Společně k bezbariérovosti IV

Statutární město Pardubice

Sborník příspěvků z konference

Společně k bezbariérovosti IV Pardubice, 23. května 2013

Záštitu převzali Mgr. Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR, MUDr. Štěpánka Fraňková, primátorka města Pardubic, prof. Ing. Miroslav Ludwig, CSc., rektor Univerzity Pardubice.

Konference Společně k bezbariérovosti IV

OBSAH: Bezbariérové úpravy dopravní infrastruktury v praxi (Ing. Dagmar Lanzová) ……………………………………. 3

Odstraňování bariér skutečných i virtuálních (ing. arch. Tomáš Cach) ………………………………………………. 6

Uživatelský pohled na řešení přístupnosti objektů a komunikací (Ing. Marie Málková) …….……………… 9

Využití obecných požadavků vyhlášky č. 398/2009 Sb. v praxi – pohled dopravního inženýra (Ing. Petr Novotný, Ph.D.)……………………………………………………………………………………………………………….. 11

Bezbariérovost z pohledu projektanta dopravních staveb (ing. Radim Loukota)….............................. 14

Vnímání a užívání architektonického prostoru osobami s handicapem (doc. Ing. arch. Irena Šestáková) …………………………………………………………………………………………………….. 17

Projekt udržitelnosti pasportizace bezbariérovosti budov (Bc. Jiří Veselý) …..…………………………………. 20

Průběžná aktualizace mapy bezbariérovosti – spolupráce Univerzity Pardubice a Magistrátu města Pardubic (Ing. Jana Martincová, Ing. Jaroslav Matuška, Ph.D.) ……………………………………………………….. 22

Česká abilympijská asociace, o. s., „bezbariérové řešení staveb užívaných veřejností“ (Romana Zamastilová) ……………………………………………………………………………………………………………………. 23

Euroklíč – klíč ke svobodě (Mgr. Pavel Hříbek) ……………………………………………………………………………….. 28

Online mapa jako nástroj informování veřejnosti a přístupnosti prostředí (Mgr. Jana Čuková) ………. 30

Metodika ISEMOA – systém řízení kvality v oblasti přístupnosti (Barbora Kolárová) …...................... 33

Inovativní přístupy v komunikaci úředníků a strážníků s občany v Chomutově (Bc. Kamila Faiglová, Mgr. Šárka Schönová) ……………………………………………………………………………………. 35

Překonání bariér využitím alternativní komunikace (Mgr. Miluše Horská) ……………………………………… 37

2.


Bezbariérové úpravy dopravní infrastruktury v praxi Ing. Dagmar Lanzová

Kontakt: Ing. Dagmar Lanzová, Národní rada osob se zdravotním postižením, Partyzánská 7, 170 00 Praha 7, tel.: 266 753 433, e-mail: [email protected]

Ustanovení plynoucí z vyhlášky MMR č. 398/2009 Sb. nejsou jednoznačně vysvětlena a návazné předpisy (např. technické normy a technické předpisy) jsou mnohdy v rozporu s parametry vyhlášky. Snad proto při konzultacích a při kontrole projektových dokumentací na Státním fondu dopravní infrastruktury narážíme na stále opakující se zásadní chyby z hlediska bezbariérového užívání staveb. Pokud dojde k realizaci stavby, jsou navržené bezbariérové prvky užívány, testovány a také hodnoceny. Když se zaměříme na osoby se zdravotním postižením, na seniory a na maminky s kočárky, zjistíme, že ačkoliv některá opatření splňují bezbariérovou vyhlášku, cílové skupině uživatelů ne plně vyhovují. Zastavme se u několika diskutabilních řešení. Pro bezpečné a bezbariérové řešení dopravních staveb (chodníků a smíšených cyklostezek) je důležité dodržet základní parametry přístupnosti. Tyto parametry stanovuje vyhláška MMR č. 398/2009 Sb. Jde zejména o šířku chodníku nebo stezky, o příčný a podélný sklon navrhované komunikace. Nezbytné je i dodržet maximální délku přechodu nebo místa pro přecházení. Pokud tyto základní parametry nejsou splněny, je nutné hledat jinou, bezbariérovou trasu. Pro osoby s omezenou schopností a orientace je velice důležité dodržet i ostatní požadavky. Pro osoby se zrakovým postižením se jedná zejména o dobře vyřešené hmatové úpravy a správný výběr materiálu pro tyto úpravy, pro osoby s pohybovým postižením jde například o vhodné dořešení rampových částí chodníku nebo stezky. Z hlediska hmatových úprav činí problémy jak uživatelům, tak projektantům odsazené signální pásy u míst pro přecházení. Vyhláška č. 398/2009 Sb. se odkazuje na normové hodnoty. Norma ČSN 73 6110, resp. její změna Z1 stanovuje, že i v místech pro přecházení musí být zřízeny signální pásy, odsazené od varovných pásů o 300 – 500 mm. Délku signálních pásů stanovuje vyhláška, minimální délka signálního pásu je 1500 mm, ve zdůvodněných případech při změně stavby je možné délku zkrátit na 1000 mm. V praxi je ale nemožné na chodníku vyhláškou stanovené minimální šířky 1500 mm odsazený signální pás délky 1500 mm zřídit. Pokud jde o místo pro přecházení řešené kolmo na směr chůze, nelze odsazený signální pás umístit, protože minimální šířka chodníku je nedostatečná pro jeho zřízení. Pokud má být signální pás délky 1500 mm, odsazení v rozmezí 300 - 500 mm, dále musí být zřízen varovný pás v šířce 400 mm a nutné je připočítat šířku obrubníku 150 mm, musí být komunikace široká nejméně 2350 mm. Pokud jde o místo pro přecházení ve směru chůze, minimální šířka chodníku neumožňuje splnit požadavek vyhlášky č. 398/2009 Sb. o minimálním přesahu varovného a signálního pásu o 800 mm. Signální pás musí být šířky 800 mm, pokud odečteme obrubník v šířce 150 mm, zbývá na přesah 550 mm, často do tohoto prostoru zasahuje i varovný pás o šířce 400 mm a na přesah tak zbývá jen 150 mm, což nevyhovuje parametrům zmíněné vyhlášky. Navíc pokud vodící linie v místě pro přecházení 3.


na sebe nenavazují, není technicky možné signální pásy zřídit a velice důležité směrové vedení osob se zrakovým postižením řešit. Na výše uvedené parametry pro hmatové úpravy NELZE udělit výjimku z obecných technických požadavků. Častou chybou je pak řešení odsazených signálních pásů i za cenu jejich zkrácení, za cenu nedodržení požadovaných odstupů obou prvků, což vede ke vzniku shluků hmatné dlažby, které jsou pro nevidomého matoucí a neidentifikovatelné. V takových případech je lépe odsazené signální pásy neřešit. I když je signální pás správně navržena, je odsazení signálního a varovného pásu, jako specifického označení místa pro přecházení, pro nevidomé hmatem velmi obtížně a spíše náhodně rozpoznatelné. To je způsobeno technikou samostatného pohybu nevidomého pomocí dlouhé bílé hole, kdy nevidomý během jednoho kyvu ujde dva kroky, což je cca 1,4 – 1,5 m a odsazení varovného a signálního pásu nemusí zaznamenat. Rovněž nesprávné řešení tzv. „hladkého povrchu“ v místě odsazení může zhoršit hmatové vyhodnocení. Tyto dva hlavní důvody vedou k snadnému zaměnění míst pro přecházení s přechodem pro chodce, což může mít pro nevidomého fatální důsledky. Pro osoby s pohybovým postižením je častou bariérou nesprávné řešení rampových částí chodníku v místech přechodu, v místech pro přecházení nebo ve vjezdech. Při řešení rampových částí je nutné počítat nejen s rozdílem výšek u obruby (přechody a místa pro přecházení 20 mm, vjezdy 20 – 50 mm nebo sklopená obruba), ale je nutné při výpočtu kalkulovat i s podélným sklonem. Příklad: obruba výšky 150 mm se v místě přechodu sníží na 20 mm, toto snížení v celé délce chodníku nelze provést v délce 1 m, což je modul přechodového obrubníku, protože by rampová část dosáhla nepovoleného sklonu 13%. Pokud by se komunikace nacházela např. v podélném sklonu 7%, dosáhla by jedna část rampy sklonu 20%! Povolená hodnota je maximálně 12,5% v délce maximálně 3 m. V praxi jsou stavbou a projektanty preferována řešení rampových částí chodníků v celé šířce komunikace oproti řešení s lichoběžníkovou rampou. Z hlediska uživatelů je ale preferováno řešení s lichoběžníkovou rampou při zachování minimálního nesníženého průchozího prostoru 900 mm. Časté chyby jsou v případě sdružování vjezdů nebo při spojení přechodu nebo místa pro přecházení s vjezdem. Je nutné si uvědomit, že plocha mezi samostatnými rampovými částmi musí umožnit bezpečné zastavení vozíku nebo kočárku na této ploše. Naopak spojení rampových částí pomocí tzv. „špiček“ je nebezpečné i pro zdravé uživatele například z důvodu možnosti zakopnutí o vrchol zlomu. Z projektování cyklostezek bych ráda uvedla opakující se problematiku křížení smíšených cyklostezek s chodníky, polními cestami, s účelovými komunikacemi. Tato problematika není nikde popsána a Ministerstvem dopravy stále není řešena. Při křížení smíšené cyklostezky s jakoukoliv komunikací není možné zajistit bezpečný pohyb pěších, včetně osob nevidomých, jinak než zřízením přechodu pro chodce. Toto řešení je ale v případě křížení cyklostezky s polní cestou nebo s komunikací pro obhospodařování lesa nelogické a nesmyslné. Přesto je nutné křížení řešit a cyklostezku přerušit alespoň místem pro přecházení. Při navrhování smíšených cyklostezek je nutné vycházet ze skutečnosti, že po smíšené nedělené cyklostezce, zejména v obci, se může pohybovat osoba se zrakovým postižením. Tato osoba se pohybuje VŽDY podél vodící linie a nerespektuje pravidla pro pohyb ostatních účastníků na stezce, kteří by se měli pohybovat vpravo. Osoba se zrakovým postižením může jít v protisměru, přijíždějící cyklisty, ale ani nevidí, ani neslyší. Pokud je cyklostezka jedinou možnou trasou pro nevidomého (v obcích jsou často budovány pouze smíšené nedělené cyklostezky minimálních parametrů), je pohyb osob se zrakovým postižením rizikový a vzniká nebezpečí úrazu pro cyklisty, bruslaře i pro jiné uživatele stezky. 4.


Rovněž je nutné si uvědomit, že pohyb cyklistů po stezce se předpokládá do rychlosti 20 km/hod, navíc se po této stezce mohou pohybovat i bruslaři, kteří mají velké nároky na šířku komunikace z důvodů ergonomie pohybu, na stezce se ale mohou pohybovat i malé děti, začínající cyklisté, senioři a osoby s pohybovým nebo smyslovým postižením. Bezpečný pohyb všech účastníků lze zajistit jen na dostatečně širokých a kapacitně vyhovujících stezkách, při ukázněném chování všech účastníků silničního provozu.

5.


Odstraňování bariér skutečných i virtuálních Ing. arch. Tomáš Cach

Kontakt: Ing. arch. Tomáš Cach, Kancelář veřejného prostoru – Útvar rozvoje hl. m. Prahy, koncepce a metodika integrace cyklodopravy v Praze, odborný poradce národního cyklokoordinátora ČR, člen pracovní skupiny MD ČR procyklistických úprav legislativy, Veverkova 1172/33, 170 00 Praha 7, tel.: 739 425 891, e-mail: [email protected]

Kontext Co je potřeba? Zjednodušení a zpřehlednění pravidel a procesu navrhování tak, aby řešení veřejného prostoru umožňovalo harmonické soužití všech uživatelů a bylo v souladu s přirozeným chováním lidí. Usnadnit cestu hledání konsenzu a kompromisu. Proč? Náš současný způsob navrhování a utváření veřejného prostoru až příliš často zbytečně zachovává bariéry současné a navíc vytváří nové. Do značné míry to odráží i náš současný způsob myšlení, který se propisuje do technického a právního rámce i procesu navrhování. Obecná východiska, kultura společnosti: prostředí nediskriminační vs. pouze pro vybrané ohleduplnost vs. právo silnějšího soužití vs. segregace uživatelů sdílení vs. fragmentace prostoru živelnost vs. spořádanost přirozenost vs. umělost (svázanost) pohodový chaos vs. agresivní řád software vs. hardware Obecné principy: Snaha umožnit maximálně volný, svobodný pohyb všem uživatelům. Usměrňovat nebo omezovat jednotlivé skupiny pouze v nezbytně nutné míře.

Obecné problémy perfekcionalistické řešení detailu vs. nefunkčnost celku: ◦ věci, které jsou v projektu vyřešeny perfektně v souladu s dílčími technickými a legislativními požadavky, nemusejí nutně dobře fungovat v reálném prostředí, naopak mohou být často problematičtější a nebezpečnější ◦ řešení, která jsou příliš složitá, možná vyhovují všem předpisům, ale běžný uživatel je často vůbec nepochopí, nebo je z důvodu přirozenosti lidského chování nerespektuje ◦ pokud se jedná o komplikovanější situaci, dochází často k mnoha chybám, protože samotná podstata návrhu může unikat tvůrci i schvalovateli (projektantu i úředníkovi) 6.


