Slovensko po vstupu do eurozóny

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Slovensko po vstupu do eurozóny Slovakia after Entering the Euro Area

Bakalářská práce

Autor:

Kateřina Babinská Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Petr Soukup, CSc.

Červen, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Pticích, dne 20. června 2010

Kateřina Babinská

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, panu Ing. Petru Soukupovi, CSc., za jeho odborné vedení a cenné připomínky.

V Pticích, dne 20. června 2010

Anotace Tématem bakalářské práce „Slovensko po vstupu do eurozóny“ je, zejména na základě makroekonomických ukazatelů, zhodnocení hospodářské situace Slovenské republiky, která je od 1. ledna 2009 novým členem eurozóny. Identifikace kladů a záporů, které s sebou toto členství nese, a to zejména s přihlédnutím k současné celosvětové hospodářské krizi a dluhové krizi eurozóny, v jejímţ čele stojí Řecko a jiţní členské státy (Itálie, Portugalsko, Španělsko). Práce je členěna do čtyř kapitol. První kapitola se soustřeďuje především na vznik a utváření Hospodářské a měnové unie (HMU) jako takové. Poukazuje na historické okolnosti, které vedly k jejímu vzniku a na její cíle, které si stanovila. Dále je objasněno, co jsou to konvergenční kritéria, jak funguje Evropský systém centrálních bank. Druhá a třetí kapitola se jiţ přímo zabývá vývojem událostí na Slovensku, a to zejména s ohledem na období před vstupem SR do eurozóny, kdy bylo nutné vynaloţit velké úsilí právě na splnění konvergenčních kritérií, které jsou pomyslnou vstupenkou do eurozóny. Zásadní změnu prodělala i Národní banka Slovenska, která vstupem do eurozóny ztratila nezávislost v oblasti měnové politiky. Celý tento sloţitý proces konverze národní měny na měnu společnou významným způsobem ovlivnil jednotlivé sféry ekonomiky. Čtvrtá, poslední kapitola, se zabývá zhodnocením dosavadních zkušeností, jeţ naznačují, zda je členství v eurozóně pro Slovensko přínosem nebo zda naopak můţe mít negativní dopad na současný hospodářský vývoj. Otázkou zůstává, bude-li moţné z dosavadních zkušeností našich sousedů čerpat při rozhodování České republiky o vstupu do eurozóny. V této souvislosti je však nutné konstatovat, ţe jeden rok je příliš krátká doba, abychom mohli objektivně analyzovat takovýto sloţitý proces a kvalitně identifikovat přínosy a negativní dopady, které s sebou členství v eurozóně nese. Dramatický sled nedávných událostí, jeţ vyvrcholily hrozícím státním bankrotem Řecka, popularitě eura v očích potenciálních nových členů jistě nepřidal. Jakým směrem se eurozóna vydá, a bude-li schopna překonat tuto nelehkou zkoušku, ukáţe aţ delší časový horizont.

Annotation The topic of this bachelor’s thesis, “Slovakia on Joining the Eurozone”, is primarily a macroeconomic assessment of the economic situation in the Slovak Republic, which became a member of the Eurozone on 1.9.2009. It seeks to identify the positive and negative aspects brought about by this membership, especially in relation to the current global economic crisis and Eurozone debt crisis headed by Greece and southern Member States (Italy, Portugal and Spain). The paper is divided into four chapters. The first chapter examines the origins and formation of the Economic and Monetary Union (EMU) as such. The historical circumstances that led to its foundation and the objectives it has set. It goes on to explain convergence criteria and how the European system of central banks works. The second and third chapters focus specifically on developments in Slovakia, especially the period prior to Slovakia’s entry to the Eurozone, when major effort had to be devoted to meeting convergence criteria, which are the key to Eurozone membership. The National Bank of Slovakia also underwent a major change, as it lost its independence in monetary policy on entry to the Eurozone. The complex process of converting the national currency into a common currency affected individual economic sectors in a significant manner. The fourth and final chapter assesses results to date and asks whether Eurozone membership has brought benefits for the Slovak Republic or whether it has had a negative impact on current economic development. The question remains whether it will be possible to draw on the experience of our neighbours when deciding on the Czech Republic’s entry to the Eurozone. However, it must be said that one year is too short a time for us to be able to objectively analyse this complex process and identify the benefits and negative impacts such membership brings. The dramatic series of recent events that climaxed with the impending threat of Greece’s national bankruptcy certainly did not improve the popularity of the euro in the eyes of potential new members. What direction the Eurozone ultimately heads and whether it will be able to overcome this difficult test will only become clear in the long-term.

OBSAH Úvod .................................................................................................................. 7 1.

Vymezení pojmu eurozóna ..................................................................... 9 1.1. Vývoj měnové integrace .......................................................................................... 9 1.2. Evropský měnový systém ...................................................................................... 12 1.3. Evropská centrální banka, Eurosystém, ESCB ..................................................... 17

2.

Příprava SR na vstup do eurozóny...................................................... 20 2.1. Národní plán zavedení eura v SR .......................................................................... 21 2.2. Plnění konvergenčních kritérií .............................................................................. 26

3.

Vstup SR do eurozóny .......................................................................... 32 3.1. Postavení Národní banky Slovenska před a po vstupu do eurozóny ..................... 34 3.2. Účinky přijetí eura na jednotlivé sféry ekonomiky SR ......................................... 37

4.

Zkušenosti SR po vstupu do eurozóny ................................................ 45 4.1. Moţnost vyuţití zkušeností pro ČR ...................................................................... 56 4.2. Dopady dluhové krize na eurozónu ....................................................................... 59 4.3. Stručné zhodnocení výsledků hospodářského vývoje SR ..................................... 63

Závěry a doporučení ..................................................................................... 65 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ......................................................... 67 SEZNAM CITACÍ ........................................................................................ 74 SEZNAM GRAFŮ A TABULEK ................................................................ 76

6

.Úvod Historie je velmi bohatá na vznik a zánik různých měnových unií, které si v mnoha ohledech byly velmi podobné, v jiných se od sebe diametrálně odlišovaly. Vrchol vzájemné integrace dvou a více států je korunován sdílením společné měny nebo vytvořením jejího ekvivalentu. Snaha o zformování takového celku můţe mít hned několik důvodů, které se velmi často vzájemně prolínají. Jedná se především o důvody historické, politické a ekonomické. Vznik eurozóny tedy zdaleka není prvním pokusem o sestavení takového společenství, které usiluje o vzájemnou integraci a vytvoření jednotného měnového systému. Její existence s sebou však nese ztrátu domácí monetární politiky. Členské státy tak přicházejí o moţnost reagovat pomocí reálného směnného kurzu. Do popředí se naopak dostává důleţitá role fiskální politiky a hospodářských reforem, které hrají pro eurozónu ţivotně důleţitou roli. Jako jeden zásadní fakt můţeme uvést, ţe náklady spojené s vytvořením měnové unie jsou na rozdíl od přínosů znatelné ihned. Naopak přínosy se zpravidla objevují aţ v horizontu desítek let. Vznik Evropské hospodářské měnové unie (HMU), jejímţ členem se 1. ledna 2009 stala i Slovenská republika, je datován od 1. ledna 1999, kdy EU konečně vstoupila do poslední třetí fáze. Prvními členy eurozóny se stalo jedenáct států (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko), které od tohoto okamţiku začaly pouţívat euro při bezhotovostních operacích. Od 1. ledna 2002 se euro začalo pouţívat i v hotovostním styku. První část této práce je tedy krátkým exkurzem do historie, který stručně popisuje prvopočátky vzniku měnové unie. Jsou zde zachyceny hlavní myšlenky a důvody, které po skončení druhé světové války vedly k tomuto zásadnímu kroku. Dne 25. března 1957 byly v Římě signatářskými státy (Francie, Spolková republika Německo, Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemí) podepsány dvě smlouvy tzv. Římské smlouvy, které se staly základem evropské integrace směřující k vytvoření měnové unie. Slovensko do tohoto procesu vstupuje 1. ledna 2004, kdy se stává členem EU a pomalu začíná usilovat o vstup do HMU. Druhá část práce se proto zaměřuje na důleţité kroky, které bylo nutné učinit, aby Slovenská republika mohla 1. ledna 2009 vstoupit do eurozóny a stát se tak jejím šestnáctým členem. Slovensko, jako všechny předešlé kandidátské státy, muselo splnit konvergenční kritéria. Jejich splnění je pomyslnou

7

vstupenkou do eurozóny. Zároveň plní funkci garanta, ţe vstupující stát je schopen dlouhodobě udrţet svou cenovou stabilitu a neohrozí fungování unie. Vstup do eurozóny má dva zcela zásadní důsledky. Původní národní měna členského státu je nahrazena společným měnovým nástrojem a kaţdý nový člen eurozóny ztrácí samostatnou měnovou politiku. Další část práce se proto zaměřuje na postavení Národní banky Slovenska před a po vstupu do eurozóny a vliv tohoto kroku na jednotlivé sféry ekonomiky SR, zejména na bankovní a podnikatelský sektor, ale i na běţné spotřebitele. Poukazuje se na pozitiva i negativa vstupu do měnové unie, které je však vzhledem k velice krátké době těţké hodnotit. Poslední čtvrtá část se zabývá zhodnocením výsledků, které Slovensko během tohoto nelehkého období překonalo, a zda by se proto mohlo stát pro Českou republiku jakýmsi návodem. Zatím však chybí dostatečná politická vůle, kterou zcela jistě podkopává současná dluhová krize eurozóny, která můţe mít pro celou měnovou unii dalekosáhlé následky. Není proto zřejmé, kdy, a zda se ČR k tomuto rozhodujícímu kroku rozhodne a stejně jako SR se vzdá vlastní měny, měnové politiky a přijme euro.

8

1.

Vymezení pojmu eurozóna Na úvod bychom měli nejdříve specifikovat pojem měnová unie. Jedná se

o společenství dvou a více států, které dobrovolně sdílí společnou měnu nebo její ekvivalent. V historii se tento fenomén objevuje poměrně často. Důvody vzniku takového seskupení mohou být historické, ekonomické a především politické, coţ je právě případ eurozóny.

1.1.

Vývoj měnové integrace Prvopočátky evropské měnové integrace sahají aţ do doby ukončení druhé světové

války. Na utváření nové poválečné měnové koncepce měly zcela zásadní vliv trpké meziválečné zkušenosti (světová hospodářská krize 30. let) jak s volnými plovoucími kurzy, tak s jejich nepruţnou fixací tzv. zlatým standardem. Koncepce zlatého standardu vychází ze zásady stoprocentního krytí peněz odpovídajícím mnoţstvím zlata a moţností kdykoliv poţadovanou sumu peněz za zlato směnit, přičemţ papírové bankovky jsou symbolickým nositelem hodnoty tohoto kovu. Parita měny je jejím poměrem ke zlatu a zlato se tak stává mezinárodní globální měnou. Mnoţství peněz v oběhu je fixováno na pevně stanovené mnoţství zlata. Realita v období mezi dvěma světovými válkami se však uvedenému ideálu podstatně vzdalovala. Pouze Spojené státy americké a Velká Británie zachovávaly tzv. standard zlatého slitku, coţ znamenalo moţnost směnit daný obnos v určité měně za zlaté pruty. I zde však existovala omezující pravidla ve vztahu k objemu dané transakce. Ostatní státy se řídily tzv. standardem zlaté devizy. Zde šlo o systém nepřímého napojení vlastní měny na zlato pomocí pevně stanoveného kurzu vzhledem k britské libře a americkému dolaru. Na samotném počátku vzniku evropského hospodářského společenství (EHS) v roce 1957, se myšlenka společné evropské měny zdála zcela nereálná, neboť hlavním cílem společenství bylo vytvoření celní unie a integrace zemědělských a hospodářských politik jeho členů. V této době zatím neexistoval společný jednotící systém. Potřeba jednotící měnové koncepce v poválečném světě nakonec vyústila ve svolání konference, která se konala v červenci 1944 v americkém městě Bretton Woods a poloţila základy tzv. Brettonwoodského systému. Hlavními aktéry konference byly Spojené státy americké a Velká Británie.

9

Zkušenosti z meziválečného období jasně ukázaly, ţe ani cesta zlatého standardu, ani cesta plovoucích kurzů není ideální. Nová koncepce měnového systému, která vzešla z uvedené konference, proto balancovala mezi těmito dvěma protipóly. Brettonwoodský systém i nadále povaţoval zlato za zcela zásadní zdroj pro stanovení hodnoty měny. Hlavním rozdílem bylo, ţe pouze americký dolar byla jediná na něj vázaná měna, a to v poměru 35 dolarů za trojskou unci zlata (1 unce = 31,1 gramu). Hodnota všech ostatních měn byla stanovena v poměru k dolaru. Dolar tak tvořil pomyslnou kotvu, na kterou byl přichycen světový monetární systém. Fluktuační pásmo činilo pouze

1 % od stanovené

parity vzhledem k dolaru. Celý tento systém zastřešoval Mezinárodní měnový fond (MMF– International Monetary Fund) a Světová banka (WB – The World Bank) se sídlem ve Washingtonu. Úkolem MMF bylo vykonávat patřičný dohled nad celou měnovou koncepcí. MMF mohl dále poskytovat úvěry státům, které měly dočasné problémy se svou platební bilancí. Jeho zcela zásadní úloha však spočívala především v autoritě, která byla nezbytná při jednáních s členskými státy o výši kurzových změn. Byl kladen důraz na kurzovou stabilitu a koordinaci centrálních parit, coţ mělo poskytnout záruku nad ţivotaschopností Brettonwoodského systému, který fungoval aţ do roku 1973. Koncem 60. let 20. století došlo v řadě evropských států k růstu inflace a státy se začaly zadluţovat. V důsledku této situace docházelo ke značnému odčerpávání zlata ze Spojených států a tím i ke sníţení hodnoty dolaru. Spojené státy jiţ dále nebyly schopny zabezpečit krytí dolaru zlatem a Brettonwoodský systém zkolaboval. Důvěryhodnost celé koncepce byla podkopána a následně byl v roce 1973 princip fixních (ale upravitelných) měnových kurzů definitivně ukončen. Jednotlivé státy měly ve volbě kurzu naprostou volnost. V průběhu 70. let 20. století, kdyţ se začaly objevovat první náznaky kolapsu Brettonwoodského systému, se většina evropských politiků zastupujících členské státy Evropského hospodářského společenství začala obávat udrţitelnosti dosavadní spolupráce v jednotlivých politikách, pokud by mělo dojít k větším kurzovým výkyvům. Východisko z této situace nalezly právě ve vybudování společné měnové unie. V prosinci 1969 se v Haggu konal vrcholný summit představitelů EHS. Evropská rada si stanovila jasný cíl, kterým bylo vybudování hospodářské a měnové unie. (Economic and Monetary Union, EMU). Vzhledem k tomu, ţe se jednotlivé členské státy nemohly shodnout, jakým způsobem by bylo moţno tohoto společného cíle dosáhnout, byla ustanovena speciální skupina expertů v čele s ministerským předsedou Lucemburska 10

Pierem Wernerem. Úkolem bylo analyzovat názory jednotlivých členských států týkající se vybudování měnové unie a zejména vymezit a přesně definovat sporné body. Výsledná tzv. Wernerova zpráva (A Report to the Council and the Commission on the Realisation by Stages of Economic and Monetary Union in the Community) byla zveřejněna 8. října 1970 a následně s několika úpravami odsouhlasena na zasedání Rady Ecofin (The Economic and Financial Affairs Counci) 22. března 1971 v Hamburku. Plnou politickou podporu získal projekt HMU na summitu Evropské rady v Paříţi v říjnu 1972. Období příprav mělo trvat deset let. Funkční měnová unie měla vzniknout v roce 1980. V budoucnu měla o měnové politice rozhodovat Evropská centrální banka (ECB). Toto desetileté období mělo být vyuţito pro posilování koordinace a konvergence jednotlivých politik. Základní myšlenkou celé koncepce byla vize postupného přerůstání pevných kurzů do měnové unie. Wernerův plán byl rozvrţen celkem do tří etap. První etapa měla být zahájena v lednu 1971. Zhruba po dobu tří let se měla soustředit na koordinaci měnových a fiskálních politik odráţejících hospodářské priority společenství. Jednotlivé vlády pak měly za úkol sestavit své rozpočtové plány v duchu společných cílů. Podstatná byla i snaha o částečnou centralizaci rozpočtových i hospodářských politik. Bohuţel ministři Rady Ecofin podcenili nezbytnost přenesení určitých kompetencí z národní na komunitární úroveň. Rovněţ návrh Wernerovy zprávy na zřízení společné měnové instituce, která by byla oprávněna usměrňovat měnovou politiku, nebyl akceptován. Nakonec byl zřízen Evropský fond pro měnovou spolupráci (European Monetary Cooperation Found, EMCF), který však vykonával pouze dohled nad kurzovým systémem Evropského hospodářského společenství. Ukázalo se, ţe zásadním nedostatkem se stalo podcenění zajištění institucionálního rámce procesu integrace. Veškerá snaha o vybudování měnové unie nakonec skončila krachem. V dubnu 1972 se v Basileji konala schůzka guvernérů centrálních bank. Jejím výsledkem bylo zavedení kurzového mechanismu zvaného „had v tunelu“. Měny členských států mohly fluktuovat v rozmezí ± 2,25 % od své parity k dolaru (Exchange rate mechanism, ERM). Členské země EHS se pokusily o společné plování kurzu svých měn vůči dolaru a o zavedení vlastních pevných, přesto přizpůsobivých kurzů. Ke změnám parit mohlo dojít pouze na základě dohody Komise se státy, které se účastnily ERM. Ostatní členské státy MMF (Mezinárodní měnový fond) přijaly rozpětí fluktuace měn 4,5 %. Právě z uvedeného nastavení pochází název uspořádání „had v tunelu“, uţší rozpětí v rámci rozpětí širšího. V momentě, kdy začal oţívat Wernerův plán, padl jeden ze 11

stěţejních pilířů, bez kterého nebylo moţné dospět k vytyčenému cíli. V březnu 1973 byl oznámen přechod dolaru na volné plování. Brettonwoodský systém, který garantoval pevné avšak přizpůsobivé kurzy, se tak definitivně zhroutil. Přesto princip „směnného hada“ existuje po dobu dalších sedmi let. Během tohoto období se utvářejí základy postupů nutných pro uţší vzájemnou spolupráci členských států Společenství v měnové oblasti. V dubnu 1973 vzniká Evropský fond pro měnovou spolupráci, jehoţ úkolem bylo zajišťovat technické zázemí pro společné kurzové politiky. Vnitřní evropská dohoda, týkající se směnných kurzů (intra-European-rate agreement), nadále podporovala stávající princip „směnného hada“, zároveň se stala základem Evropského měnového systému. Zmíněná etapa byla charakteristická velkými výkyvy měn zúčastněných států, které krátkodobě či trvale opouštěly tento princip (VB,F). Opět vyvstala myšlenka vytvoření jednotné paralelní měny. Ta by existovala vedle stávajících měn jednotlivých zemí a byla by pouţita jak pro oficiální účely, jako rezerva a nástroj pro zúčtování na soukromých devizových a kapitálových trzích.

1.2.

Evropský měnový systém Ve druhé polovině 80. let došlo k podstatnému sblíţení trhů jednotlivých členských

států. Evropský trh začíná být vnímán jako trh jednotný. I přes zavedení systému ERM, byla měnová rizika a transakční náklady značné. Idea vytvoření jednotné evropské měny se tak stala logickým vyústěním. V prosinci 1978 proběhl v Bruselu summit Evropské rady, která odsouhlasila vytvoření evropského měnového systému (EMS). Členy EMS se staly všechny členské státy EHS, coţ byl zásadní rozdíl oproti systému ERM, kde účast v systému byla dobrovolná. Cílem EMS bylo vytvoření území s měnovou stabilitou, které bude chráněno proti kolísání amerického dolaru. K úspěšné realizaci těchto cílů bylo nutné posílit vzájemnou koordinaci měnové politiky uvnitř společenství. Stalo se tak prostřednictvím pouţití několika nástrojů. Byla zavedena tvrdších měnová pravidla, přistoupilo se k vytváření společných devizových rezerv a společných úvěrových podmínek. Současně s EMS byla zavedena nová košová zúčtovací jednotka ECU (European Currency Unit). ECU slouţila jako rezervní devizová měna Společenství. Centrální banky členských států ji vyuţívaly v případech nutné intervence. Tato nová koncepce měla zcela nové zásadní rysy, které ji výrazně odlišovaly od Brettonwoodského systému. Evropské státy dosud nikdy nevytvořily samostatný systém měnových kurzů. V rámci této koncepce neměla ţádná 12

evropská měna speciální funkci, jak tomu bylo u amerického dolaru. Mechanismus směnných kurzů se řídil zásadou, ţe parita mohla být změněna pouze na základě dohody států náleţejících do systému ERM a Komise. Veškeré měny ERM tak byly vzájemně fixovány a jejich fluktuační pásmo se pohybovalo v šíři ± 2,25 % k evropské měnové jednotce. Itálie a po vstupu do ERM i Velká Británie a Španělsko si vynutily výjimku. Jejich fluktuační pásmo se mohlo v souvislosti s vyšší mírou inflace aţ ± 6 %.1 Velkým průlomem ve směřování ES (Evropské společenství) bylo 18. července 1986 podepsání Jednotného evropského paktu (JEA), který doplňoval smlouvu o EHS. Podpisem dokumentu si jeho signatáři stanovili nelehký cíl. Do roku 1992 měl být vybudován jednotný společný trh ES postavený na základních ekonomických svobodách - volný pohyb zboţí, sluţeb, osob a kapitálu. Nedílnou součástí vzájemné integrace se měla stát i vzájemná spolupráce v oblasti výzkumu, ochrany ţivotního prostředí a především další sblíţení vzájemných hospodářských a měnových politik států ES. Nalezení vzájemné shody v názorech, jak tohoto cíle dosáhnout, a které kroky je nutné učinit, však bylo velmi nelehké. V dubnu 1989 předloţila Evropská komise v čele s Jacquesem Delorsem tzv. Delorsův balíček, týkající se podmínek nutných pro vybudování Hospodářské a měnové unie. Tento dokument specifikoval konkrétní poţadavky, jejichţ splnění mělo vést k přijetí jednotné měny ES a vybudování HMU. Ta je povaţována za vrchol vzájemné integrace, kde jednotlivé členské státy přenechávají pravomoci tykající se měnové politiky orgánům ES. Delorsův balíček se v mnoha bodech podobal Wernerovu plánu. Na rozdíl od Wernera však J. Delors kladl důraz na vytvoření určitého institucionálního rámce. Celý měnový systém měla řídit soustava národních centrálních bank (ESCB), nezávislých na státních orgánech, či orgánech ES. Měnová suverenita se v budoucnu měla přesunout z národní oblasti do oblasti nadnárodní. Celý systém centrálních bank měl být zastřešen Evropskou centrální bankou (ECB). Schválení tzv. Delorsovy zprávy proběhlo v roce 1990 v Madridu. Zároveň byla zahájena první etapa vybudování HMU. Zpráva dále upozorňuje, z důvodů legislativních změn, na nutnost provedení revize zakladatelských smluv Společenství.

