Fiskální politika v Japonsku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Fiskální politika v Japonsku Diplomová práce

Autor:

Bc. Kateřina Bubníková Finance

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Alena Maaytová, PhD.

2016

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 28.4.2016

Kateřina Bubníková

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Aleně Maaytové, PhD., za cenné rady a věcné připomínky, které mi pomohly při zpracování této diplomové práce.

Anotace Diplomová práce se zabývá analýzou fiskální politiky v Japonsku v letech 1995 - 2015 a následným vývojem veřejného dluhu. Cílem práce je navrhnout opatření vedoucí ke sníţení veřejného dluhu v Japonsku na základě provedené analýzy. Práce prvně vymezuje základní pojmy, jeţ souvisí s problematikou veřejných financí, jako je dlouhodobá fiskální nerovnováha atd. Druhá kapitola je věnována podrobné analýze vývoje fiskální politiky v jednotlivých letech. Třetí část je zaměřena na samotný vývoj veřejného dluhu a přístupů jednotlivých vlád. Práci uzavírá poslední část, zabývající se moţnostmi, doporučeními a návrhy opatření, které by mohly sníţit veřejný dluh v Japonsku. Klíčová slova: veřejný dluh, rozpočtový deficit, Japonsko, fiskální politika, vládní dluhopisy, HDP

Annotation The thesis deals with the analysis of fiscal policy in Japan in the years 1995 - 2015 followed by the development of public debt. The aim is to propose measures to reduce public debt in Japan on the basis of the analysis. Working for the first time defines the basic concepts related to the issue of public finances, as long-term fiscal imbalance etc. The second chapter is devoted to the development of a detailed analysis of fiscal policy in individual years. The third part is focused on the development of public debt and the approaches of individual governments. The last part concludes the work, dealing with the possibilities, the recommendations of the draft measures that could reduce the public debt in Japan. Keywords: public debt, budget deficit, Japan, fiscal policy, government bond, GDP

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 6 1

Fiskální politika ....................................................................................................... 8 1.1

Vymezení pojmu fiskální politiky ......................................................... 8

1.2

Teorie fiskální nerovnováha ................................................................ 12

1.2.1

Krátkodobá fiskální nerovnováha…………………………………………12

1.2.2

Financování rozpočtového deficitu a jeho moţnosti………………………14

1.3 1.3.1 2

3

4

Dlouhodobá fiskální nerovnováha ...................................................... 15 Příčiny a důsledky růstu veřejného dluhu…………………………………18

Analýza fiskální politiky Japonska v letech 1995 – 2015 ................................... 21 2.1

Sedmdesátá a osmdesátá léta............................................................... 21

2.2

Ekonomický vývoj v 90. letech ........................................................... 22

2.3

Vývoj v jednotlivých letech 1995 - 2015 ............................................ 24

2.4

Shrnutí a výhled do budoucna ............................................................. 52

Analýza veřejného dluhu v Japonsku.................................................................. 54 3.1

Vývoj japonského veřejného dluhu a přístup jednotlivých vlád ......... 54

3.2

Struktura japonského dluhu ................................................................. 65

3.3

Predikce vývoje japonského veřejného dluhu ..................................... 65

Možnosti a doporučení ke snížení veřejného dluhu ........................................... 68 4.1

Moţnosti a doporučení řešení dluhu Japonska .................................... 68

4.2

Opatření vedoucí ke sníţení veřejného dluhu v Japonsku .................. 70

Závěr ............................................................................................................................... 76 Seznam použité literatury ............................................................................................. 78 Seznam grafů, tabulek .................................................................................................. 86 Přílohy ............................................................................................................................ 87

Úvod Od konce 60. let bylo Japonsko zemí s druhou nejsilnější ekonomikou světa. Vzhledem k pozoruhodnému vývoji japonského hospodářství během druhé poloviny 20. století byla tato metafora skutečně pravdou. Avšak vývoj zhruba v posledních dvou desetiletích jde zcela proti tehdejším úspěchům. Důvodem je velice váţný stav japonských veřejných financí, který rozhodně nemůţe jít příkladem. Tato závaţnost se skrývá právě v dlouhodobě vykazujících, rozpočtových deficitech, čímţ výše veřejného dluhu enormně narůstá. Tyto problémy začaly počátkem 90. let, kdy následkem prasknutí bubliny na finančních trzích propukla stagnace ekonomiky a dvě tzv. „ztracené dekády“. Lze si tedy poloţit otázku, jak je moţné, ţe prvotřídní světová ekonomika přejde, během zhruba dvaceti let, od šedesátiprocentního zadluţení k více neţ dvěstěprocentnímu? Odpověď na tuto otázku, se pokusím objasnit prostřednictvím podrobné analýzy fiskální politiky Japonska, coţ je také hlavním tématem této práce. Stále více západních ekonomů na Japonsko ukazuje a varuje, ţe se Evropa potaţmo Severní Amerika, Japonsku podobá čím dál tím víc. Jaké je tedy ve skutečnosti japonské hospodářské poselství. „Varování Japonskem se dříve odbývalo argumentem, že spořivý Japonci dluží především sami sobě a proto si mohou dovolit větší dluh. To je sice pravda ale doby, kdy to byl argument na všechny potíže země „vycházejícího slunce“ jsou dávno pryč.“1 V současnosti je Japonsko nejzadluţenější ekonomikou světa a důsledkem fiskální politiky japonské vlády je tak akumulovaný dluh veřejných financí (veřejný dluh), jehoţ výše v poměru k HDP Japonska, dosahuje v roce 2016 aţ neuvěřitelných 232 %. Co se týče růstu hrubého domácího produktu je od roku 1990 více neţ mdlý – pohybuje se zhruba okolo nuly, a od roku 2008 si Japonsko prošlo jiţ čtyřmi hospodářskými recesemi. Také základní úroková sazba centrální banky je velmi nízká. Dalšími problémy Japonska, které ještě celou situaci zadluţení zhoršují, je stárnoucí populace, kolísající nezaměstnanost a deflace.

1

MIROSLAV KOMÁREK, Velký ekonomický experiment, nebo hazardní hra. [online] dostupné z: http://www.dotyk.cz/byz-09-2015/9_japonsko-velky-ekonomicky-experiment-nebo-hazardni-hra

6

Navzdory výše uvedenému, je mým hlavním cílem navrhnout relevantní opatření ke sníţení veřejného dluhu Japonska na základě analýzy fiskální politiky. Práci jsem rozdělila na dvě části teoretickou a praktickou. V první části postupuji od teoretického vymezení pojmu „fiskální politika“ přes její moţná východiska, nástroje a cíle. Dále se zabývám problematikou fiskální nerovnováhy, která je jedním z nejzávaţnějších problémů veřejných financí, neboť právě dlouhodobá fiskální nerovnováha vytváří veřejný dluh. Tuto část práce dále rozšiřuji o typy, příčiny a důsledky veřejného dluhu, aţ k jeho teoreticky moţným řešením. Praktická část se zabývá samotnou analýzou fiskální politiky Japonska v letech 1995-2015 a detailně popisuje její vývoj v jednotlivých letech. Ještě předtím je nastíněn stručný historický vývoj, jeţ je ţádoucí pro správné uchopení dalších souvislostí současné problematiky Japonska v oblasti veřejných financí. Zaměřuji se na vývoj vládních dluhopisů, kterými vláda financuje deficity rozpočtu a veřejný dluh. Po zhodnocení celkového stavu fiskální politiky a veřejného dluhu uvádím moţnosti, doporučení a relevantních opatření, které by pomohly veřejný dluh sníţit. Pro tuto práci jsem zvolila metody deskripce, komparace, analýzy a syntézy. Čerpám především ze statistik, analýz a vyjádření japonského ministerstva financí, OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), dat měnového fondu (IMF), statistického úřadu a parlamentu, dále z odborných článků a publikací.

7

1

Fiskální politika

1.1 Vymezení pojmu fiskální politiky Fiskální politika je součástí hospodářské politiky, jejíţ hlavním cílem je udrţování stabilního ekonomického vývoje státu prostřednictvím státního rozpočtu. Nutno však zmínit, ţe definice a vymezení úlohy fiskální politiky není vţdy zcela totoţná a můţe se dle různých autorů lišit. Tak například podle Dornbusche a Fischera2 je fiskální politika politikou vlády, týkající se úrovně vládních nákupů, daňové struktury a úrovně transferů. Podle Dvořáka3 lze fiskální politiku obecně definovat jako makroekonomické vyuţití systému veřejných financí. Peková4 vymezuje pojem fiskální politiky jako záměrnou činnost státu, jeţ reprezentuje vláda vyuţívající především státního rozpočtu k regulaci peněţních vztahů mezi státem a ostatními ekonomickými subjekty, a to s cílem stabilizovat makroekonomický vývoj. Musgrave a Musgraveová5 naopak definici pojmu fiskální politika neuvádějí, ale zmiňují, ţe funkce stabilizační, je jednou z funkcí rozpočtové politiky: „ Rozpočtové operace ovlivňují agregátní poptávku a změny v úrovni agregátní poptávky ovlivňují úroveň zaměstnanosti a cen. Ať se nám to líbí nebo ne, rozpočet se tak odráží v makroekonomickém chování ekonomiky, a stává se tudíž důležitým nástrojem, kterým lze toto chování ovlivnit.“ Podobná situace je i u některých českých autorů, přičemţ někteří zdůrazňují cíl fiskální politiky a jiní zejména pouţívané nástroje. Slaný6 uvádí, ţe fiskální a rozpočtová politika jsou synonyma, která představují vládní aktivitu při stabilizaci ekonomického vývoje. Vzhledem k tomu tak budeme, v souladu s Musgravem a Musgraveovou, povaţovat za základní funkce fiskální (rozpočtové) politiky funkci:

2

DORNBUSH, R., FISCHER, S., Makroekonomie. 6.vyd. Praha: SPN, 1994. s. 356. ISBN 80-04-25556-6. DVOŘÁK, P., Vybrané problémy fiskální politiky. 1 vyd. Praha: VŠE, 1997. s155. ISBN 80-7079-620-0. 4 PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4.vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008. s. 431. ISBN 9789-807357-358-4. 5 MUSGRAVE, R. A, MUSGRAVE, P. B., Veřejné finance v teorii a praxi. Praha: Management Press, 1994. s. 424. ISBN 80-85603-76-4. 6 SLANÝ, A. A KOL, Makroekonomická analýza a hospodářská politika. Praha: C. H. Beck. s. 138. ISBN 807179-738-3. 3

8

a) stabilizační (cílem je udrţitelnost rovnoměrného ekonomického růstu) b) alokační (zahrnuje poskytování veřejných statků veřejným sektorem) c) distribuční (je zaměřena na prevenci chudoby prostřednictvím přerozdělování důchodů).7 Jak můţeme vidět, tak se v praxi i literatuře můţeme setkat s jednotlivými pojmy jako je „rozpočtová politika“ a „fiskální politika“. Tyto dva pojmy jsou často zaměňovány a brány jako totoţné, avšak v ekonomické interpretaci je nutné tyto pojmy odlišovat. Pro obě tyto politiky platí, ţe patří mezi veřejné politiky a vláda jimi realizuje své programové cíle. Na jedné straně fiskální politika, která je instrumentem hospodářské politiky centrální vlády, pomocí níţ je ovlivňována makroekonomická stabilita, na druhé straně rozpočtová politika, jeţ je orientována zejména na finanční stránku realizace vládních cílů. Při analýze těchto dvou pojmů, tak můţeme vycházet z vymezení Dvořáka8, který doporučuje dané pojmy taktéţ rozlišovat v tom ohledu, ţe rozpočtová politika9 se vztahuje především k rozpočtu. Fiskální politiku tak chápeme jako aktivní a vládou vyvolané změny ve struktuře a objemu veřejných výdajů a příjmů, s cílem o dosaţení určitého makroekonomického záměru – tj. dosaţení stabilního ekonomického růstu a nízké míry nezaměstnanosti. Fiskální politika dle Dvořáka představuje aktivní pojetí veřejných financí. Finanční prostředky v rámci státního rozpočtu jsou povaţovány za nástroj, kterým se ovlivňuje velikost agregátní poptávky (AD). Pojem fiskální politika se začal pouţívat aţ v návaznosti na Keynesiánskou koncepci hospodářské politiky. Za Keynesiánská východiska stabilizační fiskální politiky jsou následujícím povaţována potřeba státních intervencí do ekonomiky10, nejvhodnějším nástrojem je fiskální politika, vláda umí a je schopna fiskální politiku pouţít, je kladen důraz na aktivní fiskální politiku, tj. stimulaci poptávkové strany (demand side policy).

7

OCHRANA, F., J. PAVEL, L. VÍTEK a kol. Veřejný sektor a veřejné finance. Financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, s. 75. ISBN 978-80-247-3228-2. 8 DVOŘÁK, P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1. vyd. Praha: VŠE, 1997. s. 145. ISBN 80-7079-620-0. 9 Úspěšná rozpočtová politika znamená vyrovnaný či přebytkový státní rozpočet. 10 Tj. korekce makroekonomické situace prostřednictvím fiskální politiky.

9

Prostřednictvím nástrojů veřejných financí se vláda snaţí ovlivnit důchodovou situaci ekonomických subjektů a obyvatel; chování ekonomických subjektů a hospodářský růst, a sníţení nezaměstnanosti.11 Činnost vlády by neměla vést k tlaku na růst inflace a cenové hladiny. Fiskální politika by dále neměla negativně ovlivňovat cíle, jichţ se snaţí dosáhnout monetární politika, tj. – nízká inflace a vyrovnanost platební bilance. K naplnění cílů využívá fiskální politika různých nástrojů, kterými působí na AD. Cílem je tedy stabilizovat AD na úrovni potenciálního produktu. Poptávku vytváří vláda buď přímo a to výdaji (investicemi – I) nebo nepřímo prostřednictvím daní (T) či transferových plateb.12 Nástroje fiskální politiky jsou diskreční opatření13 (tzv. politika s volností rozhodování)14 a vestavěné stabilizátory (tzv. automatické) tj. mechanismy fiskální politiky, které vykazují relativní stabilitu a jsou dlouhodobého charakteru. Jejich zavedení není spjato s konkrétní krátkodobou nevyrovnaností. Tyto nástroje působí v období recese automaticky expanzivně15 a v období konjuktury působí naopak automaticky restriktivně16. Základní model makroekonomické rovnováhy říká – ekonomika je v rovnováze, pokud se hrubý domácí produkt Y = agregátní poptávce AD – to, co je vyprodukováno a zároveň spotřebován, platí tedy: Y = AD V případě uzavřené ekonomiky bude platit: AD = C + I + G + nX Kde nX = čistý vývoz

11

PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky, 4. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 432. ISBN 9789-807357-358-4. 12 OCHRANA, F., J. PAVEL, L. VÍTEK a kol. Veřejný sektor a veřejné finance. Financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, s. 76. ISBN 978-80-247-3228-2. 13 jedná o mechanismy fiskální politiky, reagující na krátkodobé výkyvy rovnováţného produktu, zaměstnanosti a cenové hladiny. Jsou zpravidla jednorázového charakteru a k jejich realizaci dochází aţ teprve na základě udělení politického souhlasu, např. změny sazeb daní. 14 OCHRANA, F., J. PAVEL, L. VÍTEK a kol. Veřejný sektor a veřejné finance. Financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, s. 76. ISBN 978-80-247-3228-2. 15 Např. zvyšování vyplácení podpor v nezaměstnanosti, pojištění v nezaměstnanosti apod. 16 Např. přesun daňových pásem, jeţ jsou zatíţeny vyššími daňovými sazbami.

10

Jednotková změna vládních výdajů nebo daní se můţe promítnout ve změně reálného produktu, přičemţ výši změny zjistíme pomocí multiplikátorů17. Tyto efekty můţeme sledovat jak v podmínkách uzavřené, tak i v podmínkách otevřené ekonomiky. V obecném slova smyslu určuje multiplikátor výslednou změnu endogenní proměnné18 (dN) - reálný produkt, v důsledku jednotkové změny exogenní proměnné19 (dX) – daně, výdaje. V otevřené ekonomice je působení multiplikátorů zpochybňováno argumenty, ţe pokud dojde ke zvýšení vládních výdajů v menších otevřených ekonomikách20, vyvolává to zpravidla růst dovozu, přičemţ změna dovozu následně ovlivňuje změnu parametru multiplikátoru v otevřené ekonomice21. Stejně tak se argumentuje i v případě investičních výdajů, jeţ závisí na reálné úrokové míře, kdy závislost je negativní. S růstem reálné úrokové míry totiţ klesají investiční výdaje a v důsledku toho klesá produkt (Y). Vznik deficitů veřejných rozpočtů můţe způsobit právě růst veřejných výdajů a deficity jsou pak běţně řešeny dluhovým financováním. Emise státních dluhopisů můţe být příčinou růstu úrokových sazeb, coţ vyvolává pokles investičních výdajů a agregátní poptávky (AD). Pokud je deficit financován na straně příjmů prostřednictvím fiskální restrikce, tak daňová zátěţ roste a dochází ke sniţování disponibilního důchodu u ekonomických subjektů. V důsledku toho pak výdaje na investice, popřípadě spotřebu, klesnou. Cílem fiskální politiky při ovlivňování ekonomiky můţe být tzv. expanze a restrikce a to v závislosti na fázi hospodářského cyklu. Podle toho se pak přizpůsobují jednotlivé dílčí nástroje. Rozlišujeme tedy tyto typy fiskální politiky. a) Expanzivní - znamená růst produktu a agregátní poptávky (AD) prostřednictvím změny růstu - soukromé spotřeby (C), soukromých investic (I), a vládních výdajů (G).22

17

multiplikátory ukazují jaký je dopad jednotkové změny v daních či výdajích SR na úroveň HDP. proměnná, jejíţ hodnoty jsou určeny nebo generovány systémem či jeho modelem. Endogenní proměnná má v jednorovnicových modelech úlohu vysvětlovaných proměnných, ve vícerovnicových modelech můţe vystupovat ve dvojí roli, tj. i jako vysvětlující proměnné. 19 exogenní proměnné na systém působí, samy jím však nejsou ovlivňovány a jejich hodnoty jsou tak determinovány mimo zkoumaný systém. Mají vţdy charakter vysvětlujících proměnných. 20 Např. Česká republika 21 Jelikoţ mezní sklon k dovozu má za následek pokles té dané hodnoty multiplikátoru. 22 OCHRANA, F., J. PAVEL, L. VÍTEK a kol. Veřejný sektor a veřejné finance. Financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, s. 79. ISBN 978-80-247-3228-2. 18

11

Cílem expanzivní politiky je tedy zvýšení reálného produktu (Y) a sníţení míry nezaměstnanosti (u). Cenou za tuto politiky bývá mnohdy zvýšení inflace. b) Restriktivní – znamená omezení či sníţení agregátní poptávky (AD), coţ vede ke zpomalení růstu reálného produktu.23 Cílem restriktivní fiskální politiky je tak sníţení míry inflace, a to i za cenu sníţení tempa růstu HDP a zvýšení nezaměstnanosti. V praxi se běţně uplatňuje kombinace expanzivní a restriktivní politiky. Úplně poprvé byla fiskální politika vyuţita v době po světové hospodářské krizi v letech 1929 – 1933.24

1.2 Teorie fiskální nerovnováha Ke vzniku fiskální nerovnováhy dochází především v důsledku nesouladu mezi objemem reálně získaných a uţitečných veřejných prostředků, to se obvykle projeví v daném fiskální roce jako rozpočtový deficit, v dlouhém období pak jako veřejný dluh. Pro nárůst fiskální nerovnováhy jsou charakteristické přetrvávající schodky a rostoucí veřejné zadluţení, coţ představuje závaţný ekonomický problém. Z historického hlediska je rozpočtový deficit vůči veřejnému dluhu problémem relativně mladým.25 Od poloviny 70. let minulého století se však stává trvalým rysem veřejných financí.26

1.2.1 Krátkodobá fiskální nerovnováha Krátkodobá fiskální nerovnováha je situace, kdy mezi rozpočtovými příjmy (P) a rozpočtovými výdaji (V) vzniká určitá disharmonie v rámci jednoho fiskálního roku. V případě kdy v daném rozpočtovém období objem veřejných výdajů převyšuje objem veřejných příjmů (P < V), dochází k rozpočtovému deficitu. Naopak, v případě kdy je objem příjmů vyšší neţ výdaje (P > V), nastává rozpočtový přebytek. Zásadní význam má saldo na

23

Taková situace nám ukazuje, ţe výrobní faktory jsou přetěţovány a ve výsledku tak hovoříme o tzv. přehřáté ekonomice 24 V rámci ekonomického programu vlády USA – New Deal, kde hlavními nástroji byly rozsáhlé vládní výdaje (většinou investičního charakteru) a změny v oblasti daňové politiky, progresivního zdanění důchodových daní a dividend. Byly realizovány také změny v oblasti sociálních programů 25 Objevuje se teprve aţ v 19. století jako jev doprovázející války, období výrazných hospodářských poklesů apod. 26 DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 49. ISBN 978-80-7400-075-1.

12

konci rozpočtového roku, protoţe odráţí skutečný výsledek hospodaření státu. Výrazem krátkodobé nerovnováhy, po skončení fiskální roku, je tak rozpočtový deficit.27 Co se týče rozpočtového přebytku, tak ho nelze hodnotit vţdy a jednoznačně pozitivně, neboť k jeho vzniku můţe dojít neuváţenými úsporami ve veřejných výdajích, například omezením investic ve veřejném sektoru. Nicméně jej nelze hodnotit ani jako negativní. 28 Díky odlišným faktorům vzniku rozpočtových deficitu můţe tyto deficity rozlišit na: a) Aktivní (strukturální) rozpočtový deficit Je výsledkem rozhodnutí vlády v rámci expanzivní fiskální politiky, jejíţ cílem je oţivit ekonomiku státu. Strukturální deficit můţe tvořit protiváhu k dosaţení stanovených a prioritních ekonomických cílů, jeţ si vyţádaly např. restrukturalizaci národního hospodářství jako celku, nebo jen jeho části. Dalšími příčinami tohoto deficitu se jeví populistická vládní hospodářská politika, která spočívá ve výrazném sniţování daní, sniţování poplatků či jejich odstraňováni, coţ má za cíl si získat voliče pro konkrétní politickou stranu.29 b) Pasivní (cyklický) rozpočtový deficit Není výsledkem fiskální politiky. Jeho zdrojem jsou na vládě nezávislé vlivy, které vládu nutí určitým způsobem reagovat. Příčinou vzniku cyklického deficitu (schodku) je pokles, který sniţuje daňový výnos a zvyšuje veřejné výdaje. Další příčinou můţe být také nákladový šok, jeţ postihuje podniky a instituce vlastněné a financované státem nebo mimořádné události jako jsou např. přírodní katastrofy či válečný konflikt, které vyvolávají potřebu mimořádných vládních výdajů.30 V krátkém hospodářském období jsou finanční důsledky rozpočtového deficitu pozitivní. Při krátkodobé nerovnováze totiţ nedochází k výraznější reálné ani budoucí rozpočtové komplikaci a je tak umoţněno změkčení vládního rozpočtového omezení.31To vládě dává

27

DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 51. ISBN 978-80-7400-075-1. 28 PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 454. ISBN 9789-807357-358-4. 29 PILNÝ, J. Veřejné finance. 5. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2007, s. 197 – 199. ISBN 978-807194-963-3. 30 DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 54. ISBN 978-80-7400-075-1. 31 Tzn. uvolnění vazby rozsahu vládních výdajů na objem daní.

