IV. VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:

IV. VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů a) povinná připomínková místa – čl. 5 odst. 1 písm. a) Resort Připomínky Ministerstvo K bodu 25 – ustanovení § 13a: dopravy Obecně:

Vypořádání Akceptováno. Text upraven.

Je třeba provést revizi celého textu ustanovení z formálního hlediska a opravit chybné grafické označení odstavců. Obdobnou úpravu je třeba provést i v § 14. K § 13a odst. 1: a) Toto ustanovení nezakazuje dopravcům stanovit ještě jiné dílčí položky Připomínka akceptována. Text zakazující než zde uvedené, čímž může dojít k navýšení maximální přípustné ceny uplatnění dalších složek ceny byl doplněn. stanovené případnou cenovou regulací. Tyto další položky mohou být ve Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn. smyslu navrhovaného ustanovení § 13a odst. 1 uvedeny buď na předních dveřích vozidla, nebo ve smyslu § 13a odst. 1 ve spojení s § 13a odst. 7 uvnitř vozidla před pravým předním sedadlem. Navrhujeme proto využít formulaci uvedenou v § 14 odst. 2 vyhlášky č. 478/2000 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007, dle něhož musela informace umístěná na dveřích vozidla zahrnovat všechny dílčí položky, z nichž je výsledná sazba složena s tím, že dílčí položkou mohou být pouze numericky vyjádřené sazby stanovené § 13a odst. 1 tohoto zákona. Tuto připomínku uplatňujeme jako zásadní.

b) Rovněž považujeme za vhodné, aby cenová informace umístěná na Akceptováno. Text doplněn. dveřích vozidla obsahovala v pravém horním rohu číslo, pod nímž je Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn. příslušná sazba uložena v paměťové jednotce taxametru, aby cestující měl možnost si při jízdě z údaje o této sazbě na taxametru ověřit, že taxametr počítá jízdné s použitím sazby uvedené na dveřích vozidla taxametru. c) Z hlediska formulačního doporučujeme slova „v obci, ve které je Text byl v dohodě s MD upraven. taxislužba nabízena“ uvést v jednotlivých písmenech a), b), c), aby bylo Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn. jednoznačně zřejmé, že cena pro přepravy na území obce se vztahuje na přepravy na území té obce, ve které je taxislužba nabízena (z navrhovaného znění tento výklad jasně nevyplývá). Taxislužba pak může být nabízena i mimo obec, proto by předmětné spojení nemělo být uvedeno v návětí tohoto ustanovení. d) Po zkušenostech s novým označením vozidel taxislužby podle vyhlášky č. 478/2000 Sb. ve znění účinném po 1.1.2008, na základě níž na předních dveřích vozidla taxislužby je dnes vedle přerušovaného černobílého pásu pouze označení firmou, resp. jménem a příjmením dopravce a evidenčním číslem a tyto identifikační údaje jsou tak přehledné a snadno zapamatovatelné, čímž plní svůj účel, navrhujeme aby označení cenou bylo umístěno na „vnější straně obou zadních dveří“, případně aby byla alespoň stanovena možnost mít cenovou informaci umístěnou i na zadních dveřích. K § 13a odst. 3:

Po dohodě s MD bylo preferováno umístění na předních dveřích. Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn.

Akceptováno, vymezení nástupní sazby bylo po Ačkoli odst. 1 rozlišuje jednorázovou cenu za použití vozidla na území dohodě s MD upraveno. obce a jednorázovou cenu za použití vozidla mimo území obce, je zde Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn. definována pouze jednorázová sazba za použití vozidla na území obce – navrhujeme proto slova „na území obce“ vypustit.

2

K § 13a odst. 4:

Akceptováno. Po dohodě s MD a kraji byla Ze vztahu tohoto ustanovení a ustanovení § 13a odst. 1 není jednoznačně definice jízdy v obci upravena. zřejmé, zda jednotlivé dílčí položky uvedené v odst. 1 písm. a), b), c) na Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn. území obce se mají vztahovat pouze na jízdy započaté a ukončené na území téže obce či na všechny jízdy uskutečňované na území obce bez ohledu na cílové místo přepravy. V případě, že navrhovatel zamýšlel dosáhnout první možnosti, je třeba ustanovení odst. 4 vhodně začlenit do odst. 1, aby se předešlo možným výkladovým problémům. Je-li smysl této definice jiný (např. pro účely cenové regulace, jako je tomu nyní v cenovém věstníku), je nezbytné účel této definice do odst. 4 uvést. Tuto připomínku uplatňujeme jako zásadní. K § 13a odst. 5: Akceptováno. Text byl vypuštěn. Je třeba definovat jak čekání na území obce tak mimo území obce – Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn. navrhujeme proto slova „na území obce“ vypustit. Dále upozorňujeme, že formulace „pomalá jízda v hustém provozu“ je legislativního hlediska značně neurčitá, což může při aplikaci předmětného ustanovení vést k výkladovým problémům. Doporučujeme proto pojem blíže specifikovat. K § 13a odst. 6: Předepisování velikosti, rozpětí apod. navrhovatel pokládá za nadměrné regulování Vzhledem k dosavadním zkušenostem považujeme za vhodné uvést alespoň minimální výšku písmen a číslic, případně jejich rozpětí, a chování podnikatele. Hlavní požadavek je požadavek na jejich numerické vyjádření písmeny latinské abecedy a viditelnost a zřetelnost. V rámci konkurenční arabskými číslicemi. Případně lze do předmětného odstavce soutěže bude zájmem každého provozovatele, zakomponovat zmocňovací ustanovení, které by umožnilo upravit tyto aby poskytl standardní informace, než aby požadavky v prováděcím právním předpise. Podmínky uvedené v tomto přišel o zákazníka. odstavci je pak třeba vztáhnout na celou cenovou informaci, nikoli pouze Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn. na ceny – navrhujeme proto slovo „Ceny“ nahradit slovy „Informace o ceně“. Za vhodné považujeme vztáhnout tyto požadavky i na úplný ceník upravený v odstavci 7.

3

Po dohodě s MD a kraji byl text upraven. Z uvedeného ustanovení nevyplývá zcela zřetelně povinnost mít vozidlo Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn. vybaveno úplným ceníkem, přičemž stanovení této povinnosti považujeme za žádoucí. Doporučujeme k tomuto účelu využít formulace uvedené v § 14 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 478/2000 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007: „Vozidlo taxislužby musí být při provozování taxislužby dále vybaveno ceníkem s úplným přehledem cen za přepravní služby obsahujícím veškeré sazby vložené do paměťové jednotky taxametru včetně podmínek jejich použití s uvedením všech dílčích položek, z nichž je příslušná sazba jízdného složena. Ceník musí být volně přístupný, viditelně umístěn uvnitř vozidla před pravým předním sedadlem.“ Připomínka byla vysvětlena. K bodu 26: K § 14 odst. 6: K § 13a odst. 7:

Ministerstvo zahraničních věcí

Z ustanovení není zřejmé, co se rozumí „zajištěním důkazů“, případně zda se uplatní postup podle § 138 odst. 1 správního řádu o vydání usnesení o zajištění důkazu. Poslední větu navrhujeme formulačně zpřesnit takto: „Jako důkazy mohou sloužit zvukové a obrazové záznamy vztahující se k předmětu kontroly.“ K výše uvedenému legislativnímu návrhu neuplatňuji z hlediska působnosti Ministerstva zahraničních věcí věcné připomínky. Upozorňuji však na to, že návrh novely zákona i samotný zákon o cenách mohou obsahovat technické specifikace na výrobky a představovat tak technické předpisy ve smyslu směrnice 98/34/ES o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů, ve znění směrnice 98/48/ES. V takovém případě by bylo nutné oznámit návrh novely zákona i zákon o cenách Evropské komisi ještě před přijetím novely zákona. Vzhledem k tomu, že neoznámený technický předpis je podle ustálené judikatury Evropského soudního dvora nevymahatelný, doporučuji prověřit nutnost oznámení návrhu novely zákona i zákona o cenách Evropské komisi v souladu s výše uvedenou směrnicí.

4

Podle výsledků konzultací se nejedná o technický předpis. Následně byl navrhovaný paragraf 13a vypuštěn.

