. 2 písm. g) a h) SFEU) (§2.2.2 výše). 3.5.1. Společná dopravní politika V oblasti dopravní politiky přinesla Lisabonská smlouva pouze minimální změny. Starý postup spolurozhodování uvedený v článcích 71, 75 a 80 Smlouvy o ES, zavedený Amsterodamskou smlouvou, je nahrazen řádným legislativním postupem (články 91, 95 a 100 SFEU). Lisabonská smlouva navíc zavádí časové omezení pro výjimečná opatření přijatá SRN k vyrovnání hospodářských nevýhod, jež byly určitým oblastem Spolkové republiky způsobeny rozdělením Německa (článek 98 SFEU). Pět let po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost (1. prosince 2014) může Rada na návrh Komise přijmout rozhodnutí, jímž se článek 98 zruší (146).

144

145

146

nejlepších praktikách v oblasti regionální politiky a potížích při využívání strukturálních fondů (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608562); a usnesení T6-0432/2008 ze dne 21.října 2008 o zprávě o vládnutí a partnerství na národním, regionálním a projektovém základě v oblasti regionální politiky (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608632). Bod 10 usnesení ze dne 26.března 2009 o zelené knize o územní soudržnosti, uvedeno výše (T6-0163/2209). Dále bod 8 usnesení T6-0373/2009 ze dne 7.května 2009 předpokládá, že zavedení územní soudržnosti zvýší pravomoc Parlamentu při hodnocení územního dopadu hlavních politik Unie. Viz. http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608622¬iceType=null&language=fr. První konkrétní výsledky Strategie Baltického moře jsou očekávány v roce 2011 a na jejich základě bude případně provedena revize přístupu a úvaha o možnosti a vhodnosti aplikovat tento model spolupráce na další regiony. Stejné ustanovení je v čl. 107 odst. 2 SFEU u podpor poskytovaných státy (pravidla hospodářské soutěže). Viz §3.4.1.

29

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ Až do zavedení společných pravidel v oblasti dopravy (uvedených v článku 91 SFEU) si Rada ponechává pravomoc přijímat opatření pro udělení výjimky (článek 92 SFEU). Výjimky budou přijímány jednomyslně bez účasti Parlamentu. Kromě změn ve zvláštním právním základu společné dopravní politiky je třeba připomenout, že Lisabonská smlouva změnila i jiné oblasti, které budou mít nepřímý dopad na práci výboru TRAN. Především čl. 191 odst. 1 SFEU zavádí v požadavcích ochrany životního prostředí, které je třeba zanést do definice a realizace všech politik Unie (článek 11 SFEU), boj proti klimatickým změnám. V tomto směru bude dopravní politika, zejména silniční a letecká, po podpisu Kjótského protokolu a s ohledem na opatření, která budou následovat po Kodaňské konferenci v prosinci 2009, přímo ovlivněna strategií Společenství na snižování emisí skleníkových plynů. Dále hlava „Výzkum a technologický rozvoj“ SFEU připojuje odkaz na „vesmír“ a vkládá nový článek 189 pro evropskou vesmírnou politiku. V této oblasti má Unie pravomoc provádět činnost, zejména stanovit a realizovat programy, aniž by výkon této pravomoci mohl zabránit členským státům vykonávat vlastní pravomoci (čl. 4 odst. 3 SFEU). Víceletý rámcový program výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru bude stanoven řádným legislativním postupem (čl. 182 odst. 1 SFEU), ale zvláštní programy budou spouštěny podle zvláštního legislativního postupu, kde bude mít Parlament právo konzultace (čl. 182 odst. 4 SFEU). Konečně, na dopravní politiku, zejména v rámci právní spolupráce v oblasti občanského a trestního práva (články 81 a 82 SFEU) a kontrol cestujících, mohou mít dopad nová ustanovení o prostoru svobody, bezpečnosti a práva (články 67 až 89 SFEU). Po odstranění třetího pilíře ve smlouvách (čl. 4 odst. 2 písm. j) SFEU) spadá tato oblast pod sdílenou pravomoc (§2.2.2 výše). 3.5.2. Transevropské sítě Hlavní směry a plánování činnosti v oblasti transevropských sítí přijímá také Evropský parlament a Rada podle řádného legislativního postupu (článek 172 SFEU), který nahradil postup spolurozhodování. Transevropské sítě obsahují infrastrukturu dopravní, telekomunikační a energetickou (článek 170 SFEU) (147). Přispívají k fungování vnitřního trhu (článek 26 SFEU) a posilují hospodářskou, sociální a územní soudržnost (článek 174 SFEU) a přihlížejí k potřebě propojit ostrovní, špatně přístupné a okrajové regiony s ústředními regiony Unie (čl. 170 odst. 2 SFEU).

3.6. Legislativní změny v politikách v oblasti kultury, vzdělávání, mládeže a sportu (články 165 a 167 SFEU) Právní základ činností realizovaných EU v oblasti kultury je vložen do článku 167 SFEU, který nahrazuje článek 151 Smlouvy o ES. Na cíle Unie v oblasti vzdělávání, mládeže a sportu se vztahuje článek 165 SFEU (bývalý článek 149 Smlouvy o ES) (148). 147

148

Avšak z organizačních důvodů svěřil Parlament transevropské sítě výlučně výboru TRAN. Viz příloha VII nařízení Evropského parlamentu, XI, s. 140 (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=//EP//NONSGML+RULES-EP+20091201+0+DOC+PDF+V0//FR&language=FR). Odborné vzdělávání, na které se vztahuje také hlava XII z SFEU (článek 166) nebude v této studii analyzováno, vzhledem k tomu, že není zahrnuto do strukturální politiky a politiky soudržnosti a spadá pod Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (viz. příloha VII, bod VII jednacího řádu Evropského parlamentu).

30

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

3.6.1. Sport I když se žádný článek Smlouvy o ES výslovně o sportu nezmiňuje, hrála Evropská unie rozhodující roli v této oblasti zejména prostřednictvím judikatury ESD. Zejména případ Bosman (149) měl značný dopad na profesionální sport, když bylo určeno, že náhrady za přechod představují překážku volnému pohybu osob (fotbalistů) a podle smlouvy jsou tedy protiprávní. Smlouvy z Amsterodamu a Nice obsahují prohlášení týkající se sportu. Chyběl však zvláštní právní základ v primárním právu. Lisabonská smlouva zahrnuje sport do seznamu pravomocí v oblasti činností, jimiž Unie podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států (čl. 6 písm. e) SFEU) (§2.2.3 výše). Navíc vytváří vlastní právní základ v článku 165 SFEU, vedle vzdělávání a mládeže. V budoucnu přispěje Unie k podpoře evropských hledisek sportu s přihlédnutím k jeho zvláštní povaze, jeho strukturám založeným na dobrovolné činnosti a jeho společenské a výchovné funkci (čl. 165 odst. 1 pododstavec 2 SFEU). Činnost Společenství v této oblasti se zaměří na rozvoj evropského rozměru sportu a bude podporovat spravedlivé a otevřené sportovní soutěžení a spolupráci mezi subjekty odpovědnými za sport. Bude také chránit fyzickou a mravní integritu sportovců, zejména těch nejmladších (čl. 165 odst. 2 SFEU) (150). Prvním praktickým důsledkem zavedení tohoto nového právního základu Smlouvy bude vytvoření nového sportovního programu na evropské úrovni. Toto rozhodnutí stejně jako další následující v této oblasti budou přijata prostřednictvím řádného legislativního řízení (čl. 165 odst. 4 SFEU). 3.6.2. Vzdělávání a mládež Hlavní změny v oblasti vzdělávání a mládeže jsou procesního charakteru. Řádný legislativní postup nahrazuje postupu spolurozhodávání (čl. 165 odst. 4 SFEU). Lisabonská smlouva ostatně podporuje účast mladých lidí na demokratickém životě Evropy (čl. 165 odst. 2 pododstavec 5 SFEU). V této oblasti je však Unie aktivní již dnes: Jedním z hlavních cílů programu „Mládí v akci“ je podpora účasti občanů. Lze počítat s tím, že zavedení nového cíle posílí činnost Společenství v této oblasti. V rámci akcí humanitární pomoci uvádí Smlouva také vytvoření „Evropského dobrovolnického sboru“ s přesným cílem podpořit účast evropské mládeže v této oblasti (čl. 214 odst. 5 SFEU). Dobrovolnický sbor se bude vytvářet pomocí řádného legislativního postupu. Dále je v čl. 207 odst. 4 písm. b) SFEU výslovně zmíněn obchod vzdělávacími službami. Při sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod v této oblasti rozhoduje Rada jednomyslně, pokud by tyto dohody mohly narušit vnitrostátní organizaci vzdělávacích služeb a ohrozit odpovědnost členských států za jejich poskytování. Ve srovnání s mezinárodními dohodami obecně, kde je obecným pravidlem rozhodování kvalifikovanou většinou, se zde jedná o výjimečný režim (čl. 207 odst. 4 první pododstavec a čl. 218 odst. 8 SFEU). Evropský parlament má pravomoc schvalovat všechny obchodní dohody, neboť na společnou 149 150

Rozsudek ESD ze dne 15. prosince 1995 ve věci C-145/93, Recueil, s. 4921. Bod 27 usnesení T6-0373/2009 ze dne 7.května 2009 zdůrazňuje, že Unie může přijmout opatření pro rozvoj sportu a jeho evropský rozměr a zohlednit zvláštní charakter sportu v provádění ostatních politik Společenství. Viz. http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608622¬iceType=null&language=fr.

