Česká republika po vstupu do EU1 Tomáš Cahlík2 Členské země EU jsou v současné době buďto členové Ekonomické a měnové unie (EMU), nebo jsou zařazeny v ERM II (Exchange Rate Mechanism II) (Dánsko, Řecko), nebo stojí i mimo ERM II (Velká Británie, Švédsko). Země, které stojí mimo EMU, mají tyto důvody: Dánsko politické – po jejich odstranění zřejmě do EMU vstoupí. Řecko v roce 2000 splnilo konvergenční podmínky a vstupuje do EMU od roku 2001. Švédsko politické (i když záminkou je nesplnění kritéria pro veřejné finance). Velká Británie – převážně politické (i když je zde celá řada historických a ekonomických zdůvodňování). Všechny centrální banky členských zemí EU jsou zařazeny do Evropského systému centrálních bank (ESCB). Dělba práce mezi Evropskou centrální bankou (ECR) a centrálními bankami jednotlivých zemí se liší u zemí EMU a zemí mimo EMU. Po přistoupení do Evropské unie se bude předpokládat u nových členů přistoupení do EMU bez zbytečných odkladů. Nejkratší možný termín přistoupení do EMU po vstupu do EU je zřejmě určen podmínkou dvouletého zařazení do ERM II, tedy k přistoupení může dojít nejdříve dva roky po vstupu do EU3. Je samozřejmě možné analyzovat náklady a výnosy přistoupení do EMU, ovšem otázkou zde již není samotný vstup do EMU. Otázkou je takové zabezpečení vstupu, aby výnosy byly co největší při minimálních nákladech. S tím souvisí zejména nalezení optimálního termínu vstupu do EMU. Nejkratší možný termín nemusí být optimální ani z hlediska přistupující země ani z hlediska EMU. Z politických důvodů se však nedá předpokládat, že by byl příliš velký prostor pro odkládání vstupu do EMU – řekněme rozhodně ne déle než pět let po vstupu do EU. Středem pozornosti hospodářské politiky jsou nyní úkoly spojené se vstupem do EU, tj. úkoly stanovené pro střednědobý časový horizont, do konce roku 2002. ČNB se v této souvislosti zabývá přípravou ČR na vstup do EU v oblasti hospodářské a měnové unie4. Vláda ČR má také vyhodnoceny priority hospodářské politiky při přípravě na vstup do EU5. Specifikaci úkolů předcházely rozsáhlé analýzy a diskuse na půdě ČNB, vlády i mimo ni. Stranou zájmu však není ani dlouhodobý časový horizont, tj. co bude po vstupu do EU. Pro analýzy je zde dobré rozlišit období před případným zapojením do ERM II (nebo jeho modifikace), období v ERM II a období případného členství v EMU. Tato období přinášejí různé náklady, výnosy a rizika a jsou v nich rozdílné možnosti pro hospodářskou politiku – zejména monetární (včetně kursové).
1
Jsou využity výsledky získané v rámci řešení Výzkumného záměru UK-FSV „Česká společnost na přelomu 2. a 3. tisíciletí“. 2
Karlova universita Praha, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií, Opletalova 26, Praha.
E-mail:
[email protected] 3
Na www.riksbank.se - stránkách švédské centrální banky stojí, že se názory na tuto věc poněkud různí, to by mohlo znamenat, že stačí dva roky udržovat stabilní kurz v příslušném pásmu bez zařazení do ERM II. Stanovisko rakouské centrální banky, prezentované na semináři „Zkušenosti se začleňováním do EU/EMU“ dne 16.5.2000 v ČNB je zde jednoznačné – dvouleté členství v ERM II je podmínkou nutnou. 4 Národní program přípravy ČR na vstup do EU v oblasti hospodářské a měnové unie v aktualizované verzi pro rok 2000. www.cnb.cz. 5 Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky ČR. www.mfcr.cz.
Po vstupu do ERM II budou možnosti samostatné monetární politiky výrazně omezeny, po vstupu do EMU pak ČR nebude vůbec provádět samostatnou monetární politiku. Jednotnou monetární politiku bude zajišťovat ESCB. Dělba práce při zajišťování jednotné monetární politiky mezi ECB a centrálními bankami jednotlivých zemí je popsána v řadě materiálů6. V dlouhodobém časovém horizontu je zajímavých zejména pět témat: • Optimální rychlost přechodu na euro po vstupu do EU. • Nebezpečí spekulačních útoků na Kč po zařazení do ERM II. • Možná rozpočtová nestabilita a její důsledky. • Možný reálný cenový šok a jeho ekonomické souvislosti. • Zajištění hospodářského růstu s cílem konvergence k průměru EU. Dotkněme se těchto témat poněkud podrobněji, ovšem zajisté nikoliv vyčerpávajícím způsobem.