13

prostor vyuţít více finančních a jiných prostředků na realizaci vládních výdajů. Tímto způsobem mohou být eliminovány silné vlivy exogenních faktorů na objem veřejných výdajů, např. cenové šoky, hospodářské recese, přírodní katastrofy apod., a jejich negativní dopady. V tomto případě je také moţné financovat efektivní veřejné výdajové programy prostřednictvím návratných finančních prostředků za situace, kdy míra výnosu projektu převyšuje úrokovou míru z dluhu.32 V dlouhém období jsou finanční důsledky rozpočtového deficitu naopak negativní. Je to způsobeno mechanismem přeměny deficitu ve veřejný dluh, který potaţmo tvoří úrokové břemeno ve vztahu k budoucím státním rozpočtům. V případě kdy nebude mít stát k dispozici dostatečně mnoţství prostředků ke splácení úroků veřejného dluhu, bude nucen si dále půjčovat, v tom důsledku jde o tzv. dluhové krytí. Z toho plyne omezující schopnost vlády vytvořit vyrovnaný státní rozpočet, coţ dále způsobuje problém dlouhodobé zvýšení inflace. 33

1.2.2 Financování rozpočtového deficitu a jeho možnosti Rozpočtový deficit lze financovat peněžně (emisně), kde financování deficitu funguje na principu spolupráce státu s centrální bankou. V prvním případě je Centrální banka vládou poţádána o přímý úvěr, ve druhém případě můţe vláda vydat dluhopisy, které tak nabídne bance k odkoupení. Za tyto obligace platí centrální banka penězi, které emitovala, s nimiţ vláda následně financuje svůj rozpočtový deficit. Tomuto procesu říkáme a je znám jako peněţní kreace či monetizace dluhu. Tento způsob krytí deficitu se ve většině zemí spíše nevyuţívá ve prospěch dluhové financování. Avšak jednou z výjimek je právě japonská centrální banka (BoJ), jeţ monetizuje vládní dluh nákupem dlouhodobých i krátkodobých vládních cenných papírů.

34

Další moţností jak financovat rozpočtový deficit je jeho

dluhového financování. Operace probíhá prostřednictvím státních dluhopisů a jejich následným prodejem. V prvním případě se jedná o vznik vnitřního dluhu, kdy stát prodává dluhopisy soukromým subjektům, včetně komerčních bank, coţ je právě převáţná situace

32

PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 471. ISBN 9789-807357-358-4. 33 PILNÝ, J. Veřejné finance. 5. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2007, str. 199. ISBN 978-80-7194963-3. 34 HAMERNÍKOVÁ, B.; MAAYTOVÁ, A. A KOL. Veřejné finance. Praha: ASPI, 2007, s. 262. ISBN 978-807357-497-0.

14

v Japonsku, stát však můţe dluhopisy prodat přímo obyvatelstvu, např. Itálie, zde je obyvatelstvo velice významných věřitelem státu. Tento způsob financování však v sobě skrývá určitá negativa v podobě omezení pouţití soukromým úspor a výsledně i investic importu35. Z toho důvodu jsou moţnosti značně omezené. Ve druhém případě pak dluhové financování představuje prodej státních dluhopisů zahraničním subjektům. Z čehoţ plyne vznik vnějšího (zahraničního) dluhu, který působí na růst pasivního salda běţného účtu.36 Nepříjemným důsledkem ve vztahu s dluhovým financováním jsou úroky, které pro státní rozpočet představují nutný výdaj a nutnost dluh obsluhovat. V případě platební bilance je financování rozpočtového deficitu řešeno prodejem státních aktiv, jedná se především o prodej cenných papírů ve vlastnictví státu, prodej státního kapitálu nebo prodej hmotného majetku ve vlastnictví státu. Posledním způsobem je prodej státního podílu v některé z bank nebo prodej významného podniku (ocelárny, hutě apod.) Další moţnosti se můţe jevit i privatizace některého státního podniku.37 Financování deficitu lze uskutečnit také prostřednictvím daní, jeţ je často vyuţívaným způsobem. Je však kladen důraz na opatrnost provedení a odbornost, přičemţ velké zvýšení daňových sazeb můţe být důvodem sníţení celkového daňového výnosu. Problematikou zvolení tohoto způsobu financování je bezprostřední nutnost změny zákonů, coţ je však moţné jedině v dlouhém období. 38Proto se tato moţnost jeví jako vhodná, při dlouhodobém řešení rozpočtového deficitu, nikoliv krátkodobém.

1.3 Dlouhodobá fiskální nerovnováha Výsledkem dlouhodobé fiskální nerovnováhy je statní dluhu, někdy nepřesně označován jako vládní dluh, coţ vyvolává dojem, ţe vznik dluhu je záleţitostí jedné vlády. V tom kontextu je

35

Tzn., ţe výsledným efektem dluhového financování je sníţení reálné spotřeby soukromých subjektů o daný úvěr vládě. 36 PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 472. ISBN 9789-807357-358-4. 37 Tato metoda se jeví jako lákavá a krátkodobě vysoce účinná, při níţ dochází k rychlé redukci relativní váhy veřejného dluhu prostřednictvím výnosů z prodeje státního majetku. Nicméně, v takovém případě je nutné důsledně odlišit krátkodobý pozitivní vliv privatizace s cílem zlepšení fiskální situace od vlivu dlouhodobějšího, který často uţ tak pozitivní není. Blíţe viz.např. DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 148 - 152. 38 PILNÝ, J. Veřejné finance. 5. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2007, s. 202. ISBN 978-80-7194-9633.

15

nutno pouţít výstiţnějšího pojmu jakým je „veřejný dluh“. Veřejný dluh představuje pohledávku ve vztahu k současné i budoucí daňové povinnosti obyvatelstva.39 V konečném důsledku tak břemeno nenese stát ale veřejnost. Veřejný dluh tvoří souhrn závazků států, jednotlivých článků územní samosprávy, mimorozpočtových fondů v rozpočtové soustavě, veřejnoprávních institucí zřizované státem a územní samosprávou a veřejných podniků. Přímým výsledkem deficitu státního rozpočtu je veřejný dluh, který je souhrnem všech minulých rozpočtových deficitů vlády. S kaţdým deficitem se objem veřejného dluhu zvyšuje, varianta sníţení veřejného dluhu je však moţná prostřednictvím jeho splátek, tzv. umořováním. Další variantou ke sníţení dluhu můţe být inflace. Jelikoţ je veřejný dluh stavová veličina, v případě neočekávané inflace tak poklesne reálná hodnota veřejného dluhu.40 Určitou část veřejného dluhu lze denominovat v zahraniční měně. Proto rozhodnutí o tom, v jaké měně budou státní obligace denominovány, má významné a dalekosáhlé makroekonomické i veřejně finanční důsledky. Pro zadluţené země jsou velkým rizikem změny kurzů, protoţe pokud dojde k měnové krizi, můţe to reálnou hodnotu dluhu jen zvýšit.41 Za nespornou výhodu ekonomicky silných zemí, jako je Japonsko, lze povaţovat, ţe mohou emitovat státní dluhopisy v domácí měně. Na veřejný dluh je často pohlíţeno jako na kumulaci minulých deficitů veřejných rozpočtů. I přesto, ţe rozpočtové deficity s veřejným dluhem úzce souvisí, důvodem jejich existence není zdaleka jedinou příčinou jeho růstu. Veřejný dluh můţeme členit na: 1) Hrubý veřejný dluh – znamená celkový objem či souhrn závazků státu bez ohledu na výši státních pohledávek. 2) Čistý veřejný dluh – znamená, hrubý dluh – pohledávky státu. Jeho vykazování je spjato s několika komplikacemi v podobě: vymahatelnosti pohledávek, způsob

39

DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 79. ISBN 978-80-7400-075-1. 40 PILNÝ, J. Veřejné finance. 5. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2007, s. 202. ISBN 978-80-7194-9633. 41 DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s 89. ISBN 978-80-7400-075-1.

16

oceňování a výběru aktiv. Tuto problematiku řeší jednotlivé státy rozdílně, proto nelze údaje o velikosti čistého dluhu aplikovat pro mezinárodní srovnání. K tomuto účelu je zpravidla vyuţíván ukazatel dluhové kvóty, tj. podíl veřejného hrubého dluhu na HDP.42 U veřejného dluhu se obvykle vykazuje hrubý dluh. Ukazatel hrubého dluhu se tak oproti čistému dluhu vyuţívá pro mezinárodní srovnání, popřípadě za účelem stanovení a hodnocení kritéria podílu dluhu na HDP.43 Veřejný dluh lze dále klasifikovat i podle místa vzniku dluhového nástroje: 1) Vnitřní (domácí) dluh – (Internal public debt) – rozumíme tím dluh státu domácím subjektům. Nejčastějšími způsoby, kterým stát realizuje výpůjčky od občanů či jiných likvidních právních subjektů (zejména bank), jsou státní dluhopisy – obligace. Stát se tak zavazuje k tomu, ţe jejich drţitelům ve stanovených intervalech vyplatí příslušný finanční výnos tj. úroky, a po uplynutí stanovené doby od drţitelů obligace odkoupí zpět za nominální hodnotu. Veřejný dluh má zpravidla podobu vládních dluhopisů a jsou obchodovány a nakupovány domácími či zahraničními subjekty na kapitálovém trhu. Dle doby splatnosti vládních obligací je tak lze rozdělit na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. 44 2) Vnější (zahraniční) dluh (External public debt) vzniká prodejem státních obligací zahraničním subjektům. Tímto způsobem postupuje vláda v situaci, kdy potřebuje finanční prostředky v co nejkratší moţné době. V důsledku toho se prodává především zahraničním bankám či jiným solventním institucím, jeţ jsou schopny nakupovat obligace hromadně. Co se týče prodeje obligací jednotlivým občanům tak moţný je, nicméně tato varianta značně zpomaluje proces při získávání peněz, neboť jsou obligace prodávány jednotlivě.

42

OCHRANA, F., J. PAVEL, L. VÍTEK a kol. Veřejný sektor a veřejné finance. Financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, s. 144. ISBN 978-80-247-3228-2. 43 PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 484. ISBN 978-807357-358-4. 44 OCHRANA, F., J. PAVEL, L. VÍTEK a kol. Veřejný sektor a veřejné finance. Financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, s. 145. ISBN 978-80-247-3228-2.

17

Za výhodu prodeje státních dluhopisů zahraničním subjektům lze označit zejména příliv zahraničního kapitálu, který je schopen pomoci překonat nedostatek domácího kapitálu, a tím tak přispět k realizaci efektivních veřejných investic.45 Nevýhodou zahraničního veřejného dluhu lze povaţovat to, ţe je potřeba splácet úroky v měně, v níţ byl dluh zapůjčen. Ve většině případů to bývá právě zahraniční měna. Tento fakt vyvolává tlak na přebytek obchodní bilance46, coţ v silně zadluţených zemích povede k prudkému sniţování importu.47 Odborníci však upozorňují na nebezpečí vysokého podílu vnějšího veřejného zadluţení, jeţ vedlo v mnoha rozvojových zemí v 80. letech 20. století ke vzniku dluhové krize a mělo za následek značně negativní dopady. 48

1.3.1 Příčiny a důsledky růstu veřejného dluhu Příčinami růstu veřejného dluhu jsou mimorozpočtové (přejímání závazků jiných subjektů či přijetí dluhu z minulého období), rozpočtové (dlouhodobé deficity státního rozpočtu apod.) a rozsáhlé veřejné investice (stát na ně nemá nenávratné finanční prostředky ve statním rozpočtu.)49 Vývoj relativní váhy veřejného dluhu ovlivňuje zejména výchozí hodnota ukazatele (veřejného dluhu) a to na počátku rozpočtového období, která vyjadřuje míru zděděné dluhové zátěţe; velikost primárního deficitu v daném rozpočtovém období, vyjadřující nárůst zadluţení vlivem vládní fiskální politiky a exogenních faktorů; míra monetizace dluhu, která vyjadřuje, do jaké míry byl veřejný dluh transformován operacemi na volném trhu do přírůstku peněţní zásoby; poměr úrokové míry (jíţ je dluh úročen) a tempa růstu HDP.50 Z hlediska hospodářsko-politického je podstatné, ţe ţádný z výše uvedených faktorů, výjimkou je primární deficit (a v některých zemích monetizace), nemůţe vláda ovlivnit

45

DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, str .88. ISBN 978-80-7400-075-1. 46 Hovoří se o 1% importu, který je pohlcený úroky z veřejného dluhu. 47 PILNÝ, J. Veřejné finance. 5. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2007, str. 205. ISBN 978-80-7194963-3. 48 OCHRANA, F., J. PAVEL, L. VÍTEK a kol. Veřejný sektor a veřejné finance. Financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, s. 146. ISBN 978-80-247-3228-2. 49 PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 491. ISBN 9789-807357-358-4. 50 DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 113. ISBN 978-80-7400-075-1.

18

přímo. Pozitivně se vláda tempo růstu sice ovlivnit snaţí, ale výsledek záleţí také na řadě exogenních faktorů (zejména hospodářském cyklu). Úrokovou míru ovlivňuje centrální banka51, nikoliv vláda. Jeden z nejdůleţitějších důsledků veřejného dluhu je jeho zpětný vliv na státní rozpočty a tím i na fiskální politiku státu. S růstem rozpočtového deficitu roste i veřejný dluh, kterému z něj tak následně rostou i úroky. Vyšší úroky vedou k situaci zvýšení veřejných výdajů, které posléze zvýší rozpočtový deficit. Úroky z veřejného dluhu jsou tak za poslední roky nejrychleji rostoucí částí rozpočtových výdajů v mnoha státech.

52

Tato situace je rozpočtově

charakteristická při nulovém primárním deficitu, nebo dokonce primárním přebytku, celkový deficit vlivem úroků z veřejného dluhu stále roste, a i v obdobích konjuktury relativní váha veřejného dluhu stále roste. Vláda je sice schopna dosáhnout krátkodobé fiskální nerovnováhy, ale není schopna zabránit prohlubování dlouhodobé fiskální nerovnováhy, tzn. nepřetrţitému zvyšování podílu veřejného dluhu k HDP.53 Jako další důsledky můţeme uvést destabilizaci fiskální politiky (dlouhodobě dochází k fiskální nerovnováze).54 Z dlouhodobého hlediska je veřejný dluh pouze odloţením problému krátkodobé fiskální nerovnováhy a jeho přeměn na dlouhodobou fiskální nerovnováhu. Ve vztahu ke sníţení objemu veřejného dluhu na přijatelnou míru, za níţ se aktuálně povaţuje 60% HDP v rámci jednoho z konvergenčních kritérií Evropské Unie, se nabízejí dvě varianty. První variantou způsobu řešení dluhového problému se jeví způsob aktivní, který je tvořen hospodářskopolitickými opatřeními. Nezbytnou potřebou, pro řešení dluhového problému, je mj. určitá politická podpora, neboť se vlády k problematice veřejného dluhu staví mnohdy neochotně. Tento fakt je vyvoláván například politickým tlakem lobbyistů. Dalším důvodem neochoty je např. omezené období, ve kterém vláda funguje a jde tak ruka v ruce s nepopulárností většiny

51

Politika centrální banky v malé otevřené ekonomice je pod tlakem řady exogenních faktorů. DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 126. ISBN 978-80-7400-075-1. 53 DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 127. ISBN 978-80-7400-075-1. 54 PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 492-493. ISBN 978980-7357-358-4. 52

19

hospodářských opatření, jeţ vedou k radikálnímu sníţení objemu veřejného dluhu.

55

Hlavními alternativami řešení dluhového problému jsou aktivní vládní opatření – tj. snaha o dosaţení přebytku státního rozpočtu a s jeho pomocí dluh splácet včetně úroků, uvalení mimořádné jednorázové paušální dávky z kapitálu k umoření dluhu, monetární řešení monetizace dluhu, či sníţením reálné hodnoty dluhu záměrně vyvolanou inflací, odmítnutí existujícího dluhu, popřípadě úroku novou vládou (jako administrativní cesta řešení dluhu).56Druhou variantu je uplatnění pasivního způsobu řešení dluhové situace, jakoţto pozitivní vliv exogenních faktorů,57 tj. dosaţení příznivého poměru tempa ekonomického růstu a úrokové, to je v řadě zemí však velice obtíţné; vyuţití inflace a vyuţití zahraniční pomoci.58

55

PILNÝ, J. Veřejné finance. 5. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2007, s. 208. ISBN 978-80-7194-963-

3. 56

PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 493 – 494. ISBN 978980-7357-358-4. 57 JÍLEK, M. Veřejné finance. 1. vydání. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1999, s. 200. ISBN 80-7040361-6. 58 PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 493. ISBN 9789-807357-358-4.

20

2

Analýza fiskální politiky Japonska v letech

1995 – 2015 V této kapitole jsem si stanovila za cíl provést podrobnou analýzu fiskální politiky v jednotlivých letech 1995 – 2015. Předtím ještě pokládám stručný historický vývoj, jeţ je ţádoucí pro správné uchopení dalších souvislostí současné problematiky Japonska v oblasti veřejných financí.

2.1 Sedmdesátá a osmdesátá léta V roce 1973 se odehrál první ropný šok a započal tak nové období japonské fiskální politiky. V důsledku růstu ceny ropy bylo Japonsko uvrţeno do první poválečné recese. Krize byla překonána, avšak bezprostředně poté ustrnuly daňové výnosy a vyvstal problém s pokrýváním vládních výdajů v rozpočtu. Vláda byla nucena jednat, a tak byl vydán zvláštní zákon, jeţ doplňoval Zákon o veřejných financích. Cílem bylo zajistit vydání mimořádných dluhopisů k financování dodatečného rozpočtu fiskálního roku 1975 a poskytnout tak moţnost vládě financovat rozdíl mezi běţnými výdaji a daňovými příjmy v daném fiskálním roce. Tento doplňující zákon vládu opravňoval k vyuţití mimořádných dluhopisů pro financování deficitu pouze na jeden rok. Pokud chtěla vláda financovat deficit, prostřednictvím dluhopisů, v některém z dalších fiskálních let, musela pokaţdé znovu vydat zvláštní zákon. Takto také činila kaţdý rok aţ do konce následující dekády. Poslední takovýto zvláštní zákon byl vládou vydán ve fiskálním roce 1989. 59 V průběhu bublinové ekonomiky, jeţ probíhala v letech 1985 – 1991, se Japonsko nacházelo v konjuktuře díky níţ mělo tak silný ekonomický růst a velkou kupní sílu. Výsledkem bublinové ekonomiky byl totiţ vysoký nárůst cen akcií a nemovitostí, přičemţ dopady pociťovala japonská ekonomika v podobě zpomalené dynamiky růstu v průběhu celých 90. let.

59

Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan´s Public finance. 2004. [online].

21

Deregulace úrokových měr začala v roce 1985, přičemţ do té doby neměly japonské banky moţnost úročit vklady. Odstraněním této překáţky vznikl konkurenční boj mezi bankami o vklady.60 Banky a jiné finanční instituce začaly poskytovat úvěry téměř komukoliv, a to i ztrátovým společnostem. Finanční instituce byly zatíţeny půjčkami s pochybnými hodnotami a počet neuhrazených úvěrů vůči HDP vzrostl v půlce 80. let z přibliţně 90 % na 120 % na počátku 90. let. Mnoho bank a dalších finančních institucí to tak dovedlo aţ k jejich bankrotu. 61

Důvodem vzniku těchto bublin bývá, tedy včetně finanční deregulace, také internacionalizace ve spojitosti s přebytkem běţného účtu, jeţ je zapříčiněn silným jenem,62dále spekulativní přehřívání finančních trhů nebo příliš mírná (volná) měnová politika a rekordně dlouhodobé nízké úrokové míry, které jsou spojené se zvyšováním emise peněz do dvouciferných čísel v průběhu dvouletého období.63 Díky snadnému přístupu k finančním prostředkům byl umoţněn velký růst trhu akcií a nemovitostí, coţ bylo opět spjato s příliš volnou měnovou politikou.64 Jedním z hlavních důvodů stagnace v 90. letech je právě japonská bublinová ekonomika, která tak stejně ovlivnila efektivitu, neefektivitu, vládních snah o zlepšení celkové situace. I přesto, ţe se bankovní sektor vzpamatovával z propadů na přelomu 80. a 90. let jen velice pomalu, zatěţoval celé japonské hospodářství a vůči dalším škodlivým faktorům jej tak učinil zranitelným.

2.2 Ekonomický vývoj v 90. letech Recese v letech 1991 – 1993 byla na japonské poměry aţ neobvykle dlouhá, jeţ se vyznačovala mnoha specifickými rysy, po níţ následovala mírná a krátká expanze v roce 1996, která byla následně ukončena v březnu 1997, kdy ekonomika spadla opět do recese.

60

San José State University Department of Economics. The Bubble Economy of Japan..[online]. SEDLÁK, Mikuláš. Japonská ekonomika včera a dnes. 1. vyd. Bratislava: Iura Edition, 2003, str. 192. ISBN 80-89047-72-6. 62 NAKAMURA, T.: Lectures on Modern Japanese Economic History 1926 – 1994. LTCB International Library Foundation 1994, s. 305. ISBN 978-4924971004. 63 NARIAI, O.: History of the Modern Japanese Economy. The Foreign press Center, Tokio 1999, s. 54. ISBN 10: 4939030032. 64 SEDLÁK, Mikuláš. Japonská ekonomika včera a dnes. 1. vyd. Bratislava: Iura Edition, 2003, s. 192. ISBN 80-89047-72-6. 61

22

Na ekonomickou recesi reagovala japonská vláda monetárními a zejména fiskálními opatřeními. Jiţ v roce 1991 sníţila Japonská banka diskontní sazbu na 4,5 % a v dalších letech se toto sníţení opakovalo. 65 Jelikoţ oţivení ekonomiky nešlo docílit pouze monetárními nástroji, vláda dávala přednost také fiskální stimulaci. Proto, aby byla recese překonána, byly vypracovány komplexní programy, jeden z nich byl právě Emergency stop-gap program ze září 1991. Avšak v březnu 1994 byl přijat ještě komplexnější program, Overall economic measures program, ve kterém se ekonomika stimulovala pomocí fiskálního povzbuzení veřejných prací a veřejných investic. Díky vládní politice proudily do ekonomiky značné sumy peněz prostřednictvím stimulačních balíčků. Jen v období 1992 – 1995 došlo k přijetí sedmi takových balíčků. Stabilizace ekonomiky pokračovala i ve druhé polovině 90. let. V období 1992 – 1998 bylo přijato dokonce 9 expanzivních opatření fiskální politiky s celkovým navýšením toků peněz do ekonomiky včetně sníţení daní ekonomickým subjektům, v objemu zhruba přes 90 bil. JPY. Graf 1 nabízí pohled na celkovou výši balíčků v jednotlivých letech. Graf 1 - Fiskální balíčky (v bil. JPY) a tempa růstu reálného HDP (v %) v letech 1992 - 2003

Zdroj: Vlastní zpracování na základě: OECD(2004)Economic Survey – Japan 2003-2004. Paříž a CAO Annual Report on The Japenese Economy and Public Finance, Tokyo: Cabinet Office, Goverment of Japan dostupné z: www.5.cao.go.jp/keizai/index-e.html.