31

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ obchodní politiku se vztahuje řádný legislativní postup (čl. 218 odst. 6 písm. a)v) SFEU) (§3.8 níže). Nakonec je třeba uvést, že článek 14 Listiny základních práv Evropské unie uvádí, že každá osoba má právo na vzdělání i na přístup k odbornému a dalšímu vzdělávání (151). I když tato Listina nevytváří žádné pravomoci ani nové úkoly pro Unii, má stejnou právní hodnotu jako smlouvy, a je tedy od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost právně závazná (152). 3.6.3. Kultura Preambule Smlouvy o EU uznává kulturní, náboženský a humanistický odkaz, ze kterého vzešly hodnoty Evropské unie. Nový článek 3 Smlouvy o EU zahrnuje mezi cíle Unie respektování své bohaté kulturní a jazykové rozmanitosti a zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví. Ale hlavní změna vnesená Lisabonskou smlouvou do kulturní politiky se týká zavedení řádného legislativního postupu (čl. 167 odst. 5 SFEU). Až dosud Rada rozhodovala jednomyslně po celou dobu minulého postupu spolurozhodování. Tato změna však nebude mít v budoucnosti žádný zvláštní dopad, protože v této oblasti byly státy zvyklé přijímat rozhodnutí pomocí konsenzu. Kromě toho si Rada ponechala pravomoc přijímat v této oblasti doporučení na návrh Komise. Kromě toho je obchod kulturními a audiovizuálními službami zmíněn v čl. 207 odst. 4 písm. a) SFEU (společná obchodní politika). Rada rozhoduje jednomyslně při sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod v této oblasti, pokud by tyto dohody mohly ohrozit kulturní a jazykovou rozmanitost Unie. Stejně jako je tomu u dohod o službách vzdělávacích (§3.6.2 výše), jedná se zde o výjimečný režim ve srovnání s mezinárodními dohodami, kde je obecným pravidlem rozhodování kvalifikovanou většinou (čl. 207 odst. 4 a čl. 218 odst. 8 SFEU) (§3.8 níže). Rada tak zaručuje dodržení „kulturní výjimky“, na kterou se Unie odvolává vždy při jednáních se Světovou obchodní organizací (153). Evropský parlament má pravomoc schvalovat všechny dohody v této oblasti, neboť se na ně vztahuje řádný legislativní postup (čl. 218 odst. 6 písm. a)v) SFEU) (§3.8 níže).

3.7. Legislativní změny v politice cestovního ruchu (článek 195 SFEU) Maastrichtská a Amsterodamská smlouva zahrnuly cestovní ruch do cílů EU (čl. 3 odst. 1 písm. u) Smlouvy o ES), aniž by pro jeho aplikaci určily nějaký nástroj. Lisabonská smlouva řadí cestovní ruch mezi pravomoc Unie provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států (§2.2.3 výše). Současně vkládá pro tuto oblast zvláštní právní základ (článek 195 SFEU). Od nynějška bude Unie doplňovat činnost členských států, zejména podporou konkurenceschopnosti podniků v této oblasti, která je stále důležitější pro evropské hospodářství a zaměstnanost. Evropský parlament a Rada budou přijímat opatření pro oblast cestovního ruchu řádným legislativním postupem. Avšak harmonizace právních předpisů členských států je vyloučena, 151 152

153

viz. http://www.europarl.europa.eu/charter/pdf/text_fr.pdf viz. Čl. 6 odst. 1 Smlouvy o EU a první prohlášení přiložené ke smlouvě (Úř. věst. C 115, 9.5.2008, s. 19 a 337). „Kulturní výjimka“ je založena na specifické povaze kulturního a audiovizuálního průmyslu a na ochraně kulturní rozmanitosti a pluralismu médií. Kromě toho se Protokol 29 SFEU zabývá systémem veřejného rádiového vysílání v členských státech, což je věc úzce spjatá s audiovizuální oblastí.

32

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ jelikož snahy o harmonizaci v této oblasti spadají do kategorie sdílených pravomocí (§2.2.2 výše). Cestovní ruch má značné nároky na dopravní služby. Z tohoto důvodu svěřil Parlament tuto oblast stálému výboru TRAN (154).

3.8. Legislativní změny v mezinárodních smlouvách, které mají dopad na strukturální politiku a politiku soudržnosti (články 207 a 218 SFEU) Původně se pravomoci přidělované Smlouvou o ES pro uzavírání mezinárodních dohod v rámci prvního pilíře Společenství rozvíjely na základě obecného postupu (bývalý článek 300 Smlouvy o ES), s několika úpravami pro zvláštní dohody: Pravomoci sjednávat a uzavírat dohody spojené se strukturální politikou a politikou soudržnosti spadají pod tyto zvláštní dohody a byly omezeny na dva případy: -

Oblast celní a společné obchodní politiky pro tarifní a obchodní dohody (bývalý článek 133 Smlouvy o ES);

-

Oblast dohod o přidružení (bývalý článek 310 Smlouvy o ES).

Smlouva z Nice kromě jiného rozšířila dosah mezinárodních dohod (původně omezený na obchod se zbožím) na služby (bývalý čl. 133 odst. 4 Smlouvy o ES) (155). Podle Smlouvy o ES nebyl Evropský parlament vůbec zapojen do fáze sjednávání mezinárodních dohod. Měl pouze právo být informován o již uzavřených dohodách o přidružení (bývalý čl. 300 odst. 2 Smlouvy o ES). Byl konzultován pouze v případech dohod týkajících se služeb a práv duševního vlastnictví (bývalý čl. 133 odst. 5 Smlouvy o ES). Od vstupu SFEU v platnost se na všechny oblasti společné obchodní politiky vztahuje výlučná pravomoc Unie (§2.2.1). Již tedy nebudou smíšené obchodní dohody uzavřené Unií a členskými státy. Současně SFEU zásadně přepracovává tento rámec v článcích 207 a 218 a rozšiřuje pravomoci Parlamentu. 3.8.1. Procesní změny: úloha Evropského parlamentu v mezinárodních dohodách SFEU zavádí řádný legislativní postup při realizaci společné obchodní politiky (čl. 207 odst. 2 SFEU). Tento nový postup se bude aplikovat na všechny nástroje obchodní politiky: Na základní pravidla týkající se nástrojů obchodní obrany, na všeobecný systém preferencí, na antidumping, na pravidla původu, atd. SFEU (čl. 207 odst. 3 a čl. 218 odst. 1) stanovila zvláštní postup pro sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod a přidělila Evropskému parlamentu pravomoc konzultovat či schválit 154

155

Viz příloha VII nařízení Evropského parlamentu, XI, s. 140 (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+RULESEP+20091201+0+DOC+PDF+V0//FR&language=FR). Postupné revize smluv umožnily rozšířit seznam mezinárodních dohod prvního pilíře Společenství na další oblasti: Výzkum a technologický rozvoj (bývalý článek 170 Smlouvy o ES – nový článek 186 SFEU); životní prostředí (bývalý čl. 174 odst. 4 Smlouvy o ES - nový čl. 191 odst. 4 SFEU); směnné kurzy a měnový systém (bývalý článek 111 Smlouvy o ES - nový článek 138 a 219 SFEU), hospodářská, finanční a technická spolupráce se třetími zeměmi (bývalý článek 181 A Smlouvy o ES - nové články 212 až 214 SFEU); a duševní vlastnictví (bývalý čl. 133 odst. 5 Smlouvy o ES - nový čl. 207 odst. 4 SFEU). Vzhledem k tomu, že se tyto oblasti netýkají strukturální politiky ani politiky soudržnosti, nebudeme je rozebírat.

33

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ dohodu podle její povahy (čl. 218 odst. 6 SFEU). Takže Parlament, který při uzavírání tarifních a obchodních dohod podle Smlouvy o ES nebyl ani konzultován, velmi významně posílil své postavení. Kromě nových výsadních práv Parlamentu přejímá tento nový postup podle článku 218 SFEU od základu všechna ustanovení Smlouvy o ES týkající se podpisu, uzavření i zrušení mezinárodních dohod, včetně pravidel pro hlasování v Radě (čl. 218 odst. 5, 6, 8 a 9 SFEU). Rada dává zmocnění k zahájení jednání, vydává směrnice pro jednání, dává zmocnění k podpisu dohod a uzavírá je (čl. 218 odst. 2 SFEU). V průběhu celého postupu rozhoduje kvalifikovanou většinou (čl. 218 odst. 8 pododstavec 1 SFEU). Výjimečně rozhoduje Rada jednomyslně, týká-li se dohoda oblasti, kde je pro přijetí aktu Unie požadována jednomyslnost. Tak je tomu i v případě dohod o přidružení a dohod o hospodářské, finanční a technické spolupráci se státy, které jsou kandidáty na přistoupení (čl. 218 odst. 8 pododstavec 2 SFEU). Rada rovněž jednomyslně rozhoduje při sjednávání a uzavírání dohod v oblastech: obchodu službami, obchodních aspektů duševního vlastnictví a přímých zahraničních investic, pokud dané dohody obsahují ustanovení, pro která je při přijímání vnitřních předpisů vyžadována jednomyslnost (čl. 207 odst. 4 pododstavec 2 SFEU); obchodu kulturními a audiovizuálními službami, pokud by tyto dohody mohly ohrozit kulturní a jazykovou rozmanitost Unie (čl. 207 odst. 4 pododstavec 3 písm. a) SFEU) (viz §3.6.3 výše); a obchodu sociálními, vzdělávacími a zdravotnickými službami, pokud by tyto dohody mohly vážně narušit vnitrostátní organizaci takových služeb a ohrozit odpovědnost členských států za jejich poskytování (čl. 207 odst. 4 pododstavec 3 písm. b) SFEU) (viz §3.6.3 výše). Komise nemá pravomoc uzavírat dohody. Může však být, v případě nutnosti, pověřena Radou za „určitých zvláštních podmínek“ schválil změny, jestliže dohoda stanoví, že se takové změny přijímají zjednodušeným postupem (čl. 218 odst. 7 SFEU). V tomto kontextu má Evropský parlament pravomoc schválit ve formě stanoviska uzavření různých dohod (čl. 218 odst. 6 písm. a) SFEU):

156

-

dohody o přidružení (často předběžnou dohodu k budoucímu přistoupení), již uváděné ve Smlouvě o ES (bývalý článek 310 Smlouvy o ES);

-

dohody vytvářející zavedením postupů spolupráce zvláštní institucionální rámec, také již uvedené ve Smlouvě o ES (bývalý čl. 300 odst. 3 Smlouvy o ES);

-

dohody mající citelné rozpočtové dopady na Unii, také již uvedené ve Smlouvě o ES (bývalý čl. 300 odst. 3 Smlouvy o ES);

-

dohody související s dohodou o přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod; nová oblast, zavedená SFEU;

-

dohody pokrývající oblasti, na které se vztahuje rádný legislativní postup (od vstupu SFEU v platnost, i pokud nebyl žádný vnitřní akt podle tohoto postupu přijat) (156);

-

a konečně dohody pokrývající oblasti, na které se vztahuje zvláštní legislativní postup a je požadováno schválení Evropským parlamentem; nová oblast, zavedená SFEU.