Ministerstvo zdravotnictví

Zásadní připomínky: K části první: 1. K čl. I bod 2 : Požadujeme zrušit slova: „veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu, veřejných rozpočtů a z prostředků zdravotních pojišťoven nebo ochrana spotřebitele“. Odůvodnění: Prostředky zdravotních pojišťoven jsou vydávány na různorodé aktivity, z nichž některé jsou provozně-administrativní a nepředstavují argument, který by opravňoval cenové orgány regulovat jakékoliv zboží či služby, které jsou z těchto prostředků hrazeny. Prostředky zdravotních pojišťoven jsou alokovány ve fondech v souladu s platným pojistným plánem a kromě fondu zdravotního pojištění obsahuje fondy provozní, sociální, rezervní, fondy prevence, investiční, majetkový, aj. Domníváme se, že v návrhu Ministerstva financí se poukazovalo především na výdaje ze systému veřejného zdravotního pojištění určené pro základní fond zdravotního pojištění (úhrady). Nicméně i zde lze zřetelně identifikovat dostatečnou regulaci trhu a to především dostatečným počtem soutěžitelů, jež se ucházejí o čerpání prostředků z tohoto fondu prostřednictvím dodávek svého zboží a služeb pacientům.

5

Akceptováno. Vypuštěno ustanovení umožňující cenové zásahy v případě, kdy se jedná o výrobky nebo výkony hrazené za účasti veřejného zdravotního pojištění. Připomínka byla s MZd vypořádána.

Regulace cen zboží a služeb na úseku zdravotnictví probíhá již řadu let, a to i bez nutnosti striktní specifikace oprávněnosti regulace s odkazem na existenci veřejného fondu zdravotního pojištění. Ministerstvo zdravotnictví, které je cenovým orgánem pro léčiva, zdravotnické prostředky, zdravotní výkony, aj., realizuje cenovou regulaci na základě zmocnění k regulaci při mimořádné tržní situaci nebo při ohrožení trhu účinky omezení hospodářské soutěže. Domníváme se, že tato současná úprava je naprosto vyhovující a neumožňuje cenovým orgánům extenzivní výklad, při jehož aplikacích by naopak k tržním nedostatečnostem dojít mohlo. Stejně tak neshledáváme důvody pro regulaci cen zboží a služeb dotovaných ze státního rozpočtu a veřejných rozpočtů nad rámec stávajícího zmocnění k regulaci s odkazem na mimořádné tržní situace či tržní nedostatečnosti. Jakékoliv další zmocnění může přispívat k poškozování liberálního tržního prostředí. 2. Požadujeme doplnit § 1 o nový odstavec 7. x. § 1 odst.7 včetně poznámky pod čarou č.2c zní: „(7) Ohrožení trhu účinky omezení hospodářské soutěže určuje zvláštní právní předpis2c) . ____________ 2c) Zákon č.143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.“

6

Po vysvětlení se netrvá na připomínce.

Odůvodnění:Stávající podoba zákona o cenách není propojena s instituty, se kterými pracuje zákon o ochraně hospodářské soutěže a znemožňuje tak účinně navázat na širokou škálu ochranářských opatření a především na rozsáhlý systém terminologie, procesů, věcné úpravy a výkladů jednotlivých institutů, které jsou bohatě rozvíjeny interpretacemi Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a judikovány obecnými i správními soudy.Při propojení základního legitimačního prvku cenové regulace – ohrožení trhu účinku omezení hospodářské soutěže - na instituty zákona o ochraně hospodářské soutěže, získají cenové orgány možnost konzultovat regulační opatření s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a čerpat tak z jeho dlouholetých zkušeností při dohledem nad tržním prostředí v České republice. 3. Požadujeme zrušit novelizační body 4 a 5.Odůvodnění:Napojením Po vysvětlení se netrvá na připomínce. pojmu ohrožení trhu účinky omezení hospodářské soutěže na zákon o ochraně hospodářské soutěže je dále nepotřebné stanovit nové rozlišovací instituty a definovat je. Navíc v bodu 4. návrhu novely spatřujeme nebezpečí ohrožení liberálního tržního prostředí extenzivním výkladem příslušného ustanovení, neboť současný návrh dikce by zakazoval výprodejové akce, kdy se krátkodobě uplatňuje podnákladová prodejní cena, a to mimo jiné i díky neexistence výkladu pojmu „zneužití“. Výprodeje může činit i prodávající, který má výhodnější hospodářské postavení, a absencí závazné interpretace termínu „zneužití“ může být při striktní aplikaci zákona prodávající pokutován za porušení zákona o cenách. Přitom doprodeje jsou zcela legitimním tržním nástrojem, a to i u lokálních monopolistů, u kterých může vždy být poukazováno na zneužití výhodnějšího hospodářského postavení. Zvláště v oblasti farmaceutického průmyslu může dojít při striktní aplikaci tohoto ustanovení k problémům.

7

Ustanovení, které zakazuje kupujícímu získat nepřiměřený hospodářský prospěch nákupem za cenu nižší než obvyklou, se dostáváme opět do paradoxní situaci, kdy spotřebitelé nesmí kupovat zboží ve výprodejích a při použití v oblasti zdravotnictví by zdravotní pojišťovny nemohly při sjednávání cen zdravotnických služeb a cen léčiv a zdravotnických prostředků v rámci i nad rámec zdravotního pojištění, sjednávat ceny individuálně a v rozdílných cenových intervalech v závislosti na výrobcích zboží či poskytovatelích služeb. Jestliže takovéto sjednání ceny přinese pojišťovně prospěch, který shledá stát jako nepřiměřený, jde o protizákonné jednání. Přitom tato činnost je považována za jeden z pilířů zdravotnické reformy.U navrhovaného bodu 5 spatřujeme zásadní problém v pokusu o definice obvyklé ceny. Tato definice není aplikovatelná na ceny léčiv. A také u jiných druhů zboží a služeb je neaplikovatelné ustanovení, že „Nelze-li zjistit cenu obvyklou na trhu, určí se cena … kalkulačním propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku.“ 4. K § 13 odst.2 k písm.a), b), c):Požadujeme doplnit na konci vět slovo Navržené ustanovení je zpracováno v souladu „nebo“.Odůvodnění:Ustanovení lze v navržené podobě vykládat s Legislativními pravidly vlády. Od připomínky kumulativně, což jistě není úmyslem navrhovatele. Za účelem správné se ustupuje. interpretace a ochrany dobré víry prodávajících trváme na alternativním vymezení.

8

5. Vložit v § 13 za odstavec 2 nový odstavec, který zní:„ Ustanovení Obsah ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na označování cen léčivých přípravků, potravin připomínce netrvá. pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků.“Odůvodnění:V současné době nelze striktně aplikovat ustanovení o označování zboží cenami v lékárnách a výdejnách zdravotnických prostředků. Ministerstvo zdravotnictví využívá možnosti vyloučit působnost této povinnosti u léčiv, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků, kterou jí dává ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES v článku 3 odst. 2. Podle tohoto ustanovení jsou členské státy zmocněny k rozhodnutí nevyžadovat striktní povinnost označování zboží cenami u těch výrobků, které jsou dodávány během poskytování služeb.Lékárenská péče je zdravotní péčí dle § 3 zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

9

vysvětlen.

Resort

na

Lékárny jsou zdravotnickým zařízením, které poskytuje zdravotnickou službu. Podle § 19 odst. 2 vyhlášky č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi, lékárny zabezpečují přípravu, výdej, kontrolu a dispenzaci léčiv a zdravotnických potřeb ve spolupráci s ostatními zdravotnickými zařízeními. Podle § 20 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, se lékárenskou péčí rozumí zejména obstarávání, příprava, kontrola, uchovávání a výdej potřebných léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků při současně poskytované odborné informaci nemocnému, pokud mu nebyly poskytnuty přímo při výkonu léčebně preventivní péče. Tím je dostatečně vyjádřeno, že lékárenská péče je službou, na kterou lze aplikovat ustanovení článku 3 odst. 1 výše uvedené směrnice. Ustanovení o označování zboží cenami je u léčiv neaplikovatelné. U individuálně připravovaných léčivých přípravků není cena známa, dokud lékárna nenakoupí jednotlivé složky, a ani tak není kalkulace jednoduchá a je individuální. Při nízkých cenách některých léčiv je nesmyslným plýtváním označovat cenovkou každé jedno balení (paralen za 8 Kč označovat cenovkou i za 1 Kč). Ceníky jsou v lékárnách nerealizovatelné, neboť s první dodávkou minutu po vytištění zastarají a neplatí. Pro jedno léčivo lze uplatnit i několik cen, v závislosti na způsobu platby a úhrady. 6. K § 15 odst.2. Požadujeme zrušit navrhovaný odstavec Akceptováno. Citované ustanovení § 15 bylo 2.Odůvodnění:Jak již bylo uvedeno v důvodové zprávě k bodu 3, vypuštěno. považujeme za nesystémové postihovat kupujícího za to, že využívá možnosti kupovat zlevněné zboží. Co se písmena b) týče, považujeme jej za zcela neaplikovatelné ustanovení, neboť v jeho důsledku by stát vyžadoval po spotřebitelích znalosti všech cenových rozhodnutí a cenových předpisů, které stanovují maximální ceny a věcně usměrňované ceny všeho zboží a služeb, které daný spotřebitel nakupuje. Při neznalosti těchto cen by se kupující dopustil přestupku i tím, že by např. koupil zboží za cenu vyšší než cenu, která byla cenovým orgánem stanovena jako maximální.