◦

podstatné je zajištění bezpečnosti a funkčnosti v reálném prostředí a životě, nikoliv v projektu a předpisech

lepší infrastruktura pro „silnější“ uživatele vs. zhoršení podmínek pro „slabší“ uživatele ◦ při řešení infrastruktury pro „silnější“ uživatele často dochází k neřešení, resp. zhoršení podmínek pro slabší uživatele, například: ▪ výstavba kapacitních komunikací pro motorovou dopravu často přetíná dosavadní vazby bezmotorové dopravy a nové buď nevytváří, nebo nejsou adekvátní ▪ výstavba cyklistické infrastruktury (provedená mechanicky, nebo na základě nevhodně nastavených dotačních titulů apod.) zhoršuje podmínky pro chůzi a pro hendikepované přirozenost a logika chování lidí v prostoru vs. svázanost právními a technickými požadavky ◦ měly by být v souladu, často jsou v rozporu ◦ podstatný je charakter prostoru, podle kterého především se lidé intuitivně chovají, dopravní režim by s ním měl být v souladu ◦ nesoulad dopravního režimu s charakterem prostoru by měl nastávat jen v odůvodněných případech tam, kde není možné v daném čase zajistit adekvátní nákladnější fyzické úpravy: tento nesoulad je třeba vnímat jako nouzové přechodné řešení, nikoliv optimální standard sdílený vs. fragmentovaný prostor ◦ Celkového zklidňování prostředí namísto vytváření samostatných prostorů pro jednotlivé uživatelské skupiny je často jedinou možnou cestou k vytvoření funkčních veřejných prostranství. ◦ Oddělování bývá téměř vždy prostorově i ekonomicky náročnější než sdílení, v mnoha případech namísto striktního oddělení postačí pouze návodné částečné přerozdělení společného prostředí. ◦ Ve značeném množství situací není možné zajistit uspokojení všech potřeb kladených na prostor jinak než jeho společným sdílením a multifunkčností. ◦ Jednotlivé uživatelské skupiny si na sebe vzájemně nezvyknou, pokud jim bude bránit se stýkat

Dílčí konkrétní podněty k širší diskusi: Vyšší ochrana slabších uživatelů: čím slabší uživatel, tím vyšší ochrana před těmi silnějšími ◦ hendikepovaný > zdravý ◦ pěší > cyklista ◦ bezmotorový > motorový potřeba zlepšení nejen fyzické, ale zejména právní ochrany: ◦ mnohem více práce s psychologií, vnímáním a charakterem prostoru namísto tvrdého oddělování všeho a všech infrastrukturou ◦ právní úpravy na ochranu slabších uživatelů před silnějšími proto, aby bylo možné navrhovat bez problémů funkční řešení (a s minimalizací zbytných fyzických opatření a dopravního značení): ▪ zejména zákon 361/2000 Sb. ▪ úprava vyhlášky 398/2009 Sb. a dále pak ČSN a TP ◦ příklad: možnost navrhnout sdílený prostor tam, kde to dnes legálně prakticky není možné, nejčastěji z důvodu požadavku na fyzické oddělování uživatelů a snahy o „jasné určení viníka“ v případě kolize zejména na základě části prostoru 7.


Vytváření jednoduchých pracovních schemat: co: vyobrazované prvky a principy (prostorových vazeb a ploch): ◦ schema vazeb pro jednotlivé uživatele v řešeném prostranství i širším prostorovém kontextu – zdůvodnění potřebnosti a nepotřebnosti konkrétních požadavků ◦ vymezení „bezpečných“ a „nebezpečných“ prostorů a ploch ◦ zejména potřebné pro skupiny slabších účastníků: ▪ nevidomí (kudy lze samostatně projít bez použití zraku) ▪ vozíčkáři (kudy lze samostatně projet na vozíku) ▪ chodci (kudy lze projít pěšky) ▪ cyklisté (kudy lze projet na kole) proč: názorné vyobrazení pro všechny zúčastněné (projektanty, úředníky, investory, veřejnost) ◦ řešení by měla být snadno čitelná a pochopitelná ◦ jasnější zdůvodnitelnost samotného technického provedení návrhu ◦ snadnější hledání a odstraňování chyb v projektové dokumentaci ◦ obtížnější opomíjení slabších uživatelů (nemělo by se na nikoho zapomenout) otázka: zavést doporučenou návodnou standardizaci provádění schemat? pracovní modelové příklady: ◦ nábřeží Kapitána Jaroše x Dukelských hrdinů (Praha, realizace 2012) ◦ řešení povrchů nad Městským okruhem: ▪ Patočkova x Na Petynce x Na Hubálce (Praha, 2008 – 2013) ▪ Patočkova x Střešovická x Milady Horákové (Praha, 2008 – 2013) schemata: cesty uživatelů nevidomí – legenda dopravní režimy vs. charakter prostoru foto: vytlačování: ◦ SJM ◦ ... sdílený prostor: ◦ Indie ◦ Sevilla ◦ nám. Republiky problémová řešení: ◦ Žernosecká, U Českých loděnic, Povltavská posun ke sdílení prostoru: ◦ 2010: Milady Horákové – U Vorlíků ◦ 2011: Patočkova

8.


Uživatelský pohled na řešení přístupnosti objektů a komunikací Ing. Marie Málková

Kontakt: Ing. Marie Málková, Pražská organizace vozíčkářů, o. s., Benediktská 886/6, 110 00 Praha 1, www.pov.cz, www.presbariery.cz, tel.: 224 827 210, 739 071 616, e-mail: [email protected]

Anotace: Pohled na problematiku sjednocení metodiky kategorizace a mapování přístupnosti pro potřeby uživatelů

Pražská organizace vozíčkářů (POV) se již více než 20 let věnuje komplexu na sebe navazujících služeb, které zahrnují potřeby lidí na vozíku. Jeden z programů se nazývá Přes bariéry a spadá do něj mimo jiné činnost mapování přístupnosti budov a komunikací. Přestože od roku 1985 se postupně vytvářela legislativa stanovující požadavky na bezbariérové užívání staveb, novostavby i změny staveb nebyly důsledně realizovány v souladu s platnými předpisy. Pro uživatele s omezenou schopností pohybu tak vznikla nutnost získat informace o tom, jaké jsou možnosti přístupu a podmínky užívání konkrétních staveb, nebo jaká je ve stavbě bariéra. Každý člověk s pohybovým postižením si na základě údajů z mapování může zvážit, zda objekt je pro něj bez problémů přístupný, či zda bude potřebovat pro jeho návštěvu doprovod, asistenci, zda je pro něj objekt z důvodu architektonických bariér nepřístupný. Z těchto důvodů vznikl v POV projekt mapování přístupnosti budov a vytvořila se metodika mapování. Objevují se další i mimopražské instituce, které monitorují přístupnost jinými způsoby. Pro uživatele jsou takové různorodé informace o přístupnosti obtížně použitelné. POV vyvolala v listopadu 2011 společný workshop se sdruženími, institucemi, společnostmi, které se mapováním v té době zabývaly, se snahou pokusit se sjednotit metodiku. Došlo ke shodě názoru, že je třeba ubírat se tímto směrem, začátkem roku 2012 byly domluveny základní limity a semaforové značení kategorie přístupnosti objektů s odpovídajícími piktogramy – objekt přístupný, částečně přístupný a nepřístupný. V roce 2012 POV již vydává nejnovější publikace s použitím nové metodiky - Šestka bez bariér, Atlas přístupnosti objektů na území MČ Praha 6, Atlas přístupnosti objektů na území MČ Praha 1, Informační rozcestník pro snadné putování Prahou. V elektronické podobě se výstupy z mapování objektů objevují na www.presbariery.cz. V listopadu 2012 proběhla v Národní technické knihovně konference k problematice mapování za účasti širší veřejnosti a otevřela se i nová otázka, týkající se jednotného značení tras uvnitř zástavby - ve městech, v obcích a také tras v otevřeném terénu. Na duben a květen 2013 POV připravila další jednání, kde byl učiněn další krok k ujednocení kategorizací přístupnosti komunikací,

9.


jejich značení a nastavení limitů. Východiskem byl způsob trasování zavedený v Klubu českých turistů (KČT). Myšlenka sjednocení výstupů mapování objektů a komunikací je podporována Ministerstvem pro místní rozvoj, zejména v rámci cestovního ruchu zaměřeného na cestování pro osoby s postižením, seniory a rodiny s dětmi.

10.


Využití obecných požadavků vyhlášky č.398/2009 Sb. v praxi – pohled dopravního inženýra Ing. Petr Novotný, Ph.D.

Kontakt: Ing. Petr Novotný, Ph.D., Atelier malých okružních křižovatek, nábř. Závodu míru 2739, 530 02 Pardubice, tel.: 603 877 187, e-mail: [email protected]

Anotace: Článek vyzdvihuje některé praktické problémy aplikace striktních limitů, které jsou spojeny s bezbariérovým užíváním staveb. Zároveň přináší podměty k zamyšlení a úpravě těchto limitů.

Úvod: Protože moje projekční praxe je dlouholetá, pamatuji celkový vývoj orientačních prvků pro nevidomé, včetně opatření pro usnadnění přístupu budov pro osoby se sníženou schopností pohybu. Původní opatření byla jednoduchá, poměrně jednoduše aplikovatelná a akceptovatelná pro ostatní účastníky provozu. Prvky jsem jednoznačně podporoval. Postupným vývojem se z této oblasti stává věc, která neúměrně omezuje ostatní funkce veřejných prostranství a projektantům přináší neřešitelné situace, nejen na poli technickém, ale třeba v podobě naprosto protichůdných řešení, kdy projekt schválí organizace zastupující zájmy handicapovaných, ale ve vyjádření DI Policie ČR je řešení označeno jako nevyhovující. Z toho důvodu se u mne změnil přístup od 100% podpory na „opatrnou“ podporu, protože si dál samozřejmě uvědomuji potřebu zlepšit možnosti orientace nevidomých, ale po rozhovorech s konkrétními lidmi jsem si ověřil, že jde stále o pomocné orientační body na naučené trase a prvky nelze použít pro samostatnou navigaci v neznámém prostoru. Hloubku problému jsem si naplno uvědomil v době, kdy jsem v roce 2007 prováděl školení pro budoucí posuzovatele projektů. Zde se naplno projevily rozdílné potřeby obou skupin zdravotně postižených: - Nevidomí – prostor členitý, co nejvíce čitelný, ale jednoznačně daný (opakující se situace). - Invalidé – prostor nečlenitý, bez výškových rozdílů. Nejen tyto potřeby nás projektanty přivádějí do neřešitelných situací.

Konkrétní podněty: Příčný sklon chodníku, vjezdy Vyhláška č. 398/2009 Sb. požaduje maximální příčný sklon 2%, což je v rozporu s požadavkem na odvodnění dlažby 2,5 % pro hladkou a 3% pro dlažbu reliéfní a nepravidelnou. Zhoršením odtokových poměrů vytváříme potenciálně nebezpečné místo pro všechny uživatele (kluzkost) povrchu. Přitom rozdíl 0,5 – 1 % člověk nevnímá jako sklon. Striktní dodržování toto hodnoty na chodníku v hospodářském sjezdu připravuje projektantům při úzkém chodníku neřešitelné situace. Pro řešení těchto situací navrhujeme posouzení: 11.


-

Limitu příčného sklonu, protože je diskriminační vůči ostatním uživatelům nepřiměřeně plochy deformovat a je určitě i pro člověka na vozíku bezpečně překonatelná plocha délky 6 m s příčným sklonem 5%, když podélný sklon bude takový, aby celkový sklon byl menší než 10%. - Dále bychom mohli v hospodářských sjezdech změnit výšku podsádky ze dvou centimetrů na 6 cm. Tato výška je pro osobní vozidla stále dobře použitelná a navíc by zajistila opatrnější najíždění na chodník. - 6 cm obruby by mohlo být dostatečnou výškou pro rozlišení konce chodníku. Tímto opatřením bychom se zbavili nutnosti značit každý jednotlivý sjezd varovným pásem. Nadměrné používání varovných pásů esteticky znehodnocuje intravilán našich obcí. Jeho přínos je sporný, protože vodicí linie nevidomých je z principu na druhé straně chodníku. Vodicí linie chodníku – zvýšená obruba o 6 cm Tento prvek je kontraproduktivní z těchto důvodů: - V mnoha případech brání přirozenému odvodnění chodníku do zeleně. Řešení navrhované zástupci postižených (vynechávání obruby na délku 0,5-1,0 m je neestetické, technicky problémové a vzhledem k vytváření ostrých rohů nebezpečné pro děti, chodce a cyklisty. - Chodníkový obrubník tloušťky stěny 5-6 cm je technicky určen pro podporu dlažby a má být zapuštěn v její úrovni. Při nutném překlápění sklonu chodníku vznikají nevzhledné detaily zapouštěných obrub. Obrubníky bez dostatečné boční opěry jsou často vylomeny nebo praskají. - Při souběhu s pruhem pro cyklisty jde o nebezpečný prvek, při šikmém najetí může způsobit pád cyklisty. Přitom mám potvrzeno přímo z rozhovorů s nevidomými, že rozhraní zpevněná plocha (dlažba) a trávník je pro orientaci dostatečné a vyhovující. Historicky a urbanisticky cenná území, plochy s grafickým rastrem dlažby Příkladem je plocha Pernerova náměstí s architektonicky významným rastrem chodníku

Obr. 1: Architektonicky významný rastr chodníku

Pro jeho rekonstrukci už má stavební povolení projekt, který tento rastr vůbec nerespektuje a vede signální pásy naprosto bez zohlednění tohoto rastru. Přitom i zde lze řešit potřeby nevidomých s přístupem respektujícím urbanistické hodnoty.