Dříve se souhlasné stanovisko vyžadovalo pouze, pokud vnitřní akt byl přijat spolurozhodováním a musel být pozměněn v souladu s dohodou (bývalý čl. 300 odst. 3 Smlouvy o ES).

34

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ U ostatních dohod má Evropský parlament pouze pravomoc konzultovat (čl. 218 odst. 6 písm. b) SFEU) (157), vyjma dohod, které se týkají pouze SZBP, kde je Parlament vyloučen (čl. 218 odst. 6 pododstavec 1 SFEU). Kromě ustanovení čl. 218 odst. 6 SFEU má Parlament také pravomoc schvalovat dohody o přistoupení (článek 49 Smlouvy o EU), prostřednictvím souhlasu vydaného většinou členů, ze kterých se skládá. Jinak SFEU neříká nic o nových zvláštních dohodách týkajících se rozvoje vztahů se zeměmi sousedícími s Unií, které byly vytvořené článkem 8 Smlouvy o EU (158). V zásadě by měly být spojeny se smlouvami o přidružení a získat tak schválení Evropským parlamentem, s výjimkou pokud se domníváme, že tvoří jakousi vnější politiku sousedství. V tomto případě by se na ně vztahovala SZBP bez účasti EP. Nicméně i pokud je Evropský parlament vyloučen z fáze sjednávání dohod, SFEU stanoví, že bude vždy pravidelně informován o stavu jednání u obchodních dohod (čl. 207 odst. 3 SFEU) a u všech dohod ve všech etapách postupu (čl. 218 odst. 10 SFEU). 3.8.2. Mezinárodní dohody a strukturální politika a politika soudržnosti Od nynějška bude většina mezinárodních dohod spadajících pod strukturální politiku a politiku soudržnosti uzavírána po schválení Evropským parlamentem, pokud se týkají oblastí, na které se vztahuje řádný legislativní postup (čl. 218 odst. 6 písm. a) v) SFEU) a/nebo pokud mají významný dopad na rozpočet Unie (čl. 218 odst. 6 písm. a) iv) SFEU). Jedná se zejména o mezinárodní dohody v oblasti rybolovu, dopravy a o obchodní dohody, dvoustranné či mnohostranné, které se týkají zemědělských a rybářských produktů, kulturních, audiovizuálních a výukových služeb. Kromě toho SFEU výslovně zmiňuje dvě dohody týkající se strukturální politiky a politiky soudržnosti v rámci společné obchodní politiky (článek 207 SFEU):

-

Dohody v oblasti dopravy (čl. 207 odst. 5 SFEU), které odkazují ve věci právního základu na články 90 až 100 SFEU a ve věci postupu sjednávání a uzavření dohod v této oblasti na článek 218 (§3.5);

-

Obchodní dohody o kulturních, audiovizuálních a vzdělávacích službách (čl. 207 odst. 4 písm. a) a b) SFEU), na které se vztahuje postup článku 218; tyto mezinárodní dohody jsou přesto přijímány jednomyslně Radou s ohledem na ochranu kulturní výjimky a zaručení řádného fungování vzdělávacích služeb na vnitrostátní úrovni (§3.6.2 a §3.6.3 výše).

SFEU se paradoxně nikdy nezmiňuje o mezinárodních dohodách v oblasti rybolovu, i když jsou početně nejvíc zastoupeny. Již bylo řečeno (§3.3 výše), že na tyto zvláštní dohody se musí vztahovat postup čl. 218 odst. 6 písm. a) SFEU (se souhlasem Evropského parlamentu), neboť rybolov je oblast, na kterou se vztahuje řádný legislativní postup (čl. 43 odst. 2 SFEU – čl. 218 odst. 6 písm. a)v) SFEU). Kromě toho na dohody v oblasti rybolovu v partnerském režimu se třetími zeměmi (kde přístup ke zdrojům dává podnět k finanční kompenzaci Unie) se vztahuje postup podle čl. 218 odst. 6 písm. a)iv) SFEU, pokud mají citelné rozpočtové dopady na Unii (159). 157 158

159

Například dohody o spolupráci v oblasti trestního práva. Politika sousedství byla vyhlášena Evropskou radou v Bruselu dne 13. a 14. března 2008 a měla zahájit eurostředomořský proces zahájený v Barceloně v roce 1995. Orgány politiky středomořského sousedství již byly vytvořeny (Unie pro Středomoří). Existuje několik druhů dohod v oblasti rybolovu: a) dohody partnerské, podle kterých evropská flotila dostane přístup ke zdrojům proti poskytnutí finanční kompenzace nebo přístup na evropský trh s nižšími celními tarify; b) reciproční dohody, podle kterých si flotila Společenství a flotila třetí země vymění možnosti rybolovu (na severu Evropy); c) mnohostranné dohody s regionálními rybářskými organizacemi (ORP), kde se jedná o

35

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

Obchod s produkty rybolovu ostatně obecně podléhá mnohostranným předpisům přijatým v rámci Světové obchodní organizace (160), na které se vztahuje společná obchodní politika (článek 207 SFEU). Avšak vnitřní opatření jsou přijímána na základě článku 43 SFEU (SRP) a zejména v rámci společné organizace trhu v oblasti produktů rybolovu a akvakultury (161) (§2.3.1 výše). Také zemědělství není v SFEU zmiňováno, pokud jde o mezinárodní dohody, i když oblast zemědělství má značný význam ve většině preferenčních dohod sjednaných s Unií (se zeměmi Středozemí, s Africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi, MERCOSUR, atd.). Tyto preferenční dohody (stejně jako některé jednostranné koncese přijaté na základě systému všeobecných preferencí) úzce souvisí se společnou obchodní politikou (článek 207 SFEU) a politikou spolupráce se třetími zeměmi (články 208 až 213 SFEU). Na základě kritéria cíle a hlavního předmětu dohody může Unie uzavřít zvláštní dohodu o spolupráci (na základě čl. 209 odst. 2 nebo čl. 212 odst. 3 SFEU) nebo obchodní dohodu (podle postupu čl. 218 odst. 6 písm. a) SFEU). Současně Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem opatření pro provádění politiky spolupráce (čl. 209 odst. 1 SFEU; čl. 212 odst. 2 SFEU) a rámec, ve kterém je prováděna společná obchodní politika (čl. 207 odst. 2 SFEU). Vzhledem k tomu, že smlouva k této oblasti nic neříká, je obchod se zemědělskými produkty v současnosti v každém případě řízen mnohostrannými dohodami Světové organizace obchodu, a to zejména Dohodou o zemědělství (162). Již bylo uvedeno (§2.3.1 výše), že rozdělení pravomocí mezi SZP a SRP bylo provedeno ESD ve stanovisku 1/94 o Světové obchodní organizaci ( 163 ). Na obecný rámec závazků Unie ve vztahu k mnohostrannému systému regulace obchodu se vztahuje čl. 207 odst. 2 SFEU (SRP), ale vnitřní opatření se přijímají na základě článku 43 SFEU (SZP) a zejména v rámci jednotné společné organizace trhu (164).

3.9. Nová typologie právních aktů Unie: zvláštní kontrola aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů (články 290 a 291 SFEU) Lisabonská smlouva (článek 288 SFEU) zachovává právní nástroje uvedené ve Smlouvě o ES (bývalý článek 249 Smlouvy o ES). Nicméně jasně rozlišuje mezi akty legislativními (nařízení, směrnice, rozhodnutí) přijímanými řádným nebo zvláštním legislativním postupem (článek 289 SFEU) a akty nelegislativními (stanovisko, doporučení, akty v přenesené pravomoci, prováděcí akty) (články 288 a 290 až 292 SFEU). Avšak nejdůležitější inovací jsou změny týkající se aktů v přenesené pravomoci (článek 290 SFEU) a prováděcích aktů (článek 291 SFEU). Rozlišování mezi akty legislativními a akty v přenesené pravomoci stejně jako přiznání prováděcí role Komisi s rovnocennou kontrolou obou větví legislativního orgánu zlepší

160 161 162

163 164

zabránění nedovolenému rybolovu; a d) mezinárodní úmluvy, které podporují spravedlivé a účinné využívání rybolovných zdrojů a chrání mořské životní prostředí. Rozhodnutí 94/800/ES, Úř. věst. L 336, 23.12.1994. Nařízení (ES) 104/2000, Úř. věst. L 17, 21.1.2000 (Hlava V). Rozhodnutí 94/800/ES, Úř. věst. L 336, 23.12.1994. Nařízení (ES) 3290/1994 (Úř. věst. L 349, 31.12.1994) rozvinulo uvnitř politiky Dohodu o zemědělství Světové organizace obchodu. Stanovisko ESD ze dne 15. listopadu 1994 č. 1/94, Recueil, s. I-5267. Nařízení (ES) 1234/2007, Úř. věst. L 299, 16.11.2007 (Část III. Obchod se třetími zeměmi).