Rychlost přechodu na euro po vstupu do EU Proces přistupování dalších zemí do EMU bude určitě odlišný od procesu vytváření EMU. Ten předpokládá zavedení společné měny ve třech fázích 7. Na začátku fáze A byl vytvořen seznam účastnických zemí a byly oznámeny termíny dalšího postupu. Během fáze (rok 1998) byla vytvořena ECB a ESCB, došlo k doladění právního rámce a národních řídících struktur, byl vytvořen plán přechodu pro bankovní a finanční instituce a započala výroba bankovek a mincí. Na začátku fáze B (1.1.1999) došlo k neodvolatelnému zafixování měnových kurzů účastnických zemí k euru, euro se stalo samostatnou měnou, ESCB převzal od národních centrálních bank zodpovědnost za řízení měnové politiky a začal fungovat nový platební systém TARGET pro mezibankovní platební transakce v euru. Během fáze se peněžní, kapitálové a devizové trhy přizpůsobují euru. Bankovní a finanční instituce přecházejí na euro a veřejný a soukromý nebankovní sektor se na přechod chystají. Nové vládní dluhy jsou denominovány v euru. Na začátku fáze C (1.1.2002) dojde k zavedení nových bankovek a mincí. Do 1.7.2002 se dokončí přechod bank, veřejného a soukromého nebankovního sektoru na euro a budou staženy národní bankovky a mince. Proces přistupování dalších zemí bude značně jednodušší, protože řada činností, které bylo třeba rozfázovat při vytváření EMU již nebude potřebná a u ostatních činností bude možné využít zkušeností dosažených účastnickými zeměmi při vytváření EMU. Centrální banky nových zemí se při vstupu do EU stanou automaticky členy ESCB. Je možné si představit přistupování ve dvou fázích. Ve fázi A, řekněme dvouleté, by došlo k oznámení přistupující země a začátku fáze B, ve které by došlo k neodvolatelnému zafixování měnového kurzu přistupující země k euru. Během fáze A by se všechny sektory připravily na přechod na euro na začátku fáze B. Začátek fáze B by byl na počátku kalendářního roku, to znamená, že účetnictví by bylo uzavřeno ve fázi A v národních měnách a ve fázi B by se již začalo účtovat v euru. Národní bankovky a mince by se co nejrychleji stáhly z oběhu. Dánsko, které je zařazeno do ERM II předpokládá roční období nutné pro zavedení eura po referendu, které by se vyslovilo pro členství v EMU8. U zemí přistupujících do EMU by se fáze A mohla překrývat s dvouletým obdobím povinného členství v ERM II. 6
Např. „The Single Monetary Policy in Stage III“. European Monetary Institute 1997,1998. Green Paper on the Practical Arrangements for the Introduction of the Single Currency. EMI 1995. 8 Outline National Changeover Plan: Changeover to Euro in Case of Danish Participation – Danmarks Nationalbank. www.nationalbanken.dk. 7
2
Pokud by tedy ČR vstoupila do EU k 1.1.2003 a ihned se zapojila do ERM II, mohla by přejít na euro nejdříve na počátku roku 20059. Nejrychlejší přechod však neznamená automaticky také nejméně nákladný přechod. Dotkněme se nyní otázky nákladů souvisejících s rychlostí přechodu 10. Existuje množství informací o tom, jak se jednotlivých hospodářských subjektů dotýká přechod na jednotnou měnu11. Celá řada přímých i nepřímých nákladů, které je třeba při přechodu vynaložit, nijak nezávisí na délce přechodu. Rychlost přechodu má ale některé makroekonomické souvislosti. Prodlužování přechodu přináší náklady příležitosti. Teorie růstu uvádí mezi determinantami hospodářského růstu úroveň finančního systému, stabilitu prostředí a velikost trhu. Před stupem do EMU budou tyto determinanty na nižší úrovni než po vstupu do EMU, tedy bude nižší než dosažitelný hospodářský růst. Přílišné