Politika soudržnosti EU: 20 let po pádu železné opony a 5 let po vstupu do EU

Politika soudržnosti EU: 20 let po pádu železné opony a 5 let po vstupu do EU

Strana 1

„Po čtyřicet let byl v prostoru železné opony hlouben jakýsi „hradní příkop“ mezi dvěma různě orientovanými částmi Evropy. V kontextu sjednocení a EU ale nemůže stačit přes tento příkop „vybudovat mosty“. Můžeme říci, že proces evropské integrace bude završen až tehdy, kdy dojde k důslednému „zasypání tohoto příkopu“ – k důslednému překonání důsledků železné opony a studené války. V tomto smyslu je odstranění důsledků železné opony možné označit za kritérium úspěchu evropské integrace.“ Jiří Zimola, jihočeský hejtman

Strana 2

Profily vystupujících

Strana 3

Maria Borelius-Larson Maria Borelius-Larson je generální ředitelkou Hand in Hand International, organizace podporující tvorbu pracovních míst v nejchudších částech světa. Doposud proškolila více než 400 000 žen v podnikání a využívání mikro-úvěrů a pomohla se startem 220 000 podniků. Předchozí zkušenosti sbírala v médiích a v obchodě.

Michael Schneider Michael Schneider je předsedou Komise pro územní soudržnost Výboru regionů (COTER). Michael Schneider se narodil 31. července 1954 v Kirchen/Sigm ve spolkové zemi Porýní-Falc. Studoval dějiny, filosofii, germanistiku, pedagogiku a srovnávací literaturu v Bonnu. Od roku 1996 je činný v orgánech CDU. V roce 2002 začal kariéru státního tajemníka pro federální záležitosti a vyslance státu Sasko-Anhaltsko při německé federaci. V roce 2004 vstoupil Michael Schneider do evropské politiky jako zástupce předsedy ve Výboru regionů a člen komise COTER. Od roku 2008 předsedá této komisi a intenzivně se věnuje oblasti politiky soudržnosti.

Jiří Zimola Jiří Zimola je hejtmanem Jihočeského kraje a Radou Asociace krajů České republiky je nominován do české delegace Výboru regionů. Svou politickou dráhu zahájil v roce 1998, kdy se stal starostou Nové Bystřice. Tuto funkci zastával až do konce roku 2008, kdy byl zvolen hejtmanem Jihočeského kraje. Dlouhodobě se angažuje v problematice přeshraničního rozvoje, například na platformě Euroregionu Silva Nortica. Aktivní je také při činnosti Nadace Jihočeské cyklostezky.

Petr Osvald Petr Osvald je vice-presidentem komise pro územní soudržnost Výboru regionů, člen městského zastupitelstva Plzně. Petr Osvald se narodil v roce 1966 v Plzni a vystudoval Západočeskou univerzitu. Od roku 2002 se pohybuje v místní politice a pro primátora města Plzně pracuje jako komisař pro evropské záležitosti. Tak se také stal členem české národní delegace ve Výboru regionů a členem předsednictva Výboru regionů za frakci evropských socialistů. Od minulého roku je prvním vice-presidentem komise pro územní soudržnost.

Strana 4

Ludmila Rakušanová Ludmila Rakušanová je novinářkou na volné noze. Spolupracuje s významnými českými veřejnoprávními i soukromými médii. Zároveň je dopisovatelkou zahraničních periodik. V exilu pracovala pro rozhlasovou stanici Rádio Svobodná Evropa. Je členkou Německého svazu novinářů a Asociace evropských žurnalistů. Angažuje se rovněž v česko-německých vztazích. V letech 1998 a 1999 byla členkou české části Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra. Ludmila Rakušanová je laureátkou několika mezinárodních ocenění.

Juraj Thoma Juraj Thoma je od roku 2006 primátorem města České Budějovice a také členem Výboru regionů. V politice je aktivní od roku 1993, kdy se stal členem Občanské demokratické strany. Od roku 1994 se angažuje v regionální politice, a to na úrovni města České Budějovice a Jihočeského kraje. Původním oborem Juraje Thomy je archeologie, kterou vystudoval na Karlově universitě v Praze. Realizoval řadu záchranných a zajišťovacích výzkumů a publikoval četné statě v odborném i populárně-naučném tisku.

Bernard Soulange Bernard Soulage je od února 2009 poslancem Evropského parlamentu a zároveň je 1. vice-presidentem francouzského regionu Rhône-Alpes pro dopravu, cestování a mobilitu. Narodil se 24. října 1948 v Nanterre. Studoval veřejnou správu, urbanismus a územní plánování na Institutu politických studií v Paříži. Je ženatý a má dvě děti. Od roku 1992 byl členem Rady regionu Rhône-Alpes zvoleným za Socialistickou stranu (PS). V roce 2002 se stal členem Výboru regionů. Je předsedou asociace evropských měst a regionů podporujících vysokorychlostní železniční dopravu.

Witold Krochmal Witold Krochmal je starostou města Wołów (Polsko, Dolní Slezsko). Současně je předsedou unie polských malých měst. Nedávno byl z pověření komise ECOS zpravodajem stanoviska “Success factors to anticipate and accompany restructuring in Cities and Regions.” Rovněž je členem pracovní skupiny pro budoucnost politiky soudržnosti. V roce 1990 byl zvolen starostou města Wołów a předsedou asociace městských radních. Od roku 1997 do roku 2001 byl hejtmanem dolnoslezského vojvodství. Byl také členem polsko-německé komise pro regionální a přeshraniční spolupráci a předseda polsko-německé nadace Pojednanie. Od roku 2001 je opět starostou města Wołów..

Strana 5

Dieter Friese Dieter Friese je předsedou Euroregionu “Spree-Neisse-Bober”; Vice-prezidentem Asociace evropských příhraničních regionů (AEBR); předsedou Výboru pro cestovní ruch Asociace Spreewald a dalších organizací. Vysokoškolské vzdělání získal na Vysoké škole architektury a stavebnictví ve Výmaru. V roce 1990 byl zvolen členem okresní rady v Bernau, o čtyři roky později do okresní rady regionu Spree-Neisse. Je ženatý, má dvě děti.

Peter Mehlbye Peter Mehlbye je ředitelem koordinační jednotky ESPON. Více než 10 let pracoval pro dánské ministerstvo jako vedoucí odboru plánování, regionálního rozvoje a mezinárodní spolupráce. Poté působil jako expert pro Evropskou komisi, GŘ pro regionální politiku, kde byl angažován v koncepci rozvoje evropské regionální politiky. Od roku 2002 je ředitelem koordinační jednotky programu ESPON, evropské sítě pro územní rozvoj a soudržnost prostřednictvím aplikovaného výzkumu získávajícího nové poznatky a znalosti o územních strukturách, trendech, perspektivách a dopadech evropských politik na evropské území.

Markéta Reedová Markéta Reedová je od roku 2006 náměstkyní primátora hlavního města Prahy. V jejím portfóliu jsou mezinárodní vztahy, evropské záležitosti a protikorupční opatření. V politice je aktivní od roku 2002. Před svým angažmá ve veřejném životě pracovala v mediální sféře (The Financial Times, Cornhill Publications Ltd. London). Markéta Reedová vystudovala komunikační obory University Jana Amose Komenského a obchod na The Open University.

Dietmar Brockes Dietmar Brockes je členem zemského sněmu Severního Porýní – Vestfálska. V regionální politice je činný od roku 2004. Od roku 2006 je také členem Výboru regionů, kde se angažuje především v oblasti ekonomické a sociální politiky. Byl zpravodajem stanoviska k “Evropskému programu konjunktury”. Vystudoval obor podnikové ekonomiky na Fonty’s Hogeschool ve Venlu v Nizozemí. Dietmar Brockes se narodil v roce 1970, je ženatý, má syna a dceru.

Strana 6

Christian H. M. Ketels Christian Ketels je členem ekonomické fakulty Harvardské univerzity. Doktorát z ekonomie získal na London School of Economics, další studia absolvoval na Kielském institutu pro světovou ekonomiku a také na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Ketels vedl projekty zaměřené na “clustery” a konkurenceschopnost v mnoha zemícha byl konzultantem Světové banky, OECD, EU, NIB, UNIDO a mnoha národních vlád. Je poradcem výzkumných organizací v Evropě, Severní a Jižní Americe, Africe a Asii.

Danuta Hübner Danuta Hübner je od května 2004 členkou Evropské komise odpovědnou za regionální politiku. Předchozích deset let se pohybovala v polské exekutivě v oblastech hospodářství, evropských záležitostí a zahraničních věcí. Kromě toho působila ve strukturách OSN. Vedle svého angažmá ve veřejných politikách se věnuje i oblasti vědy a vzdělávání. Danuta Hübner je držitelkou mnoha mezinárodních ocenění.

Gábor Bihary Gábor Bihary se narodil v roce 1970 v Budapešti. Od roku 1989 je členem Maďarské socialistické strany (MSZP). Mezi lety 1992 – 1998 byl hlavním představitelem mládežnické části této strany v Budapešti. V letech 1992-1994 a 2007-2008 byl také členem Národní rady této strany. Gábor Bihary byl v letech 1994-2006 členem Valného shromáždění Budapeště. Od roku 1998 je členem Rady městské části Obuda v Budapěšti. V roce 2003 byl členem pozorovací delegace Maďarska ve Výboru regionů. V roce 2004 byl náhradníkem, od roku 2005 je aktivním členem Výboru regionů.

Doris Ansari Doris Ansari je členkou rady Cornwall odpovědnou za celoživotní vzdělávání, systém škol, knihovny a kulturu. Zároveň je členkou regionálního zastupitelstva South West a členkou Výboru regionů v Bruselu. Za své více než třicetileté angažmá v místní samosprávě byla v roce 2002 královnou oceněna Řádem britského impéria. Doris Ansari byla v letech 1995 - 1997 místopředsedkyní. V květnu 2005 byla zvolena předsedkyní Cornwall. Stala se tak první ženou v jeho dlouhé historii.

Strana 7

Jerzy Kropiwnicki Jerzy Kropiwnicki je od roku 2002 starostou města Lodž a od roku 2005 členem Výboru regionů. V politice je aktivní od roku 1991, a to jak na legislativní, tak i exekutivní úrovni. Ve veřejném životě se angažuje již od roku 1981, kdy spoluzakládal hnutí „Solidarność“. Komunistický režim jej v osmdesátých letech odsoudil na 6 let vězení a 4 roky nucených prací za organizaci veřejných protestů. Jerzy Kropiwnicki vystudoval zahraniční obchod ve Varšavě a ekonomii v Lodži.

Jan Maarten de Vet Jan Maarten de Vet dohlíží na výzkumné a konzultantské služby ECORYS v Bruselu. Jako přední expert na evropský urbánní a regionální rozvoj je hlavním autorem zprávy “Stav evropských měst” vydané Evropskou komisí. Vedl rovněž výzkum mezivládní expertní pracovní skupiny pro Evropskou Investiční banku o udržitelném rozvoji měst. Pracoval také v nových členských zemích ve střední a východní Evropě, ve kterých pomáhal s národními a regionálními rozvojovými plány.

Katarína Mathernová Katarína Mathernová je zástupkyní generálního ředitele pro regionální politiku (DG REGIO) v Evropské komisi, odpovědnou za rozvoj, koordinaci a prezentaci politiky soudržnosti. Před rokem 2005 řídila programy institucionálních reforem a byla poradkyní pro oblast konkurenceschopnosti, podpory malého a středního podnikání, vlastnických práv a přístupu k ůvěrům u Světové banky ve Washingtonu D.C. Jako právník kvalifikovaný v občanském a obecném právu na Právnické fakultě v Bratislavě (JUDr.) a na Universitě v Michiganu (LL.M.) paní Mathernová pracovala v letech 1989 až 1999 v mezinárodních právních firmách v New Yorku, Washingtonu a Londýně a v právním oddělení Světové banky.