36

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ kvalitu legislativy Společenství ( 165 ). Zbývá však ještě definovat několik prvků aktů v přenesené pravomoci a nový rámec prováděcích aktů. 3.9.1. Akty v přenesené pravomoci Čl. 290 odst. 1 SFEU uvádí, že legislativním aktem lze na Komisi přenést pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné. Je třeba uvést, že označit hranici uvnitř základního aktu mezi tím, co patří do prvků podstatných a co do prvků, které nejsou podstatné, není jednoduché. Existuje však již určitá judikatura ESD vhodná pro vyznačení této hranice ( 166 ). Základní legislativní akt může tedy obsahovat tři skupiny ustanovení: -

Ustanovení obsahující podstatné prvky, která nemohou být ani přenesena ani provedena: Například hlavní směry aktu, obecné zásady, které se ho týkají, nebo v poslední řadě oblast působnosti režimu (regulační nebo podpůrný);

-

Ustanovení obsahující prvky, které nejsou podstatné, u aktu, který může být předmětem přenesené pravomoci za účelem jeho změny nebo doplnění;

-

A nakonec usnesení obsahující prvky, které nejsou podstatné, která mohou být upřesněna či vyjasněna za použití prováděcího postupu (článek 291 SFEU) (§3.9.2 níže).

V praxi může přenášení pravomoci aktů teoreticky ohrozit legislativní funkci Parlamentu. Avšak je třeba uvést, že režim přenášení pravomoci nabízí Parlamentu četné záruky: -

především protože musí schválit operaci, neboť přenesení pravomoci musí vyplývat ze základního legislativního aktu, který Parlament přijal už dříve ve spolupráci s Radou (čl. 290 odst. 1 pododstavec 2 SFEU);

-

dále protože uvedený legislativní akt musí vymezit „obsah, rozsah a dobu trvání přenesení pravomoci“ (čl. 290 odst. 1 pododstavec 2 SFEU);

-

dále protože mohou být stanoveny ještě další podmínky, mezi které patří pravomoc Rady či Parlamentu zrušit přenesenou pravomoc (čl. 290 odst. 2 písm. a) SFEU) a pravomoc kteréhokoli z obou zákonodárců vyslovit námitky proti aktu v přenesené pravomoci, což může zabránit vstupu uvedeného aktu v platnost (čl. 290 odst. 2 písm. b) SFEU); v obou případech musí Parlament rozhodnout většinou hlasu všech svých členů (čl. 290 odst. 2 pododstavec 3 SFEU);

-

nakonec protože podmínky uvedené v článku 290 SFEU nejsou vyčerpávající a Evropský parlament může navrhnout další ze své pravomoci podávat pozměňovací návrhy v rámci řádného legislativního postupu (například může požadovat další informace týkající se opatření přijatých Komisí nebo kontrolu).

Je zřejmé, že skutečná realizace těchto záruk vyžaduje, aby všechny parlamentní výbory zavedly zvýšený dohled nad ustanoveními každého legislativního návrhu Komise. Samozřejmě se přenesení pravomoci nemůže nikdy stát řádným legislativním nástrojem a 165

166

Bod 3 usnesení Evropského parlamentu T6-0387/2009, 7.5.2009. Viz. http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5609042¬iceType=null&language=fr. Judikatura vycházející zejména z postupu projednávání v výborech v oblasti zemědělství: rozsudek ESD ze dne 17.prosince 1970 ve věci 25/70, Recueil. s.1161; rozsudek ESD ze dne 13. prosince 1997 ve věci C103/96 Eridiana Beghin-Say, Recueil, s. I-1453. Seznam hlavních rozsudků ESD týkajících se postupu projednávání ve výborech, viz. IPOLNET:

37

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ Evropský parlament by u něj měl zachovat charakter výjimečnosti. Časté používání aktů v přenesené pravomoci by zpochybnilo institucionální rovnováhu, zásadu transparentnosti a také samotnou zákonnost legislativních postupů Unie. Právní kontroverze dosahu aktů v přenesené pravomoci byla již otevřena v rámci jednoho legislativního návrhu obsaženého ve sdělení Komise „omnibus“ (167), které zavádí program dokumentace úlovků tuňáka obecného (168). V tomto kontextu předložila Komise v prosinci 2009 Sdělení týkající se nových aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 SFEU (169). V tomto dokumentu navrhuje Komise modely obsahující standardní formulace, které by mohly být využívány pro budoucí přenášení pravomocí (zejména u doby trvání přenesené pravomoci a práv zrušení či vznesení námitek). Je třeba také poznamenat, že ve SFEU není v této oblasti žádné omezení legislativních pravomocí EP. Takto řečeno to znamená, že navrhované modely nejsou pro zákonodárce závazné. Na tomto základě by pro Parlament bylo vhodnější provádět rozbor případ od případu a kontrolovat, zda byla správně dodržena výsadní práva pro schválení, podání námitek a zrušení přenesených pravomocí. Před hlasováním v plénu se Konference předsedů výborů EP v následujících měsících musí vyjádřit k budoucímu prováděcímu rámci legislativních přenesených pravomocí jako odpověď na sdělení Komise (170). 3.9.2. Prováděcí akty (bývalé postupy projednávání ve výborech) Lisabonská smlouva rozlišuje mezi akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty. Dříve byly tyto dva druhy aktů řízeny rozhodnutím 1999/468/ES ze dne 28. 6. 1999 v pozdějších úpravách (Rozhodnutí o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi) (171). Napříště budou akty v přenesené pravomoci řízeny příslušným základním legislativním aktem (§3.9.1 výše), zatímco pro přijetí prováděcího aktu bude třeba přijmout předem nařízení, které stanoví „pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí“ (čl. 291 odst. 3 SFEU). Čl. 291 odst. 2 SFEU stanoví režim prováděcích aktů svěřených Komisi či ve zvláštních případech SZBP Radě. Prováděcí akt může být přijat, pouze pokud jsou nezbytné jednotné podmínky provedení. V opačném případě přijmou nezbytná vnitrostátní opatření k provedení právně závazných aktů Unie členské státy (čl. 291 odst. 1 SFEU). Je důležité připomenout, že SFEU uděluje v této oblasti Parlamentu nové pravomoci. Zatímco ve Smlouvě o ES se na přijetí rozhodnutí o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi vztahovala pouze pravomoc Rady, která rozhodovala jednomyslně, a Parlament byl pouze konzultován (bývalý čl. 202 třetí odrážka Smlouvy o ES), SFEU přiděluje Parlamentu důležitější roli a uvádí, že nezbytné nařízení bude přijato řádným legislativním postupem (čl. 291 odst. 3 SFEU).

167 168 169

170 171

http://www.ipolnet.ep.parl.union.eu/ipolnet/webdav/site/myjahiasite/shared/code/List%20of%20relevant%2 0ECJ%20rulings.pdf. KOM(2009)665 ze dne 2.prosince 2009. KOM(2009)406 ze dne 03.srpna 2009. KOM(2009)673 ze dne 9.prosince 2009. Viz také "Non Paper" nazvané: „Provádění článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie“, 12. 11. 2009. http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5840472. Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Konsolidovaná verze rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 255, 21.10.2006, s. 4). o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi viz "Comitology Handbook - the European Parliament's work in the field of comitology", Conference of Committee Chairs, 2009 (http://www.ipolnet.ep.parl.union.eu/ipolnet/cms/lang/fr/pid/2335).

38

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ Na základě tohoto ustanovení musí Komise předložit návrh nařízení a stanovit pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí. Tento nový právní rámec má být v zásadě přijat do června 2010 podle řádného legislativního postupu. Zatím se Evropský parlament, Rada a Komise ( 172 ) dohodly, že budou nadále prozatímně používat pravidla daná rozhodnutím o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi, jelikož SFEU neobsahuje přechodná opatření, která by zajistila kontinuitu výkonu prováděcích pravomocí (173). Nyní by Parlament měl přemýšlet o způsobech připojení k novým postupům (velmi komplexním), které nahrazují bývalý režim o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi. Bude případně třeba odlišit rozsah rámce (který by měl být zanesen do nových pravidel, aby mohl Parlament provádět lepší kontrolu) od každodenního provádění (jelikož je známá pracovní zátěž, kterou to bude znamenat pro parlamentní výbory). A také bude vítáno větší zjednodušení oproti bývalým postupům pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi.