65

V září 1993 dosáhla diskontní sazba aţ rekordní nízké úrovně 1,5%.

23

2.3 Vývoj v jednotlivých letech 1995 - 201566 Rok 1995 Fiskální rok 1995 se v návaznosti na předchozí léta nesl v duchu dalších velkých daňových škrtů ve výši 5,5 bil. JPY. Vláda se proto v září rozhodla pro stimulaci ekonomiky prostřednictvím dalšího stimulačního balíčku. Byl financován dodatečným rozpočtem tohoto fiskálního roku, který vládu vyšel na více neţ 5 bil. JPY. Finanční prostředky byly získány skrze emisi státních dluhopisů, které tvořily 9,7 bil. JPY tj. 13,7 % celkových výdajů. To představovalo velkou závislost rozpočtových výdajů na dluhopisech. Tempo reálného růstu HDP bylo 1,9 % HDP. Rok 1996 Přijetí stimulačního balíčku v roce 1995 přispěl ve značné míře k hospodářskému růstu v roce 1996, a reálný HDP tak vzrostl na 2,9 % oproti roku 1995 (graf 4). To znamenalo, ţe stimulace vlády prostřednictvím fiskální a monetární politiky v předchozím období měly určitý efekt. Avšak díky politickým událostem došlo k dramatické změně. Konzervativní politici, jeţ přišli v říjnu 1996 k moci, usilovali o dokončení daňové reformy. Do konce tohoto roku, měla totiţ dohoda o dočasném sníţení daní, kterou zavedly předchozí vlády, dostat restriktivní ráz. V listopadu 1996 vypracovala vláda Program strukturální reformy ekonomiky. Konsolidace japonské ekonomiky měla být provedena ve třech krocích, přičemţ první rok měla vláda stimulovat ekonomiku fiskálními a daňovými opatřeními i za cenu vyššího zadluţení. Během následujících tří let měla proběhnout důsledná restrukturalizace ekonomiky. Plánem bylo financovat program veřejných investic ve vědě a vývoji, taktéţ vytváření nových pracovních příleţitostí.67Nicméně i v tomto roce byly provedeny velké daňové škrty a vydané dluhopisy dosáhly na 19,1 bil. JPY, tj. 25,5 % celkových rozpočtových výdajů. Rok 1997 Vzhledem k obecnému stárnutí japonské populace a neudrţitelnosti situace v dlouhém období bylo zřejmé, ţe je nutná reforma. Vláda se v roce 1997 snaţila zvýšit příjmy rozpočtu, a tak se

66

Pozn. Fiskální rok či rozpočtové hospodaření v Japonsku začíná 1. dubna a končí 31. března následujícího roku. 67 CIHELKOVÁ, Eva. Světová ekonomika: základní rysy a tendence vývoje. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2004, str. 139. ISBN 80-245-0687-4.

24

rozhodla nepokračovat s daňovými škrty. Naopak zvýšila spotřební daň z 3 % na 5 %. Strana nákladů rozpočtu byla pečlivě zhodnocena a celkově bylo tak dosaţeno vyrovnaného salda vládních půjček. Aby byla provedená fiskální opatření posílena, v listopadu 1997 byl vypracován Zákon o fiskální strukturální reformě. Hlavními body tohoto zákona bylo sníţení fiskálního deficitu pod 3 % HDP k fiskálnímu roku 2003 a ukončení financování za pomocí mimořádných dluhopisů k témuţ roku. Pro dosaţení těchto cílů bylo vládou stanoveno období mezi následujícími fiskálními lety 1998 – 2000 jako (Intensive Reform Period) Intenzivní reformní fáze. Byly zadány fixní hodnoty pro hlavní výdaje rozpočtu, např. na sociálním zabezpečení.68 Ve fiskálním roce 1997 byla výsledkem rozpočtu částka státních dluhopisů osekána na 16,7 bil. JPY, odpovídající 21,6 % celkových vládních výdajů. Daňové výnosy se během posledních tří let postupně zvedaly a dosáhly 57,8 bil. JPY, jeţ pokrývaly 67 % výdajů rozpočtu. I přesto, ţe zmíněná opatření měla určitý pozitivní dopad v kontextu ekonomického zlepšení, japonské fiskální podmínky byly však horší neţ u jiných lídrů světové ekonomiky. Japonské hospodářství se muselo zároveň potýkat s řadou neočekávaných a nepříznivých událostí. Na domácím trhu koncem roku 1997 totiţ zbankrotovalo několik poměrně velkých finančních institucí a v zahraničí měly některé další asijské země váţné finanční a ekonomické problémy. Pro Japonsko to znamenalo zhoršení domácí poptávky, stagnaci průmyslové výroby a sníţení zisku firem i příjmů domácností.

69

Tempo růstu reálného HDP proto opět kleslo, a to na

hodnotu 1,4 % HDP (graf 4). Rok 1998 Pro fiskální rok 1998 byl rozpočet vypracován na základě Zákona o fiskální strukturální reformě (Fiscal Structural Reform Act). Výsledkem bylo 15,6 % bil. JPY vydaných státních dluhopisů, a to v původním rozpočtu, jeţ porývaly 20 % celkových vládních výdajů. Tyto okolnosti japonská ekonomika těţce nesla, proto se vláda v květnu 1998 rozhodla Zákon o fiskální strukturální reformě doplnit a byla přidána moţnost vydávat mimořádné dluhopisy

68

Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan's Public Finance.[online]. 2004 69 Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan's Public Finance.[online]. 2004

25

pro financování deficitu státního rozpočtu v krizové situaci. Došlo také k posunutí cíle zákona z roku 2003 na rok 2005. To bylo však nedostatečné, a proto se vláda v prosinci 1998 rozhodla o přerušení Zákona o fiskální strukturální reformě. Jako odůvodnění podala, ţe je primárně nutné ozdravit slabou japonskou ekonomiku.70 Vláda se během fiskálního roku 1998 snaţila ekonomickou situaci vyřešit. Mimo přerušení Zákona o fiskální strukturální reformě tak rozhodla ještě o vydání dvou podpůrných ekonomických balíčků, jeţ byly schváleny mimo rozpočet. Dubnový balíček stál vládu 16,7 bil. JPY, coţ představovalo v té době zatím největší částku pro podporu hospodářství, jeţ tvořila téměř 3,2 % HDP. Částka byla určena na realizaci veřejných prací, podporu zaměstnanosti a podporu asijským zemím, které byly zasaţeny finanční krizí, taktéţ i na přepokládané sníţení daní. 71 V druhé polovině roku 1998 se očekávalo zlepšení situace. Dubnová finanční injekce vlády však nepřinesla ţádný výsledek. Důvodem neúspěchu byla slabá spotřebitelská poptávka, kterou nestimulovalo ani zmírnění daně z příjmů a výrazné omezení úvěrů poskytovaných japonskými bankami. Z tradiční japonské mentality vycházela právě slabá spotřebitelská poptávka, protoţe Japonci vţdy hodně šetřili. Země tak měla vţdy dostatek kapitálu k financování růstu. V 90. letech se následkem zvyšování daní projevila stagnace spotřeby domácností v důsledku narůstajících obav ze ztráty zaměstnání a silného vlivu narůstající deflace. Japonsko je zřejmě první ekonomickou velmocí, jeţ byla zasaţena deflací. Byl také zaznamenán silný pokles míry vkladů do bank, jelikoţ japonská populace ztratila důvěru v bankovní sektor, coţ vedlo ke krachu mnoha japonských firem a následnému růstu nezaměstnanosti. V roce 1998 dosáhla 4,1 % (graf 2), na japonské poměry to byla nevídaná úroveň a počet nezaměstnaných byl téměř 3 milionů. Hrozilo váţné sociální napětí, jelikoţ japonská společnost je tradičně zaloţena na politice plné zaměstnanosti a celoţivotního zaměstnání. Dalším důvodem recese

70

Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan's Public Finance. [online] 2004 71 KUNEŠOVÁ, Hana a Eva CIHELKOVÁ. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, xviii, s. 156. ISBN 80-7179-455-4.

26

byly i problémy zahraničního obchodu postiţený recesí v zemích jihovýchodní Asie, představující pro japonský export největší odbytiště.72 Recese tohoto roku byla významná ještě dalšími fakty. Japonský meziroční růst HDP se dostal do červených čísel, stalo se tak poprvé po 24 letech (graf 4). Samotnou vládou bylo konstatováno, ţe v Japonsku došlo po tři předcházející čtvrtletí k poklesu HDP, poprvé od roku 1955. Ekonomika Japonska se tak dostala do nejhlubší recese od 2. světové války. Graf 2 - Míra nezaměstnanosti Japonska v letech 1990 – 1999 (v %)

Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/19.htm

Rok 1999 Fiskální rok 1999 přinesl rozpočet, jehoţ primárním cílem bylo vyřešit dlouhodobý pokles ekonomiky, a který byl vytvořen jako 15 měsíční. Měl zajistit bezproblémové provedení ekonomických stimulačních opatření pro následující dvě fiskální období. Nicméně stimulace se ukázala jako nedostatečná a v červenci 1999 byla vydána Nouzová opatření pro zaměstnanost

(Emergency

Employment

Measures)

72

se

snahou

napravit

vysokou

KUNEŠOVÁ, Hana a Eva CIHELKOVÁ. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, xviii, s. 157. ISBN 80-7179-455-4.

27

nezaměstnanost

způsobenou

stagnující

ekonomickou

situací,

a

intenzivní

firemní

restrukturalizací. Proto, aby mohla vláda čelit tomuto stavu, vypracovala první dodatečný rozpočet pro fiskální rok 1999 o velikosti 0,5 bil. JPY. Vládě se tak v tomto rozpočtu podařilo vyhnout dalším emisím státních dluhopisů, a to díky financování skrze přebytky z předchozího fiskálního roku. 73 Vzhledem ke slabé poptávce a vysoké míře nezaměstnanosti, která se oproti předchozímu roku ještě zvýšila na 4,7 % (graf 2) byla vláda v září 1999 nucena vyuţít záloţní výdaje pro obnovení hospodářství z původního rozpočtu. Výdaje byly vyuţity na veřejné stavební práce, jejichţ výše dosáhla 500 miliard JPY. V listopadu 1999 vláda oznámila Politiku opatření pro ekonomické obrození (Policy Measures for Economic Rebirth), jejímţ záměrem bylo nastartovat zlepšení upadající hospodářské situace. Tento stimulační balíček stál Japonsko 18 bil. JPY (graf 1), mimo potřebné finance pro nový systém kojenecké péče chystaný na duben 2000. Opět vše vláda financovala z dodatečného rozpočtu. Vydané dluhopisy přesáhly 7,5 bil. JPY74. Výsledná částka státních dluhopisů pak činila 31,1 bil. JPY s poměrem 37,9% k celkovým výdajům. Nového minima dosáhly daňové výnosy 47,1 bil. JPY, které měly stejnou úroveň jako v roce 1988, a pokrývaly jen 53 % výdajů rozpočtu. Celková výše nesplacených státních dluhopisů se v průběhu 90 let téměř zdvojnásobila a dosáhla 331,6 bil. JPY. Rok 2000 Rozpočet pro fiskální rok 2000 byl vypracován s cílem zajistit japonské ekonomice co nejrychlejší hospodářské obnovení. Situace se vyvíjela poměrně slibně, jiţ v původním rozpočtu byl vládou kladen důraz na veřejné práce a byla vyhrazena částka 500 miliard JPY, pro případ nepředvídatelných situací. Byla provedena také důsledná kontrola vládních projektů s důrazem na výkonnost a transparentnost spolu se zavedením opatření, které vedly k budoucí decentralizaci. Hlavní priority rozpočtu vláda přehodnotila a zaměřila se na ekonomickou strukturální reformu, vývoj udrţitelného socioekonomického prostředí, informační technologie a podporu komunit pro podporu péče o stárnoucí obyvatelstvo. S

73

Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan's Public Finance. [online] 2004 74 Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan's Public Finance. [online] 2004

28

ohledem na finanční situaci země byla vládou provedena nezbytná opatření, která měla zajistit ochranu věřitelů a stabilizaci finančního systému. Na Zvláštní účet fondu konsolidace národního dluhu (Special Account for the national Debt Condolidation Fund) bylo vydáno 4,5 bil. JPY, který měl slouţit k profinancování umoření dodatečných subvenčních dluhopisů, jeţ byly drţeny Společností pro vkladová pojištění (Deposit Insurance Corporation). Celkové výdaje tak oproti roku 1999 vzrostly v poměru o 2,6 %, a to s největším přírůstkem výdajů na sociální zabezpečení a výzkum technologií.75 Vláda se však musela v červenci 2000 vypořádat s přírodními katastrofami, jako byla např. erupce sopky Usu. Byl vyuţit záloţní rozpočet. Listopad 2000 představoval zavedení balíčku pro Nový ekonomický vývoj a pro obnovu Japonska (New Economic Development towards the Rebirth of Japan). Cílem tohoto balíčku bylo urychlit cestu ekonomiky k autonomní obnově plného rozsahu a zaloţit nové spolehlivé základy pro nouzový ekonomický balíček, jeţ byl vytvořen v dubnu 2001. Japonský mistr financí Miyazawa tehdy veřejně uznal, ţe jsou japonské veřejné finance na pokraji zhroucení.76Souběţně s nouzovým ekonomickým balíčkem, byl schválen dodatečný rozpočet ve výši 3,9 bil. JPY. Ve výsledku všech těchto opatření tvořily na konci fiskálního roku 2000 státní dluhopisy 38,4 % celkových výdajů v hodnotě 32,6 bil. JPY a nárůst částky daňových výnosů tvořila 48,6 bil. JPY, které tak pokryly 57 % výdajů rozpočtu. Přes veškeré zmíněné komplikace byla japonská vláda přesvědčena o tom, ţe ekonomika vykazuje známky poměrného zlepšení, ale zároveň byla ochotna uznat, ţe ekonomika není ještě zcela venku z krizové situace. Následně v únoru 2000 oznámila japonská centrální banka překonání zhoršování ekonomické výkonnosti a přistoupila k cestě oţivení, a to především díky zvýšenému exportu a výrobě. Nicméně materiálny výzkumné společnosti Teikoku Databank byly v rozporu s tvrzením japonské centrální banky, jelikoţ podle zprávy této společnosti byl počet bankrotujících japonských společností v lednu 2000 meziročně vyšší o 43,7 %. Mezinárodní ratingová agentura Standard & Poor’s pak v únoru 2001 sníţila rating

75

Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan's Public Finance. [online] 2004. 76 MASWOOD, Syed Javed. Japan in crisis. 1st ed. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave MacMillan, 2002, ix, s. 23. ISBN 0-33397719-X.

29

Japonska ze třídy AAA na třídu AA+, přičemţ sníţení bylo odůvodněno zejména slábnoucí fiskální situací země. 77 Tabulka 1 - Státní rozpočet v letech 1995 – 2000 v bil. JPY

v bil. JPY

1995

1996

1997

1998

1999

2000

Celkové výdaje

71

75,1

77,4

77,7

81,9

85

Celkové příjmy

58,4

54,1

60,7

62,1

50,8

52,4

Daňové výnosy

53,7

51,3

57,8

58,2

47,1

48,6

Jiné výnosy

4,6

2,7

2,8

3,6

3,7

3,7

Schodek

9,7

19,1

16,7

15,6

31,1

32,4

↓↓

Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat: japonského ministerstva financí dostupné z: https://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/02.pdf

Rok 2001 Pro fiskální rok 2001 vláda vypracovala rozpočet se zřetelem na zajištění souvislého přechodu z veřejné poptávky na soukromou a dosaţení uceleného autonomního obnovení hospodářství Japonska. Taktéţ si stanovila prioritu udrţení prostředků na stavbu základů pro nový rozvoj a výdaje všeobecného účtu tak stouply o 1,2 %. To byla podstatná změna oproti rozpočtu předchozího fiskálního roku. Poměr místních a národních daňových výnosů vůči národnímu příjmu se v průběhu poslední dekády postupně zhoršoval a odráţel tak ekonomickou situaci. V důsledku podrobného prozkoumání rozpočtu bylo zrušeno 272 projektů veřejných prací a provedeno prioritní přerozdělování výdajů na tyto veřejné práce. Se zhoršující se fiskální situací pokračovala snaha o fiskální efektivitu a kvalitní zlepšení. Cílem bylo sníţit vydávání státních dluhopisů v maximální moţné míře a pro dosaţení transparentnosti místních a národních financí byly zavedeny Zvláštní místní dluhopisy (Special Local Bonds).

77

KUNEŠOVÁ, Hana a Eva CIHELKOVÁ. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha. C.H. Beck, 2006, xviii, s. 158. ISBN 80-7179-455-4.

30

Hlavním a dlouhodobým cílem vlády bylo dovést japonskou ekonomiku k oţivení ideálně tak, aby jiţ nemusela provádět další velké vládní zásahy. Vláda proto zajistila rozpočty na veřejné práce ve stejném objemu jako ve fiskálních letech 1999 – 2000. Celková částka této investice, spolu se záloţními částkami, na veřejné práce činila 300 miliard JPY. Plán z předchozího roku, byl jasný, vybudovat základu pro úspěšný vývoj v 21. století a znovuzrození japonské ekonomiky. Ve veřejné i neveřejné části rozpočtu bylo tak zavedeno přednostní rozdělování do oblastí – podpory IT revoluce, problematiky ţivotního prostředí, stárnutí společnosti a zlepšení městských infrastruktur. Celková výše přidělených finančních prostředků činila 700 miliard JPY, tj. 300 miliard na neveřejné práce a 400 miliard na veřejné práce.78 V polovině roku 2001 byla vytvořena nová administrativa centrální politiky, jeţ se zavázala provést sérii neustávajících strukturálních reforem. Prostřednictvím strukturálních reforem s názvem „Strukturální reforma japonského hospodářství“(Structural Reform of the Japanese Economy) a „Základní politiky pro ekonomické řízení“(Basic Policies for Macroeconomic Management) vypracovaných v červnu 2001 se vláda zaměřila na vypracování reformního plánu. Tento plán zahrnoval vyřešení problému s nesplacenými úvěry a implementaci sedmi programů strukturální reformy ve formě jednoho záchranného balíčku. V plánu bylo taktéţ načrtnuto pořadí kroků, jeţ byly nezbytné pro úspěšnou strukturální reformu. Bylo však nutné zavedení jistých opatření ještě před začátkem samotné reformy. Opatření byla společně s náklady zahrnuta do prvního dodatečného rozpočtu ve výši 1 bil. JPY a zapracovány do Fron-Loaded Reform Program, jenţ byl vydán v říjnu 2001. V důsledku tehdejších teroristických útoků v USA a dramatických hospodářských změn dospěla vláda k rozhodnutí, ţe růstu nemůţe být dosaţeno bez reforem, a v prosinci vydala Nouzový program pro strukturální reformu a globální recesi (Emergency Program for Strucktural Reform and Global Reccession) s nímţ byl vypracován také další dodatečný rozpočet o velikosti 2,5 bil. JPY. Snahou bylo urychlit proces strukturální reformy a uniknout deflační spirále.79Hodnota státních dluhopisů, po vydání dodatečného rozpočtu, byla v tomto roce 28,3 bil. JPY a tvořila 34,3 % celkových výdajů. Celková výše nesplacených dluhopisů dosáhla aţ 392 bil. JPY (73

78

Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan's Public Finance. [online] 2004. 79 Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan's Public Finance [online] 2004.

31

% HDP) a vládní dluh vzrostl na celkem 673 bil. JPY (143,7 % HDP). V tomto roce podle konečných dat pokleslo i tempo růstu HDP, a to na pouhých 0,2 %. Rok 2002 V tomto roce se japonská vláda rozhodla pokračovat v probíhajících reformních úsilích a rozpočet pro fiskální rok 2002 byl vypracován jako závazek k reformě. Vláda provedla kontrolu státních výdajů od jejich základů a stanovila si za cíl drţet výdej státních dluhopisů pod 30 bil. JPY/ročně. Byl vypracován rozpočet s ohledem na dodrţování základní myšlenky „ sníţit výdaje pod 5 bil. JPY a zároveň alokovat 2 bil. JPY do prioritních oblastí“. To byla odváţná změna v alokaci prostředků rozpočtu s cílem posílení ekonomické strukturální přeměny. Deficit rozpočtu se ale vyšplhal aţ na 7,7 % HDP. Tempo růstu reálného HDP zůstávalo téměř stejné jako minulý rok. Japonská ekonomika byla stále stagnující, vláda proto zavedla „ Program na urychlení reforem“ (Program to Accelerate Reforms). Potřeba spustit tento program a neočekávané sníţení daňových výnosů si vyţádaly dodatečný rozpočet a 5 bil. JPY nově vydaných státních dluhopisů, dále bylo vydáno 1,5 bil. JPY na vytvoření záchranných sítí. To vše byla příprava na ekonomickou a společenskou přeměnu. 1,5 bil. JPY bylo vydáno na oţivení veřejných investic, jeţ měla popohnat strukturální reforma. Celková částka vydaných dluhopisů v tomto roce dosáhla 30 bil. JPY, tvořící 36,9 % celkových výdajů rozpočtu. Rok 2003 V roce 2003 vláda vypracovala rozpočet na obnovení ekonomiky v rámci pomoci soukromého sektoru. Se zřetelem na tento cíl byly vládou povoleny ministerstvům aţ 120% poţadavky na rozpočet, aby kaţdé z nich mohlo přijít s návrhy nových politik. Vláda důsledně prozkoumala kaţdý z těchto návrhů a přiřadila jim priority, například na veřejné investice, letiště a silnice v městských oblastech získaly větší finanční prostředky. Očekávalo se, ţe tyto projekty více přispějí k tvorbě soukromé poptávky. Co se týče výdajů na výzkum a nové technologie, zde byla rozpočtová alokace provedena dle SABC známkování. Nicméně deficit rozpočtu se drţel stále na 7,7 %.80

80

Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan's Public Finance[online] 2004.