Cyril Svoboda Cyril Svoboda je ministrem pro místní rozvoj ČR. Od roku 1990 aktivně působí v české politické sféře, především v oblastech práva, spravedlnosti, lidských práv. V letech 1996 – 1998 působil jako náměstek ministra zahraničí. V roce 2006 a 2007 byl ministrem zahraničí a místopředsedou vlády. V současnosti je Cyril Svoboda členem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a členem vlády Mirka Topolánka, kde zastává post ministra pro regionální rozvoj. Předtím zastával post předsedy legislativní výboru vlády.

Strana 8

Program konference

Strana 9

Konference bude rozdělena do tří částí vždy s hlavním řečníkem a krátkým vstupem regionálních a místních politiků. Na konci každé části bude prostor pro diskusi, uvedenou vystoupením významného odborníka z dané oblasti.

8.30 - 9.00 - Registrace, Hotel OREA Dvořák, Hradební 3037, Tábor 9.00 - 9.30 - Zahájení Předmluva Maria Borelius, moderátorka konference Uvítání Michael Schneider, předseda Komise pro územní soudržnost Výboru regionů (COTER), státní tajemník pro evropské záležitosti, zástupce německého státu Sasko-Anhaltsko Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje Petr Osvald, první místopředseda Komise pro územní soudržnost (COTER) Výboru regionů, člen zastupitelstva města Plzeň Hlavní vystoupení: Lída Rakušanová, novinářka, VLP, ředitelka institutu regionální žurnalistiky VLP, v exilu pracovala pro Rádio Svobodná Evropa „Život za železnou oponou, bariérou svobodě, demokracii a rozvoji.”

9.30 - 11.00 - BLOK 1:

Evropa bez hranic: překonávání bariér regionálnímu rozvoji

Učinit konec rozdělení Evropy, zahojit jizvy historie a překonat nerovnosti v Evropě – to jsou sny z let 1989 a 2004. Politika soudržnosti EU přispívá k jejich uskutečnění pomocí snižování rozdílů mezi evropskými regiony a městy. Tento blok konference se zaměří na to, jak regionální politika a především územní spolupráce může pomoci překonat strukturální problémy, které působí jako bariéry rozvoje.

Hlavní vystoupení: Juraj Thoma, člen Výboru regionů, primátor města České Budějovice „Význam mobility a dostupnosti jako činitelů růstu a soudržnosti”

Panelová diskuse Bernard Soulage, člen Evropského parlamentu, první místopředseda regionální rady Rhône-Alpes, “GECT Alpes-Méditerranée” Witold Krochmal, člen Výboru regionů, starosta města Wołów

„Spolupráce v německo-česko-polském trojúhelníku: přidaná hodnota soudržnosti”

Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje „Léčení jizev historie”

Dieter Friese, vicepresident Asociace evropských příhraničních regionů (AEBR): „Evropa bez hranic – kde je klíč?”

Diskuse 11.00 - 11.15 - Přestávka 11.15 - 13.00 - BLOK 2:

Rozšíření, integrace a globalizace: posun regionálních ekonomických center v Evropě Tradiční hospodářské centrum Evropy, tzv. evropský pentagon, se v posledních letech částečně i díky regionálním rozvojovým politikám rozšiřuje. Zároveň se v ostatních částech Evropy objevují nové ekonomické póly, slibné pro polycentrický vývojový model. Tento blok se bude zabývat tématem, zda a jakým způsobem jsou tyto trendy provázané a kompatibilní a jaký je jejich význam v souvislosti s ekonomickou a sociální soudržností.

Hlavní vystoupení: Peter Mehlbye, ředitel ESPON

„Rozšiřování tradičního evropského ekonomického pentagonu”

Strana 10

Panelová diskuse Markéta Reedová, náměstkyně primátora hlavního města Prahy „Limity růstu”

Dietmar Brockes, člen Výboru regionů, člen parlamentu Severní Porýní-Vestfálsko „Německé regiony a nové pracovní trhy v Evropě”

Christian Ketels, ředitel Institutu konkurenceschopnosti (TCI), hlavní člen výzkumu na Ekonomické univerzitě ve Stockholmu, člen ekonomické fakulty Harvard Business School (Institut pro strategie a konkurenceschopnost) „EU v globalizujícím se světě – jsou konkurenceschopnost a soudržnost v rozporu či se vzájemně doplňují?”

Diskuse 13.00 - 14.15 - Oběd 14.20 - 14.35 - Interview na téma 20/5 let poté Danuta Hübner, členka Evropské komise s odpovědností za regionální politiku Cyril Svoboda, ministr pro místní rozvoj České republiky

14.35 - 16.00 - BLOK 3:

Regionální rozvojové strategie: uvolnění růstového potenciálu regionů Evropská politika soudržnosti je stále nezbytná, a to kvůli významným rozdílům a strukturálním problémům přetrvávajícím na národní, regionální i nižší úrovni. Tento blok se dotkne tématu, jak navrhovat regionální rozvojové strategie „na míru“ existujícím silným stránkám, jak je posilovat a do jaké míry je možné úspěšné strategie replikovat v méně rozvinutých oblastech.

Hlavní vystoupení: Danuta Hübner, členka Evropské komise s odpovědností za regionální politiku „Překonávání regionálních rozdílů: jak udeřit na správnou strunu”

Panelová diskuse Gabor Bihary, člen Výboru regionů, člen zastupitelstva města Budapešť „Budapešť a její region: partnerství pro rozvoj”

Doris Ansari, členka Výboru regionů, členka rady hrabství Cornwall „Cornwall: příběh o úspěchu”

Jerzy Kropiwnicki, člen Výboru regionů, starosta města Łódź “Local development in Poland: the example of the City of Łódź”

Jan Maarten de Vet, hlavní autor zprávy „Stav evropských měst“, ředitel projektu DG ENT - studie o sektorové konkurenceschopnosti, ředitel bruselské pobočky ECOTEC/ECORYS „Regionální rozvojové strategie: nastavení prostředí pro konkurenceschopný a vyvážený rozvoj”

Diskuse 16.00 - 16.30 - Looking to the future: Pohled do budoucnosti: názory a očekávání Katarína Mathernová, náměstkyně generálního ředitele, DG REGIO, Evropská komise: „Územní soudržnost jako pomoc vnitřním periferiím”

Michael Schneider (DE/EPP), předseda Komise pro územní soudržnost Výboru regionů (COTER), státní tajemník pro evropské záležitosti, zástupce německého státu Sasko-Anhaltsko Ukončení konference

Strana 11

Vystoupení

Strana 12

Alois Mock a Jiří Dienstbier, ministři zahraničí Rakouska a České republiky,stríhají železnou oponu, 17. prosince 1989.

Strana 13

© ČTK (foto), 2009

Ludmila Rakušanová: „Život za železnou oponou, bariérou svobodě, demokracii a rozvoji“ Evropa bez bariér je mottem českého předsednictví Evropské unii v roce, kdy si připomínáme 20. výročí pádu bariéry, pro vývoj v Evropě naprosto klíčové: pád Železné opony. Před dvaceti lety ji začalo demontovat Maďarsko, když právě v těchto dnech zahájilo odstraňování signalizačního systému na hranici s Rakouskem. V létě ji tam zkoušeli překonávat uprchlíci z východního Německa a když je tam jejich vláda přestala pouštět, zaplavili německé velvyslanectví v Praze. V Polsku jednali mezitím zástupci opozice u kulatých stolů s režimem. A v Berlíně lidé nakonec rozebrali nejodpornější podobu Železné opony, zeď, rozdělující město, kamínek po kamínku. Totalitní režim implodoval. „Vyhráli jsme“, jásali lidé v ulicích a věřili, že teď už všechno půjde hladce. Chodila jsem tenkrát, v prosinci 1989, opět po pražských ulicích- starší o 21 let- a myslela na jednoho studenta, který nás to léto roku 89 navštívil v Rádiu Svobodná Evropa v bavorském Mnichově. Ovšem nikoli aby nás pochválil, jako to dělala většina jiných posluchačů, ale aby nám vynadal. Schytala jsem to shodou okolností já, protože přišel v sobotu ráno, kdy jsem měla službu a nikdo jiný tam nebyl. Začal mi vyčítat, že vysíláme věci, které přece nikoho nezajímají- třeba o poměru sil v politbyru, nebo o útlaku opozice. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co mu vadí: Ten mladý člověk totiž bytostně postrádal v tehdejším Československu základní impulsy duchovního rozměru. A když jsem namítala, že přece vysíláme i pořady jako byla Rozhlasová universita nebo Literatura bez censury, tak pořád tvrdil, že je to všechno strašně málo. A já si konečně uvědomila, o co mu vlastně jde: že totiž postrádá to široké spektrum podnětů, ze kterých by si mohl doopravdy vybrat. Jinými slovy, že postrádá svobodu. Bylo jasné, že nemluví jen za sebe. A že jeho generace to už dlouho snášet nebude. Tu „Biafru ducha“, jak nazval znormalizované Československo po srpnu 68 Luis Aragon. Železná opona, to nebyly jen elektřinou nabité zátarasy, signální stěny a minová pole na hranicích, kde měli pohraničníci rozkaz po „narušitelích“ bez milosti střílet. Byly to zrovna tak i rušičky v éteru, které měly zabránit proniknutí nezávislých informací do prostoru, který měl být hermeticky uzavřen před svobodou slova. Protože právě slovo mělo tenkrát – řečeno s Václavem Havlem- očistnou funkci. Bylo možné se jeho prostřednictví distancovat od lži a přetvářky, bez které by se komunistický režim zhroutil jako domeček z karet. Právě to lidé před dvaceti lety udělali: protože se jich stále víc přestávalo bát. Bilance studené války, kterou komunistický režim vedl víc než 40 let proti vlastním občanům, není však u konce dodnes. Spočítali jsme sice, že železná opona jenom na území dnešní České republiky stála životy asi 390 civilistů a 67 vojáků pohraniční stráže, kteří se tam postříleli navzájem. (Jen asi tucet vojáků totiž přišlo o život při přestřelce s těmi, kdo utíkali. Zato jich skoro tři stovky spáchaly sebevraždu při výkonu služby v odloučených pohraničních útvarech.) Přečetli jsme si tajný rozkaz z ledna 1952, nařizující, aby usmrcení při přechodu hranic byli pohřbíváni bez účasti veřejnosti včetně nejbližších příbuzných. Dovedeme si představit, že statisíce lidí z emigračních vln, kteří našli uplatnění v cizině, mohli být přínosem pro svou vlastní zem. Ale obrysy potenciálu zničených lidských životů, zmařených talentů a nevratných příležitostí můžeme jenom vytušit. A vůbec jsme si zatím nepřipustili, jakou devastaci napáchal komunistický režim ve společnosti a v mezilidských vztazích. Socioložka Jarmila Premusová z ostravské univerzity se tím po roce 89 důkladně zabývala v několikaletém výzkumu na Bruntálsku. A to v obcích, které byly v důsledku poválečného odsunu Němců téměř vylidněny a následně dosídleny. Nově příchozí tam často také nepřišli dobrovolně. A sotva obdělali půdu a stačili považovat nový domov za svůj, přišel rok 1948 a s ním nové pořádky. Domy i pole jim komunisté vyvlastnili. Zbylo jim sice jejich sousedské společenství, zpočátku dokonce solidárnější než za normálních okolností, ale od 50.tých let byl tento kolektiv politickými zásahy shora soustavně deformován tak, aby byl každý jeho člen pokud možno závislý na státu a tudíž manipulovatelný. O totéž usiloval komunistický režim samozřejmě i ve vnitrozemí- jenže v oblastech, vyvrácených z kořenů, měla jeho snaha důsledky podstatně ničivější. České pohraničí se s tím na mnoha místech, kde byla dřív železná opona, potýká dodnes.