10

7. K části druhé, čl. III změna zákona č. 256/1991 Sb.o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů:Požadujeme vložit nový novelizační bod:„x. V § 2a odst.1 se za slova „zdravotnických prostředků“ vkládá slovo „a“.“8. Požadujeme vložit nový novelizační bod:„x V § 2a odst.2 se slovo „a“ za slovy „potravin pro zvláštní lékařské účely“ nahrazuje čárkou a za slova „zdravotnických prostředků“ se doplňují slova „a stomatologických výrobků“.“Odůvodnění:Při poslední novelizaci zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, došlo jednak k stylistickým chybám v textu předpisu, jednak k neúplné transpozici jednotlivých institutů mezi odstavci 1 a 2. Tím došlo k tomu, že v odstavci 1 chyběla spojka, která by oddělovala část právní věty, která normuje zvlášť působnost při uplatňování a regulaci cen a zvlášť působnost při provádění cenové kontroly. A v odstavci 2 chyběla transpozice působnosti SÚKL při cenové kontrole stomatologických výrobků, čímž vznikalo právní vakuum v této agendě, neboť působnost k regulaci cen těchto výrobků byla dána Ministerstvu zdravotnictví, ale působnost k cenové kontrole již v následujícím odstavci stanovena nebyla.Závěrem s politováním konstatujeme, že podle důvodové zprávy Ministerstva financí byl sice návrh předpisu konzultován s Asociací českých cestovních kanceláří a agentur, s významnými představiteli provozovatelů taxislužby, se Sdružením obrany spotřebitelů a s Magistrátem hl. m. Prahy, ale nebyl konzultován s Ministerstvem zdravotnictví, ačkoliv mezi hlavní důvody pro novelizaci zákona MF prezentovalo problémy s čerpáním zdrojů z veřejných rozpočtů, především s odkazem na veřejné zdravotní pojištění a oblast zdravotní péče obecně. Připomínka:K § 3:Doporučujeme upravit slovosled. K § 13a:Opravit chybné označení odstavců. K § 13:Doporučujeme upravit číslování odkazů. K důvodové zprávě:Na str.8 k bodu 12 a 13 je chybně uvedeno „časový test pro ceny“.

11

Akceptováno. Návrh novely zákona č. 265/1991 Sb. byl doplněn ve smyslu nedostatků vzniklých přijetím zákona č. 261/2007 Sb.

Upraveno. Upraveno Upraveno. Důvodová zpráva byla doplněna.

Ministerstvo zemědělství

Zásadní připomínky: 1. K čl. I bodu 5 V § 2 odst. 7 písm. b) požaduji zpřesnit definici přiměřeného zisku. Přiměřený zisk má zajišťovat přiměřenou návratnost v přiměřeném časovém období. Definice v návrhu neumožňuje objektivní hodnocení a pro posuzování přiměřeného zisku pro vodné stočné je proto nepoužitelná. Z tohoto důvodu je proto třeba, a to v zájmu objektivního zkoumání zneužití výhodnějšího postavení některých subjektů a posouzení jejich postavení na trhu, vágní definici přiměřeného zisku zpřesnit. 2. K čl. I bodu 19 Požaduji ve zvláštní části důvodové zprávy k bodu 19 doplnit odůvodnění navrhované změny věty první v § 11 odst. 2. Z návrhu paragrafového znění vyplývá, že se návrhem stanoví pětiletá lhůta, po kterou jsou prodávající povinni uchovávat evidenci o cenách. Totéž se stanoví i pro návrhy cen a kalkulace cen. Vzhledem k tomu, že oproti platné lhůtě, která činí tři roky, se tato lhůta prodlužuje na pět let. Zvláštní část důvodové zprávy k bodu 19 však důvody navrhované změny neuvádí. Proto uplatňuji požadavek náležitého odůvodnění opodstatněnosti navrhované změny.

12

Cenový regulátor má na základě zmocnění obsaženého v § 10 zákona možnost stanovit v rámci pravidel regulace cen i podrobnější pravidlo pro zahrnování přiměřeného zisku do regulované ceny. Pojem „přiměřený zisk“ je naprosto obvyklý pojem používaný ve státech EU pro účely cenové regulace včetně definice platné již několik let a obsažené dosud v prováděcí vyhlášce. Připomínka vsvětlena. Navržený text reagoval na právě projednávanou novelu zákona o cenách, která byla přijata jako zákon č. 183/2008 Sb. Vzhledem k tomu, že tento zákon již nabyl účinnosti bude důvodová zpráva doplněna.

3. K čl. I bodu 19 Požaduji, aby ustanovení věty druhé v § 11 odst. 2 v případě, že navrhovaný zákon nabude účinnosti k 1. 1. 2009, včetně prováděcího předpisu (vyhlášky), zohlednilo níže uvedené argumenty a až do konce roku 2009 se postupovalo podle dosavadních právních předpisů. Navrhovaným ustanovením se stanoví rozsah údajů prokazujících výši a dobu uplatňování cen a u zboží podléhajícímu věcnému usměrňování ceny struktura kalkulace cen. Není zatím jasné, jak bude tato struktura kalkulace ceny vypadat, protože to bude až předmětem úpravy vyhlášky, která zatím není k dispozici. Lze však oprávněně předpokládat, že nově nastavenou strukturou může docházet ke změně ceny. Z ustanovení § 7 vyplývá, že pokud pro smlouvy platí ceny, které byly sjednány před vyhlášením příslušného rozhodnutí o cenové regulaci a jsou v rozporu s věcným usměrňováním cen uplatněným podle § 6 po vzniku smluv, jsou smluvní strany povinny sjednat ceny odpovídající nově uplatněnému způsobu věcného usměrňování tak, aby vstoupily v platnost nejpozději do 3 měsíců od účinnosti rozhodnutí o věcném usměrňování cen. V případě, že se smluvní strany nedohodnou na cenách odpovídajících uplatněnému způsobu věcného usměrňování cen, mohou od smlouvy odstoupit. Z těchto důvodů nepovažuji za vhodné měnit ceny v průběhu roku 2009 a navíc ani 3 měsíce podle platného znění § 7 odst. 1 nejsou dostatečnou lhůtou pro sjednání cen o věcném usměrňování cen.

13

Zákon zmocňuje k vydání struktury kalkulace ceny podléhající věcnému usměrňování v prováděcí vyhlášce. V ní bude obsaženo pouze minimální členění na hlavní nákladové položky a ziskovou přirážku. Zavedení této struktury nemůže a nebude mít žádný vliv na změnu jakékoliv ceny. Není proto potřebné posouvat účinnost tohoto ustanovení. Připomínka byla vysvětlena.

4. K čl. III Po vysvětlení bylo od připomínky ustoupeno. Požaduji následující znění bodu 1 takto: „„V § 2b doplnit odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 1a zní: „(3) Ministerstvo zemědělství rozhoduje o pravidlech pro členění položek při výpočtu ceny pro vodné a stočné, včetně struktury nákladových položek, pro účely porovnání cen. Při provádění technického auditu1a) je Ministerstvo zemědělství oprávněno provést cenovou kontrolu podle § 14 odst. 1 písm. a) a b) zákona o cenách; výsledky kontroly předá Ministerstvo zemědělství příslušnému cenovému kontrolnímu orgánu. 1a)

§ 38 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů.“.

