Chemické a toxikologické aspekty chemického terorismu v Japonsku Ing. Otakar J. Mika, CSc. Vysoké učení technické, Fakulta chemická, Purkyňova 118, 612 00 Brno telefon – pevná linka: 541 149 438 a mobil: 739 048 189
[email protected] [email protected] Anotace: Odborné sdělení se zabývá v počátku podrobným popisem a detailním připomenutím chemického napadení v Japonsku v městě Matsumoto v červnu 1994 a následně v tokijském metru v březnu 1995 japonskou náboženskou sektou. Podrobně jsou uvedeny základní charakteristiky bojové chemické látky sarin. Odborné sdělení se hlavně důsledně zaměřuje na podrobný popis práce záchranných sil a prostředků během chemického napadení tokijského metra. Publikované údaje jsou někdy v rozporu a závisí zcela na zdroji informace. V další části odborného sdělení je na základě rozboru hrozeb potenciálního teroristického chemického úderu a jeho pravděpodobných cílů zhodnocena možnost zasažení vybraných prostorů podzemní dráhy pražského Metra. Důraz je položen na ohrožení míst maximálního soustředění cestující veřejnosti. Na základě uvažovaných teroristických scénářů jsou identifikovány možné toxické látky pouze ze skupiny nervově paralytických bojových chemických látek. Z hlediska nejnebezpečnějšího scénáře je proveden expertní odhad potenciálně použitelné nejnebezpečnější bojové chemické látky, jejího množství, způsobů a míst nejpravděpodobnějšího rozptylu z pohledu nejvyššího ohrožení cestující veřejnosti. V závěru jsou uvedena některá doporučení včetně zpracování podrobné mezioborové bezpečnostní studie. Klíčová slova: nebezpečné chemické toxické látky, bojové chemické látky (BCHL), otravné látky (OL), nervově paralytické bojové chemické látky, chemický terorismus, chemické napadení, chemický útok, toxicita, jedovatost, záchranné síly a prostředky. OBSAH 1. Úvod do problematiky 2. Významná chemická napadení obyvatelstva sarinem v Japonsku 3. Práce záchranných sil a prostředků v Japonsku 4. Možné ohrožení podzemní dráhy 5. Závěry, doporučení a shrnutí 1. Úvod do problematiky Z pohledu cílů teroristických úderů ve smyslu běžných analýz skupinového terorismu lze předpokládat údery všech běžných i progresivních forem terorismu (CBRN = Chemical, Biological, Radiological and Nuclear v překladu znamená: chemický, biologický, radiologický a jaderný) na velká soustředění obyvatel, mezi nimiž hrají významnou úlohu dopravní infrastruktury všeho druhu [1, 2, 3]. Podzemní dráhy svými prostorami uzavřeného resp. polouzavřeného charakteru s navíc relativně omezenými, a lze říci stísněnými prostorami při přeplnění značným množstvím cestujících zvláště v dopravních špičkách, jsou ideálním místem úderu zejména pro chemický terorismus. Není proto divu, že také první
1
(relativně velmi) úspěšný chemický teroristický úder byl uskutečněn právě v takovém prostředí, a to v tokijské podzemní dráze [4, 5, 6]. Bez ohledu na to, nakolik je v našich podmínkách reálné nebo pravděpodobné očekávání teroristických úderů, je namístě předpokládat, že mezi místy potenciálního chemického napadení patří úder na pražské Metro mezi nejpravděpodobnější akce chemického terorismu v metropoli českého státu s odpovídajícími důsledky. Proto je nezbytné studovat možnosti a okolnosti takového úderu jako východisko k preventivním, represivním, ochranným, záchranným, likvidačním a nápravným opatřením. Ačkoliv možnost teroristického útoku může nastat, jak je uvedeno výše, nejvodnějším časem takového napadení je bezpochyby ranní či odpolední dopravní špička, kdy dochází především v přestupních stanicích k nejvyšší koncentraci cestujících. Vzhledem k tomu, že k teroristickému napadení na vybraná zranitelná místa může dojít bez předchozího očekávání nebo varování prakticky kdykoliv a kdekoliv, je namístě analyzovat možné způsoby takového úderu jako východisko k přípravě souboru reálných preventivních, represivních, ochranných, záchranných a likvidačních, resp. nápravných opatření. Je zřejmé, že taková analýza zahrnuje řadu předpokladů, z nichž pouze některé lze ověřit experimentem a technickým měřením. Je to dáno skutečností, že předpoklady se pohybují ve velmi širokých mezích, což vyplývá především z širokého spektra možných scénářů úderů chemického terorismu, z nichž vyplývá především široká škála použitelných chemických látek, od nejničivějších supertoxických letálních nervových jedů (sarin, cyklosarin, soman, tabun) pro nejnebezpečnější scénáře realizované v zájmu teroristických skupin a patologických jedinců hnaných nutkáním vraždit, až po relativně málo škodlivé až neškodné látky s výraznými senzorickými vlastnostmi (s drážděním, silným zápachem, zbarvením aj.) s cílem vyvolání paniky k možným politickým manipulacím lokálního nebo regionálního dopadu [7]. Je nasnadě, že záchranný systém i represivní orgány musí být připraveny na různé varianty, ale musí z titulu společenského poslání kalkulovat s krajním nejnebezpečnějším scénářem, který zahrnuje použití nejnebezpečnější látky a nejúčinnější model jejich použití ze strany teroristů. Akademická zamyšlení a myšlenkové experimenty tohoto typu se zaměřením na pražskou podzemní dráhu již byly autorem tohoto odborného sdělení publikovány [8, 9]. V souvislosti s výše uvedeným lze zdůraznit, že k chemickému teroristickému napadení může být snadno použito „armádních praktik“, které se používají v rámci tvrdého polního výcviku ve smyslu psychologické přípravy. Při polním výcviku ve smyslu „chemické kázně“ se používají některé metody, které mají co nejvíce zvýšit úroveň chemické kázně a psychologické přípravy cvičených vojáků. Jedná se o to, že do obyčejného a „neškodného dýmu“ při polním výcviku se postupně přidává jiná látka, nečastěji tzv. slzný plyn, který v podstatě přinutí vojáky samostatně použít ochranné masky, ať jsou v jakékoliv „bojové situaci“ [7]. Tento diskutabilní model lze snadno aplikovat a případně relativně snadno zneužít pro chemické napadení obyvatelstva na citlivých místech infrastruktury, kde dochází k vysoké koncentraci osob.