Strana 14

Pádem Železné opony toho ale mnoho neskončilo: Všechno teprve doopravdy začalo a nic nešlo hladce. Obrovský a dodnes nedoceněný potenciál přitom měla pro celou zemi už sama perspektiva vstupu do EU. Dnes nám to připomínají země, které do Evropy teprve směřují. V sobotu to nastínil kousek odtud, v bavorském Pasově, ministerský předseda Chorvatska Ivo Sanader, když na kongresu Panevropy jasně řekl, že jeho země- ale zrovna tak i ostatní státy bývalé Jugoslávie, nemají bez perspektivy vstupu do EU ani perspektivu reforem. Už jsme na to pozapomněli, ale přesně to byl i případ České republiky v 90. letech: uskutečňování reforem, ať už v ekonomice, v justici, nebo ve státní správě, by se bylo určitě vleklo do nekonečna a možná by vyústilo do ztracena, kdybychom nepostupovali podle kapitol, které bylo s Bruselem zapotřebí postupně uzavírat. Měli jsme danou cestu, mantinely, které přece jen odrážely nejrůznější populistické tendence politických stran. Právě v dnešní době by nám takový zpětný pohled mohl pomoci k mnohem realističtějšímu pohledu na EU. Přímo existenčně důležitý byl ale vstup do EU pro regiony, jimiž před dvaceti lety procházela Železná opona. Po roce 1989 přestaly být oblasti, kde kvůli do té doby žili lidé na obou stranách hranice k sobě zády, koncem světa a staly se středem Evropy, i když zatím hlavně geograficky. Dostaly nicméně reálnou šanci, aby se tam časem vyvinul pocit regionální sounáležitosti a nového sebevědomí. Aby v nich lidé, jak k tomu vyzývá například poslední dokument česko-německého křesťanského sdružení Ackermannova obec, nadřadili regionální sounáležitost své národnosti. Vstup do unie a následně do Schengenu ukázal, jak neopodstatněné byly nejrůznější obavy o pokles životní úrovně nebo strach z nárůstu kriminality, nákladní dopravy a podobně. Jen malý příklad z mého bezprostředního okolí: kriminalita se na česko-bavorském pomezí po zavedení policejní spolupráce v rámci Schengenu snížila. Nákladní doprava klesla konkrétně na přechodu Železná ruda o 80 procent, protože řidiči se už nemusejí vyhýbat zacpaným pohraničním přechodům na dálnici. A nezaměstnanost je v dolním Bavorsku nejnižší co tamní úřady pamatují. Žijí tam ovšem lidé, kterým bylo desetiletí vtloukáno do hlavy, že sousedé jsou jejich nepřátelé. Jistě: za těch dvacet let se mohli dávno sami přesvědčit, že to tak není. Mnozí to už udělali. Konsekventně pro to nicméně připravovali a připravují půdu projekty euroregionů, a na česko-německé hranici také už víc než deset let Fond budoucnosti, který financuje bez velkých formalit i drobnou přeshraniční spolupráci. Lidé tak dennodenně zjišťují, se na sebe mohou navzájem spolehnout. Navazují se přátelství, obrušují se hrany, pomalu, ale přece jen snad mizí i předsudky. Na společné hranici se tvoří pevný fundament vzájemných styků, protože vyrůstá zdola. Jestli někdo snad pochybuje o tom, že má EU ještě dnes mírotvorný náboj, který byl po druhé světové válce u její kolébky, může se asi nejzřetelněji přesvědčit o opaku právě v místech, kde dřív stála Železná opona. Po dvaceti letech od jejího pádu a po pěti letech po vstupu do EU to vůbec není špatná zpráva. Boj se zbytky železné opony v myslích a srdcích jsme tím ale ještě zdaleka nevyhráli.

Strana 15

Evropa bez hranic: překonávání bariér regionálnímu rozvoji Juraj Thoma: „Význam mobility a dostupnosti jako činitelů růstu a soudržnosti” Motto: „Od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla napříč kontinentem zpuštěna železná opona. Za tou linií leží všechna hlavní města starověkých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofia ... Sir Winston Spencer Churchill, THE SINEWS OF PEACE Westminster College, Fulton, Missouri, 5th March 1946 Je mi ctí, že mohu otevřít první pracovní blok této konference „20 a 5 let po té“. Ale nejen to, je mi i ctí, že mohu promluvit po úvodním hlavním vystoupení paní Ludmily Rakušanové, kterou většinou všichni známe z rozhlasových vstupů již od doby vysílání ze Svobodné Evropy jako Lídu Rakušanovou, ale o které ne každý ví, že je původem z Jihočeského kraje, dokonce rodačka z blízkého krajského města Českých Budějovic. Jsem rád, že to byla právě paní Rakušanová, která měla promluvit na téma „Život za železnou oponou, bariérou svobodě, demokracii a rozvoji.“ a otevřít tak tuto konferenci, neboť právě ona mohla autenticky poznat rozdíly života na obou stranách železné opony a poznat tak katastrofální vyčlenění „východního světa“ z civilizované Evropy. I když dnešní pracovní bloky přináší velmi praktická pracovní témata s ohledem na dny budoucí, neměli bychom se během této konference zbavovat vazby na minulost, neboť dlouhodobé naděje velké části obyvatel tehdejších východních zemí a étos roku 1989 byly ty aspekty, které vedly ke skutečnému pádu železné opony. A neměli bychom se této vazby zbavovat i proto, že i po 20 letech najdeme v mnoha úskalích a problémech dnešního života „nových“ členských zemí, resp. společného života v Evropské unii, kořeny rozdělené Evropy. Nakonec, tato myšlenka je i hlavním mottem dnešní konference. Prapůvod celé naší cesty spojení Evropy, resp. rozšíření Evropské unie, byl založen v rozdělení před více než 60 lety. „Od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla napříč kontinentem zpuštěna železná opona. Za tou linií leží všechna hlavní města starověkých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofia ...“ Dovolil jsem si použít slavný citát z řeči Sira W. Winstona Churchilla z roku 1946. Je to již dávno, co tento výjimečný politik přesně popsal nejen procesy současné, ale i předpověděl i budoucí vývoj v Evropě a na světě. Ano, „železná opona – iron curtain“ na dlouhou dobu téměř 50 let rozdělila Evropu a uzavřela desítky miliónů obyvatel v zóně sovětského komunistického vlivu, v zóně „hermeticky“ uzavřeného prostoru totalitních vlád. „Čas oponou trhl“ - „Time curtains yank“ V mnoha nových členských zemích prožíváme již 20. rokem dobu návratu demokracie a svobody a od roku 2004 i dobu společně se rozvíjející Evropy. Bohužel však musíme říci, že se nám ani po 20 letech od pádu železné opony nepodařilo fyzicky propojit obě dříve oddělené „Evropy“. Přívlastek „hermeticky“ používám záměrně, protože fyzické vybudování zátaras železné opony a fyzické přerušení téměř všech přeshraničních dopravních spojení na silnicích i železnicích tomu odpovídalo. Bohužel se nám stále nepodařilo v mnoha případech obnovit tradiční a po staletí se vyvíjející evropské obchodní stezky a cesty v jejich moderní podobě, tj. dnes nazývané jako panevropské koridory (corridors), transevropské sítě (networks) či prioritní osy (axes).

Strana 16

Již samotný pád železné opony před 20 lety v konci 90. let minulého století, jak si dnes připomínáme, před nás postavil nový úkol. Úkol vybudovat moderní spojení pro všechny občany Evropy na obou stranách železné opony, pro volný obchod a svobodné trhy. I když jsme učinili významné kroky, musíme konstatovat, že tento úkol jsme nedokončili. Občané střední a východní Evropy a vlády jejich zemí museli v rámci přistoupení k EU promítnout do svých každodenních životů desítky, spíše však stovky a tisíce rozsáhlých i drobných zásahů, změn, regulací a norem. Pokud bylo možné jejich důsledky rozložit jako malé díly na bedra jednotlivých občanů, podnikatelů či soukromých společností, byly takové transformační kroky více méně úspěšné. Tam, kde zůstalo celé břemenu na státech a jejich vládách, jako je tomu v případě budování páteřní a transevropské infrastruktury, nepodařilo se zaostávání způsobené předchozími 50 lety dohnat. Dodnes nejsou „města starověkých států“ za železnou oponou, jak je Sir Churchill vyjmenoval, plně napojena do transevropské dopravní sítě. Nevedou do nich vysokorychlostní tratě, ale nejen to, nejsou často napojena ani na homogenní linie evropských tras dálnic a železničních koridorů. Proto jsem přesvědčen, že je třeba při každé příležitosti na tuto skutečnost odlišného výchozího bodu a tím i dnešního stavu infrastruktury ve „starých“ a nových“ zemí upozorňovat. „Čas nečeká“ Zatímco každý rok uvedou vlády „nových“ zemí do provozu nové kilometry dálnic či modernizovaných železničních tratí, v tomtéž období pokročí ve „starých“ zemích příprava, výstavba či zprovoznění dopravních spojení o generaci vyšší. Výstavba nových kapacitních segregovaných tratí pro nákladní dopravu (Nizozemí: Rotterdam-Zevenaar), modernizace tratí na rychlosti 200 km/h (Německo: Berlin-Hamburg), zvýšení kapacity současných tratí na 4-kolejné tahy (Rakousko: Wien-Linz), stavba vysokorychlostních tratí (Německo: Frankfurt, Main, Köln, Španělsko: Madrid, Zaragoza, Lleida), budování trans-alpských basických tunelů (Německo, Rakousko, Itálie, Švýcarsko: Lötschberg-35 km, Gotthard-57 km, Brenner-55 km). Je zřejmé, že bez dopravně propojené Evropy nebude Evropy skutečně jednotné, ani teritoriálně, ekonomicky a sociálně soudržné. Transevropská dopravní síť a územní soudržnost Pokud dnes Evropská komise hledá nový impuls při řešení transevropských dopravních sítí TEN-T a napojení na sousední země, měl by silněji zaznít názor nás, nedávno přistoupivších občanů Společenství, že dobudování moderní dopravní sítě je primární podmínkou stabilizace, rozvoje a ekonomické prosperity. Na této skutečnosti nemění nic ani aktuální stav světové ekonomiky. Ba právě naopak. Pokud v dobách krize směřujeme k překonání stagnace a k návratu k prosperitě, musíme uvolnit nové potenciály občanů, sídel i regionů. Z této situace vede zpravidla zase jen cesta lidské práce a aktivity. A jednoznačnou podmínkou pro uvolnění těchto nových potenciálů je jejich propojení. Žádný potenciál nemá smysl sám o sobě, smysl mu dává až spojení, tok, komunikace a v našem případě doprava. V tomto smyslu je podmínka dobrého dopravního spojení pro realizaci aktivit občanů, pro směnu zboží a mobilitu pracovních sil v konkrétní vazbě až na nejnižší naši regionální úroveň zřejmá. Stejně zřejmý je pak význam dopravy pro územní soudržnost. „Hranice jsou jizvy dějin“ „Od jižní, přes střední a východní Evropu, až po Skandinávii a Irsko se objevuje hojnost typických, v podstatě stejnými problémy stižených pohraničních území, a za hranicemi v sousední zemi se stýkají s územím s všeobecně příbuzným okruhem problémů. … Hranice jsou „jizvy dějin“ … V době národních států s jejich válečnými rozmíškami vznikly, také ze strachu před vojenskými přepady, užší nebo širší hraniční pruhy, které byly charakterizovány okrajovou polohou v mnoha oblastech. Hospodářství, doprava, kultura a osídlení byly oslabovány z center státu směrem k hranicím.“ K tomuto tématu jsem použil citátu z Evropské charty hraničních a přeshraničních regionů z roku 1995. Pokud tato charakteristika pohraničních území platí ještě