3.10. Ostatní legislativní změny horizontálního dopadu: postupy revize smluv (článek 48 Smlouvy o EU) a právo občanské iniciativy (čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU a článek 24 SFEU) Lisabonská smlouva zavádí legislativní změny horizontálního dopadu, které mohou případně vést k důležitým změnám v oblasti strukturální politiky a politiky soudržnosti. Jde zejména o právo Parlamentu podávat návrhy na revizi smluv (zejména v rámci postupu zjednodušené revize) a právo občanské iniciativy. 3.10.1. Postupy zjednodušené revize smluv Článek 48 Smlouvy o EU stanoví tři postupy revize smluv: řádný postup prostřednictvím úmluvy a mezivládní konference týkající se všech smluv (čl. 48 odst. 2 až 5 Smlouvy o EU); a dva postupy zjednodušené revize, první má změnit zcela nebo částečně ustanovení třetí části SFEU (vnitřní politiky a činnost Unie) (čl. 48 odst. 6 Smlouvy o EU), druhá má přejít od pravidla jednomyslného hlasování Rady k pravidlu hlasování kvalifikovanou většinou nebo nahradit zvláštní legislativní postupy pro přijetí legislativních aktů řádným legislativním postupem (čl. 48 odst. 7 SFEU). Omezíme se zde na komentování prvního zjednodušeného postupu, který nabízí jasné možnosti revize strukturální politiky a politiky soudržnosti z iniciativy Evropského parlamentu aniž by musel prohlubovat pravomoci Unie (čl. 48 odst. 6 pododstavec 3 Smlouvy o EU). Evropský parlament tedy může předložit Evropské radě návrhy na celkovou nebo částečnou revizi kapitol SFEU týkajících se strukturální politiky a politiky soudržnosti: zemědělství a rybolov (články 38 až 44 SFEU); doprava (články 90 až 100 SFEU); vzdělávání, mládež a sport (článek 165 SFEU); kultura (článek 167 SFEU); transevropské sítě (články 170 až 172 SFEU); hospodářská, sociální a územní soudržnost (články 174 až 178 SFEU) a cestovní ruch (článek 195 SFEU). Naopak, tento zjednodušený postup nemůže být použit pro revizi 172

173

Prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o zavedení článku 291 Smlouvy o fungování Evropské unie. Toto prohlášení se stalo řešením požadovaným EP v usnesení ze dne 7. května 2009 (bod 73 usnesení T6-0373/2009). Je třeba upozornit, že Lisabonská smlouva zrušila článek 202 Smlouvy o ES, který byl základem pro prováděcí pravomoci svěřené Radou Komisi. Přestože byl článek 202 nahrazen v podstatě čl. 16 odst. 1 Smlouvy o EU a články 290 a 291 SFEU, je v tomto bodě právní vakuum, které je třeba zaplnit.

39

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ kapitoly o mezinárodních dohodách (včetně páté části SFEU – vnější činnost Unie) (§3.8 výše) nebo pro změnu finančních ustanovení (včetně šesté části SFEU) (§4 níže). SFEU stanoví, že při zjednodušeném postupu není třeba svolávat úmluvu ani mezivládní konferenci. Uděluje však Radě, která rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem, pravomoc přijmout s konečnou platností změny. Stanoví také členským státům povinnost ratifikovat podle jejich příslušných vnitrostátních předpisů (čl. 48 odst. 6 pododstavec 2 Smlouvy o EU). Tento první zjednodušený postup se jeví příznivým zejména pro aktualizaci a přijetí kapitoly o zemědělství a rybolovu (Hlava III třetí části SFEU), která je vzhledem k vývoji SZP a SRP zastaralá (Viz §3.2 a §3.3 výše). Evropský parlament by tedy mohl předložit Evropské radě návrh na aktualizaci této kapitoly s vložením zásad, které tyto dvě politiky a jejich hlavní mechanismy řídí v současnosti. Možná, že je ještě příliš brzy pro tento výrazně politický krok. Ale s ohledem na to, že SZP a SRP projdou hlubokou reformou, jakmile vstoupí v platnost nové finanční výhledy, mohl by Parlament předložit Evropské radě návrhy na revizi primárního práva po roce 2014, konsolidovaly by případné dříve přijaté nové rámce sekundárního práva. 3.10.2. Právo občanské iniciativy Čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU stanoví, že nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Evropskou komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv. Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem ustanovení o postupech a podmínkách požadovaných pro předložení občanské iniciativy, včetně minimálního počtu členských států, z nichž musí pocházet občané, kteří iniciativu předkládají (čl. 11 odst. 4 pododstavec 2 Smlouvy o EU; čl. 24 pododstavec 1 SFEU). V tomto rámci předkládá Komise Zelenou knihu o Evropské občanské iniciativě ( 174 ) v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 7. května 2009 ( 175 ). Snaží se konzultovat všechny zainteresované strany ohledně hlavních bodů, v jejichž souvislosti se budou vytvářet budoucí nařízení o postupu a způsobech použití tohoto nového institucionálního nástroje. Předpokládá se, že legislativní návrh bude předložen v následujících měsících, aby mohl vstoupit v platnost do prosince 2010. Zahájené konzultace o Zelené knize se týkají následujících bodů: minimální počet členských států, z nichž musí občané pocházet (Komise navrhuje stanovit jako hranici čtvrtinu členských států, stejně jako je hranice navržená EP v usnesení) ( 176 ); minimální počet podepsaných osob na členský stát (Komise navrhuje 0,2% obyvatel dotčeného členského státu, totéž procento, jako představuje hranice navržená ve stanovisku EP – 1/500 obyvatel) (177); stanovení minimálního věku účastníků (Komise navrhuje 16 nebo 18 let a Parlament se odvolává na legislativu členských států o hlasovacím právu) (178); forma a znění návrhů

174 175

176 177 178

KOM(2009)622 ze dne 11.listopadu 2009. T6-0389/2009, usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. května 2009, ve kterém vyzývá Komisi, aby předložila návrh nařízení o občanské iniciativě (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5665862¬iceType=null&language=fr). Bod 1 přílohy usnesení ze dne 7. května 2009, uvedeno výše. Bod 2 přílohy usnesení ze dne 7. května 2009, uvedeno výše. Bod 3 přílohy usnesení ze dne 7. května 2009, uvedeno výše.

40

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ podávaných občany a požadavky týkající se postupu, zejména sběru, ověřování a autentičnosti podpisů (EP navrhl zvláštní postup, který by měl pět fází) (179). Právo občanské iniciativy bude novým rozměrem evropské demokracie a vyvolá veřejnou debatu o společných politikách, zejména o strukturální politice a politice soudržnosti. Konkrétněji toto právo podávat návrhy umožní občanům Unie přímo se účastnit realizace společných politik a akcí, uvedených v platnost. Dále s výhledem na zásadní reformy některých společných politik (SZP, regionální politika, SRP) právo občanské iniciativy potvrdí důležitou roli občanské společnosti při vytváření a revizi evropského práva a také při rozhodování o nových finančních perspektivách. V této souvislosti přispěje právo občanské iniciativy k vytváření opravdového veřejného prostoru pro debatu o prioritách a strategiích Společenství, které je třeba vytvořit vzhledem k hlavním cílům Unie (bývalá globalizace obchodu a peněžnictví, definování a ochrana evropského sociálního modelu, boj proti klimatickým změnám, demografický úpadek, boj proti hladu a potravinovým krizím, udržitelný rozvoj, atd.). Evropský parlament, jakožto jediná instituce EU přímo volená, se musí radovat ze zavedení práva občanské iniciativy přímo do smluv. Současně by měla pozorně sledovat konkrétní výsledky této iniciativy a přizpůsobit jim případně plánování své legislativní práce.

179

Body 4 a násl. přílohy usnesení ze dne 7. května 2009, uvedeno výše.

41

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

42

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

4.

ZMĚNY NA ROZPOČTOVÉ ÚROVNI

4.1. Hlavní účinky na strukturální politiku a politiku soudržnosti Lisabonská smlouva obsahuje výrazné změny finančního charakteru v porovnání se smlouvami a platnými předpisy sekundárního práva, zejména pokud jde o interinstitucionální vztahy a rozhodovací postupy. Do šesté části SFEU je vložena nová Hlava II, která má 6 kapitol a 15 článků ( 180 ).Nová smlouva ve skutečnosti přebírá bez zásadních změn finanční ustanovení přijatá mezivládní konferencí v roce 2004. Většina nových finančních ustanovení má obecnou působnost. Mají však zvláštní dopady na výdaje strukturální politiky a politiky soudržnosti, které, jak bychom neměli zapomínat, představují dnes hlavní část rozpočtu Společenství (73,7% v roce 2010) (Tabulka 1). Tento dopad se týká zejména SZP (42% rozpočtu) a regionální politiky (28%), z hlediska výdajů dvou nejvýznamnějších politik Unie.

Tabulka 1: STRUKTURÁLNÍ POLITIKA A POLITIKA SOUDRŽNOSTI-ROZPOČET 2010

ROZPOČET KOMISE NA ROK 2010 Závazky (v milionech EUR)

Celkem v %

Zemědělství a rozvoj venkova

58.080,71

41,9%

Regionální politika

38.896,65

28,1%

Doprava

2.296,49

1,7%

Vzdělání a kultura

1.821,86

1,3%

Rybolov a námořní záležitosti

1.001,19

0,7%

4,60

0,0%

Strukturální politika a politika soudržnosti

102.101,50

73,7%

Celkový rozpočet Komise (181)

138.515,40

100%

Cestovní ruch

Zdroj: Rozpočet Evropské unie pro finanční rok 2010. Souhrn údajů. Leden 2010 (http://ec.europa.eu/budget/library/publications/budget_in_fig/syntchif_2010_fr.pdf).

180 181

Články 310 až 325 SFEU. Zemědělství: Kapitola 05 ; Regionální politika: Kapitola 13; Doprava: 06 02, 06 03 a další pohledávky z Kapitoly 06; Vzdělání a kultura: kapitoly 09 (informační společnosti a média) a 15 (vzdělání a kultura) a řádek 09 06 (audiovizuální politika a program MEDIA); Rybolov: Kapitola 11; Cestovní ruch: 02 02 08.

43

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

Hlavními prvky Lisabonské smlouvy týkající se finančního rámce jsou(182): -

zjednodušení ročního rozpočtového procesu díky zrušení rozlišení mezi výdaji povinnými (PV) a nepovinnými (NV), zrušení předběžného návrhu rozpočtu (PNR) a zrušení druhého čtení v EP.

-

formalizace nového ročního rozpočtového procesu podobného řádnému legislativnímu postupu pouze s jedním čtením a dohodovacím řízením mezi oběma větvemi rozpočtového orgánu.

-

konsolidace víceletého finančního rámce ve SFEU.