2
2. Významná chemická napadení obyvatelstva sarinem v Japonsku Japonská náboženská sekta Japonská náboženská sekta Óm šinrikjó – Nejvyšší pravda Óm (název v angličtině: Aum Shinrikyo), byla založena již v červenci v roce 1987. Zájem náboženské sekty Nejvyšší pravda Óm o chemické a biologické zbraně se datuje od roku 1990. V roce 1990 až 1995 sekta provedla 17 chemických a biologických útoků, z nichž 10 bylo uskutečněno bojovými chemickými látkami (4 sarinem, 4 látkou VX, 1 fosgenem a 1 kyanovodíkem) a 7 útoků biologickými látkami. Naštěstí pouze dva útoky sarinem byly pro teroristy „úspěšné“, které způsobily smrt několika nevinných osob (Matsumoto v roce 1994 a Tokio v roce 1995) [5]. Ačkoliv byl předák zodpovědné náboženské sekty Šoko Asahara odsouzen již před několika lety k trestu smrti, rozsudek nebyl dosud vykonán. V historii chemického terorismu se stal významným a základním předělem brutální teroristický útok sarinem v tokijském metru. Vyžádal si celkem 12 obětí, zranil více než 1 000 osob, z čehož 17 bylo v kritickém stavu, 37 bylo vážně zdravotně postiženo a 984 bylo jen lehce zdravotně poškozeno. Celkový počet obětí činil podle oficiální japonské policejní zprávy 4 460 osob. Ti všichni vyhledali zdravotnické ošetření [10]. Počty obětí a postižených se však liší, podle zdroje informace, jak bude popsáno později. Děsivý případ tokijského metra, kdy byl proti bezbrannému civilnímu obyvatelstvu použit vysoce jedovatý sarin, je podrobně popsán v domácí i zahraniční literatuře [3, 4, 5, 6, 11, 12, 13, 14, 16]. Během několika minut po vystavení lidského organismu působení sarinu se účinky otravy projevují poškozením hladkého svalu oka, zúžením očních zorniček, zánětem spojivek, prudkými bolestmi v oku, obzvláště při zaostřování, poruchou vidění a silnými bolestmi hlavy. Rovněž poškození dýchacích orgánů vede k nadměrnému vylučování vodného výtoku z nosu a vyvolání tíživého pocitu v hrudi. Japonská náboženská sekta vybudovala ve svém sídle v Kamikuišiki speciální laboratoř pro moderní výrobu nejúčinnějších typů bojových chemických látek. Výrobní technologie byla získána pravděpodobně v Rusku nebo ve Spojených státech amerických. Pro své cíle však nakonec sekta (v dubnu 1993) vybrala nervově-paralytickou bojovou chemickou látku sarin z důvodu její vysoké smrtelnosti a relativně snadné výroby. Sarin vyrobila v roce 1993 a ve stejném roce jej otestovala na ovcích v Austrálii. Současně však byly prováděny pokusy, jejichž výsledkem měla být výroba dalších bojových chemických látek jako látky VX, tabunu a yperitu. Matsumoto 1994 První „velký test na lidech“ byl proveden 27. června 1994 v horském městě Matsumoto (v době útoku město mělo 200 tisíc obyvatel) v hornatém vnitrozemí japonského ostrova Honšú. Teroristická sekta Óm Šinrikjó vypustila sarin z nákladního automobilu ve večerních hodinách. Bylo horké vlhké počasí, teplota vzduchu 29ºC, jeho vlhkost 93%, vanul jihovýchodní vítr o rychlosti asi 0,2 – 1,2 m/s. Cílem zkoušky bylo otestovat speciální rozstřikovací zařízení pro aplikaci bojových chemických látek a kontaminovat budovu oblastního soudu. Vybraná skupina náboženské sekty, vedená Hideo Muraim, dorazila do města navečer se značným zpožděním. Zaparkovala svá vozidla na sídlišti Kita Fukaši. Muži v automobilu s rozprašovacím zařízením nejprve oblékli své ochranné oděvy a aplikovali si navzájem injekce
3
s protilátkou (antidota). Potom spustili zařízení do činnosti. V důsledku změny směru větru však útočníci zpanikařili a vypustili sarin do volného prostoru. Po vypuštění sarinu celá skupina rychle ujela. Celkem bylo následkem tohoto sarinového útoku sedm osob usmrceno a 59 vážně zasaženo. Ti byli hospitalizováni v místní nemocnici. Úhrnně však lékaři ošetřili více než 500 pacientů zasažených sarinem. Sarin připravený pro „test“ v Matsumotu byl mimořádně čistý, ale nikdo nezná „čistotu“ vyrobeného sarinu. Bohužel následné policejní vyšetřování tohoto významného a signálního incidentu bylo pomalé až liknavé, jak uvádí literatura [4]. Jestliže počátkem listopadu 1993 se podařilo sektě vyrobit asi 20 gramů látky, během měsíce už to bylo více než 30 kg a jejich cílem bylo vyrábět 2 tuny sarinu denně s konečným cílem výroby 70 tun sarinu [13]. Podle švédské odborné příručky [15] toto množství (70 tun) znamená asi 225 miliónů smrtelných inhalačních dávek sarinu pro člověka. Pochopitelně jde pouze o teoretické úvahy za předpokladu, že je použitý 100% sarin. Jedná se o inhalační otravy osob a zasažené osoby jsou bez jakékoliv ochrany. Ačkoliv jde pouze o teoretický výpočet, je vidět jak děsivé jsou jeho výsledky. Pro srovnání je možno uvést, že současná populace činí v celém Japonsku 125 miliónů občanů. Celé výrobní chemické zařízení pro výrobu bojové chemické látky bylo přísně drženo v tajnosti. Členové náboženské sekty přímo zainteresováni na výrobě sarinu, byli nejen pečlivě vybíráni, ale také testování na detektoru lži, kde byly kladeny otázky typu jako: Nejste vyzvědač? Jste absolutně loajální s naším vůdcem? Následné policejní vyšetřování ukázalo, že na výrobě sarinu se podílelo celkem asi 100 osob. Všichni byli pochopitelně věrní členové náboženské sekty. Pracovalo se ve 2 směnách, a to 24 hodin denně. Výroba sarinu probíhala v pěti stupních [13]. Na tomto místě se záměrně neuveřejňuje popis výroby sarinu, aby nemohl být výrobní postup zneužit. K výrobě sarinu náboženská sekta nakoupila asi 90 tun methanolu, 50 tun diethylanilinu, 180 tun chloridu fosforitého, 550 kilogramů jodu, 950 kilogramů chloridu fosforečného, 54 tun fluoridu sodného a 51 tun isopropanolu. Policie zabavila asi 160 kovových nádob s peptonem (sekundární protein), kdy každý sud měl obsah asi 18 litrů [13]. Celkem bylo napadeno chemickým útokem sarinem v městě Matsumoto asi 500 osob. Z toho 253 osob bylo lékařsky ošetřeno, 56 lidí z nich bylo hospitalizováno a 7 osob zemřelo (5 mužů, 2 ženy). První výzva na záchrannou službu došla ve 23 hodin a 9 minut, kdy muž oznamoval, že jeho žena ztratila vědomí a v zahradě leží mrtvý pes. Následně ráno příštího dne byli nalezeni 3 lidé mrtví a 4 další zemřeli při převozu do nemocnice. Postižení, kteří se dostali do místní městské nemocnice, všichni přežili. Policejní vyšetřování probíhalo značně liknavě a příčina hromadné otravy byla známá až s několikadenním zpožděním [13]. Tokio 1995 Útok sarinem v tokijském metru tak představuje významný akt národního teroru, neboť proti japonskému civilnímu obyvatelstvu vystoupila japonská náboženská sekta ve vlastní zemi. Japonsko nebylo nikdy ve své historii napadeno zahraničními teroristickými organizacemi a skupinami, na rozdíl od Spojených států amerických, Velké Británie, Francie, Izraele, Austrálie a dalších mnoha vyspělých zemí. Naopak cíle vybrané v USA, ale i v západní Evropě, jsou často vyhledávaným objektem teroristických útoků zahraničních teroristických skupin. Nejtragičtějším případem „klasického terorismu“ byly události 11. září 2001 v USA, které poznamenaly zásadním způsobem vývoj na celém světě.