Strana 17

i dnes pro mnohá území EU, pak dvojnásob platí pro ta území, která lemovala zmiňovanou železnou oponu druhé poloviny 20.století. Právě od těchto úvah se odvíjí důraz na mimořádnou pozornost, kterou by orgány místní i regionální veřejné správy, ale současně i představitelé členských států a Společenství měli věnovat budování páteřních dopravních tras napříč územím podél železné opony a zvýšení četnosti přeshraničních spojení. Autentická zkušenost a společná diskuse Protože jsme o pravdivosti výše uvedených tezí přesvědčeni, sledovali jsme i my zde v Jihočeském kraji při předchozích konzultacích a jednáních pod garancí DG TREN i Výboru regionů a komise COTER tento širší kontext, tedy dané historické předpoklady a z nich vyplývající limity. Právě jako region ležící přímo na linii bývalé železné opony máme sami svou vlastní historickou zkušenost. Považujeme proto naše příspěvky ve veřejných konzultacích za skromný, ale autentický názor vycházející z poznané zkušenosti. Proto také jednoznačně podporujeme snahy Evropské komise ve směru k akceleraci budování transevropské dopravní sítě TEN-T a prioritních projektů. Sjednocená Evropa se musí zbavil balvanu 50 let zanedbávání dopravy v zemích sovětského vlivu a neblahého dědictví Evropy rozdělené železnou oponou s přetrhanými dopravními cestami. A to i proto, že Evropa si musí uvolnit ruce pro nové úkoly ve směru vědy, výzkumu, lidských zdrojů a nových technologií. Víme, že pro dopravní infrastrukturu je třeba neuvěřitelných finančních prostředků, ale to je realita tohoto resortu, který je zatím jako jeden z mále převážně v rukách států. Toto finanční břemeno musí přijmout jak národní vlády, tak i orgány Společenství s vhodnými motivačními nástroji, které aktivují i zdroje soukromé a regionální. Stejně tak musí razantně a neúnavně probíhat realizace horizontálních opatření, která umožní širší vstup soukromých investorů, prohlubují konkurenci, zvyšují možnosti samofinancování dopravní infrastruktury a přispívají k nalézání reálné ceny dopravy. Věříme, že ve výše uvedeném kontextu naše minulé zkušenosti, podněty a názory nebudou opomíjeny, ale naopak budou také více a citlivěji chápany představiteli „starých“ zemí a v tvořivém procesu využity při dopracování společně sdílených dopravních a rozvojových projektů. Akční plán – infrastruktura jako most přes hranice – konkrétní projekty Opět si pomohu citátem z Evropské charty hraničních a přeshraničních regionů: „Mezinárodní spojení přes hraniční regiony je musí napojit na centra. Teprve specifické napojení regionu a využití mezinárodních infrastruktur odstraní hranicí zaviněný „úzký profil“, učiní z regionů mosty mezi státy a zároveň přispěje k jejich vnitřnímu rozvoji. Mezinárodní spojení však nesmí hraniční regiony učinit jen tranzitními zónami. Projekty dopravní infrastruktury se mohou realizovat jen za rovnoprávné účasti příslušných hraničních a přeshraničních regionů“. V tomto smyslu také řekl Dr. Zahradník, bývalý hejtman Jihočeského kraje a člen Výboru regionů, při koncipování projektu Eurokoridoru sever-jih jako prostoru spolupráce regionů podél dopravní trasy E55 toto: „Nechceme Eurokoridor jako tranzitní spoj, jako jakési „dopravní potrubí“, chceme aby byl chodbou s mnoha otevřenými dveřmi do míst, v nichž je příjemný pobyt, kde jsou dobré podmínky k podnikání, dobré příležitosti k obchodu a zajímaví lidé k navazování neformálních přátelství …“. Evropská unie pokročila za posledních 20 let v budování transevropské sítě významnými kroky – dohoda o trasách panevropských koridorů, návrh sítě TEN-T a schválení prioritních projektů (Rozhodnutí 1692/96/EC), realizace procesu TINA v „nových“ zemích a následné rozšíření sítě TEN-T a prioritních projektů na „nové“ země. Přesto však schází pro občany EU, resp. „nových“ zemích, regionální samosprávy i národní vlády všeobecně známý, srozumitelný a obecně respektovaný jakýsi „Akční plán“ rozvoje transevropských sítí, termínovaný, závazný a vyhodnocovaný. Musí jít o dokument, kde závazky jednotlivých členských zemí budou tak zřejmé a jednoznačně definované, že jejich plnění bude prioritou jejich vnitřních politik a otáz-

Strana 18

kou zásadní prestiže jednotlivých vlád, což bohužel zatím není. To samé pak platí i pro systém podpory, kontroly a opatření ze strany orgánů EU, kde chápeme jako pozitivní, avšak nedokončený, krok Evropské komise například jmenování „evropských koordinátorů“ prioritních projektů. Takový „Akční plán“ může být navržen při probíhajícím hodnocením sítě TEN-T a měl by být přijat právě v tomto symbolickém roce „20 let po té“ ve smyslu „Čas oponou trhl“ - „Time curtains yank“ jako plán na definitivní zahlazení jizev železné opony, ukončení fyzického rozdělení Evropy a propojení po tisíciletí budovaných dopravných cest. Občané na obou stranách pásu železné opony si to zaslouží. Jihočeský kraj jako území na evropských trasách přetržených železnou oponou Věřím, že v tomto plánu pak najdou místo i tradiční evropské cesty vedoucí přes naše území Jihočeského kraje dnes representované projekty dálnice D3 jako mezinárodní silice E55, severojižního železničního koridoru na evropské magistrále E55 včetně nové dvoukolejné tratě do Horního Rakouska či rychlostní komunikace R4 do Dolního Bavorska. Věřím však, že se již konečně po „20 letech po té“ podaří propojit i staré přeshraniční dopravní trasy, přerušené a chybějící regionální a místní silnice a železnice. V uvedeném ohledu jsme stále lidem v pohraničním pásu železné opony, a to především ze strany orgánů na úrovní států a Společenství, mnoho dlužni. „Evropa bez bariér – kde je klíč?“ Právě konkrétní projekty vidím jako výrazný počin a přínos pro naplňování myšlenky územní soudržnosti společenství a také jako možná částečnou, ale konkrétní reakci na otázku, která je tématem jedním z dalších příspěvků: „Evropa bez bariér – kde je klíč?“. V tomto případě nás to bude stát hodně prostředků a sil, ale je třeba to udělat – pomyslně řečeno: „Vzít klíč a otočit“ a čím dříve, tím lépe. Všichni vždy říkají, že doprava je nesmírně důležitá, někdy dokonce životně důležitá, pro rozvoj sídel, regionů, států i Společenství, to podle úrovně té které konference či jednání. Je otázkou, do jaké míry jsou to skutečná přesvědčení podpořená činy a do jaké míry jen fráze. Toto otázku si ostatně kladu vždy, když slyším o krácení rozpočtů na dopravní infrastrukturu. Pokud je doprava důležitá a jednou z priorit, musí tomu odpovídat její finanční zajištění. A to by mělo platit i dnes. Budování dopravní infrastruktury s ohledem na její dlouhodobý charakter užívání je především počinem pro budoucí generace, ne na jejich úkor. Což nelze říci o mnohých jiných veřejných výdajích.

Strana 19

Bernard Soulage „Ve Francii věříme, že skrze regionální spolupráci posílíme svoji pozici. Přeshraničním regionálním spojenectvím pak posílíme svou vyjednávací pozici i vůči Evropské unii.“

Witold Krochmal

„Evropa už nemá hranice, je už jen Evropou národů.“

„Nesmíme podceňovat přeshraniční spolupráci. Když jsme se dříve podívali na jakýkoliv příhraniční region, uviděli jsme velké množství hradeb a zdí bránících před sousedy. Tyto časy jsou však naštěstí pryč.“

Jiří Zimola “Jizvy historie jsou hluboké a jsem přesvědčen, že Schumanova původní myšlenka je může pomoci vyléčit. Přesto to bude trvat několik let, několik desítek let. Jsem si ale jist, že se postupně podaří tyto jizvy vyléčit a na těle Evropy po nich nezůstane nic, anebo jen několik vrásek.”

Dieter Friese „Pokud chceme Evropu bez hranic, pak je rozvoj příhraničních regionů nezbytný, a to jak po stránce ekonomické (především v oblasti infrastruktury), tak po stránce kulturní.“ „Vlády by se měly více podílet na rozvoji příhraničních regionů a samy regiony by měly více využívat pomoci z evropských fondů.“

zleva: Juraj Thoma, Petr Osvald, Bernard Soulange, Maria Borelius-Larson, Michael Schneider, Ludmila Rakušanová, Jan Marten de Vet, Dieter Friese, Jiří Zimola

Strana 20

Rozšíření, integrace a globalizace: posun regionálních ekonomických center v Evropě Peter Mehlbye: „Rozšiřování tradičního evropského ekonomického pentagonu” Územní trendy uvnitř EU jasně dokazují existenci ekonomického jádra (core area) vytýčeného pětiúhelníkem měst Londýn, Paříž, Milano, Hamburg a Berlín, a také skutečnost, že se geograficky rozšiřuje. Tento pentagon je vnímán jako samozřejmá a dominantní ekonomická oblast produkující více než 50% ročního HDP celé EU. Jeho území představuje zhruba 15% rozlohy Unie a žije a pracuje v něm přibližně 30% obyvatel Evropy. Pentagon se rozšiřuje podél několika koridorů a důležitosti pro evropskou ekonomiku tak získávají i silné městské uzly vně tohoto jádra. Zejména to platí pro metropolitní aglomerace, mezi nimiž je například Barcelona nebo Kodaň-Malmö. Zároveň ovšem platí, že významný ekonomický růst vykazuje i mnoho malých a středních měst po celé Evropě. U politik zaměřených na zvyšování soudržnosti a územní vyrovnanosti životní úrovně musíme mít na paměti, že tržní síly vedou spíše ke koncentraci v území. Lisabonská strategie pro růst a pracovní příležitosti podporuje konkurenceschopnost Evropy v celosvětovém měřítku. Ve stále více se globalizujícím světě musí Evropa přijmout tuto perspektivu. Nicméně potenciál úspěšné produkce založené na znalostech je v různých regionech a městech rozdílný a závisí na jejich konkurenceschopnosti, ekonomické základně a na vlastních aktivech potřebných pro ekonomický růst. Městské oblasti vybavené dostatečnou dopravní dostupností podávají v současnosti nejlepší ekonomické výkony dle hledisek Lisabonu. V nejvýhodnější pozici na území Evropy je jádro (pentagon) a severní část (skandinávské země). Přesto existují příklady, kdy se daří i méně urbanizovaným a hůře dostupným oblastem. Jedním z faktorů úspěšné inovativní ekonomiky na úrovni regionů a měst je přítomnost tvořivé pracovní síly. Při mapování jejího rozložení mezi evropskými regiony získáme podobný vzorec jakým je pentagon. Severní Evropa a metropolitní oblasti mají největší podíl. Na základě těchto indikátorů by bylo možno do budoucna očekávat výrazné rozšíření pentagonu spíše na sever, než do jiných směrů. Mezi hlavní výzvy s územním dopadem na Evropu můžeme zahrnout demografické změny, stárnutí populace a migraci. Dále pak energetické výzvy vztahující se k bezpečnosti dodávek a k růstu ceny energií, dopravní vytížení a další rozšiřování Evropské unie. Všechny jsou zahrnuty do společných evropských politik a budou mít rozdílné dopady na regiony a města EU. Nicméně politicky nejdůležitější je v současnosti celosvětová ekonomická recese, na niž se dostává globální reakce v podobě ozdravných opatření. Také klimatické změny, akcelerující ve větší míře než se dosud předpovídalo, jsou obrovskou výzvou, a to nejen ve smyslu snižování jejich příčin a přizpůsobení se jejich dopadům, ale také ve smyslu rozvoje nových pracovních příležitostí v „zelené“ ekonomice. Světová ekonomická krize je v procesu a jakýkoli pokus měřit její územní dopady přinese jen průběžný snímek, který bude za krátký čas pravděpodobně vypadat jinak. Dosud nejsou dostupná data rozložená na úroveň regionů a měst, což brání podloženému pochopení dopadů krize na nižších úrovních. Jako momentálně nejlepší nástroj se zdají kvalifikované odhady. Indikátory ukazují, že národní i sektorové dopady jsou specifické a regiony a města zasahují podle nepravidelného vzorce. Je to proto, že regionální/městská zranitelnosti a úroveň dynamiky trhu práce se zdá záviset na kombinaci národní ekonomické zranitelnosti, úrovně závislosti na exportu v regionální/městské ekonomice a přítomnosti vysoce zranitelných hospodářských sektorů, jako je finančnictví, stavitelství a automobilový průmysl. Pevnost jednotlivých podniků je také důležitým faktorem, který zřejmě vysvětluje některé negativní dopady na místí pracovní trh. Při tom všem je tedy příliš brzy předpovídat, zda se v důsledku krize pentagon rozroste, či zmenší. Perspektivy rozšiřování ekonomického pentagonu ve velké míře závisí na vynaloženém úsilí. Je důležité vědomě podporovat a rozvíjet soustředěné aktivity, které mohou podporovat kontinuální rozšiřování pentagonu. Evropa má potenciál větší polycentricity ve prospěch oblastí mimo pentagon, protože součas-