uspěchání přechodu může znamenat příliš brzké se odřeknutí nástrojů monetární (včetně kursové) politiky, které by mohly pomoci kromě jiného při vyrovnávání reálné cenové hladiny a při řešení problémů finančního systému (spjatých s problémy mikro i makroúrovně). Uveďme dva možné příklady, ve kterých prodlužování přechodu náklady snižuje: • Po vstupech do EU a do EMU může dojít k reálným cenovým šokům12 směřujícím k vyrovnání reálných cen (včetně cen faktorů). Působení těchto šoků na domácí cenovou hladinu je možno po vstupu do EU akomodovat zhodnocením nominálního měnového kurzu. Po vstupu do EMU změna nominálního měnového kurzu již nebude možná, možné působení těchto šoků na domácí HDP by bylo třeba akomodovat zvýšením peněžní zásoby. Je otázka, jak bude reagovat ECB, vzhledem k jejím cílům a síle ČR v EMU zřejmě ke zvýšení peněžní zásoby nedojde. To přinese české ekonomice recesi. Prodlužování přechodu může vést ke snižování očekávaných nákladů této recese. • Při špatném stavu finančního systému může centrální banka často fungovat jako věřitel poslední instance. Po vstupu do EMU tuto funkci však ČNB nebude moci plnit. ECB má ve vztahu k českému finančnímu systému určitě jiné preference než ČNB, je možné, že nezafunguje způsobem výhodným pro českou ekonomiku. Prodlužování přechodu dává větší prostor pro zlepšení stavu finančního systému (a celé ekonomiky) a také snižuje očekávané náklady. Takto pojatý problém rychlosti přechodu vede k teoreticky triviální úloze nalezení doby přechodu s minimálními očekávanými celkovými náklady. Na obr. 1 jsou uvedeny dvě z mnoha možností průběhu celkových očekávaných nákladů. Při první by bylo optimální zařadit se do EMU co nejdříve, při druhé je optimální vstup do EMU příliš neuspěchat. Náklady jsou však těžko vyčíslitelné, což snižuje možnost ekonomické argumentace o rychlosti přechodu a zvětšuje prostor pro argumentaci politickou.
9
ČR ovšem se vstupem do EU nemusí ihned kurzový režim měnit, může zachovat současný systém regulovaného plovoucího kurzu (referenční měna je od 1.1.1999 euro). To pravděpodobně oddálí termín nejrychlejšího možného vstupu do EMU (viz. pozn.2). 10 To je jiná otázka než otázka nákladů a výnosů členství v EMU, ta je pro země přistupující do EU již bezpředmětná. 11 Např.: Green Paper on the Practical Arrangements for the Introduction of the Single Currency. EMI 1995. Nejlepší informace jsou podle mého názoru dostupné přes stránku Bank of England http://www.bankofengland.co.uk/euro/index.htm 12
Těchto šoků se dále dotkneme v samostatné kapitole. 3
celkové oèeká va né ná klad y vstupu do E M U
celkové oèeká va né ná klad y vstupu do E M U
ne jkra tší m o •ný p øech od = op tim á ln í d oba pøe chod u
m axim á lnì pøípu stná do ba pøecho du
ne jkra tší m o•ný pøecho d
t
a)
op tim á ln í m axim á lnì do ba pøípu stná pøecho du do ba pøecho du
t
b)
Obr. 1: Různé optimální doby přechodu v závislosti na různých tvarech křivek celkových nákladů vstupu. Není možno vyloučit, že nejkratší doba přechodu se ukáže být i nejvýhodnější13. Proto musí vláda i ČNB připravovat i tuto variantu. Nutnou podmínkou pro uskutečnění přechodu je mimo jiné to, aby byly informace o tom, jak se jednotlivých hospodářských subjektů dotýká přechod na jednotnou měnu dobře dostupné v národním jazyce. „Národní program přípravy ČR na vstup do EU v oblasti hospodářské a měnové unie“14 by měl tedy být v aktualizované verzi pro rok 2001 doplněn o úkol zajišťující splnění této podmínky do konce roku 2002. Podobně vláda by si měla dát úkol zajišťující splnění této podmínky.