1

V důsledku měnové krize EMS v roce 1992 (Velká Británie a Itálie opouštějí ERM, devalvuje peseta, escudo a irská libra) dochází k rozšíření oscilačního pásma měny na udrţela jen německá marka a holandský gulden.

13

15 %. Původní rozpětí

2,25 % si

Na zasedání Evropské rady byla 7. února 1992 v nizozemském Maastrichtu2 podepsána mezivládní smlouva tzv. Smlouva o Evropské unii (Treaty on European Union). Skončilo tak jedno dlouhé období, jehoţ cílem bylo vybudování měnové unie. Po nelehkém ratifikačním procesu nabyla smlouva účinnosti v listopadu 1993. Z hlediska vytvoření měnové unie zavazovala smlouva členské státy k vytvoření HMU a přesně definovala kroky, které je nezbytné k dosaţení tohoto cíle učinit. Proces jejího vzniku rozdělila do tří etap. Stanovila pevná data, kdy se 1. leden roku 1999 stal posledním moţným termínem vzniku Evropské měnové unie3. Smlouva přesně vymezila institucionální podobu měnové unie a do jejího čela postavila Evropskou centrální banku, jejímţ úkolem je péče o cenovou stabilitu v eurozóně. Pomyslnou vstupenkou do hospodářské měnové unie je pak splnění tzv. konvergenčních kritérií. HMU má v současnosti 27 členů. Z tohoto počtu jiţ 16 členských států vstoupilo do eurozóny a přijalo jednotnou měnu euro4. Těmito státy jsou Belgie, Finsko, Irsko, Itálie,

2

Maastrichtská smlouva - přinesla další zcela zásadní změny: nadále zakotvuje místo názvu Společenství pojem Evropská unie; zavádí tzv. třípilířovou strukturu (první pilíř funguje na nadnárodním základě – primární a sekundární právo EU, další dva pilíře pracují na základě mezivládní spolupráce – Společná zahraniční a bezpečnostní politika a Spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice); posiluje se rozhodovací kompetence EP; zavádí se institut „doplňkového“ unijního občanství (existuje souběţně vedle státního občanství).

3

První etapa (1. 7. 1990 – 31. 12. 1993) – snaha o posílení nezávislosti centrálních bank; liberalizace pohybu kapitálu; harmonizace legislativy vzhledem k pozici ECB; snaha o posílení vzájemné konvergence členských států (inflace, úrokové sazby, kurzová stabilita). Druhá etapa (1. 1. 1994 -31.12.1998) – týkala se fiskální politiky, a to především plnění tzv. konvergenčních kritérií jako předpokladu vstupu do HMU. Zaloţení EMI, který měl zajistit technické zázemí pro přechod na jednotnou měnu. Třetí etapa (1. 1. 1999 – 1. 1. 2002) – členské státy, které splnily tzv. konvergenční kritéria, vstoupily do reţimu REM II a neodvolatelně zafixovaly své měny k euru dle pevně stanovených koeficientů (ECU byla nahrazena eurem v poměru 1:1). 1. 1. 1999 se euro zavádí zatím pouze v bezhotovostním styku. Účinnosti nabyl Pakt stability a růstu (ve střednědobém horizontu usilovat o přebytkové či vyrovnané rozpočty). 1. 1. 2002 fyzické zavedení eura jako zákonného platidla.

4

Euro – tuto jednotnou měnu sdílí 16 členských států EU (zhruba 329 mil. občanů) a vedle amerického dolaru jde o nejuznávanější měnu ve světě; pouţívá se i v několika neevropských státech: Guadeloupe, Fr. Guyana, Martinik, Madeira, Azorské a Kanárské ostrovy, Monako, San Marino a Vatikán (tyto tři poslední státy dokonce mohou v omezeném mnoţství razit euromince s vlastní specifickou národní stranou).

14

Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Dosáhnout shody v otázce způsobu vybudování HMU bylo velice nelehkým úkolem. Došlo zde, a nebylo to zdaleka poprvé, ke střetu dvou odlišných teorií, monetaristické a ekonomistické5. Na základě jejich vzájemného prolnutí vznikla koncepce, která po členských státech poţaduje před vstupem do HMU splnění tzv. konvergenčních kritérií. Jejich autorita začala ovlivňovat přístup jednotlivých vlád členských zemí k tvorbě i následné realizaci domácí hospodářské politiky. Hlavním smyslem těchto poţadavků je prověření konkrétního členského státu, zda je schopen trvale dosáhnout vysokého stupně cenové stability a hospodářského růstu. Konvergenční kritéria obsahují celkem 5 jednotlivých poţadavků, z toho dva mají fiskální charakter (viz Pakt stability a růstu)6 a tři mají charakter měnový. Vstup do HMU je přímo podmíněn splněním dále uvedených konkrétních fiskálních, inflačních a kurzových poţadavků.

 Deficit veřejných rozpočtů, veřejný dluh Koncepce HMU byla postavena před nelehký úkol, jak zabezpečit fungování centralizované monetární politiky a decentralizované fiskální politiky jednotlivých států EU. Stát, který se vzdá své vlastní měny, se zároveň zprostí rizika silného znehodnocení jejího kurzu, prostřednictvím kterého mohou finanční trhy trestat neukázněnou vládní rozpočtovou politiku. Případnou nekázeň by tak v rámci tvrdší měnové politiky pocítily všechny státy eurozóny. „Být součástí měnové unie tudíž skýtá možnost schovávat se za rozpočtovou kázeň ostatních a tím praktikovat neférové chování černého pasažéra freeriding).“ (Dědek, 2008, (4)) Zamezit hrozbě rozpočtové neposlušnosti je pro existenci HMU ţivotně důleţité. Dochází tak k částečnému omezení národních suverenit v oblastech rozpočtového 5

Ekonomisté, reprezentováni Německem a Nizozemím, zastávali názor, ţe všichni zájemci o vstup do HMU musí povinně splnit stanovené konvergenční poţadavky a tím prokázat dostatečný stupeň konvergence. Monetaristé (Itálie a částečně Francie) naopak podporují ideu, ţe mnohem efektivněji by proces konvergence probíhal jiţ uvnitř vzniklé HMU, zároveň by byl však pevně časově omezený.

6

Pakt stability a růstu – dohoda mezi členy eurozóny, která se týká vzájemné koordinace hospodářských politik (schodek veřejných financí nesmí překročit 3 % HDP, veřejný dluh nesmí překročit 60 % HDP). Členské státy musejí kaţdoročně předkládat tzv. stabilizační program. Cílem fiskální politiky jednotlivých vlád dosaţení vyrovnaného či přebytkového rozpočtu.

15

hospodaření. Na dodrţování těchto kritérií závisí existence měnové unie, coţ dokládá i fakt, ţe tyto limity musí být dodrţovány členskými státy jak při vstupu do HMU, tak především po něm. Jedná se o způsob zajištění systémovosti a koordinace jednotlivých národních fiskálních politik zastřešených centralizovanou měnovou politikou. Podíl veřejného deficitu k HDP je stanoven ve výši 3 %. Podíl veřejného dluhu nesmí ve vztahu k HDP překročit hranici 60 %.

 Inflace Je obecně známým pravidlem, ţe ty ekonomiky, které vykazují vůči stejně silným obchodním partnerům vyšší míru inflace, sniţují svoji konkurenceschopnost. Draţší domácí produkty nejsou schopny konkurovat levnějším dovezeným výrobkům, a zároveň ztrácejí schopnost konkurovat mimo domácí trh. Nejdůleţitějším kritériem, které musí být před vstupem do eurozóny splněno, se proto stává míra inflace. Podstatou tohoto poţadavku je prokázat schopnost dosáhnout vysokého stupně cenové stability. Za tímto účelem byla vytvořena v roce 1995 jednotná koncepce pro měření spotřebitelské inflace tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (Harmonised index of Consumer Prices, HICP). Jeho pouţití umoţňuje objektivní srovnatelnost, a stává se tak zcela klíčovým parametrem. Smlouva o EU zakotvuje poţadavek, kdy míra inflace potenciálního zájemce o vstup do měnové unie nesmí překročit o více neţ 1,5 % míru inflace za posledních 12 měsíců ve třech členských státech, které v této oblasti vykazují nejlepší výsledky z pohledu cenové stability. Tato inflace je měřena jako neváţený aritmetický průměr pomocí indexu spotřebitelských cen

 Dlouhodobá nominální úroková sazba Dalším z kritérií je dlouhodobá průměrná nominální úroková sazba, která nesmí v průběhu dvanácti měsíců překročit o více neţ 2 % průměrnou úrokovou sazbu tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Potenciální uchazeč tak musí prokázat, ţe je schopen trvale setrvávat v Evropském měnovém systému (EMS).

16

 Kurzové kritérium Idea postupného přechodu z „pevných“ (ale nastavitelných) měnových kurzů na systém jejich pevné fixace se objevuje jiţ ve Wernerově koncepci, a ani Delorsův systém tuto zásadu neopouští. Kandidátský stát zafixuje v rámci ERM II (Exchange Rate Mechanism II) svou měnu k euru v rámci tzv. fluktuačního pásma minimálně po dobu dvou let před vstupem do měnové unie. Fixace kurzu měny potenciálního uchazeče o členství v měnové unii k euru má za úkol prověřit správnost jejího nastavení. Platí pravidlo, ţe kurz dané měny musí být zafixován po dobu dvou let před vstupem do HMU. Během tohoto období musí být kurz udrţován ve fluktuačním pásmu ± 15 % od centrální parity. V tomto hodnoceném časovém úseku nesmí dojít k revalvaci ani devalvaci vzhledem k měně jiného členského státu.

1.3.

Evropská centrální banka, Eurosystém, ESCB Existence a rozšiřování eurozóny je ţivotně závislé na provádění jednotné měnové

politiky. Tu po právní stránce zajišťuje „Smlouva o založení Evropského společenství“ a dále „Statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky“. Jednotná měnová politika je Její realizaci zajišťují dva hlavní orgány: Eurosystém a Evropský systém centrálních bank (Organisation of the European Systém of Central Banks, ESCB). ESCB tvoří ECB a centrální banky všech členských zemí EU bez ohledu zda zavedly euro. Naopak Eurosystém sdruţuje ECB a pouze centrální banky členů eurozóny.

Postupným zavedením eura ve všech členských státech EU má dojít

k následnému zrušení ESCB.

 ECB, Eurosystém Evropská centrální banka (The European Central Bank - ECB) byla zaloţena v roce 1998 Smlouvou o EU7. Sídlo banky je v německém Frankfurtu nad Mohanem. V jejím čele stojí Výkonná rada, které předsedá prezident ECB (od 1. listopadu 2003 Jean-Claude Trichet8) a dále Rada guvernérů, která je nejvyšším rozhodovacím orgánem. Radu 7

Evropský měnový institut (EMI) – byl zaloţen na začátku druhé etapy HMU; jeho cílem připravit zázemí pro budoucí systém ESCB.

8

Jean-Claude Trichet – guvernér francouzské Banque de France; 1993 – 1995 v čele Světové banky; po uplynutí funkčního období zastával funkci zástupce guvernéra MMF.

17

guvernérů tvoří členové Výkonné rady a guvernéři 16 centrálních bank zemí eurozóny. Hlavním posláním ECB je definování jednotné měnové a hospodářské politiky EU, udrţování cenové stability EU. Meziroční navýšení spotřebitelských cen by ve střednědobém výhledu nemělo překročit 2 %. Mezi další činnosti patří obchod s devizami, zpráva měnových rezerv členských států eurozóny, schvalování emitování papírových eurobankovek, dohled nad bankami, vypracovávání statistik a poradní činnost. ECB úzce spolupracuje s centrálními bankami členských států eurozóny a vytváří tzv. Eurosystém. ECB i národní centrální banky jsou naprosto nezávislé a nesmějí přijímat ţádné pokyny od jiných orgánů.

Graf 1 – Eurosystém

Autor/zdroj: ECB, http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/orga/html/or_002.en.html

 ESCB Evropský systém centrálních bank je smluvně zakotven rovněţ ve Smlouvě o EU. Pod tento systém spadají všechny centrální banky členských států EU bez rozdílů, zda jsou či nejsou členy eurozóny. Základním předpokladem bylo, ţe všechny členské státy EU zavedou euro. Hlavním cílem ESCB je udrţování cenové stability v EU. Centrální banky členských států, které nejsou součástí eurozóny, mají zvláštní postavení a mohou uskutečňovat vlastní národní měnovou politiku. Na druhou stranu se však neúčastní rozhodovacího procesu, který se týká jednotné měnové politiky eurozóny. ESCB se zabývá 18

sbíráním dat od kompetentních orgánů či přímo od ekonomických subjektů pro ECB. Tato data jsou pro fungování systému jako celku naprosto klíčová.

Graf 2 – Evropský systém centrálních bank

Autor/zdroj: ECB, http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/orga/html/or_002.en.html

19

2.

Příprava SR na vstup do eurozóny Slovenská republika si dlouhodobě uvědomovala důleţitost integračního procesu,

který probíhal v rámci EU. Členství v Unii se pro Slovensko stalo prioritou. Dlouhodobým cílem SR bylo postupné zvyšování ţivotní úrovně svých obyvatel a konsolidace veřejných financí. Zlepšující se makroekonomický vývoj měl zařadit Slovensko mezi země s vyspělou ekonomikou. Slovenskou ambicí nebylo pouze členství v EU, ale především přijetí eura. Toho ovšem lze dosáhnout pouze postupným hospodářským a ekonomickým rozvojem a nezbytnými ekonomickými a zejména sociálními reformami. Slovenská republika se rozhodla tohoto cíle dosáhnout. Své nemalé úsilí soustředila nejprve na členství v EU. Poté následoval vstup do eurozóny a přijetí jednotné měny. Společná jednání mezi SR a EU měla Slovensku v budoucnu zajistit příznivé podmínky pro své členství a zejména přiměřené rozhodovací pravomoci. Samotné přípravě na vstup do eurozóny tak předcházelo začlenění Slovenska do EU. V prosinci 2002 ukončil Kodaňský summit přístupová jednání s deseti kandidátskými zeměmi (Bulharsko, ČR, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, SR, Slovinsko) a schválil jejich přijetí do EU k 1. květnu 2004. Učinil tak na podkladě zhodnocení plnění přístupových tzv. Kodaňských kritérií9, která jsou pomyslnou vstupenkou do EU. V květnu 2003 proběhlo, přes rozpačitou účast pouhých 52,15 % voličů, referendum o vstupu SR do EU (povinná hranice pro uznání platnosti referenda je 50 %). Své ano řeklo 92,46 % voličů, proti bylo 6,2 %. Slovensko překročilo hranici, nutnou pro uznání referenda, o pouhých 2,15 %. Přípravy SR na přijetí jednotné měny začínaly ještě před samotným vstupem země do EU. Dne 16. dubna 2003 podepsala v Aténách vláda Slovenské republiky přístupovou smlouvu a definitivně se zavázala ke vstupu do HMU a následně i k zavedení jednotné měny. O dva měsíce později, 16. července 2003, schválila vláda SR dva klíčové dokumenty: „Strategii přijetí eura v SR“ a „Společný postup vlády SR a NBS pro vstup SR do eurozóny“. Vláda a NBS (Národná banka Slovenska) ve společném prohlášení

9

Kodaňská kritéria – přijata 22. 6. 1993; jedná se o hospodářská a politická kritéria, s jejichţ splněním je spojováno členství v EU (stabilita institucí zajišťujících demokracii, dodrţování lidských práv, existence fungující trţní ekonomiky, schopnost převzít ekonomické a legislativní závazky vyplývající z členství, aniţ by byla ohroţena EU atd.).

20

konstatovaly, ţe výhody přijetí eura převyšují jeho nevýhody. Dne 1. května 2004 Slovenská republika vstoupila do EU. Následně po vstupu do EU se novou metou pro Slovensko stalo získání členství v eurozóně a přijetí společné měny do roku 2009. K tomuto kroku se na základě přístupových smluv zavázaly všechny nové členské státy, přesný termín vstupu však nebyl pevně stanoven. Podmínkou členství v měnové unie je dosaţení určitého stupně tzv. reálné konvergence, zejména v oblasti legislativy a restrukturalizace bankovního sektoru a splnění konvergenčních kritérií, tzv. nominální konvergence. Slovensku tak začala několikaletá etapa příprav zaměřených především na hospodářskou politiku. SR kaţdoročně k 1. prosinci předkládala Evropské komisi konvergenční program pro následující rok. Jedná se o závazný dokument schválený vládou SR. Jeho prostřednictvím bylo moţné zjistit, jak Slovensko postoupilo v oblasti reálné i nominální konvergence. Sledování vývoje ekonomiky a hospodářství má zcela zásadní vypovídací hodnotu o tom, zda kandidátský stát bude schopen splnit poţadovaná kritéria, ale především, zda po přijetí do eurozóny bude schopen v HMU obstát. V letech následujících po vstupu SR do EU (2005 a 2006) ekonomika SR rostla. Prognózy Ministerstva hospodářství SR naznačovaly pozitivní vývoj v oblasti výkonu ekonomiky, který stále rostl, a v porovnání s předešlými obdobnými se očekával v roce 2007 růst o 8,1 %. NBS odhadovala dokonce růst 8,6 %. Z pohledu organizace OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development) se Slovensko zařadilo mezi prvních třicet nejrozvinutějších států světa10.

2.1.

Národní plán zavedení eura v SR Dne 23. června 2005 Bankovní rada NBS a o měsíc později vláda SR schválily

„Národní plán zavedení eura ve Slovenské republice“. Tento rámcový dokument definoval zásadní kroky, nezbytné pro hladké a úspěšné přijetí eura, jejich časový harmonogram a institucionální rámec. Klíčovým momentem bylo rozpoznání jednotlivých úkolů daných oblastí, určení časové náročnosti a stanovení termínů jejich kontroly a schválení.

10

OECD – mezivládní organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj 30 ekonomicky nejrozvinutějšími státy světa, která vznikla v roce 1961; koordinuje ekonomickou a sociálně - politickou spolupráci členských zemí.

21

 Institucionální rámec Na

Národním

plánu

vzájemně

spolupracovala

ministerstva

hospodářství,

spravedlnosti, práce a vnitra, úřad vlády, úřad pro finanční trh, Asociace bank a další orgány. Národním koordinátorem Národního plánu zavedení eura se stalo Ministerstvo financí SR. Součástí projektu bylo stanovení přesného data pro přijetí eura. Prvním termínem, po splnění konvergenčních kritérií, byl rok 2007 a tím nejzazším pak 1. leden 2009. Za účelem koordinace a kontroly Národního plánu došlo v červenci 2005 ke zřízení Národního koordinačního výboru (NKV). Jako nejvyšší řídící orgán zajišťoval koordinaci dílčích kroků nezbytných pro jeho úspěšné splnění. Výkonný tajemník NKV inicioval konání pravidelných schůzek jednotlivých pracovních výborů, aktivní komunikaci s domácnostmi i zahraničními institucemi. Mezi jeho další povinnosti patřilo vypracovávání zpráv o průběhu činnosti jednotlivých pracovních výborů pro NKV, zejména pak s důrazem na vznik moţných problémů. NKV zastřešil celkem šest jednotlivých pracovních výborů na niţší řídící úrovni, které byly zaměřeny na uţší oblasti. 

Pracovní výbor pro banky a finanční sektor



Pracovní výbor pro veřejnou správu



Pracovní výbor pro nefinanční sektor a ochranu spotřebitele



Pracovní výbor pro legislativu



Pracovní výbor pro komunikaci



Pracovní výbor pro informatiku a statistiku

Jednotlivé pracovní výbory nesly zodpovědnost za plnění plánu v rámci svého sektoru. V součinnosti s orgány státní správy koordinovaly a metodicky upřesňovaly jak samotné orgány státní správy, tak ostatní instituce. Pokud došlo při plnění některých úkolů k vzájemnému prolínání kompetencí jednotlivých pracovních výborů, převzal koordinaci NKV, který zároveň od roku 2007 dvakrát ročně informoval vládu SR o celkové situaci. Národní radu SR informoval NKV dle potřeby. Mezi hlavní pravomoci patřilo zejména podávání doporučení ústředním orgánům státní správy (ÚOŠS) v otázkách souvisejících s problematikou přijetí eura. Národní koordinátor doporučil především vyšším územním celkům, městům, obcím, podnikům i organizacím, aby si z důvodů zavedení eura zřídily zvláštní pracovní skupiny. Pro velké organizace a podniky byl doporučen termín pro jejich zřízení konec roku 2005. 22

Malé subjekty měly započít implementaci nejpozději do konce roku 2006, tj. do vstupu SR do ERM II. Smyslem činnosti pracovních skupin bylo zabezpečení plynulého přechodu organizace na euro s ohledem na vnitřní chod subjektu - adaptace informačních systému, zaměstnanecké

vztahy,

zákaznické

vztahy,

vztahy

s finančními

institucemi

aj.

Zplnomocněnec vlády SR pro zavedení eura Igor Brát se vyjádřil k důleţitosti reorganizace a technické podpory pro přijetí eura slovy: „Za přípravu na euro zodpovídá podle národního plánu každý subjekt sám a musí ji tedy zabezpečit vlastními zdroji, finančními i lidskými.“ (Barát, 2007, (1)) Vláda SR pověřila na základě svého usnesení č. 861/2008 ze dne 26. listopadu 2008 Ministerstvo financí SR (MFSR), a další věcně příslušné resorty, k čtvrtletnímu předkládání „Zprávy o zavedení eura a jeho dopadech na slovenskou společnost“ na jednání vlády do 31. prosince 2009.

 Finanční a bankovní sektor Prvních dvanáct členů eurozóny zavádělo euro ve dvou krocích. Nejprve bylo euro integrováno do oblasti bezhotovostního styku. V druhé fázi došlo jiţ k faktickému zavedení jednotné měny. Způsob konverze eura na Slovensku byl zcela odlišný a probíhal podle zcela jiného scénáře. V tomto případě byly oba kroky uskutečněny najednou tzv. velkým třeskem. Klíčovým momentem se stala vzájemná a plynulá koordinace dílčích kroků. V mezidobí od 1. do 16. ledna 2009 byl zřízen tzv. duální oběh, kdy bylo moţné platit buď slovenskou korunou, nebo eurem. Obchody však vţdy musely vracet pouze euro. Tímto způsobem se občanům zvýšila hotovost v podobě eura. Zároveň tak docházelo ke stahování slovenské koruny z oběhu. Bezplatná výměna národní měny za euro probíhala aţ do konce roku 2009. NBS navíc bude vyměňovat bankovky a mince slovenské koruny za euro bezplatně následujících pět let od data vstupu do eurozóny. Zavedením eura došlo k převodu kompetencí, zejména v oblasti měnové politiky, z NBS na ECB.