Strana 21

né disparity a nevyváženosti jsou důsledkem nedostatečného využití místních zdrojů. Klíčové je, aby přístup vycházel z integrovaných strategií vytvořených na míru danému území a odrážejících funkční specializaci a komparativní výhody příslušného regionu nebo městské aglomerace, a to jednak v regionálně-národní a jednak v evropsko-globální perspektivě, jejíž význam stále roste. Nedefinovatelné faktory rozvoje, schopnost mobilizace aktiv, je kriticky důležitá. Stejné platí o využití synergie umožněné schématy územní spolupráce. To jsou dnes veškeré důležité ingredience moderního politického myšlení o rozvoji regionů a měst. To platí jak uvnitř, tak vně pentagonu. A ve světové ekonomice, tam je to hra s pozitivním součtem…

Markéta Reedová „Praha prošla obrovskými změnami za posledních 20 let, změnami, se kterými se musela vypořádat ve velmi krátkém časovém úseku, zatímco ostatní na to měli desítky let. Z Prahy se přesto stalo otevřené, dynamické a kosmopolitní město, které je tahounem české ekonomiky.“

„Evropa není pouze evropou regionů, ale také evropou měst.“

Dietmar Brockes „Myslím, že pokud jde o právní rámec, nepotřebujeme další harmonizaci. Každý region spíše musí rozpoznat svůj potenciál, příležitosti a specifické výzvy do budoucnosti.“

Christian Ketels „Americké regiony jsou v porovnání s těmi evropskými více specializované. Jejich různorodost je jasným motorem konkurenceschopnosti. Tudíž pro Evropu, která se snaží dosáhnout cílů Lisabonské smlouvy a dohnat hospodářskou úroveň USA, je specializace rozhodující, a to zejména v případě středně-velkých regionů, kde jsou rozdíly oproti USA největší. Politika soudržnosti velmi často chybně zaměňuje cíl dosažení podobných úrovní ekonomické prosperity za potřebu potlačovat specializaci a rozvíjet napříč Evropou podobné ekonomické struktury. Místo toho je ale potřeba umožnit specializaci, neboť ta je zásadním krokem k tomu, aby se evropské regiony od sebe odlišovaly a z různorodosti zároveň prosperovaly.“

zleva: Christian H. M. Ketels, Markéta Reedová, Dietmar Brockes, Peter Mehlbye

Strana 22

Regionální rozvojové strategie: uvolnění růstového potenciálu regionů Danuta Hübner: „Jak uvolnit růstový potenciál evropských regionů“ Dámy a pánové, jsem velmi potěšena tím, že mohu být přítomna na této konferenci připomínající pád železné opony a největší rozšíření EU. Dnes bych ráda odpověděla na tři otázky: Za prvé, proč regiony vlastní klíč ke konkurenceschopnější Evropě? Za druhé, ukazují nám regiony cestu jak reagovat na jednotlivé výzvy, potřeby restrukturalizace a na novou průmyslovou revoluci? A za třetí, jakou roli hrají regiony ve světě zasaženém krizí? Proč regiony drží klíč ke konkurenceschopnější Evropě? Mnoho regionálních politiků hovoří o Evropě regionů. Ideální situace pro ně pak je, pokud regiony mají možnost rozvinout svou identitu, společnost a ekonomiku k vrcholnému potenciálu. Většina ekonomů však stále uvažuje o ekonomické výkonnosti téměř zcela v rámci národní dimenze. Pro ně regionální úroveň znamená pouze to, že silné regiony svou trochou přispívají k národní výkonnosti a naopak regiony slabé zase trochu této výkonnosti odebírají. Tento pohled je však nesprávný. V mnoha směrech znamená národní ekonomická výkonnost více, než pouhý součet výkonnosti regionálních ekonomik a tento součet může být stejně tak dobrý jako jeho části. Politika soudržnosti sleduje cíl, aby všechny regiony dokonale využily svého potenciálu. K tomu je potřeba mít takové územní politiky, které pomáhají občanům a podnikatelům k co nejlepšímu využití dostupných zdrojů. Tento přístup se těší stále větší podpoře. Akademici poukazují na roli regionálních prostředků v rozvoji inovací. OECD zdůrazňuje roli integrovaných místně založených politik. Zdůrazňuje, že integrované politiky jsou účinnější, neboť vytvářejí synergie. Zakládání politik “zdola” je klíčové, protože to je právě místní a regionální úroveň, kde jsou informace a znalosti potřebné k vytvoření správné sestavy jednotlivých politik. Politika soudržnosti se zaměřuje na nedostatečně využitý potenciál, a to zejména v méně rozvinutých regionech. Tím je možné posunout ekonomickou výkonnost na vyšší úroveň, a to jak z hlediska struktury, tak z hlediska trvale udržitelného rozvoje. Méně rozvinuté regiony si doposud vedou velmi dobře, HDP má trend konvergence, roste produktivita a podstatně se snížuje nezaměstnanost. Krize již samozřejmě zmenšila nebo dokonce zvrátila úrovně růstu a ztaké zvýšila nezaměstnanost po celé Evropě. Politika soudržnosti ovšem prostřednictvím svého integrovaného přístupu zaměřeného na nedostatečně využité prostředky podporuje udržitelný růst, který pomůže regionům překonat období krize a pomůže k rychlejší obnově. Jeden z hlavních důvodů, proč Lisabonská strategie neměla v minulosti hlubší dopad, je ten, že místní a regionální úrovně nebyly do jejích procesů dostatečně zapojeny. V současné době jsem podrobně uspořádala politiku soudržnosti s Lisabonskou agendou tak, aby se stala účinnější a získala chybějící pouto směrem k regionální a místní úrovni. To Lisabonské strategii umožňuje soustředit se na národní rámcové podmínky. Příkladem může být snížení byrokracie spojené se založením nové firmy a zvýšením pružnosti pracovního trhu, přičemž politika soudržnosti napomáhá regionům využívat těchto příležitostí daných směsí politik přizpůsobených jejich jedinečné kombinaci silných a slabých stránek. Nakonec je to právě na regionální úroveň, která porovná potřebu dovedností, pracovních příležitostí a nalezení vhodných investorů pro uskutečnění inovací. A to je důvod, proč naše politika hraje tak významnou roli. Jak regiony formují svou reakci na výzvy současnosti, na sociální a ekonomickou restrukturalizaci a na novou průmyslovou revoluci? Minulý podzim v Marseille jsem představila zprávu „Regiony 2020“. Ta poskytla první hodnocení nových regionálních disparit, které ve střednědobém horizontu vzniknou v důsledku globalizace, změny klimatu, demografických změna a dodávek energie. Ukázalo se, že dopad těchto výzev je pro některé regiony mnohem větší něž pro ostatní. Přesto se také regiony nacházejí v popředí formování odezvy na tyto výzvy. A to je vlastně jedno z mých hlavních sdělení: regiony představují motor této odezvy na výzvy, a ony jsou tím klíčem, prostřednictvím kterého hledáme příslušná řešení. Vezměme například iniciativu starostů, kteří se zavázali k dodržení udržitelné spotřeby energie ve městech. Téměř 500 měst si dalo za cíl snížení emisí CO2 do roku 2020, a to o více než představuje cíl EU, tedy o 20%.

Strana 23

Regiony jsou rovněž hlavními subjekty, které musejí odpovědět na demografické změny spojené především se stárnutím či rapidním úbytkem obyvatelstva. Ve většině členských států nese regionální úroveň odpovědnost za organizování služeb zdravotnické péče pro seniory. To je důvodem, proč Strategie EU pro zdraví podtrhuje zásadní roli regionů v poskytování zdravotní péče. Rapidní úbytek obyvatelstva má důležitou regionální dimenzi a znovu je to region, který musí rozhodnout o nejlepší odezvě. Regiony totiž nejlépe vědí, zda je tento úbytek způsoben nedostatkem pracovních příležitostí či slabým přístupem ke službám, zda se jedná o problém stálý nebo dočasný. Globalizace vedla regiony k tomu, aby byly mezi sebou v čím dál tím přímější konkurenci. Regiony, mající dostatek místních znalosti pro nalezení nejadekvátnější strategie na využítí příležitostí, které globalizace nabízí, nebo ty regiony, které vědí, jak se vyhnout ztrátě konkurenceschopnosti – což je klíčovým zájmem politiky soudržnosti – budou nakonec vítězi. Minulý rok jsme v páté zprávě o pokroku ukázali, že konvergenční regiony zažívají naprosto rapidní ekonomickou restrukturalizaci směrem od zemědělství ke službám, což vyžaduje zásadní úsilí v oblasti zlepšení a změnyprofesních předpokladů regionální pracovní síly. Zde opět region hraje zásadní úlohu ve sladění profesní přípravy a potřeb trhu práce. Tyto regionální odezvy zdůrazňují obecný trend: regiony jsou tahouny nové průmyslové revoluce. Toto je sdělení, které bych ráda zdůraznila. Inovace, obnovitelná výroba energie, energetická účinnost, konkurenceschopnost a integrovaný rozvoj jsou pole politik, které stále více závisejí na regionech, které jim toto musí umožnit a urychlit jejich provedení. EU tuto vzrůstající roli regionů chápe. Ukazují to i výše uvedené příklady z oblasti zdravotnictví a energetiky. Politika soudržnosti - více, než kterákoliv jiná politika EU - má přímé napojení na regiony, podporuje je, někdy je dokonce i “tlačí” k tomu, aby byly plnohodnotnými hráči. Není překvapením, že politika soudržnosti je rovněž nazývána regionální politikou. Politika soudržnosti umožňuje regionům prostřednictvím jejich regionálních programů založených na integrovaném místním přístupu modernizovat a diverzifikovat regionální ekonomiky, zlepšovat jejich konkurenční postavení, poskytovat svým obyvatelům více příležitostí a lepší kvalitu života a napojit se na důležité sítě a na zbytek území unie. Jaká je role regionů v době krize? Z mého pohledu bude post-krizová doba charakterizována 3 rysy: i. význam udržitelného rozvoje (energie, změna klimatu); ii. vysoká nezaměstnanost, potřebujeme pracovat na jejím snížení; iii. konverze ekonomiky, zde potřebujeme podpořit významnou sociální a ekonomickou restrukturalizaci.