Nebezpečí spekulačních útoků na Kč po zařazení do ERM II Po zařazení do ERM II bude existovat (jako ostatně vždy v režimu pevného měnového kurzu) riziko spekulačních útoků na Kč. Při volném toku kapitálu je měnový kurz určen podmínkou úrokové parity E te+1 − E t euro +i +δ , Et ve které je na levé straně očekávaný výnos držby korunových aktiv a na pravé straně očekávaný výnos držby aktiv v euru (daný jako součet očekávané změny měnového kurzu, výnosu aktiv denominovaných v eurech a rizika ČR) (obr. 2). iKc =
13
Nejvýhodnější ve smyslu nejen ekonomických nákladů, ale zejména politických a společenských preferencí a možností. 14 www.cnb.cz 4
K è/E U R O
E U
RET
R
E
O
=
+i
U
R
O
+δ
Obr. 2: Určení měnového kurzu. Kurz bude náchylný ke změnám, pokud se změní některá z determinant kurzu v podmínce úrokové parity. V ERM II bude muset centrální banka intervenovat, pokud by se měl kurz k euru vychýlit mimo 15% pásmo v obou směrech. Po vstupu do EU, který musí předcházet zařazení do ERM II bude při dobrém stavu veřejných financí a finančního systému riziko ČR obdobné riziku EU a nemělo by se již oproti riziku EU příliš měnit. ČR bude pravděpodobně na takovém stupni nominální konvergence, že úrokové míry budou odpovídat úrokovým mírám v EU. Kritickým místem by mohl být deficit výkonové bilance v případě obtíží s jeho financováním. Takový deficit by mohl vyvolat očekávání znehodnocení Kč, posun očekávaného výnosu aktiv denominovaných v eurech doprava a tedy tlaky na znehodnocení Kč. ČNB i vláda však mají k dispozici celou řadu nástrojů, kterými mohou toto kritické místo neutralizovat. Je možné zamezovat přehřívání ekonomiky, které by zvyšovalo import. Je možné podporovat přímé investice, což přináší mimo jiné možnost financování deficitu. Při špatném stavu veřejných financí a finančního sektoru by mohlo dojít ke změnám rizika ČR a k tlakům na zvyšování úrokové míry. Křivka očekávaného výnosu aktiv v euru se tím posune nahoru a křivka očekávaného výnosu držby korunových aktiv doprava. Pravděpodobně převáží druhý efekt a dojde k tlaku na zhodnocení koruny. To by potenciálně přineslo zhoršení výkonové bilance a přes vyvolaná očekávání znehodnocení Kč nakonec tlak na znehodnocení koruny. Špatný stav veřejných financí a finančního sektoru by tedy působil na rozkmitání kurzu. Je samozřejmé, že centrální banka může intervenovat, aby dostala kurz do stanoveného pásma. Pokud však determinanty dlouhodobě ukazují mimo pásmo a intervence je na vrub devizových rezerv (při tlacích na znehodnocení měny), dostane se centrální banka nakonec do potíží s devizovými rezervami a obvykle opustí režim pevného kurzu. Na období dvou let (požadovaná doba zařazení do ERM II před vstupem do EMU) není možné v žádné malé otevřené ekonomice zaručit, že centrální banka udrží kurz ve stanovených mezích15.
15
Ve studii Světové banky „Česká republika – Na cestě ke vstupu do EU“ (1999) jsou v kap. 1 popsány dva systémy včasného varování před měnovou krizí, vycházející jednak z tzv. indexu spekulativního tlaku jednak z tzv. indexu makroekonomické zranitelnosti. Včasný zde ovšem znamená časový horizont řekněme měsíce. 5
Pokud by jediným argumentem proti zařazení do ERM II byl strach ze spekulačních útoků proti koruně, vychází jako optimální politika co nejrychlejší zařazení do ERM II. V úloze vlastně porovnáváme náklady a výnosy dvou variant, zařazení a nezařazení do ERM II. Pokud se zařadíme do ERM II a budeme z něho nuceni vystoupit, ztratíme sice určitou kredibilitu, ovšem vzhledem k velkému počtu měnových krizí ve světě to zase pro svět až tak zajímavé nebude. Získat můžeme možnost vstupu do EMU. Proto je zařazení do ERM II jasně lepší varianta – optimální politika.
Možná rozpočtová nestabilita a její důsledky Podrobné hodnocení vývoje veřejných rozpočtů a návrhy opatření vedoucí ke zlepšení špatného stavu jsou např. ve „Společném zhodnocení priorit hospodářské politiky ČR“ nebo v kapitolách 3 a 4 studie „Česká republika – Na cestě ke vstupu do EU“. Rozpočtová stabilita souvisí jednak s Maastrichtskými kritérii jednak s Paktem stability a růstu z roku 1997. V tomto paktu je obsažen závazek dodržovat Maastrichtské kritérium pro deficit veřejného rozpočtu i po zavedení EMU. V prvním z výše uvedených materiálů jsou uvedeny dva scénáře střednědobého vývoje hospodářství ČR v období do roku 2005. Setrvačný scénář vychází ze současného stavu a saldo veřejných rozpočtů se podle něj v letech 2003 až 2005 odhaduje na –5,7% HDP. Prorůstový scénář, při kterém by růst reálného HDP dosáhl v letech 2003 až 2005 kolem 4 až 5%, by znamenal saldo veřejných rozpočtů v těchto letech –2,5%, tedy splnění Maastrichtského kritéria. Spíše než se dvěma scénáři je obvyklejší pracovat se třemi scénáři - pesimistickým, pravděpodobným a optimistickým. Podle mého názoru je setrvačný scénář pesimistický a prorůstový scénář optimistický. Saldo veřejných rozpočtů tedy pravděpodobně bude kolem 4%, tedy Maastrichtské kritérium nebude splněno. Pokud budeme chtít přesto vstoupit do EMU, nutná rozpočtová opatření pro snížení deficitu – zřejmě zaměřená na snížení některých rozpočtových výdajů – vyvolají další očekávané náklady vstupu16. Připomeňme jen jeden z těchto nákladů. Po vstupu do EU se zvýší možnost čerpání ze strukturálních fondů EU. Využití této možnosti znamená mimo jiné zajistit spolufinancování. Hrubý odhad Ministerstva financí ČR je ten, že na spolufinancování programů strukturálních fondů bude třeba vyčlenit čtyřnásobně vyšší zdroje než nyní. Nezajištění těchto zdrojů přináší náklady příležitosti. Je pravděpodobné, že se deficit veřejných rozpočtů ukáže nakonec býti rozhodující překážkou rychlého vstupu do EMU. Pokud vyjde optimistický scénář, nebude zřejmě deficit veřejných rozpočtů překážkou vstupu do EMU. Otázkou je však další vývoj české ekonomiky po roce 2005. Růst HDP v letech 2003 až 2005 kolem 5% vůbec nemusí znamenat, že tento růst bude udržitelný i po roce 2005 (jinak řečeno, že se jedná o robustní růst). Důvodem je to, že v období několika let se může ekonomické oživení v hospodářském cyklu projevit růstem HDP konec konců i při klesajícím trendu HDP (obr. 3).