12.


Obr. 2: Signální pásy vedené bez respektu k budově a stávajícímu prostoru

Místa pro přecházení Podle našich zkušeností jsou důležitým prvkem pro snížení bariérových účinků komunikace. Jsou bezpečná právě proto, že v chodcích nevzbuzují falešný dojem bezpečí přechodu a nutí je chovat se ostražitě. Opět z praktických zkušeností vím, že ohleduplní řidiči dávají i na těchto místech přednost pěším, tudíž nebrání nic tomu, aby se na těchto místech legislativně zavedl pro nevidomé stejný režim signalizace bílou holí. Stejně jako na přechodu se nemůže spoléhat na 100%, že řidič zastaví a kontroluje situaci sluchem, lze stejný postup orientace sluchem aplikovat na místě pro přecházení. „Problém“ se signálními pásy na děleném ostrůvku je taky uměle vyvolán. Nevidomí si určitě pamatují, že přechází přes místo pro přecházení, proto mohou být všechny ostrůvky značeny stejně. Snížené obruby vs ochranná funkce podsádky Na nárožích křižovatek dochází ke snižování obrub v celé délce nároží, protože mezi dvěma kolmými přechody není dostatečná délka na změnu podsádky. Zde stojí za zamyšlení, zda řešit bezbariérovost chodníku v užší šířce, než je šířka přechodu (běžné v zemích s kvalitní dopravní infrastrukturou), nebo změnu výše podsádky vytvořit jiným způsobem, než v podélné obrubě.

Závěr: Z ohlasů odborné veřejnosti uživatelů těchto opatření vím, že zjednodušení těchto prvků by prospělo a přineslo větší užitek. Zároveň při aplikaci a posuzování projektů je třeba, aby schvalovací orgány byly schopny širšího pohledu. městské komunikace jsou prostorem, který užívá mnoho skupin uživatelů s mnohdy protichůdnými potřebami. Všechny skupiny uživatelů je třeba vychovávat ke slušnosti, vzájemné toleranci a ohleduplnosti. Je třeba mít na paměti, že nikdy nepostavíme komunikace absolutně bezpečné, stejně tak ani pro osoby handicapované nelze vytvořit prostor tak, aby byl absolutně podřízen jejich potřebám. Násilné zvýhodnění jedné skupiny se obrátí v konečném důsledku proti ní.

13.


Bezbariérovost z pohledu projektanta dopravních staveb Ing. Radim Loukota

Kontakt: Ing. Radim Loukota, předseda výboru oblastní kanceláře ČKAIT Pardubice, AO v oboru dopravní stavby, tel.: 466 616 317, e-mail: [email protected]

Anotace: Příspěvek specifikuje zákonné předpisy po novelách k 15.3.2013, z nichž vychází projektant dopravních staveb při zpracování různých stupňů projektové dokumentace.

Zákonný rámec, vyhlášky, normy: Novela stavebního zákona – č. 350/2012 Sb. Novela vyhlášky o dokumentaci staveb – č. 62/2013 Sb. Vyhláška č. 146/2008 Sb. o rozsahu a obsahu dokumentace dopravních staveb – připravuje se novela na MD ČR Vyhláška č. 398/2009, o obecných technických požadavcích zabezpečující bezbariérové užívání staveb ČSN 736110 – změna 1 – Projektování místních komunikací ČSN 73 6425 – 1 – Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přístupové uzly a stanoviště Ostatní metodiky a pomůcky (Bezbariérové užívání staveb – Renata Zdařilová...)

Postup pro zpracování dokumentace a projektové dokumentace: Dokumentace pro umístění stavby - Novelizovaná vyhláška č. 499/2006 Sb.,  Příloha č. 1 - Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení Dokumentace musí vždy obsahovat části A až E s tím, že rozsah a obsah jednotlivých částí bude přizpůsoben druhu a významu stavby nebo zařízení (dále jen „stavba“) a podmínkám v území. B.2.4. Bezbariérové užívání stavby...

Projektová dokumentace pro ohlášení stavby - Vyhláška č. 146/2008 Sb., § 2 Projektová dokumentace, (1) Rozsah a obsah projektové dokumentace f) staveb drah a staveb na dráze pro provádění stavby je uveden v příloze č. 6 této vyhlášky, g) staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací pro ohlášení stavby je uveden v příloze č. 7 této vyhlášky, 14.


h) staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací pro vydání stavebního povolení nebo pro oznámení stavby ve zkráceném stavebním řízení je uveden v příloze č. 8 této vyhlášky,  Příloha č. 7 - Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací (dále jen pozemních komunikací) pro ohlášení stavby

A. B. C. D. E.

Projektová dokumentace obsahuje části Průvodní zpráva Souhrnná technická zpráva Výkresová část Zásady organizace výstavby Doklady B. f) zásady řešení bezbariérového užívání – přístupu a užívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu a orientace

D. d) popis staveniště včetně zajištění základních podmínek a označení pro bezpečné užívání veřejně přístupných komunikací a ploch souvisejících se staveništěm osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, 

Příloha č. 8 - Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací (dále jen pozemních komunikací) pro stavebního povolení nebo k oznámení stavby ve zkráceném stavebním řízení

A. B. C. D. E. F.

Projektová dokumentace obsahuje části Průvodní zpráva Souhrnné řešení stavby Stavební část Technologická část Zásady organizace výstavby Doklady

A. 15 b) zajištění přístupu a podmínek pro užívání stavby – veřejně přístupných komunikací a ploch osobami s omezenou schopností pohybu a orientace B. 6 a) zásady řešení pro osoby s omezenou schopností pohybu b) zásady řešení pro osoby se zrakovým postižením c) zásady řešení pro osoby se sluchovým postižením d) požití stavebních výrobků pro bezbariérová řešení E. 1 k) návrh řešení dopravy během výstavby (přepravní a přístupové trasy, zvláštní užívání komunikace, uzavírky, objížďky, výluky) včetně zajištění základních podmínek a označení pro samostatný a bezpečný pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace na veřejně přístupných komunikacích a plochách souvisejících se staveništěm

15.


Celoživotní vzdělávání autorizovaných osob v rámci ČKAIT: Naše oblastní kancelář pořádá pravidelné semináře z oblasti bezbariérového užívání staveb. Perioda pořádání se odvíjí od vydávání nebo novelizace příslušných zákonů, vyhlášek a norem. Poslední seminář byl uskutečněn v listopadu 2010. Dále jsou pro potřeby autorizovaných osob organizovány konzultační dny bezbariérovosti. Jednotlivé AO mohou po předchozím objednaní konzultovat tyto problémy v kancelářích v Praze nebo Ostravě. Pro zájemce z této oblasti doporučuji sledovat stránky komory na adrese www.ckait.cz.

16.


Vnímání a užívání architektonického prostoru osobami s handicapem doc. Ing. arch. Irena Šestáková

Kontakt: doc. Ing. arch. Irena Šestáková, České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, Ústav nauky o budovách, Thákurova 9, 166 34 Praha 6, e-mail: [email protected]

Během života se člověk každý den ocitá ve více či méně urbanizovaném prostředí, ve kterém buď trvale žije, nebo je v něm pouze návštěvníkem. Působení tohoto prostředí na psychiku a zdraví člověka ovlivňuje jeho schopnost vnímání, jednání, rozhodování a orientace. Aby takové prostředí bylo kladně vnímáno, je nutné, aby se v něm každý člověk dokázal bez omezení nejen pohybovat, ale i dobře orientovat. Vjemům, které z takovéhoto prostředí člověk získává, dominují ty vizuální. Neméně důležité jsou i informace získávané hmatem, sluchem, čichem a vnímáním tepelných a klimatických podmínek. Snadná čitelnost prostředí vede k jeho rychlému pochopení a bezproblémové užívání. Naopak nečitelné prostředí způsobuje dezorientaci v prostoru, což vyvolává pocit nejistoty a zmatku, a má negativní dopad na psychickou pohodu i zdraví uživatele. Vnímání stavby jejími uživateli ale i veřejností zásadním způsobem ovlivňuje již citlivý výběr prostředí, do kterého má být stavba zasazena. Také výraz stavby a její kompozice ve vztahu k okolí ovlivňují její příznivé přijetí samotnými uživateli a napomáhá i k navázání sousedských vztahů. Pokud ale stavba od počátku vyvolává rozporuplné reakce veřejnosti, bývá její přijetí komplikované. Zejména u staveb pro bydlení je velmi důležitá pozitivní identifikace člověka jak se samotným objektem, tak i s okolním prostředím. Toho se dá docílit prostřednictvím: snadné čitelnosti prostředí a stavby (tvarová jednoduchost, měřítko a proporce, přehlednost a orientace) míry otevřenosti či uzavřenosti objektu vůči okolí pozitivního architektonické vyznění bezkolizního užívání (při prostorovém uspořádání je třeba brát ohled na pohybové, smyslové a mentální handicapy uživatelů) obecně známé charakteristiky prostor (dispoziční vazby, materiály a povrchy, předměty) cíleného použití tvaru, materiálu a barvy

Vnímání materiálů Pokud člověk ztrácí zrak, ztrácí s ním i jeden z nejdůležitějších smyslů pro orientaci v prostoru. Do určité míry mohou zrak nahradit jiné smysly nebo mohou být zbytky zraku stimulovány vhodným architektonickým řešením. Obě možnosti lze ovlivnit promyšleným a koncepčním architektonickým návrhem využívajícím vlastností materiálů jako prostředku pro usnadnění orientace. Vhodnou úpravou a kombinací materiálů může být vytvořeno přehledné prostředí určující jeho účel, hierarchii prostor a důležité orientační body. 17.


Samotné materiály se od sebe liší svými vlastnostmi jako je barva, struktura, tvrdost, odrazivost, tepelná kapacita apod. Pokud se materiály dále opracovávají a vrství, mohou se jejich vlastnosti výrazně změnit. Materiálem se specifickým charakterem je sklo. Problematické jsou však jeho přirozené vlastnosti průhlednost a odrazivost. Tyto vlastnosti mohou být v určitých momentech pro člověka nebezpečné. Skleněné plochy nebývají díky své průhlednosti často vůbec registrovány. Někdy vytvářejí nejasný a falešný prostor reflexí, popřípadě i špatnou vnímatelností např. hrany konstrukce. Přirozené vlastnosti skla by měly být proto do určité míry potlačeny. Tohoto „zviditelnění” skla je možno dosáhnout různými prostředky. Jsou jimi například jeho potisk, probarvení nebo zmatnění, popřípadě kombinace skla a jiného kontrastního materiálu (např. dřevěné lamely). Při navrhování prostorového uspořádání objektů ale i řešení detailů není vhodné užití nadměrného množství barev a materiálů. I zde platí zásada přiměřenosti. Celý prostor musí být koncipován v komplexní harmonii tak, aby žádná složka nebyla nadhodnocena a neznemožňovala vnímání ostatních prvků.

Kontrast materiálů Vhodnou kombinací materiálů se specifickým charakterem je možno vytvářet materiálové kontrasty usnadňující vizuální a hmatovou orientaci. Naopak užitím materiálů s podobnými vlastnostmi se vytváří nepřehledný prostor. Stejně tak jako v případě, že je prostor zahlcen velkým množstvím kontrastních materiálů bez jednotného a snadno pochopitelného konceptu. V případě použití kontrastu na příliš velkých plochách může dojít k tomu, že tyto kontrasty nebudou vnímány. Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím vnímání kontrastů je úhel pohledu a intenzita nasvětlení. Pro osoby se závažným poškozením zraku nabízejí sluchové a čichové vjemy další možnosti identifikace se s prostředím. Například vodní element lze identifikovat sluchem, záhon vonících květin čichem. Tyto jasné orientační prvky prostředí jsou zároveň dostatečně vizuálně kontrastní vůči okolí a obohacují prostor o přírodní prvky.