Strana 24

Za prvé: Období po krizi by mělo být zaměřené na ekologii a technologickou vyspělost, což je rovněž důvodem, proč protikrizový balíček poskytuje náhrady v částce 5 miliard eur. Ty by měly být investovány do propojení energetických infrastruktur a sítí. EU se také chopila otěží v otázce změny klimatu tím, že nyní investuje do energetické účinnosti a do energií z obnovitelných zdrojů. Může tak využít výhody, že v této otázce udává z globálního hlediska hlavní směr, a vytvářet tak pracovní místa v oblasti životního prostředí, která pomohou snížit nezaměstnanost. Například polovina světové větrné energie je vyráběna za použití větrných turbín z Dánska. Investice do energetické účinnosti nejen vytvoří pracovní místa v dnešní EU – tzv. pracovní místa pro „zelené límečky“. Z dlouhodobého hlediska rovněž dopomůže ke snížení nákladů. Nejlepší způsoby, jak zvýšit energetickou účinnost, velmi často vycházejí z místních znalostí. V některých regionech tedy budou představeny systémy pro dálkové vytápění, v jiných pak sluneční energie a v ostatních bude stále docházet ke zlepšení veřejné dopravy a podpory pěších a cyklistických stezek. Avšak tato rozhodnutí mohou být učiněna výhradně se zapojením místních činitelů a tyto ativity mohou být organizovány pouze na regionální a místní úrovni. K druhému a třetímu bodu dodávám, že přínos krize v současném světě potvrdil význam inovací a flexibility, což má nesmírný význam pro snížení nezaměstnanosti a restrukturalizace ekonomiky v procesu Schumpeterovy „kreativní destrukce“. Vysoce vzdělaná pracovní síla se vyznačuje inovacemi i flexibilitou. Avšak k plnohodnotnému využití vzdělané pracovní síly je zapotřebí, aby regiony vytvořily atraktivní a otevřené prostředí, které podpoří výměnu a vzdělávání. Regionální úroveň rovněž přebírá zodpovědnost za to, aby spolupráce mezi podniky, univerzitami a veřejným sektorem byla co nejefektivnější. Závěrem mi dovolte říci několik slov o budoucnosti této politiky. Ráda bych zdůraznila tři otázky. Za prvé, je zapotřebí v budoucnu vybudovat ještě silnější spojení mezi politikou soudržnosti a Lisabonskou strategií. Toho by mělo být dosaženo důraznějším začleněním národních cílů Lisabonské strategie do jednotlivých programů a větším začleněním místních a regionálních společenství do národních koordinačních struktur Lisabonské strategie a národních strategií zaměstnanosti. Bude podstatné zavést opatření, jež budou zaměřena na úzké propojení školení, investic a inovací tak, aby pomocí významu vzdělání a udržitelných pracovních míst došlo k vytvoření dlouhodobé konkurenceschopnosti. Za druhé se udržitelný rozvoj stane ještě důležitější horizontální výzvou a příležitostí. Zejména otázka boje proti změně klimatu a jeho dopadu na Evropu se stala hlavním bodem všech politických programů. Politika soudržnosti může přispět ke zmírnění a přizpůsobení se změnám klimatu a zároveň podporovat udržitelný rozvoj. Klíčovým bodem ale je, jak přispět k těmto úkolům, aniž bychom přestali brát zřetel na hlavní cíle politiky soudržnosti. Z mého pohledu je možné těchto cílů dosáhnout přehodnocením opatření na podporu konkurenceschopnosti ve světle omezení a příležitostí ekonomického rozvoje spojeného s podporou ekonomiky s nižší produkcí CO2 a se změnami klimatu vyvolanými investicemi do infrastruktury. Za třetí dnes musíme předvídat, protože procesy post-krizové rekonverze regionů souvisí s ekonomickou a sociální restrukturalizací. Mnoho výzev, kterým Evropa v současné době čelí, nemůže být zvládnuto bez aktivního zapojení základních činitelů. To však neznamená, že by se politika soudržnosti musela přímo zaměřovat na všechny potřeby vyvstávající z těchto výzev. Spíše může hrát strategickou úlohu katalyzátoru rozvíjejících se společných řešení. Politika soudržnosti tak musí být svou aktivní mobilizací místních činitelů, včetně veřejnosti, klíčovým hráčem napříč Evropou v poskytování priorit EU.

Gábor Bihary „Evropská politika soudržnosti měla pozitivní dopad také v tom smyslu, že ovlivnila sousední místní samosprávy a město Budapešť tak, že tyto začaly koordinovaně spolupracovat na rozvoji společného území.“

Strana 25

Doris Ansari „V Cornwallu je stále co vylepšovat a domnívám se, že i po roce 2013 bude tato oblast periferií, která bude stále potřebovat pomoc.“

Jerzy Kropiwnicki “Lodž byla v 19. století přetvořena na monofunkční textilní centrum, a to vzhledem ke své silné pozici na ruském trhu. Období komunismu a železné opony tuto pozici ještě více utužilo. Po pádu komunistického režimu se však situace na trhu textilního průmyslu natolik zhoršila, že v průběhu období transformace průmyslově zaměřená Lodž zaznamenala markantní pokles, jehož následkem byla masivní strukturální nezaměstnanost dosahující téměř 20%. Úspěch se dostavil příchodem významných zahraničních investorů, kteří kromě podpory místní podnikatelské základny, měli klíčový význam hned ze začátku a změnili tak obraz „zbankrotované Lodže starého systému“ na moderní centrum soustředící se na rozvoj výroby a terciéru. Lodž zapojila celou řadu schémat podpory včetně regionální podpory de minimis, a to pro: velké investiční projekty se zvláštním významem pro rozvoj města, vývoj vyspělých technologií a investice do oblasti hotelových služeb. Dnešní Lodž je otevřeným městem, které si váží svých multikulturních tradic a identity, na rozdíl od 50 let komunismu, kdy řídící orgány formálně kázaly internacionalismus, avšak ve skutečnosti podporovaly nesnášenlivost a šovinismus.”

Jan Maarten de Vet „Strukturální fondy se netýkají pouze úspory peněz, ale ve skutečnosti jsou jedinečnou možností pro spojení a hledání součinnosti v oblasti sektorových politik. „ „Význam partnerství je pro staré západoevropské členské státy a nové středoevropské členy velmi odlišný. Pro západoevropské členské státy je těžké pochopit výzvy pro budování partnerství s lidmi, kteří ještě před 20 lety byli jeden druhému nepřítelem.“

zleva: Jan Maarten de Vet, Jerzy Kropiwnicki, Doris Ansari, Gábor Bihary

Strana 26

Pohled do budoucnosti: názory a očekávání Katarína Mathernová: „Územní soudržnost ve službách rozvoje vnitřních periférií” Jsem velmi potěšena tím, že jsem dostala příležitost se dozvědět zajímavé informace vyplývající z vašich diskuzí a sdílet s vámi své myšlenky. Rovněž bych ráda poděkovala Výboru Regionů, Jihočeskému kraji a Českému předsednictví za zorganizování této konference. Budu komentovat různá témata, o kterých jste dnes diskutovali, a to z pohledu územní soudržnosti. Dále rozvinu otázku, jak může územní soudržnost pomoci vnitřním periferiím. Toto téma shrnu do 3 bodů: 1. Proč je územní soudržnost významná pro „vnitřní periferie“, a zejména proč může územní spolupráce změnit hranice z bariér na příležitosti. 2. Jaký má územní soudržnost pro „vnitřní periferie“ přínos, s ohledem na veřejnou diskuzi týkající se projednání Zelené knihy o územní soudržnosti 3. Jakým způsobem můžeme posílit územní spolupráci a vzájemné propojení? 1. PROČ je územní soudržnost pro „vnitřní periferie“ Jednotným evropským aktem, mělo dojít k omezení rozdílů mezi členskými státy EU v zájmu volného pohybu zboží, služeb, lidí, kapitálu a znalostí. Tento počin měl rovněž umožnit lepší integraci přeshraničních území. Postupně tak mělo dojít k potlačení bariér a překážek vytvořených národními hranicemi. Pokud se podíváme na současnou situaci, uvědomíme si, že práce na vymazání těchto hranic ještě neskončily. Zcela jistě se tak nestalo v případě nových členských států, které se staly součástí EU před pěti lety, a ani tomu tak není u „starých“ členských států, které se těchto bariér zbavují již 22 let. Nicméně stupně integrace přeshraničních regionů se napříč Evropou podstatně liší, stejně tak i potřeby těchto území v otázce jejich vnitřního rozvoje. V některých částech Evropy – včetně zemí a regionů nacházejících se v blízkosti „bývalé železné opony“ – jsou dopady hraničních bariér obzvlášť výrazné, neboť tyto brání rozvoji plnohodnotného potenciálu přeshraničních regionů, a tím i celé Evropy. O kterých druzích bariér tedy mluvíme? Například: o Doprava a infrastruktura: (Chybějící přeshraniční dopravní spojení – silnice, železnice, mosty o Součinnost (Nedostatek součinnosti a slabá spolupráce v otázce vzdělávacích systémů, investic do oblasti zdravotnictví, problémy s poskytnutím zdravotní péče mimo hranice území, slabá spolupráce týkající se nákladné infrastruktury v otázce životního prostředí (čistění vod, zpracování odpadu … o Plánování (Slabé či neexistující přeshraniční územní plánování, nedostatek přeshraničních politik pro životní prostředí o Vláda: Různorodost vládních systémů; Mnoho hraničních regionů i nadále zůstává „periferiemi“: jsou nejméně preferovanými oblastmi v rámci států; na místní úrovni zůstává jejich území ekonomicky a sociálně zaostalé a evropská integrace by měla umožnit jejich přetransformování o 360 stupňů. Z tohoto důvodu je důležité pracovat na těchto překážkách tak, aby se z bariér hraničních území stala místa pro nové příležitosti. Rozšíření, integrace a globalizace: posun regionálních ekonomických center v Evropě

Zelená kniha o územní soudržnosti vyzdvihuje velké množství vysoce rozvinutých oblastí v EU, jež se