16
Těmi můžeme dále obohatit diskusi o rychlosti vstupu do EMU z kap. 1. 6
HDP
HDP skuteèn ý H D P
po te nciá ln í H D P
po te nciá ln í H D P skuteèn ý H D P
A
t
A
a)
t b)
Obr. 3: Robustní růst HDP versus Růst HDP v důsledku oživení v hospodářském cyklu. Na obr. 3a i 3b je až do bodu A pozorovaný stejný růst HDP. V prvním případě se jedná o robustní růst, roste potenciální HDP a je pravděpodobné, že růst bude trvat i za bodem A. Ve druhém případě potenciální HDP klesá, je pravděpodobné, že za bodem A se růst zastaví. Empiricky je zjištěno, že hospodářské cykly jsou různě dlouhé a že jednotlivé fáze mohou trvat i několik let. Pro dlouhodobé úvahy je podstatný vývoj potenciálního HDP, jeho určení a predikce jeho vývoje jsou však mnohem obtížnější než změření a krátkodobé či střednědobé predikce vývoje HDP. Pokud by byl vývoj po roce 2005 nepříznivý, mohl by se deficit veřejných financí dostat do rozporu s Paktem stability a růstu, což by znamenalo další náklady. S tímto argumentem by však bylo možno korektně vystoupit proti vstupu do EMU pouze tehdy, když by byl velmi pravděpodobný prudký zvrat příznivého vývoje předpokládaného optimistickým scénářem.
Možný reálný cenový šok a jeho ekonomické souvislosti Argumentace pro cenový šok po vstupu do EU, který je zmiňovaný jako možnost v materiálech vlády17a poněkud šíře komentovaný např. v „Dlouhodobé měnové strategii“18 spočívá v podstatě na následujících skutečnostech: • Existuje rozdíl v úrovni reálných cenových hladin. Podle „Dlouhodobé měnové strategie“ je reálná cenová hladina v ČR v současnosti na 43% průměru EU. • Po vstupu do EU dojde skokově k vyššímu propojení trhů a ke zlepšení informací o reálných cenách zboží a výrobních faktorů. To povede ke skokovému přiblížení reálných cen19. „Dlouhodobá měnová strategie“ dále uvádí tato čtyři fakta: • Reálný cenový rozdíl vyplývá z relací u neobchodovaných zboží a služeb. 17
„Ceny v ČR jsou v současné době mnohem nižší než v EU. Některé faktory naznačují, že při vstupu ČR do EU by u některých cen mohlo dojít k jejich zvýšení skokem.“ Společné hodnocení priorit hospodářské politiky ČR, str.16. www.mfcf.cz. 18
Dokument projednávaný v Bankovní radě ČNB 8.4.1999. www.cnb.cz. Tento argument je možno použít i pro období po vstupu do EMU, podle jeho logiky čekají českou ekonomiku tedy dva cenové šoky. Dále zde poznamenejme, že případný šok se různě projeví při přistoupení většího či menšího počtu zemí najednou. Pokud přistoupí více zemí najednou, promítne se šok více i v dosavadních členech EU. 19
7
• • •
Růst reálných cen u tohoto zboží závisí na růstu reálných mezd. Růst reálných mezd závisí na růstu produktivity. Relace reálné cenové hladiny vůči zahraničí je zprostředkována měnovým kurzem. Některých souvislostí možného reálného cenového šoku jsme se dotkli již v první kapitole při diskusi očekávaných nákladů vstupu do EMU při různých rychlostech přechodu. Doplňme nyní jednoduchou grafickou analýzu (obr. 4).