Body 1 až 3 se v návrhu označují jako body 2 až 4.““. Tato zásadní připomínka vychází z kompetencí Ministerstva zemědělství podle ustanovení § 29 odst. 3 písm. b) a § 36 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, ve znění pozdějších předpisů. Připomínky doporučující: 1. Obecná připomínka Není zcela zřejmé, jak vymezené pojmy jako např. „výhodnější hospodářské postavení“, „ekonomicky oprávněné náklady“ či „nepřiměřený zisk“ respektují individuální prokazatelnou ekonomickou efektivnost a konkurenční schopnost v podnikání.

14

Uvedené pojmy nejsou v žádném rozporu se snahou podnikat co nejefektivněji a nedeterminují konkurenceschopnost. Připomínka neobsahuje žádný návrh řešení.

2. K bodu 5 V § 2 odst. 4 v souvislosti s vymezením výhodnějšího hospodářského postavení prodávajícího nebo kupujícího, a to z hlediska jejich hospodářského postavení, považuji pojem „hospodářské a finanční síly“ za proklamativní. Proto je třeba návrh doplnit o náležité vymezení jeho obsahu. V § 2 odst. 5 v souvislosti se začleněním obvyklé ceny do zákona a jejím vymezením, je třeba alespoň ve zvláštní části důvodové zprávy doplnit k bodu 5, kde, kým, v jakém časovém vymezení a pro jaký územní prostor lze obvyklou cenu zjistit, např. z hlediska spotřebitelských cen potravin. 3. K bodu 25 V § 13a je třeba posloupně označit příslušné odstavce 1 až 7 tohoto paragrafu, a to včetně oboustranné poloviční závorky v souladu s Legislativními pravidly vlády. 4. K bodu 26 Obdobná připomínka jako v předcházejícím bodu 3, tzn. správně označit odstavce tohoto paragrafu 1 až 9. 5. K nadpisům části první a části druhé Nadpis části první uvést takto: „Změna zákona o cenách“ a nadpis části druhé „Změna zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen“. 6. K důvodové zprávě Vedle zásadní připomínky uvedené pod č. 2 a doporučující připomínky rovněž pod č. 2 doporučuji ve zvláštní části důvodové zprávy k části druhé ve větě první slovo „andále“ upravit na tvar slova „nadále“. 7. K úplnému znění zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, v platném znění, s vyznačenými změnami § 3 odst. 5 je třeba náležitě tučně vyznačit, protože je navrženo toto ustanovení doplnit do zákona.

15

Hospodářská a finanční síla je jedním z kriterií, která se obvykle berou v potaz při zkoumání postavení, které je způsobilé k tomu, aby vedlo ke zneužití při sjednávání ceny. Důvodová zpráva byla doplněna.

Upraveno. K chybě došlo použitím šablony.

Upraveno.

Upraveno.

Upraveno.

Upraveno.

Ministerstvo práce a sociálních věcí

Upraveno.

K bodu 26 Upozorňujeme na nesprávné číselné označení jednotlivých odstavců nového znění § 14 a 17. Zároveň upozorňujeme, že v § 14 odst. 4 platného znění zákona s vyznačenými změnami je uveden chybný odkaz na odstavec 3. K bodu 28 Rozsah zmocňovacího ustanovení k vydání prováděcí vyhlášky navrhujeme rozšířit rovněž na ustanovení nového znění § 14 v části týkající se neoprávněného majetkového prospěchu a nepřiměřeného hospodářského výsledku. Tím bude dosaženo právně korektního stavu, aby prováděcí právní předpisy byly vydávány na základě zmocnění obsaženého v zákoně, který upravuje hmotněprávní úpravu dané problematiky. V uvedeném případě by tato zásada byla porušena a příslušná vyhláška by byla nadále vydávána na základě zmocnění obsaženém v jiné zákonné normě, tj. v zákoně o působnosti orgánů ČR v oblasti cen (viz § 2 odst. 2 cit. zákona). K části druhé - Změna zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen Se zřetelem k bodu 28 návrhu novely zákona o cenách, který obsahuje zmocnění k vydání vyhlášky k provedení jen některých ustanovení zákona o cenách, navrhujeme komplexně posoudit znění § 2 odst. 1 a 2 zákona o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, které je dosud zmocňovacím ustanovením k vydávání vyhlášek k provedení zákona o cenách, s cílem dosažení stavu, kdy zmocňovací ustanovení k vydání prováděcích právních předpisů k zákonu o cenách bude upraveno v zákoně o cenách.

16

V § 14 se nepředpokládá žádné zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky. Ta bude vydána pouze k provedení § 11 a 17a.

Smyslem novely zákona o působnosti v oblasti cen bylo provést pouze nejnutnější úpravy, aniž by byla měněna konstrukce tohoto zákona, který prodělal již celou řadu novel vedených ne vždy stejnou systematikou.

Ministerstvo vnitra

K čl. I bodům 2 a 27: Upozorňujeme, že přímo v textu právních předpisů je nutné podle čl. 45 odst. 4 Legislativních pravidel vlády České republiky nahradit slova „zvláštní zákon/právní předpis“ slovy „jiný právní předpis“ nebo uvést normativní odkaz na tento zvláštní zákon/právní předpis anebo jej alespoň obsahově vymezit a do poznámky pod čarou uvést jeho číslo.

Připomínka vysvětlena, v původním textu zákona je několikrát použit pojem „zvláštní právní předpis“, a proto v souladu s doporučením LRV není použit v novele pojem podle novelizovaných Legislativních pravidel vlády.

K čl. I bodu 4: V § 2 odst. 3 je třeba vložit čárku před slovo „nebo“. K čl. I bodu 25: 1. V § 13a je třeba opravit číslování odstavců 2 až 7.

Akceptováno.

2. V § 13a odst. 3 doporučujeme vypustit čárku před slovem „týkajících“. K čl. I bodu 26: 1. V § 14 je třeba opravit číslování odstavců.

Akceptováno. Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn.

Akceptováno.

2. V § 14 odst. 1 písm. c) navrhujeme specifikovat slovo „opatření“.

Akceptováno. Doplněn odkaz na § 5 zákona č. 265/1991 Sb. 3. V § 14 odst. 3 je třeba vypustit slovo „kontrolním“ před slovem Akceptováno. „protokolu“, neboť zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, hovoří pouze o „protokolu“. 4. Doporučujeme z § 14 odst. 3 vypustit legislativní zkratku Akceptováno. „neoprávněně získaný majetkový prospěch“ jako zbytečnou, neboť se jinde v návrhu ani v zákoně o cenách nevyskytuje. 5. V § 14 odst. 3 se hovoří o „úhrnu pro výpočet pokuty“, aniž by byl Upraven text „do vyčíslení tohoto neoprávněné pojem „úhrn“ v návrhu vymezen. Požadujeme toto napravit. získaného majetkového prospěchu uvedeného v protokolu“. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.

17

6. V § 14 odst. 9 doporučujeme za slovo vláda doplnit slova „České Akceptováno. republiky“ v zájmu jednotnosti terminologie zákona (viz § 9 odst. 2 návrhu). K čl. I bodu 27: 1. K § 16 odst. 3 písm. c) - požadujeme slovo „nepravdivou“ nahradit Akceptováno. slovem „nesprávnou“, protože poskytnout nepravdivou informaci znamená jednat úmyslně (lhát), přičemž takové úmyslné jednání nelze u právnické osoby, která nemůže mít, s ohledem na to, že nejde o individuum, ale o „korporaci“, k vlastnímu jednání žádný psychický vztah. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.