-

zavedení do praxe nové „finanční ústavy“ prostřednictvím: a) přijetí nového nařízení obsahujícího víceletý finanční rámec; b) přizpůsobení existujícího finančního nařízení novým zásadám, které upravují přijetí a realizaci rozpočtu; a c) případně schválení nové interinstitucionální dohody o pravidlech spolupráce institucí v průběhu ročního rozpočtového procesu, které nejsou zahrnuty do 183

dvou předcházejících právních nástrojů (

) (§5.a níže).

4.2. Zrušení rozlišení mezi PV a NV Stará Smlouva o ES rozlišovala v článcích 272 a 273 (184), dvě kategorie výdajů: a) „Výdaje, jež vyplývají povinně ze Smlouvy nebo z aktů přijatých na jejím základě“ (PV), zejména výdaje trhů a podpor prvního pilíře SZP, nebo mezinárodních dohod, u kterých měla Rada, první větev rozpočtového orgánu, poslední slovo při schvalování ročního rozpočtu. b) „Výdaje, jež nevyplývají povinně ze Smlouvy nebo z aktů přijatých na jejím základě“ (NV), kde si Evropský parlament (druhá větev rozpočtového orgánu) ponechal pravomoc rozhodovat o maximální míře zvýšení výdajů oproti výdajům stejné povahy běžného rozpočtového roku při dodržení zásady vyrovnanosti příjmů a výdajů. Aby se postup schvalování ročního rozpočtu zjednodušil, ruší SFEU toto rozlišení v nových článcích 314 (bývalý článek 272) a 315 (bývalý článek 273). Od nynějška rozhodují obě větve rozpočtového orgánu společně o všech rozpočtových výdajích. Rada získává tedy rozhodovací pravomoc o nepovinných výdajích a Parlament o povinných výdajích (185).

182

183

184 185

Pro přehled o realizaci stávajícího finančního rámce během posledního volebního období (2004/2009) viz. "The Interinstitutional Agreement of 17 May 2006 and 2005/2009 Budgetary Procedures", EP, Policy Department D - Budgetary Affairs, PE 411.271, 30.7.2009. Při čekání na nový finanční rámec přijalo nové usnesení EP (T7-0067/2009 ze dne 12.listopadu 2009) přechodná opatření týkající se rozpočtových procesů s ohledem na vstup Lisabonské smlouvy v platnost. Zabývá se zejména realizací rozpočtu, přijetím opravných rozpočtů, schvalováním převodů a způsoby interinstiucionální spolupráce (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5817052¬iceType=null&language=fr). Čl. 272.4 odst. 2; čl. 272.9 odst. 1 a 4; čl. 273 odst. 3. Je třeba připomenout, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zůstává nadále rozlišení rozpočtových výdajů, které se týká: a) rozlišené položky určené k financování víceletých akcí, které obsahují prostředky na závazky a prostředky na platby; b) nerozlišené položky, které umožňují zajistit prostředky a platby výdajů v průběhu rozpočtového roku.

44

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ Avšak rozdělení na PV a NV zůstává dosud v Interinstitucionální dohodě o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (186) a v platných finančních předpisech (187), které se mají od nynějška přijímat podle řádného legislativního postupu Parlamentem a Radou po konzultaci s Účetním dvorem (článek 322 SFEU). V rámci prací na aktualizaci interinstituciální dohody a sekundárního finančního práva musí být proto zaneseny tyto změny. Na tomto základě se usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. května 2009 o finančních aspektech Lisabonské smlouvy ( 188 ) vyslovuje pro revizi finančních předpisů se zanesením ustanovení přímo dotčených Lisabonskou smlouvou (bod 50 usnesení ze 7. května 2009). Připomíná také požadavek nalézt interinstuticionální dohodu, která by umožnila optimální přechod na nové právní akty a nové rozhodovací postupu (body G, 51, 52 a 53).

4.3. Nový zvláštní postup přijetí ročního rozpočtu SFEU vkládá novou kapitolu „Roční rozpočet Unie“ do hlavy „Finanční ustanovení“ ( 189 ), která mění a zjednodušuje existující rozpočtový proces. V bývalém postupu (článek 272 Smlouvy o ES) předkládala Komise někdy kolem května Předběžný návrh rozpočtu (PNR), který obsahoval odhad příjmů a odhad výdajů. Rada rozhodující kvalifikovanou většinou sestavila Návrh rozpočtu (NR) nejpozději do 1. září roku předcházejícího roku plnění rozpočtu a předala ho Evropskému parlamentu nejpozději 5. října. Rada většinou sestavila svůj návrh rozpočtu v červenci a EP hlasoval v září ve výborech a v říjnu na plenárním zasedání prostou většinou. Nový článek 314 SFEU zrušil PNR a vytvořil pro přijetí ročního rozpočtu zvláštní legislativní postup cestou dohodovacího řízení EP a Rady (dvě větve rozpočtového orgánu). Nyní budou dvě čtení nahrazena jediným čtením: Komise předloží svůj návrh rozpočtu nejpozději 1. září (čl. 314 odst. 2 SFEU). Rada přijme svůj postoj k návrhu rozpočtu a postoupí jej EP nejpozději 1. října a podrobně informuje EP o důvodech, které ji vedly ke změně návrhu Komise (čl. 314 odst. 3 SFEU). Je třeba připomenout, že dříve Rada nezdůvodňovala změny, o kterých rozhodla. Usnesení EP ze dne 7. května 2009 (bod 30) (190) připomíná skutečnost, že nový postup a jediné čtení neumožňují de facto orgánům upravit jejich postoj ve druhém čtení, jak tomu bylo dříve. Parlament bude tedy muset přijmout své politické priority dříve a bude také muset přizpůsobit svůj přístup a operativní organizaci, aby dosáhl stanovených cílů. SFEU sice uvádí obecné lhůty nového ročního rozpočtového procesu, ale nestanoví přesná data pro parlamentní práce. Následkem toho bude třeba vytvořit pragmatický kalendář podobný tomu současnému, který umožňuje jednak vyhlásit parlamentní priority a jednak provést

186

187

188 189 190

Interinstitucionální dohoda Evropského parlamentu, Rady a Komise o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (Úř. věst. C 139, 14. 6. 2006, s. 1 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:139:0003:0003:FR:PDF). PV/NV jsou uváděny v bodech 13, 23, 34 a 36 a v příloze II bod B a C.5. Dohoda byla naposledy pozměněna rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady 2009/407/ES (Úř. věst. L 132, 29.5.2009 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:132:0008:0009:FR:PDF). Nařízení Rady (ES) 1605/2002 (Úř. věst. L 248, 16.9.2002) (http://eur-lex.europa.eu/JOHtml.do?uri=OJ:L:2002:248:SOM:FR:HTM) a nařízení Komise (ES) 2342/2002 (Úř. věst. L 357, 31.12.2002). P6_TA(2009)0374 (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608282¬iceType=null&language=fr). Úř. věst. C 115, 9.5.2008, s. 183-185. http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608282¬iceType=null&language=fr.

45

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ v potřebném čase dohodovací jednání uvedené ve smlouvě (body 31 a 31 výše uvedeného usnesení) (191). Nový postup zavádí tři parlamentní hlasování: a) první hlasování kvalifikovanou většinou do čtyřiceti dvou dní po předání postoje Rady (192) se týká změn návrhu rozpočtu (čl. 314 odst. 4 SFEU). Ve SFEU nejsou ustanovení o průběhu hlasování v plénu, které určí postoj EP vůči všem výdajům a uzavře fázi čtení. Nejsou však žádné zásadní důvody proč nezachovat platný postup se zprávou a usnesením plenárního zasedání k návrhu rozpočtu, legislativním aktem, který umožňuje současně stanovit strategické směry i zahrnout pilotní projekty a přípravné akce. Usnesení ve znění podepsaném Parlamentem dne 7. května 2009, které předcházelo první dohodovací schůzi, bude mít značnou důležitost, neboť umožní EP formálně vyhlásit své rozpočtové priority aniž by byl omezen taktickými úvahami vyplývajícími z postoje Rady. Od nynějška budou muset specializované výbory kvůli vyjádření svého stanoviska úzce spolupracovat (stejně jako dnes) na práci Komise na rozpočtu, aby sepsaly návrh usnesení. b) druhé hlasování prostou většinou hlasů se týká výsledků rozhodovacího výboru, ve kterém jsou zástupci Rady a stejně tolik zástupců Evropského parlamentu v případě rozdílných interinstitucionálních názorů k pozměněnému návrhu rozpočtu (čl. 314 odst. 5 SFEU). Hlasování v plénu se v případě, že se dohodovací výbor dohodne, bude moci odvíjet okolo poloviny listopadu (čl. 314 odst. 6 SFEU). c) dále ještě zbývá doplnit třetí variantu hlasování ve zvláštních případech, kdy bude společný návrh zamítnut Radou. Za tohoto předpokladu by hlasování EP rozhodovalo o potvrzení všech nebo jen některých změn přijatých v jediném čtení (čl. 314 odst. 7 písm. d) SFEU). Tím bude mít EP s kvalifikovanou většinou (většina hlasů všech svých členů a třípětinová většina odevzdaných hlasů) poslední slovo k ročnímu rozpočtu. Kromě jediného čtení, je třeba z hlavních novinek ročního rozpočtového procesu SFEU zdůraznit: a) rozhodující roli, kterou má Evropský parlament v závěru procesu (čl. 314 odst. 7 SFEU): 1) text dohodovacího výboru („společný návrh“) nebude považován za přijatý, pokud se proti němu postaví Evropský parlament (většinou hlasů všech svých členů); 2) pokud Rada zamítne společný návrh, zatímco EP jej schválí, může vstoupit v platnost buď tento návrh, nebo může Evropský parlament vnést změny, které přijal při prvním čtení návrhu rozpočtu kvalifikovanou většinou (většinou hlasů všech svých členů a třípětinovou většinou odevzdaných hlasů). Pokud se EP a Radě nepodaří schválit „společný návrh“ do 21 dnů, musí Komise předložit nový návrh rozpočtu (čl. 314 odst. 7 písm. b) a c) a čl. 314 odst. 8 SFEU) (193).