P
AS
2
AS
1
B A
AD
Y*
Y
Obr. 4: Reálný cenový šok Reálný cenový šok posunuje křivku AS doleva nahoru. Nominálním zhodnocením měnového kurzu můžeme tomuto posunu zabránit, ekonomika zůstane v bodě A. Pokud k nominálnímu zhodnocení nedojde, ekonomika se dostane do bodu B. Obě varianty by bylo možno rozebírat dále, zejména vzhledem k jejich možným dopadům na platební bilanci a restrukturalizaci ekonomiky. Mezi zeměmi EU přetrvávají dlouhodobě velké rozdíly v reálných cenových hladinách (podle „Dlouhodobé měnové strategie“ je rozdíl až 30% v obou směrech od průměru EU). To znamená i existenci dlouhodobě přetrvávajících velkých rozdílů v reálných cenách práce – reálných mzdách. Diskutujme dále o vyrovnávání reálných mezd. Země EU jsou v situaci cenové stability, nejsou v nich velké rozdíly ve zvyšování nominálních mezd. V rámci EMU – nebo pevném kurzu vůči euru – není možné vyrovnat reálné mzdy změnou nominálního měnového kurzu. K vyrovnávání mezd tedy může dojít pouze při vyšším růstu produktivity práce v zemi s nižší reálnou cenovou hladinou. Pokud tento proces vůbec nastane20 bude velmi pomalý. Česká ekonomika se nevyvíjí jednotně, je možné hovořit o jejím duálním vývoji. Produktivita práce v prvním segmentu (v některých firmách a některých veřejných službách – školství, věda) je na úrovni blízké EU, produktivita práce ve druhém segmentu je mnohem nižší21. Pokud budou mít zaměstnanci v prvním segmentu nižší reálnou mzdu než odpovídá 20 21
Dotkneme se ho dále v samostatné kapitole. Podrobněji v [6],[7]. 8
EU, mohou reagovat přesídlením22 nebo tím, že budou pracovat méně efektivně. Obojí povede ke ztrátám národního důchodu23. Další úvahy se odvíjejí od analýzy rozdělení reálného produktu vytvářeného ve firmách patřících do prvního segmentu, analýzy příčin tohoto rozdělení a analýzy možností zvyšování reálných mezd. Reálný produkt je rozdělen mezi reálné mzdy, reálný zisk, reálné daně a reálné náklady importu. Naší úlohou je zvýšit skokově (bez zvýšení reálného produktu) reálnou mzdu v prvním segmentu. Je zřejmé, že to znamená snížit v tomto segmentu podíl reálného důchodu připadající na reálný zisk, reálné daně a reálný import (obr. 5). re á lný pro d u kt
reáln é n áklady
reáln é n áklady
im po rtu
im po rtu + reáln é d anì +
reáln é d anì
reáln ý zisk
reáln ý zisk reáln é m zdy reáln é m zdy
Obr. 5: Rozdělení reálného produktu a zvýšení reálných mezd. Snížení reálného zisku je problematické z toho důvodu, že jeho velikost ovlivňuje domácí i zahraniční investice. Těžko by se obhajoval výrok, že v ČR je úroveň investic příliš vysoká. Snížení reálných daní je problematické v tom, že by znamenalo snížení zdrojů společných pro veřejné služby s vysokou produktivitou a veřejné služby s nízkou produktivitou. Optimální kombinace – zvýšení zdrojů pro veřejné služby s vysokou produktivitou při snížení reálných daní a při zefektivnění služeb s nízkou produktivitou – je obtížně dosažitelná skokově. Snížení reálných nákladů importu znamená (v situaci cenové stability) nominální zhodnocení koruny a je v podstatě jediným možným řešením úlohy. Je otázka, jak by toto řešení postihlo exportní možnosti a zdraví firem v obou segmentech ekonomiky. Je pravděpodobné, že firmy v prvním segmentu by přežily ve zdraví, řada firem ve druhém segmentu by skončila. Je zase možné porovnat očekávané náklady tohoto řešení proti zachování současného stavu. Vzhledem k obtížnému vyčíslení těchto nákladů je zde opět velký prostor pro politické debaty. Ty by se však neměly omezit pouze na otázku nákladů, ale měly by také nastolit otázky etické vzhledem k redistribuci reálných mezd pracovníků prvního segmentu24. 22
Odhady migrace mezi zeměmi EU ovšem nenasvědčují tomu, že by k přesídlování došlo v masovém měřítku. Problém je ten, že se přesídlí ti nejschopnější. 23 Pro EU jako celek by tento mechanismus mohl vést k divergenci bohatších a chudších zemí. 24 Zajímavým problémem by zde byla komparace ziskových marží, které dosahují zahraniční investoři v různých zemích a analýza příčin případných rozdílů.