 Veřejná správa a samospráva Hlavním úkolem orgánů veřejné zprávy byla identifikace veškerých právních předpisů, které bylo nutné pro bezproblémové zavedení jednotné měny novelizovat ještě před vstupem do eurozóny. Mezním datem přitom byl 15. říjen 2005. Na přípravě nové legislativy se podílela ministerstva financí, spravedlnosti a hospodářství a NBS.

23

Vedle tohoto specifického úkolu, bylo rovněţ nezbytné přistoupit k zabezpečení fungování samotných orgánů veřejné správy. Jednalo se zejména o úpravu finančních informačních systémů, vytvoření pravidel pro soukromý sektor, přepočítání dávek sociálního a zdravotního pojištění na novou měnu atd. Úkolem veřejné správy bylo vytvoření kvalitní podmínek pro soukromý sektor. Z tohoto důvodu vytvořilo Ministerstvo financí SR speciální příručku, „kuchařku“, určenou právě úředníkům veřejné správy, která jim měla napomoci a především ulehčit období příprav konverze na euro. Samotný proces byl rozčleněn do několika fází, s přihlédnutím k faktu, ţe kaţdý subjekt je specifický a z toho důvodu můţe dojít k jistým odchylkám. Prvním krokem, který bylo nutné udělat, byla samotná příprava strategie konverze na euro. Jednotlivé analýzy měly přesně identifikovat konkrétní oblasti, které přechod na jednotnou měnu zasáhne nejvíce. Zároveň byly zpracovány průzkumy výhod a nevýhod konverze s cílem maximalizovat výhody a minimalizovat nevýhody. To znamenalo, ţe po vytvoření hlavní strategie bylo nutné definovat negativní dopady, a především zajistit jejich řešení (finanční dopady, personální, logistické atd.). Povinností všech větších organizací bylo vytvořit kvalifikované pracovní skupiny s konkrétní strukturou vedení, které se soustředily právě na tuto problematiku. Mezi první zákonné povinnosti, které musely být splněny ještě před zavedením eura, byla příprava duálního zobrazování cen. Z tohoto důvodu probíhala celorepubliková informační kampaň a školení v oblasti nových informačních systémů zaměřená především na podnikatelský sektor. Současně probíhaly i nutné úpravy v oblasti legislativy. Veřejná správa prováděla monitoring a kontrolovala dodrţování pravidel pro zavedení eura. Velký důraz byl kladen na dodrţování pravidel chránící především spotřebitele.

 Ochrana spotřebitele Přechodem ze slovenské koruny na euro mohlo dojít právě z pohledu spotřebitele k dočasné dezorientaci v oblasti posuzování výhodnosti jednotlivých cen. Proto bylo potřeba zabránit, aby tato situace nemohla být zneuţita a nedocházelo ke zvyšování některých cen. Ochranu spotřebitele zajišťovalo duální oceňování výrobků i sluţeb. Jednotlivé ceny byly přepočítané stanoveným konverzním kurzem. Duální oceňování bylo zavedeno zhruba šest měsíců před zavedením eura a povinně trvalo aţ do konce roku 2009. Tato doba měla být dostatečná na to, aby si spotřebitel postupně přivyknul na novou měnu. 24

Povinnost duálního oceňování platila i v bezhotovostním styku. Znamená to, ţe duálně uvedené hodnoty byly i na výplatních páskách, výpisech z účtu, fakturách atd.

 Podnikatelská sféra Systém duálního oceňování se nejvíce, hned vedle bankovního sektoru, dotýkal především oblasti obchodu a cestovního ruchu. Nutností se stalo přecenění veškerého zboţí a sluţeb, stejně tak finanční výkaznictví ve vztahu k zaměstnancům, zákazníkům či orgánům státní správy. Během tohoto duálního mezidobí museli obchodníci povinně přijímat jak euro, tak slovenskou korunu, vracet směli však pouze euro. Bylo proto nezbytné, zaměřit se především na proškolení personálu a důkladně ho seznámit s novou měnou. Tato situace vyţadovala na obchodnících, aby měli aţ dvojnásobek měny ve svých pokladnách. Značnou komplikaci mohlo způsobit i placení malých částek eurobankovkami s vysokou hodnotou. Důleţité v tomto okamţiku bylo dostatečné předzásobení se eurem. Část informační kampaně se proto soustředila na spotřebitele a nabádala k upřednostnění placení prostřednictvím platebních karet.

 Legislativa Vstup do eurozóny s sebou přinesl i nutnost určitých legislativních změn. Euro bylo zavedeno na základě rozhodnutí Rady EU. Na jeho základě se stalo účinným nařízení Rady o zavedení eura, jehoţ inkorporace do národního práva není potřebná. Zcela zásadní se stala harmonizace stávající legislativy s právem EU nebo v případě, ţe danou oblast právo EU neupravuje, bylo třeba vytvořit zcela novou legislativu. Legislativní potřeby všeobecného charakteru měl řešit Generální zákon 659/2007 Z.z. (zákon o některých opatřeních souvisejících se zavedením eura). Vypracovalo ho společně ministerstvo financí, spravedlnosti, hospodářství a NBS. Zákon upravuje přechod na novou měnu a zejména pak přepočet SKK na EURo, duální mechanismus oceňování. Zákony, jejichţ váha měla zásadní vliv na právní jistotu a zajištění hladkého průběhu přechodu na euro, byly novelizovány ještě před 1. lednem 2009. Druhou skupinu zákonů obsahujících údaje ve slovenských korunách nebylo moţné v tak krátkém termínu novelizovat. Tyto zákony se do doby své novelizace řídí především, pokud jde o přepočet SKK na EURo, příslušnými ustanoveními Generálního zákona. Jejich novelizace je doporučena pouze v případě jiného důvodu. 25

 Informační zdroje a komunikace Podmínkou zajištění hladkého a bezproblémového přechodu na euro, je včasné a především správné informování o všech souvislostech. Bylo proto nezbytné uspořádat informační a vzdělávací kampaň zaměřenou přímo na občany na jedné straně a podnikatelskou sféru straně druhé. Termín byl stanoven na rok 2008 s tím, ţe určité úseky se přelijí i do roku 2009. V prvním případě bylo velice důleţité správně identifikovat jednotlivé skupiny obyvatel (děti, senioři, zdravotně postižení, národnostní menšiny) a zvolit vhodný způsob provedení kampaně. V podnikatelské sféře se informační kampaň zaměřila pouze na malé a střední podniky (pro velké podniky a instituce nebyla žádná speciální kampaň vedena). Konverze měny s sebou přinesla nutnost změny jednotlivých informačních systémů. To se nejvíce projevilo v oblasti bankovního sektoru. Postupnou korekci informačních systémů bylo nutné rozloţit do několika let. Často bylo nutné vyměnit hardware nebo dokonce, jako v případě registračních pokladen, celá zařízení. Hlavními komunikačními nástroji se stala především média, tisk doručovaný kaţdému občanovi do poštovní schránky, billboardy, bezplatná telefonická linka, internetové stránky, odborné konference, přednášky aj. Zásadně se dbalo na včasné informování obyvatel tak, aby si občané nemuseli potřebné informace vyhledávat sami. Značnou podporu v tomto směru poskytla Slovensku i Evropská komise (EK). Dne 7. prosince 2007 podepsali komisař EK pro hospodářské a měnové záleţitosti Joaquín Almunia a ministr financí SR Ján Počiatek dohodu o vzájemné spolupráci Evropské komise, vlády SR a NBS při uskutečňování informační kampaně o zavedení eura. Obsahem dohody byla vzájemná spolupráce v oblasti koordinace a technické podpory informačního a komunikačního systému. Podstatným bodem této dohody byl finanční závazek EK, která se tak měla spolupodílet na financování jednotlivých informačních kampaních. Celková hodnota měla činit aţ 50 % vynaloţených nákladů. Vláda SR vyčlenila pro tuto oblast v letech 2007 - 2009 celkem 180 miliónů slovenských korun.

2.2.

Plnění konvergenčních kritérií Třetí, poslední fáze vstupu do eurozóny, je podmíněna splněním pěti konvergenčních

kritérií. První povinností, kterou muselo Slovensko splnit ještě dva roky před samotným vstupem do eurozóny, bylo setrvání v mechanismu směnných kurzů ERM II. Během 26

tohoto dvouletého období bylo nutné prokázat schopnost udrţet si dlouhodobě cenovou stabilitu.

 Mechanismus ERM II V létě 2005 byl přijat Národní plán zavedení eura a jiţ v listopadu stejného roku vstoupilo Slovensko do reţimu ERM II. Příznivý ekonomický vývoj země umoţnil učinit tento krok dokonce o půl roku dříve, oproti předpokladu uvedeném v Konvergenčním programu. Nová vláda v čele s premiérem a předsedou levicové strany SMER Robertem Ficem sdělila veřejnosti záměr, přejít na euro v roce 2009. Pravomoc jednat s orgány EU o vstupu do ERM II byla svěřena do rukou ministra financí Ivana Mikloše a guvernéra NBS Ivana Šramka. Slovensko zrušilo dosavadní systém plovoucího kurzu a 28. listopadu 2005 vstoupilo do kurzového systému ERM II. Ministr financí Ivan Mikloš11 konstatoval, ţe jde o zásadní stabilizační moment slovenské ekonomiky, který zároveň zvyšuje míru jistoty. Směnný kurz slovenské koruny byl stanoven na 38,455 SKK/EUR. Slovenská koruna byla na tento kurz zafixovaná s moţností oscilačního rozpětí ± 15 %. Mohla se tak pohybovat v pásmu od 32,6868 SKK/EUR do 44,2233 SKK/EUR. NBS nyní mohla intervenovat pouze v jeho rámci. Předpokladem byla snaha zabránit případnému oslabení o více neţ 2,25 % od centrální parity. V opačném případě měla koruna dostat mnohem větší prostor. Vzhledem k tomu, ţe slovenská koruna začala silně posilovat, byla její parita v březnu 2007 revalvována12 přibliţně o 8,5 % na nových 35,4424 SKK/EUR. Spodní hranice se posunula na 30,126 SKK/EUR. Slovenská koruna přesto i nadále posilovala. NBS vícekrát intervenovala ve prospěch i v neprospěch jejího posilování. Stanovení konečné hodnoty směnného kurzu zatím nebylo jasné. V rámci EU neexistují přesně stanovené modely pro stanovení kurzu, platí pouze, ţe by se daný kurz měl pohybovat v rozpětí ± 15 % od centrální parity. Po vyjádření Evropské komise ve druhé polovině roku 2008, ţe Slovensko splňuje kritéria pro vstup do eurozóny, okamţitě posílil kurz slovenské 11

Ivan Mikloš – ministr financí a místopředseda vlády 2002-2006.

12

Revalvace – růst nominálního (úředně stanoveného) měnového kurzu jedné měny vůči ostatním měnám v systému fixních kurzů tj. oficiální zhodnocení SKK/EUR (první revalvace březen 2007 – 38,455 SKK/EUR na 35,442 SKK/EUR, druhá revalvace červenec 2008 – 35,455 SKK/EUR na 30,126 SKK/EUR).

27

koruny vůči euru o 7 % a vůči české koruně přibliţně o 5,5 %. Mnoho slovenských analytiků bylo názoru, ţe se koruna dostala na samou hranici svých moţností. Navzdory tomu poţádala vláda SR Evropskou komisi a ECB o revalvaci v co moţná největší míře. Této ţádosti bylo ze strany EU vyhověno. Dne 8. července 2008 schválila Rada Evropské unie pro ekonomické a finanční otázky (ECOFIN) pevný směnný kurz na 30,126 SKK/EUR. Tímto fixním kurzem byly 1. ledna 2009 přepočítány všechny ceny, rozpočty a veškeré finanční ukazatele. Slovensko vyjádřilo s takto silným kurzem spokojenost. Ministr Financi SR František Palko se k tomuto faktu vyjádřil agentuře SITA, „Tento konverzní kurz je vhodný jak pro občany, tak i pro ekonomiku.“ (Palko, 2008 (16)) Pozitivně s k výši kurzu vyjádřil i guvernér NBS Ivan Šramko, který označil vývoj slovenské ekonomiky za velmi dynamický. Očekávalo se, ţe silný kurz bude ze střednědobého hlediska schopen utlumit inflační tlaky na Slovensku. NBS i nadále vydávala kurzovní lístek. Oficiálně stanovený fixní směnný kurz měl aţ do konce roku pouze informační charakter. Během dvou let, od 4. července 2006 aţ do 8. července 2008, prošla slovenská koruna skutečně velmi dynamickým vývojem. Z původní hodnoty 38,455 SKK/EUR se její kurz zvýšil na 30,126 SKK/EUR, celkem tak posílila o 21 %. S touto hodnotou vyjádřili spokojenost zástupci větších podniků na Slovensku reprezentování Klubem 50013. Ocenili, ţe Evropská komise nevyhověla snahám o stanovení ještě silnějšího kurzu. I tak, byl dle jejich názoru kurz nadhodnocený. Slovenská koruna během posledního roku a půl stále posilovala, coţ bylo dáno především růstem produktivity a pozitivním vývojem v oblasti hospodářství, nicméně nemalý vliv na posilování slovenské koruny měly i kapitálové spekulace. Reagovaly na vyjádření jednotlivých politiků. Na druhé straně, existovali i odpůrci tak rychlého začlenění Slovenska do eurozóny. Byli reprezentováni politickou stranou KDH14. Jejich hlavním argumentem byl fakt, ţe měny sousedních států neustále posilňují. V důsledku přijetí eura se Slovensko o tuto výhodu připraví. Růst cen na světových trzích bude nadále Slovensko moci usměrňovat pouze prostřednictvím inflace a růstu mezd. Také předseda poslaneckého klubu SDKÚ a poslanec Národní rady SR Stanislav Janiš byl názoru, ţe existoval větší prostor pro 13

Klub 500 – klub vlastníků podniků na Slovensku, kteří zaměstnávají více neţ 500 zaměstnanců.

14

KDH (Křesťanskodemokratické hnutí) – pravicová a konzervativní politická strana, která vznikla v roce 1990; do února 2006 byla součástí vládní koalice.

28

posílení koruny a konverzní kurz mohl být zafixován na niţší úrovni, neţ bylo 30,126 SKK/EUR. Pro TASR (Tlačová agentúra SR) v dané věci uvedl: „Čím nižší konverzní kurz, tím lépe pro lidi, protože dostanou více eur za své koruny.“ (Janiš, 2008 (13)) Fixace kurzu slovenské koruny v rámci mechanismu ERM II v polovině roku 2008 s sebou však přinesla jednu nemalou výhodu, a to v podobě odstínění negativních dopadů současné hospodářské krize. Díky pevně stanovenému kurzu neohroţovalo exportní firmy měnové riziko. To však neznamená, ţe se SR vyhne krizi, neboť ta se zcela určitě projeví v rámci celé eurozóny.

 Deficit a dluh K výraznému sníţení deficitu docházelo v důsledku hlubokých strukturálních reforem uţ v roce 2003. Hodnota deficitu 3,5 % HDP klesla oproti předešlému roku 2002, kdy deficit činil 5,7 % HDP. V roce 2007 se deficit jiţ pohyboval v rámci stanoveného rozpětí a činil 2,2 % HDP. Referenční hodnota stanovená pro výšku veřejného dluhu nebyla překročená nikdy. Dluh veřejných financí dosáhl v roce 2003 hodnoty 42,8 % HDP a v roce 2007 byl 29,4 % HDP. Komise proto doporučila radě ECOFIN, aby Slovensku zrušila postup pouţívaný při nadměrném deficitu15. O vývoji a směrování veřejných financí, předkládalo kaţdoročně MFSR vládě dokument „Strétegia riadenia štátného dluhu“. Na základě tohoto dokumentu, který byl předkládán spolu s návrhem státního rozpočtu, docházelo k aktualizaci problémů, které bylo nutné vyřešit v následujícím roce.

 Inflace a úroková míra Kritérium inflace povaţují ekonomové za nejdůleţitější ukazatel dlouhodobé udrţitelnosti cenové stability. Vysoká míra inflace zcela jistě není dobrým znamením, ale stabilní nízká míra můţe vyvolávat ještě daleko větší pochybnosti.

15

Postup při nadměrném schodku (nařízení Rady ES č.1467/97) – jedná se o rychlé stanovení postupu, účinného proti nadměrnému schodku coţ má dále zabránit vzniku schodku veřejných financí; pokud jiţ taková situace nastala, je nutné tuto skutečnost rychle změnit a stanovit konkrétní lhůty; vţdy je nutné posoudit, zda schodek veřejných financí překračuje veřejné investiční; dotčený stát je povinen se dle čl. 104 podřídit stanoveným postupům a opatřením, pokud tak neučiní, můţe Rada uvalit na daný subjekt sankce (nesmí překročit limit 0,5 %HDP).

29

Míra inflace byla na Slovensku zpočátku vysoká. Hlavním důvodem byly administrativní zásahy ze strany státu do cen (deregulace cen), změny spotřebních daní a sjednocení DPH. Od roku 2005 docházelo ke zklidnění a uţ v roce 2006 SR toto kritérium plnila na sto procent. Referenční míra v roce 2007 činila 2,7 % a inflace v SR dosáhla hodnoty 2,5 %. V oblasti plnění inflačního kritéria nemělo nadále Slovensko ţádné potíţe. Naopak, v březnu 2008 se drţelo na hladině 2,2 %, přičemţ referenční hodnota pro tento měsíc byla stanovena na 3,2 %. I přes tyto pozitivní výsledky EU a ECB pochybovaly, ţe bude Slovensko schopno udrţet nízkou míru inflace i do budoucna. Pochybností ze strany EU přiměly Slovensko k lobbování za zavedení eura. Byl schválen akční plán, na jehoţ základě vznikly speciální jednací týmy. Jejich úkolem bylo přesvědčit evropské instituce, ţe SR je schopna dlouhodobě udrţet inflaci a veřejný schodek na poţadované úrovni. Jednací skupina na nejvyšší úrovni byla zastoupená premiérem, ministry financí a zahraničních věcí a guvernérem NBS. O stupeň niţší úroveň tvořili tři týmy sloţené ze státních tajemníků jednotlivých ministerstev a členů Bankovní rady NBS. Zároveň byl utvořen tým specialistů z ministerstva financí a NBS. Slovensko muselo vynaloţit značné úsilí, aby přesvědčilo orgány EU o schopnosti dostát poţadovaným kritériím. Přitom bylo nutné „zůstat nohama na zemi“ a nepodlehnout euforii z pozitivních výsledků předešlých období. Pozitivních výsledků bylo dosaţeno i u dalšího konvergenčního kritéria, kterým byla dlouhodobá úroková míra. Ani splnění tohoto parametru neznamenalo pro budoucího člena eurozóny ţádný problém. Naopak Slovensko si vedlo více neţ dobře. Úroková míra v předešlém roce a následně aţ do února 2008 činila 4,5 %, přičemţ referenční hodnota byla 6,5 %. Slovensko tento parametr plnilo jiţ od roku 2004, kdy se stalo členem EU.

 Zhodnocení výsledků Evropská centrální banka (ECB) je při procesu vyhodnocování hospodářské konvergence prostřednictvím konvergenčních kritérií vázána jednotným analytickým rámcem. Kaţdý z kandidátů je tak měřen stejným metrem a tento systém se stává garantem, ţe členem HMU se mohou stát pouze členské státy schopné udrţet trvalou konvergenci a cenovou stabilitu. Ekonomika Slovenska prodělala v tomto ohledu několik zásadních změn v podobě hlubokých strukturálních reforem. Tyto reformy zasáhly oblast daní, veřejných financí, 30

sociálního, zdravotního a důchodového systému. Slovensko i přes tyto hluboké změny dokázalo, ţe je zemí, která je schopna drţet tempo s vyspělými státy a obstát v oblasti ekonomické a hospodářské konvergence. Plnění konvergenčních kritérií dopadlo na výbornou. I v oblasti legislativy došlo ke vzájemné harmonizaci právních předpisů SR a EU. Uţ tedy chyběl poslední formální bod v podobě stanoviska Rady EU. Komise na základě své hodnotící konvergenční zprávy ze dne 7. května 2008 skutečně schválila vstup SR do eurozóny. Termín vstupu byl stanoven na 1. leden 2009. Slovensko tak konečně dostalo zelenou a „velký třesk“ mohl začít.

Tabulka 1 – Plnění konvergenčních kritérií

Kritérium

Referenční hodnota

březen 2008

Veřejný deficit (% k HDP)

3,0

2,2

Veřejný dluh (% k HDP)

60,0

29,4

Míra inflace (%)

3,2

2,2

Stabilita dlouhodobých úrokových sazeb (%)

6,5

4,5

Zafixování v ERM II dva roky před hodnocením

SR členem v ERM II jiţ od od listopadu 2005

Kurzová stabilita

Zdroj: Eurostat, NBS

31

3.

Vstup SR do eurozóny Dne 1. ledna 2009 přijalo Slovensko euro a stalo se 16. zemí eurozóny v momentě,

kdy eurozóna slavila jiţ deset let od svého vzniku. Tímto okamţikem začalo euro pouţívat celkem 328,6 miliónů obyvatel EU z celkového počtu 499,7 miliónů. Předseda Komise José Manuel Barroso uvedl: „Jsem rád, že 1. ledna přivítáme Slovensko jako šestnáctého člena eurozóny. Rok 2009 začne tím, že přibližně 329 miliónů Evropanů bude nosit v kapsách eurobankovky a euromince. Euro pomohlo vytvořit 16 miliónů pracovních míst a v průběhu času umožnilo snížit inflaci a úrokové sazby, jak nikdy před tím. V současné krizi chrání euro podniky před kolísavostí směnných kurzů, která na ně tvrdě dopadla při předcházejících poklesech. Stručně řečeno: euro funguje. Jsem si jistý, že v následujícím desetiletí euro ještě posílí, a že v eurozóně přivítáme více členů.“ (Barroso, 2008 (3))

 Zajištění technické podpory a logistiky Hladký průběh faktické konverze na euro bylo nutné zajistit především po technické a logistické stránce. Dne 12. prosince 2008 přijala Komise jiţ osmou zprávu pod názvem „Zpráva o praktických přípravách na rozšíření eurozóny“, která se týkala přijetí eura. Dokument se přímo zaměřuje na SR a její vstup do eurozóny. Samotné přípravy na zavedení eura tak začaly jiţ v září 2008. Bylo nezbytné zajistit technické zázemí a logistickou strategii. NBS odstartovala distribuci mincí i bankovek do komerčních bank jiţ v srpnu 2008. Do podnikatelského sektoru se měna dostávala začátkem října 2008. Aţ 13 330 firem podepsalo dohodu se svou bankou o předzásobení eurem. Euromince byly raţeny přímo na Slovensku v národní Mincovně Kremnica, v celkové hodnotě 500 miliónů kusů euromincí v souhrnné hodnotě 167 miliónů eur. Eurobankovky si v rámci eurosystému zapůjčila NBS od Rakouské centrální banky na základě schváleného a mnohokrát otestovaného postupu. Celková hodnota zapůjčené sumy činila 188 miliónů kusů eurobankovek v celkové hodnotě 7 miliard eur. Bankovky se přepravovaly v k tomuto účelu určených automobilech. Ochranu zabezpečovala na rakouském území speciální jednotka COBRA a na Slovensku příslušníci speciálních jednotek ministerstva vnitra. Za účelem zajištění hladkého průběhu byly komerční banky nestandardně otevřeny i 1. ledna a o víkendu 3. a 4. ledna. Mezi občany SR panoval velký strach ze zdraţení zboţí a sluţeb a ze sníţení ţivotní úrovně po zavedení eura. Slovenský premiér Robert Fico se zavázal, ţe na případné 32

spekulanty vláda dohlédne a potrestá je. Dne 24. srpna 2008 odstartovalo duální zobrazování cen, které trvalo aţ do 1. ledna 2010. Fungování celého procesu bylo pečlivě monitorováno Slovenskou obchodní inspekcí (SOI). Vývoj cen podléhal ještě další kontrole v podobě Sdruţení slovenských spotřebitelů. Od začátku prosince měli občané moţnost zakoupit si tzv. startovací balíček 45 euromincí v hodnotě 500 SKK. Zájem předčil veškerá očekávání. Během prvních pěti dní bylo vyprodáno téměř 90 % balíčků. NBS dokonce přistoupila k omezení prodeje na 10 kusů balíčků na osobu a doporučila toto opatření i ostatním finančním institucím. Moţností jak získat hotovost bylo hned několik: 

vrácení eura při platbě v obchodech;



výběr hotovosti z účtu či vkladní kníţky;



výplata mzdy nebo jiné dávky;



bezplatná výměna hotovosti v bankách;



výběr z bankomatu.

