Srovnání factoringu a bankovního úvěru se zástavou pohledávek

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra: Finančnictví a ekonomických disciplín

Srovnání factoringu a bankovního úvěru se zástavou pohledávek Diplomová práce

Autor:

Bc. Libor Havlík Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Jan Krajíček, Ph.D.

Duben 2013

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Vacenovicích dne 10. 4. 2013

Bc. Libor Havlík

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce, Ing. Janu Krajíčkovi, Ph.D., nejen za cenné připomínky a odborné rady, ale také za vstřícný přístup a věnovaný čas, kterými významně přispěl k vypracování této diplomové práce.

Anotace

Jako téma diplomové práce jsem si zvolil Srovnání factoringu a bankovního úvěru se zástavou pohledávek. Tato oblast je pro mě důležitá a zajímavá s ohledem na mou profesi firemního bankéře, kde se s provozním financováním podniků setkávám často a spolu se podílím na jejich poskytování. Prací jsem si významně prohloubil znalosti v této oblasti, seznámil se s mnoha důležitými úpravami a řešením praktických situací. Tyto poznatky plně využiji při mé profesi, která se tak stane více odborně založenou, při obchodních jednáních v dané oblasti. Klíčová slova: Factoring, bankovní úvěr, provozní financování, pohledávky

Annotation

As a topic of my thesis I have chosen the Comparison factoring and bank loan with collateral claims. This area is important for me and also interesting with regard to my career of a firm banker, where I often meet with an operating financing of companies and I take part in their creation, too. In this work I have gained detailed knowledge in this area. I have met many important modifications and practical solutions. These findings I will fully utilize in my profession, which becomes more professionally based, by commercial meetings in mentioned area. Key words: Factoring, bank loan, operational funding, claims

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 1

Charakteristika a typy factoringu .................................................................................. 8 1.1

Základní charakteristika factoringu ........................................................................ 8

1.2

Základní typy factoringu ....................................................................................... 10

1.2.1

Factoring regresní .......................................................................................... 10

1.2.2

Factoring bezregresní .................................................................................... 11

1.3

Pro koho je factoring vhodný................................................................................ 12

1.4

Právní úprava factoringu v české republice .......................................................... 13

1.5

Produkty factoringových společností.................................................................... 14

1.5.1

Tuzemský factoring ....................................................................................... 14

1.5.2

Exportní factoring .......................................................................................... 16

1.6

Importní factoring ................................................................................................. 18

1.7

Ostatní služby poskytované factoringovými společnostmi................................... 19

1.7.1 1.8 2

Bilanční factoring ................................................................................................. 21

Charakteristika a typy bankovních úvěrů .................................................................... 22 2.1

Provozní bankovní úvěry obecně .......................................................................... 22

2.1.1 2.2

3

Financování závazku podniku ....................................................................... 20

Zajištění bankovních provozních úvěrů ........................................................ 23

Bankovní úvěry zajišťované pohledávkami.......................................................... 24

2.2.1

Kontokorentní úvěr ........................................................................................ 24

2.2.2

Revolvingový úvěr ........................................................................................ 27

2.2.3

Postoupení (odkupy) pohledávek .................................................................. 29

2.2.4

Forfaiting ....................................................................................................... 32

Posuzování a řízení pohledávek v obou typech financování ....................................... 36 3.1

Analýza pohledávek .............................................................................................. 36

3.2

Řízení pohledávek................................................................................................. 40

3.3

Postoupení pohledávek ......................................................................................... 41

3.3.1 3.4

Právní aspekty postoupení pohledávek a dopad na odběratele...................... 41

Zástava pohledávek............................................................................................... 42

3.4.1

Právní aspekty zástavy pohledávek ............................................................... 42

3.4.2

Základní rozdělení pohledávek a jejich vhodnost k zástavě.......................... 43

3.5

Pojištění pohledávek ............................................................................................. 46

5

4

5

3.5.1

Trvání pojištění .............................................................................................. 47

3.5.2

Výluka z pojištění .......................................................................................... 47

3.5.3

Pojistné plnění ............................................................................................... 47

Porovnání factoringu s bankovním úvěrem ................................................................. 49 4.1

Zahájení jednání o financování ............................................................................. 49

4.2

Stanovení výše limitu............................................................................................ 50

4.3

Způsob čerpání a splácení ..................................................................................... 52

4.4

Výhody, nevýhody, přínosy pro podnik jednotlivých typů financování .............. 55

4.4.1

Factoring ........................................................................................................ 55

4.4.2


4.4.3


Praktická část ............................................................................................................... 59 5.1

Factoring ............................................................................................................... 59

5.2

Dopad factoringu do účetních výkazů podniku .................................................... 60

5.3

Revolvingový úvěr ................................................................................................ 64

5.4

Kontokorentní úvěr ............................................................................................... 67

5.5

Příklady rozhodování podniku při volbě formy provozního financování............. 69

5.5.1

Factoring ........................................................................................................ 69

5.5.2


5.5.3


Závěr .................................................................................................................................... 72 Seznam použité literatury .................................................................................................... 73 Bibliografie ...................................................................................................................... 73 Zákony ............................................................................................................................. 73 Odborné časopisy ............................................................................................................ 73 Internetové články ........................................................................................................... 74 Seznam použitých zkratek ................................................................................................... 76 Seznam obrázků................................................................................................................... 77 Seznam tabulek .................................................................................................................... 77

6

Úvod Téma diplomové práce jsem si zvolil Srovnání factoringu a bankovního úvěru se zástavou pohledávek. Cílem práce je, charakterizovat typy provozního financování podniku, jak ze strany factoringových společností, tak bankovních produktů, porovnat jejich vhodnost a výhody včetně posuzování a řízení pohledávek. V prvních dvou oddílech jsou charakterizovány typy factoringu a typy bankovních úvěrů, jejich funkčnost a postupy při čerpání. V celé práci tyto produkty vztahuji k podniku, kterým označuji právnickou osobu s podvojným účetnictvím, pro kterou jsou posuzované formy financování vhodné a možné poskytnout factoringovými společnostmi i bankami. Zde jsou uvedeny i další možné bankovní produkty, ve kterých má roli pohledávka podniku. V další části jsem se zaměřil na posouzení pohledávek, jejich řízení z pohledu factoringové společnosti a banky při posuzování provozního financování. Zde je posuzováno, jak se daná pohledávka chová v procesu factoringu a jak se může chovat při poskytnutí bankovních úvěrů, jak danou pohledávku posuzuje factoringová společnost a jak banka. Porovnáním factoringu a bankovního úvěru se zabývám dále, pro porovnání se zaměřuji na factoring, revolvingový úvěr a kontokorentní úvěr. Tyto tři produkty jsou dle mého názoru možné ke srovnání, protože nejlépe řeší provozní potřebu financování podniku, převážně pak z pohledu potřeby financování krátkodobých pohledávek, popřípadě zásob. Tyto formy provozního financování jsem neporovnával z hlediska vyčíslení nákladů, odměn, marží, poplatků apod., ale z pohledu vhodnosti pro daný podnik, aby nejlépe odpovídala efektivní potřebě využití daného produktu pro podnik a jeho preference při rozhodování. V praktické části jsem se zaměřil projevem čerpání tří porovnávaných produktů do účetnictví podniku a situací, při kterých se podnik bude rozhodovat o volbě nejvhodnějšího typu provozního financování. K naplnění cíle je využito souboru základních metodologií, které se vzájemně doplňují, zejména se jedná o metody analýzy, syntézy a deskripce a vyhodnocení analyzovaných dat, s cílem pokrýt celou šíři zkoumané problematiky. Rovněž je využito praktických zkušeností, které jsem získal při výkonu mé profese firemního bankéře v bance, kde se setkávám jak s nabídkou spolupráce s factoringovou společností, tak s bankovními úvěry.

7

1 Charakteristika a typy factoringu 1.1 Základní charakteristika factoringu Factoring je poměrně stará finanční služba, která ve své tradiční podobě pomáhá při inkasu pohledávek, existuje již od středověku. Pravidla pro práci s obchodními pohledávkami se formují od dob, kdy se začalo prodávat na dluh, v dnešní terminologii od dob, kdy se začal poskytovat odklad zaplacení pohledávky, neboli prodej zboží či služeb na fakturu. Historie moderního factoringu se začala odvíjet před druhou světovou válkou ve Spojených státech a je možno říci, že největšího rozmachu začal dosahovat v 90 letech.1 Factoring jako finanční službu můžeme přiblížit definicí, že se jedná o flexibilní formu financování podniku, která umožní podnikateli rozvoj jeho podnikání a může pomoci navýšit jeho obrat a zisk. Jedná se o alternativní zdroj provozního financování, které funguje na základě proplácení firemních pohledávek, které vznikají z jejich dodávek zboží a poskytováním služeb svým odběratelům. Pokud hovoříme o službě, tak se jedná o poskytnutí určité doby splatnosti pohledávek, v praxi nazývaná jako obchodní úvěr. V té nejúplnější formě tzv. bezregresního factoringu poskytuje i ochranu proti platební neschopnosti odběratelů. Určitou formou lze taktéž říci, že factoring řeší situaci, kdy dochází ke druhotné platební neschopnosti, nebo kdy vydané odběratelské faktury neboli pohledávky mají delší dobu splatnosti než faktury dodavatelské, což jsou v daném podniku závazky. Často je faktoring nazýván alternativou k bankovnímu úvěru. Pojem factoring je znám taky jako alternativní forma financování provozních potřeb podniku. Factoring však zahrnuje řadu dalších služeb, a to nejen jako provozní financování čímž se hlavně odlišuje od klasických způsobů bankovního provozního financování. Mezi tyto další služby patří souhrn služeb zahrnující mimo financování taky správu, inkaso, odkup a případně zajištění krátkodobých pohledávek, které vznikly na základě dodávek zboží nebo služeb. Pohledávky, které jsou standardně předmětem financování, jsou pohledávky se splatností standardně do 90 dní nebo i delší a jedná se o pohledávky hrazené na bankovní účet a nejedná se o pohledávky, které jsou vystaveny pod dokumentárním inkasem nebo 1

Studijní texty, SMĚNEČNÉ FORFAITINGOVÉ A FACTORINGOVÉ OPERACE V PRAXI, nakladatelství SEKURKON, Praha, Druhé upravené vydání – únor 1995, ISBN nepřiděleno, s. 29-30

8

akreditivem. Taková pohledávka, po jejím postoupení na factoringovou společnost je podniku proplacena a to v objemu 60 až 90 % její nominální hodnoty. Doplatek, snížený o smluvní srážky, podnik získá v době, kdy factoringové společnosti zaplatí jeho odběratelé. Úhradou pohledávky a po jejím kompletním vypořádání factoringovou společností je operace ukončena. Pod správou pohledávek se rozumí jejich přesná evidence, kde se sleduje jejich splatnost, počet dnů do i po splatnosti, částečné úhrady, kdy byla pohledávka skutečně plně uhrazena a tyto informace poskytuje podniku, který pohledávky factoringové společnosti postupuje, tato dále provádí inkaso těchto pohledávek a upomínkové řízení, pokud pohledávka nebyla uhrazena ve splatnosti. Toto upomínkové řízení je vždy předem dohodnuto s podnikem, to znamená jeho forma, četnost apod. Factoringová společnost může taky poskytovat vymáhání pohledávek, které převážně souvisí s poskytnutím další služby, kterou je zajištění pohledávky proti platební neschopnosti dlužníka (odběratele podniku). V České republice nemá factoring samostatnou právní úpravu, je založen na postupování pohledávek a řídí se především §524 Občanského zákoníku. V České republice je factoring poskytován factoringovými společnostmi, bankami tato služba poskytována není. 2 Mezi factoringovou společností a podnikem je standardně uzavírána factoringová smlouva, která upravuje podmínky poskytnutí služeb, práv a povinností obou stran. Mezi důležité skutečnosti patří, že o postupování pohledávek je informován odběratel podniku, respektive dlužník a to především formou oznamovacího dopisu před začátkem spolupráce. Po zahájení spolupráce je tak každá pohledávka, respektive faktura označena postupní doložkou, informující dlužníka o postoupení konkrétní pohledávky na factoringovou společnost, ve které je uveden účet factoringové společnosti, na který má být pohledávka uhrazena. Náklady factoringové společnosti se skládají ze dvou základních složek: - Z factoringového poplatku, který v sobě zahrnuje náklady na prověření, správu, administrativní zpracování obchodního případu. Výše tohoto poplatku se odvíjí od daných podmínek factoringových společností, které v něm zohledňují rizika podniku a platební schopnosti odběratelů, celkového objemu postupovaných pohledávek, počtu pohledávek apod. Je vyjádřen v procentech z celkové výše postoupené pohledávky. 2

Ing. František Janatka, CSc a kolektiv, Rizika v komerční praxi, Wolters Kluwer ČR, ISBN: 978-80-7357632-5, s. 40

9

- Z úrokové sazby, která je převážně složena ze základní sazby, v CZK se jedná o PRIBOR + marže. Tato úroková sazba je počítána na roční bázi z výše vyplacené zálohy při postoupení pohledávky a skutečného počtu dní do inkasa pohledávky a vyrovnání pohledávky factoringové společnosti s podnikem.

1.2 Základní typy factoringu Mezi základní typy factoringu patří: - Factoring regresní. - Factoring bezregresní. 1.2.1

Factoring regresní

Forma factoringu se zpětným postihem na podnik. V praxi to pak znamená právo factoringové společnosti, nazývané taky cedovat factoringovou společností, neboli vrátit zpět pohledávku na podnik v případě, že pohledávka, která byla postoupena na factoringovou společnost, nebyla k datu splatnosti a ani v průběhu regrese tedy určité lhůty po splatnosti uhrazena. Zpravidla tato regresní lhůta trvá 90 dní, nicméně tato lhůta bývá stanovena factoringovou společností a bývá uvedena ve factoringové smlouvě. V průběhu této regresní lhůty je pohledávka vymáhána factoringovou společností, v rozsahu dohodnutém s podnikem. Ve většině případů toto vymáhání probíhá formou zasílání upomínek, popř. telefonickým upomínáním apod. Jedná se tedy o factoring bez pojištění pohledávek a je poskytován převážně u tuzemských odběratelů podniku, kteří hradí své závazky ve lhůtě splatnosti, pravidelně maximálně ve lhůtě cca do 30 dní po lhůtě splatnosti. Případné ručení za neplnění ze strany odběratele, v důsledku jeho platební neschopnosti nebo jeho nevůle platit, je v plné výši na podniku. V praxi to pak znamená, že factoringová společnost vrací pohledávku zpět podniku, původnímu věřiteli a ten je povinen vrátit factoringové společnosti obdržené zálohy a navíc úroky za používání finančních prostředků, po dobu jejich čerpání. Tím neuhrazená pohledávka přechází zpět do vlastnictví podniku, který je pak před rozhodnutím, jak bude danou pohledávku vymáhat. Dokonce se může stát, že podnik se může stát dlužníkem factoringové společnosti v případě, že má problém z vrácením vyplacené zálohy.

10

1.2.2

Factoring bezregresní

Forma factoringu bez zpětného postihu na podnik, někdy taky nazýván jako full factoring, neboli factoring v plném rozsahu, který zahrnuje i vymáhání pohledávek včetně převzetí rizika proti platební neschopnosti odběratele. Factoringová společnost může převzít toto riziko v plné výši avšak maximálně do výše stanoveného limitu na daného odběratele podniku, který stanovuje před zahájení spolupráce, nebo s možnou spoluúčastí podniku na riziku. V praxi to pak znamená, že factoringová společnost provádí vymáhání pohledávky bez možnosti její zpětné cese. Toto riziko si factoringové společnosti zpravidla pojišťují u komerčních pojišťoven, kdy případné vymáhání probíhá ve spolupráci s pojišťovnou. U této formy factoringu, je před uzavření factoringové smlouvy s dodavatelem, požádána pojišťovna, se kterou má factoringová společnost uzavřenou pojistnou smlouvu, o stanovení pojistných limitů na jednotlivé odběratele. Zpravidla do výše těchto limitů pak factoringová společnost stanoví factoringový limit na dané odběratele, do kterého pak vyplácí podniku zálohy. Pokud se jedná o limit nedostatečný, může factoringová společnost stanovit limit vyšší, ovšem tím nese část rizika na daného odběratele sama, nebo riziko tohoto navýšení přenese na podnik. Podnik se při této formě zavazuje uhradit náklady dle sazebníku úvěrových pojistitelů za stanovení pojistných limitů k odběratelům. Fungování bezregresního factoringu probíhá stejně jako u factoringu regresního s tím rozdílem, že pokud nedojde k uhrazení pohledávky v době její splatnosti a ani do stanovené lhůty po splatnosti, je tato nahlášena pojišťovně a zároveň factoringová společnost přestává odkupovat další pohledávky za tímto odběratelem a upozorňuje podnik o možném problému jeho odběratele, aby podnik chránil před dalšími dodávkami tomuto odběrateli. Factoringová společnost pak postupuje dle pojistné smlouvy a ve spolupráci s pojišťovnou pohledávku vymáhá. Jakmile pojišťovna vyplatí pojistné plnění, provede factoringová společnost vyúčtování pohledávek s podnikem. Dále v rámci těchto dvou forem rozlišujeme: - Factoring zjevný. Standardní factoring, kdy je odběratel podniku informován o cesi pohledávek na factoringovou společnost, s tím že tyto pak obsahují cesní klausuli3 s podmínkou platit pohledávky na účet factoringové společnosti. 3

Text cesní klauzule na fakturu: „Dodavatel neodvolatelně oznamuje tímto odběrateli, že pohledávku včetně příslušenství vyplývající z této faktury postupuje obchodní společnosti ČSOB Factoring, a.s., IČ 45 79 42 78, Benešovská 2538/40, 101 00 Praha 10. Platbu je proto nutné poukázat výhradně na účet ČSOB Factoring, a.s., č. účtu ………/0300 u Československé obchodní banky, a.s. Závazek odběratele vyplývající z této faktury

11

- Factoring skrytý. Forma factoringu, kde na fakturách není uvedená cesní klausule a odběratel platí pohledávku přímo na účet dodavatele. Ve factoringové smlouvě je pak nutno vyřešit způsob úhrad těchto pohledávek mezi podnikem a factoringovou společností, která nese veškerá rizika s tímto způsobem spojená. Tato forma se používá ojediněle a jen vůči velmi bonitním odběratelům, kteří převážně nedávají souhlas s postupováním pohledávek vůči nim na factoringové společnosti.