18

2. K § 17 - ve společných ustanoveních o správních deliktech chybí ustanovení Akceptováno. Text upraven v souladu o odpovědnosti právnické osoby z hlediska její vztahu k vlastnímu protiprávnímu stanovenými zásadami správního trestání. jednání naplňujícímu některou ze skutkových podstat správních deliktů uvedených v § 16 odst. 1 až 3. Znamená to, že k vyvození odpovědnosti právnické osoby (podnikající fyzické osoby) postačí pouhý fakt nesplnění povinnosti uložené zákonem. Tato odpovědnost, někdy označovaná jako absolutní, však sebou vždy přináší riziko nepřiměřené tvrdosti a možné nespravedlnosti, a proto v sankčních ustanoveních zákonů upravujících výkon veřejné správy je vždy v souladu s instruktážním materiálem „Zásady právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy“ zařazeno ustanovení o podmínkách možného zproštění odpovědnosti právnické osoby, které zní: „Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila“. Předkladatel odmítá toto ustanovení do návrhu zařadit, přičemž v důvodové zprávě k tomu uvádí, že porušení cenových předpisů je vždy jednáním, ať konáním či opomenutím, zaviněním vědomým či nedbalostním, odpovědného managamentu právnické osoby nebo jejího zaměstnance bez možnosti vlivu zvláštních okolností „vis major“, na které je právě pro takové případy liberačním ustanovením pamatováno, a že tyto okolnosti zřetele hodné se v oblasti sjednávání cen při obchodních vztazích nevyskytují a stávající právní úprava toto ustanovení záměrně neobsahuje. Jeho zavedení do zákona o cenách by bylo proti smyslu a účelu zákona a enormním způsobem by ztížilo výkon cenové kontroly a postih cenových deliktů. S tímto názorem předkladatele nesouhlasíme. Podle našeho názoru by bylo krajně nespravedlivé přičítat za všech okolností jednání statutárního orgánu nebo jiné osoby oprávněné podle soukromoprávních předpisů jménem nebo v zájmu právnické osoby jednat, této právnické sobě, nejde-li o odpovědnost za škodu způsobenou její provozní činností, ale jde-li o protiprávnost ve smyslu odpovědnosti veřejnoprávní. Není pochyb o tom, že v zájmu poškozeného musí být jakákoli škoda způsobená právnickou osobou její provozní činností za všech okolností nahrazena, a bylo by tak nespravedlivé, mělo-li by se přihlížet k čemukoli jinému, než jen k výsledkům činnosti právnické osoby. Oproti tomu se ohledně správního trestání však již v minulosti judikatura správních soudů (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 1994, č.j. 6 A 12/94-16) vyjádřila v tom smyslu, že sankce za správní delikt nemá jen fiskální význam a jako taková není sama o sobě účelem správního trestání. Nejde tedy o potrestání v každém případě porušení povinností, což v zákonech nachází odraz nejen v tom, že znakem skutkové podstaty není porušení úplně každé povinnosti stanovené v zákoně, ale také v možnosti právnické osoby se odpovědnosti zprostit. Požadujeme proto, aby § 17 byl po vzoru výše zmíněného instruktážního materiálu doplněn.

Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. 19

se

3. Doporučujeme opravit označení § 17 odst. 1.

Akceptováno.

4. K § 17a - doporučujeme v tomto ustanovení vypustit slovo „názvu“. Kontrolovanou osobou může být fyzická osoba, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba. Ve vztahu k žádnému z těchto subjektů však nejde o „název“, ale o specifické údaje jako je např. jméno, příjmení, firma, sídlo firmy, které by bylo třeba v ustanovení konkrétně uvést. Domníváme se však, že postačí, když v normativním textu bude uvedeno „s uvedením kontrolované osoby“. K čl. III: Doporučujeme označení „Čl. III“ uvést za názvem části druhé. K čl. III bodům 1 a 2: Doporučujeme tyto novelizační body spojit v jeden. K čl. III bodu 3: Upozorňujeme, že přímo v textu právních předpisů je nutné podle čl. 45 odst. 4 Legislativních pravidel vlády České republiky nahradit slova „zvláštní zákon/právní předpis“ slovy „jiný právní předpis“ nebo uvést normativní odkaz na tento zvláštní zákon/právní předpis anebo jej alespoň obsahově vymezit a do poznámky pod čarou uvést jeho číslo.

Akceptováno.

20

Akceptováno. Akceptováno. Připomínka vysvětlena, v původním textu zákona je několikrát použit pojem „zvláštní právní předpis“, a proto v souladu s doporučením LRV není použit v novele pojem podle novelizovaných Legislativních pravidel vlády.

Připomínky k důvodové zprávě: Upozorňujeme, že v důvodové zprávě je uveden pouze prostý výčet Důvodová konzultovaných subjektů (organizací), aniž by byly uvedeny výsledky upravena. těchto konzultací. Dále upozorňujeme, že vzhledem k navrhovanému ustanovení § 11 odst. 2 a § 13 odst. 2 lze předpokládat zvýšení administrativní zátěže prodejců zboží, o čemž ale v důvodové zprávě chybí jakákoliv zmínka. Požadujeme tedy doplnit do důvodové zprávy zhodnocení dopadů regulace, stručné zhodnocení výsledků provedených konzultací a vyhodnocení administrativní zátěže podnikatelských subjektů, prodejců zboží a služeb, v souvislosti s novými podmínkami evidence cen a označováním zboží. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Ministerstvo průmyslu a obchodu

zpráva

v požadovaném

smyslu

Zásadní připomínky: 1. Obecně: Zákon o cenách považujeme za zastaralý a nevyhovující současným Po jednání na úrovni náměstků ministrů byla podmínkám české ekonomiky. Zákon by neměl v současné době připomínky vysvětlena. umožňovat státu regulovat nebo dokonce fixovat téměř kdykoli jakékoli ceny. Předložená novela se bohužel vůbec netýká samé podstaty zákona, která je špatná. Regulace může být v některých případech užitečná, ale pouze tehdy, pokud se týká výrobce s monopolním postavením a jsou naplněny další předpoklady narušení tržního prostředí. Z tohoto důvodu žádáme o to, aby byl zpracován zcela nový zákon, který bude reflektovat liberální přístup k tržnímu hospodářství. Na přípravě této nové normy jsme ochotni spolupracovat.

21

2. K bodu 2.: Text odstavce 6 požadujeme uvést v tomto znění: „(6) V případech, kdy je trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže nebo kdy to vyžadují předpisy Evropských společenství2b), veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu, veřejných rozpočtů a z prostředků zdravotních pojišťoven, mohou správní orgány oprávněné k regulaci cen podle zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen (dále jen „cenové orgány“), usměrnit tvorbu cen podle tohoto zákona (regulace cen).“ 3. K bodům 4. a 5.: Problematika „konkurence cenou“, vč. vymezení výhodnějšího hospodářského postavení, hospodářského prospěchu, apod., přesahuje rámec stávající zákonné úpravy. Přitom schází specifikace jejího dopadu na podnikatelské prostředí. V důvodové zprávě se uvádí, že návrh textu je v souladu s aplikací evropského práva, analýza předpisů ES a porovnání s návrhem však chybí. Ustanovení o „konkurenci cenou“ a jejím vlivu na pozici podnikatelů, především v § 2 odst. (3) - (7), včleňují principiálně do zákona ustanovení obdobná, jako měly a mají v mnohém názory na definování ekonomické síly a jejího zneužití. V podstatě „kopírují“ současné iniciativy k přijetí poslaneckého návrhu zákona o nepřiměřené tržní síle a jejím zneužití. Předmětná ustanovení požadujeme z návrhu zákona vypustit. 4. K § 4.: Žádáme o doplnění nového odstavce 1, který zní: „Regulace cen dle tohoto zákona je možná pouze tehdy, pokud daný ekonomický subjekt má na trhu monopolní, anebo výrazně oligopolní, postavení.“ Ostatní odstavce se přečíslují. Dále žádáme o zrušení ustanovení stávajícího odstavce 1 písm. d), které je v podstatě obsaženo v písmenu a).

22

Nelze souhlasit, navržený text by znemožnil výběr jedné složky spotřební daně u cigaret. znemožnil by cenové zásahy v odvětvích,kam jsou směrovány dotace z veřejných zdrojů (např. doprava). Připomínka byla po následném jednání náměstků zčásti akceptována a vypořádána.

Nesouhlas. Zpracovatel připomínek podsouvá předkladateli falešné záměry, přičemž se jedná o návrh ustanovení, která již jednou prošla legislativním procesem. ). Připomínka byla po následném jednání náměstků vypořádána.

Nesouhlas. Tento návrh je v přímém rozporu s návrhem úpravy v § 1 odst. 6. Ceny se musí regulovat např. když tato povinnost vyplývá z unijních předpisů a nelze ji vázat na „monopolní“ či „oligopolní“ postavení. ). Připomínka byla po následném jednání náměstků vypořádána.

5. K bodu 9.: Žádáme o doplnění § 5 o nový odstavec 1, který zní „Úředně stanovené ceny se mohou týkat pouze zboží a služeb, jehož producenti mají monopolní, či výrazně oligopolní, postavení na trhu.“ 6. K § 8“ Žádáme o zrušení odstavců 3 až 6. Viz naše obecná připomínky. 7. K § 9: Žádáme o zrušení celého paragrafu. Viz naše obecná připomínky.