Barva materiálů Každý materiál má svůj barevný výraz, který může být buď přírodní nebo modifikovaný, čímž u jednoho základního materiálu je možné dosáhnout různého barevného vyznění. Barva materiálu je vždy závislá na prostředí, ve kterém se nachází a je ovlivněna barevností okolních objektů. Barevnou modifikací osvětlení dochází k různému podání barev materiálu, například změnou barvy světla v průběhu dne. Vhodný barevný kontrast musí být dále navrhován s ohledem na hlavní zrakové handicapy spojené se ztrátou schopnosti vnímat všechny základní barvy. Vyhovujících kombinací barev může být docíleno například použitím komplementárních barev nebo barev s výrazným rozdílem jasů. Důležitý je, stejně jako u materiálového kontrastu, jasný koncept prostoru obsahující vhodné množství barev.

Struktura materiálů Haptický kontrast materiálů je ovlivněn reliéfností a strukturou povrchu. Při použití vhodného světelného zdroje mohou struktury materiálů nebo objekty vrhat stín a tím zvýrazňovat kontrast mezi osvětlenými částmi a místy, které jsou ve stínu. V závislosti na míře reliéfnosti a struktuře materiálu může nasvícení vytvořit buď netypický charakter drobně strukturované plochy nebo, v případě více reliéfních povrchů, může od sebe jednotlivé objekty a plochy oddělovat. Pokud je reliéf příliš velký, může dojít k nepřehlednému rozbití plochy a tím i narušení vnímání prostoru. 18.


Jas Mezi nejúčinnější kontrasty patří kontrast jasů. Velká část aplikací kontrastu jasu je omezena na prostory s regulovatelnou měrou denního osvětlení, tj. interiéry, nebo na noční období. Intenzitou světla a jeho plochou stejně jako jeho barvou je možno jednoduše značit a odlišovat potřebné orientační prvky a jednotlivé prostory. Materiály jako například kov a sklo jsou schopny díky vysoké odrazivosti poskytnout dostatečný jas pro kontrast s okolím i za denního světla.

19.


Projekt udržitelnosti pasportizace bezbariérovosti budov Bc. Jiří Veselý

Kontakt: Bc. Jiří Veselý, správce GIS, Magistrát města Zlína, náměstí Míru 12, Zlín, tel:. 577 630 232, 603 447 771, e-mail: [email protected]

Statutární město Zlín (dále jen „SMZ“) má zpracovaný pasport bezbariérových budov v digitální podobě. Ten je přístupný na webových stránkách města, v sekci Mapy. V roce 2006 zpracovaly osoby s tělesným postižením z Centra zdravotně postižených Zlínského kraje (dále jen „CZP-ZK“) datovou část, sběrem informací v terénu s využitím předem vytvořeného dotazníku. Následně v roce 2010 po dohodě se zástupcem CZP-ZK byl v rámci bakalářské práce zpracován digitální pasport a zpřístupněn na webových stránkách města. Při vlastním digitálním zpracování byla provedena aktualizace vybraných veřejných budov. Byly aktualizovány popisné informace a přidány příslušné fotografie. Od té doby v pasportu nebyla provedena jakákoli aktualizace. Aby data byla aktuální, je nutné jej pravidelně aktualizovat. Proto byl vytvořen Projekt udržitelnosti bezbariérovosti budov, tento vzniknul jako součást diplomové práce. V rámci výzkumné části byla provedena analýza pasportů bezbariérovosti v jiných statutárních městech. Výzkum probíhal pouze v prostředí internetu na internetových stránkách statutárních měst. V ČR je celkem 25 statutárních měst. Z 25 měst jich 7 má zpřístupněný pasport bezbariérovosti na svých webech v rámci mapových služeb či map. Není vyloučeno, že některé další statutární město má pasport na svém webu, ale z důvodu nevhodné koncepce stránek nebyl nalezen. Z analýzy vyplynulo, že města Plzeň, Pardubice a Ústí nad Labem, mají pasport bezbariérových tras i budov. Města Olomouc a České Budějovice mají pasport bezbariérových tras, a města Most a Zlín, mají pasport bezbariérových budov. Při této analýze vyplynul první problém a to, že bylo problematické nalézt online mapu bezbariérovosti. Vlastní výzkum se týkal dotčených měst s výjimkou Ústí nad Labem, kde osoba starající se o pasport byla velmi časově vytížená, a nedošlo k získání informací. Ve výzkumu bylo zjišťováno, jaké informace evidují, zda spolupracují se soukromým neziskovým sektorem a handicapovanými spoluobčany. Většina měst právě využívá spolupráce se soukromým neziskovým sektorem a handicapovanými spoluobčany. V rámci projektové části bylo navrženo 5 variant, jak lze udržovat (aktualizovat) pasport. Následně byla k nim vypracována nákladová analýza. Aktualizace pasportu je tvořena dvěma základními fázemi: - sběr dat v terénu; - digitální zpracování. 20.


Navržených 5 variant udržitelnosti pasportu: - outsourcing; - vlastními silami; - kombinace vlastních sil a outsourcingu – soukromý ziskový sektor; - kombinace vlastních sil a outsourcingu – soukromý neziskový sektor; - zřízení chráněného pracovního místa. Z nákladové analýzy vyplynulo, že nejvhodnější variantou je kombinace vlastních sil a outsourcingu – soukromý neziskový sektor. Sběr dat v terénu provede soukromý neziskový sektor, získaná data předá na magistrát, kde příslušný odbor provede digitální zpracování obdržených dat. Přílohou v diplomové práci byly i ukázky pasportů daných měst. Zde vyplynul další problém a to velká heterogenita zpracování pasportů. Každé město přistupuje ke zpracování zcela individuálně a prakticky neexistuje standardizace či podobnost v digitálním zpracování v GIS. Seznam problémů: 1. Nelze snadno nalézt online mapu bezbariérovosti 2. Velká heterogenita ve zpracování digitálních pasportů Ad 1) v závěru je navrženo vytvoření jednotné ikony (banneru) označující zpracovanou online mapu bezbariérovosti. Tuto ikonu je pak vhodné umístit hned na první stránku webových stránek měst. Zajistí se tak, že osoby dotčené cílové skupiny nemusí pracně zjišťovat, zda mapu bezbariérovosti mají a taktéž ji pracně hledat na jejich stránkách. Ad 2) velká heterogenita není optimální pro cílovou skupinu, není vhodné, aby každé město používalo jinak značené bezbariérové trasy a budovy. Těžko se pak v takových pasportech orientuje. Proto je vhodné přepracovat pasporty do jednotné metodiky, pomůže to cílové skupině. Je samozřejmé, že u měst kde již pasport mají, bude takové přepracování časově náročnější. Města, která nemají ještě zpracovaný pasport, by měla využít jednotné metodiky. Tu již má zpracovanou Pražská organizace vozíčkářů. V prezentaci k tomuto dokumentu jsou další informace i s odkazy na online mapy bezbariérovosti.

21.


Průběžná aktualizace mapy bezbariérovosti – spolupráce Univerzity Pardubice a Magistrátu města Pardubic Ing. Jana Martincová, Ing. Jaroslav Matuška, Ph.D.

Kontakt: Ing. Jana Martincová, odbor dopravy, Magistrát města Pardubic, Pernštýnské nám. 1, 530 21 Pardubice, tel.: 466 859 364, e-mail: [email protected]; Ing. Jaroslav Matuška, Ph.D., Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera, Studentská 95, 532 10 Pardubice, tel.: 466 036 420, e-mail: [email protected]

První spolupráce Odboru dopravy Magistrátu města Pardubic (dále jen: „OD MmP“) s Univerzitou Pardubice, Dopravní fakultou Jana Pernera (dále jen:„UPa DFJP“) byla navázána v roce 2004. Na spolupráci v mapování bariér se podílela i Česká abilympijská asociace (dále jen: „CAA“) a tyflocentrum. Pro první verzi bezbariérové mapy byly zanalyzovány úpravy přechodů, zastávek MHD, železničních stanic, vyhrazených parkovacích míst a veřejných budov. Mapování bariér pro OD MmP provádějí pracovníci občanského sdružení CAA v pravidelných intervalech. V roce 2010 OD MmP požádal Upa DFJP, aby v rámci semestrálních či bakalářských prací studenti zdokumentovali stav bezbariérových přechodů pro chodce. Protože stav přechodů pro chodce nekorespondoval se stavem z roku 2004, byl v roce 2012 studentům zadán nový požadavek pro zmapování centra města. OD MmP vytipoval 6 lokalit v centru města (Trnová, Polabiny, Zelené předměstí, Bílé předměstí Staré město a Zámek), na nich 122 přechodů a 34 budov občanské vybavenosti. Studenti byli teoreticky připraveni v rámci předmětu Bezbariérová doprava. V terénu posuzovali u přechodů pro chodce kromě výšky obrubníku i přítomnost varovných pásů, signálních pásů (směrové vedení a jejich návaznost na vodící linie) a existenci vodících pásů jejich opotřebení a potřebnost na daném přechodu pro chodce. U budov občanské vybavenosti studenti zkoumali vstupy do budov (způsob provedení, volnou plochu přede dveřmi, způsob otevírání či průchozí šířku vstupu. Jednotlivé přechody pro chodce a vstupy do budov občanské vybavenosti byly studenty nafoceny. Výstupy a fotodokumentace přechodů pro chodce a vstupů do budov občanské vybavenosti byly předány zpět na OD MmP, kde budou tyto nové poznatky zaneseny do nové mapy bezbariérovosti. Přínosem pro studenty bylo jejich uplatnění teoretických znalostí v praxi. Mnozí z nich hodnotili tuto analýzu jako nejzajímavější část předmětu, protože v rámci cvičení zpracovávali úkoly s vědomím, že jejich výstupy budou dále využity. OD MmP byla prací studentů usnadněna a urychlena práce při tvorbě a aktualizaci nové mapy bezbariérovosti.

22.


Česká abilympijská asociace, o.s., „bezbariérové řešení staveb užívaných veřejností“ Romana Zamastilová

Kontakt: Romana Zamastilová, konzultantka bezbariérových řešení , Česká abilympijská asociace, o.s., Konzultační středisko, Plk. B. Kohouta 914, 566 01 Vysoké Mýto, tel.: 774 554 725, e-mail: [email protected], www.caacz.cz

Anotace Příspěvek se týká celého procesu mapování v praxi s následným zpracováním a vyhodnocením zmapovaných objektů, včetně výsledků práce při odstraňování zjištěných závad ve spolupráci se stavebními úřady.

Česká abilympijská asociace, o.s. Konzultační střediska bezbariérovosti Česká abilympijská asociace má 3 konzultační střediska bezbariérovosti. Hlavní činností středisek je: mapování stávajících budov, komunikací a bezbariérově upravených zastávek a následné poradenství v odstraňování stávajících bariér poskytování odborných konzultací, poradenství a odborného posuzování při přípravě, schvalování a realizaci staveb podléhajících projednání v územním a stavebním řízení dle stavebního zákona č.350/2012 Sb., z pohledu bezbariérových řešení přístupnosti staveb užívaných veřejností spolupráce s projektanty, projekčními, stavebními firmami a stavebními úřady Územní působnost středisek Bezbariérová střediska působí v Pardubicích (od r. 2003), v Chrudimi a Vysokém Mýtě (od r. 2007) a každé z nich má svoji územní působnost, v těchto městech a obcích se také provádí mapování. Pardubické středisko - Pardubice, Holice, Sezemice, Přelouč, Choltice, Dašice, Lázně Bohdaneč, Chvaletice Chrudimské středisko - Chrudim, Heřmanův Městec, Ronov nad Doubravou, Slatiňany, Třemošnice, Nasavrky Vysokomýtské středisko - Vysoké Mýto, Choceň, Brandýs nad Orlicí, Proseč, Skuteč, Luže, Hlinsko a Chrast

23.