Tabulka 2 – Startovací balíček JAK VYPADAL STARTOVACÍ BALÍČEK Nominální hodnota euromince Hodnota v Sk Počet Hodnota v € 2,00 60,252 2 4,00 1,00 30,126 6 6,00 0,50 15,063 8 4,00 0,20 6,025 8 1,60 0,10 3,013 6 0,60 0,05 1,506 5 0,25 0,02 0,603 5 0,10 0,01 0,301 5 0,05 45 16,60 Celkem 1 € = 30,1260 Sk Zdroj:http://ekonomika.idnes.cz/slovaci-stoji-fronty-na-sve-prvni-euromince-fmg-

Hodnota v Sk 120,50 180,76 120,50 48,20 18,08 7,53 3,01 1,51 500,09

eko_euro.asp?c=A081201_124059_eko_euro_pin

 Velký třesk Před faktickým přechodem na euro bylo nutné stanovit, v jakém poměru bude euro ke slovenské koruně. Snaha slovenské vlády byla, aby se směnný kurz pohyboval co nejblíţe nejniţší hodnotě fluktuačního pásma, aby se tak zabránilo případným spekulacím. Premiér Robert Fico prohlásil: „Euro musí být dobré pro pět a půl miliónů občanů Slovenské republiky.“ (Fico, 2008, (6)). Zastánci silného směnného kurzu věří, ţe silný kurz můţe zmírnit inflaci. Odpůrci naopak tvrdí, ţe silný kurz nemá na výši inflace zásadní

33

vliv. Při převodu cen na euro jde pouze o mechanické přepočítání. Jeho nevýhodu naopak vidí v posílení dovozu na úkor exportu. Úderem půlnoci 1. ledna 2009 nahradilo euro s definitivní platností slovenskou korunu. Směnný kurz byl stanoven na 30,1260 SKK/EUR. Slovensko se stalo hned po Slovinsku druhou zemí bývalého východního bloku, která vstoupila do eurozóny. Pro konverzi měny byl zvolen jeden ze tří moţných scénářů - metoda tzv. velkého třesku (Big Bang)16. Jednotná měna byla tímto dnem zavedena jak v hotovostním tak i bezhotovostním styku současně. Od 1. ledna do 16. ledna 2009 platil tzv. duální oběh. Občané mohli platit slovenskou korunou nebo eurem, ale vracet se mohlo pouze euro. Od tohoto data bylo moţné původní měnu vyměnit pouze v komerčních bankách a od roku 2010 ji přijímá pouze NBS. Samotný přechod na euro proběhl nad očekávání velmi dobře. Nedošlo k ţádným zásadním problémům v oblasti finančních sluţeb. Bankomaty, platební terminály i banky byly schopné ihned poskytovat veškeré sluţby. Zplnomocněnec vlády SR pro zavedení eura Igor Barát vyjádřil poděkování veřejnosti: „ Největší dík a uznání ale patří veřejnosti, všem obyvatelům naší země. Tuto – co se týká rozsahu – nepochybně bezprecedentní praktickou změnu v životě země zvládli obdivuhodně pokojně. Lidé při placení projevovali shovívavost, klid a velkou míru trpělivosti. Veřejnost dobře zpracovala všechny praktické informace z kampaně, respektovala naše doporučení a všichni tak přispěli k úplně normální pohodové atmosféře. Potvrdilo se, že dobře informovaní obyvatelé jsou skutečně základem klidného a hladkého průběhu i tak složitého procesu, jakou je změna měny.“ (Bárat, 2009, (2))

3.1.

Postavení Národní banky Slovenska před a po vstupu do eurozóny Národní banka Slovenska (NBS) byla zaloţena po rozpadu Československa dne

1. ledna 1993 (NR SR č.556/1992 Sb. O Národnej banke Slovenska). Ústava Slovenské republiky garantuje NBS nezávislé postavení, zároveň zakotvuje i její institucionální rámec. NBS je právnickou osobou a sídlí v Bratislavě. NBS je, jako všechny centrální banky členských zemí EU, členem Evropského systému centrálních bank (ESCB). Její měnová politika se proto musela od počátku 16

Scénáře přijetí eura: (1) Madridský scénář – vyuţití přechodného období; (2) Velký třesk – jednorázový přechod na euro; (3) Doběh (Phasing Out) – jednorázový přechod na euro s vyuţitím doběhu.

34

přibliţovat měnové politice EU. Hlavním řídícím orgánem NBS je bankovní rada, v jejímţ čele stojí guvernér (v současné době je jím Jozef Makúch17). Bankovní rada byla a je povinná při výkonu své činnosti respektovat pravidla ESCB. NBS dvakrát ročně předkládala Národní radě SR zprávu o měnovém vývoji.

Hlavní cílem a smyslem

existence NBS bylo udrţování cenové stability na základě a v mezích zákona o NBS. Základní funkce NBS před vstupem do eurozóny byly následující: 

vydávání bankovek a mincí;



vedení příjmových a výdajových účtů státního rozpočtu;



v rozsahu své působnosti vydání všeobecně závazných právních předpisů;



podpora plynulého fungování platebních a zúčtovacích systémů;



vykonávání dohledu nad bezpečným fungováním bankovního systému;



vedení účtů jednotlivých bank;



koordinovaní peněţního oběhu, platebního styku a zúčtování dat;



udrţování devizových rezerv a provádění devizových operací;



zastupování SR na mezinárodních finančních trzích a v mezinárodních finančních institucích.

Mezi hlavní nástroje NBS pro řízení měnové politiky patřilo: 

určování úrokových sazeb z vkladů;



určování maximální výše úrokových sazeb, které poskytují ostatní banky;



určování maximálního rozsahu poskytovaných úvěrů;



rozhodování o minimální výši povinných peněţních rezerv;



určování diskontní sazby.

Vstupem do eurozóny (1. ledna 2009) došlo v postavení NBS a i celé Slovenské republiky ke zcela zásadní změně. NBS se stala součástí Eurosystému a ztratila svoje kompetence i nezávislost v oblasti měnové politiky. Rozhodně však funkce NBS neskončila. Od uvedeného zlomového okamţiku podléhá měnová politika Slovenské republiky Evropské centrální bance (ECB), která řídí jednotnou měnovou politiku všech členských států eurozóny. NBS funguje nadále, ale jako součást eurosystému

17

Jozef Makúch – působil jako předseda Úřadu pro finanční trh a děkan Národohospodářské fakulty Ekonomické univerzity v Bratislavě; v roce 2005 jmenován do bankovní rady, kde zodpovídal za oblast bezpečnosti a hospodaření; 2010 se stal guvernérem NBS.

35

prostřednictvím Výkonné rady a Rady guvernérů. Jejím klíčovým úkolem nadále zůstává péče o cenovou stabilitu, nově však v rámci evropského měnového systému. Nyní je původní legislativní rámec týkající se postavení a výkonu funkcí NBS harmonizován s acquis communauitaire18. Jeho implementace se týkala několika konkrétních oblastí, které jsou ţivotně důleţité pro realizaci jednotné měnové politiky. Těmito oblastmi jsou: 

zákaz monetárního privilegovaného přístupu státu k finančním institucím;



volný pohyb kapitálu;



bankovní legislativa;



legislativa týkající se investic a obchodování s cennými papíry;



legislativa týkající se platebního styku;



legislativa týkající se padělaní peněz;



konkurzní legislativa;



legislativa upravující zástavní právo a vynutitelnost smluv.

Guvernér NBS se zároveň stal členem Rady guvernérů ECB. Jeho úkolem je tak prosazování zájmů své země na půdě ECB. Ostatní funkce, které nesouvisí s měnovou politikou, NBS nadále zůstávají. Jedná se zejména o dohled nad finančním trhem, provádění tuzemského platebního systému a další činnosti. NBS je dále, ode dne zavedení eura, povinna podporovat veškeré hospodářské politiky EU, nesmí však při tomto procesu docházet k jakémukoliv ohroţování cenové stability. Guvernér NBS se nově můţe zúčastňovat zasedání ECB, ale uţ ne pouze jako pozorovatel, nýbrţ jako řádný člen. Má právo účastnit se diskuzí a vznášet návrhy. Vzhledem k otevřenosti slovenské ekonomiky jiţ před vstupem do HMU se neočekávalo, ţe by ztráta kompetencí v oblasti měnové politiky měla zásadní vliv na ekonomický vývoj země. Hlavní cíle ECB (cenová stabilita, nízká míra inflace) byly a jsou totoţné s hlavními cíli NBS. Bývalý guvernér NBS, Ivan Šramko, okomentoval ztrátu nezávislosti měnové politiky slovy: „Zodpovědná fiskální politika a strukturální politiky zabezpečující konkurenceschopnost ekonomiky a pružnost trhu práce musí zůstat mezi nejdůležitějšími prioritami. Je důležité si uvědomit, že je to v našich rukou. Pokud budeme 18

acquis communauitaire – francouzský termín pouţívaný pro právní řád EU; je nadřazen vnitrostátnímu právu členských zemí EU.

36

postupovat zodpovědně, euro nám pomůže snáze překonat současné, krizí poznamenané období. Na euro je teda dobré nahlížet ne jako na samoúčelný cíl, ale jako na prostředek, který nám může přinést více investic, více mezinárodního obchodu a v konečném důsledku rychlejší zvyšování životní úrovně.“ (Šramko, 2009, (19)) Mezi výhody můţeme rozhodně zařadit fakt, ţe po vstupu do eurozóny NBS jiţ nemusí sledovat výměnný kurz a řídit případné intervence. Pokud dojde k turbulencím na globálních finančních trzích, nepodléhá SR těmto výkyvům v rámci svého regionu. Rovněţ došlo ke sníţení rizika nedostatečné likvidity bankovního sektoru. Druhou stranou mince je samozřejmě ztráta vlastní měnové politiky. NBS je nyní v pozici pozorovatele a vyhodnocuje vliv reálného směnného kurzu a reálných sazeb na ekonomiku. Na základě těchto výsledků vydává doporučení pro fiskální politiku.

3.2.

Účinky přijetí eura na jednotlivé sféry ekonomiky SR Názory na klady či zápory související s přijetím jednotné měny budou vţdy

předmětem diskuze. Přijetím jednotné měny eura a vstupem do eurozóny se kaţdý členský stát zavazuje k dlouhodobě udrţitelné cenové stabilitě. Jde proto o velký závazek, k němuţ je zapotřebí odhodlání napříč politickým spektrem společnosti, a který zpravidla nelze přijmout bez dosaţení určité míry celospolečenského konsensu. V případě přijetí členského státu do eurozóny jsou politici pod trvalým tlakem. Musí neustále posilovat konkurenceschopnost země a stabilitu celé ekonomiky. Lze konstatovat, ţe největší překáţkou přijetí eura jsou politická rozhodnutí. Slovensko je přesvědčeno, ţe vykročilo správným směrem, kdyţ se zařadilo mezi členské země eurozóny. Přijetí eura jej především zavazuje k plnění kritéria rozpočtu a nízké míry inflace dle Paktu stability a růstu. Slovensko svým krokem nepochybně získalo, například oproti České republice, konkurenční výhodu ve vztahu k očekávanému přílivu zahraničních investic. Ekonomika SR a ČR si je velmi podobná. Zaměřuje se především na zahraniční obchod, přičemţ podstatná část obchodu je orientovaná přímo do EU. Slovensko je nyní, jako jedna ze zemí eurozóny, pro zahraniční investory z EU daleko zajímavější, a to zejména z pohledu nulového měnového rizika nebo jednoduššího účetnictví. Přijetí eura tak můţe bezprostředně ovlivnit zvýšení zájmu o přímé zahraniční investice.

37

Vývoj cen po přechodu na euro probíhal dle očekávání Ministerstva financí SR, nebylo proto nuceno přistoupit k ţádným regulačním opatřením. NBS se během prvních tří měsíců podařilo stáhnout z oběhu téměř 90 % původní slovenské měny.

 Euro a spotřebitelé Přijetí eura a především negativních dopadů na ceny zboţí a sluţeb se nejvíce obávali spotřebitelé. Na základě údajů poskytnutých Statistickým úřadem SR, došlo naopak k opačnému trendu a potraviny, především zelenina, mírně zlevnily. Slovenský statistický úřad jiţ od srpna 2008 pečlivě sledoval ceny zboţí a sluţeb. U dvou stovek nejčastěji kupovaných komodit prováděl kaţdých deset dnů jejich cenovou aktualizaci. K pozitivním výsledkům dospěly i analýzy prováděné NBS. Vyplívá z nich, ţe se ceny v průměru zdraţily o pouhých 0,15 %. Potvrdilo se tak, ţe samotné euro zdraţování nezpůsobuje. Jisté obavy, ţe se po zavedení eura zvýší ceny, se v některých zemích eurozóny objevovaly jiţ v roce 2002. Pověst eura tím byla neprávem poškozována. Postupně se tento jev začal označovat jako tzv. vnímaná inflace. Tento fenomén se objevuje vţdy po zavedení eura, kdy se určité skupiny obyvatel domnívají, ţe dojde k podstatnému zvýšení cen v celé ekonomice. Statistiky však většinou prokázaly zcela jiný trend. Ke zdraţování docházelo pouze u některých poloţek, a to především v oblasti sluţeb. Zkušenosti ze Slovenska po přijetí eura ukázaly, ţe pokud je zmíněnému fenoménu věnována s předstihem dostatečná pozornost, nemusí k tzv. vnímané inflaci vůbec dojít. Mezi ověřené způsoby, jak vnímané inflaci předejít, patří zejména duální zobrazování cen a sledování cenového vývoje. Duální zobrazování cen má občany seznámit občany s novou měnou tak, aby si osvojili odpovídající uvaţování o nových cenových hodnotách. Zároveň plní funkci jakési pojistky, aby obchodníci nemohli zneuţívat přechod na euro ve svůj prospěch a bezdůvodně zvyšovat ceny. Z tohoto důvodu byl celý proces přechodu na euro sledován Slovenským statistickým úřadem a Slovenskou obchodní inspekcí. Oba tyto subjekty pravidelně prováděly monitoring cenového vývoje. Na základě získaných výsledků bylo moţné sledovat a včas korigovat tzv. vnímanou inflaci, případně identifikovat neoprávněné zvyšování cen. Spotřebitelé získali přijetím eura hned několik výhod. Mohli se těšit z moţnosti komfortnějšího cestování, protoţe odpadly náklady, které byly dříve spojené s nutností 38

výměny národní měny. Další výhodou je získání cenové transparentnosti, kdy je nejen pro spotřebitele velmi snadné porovnat ceny za sluţby nebo zboţí v rámci celé erozóny. Jednotná měna nutně vede ke stabilitě cen. Mezi hlavní cíl měnové politiky ECB patří především snaha o dosaţení nízké míry inflace pod 2 % ročně a ta pak plní roli záruky proti znehodnocení kupní síly mezd a úspor. Zároveň nízká míra inflace a cenová stabilita umoţňují drţet úrokové sazby na nízké úrovni. Spotřební a hypotéční úvěry se stávají levnější a lze lépe předvídat i výši splátek v budoucích obdobích.

 Euro a podnikatelský sektor Přijetí eura je mimořádně sloţitý a nákladný proces. Jeho dopad a účinek na podnikatelský sektor závisí na mnoha aspektech. Klíčové je konkrétní odvětví, ve kterém se určitý podnikatelský subjekt pohybuje, náročnost jednotlivých informačních systémů a náklady na jejich provozování, sloţitost manipulace s hotovostí, náročnost zabezpečení duálního oceňování. Důleţitou roli hraje míra zapojení podnikatele do zahraničního obchodu v rámci eurozóny. Přechod na jednotnou měnu zcela jistě zatíţil podnikatelskou sféru zejména v oblasti technické podpory jednotlivých informačních systémů, proškolení personálu a v oblasti logistiky. Během prvních dnů došlo například v obchodech k nahromadění značného mnoţství euromincí. Mezi další povinnost, která musela být ze strany podnikatelských subjektů splněna, bylo zajistit právě ono duální zobrazování cen, které souviselo s duálním oběhem peněz. Obchodníci byli povinni během prvních 16 dnů přijímat zároveň euro i slovenskou korunu, ale případný přeplatek směli vracet pouze v euru. Pokud byla platba uskutečněná ve slovenských korunách, byla přepočítána dle konverzního kurzu 30,126 SKK/EUR s matematickým zaokrouhlením na dvě desetinná místa. Od 17. ledna 2009 se jediným zákonným platidlem stalo euro, a to jak pro hotovostní, tak pro bezhotovostní platby. Slovenská koruna definitivně po 16 letech ukončila svou existenci zákonného platidla. Nadále však mohla být směněna dle Generálního zákona v komerčních bankách a NBS. Existovala přesně stanovená pravidla, kdy fyzické a právnické osoby v období duálního oběhu peněz, vyjma komerčních bank a NBS, nebyly povinné přijmout platbu ve slovenských korunách. A to tehdy, pokud si příjemce nemohl zkontrolovat platnost, pravost a správný počet bankovek a mincí. Na poţádání byl plátce povinen slovenské bankovky a mince roztřídit dle jejich nominální hodnoty. Mezi další skutečnosti

39

umoţňující fyzickým a právnickým osobám odmítnutí slovenských bankovek a mincí patřily níţe uvedené moţnosti: 

jednalo se o památné mince;



při jedné hotovostní platbě bylo pouţito 20 kusů mincí stejné nominální hodnoty;



při jedné hotovostní platbě bylo pouţito více neţ 30 kusů mincí různých nominálních hodnot;



bankovky či mince byly poškozené;



součet nominálních hodnot bankovek a mincí překračoval čtyřnásobně hodnotu platby.

Je zřejmé, ţe z důvodu duálního oběhu peněz vyplývala především pro maloobchodníky povinnost předzásobit se bankovkami a mincemi s niţší nominální hodnotou. Hotovost v eurech nesměla být do oběhu uvolněna dříve neţ 1. ledna 2009. Do té doby musela být nová měna uschována od národní měny odděleně, a to v trezorech nebo jiných místech odpovídajících bezpečnostním poţadavkům.

 Euro a bankovní sektor Banky

patřily

k jednomu

z hlavních

pilířů,

na

kterém

závisel

hladký

a bezproblémový průběh přechodu na euro. Spolu s ostatními finančními institucemi zodpovídaly za zavedení eura pro hotovostní i bezhotovostním styk. Strategický krokem proto bylo zajištění dostatečného předzásobení se eurem. Dalším neméně důleţitým úkolem bylo zajištění a zabezpečení převozu hotovosti, staţení původní národní měny z oběhu a proškolení personálu. Samotný přechod na společnou měnu proběhl bez zásadních problémů. Sítě bankomatů a platebních terminálů začaly úderem půlnoci 1. ledna vydávat euro. Vzhledem k mimořádné situaci otevřely banky své pobočky i na Nový rok, zároveň dočasně omezily sluţby v oblasti elektronického bankovnictví a převody mezi účty. V období od 1. do 4. ledna 2009 probíhala konverze bankovních systémů a z tohoto důvodu byla většina bezhotovostních mezibankovních sluţeb nedostupná. Prvním účetním dnem se stal aţ 5. leden 2009. Mimořádně byly upřednostněny níţe uvedené sluţby:

40



směnárenské operace;



vklady hotovosti na účet;



výběry z bankomatů;



platby platebními kartami;



přístup klientů do bezpečnostních schránek.

Během prvních dní se ukázalo, ţe právě přepočítávání mincí je podstatně náročnější, jak po technické tak po finanční stránce, neţ se původně předpokládalo. Výše poplatků se sice od roku 2008 nezměnila, ale vzrostl počet mincí. Nespokojenost byla na obou stranách. Banky si stěţovaly na nízké poplatky, protoţe manipulace s mincemi je nákladná a mnohé z nich na ni i při vybírání poplatků prodělávaly. Obchodníci poplatky za manipulaci s mincemi naopak označili, vzhledem k tomu, ţe se objem mincí zvětšil, za neúměrně vysoké. Ti byli povinni do 16. ledna 2009 vybírat za platby slovenské koruny či eura, ale vracet směli pouze eura. Po tuto dobu v podstatě plnili funkci „směnáren“. Příčina byla pravděpodobně v příliš velkém předzásobení se eurem v roce 2008 tzv. startovacími balíčky. Podnikatelé a firmy s největší pravděpodobností situaci špatně odhadli, přičemţ největší zájem měli o 1,2 a 5 centové mince. Tomuto jednání souhlasně přikyvovala i ECB. Prezident Slovenské bankovní asociace Igor Vida uvedl, ţe za celý předešlý rok větší banka odvedla NBS 120 tun mincí, ta samá banka odvedla neuvěřitelných 140 tun pouze za leden 2009. Bylo proto důleţité veřejnost a podnikatelský sektor nabádat k pouţívání bezhotovostního platebního styku a k vyuţívání platebních karet v co moţná nejvyšší míře, a to zejména v oblastech, kde se nejčastěji platí mincemi – maloobchod, doprava, poplatky za parkování atd. Banka UniCredit Bank uvedla, ţe se jí náklady na převoz peněz zvýšily o 30 %. Bankovní sektor věřil v samoregulaci trhu a v uklidnění situace v horizontu několika měsíců. Na druhé straně barikády stála vláda, která zastávala názor, ţe banky uţ tak dosahují obrovských zisků a neměly by proto vůbec účtovat poplatky za vklad mincí. Premiér Robert Fico po setkání s guvernérem NBS uvedl: „Očekáváme, že banky musí přijít s nějakým návrhem, ale jediný návrh, který my považujeme za přijatelný, je, že nebudou žádné poplatky za mince, protože v opačném případě přistoupíme k rozhodnutí proti bankám, použijeme oprávnění, které jako stát a jako instituce, která má určitý dohled nad finančním sektorem, máme k dispozici.“ (Fico, 2009, (5))

41

Banky se v případě zrušení poplatků obávaly, ţe by jejich bezplatnou sluţbu pravděpodobně vyuţívaly příhraniční hypermarkety z Rakouska. Podstatnou pomoc naopak viděly v moţnosti zrušení nejmenších 1 a 2 centových mincí. Stačilo by, aby veškeré ceny byly násobky pěti19. Nicméně poslanci nakonec dostáli svým slibům a poplatky za hotovostní vklady bankám zakázaly, a to i přes to, ţe původní poplatky banky částečně sníţily. Tento zákaz měl však pouze dočasnou platnost, a to od začátku března do konce srpna 2009. Během uvedené doby došlo na bankovním trhu ke zklidnění situace, která jak se ukázalo, byla skutečně způsobená přechodem na euro a přílišným předzásobením se mincemi v roce 2008. Přijetí eura měl na bankovní sektor negativní vliv především z důvodu ztráty významných příjmů z devizových obchodů. Celou situaci ještě zkomplikovala celosvětová hospodářská krize. Hospodářský výsledek mnohých bank působících na Slovensku se tak dostal do záporných čísel.