Dtto. ). Připomínka byla po následném jednání náměstků vypořádána. Po následném jednání byl § 8 vypuštěn.

Není žádný důvod pro rušení cenového moratoria. Připomínka byla po následném jednání náměstků vypořádána. Tento paragraf má zcela jiný smysl, navrhovaná 8. K § 10: Žádáme o doplnění tohoto ustanovení o nový odstavec 1, který zní: připomínka je nepřijatelná. Připomínka byla po „Regulované ceny se mohou týkat pouze zboží a služeb, jehož následném jednání náměstků vypořádána. producenti mají monopolní, či výrazně oligopolní, postavení na trhu.“ Ostatní odstavce se přečíslují. Lhůta pro vedení cenové evidence zůstává beze 9. K bodu 19.: Návrh prodlužuje dobu uchovávání cenové evidence ze 3 let na 5 let. změny. Tento krok není zdůvodněn a vede k neopodstatněnému zatížení podnikatelů. Požadujeme ponechat stávající lhůtu, kterou považujeme za dostačující. 10. K bodu 23.: Požadujeme doplnit text o formulaci, že úpravou týkající se prodeje Jedná se o naprosté nepochopení ustanovení. V zájezdů nejsou dotčena příslušná ustanovení občanského zákoníku, § 13a je upravena povinnost značení cenou před zejména § 852c, kde je dána možnost zvýšit cenu zájezdu při dodržení jednáním o koupi zájezdu (ex ante). Občanský zákoník řeší postup v období platnosti již stanovených podmínek. uzavřené smlouvy. Nesouhlas. Ustanovení je nezbytné pro postih 11. K bodu 24.: Žádáme o vypuštění odstavce 11 v § 13. porušení předpisů u cigaret. Paragraf byl z návrhu vypuštěm. 12. K bodu 25 Žádáme o vypuštění nově navrhovaného ustanovení § 13a. Označování vozidel taxislužby cenami není nutné podle našeho názoru zvlášť upravovat. V tomto případě postačí obecná úprava.

23

Navržená ustanovení řeší nezbytné obecné 13. K bodu 26.: Žádáme o vypuštění ustanovení § 14 odstavec 2 až 9. Viz naše předchozí zásady postupu cenových kontrolních orgánů, připomínka k bodu 4 a 5. které nejsou upraveny obecnými předpisy o kontrolní činnosti. Dosud ustanovení byla obsažena v prováděcí vyhlášce. Oblast správního řízení byla navržena po 14. K přestupkům a správním deliktům (§ 15 a násl.): Ve smyslu našich předchozích připomínek je třeba přepracovat tuto část opakovaných konzultacích s gesčními resorty. zákona. Při tomto přepracování by měl být vzat v úvahu zejména princip Připomínka je zcela nekonkrétní. přiměřenosti sankcí a celého správního řízení. Ostatní připomínky: 1. K bodu 6. a 9.: Navrhujeme upravit definici pojmu „regulace cen“. Podle našeho názoru se má tento pojem vztahovat pouze k oprávněním regulačních úřadů a nikoliv, jak uvádí důvodová zpráva, na soukromé subjekty. Dle důvodové zprávy je toto rozšíření navrženo zejména vzhledem k účtování služeb spojených s bydlením. Upozorňujeme na to, že pokud pronajímatel chybně rozúčtuje ceny za služby spojené s užíváním bytu, popřípadě chybně vyúčtuje celkové dodávky, na které byly průběžně placeny zálohy, nájemce může zaplacení těchto částek odmítnout, aniž by mu v důsledku tohoto jeho jednáním mohlo být užívání služeb spojených s užíváním bytu či samotné užívání bytu nějak omezeno. Případný spor by pak byl řešen občanskoprávní cestou. Není proto jasné, proč by nyní byla navrhována veřejnoprávní ochrana nájemců. Navrhovaná právní úprava by se navíc nutně vztahovala i na bytová družstva a společenství vlastníků jednotek. Ustanovení novely zákona v tomto směru nekoresponduje s důvodovou zprávou a proto doporučujeme důvodovou zprávu v tomto smyslu opravit. V případě, že bylo záměrem předkladatele vztáhnout toto ustanovení i na soukromé subjekty, navrhujeme od rozšíření pojmu regulace cen upustit.

24

Zákon o cenách upravuje postupy při sjednávání, uplatňování i regulaci cen universálně pro všechny subjekty střetávající se na trhu. Nerozlišuje mezi formou postavení, vlastnictví, státní příslušnosti apod. Je iluzorní, že prostý uživatel nájemního bytu bude schopen posoudit soulad se zákonem v případě účtování dodávek tepla či vody (viz pronajimatel Horský v Děčíně). Důvodová zpráva upravena, aby nedocházelo k mylným výkladům.

2. K bodu 18.: Pojem spotřebitele je obecně známým pojmem. Vymezení spotřebitele pro veřejnoprávní účely lze nalézt v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Doporučujeme buď odkázat na zákon o ochraně spotřebitele nebo definici přesněji z tohoto zákona převzít. Dále doporučujeme nepoužívat pojem „konečný spotřebitel“, ale pouze pojem „spotřebitel“. Pojem konečný spotřebitel není nikde definován a mohl by být pro praxi matoucí. 3. K bodu 22.: Navrhujeme slovo „kupující“ nahradit slovy „spotřebitel“. 4. K bodu 23.: Za účelem zpřehlednění textu doporučujeme nově vkládané ustanovení vložit do zvláštního odstavce. Dále upozorňujeme na to, že věta druhá vkládaného ustanovení týkající se povinnosti poskytnout informaci o konečné nabídkové ceně při prodeji zájezdů nijak nekoresponduje se zbývajícím textem § 13 odst. 3, upravujícím označování balených výrobků. K bodu 26.: Není jasné navrhované ustanovení § 14 odst. 12, dle kterého dnem, kdy se cenový kontrolní orgán dozvěděl o porušení cenových předpisů, je den vyhotovení kontrolního protokolu. Z povahy věci totiž den vyhotovení kontrolního protokolu může nastat teprve až po provedení kontroly, tedy zpravidla později než bude den, kdy se cenový kontrolní orgán o porušení cenových předpisů dozví. V této souvislosti rovněž upozorňujeme na připravovaný zákon o kontrole, který má obecnou právní úpravu týkající se kontroly, jakož i vyhotovování protokolu o kontrole, obsahovat. Doporučujeme proto navrhovaný bod novely konzultovat s Ministerstvem vnitra pro zamezení duplicitní právní úpravy.

25

Bylo vypuštěno slovo „konečného“.

Akceptováno. Úprava pro cestovní kanceláře byla vyčleněna do samostatného paragrafu.

Stanovení počátku subjektivní lhůty bylo přesunuto do § 17 odst. 3.

Energetický regulační úřad

7. K bodu 27.: Dle předloženého návrhu správních deliktů se fyzická osoba dopustí přestupku a právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu, když jako kupující koupí zboží za cenu, která není v souladu s cenou úředně stanovenou podle § 5 odst. 1 zákona o cenách (navržené ustanovení § 15 odst. 2 písm. a) a § 16 odst. 2 písm. a)), tedy i za cenu vyšší, než bude cena úředně stanovená. Vzhledem k tomu, že z důvodové zprávy nevyplývá důvod, proč má i toto jednání osob naplňovat skutkovou podstatu správního deliktu, doporučujeme do důvodové zprávy odůvodnění předmětných ustanovení doplnit. V případě, že toto nebylo záměrem předkladatele, neboť pak by došlo ke správnímu trestání již poškozených subjektů, navrhujeme dotčená ustanovení vypustit. K důvodové zprávě: Obecně je třeba důvodovou zprávu uzpůsobit navrhovaným změnám. Důvodovou zprávu je třeba také následně upravit v části týkající se hodnocení dopadů regulace. Při citaci směrnice 98/6/ES doporučujeme uvést celý název, tj. že se jedná o předpis zabývající se označováním cen výrobků, nikoli označováním výrobků (str. 1,3,4). K bodu 5 V tomto bodě se mj. doplňuje v § 2 odstavec 5, ve kterém poslední věta zní „Nelze-li zjistit cenu obvyklou na trhu, určí se cena pro posouzení, zda nedochází ke zneužití výhodnějšího hospodářského postavení, kalkulačním propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku“. Navrhované znění není jednoznačné a srozumitelné. V praxi Energetického regulačního úřadu může přinést aplikační problémy, protože z navržené formulace není zřejmé, jakým způsobem podle tohoto ustanovení postupovat při výpočtu obvyklé ceny na trhu. Požadujeme z důvodu jednotné aplikace tohoto ustanovení cenovými orgány jednoznačně stanovit základní pravidla pro určení ceny kalkulačním propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného ziskem pro účely stanovení ceny obvyklé na trhu.