1.3 Pro koho je factoring vhodný Factoring je forma provozního financování pro podnikatelské subjekty, které pravidelně dodávají zboží nebo služby většímu množství jak tuzemských tak zahraničních odběratelů, kterým navíc dodávají opakovaně a je u nich navázána, nebo se rodí dlouhodobější obchodní spolupráce. Je vhodný pro všechny typy podnikatelských subjektů, působící ve výrobní sféře, dále pro podnikatelské subjekty zabývající se sezonními dodávkami zboží a samozřejmě factoringovou spolupráci ocení subjekty, jejichž obchodní činností je rychlá obrátka zboží, tedy velkoobchodní společnosti. Factoringová spolupráce je dále vhodná pro podnikatelské subjekty s krátkou podnikatelskou historií trvající především jeden až dva roky, které mohou mít pro banky krátkou historii a které samozřejmě potřebují pro svůj rozvoj rychle zajistit financování provozní činnosti. Dále je sem možno zařadit i subjekty, které podnikají v rizikovějších oborech, kde se factoringová společnost více zaměřuje a posuzuje kvalitu odběratelů. Můžeme tedy říci, že factoring potřebují ti, kteří řeší při své podnikatelské činnosti nesoulad mezi platebními podmínkami svých dodavatelů a těmi, které vyžadují jeho odběratelé, případně chce prodloužením splatnosti pohledávek získat konkurenční výhodu. Hodně často se setkáváme i s názorem, že faktoringovou spolupráci vyhledávají ti, kteří neuspějí s požadavkem provozního financování u bank. Pokud jsme označili subjekty vhodné pro factoringovou spolupráci, je třeba označit i ty, kteří vhodní nejsou. Mezi tyto patří subjekty, které začínají od „nuly“ a nemají tedy žádné odběratele a tudíž ani žádné pohledávky, které by factoringová společnost mohla převzít k financování. Dále sem můžeme zařadit subjekty, které mají zakázkovou výrobu či dodávají služby pro neopakující se a stálé odběratele a pro subjekty, které mají velmi krátkou splatnost pohledávek, v rozmezí do 14 dní maximálně jednoho měsíce, kdy zaniká pouze jeho splněním společnosti ČSOB Factoring, a.s.“ Zdroj textu cesní klauzule je používán společností ČSOB Factoring, a.s.

12

factoring pozbývá na účelu z důvodu náročné administrativy. Za nevhodné jsou pokládány i subjekty, které vytváří svou podnikatelskou činnost za velmi malým počtem odběratelů, nebo společnosti s velmi nízkým obchodním obratem, protože factoringové společnosti, jako jedno z několika kriterií požadují min 3-5 stálých odběratelů podnikatelského subjektu, kteří tvoří minimální roční obchodní obrat, v některých případech pohybující se až od úrovně, nebo k němu směřují, asi 20 mil. Kč.4

1.4 Právní úprava factoringu v české republice Pokud budeme uvažovat, že factoring je především postupování pohledávek, pak právní úpravu najdeme v občanském zákoníku. V občanském zákoníku je upraveno právo věřitele postoupit svou pohledávku, písemnou formou, bez souhlasu dlužníka, jinému a to s příslušenstvím a všemi právy s ní spojenými. Pro to, aby se dlužník zprostil plnění závazku věřiteli, je postupitel povinen oznámit dlužníkovi postoupení pohledávky. Občanský zákoník řeší i otázky spojené s plněním, je-li postoupení sjednáno za úplatu, kdy postupitel ručí za dobytnost pohledávky do výše přijaté úplaty spolu s úroky, jen když se k tomu písemně zavázal. V občanském zákoníku je řešena i otázka vymáhání pohledávek. Proto je občanský zákoník vnímán za právní základ factoringu. Vzhledem k tomu, že factoring je vztah mezi dvěma obchodními partnery, bylo by vhodnější hledat odpovídající ustanovení v obchodním zákoníku. Abychom v obchodním zákoníku nalezli odpovídající ustanovení, musíme factoring chápat jako úvěrování podniku, pak obchodní zákoník upravuje smlouvu o úvěru, kdy se věřitel zavazuje, na žádost dlužníka, poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky za úplatu a do určité částky a dlužník se zavazuje tyto vrátit a zaplatit úroky. Factoring však pracuje ještě s další otázkou, která je odlišná od běžného poskytování úvěru a to je vazba na oblast pohledávek. Proto je factoringu, v obchodním zákoníku nejblíže část, která byla do obchodního zákoníku doplněna se vstupem České republiky do EU a jedná se o finanční zajištění v souladu s právem evropských společenství. V této části jsou řešeny právě postupy zástavních práv k pohledávkám, převody vlastnických práv apod.

4

Ing. František Janatka, CSc a kolektiv, Rizika v komerční praxi, Wolters Kluwer ČR, ISBN: 978-80-7357632-5, s. 40-42

13

1.5 Produkty factoringových společností 1.5.1

Tuzemský factoring

V České republice se jedná o nejrozšířenější produkt factoringových společností. Tento obsahuje komplexní balík finančních služeb obsahující odkup, financování, správu a inkaso krátkodobých pohledávek, které vznikly na základě realizace dodávek zboží a služeb mezi tuzemským dodavatelem a tuzemským odběratelem. Po postoupení takové pohledávky na factoringovou společnost tato vyplácí až 90% zálohu dodavateli a je schopna tuto pohledávku financovat až do cca 90 dní po lhůtě splatnosti, vždy záleží na podmínkách dané factoringové společnosti. Tuzemský factoring může fungovat jak v regresní, tak i bezregresní formě. Výplata takto postoupené pohledávky je dodavateli k dispozici zpravidla do 24 hodin od postoupení. Po obdržení inkasa je pohledávka s dodavatelem vyrovnána do 100% její hodnoty se započtením nákladů factoringové společnosti. Druhým způsobem může být doplacena pohledávka do 100% její výše a náklady vyúčtovat samostatným účetním dokladem. Obrázek 1 Princip tuzemského regresního factoringu (bez pojištění pohledávek) 1 Dodavatel

3

Factoringová

4

společnost

2

6

2

5 Odběratel

Zdroj: Factoring České spořitelny, a.s., [online]. [cit. 2012-08-08], dostupné na:

Kde znamená: 1. Uzavření smlouvy s factoringovou společností se schváleným limitem objemu postupovaných pohledávek na odběratele. 2. Dodávka zboží či služeb na odběratele, vznik obchodního kontraktu, vystavení faktury = vznik pohledávky dodavatele. Faktura, pokud se nejedná o skrytý factoring, obsahuje 14

cesní klausuli, která říká odběrateli, že pohledávka je postoupena na factoringovou společnost, na které účet bude taky uhrazena. 3. Postoupení pohledávky na factoringovou společnost, převážně se jedná o elektronické podání. 4. Úhrada zálohy dodavateli z postoupené pohledávky, až do 90% hodnoty pohledávky. 5. Inkaso pohledávky od odběratele v plné výši pohledávky. 6. Vyrovnání pohledávky s dodavatelem. Obrázek 2 Princip tuzemského bezregresního factoringu (s pojištěním pohledávek) 1 Dodavatel

3

Factoringová

4

společnost

2

6

2

5

1

4

7

Pojišťovna

Odběratel


Kde znamená: 1. Uzavření smlouvy s factoringovou společností. Uzavření factoringové smlouvy předchází požadavek factoringové společnosti na pojišťovnu, se kterou má uzavřenou pojistnou smlouvu, o stanovení limitu na jednotlivé odběratele. Teprve po stanovení těchto limitů může být factoringová smlouva podepsána. 2. Dodávka zboží či služeb na odběratele, vznik obchodního kontraktu, vystavení faktury = vznik pohledávky dodavatele. Faktura, pokud se nejedná o skrytý factoring, obsahuje cesní klausuli, která říká odběrateli, že pohledávka je postoupena na factoringovou společnost, na které účet bude taky uhrazena. 3. Postoupení pohledávky na factoringovou společnost. 4. Úhrada zálohy dodavateli z postoupené pohledávky, zároveň je pohledávka nahlášena pojišťovně.

15

5. Inkaso pohledávky od odběratele v plné výši pohledávky. 6. Vyrovnání pohledávky s dodavatelem. 7. V případě, že pohledávka není zinkasována v době splatnosti, ani do stanovené lhůty po splatnosti, je nahlášena na pojišťovnu a současně factoringová společnost přestává odkupovat další pohledávky na daného odběratele a zároveň postupuje dle podmínek sjednaných v pojistné smlouvě.5 1.5.2

Exportní factoring

Exportní factoring přímý Exportní factoring přímý funguje na stejné bázi jako tuzemský bezregresní factoring, s tím rozdílem, že pohledávky, které jsou postupovány na factoringové společnosti, jsou pohledávky za zahraničními odběrateli. Tento typ factoringu může být v praxi kombinován s factoringem tuzemským. Tento případ může být podobný forfaitingu, ovšem nemůže se o něj jednat, protože forfaiting se zabývá výhradně odkupem dlouhodobých, v zásadě jednorázových pohledávek. Exportní factoring systémem dvou factoringových společností Tento typ factoringu pracuje s pohledávkami, které vznikají vůči zahraničním odběratelům. Jako protistrana české factoringové společnosti tady stojí importní factoringová společnost v zemi odběratele, na kterého jsou směrovány inkasa pohledávek. V tomto typu factoringu se de facto využívá zajištění rizika factoringovou společností v zemi odběratele. V případě exportního factoringu může být forma jak regresní, tak bezregresní.

5


16

Obrázek 3 Princip exportního factoringu využívající systému dvou factoringových společností 1 Factoringová 3

společnost

Dodavatel 2

4

v zemi

7

dodavatele

2

3

Zahraniční

6

Factoringová

5

společnost

odběratel

v zemi odběratele


Kde znamená: 1. Uzavření smlouvy o exportním factoringu s factoringovou společností. 2. Dodávka zboží či služeb na odběratele, vznik obchodního kontraktu, vystavení faktury = vznik pohledávky dodavatele. Faktura, obsahuje cesní klausuli, která říká odběrateli, že pohledávka je postoupena na importní factoringovou společnost, v zemi odběratele, na které účet bude taky uhrazena. 3. Postoupení pohledávky na factoringovou společnost v zemi dodavatele, která ji dál postoupí na importní factoringovou společnost v zemi odběratele. 4. Úhrada zálohy dodavateli z postoupené pohledávky, převážně do 90% hodnoty pohledávky. 5. Inkaso pohledávky od odběratele v plné výši pohledávky, na účet importní factoringové společnosti. 6. Importní factoringová společnost převádí prostředky na účet factoringové společnosti v zemi dodavatele. 7. Jakmile dojde k inkasu pohledávky na účet factoringové společnosti v zemi dodavatele, dochází k vyrovnání pohledávky s dodavatelem. V případě, že pohledávka není zinkasována v době splatnosti, ani do stanovené lhůty po splatnosti, hradí pohledávku 17

do předem stanoveného a smluvně dohodnutého limitu importní factoringová společnost.6

1.6 Importní factoring Jedná se o speciální službu pro odběratele, kteří odebírají zboží od zahraničních dodavatelů a požadují odloženou splatnost přijatých faktur. Jedná se o jistou formu odběratelského úvěru na zboží, bez nutnosti jakéhokoliv dalšího zajištěni, jako jsou bankovní záruky, akreditivy a jiné. S použitím tohoto způsobu financování lze zboží ze zahraničí objednávat standardně, kdy za něj platí na účet factoringové společnosti v zemi odběratele, v našem případě v ČR. Tato zároveň může vystupovat v roli zprostředkovatele a poskytnou tak zajištění factoringové společnosti dodavatele v zahraničí. Tato služba je určena převážně společnostem, které dovážejí zboží ze zahraničí, které pak dále distribuují. V případě, že obě factoringové společnosti jsou zařazeny například v mezinárodní síti factoringových společností FCI (Factors Chain International), pak se tyto jsou schopny spojit a identifikovat tak odběratele, prověřit jeho bonitu a navrhnout tak podmínky spolupráce. V případě importního factoringu může být forma jak regresní, tak bezregresní. Obrázek 4 Princip importního factoringu využívající systému dvou factoringových společností 1 Factoringová

Zahraniční

3

dodavatel

4

v zemi

7

dodavatele

2

společnost

2

1

Tuzemský odběratel

3

6

Factoringová

1

společnost 5

v zemi

Zdroj: KB Factoring, [online]. [cit. 2012-08-08], dostupné na: < http://www.factoringkb.cz/cs/produkty/importni-factoring> 6

odběratele


18

Kde znamená: 1. Dohoda tuzemského odběratele a factoringové společnosti v zemi odběratele ohledně žádosti o importní factoring, ta se spojí s factoringovou společností dodavatele a dohodne podrobnosti factoringové spolupráce. Následně dochází k podpisu factoringové smlouvy. 2. Dodávka zboží či služeb na tuzemského odběratele, vznik obchodního kontraktu, vystavení faktury = vznik pohledávky zahraničního dodavatele. 3. Tento postupuje pohledávku na factoringovou společnost v zemi dodavatele a ta ji dále postupuje na factoringovou společnost v zemi odběratele s tím, že odběratel bude platit na účet tuzemské factoringové společnosti. 4. Úhrada zálohy dodavateli z postoupené pohledávky, převážně do 90% hodnoty pohledávky. 5. Inkaso pohledávky od odběratele v plné výši pohledávky, na účet tuzemské factoringové společnosti. 6. Tuzemská factoringová společnost převádí prostředky na účet factoringové společnosti v zemi dodavatele. 7. Jakmile dojde k inkasu pohledávky na účet factoringové společnosti v zemi dodavatele, dochází k vyrovnání pohledávky s dodavatelem. V případě, že pohledávka není zinkasována v době splatnosti, ani do stanovené lhůty po splatnosti, hradí pohledávku do předem stanoveného a smluvně dohodnutého limitu importní factoringová společnost.7

1.7 Ostatní služby poskytované factoringovými společnostmi. V této části zmíníme dva typy spolupráce s factoringovou společností. V prvním se jedná o financování závazku podniku a ve druhém o bilanční factoring, s vědomím, že existují i další produktové možnosti, ale jsou nabízeny jen výjimečně a to jen například jednou z mnoha factoringových společností. Pro naše posouzení tyto dva typy považuji za dostatečné.

7

KB Factoring, [online]. [cit. 2012-08-08], dostupné na: < http://www.factoringkb.cz/cs/produkty/importnifactoring>

19

1.7.1

Financování závazku podniku

Další možnosti spolupráce, které jsou nabízeny některými factoringovými společnostmi, je určitá forma factoringu, která je schopna pomoci podniku, ještě před vznikem pohledávky, to je v situaci, kdy podnik musí pro zvládnutí smluvní zakázky nakoupit zásoby, které potřebuje profinancovat, následně z nich vyrobit dodávku a teprve pak vystavit fakturu, čímž vznikne pohledávka. Mohli bychom tedy říci, že se jedná o určitý způsob profinancování výrobního procesu podniku, tudíž financování závazku podniku. Tato možnost financování, ze strany factoringových společností, je aplikovatelná jak na tuzemské dodávky tak na zahraniční. Protože při této formě financování je větší riziko ve zvládnutí dodavatele danou zakázku úspěšně zvládnout, je využívána pojišťovna s pojištěním splnění závazku dodavatele. Obrázek 5 Princip průběhu financování výrobního procesu faktoringovou společností

Dodavatel Pojišťovna

(věřitel) 2 6 1

5

3

Odběratel

2

(klient

4

factoringové

7

Factoringová společnost

společnosti) Zdroj: NLB Factoring, [online]. [cit. 2012-11-21], dostupné na:

Kde znamená: 1. Uzavření smlouvy o dodávkách zboží nebo služeb mezi odběratelem a dodavatelem. 2. Žádost odběratele na profinancování závazku factoringovou společností, factoringová společnost prověřuje schopnost odběratele uhradit závazek. 3. Pojištění splnění závazku odběratele 4. Uzavření smlouvy s factoringovou společností. 20

5. Vznik závazku odběratele vůči dodavateli, tj. dodávkou zboží či služeb a vystavením faktury. 6. Factoringová společnost hradí závazek dodavateli za odběratele a to až do 100 % závazku. 7. Odběratel v dohodnuté lhůtě hradí závazek vůči factoringové společnosti. Výhody financování závazku odběratele factoringovou společností Tímto systémem financování se jedná o předfinancování výrobní fáze v podniku, prodloužení doby splatnosti závazku. Další možností je profinancování výrobního procesu u zakázek většího rozsahu, které překračují finanční možnosti podniku a zároveň možnosti získání sconta odběratele při předčasném uhrazení závazku, zvýšení platební schopnosti, posílení provozního cash flow podniku, získání nových zakázek, projektů a podobně.8

1.8 Bilanční factoring Jedná se o standardní factoring, který je vyhledáván podniky, kteří pracují se strukturou aktiv a pasiv, to znamená, že tento typ factoringu je využíván převážně před koncem účetního období podniku, kdy podnik z určitého důvodu potřebuje vylepšit rozvahu a to tím, že sníží objem pohledávek postoupením na factoringovou společnost, nebo vylepší jejich strukturu. Finanční prostředky, poskytnuté factoringovou společností, nenavyšují úvěrovou angažovanost podniku a zároveň nenavyšují cizí zdroje podniku. Naopak je možno, se získaných prostředků, snížit úvěrovou angažovanost podniku, pokud jsou tyto finanční prostředky použity na splacení stávající angažovanosti podniku poskytnuté z bankovního sektoru. Tímto způsobem financování je možno pozitivně upravit ukazatel rentability aktiv (ROA), zvýšení podílu upraveného vlastního kapitálu podniku apod. a to právě snížením celkových aktiv i pasiv.9

8

NLB Factoring, [online]. [cit. 2012-11-21], dostupné na:

9

Bibby Financial Services, Bilanční factoring, [online]. [cit. 2012-11-22], dostupné na:

21

2 Charakteristika a typy bankovních úvěrů 2.1 Provozní bankovní úvěry obecně Do této kapitoly jsou zařazeny a charakterizovány úvěry, poskytované komerčními bankami, u kterých jako předmět financování a zajištění úvěrů, vystupují pohledávky. Z tohoto důvodu se typy bankovních úvěrů zredukují na úvěry financující provozní potřebu podniku, aby bylo možné a konstruktivní srovnání mezi factoringem poskytovaným factoringovými společnostmi a bankovními úvěry, kdy oba typy řeší právě potřeby provozního financování podniku. Základním předpokladem pro řízení podniku je řízení toku peněz v podniku, což znamená, že podnik musí mít zabezpečený dostatek finančních zdrojů v tu chvíli, kdy je potřebuje a dále musí být schopen těchto zdrojů využít s maximálním efektem. Vždy by se mělo jednat o co možná nejrychlejší návratnost peněžních prostředků, které v podniku obíhají a to v zásobách, pohledávkách, jsou na běžných účtech, dále jsou potřebné k placení závazků vůči dodavatelům. Placení závazků snižuje aktuální hotovost, což může být problém, pokud se v potřebném čase neinkasují pohledávky, nebo pokud podnik nemá dostatek vlastních zdrojů pro financování případného nesouladu mezi příjmy a výdaji. V každém podniku funguje takzvaný cyklus provozního kapitálu, kdy na začátku tohoto cyklu, nebo při vzniku podniku je potřeba do podniku vložit určité zdroje, které profinancují celý výrobní proces až po okamžik, kdy dojde k inkasu pohledávky z prodaného zboží či služby. Tyto prostředky se pak investují k nákupu dalších zásob, k výrobě dalšího zboží a tak se vše opakuje. V dobrém případě vždy z daného cyklu zůstanou prostředky navíc, což je zisk podniku, který je možno využít pro potřeby podniku, nebo je zahrnout do dalšího výrobního cyklu a postupně tak cizí zdroje nahrazovat zdroji vlastními. V případě, že nejsou dostatečné vlastní zdroje podniku, je potřeba, aby podnik zajistil zdroje cizí, například bankovní ve formě provozních úvěrů, na které se zaměříme. Principem provozního financování je financování pracovního kapitálu, čímž se rozumí zásoby materiálu, nedokončené výroby, polotovarů, hotových výrobků a pohledávek z obchodního styku. Tento je obsažen na straně aktiv podniku v takzvaných oběžných aktivech. Objem poskytnutých úvěrů by měl odpovídat běžným potřebám podniku při financování výrobního cyklu. 22