9
Rychlé zvýšení reálné mzdy je v podmínkách cenové stability možné pouze nominálním zhodnocením kurzu. Po vstupu do ERM II bude možnost nominálního zhodnocení měnového kurzu omezena, po vstupu do EMU bude vyloučena. Tato skutečnost by měla vést k opatrnosti při vstupu do ERM II, zejména však k opatrnosti při vstupu do EMU25.
Zajištění hospodářského růstu s cílem konvergence k průměru EU V materiálu Světové banky „Česká republika na cestě do EU“ je druhá kapitola nazvaná „Udržitelný růst a konvergence důchodů“. Na příkladu Irska, Španělska a Portugalska je ukázáno, že ke konvergenci dochází, i když různou rychlostí. Na příkladu Řecka je ukázáno, že mohou existovat i výjimky, u nichž se důchod na obyvatele od průměru EU vzdaluje. V kapitole jsou simulovány alternativní scénáře reformních strategií v ČR, které vedou k různým mírám růstu. Východiskem jsou zde statistické analýzy vlivu různých determinant hospodářského růstu na základě údajů z velkého počtu zemí. Je pak triviální spočítat, za jak dlouho by došlo při té které míře růstu k vyrovnání důchodu na hlavu s EU. Tyto statistické analýzy jsou jistě cenné, je ale dobré je jednak podepřít teorií hospodářského růstu, jednak je třeba si uvědomit, že skutečný vývoj se od modelového může podstatně lišit26. Důchod na hlavu v určité zemi (či oblasti) směřuje ke své rovnovážné úrovni, která závisí na řadě faktorů. Růst důchodu je tím větší, čím dále od rovnovážné úrovně současný důchod na hlavu je. Pokud se důchod dostane na svou rovnovážnou úroveň, roste dále mírou světového technologického pokroku. Rovnovážná úroveň důchodu na hlavu závisí na stavu fyzického kapitálu na hlavu, stavu technologie, stavu lidského kapitálu na hlavu a stavu institucí. Zvýšit růst můžeme tak, že zlepšíme stav těchto faktorů, protože tím zvýšíme vzdálenost mezi současnou úrovní a rovnovážnou úrovní27. V současné době dochází v ČR ke zlepšování těchto faktorů, zejména z toho vychází predikce dlouhodobého zvýšení hospodářského růstu. Příčin zlepšování faktorů je celá řada: přímé zahraniční investice působí kladně na všechny faktory, přibližování k EU znamená vylepšení řady institucí, vylepšování ve školství působí na lidský kapitál. Otázkou však je, jestli je možné faktory dostat na takovou úroveň, aby byl v ČR rovnovážný důchod na hlavu na úrovni průměru EU. Jen v tomto případě povede růst v ČR skutečně až k vyrovnání důchodu na hlavu s EU. Zamysleme se nyní nad touto otázkou při vědomí toho, že nedostatek v jednom faktoru je možné kompenzovat lepší úrovní faktorů ostatních. Vstup do EU dává dobré podmínky k tomu, aby se stav institucí časem alespoň vyrovnal průměru EU. Vzhledem k velké setrvačnosti institucí je zde velký prostor pro 25
Při snižování hodnoty eura proti dolaru po jeho zavedení nechala ČNB korunu zavěšenu na euro. Diskuse uvedená v této kapitole přináší možnou argumentaci proti této politice. Kdyby v té době byla koruna zavěšena na dolar, došlo by např. k menšímu zdražení ropy a vůbec ke snížení rozdílu reálných cen mezi ČR a EU. (Ovšem vzhledem k objemu obchodu ČR s EU by zavěšení koruny na dolar přineslo zhoršování výkonové bilance, zvýšení rizika spekulačních útoků na korunu a pročištění – z politického hlediska potíže - ve druhém segmentu.) 26
To je obvykle jasné ekonomickým historikům a rozvojovým ekonomům (řada z nich dostala Nobelovu cenu), občas si to neuvědomují ekonomičtí teoretikové. 27 27 Všechny determinanty hospodářského růstu používané při statistických analýzách je možné přiřadit některému z těchto faktorů. To vlastně vytváří vazbu mezi teorií růstu a statistickou analýzou růstu.