4
Následkem provedeného sarinového útoku v tokijské podzemní dráze bylo 12 osob usmrceno, 17 osob bylo v kritickém stavu a vážně zdravotně poškozeno bylo 37 osob. Celkem 4460 osob bylo dopraveno k nemocničnímu ošetření. Tolik fakta japonské policejní zprávy vydané po důkladném a dlouhém vyšetřování [10]. Proč vůbec došlo teroristickému útoku? Kdo ho připravil a provedl? V první řadě je třeba připomenout některá nezvratná fakta. Zástupci jmenované náboženské sekty se již počátkem 90. let rozjeli do Ruska a USA, aby tam nakoupili technologie konvenčních, chemických a jaderných zbraní. Sekta se zabývala vývojem biologických zbraní. Vůdce náboženské sekty Óm šinrikjó a duchovní otec sekty Šoko Asahara předpověděl ve svém učení konec světa. Když se však jeho předpověď o konci světa nenaplnila, rozhodli se předáci sekty v čele s Asaharou přivodit konec světa sami. Členové náboženské sekty se zcela uzavřeli okolnímu světu, řada z nich byla fanatickými stoupenci Asahary a byli ochotni pro svého vůdce udělat cokoliv [4]. První pokusy se syntézou sarinu byly provedeny již v roce 1993 na speciální základně sekty v Kamikuišiki v budově Satian 7, kde byla vybudována moderní chemická laboratoř. Podle policejních záznamů, vzniklých na základě rozsáhlého vyšetřování, byl sarin syntetizován celkem pětkrát v celkovém objemu asi 30 litrů. Chemici sekty pracovali na výrobě i dalších bojových chemických látek jako VX látky, tabunu a yperitu. Sarin připravil Masami Cučija, vedoucí chemické skupiny sekty. Při policejním vyšetřování po sarinovém útoku v tokijském metru byla v jednom objektu náboženské sekty Óm šinrikjó nalezena příručka s návodem k výrobě sarinu. Prvním „testem účinnosti sarinu“ bylo jeho použití v japonském městě Matsumoto, již v červnu roku 1994, jak bylo popsáno výše. Přípravě sarinového útoku v tokijském metru věnovalo vedení náboženské sekty vysokou pozornost. Předcházející „test“ použití sarinu v Matsumotu ukázal, že sarin lze použít a že splňuje všechny zrůdné představy teroristů. V noci 19. března 1995 bylo pod Cučijovým dohledem vyrobeno necelých 10 litrů sarinu. Výrobci sarinu věděli, že jejich produkt obsahuje řadu nečistot a své obavy sdělili Asaharovi, ten však použití nečistého sarinu schválil. Tím asi nevědomky „zachránil“ stovky a možná i tisíce lidských životů. Podle výsledků policejního vyšetřování se v tokijském metru jednalo asi o 30% (35%) sarin. Jeho síla byla podstatně slabší, než se domnívali samotní výrobci. Nicméně opakovanou vakuovou redestilací sarinu nebo jinými způsoby přečištění se v laboratorních podmínkách může dosáhnout čistota sarinu asi až 97 %. Kromě toho je nutné zdůraznit, že v tokijském metru nečistý sarin velmi zapáchal, čili varoval tímto svým nápadným projevem možné potencionálně zasažené osoby; sarin tak upozorňoval na svoji přítomnost. Páry nebo aerosoly vysoce čistého sarinu jsou bez vůně a zápachu a dají se zjistit pouze speciálními detekčními a monitorovacími prostředky chemického průzkumu. Vlastní akt chemického napadení 20. března 1995 byl proveden den před jarním svátkem rovnodennosti. Bezprostředním důvodem k tomuto rozhodnutí vůdce Asahary byla vážná obava z přípravy a provedení policejní razie na zařízení náboženské sekty. Záměry policie byly Asaharovi známy, a proto vedení sekty rozhodlo, že provede chemické napadení tokijského Metra. Mysleli si, že pokud to udělají, podaří se jím odvést pozornost japonské policie od náboženské sekty a jejich zařízení. Vyrobený nečistý 30% [13], případně se uvádí 35% [14] sarin byl naplněn do 11 [13], případně se udává 9 [14], připravených igelitových sáčků a ty byly pečlivě zataveny. K útoku v tokijském metru bylo vybráno pět spolehlivých mužů sekty. Po zvažovaní různých alternativ použití sarinu bylo nakonec rozhodnuto, že k útoku sarinem má dojít na třech 5
trasách tokijského metra, na hlavních tepnách, které procházejí stanicí Kasumigaseki. Stanovilo se datum a hodina útoku. Záměrně byla vybrána ranní dopravní špička v metru, doba, kdy jsou prostory metra přeplněny cestujícími. Jednalo se převážně o státní úředníky, kteří cestují do svých úřadů v centru Tokia každé ráno. Dvě hodiny před útokem užili útočníci pilulky s protilátkou. I přes překotné naplánování a přípravy byla celá akce přesně načasována a provedena. Všem pěti členům sekty Óm šinrikjó se podařilo „vypustit“ sarin z igelitových sáčků v rozmezí tří až pěti minut kolem stanovené osmé hodiny ranní. Útočníci propíchli sáčky naostřenými hroty deštníků a rychle zmizeli ze zasaženého prostoru. Sáčky zůstaly ležet na podlaze vagónů tokijského metra v pěti stanicích (Očanomizu, Šin Očanomizu, Akihabara, Jocuja a Ebisu) [13, 14]. Tento způsob použití není příliš „efektivní“, ale je velmi jednoduchý a značně spolehlivý. Sarin je za normálních podmínek těkavá kapalina, která se vypařuje a právě jedovaté páry sarinu byly v převážné většině případů příčinou inhalačních otrav cestujících v tokijském metru. Přitom je všeobecně známo, že použití sarinu je nejúčinnější ve formě aerosolu. Příprava, rychlé a spolehlivé použití malých aerosolových generátorů k převedení sarinu do aerosolové formy, je poměrně jednoduchá a snadno proveditelná úprava s využitím běžně dostupných malých elektrických zařízení typů domácích fénů. Z fyzikálního hlediska se nabízí jednoduchý ohřev sarinu, protože obecně platí, pře při zvýšení teploty kapaliny o 100 C se výparnost látky zdvojnásobí. Tímto směrem může vést další zneužití sarinu pro chemické teroristické napadení obyvatelstva. Spolehlivá a rychlá zjistitelnost většiny bojových chemických látek je možná pouze použitím speciálních detekčních a monitorovacích přístrojů chemického průzkumu. Čich ani jiné lidské smysly nejsou schopny zjistit přítomnost většiny bojových chemických látek. Zjistitelnost bojových chemických látek je časově limitována. U moderních detekčních a monitorovacích přístrojů činí od několika málo sekund, u nejmodernějších přístrojů až do několika minut u starších přístrojů a zařízení. Takové speciální přístroje nejsou běžně dostupné a jsou poměrně drahé, moderní přístroje a zařízení vyžadují kvalifikovanou obsluhu. V podmínkách České republiky jimi disponuje pouze profesionální hasičský záchranný sbor a speciální jednotky Armády České republiky. Nejzávažnějším poučením z chemického útoku sarinem je skutečnost, že se japonským zpravodajským službám ani po varovném a výstražném případu ve městě Macumoto, 7 mrtvých osob !!!, nepodařilo včas zachytit přípravy na provedení rozsáhlého chemického útoku sarinem v Tokiu a podniknout potřebná, rychlá a účinná opatření. Základní charakteristika bojové chemické látky sarin: Sarin je tzv. nervově paralytická bojová chemická látka, která je vysoce toxická. Lze ji bez otálení označit za „super-jed“. Za normálních podmínek (teploty 20 °C, tlaku 101,3 kPa) je sarin bezbarvá kapalina, bez zápachu a vůně, s hustotou 1,089 g.cm-3. Molekulová hmotnost sarinu je 140, bod varu 150 °C a bod tuhnutí - 57 °C. Sarin má některé „výhodné vlastnosti“ z hlediska zneužití k teroristickým útokům mezi které patří bezesporu jeho vysoká výparnost za běžných teplot. Páry sarinu jsou příčinou inhalačních otrav. Nemají žádný zápach či vůni ani barvu. Především nezvyklý zápach může být varovná vlastnost pro ohrožené nebo již zasažené osoby. Sarin je bojová chemická látka objevená v průběhu 2. světové války ve fašistickém Německu. Byla poprvé syntetizována v roce 1939 v Německu a následně vyrobena ve větším množství, což se odhaduje na asi 5 až 10 tun. Zajímavá je i historická skutečnost, že bojové chemické látky z Německa, včetně sarinu a tabunu, získaly vítězné mocnosti: Spojené státy americké, tehdejší Sovětský svaz a Velká Británie.