191

192

193

Ke kalendáři nového rozpočtového procesu viz. "Working document of the implications of he Treaty of Lisbon for the annual budgetary procedure", Committee on Budgets, Rapporteurs Sidonia Elzbieta Jedrezejewska and László Surján, DT/804312EN.doc, PE 439.064, 9.2.2010. Vzhledem k tomu, že Rada musí předložit svůj postoj do 1. října (čl. 314 odst. 3 SFEU), hlasování v plénu Evropského parlamentu se bude moci provést okolo poloviny října (viz. Working document ze dne 9.února 2010, uvedený výše). Navíc, pokud není rozpočet přijat s konečnou platností na začátku rozpočtového roku, mohou být výdaje prováděny měsíčně podle kapitol až do výše jedné dvanáctiny prostředků zapsaných v dotyčné kapitole rozpočtu předešlého rozpočtového roku, přičemž tato částka nesmí překročit jednu dvanáctinu prostředků zapsaných ve stejné kapitole návrhu rozpočtu (článek 315 SFEU).

46

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ b) skutečnosti, že Komise získala právo podávat návrhy, které ji umožňuje měnit své návrhy rozpočtu až do svolání dohodovacího výboru (čl. 314 odst. 2, pododstavec 2) (194). c) a dále významnou roli dohodovacího výboru, který zajistí internistitucionální dialog mezi oběma větvemi rozpočtového orgánu. Dohodovací výbor se skládá paritním způsobem z členů zastupujících Radu a stejného počtu členů zastupujících Parlament (čl. 314 odst. 5 SFEU). SFEU nestanoví přesný počet ani úroveň politické reprezentace Rady, dvě záležitosti, které jsou bezpochyby velmi citlivé a které se týkají obou institucí. Dále je nutná dohoda EP a Rady, aby bylo zajištěno řádné fungování dohodovacího výboru v co nejkratších lhůtách (bod 41 usnesení ze dne 7. května 2009). Zkušenost získaná v předcházejících legislativních dohodovacích výborech (195) by měla v zásadě zjednodušit dohodu o postupech a vnitřní organizaci dohodovacího výboru v novém rozpočtovém procesu (např. předsednictví výboru; složení sekretariátu nebo zaměstnanců pracujících pro něj; dokumentace, kterou je třeba připravit a přeložit; způsoby práce a schůzek – trojstranná jednání, interinstitucionální technické skupiny; rozvrh; obecná pravidla jednání, hlasování a/nebo postupu; atd.). Nový finanční předpis nahrazující předpis z roku 2002 (viz. poznámka 188) by měl obsahovat pravidla fungování dohodovacího výboru (bod 50 usnesení ze dne 7. května 2009). Je třeba také zvážit novou interinstitucionální dohodu, která by stanovila pravidla spolupráce při ročním rozpočtovém procesu (Viz §4.1výše a §5.1 níže). Některá rozhodnutí se týkají pouze Evropského parlamentu. Plenární zasedání se již vyslovilo pro to, aby parlamentní delegaci v dohodovacím výboru předsedal předseda rozpočtového výboru a aby členy této delegace kromě členů tohoto výboru byli i členové specializovaných parlamentních výborů, pokud se jednání budou týkat zvláštních otázek spadajících do jejich oblasti působnosti (bod 40 usnesení ze dne 7. května 2009). Jednací řád EP byl ostatně již byl pozměněn, aby mohl zahrnout nový rozpočtový proces (196): bylo stanoveno, že členové delegace budou určeni politickými skupinami každoročně před hlasováním Parlamentu o postoji Rady, a to především z členů výboru pro rozpočtové otázky a ostatních dotčených výborů; delegace bude řízena předsedou Evropského parlamentu, ale ten bude moci řízením pověřit některého z místopředsedů se zkušeností s rozpočtovými otázkami, nebo předsedu výboru příslušného pro dané otázky. V dohodovacím výboru zbývá ještě upřesnit zastoupení výborů strukturální politiky a politiky soudržnosti, které mají největší rozpočtovou váhu (např. AGRI nebo REGI). Co se týče ostatních specifických otázek vnitřní organizace (např. dopad mandátu pléna na parlamentní zástupce v dohodovacím výboru a volnost v jednání; spojení mezi sekretariátem dohodovacího výboru a sekretariátem rozpočtového výboru; vztahy mezi dohodovacím výborem, sekretariátem rozpočtového výboru, ostatními specializovanými

194

195

196

V této souvislosti upozorňuje usnesení EP ze dne 7. května 2009 (bod 45) na skutečnost, že pravidlo, podle kterého Komise nemůže změnit svůj návrh po svolání dohodovacího výboru a již neumožňuje vrátit se k tradičnímu podzimnímu návrhu na změnu, aby se zohlednily aktualizované návrhy SZP a jejich rozpočtové důsledky. EP se domnívá, že v tomto případě by nejpříhodnějším postupem bylo, aby Komise, jakmile budou všechny zemědělské údaje definitivně stanoveny, předložila návrh „zvláštního rozpočtu s návrhem na změnu“. Článek 68 nařízení EP (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+RULESEP+20091201+0+DOC+PDF+V0//FR&language=FR). Také lze konzultovat průvodce „Spolurozhodování a dohodování. Jak Parlament vydává zákony v rámci Lisabonské smlouvy“ (DV/795985FR.doc). Článek 75 d) („Dohodovací řízení týkající se rozpočtu“) (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+RULESEP+20091201+0+DOC+PDF+V0//FR&language=FR).

47

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ výbory a politickými skupinami; úloha specializovaných výborů v druhém hlasování pro potvrzení změn; atd.), lze vzít v úvahu zkušenosti získané na legislativní úrovni (197).

4.4. Konsolidace víceletého finančního rámce a finanční kázně v SFEU Článek 270 Smlouvy o ES se ruší a ustanovení o rozpočtové kázni se vkládají do nového čl. 310 odst. 4 SFEU (bývalý článek 268), který také uvádí „víceletý finanční rámec“. Smlouva přebírá a aktualizuje většinu ustanovení o víceletých finančních výhledech platných v rámci Interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (198). Takže „víceletý finanční rámec“ a předpisy, které se ho týkají, jsou poprvé zahrnuty do primárního práva prostřednictvím článku 312 SFEU. Ustanovení Lisabonské smlouvy potvrzují současnou dobu trvání víceletého finančního rámce (pět let), stanoví zvláštní legislativní postup při přijetí předpisů, který určí výši ročních stropů výdajů a nahradí dosud platnou interinstitucionální dohodu (čl. 312 odst. 2 SFEU) a konečně formalizuje obsah víceletého plánu Společenství na základě kategorií výdajů podle hlavních oblastí činnosti Unie (čl. 312 odst. 3 SFEU) (199). V tomto smyslu je třeba po vstupu Smlouvy v platnost zahájit jednání za účelem přijetí nových předpisů s cílem aktualizovat pravidla rozpočtové kázně a finančního plánování. To bude schváleno společně Parlamentem i Radou cestou již zmíněného zvláštního postupu. Je třeba poznamenat, že o nových předpisech bude Rada rozhodovat jednomyslně po schválení Evropským parlamentem, který se vyjádří většinou svých poslanců. EP si stěžoval, že rozhodnutí Rady musí být učiněno jednomyslně, čímž se postup stane velmi složitým, a upřednostnil by jednání založená na „nejnižším společném jmenovateli“ (bod 8 usnesení ze dne 7. května 2009). Proto podpořil Radu, aby použila, pokud to bude možné, klauzuli umožňující při rozhodnutí přijatém jednomyslně schválit přijetí víceletého finančního plánu kvalifikovanou většinou (čl. 312 odst. 2 pododstavec 2). EP také litoval, že má pouze právo schválit a nikoli pravomoc spolurozhodovat o nových předpisech (bod 9 usnesení ze dne 7. května 2009). Trval na skutečnosti, že Lisabonská smlouva stanovila, že orgány musí učinit vše již od začátku procesu k usnadnění tohoto přijetí (čl. 312 odst. 5 SFEU). Vyzval tedy Radu, aby byla připravena ke strukturovanému politickému dialogu s Parlamentem s cílem plně zohlednit jeho priority. Na závěr můžeme poznamenat, že EP v usneseních ze dne 25. března (200) a 7. května 2009 (201) navrhl prodloužení a přijetí současných finančních výhledů na léta 2007/2013 až do roku 2016, aby příští víceletý finanční plán na pět let vstoupil v platnost nejpozději 197

198

199

200

201

Článek 75 d) nařízení EP stanoví kromě jiného, že články 68 a 69 týkající se dohodování v legislativě platí také pro oblast rozpočtu. Již uvedeno (poznámka pod čarou č. 187): Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s.1 (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:139:0003:0003:FR:PDF) Usnesení Parlamentu T6-0387/2009 ze dne 7. května 2009 (bod 50) požadovalo, aby finanční plánování bylo založeno na „legislativním programu“ nebo „dohodě“, o které rozhodoval Parlament, Rada a Komise na začátku mandátu Komise (případně ve formě interinstitucionální dohody) (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5609042¬iceType=null&language=fr). Usnesení T6-0174/2009, 25.3.2009 o střednědobém přezkumu finančního rámce 2007/21013, body H, 7.b) a 7.c) (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5608352¬iceType=null&language=fr) Výše uvedené usnesení T6-0374/2009 (body 11, 13 a 16) a výše uvedené usnesení T6-0387/2009 (body J, 50 a 51) (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5609042¬iceType=null&language=fr).