 Program SEPA Přijetím společné měny k 1. lednu 2009 se SR zavázala i k přechodu na tzv. program SEPA (Single Euro Payments Area)20. S tímto programem se Slovensko ztotoţnilo jiţ v roce 2006, kdyţ byl vytvořen rámcový implementační plán zavedení SEPA v SR. Jedná se o snahu evropských bank, které zastřešuje Evropská rada pro platební styk (EPC), vytvořit jednotnou trţní a peněţní unie a společně harmonizovat podmínky platebního bezhotovostního styku. V rámci programu SEPA by mělo dojít ke zjednodušení, zrychlení a zlevnění plateb v eurech mezi státy EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska, Monaka. Legislativní stránku zajišťuje „Směrnice o platebních službách“, která byla transponována do jednotlivých právních systémů členských zemí EU. Hlavním koordinátorem programu je jiţ zmíněná Evropská platební rada, jejímţ členem se stala i Slovenská bankovní asociace (SBA). Bankovní sektor by měl na systém 19

Systém švédského zaokrouhlování - Tento systém pouţilo Holandsko a Finsko; cena za zboţí končící populární devítkou na druhém desetinném místě, se při placení zaokrouhlí s přesností na pěticent.

20

SEPA – projekt v oblasti platebního styku, který je svou velikostí a náročností srovnatelný se zavedením jednotné měny v rámci celé EU; funguje na trţních a samoregulačních principech; projekt vytváří společné finanční nástroje, standardy a postupy – SCT – SEPA bezhotovostní úhrady, SDD-SEPA přímé inkaso, SEPA platební karty.

42

SEPA přejít postupně po skončení měnové konverze. Banky působící na Slovensku tak budou průběţně odstraňovat překáţky a rozdíly mezi tuzemskými a zahraničními platbami v působnosti SEPA21. Obecně totiţ platí, ţe platby prováděné v tuzemsku jsou rychlejší, levnější a bezpečnější, coţ se nedá říci o platbách v rámci evropského trhu. Zavedení eura jednotlivé rozdíly ve výši jednotlivých bankovních poplatků ještě více zviditelnilo. Pro slovenské spotřebitele a ostatní hospodářské subjekty to v praxi bude znamenat, ţe v budoucnu bude stačit pouze jeden účet a jedna platební karta pro platby vnitrostátní i přeshraniční platby v rámci působnosti SEPA. Harmonogram pro zavedení SEPA na Slovensku je následující: 1. Etapa – rámec SEPA pro platební karty do konce roku 2011. 2. Etapa – bezhotovostní úhrady SCT-SEPA do první poloviny roku 2012. 3. Etapa – přímé inkaso SDD-SEPA v následujících obdobích.

 Zhodnocení výsledků Přijetí eura s sebou nese jak pozitiva, tak negativa. Viditelnou nevýhodu, kterou pocítily zejména obchodní subjekty ihned, byly jednorázové náklady vynaloţené na konverzi měny. Nicméně výhody, které měly a mají trvalý charakter, zatím jednoznačně převaţují nad nevýhodami. Euro přineslo řadu pozitiv do podnikání. Jedná se především o odstranění kurzového rizika, které podstatně stěţuje strategické plánování a ubírá prostředky, které by za jiných okolností mohly být pouţité pro další investice a mzdy. Přijetím eura bylo odstraněno riziko u transakcí prováděných v eurech. Přibliţný odhad úspor ohodnotila NBS v roce 2006 na 0,02 % HDP. Dalším přínosem je sníţení transakčních nákladů. Přijetím eura částečně odpadly náklady např. za platby na obstarávání zahraniční měny, na vedení devizového účtu. Nadnárodním společnostem euro zjednodušilo finanční řízení a přeshraniční fúze, zjednodušilo se účetnictví. Hodnota transakčních nákladů dle NBS činila v roce 2006 zhruba 0,36 % HDP. Konkrétní úspora jednotlivých podniků je samozřejmě individuální, rozhodující je výše podílu, kterou se daný podnik účastní na zahraničním obchodě v rámci eurozóny. Značné úspory lze proto 21

Do oblasti SEPA patří 27 členských států EU, dále Island, Norsko, Lichtenštejnsko, Monako a Švýcarsko. Pouţívání jednotného platebního systému SEPA má vést k vytvoření jednotného trhu i v oblasti bezhotovostního styku. Klíčovým přínosem SEPA je dosaţení značných úspor a v důsledku sjednocení informačních systémů bude moţné spolupodílet se společnými silami členských států na vývoji nových informačních systémů.

43

očekávat především v oblasti průmyslové výroby. Společná měna měla a má vliv na bezpečnější půjčování peněţních prostředků. Stabilní a nízká inflace znamená stabilní a nízké úrokové sazby. Podstatně se zvyšuje jistota u dlouhodobých investic. Výše reálných úrokových sazeb podnikových úvěrů by dle odhadů NBS měla poklesnout z 2 % na 1 aţ 1,5 %. V důsledku poklesu úrokových sazeb se očekává zvýšení investic. Euro jako silná a uznávaná měna umoţňuje přístup na globální trh bez výrazného kurzového rizika. Mezi další výhody zavedení eura lze zařadit i dlouhodobé zvýšení makroekonomické stability. Všechny členské státy se vstupem do eurozóny zavazují k dodrţování pravidel stanovených v Paktu stability a růstu, coţ by ve svém důsledku mělo vést k udrţitelnosti veřejných financí. Jeho podstatou je předejít nadměrnému zadluţování vlád. Při porušení pravidel lze uloţit sankce. Vzhledem k velikosti a síle eurozóny mohou jednotlivé členské státy lépe odolávat případným turbulencím a extrémním šokům na globálních finančních trzích. Velikost a hloubka finančního trhu eurozóny zlevňuje příhraniční peněţní transfery, dochází k upevňování cenové stability. Ve střednědobém horizontu se očekává příliv zahraničních investic a zvyšování zahraničního obchodu. Kaţdá mince má však rub a líc. Mezi makroekonomické nevýhody můţeme zařadit zejména dvě nejvýznamnější. Jedná se především o ztrátu pravomoci nad prováděním samostatné měnové politiky. Vyrovnání cenových hladin s vyspělými ekonomikami EU lze dosáhnout pouze s pomocí cenového růstu namísto dřívějšího posilování kurzu slovenské koruny. Z uvedených faktů je zřejmé, ţe nejvíce se zavedení eura dotklo a v budoucnu i dotkne velkých podniků zaměřených na vývoz. Vzhledem k odstranění volatility výměnného kurzu se v oblasti zahraničního obchodu otevřela nová cesta pro malé a střední podniky. Riziko z volatility bylo pro ně příliš vysoké, a proto se orientovaly pouze na vnitřní trh. Podstatný nárůst zahraničního obchodu se očekává zejména v příhraničních oblastech, aţ i ostatní členové Vyšegrádské čtyřky vstoupí do eurozóny. Rok je ale příliš krátká doba na zhodnocení přínosů, zda dostály očekáváním, nebo je dokonce předčily. Jisté je ale jedno, podstatně se usnadnil přístup na zahraniční trh, přičemţ riziko s ním spojené se výrazně sníţilo, a to jak v oblasti výroby a obchodu, tak i marketingu.

44

4.

Zkušenosti SR po vstupu do eurozóny Slovensko je uţ rok členem eurozóny. Řadí se tak mezi poslední státy, které

eurozónu v roce 2009 rozšířily. Zatím uplynula příliš krátká doba, aby bylo moţné objektivně zhodnotit vývoj hospodářství a dopadů na jednotlivé skupiny obyvatelstva. Na tento fakt upozorňuje i Igor Barát zplnomocněnec vlády SR pro zavedení eura. Dosavadní zkušenosti a průzkumy na Slovensku ukazují, ţe obyvatelé jsou spokojeni a podpora eura u nich stoupá. Dle údajů Statistického úřadu SR téměř 80 % obyvatel hodnotí zavedení eura pozitivně. A to i přes to, ţe se ekonomické postavení třetiny domácností ve společnosti během posledního roku zhoršilo. Na základě údajů Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny vzrostl počet občanů, kteří pobírají sociální dávky aţ o 25 procent. Nicméně průzkumu Evropské komise, institutu pro veřejné otázky a agentury Focus se ukazuje, ţe aţ 57 % obyvatel zastává názor, ţe v důsledku zavedení eura došlo k všeobecnému zvýšení cen. Většina respondentů si i na konci roku stále přepočítávala ceny na slovenské koruny, coţ od začátku roku 2010 vzhledem k ukončení duálního zobrazování cen nebude moţné. Někteří obchodníci a velké obchodní řetězce se vzhledem ke zvýšení své konkurenceschopnosti rozhodli, ţe u duálního zobrazování cen zůstanou ještě celý rok 2010. Ekonomové a politici jsou k takovému jednání skeptičtí a nesouhlasí s ním. Ekonom a pracovník NBS Martin Šuster uvedl: "Těm co se to za rok nenaučili, nepomůže ani delší oceňování ve dvou měnách. Je to jako když se člověk učí cizí jazyk, je v začátcích a pustí si film i s titulky. Ty mu pomohou porozumět. Pokud umí jazyk lépe, titulky by měl vypnout, aby se v něm zdokonalil.“ (Šuster, 2009, (20)) S naprostou jistotou lze konstatovat, ţe po technické stránce zvládlo Slovensko přechod na euro na výbornou, a to jak po technické, organizační, ale i mentální stránce. V porovnání s ostatními členy eurozóny patří popularita eura na Slovensku k nejvyšším. Vzhledem k nízké cenové hladině se objevuje problém s velkým objemem mincí, které Slováci musí nosit v peněţenkách. Ale i s tímto faktem se obyvatelé Slovenska jiţ vyrovnali. Oblíbenost eura lze spatřovat i v zakotvení SR ve vyspělých ekonomikách a splněním si tak určitého snu. Zda euro přineslo Slovensku pozitiva či negativa se však pozná aţ v průběhu 5 aţ 10 let. Sledovat hospodářský vývoj SR můţe být v mnoha ohledech velice zajímavé. Slovensko totiţ vstoupilo do eurozóny v okamţiku, kdy se začaly naplno projevovat negativní dopady celosvětové hospodářské krize a zároveň, aby toho nebylo málo, se 45

projevila dluhová krize v eurozóně. V nevýhodné pozici se ocitli především vývozci, kteří se jiţ nemohli spolehnout na oslabení slovenské koruny, která by tak zvýšila jejich konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Naopak měly náklady v eurech a jejich zboţí i sluţby tak byly draţší. Pokud však porovnáme makroekonomické ukazatele mezi Českou Republikou a Slovenskem, ţádné velké rozdíly v ekonomickém vývoji v roce 2009 nenajdeme. Hlavni ekonom Československé obchodní banky Martin Kupka řekl: „ Já si myslím, že určitě dopad toho, jestli máte nebo nemáte nějakou měnu, je ekonomicky významný. Na druhou stranu podívejme se na země, jako je Česká republika, Slovensko nebo Maďarsko, Španělsko, Irsko, Německo, Francie, Velká Británie a vidíme, že síla a promítnutí negativního té ekonomické recese do různých ekonomik je velmi různá. A tím dílčím bodem, tou dělicí čarou ani tak není, jestli máte euro nebo svoji vlastní měnu, ale spíše to, jak dobře připraveni potenciálně na tu ekonomickou recesi jste. Jestli máte v pořádku veřejné finance. Jestli máte nebo nemáte vysoké zahraniční dluhy. Jestli máte nebo nemáte flexibilní ekonomiku a pracovní sílu.“ (Kupka, 2010, (15)) Na druhé straně lze konstatovat, ţe Slovensko vstoupilo do eurozóny na poslední chvíli, protoţe současná dluhová krize, zcela jistě povede k daleko větší ostraţitosti všech budoucích potenciálních členů unie. Slovenský premiér si premiér Robert Fico uvedl: „Jsem absolutně přesvědčený, že jsme chytli doslova poslední eurovlak. Tento vlak nyní několik let na cestu po Evropě určitě vypravený nebude.“ (Fico, 2009, (8)) Dle výsledků Eurobarometru22 2009 je pro slovenskou veřejnost největším a zároveň nejdůleţitějším problémem, který musí řešit, nezaměstnanost. Tento názor sdílí celkem 64% Slováků, coţ je o 13% více oproti evropskému průměru. Zároveň se ukazuje, ţe obyvatelé Slovenska mají velkou důvěru v instituce EU, Evropskému Parlamentu důvěřuje 71% občanů Slovenské republiky a Evropské komisi 64% obyvatel. Ukazuje se, ţe rok po vstupu do eurozóny jsou Slováci s eurem v porovnání s evropským průměrem velmi spokojeni. Dokonce 68% občanů věří, ţe euro podstatně zmenšilo negativní dopad celosvětové hospodářské krize. V EU je tohoto názoru pouze 41% občanů. Naproti tomu slovenský ekonom Peter Gonda je k přijetí eura skeptický a zastává názor, ţe v dlouhodobém horizontu převýší negativa jednotné měny nad jejími přínosy.

22

Eurobarometr – Série průzkumů veřejného mínění, které od roku 1974 zadává sekce Analýz veřejného mínění Evropsk=é komise. Výsledky jsou publikovány Generálním ředitelstvím pro tisk a komunikaci Evropské komise. (Standardní Eurobarometr – pravidelně se opakující okruh otázek, Bleskový Eurobarometr – provádí se prostřednictvím telefonických rozhovorů, které se realizují ad hoc.).

46

Přijetí eura nemělo příliš velký vliv na zvýšení konkurenceschopnosti SR. Dokonce se přechodně cenová a nákladová konkurenceschopnost SR zhoršila, a to zejména v některých odvětvích sluţeb. Deklarované úspory z transakčního rizika a sníţení kurzového rizika jsou velmi nízké. Úspora v oblasti transakčních nákladů představuje podle NBS zhruba 0,3 % HDP ročně a úspory v oblasti niţšího kurzového rizika dosahují dokonce pouze 0,02 % ročně HDP. Prostřednictvím eura dochází k přelévání inflace do členských států eurozóny, coţ ve svém důsledku můţe vést k tomu, ţe disciplinované státy eurozónu opustí. Velkým problémem se v budoucnu pro celou EU pravděpodobně stane financování starobních důchodů. Ekonom Peter Gonda uvedl: „Jak bude stárnout populace, tak k tomu může dojít v průběhu několika let, především pokud zadlužené, které zatím neudělaly reformy důchodového systému jako Německo, Francie, Španělsko, Itálie je neudělají ani v budoucnu. Pokud totiž do té doby neudělají důchodovou reformu směrem na soukromé kapitalizační systémy, tak na finanční udržení jejich důchodových systémů budou muset zvýšit sociální odvody, snížit nároky důchodců a zvýšit hranici věku odchodu do důchodu. To je však politicky těžko představitelné, proto je pravděpodobnější, že tyto státy vyvinou tlak na ECB, aby zvyšováním množství peněz v oběhu zvyšovala inflaci. Takové znehodnocení eura by mělo přímý negativní dopad i na ostatní země v eurozóně, včetně obyvatel zemí, které udělaly důchodové reformy.“ (Gonda, 2009, (10)) Je paradoxem, ţe stanovenou podmínku rozpočtového deficitu do tří procent a zadluţení do šedesáti procent HDP se v minulém roce nepodařilo splnit s vyjímkou Lucemburska a Finska ţádnému státu eurozóny. Motivace zodpovědného hospodaření je silně podrývána a stáva se tak velkou hrozbou pro celou eurozónu. Příliš pozitivní výsledky sledující konkurenceschopnost jednotlivých ekonomik nepotvrdil ani globálního průzkumu švýcarského Institutu pro rozvoj managmentu. Prováděné analýzy potvrdily spíše opak. Slovensko si v oblasti konkurenceschopnosti ekonomiky za minulý rok pohoršilo ve všech čtyřech sledovaných oblastech (výkonnost ekonomiky, efektivnost vlády, efektivnost podnikání a infrastruktura) a kleslo na 49 místo z 58 moţných pozic. Jádrem půzkumu jsou především statistické ukazatele a určitou část tvoří vlastní názory respondentů. V případě Slovenska se do průzkumu zapojilo 70 manaţerů působících především v nadnárodních společnostech. Nejhorší výsledek vykazovala hospodářská výkonnost, která klesla aţ na 54 pozici. Zásadní vliv na tento nepříznivý stav má příliš slabý přiliv investic ze zahraničí. Naopak silnou stránkou je značný podíl exportu na hrubém domácím produktu. Oblast efektivního podnikání má svoji 47

slabinu především v slabém kapitálovém trhu a nutnosti ekonomických a sociálních reforem. Oblast týkající se efektivity vlády by se měla nadále soustředit především na větší transparentnost ve veřejné správě a na efektivnější řízení veřejných financí. Pro poslední oblast, která se týká infrastruktury, by bylo velkým přínosem soustředit se na větší podpopru vědy a výzkumu.

 Veřejné finance Podle předběţných výsledků Eurostatu dosáhl schodek veřejných financí v roce 2009 6,8 % HDP (4,29 miliardy eur), coţ je velice vzdálené poţadované tří procentní hranici. Přitom v roce 2008 byl schodek pouze 2,3 % HDP. Slovenská vláda naopak předpokládala schodek 2,1 % HDP. Negativni dopad hospodářské krize však vládu donutil k jeho navýšení na 6,3 % HDP. Vyšší schodek znamená vyšší veřejný dluh. Ten se v minulém roce v důsledku dopadů hospodářské krize dostal přes hranici 35 % HDP. To znamená, ţe veřejný dluh Slovenska dosahuje výše 22,6 miliard eur. Slovenská ekonomika zaznamenala v minulém roce propad o 4,7 %, coţ negativně ovlivnilo právě státní příjmy. V důsledku krize rostle nezaměstnanost a tím pádem došlo k nečekanému navýšení sociálních dávek. Nakone schodek veřejných financí dosáhl nečekaných 6,8 % HDP. V takové situaci je pro Slovensko ţivotně důleţité, aby dluh udrţelo pod kontrolou. V opačném případě by bylo nutné zavést velmi nepopulární opatření v podobě zvyšování daní atd. Je nutno podotknout, ţe vyššímu schodku se v loňském roce nevyhnula ţádná evropská ekonomika. Dokonce státy, které dva roky zpátky dosahovaly přebytků, se také dostaly do záporných čísel. Itálie a Řecko překročily hranici 115 % HDP. Celkový dluh eurozóny se zvýšil na 78,7 % HDP. Deficit státního rozpočtu Slovenska se letos v květnu propadl na 2,07 miliardy eur. Přitom v loňském roce ve stejném období dosahoval hodnoty méně neţ poloviční a skoničl na záporných 832 milionech eur. Rozpočtové příjmy v pátém měsíci dosáhnly 3,958 miliard eur a od loňského období se výrazně neodlišovaly. To se nedá říci o výdajích, které proti květnu 2009 navýšily o 26,4 % a celková suma dosáhla 6,063 miliard eur. V roce 2010 se očekává, ţe se deficit státního rozpočtu vyšplhá aţ na 3,75 miliard eur. Přičemţ v předešlém roce dosáhl deficit výše 2,791 miliard eur. I přes očekávaný nárůst deficitu státního rozpočtu se vláda SR zavázala, ţe stanoveného rozpočtového limitu do 3 % HDP dosáhne jiţ v roce 2012. V letošním roce by na základě vládního plánu 48

mělo dojít ke sníţení schodku veřejných financí na 5,5 % HDP oproti loňskému výsledku, kdy schodek dosáhl 6,3 % HDP. Analytici vidí situaci jinak a jsou k takovým tvrzením skeptičtí. Současný vývoj ekonomiky naopak nasvědčuje, ţe bude opět překročen limit 6 % HDP. Roustoucí slovenský dluh je v současné době vnímán mnohem citlivěji. Riziková přiráţka z půjček vlády začala výrazně růst. Investoři mnohem bedlivěji sledují vývoj veřejných financí. Současné situaci nenahrává ani fakt, ţe Ministerstvo financí SR čeká na výsledek parlamentních voleb, které se konají 12. června 2010 a skutečnou výši deficitu zatím nezveřejňují. Slovenské banky na tuto situaci reagovaly doporučeními pro investory, aby v současné době nekupovali státní dluhopisy. O dva dny později se odhady odborníků skutečně potvrdily. Ministerstvo financí SR zveřejnilo návrh závěrečného účtu. Schodek veřejných financí stoupl v roce 2009 na 6,77 % HDP. Výsledky voleb ukazují, ţe v současné nepříznívé ekonomické situaci, která postihla v podstatě většinu států, jsou lidé více nakloněni středopravicovým stranám. Očekávají, ţe budou lépe hospodařit s veřejnými financemi, sniţovat zadluţení státu a nezaměstnanost.