2.1.1

Zajištění bankovních provozních úvěrů

U bankovních provozních úvěrů je možno se setkat s jakoukoliv formou a kombinací zajištění. Jako nejběžnější formy zajištění lze uvést: - směnka, - zástavní právo k pohledávkám (blíže popsáno v kapitole 3), - zástavní právo k zásobám (formou notářského zápisu) Méně běžné: - zástavní právo k věci movité a nemovité, - ručitelské prohlášení, - zástavní právo k CP, - zástavní právo k obchodnímu podílu, - ostatní Obrázek 6 Výrobní cyklus provozního kapitálu podniku

5. Tržby za dodané výrobky a služby (hotovost)

4. Objednávka odběratele, dodání zboží a fakturace s dobou splatnosti

1. Použití prostředků na nákup materiálu

3. Hotové výrobky, nedokončená výroba

2. Výrobní náklady, náklady na lidské zdroje

Zdroj: Řízení toku peněz v podniku, [online]. [cit. 2012-11-22], dostupné na:

23

Z výrobního cyklu vyplývá, že pro podnik je řízení toku hotovosti, neboli cash flow důležitější než jeho zisk, proto výkaz podniku, který zachycuje právě tok hotovosti lze považovat za nejpřesnější pro sledování úspěšnosti podniku. Za kritické v cyklu můžeme považovat zásoby, převážně pak ty, které zůstávají po delší zaplaceny a nevyužity k prodeji. Proto je potřeba se zaměřit na možnosti zrychlení oběhu provozního kapitálu a to zvýšením obrátkovosti zásob a to například zkrácením doby splatnosti pohledávek, účtování penále za pozdní placení pohledávek odběrateli, poskytnutí slevy, výhod při kratších splatnostech, nebo při platbách při převzetí zboží apod. V této době však můžeme sledovat vyšší požadavky na delší splatnosti pohledávek, dokonce lze říci, že jde o velmi silný konkurenční nástroj, kdy výhodou je nejen cena výrobku či služby, ale i doba splatnosti pohledávky. Řešením této otázky je buď silná kapitálová vybavenost podniku, kdy danou situaci zvládne a profinancuje výrobní proces z vlastních zdrojů, nebo je nutno aby podnik přijal pomoc cizími zdroji, mezi které patří buď forma obchodního úvěru, což je financování pohledávek zvýšením objemu závazků, nebo přijetím bankovního provozního úvěru.10

2.2 Bankovní úvěry zajišťované pohledávkami 2.2.1

Kontokorentní úvěr

Jedná se o nejběžnější a nejvíce využívaný provozní úvěr poskytovaný komerčními bankami. Jedná se především o krátkodobý neúčelový provozní úvěr, kryjící nesoulad příjmů a výdajů a výkyvy v cash flow podniku. Kontokorentní úvěry jsou poskytovány v českých korunách a vybraných zahraničních měnách, dle nabídky jednotlivých bank. Jedná se o krátkodobý úvěr, to znamená, že je poskytnut na dobu do jednoho roku a v účetnictví podniku účtován v pasivech, jako krátkodobý úvěr. Na trhu se již objevují kontokorentní úvěry poskytovány bankami smluvně na dobu neurčitou s uvedením určité výpovědní lhůty. Tento postup však neznamená účtování kontokorentního úvěru jako dlouhodobého ale stále se jedná o úvěr krátkodobý, jak se lze v účetnictví podniků často setkat. Kontokorentním úvěrem by měla být financována především přechodný nedostatek finančních prostředků, byť v praxi se často jedná spíše a je využíván jako trvalá potřeba

10

Řízení toku peněz v podniku, [online]. [cit. 2012-11-22], dostupné na: < http://podnikatel.cz/>

24

financování. Proto by v těchto případech měla banka postupovat nabídkou jiného typu provozního financování. Stanovení výše limitu kontokorentního úvěru Protože limit kontokorentního úvěru není nijak regulován, to znamená, že proti výši čerpání nestojí konkrétní pohledávky ani zásoby podniku, tak i přes to by měl odpovídat skutečné potřebě podniku, která by navíc neměla odrážet trvalou potřebu financování, ale přechodnou, jako přechodný nesoulad mezi příjmy a výdaji podniku. Proto je bankami, ke stanovení limitu kontokorentního úvěru přistupováno individuálně, v mnoha případech pak určitým procentem vůči obchodnímu obratu podniku. Procentní výše je stanovena individuálně dá se přibližně určit, že výše kontokorentního úvěru se může pohybovat v rozmezí 5 – 15% obchodního obratu podniku, ale jedná se jen o přiblížení stanovení limitu, vždy záleží na konkrétní možnosti financující banky. Výši limitu můžou ovlivnit i další skutečnosti, jako je ekonomická situace, rating podniku a další. Čerpání kontokorentního úvěru Kontokorentní úvěr je podniku poskytován v určité výši, do které je podnik může libovolně využívat, to znamená, že je na podniku v jaké výši úvěr čerpá, maximálně však do limitu stanoveného bankou. V praxi je kontokorentní úvěr nastaven buď jako možnost čerpání limitu na běžném účtu do mínusu anebo formou samostatného úvěrového účtu, napojeného na běžný účet podniku. Tato druhá varianta je vhodnější, hlavně z důvodu účtování, protože úvěr je cizí zdroj, který je v bilanci podniku na straně pasiv, jako úvěr a ne na straně aktiv jako záporná hodnota stavu krátkodobých finančních prostředků, kde je podniky velmi často a chybně účtují. Nastavený limit kontokorentního úvěru je čerpán dle potřeby podniku a ze strany banky není čerpání nijak regulováno. Splácení kontokorentního úvěru Kontokorentní úvěr je splácen průběžně a to automaticky z inkas připisovaných na běžný účet podniku, ke kterému je kontokorentní úvěr napojen. Proto, aby měl podnik z čeho tento kontokorentní úvěr splácet, a banka tak měla částečnou kontrolu nad chodem podniku, poskytuje kontokorentní úvěr oproti určitému nasměrování plateb podniku na jeho běžný účet, na který je napojený úvěr, převážně pak určitým procentem z celkového obchodního obratu podniku. V případě, že je kontokorentní úvěr poskytnutý na dobu určitou, je tento a k tomuto dni splatný v plné výši, to znamená, že podnik je smluvně 25

zavázán k tomuto dni zabezpečit na běžném účtu dostatek finančních zdrojů k jeho zaplacení. V případě, že se s bankou dohodne na pokračování kontokorentního úvěru na další období, před vypršením lhůty konečné splatnosti, tato povinnost podniku odpadá a kontokorentní úvěr je smluvně prodloužen na další období. U podmínek některých bank může být nastavena smluvní podmínka „Clean up“11, kdy v určitém termínu musí podnik tento úvěr, alespoň na jeden den splatit, v praxi se jedná o nečerpání úvěru přes noc. V případě, že je kontokorentní úvěr poskytnutý na dobu neurčitou, je podniku tento umožněn čerpat až do doby, kdy banka nebo podnik uplatní výpovědní lhůtu, která je vždy smluvně ujednána, nebo dojde k dohodě mezi bankou a podnikem o ukončení čerpání, v jiném dohodnutém termínu. Pak je podnik povinen k tomuto datu zajistit dostatečné prostředky ke splacení kontokorentního úvěru. Další možnou variantou splacení, je režim spojený s postupem banky při vymáhání úvěru, tj. při neplnění smluvních podmínek podnikem, nebo banka vyhodnotí podnik jako dále nefinancovatelný, převážně pak s ohledem na jeho ekonomickou situaci. Pak může být, po dohodě s podnikem, nastaveno postupné snižování úvěru na nějakou menší výši, anebo do úplného splacení. Splácení úrokového navýšení je převážně ke konci kalendářního měsíce, a je složeno součtem úročení denních zůstatků čerpaného kontokorentního úvěru.12 Obrázek 7 Princip fungování kontokorentního úvěru

Běžný účet

0,-

Úvěrový účet

Čerpání kontokorentního úvěru

(mínus na běžném účtu)

Zdroj: Interní zdroj Československé obchodní banky, a.s., Produkty Komplexního procesu v SME/Provozní úvěry/Kontokorentní úvěr 11

Jedná se o smluvní podmínku, uváděnou ve smlouvě o úvěru, na základě které je podnik povinen, jednou za určité časové období, například 3 měsíce, 6 měsíců, 12 měsíců, vyrovnat úvěr a alespoň 1den tento nečerpat. 12

Komerční banka a.s., Kontokorentní úvěr, [online]. [cit. 2012-11-198],

26

dostupné

na:

2.2.2

Revolvingový úvěr

Revolvingový úvěr znamená v překladu obnovující se. Proto revolvingový úvěr je typem úvěru, jehož účelem je financování opakující se provozní potřeby financování oběžných aktiv, pohledávek a zásob. Na rozdíl od kontokorentního úvěru je revolvingový úvěr regulován, to znamená, že čerpání probíhá na základě skutečného stavu předmětu financování tj. pohledávek a zásob a smluvně sjednaném způsobu výpočtu daného čerpání, do maximálně stanoveného limitu bankou. Revolvingový úvěr je úvěrem účelovým. Revolvingový úvěr je nabízen v tuzemské měně i vybraných zahraničních měnách. Stanovení výše limitu revolvingového úvěru Limit revolvingového úvěru je stanoven na základě regulační podmínky jednotlivých bank a to v souvislosti na potřebě financování provozních potřeb daného podniku. Na trhu je možné se setkat s různými regulačními podmínkami, že daným procentem a to až do 100% je možno financovat aktuální pohledávky, v daném okamžiku posuzování, do lhůty splatnosti, obvykle se výše pohybuje na úrovni 70%. Další pohledávky, které je možno financovat jsou pohledávky, v daném okamžiku posuzování, max. do 30 dnů po lhůtě splatnosti. Běžně se tyto pohledávky financují cca hodnotou 40% jejich hodnoty, ale je možno se setkat taktéž, s variantou financování až do 100% hodnoty pohledávky. Dalším předmětem financování u revolvingového úvěru jsou zásoby. U zásob je jen stěží rozlišit vhodné a nevhodné zásoby, proto jsou ve většině případů zásoby financovány podstatně menším procentem než pohledávky. Můžeme pro naše přiblížení pracovat s hodnotou financování v průměrném rozmezí 20% - 60%, s tím, že je možno se setkat i s vyšším. Výše financování zásob je závislé na individuálním posouzení dané komerční banky a souvisí taky s druhem zásob, jejich prodejností apod. Je samozřejmostí, že banka může vždy nebonitní pohledávky či zásoby z regulace vyloučit. Maximální limit revolvingového úvěru je proto schvalován ve výši, která by měla být dostatečná v každém období roku, a mít v sobě obsaženu případnou sezonnost podniku, v průběhu se pak reguluje dle skutečného stavu pohledávek a zásob a potřeby podniku. Regulace, často nazývána jako tranše úvěru, je čerpána měsíčně nebo výjimečně čtvrtletně. I přes to, že je revolvingový úvěr čerpán měsíčně nebo čtvrtletně, není ze strany banky možno optimálně stanovit potřebný limit, který bude pro podnik vyhovující a bude vždy korespondovat s jeho potřebou, proto jako doplňkový úvěr je poskytován úvěr kontokorentní, který slouží právě k vykrývání těchto nepředvídatelných období. 27

Čerpání revolvingového úvěru Revolvingový úvěr je čerpán v pravidelných tranších, které jsou smluvně dohodnuty a to na pevně stanovené úvěrové období jednoho, maximálně tří měsíců. Například ke každému 15 dni v kalendářním měsíci nebo každého třetího měsíce. Čerpání každé tranše probíhá formou jednorázových převodů z úvěrového účtu na běžný účet podniku. Čerpání tranší jde měsíčně za sebou, není dovoleno, aby se překrývaly, to znamená, že v daném okamžiku je čerpána pouze jedna tranše. Některé banky umožňují vstupovat do dané tranše tranší mimořádnou a to ve většině případů pokud chtějí dočerpat tranši, která v daném termínu nebyla načerpána v požadované, nebo plné výši. To samé je možno udělat i se snížením, splacením již načerpané tranše. Splácení a ukončení revolvingového úvěru Splácení probíhá automaticky, vždy k datu tranše. Tranše jsou čerpány převážně měsíčně nebo čtvrtletně, vždy k předem stanovenému dni v daném měsíci. K tomuto dni čerpání revolvingového úvěru je načerpaná částka úvěru splatná, a pokud podnik nepředloží předem stanovené podklady pro obnovení a poskytnutí částky na další období, tak je k tomuto dni aktuálně čerpaná částka revolvingového splatná v plné výši, aniž by byla konečná splatnost revolvingového úvěru. Standardně k tomuto dni se může podnik rozhodnout a využít možnosti část úvěru splatit a další období čerpat částku nižší, nebo i naopak vyšší, pokud je výše revolvingového úvěru vyšší, než je aktuálně čerpaná částka. Ke dni ukončení tranše bývá obvykle vyúčtován úrok za předchozí období. Mimořádně a vždy po dohodě s bankou je možno přistoupit ke změně výše čerpané tranše i v jejím průběhu, to znamená, že se dá čerpání snížit i zvýšit v průběhu měsíčního nebo čtvrtletního čerpání a reagovat tak na nečekané události v cash flow podniku. Revolvingový úvěr může být splacen z příchozích inkas pohledávek, které musí být nasměrovány na účet podniku, na základě kterých banka kontroluje dříve profinancované pohledávky, že skutečně na účet podniku příjdou a bance se tak výrazně snižuje riziko možného nesplacení úvěru. I když tento typ úvěru může prakticky fungovat na dobu neurčitou, je možné ho ukončit kdykoliv v průběhu jeho platnosti, vždy po dohodě s bankou a možností dle smluvních podmínek.

28

Princip fungování revolvingového úvěru Při této modelaci budeme uvažovat poskytnutí maximálního limitu revolvingového úvěru ve výši 10 mil. Kč, měsíční tranše úvěru. V lednu načerpáno 8 mil. Kč, v únoru načerpáno 7 mil. Kč, to znamená, že se podnik rozhodl načerpat méně než v lednu a splatil 1mil.Kč, v březnu a dubnu podnik čerpá maximální limit.13 Obrázek 8 Schéma principu fungování revolvingového úvěru. 1. Tranše 8 mil. Kč Leden

2. Tranše

3. Tranše

4. Tranše

10 mil. Kč

10 mil. Kč

7 mil. Kč Únor

Březen

Duben

Zdroj: Interní zdroj Československé obchodní banky, a.s., Produkty Komplexního procesu v SME/Provozní úvěry/Revolvingový úvěr

2.2.3

Postoupení (odkupy) pohledávek

Postupování pohledávek je možno zařadit mezi alternativní formy financování podniku. V případě, že se jedná o odkupy pohledávek, pak tento produkt bank úzce hraničí s faktoringovým typem financování, ovšem u bankovních odkupů pohledávek je více soustředěno na: - Převážně jednorázové odkupy krátkodobých i dlouhodobých pohledávek. - Opakovaným odkupem dlouhodobých pohledávek. Jako další členění odkupu pohledávek můžeme označit: - Postoupení pohledávky s regresem, se zpětným postihem, což znamená, že pokud postoupená pohledávka není do určitého termínu zaplacena, je uplatněn regres a pohledávku banka vrací zpět na postupitele, který má povinnost veškeré plnění z této pohledávky vrátit a to včetně odměny.

13

Zbyněk Revenda, Martin Mandel, Jan Kadera, Petr Musílek, Petr Dvořák, Jaroslav Brada, Peněžní ekonomie a bankovnictví, 3 vydání, MANAGEMENT PRESS, PRAHA 2000, ISBN: 80-7261-031-7, s. 137138

29

- Postoupení pohledávky bez regresu, bez zpětného postupu což znamená, že postoupená pohledávka nemůže být vrácena na postupitele neboli původnímu věřiteli a banka tak přebírá veškerá rizika spojená nezaplacením pohledávky. Postupitel je subjekt, v našem případě podnik, klient banky, který postupuje pohledávku na postupníka. Postupník je ten, na koho se pohledávka postupuje, v našem případě banka, která se stává novým věřitelem. Dlužník je odběratel postupitele, neboli ten, na koho je platební riziko a celá transakce schválena. V případě, že nedojde k zaplacení pohledávky odběratelem a odkup pohledávky je schválena s regresem, pak konečný dlužník může být i dodavatel, v našem případě postupitel, nebo zůstává odběratel, v případě odkupu pohledávky bez regresu. Danou variantou může být i další subjekt, jako dlužník, který může vystupovat v roli ručitele za zaplacení dané transakce. Další variantou může být odkup pohledávky pojištěné pojišťovnou, která toto pojištění sjednává. Pojištění pohledávky představuje závazek pojišťovny zaplatit, v případě že nedojde k zaplacení pohledávky a zároveň jsou dodrženy pojistné podmínky. Pojištěným se stává postupník, což je v našem případě banka. Postih je určité právo postupníka, což je v našem případě banka, která má oprávnění, které je sjednáno ve smlouvě, že v okamžiku nezaplacení pohledávky v určitém termínu, zpětně postupuje tuto pohledávku zpět na postupitele, v našem případě podnik a to za úplatu. Základní typy pohledávek odkupovaných bankami Mezi nejběžněji odkupovanými pohledávkami bankami, můžeme zařadit: - Dlouhodobé pohledávky a to buď jako jednorázová pohledávka, která vznikne po dokončení a předání díla, nebo se může jednat o vícečetné odkupy dílčích pohledávek vznikajících v průběhu realizace díla. - Krátkodobé pohledávky, které vznikají z opakovaných dodávek zboží a služeb, ale zpravidla se jedná o pohledávku za jedním odběratelem, za daným kontraktem apod. - Pohledávky pojištěné pojišťovnou, kterou daná banka akceptuje. Může se jednat o pohledávky vzniklých u dodavatelských tuzemských i exportních úvěrů.