6
Chemický název sarinu zní: O-isopropyl methylfosfonofluoridát. Pro značení chemické munice se sarinem se nejčastěji používá americký, dnes již všeobecně rozšířený, kód: GB. Někdy se ne zcela správně píše o takzvaných nervových plynech, zde se zpravidla zahrnuje sarin, cyklosarin, soman, tabun, látka VX, i když jsou to všechno za normálních podmínek kapaliny. Výraz „nervový plyn“ může být pro nezasvěceného čtenáře poněkud matoucí. V anglosaské odborné literatuře se nesprávně používá odborný termín „nerve gas“, který bývá do češtině překládám jako „nervový plyn“. Chemická struktura sarinu je znázorněna níže.
Do lidského organismu vstupuje bojová chemická látka sarin celým povrchem těla. Páry i jemné aerosolové částice kapalného sarinu jsou okamžitě absorbovány dýchacími orgány, oční spojivkou i zažívacím systémem. Účinek na organismus je téměř okamžitý. Po obdržení smrtelné dávky nastává obvykle smrt během 15 minut. Detoxikace v organismu je relativně rychlá. Inhalační toxicita sarinu pro člověka LCt50 činí 0,15-1,00 g . min-1 m-3 [12]. Průběh otravy pokračuje rozvojem systémových příznaků muskarinového a nikotinového typu a poškozením centrálního nervového systému. Omezené okysličování plic vyvolává cyanózu a stav bezvědomí. Příznaky mohou být dále doprovázeny pocením, nechutenstvím, zvracením, průjmy, samovolnou defekací a močením. Celková slabost organismu je vystřídána paralýzou svalů jazyka a dýchacích svalů, jež vede k obrně veškerého svalstva. Poškození centrálního nervového systému se projevuje zvýšeným stavem úzkosti, neklidu, nespavostí, blouzněním a závratěmi. Při zasažení organismu vyšší koncentrací se dostavují bolesti hlavy, třesavka, ztráta paměti, komolení řeči, zpomalení reakcí, stav celkové zaraženosti, apatie, centrální deprese, dýchání a silné křeče. Smrt nastává po ochromení činnosti dýchacích a srdečních orgánů. Intenzita a doba, po které se objevují příznaky zasažení, závisí na celkové obdržené dávce sarinu, na bráně vstupu do organismu a rychlosti, s jakou sarin pronikl do organismu. Poněkud pomaleji se ve srovnání s inhalačními otravami projevují příznaky poškození organismu při pronikání kůží. Smrtelné otravy při zasažení organismu přes kůži mohou nastat během 1-2 minut, ale také během 1-2 hodin [12]. Velmi rychle probíhá otrava se smrtelnými následky při zasažení očí kapalným sarinem. Tento způsob zasažení osob je možno přirovnat k nitrožilnímu podání jedu. 3. Práce záchranných sil a prostředků v Japonsku Při záchranných pracích v postižené oblasti v městě Matsumoto zasahovalo celkem 52 záchranářů, aniž měli ochranné vybavení. Vůbec se nepředpokládalo, že by mohlo jít o závažný chemický útok bojovou chemickou látkou. Osmnáct záchranářů bylo postiženo a jeden byl přijat k hospitalizaci. Tento záchranář se účastnil záchranné akce od začátku a pracoval v postižené oblasti asi kolem 5 hodin. Ostatní záchranáři se neobrátili na lékaře, přestože vykazovali mírné symptomy postižení (otravy). Ukázalo se, že postižení osob bylo tím menší, čím později se záchranáři do akce zapojili. Překvapivé je i to, že konečná identifikace sarinu byla potvrzena až 4. července 1994.
7
V Japonsku je krizové plánování založeno na „základním zákonu o řešení katastrof“. Zákon zahrnuje regionální krizové plánování a řízení. V hlavním městě Tokiu je za regionální krizový plán a jeho provádění odpovědná metropolitní vláda města Tokia. V regionálním krizovém plánu jsou zahrnuty prvotní zdravotnické záchranné práce a pomoc. Podle tohoto krizového plánu je Tokijský metropolitní hasičský sbor odpovědný za: 1) výběr nemocnic, to kterých budou postižení převezeni, 2) transport do nemocnic a 3) první pomoc. Tento plán počítá se záchrannými týmy s personálem z městských nemocnic, regionální lékařské asociace, Červeného kříže, státních nemocnic a veřejných zdravotnických center. Dále spoléhá na podporu okolních prefektur. Hasičský sbor je přímo odpovědný za přednemocniční péči v Tokiu. Zahrnuje celkem 182 týmů urgentní péče a 1650 zdravotnických asistentů, kteří mají pečovat o potřeby 10 milionů obyvatel a 5 milionů domácností ve městě na ploše 1 750 km2 . Každý tým je složen ze 6 zdravotnických asistentů, z nichž vždy jeden je jmenován „asistentem pro urgentní záchranu života“. Pracovní zařazení je určeno zákonem z roku 1991. Pracovníci smějí poskytovat odbornou zdravotní péči (např. zajištění dýchání pomocí Combitube nebo laryngeální masky, zavedení intravenózních vstupů a kardioresuscitaci). Podle zákona však tyto zákroky nesmí být prováděny bez svolení lékaře. Proto musí záchranné týmy kontaktovat lékaře, který slouží na Tokijském řídícím středisku záchranné služby, aby získali svolení ke každému úkonu. Endotracheální intubace bez lékaře nelze podle zákona provádět vůbec. V roce 1995 bylo zdravotnickými týmy provedeno v Tokiu 6135 zákroků. Neexistuje zde zdravotnický lékařský systém, kde by lékař s vozem rychlé pomoci zasahoval na místě katastrofy. Tokijský hasičský sbor má ve svých řadách specialisty na chemické havárie, kteří jsou vybaveni chemicky odolným ochranným oblečením a přístroji pro analýzu typu škodliviny, vč. infračerveného plynového analyzátoru a plynového chromatografu s hmotnostním spektrometrem. Metropolitní policie také vlastní laboratoře umožňující identifikaci chemických látek. Japonské obranné síly (armáda) jsou řízeny odborem pro obranu, který nemůže jednat bez svolení předsedy vlády (tzv. civilní kontrola). Při vzniku katastrofy mohou vstoupit do postižené oblasti a provádět záchranné práce pouze na žádost místních úřadů a se souhlasem předsedy vlády. V zásadě nemohou jednat spontánně. V celém Japonsku existují pouze 2 informační centra pro jedovaté látky, které mají sloužit potřebám 100 milionů obyvatel. Na lékařských fakultách se toxikologickou problematikou zabývají katedry akutní medicíny, anesteziologie, farmakologie, soudního lékařství, veřejného zdraví a hygieny. Japonská společnost klinické toxikologie se zabývá problematikou otrav. Nezávislá oddělení klinické toxikologie v Japonsku nejsou. Kniha amerického autora byla již v roce 1998 publikována v České republice v českém jazyce - Brackett D. W.: Svatý teror – armagedon v Tokiu, Mladá fronta, Praha 1998 [4]. Přebal knihy ukazuje obrázek 1 na další straně. Tato odborná publikace přinesla řadu důležitých informací, dat a faktů jak o japonské náboženské sektě, tak o jejich zločinných aktivitách. Autor publikace, ač Američan, působil po dvě desetiletí v Japonsku a proto byl velmi dobře obeznámen s národní mentalitou, zvyky a jinými životními skutečnostmi v Japonsku. Kniha je velmi dobře napsána, je čtivá a je možno ji doporučit ke studiu.