32

Jako další důleţitý rys rozpočtu ve fiskálním roce 2003 byl pečlivý přezkum všech výdajů se záměrem zlepšit efektivitu. Japonské ministerstvo financí výsledky vyšetřování vyuţilo v rozpočtu a byly sníţeny jednotkové náklady. V oblasti veřejných prací byly zahájeny „Strukturální Reformy nákladů na veřejné práce“, které měly během dalších pěti let v této oblasti sníţit výdaje o 15 %, taktéţ byly sníţeny i platy a benefity vládních zaměstnanců. Vládě se tak podařilo udrţet výdaje na téměř stejné úrovni jako v předchozím roce (tabulka č. 2), přesto však byla nucena sníţit výdaje na veřejné investice o celých 3,7 % a diskreční výdaje o 2 %. Státní dluhopisy v tomto roce dosáhly částky 36,4 bil. JPY a poměr dluhopisů k výdajům se zvýšil na 44,6 %. To představovalo nový nejvyšší podíl závislosti výdajů na dluhopisech v celé historii Japonska. Souběţně znovu poklesly daňové výnosy na hodnotu 41,8 bil. JPY a byly tak srovnatelné s úrovní z roku 1986. Daňové výnosy k rozpočtovým výdajům představovaly poměr 42 %. Hospodářská situace se v roce 2003 vyznačovala závaţnými problémy, protoţe i nadále trvaly nízké výdaje firem i státu a slabá spotřebitelská poptávka, také míra nezaměstnanosti, dosahující 5,3 %, byla relativně vysoká na poměry Japonska, graf 3 ukazuje, ţe v letech 20022003 dosáhla nejvyšší úrovně. Bohuţel klesající kapitálové výdaje japonských firem značně omezovaly ekonomický růst země. Nízkou míru investic způsobily zejména přetrvávající problémy bankovního sektoru, obrovský státní dluh, aţ 158 % HDP, a neustupující deflace. Investiční aktiva byla Japonskem i nadále směrována spíše do oblastí s levnou pracovní silou (např. střední Evropa nebo Čína) ve snaze se vyrovnat s rostoucí konkurencí okolních zemí (Jiţní Korea, Tchaj-wan), které se zaměřují na rozvoj stejných oborů jako právě Japonsko, s rozdílem toho, ţe mají levnější pracovní sílu.81

81

KUNEŠOVÁ, Hana a Eva CIHELKOVÁ. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, xviii, s. 158-159. ISBN 80-7179-455-4.

33

Graf 3 - Míra nezaměstnanosti Japonska v letech 2000 – 2009 (v %)

Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat: Historical Statistics of Japan, dostupné z: www.stat.go.jp/english/data/chouki/19.htm

Rok 2004 Pro fiskální rok 2004 byl rozpočet definován v souladu s cestou nerostoucích výdajů. Vláda podporovala a urychlovala strukturální reformy, jeţ byly zaměřeny na financování, veřejné výdaje, regulaci a daňovou politiku rozpočtu s cílem posílit soukromou poptávku a zlepšení ekonomického růstu. Vláda dále zlepšovala efektivitu rozpočtu, dávala tak přednost alokaci zdrojů do důleţitých oblastí. Ve spolupráci s centrální bankou tak ve výsledku posílila své snahy o překonání deflace. 82 Deficit rozpočtu sice dle OECD poklesl na 5,9 % HDP, byl však stále ještě vysoký. Jeho velikost vláda odůvodňovala zaváděním potřebných fiskálních opatření na cestě k fiskálnímu upevnění. Rozpočet v roce 2004 je tedy pokládán za první krok k fiskální konsolidaci. Daňové výnosy byly v tomto roce lehce na vzestupu, a to díky rostoucím firemním ziskům. Japonská ekonomika však stále trpěla velkou částkou nahromaděných státních dluhopisů, jenţ pro tento rok tvořily 36,6 bil. JPY. Podíl dluhopisů k výdajům rozpočtu dosáhl stejné

82

Cabinet Office, Government of Japan. Structural Reform and Medium-Term Economic and Fiscal Perspectives - FY2004 Revision [online]2005.

34

hodnoty jako v roce 2003 tj. 44,6 %, a koncem fiskálního roku tvořila celková hodnota nesplacených vládních dluhopisů neuvěřitelných 499 bil. JPY. Japonské hospodářství ale přece jen v roce 2004 zaznamenává známky zlepšení. Revitalizace poháněná soukromým sektorem a zavedení udrţitelných veřejných financí nepředstavovala momentální dluhové břemeno na budoucí generace. Konec tohoto fiskální roku se tak pro Japonsko vyznačoval 3,1 % růstem reálného HDP. Tímto se tak Japonsko zařadilo opět na pozici úspěšnějších a nejvíce rozvinutých zemí. Co se týče oblasti bankovnictví, zde vláda prováděla Program finančního oţivení (Program for Financial Revial), který dosahoval poměrných úspěchů. Nesplacené půjčky velkých bank tak stabilně klesaly a bylo dosaţeno soukromého a průmyslového oţivení, coţ následně vedlo k tvorbě nových firem. Výsledkem deregulace, jeţ byla prováděna dlouhodobě, byly zdroje ze stagnujících podniků alokovány do nově rostoucích průmyslových odvětví. To vše naznačovalo novou dynamiku japonské ekonomiky a její komplexní regeneraci.83 Vláda tak za těchto podmínek stanovila střednědobý rámec fiskální konsolidace s cílem dosáhnout primárního přebytku začátkem příští dekády. Rok 2005 Vláda ve fiskálním roce 2005 následovala své předchozí kroky a pokračovala v reformách výdajové stránky rozpočtu. Poprvé po třech letech výdaje rozpočtu poklesly pod úroveň předchozího fiskálního roku. Japonská vláda si byla jista, ţe uspěla v ustanovení a dodrţování fiskální disciplíny a tak se zavázala k udrţování výdajů rozpočtu. Ty představovaly niţší nebo stejnou úroveň jako v roce 2002. Nicméně stárnutí populace značilo stále velký problém a vláda s ním měla velké obavy, taktéţ i ze stále rostoucích výdajů na sociální zabezpečení. To negativně ovlivňovalo flexibilitu japonských veřejných financí a vedlo k růstu deficitů.84 Rozpočtový deficit proto zůstával na vysoké úrovni, dle OECD 4,8 % HDP, coţ vykazovalo nejhorší deficit mezi nejvíce rozvinutými zeměmi. Velké finanční problémy měly také místní samosprávy. Náklady na financování těchto institucí totiţ tvoří značnou část japonského státního rozpočtu. Z toho důvodu byl na místní

83

Cabinet Office, Government of Japan. Structural Reform and Medium-Term Economic and Fiscal Perspectives - FY2004 Revision [online] 2005. 84 Ministry of Finance Japan. Highlights of the Budget for FY2005[online] 2004.

35

samosprávy vynakládán značný tlak s cílem zlepšit jejich nákladovou efektivitu a dosaţení fiskálního upevnění. Cíle se vlády místních samospráv snaţily dostát prostřednictvím zjednodušení finančních a administrativních činností, efektivněji vyuţívané pracovní síly apod. Centrální vláda se však nacházela v mnohem kritičtějším stavu neţ místní samosprávy.85 V červnu 2005 byla vládou vypracovaná zásadní reforma, jeţ byla pojmenována „Základní politiky pro ekonomické a fiskální řízení a Strukturální reforma 2005“(Basic Policies for Economic and Fiscal Management and Structural Reform 2005). Byla zaměřena na vývoj v následujících pěti letech a zakládala si na principech - „ malé a efektivní vlády“, coţ znamenalo nezvyšovat daně bez sniţování výdajů. Dalším princip byl princip „vitality“, tj. spojení zdravé ekonomiky a dobře fungujících veřejných financí, posledním principem je pak princip „transparentnosti“, podle něj se vláda zavazuje překládat veřejnosti kompletně dostupné moţnosti reforem spolu s budoucími vyhlídkami hospodářství jiţ v průběhu procesu rozhodování. 86 Zhruba polovinu výdajů rozpočtu pokrývaly daňové výnosy, zatímco výdej státních dluhopisů představoval 41,8 %. Celková částka dluhopisů v tomto roce tvořila 34,5 bil. JPY. Hospodářství Japonska pokračovalo v poměrně slušném oţivení. S masivní expanzí firemního sektoru se situace domácností, podporovaná růstem zaměstnanosti a příjmů, zlepšovala. Došlo tak k nárůstu soukromé poptávky. Bohuţel v oblasti cen, zůstalo Japonsko přes veškeré snahy naopak stále v deflační fázi. Sníţení cenového indexu byl taţen rostoucími cenami importů, jeţ byly zapříčiněny prudkým nárůstem cen ropy.87 To přineslo výsledek růstu reálného HDP, pouhých 2,5 %, coţ byla niţší hodnota neţ v předchozím roce (graf 4). Rok 2006 Rozpočet ve fiskálním roce 2006 byl odrazem zavedení četného mnoţství reforem v roce 2005. Vláda v tomto roce opět provedla důkladnou kontrolu vládních výdajů a alokaci zdrojů v nezbytných

částech

rozpočtu.

Byl

kladen

85

důraz

na

posílení

mezinárodní

Ministry of Finance Japan. Highlights of the Budget for FY2005[online] 2004. Cabinet Office, Government of Japan. Structural Reform and Medium-Term Economic and Fiscal Perspectives – FY2005 Revision [online] 2006. 87 Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2006 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management[online] 2006. 86

36

konkurenceschopnosti Japonska, dosaţení bezpečné flexibilní společnosti s dostatečným zázemím a pokračování fiskálního upevňování.88 Dle dat OECD, bylo výsledkem všech zmíněných opatření deficit o velikosti pouhých 1,3 % HDP, a tedy nejniţší deficit od roku 1992, kde byl státní rozpočet naposledy v přebytku. Stejný deficit v tomto roce mělo pro porovnání také Německo (1,6 %), zatímco Velká Británie (2,7 %) a USA (2,2 %) měly rozpočet, co se týče vyrovnanosti, horší. Vláda tedy byla schopna zavést a udrţovat nutnou fiskální disciplínu i v roce 2006.89 Vláda se v tomto fiskálním roce dále řídila „Základními politikami 2005“ (pro tento rok nově přejmenovanými na Základní politiky 2006). Rezolutní strukturální reformy pokračovaly ve všech oblastech veřejných financí ve snaze dosáhnout „malé a efektivní vlády“ prostřednictvím privatizace Japonské pošty a mnoha dalších menších reforem – reforma výdajů na zaměstnance veřejného sektoru, regulační reforma a zvýšení transparentnosti pro soukromý sektor apod. Cílem vlády zůstávalo sníţení deflace ve spolupráci s japonskou centrální bankou.90 Oblasti emise státních dluhopisů se v tomto roce dostalo dalšího úspěchu, bylo vydáno pouze 29,9 % bil. JPY. Podíl dluhopisů k výdajům rozpočtu tvořil 37,6 % a daňové pokrytí rozpočtových výdajů stouplo na 60 %. Poprvé po 15 letech se veřejný dluh sníţil na 166,8 %. Střednědobé cíle vlády s cílem o dosaţení konsolidace se začaly naplňovat. I přesto, ţe se v tomto roce objevilo mírné oslabení soukromé poptávky, celkovou obnovu japonského hospodářství to však nezastavilo, protoţe firemní sektor se i nadále pokračoval v expanzi a pomáhal k celkovému zlepšení situace domácností. Kladných růstových hodnot dosáhl v tomto roce i cenový index. Úspěšně se tak projevila společná snaha centrální banky a vlády v boji proti deflaci, nejistotou však zůstávalo, zda se jim tento trend podaří udrţet.91 V pomalém zlepšování oproti předchozímu roku pokračovalo tempo růstu HDP a dosáhlo 1,7 %.

88

Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2007 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online] 2007 89 Ministry of Finance Japan. Current Japanese Fiscal Conditions and Issues to be Considered[online] 2006. 90 Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2006 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management[online] 2006. 91 Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2007 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management[online] 2007.

37

Tabulka 2 - Státní rozpočet v letech 2001 – 2006 v bil. JPY

v bil. JPY

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Celkové výdaje

82,6

81,2

81,8

82,9

81,2

79,7

Celkové příjmy

54,3

51,2

45,3

45,5

47,8

49,7

Daňové výnosy

50,7

46,8

41,8

41,9

44

45,8

Jiné výnosy

3,6

4,4

3,5

3,7

3,7

3,8

Schodek

28,3

30

36,4

36,6

34,4

29,9

↓↓

Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat japonského ministerstva financí dostupné z: https://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/02.pdf

Rok 2007 V souladu s principy Základních politik 2006 byl sestaven rozpočet pro fiskální rok 2007. Snaha vlády docílit co nejniţších výdajů a postupného růstu daňových výnosů zůstal deficit rozpočtu v tomto roce poměrně nízký 2,1% HDP. To před některými rozvinutými zeměmi (USA s deficitem 2,9 % a Velkou Británií s deficitem 2,8 %) drţelo Japonsko na horních příčkách. Vláda nepolevila a zůstala na pevném stanovisku sniţovat výdaje a deficit. Vláda ve snaze o zlepšení efektivity znovu důsledně přezkoumala nutnost projektů a programů veřejného sektoru a na základě výsledků bylo pět programů přerušeno nebo pozastaveno. Ve stejném duchu byly přezkoumány a seškrtány finance místních samospráv. Prostředky rozpočtu byly alokovány zejména do posílení ekonomického růstu, poskytnutí druhé šance podnikům, které zkrachovaly, boje se stárnutím populace a přebudování školského systému. Avšak výdaje na sociální zabezpečení přes všechny snahy vlády a reformy i nadále rostly.92

92

Ministry of Finance Japan. Current Japanese Fiscal Conditions and Issues to be Considered [online] 2007.

38

V polovině roku 2007 vypracovala vláda novou verzi „Základních politik“ s cílem upevnit dosaţeného ekonomického růstu a jeho následné zvýšení prostřednictvím pokračují fiskální konsolidace. „Ekonomická a fiskální reforma 2007“, jak byl program pojmenován, kladl důraz na revitalizaci místních samospráv. Prosinec tohoto roku byl měsícem, kdy Japonsko zasáhlo výrazné zvýšení cen ropy, jeţ ohroţovaly malé a střední podniky. Vláda Japonska na tuto situaci reagovala a podnikla tak nouzová opatření, k jejichţ financování schválila dodatečný rozpočet.93 25,4 bil. JPY tj. 30,7 % vládních výdajů, to byla celková částka vydaných dluhopisů na konci fiskálního roku. Vládě se podařilo sniţovat vydávanou částku státních dluhopisů jiţ třetím rokem za sebou a výnosy z daní dosáhly 62 % pokrývajících nákladů rozpočtu. V tomto roce byla také dále sniţována velikost veřejného dluhu, pokles činil 5% a výsledná hodnota 162,4 % HDP (blíţe viz kapitola 3). Hospodářství Japonska stále a zdatně pokračovalo v obnově, i přes některé nedostatky. Tahounem ekonomiky a inflace, která se pohybovala kolem nuly, zůstával firemní sektor. Koncem roku 2007 však vláda začala mít obavy z fluktuací na finančních a kapitálových trzích. Ty byly způsobeny zejména problémy s rostoucími cenami ropy a hypotékami. Tempo reálného růstu HDP se dle dat zvýšilo a dosáhlo 2,2 %. Rok 2008 Trajektorie zavedená v posledních letech a státní rozpočet pro fiskální rok 2008 úspěšně pokračoval. Záměrem vlády bylo docílit země „naděje a jistoty“, kde mladá populace bude mít naději v budoucnost a staří lidé pocit jistoty. K dosaţení tohoto cíle byly stanoveny tři základní pravidla – posílení hospodářského růstu, regionální revitalizace a zajištění bezpečnosti a jistot pro občany státu. Vládou byly sníţeny výdaje na sociální zabezpečení a financování veřejných prací tak kleslo o 3 %. Pokračovala i reforma zvláštních účtů94 rozpočtu.95 Dle dat OECD poklesl deficit rozpočtu oproti předchozímu roku na 1,9 % HDP.

93

Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2008 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online] 2008 94 Zvláštní účty rozpočtu byly odděleny od všeobecného účtu rozpočtu. Analytici se shodli, ţe velké mnoţství zvláštních účtů tvoří detailní pohled na jejich finance velice obtíţně, coţ vede ke zbytečným výdajům. Vláda se proto v roce 2007 rozhodla provést reformu. 95 Ministry of Finance Japan. Current Japanese Fiscal Conditions and Issues to be Considered [online] 2008

39

Ekonomika se v roce 2008 však hnala do recese a vláda se tak rozhodla zavést opatření vedoucí k řešení této situace. V krátkém čase byl vypracován tříletý program k dosaţení hospodářské obnovy a poskytla finanční prostředky v celkové hodnotě 75 bil. JPY ve formě tří podpůrných balíčků.96 Vláda vydala dva dodatečné rozpočty, proto aby je mohla financovat (první v říjnu 2008, druhý v lednu 2009). Klíčové politiky těchto balíčků představovaly – opatření k podpoře nezaměstnanosti; pro podporu kaţdodenního ţivota; stabilizaci finančních trhů a podporu financování, dále také zvýšení daně z místního přerozdělování, ustanovení zvláštního záloţního účtu k překonání změn v ekonomických podmínkách a daňovou reformu.97 Dluhopisy v tomto roce dosáhly 25,3 bil. JPY a činily 30,5 % celkových výdajů státního rozpočtu. Daňové výnosy pokryly téměř 65 % nákladů rozpočtu. Důsledkem propadu burz v roce 2008 ale nastala hypoteční krize, coţ mělo zdrcující dopad na vzpamatovávající se japonskou ekonomiku. Domácí i zahraniční poptávka upadly do stagnace, to vedlo k nové recesi Japonska. Také nezaměstnanost začala znovu stoupat a podniky se potýkaly s nedostatkem peněţních prostředků.98 Tempo růstu se se propadlo do negativních hodnot a reálný HDP v tomto roce činil – 1 % (graf 4). Rok 2009 V tomto fiskálním roce se silně podepsaly snahy vlády o zlepšení ekonomické situace, a díky novým, obrovským výdajům na podporu růstu se deficit propadl na 8,8 % HDP. V porovnání měli větší potíţe s vyrovnáním rozpočtu např. Velká Británie (deficit 10,8 %) a USA (deficit 11,3 %). Hospodářská krize s celkovou velikostí 56,8 bil. JPY byla řešena novým balíčkem vytvořeným v dubnu 2009. Záměrem bylo vyřešit dvojí japonskou krizi – krátkodobou a strukturální. Řešením těchto krizí chtěla vláda dosáhnout ekonomické struktury taţené soukromou poptávkou, udrţitelného růstu hospodářství a sníţené nezaměstnanosti. Balíček vláda v květnu financovala opět vydáním dodatečného rozpočtu. Body balíčku

96

Cabinet Office, Government of Japan. The Medium-term Program for Establishing a Sustainable Social Security System and Securing Its Stable Revenue Sources [online] 2008 97 Cabinet Office, Government of Japan. Summary of the “Immediate Policy Package to Safeguard People’s Daily Lives”[online] 2008 98 Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2009 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online] 2009

40

obsahovaly99okamţitá opatření (např. podporu zaměstnanosti), růstové strategie (např. zdraví, realizace potenciálu japonské ekonomiky), dále sníţení nervozity a posílení vitality prostřednictvím revitalizace regionů a daňová reforma. Prosinec představoval vydání dalšího balíčku jako „nouzová reakce“ na hospodářské podmínky - obsahoval i opatření pro zajištění „Jistot a růstu v budoucnu“ a byl financován vydáním druhého dodatečného rozpočtu v objemu 7,2 bil. JPY.100 Celková částka vydaných státních dluhopisů dosáhla 33,3 bil. JPY, coţ představovalo oproti minulému roku opět zvýšení. Podíl státních dluhopisů k celkovým výdajům rozpočtu činil 37,6 % a daňové výnosy poklesly a pokryly jen 40 % rozpočtových výdajů.101 Zadluţení oproti předchozímu roku stát zaznamenal v podobě 20 % skoku na 188,7 % HDP. Globální finanční krize se v tomto roce projevila v plné síle a devastovala exportní odbytiště. V první polovině roku Japonsko zaznamenalo silné pokles produkce, poptávky a investic.102 Projevila se deflace o velikosti 1,3 % a růst nezaměstnanosti 5 %. Markantní byl v tomto roce hospodářský pokles, tempo růstu HDP kleslo na hodnotu -5,5 %, a tím se Japonsko dostalo opět na spodní příčku v ţebříčku rozvinutých zemí.

99

Cabinet Office, Government of Japan. Summary of the “Policy Package to Address Economic Crisis” [online] 2009 100 Ministry of Finance Japan. Summary of the Second Supplementary Budget for FY2009 [online] 2010 101 V poválečné historii to bylo vůbec poprvé, kdy byly daňové výnosy menší neţ mnoţství vydaných dluhopisů. 102 Cabinet Office, Government of Japan. Annual Report on the Japanese Economy and Public Finance 2010. [online]. 2010

41

Graf 4 - Tempa růstu nominálního a reálného HDP v Japonsku v letech 1990 – 2009 v %

Zdroj: Vlastní zpracování na základě CAO (2006); Annual Report on The Japanese Economy and Public finance Tokyo: Cabinet Office, Government of Japan dostupné z: www5.cao.go.jp/keizai/index-e.html

Rok 2010 Fiskální rok 2010 představoval pojetí filozofie „Od betonu k lidem“ (From Concrete to People). Vláda zaměřila výdaje rozpočtu na financování sociálního zabezpečení, výzkumu a školství. Financování v rámci těchto oblastí bylo navýšeno o celých 5,2%, zatímco výdaje na veřejné práce byly seškrtány o 18,3 %, oproti předchozímu roku. Byla vynaloţena maximální snaha se zajištěním co nejvyšších výnosů a vyuţití rezerv a přebytků na zvláštních účtech. Mimo jiné byl zasaţen i zvláštní účet pro program fiskálních investic a půjček (FILP), taktéţ rozpočty přidruţených vládních orgánů, kde výsledkem původního rozpočtu byly rekordní výnosy zvláštních účtů v celkové výši 10,6 bil. JPY.103 Deficit rozpočtu byl vylepšen velice mírně, a to jen s hodnotou 8,3 % HDP. Vláda uskutečnila opatření pro zlepšení a vyšší transparentnost rozpočtového procesu. V letním období 2010 začal jen apreciovat a ohroţovat tak exportéry, to spolu s nepříznivými vyhlídkami v zahraniční donutilo vládu reagovat a byly vytvořena „Strategie nového růstu“ (New Growth Strategy). Tato strategie byla naplánována na 11 let (tj. od roku 2009 aţ do roku

103

Ministry of Finance Japan. Japanese Public Finance Fact Sheet 2010 [online]. 2010

42

2020) a rozdělena na dvě fáze. První fáze se zaměřovala na krátké období, jejíţ cílem bylo obnovit celé japonské hospodářství a zastavit deflaci ve spolupráci s centrální bankou. Do konce roku 2011, ve Fázi 1, vláda plánovala dosaţení stabilního růstu spotřebitelských cen. Fáze 2 představovala posílení růstového potenciálu prostřednictvím opatření ke zlepšení nabídky a poptávky, a to za současné konsolidace výsledků, jeţ byly dosaţeny v první Fázi.104 Spolu se Strategií nového růstu byla vládou zavedena Strategie fiskálního řízení (Fiscal Management Strategy), obsahující komplexní změnu celkových pravidel, zásad a plánů fiskální japonské politiky. Zavedením těchto dvou strategií si vláda slibovala zdravé veřejné finance, silné hospodářství a v průměru 2 % reálného tempa růstu HDP do roku 2020. V rámci Strategie fiskálního řízení byly stanoveny cíle a pravidla.105 Tokové cíle – tj. sníţit primární deficit vlády a místních samospráv do roku 2015 na polovinu a k fiskálnímu roku 2020 docílit přebytku rozpočtu; burzovní cíl – dosaţení stabilní a pravidelné redukce veřejného dluhu k fiskálnímu roku 2021; Transparentnost – přezkoumat a zveřejnit dosaţený pokrok v kaţdém roce. Základními pravidly fiskálního řízení byly: 1) Pravidlo pay-as-you-go - tj. kdykoliv bude zavedena politika zvyšující výdaje nebo sniţující výnosy, je povinnost vlády okamţitě zajistit stabilní zdroje příjmů financování prostřednictvím škrtů výdajů nebo opatření zvednutí výnosů. 2) Pravidlo snížení fiskálního deficitu – tj. proto, aby bylo moţno dosáhnout tokových cílů, musí se fiskální situace kaţdý rok pravidelně zlepšovat. 3) Pravidlo zajištění stabilních zdrojů příjmů pro strukturální výdaje 4) Základní principy přezkoumání výdajů – tj. eliminace výdajů ve všech oblastech rozpočtu, a to i včetně Zvláštních účtů a provedení rozsáhlé reorganizace rozpočtu. 5) Stabilní řízení financí místních samospráv – tj. k docílení fiskální konsolidace je potřeba spolupráce vlády a místních samospráv. Centrální vláda má zákaz zavádět opatření, jeţ by přenášela její břemena na místní samosprávy.