30

Základní požadavky bank při odkupu pohledávek Proto, aby byla pohledávka odkoupena bankou, musí splňovat tyto základní požadavky: - Odkupovaná pohledávka musí být jasně specifikovaný právní podklad, to znamená, že musí být vystavena a vázat se k dodávce zboží, díla nebo služeb s jasnou specifikací. - Postoupení pohledávky musí být sjednáno písemnou formou. - S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a veškerá práva s ní spojená. - Postoupení pohledávky je vždy oznámeno dlužníkovi a to bankou nebo postupitelem. - Další specifické podmínky bank. Oproti tomu není přípustné: - Aby odkupovaná pohledávka byla po splatnosti. - K pohledávce nesmí existovat práva třetích osob, nesmí být zatížena soudními spory, zástavním právem, exekucí, insolvencí apod. Oznámení o postoupení pohledávky Podmínkou odkupu pohledávky je její oznámení dlužníkovi, že je pohledávka postupována, proto je vhodnější tuto možnost zapracovat přímo v obchodním kontraktu, aby se předešlo možným ustanovení ohledně například zákazu postupování, mlčenlivosti apod. Pokud je možné postoupení pohledávky umožněno v obchodním kontraktu, pak se použije prosté písemné oznámení dlužníkovi o postoupení pohledávky. Odběratel musí s postoupením pohledávky vyjádřit souhlas s tímto postoupením a zároveň prohlásit, že nemá žádné započitatelné pohledávky proti pohledávce, která bude postoupena. Výše úplaty za postoupenou pohledávku Základem pro výpočet výše úplaty za postoupenou pohledávku je procentuální výše financované nominální hodnoty pohledávky. Každou pohledávku je možno rozdělit na několik částí a banka je oprávněna požadovat odkup jen části pohledávky a zbylá část pohledávky tak zůstává v majetku dodavatele. Pro výpočet úplaty pak tato část pohledávky tvoří její nominální hodnotu postoupené pohledávky. Pohledávka může být bankou odkoupena až do 100% její nominální výše, avšak banka nemusí tuto výši plně financovat. Jedná se vždy o konkrétní posouzení a vyhodnocení bankou.

31

Obrázek 9 Princip postoupení pohledávky bance.

1 3

Dodavatel

Banka

4 2

2

3 5 Odběratel

Zdroj: Interní zdroje Československé obchodní banky a.s, Alternativní formy financování s bankovním rizikem.

Kde znamená: 1. Dodavatel podepíše s bankou smlouvu o postoupení pohledávky. 2. Podepíše kontrakt s odběratelem a dodá zboží. 3. Dodavatel vystaví fakturu s cesní klausulí, tj. o převodu pohledávky na banku, originál zašle odběrateli a oznámí bance. 4. Banka vyplatí dohodnutou úplatu za postoupenou pohledávku dodavateli za odkoupenou pohledávku. 5. Odběratel je povinen platit bance v dohodnutý den splatnosti faktury.14 2.2.4

Forfaiting

Forfaiting je zde uveden pro ilustraci, jako další forma financování pohledávek, dále ho nebudeme srovnávat, protože neodpovídá konstrukci a účelu klasického financování provozních potřeb podniku. Jedná se o službu odkupu pohledávek z dodavatelskoodběratelských vztahů bez možnosti zpětného postihu dodavatele. To znamená, že v případě nezaplacení pohledávky odběratelem nebude tato zpětně postoupena na dodavatele a riziko, které plyne z nezaplacení pohledávky je ošetřeno zajištěním platebním či zajišťovacím instrumentem, mezi které můžeme zařadit: 14

Interní zdroje Československé obchodní banky a.s, Aktivní úvěrové produkty a Alternativní formy financování s bankovním rizikem.

32

- akreditiv, - platební záruku, - směnku s bankovním avalem Proto můžeme forfaiting nazvat jako bezregresní odkup pohledávek, zajištěných bankou odběratele. Forfaiting je proto taky označit jako odkup bankovního rizika. Forfaiting je vhodný zejména pro firmy vyvážející rozsáhlejší celky na krátkodobý, střednědobý i dlouhodobý úvěr a potřebují finanční krytí těchto pohledávek vzniklých při výrobě a vývozu zboží. Banky ve většině případů požadují určité minimální hodnoty forfaitovaných pohledávek z důvodu pracnosti a ceny celého procesu. Základní typy forfaitovaných pohledávek Forfaiting pohledávky z dokumentárních akreditivů. Dokumentární akreditiv představuje závazek vystavující banky, neboli banky odběratele, zaplatit hodnotu akreditivu v případě, že dodavatelem předložené dokumenty budou odpovídat podmínkám, které byly v akreditivu sjednány. Pokud se jedná o odkup takové pohledávky, bývá bankou odkoupena až v okamžiku, kdy vystavující banka potvrdí správnost dokumentů předložených dodavatelem a to především s ohledem na podmínku bezregresního odkupu pohledávky. Forfaiting směnečné pohledávky Jedná se o pohledávku krytou směnkou nebo blankosměnkou s avalem banky, která je akceptovatelná pro banku, která pohledávku bude odkupovat. Směnku můžeme definovat jako převoditelný cenný papír, z něhož vyplývá dlužnický závazek, který dává směnečnému dlužníkovi povinnost zaplatit a zároveň majiteli směnky právo požadovat zaplacení směnečné částky v určitém čase a na určitém místě. U tohoto typu forfaitingu se jedná tedy o odkup směnečné pohledávky s avalem jiné banky. Aval neboli avalista je směnečný rukojmí a vlastně se jedná o ručitele ze směnky, z čehož vyplývá, že pokud není směnka proplacena jejím řádným způsobem, je proplacení vyžadováno a popřípadě vymáháno právě po avalistovi, což je v tomto případě banka. Výše popsaná technika opět zajišťuje bezregresní formu odkupu pohledávky.

33

Forfaiting účetních pohledávek krytých platební zárukou vydanou bankou Jedná se o postoupení pohledávky zajištěné bankovní platební zárukou, která musí být postoupena společně s pohledávkou, to znamená, že pohledávka je jištěna bankovní zárukou a z toho důvodu je vždy bankou, která odkupuje pohledávka, posuzována banka, která bankovní záruku vystavuje a vystupuje tak v roli ručitele. Obrázek 10 Princip fungování forfaitingu

1 4

Odběratel -

Dodavatel

dlužník

2

8

7

5

3

2 5,6

9

3 Banka-

Banka -

5

forfaiter

6

vystavující/ ručící

9 Zdroj: Československá obchodní banka a.s., Forfaiting, [online]. [cit. 2012-11-19], dostupné na:

Kde znamená: 1. Uzavření kontraktu. 2. Žádost odběratele o vystavení akreditivu, záruky, avalu směnky. 3. Vystavení akreditivu, záruky, avalu směnky. 4. Dodání zboží a služeb. 5. Prezentace dokumentů pod akreditivem, zárukou, směnkou. 6. Akceptace dokumentů. 7. Uzavření Smlouvy o odkupu pohledávky. 8. Výplata. 9. Úhrada pohledávky při splatnosti. 34

Výhody forfaitingu - Možnost poskytnutí financování dodavateli. - Financování až 100% hodnoty pohledávky bankou. - Přenesení rizika na forfaitera, včetně případného rizika měnového, i úrokového. - Bezregresní forma odprodeje pohledávky. - Odkup pohledávky je na riziko odběratele, bez zatížení bilance dodavatele.15

15


35

3 Posuzování a řízení pohledávek v obou typech financování 3.1 Analýza pohledávek Pohledávky představují pro podnik nárok vůči jeho odběratelům za prodané zboží nebo poskytnuté služby, které nebyly uhrazeny při jejich převzetí odběratelem. Pro analýzu úvěrového rizika banky i factoringové společnosti představují pohledávky podniku jednu z klíčových záležitostí pro celkové posouzení rizika poskytnutí financování. Hlavním cílem analýzy pohledávky je co možná nejdůslednější identifikace její kvality, to znamená, že se musíme snažit vyhodnotit pravděpodobnost, že pohledávka bude skutečně inkasována a proměněna tak na hotové peníze nebo na peněžní prostředky na běžném účtu podniku. Pohledávky představují obecně likvidnější druh aktiv podniku než zásoby, které samozřejmě mohou, za určitých okolností, vstupovat do předmětu provozního financování podniku, ale nejsou předmětem této práce. K jejich znehodnocení může dojít neopatrným poskytování dlouhých splatností pohledávek. Neznamená to, že se tyto stanou nedobytnými, ale může dojít o nadměrné investování peněz do méně obrátkových pohledávek, což může vést ke zhoršení cash flow podniku. Pohledávka, kterou podnik eviduje v určité lhůtě splatnosti vůči odběrateli je vlastně obchodním úvěrem odběrateli. Podnik by se měl chovat tak, aby poskytoval obchodní úvěry svým odběratelům tak, aby si zachoval maximální možnosti prodeje své produkce, při minimálním riziku ztráty z nedobytných pohledávek. Při hodnocení pohledávek poskytovatelem provozního financování by měly být posouzeny následující skutečnosti: - Poskytované lhůty splatností pohledávek. Lhůty splatností pohledávek, poskytované podnikem, se v různých odvětvích liší a taktéž závisí na typu odběratelů, obchodních dohod, konkurenceschopnosti v daném odvětví, což může vést k poskytováním delších splatností pohledávek k udržení podnikatelské aktivity. - Kvalitu a diverzifikaci odběratelů. Výše pohledávek v rozvaze podniku je reálná pouze do míry, jak spolehliví a důvěryhodní jsou dlužníci, za kterými má podnik tyto 36

pohledávky. Tato otázka je jen stěží vyhodnotitelná na každého odběratele, protože podnikatelské prostředí se neustále mění, nemáme dostatečné informace co se děje uvnitř podniku odběratele, musíme však s těmito možnými změnami počítat a chápat jejich důsledky. Větší důraz je potřeba směřovat na velkou koncentraci pohledávek za několika málo odběrateli, nebo za odběrateli soustředěných v určitém omezeném geografickém území, na které je potřeba se velmi pečlivě zaměřit. - Náklady podniku spojené s existencí pohledávek, jejich krytí splatnostmi závazků a dalších skutečností s nimi spojenými. I když může podnik poskytovat delší lhůty splatnosti pohledávek svým odběratelům, což mu může zabezpečit a podpořit jeho odbyt, tak na druhé straně jsou s nevyinkasovanými pohledávkami spojeny určité náklady, které musí podnik nést. Mezi tyto náklady můžeme zařadit například: - Úroky z vypůjčených peněžních prostředků na kompenzaci těchto pohledávek. - Náklady na účtování. - Úvěrové náklady. - Inkasní náklady. - Dosavadní zkušenosti podniku s inkasem pohledávek, kde se lze zabývat například: - Zastaráváním pohledávek ve vztahu k jejich lhůtám splatnosti. - Ztrátám z nedobytných pohledávek. - Způsoby jejich vymáhání. - Adekvátnost poskytovaných slev, výhod apod. - Analýza pohledávek v prodlení, délky prodlení, kroky podniku vůči těmto pohledávkám, možné dopady do ekonomiky podniku. Mezi nejpoužívanějším nástrojem je seznam pohledávek v prodlení, to znamená, že se jedná o soupis pohledávek podniku s prošlou lhůtou splatnosti, podrobněji pak podle výše, podle měsíců, ve kterých vznikly, podle dat jejich splatnosti, podle odběratelů. Z pohledu bank i factoringových společností je nejběžnější klasifikace pohledávek rozlišena v následujících skupinách: - Celkové pohledávky do lhůty splatnosti k danému posuzovanému dni (pohledávky před lhůtou splatnosti). - Pohledávky po lhůtě splatnosti, rozděleny dle počtu dní v prodlení a to: - 1 – 30 dní po lhůtě splatnosti, - 31 – 60 dní po lhůtě splatnosti, - 61 – 90 dní po lhůtě splatnosti, - 91 – 180 dní po lhůtě splatnosti, - 181 – 360 dní po lhůtě splatnosti, 37

- nad 360 dní po lhůtě splatnosti Při sestavování tohoto seznamu pohledávek je nutno klasifikovat pohledávky podle jejich skutečné lhůty splatnosti, to znamená dle údajů na faktuře a nikoliv podle následně dohodnutých odkladů placení, protože pak by se z některých pohledávek po splatnosti mohly stát pohledávky do lhůty splatnosti, což by analýzu zkreslovalo. Dle praxe je možno počítat s určitou přímou souvislostí mezi pomalostí inkasa pohledávek a ztrátami z nedobytných pohledávek. Dá se říci, že čím déle jsou pohledávky po lhůtě splatnosti, tím méně je pravděpodobné, že bude pohledávka vůbec kdy zinkasována v plné výši a navíc pak podniku vzniknou další náklady na vymáhání těchto pohledávek. Existence pohledávek s delší lhůtou po splatnosti negativně ovlivňují i běžnou obchodní aktivitu podniku. Jsou li odběratelé v prodlení se svými platbami, mohou mít snahu hledat jiné dodavatele v důsledku určitého pocitu viny ale s nutností potřeby odběru dalšího zboží. - Obrat pohledávek. Tímto ukazatelem sledujeme, jak je management podniku schopen zajistit inkaso pohledávek a tím je dána i kvalita pohledávek. Obrat pohledávek se nejčastěji převádí na údaj o počtu dní průměrného trvání pohledávky před jejím inkasem, pro jeho výpočet použijeme následující vzorec:16

Doba obratu pohledávek

průměrný stav pohledávek ∗ 365 objem tržeb podniku

Porovnáním průměrné doby obratu pohledávek s lhůtami splatnosti pohledávek poskytovaných podnikem můžeme zčásti vysledovat kvalitu pohledávek podniku. Z porovnání nám můžou vyplynout dvě situace: Průměrná doba obratu pohledávek je delší než lhůta splatnosti faktur. Z této situace plyne, jsou-li například lhůty splatnosti faktur vydaných podnikem 45 dní a ukazatel obratu pohledávek naznačuje, že průměrné inkaso je delší než délka splatnosti faktur, pak lze usuzovat, že podnik nevymáhá své pohledávky dostatečně aktivně. 16

Marcus Peeraer, Úvěrové obchody II, učebnice vydána Bankovním institutem, a.s., První vydání: květen 1996, bez přiděleného ISBN, s. 110-113

38

Tato situace však může znamenat, že tuto situaci mohou zkreslovat i další faktory, jako například: - Zkreslení ukazatele zařazením i starých, zřejmě nedobytných pohledávek. - Před datem, ke kterému je ukazatel spočítán, došlo k výraznějšímu navýšení odbytu. - Ve stavu pohledávek jsou zahrnuty i jiné pohledávky než pohledávky obchodní, jako například pohledávky za zaměstnanci, za spřízněnými osobami apod. - V hodnoceném stavu pohledávek jsou zařazeny i pohledávky, které mají dle lhůty splatnosti charakter ne pohledávek krátkodobých ale pohledávek dlouhodobých, které do hodnocení nepatří. Průměrná doba obratu pohledávek je kratší než lhůta splatnosti faktur. Tato situace se příliš nevyskytuje, poněvadž naznačuje, že podnik inkasuje pohledávky před datem splatnosti, což by bylo považováno za velmi slušné řízení pohledávek podniku, ale i tuto situaci můžou zkreslovat další faktory a to například: - Prudký pokles odbytu před hodnoceným dnem. - Vyšší podíl obchodní činnosti je realizován inkasem, nebo je vyšší podíl vybíraných záloh, před dodáním zboží či služeb. - Sledovaný rozvahový den je v sezónním období podniku s nízkým objemem prodeje. Z výše uvedeného vyplývá, že práce s pohledávkami v podniku je velmi důležitá a zanedbání může podniku přivodit nemalé problémy, které se mohou odrazit například ve zhoršení likvidity, která se může odrazit v omezené možnosti platit závazky podniku včas, na tuto situaci můžou reagovat obchodní partneři zhoršením platebních nebo cenových podmínek. V extrémní situaci může zhoršení likvidity vést až dokonce k insolvenci a prohlášením o úpadku. Mezi další negativní dopady pro podnik může být tvorba opravných položek, vyšší administrativní náklady na řízení a popřípadě vymáhání pohledávek, s tím spojená vyšší potřeba financování, včetně vyšších úrokových nákladů, což se vše projevuje ve snižování hospodářského výsledku. Tímto dopadem se zhoršuje ekonomická stránka podniku, nižší rating, který zpětně může ovlivňovat dostupnost bankovních úvěrů, jejich cenu, čímž se podnik postupně může dostávat do hlubší platební neschopnosti a tak může koloběh pokračovat až k již zmíněnému úpadku podniku. Proto, aby se podnik těmto dopadům vyvaroval, měl by neustále pracovat s určitými pravidly a nástroji, které mohou tyto možné problémy zmírnit. Mezi některé z nich můžeme zařadit například:

39

- Odklad splatnosti pohledávek poskytovat jen prověřeným partnerům, se kterými je ověřena dlouhodobější spolupráce, o kterých známe nejenom jejich schopnost platit, ale prověřovat i jejich platební morálku. Tyto informace lze získat z různých zdrojů na trhu, tyto ovšem řeší jen historii, ze které lze predikovat jakýsi výhled, ale nelze se na nich plně spolehnout do budoucna, kdy je pohledávka splatná. - Na základě výše uvedeného určit každému odběrateli maximální rámec pohledávek, které souvisejí s jeho důvěryhodností a tento se snažit dodržovat, byt za určitých zvýhodnění, aby podnik o tyto nepřišel, dle mého názoru se jedná o důsledné vyjednávání. - Pokud je to možné, tak pohledávky zajistit co nejkvalitnějším právním nástrojem vymahatelnosti pohledávek. V praxi je proto důležitá právní správnost dokumentace k pohledávkám, jako jsou kupní smlouvy, dodací listy, předávací dokumentace apod. Jako další, pokud je to v daném obchodě možné, tak získat směnky, uznání dluhu, bankovní záruky, pojištění pohledávek, akreditivy, což jsou nástroje, které výrazně vylepšují pozici věřitele. Mezi tyto je možné zařadit i spolupráci s factoringovou společností, která dokáže podniku řešit možný problém s likviditou, dále se umí efektivně postarat o řádné vedení pohledávek, o inkaso pohledávek a nakonec umí převzít i riziko nezaplacení pohledávek.17

3.2 Řízení pohledávek Řízením pohledávek znamená dodržování určitých zásad, na kterých pak záleží úspěšnost či nezdar této činnosti. Je možné je shrnout a dále charakterizovat následovně: - Získávání informací o odběratelích, včetně jejich aktualizace a popřípadě identifikace důvodů, proč nejsou odběratelem pohledávky placeny včas. - Neposkytovat další pohledávky (obchodní úvěry) obchodním partnerům, pokud nejsou uhrazeny předchozí, do případného, maximálně stanoveného rámce. - Neposkytovat odběratelům příčinu směřujícím k opožděným platbám pohledávek, zejména díky předkládané nekompletní nebo chybné dokumentace, nebo dokonce s dodávkou vadného, neprověřeného zboží, kde se pak musí uplatňovat reklamační procesy apod. 17

Interní zdroje, Československé obchodní banky a.s., Aktivní úvěrové produkty a Alternativní formy financování s bankovním rizikem

40

- V případě, že dojde k prodlení se splacením pohledávky, tak v co nejkratším čase, pokud nejde jinak, sjednat splátkový kalendář a omezit tak případné nesplacení celé pohledávky, což považuji v této době za jisté ideální řešení, byť to prodlužuje inkaso pohledávky. - Je nutno řešit otázku zajištění pohledávek. - V případě nutnosti vymáhání pohledávek mít připravenou prověřenou inkasní agenturu, nebo právního zástupce, který se bude případem co nejefektivněji zabývat a řešit ho ve prospěch podniku.