48

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ v roce 2017. Tímto způsobem bude víceletý finanční plán odpovídat mandátu Evropského parlamentu a Komise a bude se moci lépe integrovat do logiky globálního interinstitucionálního strategického plánování. Je třeba také uznat, že prodloužení současných finančních výhledů velmi dobře zapadá do kontextu současné hospodářské a finanční krize. S postupným návratem k Paktu o stabilitě spolu se značným oživením hospodářství 27 členských států toto prodloužení bezpochyby usnadní debatu o finanční budoucnosti Unie.

49

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

50

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

5. ZÁVĚR: POSTUPNÉ ZAVÁDĚNÍ LISABONSKÉ SMLOUVY Lisabonská smlouva znamená opravdový obrat v institucionálním vývoji Unie. I když nové konsolidované smlouvy nemohou být spojovány s ústavou ve formálním smyslu, mohou být naopak podle rozvinuté judikatury Soudního dvora (ESD) definovány jako ústava ve smyslu věcném. Lisabonská smlouva plně uznává Evropský parlament jako jednu z větví legislativní a rozpočtové pravomoci Unie (čl. 14 odst. 1 Smlouvy o EU). Existuje zde však ještě mnoho prázdných míst, která je třeba zaplnit při výkonu nových pravomocí a zavádění nových nástrojů. Někdy jsou pravomoci a/nebo postupy stanoveny smlouvami, ale nikoli zcela jasným způsobem, který připouští protichůdné výklady. Jindy dokonce není ani výslovný odkaz na nové primární právo, ale nové parlamentní pravomoci mohou vyplývat implicitně z úlohy zákonodárce stanovené v Lisabonské smlouvě. Evropský parlament, jakožto hlavní orgán využívající novou smlouvu, bude tedy muset přitlačit na ostatní instituce, aby mohl zcela využít svých nových výsadních práv. Ve skutečnosti jsme uprostřed přechodné fáze, která bude rozhodující pro budoucnost. a) Řešení problémů v oblasti předpisů v nejbližší budoucnosti V následujících měsících se členové Evropského parlamentu budou muset vyjádřit k několika návrhům předpisů předložených Komisí, aby doplnili rámec sekundárního práva Smlouvy: k právu občanů předkládat legislativní návrhy, k novým předpisům postupu projednávání ve výboru a zejména k nové „finanční ústavě“ Unie (202). Ve finanční oblasti se očekává až šest legislativních „balíčků“:

202 203 204

a)

První balíček, který má být předložen v lednu 2010, se má týkat: přechodných změn finančního nařízení s cílem jeho přizpůsobení Lisabonské smlouvě (zrušení povinných a nepovinných výdajů; nová pravidla převodů), které mají být rozhodnuty spolurozhodováním; návrhu nařízení o víceletém finančním rámci, který má být rozhodnut jednomyslně Radou a schválen EP; a návrhů Komise k nové interinstitucionální dohodě o rozpočtové kázni a řádné finanční správě, které má projednat Parlament, Rada a Komise.

b)

Druhý balíček, který má být také předložen v lednu 2010, se má týkat návrhu ohledně Zahraniční služby Unie, který je třeba konzultovat; přizpůsobení platných finančních předpisů, které se má rozhodnout spolurozhodováním; a návrhu změn v rozpočtu.

c)

Třetí balíček, který má být předložen koncem dubna 2010, má obsahovat návrh rozpočtu na rok 2011 a návrh hodnocení interinstitucionální dohody 2007/2013 (203).

d)

Čtvrtý balíček, který má být předložen v květnu 2010, á zahrnovat návrh na tříletou revizi finančních předpisů.

e)

Pátý balíček, který má být předložen v červenci 2010, se má týkat kontroly rozpočtu (204).

Výraz použitý v usnesení EP T7-0067/2009 ze dne 12.listopadu 2009, bod C. Vycházející z prohlášení č. 1 a článku 7 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006. Založené na prohlášení č. 3 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006.

51

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ f)

A nakonec šestý balíček, který má být předložen v roce 2011, má obsahovat návrh nových víceletých finančních výhledů.

Zde bude třeba vzít v úvahu skutečnost, že finanční návrhy budou ve skutečnosti jediným politickým „balíčkem“ a že budou muset být Parlamentem přezkoumány společně ( 205 ). Bude třeba také dohlédnout, aby nově navrhované nástroje zahrnovaly předpisy o spolupráci institucí v průběhu ročního rozpočtového procesu požadované Evropským parlamentem ( 206 ) nebo aby případně vyžadovaly připojení zvláštní interinstitucionální dohody. b) Politické a interinstitucionální řešení problémů Kromě finanční oblasti budou současnou fázi přechodu doprovázet další interinstitucionální dohody. V průběhu zasedání v lednu 2010 přijalo plénum usnesení o revizi rámcové dohody mezi Parlamentem a Komisí na příští volební období ( 207 ). Dohoda dává Evropskému parlamentu a Radě rovnocenné místo, což je zásada umožňující přístup na schůze a k přípravné dokumentaci legislativního aktu ( 208 ). Objasňuje procesní aspekty legislativní iniciativy Parlamentu uvedené v článku 225 SFEU a vyzývá Komisi k jednání o interinstitucionální dohodě o „Zlepšení právní úpravy“ ("Better Law-Making"). Usnesení zahrnuje také několik opatření pro posílení odpovědnosti Komise. In fine také potvrzuje roli Evropského parlamentu při mezinárodních jednáních. Usnesení má sloužit jako odrazový můstek v procesu zvláštního partnerství mezi Parlamentem a Komisí. Kromě rámcové dohody o spolupráci s Komisí vyzdvihl Parlament nutnost politické dohody s Evropskou radou o vztazích mezi oběma institucemi (209) a nových interinstitucionálních dohodách o: a) hlavních směrech organizace mezivládních konferencí, zejména pokud jde o účast Evropského parlamentu a otázky transparentnosti (210); b) pracovních vztazích mezi EP a Radou v oblasti SZBP včetně sdílení důvěrných informací; a c) účasti institucí v jednotlivých fázích jednání o mezinárodních dohodách ( 211 ). Je možné, že bude třeba připojit dohodu o spolupráci v oblasti legislativy, která objasní rozhodovací postupy v oblasti zemědělství a rybolovu (§3.2 a §3.3). c) Iniciativa Parlamentu versus nečinnost institucí Je třeba poznamenat, že nečinnost zakořeněná v institucích se musí ztratit, jakmile bude realizována nová smlouva. Je to zejména případ oblastí těch politik, kde byl postup konzultace nahrazen řádným legislativním postupem (SZP a SRP), a kde tedy byly rozšířeny legislativní pravomoci Parlamentu. V těchto případech má Rada jasnou snahu vydávat zákony sama. Parlament také obvykle předkládá symbolické pozměňovací návrhy k návrhům Komise, ale tato praxe již nebude mít v rámci nových postupů (legislativních či rozpočtových) smysl.

205 206 207 208

209 210 211

Bod 15 usnesení T7-0067/2009, uvedeno výše. Usnesení T7-0067/2009, uvedeno výše, bod C. http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5838672. Žádost, která již byla zahrnuta do usnesení EP T6-0387/2009 ze dne 7. května 2009, bod (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5609042¬iceType=null&language=fr). Bod 16 usnesení EP T6-0387/2009, 7.5.2009. uvedeno výše. Bod 10 usnesení EP T6-0387/2009, 7.5.2009. uvedeno výše. Usnesení EP T6-0373/2009, 7.5.2009, body 77 a násl.

52

8

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________ Bude tedy třeba změnit některé parlamentní praktiky a zlepšit kvalitu legislativní práce. Ale současně bude třeba prokázat představivost a iniciativu pro rozšíření oblasti činnosti Parlamentu. Z nedávné doby máme příklad pravomoci předkládat parlamentní návrhy versus nečinnost institucí v oblasti rybolovu. Na základě práva Evropského parlamentu být okamžitě a důkladně informován o všech etapách postupu jednání o mezinárodní dohodě (čl. 218 odst. 10 SFEU) (§3.8.1), přiznala Rada v únoru 2010 předsedovi výboru pro rybolov EP právo účastnit se práce smíšené komise pro partnerskou dohodu EU-Maroko (Rabat, 2. a 3. února 2010). To je opravdový čin oproti předcházející situaci, kdy EP měl pouze právo být informován o všech rozhodnutích přijatých Radou (bývalý čl. 310 odst. 2 pododstavec 3 Smlouvy o ES). d) Řešení organizačních problémů Evropský parlament již přikročil k přizpůsobení svých struktur, postupů a metod práce novým podmínkám pravomoci a požadavkům interinstitucionální spolupráce vyplývajících z Lisabonské smlouvy. Závěry pracovní skupiny vytvořené za tímto účelem již vyústily v reformu jednacího řádu Evropského parlamentu (212). Jak bude nicméně Lisabonská smlouva postupně odhalovat svůj institucionální, legislativní a finanční plášť, bude Parlament muset posilovat zdatnost svých oddělení v oblasti legislativy, podpory i výzkumu. Posílením role zákonodárce zlepší Parlament své legislativní funkce a nepřímo specializaci a/nebo odbornost oddělení. Žádoucí by také byla větší integrace jednotek spolupracujících na parlamentních pracích. Lze dokonce předpokládat případné úpravy pravomocí parlamentních výborů v souladu s hlubokými reformami politik, které se předpokládají po roce 2013 (zejména SZP, regionální politiky a SRP v rámci strukturální politiky a politiky soudržnosti).

212

Usnesení ze dne 6. května 2009 týkající se revize jednacího řádu Evropského parlamentu (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5491432); a usnesení ze dne 25. listopadu 2009 týkající se přizpůsobení jednacího řádu Evropského parlamentu Lisabonské smlouvě (http://www.europarl.europa.eu/oeil/file.jsp?id=5786912¬iceType=null&language=fr).

53

PE 431.591


____________________________________________________________________________________________

54

PE 431.591

Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Příručka o

Recommend Documents