Strana 27

za poslední desetiletí objevily mimo území takzvaného „pentagonu“ mezi Londýnem, Paříží, Milánem, Mnichovem a Hamburkem. Naše analýza zdůrazňuje, že se geografie rozvoje stává ucelenější a více polycentrickou v rámci EU a sleduje ne zcela jednoduchý vzorec jádro - periférie. Příležitosti existují pro všechny regiony, nezávisle na jejich geografickém umístění. Globalizace a posun odvětví služeb rovněž změnilo důležitost fyzické blízkosti trhu. Pro rozvinuté obchodní služby jsou letiště důležitější než přístavní překladiště. Širokopásmový (síťový) přístup má větší význam, než jízdní doba do zbytku Evropy. o Irsko, ačkoli v současné době těžce postiženo recesí, zdůrazňuje, že přestože je ostrovem v Atlantiku, není pro něj tato skutečnost žádnou překážkou v rozvoji. Zaměření obyvatel směrem ke zlepšení úrovně vzdělávání a informačních a komunikačních technologií jim za více než deset let umožnil impozantní ekonomický růst, v jehož důsledku se Irsko přeměnilo z jednoho z nejzaostalejších států na jeden ze států nejvíce rozvinutých. o Další okrajovou zemí Evropy, která se rovněž stala velmi konkurenčně schopnou stejně jako Švédsko, je Finsko. Jeho hlavním přínosem jsou značné investice do výzkumu, vývoje a inovací (investice do výzkumu a vývoje představují >3% HDP). Samozřejmě, že vzdálenost nemůže být zcela opomenuta a geografie stále hraje důležitou úlohu. Avšak její význam je zcela odlišný, než byl předtím, což je také jedním z důvodů, proč se například politika soudržnosti více orientuje na inovace, informační a komunikační technologie a na udržitelný rozvoj. Nejdůležitějším faktem je, že regiony potřebují takové politiky, které mohou být přizpůsobeny jejich specifickým okolnostem (ekonomické endogenní faktory). Pouze taková politika, které bere v potaz specifické hrozby a příležitosti regionu, může mít silný dopad, což navíc zdůrazňuje aktuální studie OECD. Toto je důvod, proč je politika soudržnosti integrovanou, „zdola“ založenou politikou, pro níž je důležité otevřené partnerství. Tato politika byla vždy implicitně zaměřena na územní soudržnost. Regional development strategies: unleashing the growth potential of regions Zelená kniha argumentuje, že územní soudržnost se týká proměny územní rozmanitosti za stabilitu. Každý region a každé území může přispět k celkovému rozvoji EU. Všechna evropská území mohou být součástí nové Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost, stejně tak i strategie z Gothenburgu pro životní prostředí. Přeshraniční regiony mohou dát na tuto výzvu svou odpověď: o Z ekonomického hlediska, prostřednictvím rozvoje přeshraničního malého a středního podnikání (MSP), klastrů, výzkumných a inovačních sítí. o Ze sociálního hlediska, prostřednictvím postupného vzniku přeshraničních pracovních trhů, s mobilní a dynamickou pracovní silou, která je složena ze dvou či tří kultur. o Z environmentálního hlediska, prostřednictvím spojeného managementu biodiversity, přírodních zdrojů a krizového řízení. 2. JAKOU praktickou důležitost má územní soudržnost pro „vnitřní periferie“

Výsledky veřejné diskuse k Zelené knize a její pokračování:

Na Generální ředitelství pro regionální politiku (DG REGIO) bylo posláno více než 380 oficiálních pozičních dokumentů o územní soudržnosti, ze strany členských států, regionálních a místních orgánů a investorů. Z této veřejné diskuze vyplývá důležité poselství, které nás utvrzuje v tom, že na geografii záleží, a to v souvislosti se socio-ekonomickou situací všech typů území, ale nikoli ve smyslu kompenzace za geografické handicapy.

Strana 28

Územní soudržnost se týká zejména mobilizace potenciálu, nepředstavuje však kompenzaci za geografické handicapy. Takto územní soudržnost posiluje a doplňuje ekonomické a sociální dimenze soudržnosti. Pro rozvoj „vnitřních periferií „ potřebujeme a) podporovat územní spolupráci b) povzbudit integrovaný místní rozvoj c) zlepšit součinnost politik a sledovat jejich dopad d) rozvíjet teritoriální analýzy a) Potřeba podpory pro územní spolupráci Spolupráce mezi regiony v rámci euroregionů, makroregionů, či širokých sítí EU, představuje pro „vnitřní periferie“ perspektivní způsob, jak se pohybovat směrem k integraci a k rozvoji. Co v tomto ohledu může Evropa dělat? Co již děláme: – Cíle evropské územní spolupráce 2007-2013 – 52 přeshraničních programů spolupráce, 5,6 miliard EUR, 13 nadnárodních programů, 1,8 miliard EUR, 4 interregionální programy, 445 milionů EUR. Je důležité podporovat 3 prvky územní spolupráce: přeshraniční, nadnárodní a interregionální. o Přeshraniční: Příklad euroregionu Alpes Méditerranée EGTC znázorňuje potřebu zesílit vládu pro přeshraniční území v rozlišných souvislostech: převážně se jedná o zemědělské euroregiony a přeshraniční konurbace. o Nadnárodní: Dobrým příkladem této strategie je Strategie EU Baltské moře, která je připravována v rámci politiky soudržnosti. o Interregionalní: Tyto sítě by měly umožnit rozšiřování územního know-how a dobrých příkladů; tento prvek přispívá k sestavení posudků a kapacit místních a regionálních činitelů. b) Potřeba potvořit integrovaný místní rozvoj Integrovaný místní rozvoj a spojení směrem k hospodářskému růstu prostřednictvím flexibilních přístupů, jsou klíčovými faktory úspěchu pro „vnitřní periferie“. Občané potřebují převzít místní zodpovědnost za chod politik na svém území. Pozitivní výsledky z URBAN Community Initiative probíhající ve znevýhodněných příměstských oblastech a programy LEADER určené pro venkovské oblasti mohou naznačovat směřování k silnějšímu „územnímu prvku „ v rámci politiky soudržnosti. Dále je dán větší prostor k experimentům pro místní investory, a to v rozličných regionálních souvislostech. Mnoho úkolů překračuje tradiční administrativní hranice, což vyžaduje flexibilní a funkční geografie zásahu a kooperativních přístupů nové váhy, v rámci velkoměstských oblastí, nebo mezi oblastmi venkovskými a městskými. c) Potřeba zlepšení koordinace politik a sledování jejich dopadu Veřejná diskuze rovněž podtrhla význam koordinace politik a význam jejich dopadu. o Politiky všech úrovní by neměly být prostorově slepé. o Větší „územní povědomí“ může vést k vyváženějšímu výběru politik. o Existuje zde potřeba přemýšlet o nových mechanismech, jak lépe koordinovat a sledovat naše odvětvové a územní politiky – na evropské, národní nebo regionální úrovni.

Strana 29

d) Potřeba rozvoje územní analýzy Zcela jasně je nezbytné investovat do znalostní databáze územní rozmanitosti a disparit. Je tedy důležité použít nástroje pro analýzu podloženou důkazy. Již máme ESPON, Urban Audit, a Urban Atlas, ale potřebujeme i nadále investovat do vybudování vysoce kompetentní „observatoře“ za účelem územního rozvoje v EU. Závěr

Z důvodu rozvoje potenciálu regionu navrhuje Zelená kniha o územní soudržnosti jednat ve třech liniích;

Koncentrace, spojení a spolupráce: o Koncentrace k překonání hustoty, o Spojení k překonání vzdálenosti a o Spolupráce k překonání rozdělení. Veřejná diskuze potvrdila, že harmonický a vyvážený územní a polycentrický rozvoj počítá s těmito zásadami a odráží podstatu územního plánování. 3. Jak upevnit územní soudržnost a vzájemné propojení? Na základě zkušeností se Strategií Baltského moře můžeme pro jednotlivé oblasti spolupráce podél hranic rozvinout “Strategické referenční rámce“, jež by umožnily posun od spolupráce ke společným řešením. o ,strategičtější, ale také tématicky zaměřené, zejména je nutné podpořit společné aktivity a lépe koordinovat národní nařízení podél hraničních oblastí; Můžeme podporovat panevropské síťové programy o územních otázkách a jejich propojení na hlavní Operační programy, např. další rozvoj iniciativy „Regiony pro ekonomickou změnu“; Můžeme podpořit využití podpory EGTC (Evropské sdružení pro územní spolupráci), ale rovněž se postarat o její další rozvoj. Máme bohaté znalosti, na kterých můžeme stavět. A rozhodně využijeme tuto příležitost ke zlepšení našich politik ve prospěch všech regionů a měst.

zleva: Katarína Mathernová, Michael Schneider, Maria Borelius-Larson, Petr Šebek

Strana 30

20/5 let poté, interview s ministrem pro místní rozvoj České republiky Cyrilem Svobodou „Přeshraniční územní soudržnost“ – na které úrovni (EU – národní – regionální) leží odpovědnost za naplnění vize „Evropy bez hranic“ - ve smyslu odstraňování bariér (v území, v myslích lidí – předsudky, administrativních překážek)?: Dámy a pánové, vzácní hosté, nejprve mi dovolte poděkovat pořadatelům za pozvání na tuto mimořádně významnou a zajímavou akci. Ti, kteří jako já prožili větší část svého života v době nesvobody, si význam svobodného projevu, pohybu a chování uvědomují doslova denně. Odstraňování bariér je „během na dlouhou trať“ a vztahuje se, podle mého názoru, především na způsob uvažování a přístupu lidí k sobě navzájem. Za sebe jako občana i jako politika mohu potvrdit, že je fantastické žít v zemi, která prošla během uplynulých 20 let tak úžasnými změnami. Z hlediska politické historie a také z hlediska politické kultury je to však krátká doba, což je – koneckonců – patrné i na současné politické situaci mé země. My politikové v zemích, které se těší svobodě „teprve“ po období jediné generace, se stále učíme – politické kultuře, efektivnímu vyjednávání, toleranci, kultuře kompromisu, slušnosti a pokoře. Jako optimista pevně věřím, že se to naučíme … Nicméně; odstraňování tohoto typu „zděděných bariér“ bude ještě bolet. Avšak přes všechny „dětské nemoci“ naší stále ještě mladé demokracie a svobody je nutné si neustále připomínat, jakou hodnotu mají demokracie a svoboda pro občany Evropy. Slovo „paměť“ by, stejně jako pojmy „pokora“ a „učení se“ měly být trvalou součástí našeho uvažování i jednání. Snažím se těmito principy řídit – i proto usiluji o to, abych se stal předsedou své politické strany a mohl těmto hodnotám dát širší politickou podporu. Také minulost – i ta nepříjemná - musí být trvalou součástí naší paměti a musíme se z ní neustále učit. Není odsouzeníhodné udělat chybu; je odsouzeníhodné se z vlastní chyby nepoučit. My, země, které se staly členem „evropské rodiny“ před pěti lety, si proto musíme znovu a znovu uvědomovat naši vlastní historii. A hledat znovu a znovu paralely s aktuálním vývojem považuji přímo za povinnost. Dovolím si připomenout moudrá slova Alberta Einsteina, který řekl, že „otázky v průběhu času zůstávají stejné; mění se však odpovědi na ně …“. To, myslím, platí nejen pro fyziku, ale i plně pro politiku; proto bychom měli nejen přistupovat s pokorou k poznání z minulosti, ale měli bychom se všichni měli snažit být v hledání „nových odpovědí na staré otázky“ poctiví a tvůrčí. K podpoře konkurenceschopnosti Evropy v mezinárodním kontextu je důležité podporovat nejvyspělejší regiony a města a podniky v nich. Současně to ale může oslabovat soudržnost v Evropě. Jak dosáhnout rovnováhy? Jak zajistit, aby Evropa se svými (dramatickými) disparitami dosahovala obou cílů?: Dámy a pánové, dovolte mi nyní, abych ve své reakci na tento dotaz shrnul dvoudenní jednání ministrů, které se konalo ve dnech 23. a 24. dubna 2009 v Mariánských Lázních. Cílem bylo vést diskusi o budoucnosti kohezní politiky mezi ministry odpovědnými za regionální politiku, komisařkou pro regionální politiku, zástupci Evropského parlamentu, Výborem regionů, kandidátskými zeměmi a dalšími pozvanými státy a institucemi. Proto program jednání obsahoval dvě vzájemně provázaná témata. Prvním tématem byla budoucnost kohezní politiky a její možné zaměření po roce 2013. Předsednictví připravilo podmínky pro otevřenou diskusi obsahující okruhy, které by mohly být promítnuty do dalších fází debat na toto téma. Tento cíl se podařilo naplnit. Jednání ministrů mělo také hmatatelný výsledek - společné komuniké, jehož přijetí bylo ambicí českého předsednictví. Cílem přijatého komuniké je přispět do dalších debat o budoucnosti kohezní politiky. Během druhého jednacího dne ministerské konference jsme slyšeli podrobnou zprávu komisařky Danuty Hübner o tom, jaké příspěvky přinesla veřejná debata k Zelené knize o územní soudržnosti. Většina příspěvků konstatovala, že územní soudržnost není novým konceptem, ale je to téma, které se diskutuje již více jak 10 let; nicméně nyní dochází k jeho zviditelnění. Územní soudržnost je, podle mnoha názorů