Graf – 3

Bilance běžného účtu SR- HDP % 0 -1

procent

-2 -3

-4 -5 -6 -7 -8

Bilance běžného účtu - HDP %

2008

2009

2010

2011

2012

2013

-7

-3,2

-3,5

-3,9

-3,5

-2,2

rok

Autor: Kateřina Babinská (roky 2008 a 2009 – skutečná data, 2010 aţ 2013 prognózy) Zdroj: Ministerstvo financí SR [www. finance.gov.sk]

49

 Ekonomický růst Slovenská obchodní a průmyslová komora (SOPOK) konstatovala, ţe vývoj ekonomiky na Slovensku by měl v blízké době nabrat pozitivní směr. První pololetí bude probíhat ve formě stabilizace a v druhém pololetí je očekáváno výraznější oţivení. Na základě očekávaného růstu na úrovni 2 aţ 3 % nelze předpokládat, ţe dojde k výraznému sníţení nezaměstnanosti. Spíše lze počítat s růstem produktivity práce. Dosaţení úrovně z konce roku 2008 je očekáváno aţ ve druhé polovině roku 2011. Ekonomického růstu na úrovni 5 aţ 6 % by mohlo být dosaţeno v horizontu pěti let. Slovenský ministr financi Ján Počiatek vidí budoucí hospodářský vývoj rovněţ optimisticky. Slovensko můţe růst rychleji, neţ deklarují odborné analýzy resortu financí. Prognóza hospodářského růstu v roce 2010 je 2,8 %. Přitom v předešlém roce slovenská ekonomika poklesla o 4,7 %. Výhledy pro další roky ministerstvo financí naopak oproti původnímu předpokladu mírně sníţilo, přičemţ prognóza na rok 2011 je 3,3 %, a pro rok 2012 stoupá na 4,5 % a v roce 2013 se očekává růst o 4,6 %. Ministr financí Ján Počiatek zároveň podporuje myšlenku, aby došlo ke zpřísnění Paktu stability a růstu, jak navrhuje německá strana. V otázce zpřísnění fiskální disciplíny se rozchází s názorem šéfa EK José Manuela Barosa, který tento názor povaţuje za naprosto lichý. Slovenský ministr financí tento postoj okomentoval slovy: „Eroze fiskálních pravidel probíhala postupně posledních šest let a dělo se to přímo pod nosem Evropské komise. Barroso nemůže předstírat, že se ho to netýká, že si jen tak sedl za stůl s nepořádkem a musí ho uklízet. On za tím stolem seděl již několik let.“ (Počiatek, 2010, (17)) První čtvrtletí skutečně předčilo očekávání a odhady bankovních analytiků. Ekonomika v prvním čtvrtletí letošního roku dosáhla meziročního růstu 4,8 %. Slovenská ekonomika tak rostla nejrychleji ze zemí EU a v porovnání s předešlým čtvrtletím si polepšila o 0,8 %. Růst se očekává i v dalších čtvrtletích, ale bude mít pravděpodobně pomalejší tempo. Odhad růstu reálného HDP se pohybuje okolo 3 %. Důleţitým faktem je, ţe ekonomický růst zaznamenaly pro Slovensko velice významní obchodní partneři, Německo a Česká republika. Pozitivnímu vývoji ekonomiky pomohl především zahraniční obchod, který se počátkem roku zvýšil o 16,8 %. Paradoxně slabé euro, které velice znepokojuje politiky a ekonomy prospívá exportérům. Firmy, které podnikají v oblasti exportu, mohou očekávat posílení výkonnosti. Značně se totiţ zvýšila jejich cenová konkurenceschopnost. Klesající kurz eura, kdy se euro od začátku roku propadlo oproti americkému dolaru o 13 %, pozitivně ovlivňuje produkty vyváţené z eurozóny na světové trhy. Euro by se na přelomu srpna a září mělo 50

pohybovat na úrovni 1,33 EUR/USD. Přitom v loňském roce tomu po přijetí silného eura bylo naopak. Graf – 4

HDP SR - reálný růst 8 6

procent

4 2 0 -2

-4 -6 HDP %

2008

2009

2010

2011

2012

2013

6,2

-4,7

3,2

3,8

4,5

4,6

rok

Autor: Kateřina Babinská (roky 2008 a 2009 – skutečná data, 2010 aţ 2013 prognózy) Zdroj: Ministerstvo financí SR [www. finance.gov.sk]

Graf – 5

procent

Harmonizace indexu spotřebitelských cen 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

HICP %

2008

2009

2010

2011

2012

2013

3,9

0,9

1

2,8

3,5

3,7

rok

Autor: Kateřina Babinská (roky 2008 a 2009 – skutečná data, 2010 aţ 2013 prognózy) Zdroj:Ministerstvo financí SR [www. finance.gov.sk]

51

Graf – 6

Index spotřebitelských cen - průměrný růst

procent

5 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

Index spotřebitelských cen průměrný růst %

2008

2009

2010

2011

2012

2013

4,6

1,6

1,4

3

3,6

3,9

rok

Autor: Kateřina Babinská (roky 2008 a 2009 – skutečná data, 2010 aţ 2013 prognózy) Zdroj:Ministerstvo financí SR [www. finance.gov.sk]

 Bankovní sektor Dramatickému vývoji se v roce 2009 nevyhnul ani bankovní sektor. Deklaruje to i tisková konference NBS, která se konala 21. dubna 2010. Člen Bankovní rady Slavomír Šťastný uvedl: „S postupným přenesením globální krize na domácí ekonomiku pocítil v roce 2009 krizi i bankovní sektor. Oproti roku 2008 se snížila jeho ziskovost, kdy meziročně klesla téměř o 50 %. Kromě nárůstu nákladů na krytí úvěrových ztrát a stagnace úrokových příjmů mělo na tento pokles vliv i snížení devizových příjmů bank v důsledku zavedení společné měny eura. Pozitivně hodnotíme vývoj kapitálové přiměřenosti bank, který signalizuje schopnost bank zvládnout případný neočekávaný nárůst ztrát.“ Podstatně se zvýšil počet bank, které byly ve ztrátě a bank, které nedosáhly zisku. Došlo k citelnému omezení financování podnikatelského sektoru. Banky byly nuceny se zaměřit na méně rizikové oblasti. Jen u poskytování úvěrů přímo domácnostem nedošlo k výraznému omezení, protoţe tato oblast není bankami povaţována za tak riskantní. Na druhou stranu došlo k posílení kapitálové pozice bank. To znamená, ţe v případě dalších finančních ztrát, by tento kapitál slouţil k jejich pokrytí. Je zřejmé, ţe stav bankovního kapitálu má výrazný vliv na celkovou stabilitu bankovního sektoru. Podstatným zdrojem 52

tohoto kapitálu byl zisk z konce roku 2008, kdy téměř 60 % zisku zůstalo ve formě kapitálu. Evropská komise usiluje o zavedení nové speciální daně pro banky v rámci EU. Formou této daně by se mělo vybrat zhruba 100 miliard eur. Vybrané částky by se měly shromaţďovat ve speciálních záchranných fondech a v případě krize by se tyto uloţené finance pouţily pro překonání nepříznivé situace na finančním trhu. Hlavní myšlenkou je snaha o sejmutí tohoto břemene z daňových poplatníků. Mnoha bankám musely být totiţ poskytnuty peníze národními vládami, aby překonaly vyvstalé problémy během krize. V případě nové finanční krize by si banky tímto způsobem v podstatě předplatily moţnou finanční pomoc od státu. Ekonomové povaţují toto opatření za silně populistické a domnívají se, ţe v konečném důsledku nakonec danou částku zaplatí klienti ve formě vyšších bankovních poplatků nebo úroků. Dalším rizikem je, ţe se banky budou na tento fond spoléhat a budou tudíţ více riskovat. Vţdy by totiţ existovala záruka, ţe bance bude poskytnuta pomoc. Slovenský ministr financí Miroslav Šmál uvedl: „Bankovní sektor na Slovensku je v dobrém stavu a nepotřebuje žádnou pomoc.“ (Šmál, 2010, (18)) Pokud bude tato daň odsouhlasena šéfy vlád členských států, vešla by v platnost jiţ od poloviny příštího roku.

 Podnikatelé Současná situace ukazuje, ţe by se slovenská ekonomika měla v budoucnu soustředit především na podporu malých a středních podnikatelů. V porovnání s ostatními státy eurozóny, kde podnikatelé tvoří hlavní páteř ekonomiky a jsou nositeli zaměstnanosti, je jich na Slovensku velmi malé mnoţství (pouze 9 %). Samotný vstup do eurozóny se pro Slovensko neodehrál v příznivé době. Hospodářská krize, která se naplno projevila v roce 2009, přiměla nečlenské státy k výraznému oslabení své měny (Polsko, Maďarsko, Česko – oslabení mezi 20 -30 %). Slovensko naopak, přechodem na euro, zdraţilo své produkty a pracovní sílu. Více neţ kdy předtím se ukazuje, ţe je naprosto klíčové, jak se v takové situaci zachová vláda, která by měla pruţně reagovat a podporovat ostatní politiky. Zejména by se měla soustředit právě na malé a střední podniky. Podstatné ulehčení by podnikatelským subjektům přineslo zjednodušení administrativy vůči státu, reforma dávek atd. Nynější události však zájem o podnikatelskou činnost podkopávají. Výzkum Eurostatu, který probíhal v prosinci 2009, uvádí, ţe pouze 26 % obyvatel by bylo ochotno začít samostatně podnikat. Průzkum poukazuje i na velmi specifický jev, který je patrný 53

obecně ve všech postkomunistických zemí, kde jsou podnikatelé společností vnímáni spíše negativně. Téměř 70 % Slováků si myslí, ţe se starají pouze o svůj vlastní prospěch. Další slabou stránkou je, ţe Slováci nevěří svým vlastním schopnostem a nápadům. Raději proto volí moţnost být zaměstnanci, kteří mají jistý a pravidelný příjem a pravidelnou pracovní dobu. Graf – 7

procent

Export/import zboží a služeb - SR 20 15 10 5 0 -5 -10 -15 -20

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Export zboží a služeb - reálný růst %

3,2

-16,5

12,8

9,2

7

6,6

Import zboží a služeb - reálný růst %

3,1

-17,6

13,5

8,7

6,1

7,7

rok

Autor: Kateřina Babinská (roky 2008 a 2009 – skutečná data, 2010 aţ 2013 prognózy) Zdroj:Ministerstvo financí SR [www. finance.gov.sk]

 Nezaměstnanost Vysoká míra nezaměstnanosti představuje pro Slovensko velký problém. Na základě aktuálních výsledků OECD se s druhou nejvyšší mírou nezaměstnanosti 14,1 % řadí uţ jen před Španělsko, kde nezaměstnanost dosahuje 19,7 %. Z tohoto počtu tvoří aţ 40 % lidé mladší 25 let. Achillovou patou jsou pro slovenský trh práce dlouhodobě nezaměstnaní. Průměrná délka nezaměstnanosti vzrostla v březnu tohoto roku oproti loňskému roku o 2,68 měsíce. Rekordního minima dosáhla nezaměstnanost v roce 2008, kdy počet nezaměstnaných byl 7,36 %. Koncem března tohoto roku bylo registrováno celkem 6 100 volných míst, přičemţ na jedno volné místo připadalo přibliţně 65 nezaměstnaných vedených v evidenci. Odborné analýzy poukazují na fakt, ţe pro vytváření nových míst je zcela nezbytný ekonomický růst, který musí překračovat minimálně 3 % a více. Vývoj na 54

trhu práce v budoucnu výrazně ovlivní externí ekonomické prostředí. I v rámci celé eurozóny se nezaměstnanost vyšplhala na 10, 1 %, coţ je nejvýše od roku 1988. Na základě statistik Eurostatu se nezaměstnanost v rámci EU pohybuje kolem 9,7 %. Bez práce je tak přibliţně 23,3 milionů lidí a z toho 15,9 milionů připadá na občany eurozóny. Nejlépe si stojí Rakousko se 4,9 % a Nizozemsko se 4,1 % nezaměstnanosti. Graf – 8, 9

Autor: Kateřina Babinská (roky 2008 a 2009 – skutečná data, 2010 aţ 2013 prognózy) Zdroj:Ministerstvo financí SR [www. finance.gov.sk]

55

4.1.

Moţnost vyuţití zkušeností pro ČR Česká republika, která zatím termín vstupu do eurozóny stále odsouvá, má

jedinečnou moţnost sledovat ekonomický vývoj na Slovensku a vyhodnotit klady a zápory přijetí eura. Můţe tak učinit vzhledem ke značné podobnosti obou ekonomik. Slovenská i česká ekonomika má otevřený proexportní charakter a je orientována především na automobilový průmysl. Toto úzké zaměření průmyslu na jedinou komoditu v podobě výroby automobilů a součástek, však můţe mít v období hospodářské recese negativní následky pro celou ekonomiku. Slovensko, stejně jako ČR, pouţívalo podobný makroekonomický model zaloţený na plovoucích kurzech a cílování inflace. To je právě jediný bod, na kterém se čeští ekonomové a analytici dokáţou shodnout. V ostatních názorech, které by zhodnotily klady či zápory jednotné měny, se diametrálně odlišují. Posoudit jestli jsou obavy z eura opodstatněné nebo naopak. Bezpředmětné se zdá být naprosto nemoţné. Slovensko v tomto bodě vykazovalo oproti České republice jeden zcela zásadní rozdíl. V otázce přijetí eura panovala shoda napříč celým politickým spektrem. Současná dluhová krize jiţních států popularitě eura jistě nepřidá. Naopak utvrzuje státy s vlastní měnou, ţe mohou lépe odolávat ekonomickým tlakům. Pokud bychom chtěli zhodnotit, jestli je na tom Slovensko po přijetí eura lépe neţ ČR, musíme se ohlédnout o několik let nazpátek. Výkonnost slovenské ekonomiky aţ do konce roku 2008 neustále rostla. Meziroční slovenský HDP za poslední čtvrtletí vzrostl oproti českému HDP o 1,8 %. Odhadovalo se, ţe slovenská ekonomika poroste i v roce 2009 a to zhruba o 2 %. Českou ekonomiku podle odhadů naopak čekal propad aţ o 1 %. Na pozadí hospodářské krize, která zasáhla obě ekonomiky, se však ukazuje něco jiného. Karty se obrátily a ekonomický růst Slovenska se propadl o více neţ 4 % HDP. Nabízí se otázka, zda mohlo být na vině nevýhodné zafixování kurzu SKK/EUR. Ukazuje se, ţe pokud stát, který pouţívá makroekonomický model cílování inflace a plovoucích kurzů, vstupuje do eurozóny v ekonomicky příznivém období, dochází k nadhodnocení směnného kurzu. Během této doby totiţ dochází i k posilování domácí měny. Je proto velmi důleţité mít tento fakt na paměti. Stejného názoru je i viceguvernér ČNB Mojmír Hampl: „Porovnáme-li stav obou ekonomik minulého roku, lze se dokonce přiklánět k tomu, že se naplňuje předpověď standardní ekonomické teorie. Tedy že příliš silní kurz, se kterým slovenská ekonomika do eurozóny vstoupila, začíná tuto ekonomiku stále viditelněji zatěžovat. Považoval bych za přínosné, kdyby si představitelé exportérů a průmyslu začali ve svých doporučeních ohledně eura tuto skutečnost uvědomovat.“ (Hampl, 2009, (12)) 56

Pokud bychom chtěli čerpat nějaké zkušenosti, je nutné přijetí eura na Slovensku vnímat ze dvou úhlů. Slovensku se díky jednotné měně podařilo přilákat miliardové investice.Slovensko se dokonce stalo největším světovým výrobcem aut na obyvatele. Ukázalo se, ţe převaţující orientace na automobilový průmysl, který tvoří polovinu slovenského exportu, můţe být během hospodářské krize nevýhodou. Zájem o tyto produkty prudce klesl. Euro tedy Slovensku poskytlo stabilitu, zvýšení důvěryhodnosti a ochranu před turbulencemi na trhu. Na druhou stranu, silný kurz sniţoval konkurenceschopnost slovenských exportérů. Velkým přínosem a významným gestem ze strany SR bylo uspořádání přednášky guvernéra NBS Ivana Šramka, který promluvil o zkušenostech s eurem. Přednáška byla součástí semináře „Slovenské zkušenosti s eurem a české přípravy“, který se konal 29. září 2009 v Kongresovém centru ČNB. Diskutována byla stěţejní témata související s přijetím eura a existencí v eurozóně. Ivan Šramko zhodnotil situaci na Slovensku následovně. Jedním z nejdůleţitějších a zároveň nejobtíţnějších úkolu nového člena se po vstupu do eurozóny stává dlouhodobá udrţitelnost inflace v rámci stanoveného rozpětí. Slovensko tento náročný úkol splnilo a hodnota inflace byla dokonce o jeden procentní bod pod stanovenou referenční hodnotou 3,2 %. Od března 2009 došlo k mírnému zvýšení, kdy naopak referenční míra byla překročena. Přesto bylo Slovensko v tomto bodě hodnoceno kladně a to i z pohledu obyvatel, kdy se nenaplnily obavy ze zdraţování zboţí a sluţeb po zavedení eura. Ukazuje se, ţe úspěšně a včas provedené reformy jsou zcela klíčové pro plnění poţadovaných kritérií. Guvernér Ivan Šramko vyzdvihl důleţitost kvalitní spolupráce NBS a vlády v obdobích příprav na vstup do eurozóny. Slovensko zrealizovalo v tomto ohledu daňovou a důchodovou reformu a výrazné změny v oblasti zdravotnictví, školství a v sociálním systému. I v očích zahraničních investorů, po zavedení eura, reputace Slovenska výrazně vzrostla. Dle ratingového hodnocení, bylo Slovensko na stupnici Standard & Poor´s v porovnání s ostatními státy Vyšegrádské čtyřky (V4) na prvním místě23. Mezi často kritizované dopady přijetí eura patří ztráta měnové politiky. To znamená nemoţnost reagovat na ekonomickou recesi slabším kurzem. I tady guvernér NBS neviděl zásadní problém. Dle jeho názoru jde o pouze krátkodobé řešení, které brzdí 23

Rating – jedná se o nezávislé vyhodnocení platebních schopností trţních subjektů či států pokud moţno v celosvětovém měřítku; jeho smyslem tedy je na základě hloubkového rozboru mikroekonomických kritérií zjistit, zda hodnocený subjekt je schopen a ochoten dostát včas a v plné výši svým splatným závazkům (nejznámější ratingové agentury - Standard & Poor´s, Moody´s a Fitch-IBCA).

57

strukturální reformy a ve svém důsledku vede ke zvýšení inflace a nárůstu státního dluhu. Navíc z takovéto situace mají prospěch pouze určitá odvětví jako je např. oblast maloobchodu a cestovního ruchu. Přednášky se osobně zúčastnil i guvernér ČNB Zdeněk Tůma, který euro vidí jako silnou měnu, coţ dokazuje jeho desetiletá existence. Během této doby se stalo jednou z rezervních měn a velmi posílilo vůči dolaru. Ekonomický vývoj v eurozóně nevykazuje ţádné enormní výsledky, na druhé straně není ani horší neţ v ostatních státech. Existuje i jisté riziko dezinflace, protoţe mnoho států před vstupem do eurozóny sníţilo rychle inflaci, ale pouze dočasně. Mnoho členů eurozóny vstupovalo do HMU s cílem uskutečnit jednotlivé strukturální reformy, které by následně zvýšily konkurenceschopnost jednotlivých ekonomik (Rakousko, Finsko, Německo, Nizozemí). Jiní členové HMU okamţikem přijetí eura ukončily veškeré snahy o tak potřebné strukturální reformy, coţ vedlo ke ztrátě konkurenceschopnosti, ke sníţení růstu HDP. Na závěr Zdeněk Tůma uvedl: „Viděno striktně očima ekonoma a konzervativního centrálního bankéře: Dovoz „lepší“ měnové politiky není pro Českou republiku relevantní (včetně eventuálních rizik). Makroekonomické dopady odstranění transakčních nákladů a zvýšení obchodu uvnitř měnové oblasti pravděpodobně nejsou příliš významné. Zbývá otázka „volatilit“ a tu je velmi obtížné zodpovědět, a pokud, tak pouze podmíněně. Vstup je proto především politické rozhodnutí.“ (Tůma, 2009, (21)) ECB 12. května 2010 zveřejnila novou konvergenční zprávu pro rok 2010. Hodnotí celkem devět členských států EU (Bulharsko, Českou republiku, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Maďarsko, Polsku, Rumunsko a Švédsko), a to v oblasti hospodářské a právní konvergence. Vzhledem k celosvětové hospodářské krizi se reálný HDP ve většině sledovaných zemí značně propadl. Došlo k utlumení inflace, ale na druhé straně se s velkými potíţemi potýkala oblast veřejných financí. Česká republika se také velmi vzdálila od referenční hodnoty rozpočtového schodku 3 % HDP. Další kritéria veřejného dluhu a dlouhodobé úrokové míry Česká republika v roce 2009 splnila. Špatný stav veřejných financí neumoţní ČR vstoupit do eurozóny dříve neţ v roce 2015. Ministr financí Eduard Janota uvedl, ţe deficit plánovaných státních rozpočtů se nedostane pod hranici 150 miliard korun do roku 2012. Schodky veřejných financí se proto budou pohybovat kolem 4,2 aţ 5 % HDP. Evropská komise konstatovala, ţe Česká republika nepodniká dostatečné kroky, které by podporovaly zavedení jednotné měny. Současné problémy v eurozóně v podobě předluţeného Řecka a nepříznivé situaci ve Španělsku, 58

Portugalsku a Itálii nahrávají českým politikům, kteří nyní nejsou této myšlence příliš nakloněni. Nepříznivá situace eurozóny nahrává nedůvěře v euro a naopak posiluje důvěru ve svou vlastní měnu. Potvrzují to i výsledky průzkumu, kde se aţ 80 % respondentů přiklání k názoru, ţe setrvání u české koruny je pro ČR výhodné. Pouze 11 % respondentů se domnívá, ţe euro ekonomické problémy nepřinese, a ţe je nutné ho přijmout co nejdříve. Tabulka 3 - Klady a zápory eura

KLADY PŘIJETÍ EURA

ZÁPORY PŘIJETÍ EURA

Makroekonomické výhody

Nevýhody a rizika

Spolurozhodování o měnové politice eurozóny Tlak na rozpočtovou kázeň Ochrana před krizí platební bilance

Velké vstupní investice Ztráta národní měnové politiky Riziko vnímané inflace Nutná harmonizace legislativy Ztráta pravomocí v oblasti centrálního bankovnictví

Výhody pro spotřebitele Úspora při cestování Snadná porovnatelnost cen Levnější půjčky

Výhody pro podnikatele Odstranění kurzového rizika Sníţení transakčních nákladů Niţší úrokové sazby Autor: Kateřina Babinská

4.2.

Dopady dluhové krize na eurozónu Eurozóna v současné době prodělává nejtěţší krizi za celou dobu své existence.