104

Ministry of Economy, Trade and Industry, Japan. On the New Growth Strategy. [online]. 2010 National Policy Unit, Government of Japan. Fiscal Management Strategy (Executive Summary) [online]. 2010 105

43

Střednědobá fiskální struktura a) Dosažení silné ekonomiky, sociálního zabezpečení a veřejných financí – k dosaţení těchto cílů, musí vláda následovat tříletou strukturu tj. počínaje fiskálním rokem 2011. b) Výdajová a příjmová opatření – představuje závazek vlády nevydat vyšší částku dluhopisů neţ v roce 2010 a zároveň sniţovat počet vydávaných státních dluhopisů. c) Sestavování rozpočtu musí být v každém následujícím roce založeno na střednědobé fiskální struktuře. d) Revize střednědobé fiskální struktury – struktura by měla být prozkoumána a změněna kaţdý rok, z důvodu pokrytí následujícího tříletého období, počínaje následujícím fiskálním rokem. Za účelem posílení opatření v boji s deflací a apreciací jenu vydala vláda v říjnu 2010 dodatečný rozpočet v celkové výši 4,8 bil. JPY. Státní dluhopisy se v tomto roce ještě zvýšily na 44,3 bil. JPY a podíl vládních výdajů tvořil 48 %. Na úroveň fiskálního roku 1984 poklesly daňové výnosy, které činily 37,5 bil. JPY. Ty pokryly 39,5 % rozpočtových výdajů a fiskální rok 2010 se tak stal dalším mezníkem pro japonský veřejný dluh. Hospodářství Japonska se v průběhu 2010 začalo vzpamatovávat, exporty spolu s domácí poptávkou začaly opět růst, avšak nezaměstnanost zůstávala na japonské poměry vysoká, aţ 5 %. Boj centrální banky a vlády s deflací přinesl znovu své ovoce a deflace byla sraţena na 0,7 %. Japonsko taktéţ dosáhlo kladného tempa růstu aţ 4,7 % HDP, coţ bylo nejvyšší tempo růstu mezi rozvinutými zeměmi v roce 2010 (graf 5).

44

Graf 5 - Tempo růstu reálného HDP v letech 2010 – 2015 v %

Zdroj: Vlastní zpracování na základě: OECD Economic Outlook No. 93, 2013, dostupné z: stats.oecd.org/BrandedView.aspx?oecd_bv_id=eo-data-en&doi=data-00655-en#.

Rok 2011 Státní rozpočet ve fiskálním roce 2011 byl sestaven v souladu se střednědobou fiskální strukturou, jeţ je obsaţena ve Strategii fiskálního řízení. Deficit rozpočtu stoupl na 8,9 % HDP. Tento rok byl pro Japonsko velmi náročný. Mohutné zemětřesení (tzv. Velké východoasijské zemětřesení) vládu donutilo vynaloţit obrovské částky na opravy. Došlo také opět k apreciaci jenu a díky evropským problémům se začala zpomalovat světová ekonomika, coţ následně zpomalilo japonské snahy o dosaţení stabilního růstu.106 Vláda Japonska byla za těchto okolností nucena vydat dodatečné rozpočty k minimalizaci ztrát a k posílení obnovy. V červenci a v dubnu byly vydány první dva dodatečné rozpočty v reakci na zemětřesení. Vládu stály 6 bil. JPY. Další dva dodatečné rozpočty vyšly v říjnu a prosinci, jejichţ celková výše činila 14,5 bil. JPY.

106

Japan Cabinet Office. In: Fiscal 2012 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online]. 2012

45

Vláda si v tomto roce stanovila za cíl, nevydat více vládních dluhopisů neţ v předchozím roce. To se však nepodařilo z důvodu vydaných dodatečných rozpočtů. Celkem tak bylo vydáno 44,3 bil. JPY nových dluhopisů, jeţ v tomto roce pokryly 47,9 % výdajů rozpočtu. Daňové výnosy se podařilo zvýšit na 41 bil. JPY (coţ představovalo stejnou úroveň jako v roce 1986)ale pokryly pouze 39 % výdajů rozpočtu. Produkce v Japonsku po zemětřesení pocítila počátkem roku 2011 značný pokles, který vedl ke sníţení exportů. Soukromá poptávka poklesla v celé zemi, nejen na východě Japonska, coţ výrazně sníţilo kapitálové investice.107 Také únik radioaktivity následkem jaderné havárie Fukušimi vedl k poklesu turismu v Japonsku, coţ způsobilo další šok jiţ tak oslabenému hospodářství Japonska. Po první polovině roku bylo tempo růstu HDP hluboko v červených číslech, a činil – 0,6 % HDP. Ve druhé polovině roku se růst však podařilo lehce obnovit. Boj vlády a centrální banky s deflací probíhal úspěšně, deflace byla sníţena na 0,3 % a nezaměstnanost, i přes veškeré katastrofy, byla sníţena na 4,5 %. Rok 2012 Ve fiskálním roce 2012 vláda označila rozpočet jako „rozpočet prvního roku Znovuzrození Japonska“. Značný důraz byla kladen především na rekonstrukci po Velkém zemětřesení a revitalizaci ekonomiky. Na rekonstrukci bylo vládou uvolněno 17 bil. JPY.108 Vzhledem ke krizové situaci na mezinárodních finančních trzích bylo rozhodnuto, ţe dosáhnout fiskální konsolidace v závěsu s růstovou strategií je kritické.109 Deficit rozpočtu činil 9,5 % HDP. V srpnu bylo parlamentem schváleno dvoufázové zvýšení spotřební daně, přičemţ první fáze proběhla v dubnu 2014, kdy byla daň zvýšena z 5 % na 8 %. Druhá fáze ve shodě s doporučením OECD měla proběhnout v říjnu 2015, kdy měla být daň zvýšena z 8 % na 10 %. Plánovaná daňová úprava byla však odloţena o dva roky později, tj. na říjen 2017. V tomto roce se vláda drţela zásad Strategie fiskálního řízení a vydala dluhopisy v hodnotě 44,2 bil. JPY, tj. niţší hodnotě neţ v předchozím roce. Vydané dluhopisy pokrývaly téměř polovinu výdajů rozpočtu 49 % a daňové výnosy byly téměř stejné jako v minulém roce

107

Cabinet Office, Government of Japan. Annual Report on the Japanese Economy and Public Finance 2011 [online]. 2011 108 OECD Economic Outlook, Volume 2012 Issue 2 [online]. 2012 109 Japan Cabinet Office. Fiscal 2012 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online]. 2012

46

(tabulka 3). Celkové výdaje rozpočtu byly sníţeny oproti předchozímu roku. Z toho důvodu podíl daňových výnosů k dluhopisům vzrostl na 46 %. V roce 2012 tak celková dluţná částka vydaných dluhopisů činí 709 bil. JPY. Hospodářství Japonska bylo v první polovině roku 2012 na dobré cestě k obnově. Avšak pokles exportů po zemětřesení v roce 2011 se nepodařilo plně nahradit, soukromá spotřeba rostla. Jako cíl si Japonská banka stanovila zvedat inflaci kaţdý rok o 1%110 , OECD očekávalo pro tento rok inflaci nulové hodnoty, coţ bylo oproti předchozímu roku zlepšením. Na druhou stranu se ozdravení ekonomiky, v druhé polovině roku, dostalo na hranici stagnace, coţ odráţelo zpomalení světového obchodu a slabší domácí poptávku. Nezaměstnanost dle OECD zůstala téměř stejná (4,4 %). Tempo růstu reálného HDP bylo 0,9 %.111 Tabulka 3 - Celkové výdaje a příjmy rozpočtu, schodek v (bil. JPY) v letech 2007 - 2012

v bil. JPY

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Celkové výdaje

82,9

83,1

88,5

92,2

92,4

90,3

Celkové příjmy

57,4

57,7

55,3

47,9

48,1

46,1

Daňové výnosy

52,7

53,5

46,1

37,4

41

42,3

Jiné výnosy

4

4,1

3,5

10,6

7,1

3,7

Schodek

25

25,3

33,3

44,3

44,3

44,2

↓↓

Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat japonského ministerstva financí dostupné z: https://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/02.pdf

110

Cabinet Office, Government of Japan. Annual Report on the Japanese Economy and Public Finance 2011 [online]. 2011 111 OECD Economic Outlook, Volume 2015 Issue 2 [online]. 2015

47

2013 Směřování a vývoj hospodářské politiky v tomto roce ovlivnil především opětovný návrat staronového premiéra Šinzó Abeho, jeţ byl zvolen v prosinci 2012. Rozpočet pro fiskální rok 2013 byl vládou schválen v celkové výši 92,6 bil. JPY. Sestavit reálný rozpočet nebylo jednoduchým úkolem. Vláda si totiţ zároveň stanovila velmi ambiciózní cíle, jak dostat ekonomiku z další recese. Mimo tlak na „agresivní monetární politiku“ a „flexibilní fiskální politiku“ se do popředí dostaly opět strukturální reformy, podporující soukromé investice. Tato „tří sloţková“ strategie by měla japonskou ekonomiku znovu oţivit, zvýšit růst HDP a vyvést tak Japonsko definitivně z deflace. Proto bylo nutné najít zlatý střed mezi ekonomickými stimuly, jeţ měly vést ke zmiňované podpoře růstu HDP a výdajovými škrty směřující ke konsolidaci vládních výdajů. Vláda označuje sloţky za tzv. „Tři šípy“ (Three-arrows), jeţ mají při souběţném provádění větší sílu. Tyto obecné cíle a směry hospodářské politiky obsáhla nová strategie, tzv. Revitalizační strategie pro Japonsko (Japan Revitalization Strategy). Cílem bylo dosáhnout mj. průměrného tempa růstu nominálního HDP ve výši 3 % ročně v následujících deseti letech (v reálném vyjádření 2 % ročně).112Centrální bankou v rámci politiky „kvantitativního a kvalitativního uvolňování“ byl stanoven inflační cíl 2 %. V lednu 2013 byly schváleny fiskální balíčky ve výši 10,3, bilionu jenů (2,2 % HDP), které zahrnovaly finanční prostředky na rekonstrukci regionu Tóhoku a prevenci katastrof (3,8 bil. JPY); sociální výdaje a regionální revitalizace (3,1 bil. JPY) a opatření na podporu průmyslové konkurenceschopnosti a inovace (3,1 bil. JPY). Dodatečné výdaje měly pokrýt další prodeje vládních dluhopisů i navýšení některých důleţitých daní.113S ohledem na fiskální konsolidaci, schválenou parlamentem v roce 2012, ovšem i postupné zvyšování daně ze spotřeby. Vláda v tomto roce vydala dluhopisy v celkové výši 42,9 bil. JPY, coţ bylo o 1,3 bil. JPY méně neţ v předchozím roce. Celková bilance rozpočtu měla dle návrhů vlády klesnout poprvé za 7 let, nicméně navzdory všem pokusům o sníţení výdajů a zadluţení státu, byl

112

STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Japonská ekonomika ve 21. století: trendy a problémy. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2014, s. 110. ISBN 978-80-245-2030-8. 113 OECD Economic Survey - Japan 2013 [online]. 2013.

48

roční rozpočet i přesto ze 46,3 % financován pomocí půjček. Daňové příjmy však poprvé po 4 letech převýšily půjčky v poměru 53,7 % ku 46,3 %. Proto, aby daňové příjmy vzrostly, bylo nutné oţivení ekonomického růstu dosaţením cca 2,5 %. Reálný růst HDP dosáhl na 2 %, coţ bylo oproti předchozímu roku zlepšením, kde růst dosáhl pouze 1 % HDP.114 Právě na základě lepšího výkonu HDP vzrostly daňové příjmy o 750 miliard JPY oproti předchozímu roku, a to v celkové hodnotě 43 bil. JPY. Vláda se v tomto roce drţela limitů, jeţ předchozí vláda zákonně ukotvila, tj. nepřekročit maximální výši výdeje vládních dluhopisů 44 bil. JPY a maximální výši výdajů bez nákladů dluhu115 ve výši JPY 71 bil. JPY (rozpočet počítal se 70,3 bil. JPY).116 Analytička společnosti Bossa Michala Moravcová se zmínila: „Celkově je návrh vládního rozpočtu ambiciózně postaven na odvážné predikci ekonomického růstu, ze kterého je následně odvozen i výpočet daňových příjmů. Nepodaří-li se Tokiu dosáhnout ctižádostivé výše HDP ve výši 2,5 procenta, je velice pravděpodobné, že se výdajová strana rozpočtu bude v průběhu fiskálního roku navyšovat a příjmová smršťovat. Takový výsledek by mohl ohrozit kredibilitu nové vlády. Ta se totiž již dnes stává terčem mnohých zahraničních politiků, kvůli agresivní měnové politice, která v důsledku slabého jenu znevýhodňuje zahraniční konkurenci v Japonsku.“117 Japonská ekonomika v roce 2013 podle statistik vykazovala zlepšování makroekonomických ukazatelů. Došlo zejména ke zvýšení soukromé spotřeby a průmyslové výroby ještě před plánovaným zvyšováním daně ze spotřeby v dubnu 2014. 2014 Rozpočet pro tento fiskální rok byl sestaven v celkové výši 95,8 bil. JPY. Státní dluh, granty a sociální zabezpečení tvoří více neţ 70 % celkových výdajů. Celková částka vydaných státních dluhopisů dosáhla 41,3 bil. JPY a jejich podíl k celkovým výdajům činil 43 %, coţ bylo o 1,6

114

Ambiciozní japonský rozpočet, z: https://bossa.cz/cs/analyzy/komentare?article=131446 115 Náklady dluhu činily v roce 2013 zhruba 22,6 bil. JPY 116 Ambiciozní japonský rozpočet, z: https://bossa.cz/cs/analyzy/komentare?article=131446 117 MICHALA MORAVCOVÁ, Bossa.cz., z: https://bossa.cz/cs/analyzy/komentare?article=131446

49

Bossa.cz [online].

Dostupné

Bossa.cz [online].

Dostupné

Analýzy

[online].

Dostupné

bil. JPY méně neţ v minulém roce. Daňové příjmy se v tomto roce oproti předchozímu ještě zvýšily, představovaly 50 bil. JPY coţ tvořilo 50 % příjmů vlády.118 Japonská ekonomika se mírně zotavila díky politice a strategii „Tří šípů“. Zavedení spotřební daně v dubnu toho roku z 5 % na 8 % však oţivující ekonomiku spíše zpomalilo, a to i přes veškeré snahy vyvarovat se scénáře z roku 1997. Japonsko upadlo opět do recese, reálný růst HDP na konci roku činil – 1%. Nedostatky se týkaly zejména spotřebitelských výdajů a slabé domácí poptávky, ty měly za následek negativní růst HDP.119 Po vyhodnocení dat za rok 2014 bylo definitivně konstatováno, ţe hospodářství je v recesi. 27 prosince 2014 byl tak schválen nový stimulační balíček, jehoţ nositeli by měly být především malé a střední podniky, domácnosti, regiony a oblasti postiţené zemětřesením a jadernou havárií v roce 2011. Ve shodě s doporučením OECD vláda původně plánovala, jiţ zmiňované, další zvýšení spotřební daně z 8 % na 10 % v říjnu 2015. Vzhledem k vysokému dluhu, který dosahuje dnes zhruba 230 % HDP, je pro Japonsko zvyšování daně sice nutné ale stagnující ekonomika v tomto roce potřebovala lepší vyhlídky, z toho důvodu byla plánovaná daňová úprava odloţena. 2015 Rozpočet pro tento fiskální rok byl schválen v celkový výši 96,3 bil. JPY. Díky růstu příjmu mohl být rozpočtový deficit spolu s emisí nových dluhopisů sníţen. Výdaje dosáhly 95,9 bil. JPY odráţejíc zejména zvýšené sociální výdaje, jeţ představují největší rozpočtovou poloţku kvůli stárnutí populace, byly navýšeny ještě o 1 bil. JPY. Jen sociální výdaje tak činily rekordních 31,5 bil. JPY. Výdaje na obranu se také zvýšily, na téměř 5 bil. JPY. Vláda se tím snaţila reagovat na rostoucí vojenskou moc Číny a vývoj jaderných zbraní v KLDR. Příjmy vzrostly na 54,5 bil. JPY, coţ představovalo maximum za posledních 24 let. Emise státních dluhopisů se v tomto roce sníţili na 6 leté minimum, tj. 36,9 bil. JPY a jejich podíl k výdajům činil 38,3 %. V roce 2016 má být tento podíl ještě niţší, dle odhadů 35,6 % (graf 6). V tomto fiskálním roce si vláda dala za cíl, sníţit primární rozpočtový deficit (nezahrnující obsluhu dluhu) o zhruba 3 % HDP.120Reálný růstu HDP byl 1,2 %.

118

Ministry of Finance Japan. Japanese Public Finance Fact Sheet 2014 [online]. 2014 Japan Cabinet Office. Fiscal 2015 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online]. 2015 120 Ministry of Finance Japan. Highlights of the Draft Budget for FY 2016 [online]. 2016 119

50

Zlepšení je do jisté míry důsledkem zvýšení příjmů z daní z obratu. Zásadním plánem vlády je však dosáhnout vyrovnaného rozpočtu do roku 2020/2021, tzn. sniţovat deficit zhruba o 1 % ročně. Ministr financí Aso prohlásil „pokud má být vyrovnaného rozpočtu dosaženo, musí Japonsko podstoupit zásadní reformy jak co do výdajů, tak na poli daňových příjmů. Dodal, že splnit tento cíl bude mimořádně obtížné.“121 Tabulka 4 - Státní rozpočet v letech 2013 – 2015 v (bil. JPY)

v bil. JPY

2013

2014

2015

Celkové výdaje

92,4

95,8

96,7

Celkové příjmy ↓↓

47,2

54,6

59,7

Daňové výnosy

43

50

54,5

Jiné výnosy

4

4,6

4,9

Schodek

42,9

41,3

36,9

Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat japonského ministerstva financí dostupné z: https://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/02.pdf

Následující graf nabízí souhrnný pohled na poměr vydaných vládních dluhopisů k výdajům státního rozpočtu od počátku 90. let po současnost. V posledních 25 letech byl boj vlády se závislostí rozpočtu na dluhopisech úspěšný pouze v dvou krátkých obdobích. Z grafu je moţné vidět, ţe první úspěch nastal v prvních dvou letech devadesátých let, kdy se dařilo výši dluhopisů nezvedat. Druhého úspěchu dosáhla vláda mezi lety 2005 aţ 2007, kdy postupně srazila závislost rozpočtu na dluhopisech na nejniţší hodnotu za deset let (30 %).