26

Znění § 15 odst. 2 a části § 16 bylo vypuštěno.

Důvodová zpráva byla upravena.

Připomínka s ERÚ vysvětlena. Byly objasněny postupy při zjišťování ceny obvyklé.

Český telekomunikační úřad

K bodu 19 V souvislosti s navrhovaným vydáním prováděcího právního předpisu, kterým se stanoví struktura kalkulace ceny u zboží podléhajícího věcnému usměrňování, považujeme za důležité uvést, že u ceny tepelné energie, která je věcně usměrňována, je součástí cenového rozhodnutí závazná struktura kalkulace ceny tepelné energie, ve které jsou dodavatelé tepelné energie povinni kalkulaci předkládat cenovým a kontrolním orgánům. Z těchto důvodu máme obavy, aby předmětný prováděcí předpis dostatečně zohlednil specifika jednotlivých druhů zboží podléhajících věcnému usměrňování cen a dodavatelé tepelné energie nemuseli vytvářet další kalkulaci v odlišné struktuře, čímž by docházelo ke zvyšování administrativní zátěže dodavatelů tepelné energie. Navrhujeme, aby byla zachována možnost pro cenový orgán stanovit cenovým rozhodnutím strukturu kalkulace odlišnou, a to s ohledem na specifika zboží podléhajícího věcnému usměrňování, a možnost dodavatele tepelné energie v této odlišné struktuře ji evidovat, tím by nedocházelo ke zvyšování administrativní zátěže dodavatelů tepelné energie při zpracování další kalkulace pouze pro potřeby její evidence a uchovávání. 1. K bodu 22 návrhu - podle názoru ČTÚ by bylo vhodné doplnit ustanovení § 13 odst. 2 písm. c) v následujícím znění: „zpřístupnit tuto cenu jiným přiměřeným způsobem, nelze-li označit zboží cenou způsoby uvedenými v písmenu a) nebo b), a na požádání spotřebiteli informace o ceně pravdivě sdělit, popřípadě doložit“. Doplňovaný text vychází z ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 2. K bodu 26 návrhu - v § 14 došlo k chybnému označení odstavců.

27

Připomínka vysvětlena. Rozsah struktury kalkulace bude v prováděcí vyhlášce formulován jako minimální. Každý cenový orgán v rozhodnutí o cenové regulaci podle § 10 bude moci v rámci stanovených pravidel rozhodnout o podrobnějším členění v rámci cenové kalkulace zboží podléhajícího věcnému usměrňování cen.

Paragraf 10 zákona o ochraně spotřebitele ukládá označit údaje informacemi o názvu výrobku, výrobci aj., dále u textilních výrobků údajem o složení materiálu a u obuvi o materiálech v hlavních částech výrobku, což vše jsou údaje nerelevantní k označování cenou. Není tedy důvod označenou cenu jakýmkoliv způsobem dokládat. Upraveno.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Část první, změna zákona č.526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších Dikce § 2 odst. 3 upravena, aby byla předpisů – smyslem novelizace ustanovení § 2 zákona o cenách je zdůrazněna odlišnost obou právních úprav. zpřesnění pojmu hospodářské postavení a jednotlivých forem jeho zneužívání. Do zákona o cenách tak byla zapracována definice základních pojmů, které byly dosud použity pouze v prováděcím právním předpisu. Při srovnání posuzování zneužití výhodnějšího hospodářského postavení podle zákona o cenách, které provádí Ministerstvo financí a zneužívání dominantního postavení ve smyslu zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, které je příslušný posuzovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) je zřejmé, že k definici výhodnějšího hospodářského postavení, jsou v novele zákona o cenách použita do značné míry totožná kritéria s vymezením dominantního postavení v zákoně o ochraně hospodářské soutěže, což by mohlo vést k nejasnostem. Snaha o přesnější vymezení pojmu výhodnější hospodářské postavení by tak mohla vyvolat výkladové obtíže. Vzhledem k tomu doporučuji předložený návrh novely zákona o cenách doplnit tak, aby bylo zřejmé, že v případě posuzování výhodnějšího hospodářského postavení a zneužívání dominantního postavení se jedná o samostatné instituty, a že působnost Ministerstva financí tedy nevylučuje působnost Úřadu při posuzování zneužívání dominantního postavení, jak vyplývá z Usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. Komp 3/2006-511 ze dne 18. prosince 2007.

28

Veřejný ochránce práv

K bodům 22 a 23 (§ 13 odst. 2 a 3) Ochránce podporuje navrženou novelizaci ustanovení § 13 odst. 2 a 3 Institut konečné ceny je zaveden pro výrobky i zákona o cenách. služby leteckých dopravců a cestovních kanceláří. Ze zkušeností ochránce vyplývá, že otázka klamání spotřebitele prostřednictvím neúplných cen je aktuálním problémem spotřebitelské praxe. Přestože řadu případů lze již dnes s použitím extenzivního výkladu postihnout prostřednictvím stávajících ustanovení zákona o ochraně spotřebitele (resp. zákona o regulaci reklamy), navrženou změnu lze jen uvítat. Kromě věcných důvodů pro navrženou právní regulaci zde samozřejmě hrají svůj význam i závazky České republiky vyplývající z komunitárního práva.

Úřad vlády

Vzhledem k tomu, že v oblasti nabízení prodeje zájezdů je možné se setkat s řadou případů, kdy ceny pro konečného spotřebitele nejsou cenami konečnými (resp. nezahrnují celou řadu dílčích cen/poplatků), je výslovné zakotvení povinnosti cestovní kanceláře zveřejňovat/inzerovat konečné ceny zcela namístě. Obecně : Upozorňujeme, že návrh novely zákona používá termín „konečný Akceptováno. spotřebitel“, který je obsahově shodný s vymezením pojmu „spotřebitel“ v § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Navrhujeme vypustit ze všech ustanovení návrhu novely zákona, popř. zákona slovo „konečný“ před slovem „spotřebitel“ a zajistit tak lepší provázanost zákona o cenách s jinými právními předpisy.

29

K § 1 odst. 1 návrhu: Poukazujeme na to, že zákon zavádí legislativní zkratku - „zboží“. Tato legislativní zkratka je souhrnné označení pro výrobky, výkony, práce a služby. Zákon ve svých ustanoveních hovoří např.o nákupu a prodeji zboží (§ 1 odst. 2 zákona, § 11 odst. 1 písm. d) návrhu zákona a § 13 odst. 2 návrhu zákona), o zboží vymezeném jednotkou množství či o oběhu zboží (§ 2 odst. 1 zákona). U těchto ustanovení si lze jen obtížně představit, že by pojem „zboží“ měl mít význam legislativní zkratky zavedené v § 1 odst. 1 zákona. Navrhujeme nepoužívat legislativní zkratku „zboží“ v těch ustanoveních zákona, která mají dopadat pouze na určitý druh zboží, tj. např. pouze na výrobky či služby. K § 11 odst. 1 písm. d) návrhu: Doporučujeme vypustit definici spotřebitele upravenou v druhé části věty § 11 odst. 1 písm. d) návrhu novely zákona a nahradit ji odkazem na vymezení tohoto pojmu v zákoně o ochraně spotřebitele (viz obecná připomínka). Zhodnocení formálních náležitostí návrhu

I služba má jednotku množství (m čtvereční vymalované zdi, položení x metrů dlažby, hodinu výkonu apod.).

Text upraven, definice spotřebitele vypuštěna.

V souladu s přílohou č. 5 LPV navrhujeme nazvat přiloženou tabulku jako Název tabulky upraven. „rozdílovou“, nikoliv „srovnávací“. K § 1 odst. 6 návrhu : Doporučujeme nahradit slova „usměrnit tvorbu cen“ slovy „regulovat Akceptováno. ceny“, jelikož cenové orgány mohou podle § 3 návrhu zákona regulovat ceny, což je pojem širší než pojem „usměrnit tvorbu cen“.