Ukazuje se, ţe její představitelé v 57 % porušili minimálně jedno rozpočtové pravidlo. Veřejné finance jednotlivých členských zemí se dostaly pod hranici udrţitelnosti. Existence jednotné měny je tak značně ohroţena. Současným největším problémem je pro eurozónu předluţené Řecko, které porušovalo stanovená pravidla po dobu dlouhých devíti let. Ţilo si vysoko nad své poměry a poskytovalo nepravdivé statistické údaje. Letos ho toto nezodpovědné chování přivedlo aţ na samou hranici státního bankrotu. Hrozila situace, ţe nezíská peníze na jiţ splatné státní dluhopisy. Stav veřejných financí v Řecku způsobil výrazný pokles hodnoty eura na finančních trzích. Euro dosáhlo čtyřletého minima 1 EUR/1,223 USD. V průběhu letošního roku přišly centrální banky kvůli propadu eura přibliţně o 300 miliard eur, protoţe včas nevyměnily euro za dolary nebo jiné měny. Uklidnit finanční trhy a získat zpět jejich důvěru zatím nepomohl ani tzv. záchranný balíček v hodnotě 750 miliard eur, který schválili ministři financí eurozóny. EU v kooperaci s MMF chtějí soustředit tyto finanční prostředky a vyuţít je v případě nutné pomoci státům, které by se ocitly ve váţné ekonomické situaci. Existence fondu je vázána 59

na zájem finančních trhů o vládní dluhopisy. V momentě, kdy bude projeven o tyto dluhopisy ze strany těchto trhů spontánní zájem a zároveň dojde o přesvědčivou korekci vládních rozpočtů, měl by být fond rozpuštěn. Tento speciální rezervní fond, spravovaný lucemburskou vládou, bude disponovat aţ 440 miliardami eur. V případě potřeby by fond prodával vydané dluhopisy pro státy čelící výrazným ekonomickým problémům. Zároveň by zajišťoval co moţná nejvyšší raiting. Tato akciová společnost vzniklá na základě lucemburského práva se má stát plně funkční aţ v momentě, kdy 90 % členů eurozóny vyjádří svou vůli se na něm prostřednictvím příspěvku podílet. Další pomoc v celkové výši 250 miliard eur by v případě krizové situace poskytnul MMF. Do třetice má být nápomocná i Evropská komise s částkou 60 miliard eur. Účast Slovenska na tomto záchranném systému je přímo podmíněna nutnou změnou určitých legislativních opatření. Slovenský premiér Robert Fico uvedl: „Tady nejde o Řecko. Jde o Slovensko, jde o hospodářský růst, jde o mzdy, jde o důchody, jde o finanční stabilitu. Prosím, uvědomme si to. Já ještě jednou principiálně odmítám, aby se Slovensko v této otázce izolovalo, i když chápu, že to není téma příjemné pro veřejnost.“ (Fico, 2010, (7)) Opačný názor zastává předseda SDKÚ-DS Mikuláš Dzurinda, který tuto pomoc kategoricky odmítá. Poukázal na situaci během 90. let, kdy v důsledku konverze zbrojního průmyslu a špatného stavu hospodářství dosahovala nezaměstnanost aţ 20 %. V té době Slovensku nepomohl nikdo. Propad eura na jedné straně zlevňuje evropské výrobky a poskytuje tak výhodu konkurenceschopnosti exportérům. Na druhé straně však v důsledku oslabení eura dochází ke zvyšování nákladů na pojištění proti státnímu bankrotu Řecka. Úvěrové pětileté swapy se v polovině května zvýšily na 6,25 %. EU a MMF schválil pro Řecko záchranný finanční balíček v celkové výši 110 miliard eur během následujících tří let. Jako protihodnotu muselo Řecko přislíbit, ţe během stejného období ušetří 30 miliard eur. Řecko bylo nuceno podřídit se podmínkám, které nařídil Brusel. Všichni daňoví poplatníci eurozóny na sebe převzali řecké náklady Otázkou je zda tyto finanční balíčky Řecku skutečně pomohou. Odhady analytiků uvádějí, ţe i v případě realizace veškerých úsporných opatření dosáhne v průběhu několika let řecký dluh 150 % HDP. Někteří odborníci jsou toho názoru, ţe soustředit se pouze na rozpočtovou disciplínu můţe ve svém důsledku nahrávat politikům, kteří by se měli soustředit na řešení evropské nerovnováhy a zejména pak na ztrátu konkurenceschopnosti států jiţní Evropy (Itálie, Portugalsko, Španělsko). Výsledek nedávných slovenských voleb do parlamentu upozorňuje na fakt, ţe fungování eurozóny a EU je přímo podmíněné politickým rozhodnutím jednotlivých států. 60

Vítězní sociální demokraté v čele s Robertem Ficem sice získali 35 % hlasů, ale pravděpodobně nesestaví vládu, coţ můţe podstatným způsobem ovlivnit odsouhlasení půjčky zadluţenému Řecku. Předešlou vládou byla odsouhlasena půjčka v celkové výši 820 miliónů eur. Většina pravicových a středopravicových stran měla k takovému objemu peněz velké výhrady. Hlavní problém vidí v tom, ţe částka, kterou se má kaţdý členský stát eurozóny účastnit na půjčce Řecku v objemu 80 miliard eur, se počítá podle výše podílu členského státu na základním kapitálu ECB. Vůbec se přitom nepřihlíţí k hospodářské situaci jednotlivých zemí. To nahrává euroskeptikům, kteří tvrdí, ţe měnová unie nemůţe nikdy fungovat bez unie politické. Dalším velkým problémem, se kterým se bude muset eurozóna a celá EU vypořádat, je fenomén stárnoucí populace. V jeho důsledku dojde ke zvyšování tlaku na růst veřejných výdajů a zpomalení růstu veřejných příjmů. Veřejné schodky porostou a dynamika ekonomiky se naopak sníţí. Teoreticky můţeme hovořit o dvou variantách moţného řešení. Jednou moţností je, ţe by jednotlivé státy přikročily ke sníţení důchodů a zvýšení věku odchodu do důchodu, coţ jsou opatření velmi nepopulární, a proto s nimi nelze příliš počítat. Daleko pravděpodobnější variantou je, ţe státy, které zatím nezrealizovaly reformy svých důchodových systémů (Německo, Francie, Španělsko, Itálie) by mohly vyvíjet tlaky na ECB, která by zvyšováním peněz v oběhu současně zvyšovala inflaci. Negativní dopad takového jednání by zasáhl všechny členské státy, Slovensko nevyjímaje. Společná měna výrazně omezuje moţnost jednotlivých členských států pruţně reagovat na měnící se podmínky. Čelit tomuto trendu lze především prostřednictvím hospodářských reforem, které by se měly zaměřovat na vzájemnou integraci a vyšší pruţnost v oblasti trhu zboţí, sluţeb, práce a kapitálu. Evropská unie se bude muset v budoucnu soustředit na koordinaci rozpočtů jednotlivých států a usilovat o sladění penzijních systémů všech členů. Letos v červnu by Evropská komise měla uveřejnit „Zelenou knihu“, jejímţ úkolem bude zhodnotit penzijní systémy jednotlivých členských států. Harmonizace důchodových systémů by v budoucnu měla podpořit dosaţení udrţitelných veřejných financí. Americký nositel Nobelovy ceny za ekonomiku Paul Krugman současnou situaci v eurozóně okomentoval slovy: „Zavedly euro do unie mnohem dřív, než na to byla připravena.“ (Krugman, 2010, (14)) Zabránit případným dalším finančním krizím v rámci eurozóny má zabránit tzv. zachranný systém pro eurozónu“. Ministři financí EU potvrdili definitivní podobu nové strategie 7. června v Bruselu. Cílem je předejít dalším finančním krizím v rámci eurozóny 61

a především omezit vznik rozpočtových dluhů. Uţ od jara příštího roku (2011) budou členové předkládat návrhy státních rozpočtů k přezkumu Evropské komisi a všem členským zemím ještě dříve, neţ dojde k jejich schválení vnitrostátními parlamenty. Evropská komise bude pouze iniciovat diskuzi týkající se daných rozpočtů, v ţádném případě do nich nebude zasahovat. Tato opatření by plnila pouze preventivní charakter. V případě vysokého schodku si daný stát bude muset rozpočet věrohodně obhájit. Tuto myšlenku prezentovala Evropská komise jiţ v roce 2004 (také kvůli Řecku), narazila však na tvrdý odpor většiny zemí, v jejichţ čele stálo paradoxně Německo. Zároveň bylo posíleno postavení Eurostatu, který bude moci ověřovat pravost poskytnutých údajů týkajících se veřejných financí. Také porušení podmínek Paktu stability a růstu by v budoucnu mělo být trestáno tvrdými finančními, ale i nefinančními, sankcemi. V úvahu přichází například ztráta moţnosti čerpat dotace ze strukturálních fondů, nebo ztráta hlasovacího práva po dobu jednoho roku. Názory na formy sankcí se různí. Mnozí zástupci jednotlivých států poukazují na kontraproduktivnost takovýchto opatření. Dluhová krize eurozóny můţe, vzhledem ke globální provázanosti světových ekonomik, negativně ovlivnit i státy mimo EU. V ohroţení se ocitá především tolik potřebné oţivení světové ekonomiky. K řešení fiskálních problémů je nutné přistupovat velmi obezřetně, aby ve svém důsledku nezpůsobilo zpomalení současného světového ekonomického růstu. Generální tajemník OECD Angel Gurría na základě aktuálních ekonomických ukazatelů věří, ţe ekonomika neupadne do další recese: „Ve střednědobém horizontu, zhruba v rozmezí pěti až sedmi let, bude růst ekonomiky relativně malý, nezaměstnanost vysoká a škrty v rozpočtech poměrně velké.“ (Gurria, 2010, (11)) V této souvislosti je proto nutné přistoupit ke strukturálním reformám, coţ je úkol především politiků. Evropská centrální banka v květnu varovala, ţe kvůli probíhající dluhové krizi v eurozóně dojde v tomto i příštím roce k odpisům úvěrů v celkové výši 195 miliard eur. Lze očekávat, ţe nutná krátkodobá konsolidační opatření budou mít sice krátkodobý, ale velmi negativní vliv na hospodářský růst a zaměstnanost. I poslední prognózy Světové banky poukazují na fakt, ţe zpomalení růstu vyspělých ekonomik můţe skutečně vést i ke zpomalení růstu celé globální ekonomiky. Odhadované ekonomické tempo se v tomto a příštím roce pohybuje v rozmezí od 2,9 % do 3,3 %. Můţe nastat i situace, kdy některé evropské ekonomiky upadnou opět do recese. Rozhodující v tomto okamţiku je, zda investoři neztratí důvěru v evropskou strategii, která by měla stávající dluhovou krizi vyřešit. 62

Zhodnotit, zda je přijetí eura pro daný stát, tedy i pro Slovensko, přínosem či nikoliv je velmi obtíţné. V tomto bodě se neshodnou politici ani odborná veřejnost. Přijetí společné měny zcela jistě podporuje vyšší obchodní výměnu a zároveň vede k efektivnější alokaci zdrojů. Dochází k redukci transakčních nákladů, transparentnější srovnatelnosti nákladů a cen mezi zeměmi navzájem, současně je odstraněno měnové riziko. Pokud dojde k symetrickému šoku, který zasáhne všechny členy měnové unie (například zvýšení cen energie) můţe celá unie zareagovat jako celek v zájmu všech členů. Opakem je však šok asymetrický, který se vyskytuje mnohem častěji. V takovém případě jsou země, které takový šok zasáhne v nevýhodě. Pravděpodobně zapříčiní sníţení ekonomické aktivity daného státu, který nemůţe reagovat na vzniklou situaci prostřednictvím devalvace či inflace. Jediným moţným řešením je pak fiskální expanze nebo mikroekonomická reforma. Fiskální opatření jsou silně ovlivněna výší veřejného dluhu a reformy jsou negativně vnímány veřejností. Profesor Robert Mundell, duchovní otec eura, je toho názoru, ţe nositeli asymetrických šoků jsou ve velké míře monetární politiky a politiky směnného kurzu jednotlivých zemí, které často reagují nepřiměřeně na relativně malé a krátkodobé šoky. Zároveň nelze opomenout fakt, ţe euro a existence eurozóny je zaloţena především na politické vůli, a ne na ekonomické logice. Zda eurozóna přeţije současnou velice kritickou situaci, ukáţe aţ čas. Určitě bude muset urychleně přistoupit ke zcela zásadním opatřením, která povedou k větší integraci. Podstatné bude, jak v budoucnu postupovat proti členům, kteří neustále porušují stanovená pravidla a přímo tak negativně ovlivňují ekonomickou situaci v celé měnové unii. Otázkou zůstává, proč se pravidla pro dodrţování schodku veřejných financí a deficitu v rámci eurozóny nedodrţovala jiţ dříve. Chyba bude zřejmě někde jinde. Moţná kdyby politici a bruselští úředníci činili, co činit mají, a ti co neustále porušovali pravidla, byli skutečně potrestáni, nemusela by dnes celá eurozóna a EU čelit tak závaţným problémům a balancovat na hraně své další existence. Téměř se sto procentní jistotou můţeme očekávat, ţe státy s větší fiskální disciplínou budou doplácet prostřednictvím eura na státy, které tuto disciplínu nemají.

4.3.

Stručné zhodnocení výsledků hospodářského vývoje SR Slovenská ekonomika, která aţ do roku 2008 zaznamenávala rychlý ekonomický

růst, zvládla po technické stránce faktický vstup do eurózony zásadních problémů. V důsledku celosvětové hospodářské krize však Slovensko v roce 2009 upadlo do recese. 63

Vysoká míra otevřenosti ekonomiky, která je zaloţená především na exportu do zemí EU, se tak stala nevýhodou. Slovensko jiţ nemohlo zareagovat prostřednictvím měnové politiky, které se vstupem do měnové unie vzdalo. Došlo ke sníţení zájmu zahraničních investorů, a tím pádem i k odlivu investic. Podstatným způsobem se sníţila zahraniční poptávka po slovenském zboţí a sluţbách, protoţe se z „levné ekonomiky“ stala přes noc „ekonomika drahá“. Celkový propad vývozu v loňském roce dosahuje hodnoty 16,5 %. Míra inflace podle HICP byla v průměru 0,9 %. Podle informací Statistického úřadu SR byl HDP Slovenska v roce 2009 63,3 miliard eur. Proti roku 2008 tak ve stálých cenách klesl o 4,7 % na 49,1 miliard eur. Nejprudší pokles probíhal během prvního čtvrtletí. V následujících obdobích pak došlo k jeho zmírňování. Celkové hospodaření loňského roku skončilo schodkem 2,8 miliard eur. Negativní tendence vykazoval i trh práce. Nezaměstnanost se v roce 2009 prudce zvýšila na 11,9 %. Zhodnotit, jestli je euro po jednom roce pro Slovensko výhodou nebo naopak, je nemoţné. Je zřejmé, ţe tato proexportní ekonomika velmi citlivě reaguje především na vnější okolí. Události roku 2009, spojené se ztrátou národní měnové politiky, příznivému ekonomickému vývoji nepřály. Současná globální propojenost světových ekonomik poukazuje na křehkost tohoto měnového společenství. To co bylo jeden den výhodou, můţe mít druhý den opačné následky. Od samotného přijetí eura nelze očekávat zázračné výsledky. Coţ potvrzuje nejen celosvětová hospodářská krize, ale i současná dluhová krize v eurozóně. Pokud by si skutečně ČR chtěla vzít od našich sousedů nějaké poučení, musela by se v budoucnu soustředit především na uskutečnění reforem, které se týkají výdajové strany státního rozpočtu (především důchodová reforma). ČR zatím tyto tolik potřebné reformy chybějí a nepříznivě tak ovlivňují státní rozpočet. Další oblastí, na kterou by se všechny státy EU a eurozóny měly v budoucnu soustředit, je konsolidace veřejných financí. I tady je však nutná jistá míra obezřetnosti, protoţe přílišná snaha o rychlé dosaţení vyrovnaných rozpočtů můţe být kontraproduktivní. Ve svém důsledku totiţ můţe vést k utlumení celosvětového hospodářského růstu.

64

Závěry a doporučení Slovenská republika vstoupila do eurozóny a přijala euro 1. ledna 2009. Stala se tak zatím jejím posledním šestnáctým členem. Vzdala se své národní měny a měnové politiky. Za to ji mělo a má být odměnou posílení ekonomiky, cenová stabilita a zvýšení konkurenceschopnosti. Samotný faktický proces konverze na euro proběhl bez větších problémů. Obavy občanů ze zdraţení zboţí a sluţeb se nakonec nenaplnily. Slovensko si v loňském roce polepšilo především v oblasti zahraničních investic. Celkově však především z důvodů hospodářské krize upadlo do recese. Na objektivní zhodnocení, zda je členství v eurozóně krokem správným směrem, je období jednoho roku příliš krátká doba. Zanalyzovat dopady na národní hospodářství země lze aţ v horizontu několika let. Důvěru v euro značně podkopává současná dluhová krize eurozóny. Nabízí se otázka, zda euro v této těţké zkouţce obstojí a jakou cenu bude za jeho existenci nutno zaplatit. Uţ teď je jisté, ţe nebude malá. Více něţ kdy předtím se ukazuje křehkost tohoto projektu, který vţdy stál v první řadě na politické vůli. O tom svědčí i poslední parlamentní volby konané jak v České republice, tak na Slovensku. Výrazným způsobem byly výsledkem voleb poslíleny středopravicové strany. Dá se tedy předpokládat, ţe obě vlády půjdou cestou úspor veřejných finací, sniţování nezaměstnanosti, a ţe se budou snaţit dosáhnout vyrovnáných rozpočtů. Ze strany ČR můţeme očekávat značné utlumení příprav na vstup do eurozóny. O konkrétním termínu se přestalo vzhledem k nepříznívé národní rozpočtové situaci diskutovat. Podstatnou roli zcela jistě hraje i právě probíhající dluhová krize. Vstup do eurozóny nelze očekávat dříve neţ v roce 2015. Na Slovensku se po parlamentních volbách, které se konaly 12. června, zformovala středopravicová vláda, která se právě ke způsobu řešení řecké dluhové krize formou „záchranného balíčku“ staví negativně. Výsledky voleb tedy zvrátily, do té doby souhlasný postoj vlády Roberta Fica. Nyní je Slovensko jedinou zemí eurozóny, která odmítá dříve slíbenou pomoc Řecku. Letos by přitom mělo poskytnout celkem 300 miliónu eur. Parlamet tuto částu pravděpodobně neuvolní, protoţe SR by si sama nejdříve na tuto půjčku musela půjčit, a pravicové strany jsou zásadně proti. Názory analytiků se však shodují, ţe tento negativní postoj můţe mít pro Slovensko fatální následky, a to v případě, kdyţ by se samo dostalo do finančních problémů. Dnes, po jedenáctileté existenci eurozóny, můţeme konstatovat, ţe původní optimistické vize spojené s eurozónou nebyly zdaleka naplněny. Kombinace pomalého 65

hospodářského růstu a především neustále se zvyšující veřejné dluhy členských zemí mají citelné negativní dopady na celé společenství. Namísto zmenšování rozdílů mezi členskými státy dochází spíše k opačnému trendu. Jiţní státy (PIIGS – Poltugarsko, Irsko, Itálie, Řecko, Španělsko), které si léta ţily nad poměry, táhnou nyní celou eurozónu ke dnu. Vina však neleţí pouze na nich. Obrovské sumy peněz jim léta půjčovaly především německé a francouzské banky. Teď jsou však ony ve váţném ohroţení a lze předpokládat, ţe bez vládní pomoci se neobejdou. Zcela jistě dojde k citelnému zpřísnění přístupových podmínek pro potenciální nové členy, tedy i Českou republiku. Velmi benevoletní přístup, kterým bylo nahlíţeno například na plnění dluhového kritéria, se stal minulostí. Eurozóna nyní musí za toto své nezodpovědné jednání tvrdě zaplatit. Členské státy se v budoucnu musí soustředit především na fiskální disciplínu a na směřování k vyrovnaným veřejným rozpočtům. Rychlá konsolidace veřejných financí se však můţe ve svém důsledku ukázat jako kontraproduktivní. Deficity je nutné sniţovat postupně, aby nedocházelo k utlumování tolik potřebného ekonomického růstu. Budoucnost a ţivotaschopnost eurozóny bude záviset na vzájemné solidaritě a přerozdělování finančních zdrojů. Jak se eurozóna se svými problémy vypořádá, ukáţe aţ čas. Do jejího vybudování bylo však vloţeno tolik politického úsilí a finančních prostředků, ţe nelze předpokládat její zánik. Cena za udrţení eura bude veliká. Dnes, kdy jsou ekonomiky jednotlivých států citelně propojeny, odrazí se tato „daň“ i v zemích, které nejsou členy EU. Zda euro přijmout či nikoli, to je otázka, na kterou je těţké najít správnou odpověď.