121

MSZ, ČTK.: Hospodářské noviny. [online] Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/

51

Graf 6 - Vývoj poměru vydávaných dluhopisů k výdajům rozpočtu (v %) v letech 1990 - 2016

Zdroj: Vlastní zpracování za základě japonského ministerstvo financí dostupné z: http://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/01.pdf

2.4 Shrnutí a výhled do budoucna Od kolapsu bublinové ekonomiky počátkem 90. let hospodářství Japonska rostlo velice málo. Opatření, jeţ byla postupně zavedena k dosaţení hospodářského růstu, nebyla dostatečně efektivní a ekonomika tak musela čelit i deflaci. Kdykoliv se vládě podařilo dosáhnout obnovy hospodářství, objevila se ekonomická nebo přírodní krize, která vše vrátila zpět. Ve výsledku tak Japonsko zpětinásobilo veřejný dluh zhruba během dvaceti let. Přetrvávající deficity rozpočtu, jeţ zapříčinily hrubý vládní dluh, povaţuji za strukturálním problém, který pramení z vysokých sociálních výdajů spolu s chronicky slabým růstem HDP, který je limitován vládními příjmy. Veřejné sociální výdaje se od roku 1990 zdvojnásobily z 12 % HDP na 24 % HDP v roce 2014 a nyní představují polovinu vládních výdajů. Nejhmatatelnější změnu ve fiskální politice Japonska v posledních letech lze spatřit ve zvýšení spotřební daně v dubnu 2014 s cílem posílit a stabilizovat sociální zabezpečení. To představovalo také hlavní impuls pro inflaci. Podle původního plánu měla v roce 2015 dosáhnout 2 %. Dle posledních dat však můţeme sledovat spíše sestup ke stagnaci cen. Index 52

CPI, dosáhl v červenci 2015 na 0,2 % a inflace prudce spadla, kdyţ odezněl meziroční vliv růstu daně. Výsledkem tedy je, ţe plán o dosaţení 2 % inflačního cíle byl přesunut na polovinu roku 2016. I přes veškeré dosavadní vládní snahy lze konstatovat, ţe japonská ekonomika a fiskální stav zůstává velice váţný, coţ mj. odráţí obrovská výše veřejného zadluţení, které rozebírá následující kapitola. Rozsáhlé zvyšování příjmů do budoucna je dle OECD nepostradatelné, i přes tendenci kolísání HDP. Omezení výdajů je zásadní ale prakticky obtíţné vzhledem k výdajům zejména na sociální zabezpečení, podporu zdraví a dlouhodobou péči apod. Reálně nejsou vyhlídky zcela pozitivní a celý závěr se momentálně tak dle Krugmana jeví problematický: „ Japonsko se snaží o dosažení vyšší inflace, aby vytvořilo prostor pro fiskální konsolidaci. Inflaci lze ovšem zvýšit pouze fiskální expanzí. Nejde o paradox, ale o hodně nekonvenční úvahu, kterou půjde jen velmi těžko přeměnit na reálnou ekonomickou politiku. Celkově ale jistě platí, že Japonsko potřebuje skutečně agresivní monetární a fiskální politiku spolu s vyšším inflačním cílem. Ten musí být dost vysoký na to, aby bylo dosaženo potřebné únikové rychlosti. Abenomika byla pozitivním překvapením, ale není zdaleka jasné, zda je její agresivita dostatečná.“122

122

NY Times, blog P. Krugmana: [online] Dostupné z:http://www.patria.cz/zpravodajstvi/3042910/krugmankeynes-dorazil-do-kanady-dansko-trpi-kvuli-euru-a-japonsko-musi-byt-agresivnejsi.html

53

3

Analýza veřejného dluhu v Japonsku

Rozdíl mezi hrubým a čistým veřejným dluhem je v Japonsku velký, jelikoţ japonská vláda drţí značné finanční jmění. Finančním jměním rozumíme především dluhopisy, jeţ jsou drţeny pro veřejné finanční penzijní závazky a dluhopisy nashromáţděné z vládní úlohy ve finančních vztazích. Důleţitost rozdílu hrubého a čistého veřejného dluhu přispělo k nesouhlasu o schopnosti japonské vlády dluh obsluhovat. V případě, ţe by se bral v potaz jen čistý dluh, podcenilo by to skutečné japonské závazky. Japonská vláda má v prvé řadě obrovské budoucí penzijní závazky ke svému rychle stárnoucímu obyvatelstvu, to znamená, ţe našetřené finanční jmění stačí pouze na malou část tohoto závazku, a v druhé řadě je finanční jmění připojené k určité roli vlády ve finančních vztazích, hodnoceno v ceně pořízení, coţ pravděpodobně umocňuje současnou trţní hodnotu. Nicméně závazky japonské vlády rostou beze sporu rychle. Rostoucí veřejný dluh je důsledek rozpočtových deficitů vlády a místní samosprávy. Následující podkapitola analyzuje celkový vývoj dluhu spolu s přístupem jednotlivých vlád v rámci jejich politik. Je zmiňována struktura dluhu a předpokládaný vývoj dluhu do budoucna.

3.1 Vývoj japonského veřejného dluhu a přístup jednotlivých vlád Vývoj vládního dluhu Japonska od roku 1980 aţ po současnost v % vůči HDP ukazuje graf č. 7. Výsledky ekonomiky, jeţ se snaţí Japonsko zachránit „všemi různými způsoby“ jsou tedy nejlépe viditelné na veřejném zadluţení. V roce 1980 dle OECD činila výše dluhu cca 20 % HDP. Před a v průběhu 2. světové války si Japonsko půjčovalo především za účelem vojenských výdajů. Ty stejně jako v jiných zemích zapříčily rychlý růst veřejného dluhu aţ na 130 % HDP. Japonsko muselo po 2. světové válce vynaloţit poměrné velké mnoţství finančních prostředků, aby obnovilo válkou zničené země. Objem vládních půjček rostl, coţ vedlo k inflaci, z toho důvodu bylo od roku 1947 (Zákonem o veřejných financích) omezeno vydávání vládních dluhopisů. Veřejné rozpočty byly od roku 1965 deficitní a tak byl vzniklý deficit financován vydáním státních dluhopisů. Moţností bylo vydávat dluhopisy na krytí vládních investic např. dopravní infrastruktury, ty se měly totiţ 54

splácet z budoucích výnosů. V důsledku ropné krize v roce 1973 došlo k závaţným problémům veřejných rozpočtů, jelikoţ nebyl zrealizován daňový výnos a na straně výdajů byly zvýšené poţadavky. V důsledku rychle rostoucích poţadavků japonská vláda změnila zákon o vládních dluhopisech, a proto mohly být z příjmů z prodeje vládních dluhopisů kryty i neinvestiční výdaje. Graf 7 - Vývoj veřejného dluhu Japonska v letech 1980 – 2016 v % k HDP

Zdroj:http://www.tradingeconomics.com/japan/government-debt-to-gdp

V 90. letech zaţila japonská ekonomika hluboký propad, to se samozřejmě také negativně projevilo na růstu veřejného dluhu. Veřejné výdaje v roce 1991 vzrosty z 31,6 % HDP na 36,8 % HDP v roce 1996. Naopak příjmy rozpočtů poklesly z 33,4 na 31,7 % HDP. Ještě v roce 1992 vykazovalo Japonsko přebytek veřejných rozpočtů, ovšem v roce 1993 začalo hospodařit s deficity. Kaţdoročně narůstaly a v roce 1995 se dostaly přes hranici 5 % nominálního HDP123, tedy nad průměr zemí OECD. V roce 1995 činil hrubý veřejný dluh zhruba 88 % HDP.

123

STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Japonská ekonomika ve 21. století: trendy a problémy. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2014, s. 70. ISBN 978-80-245-2030-8.

55

Vývoj veřejného dluhu shrnu prvně v letech 1995 – 2000. Pro srovnání poslouţí tabulka 5. Tabulka 5 - Saldo a dluh v letech 1990 – 2000 v poměru % nominálního HDP

Ukazatel

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

Saldo veřejných rozpočtů

2,1

1,8

0,8

-2,4

-4,2

-5,1

-5,1

-4

-5,8

-7,4

-7,6

Hrubý veřejný dluh

68,6

64,8

68,6

74,7

80,2

87,6

95,4

101,6 114,3 128,3 136,7

Čistý veřejný dluh

26,1

13,3

14,7

18,1

20,8

25

28,3

34,8

46,2

53,8

60,4

Zdroj: OECD (Statistics: Fiscal balances and public debt), Annex Table 32. General government gross financial liabilities. Vlastní zpracování.

Tabulka 5 ukazuje, ţe hrubé veřejné zadluţení se zvýšilo od roku 1995 v roce 1996 na 95,4 %.124 Zadluţení začalo akcelerovat v době, kdy se země začala potýkat s negativními dopady stárnutí populace, a do budoucna tedy i se sniţujícími se daňovými příjmy a rostoucími výdaji na zdravotnictví a penze. V té době nebyl veřejný dluh povaţován za nijak zvlášť významné riziko, jelikoţ v čistém vyjádření (tj. po odečtení pohledávek státu vůči ostatním subjektům) činil pouze 28,3 % HDP.

125

Veřejný dluh je všeobecně denominován v JPY a v polovině 90.

let jej drţely z více jak 90% domácí subjekty. Z pohledu vlády tedy problém zůstával státe doma. Paradoxem je, ţe dluţníkem a současně věřitelem se stal sám stát. Např. veřejné instituce (fond FILP, BOJ) drţely dlouhodobě více jak polovinu vládních dluhopisů. Dle IMF v roce 1996 aţ 61 %. Rychle rostoucí deficity a zadluţení Japonska se i přesto stalo terčem ostré kritiky ze strany např. IMF, OECD a renomovaných ratingových agentur. To částečně přispělo, ţe vláda v roce 1997 přistoupila k přísným, ale předčasným opatřením, co se týče konsolidace veřejných financí.126

124

Vyšší zadluţení, v rámci OECD, byla zaznamenána v tomto roce pouze u tří zemí – Belgie 133,1%; Itálie 128,1%; Kanada 99,6% HDP. 125 Dle OECD se např. Itálie potýkala s čistým dluhem ve výši zhruba 104%HDP a Belgie 115,2% HDP. 126 STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Japonská ekonomika ve 21. století: trendy a problémy. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2014, s. 71. ISBN 978-80-245-2030-8.

56

Rok 1996 také představoval počátek fiskální rekonstrukce. Hlavním cílem bylo sniţování vládních výdajů. Koncem října 1996 se k moci dostali konzervativní politici, jimiţ bylo usilováno o dokončení daňové reformy. Koncem roku 1996 iniciovali dohodu, jeţ obsahovala neprodlouţení účinnosti speciálního a dočasného sníţení daní zavedeného přechozími vládami.127Vláda premiéra Rjútara Hashimota (1996-1997) však reformu zastavila a implementovala sniţování daní a růst veřejných investic v důsledku ekonomických a finančních situací. Fiskální rekonstrukce pod vedením Hashimota (LDP128) byla stanovena jako hlavní důvod recese. Ukázalo se, ţe načasování bylo chybné, na druhou stranu není ale jednoznačné, ţe fiskální konsolidace recesi způsobilo. Nicméně hrubý veřejný dluh v roce 1997 dosáhl dle OECD 101,6 % HDP. Novým premiér pro léta (1998-2000) se stal Kuzó Obuchi (LDP). Obuchi změnil cíl fiskální politiky na stimulaci agregátní poptávky a to dalším sniţováním daně a zvyšování výdajů na veřejné práce, následně byla však spotřební daň zvýšena z 3 % - 5 %. Vzhledem k deficitnímu rozpočtu a aktuálnější hrozbě stárnoucí populace uţ stát nebyl schopen plnit své závazky, proto se vláda odhodlala k riskantnímu zavedení reforem, kdy se zdálo, ţe nejtěţší recesi má Japonsko za sebou.129S ohledem na nafukování rozpočtových deficitů se Obuchi nazval největším dluţníkem na světě. Jeho vládní politika veřejných výdajů přetrvávala aţ do nástupu další vlády Moriho (2000). Tato výdajová opatření s cílem zlepšení ekonomického prostředí měla za úkol podpořit poptávku. Jak ukazuje tabulka 5., hrubý veřejný dluh v roce 1998 dosáhl 114,3 % HDP. V důsledku ekonomické krize a váţné zaměstnanecké situace vláda v roce 1999 pouţila mimořádné výdaje na veřejné práce. Následně oznámila politické opatření k ekonomické obnově. Vzhledem k nedostatečným výnosům byly vydány další dluhopisy k financování deficitu. Očekávalo se, ţe výdaje díky daňovým výnosům klesnou. Výsledkem byla však nadměrně vysoká částka vydaných dluhopisů. Veřejný dluh tak v roce 1999 opět vzrostl a to na 128,3 % HDP dle OECD.

127

HOLUB A. a kol. Metamorfóza světové ekonomiky na sklonku 20.století a její výhled. Praha Oeconomica, 2002, s. 101. ISBN 80-245-0318-2. 128 Liberal Democratic Party of Japan (Liberálně demokratická strana) 129 HOLUB A. a kol. Metamorfóza světové ekonomiky na sklonku 20.století a její výhled. Praha Oeconomica, 2002, s. 10. ISBN 80-245-0318-2.

57

Vláda Joširó Moriho (LDP) pokračovala s vyuţitím všech dostupných opatření ke zlepšení ekonomiky, která se nacházela v těţké situaci. Cílem bylo prosazování zefektivnění a racionalizace podpor v rámci respektování nezávislosti místní správy a účinného vyuţívání finančních zdrojů. Na přelomu roku 2000 vznikla nová instituce National Debt Consolidation Fund - měla za úkol konsolidovat japonský dluh130. Cílem bylo naplánovat vydávání emise státních dluhopisů tak, aby byl finanční trh schopný dluhopisy vstřebat a nedošlo tak k převaze nabídky dluhopisů nad jejich poptávkou. V tomto roce však došlo, díky katastrofám (např. výbuch Usu), k mimořádně nepředvídatelným výdajům. Byly vydány fiskální balíčky na obnovu Japonska (cíle se tedy zásadně nelišily od fiskálního balíčku z roku 1999) a schválen dodatečný rozpočet, jeţ zahrnoval stimuly pro růst domácí poptávky. Výdaje za vlády Moriho byly podstatně vyšší neţ výdaje předcházející vlády (nejvíce vzrostly výdaje na vědu a techniku), taktéţ vzrostly i vydané dluhopisy. V tomto roce došlo k zásadním změnám v daňové politice, a to zejména dalším zvýhodněním investic a soukromých osob, zavedením daňových úlev pro malé a střední podniky apod. Tímto se podstatně zúţila daňová základna se záměrem vlády podpořit domácí spotřebu. V důsledku všech zmiňovaných skutečností vzrostl hrubý veřejný dluh na 136,7 % HDP. Tabulka 6 - Saldo a dluh v letech 2001 – 2011 v poměru % nominálního HDP

Ukazatel

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Saldo veřejných rozpočtů

-6

-7,7

-7,7

-5,9

-4,8

-1,3

-2,1

-1,9

-8,8

-8,3

-8,9

Hrubý veřejný dluh

144,7 153,5 158,3 166,3 169,5 166,8 162,4 171,1 188,7 193,3 210,6

Čistý veřejný dluh

65,5

74,5

77,6

82,4

82,2

81

80,5

95,3

106,2 113,1 127,4

Zdroj: OECD (Statistics: Fiscal balances and public debt), Annex Table 32. General government gross financial liabilities. Vlastní zpracování

130

MAAYTOVA A., PAVEL J., OCHRANA F a kol. Veřejné finance v teorii a praxi, Ekonomie, 2015, s. 202 – 203. ISBN 978-80-247-5561-8.

58

Výše uvedená tabulku ukazuje vývoj hrubého veřejného dluhu Japonska v průběhu let 20012011. Z tabulky je patrné ţe, veřejný dluh dále rostl, v roce 2001 dle OECD dosáhl hodnoty aţ 144,7 % HDP. V následujícím roce byl tak schválen úsporný rozpočet, ale i přesto byl hrubý dluh na konci rozpočtového období na úrovni 153,5 % HDP. Novým premiérem se stal v roce 2001 Dţuničiró Koizumi (LDP). Očekávány byly především dalekosáhlé strukturální reformy, zastavení recese a politické i ekonomické nestability. Koizumi symbolizoval pro Japonce změny, jeho volebním heslem bylo: „žádný růst bez strukturálních reforem“ (No Growth Without Structural Reform)131. Koizumi patřil mezi nejpopulárnější a zároveň nejkontroverznější politiky nejsilnější strany LDP, tzv. progresivní reformátory a do úřadu nastupoval v době recese. Ta skončila aţ na začátku roku 2002. Oţivení táhly rostoucí exporty, zejména díky poptávce asijských zemí, v čele s Čínou. Soukromé fixní investice rostly v roce 2003. Díky lepším podnikatelským podmínkám se na trhu práce projevila i nezaměstnanost, která postupně klesala. Jedním z největších a nejdiskutovanějších úspěchů Koizumiho vlády byla privatizace poštovního systému. Ten se však v roce 2005 projevil jako ztrátový. Důleţitým ale krizovým se stal slib omezit vysoké deficity veřejných rozpočtů a nové emise vládních dluhopisů. Tento slib se ovšem podle některých odborníků stal spíše populistickým tahem, který přišel navíc v nevhodnou chvíli: „Pokud by vláda chtěla politiku, která by pomohla čelit negativním dopadům bankovní očisty. Kromě toho ekonomika vstoupila opět do fáze recese a snižování deficitů za takové situace by ji ještě zhoršilo – podobně jako se stalo v USA v letech 1929 – 1931.“132 Koizumi upravil strukturu výdajů státního rozpočtu, to bylo upřednostněno v souladu s ostatními reformami – oblast sociálního zabezpečení a podpora vědy a technologií, jeţ jsou součástí daňových reforem z let 2003 – 2004, na jejichţ základu klesly daně z příjmu. Byla zavedena i stimulační opatření pro rozvoj soukromých podniků. Nejvíce byly omezeny

131

STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Japonská ekonomika ve 21. století: trendy a problémy. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2014, s. 83. ISBN 978-80-245-2030-8. 132

LINCOLN, E. A Depressing Year. Asian Survay.2002, Vol. 43, No.1. [online]. http://journal.unair.ac.id/downloadfull/JGS2043-a21fa97f04fullabstract.pdf

59

Dostupné z:

veřejné investice a oficiální rozvojová pomoc. Snahou bylo přerozdělit zdroje s cílem podpořit růst produktivity a celkového HDP. Výsledkem vládních snah byla stabilizace a sniţující se dynamika veřejných výdajů. Od roku 2002 se podařilo sníţit rozpočtový deficit a ke konci Koizumiho funkčního období se začalo i mírně sniţovat obrovské veřejné zadluţení. Hrubý veřejný dluh dle OECD dosáhl 166,8 % HDP. V září 2006 se stal novým premiérem Šinzó Abe (LDP). Abeho vláda si byla vědoma, ţe v započatých reformách je nutné pokračovat. V roce 2007 si vymezila tři prioritní oblasti reforem, kde základem mělo být zajištění dlouhodobého růstu ekonomiky. To vše v rámci zvyšování produktivity (zejména v sektoru sluţeb a IT) a mezinárodní konkurenceschopnosti. Důraz byl kladen na rozvoj inovačního potenciálu země do roku 2025 a liberalizace obchodu, strukturální reformy a podpora místní ekonomiky. Vláda se také zaměřila na rozvoj moderního fiskálního a administrativního systému a podporu znevýhodněných členů společnosti. Cíle se od politiky Koizumi lišily minimálně. Abeho vláda v roce 2006 přistoupila ke škrtům ve všech oblastech státního rozpočtu, dokonce i ve výdajích v rámci zdravotní a sociální péče. Díky nedoladěné daňové reformě a investicím se hrubý veřejný dluh tak pohyboval stále na vysoké hodnotě 162,4 % HDP. Abe se vzdal úřadu v důsledku oslabující pozice LDP a tak ho v září 2007 ve funkci vystřídal Jasuo Fukuda (LDP) a v zaří 2008 nastoupil do úřadu Taró Aso (LDP).133 Vlády Fukudy a Asa se zaměřily na eliminaci dopadů, jeţ zhoršovaly globální ekonomické prostředí. Byly proto navrţeny např. nové strategie podporující rozvoj a vzájemnou spolupráci, jak mezi různými subjekty v ekonomice, tak i společností v Japonsku. Vzhledem k volebním ztrátám pro LDP bylo prosazování reforem sloţitější. Zvyšování daní, omezování a úprava struktury veřejných výdajů s cílem eliminovat schodek veřejných financí (do roku 2011) byly odloţeny, stejně jako liberalizace a deregulace ekonomiky. To vše z důvodu, ţe by to mohlo dále odradit voliče LDP134. V září 2008 se ukázaly první známky po vypuknutí finanční krize (2008-2009). Ta způsobila pokles HDP o 2,2 % a Japonsko se tak ocitlo v nejhlubší recesi od druhé světové války. Dodatečnými rozpočty, jeţ byly kryty emisí

133

STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Japonská ekonomika ve 21. století: trendy a problémy. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2014, s. 92. ISBN 978-80-245-2030-8. 134 STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Japonská ekonomika ve 21. století: trendy a problémy. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2014, s. 93. ISBN 978-80-245-2030-8.

60

dluhopisů, se vláda snaţila stimulovat ekonomický růst, coţ znamenalo další zvýšení hrubého veřejného dluhu na 171 % HDP. Novým premiérem se v roce 2009 stal Jukio Hatojama (DPJ135). Tento rok byl také spjat s výrazným poklesem HDP. Došlo ke sníţení daňových příjmů z důvodu růstu nezaměstnanosti a posléze zvýšení vládních výdajů a hodnota hrubého veřejného dluhu se tak v roce 2009 pohybovala okolo 188,7 % HDP. Hatojama ukončil svou funkci po 8 měsících a v roce 2010 tak převzal funkci premiéra Naoto Kan (DPJ). V době jeho úřadu došlo k mírnému oţivení ekonomiky136, především díky vývoji zahraničního obchodu. Konec roku 2009 představoval omezenou spotřebitelskou poptávku a investice, coţ způsobilo návrat deflace, centrální autority i mezinárodní organizaci ji povaţovaly za ukončenou. Po roce 2010137 byla klesající cenová hladina výjimečná. Nezaměstnanost se v Japonsku však zvýšila na 5,1 %.138a hrubý veřejný dluh se v důsledku masivní fiskální expanze dostal aţ na hranici 193,3 % HDP. Březen roku 2011 znamenal pro Japonsko zejména řešení následků tragických přírodních katastrof – zemětřesení a tsunami. To způsobilo váţné ekonomické problémy, jeţ si vyţádaly tzv. dodatečné rozpočty, coţ vyvolalo další růst hrubého veřejného dluhu, jeţ dosáhl na hranici 210,3 % HDP. Odhad výdajů na rekonstrukce byl obrovský, ale dle vlády, dopad na ekonomiku menší neţ dopad pádu investiční banky Lehman Brothers a následné finanční krize v USA. HDP samozřejmě poklesl kvůli soukromé spotřebě a stavebnictví, a klesat pokračoval aţ do konce roku. Vládní stimuly pro obnovu země byly pomalé a zahraniční poptávka kvůli silnému jenu a omezování domácí spotřeby i investic po zemětřesení nízká. Koncem léta 2011 se stal novým premiérem Jošihiko Noda (DPJ). Dle mezinárodních institucí, např. IMF byla reakce a snaha o stabilizaci trhů vlád obou premiérů (Kana, Noda) rychlá. Co se týče jaderné katastrofy ve Fukušimě, hodnocení uţ tak pozitivní nebylo.

135

Democratic Party of Japan (Demokratická strana) Kanova vláda se soustředila na růst taţený domácí poptávkou, celkové oţivení ekonomiky a veřejných financí, úpravy sociálního systému atd. 137 V roce 2010 se hovořilo o nutné konsolidaci veřejných financí, zejména o případném zvyšování daní ze spotřeby ze současných 5% (r. 1997 3%) na 10%. To je dost kontroverzní otázka, přičemţ daně ze spotřeby v Japonsku dosahují nejniţší úrovně v rámci OECD (s vyjímkou USA). Mezinárodní organizace, (např. IMF, 2012) dokonce doporučují zvýšení aţ na více jak 15%. 138 Průměr OECD je zhruba 8,2% 136

61

Vláda Noda139 převzala Japonsko v nejhorší kondici za několik let. Země potřebovala znovu vystavět oblasti poničené zemětřesením a výbuchem Fukušimi. Cílem bylo rozhýbat ekonomiku, jejíţ růst se uţ před katastrofou propadl. Tabulka 7 - Saldo a dluh 2012 – 2016 v poměru % nominálního HDP

Ukazatel

2012

2013

2014

2015

2016140

Saldo veřejných rozpočtů

-8,7

-8,5

-7,7

-6,7

-5,7

Hrubý veřejný dluh

218,8

220,3

226,1

229,2

232,4

Čistý veřejný dluh

129,2

122,9

128,7

131,8

153

Zdroj: Vlastní zpracování na základě: OECD (Statistics Fiscal balances and public debt), Annex, Table 32. General government gross financial liabilities.