3.3 Postoupení pohledávek Postoupením pohledávek se rozumí převod práv z těchto pohledávek na banku nebo factoringovou společnost, která tak zajišťuje provozní financování podniku, který pohledávky za tímto účelem postupuje. Tuto problematiku jsme popsali v předešlých oddílech a budeme se k ní průběžně vracet. 3.3.1

Právní aspekty postoupení pohledávek a dopad na odběratele

V České republice, z pohledu práva, nemá factoring samostatnou právní úpravu, je založen na postoupení pohledávek, které se řídí především § 524 Občanského zákoníku. Postoupení pohledávky z podniku na nového věřitele, faktoringovou společnost se říká cese. To znamená, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a veškerá práva s ní spojená. Postoupením pohledávky se původní věřitel, v našem případě podnik zavazuje, bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi, odběrateli podniku, postoupení pohledávky a to z toho důvodu, že na základě postoupení pohledávky je odběratel povinen svůj závazek hradit na účet u factoringové společnosti. Na základě zákona je podmínkou tuto smlouvu v písemné formě. Na základě postoupení přechází pohledávka ve stavu, v jakém existuje v době postoupení a to včetně příslušenství, jako například úroků, úroků z prodlení, apod. Na základě právního úkonu postoupení pohledávky přechází na nového věřitele právo upomínání zaplacení pohledávky, v případě, že je v určitém termínu po splatnosti, na kterém se vždy factoringová společnost domlouvá s původním věřitelem, tedy podnikem.18 18


41

3.4 Zástava pohledávek 3.4.1

Právní aspekty zástavy pohledávek

Zástavní právo vzniká uzavření písemné smlouvy mezi bankou (zástavním věřitelem) a podnikem (zástavcem), který je věřitelem pohledávky, která je předmětem zástavy. Uzavřením zástavní smlouvy je smlouvy platná, ale není účinná vůči poddlužníkovi, neboť ta vznikne až písemným vyrozuměním poddlužníka. Zástava pohledávek je zajišťovací instrument, převážně používaný u provozního financování nebo financování obchodních kontraktů, poskytovaných bankami. Zástava pohledávek, oproti postoupení pohledávek je realizována formou tzv. tiché zástavy. Při této formě zástavy se zástavce, v našem případě podnik, dle zástavní smlouvy zavazuje, uvědomit poddlužníky, což jsou obchodní partneři odběratelé, o vzniku zástavního práva ve prospěch banky a o jejich povinnosti plnit ze zastavených pohledávek přímo na určený účet banky. V případě, že banka vyhodnotí situaci podniku jako neodpovídající k dalšímu financování, vyzve podnik písemnou formou, aby vyzval poddlužníky o plnění ze zástavy, a zároveň musí bance prokázat, že vyrozumění poddlužníků učinil a to ve lhůtě stanovené bankou. V případě, že podnik poddlužníky nevyzve, učiní to banka poddlužníkům sama, dle seznamu, který je povinen podnik bance v určitých, pravidelných termínech předkládat. Následně by mělo docházet k postupnému umořování úvěru poskytnutého bankou z přijatých inkas z pohledávek na bankovní účet, ve výších dle dohody s bankou. Teprve tímto vyrozuměním se poddlužník dozví, že jsou pohledávky bankou zastaveny, a zástavní právo se stává účinným vůči poddlužníkům. Pohledávky z obchodního styku představují v rozvaze podniku oběžná aktiva. Banka zastavuje tyto pohledávky jako reálně existující v podniku, umí samozřejmě zastavit i budoucí pohledávky, ale ty především ve financování daných, jednotlivých kontraktů. Z hlediska likvidnosti pro banky, se jedná o velmi účinný instrument, protože zástava pohledávek by měla zajišťovat bance povinnost podniku směřovat inkasa se zajištěných pohledávek právě přes účty vedené u financující banky, proto má banka tak cash flow podniku pod kontrolou. Za určitých okolností může mít banka pod kontrolou i vyšší objem pohledávek, nasměrovaných na účet podniku, vedený u financující banky, protože banky mohou vzít do zástavy jen určité, vybrané pohledávky a pro banku nebonitní, mohou být vyloučeny. Mezi nebonitní pohledávky mohou být zařazeny pohledávky s delší dobou po

42

lhůtě splatnosti, za určitými obchodními partnery, nebo za obchodními partnery patřících do ekonomicky spjaté skupiny s podnikem. Banky mohou pohledávkám přiznat určitou jistící hodnotu, což znamená, že například pohledávky do lhůty splatnosti mohou mít jistící hodnotu cca 70% hodnoty pohledávky, čímž banky přiznávají, že poskytnutý úvěr je z této výše zajištěn. Některé banky mohou přiznat určitou jistící hodnotu přiznat i u pohledávek do 30 dní po lhůtě splatnosti, procento je nižší a pohybuje se cca do 40% hodnoty těchto pohledávek. Některé banky však jistící hodnotu nepřiznávají žádným pohledávkám, což může ovlivnit výši i cenu úvěrových zdrojů.19 3.4.2

Základní rozdělení pohledávek a jejich vhodnost k zástavě

Dle časového hlediska a hlediska splatnosti - Z hlediska časového rozdělujeme pohledávky na krátkodobé, se splatností do jednoho roku a dlouhodobé tj. splatnost nad jeden rok. Pro běžné provozní financování od bank, kam můžeme zařadit kontokorentní a revolvingový úvěr, banky preferují zástavu krátkodobých pohledávek, se splatností do 90 dnů, které nejlépe vystihují oběžný charakter těchto aktiv podniku. Pohledávky s delší lhůtou splatnosti nejsou ze zástavy vyloučeny, pokud se jedná o pohledávky za bonitními a prověřenými obchodními partnery s dobrou platební morálkou, protože v tomto případě banky podstupují riziko možného defaultu. Oproti tomuto extrému lze podobně vyhodnotit i pohledávky s velmi krátkou dobou splatnosti, kde existuje riziko, že budou velmi rychle zaplaceny a v krátkém čase tak zaniknou. - Z hlediska splatnosti pohledávky rozdělujeme na: - Pohledávky do lhůty splatnosti. - Pohledávky po lhůtě splatnosti. Banky preferují zástavu pohledávek do lhůty splatnosti, za ověřenými odběrateli se může jednat i o pohledávky do 30 dní po lhůtě splatnosti. U pohledávek s delší lhůtou po splatnosti nejsou bankami preferovány, byť jsou běžně zastavovány, ale nejsou jim přiznávány žádné jistící hodnoty.

19

Ing. František Janatka, CSc a kolektiv, Rizika v komerční praxi, Wolters Kluwer ČR, ISBN: 978-80-7357632-5, s.40

43

Hledisko koncentrace a skupinové riziko - Z hlediska koncentrace banky vyhodnocují, jak velký podíl na celkovém portfoliu pohledávek, jsou pohledávky za určitými, jednotlivými odběrateli. Banky preferují financování diverzifikovaného portfolia pohledávek, kde je nižší riziko, že ve stejném okamžiku dojde k výpadku plateb u většího počtu odběratelů a dojde tak ke zhoršení likvidity podniku doprovázející další negativní dopady popsány výše. V případě, že se v portfoliu pohledávek objevují odběratelé s významným podílem na celkovém objemu pohledávek, nebo jsou v něm obsaženy pohledávky s lhůtou splatnosti nad 90 dní, může banka vnímat vyšší riziko financování těchto pohledávek a snížit tak výši provozního financování těchto pohledávek. Vždy se ale jedná o individuální přístup a posouzení jednotlivých bank. - Pokud se jedná o velmi bonitní odběratele s dobrou platební morálkou, se kterými podnik spolupracuje dlouhodobě a na základě řádných kontraktů, lze tuto situaci, kdy je podnik navázán na menší počet odběratelů ale takto významných, naopak hodnotit pozitivně. - Z pohledu skupinového rizika banky zjišťují, zda se v portfoliu pohledávek nevyskytují pohledávky, za některými subjekty patřících do ekonomicky spjaté skupiny buď s podnikem, nebo s dalšími odběrateli z portfolia pohledávek. Tyto pohledávky banky mohou hodnotit jako nestandardní, neboť se nemusí jednat o pohledávky za konečným odběratelem a u těchto pohledávek může existovat zvýšené riziko možných zápočtů, nebo dokonce neúčelového financování v rámci těchto skupin, což je pro banky, které důsledně prověřují pohledávky, neakceptovatelné. Pokud v rámci ekonomicky spjaté skupiny existuje obchodní firma, přes kterou je realizována produkce výrobní firmy, měli by banky preferovat přímé financování obchodní firmy, která má pohledávky za konečnými odběrateli. Teritoriální hledisko Z teritoriálního hlediska banky zohledňují zemi zahraniční pohledávky, kterým přisuzují riziko země, ze které odběratel pochází. Rizika zemí má každá banka vyhodnocena a přistupují k nim individuálně. V případě financování z určitých rizikovějších zemí je vhodné využít pojištění pohledávky proti riziku platební neschopnosti odběratele u pojišťoven působících na trhu. Pojištění pohledávek budeme popisovat dále.

44

Hledisko předmětu zástavy Z hlediska předmětu zástavy rozlišujeme: - Zástavu portfolia pohledávek. Pro tuto formu zástavy platí pravidla popsaná výše, kdy se zastavuje určité portfolio pohledávek podniku, které se skládá z pohledávek za více odběrateli, které se, při provozním financování kontokorentním nebo revolvingovým úvěrem, pravidelně předkládá bance, v termínech dohodnutých v zástavní smlouvě k pohledávkám. Tento seznam aktualizuje stav pohledávek podniku a zároveň tvoří přílohu zástavní smlouvy. Tento seznam rozlišuje časové hledisko, hledisko splatnosti, koncentrace, skupinové hledisko atd. - Zástavu jednotlivých pohledávek. Tato varianta není běžnou a nevyskytuje se u klasického provozního financování formou kontokorentního nebo revolvingového úvěru, ale je využívána u případů, kdy se jedná o financování objemově velkých pohledávek, nebo u pohledávek, s delší, ale odůvodnitelnou dobou splatnosti. Zpravidla se jedná o účelové financování jednotlivých kontraktů, jako jsou velké kontrakty ve stavebnictví, dodávky technologií strojírenských firem apod. U těchto kontraktů zpravidla dochází k postupnému plnění a průběžné fakturace. U tohoto typu financování se účelově financují například nákup zásob potřebných pro výrobu nebo se financují odběratelem písemně převzaté dokončené celky díla, nebo průběžné pohledávky a to vždy ve výši a dle podmínek stanovené ve smlouvě o úvěru. Tento typ financování se požívá i při zahraničních dodávkách, které bývají spojeny například s předexportním či exportním financováním, odkupech akreditivů s odloženou splatností, kde tyto kontrakty bývají, až na výjimky, vždy pojištěny. Zástavní právo k pohledávce podniku za bankou formou blokace peněžních prostředků Tato forma zajištění patří mezi nejlikvidnější, nejlépe kontrolované a relativně bezpečná pro banky poskytující financování. Tento typ zajištění se ovšem u provozního financování formou kontokorentního nebo revolvingového úvěru příliš nevyskytuje, u bankovních produktů se nejvíce objevuje u zajištění bankovních záruk, u dokumentárních akreditivů apod. U provozních úvěrů pozbývají logiku, poněvadž u těchto úvěrů podnik spíše

45

potřebuje pomoc bank s poskytnutím chybějících finančních zdrojů a ne aby je deponoval jako formu zajištění.20

3.5 Pojištění pohledávek Pohledávkou se v tomto případě rozumí jedna nebo více neuhrazených faktur za zboží nebo služby s odloženou splatností což znamená s určitou dobou splatnosti. Tato celková částka však nesmí přesáhnout celkový úvěrový limit, který pojišťovna schvaluje na každého odběratele zvlášť. Pojišťovna vždy plní jen na předem schváleného odběratele. Pojištění pohledávek znamená pojištění pro případ, kdy odběratel zboží či služeb nezaplatí za fakturu, od dodavatele, v našem případě od podniku. Riziko nezaplacení pohledávky lze v některých případech přenést na pojišťovny, které právě tuto formu pojištění nabízejí. Jako pojišťovna může vystupovat buď státem zřízený subjekt, nebo jako komerční pojišťovna. Každá pojišťovna má různé typy pojištění, ke kterým se vztahují předem dané všeobecné pojistné podmínky, které pak určují daný typ pojištění a riziko které pojištění kryje. V případě, že si sám podnik pojistí určitou pohledávku, pak pojištěným je právě podnik. Pokud kryje pojištění pohledávku, která je bankou financována, je pojištěným banka. Vyplacené pojistné slouží k úhradě pohledávky banky za podnikem. Tohoto typu využívají právě factoringové společnosti při postupování, ve většině případů, zahraničních pohledávek, nebo vybraných tuzemských pohledávek. U provozního financování od bank formou kontokorentního nebo revolvingového úvěru se podmínka pojištění pohledávek nevyužívá, pojištění pohledávek vstupuje jako podmínka u výše zmíněných exportních, předexportních úvěrů, odkupech akreditivů apod. Příčinou nezaplacení pohledávky ze strany odběratele může být jak platební neschopnost, tak i neochota odběratele zaplatit. - Platební neschopnost Definice platební neschopnosti se může u každého pojistitele lišit, ale v podstatě se jedná o prohlášení insolvence, úpadku apod. Konkrétně vždy závisí na legislativě v dané zemi dlužníka. Podmínkou je pak povinnost pojištěného řádně a včas přihlásit své pohledávky do tohoto řízení a činit dále veškeré potřebné kroky k tomu, aby rozsah škod byl co nejmenší. Pokud dojde k této pojistné události, vyplácí pojistitel pojistné do

20

Interní zdroje Československé obchodní banky a.s, Zástava pohledávek

46

určitého termínu, dle konkrétních podmínek, snížené o výši případné spoluúčasti, která je taktéž stanovena v pojistné smlouvě a tato zůstává k tíži pojištěného. - Platební nevůle Na rozdíl od platební neschopnosti se v tomto případě nezkoumá příčina nezaplacení a není nutno, aby bylo zahájeno například insolvenční řízení, ale pojistitel je povinen vyplatit pojistné plnění tehdy, pokud není pohledávka zaplacena ani po uplynutí určité, předem stanovené lhůty po splatnosti pohledávky. Tato lhůta je nazývána jako karenční lhůta.21 3.5.1

Trvání pojištění

Pojištění je zahájeno dodávkou zboží nebo služeb a řádného zaslání faktury dlužníkovi. Pojištění zaniká uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, nezaplacením pojistného, výpovědí nebo odstoupením pojistníka či pojištěného. Jednotlivé pohledávky jsou pojištěny do úplného zaplacení pojištěných pohledávek nebo rozhodnutím pojistitele o pojistném plnění. 3.5.2

Výluka z pojištění

Z pojištění jsou vyloučeny veškeré pohledávky, které jsou uzavřeny v rámci propojených osob, nebo pokud doba jejich platnosti překračuje maximálně stanovenou dobu splatnosti. Pojištění se dále nevztahuje na pohledávky, které mají být zaplaceny před dodáním zboží. Pojistnou událostí nejsou škody, které převyšují maximálně stanovený pojistný limit, dále není plněno, pokud dojde k porušení pojistné smlouvy a další, které jsou vždy vypsány ve všeobecných pojistných podmínkách dané pojišťovny. 3.5.3

Pojistné plnění

Pojišťovna vyplatí pojistné plnění v případě, že pojištěný splní veškeré povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy a pojistných podmínek a pokud zašle pojišťovně písemné doklady, prokazující neuhrazenou pohledávku a o případné platební neschopnosti dlužníka. Výše pojistného plnění je dána výší pohledávky, nebo pohledávek, do maximálně stanoveného limitu stanoveného pojišťovnou.

21

KUPEG úvěrová pojišťovna, a.s., Pojištění rizika nezaplacení pohledávky, Všeobecné pojistné podmínky, účinné od 1.ledna 2005, [online]. [cit. 2012-11-19], dostupné na:< http://kupeg.cz/produkty/e-modul>

47

Aby bylo pojistné plnění vyplaceno, musí se pojistník o danou pohledávku starat, to znamená zajišťovat s odbornou péčí dobytnost a právní vymahatelnost pohledávky, zejména se účastnit soudních či jiných řízení, která byla zahájena s ohledem na vymožení pohledávky, informovat pojišťovnu o všech skutečnostech týkajících se řízení pohledávek. V případě že je pohledávka předmětem factoringové spolupráce, tak factoringová společnost přebírá roli řádného správce pohledávky, protože pojištěná je právě factoringová společnost, která pohledávku od podniku převzala. Pojištěnému vzniká nárok na pojistné plnění po ukončení karenční, neboli čekací lhůty, které se pohybuje odlišně dle podmínek pojišťovny, obvykle bývá v rozmezí 5-9 měsíců. V této lhůtě je vyvíjena činnost směřující k vymožení pohledávky od odběratele. Z pojistného plnění se odečítá spoluúčast pojištěného, která se obvykle pohybuje do 20% z výše pohledávky.22

22


48

4 Porovnání factoringu s bankovním úvěrem V této části porovnáme výhody a nevýhody obou typů financování. Na jedné straně to bude financování poskytované factoringovými společnostmi, které budeme srovnávat s provozním financování poskytovaným bankami, kde se zaměříme na podmínky kontokorentního a revolvingového úvěru, které považuji za nejvíce srovnatelné bankovní produkty s factoringem. Okrajově se pozastavíme u bankovního produktu odkupu pohledávek. Tyto produkty nebudeme srovnávat, co se týče cenových nákladů marží a podobně, což by bylo velmi složité, protože většina klientů bank i factoringových společností jsou posuzováni individuálně, existují náklady, které odpovídají ekonomické situaci každého klienta, odpovídají dále velikosti klienta, výši úvěrů, jejich formě, kombinace atd. a navíc jak mezi bankami tak factoringovými společnostmi funguje tržní prostředí a dané podmínky jsou tito schopny přizpůsobit konkurenčnímu prostředí, proto by bylo srovnání dle nákladů zkreslené a neodráželo by reálnost na aktuálním trhu bank a factoringových společností. Budeme se snažit rozlišit produkty, co se týče jejich složitosti vyřizování, účelu, průběhu financování, přínosů pro podnik apod.

4.1 Zahájení jednání o financování Factoring Factoringová společnost, před zahájení činnosti s podnikem, vyhodnocuje ekonomickou situaci klienta na základě ekonomických výsledků a dle zařazení do příslušného ratingu je stanovena maže v budoucnu čerpané angažovanosti s postoupených pohledávek. Dále hodnotí i podnikem předložený seznam možných odběratelů, za kterými pohledávky budou postupovány na factoringovou společnost. Důležitou roli v zahájení spolupráce jsou především tito odběratelé, na kterých je z části přenášeno riziko při postupování pohledávek a na základě nich je hodnoceno i riziko ve financování podniku a jistota factoringové společnosti v průběžném hrazení pohledávek, které byly na ni postoupeny. Po vyhodnocení všech podmínek spolupráce dochází k podpisu smlouvy o spolupráci, podniku je zprovozněna elektronická aplikace pro komunikaci s factoringovou společností, klient začne postupovat pohledávky a spolupráce je tak zahájena. Factoringová společnost je schopna spolupracovat s jakoukoliv bankou podniku, kam převádí čerpání úvěru z postoupených pohledávek.