8
Obrázek 1: Přebal knihy, která byla vydána v češtině
Po útoku bylo do 15 stanic metra vysláno 1364 zdravotníků a 131 sanitních vozů. Tokijský hasičský sbor definoval útok sarinem jako nejhorší katastrofu od 2. světové války. Hasičský sbor se ocitl v naprostém zmatku, protože přicházející informace ukazovaly, že katastrofa přesahuje jeho možnosti koordinovat komunikaci. Výsledkem bylo, že zdravotní týmy ztratily radiokontakt s lékařem na dispečinku záchranné služby. Žádný z pacientů nebyl ošetřen za pomoci Combitube nebo laryngeální masky. Pouze jeden pacient měl zavedeny intravenózní vstupy (v tomto případě dal pokyn lékař, který byl náhodou přítomen na místě). Všichni těžce postižení pacienti byli intubováni a na řízeném dýchání až po přijetí v nemocnici [5]. Během hodiny policie uzavřela přístup do postižených stanic Metra. Zároveň byly odebrány vzorky a započaly analýzy škodliviny. Hasičský sbor vytvořil u postižených stanic prostor pro akutní ošetření, 10 nejvíce postižených pacientů bylo mezitím již přepraveno do nemocnic (pacienti potřebující endotracheální intubaci). V provizorních ošetřovnách byly umístěny velké sanitky s 8 lůžky a velké stany nafouknuté stlačeným vzduchem. Během několika hodin byly vyslány armádní jednotky, aby stanice a vagony metra dekontaminovaly. Dekontaminace postižených na místě neštěstí nebyla vůbec provedena. Dekontaminaci stanic a vagonů metra provedla až přivolána armáda s odstupem několika hodin. Podle jiných literárních podkladů [14] se uvádí, že v prvních hodinách po chemickém teroristickém napadení nebyli na místě neštěstí žádní doktoři. Až na základě požadavků hasičského záchranného sboru se na místo neštěstí dostavilo celkem 73 členů zdravotnických týmů, z toho 47 doktorů, 23 zdravotních sester a 3 úředníci. Byli rozmístěni ve 4 stanicích tokijského metra k provádění třídění postižených cestujících a léčení zasažených. Dostavili se však do stanic metra až po 9:00 hodině, tedy necelou hodinu po vzniku chemické napadení sarinem. 9
Třídění prováděli na postižených stanicích záchranné týmy. Oběti byly evakuovány z podzemí ven. Mezi postiženými cestujícími, což byly původně lehčí případy, se objevili pacienti, jejichž stav se během transportu zhoršil. V době útoku měl hasičský sbor své třídící štítky, nebyly však použity, protože většina postižených šla do nemocnic bez pomoci hasičského sboru. Nemocnice St.Luke vyslala do stanic metra 8 lékařů a 3 sestry. Věnovali se třídění postižených pacientů a poskytování první pomoci. Asi kolem 10:00 hodin hasičský záchranný sbor identifikoval nebezpečnou látku mylně jako acetonitril. Tato informace se později ukázala jako nepravdivá. Nakonec byla látka identifikována policií asi v 11:00 hod. jako sarin, protože tomu odpovídalo její hmotnostní spektrum analyzované plynovým chromatografem s hmotnostním spektrometrem při porovnání s údaji v databázi Národního ústavu pro normy a technologie v USA (National Institute of Standard and Technology). Z 1364 zasahujících zdravotníků vykazovalo 135 (9,9%) akutní příznaky postižení a bylo ošetřeno v nemocnicích. Tím byly narušovány i záchranné práce. Zdravotníci měli standardní pracovní obleky bez ochrany dýchání. U většiny se první příznaky otravy projevily během transportu a předpokládá se, že byli vystaveni expozici v sanitních vozech tím, že vdechovali sarin odpařující se z oděvů pacientů. Větrání ve vozech bylo nedostatečné, protože okna byla zavřená. Jakmile byla sekundární expozice zdravotníků zjištěna, byl dán příkaz, aby byla okna sanitek úplně otevřena a aby se ve vozech zlepšilo větrání. Záchranná služba převezla do nemocnic 688 pacientů sanitními vozy a mikrobusy 452 pacientů. Zbylí postižení, jichž bylo více než 4000, se dopravili do nemocnic pěšky, taxíky nebo soukromými vozidly. V době bezprostředně po provedení útoku sarinem hrály při převozu pacientů významnou roli rádiem řízené taxíky. Do Mezinárodní nemocnice St. Luke bylo taxíkem přivezeno téměř 25% postižených. Pacienti byli léčeni v 267 (jiný zdroj uvádí 294) zdravotnických zařízeních v Tokiu. Navíc 17 pacientů bylo léčeno v 11 nemocnicích mimo Tokio. Mezinárodní nemocnice St. Luke léčila největší počet pacientů a to 640 cestujících a pracovníků metra dne 20. března 1995. Tato skutečnost vznikla především tím, že uvedená nemocnice je výhodně situována vzhledem k místům otrav cestujících. Na základě údajů této nemocnice byly jednotlivé příznaky otravy uváděny následovně, viz tabulka 1 [14]. Tabulka 1: Charakteristické příznaky otravy sarinem a výskyt u pacientů Charakteristické příznaky otravy sarinem Mióza Bolesti hlavy Vizuální tma Bolesti oka Dušnost Nevolnost Kašel Bolesti hrdla Rozmazané vidění
Výskyt u pacientů v % 90,5 50,4 37,6 37,5 29,2 26,8 18,8 18,3 17,9
Počet postižených vysoce převyšoval kapacitu Tokijského hasičského sboru. V takové situaci je třeba využít nestátních dopravních prostředků.