Metodický postup mapování Šest základních kroků: 1. Určení budov k mapování 2. Práce v terénu 3. Popis a fotodokumentace mapovaného objektu 4. Umístění zjednodušeného popisu objektu na webové stránky 5. Výzva stavebnímu úřadu 6. Kontrola Při mapování se daný objekt posuzuje v souladu s vyhláškou č. 398/2009. Přístupnost objektu se vyhodnocuje z pohledu dispozičních možností osoby sedící na vozíku. Využívá se i zkušeností získaných od vozíčkářů. Určení budov pro mapování Před samotným mapováním je potřeba si určit konkrétní budovy. Všeobecně se jedná o budovy: Státních a veřejných institucí a služeb - např. městské úřady, úřady práce, finanční úřady, budovy policie, pojišťovny, banky. Budovy zajišťující dopravní služby – např. nádražní haly, dopravní informační služby. Budovy vzdělávacích a kulturních zařízení – např. základní a střední školy, školní jídelny, školky, umělecké školy, knihovny, kina, kulturní centra, kulturní památky, muzea, sportovní haly, sokolovny. Zařízení poskytující zdravotní péči a sociální služby – např. nemocnice, zdravotní střediska, domy pro seniory, pečovatelské domy. Domy zvláštního určení - např. denní stacionáře, chraněné dílny. Práce v terénu Po výběru konkrétních objektů následuje práce v terénu, kde je třeba se zaměřit jak na exteriér, tak interiér budovy, zaznamenané údaje slouží jako podklad k další práci. Při obhlídce exteriéru budovy je důležité: a) parkoviště (vyhrazená stání pro ZTP a jejich počet, případně možnost nejbližšího parkování) b) přístup k objektu (sklon a rozměry manipulační plochy před vstupem, výtahy, schodišťové nebo svislé plošiny pokud jsou použity pro vstup do budovy) c) vstupní dveře (podstatná šířka dveří, způsob a směr otevírání dveří, event. výška prahu ve dveřích, madla samozavírače na dveřích, kontrasty na dveřích a jiných prosklených plochách pro slabozraké)

Při obhlídce interiéru budovy je důležité: a) zádveří (manipulační plocha v zádveří v případě dalších dveří , směr a způsob jejich otevírání, madla a samozavírače ne dveřích) b) horizontální a vertikální pohyb po objektu (plošiny, výtahy v případě vícepatrové budovy, zábradlí, a jiné prvky v budově) 24.


c) hygienická zařízení v objektu (šířka dveří, označení bezbariérového WC piktogramem vč. Braillových znaků, dále madla na dveřích, použité zámky u dveří, vybavení WC kabin - madla u WC mísy a umyvadla, signalizační zařízení, věšáky na oděvy, odpadkové koše, výška umyvadla a WC mísy) Při obhlídce objektu jednáme s jejich správci nebo majiteli, dále pak se stavebními úřady a informujeme je o následném zaslání výzvy k odstranění zjištěných závad. Popis a fotodokumentace zmapovaného objektu Ze získaných údajů se vypracuje podrobný popis objektu s fotodokumentací, vytvoří se prezentace ke každému zmapovanému objektu, která slouží jako pracovní materiál k ukládání na webové stránky. Umístění zmapovaného objektu na webové stránky Vytvoření přehledné tabulky přístupnosti a stručného popisu objektu tak, aby tyto informace byly srozumitelné i pro laickou veřejnost. Tabulka přístupnosti: Název, adresa, zařazení vstupu a interiéru do kategorií: přístupný, nepřístupný, přístupný s dopomocí, přístupný zvonek, příp. přístupné přízemí. WC v zařazení: přístupné, přístupné, nepřístupné, přístupné - závada nebo není (pro veřejnost). Předposlední kolonka tabulky – Popis objektu – Ano - hypertextový odkaz na popis objektu. Popis objektu Kliknutím na odkaz v kolonce tabulky Popis objektu – Ano se rozbalí stručný popis objektu, konkrétně v prezentaci příklad popisu celého hotelového komplexu. V popisu stručná informace o parkování, vstupu, interiéru, informace o WC . Na konci popisu zhodnocení objektu jako celku - budova přístupná, nepřístupná, přístupná s doprovodem nebo přístupné služby, případně ve vícepatrové budově informace o přístupnosti např. pouze přízemí. Výzva stavebnímu úřadu V poslední kolonce tabulky -- Dopis na SÚ – Ano - hypertextový odkaz na Dopis na SÚ. Citace Dopisu na SÚ: Dovolujeme si Vás oslovit jménem České abilympijské asociace o.s. se sídlem v Pardubicích. Ve Vašem městě jsme provedli mapování veřejných budov z pohledu jejich bezbariérové přístupnosti. Na základě tohoto mapování jsme shledali níže uvedené odstranitelné závady. V souladu se Stavebním zákonem č.350/2012 Sb., § 132 odst. 3 písm. e), žádáme ve veřejném zájmu o odstranění překážek bezbariérového užívání stavby a to: Výčet závad u konkrétních adresovaných objektů s doporučením, jakým způsobem závady odstranit. 25.


Stavební úřady dále oslovují majitele budov a žádají je o odstranění závad. Některé stavební úřady nám zasílají zpětné reakce. Příklady nejčastějších závad: U dveří se jedná o chybějící nebo chybně umístěná madla, chybějící kontrastní značení prosklených dveří a jiných ploch pro slabozraké, dále samozavírače na dveřích, které často bývají až nepřekonatelnou překážkou pro osoby pohybující se na vozíku, také pro maminky s kočárky, osoby pohybující se s berlemi a seniory, atd.. Samozavírače doporučujeme odstranit: -

v případě, že se nejedná o požární úsek, navrhujeme samozavírač odstranit a na dveře umístit madlo v případě, že se o požární úsek jedná, navrhujeme použití samozavírače se zpožděním, případně instalovat zvonek do dosažitelné vzdálenosti pro přivolání dopomoci

Přivolávací zvonky Další závady jsou - chybějící nebo chybně umístěné zvonky u budov přístupných pouze s dopomocí (například tam, kde je nutné použit mobilní rampu pro vjezd do objektu nebo se pro vstup do objektů využívá plošina a je uzamčená, u lékáren pro obsluhu u dveří jako je vydání léků, u bank, kde si lze sjednat schůzku v přístupném prostředí či u klienta doma). Bezbariérová WC Chybně umístěná madla ve WC kabinách nebo chybějící madla, věšáčky a otevřené odpadkové koše, chybné zámky na dveřích toalet – místo odjistitelných zvenčí bývají dozické, chybějící piktogramy s popisky v braillově písmu pro nevidomé, nejen u hygienických zařízení, ale i např. u výtahů. Také se často se setkáváme s tím, že v objektu bezbariérové WC je, ale neslouží k účelu, ke kterému určeno je, dveře jsou buď uzamčeny a klíč není nikde k dispozici nebo tato bezbariérová WC slouží jako místnost pro úklidové prostředky. Kontrastní značení (pro slabozraké) Chybějící kontrastní značení u vstupních prosklených dveří, vnitřních prosklených dveří a jiných prosklených ploch. Vedlejší bezbariérové vstupy Chybějící informace u hlavních vstupů budov o možnosti využití vedlejšího bezbariérového vstupu. Kontrola objektů Kontrola objektů, u kterých bylo žádáno odstranění závad, probíhá po 6 měsících od zaslání výzvy na SÚ. V případě odstranění závad zasíláme stavebnímu úřadu stanovisko o odstranění závad, pokud došlo k odstranění pouze některých nebo žádných závad, zasíláme na stavební úřad opakovanou žádost o odstranění závad. V případě odstranění jakékoliv závady se samozřejmě mění tabulka přístupnosti a popis objektu na webových stránkách. Viz. prezentace - grafické vyjádření procesu kontroly objektů . Statistická tabulka odstraněných závad Údaje o počtu odeslaných žádostí a opakovaných žádostí na stavební úřady, počet závad odstranitených a odstraněných, počet stanovisek o odstranění závad. Všechny tyto údaje jsou uvedeny pro územní působnosti všech středisek bezbariérovosti. 26.


Statistické vyjádření činnosti středisek v oblasti mapování do r. 2012 Celkem bylo zmapováno 1619 stávajících staveb, proběhlo 1058 kontrol objektů a na webové stránky bylo uloženo 483 zmapovaných objektů. Odkaz na webové stránky České abilympijské asociace, o.s. – www.caacz.cz -

popisy bezbariérové přístupnosti veřejných budov

-

žádosti a opakované žádosti o odstranění překážek bezbariérového užívání staveb, písemné reakce příslušných SÚ a stanoviska ke kontrolní prohlídce

-

kompletní seznam a znění všech stanovisek a vyjádření

Zmapované stavby v jednotlivých městech a obcích jsou k dispozici na střediscích České abilympijské asociace. Těší nás, že naše práce je pro širokou veřejnost nejen přínosem ve smyslu předání informace, ale hlavně ve smyslu pomoci a to je náš prioritní zájem. V naší práci budeme nadále pokračovat, děkujeme stavebním úřadům za jejich spolupráci a pevně věříme, že budeme dál společně usilovat o zlepšení našeho bezbariérového prostředí, abychom všem těm, kteří každodenně překonávají bariéry, alespoň trochu usnadnili život.

27.


Euroklíč - klíč ke svobodě Mgr. Pavel Hříbek

Kontakt: Mgr. Pavel Hříbek, EVROPSKÝ INSTITUT PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ, o.s.,Sokolovská 615/138, 186 00 Praha 8 – Karlín, tel: 777 80 90 33, e-mail: [email protected]

Anotace NRZP ČR realizuje pod záštitou Asociace krajů ČR mezinárodní projekt Euroklíč, který už více než čtvrt století pomáhá lidem se zdravotním postižením a rodinám s malými dětmi ve vyspělých evropských zemích. Projekt byl oceněn jako "Nejvýznamnější počin roku 2007 v kategorii vybavení čerpacích stanic a dalších veřejně přístupných objektů", protože Euroklíč pomáhá odstraňovat nejistotu a řadu psychologických bariér a posiluje samostatnost a nezávislost těchto lidí v každodenním životě.

K čemu je dobrý Euroklíč? Dlouhodobým cílem projektu je zajistit osobám se zdravotním postižením a rodinám s malými dětmi rychlou a důstojnou dostupnost veřejných sociálních a technických kompenzačních zařízení (např. výtahů, svislých a schodišťových plošin apod.) osazených jednotným Eurozámkem. V ČR je již osazeno přes 550 míst - např. na úřadech, nádražích, čerpacích stanicích, v obchodních centrech apod.

Průvodce po místech v ČR, osazených Eurozámky Každé místo osazené Eurozámkem je zařazeno do veřejně přístupné databáze zařízení přátelských pro lidi se zdravotním postižením a rodiny s malými dětmi, s možností budoucího využití prostřednictvím satelitních navigačních systémů. Databáze je umístěna na www.euroklic.cz a průběžně aktualizována. Každoročně vydáváme i její tištěnou verzi.

Proč je nutné prostory uzavírat a osazovat Eurozámkem? Osoby se zdravotním postižením a malé děti potřebují ke své hygieně vybavené a čisté prostředí, což uzavřený prostor Eurozámkem lépe zajistí. Systém zpřístupňuje zařízení těm, pro něž jsou určena a brání jejich zneužívání, znečišťování a ničení nežádoucími skupinami (např. vandaly, narkomany, pouličními prostitutkami apod.).

Cílové skupiny projektu a distribuční místa Euroklíče Euroklíč může získat každý držitel průkazu TP, ZTP, ZTP/P, diabetik, stomik, onkologický pacient a člověk trpící Crohnovou chorobou. Protože jsou moderní veřejná sociální zařízení zpravidla vybavena přebalovacím pultem a díky své velikosti umožňují zaparkování dětského kočárku, mohou si Euroklíč dlouhodobě zapůjčit i rodiče dětí do tří let prostřednictvím Sítě mateřských center. V níže uvedených krajích se nám podařilo získat na nákup Eurozámků a Euroklíčů dotace, proto jsou jejich obyvatelům Euroklíče distribuovány zdarma; jedná se o kraje: Středočeský, Plzeňský, Olomoucký, Jihomoravský, Pardubický a Královéhradecký. Centrálními distribučními místy Euroklíčů jsou Regionální pracoviště a poradny NRZP ČR v jednotlivých krajích. Dalšími distribučními místy jsou Kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR a odbory sociálních věcí obcí s rozšířenou působností a obcí

28.


s pověřeným obecním úřadem. Distribučními místy pro rodiny s dětmi jsou pracoviště Sítě mateřských center.

Financování projektu V každém kraji NRZP ČR vyjednává individuální způsob financování realizace projektu a usiluje o prostředky z fondů EU (ROP Střední Čechy), z dotačních zdrojů ministerstev (MMR ČR, MPSV, MD ČR), z krajských rozpočtů (Středočeský kraj, Plzeňský kraj, Olomoucký Kraj, Jihomoravský kraj, Pardubický kraj, Královéhradecký kraj) a jiných zdrojů.

Alternativní distribuce Euroklíčů a instalace Eurozámků mimo dotované projekty Není-li zatím v některých krajích možné distribuovat dotované Euroklíče, mohou si je OZP zakoupit na NRZP ČR v Praze či na regionálních pracovištích v jednotlivých krajích. V omezené míře se také provádí jednorázové zapůjčování – zejména při cestách do zahraničí. Rovněž řada provozovatelů veřejně přístupných objektů osazuje svá zařízení Eurozámky z vlastních zdrojů. Podrobnější informace jsou na stránkách www.euroklic.cz.

29.


Online mapa jako nástroj informování veřejnosti o přístupnosti prostředí Mgr. Jana Čuková

Kontakt: Mgr. Jana Čuková, manažerka projektu Bezbariérová Olomouc, Magistrát města Olomouc, odbor sociálních věcí, Hálkova 20, 77900 Olomouc, tel. 724 493 951, e-mail: [email protected]

Anotace Ve statutárním městě Olomouci je realizován projekt Bezbariérová Olomouc. Jednou z jeho aktivit je informování veřejnosti o přístupnosti prostředí. Příspěvek se zabývá informováním veřejnosti o přístupnosti hlavních pěších tahů městem a popisuje dobrou praxi s tvorbou a využitím online mapy.