49

Kontokorentní úvěr Při poskytováním kontokorentního úvěru banky vyhodnocují ekonomickou stránku podniku, stanovují dle vnitřních pravidel rating klienta, na základě kterého navrhují cenu kontokorentního úvěru spolu v souladu s interními pravidly každé banky. Po stanovení limitu dochází k podpisu úvěrové smlouvy a k zahájení čerpání. Čerpání kontokorentního úvěru, formou napojení na běžný účet podniku v bance, která provozní financování poskytuje, jeho vedení je zároveň podmínkou poskytnutí tohoto úvěru. Revolvingový úvěr Stejně jako u kontokorentního úvěru je vyhodnocena ekonomická stránka podniku, stanoven rating a dochází k návrhu ceny a limitu, po podpisu úvěrové smlouvy je úvěr napojen na běžný účet podniku v bance a dle dohodnutých podmínek zahájeno čerpání. Vedení běžného účtu je rovněž podmínkou poskytnutí úvěru bankou. Hlavním rozdílem z tohoto pohledu je skutečnost, že factoringová společnost, se více zaměřuje ne na ekonomickou situaci podniku, ale hlavně jeho odběratelů, které si důkladně prověřuje a stanovuje maximální limity, které je schopna na jednotlivého odběratele akceptovat. Daný limit je možno v průběhu spolupráce měnit. Podnik financovaný factoringovou společností může vest jeho běžný účet u jakékoliv banky, na který je následně financování nasměrováno. Factoringové společnosti nejsou schopny vedení běžných účtů klientů. U financování bankovními provozními úvěry je hlavní riziko posuzováno na podnik, na jeho ekonomiku, a průběžně vyhodnocováno. Poskytnutí provozního úvěru je podmíněno vždy vedením běžného účtu u financující banky.

4.2 Stanovení výše limitu Factoring Stanovení celkového limitu na podnik je závislý na stanovení maximálních limitů na jednotlivě odběratele podniku stanovený factoringovou společnosti. Limit se stanovuje jednak na základě požadavku podniku, který navrhne limit na jednotlivého odběratele, do maximálně stanoveného rámce, což znamená, že v daném okamžiku nebude vyplaceno factoringovou společností více záloh podniku za postoupené pohledávky, než je právě tento maximální rámec na daného jednotlivého odběratele. Factoringová společnost musí 50

tento rámec na daného odběratele schválit. Tato posuzuje daného odběratele na základě dostupných ekonomických i dalších obchodních informací a na základě, v tom okamžiku, platební morálky odběratele. Součet limitů na jednotlivé odběratele je pak celkovým limitem na podnik. V případě, že podnik v průběhu spolupráce, navýší obchodní kontrakty na daného odběratele, může tento podnik požádat factoringovou společnost o navýšení daného limitu. Kontokorentní úvěr S ohledem na to, že kontokorentní úvěr je provozní úvěr neregulovaný, to znamená, že není závislý na výši předkládaných pohledávek podnikem, je stanovení limitu podstatně jednodušší. Limit kontokorentního úvěru je poskytován ve většině případů v závislosti na celkovém obchodním obratu podniku. Výše limitu se tak může pohybovat běžně cca do 1020% z celkového obchodního obratu podniku, dle interních podmínek a posouzení jednotlivých bank. Interně samozřejmě taky závisí na kvalitě oběžných aktiv podniku jak pohledávek, tak zásob, které patří mezi jeden z ukazatelů celkového vyhodnocení poskytnutí kontokorentního úvěru. Revolvingový úvěr Revolvingový úvěr patří mezi bankovní úvěry, jejichž čerpání je regulované. Regulace probíhá na základě podnikem předkládaných seznamů pohledávek, nebo zásob, které bývají předkládány v aktuálním stavu, ve většině případů na měsíční bázi a k určitému dni v měsíci před daným čerpáním tranše úvěru. Na základě těchto seznamů pak banka vypočte výši možného čerpání, na základě předem stanovené regulační podmínky.

Z tohoto pohledu není výrazného rozdílu mezi stanovení celkového limitu na daný typ provozního financování, u všech typů je nutné prvotní posouzení ekonomické situace. Dále se pak jedná o stanovení celkového limitu. U factoringové společnosti je pak nutno vyhodnotit každého z odběratelů, což se může jevit jako náročnější proces vyhodnocení výše limitu pro podnik, ale na druhou stranu mají factoringové společnosti databáze prověřených firem a informace o nich, proto mohou velmi rychle reagovat na daného odběratele a stanovit tak limit na každého z nich.

51

4.3 Způsob čerpání a splácení Factoring Po podpisu spolupráce s factoringovou společností je ve většině případů v podniku nainstalován speciální program, který řídí evidenci a správu pohledávek. Tento program podniku umožňuje automatizaci procesů, které jsou spojeny s postupováním a správou pohledávek a zajišťuje podniku okamžitý přístup k informacím, nutným pro sledování factoringových transakcí, mezi které patří postoupení, nárok na čerpání, platby, stav upomínání atd. Na základě možnosti elektronické informace o postoupení pohledávek podniku na factoringovou společnost tato neprodleně čerpá na účet podniku prostředky dle zvolených pravidel postoupení, pokud o tyto prostředky podnik požádá. Čerpání pak probíhá na denní bázi ve výši, do maximálně schváleného rámce na daného odběratele a jak je výše uvedeno za určitých podmínek až do 100% hodnoty pohledávky. Dle podmínek factoringových společností by měly být veškeré pohledávky za daným odběratelem postupovány na faktoringovou společnost, ale čerpání úvěrových prostředků si podnik řídí sám, a to přes elektronickou aplikaci. To znamená, že v případě kdy podnik má dostatečné množství finančních prostředků na financování provozních potřeb, může využít možnosti nepožádat faktoringovou společnost o poskytnutí úvěrových prostředků ze všech postoupených pohledávek, ale jen z části a ve výši, kterou aktuálně potřebuje, čímž může efektivně řídit náklady na tyto cizí zdroje. Možnost dočerpání prostředků za postoupené pohledávky má podnik kdykoliv, maximálně do doby jejího uhrazení na účet factoringové společnosti, kam jsou pomocí cesní klauzule nasměrovány. Dle momentálně platných podmínek na mezibankovním trhu je doba na převod finančních prostředků omezena lhůtou jednoho dne, což znamená, že po postoupení pohledávek podniku na factoringovou společnost tento získává zálohu z postoupených pohledávek a to následující pracovní den po postoupení. Splácení factoringu je závislé na inkasu pohledávky na účet factoringové společnosti, kdy po jejím obdržení dochází k vyrovnání poskytnuté zálohy, kterou podniku factoringová společnost poskytla, na jeho průběžné financování provozních potřeb a zároveň dochází k vyrovnání celé výše pohledávky, protože v případě, že factoringová společnost poskytla např. 80% z výše postoupené pohledávky, tak zbylá 20% část po uhrazení části nákladů factoringové společnosti, je taky převedena na běžný účet podniku. V případě, že v daném termínu, ani po sjednané lhůtě po splatnosti pohledávky nedojde k inkasu pohledávky a 52

tato není pojištěna, pak factoringová společnost vrací pohledávku zpět na podnik a požaduje vrácení zálohy, kterou podniku na základě postoupení poskytla, nebo ji započte oproti zálohám, které jsou přichystány na základě jiných postupovaných pohledávek. V případě, že je pohledávka pojištěna je postup popsán výše a pohledávku za určitých podmínek hradí pojišťovna. Kontokorentní úvěr U kontokorentního úvěru je čerpání podniku umožněno převážně do pěti dnů po podpisu smlouvy o úvěru a případných zajišťovacích smluv. Kontokorentní úvěr je přímo napojen na běžný účet podniku a to buď jako možnost přečerpání běžného účtu do mínusu, nebo na zvláštní úvěrový účet, který je taktéž napojen přímo na běžný účet podniku. V prvním případě se čerpání děje tak, že v případě vyčerpání kladného zůstatku na běžném účtu se umožňuje čerpat do mínusu a tento záporný zůstatek se úročí smluvenou úrokovou sazbou. U tohoto případu je nutné si ovšem uvědomit, že z kladného aktivního zůstatku se stává krátkodobý úvěr na straně pasivní části rozvahy a proto je nutno i podle toho správně zůstatek na běžném účtu účetně evidovat. Co se týče druhého případu, to znamená případu, kde je kontokorentní úvěr veden na zvláštním úvěrovém účtu tak čerpání probíhá taktéž přes běžný účet podniku, ale s tím rozdílem, že běžný účet nevykazuje záporný zůstatek, ale v případě, kdy podnik uhradí z běžného účtu částku, přesahující zůstatek běžného účtu, je automaticky chybějící část na běžném účtu obratem doplněna z úvěrového účtu a požadovaná platba uskutečněna, aniž by se na běžném účtu projevil záporný zůstatek. Úročení pak probíhá na úvěrovém účtu. Splácení kontokorentního úvěru probíhá automaticky s příchozích inkas z řádného platebního styku tak, že pokud inkaso přijde na účet, kde je kontokorentní úvěr nastaven jako mínus na běžném účtu, tak v případě, jestli je úvěr čerpán, tak těmito inkasy se úvěr snižuje. Při druhé variantně, v případě, že přijdou inkasa na běžný účet podniku a zároveň je čerpaný úvěr, tak automaticky dojde k převodu prostředků na úvěrový účet ke splacení úvěru, maximálně do výše aktuálního čerpání. Kontokorentní úvěr je možno splácet taktéž na základě dohody obou stran, kdy je možno smluvně zakotvit postupné snižování limitu kontokorentního úvěru v jednotlivých splátkách k danému termínu. Postupné nebo úplné splacení je možno taky na základě rozhodnutí banky, v případě, že není ztotožněna s pokračováním v daném úvěru, pak se jedná o zahájení vymáhání úvěru. 53

Revolvingový úvěr Revolvingový úvěr je úvěrem regulovaným, to znamená, že se jedná o úvěr provozní ale účelový, bankou jsou profinancována určitá oběžná aktiva podniku, mezi která patří převážně pohledávky a zásoby. Čerpání revolvingového úvěru se děje v pravidelných, převážně měsíčních tranších, po předložení podkladů pro banku, která na základě nich vypočte maximálně možný limit úvěru, který po odsouhlasení s podnikem načerpá na jeho běžný účet. Vedení běžného účtu u financující banky je podmínkou poskytnutí tohoto typu úvěru. Den čerpání je dle smluvních podmínek, stanoven na určitý den v období čerpání, u měsíčních tranší je to tak k určitému dni v kalendářním měsíci, tento den pak banka převede vypočtenou a podnikem odsouhlasenou částku na jeho běžný účet. V případě, že se podnik s bankou nedohodne jinak, je tento úvěr plně načerpán, bez možnosti splácení na celé období tranše a platí tak úrokové náklady z celé čerpané výše a po celou dobu trvání tranše. Podnik se může rozhodnout, jak velkou částku dle vypočtené výše úvěru načerpá, ale měl by počítat s tím, že tato částka mu bude muset dostačovat po celou dobu čerpání, což se může negativně projevit v jeho cash flow. Splácení revolvingového úvěru může docházet buď ke dni splatnosti jednotlivé tranše, kdy podnik má právo si sám zvolit, jakou výši úvěru bude čerpat a tím, vždy ke dni splatnosti tranše, může její část splatit, musí mít však na splacení přichystány peněžní prostředky z vlastních zdrojů na jeho běžném účtu. Revolvingový úvěr je možno splácet taktéž na základě dohody obou stran, kdy je možno smluvně zakotvit postupné snižování limitu revolvingového úvěru v jednotlivých splátkách k danému termínu splatnosti jednotlivých tranší. Postupné nebo úplné splacení je možno taky na základě rozhodnutí banky, v případě, že není ztotožněna s pokračováním v daném úvěru, pak se jedná o zahájení vymáhání úvěru. Pokud se podíváme na porovnání těchto typů provozního financování z pohledu čerpání a splácení poskytovaných limitů, jsou všechny tři odlišné a každý z nich je určitým způsobem specifický. Za nejjednodušší můžeme považovat kontokorentní úvěr, kde čerpání závisí na podniku, bez další činnosti něco předkládat další podklady pro jeho čerpání. Kontokorentní úvěr, v případě vyhodnocení rizikovosti bankou, může být zajištěn například pohledávkami, ale tyto nejsou nijak regulovány a nejsou podkladem pro výši čerpání. Další dva typy chtějí vždy specifický přístup podniku a zvýšenou kontrolu a

54

regulaci banky, která má tak provozní financování podniku více pod kontrolou a může tak rychleji reagovat při případných ekonomických změnách uvnitř podniku.

4.4 Výhody, nevýhody, přínosy pro podnik jednotlivých typů financování 4.4.1

Factoring

- Zvýšení konkurenceschopnosti s ohledem na možnosti prodloužení splatností závazků odběratelů podniku. Tato možnost se dá zohlednit v případě, že mezi výhody factoringu patří možnosti financování pohledávek podniku až do 90 dní po jejich lhůtě splatnosti a to až z 90 % jejich hodnoty po celou dobu financování. U bankovních úvěrů se pohledávky do splatnosti financují z cca 70 % jejich hodnoty a pohledávky po lhůtě splatnosti maximálně do 30 dní po lhůtě splatnosti a to jen z cca 40 %. U výjimečných případů je možno procento financování i zvýšit, ale pohledávky po splatnosti se financují pouze do 30 dní po lhůtě. Právě výše zdrojů může být rozhodující pro řízení podniku rozhodující a může tak pomoci k jeho navýšení obchodní činnosti a konkurenceschopnosti. - Kontrola nad výší a kvalitou poskytovaných odběratelských úvěrů podnikem. Touto výhodou je hlavně servis pohledávek factoringovou společností, který spočívá ve snaze vyinkasovat veškeré postoupené pohledávky v co nejkratší době po jejich lhůtě splatnosti. V praxi to znamená, že pokud některý z dlužníků nezaplatí v termínu, a ani v určitém termínu po splatnosti, kterou podnik toleruje, začne dostávat upomínky od factoringové společnosti jak telefonické, tak písemné, s cílem přimět ho pohledávku zaplatit. Je s tím spojena práce, ale přináší klientům přidanou hodnotu v podobě kvalitně řízeného portfolia pohledávek. Všechny velké factoringové společnosti mají na vymáhání pohledávek své postupy, vědí, kdy a co si mohou dovolit vůči odběratelům, mají za sebou právní zázemí. Na základě této činnosti se klienti factoringových společností například dozvědí, že u některých odběratelů by měli být opatrnější při poskytování obchodních úvěrů, u některých může informace znít, že daným odběratelům již nemají poskytovat obchodní úvěry vůbec a to z toho důvodu, že správa pohledávek u factoringových společností pracuje se skutečnostmi na denní bázi a před stanovení limitu na odběratele jsou tito důkladně a pravidelně prověřováni. U zahraničních ve většině případů do postupování vstupuje pojišťovna, která limit na 55

odběratele stanovuje sama. S tímto může být i spojeno možné snížení objemu pohledávek po splatnosti. - On-line přehled o pohledávkách, včetně možných informací o platební historii odběratele díky přístupu podniku do elektronické aplikace, přes kterou je možno pohledávky na factoringovou společnost postupovat s následnou kontrolou stavu pohledávky. - Vylepšení bilance podniku, snížení zadlužení, zlepšení finančních ukazatelů, zlepšení jeho bonity. - Čerpání finančních prostředků na denní bázi, průběžně s postupovanými pohledávkami. - Veškerá komunikace podniku s faktoringovou společností, při postupování pohledávek, může probíhat zcela automatizovaně na elektronické bázi. - Pružná reakce factoringové společnosti na sezonní výkyvy podniku a to buď vyšším schváleným limitem na postoupení pohledávek, nebo pružným vyhodnocením a navýšením celkového limitu na daného odběratele. - Zahájení spolupráce s podnikem, který nemá dostatečnou ekonomickou historii a další předpoklady pro zahájení spolupráce s bankou. Factoringová společnost se velkou měrou soustředí na odběratele podniku, na jeho platební morálku, jeho rating apod. Některé factoringové společnosti spolupráci dále omezují na minimální roční obrat podniku v pohledávkách, které budou postupovat na factoringovou společnost, dále požadují minimální počet odběratelů, vhodných pro spolupráci a např. podnik musí prokazatelně doložit, perspektivu obchodní činnosti alespoň jeden rok, to znamená doložení uzavřených kontraktů apod. - Celkový limit na postupování pohledávek za odběrateli nemusí být limitovaný určitou hranicí související například z výší obratu podniku, tak jak bývá u bankovních úvěrů. - Rychlá doba vyřízení zahájení spolupráce s podnikem, která se uvádí cca do 5 pracovních dní od předložení veškerých nutných podkladů. - Factoring jako alternativa k úvěru. Na mnoha dostupných zdrojích informací se můžeme setkat s přirovnáním, že factoring představuje alternativu k bankovnímu úvěru. O financování podniku formou factoringu se taky často hovoří jako financování s přidanou hodnotou neboť kromě přínosu do cash-flow podniku obsahuje navíc komplex služeb spojený se správou pohledávek, jejich převzetí včetně rizika nesplácení. Z důvodu těchto skutečností je těžké hledat pravý motiv pro toto srovnání. Jako možný důvod tohoto přirovnání je možno spatřovat 56

v obdobích ekonomických recesí, kdy se obecné zhoršuje přístup bank k financování podniků. V těchto období je nutno, aby podnik zajistil vyšší zdroje provozního financování, s ohledem na možné prodlužování splatnosti pohledávek od svých odběratelů. V bankovní praxi je většinou pravidlem, že pohledávky do lhůty splatnosti se financují ve výši asi 70% hodnoty těchto pohledávek a pohledávky do 30 dní po lhůtě splatnosti mohou být financovány maximálně do 40% jejich hodnoty, což podniku nemusí řešit jeho potřebu ve výši provozních zdrojů, potřebných ke zvládnutí jeho zhoršené ekonomické situace. U factoringových společností se pohledávky začínají financovat jejich vystavením a financují až do 70 - 90% jejich hodnoty a to většinou až do 90 dní po jejich lhůtě splatnosti, touto formou financování je možno lépe řešit finanční potřebu provozních zdrojů podniku a navíc s neustálou kontrolou odběratelů factoringovou společností. 4.4.2


- Za výhodu je možno považovat, že mimo čerpání neboli regulaci oproti předkládání pohledávek, je možno čerpat i na zásoby podniku, dle specifických, předem stanovených podmínek, které jsou určeny v úvěrové smlouvě. Tyto zásoby mohou i nemusí být zatíženy zástavním právem ve prospěch poskytovatele úvěru. V případě, že poskytovatel úvěru trvá na zřízení zástavního práva, je možno toto získat pouze na základě notářského zápisu a zanesení do rejstříku notářských zástav. Pro podnik se tak jedná o další náklad, spojený s úhradou činnosti notáře při vniku tohoto zástavního práva. Možnost regulace na zásoby má ještě jednu velkou výhodu při této formě financování a to tu, že v případě nedostatku pohledávek, pro načerpání tranše, na další období, může právě čerpání na zásoby doplnit chybějící zdroje provozního financování, aby nevznikly podniku možné problémy se splácením chybějící částky z rozdílu čerpání, který tak může nastat. - Jako výhodu i nevýhodu lze spatřovat v průběhu čerpání revolvingového úvěru. Jako určitá výhoda pro podnik je, že je tranše úvěru načerpána na jeden, výjimečně až na tři měsíce dopředu a je čerpán na pohledávky nebo i zásoby, které v období fyzického čerpání nemusejí již existovat, to znamená, že u pohledávek mohlo dojít k inkasu, nebo dojde k navýšení jejich lhůty po splatnosti nad 30 dní, na které se může, za určitých podmínek, revolvingový úvěr čerpat. Za těchto okolností nemusí podnik v průběhu tranše, půjčené prostředky vracet. Za určitou nevýhodu je možno spatřit v tom, že změna výše čerpání revolvingového úvěru v průběhu tranše, je administrativně 57

náročnější a bankami ne moc podporovaná a není tak jednouché zajistit provozní financování touto formou, aby nejlépe odpovídalo aktuálním provozním potřebám podniku. Z těchto důvodů je pak vhodné, aby vedle financování formou revolvingového úvěru existovalo souběžně i doplňkové financování, například formou kontokorentního úvěru, které tak bude efektivně doplňovat cash-flow podniku. 4.4.3


- Jedná se, dle mého názoru, o nejjednodušší formu provozního financování, která je pro podnik nejdostupnější a proto taky nerozšířenější. - Tento typ financování se v průběhu jeho poskytnutí nijak nereguluje, nijak neomezuje a podniku umožňuje jeho čerpání využívat dle jeho potřeby. Jedná se vlastně o určitou formu pružné regulace, proti které, v daném okamžiku, nestojí žádné podkladové aktivum podniku. Limit kontokorentního úvěru se stanovuje před samotným posouzením a poskytnutí bankou a to na základě historických ekonomických podkladů podniku, na základě výše a kvalitě oběžných aktiv v těchto výsledcích a následně je banka jen omezeně schopna kontrolovat aktuální stav těchto aktiv a reagovat tak na aktuální situaci a potřebu podniku. Dá se proto říci, že kontokorentní úvěr je poskytován výhradně oproti obratu podniku. - Podnik není nijak omezen, na co poskytnuté prostředky budou použity. - Výši čerpání kontokorentního úvěru si řídí a určuje výhradně podnik a podle toho je si schopen lépe řídit náklady z tohoto úvěru. - Kontokorentní úvěr, dle mých poznatků, může velmi dobře fungovat jako doplňkový úvěr k jakémukoliv typu provozního financování, protože je schopen nejlépe vykrývat neočekávané výpadky v cash-flow podniku.