10
Sekundární ohrožení záchranných týmů se objevilo, protože nebyla provedena dekontaminace na místě a nebyly použity ochranné oděvy a pomůcky. Naštěstí zde šlo o „zředěný“ sarin. Americký profesor thajwanského původu Anthony T. Tu, který se přímo podílel na vyšetřování teroristického útoku sarinem v tokijském metru a vykonával expertní a konzultační činnost pro japonskou policii, vydal před několika lety rozsáhlou a podrobnou knihu v anglickém jazyce - Tu, A. T.: Chemical Terrorism: Horrors in Tokyo Subway and Matsumoto City, Alaken, Colorado 2002 [13]. Přebal knihy je na obrázku 2. Obrázek 2: Kniha Chemical Terrorism
Celkový počet obětí chemického teroristického napadení sarinem není přesně znám, případně různé japonské agentury, které zpracovávaly data ohledně obětí uvádí různé počty zasažených a postižených osob [14]. Shodují se pouze v počtu mrtvých (otrávených) a to 12 cestujících. Tabulka 2 názorně demonstruje různý počet obětí. Tabulka 2: Počet obětí podle různých subjektů Název státního orgánu, organizace Hasičský sbor v Tokiu Tokijská metropolitní policie Podzemní dráha v Tokiu Policejní vyšetřovací zpráva
Počet obětí 5 642 3 796 5 654 4 460
Po útoku sarinem v tokijském metru byla přijata řada významných opatření. Pro zajímavost uveďme jen několik vybraných hlavních opatření, která byla jeho odezvou. Řady národní policie byly rozšířeny o několik tisíc nových policistů a byly zmodernizovány lékařské postupy zavedené pro případ použití bojových chemických látek a nebezpečných 11
chemických průmyslových toxických látek. V samotném systému metra bylo instalováno sedm set nových televizních kamer kontrolujících nástupiště. Hasičské jednotky metra dostaly speciální přístroje pro detekci bojových chemických látek a jednotky jsou pravidelně procvičovány v potřebných činnostech. Tyto získané zkušenosti jsou velmi důležité, protože jejich důsledná analýza a následné pečlivé zhodnocení může významně přispět k přípravě, ověření a následnému zavedení všech potřebných a nezbytných opatření k prevenci a kvalitní ochraně vlastních zasahujících záchranářů, ale především k přípravě a provedení záchranných a likvidačních prací v případě chemického teroristického útoku. Aktéři japonské náboženské sekty byli postupně zatčeni, uvězněni a souzeni po dobu 16 let. Nakonec padlo u soudů 13 rozsudků smrti oběšením a to včetně trestu smrti pro vůdce sekty Šoko Asaharu. Ještě v roce 2008 policie pátrala po některých členech náboženské sekty, jak ukazuje policejní plakát v japonštině na obrázku 3. Obrázek 3: Policejní plakát z roku 2008
4. Možné ohrožení podzemní dráhy Je nasnadě, že pro nejnebezpečnější způsob chemického terorismu (chemického napadení), který je spojen s hromadným zasažením osob, vedoucím k vysokému stupni zdravotnických a nenávratných ztrát, tj. k vysokému výskytu symptomů vyšších forem akutní intoxikace, je nezbytná vysoká toxicita, zejména inhalační, odpovídající způsobu a formám možného použití. Posuzujeme-li možnost výběru nejvhodnější látky z pohledu chemického terorismu, pak je nutno současně posuzovat nebezpečnost látky i s přihlédnutím k snadnosti rozptylu jednoduchým způsobem, tj. převážně volným odpařením v prostoru dopravní infrastruktury, což není nutně totožné s porovnáním nebezpečnosti látek při použití na bojišti, kde je možno využít k rozptylu nejběžnější mechanismus založený na výbušném principu, který ze zásadních důvodů zřejmě připadá v úvahu v prostorech metra jako podstatně méně vhodný [7]. Tato část odborného sdělení je sice zaměřena, na možnosti zneužití pouze nervově paralytických bojových chemických látek a na podmínky pražského metra, ale do značné míry je možné závěry aplikovat i na jiné velké metropole, kde se podzemní dráha vyskytuje. Protože jsou v dalším odborném textu používány zásadně jen kódová označení bojových chemických látek, jsou tyto nebezpečné a vysoce toxické chemické sloučeniny přehledně uvedeny v následující tabulce 3.
12
Tabulka 3: Kódová označení a chemické názvy nervově paralytických látek [16]. Triviální název BCHL Sarin Cyklosarin Soman Látka VX, Spojené státy americké VX-R látka (R-33), Ruská federace Tabun
Kódové označení BCHL
Chemický název BCHL
GB GF GD VX R-33
O-isopropyl methylfosfonofluoridát O-cyklohexyl methylfosfonofluoridát O-pinakolyl methylfosfonofluoridát O-ethyl S-[2-(diisopropylamino)ethyl] methylfosfonothiolát O-isobutyl S-[2-(diethylamino)ethyl] methylfosfonothiolát
GA
O-ethyl N,N-dimethyl fosforamidokyanidát
Seřadíme-li z pohledu bojového použití nejběžnějším výbušným způsobem nervové jedy podle nebezpečnosti, která je dána souběžnou kombinací inhalační a perkutánní intoxikace, pak zřejmě vyjde poměrně jednoznačně [7]: pro chladnější pásma je sekvence: VX – GD – GB – GA – GF, pro velmi teplé klimatické zóny: VX – GF – GD – GA – GB. Prostor pražského metra můžeme přiřadit k chladnějšímu (mírnému) klimatickému pásmu. Výbušný způsob rozptylu však pravděpodobně nepřipadá jako vhodný, zejména rozhodně ne v případě vnitřního prostoru vagonu a nejspíše ani při použití ve stanicích. Lze předpokládat, že nejvhodnějším způsobem rozptylu je volné resp. usnadněné odpaření a dominantním způsobem zasažení inhalační intoxikace. V tomto případě je nutno brát v úvahu vedle toxicity také těkavost. Za popsaných podmínek se jeví z pohledu nebezpečnosti značně jiná sekvence (od nejvhodnější látky po nejméně vhodnou) a to v následujícím pořadí [7]: GB – GF – GD – GA – VX. Z uvedených kriterií pak vychází jako nejnebezpečnější látka silně toxický a přitom nejtěkavější sarin (GB), jemuž je věnována výhradní pozornost v další části. Je pravděpodobné, že takovým způsobem se dobrala k výběru sarinu jako „nejvhodnější látky“ pro teroristické napadení i náboženská sekta Óm Šinrikjó (Nejvyšší pravda) [4, 7, 16]. Je zřejmé, nebo i nejvýše pravděpodobné, že vzhledem k reálným možnostem techniky rozptylu, ale zejména vzhledem k souboru toxických a fyzikálně chemických vlastností, je nejpravděpodobnějším způsobem intoxikace akutní inhalační otrava. Pro vyřazení živé síly zneschopněním v důsledku závažných symptomů akutní inhalační otravy (miosa, dýchací obtíže), tak pro usmrcení, je sarin přesto mezi nejdůležitějšími nervovými jedy až na 3. místě (usmrcení LCt50 100 mg.min/m3, zneschopnění ECt50 50 – 75 mg.min/m3) za ca trojnásobně toxičtějším somanem a asi troj – až desetinásobně toxičtější látkou VX. Vezmeme-li však v úvahu potenciální možnosti rozptýlení, zejména v daných podmínkách nejjednodušším způsobem prostého odpaření, pak ze srovnání těkavosti jednoznačně vyplývá jeho dramaticky vyšší celková nebezpečnost. Maximální koncentrace (těkavost) C20max totiž činí 11500 mg/m3. Překonává tak soman asi pětinásobně a látku VX dokonce tisícinásobně. Vysoká toxicita látky VX by byla zhodnocena pouze technikou rozptylu ve formě aerosolu, aby současně došlo k využití jeho nesmírně vysoké toxicity na nechráněnou kůži, nejlépe výbušným způsobem, který si lze u teroristického úderu ve vnitřních prostorech