Strana 31

a to bych chtěl zdůraznit - o mobilizaci potenciálu a rozvoji příslušného území a nikoli o kompenzaci geografických handicapů. Zaznělo také, že územní soudržnost je o zlepšení propojení mezi regiony, zajištění přístupu ke službám a posílení integrace regionů v rámci jednotného trhu. Jednání ministrů bylo vrcholnou akcí v oblasti kohezní politiky a územní soudržnosti; jsem proto hrdý, že se podařilo dojít ke shodě nad společným písemným dokumentem – přestože začátkem roku byla řada zemí skeptická a Francouzi s návrhem společného komuniké neuspěli. je to dobrý základ pro další schopnost „se dohodnout“ nad důležitými evropskými tématy. Ministři se ve společném komuniké shodli, že cílem kohezní politiky je harmonický, vyrovnaný a udržitelný rozvoj EU. Největší důraz této politiky by měl být proto kladen na konvergenci méně prosperujících oblastí. Kohezní politika by však měla být aplikována na celém území EU. Právě debaty o rovnováze těchto dvou cílů tvoří nejvýznamnější obsah vyjednávání o podobě budoucí kohezní politiky pro období po roce 2013. Za sebe zdůrazňuji, že pod pojmem „soudržnost“ chápu především soudržnost lidí; proto jsou tak důležité naše společné evropské hodnoty, jako je solidarita, sdílení a partnerská spolupráce. Z globálního hlediska i mír, stabilita a prosperita jsou založeny na soudržnosti. Ta je ve středu našeho zájmu. Skutečnou soudržnost poroto můžeme vytvářet jen v rámci Unie, která je založena na sdílení moci a na odpovědnosti. Soudržnost je nutně spojena s integrací; proto vnímám evropskou integraci jako závazek, protože náš prostor nemá vnitřní hranice. Krize však přicházejí a odcházejí; vedle operativních evropských reakcí na ně je proto nutné sledovat dlouhodobé cíle a vize – a tou je pro nás soudržná Evropa. Proto - vnímejme všechny impulsy a buďme otevření při našich diskusích všem názorům; i těm, které sledují vzdálenější vize. Jak řekl americký politik Franklin Field již v 19. století, „Chudé oči omezují naše vidění, chudá vize omezuje naše skutky“. Nebojme se odvážných a ambiciózních vizí spojených s evropskou integrací. Dlouhodobé cíle i strategie v sobě vždy – nutně – obsahují prvky solidarity, protože některým skupinám obyvatel je nutné pomoci v tom smyslu, aby i jejich šance umožňovaly naplnění jejich základních svobod. Je zřejmé, že s rostoucím společenským a individuálním bohatstvím se zvyšuje i možnost volby; proto je solidarita zaměřena na podporu nejpotřebnějším skupinám a nejméně rozvinutým územím. Solidaritu při dosahování soudržnosti nezužuji jen na „jednosměrný pohyb“ spočívající v podpoře zaměřené na nejméně rozvinutá území a skupiny obyvatel. Součástí solidarity je především budování vztahů a jejich sítí – což plně platí i pro kohezní politiku; např. v podpoře vztahů města a venkova. V kontextu konference „20//5 Years After“ – co důležitého se mohly regiony EU-15 naučit od regionů EU-10? Naučily se?: Každá debata, kdy jeden opravdu poslouchá toho druhého, mám smysl pro obě strany. A vždy je „co se učit“. Osobně se domnívám, že „staré“ členské země a regiony se od „nových“ mohou učit např. novému – a pro ně třeba nezvyklému – pohledu na různé oblasti a okruhy. Za nejcennější považuji právě společné setkávání, sdílení, diskuse, společné projekty apod. Učení jedním směrem nefunguje; vždy jde o proces interaktivní. České předsednictví např. se zájmem sleduje nové strategie rozvoje evropských „makroregionů“, připravované v současné době pro oblast Baltského moře či území podél toku řeky Dunaje. Tyto strategie jsou jakýmsi „vyšším stupněm“ evropské územní spolupráce, protože regiony v nich neodvozují identitu určitého území od administrativní příslušnosti k určitému členskému státu, ale od širších geografických souvislostí. Zúčastnění partneři se zároveň učí navzájem jeden od druhého. Tento přístup je perspektivní, což potvrzuje např. vznikající iniciativa Jihočeského kraje vyzývající k vytvoření „EU strategie pro odstranění důsledků železné opony“. Tato strategie má reagovat na situaci, kdy „jizva po železné oponě“ i po dvaceti letech od konce studené války stále limituje rozvoj postižených regionů. Všem těmto strategiím je společný přístup k území EU jako k celku bez vnitřních hranic; to odpovídá mottu českého předsednictví „Evropa bez bariér“.

Strana 32

České přísloví říká, že „Za dobrou dobou zlou čekej“; já k tomu dodávám, že to nepochybně platí i naopak – po „zlé době přijde dobrá“. Proto hledím do budoucna s optimismem, jehož součástí je i překonávání bariér. I uvnitř nás samých.

Strana 33

Strana 34

Strana 35

The participants of the seminar “20/5 Years After – EU Cohesion policy 20 years after the fall of the iron curtain and five years after accession”, organised jointly by the Commission for Territorial Cohesion policy of the Committee of the Regions, the region of South Bohemia and the Czech presidency of the Council of the EU, held on 4 May in Tabor, South Bohemia: •

recall the historical dimension of the enlargement process after a long period of conflict and divisions between European countries acknowledging the impact of recent enlargements as a milestone in the process of integrating Europe and benefits brought to citizens throughout the EU;

•

recognize the importance of the accession process after the victory of “Solidarność” in Poland, the fall of communism and the fall of the Berlin Wall for peace and stability in Europe;

•

stress the enormous political, social and economic achievements of the past 20 years, due to strong individual commitments of the citizens of Europe, and due to the European Union and all involved countries of Europe;

•

note the fundamental role of the European Union for European integration and solidarity, by enabling a smooth transition for the post-communist countries behind the iron curtain into a social, economical and political system respecting the diversity and identity of all countries as well as the EU’s common principles of liberty, democracy, respect for human rights and the rule of law;

•

point out the fundamental role of the EU cohesion policy over the past 20 years, without which the success of the enlargement process would not have been possible; beyond the financial dimension of the Structural Funds this success is also based on the numerous interregional cooperation activities and strengthened political, administrative and personal ties between European local and regional authorities;

•

strongly support territorial cohesion as an objective of the European Union, in order to guarantee all citizens of Europe comparable living conditions wherever they live or work; underline the importance of territorial cohesion as a political objective alongside economic and social cohesion, broadening the Community’s capacity to strengthen solidarity in the European Union;

•

advocate for a visible and even stronger regional policy, in particular in the context of the current economic and financial crisis; Europe must not give up the achievements of the past and should recognize regional policy as the main driver of solidarity between regions, competitiveness of all European territories and political stability;

•

argue in favour of strong cross-border cooperation and believe that the new legal tool of EGTC (European Grouping of Territorial Cooperation) will give a new impetus to territorial cooperation, helping regions from Eastern and Central Europe to overcome internal disparities and deepen their integration process: welcome the recent initiatives of implementing EGTCs in this part of Europe and are convinced that new ones will be set up and reinforce European territorial cohesion;

•

urge the European Union and EU Member States to commit themselves to supporting a strong European cohesion policy after 2013 through sufficient and adequate resources;

•

support the initiative of South Bohemia and other central European regions to establish a “EU strategy for the removal of the consequences of the iron curtain”.

Strana 36

Účastníci semináře „20/5 let poté – politika soudržnosti EU 20 let po pádu železné opony a 5 let po přistoupení k EU“, kterou 4. května v jihočeském Táboře společně uspořádaly Komise pro politiku územní soudržnosti Výboru regionů, Jihočeský kraj a české předsednictví v Radě EU: •

připomínají historický aspekt procesu rozšíření po dlouhém období konfliktu a rozdělení mezi evropskými zeměmi a oceňují vliv nejnovějších rozšíření jako mezníku v procesu integrace Evropy a z něho plynoucí výhody pro občany v celé EU;

•

uznávají význam procesu přistoupení pro mír a stabilitu v Evropě po vítězství „Solidarity“ v Polsku, pádu komunismu a berlínské zdi;

•

zdůrazňují nesmírné politické, sociální a hospodářské úspěchy uplynulých 20 let díky pevným osobním závazkům občanů Evropy, a díky Evropské unii a všem zúčastněným zemím v Evropě;

•

poukazují na zásadní roli Evropské unie, pokud jde o evropskou integraci a solidaritu, díky níž byl umožněn bezproblémový přechod bývalých komunistických zemí za železnou oponou k sociálnímu, hospodářskému a politickému systému při respektování různosti a identity všech zemí i společných zásad EU, tj. zásad svobody, demokracie a dodržování lidských práv a právního státu;

•

zdůrazňují zásadní roli politiky soudržnosti EU v uplynulých 20 letech, bez níž by úspěch procesu rozšíření nebyl možný; kromě finanční stránky strukturálních fondů vychází tento úspěch také z četných aktivit meziregionální spolupráce a posílených politických, administrativních a osobních vazeb mezi evropskými místními a regionálními orgány;

•

důrazně podporují územní soudržnost jako cíl Evropské unie, aby tak byly zajištěny srovnatelné životní podmínky všech občanů Evropy bez ohledu na to, kde žijí či pracují; zdůrazňují význam územní soudržnosti jako politického cíle spolu s hospodářskou a sociální soudržností a s tím souvisejícího rozšíření schopnosti Společenství posílit solidaritu v Evropské unii;

•

podporují viditelnou a ještě pevnější regionální politiku, zejména v souvislosti se současnou hospodářskou a finanční krizí; Evropa se nesmí vzdát minulých úspěchů a měla by uznat regionální politiku jako hlavní popud pro solidaritu mezi regiony, konkurenceschopnost všech oblastí Evropy a politickou stabilitu;

•

prosazují pevnou přeshraniční spolupráci a domnívají se, že nový nástroj ESÚS (evropské seskupení pro územní spolupráci) dá nový podnět územní spolupráci a pomůže regionům ve východní a střední Evropě, aby překonaly vnitřní rozdíly a prohloubily svůj integrační proces; vítají nejnovější iniciativy týkající se realizace ESÚS v této části Evropy a jsou přesvědčeni, že budou vytvořeny nové iniciativy, které posílí evropskou územní soudržnost;

•

vybízejí Evropskou unii a členské státy EU, aby se zavázaly k podpoře pevné evropské politiky soudržnosti po roce 2013 pomocí dostatečných a odpovídajících zdrojů;

•

podporují iniciativu Jihočeského kraje a dalších regionů střední Evropy, která se týká vytvoření „strategie EU pro odstranění následků železné opony“.

Strana 37

Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu www.southbohemia.eu [email protected] Foto: Jan Mlčoch and ČTK 15. června 2009

Strana 38