58

5 Praktická část Porovnání využití bankovního úvěru a factoringu V této části se budeme zabývat problematikou možných dopadů do ekonomiky podniku, z pohledu účtování v souvislosti s využíváním daného typu provozního financování a opět zůstaneme u posuzování rozdílů u tří typů provozních financování a to factoringem, revolvingovým úvěrem a kontokorentním úvěrem, včetně konstrukce nákladů. Dále se pokusíme o vyjádření rozhodování podniků při daných situacích vztahujících se k různým druhům pohledávek, jejich konstrukcí a efektivním rozhodováním podniku při volbě typu financování.

5.1 Factoring Factoring, jak jsme definovali, je finanční službou, která může mít charakter spravování pohledávek, prodej pohledávek současně s možností financování podniku. Z pohledu dopadu do účetnictví podniku si specifikujeme dvě základní formy factoringu: 1. Factoringová společnost nepřebírá právo vlastnictví pohledávek, ani riziko, kdy se nejedná o postoupení pohledávek, ale pouze o předání ke správě. V tomto případě pohledávky zůstávají ve vlastnictví podniku a zůstávají i v jeho účetnictví. Takto předané pohledávky do správy factoringové společnosti podnik přeúčtuje na jiný účet pohledávek, aby bylo zajištěno oddělení těchto pohledávek od ostatních.

U

factoringové

společnosti

jsou

tyto

pohledávky

vedeny

pouze

v podrozvahové evidenci. Za tuto službu pak factoringová společnost účtuje poplatek za správu pohledávek, který se aplikuje formou zápočtu oproti propláceným pohledávkám. Tento poplatek je výnosem factoringové společnosti a nákladem podniku. Pokud je pohledávka od dlužníka poukázána na účet factoringové společnosti, factoringová společnost započte poplatek proti této platbě jako závazek podniku vůči ní a zbylou část převede na účet podniku. Takto uhrazené pohledávky jsou vyřazeny z podrozvahových účtů factoringové společnosti a podnik ji zaúčtuje jako zaplacenou. V případě neúspěšného inkasa pohledávek od dlužníků jsou tyto faktoringovou společností vráceny zpět na podnik, který je převede z účtu pohledávek předaných ke správě zpět na účet odběratelů a zaplatí factoringové společnosti poplatek za správu pohledávek a dále již sám pokračuje s vymožením těchto pohledávek. 59

2. Factoringová společnost přebírá vlastnictví k pohledávkám i riziko nezaplacení dlužníkem. V tomto případě dochází ke změně vlastnictví pohledávek. To znamená, je-li uzavřena smlouva jako prodej, pohledávky s přechodem vlastnictví i rizika, pak dle platných účetních předpisů je nutné zaúčtovat pohledávky výsledkově, to znamená, zaúčtovat prodej pohledávek do výnosů podniku a účetní hodnotu pohledávek do nákladů. Při prodeji pohledávky factoringové společnosti, která se stává vlastníkem pohledávky, se podniku již neúčtují poplatky za správu pohledávky, ale pouze náklady související s uzavřením smlouvy, pokud takové jsou. V případě, že factoringová společnost poskytla podniku úvěr za tuto pohledávku, je úrok daňovým nákladem podniku a výnosem factoringové společnosti.23

5.2

Dopad factoringu do účetních výkazů podniku

V této části porovnáme, jakým způsobem se projeví, pokud se podnik rozhodne využít nabídky factoringové společnosti a to srovnáním dopadu klasického factoringu, tedy postoupením pohledávek s jejich financováním factoringovou společností a využitím formy bilančního factoringu. Bilančním factoring je určen pro podnik, který má možnost využít tuto službu za účelem vylepšit si rozvahu a tím některé poměrové ukazatele převážně na konci účetního období, čímž může dosáhnout zlepšení celkového ekonomického pohledu na podnik. Bilanční factoring využívá jedné z významných výhod factoringu a to, že nenavyšuje úvěrovou angažovanost podniku. Touto formou factoringu podniku nerostou cizí zdroje, pohyb je zaznamenán pouze na straně aktiv, kdy pohledávky se transformují do peněžních prostředků na běžných účtech, a tyto peněžní prostředky mohou být využity na profinancování pracovního kapitálu, například závazků za jeho odběrateli, nebo na splacení krátkodobých úvěrů poskytnutých bankami. Touto operací dojde k vylepšení celkové bilance podniku a k optimalizaci, vylepšení finančních ukazatelů a tím i celkového pohledu na ekonomiku podniku. Tuto situaci bychom si ukázali na modelovém příkladu níže.

23

Účtování factoringu, [online]. [cit. 2012-08-10], dostupné na:

60

Tabulka 1 Modelový příklad rozdílu dopadu factoringu a bilančního factoringu do bilance podniku Bez factoringu

Factoring

Bilanční factoring

1000

1000

640

350 650 50 450 150

350 650 410 90 150

350 290 50 90 150

1000

1000

640

250 50 750 500 250

250 50 750 500 250

250 50 390 140 250

75% 50% 5% 25%

75% 50% 5% 25%

AKTIVA Dlouhodobý majetek Oběžná aktiva Peníze Krátkodobé pohledávky Zásoby PASIVA Vlastní kapitál Zisk Cizí zdroje Bankovní úvěry Krátkodobé závazky Finanční ukazatele: Celková zadluženost Bankovní úvěry/Aktiva Výnosnost aktiv ROA Podíl vlastního kapitálu

60,90% 21,80% 7,80% 39%

(-18,8%) (-56,4%) (+56%) (+56%)

Zdroj: Factoring České spořitelny,Bilanční factoring, modelový příklad, [online]. [cit. 2012-08-08], dostupné na:

Komentář: Bez factoringu – v tomto případě může nastat, že podnik nebude mít dostatek zdrojů pro splácení závazků svým dodavatelům. Factoring – podnik využívá služeb factoringové společnosti, prostředky získané od factoringové společnosti může podnik použít pro financování závazků, nákup zásob, pro další obchodní činnost apod. Bilanční factoring – prostředky získané od factoringové společnosti podnik použije na splacení závazků, v našem případě bankovních úvěrů, čímž zajistí vylepšení celkové bilance podniku, včetně finančních ukazatelů, což bývá využíváno převážně ke konci účetního období. Pokud by veškeré zdroje získané od factoringové společnosti, tak jak je uvedeno v našem případě, byly využity ke splacení bankovních úvěrů, zaznamenal by 61

podnik výrazné zlepšení jeho bilance včetně významného vylepšení finančních ukazatelů, což výrazně zlepší ekonomickou situaci podniku. Byť je modelový příklad jen demonstrativního charakteru, nezaloženého na konkrétním případě reálného podniku, je posun ve finančních ukazatelích, při využití bilančního factoringu, dosti významný, pokud se zaměříme na výše uvedené poměrové ukazatele. Z pohledu bank a analýzy podniku, kterou banky provádí, aby zjistily jejich rating, aby posoudily vhodnosti poskytnutí úvěru, může být tato systematická změna významná pro rozhodnutí podnik financovat.24 Obrázek 11 Grafické znázornění Bilančního factoringu v rozvaze podniku

Rozvaha podniku za využití bilančního factoringu

Rozvaha podniku bez factoringu AKTIVA

PASIVA

AKTIVA

PASIVA

Stálá aktiva

Vlastní kapitál

Stálá aktiva

Vlastní kapitál

Cizí zdroje Oběžná aktiva

Z toho: Krátkodobé pohledávky

Cizí zdroje

Oběžná aktiva

Z toho: Krátkodobé pohledávky

Z toho: Krátkodobé závazky

Z toho: Krátkodobé závazky

Zdroj: Bilanční factoring, [online]. [cit. 2012-08-08], dostupné na:

24

Factoring České spořitelny, Bilanční factoring, modelový příklad, [online]. [cit. 2012-08-08], dostupné na:

62

Modelový příklad průběhu financování factoringem V tomto příkladu popíšeme financování pohledávky podniku ve výši 1.000.000,- Kč, se splatností 90 dní. Výši factoringového poplatku a úrokovou sazbu nebudeme vyčíslovat, poněvadž není možno srovnat podmínky všech factoringových společností, co se týče výše factoringových poplatků, ani úrokových sazeb. Výše pohledávky:

1.000.000,- Kč

Doba splatnosti:

90 dní

Výše zálohy vyplacené podniku faktoringovou společností: 80 % (nejvíce využívaná hodnota, závislá dle podmínek factoringové společnosti) 1. den Podnik právoplatně vystaví fakturu a zašle ji factoringové společnosti, převážně pomocí elektronického komunikačního kanálu. 2. den Factoringová společnost prověří pohledávku vůči odběrateli a výši stanoveného limitu vůči němu, a pokud je vše v pořádku, tak vyplácí podniku zálohu, v našem případě 1.000.000,Kč x 80% = 800.000,-Kč. 91. den Na účet factoringové společnosti je obdržena platba za fakturu, vydanou podnikem ve výši 1.000.000,-Kč. Factoringová společnost doplatí na účet podniku částku sníženou o již dříve vyplacenou zálohu, v našem případě 200.000,-Kč. Tento doplatek vyplatí v plné výši a fakturuje podniku náklady na factoring, anebo o tyto náklady poníží tento doplatek. Náklady z factoringu: - Factoringový poplatek Tento je počítán jako procento z celé fakturované částky, předané na faktoringovou společnost, to znamená 1.000.000,-Kč x výše poplatku v %. Výše poplatku je závislá dle podmínek jednotlivých factoringových společností, vůči danému podniku, výši spolupráce apod. - Úroková sazba Konstrukce úrokové sazby je převážně 1M PRIBOR + marže factoringové společnosti v % p.a. Úroková sazba je počítána z vyplacené zálohy za postoupenou pohledávku 63

podniku, za skutečný počet dní do uhrazení pohledávky odběratelem. Výpočet bude následující 800.000,-Kč x 90/365 x úroková sazba v % p.a. Celkové náklady na financování pohledávky je součet obou poplatků. Bezkonkurenční výhodou factoringu je, že po celou dobu splatnosti a dokonce i například 60 dní po lhůtě splatnosti je tato pohledávka faktoringovou společností financována bez jakéhokoliv omezení. Tyto podmínky jsou vždy předem dohodnuty, před poskytnutí financování factoringovou společností.25

5.3 Revolvingový úvěr Čerpání revolvingového úvěru se v účetnictví podniku projeví následovně. Tabulka 2 Modelový příklad dopadu čerpání Revolvingového úvěru ve výši 1.000.000,- Kč, do bilance podniku Běžné účetní období Označení

AKTIVA

5 200

AKTIVA CELKEM A.

Pohledávky za upsaný základní kapitál

B.

Dlouhodobý majetek

0

B. I.

Dlouhodobý nehmotný majetek

0

B. II.

Dlouhodobý hmotný majetek

0

B. III.

Dlouhodobý finanční majetek

0

C.

Oběžná aktiva

5 200

C. I.

Zásoby

2 000

C. I.

1. Materiál 2. Nedokončená výroba a polotovary 3. Výrobky 4. Zvířata

2 000

5. Zboží 6. Poskytnuté zálohy na zásoby C. II.

Dlouhodobé pohledávky

0

C. III.

Krátkodobé pohledávky

3 000

C. III.

1. Pohledávky z obchodních vztahů

3 000

C. VI.

Krátkodobý finanční majetek

200

C. IV. 1.

Peníze

0 200

2. Účty v bankách 3. Krátkodobé cenné papíry a podíly 4. Pořizovaný krátkodobý finanční majetek D. I.

0

Časové rozlišení

25

Factoring České spořitelny,Bilanční factoring, modelový příklad, [online]. [cit. 2012-08-08], dostupné na:

64

Označení

PASIVA

Běžné účetní období

5 200

PASIVA CELKEM Vlastní kapitál

200

A. I.

Základní kapitál

200

A. I.

1. Základní kapitál

200

A.

A. II.

Kapitálové fondy

0

A. III.

Rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy ze zisku

0

A. IV.

Výsledek hospodaření minulých let

0

A. V.

Výsledek hospodaření běžného účetního období (+/-)

0

B.

Cizí zdroje

B. I.

Rezervy

0

B. II.

Dlouhodobé závazky

0

B. III.

Krátkodobé závazky

4 000

B. III.

5 000

4 000

1. Závazky z obchodních vztahů

B. IV.

Bankovní úvěry a výpomoci

B. IV. 1.

Bankovní úvěry dlouhodobé

1 000 1 000

2. Krátkodobé bankovní úvěry 3. Krátkodobé finanční výpomoci C. I.

0


Komentář: Ve výše uvedeném modelovém příkladu čerpání Revolvingového úvěru je situace, kdy je čerpána částka úvěru 1.000.000,- Kč. Tato, dle podmínek úvěru je podniku poskytnuta na běžný účet, z něhož může podnik uhradit buď závazky, nebo tyto prostředky použít na cokoliv, protože čerpání Revolvingového úvěru není nijak bankou účelově sledováno. Podmínkou pro čerpání je splnění regulační podmínky, to znamená předložení určitého objemu pohledávek do splatnosti, do 30 dní po lhůtě splatnosti nebo variantně určitý objem zásob. V tomto případě provozního financování nedochází k možnosti postoupení pohledávek na banku, proto není možné tímto způsobem ovlivnit bilanci podniku jako u bilančního factoringu.

Modelový příklad průběhu financování Revolvingovým úvěrem V tomto příkladu opět popíšeme financování pohledávky podniku ve výši 1.000.000,- Kč, se splatností 90 dní. Výši úrokové sazby nebudeme vyčíslovat, poněvadž není možno srovnat podmínky všech bank, poskytujících revolvingové úvěry. 65

Výše pohledávky:

1.000.000,- Kč

Doba splatnosti:

90 dní

Výše poskytnutého financování bankou: Běžně do výše 70% hodnoty pohledávky (mimořádně až do 100% pohledávky, dle podmínek sjednaných s bankou). Podnik má v evidenci pohledávku a v termínu před čerpáním úvěru tuto předloží bance k výpočtu možnosti výše čerpání. Pohledávka se předkládá v papírové podobě, podepsané podnikem a v předepsané době předložení, před samotným čerpáním tranše, musí tato být do splatnosti, nebo maximálně do 30 dní po lhůtě splatnosti, kdy je výše čerpání výrazně nižší, ve výši cca 40% hodnoty pohledávky, v ojedinělých případech, banky ještě tuto pohledávku jsou schopny financovat až do 100% hodnoty. V případě, že v termínu předložení pohledávky, je pohledávka více než 30 dní po lhůtě splatnosti, je bankou z výpočtu výše čerpání vyloučena a dále nefinancována. V případě, že je pohledávka splatná ve lhůtě 90 dní, je možné tak tuto předkládat bance k financování opětovně po celou dobu platnosti i ve lhůtě do 30 dní po splatnosti. V den čerpání úvěru: V den čerpání je celá výše úvěru splacena a na základě regulovaného výpočtu je v ten samý den načerpána nová výše revolvingového úvěru na další předem stanovené období. Dle výše uvedeného je možné, na pohledávku do lhůty splatnosti tak načerpat částku od 700.000,- Kč až do 1.000.000,- Kč, což může být v daném okamžiku více než pomocí factoringu. U pohledávky, která je v daném okamžiku výpočtu do 30 dní po lhůtě splatnosti se výše čerpání výrazně snižuje, kdy je možné načerpat částku od 400.000,- Kč, v ojedinělých případech až do 1.000.000,- Kč. Pohledávky po lhůtě splatnosti nad 30 dní jsou z financování vyloučeny. Náklady z revolvingového úvěru: - Úroková sazba Konstrukce úrokové sazby je převážně 1M PRIBOR + marže banky v % p.a. Úroková sazba je počítána z čerpané částky úvěru po celou dobu tranše, tj. za skutečný počet dní čerpání, nejběžněji 1 měsíc. Výpočet bude následující 400.000,-Kč až 1.000.000,- Kč x 60/365 x úroková sazba v % p.a.

66

5.4 Kontokorentní úvěr Čerpání kontokorentního úvěru se v účetnictví podniku projeví následovně. Tabulka 3 Modelový příklad projevu čerpání kontokorentního úvěru ve výši 1.000.000,- Kč, do bilance podniku Běžné účetní období Označení

AKTIVA

5 000

AKTIVA CELKEM A.

Pohledávky za upsaný základní kapitál

B.

Dlouhodobý majetek

0

B. I.

Dlouhodobý nehmotný majetek

0

B. II.

Dlouhodobý hmotný majetek

0

B. III.

Dlouhodobý finanční majetek

0

C.

Oběžná aktiva

5 000

C. I.

Zásoby

2 000

C. I.

1. Materiál 2. Nedokončená výroba a polotovary 3. Výrobky 4. Zvířata

2 000

5. Zboží 6. Poskytnuté zálohy na zásoby C. II.

Dlouhodobé pohledávky

0

C. III.

Krátkodobé pohledávky

3 000

C. III.

1. Pohledávky z obchodních vztahů

3 000

C. VI.

Krátkodobý finanční majetek

0

C. IV. 1.

Peníze

0 0

2. Účty v bankách 3. Krátkodobé cenné papíry a podíly 4. Pořizovaný krátkodobý finanční majetek D. I.