Představení projektu Bezbariérová Olomouc je dlouhodobá aktivita statutárního města Olomouc, jejímž cílem je postupné naplňování myšlenky Olomouce jako města přístupného všem občanům i návštěvníkům. Spuštění projektu v roce 2001 předcházelo anketní šetření mezi občany města, kteří se vyjadřovali k přístupnosti města a k místům a problémům, které vnímají jako palčivé. Na základě této ankety byla vypracována opatření projektu, který schválila Rada města Olomouce. Projekt je založen především na spolupráci jednotlivých subjektů a koordinaci jejich aktivit tak, aby již ve stádiu plánování akcí i staveb bylo plně využito potenciálu přístupnosti pro všechny. Jedná se o subjekty z oblasti: dopravy – Dopravní podnik města Olomouce, odbor dopravy magistrátu, Technické služby města Olomouce stavebních úprav – odbor investic, stavební odbor, odbor koncepce a rozvoje školství – odbor školství, zástupce Univerzity Palackého informovanosti – informační centrum, oddělení cestovního ruchu, IT oddělení sdružování a poskytování služeb osobám s omezenou schopností pohybu a orientace – Spolek trend vozíčkářů, TyfloCentrum, Oblastní unie neslyšících, zástupci maminek s malými dětmi, seniorů klíčové je zapojení veřejnosti – snažíme se co nejvíce informovat Olomoučany a nechávat je vyjadřovat se k našim záměrům, využíváme především měsíčníku města – Radničních listů a také struktur Komunitního plánování sociálních služeb ve městě Olomouci. Zástupci těchto subjektů se setkávají jako tzv. pracovní skupina projektu Bezbariérová Olomouc 4x ročně. Za více než deset let realizace projektu se přístupnost města významně změnila. Do většiny veřejných budov (úřady, pošty, dopravní stavby, kulturní objekty) je vytvořen bezbariérový vstup, všechny vozy hromadné dopravy jsou vybaveny komunikací s osobami s postižením zraku, všechny významné cíle 30.


jsou osazeny majáčky pro osoby s postižením zraku. Pěší komunikace se také stávají bezbariérovými a to především rekonstrukcemi a také tvorbou tzv. bezbariérových tras. Bezbariérové trasy jsou strategicky plánovány tak, aby zpřístupňovaly úseky ve městě, o nichž víme, že zde dlouhodobě neproběhne rekonstrukce a úpravy se zde soustředí právě jen na bezbariérovou přístupnost a zvýšení bezpečnosti pěších. Díky realizaci projektu je i při plánování aktivit a nákupů brán významný ohled na hledisko přístupnosti, např. Dopravní podnik nenakupuje jiné, než nízkopodlažní vozy do svého vozového parku, při tvorbě nových turistických služeb tvoříme i trasu vhodnou pro vozíčkáře nebo příležitosti pro osoby s postižením zraku. Součástí aktivit projektu je také informování veřejnosti. Vzhledem k tomu, že Olomouc je nyní ve fázi, kdy je mnoho bariér již odstraněno, mnoho jich také na své odstranění čeká a musíme počítat i s tím, že některé nám ve městě se středověkou historií zůstanou. V této fázi je tedy velice důležité mapovat přístupnost města a informovat o ní veřejnost. Využití tištěných a webových map přístupnosti prostředí se již v České republice stává trendem. Sběr těchto dat však velmi náročný na vyškolenou pracovní sílu a v případě mapování např. pěších komunikací ve větším městě také na rychlost aktualizací.

Mapování přístupnosti a informování veřejnosti Stav bariér v pohybu je nyní v Olomouci ve fázi, kdy je mnoho bariér již odstraněno, mnoho jich však také odstranění teprve čeká a musíme počítat i s tím, že některé nám ve městě se středověkou historií zůstanou. Je tedy velice důležité mapovat přístupnost města a informovat o ní veřejnost. K tomuto účelu jsme v Olomouci využili informací potřebných k vytvoření Územní studie Bezbariérová doprava ve městě Olomouci, která nám slouží jako strategický podklad pro tvorbu bezbariérového prostředí. Již její zadání neslo dva požadavky – zmapovat současné prostředí a tyto údaje přinést veřejnosti a na základě zjištění naplánovat další rozvoj přístupnosti. Abychom mohli mapovat ve stotisícovém městě jako je Olomouc, bylo třeba vytyčit hlavní pěší tahy městem. Základem pro vytýčení sítě pěších tras bylo vymezení zdrojů a cílů pro pohyb cílových skupin. Cíly se staly zařízení státní správy, škol, služeb, zdravotnictví, kultury, sportu, obchodní centra, církevní objekty, ochrana obyvatel a některá multifunkční zařízení. K vymezeným zdrojům, kterými byly určeny zejména dopravní uzly a parkoviště, byly přidány ještě zastávky hromadné dopravy. Vzhledem k tomu, že cílovou skupinou jsou také děti předškolního věku, senioři, atd. bylo třeba znát obecně vyšší koncentrace zalidnění na území města Olomouce. Pro tyto účely byl získán podklad zpracovaný Univerzitou Palackého, Centrem kinantropologického výzkumu, který se pěší dopravou a jejími vazbami dlouhodobě zabývá. Zhodnotit bariéry pro osoby se sníženou schopností pohybu se ukázalo jako komplikované. Je velmi těžké určit hranice mezi jednotlivými kategoriemi zdolatelnosti. Každý jednotlivec má totiž jiné schopnosti např. zdatnost, odhad překážek a různé jsou i možnosti pohybu na mechanickém nebo elektrickém vozíku. V terénu je potom k vidění celá řada částečně zdolatelných překážek, jako jsou třeba obroušené a různě poškozené obrubníky, často i zničené přejížděním těžké techniky. Tato místa jsou někdy paradoxně docela dobře překonatelná. Pro účely informování veřejnosti nejsou normovým řešením a měly by být opraveny, ovšem jako obecná informace pro osoby se sníženou schopností pohybu můžou být zařazeny do mírnější kategorie. Dalším častým jevem jsou současně neupravené obrubníky u přechodů avšak sousedící např. s vjezdem, kudy je možné takovou překážku minout. Ovšem taková skutečnost je dost zavádějící a není ani možno ji v dostupných měřítcích jednoduše zobrazit. Proto je výsledné zhodnocení stavu kvalifikovaným odhadem a tedy svým způsobem subjektivní. Při mapování jsme se rozhodli rozdělit na přístupnost povrchů a přítomnost překážek. Povrchy chodníků, pěších zón, přechodů přes komunikace jsme rozdělili do těchto kategorií: rovné – „normové“ rovné dlažby s minimálními výškovými rozdíly (max. 2cm), dostatečně vyplněnými a úzkými spárami, které neumožňují uvíznutí kol celistvé asfaltové nebo betonové povrchy 31.


nerovné – překonatelné polámaná nebo uvolněná dlažba, rozpraskaný a jinak porušený asfaltový nebo betonový povrch, historická dlažba s velkými vymytými spárami nebezpečnými k uvíznutí kol nezpevněné, úzké prostory – nepřekonatelné vyšlapané pěšiny bez vybudovaného chodníku, velký podélný či příčný sklon v úseku delším než 9 m, prostory úzké pro průjezd vozíku do šířky 90cm. Překážky jsme rozdělili také do tří kategorií normové – které vlastně překážkami nejsou snížený obrubník do výšky 2cm, sklon rampy do 1 : 12 (8,33%) překonatelné nízký obrubník překonatelný zejména s asistencí, jedná se převážně o výšku k překonání asi do 6 cm spojenou s neostrou hranou obrubníku zvýšený podélný či příčný sklon v úseku kratším než 9 m bez velkého rizika překlopení vozíku nepřekonatelné vysoký obrubník, schody, vysoký podélný a příčný sklon Vytvořené kategorie jsme ověřovali ve spolupráci s oslovenými zástupci nestátních organizací. Spolek Trend vozíčkářů provedl vzorové zhodnocení konkrétních ulic a následné mapování bylo prováděno v úzkém týmu. Vzhledem k již zmíněné náročnosti posouzení jednotlivých situací a velké míře subjektivity se to ukázalo jako nejlepší cesta. V dnešní době, kdy kriteria byl již mnohem lépe popsána a vytvořeny nové metodiky se provádějí více či méně úspěšné pokusy rozšířit týmy mapovačů. První zveřejnění získaných informací bylo provedeno vydáním a distribucí tištěných map. Tištěná mapa velmi dobře přenosná, její využití nepotřebuje žádnou přípravu a pro uživatele byla zdarma. Jejím ohromným nedostatkem však je, že velmi rychle zastarává. Již v prvních dnech distribuce mapy jsme věděli, že není zcela aktuální. Vzhledem k další skutečnosti a tou je finanční náročnost vydávání tištěných map jsme se rozhodli po první aktualizaci výsledky zveřejnit v online mapě. Rozhodli jsme se minimálně jednou ročně mapu aktualizovat. První aktualizace byla prováděna znovu ve velmi úzkém týmu, ale její náročnost ve srovnání s prvotním sběrem dat byla výrazně snížena. Pro umístění dat jsme využili pro uživatele přátelského a známého prostředí Googlemaps. Reakce veřejnosti jsou velice příznivé a zanedlouho jsme do mapy doplnili i informace o přístupnosti zastávek hromadné dopravy. V současné době probíhá aktualizace dat ve spolupráci se studenty oborů Aplikovaná tělesná výchova a Aplikované pohybové aktivity Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Vzhledem ke zkušenosti, že aktualizace dat je mnohem méně náročný proces, rozhodli jsme se zkusit využít aktivit studentů. Pro ty má tato aktivita přínos ve smysluplných studijních povinnostech s praktickým využitím, což se zdá být vysoce motivujícím prvkem. Pro město se jedná o významnou sezónní posilu a v případě oboustranné spokojenosti přemýšlíme i o možnosti aktualizovat mapu i častěji. Budeme takto schopni přinášet velmi aktuální informace o přístupnosti pěších komunikacích pro osoby se sníženou schopností pohybu velice efektivně a ekonomicky. Online mapu naleznete na webu projektu bezbariérová Olomouc na adrese: http://www.olomouc.eu/obcan/socialni-sluzby/projekt-bezbarierova-olomouc/mapabezbarierovych-uprav

32.


Metodika ISEMOA – systém řízení kvality v oblasti přístupnosti Barbora Kolárová Kontakt: Barbora Kolárová, Nadace Partnerství, Krátká 26, 100 00 Praha 10, tel.: 274 816 727, 608 210 642, e-mail: [email protected]

Anotace Metodika ISEMOA je nástroj pro všechny typy obcí, měst, a krajů, které mají zájem zlepšit přístupnost ve své lokalitě. Místní pracovní skupina pod vedením externího auditora zhodnotí, jak úřad přistupuje k problematice přístupnosti v dané lokalitě, určí silné a slabé stránky a vypracuje strategii a akční plán vedoucí ke stálému zlepšování přístupnosti.

Osoby se sníženou schopností pohybu a orientace, které představují přibližně 1/3 obyvatel Evropy, zdolávají každý den řadu bariér ve veřejném prostoru a hromadné dopravě. Jsou kvůli tomu více závislí na používání automobilu. Obce a města, která chtějí zlepšit přístupnost veřejných prostor a veřejné dopravy, mohou použít metodiku ISEMOA, která byla vyvinuta v rámci tříletého Evropského projektu. Jedná se o systém řízení kvality, který podporuje místní a krajské úřady při práci na zlepšování přístupnosti celého dopravního řetězce udržitelnými způsoby dopravy. Základním principem systému řízení kvality je posuzování kvality z pohledu uživatelů a její zajištění pomocí opakujícího se cyklu plánování – implementace – vyhodnocení s důrazem na potřeby uživatelů. Cíle metodiky ISEMOA pomoci místním úřadům odstranit bariéry ve veřejném prostoru a veřejné dopravě a zlepšit přístupnost místa udržitelnými způsoby dopravy umožnit lidem se sníženou schopností pohybu a orientace používat udržitelné způsoby dopravy jako jsou chůze, cyklistika, hromadná doprava snížit finanční náklady na dopravu ISEMOA se zaměřuje na všechny skupiny lidí se sníženou schopností pohybu a orientace osoby s trvalým nebo dočasným zdravotním postižením nebo znevýhodněním osoby s malými dětmi seniory osoby s těžkými nebo objemnými zavazadly osoby s komunikačními problémy

33.