Tabulka 7 zachycuje vývoj veřejného dluhu v posledních čtyřech letech, kde je zřejmé, ţe sniţování dluhu se zatím nekoná. Předchozí vláda DPJ nedokázala v krátkém období prosadit ţádné zásadnější reformy, co by pomohlo dluh sníţit, navíc při řešení krize kolem katastrof se ukázala jako ne zcela razantní. Hrubý veřejný dluh tak opět nabral obrátky a dosáhl výše 218,8 % HDP. Další směr hospodářské politiky měl ovlivnit návrat LDP. Po volbách v prosinci 2012 tak do čela vlády opět stanul Šinzó Abe, který zůstává premiérem i v současné době. Jeho politika masivní podpory ekonomiky, která má ukončit dlouholetou stagnaci a dosáhnout vyšší inflace (2 %) označová jako „Abenomics“ stojí na třech šípech – agresivní monetární politice, flexibilní fiskální politice a strukturálních reformách. Cílem vlády je prostřednictvím těchto sloţek nastartovat ekonomiku, která dlouhodobě stagnuje, a sníţit stále narůstající zadluţení.

139

Nodova Demokratická strana Japonska (DPJ) vyhrála volby před třemi lety, a přerušila tak téměř soustavnou padesátiletou vládu liberálních demokratů 140 Odhad

62

První fáze politiky Abeho vlády začala rozsáhlým rozšiřováním monetární báze. V rámci kvantitativního uvolňování (QE), se kterým začala BoJ v roce 2013. Do oběhu tak napumpovala nové jeny v přepočtu 1,4 bil. US., za které pak následně nakupovala vládní dluhopisy141. To se projevilo ve vyšší spotřebě a exportu. V druhé fázi byl spuštěn fiskální stimul. Byly jednorázově zvýšeny výdaje o 10 bil. JPY – směřujících do rekonstrukcí oblastí, zasaţenými katastrofami z roku 2011. Kritici Abemu poté vyčetli, ţe načasování bylo špatné. Výsledkem prvních dvou šípů tak bylo ve finále další zvýšení veřejného dluhu na 220,3% HDP. Abeho vláda v dubnu 2014 zvýšila daň z obratu, to ale ekonomiku srazilo do recese. Dluh opět povyrostl a dosáhl na 226 % HDP. Další plánované zvýšení daně bylo prozatím odloţeno na rok 2017. Z tabulky tak můţeme zaznamenat další nárůst dluhu. V roce 2015 se vyšplhal aţ na neuvěřitelných 229,2 % HDP. Vláda sice zvýšila příjmy, čímţ mohla sníţit „aspoň“ deficit a emisi vládních dluhopisů, na druhou stranu, zvýšené výdaje na sociální zabezpečení a obranu Japonsko ještě více zadluţilo. Následující graf podává souhrnný pohled, co všechno je špatně s dnešním ekonomickým modelem Japonska.

141

V letech 2001 – 2006 prováděla CB odkupy státních dluhopisů. Byla tak první na světě, kdo se k tomuto kroku odhodlal. Bohuţel s ţádným velkým efektem. Zastánci argumentují tím, ţe tehdy monetární expanzi nedoprovázel ţádný fiskální stimul – vláda tak utrácela méně neţ dnes a nedala tak firmám příleţitost investovat. Takový argument by platil, kdyby tady nebylo další ztracené „ano“

63

Graf 8 - Vývoj úrokových plateb a úrokové míry v letech 1975 - 2016

Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat japonského ministerstva financí dostupné z: http://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/03.pdf

Graf zachycuje tři veličiny – celkovou výši japonského dluhu, celkové roční úrokové platby a průměrnou úrokovou sazbu, kterou vláda na tento dluh platí. Tyto veličiny jsou důleţité pro pochopení toho, jak se dnes Japonsko stalo nejzadluţenější zemí světa a jak dále kráčí do slepé uličky, ze které v podstatě neexistuje snadná cesta ven. Celková výše dluhu v Japonsku roste nepřetrţitě, jiţ čtyřicet let a dosahuje dnes téměř 840 bil. JPY. Nicméně z grafu vyplývá, ţe úrokové platby v zemi rostly pouze do začátku 90. let, od té doby stagnují i přesto, ţe nominální výše dluhu se od 90. let zvýšila více jak o pětinásobek. Od roku 2000 – 2005 přitom výše úrokových plateb dokonce klesla na úroveň z roku 1983. To všechno je způsobeno výrazným pádem průměrných úrokových sazeb, které jsou z části důsledkem sniţování průměrné doby splatnosti dluhopisů. Největší podíl na tom všem má především Bank of Japan, která v 90. letech začala s výrazným sniţováním úrokových sazeb. Později je stlačovala aţ téměř na „0“. V důsledku celé této politiky bylo vytvoření „dluhového okna“, kde se mohla vláda na určitou dobu zadluţovat mnohem více neţ v minulosti a s niţšími náklady. To zapříčinilo chronický růst státního dluhu, který se dnes pohybuje zhruba na 230 % HDP. Skutečnost, ţe nic není zadarmo, si doufejme, Japonsko začalo uvědomovat. Sazby jsou dnes na 1,1 % a jejich další výrazné sníţení není moţné. Mohou tedy pouze růst 64

nebo stagnovat. Pokud by v budoucnu dlouhodobě stagnovaly, dopady zadluţování prostřednictvím vyšších úrokových plateb bude Japonsko pociťovat mnohem intenzivněji neţ v minulosti. To můţeme ostatně také vidět na úrokových platbách, které od minulého roku stouply o 1,1 bil. na 9,9 bil. JPY k roku 2016. Toto číslo bude zřejmě do budoucna jen růst.

3.2 Struktura japonského dluhu Velkou část veřejného dluhu v Japonsku, zhruba 91 %, tvoří dnes zadluţení vůči domácím subjektům. Drţitelem vládních dluhopisů jsou z velké části banky a jiné instituce. Většina dluhu je tak stále v domácích rukou a víceméně nehrozí zásahy zahraničních věřitelů. Velká část dluhu je denominována v jenech. Výše dluhu je tedy značně ovlivněna inflací. Pokud nastane deflace, jak se v posledních dvaceti letech stávalo často, znamená to, ţe veřejný dluh roste dál. Graf 9 - Držitelé vládních dluhopisů v % vyjádření

Zdroj: Japan: Bank of Japan „The flow of Funds Accounts“ dostupné z: http://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/03.pdf

3.3 Predikce vývoje japonského veřejného dluhu Co se týče budoucího vývoje japonského dluhu, několik studií ukázalo, ţe vývoj fiskální politiky v Japonsku povede k rychlému nahromadění veřejného dluhu, to také můţeme 65

sledovat v posledních 25 letech na základě provedené analýzy fiskální politiky a samotného vývoje japonského dluhu. Dekle (2002) předpokládá, ţe při nezměněné fiskální politice bude veřejný dluh růst a do roku 2040 dosáhne hodnoty něco mezi 700 – 1300%, to je beze sporu neudrţitelná míra. Takayama a Kitamura (1999) zase ukazují, ţe neupravené fiskální výdaje způsobí velké mezigenerační nerovnosti a břemeno budoucí generace bude obrovské. Budoucí generace budou dle předpovědi platit asi tak 2,7 aţ 4,4 krát vyšší daně neţ je tomu dnes. Základní scénář vývoje je zaloţen na cílech současné politiky. Hlavním cílem je dosáhnout primárního přebytku ústředních a místních vlád do roku 2020. Následně bude vláda usilovat o trvalé sníţení veřejného dluhu k HDP. V souladu s překonáním deflace a oţivením ekonomiky budou, v rámci fiskální rovnováhy, pečlivě sledovány úrokové sazby. Fiskální konsolidace pokročila v dubnu 2014 zvýšením spotřební daně, plánem bylo další zvýšení v roce 2015 na 10 %. Zdvojnásobení daňové sazby mělo přinést 14 bil. JPY příjmů (2,7 % HDP). Z čehoţ 1/5 měla být vynaloţena na zlepšení péče o děti, důchody a zdravotnictví. Zbytek měl být vynaloţen na sociální výdaje, čímţ by se podařilo mírně sníţit deficit. Nicméně v důsledku zpoţdění druhého zvýšení daně, bylo plánované zlepšení důchodů a dlouhodobé péče odloţeno. V roce 2015, podle původního rozpočtu, tvořily daňové příjmy 9 % HDP, 7% tvořily nedaňové příjmy, z čehoţ plyne, ţe dosaţení cíle přebytku primárního deficitu v roce 2020 by mohlo být dosaţeno, pokud bude vláda pokračovat s fiskální konsolidací. Japonsko má před sebou však ještě dlouhou cestu. Zvýšení daně v roce 2017, je na jednu stranu ţádoucí, na druhou stranu to dle IMF můţe mít negativní účinky v podobě zpomalení tempa růstu HDP, přičemţ cílem je dosaţení 2 % růstu HDP. V tomto roce představuje primární deficit zhruba 5 % HDP. To znamená, ţe fiskální konsolidace, v období 2016 – 2020, v podobě 1,1 % ročně bude nutná pro dosaţení primárního přebytku. Bez budoucích opatření však nebude moţné deficit sníţit. Podle OECD, simulace (graf 10), za předpokladu nominálního růstu 2¾ %, se poměr dluhu můţe vyšplhat na více jak 400 % HDP do roku 2040. Model dále simuluje, jaký dopad bude mít fiskální konsolidace v podobě 7 % HDP („odpovídající zvýšení sazby spotřební daně z 8 % na 22 %“) podle různých scénářů.

66

Graf 10 - Simulace vývoje veřejného dluhu do roku 2040

Zdroj: OECD Economic Outlook Database, OECD calculation

Horní linie zobrazuje vývoj bez fiskální konsolidace v podmínkách nominálního růstu HDP 2¾ %, reálného růstu 1% a 1¾ % inflace. Model počítá s nárůstem dlouhodobých úrokových sazeb v rozmezí od 0,25% do 7% do roku 2040. Fiskální konsolidace ve výši 7% HDP se předpokládá ve dvou scénářích. Scénář 1: Nominální HDP 1,5 % (reálný HDP 1%, inflace 0,5 %) Scénář 2: Nominální HDP 4 % (reálný HDP 2%, inflace 2 %) První scénář bere v potaz budoucí vývoj veřejného dluhu za předpokladu, ţe by se reálný HDP pohyboval okolo 1 % s 0,5 % inflací ročně. Poměr veřejného dluhu by tak v roce 2040 zůstal někde nad 200 % HDP. Pokud Abeho třetí reforma (the-third-arrow) dostojí cíle s 2 % růstem reálného HDP při inflaci 2 %, poměr veřejného dluhu by mohl klesnout na hodnotu 100 % HDP. S fiskální konsolidací bude růst úrokových sazeb niţší, neţ za předpokladu kdyby fiskální konsolidace dosaţeno nebylo, coţ přispěje k niţší dluhové trajektorii. 142 Dosaţením rychlejšího nominálního HDP prostřednictvím vyššího reálného HDP a vyšší inflace povede ke sníţení vládního dluhu. Následná redukce výdajů na sociální zabezpečení a růst výnosů z daní je potřeba ke sníţení míry dluhu.

142

OECD Economic Survey - Japan 2015 [online]. 2015, s. 28

67

4

Možnosti a doporučení ke snížení veřejného

dluhu Poslední část této práce je věnována moţným řešením a doporučením ke sníţení Japonského dluhu na základě provedené analýzy fiskální politiky a veřejného dluhu. V závěru navrhuji relevantní opatření pro sníţení veřejného dluhu. Neustálý nárůst veřejného dluhu dává podněty k znepokojení kvůli budoucímu fiskálnímu břemenu. Výše rozpočtových deficitů vyvolávají pochybnosti o dlouhotrvající udrţitelnosti fiskální politiky. Současná vláda se je sice snaţí do budoucna sniţovat ale otázkou je, zda to přinese očekávaný efekt v podobě sníţení veřejného dluhu. Z provedené analýzy vyplývá, ţe veřejný dluh Japonska od 90. let strmě stoupá. Dluhová sluţba se stala pro rozpočet břemenem a dnes tvoří 24,4 % celkových výdajů (v roce 2004 činili 21,2 %), je tedy zřejmé, ţe tyto výdaje mají rostoucí trend. Vysoké úrokové náklady dluhu, které patří do dluhové sluţby, jsou také určitým faktorem, který japonské vládě stěţuje dosaţení vyrovnaného či přebytkového rozpočtu. Veřejný dluh vzniká jak z rozhodnutí samotné vlády, tak i místní samosprávy, která má v případě Japonska také nemalý podíl na dluhovém problému a od 90. let tvoří více jak třetinu veřejného dluhu.

4.1 Možnosti a doporučení řešení dluhu Japonska Rostoucí váha dluhu úroků z veřejného dluhu je závaţnou komplikací pro sestavení vyrovnaného rozpočtu pro další fiskální období. To vyvolává snahu vlády nadměrně akumulovaný veřejný dluh odstranit, popřípadě redukovat jeho objem v poměru k HDP. Veřejný dluh se stejně jako soukromý dluh snadněji spíše zvyšuje, neţ sniţuje. Zjednodušeně lze říci, ţe v krátkém období neexistuje dostatečně účinná a vládou vynutitelná reálná strategie řešení této problematiky. Teoreticky existují dvě základní moţnosti k redukci veřejného dluhu. Tou první je pasivní cesta, kdy se situace v důsledku pozitivního vlivu

68

exogenních faktorů zlepšuje bez aktivních vládních zásahů. Druhou moţností je cesta aktivní, prostřednictvím vládních opatření. 143 Obecně, z pohledu vlád se jako nejpohodlnější jeví faktor, jenţ redukuje podíl veřejného dluhu k HDP, situace, kdy tempo ekonomického růstu převyšuje efektivní reálnou úrokovou míru z veřejného dluhu. Pozitivní účinek tohoto faktoru vysvětluje Bisphamova analýza (1987). V případě Japonska však reálný HDP vykazuje průměrný roční růst okolo 1%. Japonsko by tedy potřebovalo dosáhnout minimálně 2 % růstu reálného HDP za účelem sníţení relativní váhy veřejného dluhu nebo minimálně jeho stabilizace. Reálnou úrokovou míru z dluhu drţí Bank of Japan zatím okolo 1 %. Další moţností jak sníţit veřejný dluh se jeví inflace, která sice nominální hodnotu veřejného dluhu nemění, ale redukuje jeho hodnotu reálnou. Dle Švihlíková vyvolání vysoké inflace není řešením, ale zcela vyloučit ho nelze“.144Japonsko se však dlouhodobě potýká s deflací, z toho důvodu by se mělo zaměřit spíše na dosaţení mírné inflace, ideálně v podobě 2% proto, aby mohlo dluh redukovat. Další způsob a základní předpoklad pro sníţení veřejného zadluţení je se zaměřit na dosaţení přebytku státního rozpočtu, coţ je jedním z cílů současné politiky. Výsledek lze však v tento moment těţko odhadnout. Toto rozpočtové řešení se zdá být nejpřirozenějším způsobem redukce relativní váhy veřejného dluhu. Avšak Bisphamova analýza nevede aţ tak k optimistickému hodnocení této moţnosti, jelikoţ k zásadnější redukci relativní váhy dluhu by musel být rozpočtový přebytek vysoký a dlouhodobý.145 Moţnost zvýšení daní nebyla Japonskem dříve dostatečně vyuţívána, přičemţ mírný a dlouhodobý růst daní nebo rozšíření daňové základny by v jejich případě nebylo na škodu, je to totiţ jedna z cest, jak zvýšit příjmy státního rozpočtu. Tato varianta se zdá být vhodná pro dlouhodobá řešení. Vzhledem k vysokému zadluţení, Japonsko jiţ přistoupilo k této variantě aktivněji a začalo se zvyšováním určitých daní.

143

DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 139. ISBN 978-80-7400-075-1 144 ŠVIHLÍKOVÁ, I: Veřejné dluhy, „bankroty“ států a možná řešení. [online]. Dostupné z: http://www.vipvs.sk/clanky-prispevky-blogy/106-svihlikova-i-verejne-dluhy-bankroty-statu-a-mozna-reseni 145 DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 141. ISBN 978-80-7400-075-1.

69

Řešit dluhový problém Japonska je moţné bezesporu také sniţováním veřejných výdajů, které jsou v případě Japonska velmi vysoké. Další moţností je naopak zvyšování veřejných příjmů např. v podobě vyuţití státních finančních aktiv. Japonsku se nabízí ještě jedna moţnost a tou je krytí dluhu emisním financování tzv. monetizace dluhu. Tuto metodu japonská centrální banka začala uplatňovat prostřednictvím masivního kvantitativního uvolňování, v roce 2013. Řešení, které jsem zhodnotila jako nevhodná, jsou – odmítnutí existujícího dluhu, řešení prostřednictvím zahraničních grantů a darů, a prominutí úroků z vnějšího dluhu a uvalení jednorázové paušální dávky z kapitálu.

4.2 Opatření vedoucí ke snížení veřejného dluhu v Japonsku Japonsko by mělo v prvé řadě přikročit k omezování výdajů, zvláště na sociální zabezpečení. Graf 11 jasně ukazuje, jak se tyto výdaje za posledních 46 let zvýšily, jejichţ důsledkem narostl veřejný dluh o zhruba 200 bil. JPY. Jen od roku 2000 se zdvojnásobily z 17,6 na 32 bil. JPY v poměrně krátkém, časovém horizontu a tvoří téměř 35% celkových výdajů rozpočtu. Značný úspěch lze spatřit ve sníţení výdajů na veřejné práce, které vykazovaly rostoucí trend. Dnes jsou dokonce na niţší hodnotě neţ v roce 1980. Navrhuji tedy provádět opatření ke sniţování výdajů rozpočtu, mezi které kromě výdajů na sociální zabezpečení patří také hlavně dluhová sluţba. Minimalizace růstu dluhové sluţby dosáhne vláda sníţením deficitů, coţ by jí pomohlo a výdajům ulehčilo.

70

Graf 11 - Přechod hlavních výdajových položek na všeobecném účtu

Zdroj: Vlastní zpracování na základě OECD Economic Surveys Japan 2015 dostupné z: http://www.oecd.org/eco/surveys/Japan-2015-overview.pdf

Důchodová reforma, reforma zdravotního systému a dlouhodobé péče Stále rostoucí stárnoucí populace představuje pro Japonsko velkou zátěţ a značný problém. Ekonomicky aktivní populace ve věku 15-64 dosáhla 87 milionů v roce 1995 a očekává se, ţe v roce 2050 se sníţí na pouhých 52 milionů. Takový vývoj povede k poklesu HDP a s ním i moţná řešení.146 Se sniţováním počtu ekonomicky aktivních občanů se bude zákonitě i zvyšovat počet seniorů, coţ pro Japonsko bude představovat zátěţ v podobě zvyšujících se výdajů na sociální péči (viz graf 12). Z toho důvodu se zdá být vhodná reforma penzijního systému a zdravotního zajištění při dlouhodobé péči, která by vedla k omezení nárůstu výdajů.

146

The Economist. The Japan syndrome. [online] Dostupné z: http://www.economist.com/node/17522568

71

Graf 12 - Rostoucí sociální výdaje v důsledku stárnoucí populace k HDP

Zdroj: Vlastní zpracování na základě OECD Economic Surveys Japan 2015 dostupné z: http://www.oecd.org/eco/surveys/Japan-2015-overview.pdf

Důchody a zdravotní dlouhodobá péče zaměřena především na seniory představují více neţ 80 % veřejných sociálních výdajů. V roce 2004 zavedla penzijní reforma „makroekonomické indexace, které upravují důchodové dávky na základě změn v počtu přispěvovatelů a průměrné délky ţivota. Předpokládá se, ţe výdaje na důchody klesnou z 11,4% HDP na 9,9% v roce 2025. Reforma sníţí náhradový poměr. Nicméně v případě pomalého růstu HDP by mohl tento poměr klesnout pod 50% (coţ není zákonem povoleno). Další reformy budou potřebné k zajištění udrţitelnosti důchodového systému. Podle OECD by nejlepší volbou dalších reforem bylo zvýšení hranice věku odchodu do důchodu. To by umoţnilo lepší financování důchodů prostřednictvím účasti na trhu práce. Penzijní způsobilost věku je nyní 65 let pro muţe (63 let pro ţeny) v rámci základního důchodu, a 61 let pro muţe (60 let pro ţeny) v rámci penzijního pojištění zaměstnanců. I přesto, ţe má být věk zvýšen na 65 let do roku 2025 pro muţe a pro ţeny do roku 2030, hranice zůstane stále relativně nízká ve srovnání s průměrnou délkou ţivota 83,4 let. Výpočty naznačují, ţe zvyšování způsobilosti věku do 70 let do roku 2035 by mohl zvýšit náhradový poměr o téměř 20 %, coţ by vytvořilo prostor pro úspory. 72

Výdaje na zdravotní péči dle OECD na rozdíl od důchodů vykazují rostoucí trend. V letech 2000- 2012 se roční sazby zvýšily na 2,2 % a jejich podíl k HDP vzrostl ze 7,6 % na 10,3 %, coţ překonalo 9,3 % průměru OECD. Nejvyšší prioritou reformy by mělo být sníţení průměrné délky pobytu v nemocnici, které v Japonsku činí 31,2 dní, coţ je téměř čtyřikrát vyšší průměr neţ průměr OECD (8,4 dní). Dlouhé pobyty souvisí s dlouhodobou péčí; průměrný pobyt pro léčebnou péči je výrazně niţší, 17,5 dní, avšak opět nejdelší neţ průměr OECD (7,4 dní). To samozřejmě pro vládu představuje vysoké náklady. Za účelem sníţení nákladů bude tedy nutné přistoupit ke sníţení délky pobytu v nemocnici.147 Daňová reforma Vláda by se měla kaţdopádně soustředit také na zvyšování příjmů148 tak, aby mohlo být současně dosaţeno primárního přebytku v roce 2020. Příjmy státního rozpočtu v Japonsku jsou všeobecně šesté nejniţší v OECD a výrazně pod průměrem ve výši 43 % HDP, coţ vytváří prostor pro jejich zvýšení. Doporučuji se zaměřit především na spotřební daně, které jsou v Japonsku velmi nízké, i s plánovaným zvýšením na 10 % zůstanou zatím jako třetí nejniţší v OECD, kde průměr představuje 19 %. Do konce března 2014 byla sazba spotřební daně pouze na 5 %, momentálně je sazba na 8 % a její navýšení o další 2% je naplánováno na rok 2017. Od roku 2014 do roku 2017 se tak bude jednat o pětiprocentní skok. Těchto 5 % by mělo směřovat do oblasti sociálního zabezpečení, přičemţ 1 %149je vyhrazeno na zvýšení výdajů do oblasti výchovy a vzdělání dětí, čímţ by měl být zlepšen přístup do předškolních zařízení a zkvalitnění vzdělání na středních školách. Další 3 % by měla být vydělena na posílení funkčnosti systému v podobě reforem systému dlouhodobě péče, opatření proti chudobě, sluţeb zdravotního systému atd. Poslední 1 % by mělo být vynaloţeno na zajištění dlouhodobé udrţitelnosti systému. Toto opatření by mělo odlehčit státnímu rozpočtu a podpořit křehký systém sociálního zabezpečení, a taktéţ zmírnit obavy japonské populace o bortícím se sociálním systému spolu s důchodovým systémem. Navrhuji také rozšíření

147

OECD Economic Survey - Japan 2015 [online]. 2015, s. 32. Dle dat OECD jsou příjmy státního rozpočtu totiţ všeobecně nejniţší a výrazně pod průměr ve výši 43%. Jejich zvýšení je ţádoucí. 149 Ministry of Finance Japan, Šakaihošó zei ittai kaikaku no gaijó, s. 12, [online]. Dostupné na www: http://www.mof.go.jp/about_mof/councils/fiscal_system_council/subof_fiscal_system/proceedings/material/zais eia230725/01_1.pdf 148

73

daňového základu150 z příjmů fyzických a právnických osob, prostřednictvím nichţ by došlo k navýšení příjmů. Širší daňová základna můţe zvýšit výnos daní z příjmů z 5,3% na průměr 8,6%.151 Také co se týče ekologických daní, v Japonsku jsou relativně nízké, jejich navýšení by bylo dobrým zdrojem příjmů, neboť by zatím mohly řešit otázky ţivotního prostředí. Dobře cílené sociální výdaje jsou zásadní pro podporu udrţitelného růstu. Hlavní prioritou je dle OECD zavedení tzv. earned income tax credit (EITC), coţ představuje podobu slev na dani z příjmů pro zaměstnance s nízkými příjmy a rodinami s dětmi. EITC by pro tyto skupiny zmírnil regresivní dopad spotřebních daní a dále by podpořil efektivní politiku v rámci aktivace na trhu práce s cílem pomoci nezaměstnaným práci najít. Podle OECD je nutné prolomit panující dualismus na trhu práce, tím, ţe se zvýší pokrytí sociálního pojištění a zavedou se vylepšené školící programy pro nepravidelné zaměstnance. Je potřeba také sníţit účinnou ochranu zaměstnanosti pro stálé zaměstnance, zejména zvýšením transparentnosti. Podle Ministerstva zdravotnictví, práce a sociálních věcí, je dualismus na trhu práce hlavní příčinou rostoucí nerovnováhy příjmy v Japonsku. Mzdová mezera mezi plným a částečným úvazkem činí 45 % u muţů a 31 % u ţen. Příjem domácností v čele s nepravidelným zaměstnancem rovněţ odrazuje od manţelství, potaţmo zaloţení rodiny. Studie také ukazují, ţe ti, kteří začínají kariéru jako nepravidelný pracovník, mají později v ţivotě mnohem menší úspěch, pokud jde o stabilní zaměstnání, příjmy a manţelství. Následující graf zobrazuje rozdíl mezi vládními výdaji (total expenditures) a příjmy (tax revenue). Mezera mezi nimi zatím však zůstává obrovská.