0


Označení

PASIVA

Běžné účetní období

5 000

PASIVA CELKEM A.

Vlastní kapitál

200

A. I.

Základní kapitál

200

A. I.

1. Základní kapitál

200

A. II.

Kapitálové fondy

0

A. III.

Rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy ze zisku

0

A. IV.

Výsledek hospodaření minulých let

0

A. V.

Výsledek hospodaření běžného účetního období (+/-)

0

B.

Cizí zdroje

B. I.

Rezervy

4 800 0

67

B. II.

Dlouhodobé závazky

0

B. III.

Krátkodobé závazky

4 000

B. III.

4 000

1. Závazky z obchodních vztahů

B. IV.

Bankovní úvěry a výpomoci

B. IV. 1.

Bankovní úvěry dlouhodobé

800 800

2. Krátkodobé bankovní úvěry 3. Krátkodobé finanční výpomoci C. I.

0


Komentář: Ve výše uvedeném modelovém příkladu čerpání kontokorentního úvěru je situace, kdy je čerpána opět plná částka úvěru 1.000.000,- Kč. Kontokorentní úvěr je napojen a automaticky vyrovnáván se zůstatkem běžného účtu, proto se čerpání úvěru ve výši 1.000.000,- Kč projeví načerpáním úvěru ve výši 800.000,- Kč a zbylá částka 200.000,- Kč je automaticky splacena zůstatkem běžného účtu, který v případě čerpání kontokorentního úvěru vykazuje nulový zůstatek. Prostředky z kontokorentního úvěru mohou být podnikem použity stejně jako z revolvingového úvěru na cokoliv, protože čerpání úvěru není nijak bankou účelově sledováno. Výše limitu kontokorentního úvěru je poskytnuta na základě podmínek a posouzení banky a po jeho poskytnutí je výše čerpání plně dle potřeby podniku, do maximálně stanoveného limitu. V tomto případě provozního financování nedochází k postoupení pohledávek na banku, proto není možné tímto způsobem ovlivnit bilanci podniku jako u bilančního factoringu, byť se bilance podniku nepatrně snížila, ale bez výrazného dopadu do účetnictví podniku. V případě kontokorentního nebudeme sestavovat modelový příklad průběhu financování, protože v případě kontokorentního úvěru nemá ani výše pohledávky, ani její splatnost význam pro výši čerpání. Limit kontokorentního úvěru je stanoven na základě posouzení banky, dle komplexního pohledu na podnik, na jeho ekonomiku, na jeho kvalitu oběžných aktiv apod. Kvalita pohledávek a zásob má význam při stanovení limitu kontokorentního úvěru, při jeho obnovách a sledování smluvních podmínek bankou, nikoliv při výši skutečného čerpání. V průběhu úvěrového vztahu banka vyhodnocuje plnění úvěrových podmínek, sleduje ekonomiku podniku a v případě nesouladu s poskytnutou výší úvěru může banka přistoupit k úpravě poskytnutého limitu.

68

Náklady z kontokorentního úvěru: - Úroková sazba Konstrukce úrokové sazby je převážně 7D PRIBOR + marže banky v % p.a. Úroková sazba je počítána jako součet denních úroků aktuálně čerpaných částek úvěru a podniku vyúčtována převážně ke konci kalendářního měsíce.

5.5 Příklady rozhodování podniku při volbě formy provozního financování V tomto oddíle se zaměříme na možné závěry při rozhodování podniku, při výběru efektivního provozního financování. Zaměříme se na factoring, revolvingový úvěr a kontokorentní úvěr z pohledu, pozitiv a negativ při volbě konkrétní formy provozního úvěru pro podnik, aby nejlépe vyhovovala jeho skutečným potřebám, provozního financování. 5.5.1

Factoring

Pro spolupráci s faktoringovou společností se rozhodují podniky, které: - Očekávají rychlost vyřízení financování. Pružnost factoringové společnosti spočívá v důkladné znalosti odběratelů, vůči kterým poskytuje financování pohledávek podniku. - Plánují přesné cash flow, na základě plánovaných dodávek odběratelům podniku. To znamená, že je vhodný pro podniky, které mají opakující se dodávky služeb či zboží vůči daným odběratelům. - Chtějí mít kontrolovatelné náklady na každou postoupenou pohledávku. - Kteří chtějí mít možnost okamžité likvidity každé jednotlivé pohledávky, kterou podnik vystaví, a to maximálně následující den po jejím vystavení a postoupení na faktoringovou společnost. - Chtějí mít kontrolu nad platební morálkou každého odběratele. - Chce mít zajištěnou možnost financování pohledávek po lhůtě splatnosti až například do 90 dní. - Odborné posouzení rizik vůči každému odběrateli a jistotu v řádné správě pohledávek postoupených factoringové společnosti, spolu se zajištěním upomínání až po případné vymáhání pohledávky. - Nechtějí navyšovat úvěrovou angažovanost podniku. Získání finančních zdrojů od factoringové společnosti, které nenavyšují cizí zdroje podniku a naopak podnik může 69

zabezpečit snížení jeho bilanční sumy, spolu s vylepšením finančních ukazatelů a to za využití produktu bilančního factoringu. - Flexibilitu čerpání úvěrových zdrojů. Podnik má kdykoliv možnost požádat o financování pohledávek, a to až do výše určité výši postoupených pohledávek. - Ochranu před platební neschopností odběratele formou bezregresní formy factoringu, kdy je pohledávka pojištěna proti platební neschopnosti odběratele a v případě, že dojde k neuhrazení pohledávky, přebírá riziko nezaplacení pojišťovna, u které byla pohledávka pro tuto neschopnost pojištěna a pohledávka je podniku, za určitých podmínek a v určité výši, proplacena pojišťovnou. - Chtějí mít zajištěno financování sezónních výkyvů ve financování u opakujících se odběratelů. - A v neposlední řadě nesmíme opomenout, že factoring může být i jako určitá alternativa k bankovnímu úvěru, kdy ve všech situacích podniku, nemusí být snadné získat úvěrové zdroje od bank. Základní odlišnost je, že factoringová společnost se významnou měrou zaměřuje na odběratele podniku, na jejich kvalitu, rating, platební morálku apod. 5.5.2


Pro revolvingový úvěr poskytovaný bankou se rozhodují podniky, které: - Nejsou závislé na potřebě okamžitého profinancování každé pohledávky, protože revolvingový úvěr se zpravidla čerpá v daném dni kalendářního měsíce. Cash flow podniku není tak napjaté, podnik nemá problém vystačit s načerpanou regulovanou částkou revolvingového úvěru, do dalšího čerpání. Pro případ, že načerpaná částka nebude pro činnost podniku dostačující, doporučuji, aby podnik požadoval, jako doplňkový úvěr k revolvingovému úvěru, kontokorentní úvěr, kterým je pak bezproblémově, nedostatečné cash flow podniku, možno doplnit. - Mají dlouhodobě prověřené odběratele, kteří platí pohledávky v dohodnutých termínech a podnik tak nepotřebuje financovat pohledávky více než 30 dní po lhůtě splatnosti. Zároveň nemá odběratele s pravidelně opakujícím se odběrem zboží a služeb od podniku. - Které vystavují pohledávky s krátkou dobou splatnosti, běžně do cca 30 dní. - Financování pohledávek je pro provozní potřebu podniku v nedostatečné výši, podnik požaduje profinancovat i část zásob, které se revolvingovým úvěrem dají taktéž financovat.

70

- Který má prověřené odběratele, vůči kterým nevyžaduje pojištění pohledávek pro případ jejich platební neschopnosti. - Budou vyžadovat podniky, u kterých potřeba výše financování překročí bankami maximální ochotu poskytnutí limitu do kontokorentního úvěru, který není nijak regulovaný. Banky, od určité výše limitu požadovaného provozního financování podniku chtějí, aby podnik přistoupil na financování revolvingovým úvěrem, aby měli podnik více pod kontrolou. 5.5.3


Pro kontokorentní úvěr poskytovaný bankou se rozhodují podniky, které: - Vyžadují provozní financování, které je v menší výši, banka akceptuje riziko poskytnutí tohoto úvěru a nevyžaduje předkládání sestav pohledávek, popřípadě zásob pro regulaci, neboli nesleduje účelovost, oprávněnost výše čerpání. - Které požadují poskytnutí provozního financování formou factoringu, revolvingového úvěru, nebo jiného typu financování a kontokorentní úvěr slouží jako doplňkový úvěr k těmto produktům, pro případ kdy podnik má výraznější výkyvy v cash flow, neočekávané fakturace, nákupy zásob a podobně, kdy právě kontokorentní úvěr je velmi vhodný pro řešení těchto situací. - Nemají problémy v cash flow, mají krátké splatnosti pohledávek, potřebují provozní financování jen k nutné kratší době překlenutí nesouladu mezi příjmy a výdaji, kdy forma kontokorentního úvěru je v tomto případě nejefektivnější a nejméně nákladná pro podnik. - Nemají trvalou potřebu provozního financování, potřebují jen ojediněle řešit výpadky v cash flow, nebo sezónní výkyvy, apod.

71

Závěr V této práci jsem provedl základní srovnání factoringu a bankovního úvěru se zástavou pohledávek, z pohledu základních byť nejdůležitějších parametrů se závěrem, že každý z popsaných druhů provozního financování má své specifika a určité dané výhody, odrážející skutečnou a reálnou potřebu provozního financování podniku, na základě kterých není možno přesně stanovit, které financování je výhodnější a které méně, protože některé produkty jsou závislé na preferenci podniku, některé jsou preferovány bankami při posuzování podniku. Zjednodušeně je možno říci, že každý typ provozního financování má své pevné místo na trhu a tak i zůstane do budoucna, kde se budou maximálně upravovat konkrétní podmínky a to z hlediska rostoucí konkurenceschopnosti mezi poskytovateli. Na základě těchto poznatků nebyla vyhodnocena nákladovost každého produktu, protože každý typ provozního financování má určité specifika, které není možno srovnávat z pohledu nákladů, ale z pohledu přínosu pro podnik. O dané problematice bylo vydáno a je dostupných mnoho knih, článků, odborných časopisů a téma, jako samotné, je velmi široké a obsáhlé. S novými názory v dané oblasti, jejich úpravami, se setkávám často. Souvisí převážně s mou profesí firemního bankéře, při které mám možnost sledovat současný vývoj v problematice, účastním se obchodních jednání při poskytnutí jakékoliv formy financování pro podniky a podílím se na tvorbě úvěrových smluv. Často jsem právě prostředníkem mezi bankou a v našem případě podnikem. Tato práce a poznatky z ní budou pro mě významné i do budoucna, kdy budu mít možnost sledovat a porovnávat vývoj, změny a další skutečnosti v možnostech provozního financování podniku. Veškeré mnou zvolené oblasti, se dají dále ještě rozšiřovat o informace konkrétních případů, řešení specifických situací, ale mým cílem bylo problematiku osvětlit hlavně z běžných praktických skutečností. Při zpracování této práce jsem mimo jiné, použil poznatky získané za dobu mé praxe v bankovním sektoru, kde jsem se aktivně zapojoval a zapojuji do všech, v práci obsažených oblastí a z důvodu toho si myslím, že má práce bude přínosnou a zajímavou i pro další zájemce, kteří se o tuto oblast zajímají jak profesně tak zájmově.

72

Seznam použité literatury Bibliografie 1.

Zbyněk Revenda, Martin Mandel, Jan Kadera, Petr Musílek, Petr Dvořák, Jaroslav Brada, Peněžní ekonomie a bankovnictví, 3 vydání, MANAGEMENT PRESS, PRAHA 2000, s. 634, ISBN: 80-7261-031-7 2. Ing. František Janatka, CSc a kolektiv, Rizika v komerční praxi, Wolters Kluwer ČR, s.316, ISBN: 978-80-7357-632-5 3. Sektorová analýza ASPEKT – LEASING, FACTORING a FORFAITING, ASPECT kilcullen, s.r.o., únor 2001, s. 111, bez přiděleného ISBN 4. Studijní texty, SMĚNEČNÉ FORFAITINGOVÉ A FACTORINGOVÉ OPERACE V PRAXI, SEKURKON, Praha, Druhé upravené vydání – únor 1995, s. 37 5. Tim Lea, Wendy Trollope, A guide to factoring and invoice discounting, London: Chapman and Hall, 1996, s. 214, ISBN: 0-412-61370-0 6. DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. přepracované vydání Praha, Linde Praha, 2005, 681 s., ISBN 80-7201-515-X. 7. HEFFERNAN, Shelagh A. Modern banking. Chichester: John Wiley & Sons, 2005. , s. 716, ISBN 0-470-09500-8. 8. KRAJÍČEK, J.: Bankovní marketing a nové trendy v komerčním bankovnictví, In Evropské finanční systémy 2007, 1. vydání, Brno, MU, 2007, s. 449, ISBN 97880-210-4319-0. 9. KRAJÍČEK, J.: Banky a očekávaný vývoj v České republice a Evropské unii, In Finanční řízení podniků a finančních institucí, 1. vydání, Ostrava, VŠB - TU Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra financí, 2005, s. 530, ISBN 80-248-0938-9 10. KRAJÍČEK, J.: Cash Flow a jeho řízení, In Česká ekonomika v procesu globalizace, 1. vydání, Brno, MU, Ekonomicko-správní fakulta, 2006, s. 137, ISBN 80-210-4088-2. 11. PAVELKA, F. a kol.: Úvěrové obchody, 1. vydání, Praha, Bankovní institut - vysoká škola, 2001, s. 279, ISBN 80-7265-037-8. 12. POLOUČEK, S. a kol.: Bankovnictví, 1. vydání Praha, C. H. Beck, 2006, s. 716, ISBN 80-7179-462-7.

Zákony 1. 2.

Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v platném znění. Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. v platném znění.

Odborné časopisy 1. Finance, komerční příloha, Financování podnikání, Economia Praha 2012 2. Finance, komerční příloha, Aktuální trendy financování firem, Economia Praha 2012 3. PROFIT, číslo 20, ročník 23, Leasing nebo úvěr, vydavatel EMPRESA MEDIA a.s., květen 2012

73

Internetové články 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

16. 17.

18.

Factoring. EU, factoring společnosti ARFIN s.r.o. [online]. [cit. 2012-08-08]. Dostupné z: ČSOB Factoring, [online]. [cit. 2012-11-08]. Dostupné z: KB Factoring, [online]. [cit. 2012-08-08]. Dostupné z: Komerční banka a.s., [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Factoring České spořitelny, a.s., [online]. [cit. 2012-08-08]. Dostupné z: Česká spořitelna a.s., [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Bilanční factoring, [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: Faktoring, leasing, nebo úvěr, [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Když banky nepůjčují, může být alternativou factoring. [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Factoring nemusí znamenat více papírování, [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: Factoring, [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: Jednodušší cesta k penězům, [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Factoring pohledávek, [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Nákupní factoring, [online]. [cit. 2012-11-21]. Dostupné z: Factoring – jedna z hlavních forem financování malých a středních podniků, [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: Bankovní půjčky, [online]. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: Jak na revolvingové a bankovní úvěry z pohledu účetnictví Řízení toku peněz v podniku, [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: Bankovní půjčky a úvěry pro podnikatele, Pojištění pohledávek, [online]. [cit. 2012-11-22]. 74

Dostupné z: 19. Pojištění rizika nezaplacení pohledávky, [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: 20. Československá obchodní banka a.s., Forfaiting, [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z:

75

Seznam použitých zkratek FCI

CP CASH FLOW

IBOR PRIBOR

7D 1M p.a.

CESE pohledávek

ROA

Kč EU ČR ČSOB KB

Factors Chain International, jedná se o mezinárodní síť, do které se mohou sdružovat factoringové společnosti a využívat tak možnosti identifikace a prověření odběratelů svých klientů v dané zemi, prověření jejich bonity a navržení odpovídající formy spolupráce. Cenné papíry. Tok hotovosti, vypovídá o schopnosti podniku generovat zisk. Představuje rozdíl mezi příjmy a výdaji peněžních prostředků za určité období. Interbank Offer Rate (referenční úroková sazba mezibankovního trhu – nákup). Prague InterBank Offered Rate – pražská mezibankovní nabídková sazba. Jedná se o úrokovou sazbu, za kterou si banky navzájem poskytují úvěry na českém mezibankovním trhu.Používá se často jako referenční sazba, na základě které se tvoří úrokové sazby u úvěrů poskytovaných bankami svým klientům a to určitou marží banky nad tuto sazbu. Sazba PRIBOR je vyhlašována jako 1,7,14 denní, 1,2,3,6,9,12 měsíční. 7 denní 1 měsíční per annum = ročně, za rok, roční úroková sazba. V procentech vyjádřená úroková sazba p.a. znamená výši úroku v procentech z nominální částky ročně. Postoupení pohledávek spočívá v prohlášení příjemce úvěru, v němž jako dosavadní věřitel (postupitel, cedent) postupuje novému věřiteli – bance nebo factoringové společnosti (postupníkovi, cesionáři) své pohledávky vůči třetí osobě jako zajištění přijatého úvěru. (Blíže viz. Zbyněk Revenda, Martin Mandel, Jan Kadera, Petr Musílek, Petr Dvořák, Jaroslav Brada, Peněžní ekonomie a bankovnictví, 3 vydání, nakladatelství MANAGEMENT PRESS, PRAHA 2000, ISBN: 807261-031-7). Return on Assets – návratnost jmění. Ukazatel návratnosti (výnosnosti, rentability) aktiv rovnající se podílu zisku a celkového kapitálu. Česká koruna Evropská unie Česká republika Československá obchodní banka, a.s. Komerční banka, a.s.

76

Seznam obrázků Obrázek 1 Princip tuzemského regresního factoringu (bez pojištění pohledávek) ............. 14 Obrázek 2 Princip tuzemského bezregresního factoringu (s pojištěním pohledávek)......... 15 Obrázek 3 Princip exportního factoringu využívající systému dvou factoringových společností ........................................................................................................................... 17 Obrázek 4 Princip importního factoringu využívající systému dvou factoringových společností ........................................................................................................................... 18 Obrázek 5 Princip průběhu financování výrobního procesu faktoringovou společností..... 20 Obrázek 6 Výrobní cyklus provozního kapitálu podniku.................................................... 23 Obrázek 7 Princip fungování kontokorentního úvěru ......................................................... 26 Obrázek 8 Schéma principu fungování revolvingového úvěru. .......................................... 29 Obrázek 9 Princip postoupení pohledávky bance. .............................................................. 32 Obrázek 10 Princip fungování forfaitingu ........................................................................... 34 Obrázek 11 Grafické znázornění Bilančního factoringu v rozvaze podniku....................... 62

Seznam tabulek Tabulka 1 Modelový příklad rozdílu dopadu factoringu a bilančního factoringu do bilance podniku ................................................................................................................................ 61 Tabulka 2 Modelový příklad dopadu čerpání Revolvingového úvěru ve výši 1.000.000,Kč, do bilance podniku ........................................................................................................ 64 Tabulka 3 Modelový příklad projevu čerpání kontokorentního úvěru ve výši 1.000.000,Kč, do bilance podniku ........................................................................................................ 67

77

Srovnání factoringu a bankovního úvěru se zástavou pohledávek

Recommend Documents