13
obtížně představit. Takové použití už odpovídá podmínkám válečného nasazení chemických zbraní. Z uvedeného vyplývá, že v cílovém prostoru je nutno pro dosažení nebezpečného efektu inhalační intoxikací sarinem, tj. 50 % zneschopnění až usmrcení dosáhnout hodnotou dávkového příkonu v rozmezí 50 – 100 mg.min/m3 [7]. Pro další kalkulace je nutno aplikovat další vstupní předpoklad, tj. odhad reálné expozice parám sarinu, vyplývající z předpokládaného setrvání (pobytu) osob v (kontaminovaných) prostorách metra. Vzhledem k rozměru stanic a frekvenci pohybu vlaků, lišící se podle tratí i denní doby, lze odhadnout, že praktický pobyt jednotlivce, resp. skupiny cestujících od vstupu do eskalátorového tunelu přes čekání na vlak a nástup do vagonu, resp. analogický pobyt a pohyb po výstupu z vagonu obráceným směrem, v průměru nejspíše nepřesáhne dobu 5 minut. Z toho vyplývá, že vzhledem k shora zmíněným hodnotám bude pro danou expozici 5 minut ve vnitřním prostoru metra potřebná cílová koncentrace sarinu v parách 10 – 50 mg/m3[7]. Ve vagonech tomu bude poněkud jinak. Vzhledem k menší rozloze pražského metra jsou jízdní doby, ve srovnání s Paříží, Londýnem, New Yorkem, Moskvou, Tokiem a jinými mega-metropolemi, kde běžně existují trasy i s více než hodinovou dobou jízdy, nepoměrně kratší. Vzhledem k pouhým třem trasám s centrálním trojúhelníkem a velké frekvenci přestupujících cestujících v centrálních zónách lze míti za to, že průměrná doba pobytu ve vagonu pro cestující mezi pražskými stanicemi dálkové železniční a autobusové dopravy, přípoji na letiště i pro ostatní cestující se bude (podle zkušeností autora této zprávy) pohybovat v průměru kolem 8 - 12 minut [7]. Zvolíme-li pro jednoduchost expoziční dobu pro vagon metra 10 minut, pak bude ve vnitřním prostoru vagonu potřebná cílová koncentrace sarinu v parách 5 – 25 mg/m3 [7]. V obou uvedených případech jde o průměrné cílové koncentrace bojové chemické látky. Je nasnadě, že v závislosti na způsobu rozptylu se budou tyto koncentrace vytvářet postupně a zejména v případech prostého odpaření od nulových počátečních hodnot. Příslušný stupeň ohrožení cestujících v podzemní dráze zahrnuje v závislosti na způsobu rozptylu integrální hodnotu, která je dána dynamikou postupného vytváření účinných koncentrací, což je nutno zahrnout do dalších úvah o možnostech chemického napadení. Z toho zejména vyplývá, že potřebná počáteční množství pro danou kubaturu prostoru budou muset být nejspíše podstatně (tj. několikanásobně) vyšší nebo bude nezbytné kalkulovat s použitím metod facilitovaných způsobů urychleného odpaření. Takové metody mohou využívat technik rozptylu, přiměřených teroristickému použití v uzavřeném prostoru, které však přitom nesmějí ohrozit samotné aktéry chemického teroristického napadení. V našich podmínkách zřejmě nepřipadají v úvahu neodhadnutelné následky úderů provedených sebevražednými teroristy ochotnými obětovat svůj život v rámci extrémního náboženského, etnického, nacionálního nebo politického fanatismu [7]. Tato situace se však může dramaticky změnit jednak v souvislosti s turistickým ruchem, ale také z pohledu velké migrace obyvatelstva. Jak je všeobecně známo, v současné době vznikají různé komunity muslimských skupin také v České republice a to včetně budování základních náboženských symbolů, jako jsou mešity, modlitebny a jiné stavby.
14
5. Závěry, doporučení a shrnutí Terorismus je celosvětovou hrozbou, která vzrostla po teroristických útocích z 11. září 2001. Vyžaduje globální řešení, které nebude založeno jen na porážce teroristů, ale musí zároveň obsahovat snížení utrpení některých národů, kterého teroristé zneužívají pro své cíle. Mnohostranných mezinárodních a národních řešení je také potřeba k zabránění dalšího šíření zbraní hromadného ničení a případné možnosti jejich zneužití. Není snadné úplně a komplexně definovat kořeny terorismu. Přesto je možné konstatovat, že jednou z hlavním možností zeslabení terorismu je široké všeobecné vzdělání především chudých národů, kde se často vyčleňují noví a fanatičtí teroristé. Chemický terorismus představuje v současné, v blízké i vzdálenější časové perspektivě závažnou bezpečnostní hrozbu v České republice. Její aktuálnost a nebezpečnost vyplývá z mnoha skutečností. Některé byly podrobně uvedeny v tomto odborném sdělení. Pokud se jedná o oběti teroristických útoků, tak to nejsou pouze přímé lidské oběti, usmrcení a zranění lidé, ale také nepřímé oběti, jako jsou pozůstalí, kamarádi, známí, ale i informovaná veřejnost. Především na informovanou veřejnost současní teroristé spoléhají a své činny připravují jako kruté, brutální a velmi násilné, aby tím šokovali a stresovali celou veřejnost. Do této kategorie patří právě chemický terorismus, který může způsobit nebývalé rozsáhlé až katastrofické následky. Rovněž zde můžeme počítat kategorii zúčastněných osob, které nebyly vůbec zasaženy, ani poškozeny. Nicméně vzniklé trauma z prožitých hrůz na místě chemického napadení jistě zanechá v těchto lidem hluboké a většinou negativní vzpomínky na mrtvé, zasažené a postižené jedince. Nutností současné doby je pak potřeba intenzivního zapojení státních zpravodajských a tajných služeb, které se musí odhalováním přípravy teroristických útoků trvale zabývat s cílem zamezit provedení takového násilí nebo vydírání ve spolupráci s policií a dalšími orgány státní správy. Z výše uvedeného vyplývá řada různých závěrů, které je třeba vzít v úvahu případně je i dále rozpracovat do té podoby, aby se z nich mohly odvodit zcela konkrétní a jasné organizačně-bezpečnostní a technicko-bezpečnostní opatření k ochraně obyvatelstva. V závěru je nutno konstatovat, že pro: názornost jednoduchosti uskutečnění chemického teroristického napadení, přípravu celého složitého a provázaného řetězce preventivních, represivních, záchranných, ochranných, likvidačních a obnovovacích opatření, je nutno vytvářet možné ilustrační scénáře chemického terorismu, jak byly naznačeny v tomto odborném sdělení. Aniž by chtěl autor radit teroristům nebo nepřátelsky naladěným skupinám či jedincům, je třeba podtrhnout, že modelování chemického teroristického napadení ale i jeho devastující následky jsou nezbytným předpokladem pro důkladné vědecké bádání v dané oblasti. Je pochopitelné, že i v rozvinuté společnosti České republiky musí stát na prvním místě zájmu člověk-občan a jeho osobní, rodinná a další bezpečnost. Celkové závěry je možné shrnout do následujících doporučení [7]: Bez ohledu na to, nakolik je v našich podmínkách reálné nebo pravděpodobné očekávání teroristických napadení, je na místě předpokládat, že mezi důležitými terči potenciálního chemického napadení patří pražské metro mezi nejpravděpodobnější (jednak jednotlivý vagon vlakové soupravy podzemní dráhy, jednak prostor vlastní stanice s nástupišti).