150

Daňový základ je v Japonsku relativně úzký. Ve skutečnosti je méně neţ polovina příjmů FO zdanitelných. V případě daní z příjmu PO jsou sazby podle OECD jedny z nejvyšších. Mnohem smysluplnější, je v tomto případě, daňový základ spíše rozšířit. Zvýšení korporátní daně by bylo sice jednoduché, to by však ale mohlo zvýšit plošné zatíţení firem. 151 OECD Economic Survey - Japan 2015 [online]. 2015, s. 31.

74

Graf 13 - Vládní výdaje a příjmy v % HDP v letech 1975 - 2015

Zdroj: OECD Economic Survey – Japan Dostupné z: http://www.oecd.org/eco/surveys/Japan-2015overview.pdf

75

Závěr Hlavním cílem této práce bylo navrhnout moţnosti a vhodná opatření ke sníţení veřejného dluhu v Japonsku. K dosaţení cíle bylo nezbytné provést analýzu fiskální politiky a vývoje veřejného dluhu v mnou zvolených letech 1995 – 2015. Spouštěčem pro události v tomto období byla bublinová ekonomika na přelomu 80. a 90. let, díky níţ byl způsoben propad na finančních trzích a stagnace v následujících letech. Tehdy japonská vláda zareagovala fiskální expanzí, coţ způsobilo stálé rozpočtové deficity, jeţ bylo nutné financovat prostřednictvím vládních dluhopisů. Od tzv. stavebních dluhopisů si vláda slibovala vybudování silné infrastruktury a revitalizaci japonského hospodářství. Bohuţel v důsledku velkých daňových škrtů vlády a asijské měnové krize upadlo Japonsko opět do recese. Vláda na přelomu tisíciletí změnila strategii a začala s komplexní restrukturalizací veřejných financí. Oţivit ekonomiku, sníţit deficity rozpočtu, mnoţství emitovaných dluhopisů a výši veřejného dluhu bylo hlavními cíli, a zůstávají prioritou i dnes. Fiskální strategie se tehdy ukázala jako úspěšná a veřejné finance se lehce zotavily navzdory neustále klesajícím daňovým výnosům. Koncem roku 2008 však nastala globální recese, kterou započala americká hypoteční krize. V důsledku toho přešlo japonské hospodářství do stagnace. Daňové výnosy klesaly rychleji neţ dřív a deficity začaly nabývat téměř desetiprocentních hodnot. Velmi rychle rostlo mnoţství vydávaných dluhopisů a spolu s ním i veřejný dluh. Vláda zareagovala Novou růstovou strategií a přepracovala veřejné finance od základů. To se projevilo jako správné a hospodářství se rychle zotavilo. V roce 2010 postihlo Japonsko Velké východoasijské zemětřesení. Nutnost obrovských výdajů na opravy a rekonstrukce uvalila na japonské veřejné finance velký tlak, jehoţ výsledkem byl veřejný dluh v hodnotě 220% HDP. V roce 2012 se ujal vlády Šinzó Abe, jehoţ opatření mají znovu nastartovat ekonomický růst a sníţit veřejné zadluţení prostřednictvím kvantitativního uvolňování, státních investic do infrastruktury a strukturálních reforem. V roce 2013 státní investice sice zvedly HDP Japonska, ale za cenu většího zadluţení. Strukturální reformy tak budou v současnosti stěţejní. 76

Vyhlídky do budoucna vzhledem k neustále rostoucím mandatorním výdajům, poměrně velkým deficitům a rychle stárnoucí populaci nejsou zatím příznivé. Vláda je nucena dále jednat a má před sebou ještě velký úkol. Dluh zatím roste a nyní činí 232 % HDP, proto se mi jako vhodné jeví pokračovat ve sniţování výdajů a zvyšování daňových výnosů. Toho má vláda dosáhnout dalším zvýšením spotřební daně v roce 2017. Velmi rozumné mi přijde zaměřit se na řešení stále rostoucích výdajů na sociální zabezpečení v důsledku stárnoucí populace. Jedná se totiţ o dlouhodobý problém, který má potenciálně velmi váţné dopady na celé japonské hospodářství, vedoucí aţ k jeho ochromení. Japonsko je nejzadluţenější zemí světa, mnozí se ptají, jak je moţné, ţe ještě nepropukla krize, tak jak to mu bylo např. v Řecku. Krizi se země vycházejícího slunce především vyhýbá zásluhou toho, ţe je dluh financován zatím ještě vysokými domácími úsporami, které doplnil malý příliv zahraničních investorů. Je ovšem více neţ pravděpodobné, ţe oba tyto faktory budou v budoucnu slábnout. Pokud se Japonsku brzy nepodaří nastartovat ekonomický růst, můţe to krizi přinést.

77

Seznam použité literatury 1) DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008. 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1. 2) DVOŘÁK, P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1. vyd. VŠE, 1997. 165 s. ISBN 80-7079-620-0. 3) PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vyd. Praha: ASPI, 2008. 580 s. ISBN 9789-80- 7357-358-4. 4) STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Japonská ekonomika ve 21. století: trendy a problémy. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2014, 283 s. ISBN 978-80-245-2030-8. 5) OCHRANA, F., J. PAVEL, L. VÍTEK a kol. Veřejný sektor a veřejné finance. Financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, 264 s. ISBN 978-80-247-3228-2. 6) PILNÝ, J. Veřejné finance. 5. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2007. 226 s. ISBN 9788071949633. 7) MAAYTOVÁ, A., PAVEL, J., Ochrana, F., a kol. Veřejné finance: v teorii a v praxi. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2015. 208 s. ISBN 978-80–247–5561-8. 8) DORNBUSH, R., FISCHER, S., Makroekonomie. 6.vyd. Praha: SPN, 1994. 825 s. ISBN 80-04-25556-6. 9) MUSGRAVE, R. A, MUSGRAVE, P. B.: Veřejné finance v teorii a praxi. Praha: Management Press, 1994. 581 s. ISBN 80-85603-76-4. 10) HAMERNÍKOVÁ, B., MAAYTOVÁ, A. et al. Veřejné finance. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0. 11) CIHELKOVÁ, Eva. Světová ekonomika: obecné trendy rozvoje. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xxxvi, 273 s. ISBN 978-80-7400-155-0. 12) CIHELKOVÁ, Eva. Světová ekonomika: základní rysy a tendence vývoje. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2004, 257 s. ISBN 80-245-0687-4. 13) KUNEŠOVÁ, Hana a Eva CIHELKOVÁ. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, xviii, 319 s. ISBN 80-7179-455-4.

14) JÍLEK, M. Veřejné finance. 1. vyd. České Budějovice Jihočeská univerzita, 1999. 230 s. ISBN 80-7040-361-6. 15) SLANÝ, A. A KOL, Makroekonomická analýza a hospodářská politika. Praha: C. H. Beck.xiii, 375 s. ISBN 80-7179-738-3 16) SEDLÁK, Mikuláš. Japonská ekonomika včera a dnes. 1. vyd. Bratislava: Iura Edition, 2003, 263 s. ISBN 80-89047-72-6. 17) MASWOOD, Syed Javed. Japan in crisis. 1st ed. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave MacMillan, 2002, ix, 179 s. ISBN 0–333–97719–X 18) NAKAMURA, T.: Lectures on Modern Japanese Economic History 1926 – 2994. LTCB International Library Foundation 1994, 325 s. ISBN 9784924971004. 19) NARIAI, O.: History of the Modern Japanese Economy. The Foreign press Center, Tokio 1999, 110 s. ISBN 10: 4939030032. 20) HOLUB A. a kol. Metamorfóza světové ekonomiky na sklonku 20.století a její výhled. Praha Oeconomica, 2002. ISBN 80-245-0318-2.

Internetové zdroje: Cabinet Office, Government of Japan. Annual Report on the Japanese Economy and Public Finance 2011 [online]. [cit. 2016-02-06]. Dostupné z: Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2006 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online]. 2006 [cit. 2016-02-06]. Dostupné z: Cabinet Office, Government of Japan. Annual Report on the Japanese Economy and Public

Finance

2009

[online].

2009

[cit.

2016-02-10].

Dostupné

z:

Cabinet Office, Government of Japan. Annual Report on the Japanese Economy and Public

Finance

2010

[online].

2010

[cit.

2016-02-12].

Dostupné

z:

Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2006 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online]. 2006 [cit. 2016-02-12]. Dostupné z: Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2007 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online]. 2007 [cit. 2016-02-15]. Dostupné z: Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2008 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online]. 2008 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z:

Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2009 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online]. 2009 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: < http://www5.cao.go.jp/keizai1/2009/0119mitoshi-e.pdf> Cabinet Office, Government of Japan. In: Fiscal 2011 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online]. 2011 [cit. 2016-02-25]. Dostupné z: Cabinet Office, Government of Japan. Fiscal 2012 Economic Outlook and Basic Stance for Economic and Fiscal Management [online]. 2012 [cit. 2016-02-25]. Dostupné z: Cabinet Office, Government of Japan. Structural Reform and Medium-Term Economic and Fiscal Perspectives - FY2004 Revision [online]. 2005 [cit. 2016-02-05]. Dostupné z: Cabinet Office, Government of Japan. Structural Reform and Medium-Term Economic and Fiscal Perspectives – FY2005 Revision [online]. 2006 [cit. 2016-02-06]. Dostupné z: Cabinet Office, Government of Japan. Summary of the “Immediate Policy Package to Safeguard People’s Daily Lives” [online]. 2008 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: < http://www5.cao.go.jp/keizai1/2008/081224summary-english.pdf> Cabinet Office, Government of Japan. Summary of the “Policy Package to Address Economic

Crisis”

[online].

2009

[cit.

2016-03-02].

http://www5.cao.go.jp/keizai1/2009/0420summary-english.pdf>

Dostupné

z:

<

Cabinet Office, Government of Japan. The Medium-term Program for Establishing a Sustainable Social Security System and Securing Its Stable Revenue Sources [online]. 2008

[cit.

2016-02-09].

Dostupné

z:

http://www5.cao.go.jp/keizai1/2008/081224_medium_term_social_sec_sys.pdf Cabinet Office, Government of Japan, CAO (2006). Annual Report on The Japanese Economy and Public finance Tokyo [online]. [cit. 2016-03-07]. Dostupné z: www5.cao.go.jp/keizai/index-e.html Ministry of Economy, Trade and Industry, Japan. On the New Growth Strategy. [online].

2010

[cit.

2016-03-10].

Dostupné

z:

Ministry

of

finance

Japan.

[online].

[cit.

2016-03-07].

Dostupné

z:

Ministry of Finance Japan. Current Japanese Fiscal Conditions and Issues to be Considered

2006

[online].

2006

[cit.

2016-03-07].

Dostupné

z:

Ministry of Finance Japan. Current Japanese Fiscal Conditions and Issues to be Considered

2007

[online].

2007

[cit.

2016-03-07].

Dostupné

z:

Ministry of Finance Japan. Current Japanese Fiscal Conditions and Issues to be Considered

2008

[online].

2008

[cit.

2016-03-07].



Dostupné

z:

Ministry of Finance Japan. Debt Management Report 2012 [online]. 2012 [cit. 2016-0310].

Dostupné

z:

Ministry of Finance Japan. Highlights of the Budget for FY2005 [online]. 2004 [cit. 2016-03-06].

Dostupné

z:

Ministry of Finance Japan. Japanese Public Finance Fact Sheet 2010 [online]. 2010 [cit.

2016-03-10].

Dostupné

z:

Ministry of Finance Japan. Summary of the Second Supplementary Budget for FY2009 [online].

2010

[cit.

2016-03-25].

Dostupné

z:

Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004 [online]. 2004 [cit. 2016-03-25].

Dostupné

z:

Ministry of Finance Japan. Understanding the Japanese budget 2004: History of Japan's

Public

Finance

[online].

2004

[cit.

2016-02-10].

Dostupné

z:

http://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2004/brief/2004c_01.htm Ministry of Finance Japan. Highlights of the Budget for FY2016 [online]. 2016 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/02.pdf Ministry of Finance Japan, Šakaihošó zei ittai kaikaku no gaijó, s. 12, [online]. [cit. 2016-04-25], dostupné z: http://www.mof.go.jp/about_mof/councils/fiscal_system_council/subof_fiscal_system/p roceedings/material/zaiseia230725/01_1.pdf

Historical

Statistics

of

Japan,

[online].

[cit.

2016-04-25]

Dostupné

z:

www.stat.go.jp/english/data/chouki/19.htm

OECD Economic Survey - Japan 2015 [online]. [cit. 2016-03-25] Dostupné z: http://www.oecd.org/eco/surveys/Japan-2015-overview.pdf OECD Economic Survey - Japan 2013 [online]. [cit. 2016-03-25] Dostupné z: http://www.oecd.org/eco/surveys/Japan-2015-overview.pdf OECD Statistics: Fiscal balances and public debt. Annex Table 32. General government gross financial liabilities. [online]. [cit. 2016-03-12] Dostupné z: http://www.oecd.org/eco/outlook/economicoutlookannextables.htm OECD Economic Outlook Database. [online]. [cit. 2016-03-25] Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/888933201879 OECD Economic Outlook No. 93, 2013. [online]. [cit. 2016-03-25] Dostupné z: stats.oecd.org/BrandedView.aspx?oecd_bv_id=eo-data-en&doi=data-00655-en#. OECD Economic Survey – Japan 2003-2004. Paříž a CAO Annual Report on The Japenese Economy and Public Finance, Tokyo: Cabinet Office, Goverment of Japan dostupné z: www.5.cao.go.jp/keizai/index-e.html.¨ IMF IMF Data Dostupné z: http://www.imf.org/en/Data Trading Economics Japan public debt. [online]. [cit. 2016-03-24]

Dostupné z:

http://www.tradingeconomics.com/japan/government-debt-to-gdp

The Economist. The Japan syndrome. http://www.economist.com/node/17522568

[cit.

2016-03-13]

Dostupné

z:

ŠVIHLÍKOVÁ, I: Veřejné dluhy, „Bankroty“ států a možná řešení. [cit. 2016-04-19] Dostupné z: http://www.vip-vs.sk/clanky-prispevky-blogy/106-svihlikova-i-verejnedluhy-bankroty-statu-a-mozna-reseni MIROSLAV KOMÁREK., Velký ekonomický experiment, nebo hazardní hra [online]. [cit. 2016-01-05] Dostupné z: http://www.dotyk.cz/byz-09-2015/9_japonsko-velkyekonomicky-experiment-nebo-hazardni-hra LINCOLN, E. (2002). A Depressing Year. Asian Survay, Vol. 43, No. 1. [online]. [cit. 2016-03-12]Dostupné z: http://journal.unair.ac.id/downloadfull/JGS2043a21fa97f04fullabstract.pdf MSZ, ČTK.: Hospodářské noviny. [online]. 12.3.2016 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/ NYTimes, blog P. KRUGMAN: [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné http://www.patria.cz/zpravodajstvi/3042910/krugman-keynes-dorazil-do-kanadydansko-trpi-kvuli-euru-a-japonsko-musi-byt-agresivnejsi.html

z:

BOSSA.cz. Ambiciozní japonský rozpočet [online]. [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: https://bossa.cz/cs/analyzy/komentare?article=131446 BOSSA.cz. Ambiciozní japonský rozpočet [online]. [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: https://bossa.cz/cs/analyzy/komentare?article=131446 San José State UniversityDepartment of Economics. The Bubble Economy of Japan. [online]. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://www.sjsu.edu/faculty/watkins/bubble.htm

Seznam grafů, tabulek Seznam grafů GRAF 1 - FISKÁLNÍ BALÍČKY (V BIL. JPY) A TEMPA RŮSTU REÁLNÉHO HDP (V%) V LETECH 1992 - 2003 ................................................................................................................... 23 GRAF 2 - MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI JAPONSKA V LETECH 1990 – 1999 (V %) ................... 27 GRAF 3 - MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI JAPONSKA V LETECH 2000 – 2009 (V %) ................... 34 GRAF 4 - TEMPA RŮSTU NOMINÁLNÍHO A REÁLNÉHO HDP V JAPONSKU V LETECH 1990 – 2009 V % .......................................................................................................... 42 GRAF 5 - TEMPO RŮSTU REÁLNÉHO HDP V LETECH 2010 – 2015 V % .................................. 45 GRAF 6 - VÝVOJ POMĚRU VYDÁVANÝCH DLUHOPISŮ K VÝDAJŮM ROZPOČTU (V %) V LETECH 1990 - 2016 .......................................................................................................... 52 GRAF 7 - VÝVOJ VEŘEJNÉHO DLUHU JAPONSKA V LETECH 1980 – 2016 V % K HDP ....... 55 GRAF 8 - VÝVOJ ÚROKOVÝCH PLATEB A ÚROKOVÉ MÍRY V LETECH 1975 - 2016 ........... 64 GRAF 9 - DRŢITELÉ VLÁDNÍCH DLUHOPISŮ V % VYJÁDŘENÍ ............................................... 65 GRAF 10 - SIMULACE VÝVOJE VEŘEJNÉHO DLUHU DO ROKU 2040 ..................................... 67 GRAF 11 - PŘECHOD HLAVNÍCH VÝDAJOVÝCH POLOŢEK NA VŠEOBECNÉM ÚČTU ...... 71 GRAF 12 - ROSTOUCÍ SOCIÁLNÍ VÝDAJE V DŮSLEDKU STÁRNOUCÍ POPULACE K HDP ............................................................................................................................................... 72 GRAF 13 - VLÁDNÍ VÝDAJE A PŘÍJMY V % HDP V LETECH 1975 - 2015 ................................ 75

Seznam tabulek TABULKA 1 - STÁTNÍ ROZPOČET V LETECH 1995 – 2000 V BIL. JPY .................................... 30 TABULKA 2 - STÁTNÍ ROZPOČET V LETECH 2001 – 2006 V BIL. JPY ..................................... 38 TABULKA 3 - CELKOVÉ VÝDAJE A PŘÍJMY ROZPOČTU, SCHODEK V (BIL. JPY) V LETECH 2007 - 2012 ................................................................................................................... 47 TABULKA 4 - STÁTNÍ ROZPOČET V LETECH 2013 – 2015 V (BIL. JPY) ................................... 51 TABULKA 5 - SALDO A DLUH V LETECH 1990 – 2000 V POMĚRU % NOMINÁLNÍHO HDP ............................................................................................................................................... 56 TABULKA 6 - SALDO A DLUH V LETECH 2001 – 2011 V POMĚRU % NOMINÁLNÍHO HDP ............................................................................................................................................... 58 TABULKA 7 - SALDO A DLUH 2012 – 2016 V POMĚRU % NOMINÁLNÍHO HDP.................... 62

Přílohy Příloha 1 Nesplacené vládní dluhopisy v letech 1965 - 2016

Zdroj: Japonské ministerstvo financí dostupné z: http://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/02.pdf

Příloha 2 Komparace vývoje veřejného dluhu s ostatními státy v letech 2001 - 2016

Zdroj: Japonské ministerstvo financí dostupné z: http://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/02.pdf

Příloha 3 Komparace vývoje čistého dluhu s ostatními státy v letech 2001 - 2016

Zdroj: Japonské ministerstvo financí dostupné z: http://www.mof.go.jp/english/budget/budget/fy2016/02.pdf

Příloha 4 Inflace v letech 2000 – 2015 a predikce do budoucna 4 3 2

4 CPI (without tax hike) CPI¹ (with tax hike) Core inflation² (without tax hike)

Inflation target

3 2

1

1

0

0

-1

-1

-2

April 2014 tax hike

-3

-2 -3

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015

Zdroj: OECD Economic Surveys Japan April 2015 dostupné z: http://www.oecd.org/eco/surveys/Japan2015-overview.pdf