66

.SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY [1]

Dědek, O., Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru, 1.vyd. Praha: C.H.Beck, 2008. 260 s. ISBN 978-80-7400-076-8

[2]

Baldwin, R., Wyplosz, CH., The Economics of European Integration, 2.vyd. McGraw-Hill International UK Limited, 2006. 478 s. ISBN 978-80-247-1807-1

[3]

Lacina, L., Rusek, A. a kolektiv, Evropská unie: trendy, příležitosti a rizika, 1.vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 260s. ISBN 97880-7380-077-2

[4]

Hartman, P., Uplynul rok od vstupu Slovenska do eurozóny, rozhlas.cz [online] 12. 01. 2010, [cit. 2010-01-12], Dostupný z www: http://www.rozhlas.cz/cro6/stop/_zprava/681319

[5]

Havel, P., Nezaměstnanost v eurozóně se přehoupla přes deset procent, E15.cz [online] 01.06.2010, [cit. 2010-06-03], Dostupný z www: http://www.e15.cz/zahranicni/ekonomika/nezamestnanost-v-eurozone-seprehoupla-pres-deset-procent

[6]

Havranová, R., Slováci jsou rok po přijetí eura spokojení a hrdí. Spojují s ním ale citelné zvýšení cen, iHNed.cz [online] 09.12.2009, [cit. 2010-03-20], Dostupný z www: http://zahranicni.ihned.cz/c1-39395420-slovaci-jsou-rok-po-prijeti-euraspokojeni-a-hrdi-spojuji-s-nim-ale-citelne-zvyseni-cen

[7]

Hoschek, M., SEPA – nové európské výzvy platového styku, Profini.sk [online] 25.06.2008, [cit. 2010-04-12], Dostupný z www: http://www.profini.sk/index.cfm?Module=Activeweb&Page=WebPage&s=sepa___nove_europsk_1

[8]

Jamrichová, P., Slabé euro nahráva exportérom, HNonline.sk [online] 24.05.2010, [cit. 2010-05-25], Dostupný z www: http://hnonline.sk/podniky/c143749410-slabe-euro-nahrava-do-karat-nasim-exporterom

[9]

Jánčík, Ľ., Banky radia investorom neveriť Slovensku, sme.sk [online] 04.06.2010, [cit. 2010-06-07], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5406132/banky-radia-investorom-neveritslovensku.html

[10]

Jánčik, Ľ., Banky si budú šetřit na budúce záchranné balíčky, sme.sk [online] 26.05. 2010, [cit. 2010-05-26], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5393376/banky-si-budu-setrit-na-buduce-zachrannebalicky.html

[11]

Jánčik, Ľ., Euro se prepadlo o štyri roky dozadu, sme.sk [online] 17.05.2010, [cit. 2010-05-17], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5378692/euro-saprepadlo-o-styri-roky-dozadu.html

[12]

Kačalka, Ľ., Spor o mince: podľa bánk pomôže novela hypermarketom a herniam, investujeme.sk [online] 10.02.2009, [cit. 2010-03-27], Dostupný z www: http://www.investujeme.sk/clanky/spor-o-mince-podza-bank-pomoze-novela67

hypermarketom-a-herniam/ [13]

Krajčovičová, R., Spišáková, T., Mrnka, P., Keselica, M., Sušila, B., Ignáciková, J., Euro na Slovensku: Velký třesk se blíží, Ekonom, 23.-29.10.2008., č. 43, ISSN 1210-0714

[14]

Králíček, T., John, Z., Na východ od Brna řádí rekordmanka mezi měnami, iHNed.cz [online] 16.05.2008, [cit. 2010-03-20], Dostupný z www: http://finweb.ihned.cz/c4-10089450-24770510-006000_d-na-vychod-od-brnaradi-rekordmanka-mezi-menami%20str%2023%20a%2024

[15]

Luppová, S., Nezamestnanosť klesla. Čísla spred krízy v nadohľadne, Aktuálně.sk [online] 19.04.2010, [cit. 2010-04-19], Dostupný z www: http://aktualne.centrum.sk/ekonomika/slovensko-aekonomika/clanek.phtml?id=1206223

[16]

Luppová, S., Slovenská ekonomika začala 4,6 – percentným rastom, Aktuálně.sk [online] 12.05.2010, [cit. 2010-05-12], Dostupný z www: http://aktualne.centrum.sk/ekonomika/slovensko-aekonomika/clanek.phtml?id=1207768

[17]

Marcinčin A., TASR, Slovensko zanedbáva potenciál malých podnikov, sme.sk [online] 31.05.2010, [cit. 2010-06-01], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5400634/marcincin-slovensko-zanedbava-potencialmalych-a-strednych-podnikov.html

[18]

Mirvald, M., Nebojte se eura, Euro, 05.01.2009, č. 1, ISSN 1212-3129

[19]

Pečený, Z., Negativní nálada z Evropy opět srážela trhy, E15.cz [online] 02.06.2010, [cit. 2010-06-02], Dostupný z www: http://www.e15.cz/burzy-atrhy/meny/negativni-nalada-z-evropy-opet-srazela-trhy

[20]

Pekař, J., Slovensko:Silný konec, těžký začátek, peníze, penize.cz [online] 02.06. 2008, [cit. 2010-04-20], Dostupný z www: http://www.penize.cz/inflace/42816slovensko-silny-konec-tezky-zacatek

[21]

Petřík, L., Negativa eura se na Slovensku ukážou za delší dobu, Electionsmeter .com [online] 13.05.2009, [cit. 2010-03-18], Dostupný z www: http://cs.electionsmeter.com/argumenty/prijeti-meny-euro-v-ceske-republice/3852

[22]

Petřík, L., Peter Gonda: Negativa eura se na Slovensku ukážou za delší dobu, konzervatizmus.sk [online] 28.04.2009, [cit. 2010-06-05], Dostupný z www: http://www.konzervativizmus.sk/article.php?2519

[23]

Počiatek, J., Hospodárstvo môže rásť ešte rýchlejšie, iReport.sk [online] 12.02.2009, [cit. 2010-04-16], Dostupný z www: http://www.ireport.sk/index.php?s=detail&id_s=23529&x=POCIATEK:_Hospoda rstvo_moze_rast_este_rychlejsie

[24]

Sadovská, E., Vlaňajší deficit horší jako očekávaných 6,3 % HDP, iReport.sk [online] 22.04.2010, [cit. 2010-04-22], Dostupný z www: http://www.ireport.sk/index.php?s=detail&id_s=32908&x=Vlanajsi_deficit_horsi _ako_ocakavanych_6_3_%25_HDP

[25]

Singer, M., Blahodárné euro? Sledujeme Slovensko, Hospodářské noviny [online]. 15.04.2009, [cit. 2010-03-12], Dostupný z www: http://hn.ihned.cz/c168

36728700-blahodarne-euro-sledujme-slovensko [26]

Singer, M., Slovenský export klesá víc než český, ČNB [online]. 18.9.2009, [cit. 2010 - 03-12], Dostupný z www: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2009/cl_09_ 090918.html

[27]

Špačková, I., Slovensko chce za dva roky platit eurem, Unie je vlažná, iDNES.cz [online] 15.08.2007, [cit. 2010-03-14], Dostupný z www: http://ekonomika.idnes.cz/slovensko-chce-za-dva-roky-platit-eurem-unie-jevlazna-pfx-/ekonomika.asp?c=A070815_154414_ekonomika_spi

[28]

Šramko, I., Guvernér NBS Šramko o zkušenostech s eurem, zavedenieura.cz [online] 31. 10. 2009, [cit. 2010-04-10], Dostupný z www: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/index_1213.html

[29]

Štulajter, I., Humbug či tresk?, sme.sk [online] 09.06.2010, [cit. 2010-06-11], Dostupný z www: http://komentare.sme.sk/c/5413723/humbug-ci-tresk.html

[30]

Turčík, P., Slovensko: Těžká koule dluhu veřejných financí, E15.cz [online] 23.04.2010, [cit. 2010-04-24], Dostupný z www: http://www.e15.cz/zahranicni/ekonomika/slovensko-tezka-koule-dluhu-verejnychfinanci

[31]

Vavřinková, J., Mincové vydieranie, Trend, 05.12.2009, č. 5, ISSN 1335-0684

[32]

Záruba, I., Loučení s láskou, Ekonom, 8. – 14.01.2009, č. 1, ISSN 1210-0714

[33]

Záruba, I., Mají, co chtějí. Teď je to na nich, Ekonom, 8. – 14.01.2009., č. 1, ISSN 1210-0714

[34]

Zlámalová, L., Eurozóna se časem rozpadne, tvrdí finanční historik Marsh, Lidovky.cz /online/ 25.04.2010, /cit.2010-06-23/, Dostupný z www: http://byznys.lidovky.cz/eurozona-se-casem-rozpadne-tvrdi-financni-historikmarsh-pmd-/statni-pokladna.asp?c=A100424_160101_statni-pokladna_kim

[35]

ČTK (Česká tisková kancelář), Češi sa tešia, že nemajú euro, HNonline.sk [online] 08.06.2010, [cit. 2010-06-08], Dostupný z www: http://hnonline.sk/financie/c1-44132110-cesi-sa-tesia-ze-nemaju-euro

[36]

ČTK, Európa chce zachrániť euro, podliehla však bludom, HNonline.sk [online] 23.05.2010, [cit. 2010-05-23], Dostupný z www: http://hnonline.sk/financie/c143730970-europa-chce-zachranit-euro-podlieha-vsak-bludom

[37]

ČTK, Ficova vláda se diví: schodek Slovenska byl skoro sedm procent, Lidovky.cz [online] 22.04.2010, [cit. 2010-04-22], Dostupný z www: http://byznys.lidovky.cz/ficova-vlada-se-divi-schodek-slovenska-byl-skoro-sedmprocent-ptb-/statni-pokladna.asp?c=A100422_121442_statni-pokladna_abc

[38]

ČTK, Inflace v SR poprvé za devět měsíců stoupla, dosáhla 2,4 procenta, Financninoviny.cz [online] 10.07.2009, [cit. 2010-03-13], Dostupný z www: http://www.financninoviny.cz/zpravy/inflace-v-sr-poprve-za-devet-mesicustoupla-dosahla-2-4-procenta/387352&id_seznam=376

[39]

ČTK, Po voľbách už deficit nie je tajomstvom. Stúpol na 6,77 percenta HDP, sme.sk [online] 14.06.2010, [cit. 2010-06-14], Dostupný z www: 69

http://ekonomika.sme.sk/c/5422163/po-volbach-uz-deficit-nie-je-tajomstvomstupol-na-677-percenta-hdp.html [40]

E15, Eu chce větší sankce za porušení rozpočtových pravidel, E15.cz [online] 21.05.2010, [cit. 2010-05-23], Dostupný z www: http://www.e15.cz/zahranicni/ekonomika/eu-chce-vetsi-sankce-za-porusenirozpoctovych-pravidel

[41]

ECB (Evropská centrální banka), ECB zveřejnila Konvergenčnú správu 2010, nbs.sk [online] 12.05.2010, [cit. 2010-05-14], Dostupný z www: http://www.nbs.sk/sk/informacie-pre-media/tlacove-spravy/spravyvseobecne/detail-tlacovej-spravy/_ecb-zverejnila-konvergencnu-spravu-2010

[42]

EP, Příspěvek Národní rady Slovenské republiky, Evropský parlament [online] 07.02.2007, [cit. 2010-03-17], Dostupný z www: http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2004_2009/documents/cm/651/651790/6 51790cs.pdf

[43]

Euroactiv, Slovensko chce euro v roce 2009. Co na to EU?. Euroactiv.cz [online] 16.08.2007, [cit. 2010-03-12], Dostupný na www: http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/slovensko-chce-euro-v-roce2009-co-na-to-eu

[44]

Eurobarometr72, Slovensko v Evropské unii. Euroskop.cz [online] podzim 2009, [cit. 2010-03-27], Dostupný z www: http://www.euroskop.cz/454/sekce/slovensko-v-evropske-unii/

[45]

Eurobarometr72, Slovensko, Euroskop.cz [online] podzim 2009, [cit. 2010-0416], Dostupný z www: http://www.euroskop.cz/454/sekce/slovensko-v-evropskeunii/

[46]

Europa, Osma správa o praktických prípravách na euro: záverečné prípravy na Slovensku. Europa.eu [online] 12.12.2008, [cit. 2010-03-14] Dostupný na www: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/08/1959&format=HT ML&aged=0&language=SK&guiLanguage=en

[47]

MFČR (Ministerstvo financí ČR), ČNB (Česká národní banka), Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, zavedenieura.cz [online] 21.12.2009, [cit. 2010-04-10], Dostupný z www: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Vyhodnoceni_Maastricht_2009_pd f.pdf

[48]

MFČR, Přínosy a náklady eura pro podnikatele, zavedenieura.cz [online], [cit. 2010-03-14], Dostupný z www: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/podnikatele_1133.html

[49]

MZVČR (Ministerstvo zahraničních věci ČR), Evropský systém centrálních bank (ESCB) a Evropská centrální banka (ECB), Businessinfo.cz [online]. 14.02. 2006, [cit. 2010-02-26], Dostupný z www: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-eu/evropsky-system-centralnichbank-escb-a/1000723/5583/

[50]

MZVČR, Počátky jednotné měny. Euroskop.cz [online] 2010, [cit. 2010-04-20], Dostupný z www: http://www.euroskop.cz/319/sekce/pocatky-jednotne-meny/

[51]

MZVČR, Slovensko: Očekávaný vývoj v teritoriu. Businessinfo .cz [online]. [cit. 70

2010-02-26], Dostupný z www: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/slovenskoocekavany-vyvoj-v-teritoriu/10/1000797/ [52]

NBS (Národná banka Slovenska), Národný plán zavedenia eura v Slovenskej republike, nbs.sk [online] březen 2007, [cit. 2010-03-17], Dostupný na www: http://www.nbs.sk/_img/Documents/_PUBLIK_NBS_EURO/NP_SK_MAREC20 07.pdf

[53]

NBS, Odhad nákladov na zavedenie eura pre podniky podľa počtu ich zamestnancov. Euromena. sk [online], [cit. 2010-04-20], Dostupný z www: http://www.euromena.sk/odhad-nakladov-na-zavedenie-eura-pre-podniky/9428s

[54]

NBS, Tlačová konferencia Národnej banky Slovenska dňa 12. aprila 2010, [online] 12.04.2010, [cit. 2010-04-12], Dostupný z www: http://www.nbs.sk/_img/Documents/_TK/2010/TK_20100412.pdf

[55]

SITA, Ekonomika SR sa dostane na úroveň 2008 až o rok, iReport.sk [online] 25.01.2010, [cit. 2010-01-25], Dostupný z www: http://www.ireport.sk/index.php?s=detail&id_s=20749&x=Ekonomika_SR_sa_do stane_na_uroven_2008_az_o_rok

[56]

SITA, Počiatek: Podporujeme sprísnenie Paktu stability, sme.sk [online] 31.05.2010, [cit. 2010-06-01], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5400547/pociatek-podporujeme-sprisnenie-paktustability.html

[57]

SITA (Slovenská tlačová agentúra a.s.), Fico: Musíme byť súčasťou každého záchranného balíka EÚ, sme.sk [online] 19.05.2010, [cit. 2010-05-19], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5383482/fico-musime-byt-sucastou-kazdehozachranneho-balika-eu.html

[58]

SITA, Nezamestnanosť na Slovensku v OECD druhá najvyššia, Aktuálne.sk [online] 11.05.2010, [cit. 2010-05-11], Dostupný na www: http://aktualne.centrum.sk/ekonomika/slovensko-aekonomika/clanek.phtml?id=1207718

[59]

SITA, Schopnosť našej ekonomiky konkurovať výrazne klesla, sme.sk [online] 19.05.2010, [cit. 2010-05-20], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5383524/schopnost-nasej-ekonomiky-konkurovatvyrazne-klesla.html

[60]

Slovenská bankovná asociácia, Zavedenie SEPA v Slovenskej republike, sbaonline.sk [online] prosinec 2006, [cit. 2010-04-12], Dostupný z www: http://www.sbaonline.sk/files/subory/KPS/verejne/Zavedenie-SEPA.pdf

[61]

Spencerová, T., Bruselské poučení z krize, Literárky.cz [online] 23.04.2010, [cit. 2010-04-23], Dostupný z www: http://www.literarky.cz/svet/evropa/2306bruselske-poueni-z-krize

[62]

TASR (Tlačová agentúra SR), NBS nerozhoduje o menovej politike, ostatné funkcie jej ostávajú, HNonline [online] 05.01.2009, [cit. 2010-03-19], Dostupný z www: http://hnonline.sk/c1-32222580-nbs-nerozhoduje-o-menovej-politikeostatne-funkci%20str12

[63]

TASR, ČTK, SITA, Euro máme za 30,126. Koruna mierne oslabila, sme.sk [online] 08.07.2008, [cit. 2010-03-14], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/3965745/euro-mame-za-30126-koruna-mierne71

oslabila.html [64]

TASR, Dlhová kríza EÚ je hlavnou hrozbou, tvrdí Kahn, HNonline.sk [online] 26.05.2010, [cit. 2010-05-26], Dostupný z www: http://hnonline.sk/financie/c143813130-dlhova-kriza-eu-je-hlavnou-hrozbou-tvrdi-kahn

[65]

TASR, Fond by mal skončiť, HNonline.sk [online] 02.06.2010, [cit. 201006-02], Dostupný z www: http://hnonline.sk/financie/c1-44004740-fond-by-mal-skoncit

[66]

TASR, Grécko sa pomoci od Slovenska tak ľahko nedočká, HNonline.sk [online] 14.06.2010, [cit. 2010-06-14], Dostupný z www: http://hnonline.sk/ekonomika/c1-44253390-pomoc-grecku-strany-odmietaju

[67]

TASR, SITA, Eurozóna súhlasí s predkladaním rozpočtov Bruselu, sme.sk [online] 08.06.2010, [cit. 2010-06-08], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5411961/eurozona-suhlasi-s-predkladanim-rozpoctovbruselu.html

[68]

TASR, Slovákom sa nechce začať podnikať, chýbajú im nápady, sme.sk [online] 04.06.2010, [cit. 2010-06-04], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5407288/slovakom-sa-nechce-zacat-podnikat-chybajuim-napady.html

[69]

TASR, Svetová banka: Európa môže padnúť do druhej recesie, HNonline.sk [online] 10.06.2010, [cit. 2010-06-11], Dostupný z www: http://hnonline.sk/financie/c1-44176980-svetova-banka-europa-moze-padnut-dodruhej-recesie

[70]

TASR, Štáty eurozóny väčšinu obdobia svojej existencie porušovali fiškálne pravidlá, sme.sk [online] 25.05.2010, [cit. 2010-05-25], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5391338/staty-eurozony-vacsinu-obdobia-svojejexistencie-porusovali-fiskalne-pravidla.html

[71]

TASR, Za Mesin minul štát o pol miliardy eur viac ako vybral, sme.sk [online] 01.06.2010, [cit. 2010-06-01], Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5401488/za-mesiac-minul-stat-o-pol-miliardy-eur-viacako-vybral.html

[72]

TASR, Záchranná sieť eurozóny je na svete, HNonline.sk [online] 08.06.2010, [cit. 2010-06-08], Dostupný z www: http://hnonline.sk/financie/c1-44137170zachranna-siet-eurozony-je-na-svete

[73]

ÚVSR, Zhodnotenie obdobia od schválenia Národného plánu zavedenia eura v SR do konca januára 2006, Úřad vlády Slovenské republiky [online], [cit. 201003-14], Dostupný z www: www.government.gov.sk/data/files/1123.doc

[74]

ÚVSR, Dohoda o partnerstve s Eúropskou komisiou, vlada.gov.sk [online] 12.12.2007, [cit. 2010-04-20], Dostupný z www: http://www.vlada.gov.sk/index.php?ID=4507

[75]

ÚVSR, Do zavedenia eura ostáva 400 dní, vláda.gov.sk [online] 27.11.2007, [cit. 2010-04-20], Dostupný z www: http://www.vlada.gov.sk/index.php?ID=4130

[76]

ÚVSR, Hlavné nástroje ochrany spotrebiteľa v procese zavedenia eura, vláda.gov.sk [online] 17.08.2007, [cit. 2010-04-20], Dostupný z www: http://www.vlada.gov.sk/index.php?ID=4130

72

[77]

ÚVSR, Pripravy na zavedenie eura vo verejnom sektore, vláda.gov.sk [online] 24.08.2007, [cit. 2010-04-20], Dostupný z www: http://www.vlada.gov.sk/index.php?ID=4130

[78]

Zastupitelský úřad ČR, Financial Times komentují první rok Slovenska za euroštítem, Businessinfo.cz [online] 27.01.2010, [cit. 2010-01-30], Dostupný z www: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/velka-britanie/slovensko-eurozonaobchod-ekonomika/1000687/56133/

73

SEZNAM CITACÍ (1)

Barát, I. (2007). Do zavedení eura zbývá 400 dní. Tisková zpráva vlády SR

(2)

Bárat, I. (2009). Vážení priatelia, .Úřad vlády SR. Dostupný z www: http://www.euro.vlada.gov.sk/

(3)

Barroso, J. M. (18.12.2008). Brusel. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/press/press_releases/08082007_cs.htm

(4)

Dědek, O. (2008). Historie evropské měnové integrace - od národních měn k euru. Praha: C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-076-8

(5)

Fico, R. (10. 02.2009). Spor o mince: podľa bánk pomôže novela hypermarketom a herniam, Investujeme.sk. Dostupný z www: http://www.investujeme.sk/clanky/spor-o-mince-podza-bank-pomoze-novelahypermarketom-a-herniam/

(6)

Fico, R. (05.05.2008). Fico: Směnný kurz na euro má být výhodný hlavně pro občany, Ekonomika.ihned.cz. Dostupný z www: http://ekonomika.ihned.cz/c410076500-24616880-001000_d-fico-smenny-kurz-na-euro-ma-byt-vyhodnyhlavne-pro-obcany.

(7)

Fico, R. (2010). Musíme být součástí každého záchranného balíčku EU, sme.sk. Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5383482/fico-musime-byt-sucastoukazdeho-zachranneho-balika-eu.html

(8)

Fico, R. (2009). Rok eura na Slovensku: žádné výhody nepřišly. Týden.cz. Dostupný z www: http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/rok-eura-na-slovenskuzadne-vyhody-neprisly_151724.html.

(9)

Fico, R. (04.05.2010). Nepodepíšu Řecku bianco šek, Euroactiv.cz. Dostupný z www: http://www.euroactiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/slovenska-pomoc-reckuneni-bezpodminecna-rika-fico-007450.html.

(10) Gonda Peter, I. P. (2009). Negativa eura se na Slovensku ukážou za delší dobu. Elections meter.com. Dostupný z www: http://cs.electionsmeter.com/argumenty/prijeti-meny-euro-v-ceske-republice/3852 (11) Gurria, Á. (2010). Druhá recesia nebude. HNonline.sk. Dostupný z www: http://hnonline.sk/ekonomika/c1-44005170-gurria-druha-recesia-nebude http://hnonline.sk/ekonomika/c1-44005170-gurria-druha-recesia-nebude. (12) Hampl, M. (15. 04. 2009). Blahodárne euro? Sledujme Slovensko, hn.ihned.cz. Dostupný z www: http://hn.ihned.cz/c1-36728700-blahodarne-euro-sledujmeslovensko (13) Janiš, S. (08.06.2008). www.sme.sk.

74

(14) Krugman, P. (27.02.2010). Zřeknou se státy EU další části své svrchovanosti? Literárky v síti.cz. Dostupný z www: http://www.literarky.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2066&c atid=58 (15) Kupka, M. (12.01.2010). Uplynul rok po vstupu Slovenska do eurozóny. Rozhlas.cz. Dostupný z www: http://www.rozhlas.cz/cro6/stop/_zprava/681319 (16) Palko, F. (08.07.2008). www.ekonomika.sme.sk. Načteno z www.sme.sk. (17) Počiatek, J. (31.05.2010). Podporujeme zpřísnění Paktu stability. Sme.sk. Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5400547/pociatek-podporujemesprisnenie-paktu-stability.html (18) Šmál, M. (26.05.2010). Banky si budou šetřit na budoucí záchranné balíčky. sme.sk. Dostupný z www: http://ekonomika.sme.sk/c/5393376/banky-si-budusetrit-na-buduce-zachranne-balicky.html (19) Šramko, I. (02.01.2009). Euro ovplyvní dopad krízy na Slovensko. Dostupý z www: http://www.investujeme.sk/clanky/euro-ovplyvni-dopad-krizy-naslovensko/ (20) Šuster, M. (09.12.2009). Slováci jsou rok po přijetí eura spokojeni a hrdí. Spojují s ním ale citelné zvýšení cen. Dostupný z www: http://zahranicni.ihned.cz/c139395420-slovaci-jsou-rok-po-prijeti-eura-spokojeni-a-hrdi-spojuji-s-nim-alecitelne-zvyseni-cen (21) Tůma, Z. (29.09.2009). Deset let eura: čím bychom se měli poučit? Zavedenieura.cz. Dostupný z www: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Tuma_deset_let_eura_proc_bychom _se_meli_poucit_pdf.pdf

75

SEZNAM GRAFŮ A TABULEK Graf 1

Eurosystém

18

Graf 2

Evropský systém centrálních bank (ESCB)

19

Graf 3

Bilance běţného účtu SR – HDP %

49

Graf 4

HDP SR – reálný růst

51

Graf 5

Harmonizace indexu spotřebitelských cen

51

Graf 6

Index spotřebitelských cen

52

Graf 7

Export/Import zboţí a sluţeb - SR

54

Graf 8

Průměrná míra nezaměstnanosti podle VZPS

55

Graf 9

Průměrný růst zaměstnanosti podle VZPS

55

Tabulka 1

Plnění konvergenčních kritérií

31

Tabulka 2

Startovací balíček

33

Tabulka 3

Klady a zápory

59

76