15
Proto je nezbytné studovat možnosti a okolnosti takového možného chemického napadení jako důležité a základní východisko k reálným preventivním, represivním, ochranným, záchranným a likvidačním, resp. nápravným opatřením. Z praktického hlediska je účelné uvažovat s krajními scénáři chemického napadení, tj. s nejnebezpečnějším scénářem s vražednými cíli, a s cílem vyvolání paniky. Oba krajní scénáře mohou mít řadu odstupňovaných realizovatelných způsobů provedení, z nichž některé jsou výše naznačeny. Pro prvý – nejnebezpečnější – scénář je účelné předpokládat použití nejtoxičtějších supertoxických letálních nervových jedů (sarin, cyklosarin, soman, tabun). Pro druhý scénář je možné předvídat použití především dráždivých látek (CS-látka, CRlátka, chloracetofenon, brombenzylkyanid, Adamsit, Clark I, Clark II, chlorpikrin). Vzhledem k nejpravděpodobnějšímu způsobu intoxikace formou akutní inhalační otravy se jeví jako nejnebezpečnější kontaminant (vzhledem k nejvhodnějšímu souboru fyzikálních a toxických vlastností) O-2-propyl methylfosfonofluoridát, tj. sarin. Bezpečná výroba sarinu není zcela jednoduchá, ale organizovanou skupinou a kvalifikovaným chemikem v podmínkách vysokého stupně ochrany je potřebné množství vyrobitelné, otázkou je konečná čistota produktu (resp. zápach nečistot). Místa rozptylu kontaminantu v podstatě odpovídají cílovým místům napadení. V případě vagonu je to vhodné místo při nebo na podlaze, v případě stanice je to jednak středový prostor (u ostrůvkových stanic), resp. nástupištní prostor u halových stanic s centrálními kolejišti (typu Hlavní nádraží, Vyšehrad), jednak u všech typů stanic je to dále hrana nástupiště u vjezdu z traťového tunelu (s možným využitím proudu vzduchu tlačeného před přijíždějící vlakovou soupravou k rozptylu kontaminantu). Vzhledem k toxicitě zvoleného kontaminantu jsou na základě parametrů jeho akutní inhalační intoxikace, tj. středního zneschopňujícího účinku ECt50 a středního smrtícího účinku LCt50 a předpokládaných dob pobytu cestující veřejnosti ve vlastním staničním prostoru pro dva základní typy stanic (ražené a hloubené, zásadně se lišící objemem) a v prostoru vagonu odvozeny průměrné cílové koncentrace kontaminantu. Na základě takto expertně kvalifikovaně odhadnutých cílových koncentrací jsou odvozena minimální množství kontaminantu pro dané použití. Autorovi tohoto odborného příspěvku není známo, zda z pohledu stavební konstrukce metra a jeho technického vybavení neexistují další možná rizika utajeného zevního vnesení kontaminantu např. nějakým staničním větracím systémem nebo jiným podobným vstupem. Rozhodně však lze obecně uvažovat o další možnosti vnesení kontaminantu cestou dopravního tunelu. Navržená množství kontaminantu pro dané případy jsou výchozími úvahami pro reálné modelové testování za autentických podmínek, přičemž za kritický (z pohledu navrženého minimálního množství) lze pokládat způsob rychlého vytvoření cílové průměrné koncentrace (zejména ve vagonu). Pro požadovanou cílovou koncentraci (vzhledem k žádoucímu účinku) bude pro volné odpaření (vzhledem k dynamice postupného vytváření cílové koncentrace v uzavřeném prostoru) potřebné mnohonásobně vyšší počáteční množství než v případě možného reálného usnadněného odpaření za použití výparníků různé konstrukce nebo v krajním případě mechanického rozptylu, který je schopen danou koncentraci vytvořit v době 16
řádově desítek sekund (ovšem s vyšší možností včasného odhalení). Na to může dát zcela reálnou odpověď pouze autentický modelový experiment (takové experimenty již byly v podmínkách pražské podzemní dráhy prováděny, ale jsou z pochopitelných důvodů utajovány). Ideálním řešením je vypracování odborné bezpečnostní zprávy nebo studie, na které by se měli podílet erudovaní odborníci mnoha různých profesí (jako například civilní a vojenští toxikologové, lékaři, zástupci hasičského záchranného sboru a policie České republiky, zástupci podzemní dráhy, atd.). Vysoce kvalifikovaná a pečlivá týmová práce může přinést i v tomto případě zásadně nové teoretické poznatky a návrhy praktických řešení. Jen taková komplexní odborná bezpečnostní zpráva nebo studie může problematiku důsledně analyzovat a vyhodnotit a tím v podstatě připravit podmínky pro jak teoretickou, tak i praktickou přípravu celého integrovaného záchranného systému a to včetně zahrnutí preventivních otázek. Seznam literatury: [1] Matoušek J.: Chemical, biological, radiological and nuclear terrorism: New challenge for protection population and crisis management. In: Gazsó L.G., Ponta C.C.: radiation inactivation of bioterrorism agents. pp 81-88, IOS Press, Amsterdam, Berlin, Oxford, Tokyo, Washington 2005. [2] Matoušek J.: CBRN terrorism: New challenges for crisis management and protection of population. Academic and Applied Research in Military Science 3, No. 5, pp 755-765, 2004. [3] Matoušek J., Mika O., Vičar D.: Nové hrozby terorismu: Chemický, biologický, radiologický a jaderný terorismus. Univerzita obrany, ISBN 80-7231-037-2, Brno 2005. [4] Brackett D.W.: Svatý terror: Armageddon v Tokiu (český překlad), ISBN 80-204-0669-7, Mladá fronta, Praha 1998. [5] Mika O., Neklapilová V.: Šest let po sarinovém útoku v Tokijském metru, Vojenské zdravotnické listy, 2001, roč. LXX, č. 5, str. 197-204. ISSN: 0372-7025. [6] Mika O. J., Neklapilová V., Tu A. T.: Před patnácti lety byl v Japonsku proveden teroristický chemický útok sarinem. Časopis 112, 2009, roč. VIII, č. 6, s. 17-19. ISSN: 1213-7057. [7] Matoušek J., Mika, O.: Reakce na teroristický útok s použitím bojové otravné látky na pražské METRO, Kontaminace prostoru METRA, Odborná studie, Brno 2007. [8] Mika O. J.: Teroristický útok nebezpečnými chemickými toxickými látkami na podzemní dráhu. The Science for Population Protection, 2008, roč. 0, č. 0, s. 91-98. ISSN: 1803568X. [9] Mika O. J.: Chemický terorismus v podzemní dráze. Magazín SECURITY, 2011, roč. 15, č. 01, s. 59-63. ISSN: 1210- 8723. [10] Policejní zpráva: National Police Agency, Shoten: AUM SHINRIKYO, An Alarming Report on the Group’s Organization and Activities, Japan 1995. [11] Mika O. J., Zeman M., Polívka L. Základy ochrany před zbraněmi hromadného ničení. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, ISBN: 978-80-214-4263-4, Brno 2011. [12] Mika O. J., Říha M. Ochrana obyvatelstva před následky použití zbraní hromadného ničení. Námořní akademie ČR, s.r.o., ISBN: 978-80-87103-31- 9, Horní Počernice 2011.
17
[13] Tu A. T.: Chemical Terrorism: Horrors in Tokyo Subway and Matsumoto City, Alaken, Fort Collins, ISBN 1-880293-10-2, Colorado 2002. [14] Marrs T. C., Maynard R. L., Sidell F. R.: Chemical Warfare Agents, Toxikology and Treatment, Second Edition, JOnh Wiley and Sons, Ltd., ISBN 978-0-470-01359-5, 2007. [15] FOI briefing book on chemical weapons – threats, effects and protection, ISBN 91-7056110-9, Edita Vastra Aros AB 2002. [16] Matoušek J., Linhart P.: CBRN: Chemické zbraně. Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, ISBN 80-86634-71-X, Ostrava 2005. Brno, 12. srpna 2013 Poděkování I – Děkuji za pečlivou jazykovou úpravu odborného textu, kterou provedla paní Naděžda Miková. Poděkování II – Článek vznikl za podpory MŠMT v rámci projektu „Problémy bezpečnosti 21. století a ochrana obyvatelstva“ (CZ.1.07/2.2.00/28.0068).
18