Každý z nás se čas od času ocitne v nějaké skupině osob se sníženou schopností pohybu a orientace! ISEMOA bere v úvahu celý dopravní řetězec od dveří ke dveřím přístupný trvale udržitelnými způsoby dopravy včetně chůze (i s pomůckami), jízdy na kole, hromadné dopravy nebo kombinace několika způsobů. ISEMOA počítá s různými druhy udržitelné dopravy: chůze (také s pomůckami) cyklistika hromadná doprava kombinace ISEMOA prosazuje ucelený pohled na přístupnost, tedy geografický aspekt (vzdálenost, lokalitu) a síť služeb (hustota infrastruktury pro pěší a cyklisty, údržba, jízdní řády) stejně jako bezbariérové řešení staveb a služeb (chodníky, cyklostezky, zastávky, vozidla, informace pro cestující, navigační systém). ISEMOA se zaměřuje na všechny druhy bariér: bariéry způsobené fyzickou kondicí organizační nedostatky postoje a chování lidí bezpečnostní situace Metodika ISEMOA je vhodná pro všechny typy obcí, měst a krajů, které mají zájem zlepšit přístupnost ve své lokalitě. Neexistují žádná omezení ohledně charakteristiky nebo rámcových podmínek lokality (počet obyvatel, velikost území, ekonomické ukazatele apod.) a nezáleží na tom, jestli už obec, město nebo kraj zavedl v minulosti více opatření na zlepšení přístupnosti nebo stojí teprve na začátku procesu. Metodiku ISEMOA může využít jakékoliv město, obec nebo kraj. Základem metodiky ISEMOA je řízený proces auditu: Zástupci úřadu (místního nebo krajského) společně s externím auditorem posoudí aktuální stav přístupnosti, kriticky zhodnotí všechny aspekty práce na odstraňování bariér, identifikují silné a slabé stránky a vypracují akční plán stálého zlepšování těch oblastí, které byly vyhodnoceny jako slabé. Je zásadní, aby se auditu podle metodiky ISEMOA zúčastnily všechny dotčené strany: uživatelé (zvláště lidé se sníženou schopností pohybu a orientace), majitelé a správci komunikací (zástupce místního úřadu a kraje, dopravního odboru, odboru územního plánování, správy a údržby silnic...) operátoři veřejné dopravy, zástupce firem z oblasti turistického ruchu apod. ISEMOA pomáhá: zvýšit povědomí o důležitosti přístupnosti a její roli při vytváření šetrného a udržitelného dopravního systému pro všechny získat inspiraci a nové nápady na zlepšování přístupnosti zajistit efektivní zapojení zainteresovaných stran do plánování, implementace a vyhodnocení přístupnosti, zahájit komunikaci mezi zainteresovaným stranami ukázat, že obec, město nebo kraj aktivně pracuje na odstraňování bariér

34.


Inovativní přístupy v komunikaci úředníků a strážníků s občany v Chomutově Bc. Kamila Faiglová, Mgr. Šárka Schönová

Kontakt: Bc. Kamila Faiglová, vedoucí odboru sociálních věcí, Statutární město Chomutov, Zborovská ul. 4602, 430 28 Chomutov, tel.: 474 637 193,725 853 034, e-mail: [email protected]; Mgr. Šárka Schönová, tisková mluvčí, Statutární město Chomutov, Zborovská ul. 4602, 430 28 Chomutov, tel.: 474 637 433, 602 776 341,e-mail: [email protected]

Anotace Prezentace inovativních přístupů v boření jakýchkoli bariér (stavebních, komunikačních, sociálních) tak, aby úřad a město bylo přívětivým místem pro všechny skupiny obyvatel. Magistrát disponuje místností, která funguje jako dětský pokojíček k výslechům a pohovorům s dětmi. Úředníci a strážníci městské policie se vzdělávají ve znakovém jazyce, aby mohli komunikovat se sluchově postiženými. Neustále se hledají další možnosti přiblížení úřadu lidem a odstranění bariér.

Boříme bariéry Město Chomutov se snaží bořit bariéry dlouhodobě. A to jak stavební, sociální, tak i komunikační. Stojí za tím trvalá snaha radnice o jejich odstraňování. Je kladen velký důraz na tzv. proklientský přístup k občanům. Protože je však široká veřejnost tvořena různými skupinami, z nichž každá vyžaduje specifický a individuální přístup, zaměřuje se naše pozornost na konkrétní skupiny – zdravotně postižené, seniory, děti a další. Stavební bariéry díky novým normám ve městech a veřejných budovách už nevznikají. Chomutov se však zaměřuje na nápravu historického stavu ve všech budovách magistrátu i na veřejných plochách v celém městě. Díky projektům se po několik let bezbariérově upravují komunikace, zastávky MHD a přístupy k nim na chomutovských sídlištích. Stavební úřad spolupracuje s Národním institutem pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace (NIPI). Například v nové SD aréně jsou 4 výtahy a vymezený prostor pro vozíčkáře tak může být umístěný ve třetím poschodí s velkým výhledem, aby postižení nemuseli sportovní zápasy sledovat z nebezpečných míst za mantinely, jak je to obvyklé na jiných zimních stadionech. Úřadem vlády má město schváleno několik bezbariérových tras, které postupně realizuje. Zajímavým počinem bylo vydání bezbariérové mapy v tištěné i elektronické podobě. Komunikaci s občany ztěžují nejen různé stavební bariéry, ať už v podobě schodů nebo úřední přepážky či okénka, ale také překážky v komunikaci. Magistrátní úředníci absolvují množství vzdělávacích kurzů se zaměřením na jejich odbornost, komunikační metody, ale třeba i jazykové kurzy. A právě zde se zrodil nápad dvou strážníků městské policie, že by příspěvek na jazykové kurzy chtěli využít na kurz znakové řeči, což by ve své práci využili více. V roce 2011 začalo kurzy základů znakového jazyka ve svém volnu navštěvovat právě tito 2 strážníci a 14 úředníků z různých odborů magistrátu. V loňském roce šlo do pokračovacího kurzu 6 úředníků a 2 strážníci, zároveň začalo 35.


dalších 6+2 nový kurz a letos pokračuje dalších 4+4. Absolventi kurzů, kteří ve vzdělávání nepokračují, se pravidelně setkávají na seminářích, kde si osvojené znalosti opakují. Všechna pracoviště úředníků ovládajících základy znakové řeči byla označena příslušným piktogramem s popisem, aby případní klienti mohli tuto službu navíc využít. Zabýváme se dalšími možnostmi otevření a přiblížení úřadu občanům a dalším takovým pomyslným krokem ke zrakově postiženým a seniorům by měla být úprava webových stránek města tak, aby zde měli možnost získat mnoho hodnotných informací i lidé se zrakovým handicapem. Tzn. možnost větší písmo, případně doprovozené audio nahrávkou. Bariéry v komunikaci boří svým projektem Váš strážník i městská policie. Již více než rok mají jednotlivé lokality města rozdělené a prostřednictvím osobních, telefonních, e-mailových kontaktů a komunikace na sociálních sítích jsou blíže občanům, kteří neváhají se na ně s důvěrou obracet. Pravidelně se vedení města, strážníci, zástupci technických služeb a dopravního podniku scházejí s občany, aby odpovídali na dotazy, sbírali podněty a připomínky k životu ve městě. V roce 2010 byl v budově magistrátu vybudován tzv. dětský pokojíček. Je to speciální místnost, kterou využívají především pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí proto, aby se zde děti při pohovorech cítily lépe než v neosobní kanceláři. Pokojíček je barevně vymalovaný, vybavený dětskými hračkami, obrázky, knížkami, vhodným nábytkem, pestrým kobercem a dalšími dětskými doplňky. Po roce užívání jsme ho za pomoci projektu z prevence kriminality povýšili na speciální monitorovací a výslechovou místnost. Je to tím, že jsme doplnili záznamovou techniku, která umožňuje, aby pohovoru byli ve vedlejší, tedy monitorovací, místnosti přítomni kromě sociálních pracovnic i vyšetřovatelé, policisté, soudci a státní zástupci. Ti mohou nerušeně pokládat doplňující dotazy a vyhotovený záznam pak slouží i v dalším projednání u soudu. Děti tak o nepříjemných zážitcích mluví pouze jednou, což je pro jejich psychiku mnohem lepší. Do dnešního dne zde bylo provedeno 240 pohovorů a 90 monitorovaných výslechů. Pokojíček tak plně slouží týraným, zneužívaným, zanedbávaným nebo i stresovaným dětem, zdravotně handicapovaným dětem i dospělým, a to jak v případě skutečného výslechu nebo jen pohovoru sociálních pracovnic řešících třeba rodinné konflikty. Proklientsky zaměřený chomutovský magistrát je vybaven zvonkem, kterým si handicapovaní mohou přivolat pomoc, ve výtahu jsou tlačítka upravená pro nevidomé. Pro občany, kteří se sice k úřadu dostanou, ale pohybují se velmi obtížně, je k dispozici v informační recepci vozík, aby pro ně cesta úřadem nebyla tak náročná. Úředníci jsou připraveni na požádání handicapovaným pomoci. Občanům usnadňuje jednání na úřadě možnost objednání prostřednictvím SMS, stejně jako jsou tímto způsobem vyrozuměni, že mají k vyzvednutí připravené doklady, o jejichž vydání zažádali. V blízkosti přepážek k vyřízení agendy občanských průkazů a cestovních pasů byl vybudován dětský koutek, kde si mohou krátit čas hrou malé děti, které zde čekají se svými rodiči na vyřízení požadavku. Vedení radnice se i dále zajímá o to, jak přiblížit lidem cestu na úřad a odstranit třeba i psychické bariéry, jež mohou některým jednání na úřadě ztěžovat. Sledujeme trendy a hledáme další cesty.

36.


Překonání bariér využitím alternativní komunikace Mgr. Miluše Horská

Kontakt: Mgr. Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu Parlamentu České Republiky, ředitelka Základní a Praktické školy Svítání o.p.s. Pardubice, Komenského 432, Pardubice 530 03, tel.: 466 049 910, e-mail: [email protected]

1. Škola Svítání Od roku 1992 poskytuje dětem, mládeži a dospělým lidem s mentálním a kombinovaným postižením vzdělávání a další služby směřující k rozvoji osobnosti a zapojení do běžného života. Učí žáky s kombinovaným postižením komunikovat s okolním světem a pohybovat se v něm. Postupně bourá bariéry a propojuje světy, které nejsou tak odlišné, jak se zdá. Na počátku historie školy stáli rodiče dětí s mentálním postižením, kteří si přáli, aby jejich děti vyrůstaly v rodinném prostředí. Díky těmto principům dnes škola poskytuje služby více než 170 žákům, kteří dojíždějí z celého Pardubického kraje. Základní škola a Praktická škola SVÍTÁNÍ, o.p.s. zajišťuje každodenní svoz děti z místa bydliště do školy. Pardubičtí žáci využívají k dopravě do školy účelový spoj MHD Dopravního podniku města Pardubic. Tohoto spoje využijí zpravidla děti, jejichž bezpečnost zabezpečuje doprovod pomocného asistenta a osobních asistentů. Mimo pardubičtí žáci využívají svozových mikrobusů ve vlastnictví školy SVÍTÁNÍ.

2. Princip integrace a inkluze V současné době mnozí ze široké veřejnosti neví, jakým způsobem nebo jakou terminologii oslovovat spoluobčany s handicapem. Podle aktuální speciálně pedagogické terminologie se vždy na prvním místě hovoří o člověku nebo dítěti a posléze se zmiňuje postižení, handicap nebo speciální potřeba. Velmi často jsou používané pejorativní názvy pocházející z minulých dob, například: invalida, mrzák, imbecil, apod. Nejnovější světový trend, který se vyvíjí na mezinárodní úrovni, mluví o člověku se znevýhodněním. Během svého života se každý dostává do tzv. „znevýhodněných situací“. Zdravotní postižení není jen samotné omezení člověka, ale limitující jsou situace, do kterých se může dostat při styku s veřejností, architektonickými překážkami či komunikaci s okolními lidmi. Tyto střety činí člověka znevýhodněným. Ve veřejných mediích se často hovoří o tzv. integraci lidí se speciálními potřebami. Integrace obnáší začleňování osob se znevýhodněním do intaktní společnosti. Pozornost se hlavně klade na vzdělávání lidí s postižením, ale měli bychom mít na zřeteli také vzdělávání široké veřejnosti, která si často neuvědomuje, že i s handicapem se může člověk plnohodnotně účastnit kulturního a společenského života.

37.


3. Příběh Ondry Ondra je šestnáctiletý chlapec, který navštěvuje Základní a Praktickou školu Svítání. Chodí do třídy pro děti s autismem a vzdělává se podle učebních osnov Pomocné školy a přípravný stupeň pomocné školy, 8. ročník ZŠ speciální. Ondra porozumí mluvené řeči, avšak sám od narození nemluví. Jediným verbálním projevem je broukání a vokalizace některých hlásek. Ve škole jsme proto nastavili komunikaci pomocí gest a znaků z českého jazyka pro neslyšící. Dále využíváme globální čtení, přiřazování celého pojmu k obrázku nebo fotografii, aby žák pasivně uměl pojmenovat věci, osoby a své nejbližší okolí. Velkou předností Ondry je osvojení analýzy a syntézy slov, které využívá při psaní. Používá velké tiskací písmo, správně napíše jednoslovné vyjádření, u kterých chybí gramatická forma písma. Díky tomu dokáže sdělit svoji potřebu, náladu, přání a zájem blízké osobě.