10
politické a společenské organizace, které by měly instituce neustále kultivovat. Dlouhodobý problém v ČR může být zejména ve změně podnikatelské i zaměstnanecké etiky směrem od maximalizace renty ke společensky efektivnímu chování. V jedné z determinant lidského kapitálu – znalosti angličtiny - je možné si v dlouhém časovém horizontu vytvořit komparativní výhodu vůči některým velkým zemím EU. Velké země – typická je zde Francie – mohou mít vůči angličtině přímo averzi. U nás tato averze není, což dává šanci dosáhnout nadprůměrného podílu anglicky mluvícího obyvatelstva. Využití této šance může být zase ovlivněno politickými a společenskými organizacemi. U fyzického kapitálu na hlavu není nutné v dlouhém časovém horizontu předpokládat výrazné rozdíly mezi ČR a průměrem EU. Problém leží v úrovni technologie, která je do velké míry svázána s instalovaným fyzickým kapitálem (jinak řečeno s odvětvovou strukturou) a která ovlivňuje do značné míry lidský kapitál. Lidský kapitál pak zpětně ovlivňuje úroveň technologie, která se v zemi používá. Stávající struktura odvětví v ČR odpovídá nižší úrovní technologie než je průměr EU. Bez aktivní hospodářské politiky není možné očekávat vylepšení této struktury a zvýšení úrovně technologie. Aktivní hospodářská politika se může buď pouze omezit na zvýšení schopnosti země absorbovat pokročilejší technologie (působením na lidský kapitál třeba rozvojem školství a vědy) nebo může navíc přímo působit na rozvoj technologicky náročných odvětví. Přímé působení předpokládá kultivaci vazeb mezi vědou, vývojem a trhy. Na těchto vazbách závisí jak možnost identifikace perspektivních odvětví tak možnost tato odvětví v zemi rozvíjet. Při zvyšování absorpční schopnosti země povede optimalizační chování hospodářských subjektů ke zlepšování odvětvové struktury a zvyšování úrovně technologie autonomně. Nástrojem pro rychlé zvyšování absorpční schopnosti je zejména podpora přímých zahraničních investic, mezi jejichž pozitivní externality patří také vylepšování lidského kapitálu (přes vytváření dobrých pracovních návyků) a institucí (přebírání firemní kultury). Vzhledem k výše uvedeným úvahám je pravděpodobné, že po začlenění do EU dojde k přibližování důchodu na hlavu průměru EU. Dále je pravděpodobné, že toto přibližování se zastaví před vyrovnáním důchodů, protože zejména vzhledem k setrvačnosti odvětvové struktury bude u nás permanentně nižší úroveň technologie a tedy permanentně nižší rovnovážný stav než je průměr EU28.
28
Důležitou veličinou je kromě důchodu na hlavu také reálná mzda. Přestože vyrovnání reálné mzdy souvisí s vyrovnáním reálného důchodu, nejedná se o totéž. Při stejné výši důchodu na hlavu může být při jiném rozdělení důlchodu reálná mzda nižší – nebo vyšší. 11
Literatura K teorii: [1] Barro,J.R.-Sala I Martin, X: Economic Growth.McGraw-Hill, 1995. [2] Cahlik,T: Makroekonomie. Skripta. Nakladatelství Karolinum 1998. [3] Carlin,W.-Soskice,D.: Macroeconomics and the Wage Bargain. Oxford University Press, 1990. [4] Jones, Ch.I. – Introduction to Economic Growth. W.W.Norton & Company, Inc., 1998. [5] Rostow,W.W.: Theories of Economic Growth from David Hume to the Present. Oxford University Press, 1990. K hospodářsko-politickým úvahám: [6] Benáček,V.: The Usage of Factors in a Dual Economy: Specialization in the Czech Foreign Trade. Proceedings from Macromodels´99, University of Lodz, 2000. [7] Benáček,V.-Víšek, J.A.: Determining Factors and Effects of Foreign Direct Investment in an Economy of Transition. WIIW Wien, Discussion Papers 2000. [8] Česká republika – Na cestě ke vstupu do EU. Studie Světové banky, 1999. [9] Dlouhodobá měnová strategie. Dokument projednávaný v Bankovní radě ČNB 8.4.1999. www.cnb.cz. [10] Green Paper on the Practical Arrangements for the Introduction of the Single Currency. EMI 1995. [11] Národní program přípravy ČR na vstup do EU v oblasti hospodářské a měnové unie v aktualizované verzi pro rok 2000. www.cnb.cz. [12] Outline National Changeover Plan: Changeover to Euro in Case of Danish Participation – Danmarks Nationalbank. www.nationalbanken.dk. [13] Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky ČR. www.mfcr.cz. [14] The Single Monetary Policy in Stage III. European Monetary Institute 1997,1998. Internet: www.cnb.cz (Česká národní banka) www.ecb.int (Evropská centrální banka) www.bankofengland.co.uk (Britská centrální banka) www.mfcr.cz (Ministestvo financí ČR) www.riksbank.se (Švédská centrální banka)
12