4. Alternativní komunikace Dorozumívat se mluvenou řečí patří mezi specifickou lidskou schopnost a lidé to obvykle považují za zcela samozřejmé. Jsou však mezi námi i ti, kteří z nejrůznějších důvodů nemohou komunikovat verbálním způsobem vůbec, nebo jen v omezené míře. Proto ve škole Svítání hledáme náhradní způsoby, kterými by naši žáci mohli vyjadřovat všechno to, co se obvykle vyjadřuje mluvenou řečí a mohli tak aktivně ovlivňovat svůj život, své okolí a dále se rozvíjet. Alternativní (z lat. alternatere- nahrazovat) komunikační systémy se používají jako náhrada mluvené řeči. Na rozdíl od augmentativní komunikace (z lat. augmentare - rozšiřovat), která podporuje již existující, ale pro běžné dorozumívání nedostatečné komunikační schopnosti. Závažná porucha komunikace provází nejčastěji děti s vrozeným kombinovaným postižením (mozkové obrny, těžkého sluchového postižení, těžkých vývojových vad řeči, mentálního postižení, autismu, kombinovaných postižení), se získanou poruchou (po mozkové cévní příhodě, úrazech mozku, nádorech mozku, získaného těžkého sluchového postižení, získaných kombinovaných postižení), nebo s degenerativním onemocněním (sklerózy multiplex, muskulární dystrofie, amyotrofické laterární sklerózy, Parkinsonovy choroby, Huntingtonovy choroby, Alzheimerova syndromu).

Metody a postupy AAK Při nastavování podpůrných nebo náhradních komunikačních systémů je třeba využívat všech schopností dítěte. Zásadou je vždy to, aby způsob dorozumívání byl co nejpřirozenější, jak je to jen v dané situaci možné. Alternativní komunikace tedy využívá například: Systémy bez pomůcek cílené pohledy očí, mimika gesta, gestikulace, manuální znaky (např. znakový jazyk pro neslyšící) Jedná se o spojení řeči a pohybu - zrakové, hmatové a pohybové podněty. Gesta a postoje celého těla se tedy využívají jako pomoc při vybavování slov – jde o techniku nápovědy pohybem pro podporu paměťové stopy. U mnoha lidí s kombinovaným znevýhodněním je kladen důraz na zrak a kinestetické vnímání, protože mluvené slovo je chvilkové a obtížně zachytitelné. Gesto zde poskytuje doprovodnou vizuální informaci.

38.


Gesta či znaky jsou využívané i v bezprostředních situacích, které jsou pro dítě aktuálně zajímavé. To je velmi důležité u dětí s mentálním postižením a s poruchami pozornosti. Výhodou je i možnost komunikace na větší vzdálenost, jsou kdykoliv k dispozici bez zdlouhavého hledání či listování. Systémy s pomůckami Jde o systém komunikace, kdy je mluvené slovo spojeno a fixováno s trojrozměrným předmětem, fotografii, obrázkem nebo piktogramem. Předměty - výhodou trojrozměrných symbolů, je aktivní manipulace s nimi, mají hmatovou strukturu a jsou i bez pomoci zraku snadno rozpoznatelné. Využívají se u malých dětí, u osob se zrakovým postižením a kombinovaného smyslového postižení. Lze využít konkrétní předmět ve skutečné podobě nebo ve formě miniatur, například: hrníček=pití). Fotografie – znázorňují předměty, činnosti, osoby, místa. Výhodou fotografie je srozumitelnost, čitelnost a motivace dítěte oproti grafickým obrázkům. Často se používají jako předstupeň neboli příprava pro používání abstraktnějších symbolů. Grafické symboly (např. PCS, piktogramy)- pro potřeby lidí s těžkou poruchou řeči jsou navrženy různé typy grafických symbolů, černobílých či barevných. Některé se využívají pro výuku čtení u dětí s postižením. Grafické symboly dětem pomáhají pochopit strukturu prostředí, sled činností v čase, stavbu věty, jsou výhodné i pro možnost vyjádření abstraktních jazykových pojmů. Komunikační tabulky - symboly se dle potřeby dětí, které nemluví, sestavují do tzv. komunikačních tabulek. Jsou uzpůsobeny podle zrakových, pohybových či mentálních možností daného žáka. Vybraný symbol je ukazován prstem, pěstí, pohledem, světelným paprskem umístěným na hlavě, apod. Uživatel je vtažen do procesu výběru slovní zásoby a uspořádání tabulky tak, aby byla zajímavá (i pro jeho vrstevníky), odrážela osobnost, zájmy a věk dítěte. Důležité je postupné rozšiřování slovní zásoby - tvorba tabulky je pokračující proces a nová slovní zásoba musí být dostupná podle měnící se komunikační situace. Dítě musí také umět o tabulku požádat. Písmena a psaná slova - pro nemluvící děti je velmi výhodné, pokud se mohou vyjadřovat pomocí písma, protože možnosti komunikace jsou pak pro ně mnohem širší. Pro vystavění komunikace je důležité začít co nejdříve budovat schopnost rozpoznat písmena a tištěná slova – zpočátku se kombinují s obrázkovými symboly. Tabulky mohou postupně obsahovat i samostatná písmena, slabiky, slova, věty a číslice. Technické pomůcky s hlasovým výstupem - jsou to pomůcky jednoúčelové, využívané pouze pro komunikaci. Mohou to být jednoduché pomůcky s tištěným nebo hlasovým výstupem (s omezeným počtem vzkazů) či přístroje s klávesnicí nebo displejem (obrázky, fotografie, symboly, nápisy). Hlasový výstup může být formou syntetické řeči nebo digitalizované řeči (lidská řeč nahraná na pomůcku). Počítače - počítač musí být vybaven speciálním softwarem. Výhodou je možnost současného využití počítače, tabletu, i Pod například pro výuku. Pro jednoúčelová zařízení i počítač je důležitá fyzická přístupnost pro uživatele, proto velice často používáme dotykové obrazovky, speciálně upravené klávesnice, alternativní myš apod.

39.


Je důležité si uvědomit, že technické pomůcky samy o sobě neposkytují jednoduché řešení všech problémů v komunikaci, podstatné je, jak se využívají. Uživatel by měl mít z praktických důvodů přístup jak k technickým, tak k netechnickým pomůckám tak, aby mohl reagovat v různých komunikačních situacích.

5. Současná situace v Pardubicích Vzhledem k autistickým rysům v povaze Ondry je nutné chlapce na akci připravit, oznámit mu obrázkem a textem, že půjde na vycházku den dopředu, dohodnout a ujistit ho s kým půjde a kdy. Do tzv. denního režimu, který je ve třídě hned u dveří připevníme fotografii a označení procházka. Ondra již s akcí počítá a chová se zcela ukázněně. Samostatně se po svačině oblékne, obuje a čeká u dveří školy. Vyrážíme k zastávce autobusu č. 12 v Pardubičkách. U světelného semaforu Ondra sám mačká tlačítko pro chodce a po chvilce s námi může bezpečně přejít. Autobus přijíždí za okamžik. Je to bezbariérový spoj, který Ondrovi umožňuje pohodlný nástup. Ondra hned hledá volné místo, jeho lehký fyzický handicap na chlapci není na první pohled téměř viditelný, takže pro širokou veřejnost může působit jako zdravý. Používáme bezbariérový spoj autobusu č. 12 směrem k hlavnímu nádraží. Hlasový záznam na každé zastávce informuje název a místo, kde právě jsme. Ondra si také pozorně vštěpuje obrázkovou komunikaci – základní piktogramy na oknech, světelnou signalizaci, a další. Vystupujeme na konečné stanici, Ondra se přesto ujišťuje, zda má vystoupit. Na hlavním nádraží vcházíme otvíracími dveřmi k tabuli s odjezdy vlaků a s přesným časem. Chlapec si přečte pečlivě názvy a čísla vlaků, hl. stanic, registruje i čas odjezdu vlaků a i to, že vlak přijel do stanice a světelné znamení dává signál blikáním. Ptáme se, zda pozná, ze kterého nástupiště vlak odjíždí. Tuto informaci Ondra zatím sám neumí vyhodnotit, protože se číslo nalézá až na konci řádku. Perfektně ovládá zkratky a názvy vlaků, ale číslo nástupiště nedokáže vyhodnotit. Učíme ho poznat, kde najde informaci o čísle nástupiště, a ověříme, zda instrukci pochopil. Ondra nám na prstech ukazuje čísla nástupišť, na které se ptáme. Po chvíli ověřujeme, zda dokáže vyhledat daný vlak a dojít na místo odjezdu. Použije běžné schodiště a míří přímo na správné nástupiště. Jde velmi rychle, někdy nevyhodnotí situaci a je možné, že by do lidí mohl narazit. Vše hlídá asistentka, která si již je vědoma, že na Ondrovi není handicap tolik patrný a nikoho z veřejnosti sotva napadne, že by bylo potřebné se k chlapci chovat jiným způsobem. Druhým úkolem na hlavním nádraží bylo, aby si Ondra sám zakoupil jízdenku na vlak do Rosic nad Labem. S chlapcem si nejprve situaci musíme připravit – usadíme se na lavičku a sdělujeme mu, co za chvíli učiní sám bez pomoci asistentky a co je nutné pro komunikaci s paní u přepážky, aby mu porozuměla. Žák si napíše název stanice a míří k přepážce. Paní nejprve nerozumí, co Ondra požaduje, ale při náznaku asistentky, že se jedná o dítě nemluvící, si vezme kartičku ZTP, přečte si nápis, kam jízdenku chce a nahlas a pomalu říká, co Ondra požaduje. Při otázce, zda chce chlapec i zpáteční slovo doprovodí jednoduchým gestem ruky, Ondra rychle pokývá hlavou a gesto zopakuje. Znamená to tedy, že požaduje i zpáteční jízdenku. Dostává lístek, peníze na zpět a v klidu pozdraví a odchází. Sám celou situaci velmi dobře zvládl, má radost a my jsem rádi, že je možné v praxi potkat tak dobře spolupracující zaměstnankyni Českých drah. Před hlavním nádražím studujeme světelnou digitální ceduli s odjezdy trolejbusů. Ondra vyrozumí, že trolejbusem č. 2 by dojel nazpět do školy Svítání, nedokáže však vyhodnotit, ze kterého nástupiště, zvláště, je-li informace na spodním řádku tabule. Zcela jistě ale trolejbus zaregistruje zrakem a musí pak již rychleji dojít na správné místo odjezdu. V běžném tištěném jízdním řádu by téměř jistě nenašel požadovaný spoj ani čas.

40.


Naším dalším stanovištěm je Krajská knihovna v Pardubicích na Perštýnském náměstí. Při vstupu na samotné historické náměstí Ondra nemůže nápis Knihovna najít a neví, kam se má vydat. Místo mu musíme ukázat a společně vstupujeme do historického domu. Sám si sundává bundu a podá paní oblečení, zapomíná si však vyzvednout klíček s číslem. Do knihovny má vstup zdarma, je mu otevřen turniket tak, aby nemusel používat sejmutí čárkového kódu. Najde výtah a přivolá jej, sleduje světelný displej s číslem, které oznamuje, ve kterém patře se výtah právě nachází. Ve výtahu, který je koncipován i pro dopravu lidí s vozíkem, sám ovládá tlačítka a kontroluje čísla a světelný údaj. V knihovně si vybírá oblast mapy a státy, která ho velmi zajímá. Najde knihu s fotografiemi celé ČR a jde si ke stolku knížku prohlížet. Po chvíli listování, ukazování a čtení názvů známých míst jde Ondra knihu uklidit a odchází z knihovny. Odtud nás vede nazpět do školy Svítání svoji naučenou trasou, která vede podél řeky Chrudimky, a kterou chodí děti každý týden ze školy na plavání. Cestou jde velmi rychle a nevyhledává žádný kontakt ani náznak komunikace. Pouze se pohledem vždy ujistí, zda jsme za ním a vše plyne tak, jak má.

6. Závěr a vyhodnocení situace Koncepce bezbariérovosti města Pardubic je výsledek snahy směřující k vytvoření dlouhodobé koncepce zkvalitnění života nejen lidí s handicapem od roku 1994, odbor dopravy. Záměrem bylo vytvořit Pardubice bez bariér (6 etap) základní trasy, vlakové nádraží. Upravena většina zastávek MHD, křižovatky jsou řízené světelnou signalizací, nainstalována zvuková klepátka. Přes dvoupruhé a širší komunikace se vkládají dělící ostrůvky pro bezpečnější přechod a přejezd osob na vozíku, rodičů s kočárky. Handicapovaní a ostatní osoby s omezením pohybu a orientace, maminky s kočárky, rodiče s malými dětmi, senioři, a lidé, jejichž pohyblivost je omezena na přechodnou dobu stavem po úrazech apod. Bezbariérově řešené zastávky s předepsanou výškou obrubníků pro snadný nástup osob na vozíčku do vozidel MHD, osazují se hmatné vodící prvky pro snadnější orientaci osob nevidomých, cyklostezky Je stále třeba rozšiřovat přístupnost prostředí pro všechny osoby, místa s menším výskytem vozidel. Samostatnost a soběstačnost zvyšuje sebevědomí, začlenění do společnosti, možnost být nezávislý, nácvik péče o vlastní sobu a o své sociální prostředí, sebeobsluha vyžaduje nácvik. Psychická odolnost, vše trvá déle, základním kritériem je bezpečnost.

41.

Společně k bezbariérovosti IV

Recommend Documents