30

„konečného“

K § 13 odst. 2 návrhu: Novelizované znění ustanovení § 13 odst. 2 navrhujeme v návětí Akceptováno. Text upraven. přeformulovat tak, že dvakrát použité slovní spojení „konečnému spotřebiteli“ bude nahrazeno pouze jedním užitím slova „spotřebiteli“. V souladu s definicí spotřebitele, kterým je „osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby“, navrhujeme vypustit slovo „kupující“. Tato změna povede ke snadnějšímu porozumění textu.

Jihomoravský kraj

K § 13 odst. 3 návrhu: Z hlediska systematiky zákona doporučujeme přesunout poslední větu z § 13 odst. 3 návrhu do nového odstavce 12 § 13 zákona, protože se vztahuje k službám, zatímco odstavce 3 až 9 § 13 zákona se týkají výhradně výrobků. K bodu 26 – v textu je uvedeno chybné číslování jednotlivých odstavců § 14 K bodu 27 – v textu je uvedeno chybné číslování prvního odstavce § 17

31

Akceptováno. Úprava pro CK byla přesunuta do samostatného paragrafu. Akceptováno. Akceptováno.

Královéhradecký kraj

Zásadní připomínky: K § 14 V návrhovém znění u bodu 26 jsou odstavce u § 14 nesprávně očíslovány (2, 7 – 14). Z tohoto důvodu používáme číslování odstavců Akceptováno. z úplného znění, kde je již v pořádku. Připomínky tak máme zejména k odst. 7 – „Dnem, kdy se cenový Akceptováno. Text byl vypuštěn, počátek běhu kontrolní orgán dozvěděl o porušení cenových předpisů, je den subjektivní lhůty je nově vymezen v § 17 odst. vyhotovení kontrolního protokolu.“, který je svým obsahem naprosto 3. nelogický. V tomto paragrafu je nesystémově upravováno speciálně pro tento zákon ustanovení odst. 8 týkající se rozhodování o námitkách. To je Akceptováno. Odstavec 8 bude vypuštěn. v rozporu s obecným trendem při vytváření právních předpisů omezit na co nejmenší počet speciální úpravy. Procesní postup řízení o námitkách je upraven v § 18 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, a není proto důvod jej zde uvádět. Navrhujeme tento odstavec vypustit. Obdobně u odst. 6 je zajištění důkazů řešeno v § 11 odst. e) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, resp. v § 138 správního řádu. A rovněž na pořizování zvukových a obrazových záznamů je pamatováno v § 18 odst. 1 správního řadu. Navrhujeme tento odstavec vypustit.

32

Zde se jedná o úkony, které proběhnou před vlastním zahájením kontroly, které mají za úkol zadokumentovat faktický stav věci, aniž prodávající (poskytovatel služby) byl již informován, že probíhá kontrola.

Liberecký kraj

V § 16 odst. 4, písmeno a): před „1 000 000“ vložit „do“.

Akceptováno.

Odůvodnění: Zřejmě se v návrhu jedná o chybu v psaní. V § 17 a: za 1. větu vložit text: „To neplatí pro pravomocná rozhodnutí o Nesouhlas. Žádný předpis neomezuje kraje uložení pokuty za správní delikty podle § 15 odst. 1 písmeno e, f) a podle § 16 nebo obce na výkon cenové kontroly týkající se odst. 1 písmeno e, f).“ pouze § 11 a 13 zákona o cenách. Navíc i kontrola označování cen a informace o Odůvodnění: subjektech, které neplní své zákonné V důvodové zprávě se uvádí, že nově zákonem navržená povinnost pro povinnosti, neinformují o cenách výrobků a správní orgány, aby nejméně jedenkrát ročně zveřejňovaly přehledy svých služeb, vytvářejí prostředí pro klamání pravomocných rozhodnutí o uložených pokutách, je důležitým prvkem zákazníků apod. má vysokou vypovídací informovanosti zejména okruhu možných poškozených odběratelů, aby se schopnost pro potenciální zákazníky. mohli domáhat svého práva na osobě porušující cenové předpisy. To má jistě význam především při zjištění správních deliktů v souvislosti se stanovením ceny, s nedodržením určených podmínek, při zneužití hospodářského postavení. Zde se zřejmě jedná o usnadnění možnosti uplatnění práva u účastníků obchodních, tedy zejména soukromoprávních vztahů. Podle našeho názoru, v případě dozoru prováděného kontrolními cenovými orgány územních samosprávných celků, jde o jinou situaci, neboť tyto cenové orgány provádějí pouze maloobchodní kontrolu vedení cenové evidence a označování zboží cenami. V případě udělení sankce za tyto správní delikty již z povahy věci vyplývá, že nijak nesouvisí s právy odběratele (spotřebitele) a proto zde není pro zveřejnění pachatelů těchto správních deliktů žádný relevantní důvod, respektive veřejný zájem. Podle našeho názoru, pokud by přesto v těchto případech zákon kontrolním cenovým orgánům povinnost zveřejnění uložil, jednalo by se podle našeho názoru při absenci veřejného zájmu o prolomení zásady neveřejnosti deliktního správního řízení.

33

Středočeský kraj

Zásadní připomínka: Bod 27, § 16 odst. 4

Akceptováno.

Podle § 16 odst. 4 písm. a) se právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě uloží pokuta 1.000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. e) nebo f) nebo odstavce 2 písm. b) nebo odstavce 3 písm. a), c) nebo d). Takto pevně stanovená výše pokuty je dle našeho názoru zejména pro podnikající fyzické osoby v mnohých případech likvidační. Z tohoto důvodu proto navrhujeme, aby text tohoto ustanovení zněl takto: „Podle § 16 odst. 4 písm. a) se za správní delikt uloží pokuta do 1.000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. e) nebo f) nebo odstavce 2 písm. b) nebo odstavce 3 písm. a), c) nebo d).“ Připomínka: Upozorňujeme předkladatele na některé nesoulady navrhované právní úpravy s dosavadním právním předpisem.

Prováděcí vyhláška č. 580/1990 Sb. bude zrušena vydáním nové prováděcí vyhlášky V důvodové zprávě je uvedeno, že všechna normativní ustanovení k zákonu o cenách. Není důvod vytvářet časové ukládající povinnosti právnickým a fyzickým osobám, dosud obsažená vakuum, pokud by z nějakého důvodu došlo ke v prováděcí vyhlášce, jsou zapracována do textu zákona, stejně tak postupy zpoždění v datu účinnosti zákona. cenových a cenových kontrolních orgánů vykonávajících státní moc v této oblasti jsou obsahem nového znění zákona. Postup kontrolního orgánu při kontrole cenové evidence dosud upravuje vyhláška č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách. Ve zrušovacích ustanoveních není tato vyhláška uvedena. Novela zákona neobsahuje výčet údajů, které musí obsahovat evidence cen (§ 4 odst. 2 vyhlášky č. 580/1990 Sb.) a ani není v předloženém návrhu zákona uvedeno zmocnění ke změně této prováděcí vyhlášky.

34

Bod 26, § 14 odst. 13 Navrhované znění není dle našeho názoru v souladu s § 6 odst. 3, 4 a 5 V § 11 jsou v zásadě uvedeny náležitosti vyhlášky č. 580/1990 Sb. a z předloženého návrhu rovněž nevyplývá, že cenové evidence s odkazem na prováděcí dojde ke změně této prováděcí vyhlášky. V návrhu jsou použity pojmy vyhlášku. jako např. námitky proti protokolu na rozdíl od písemného vyjádření k protokolu dle prováděcí vyhlášky. V § 17 odst. 4 je jako odkaz pod čarou uveden zákon č. 265/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. Správně by měl být uveden odkaz na zákon č. 265/1991 Sb.

Akceptováno.

Poznámka pod čarou č. 9h) zákon č. 552/1991 Sb. se v textu zákona Poznámka vypuštěna. nevyskytuje. Bod 27, § 15 a § 16 V souladu s novými zásadami správního trestání dělí návrh správní delikty na přestupky a správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických Definice je nadbytečná, prodávající je osoba, osob, kdy je v návrhu použit u fyzických osob v § 15 a § 16 pojem která prodává. „prodávající“, přičemž tento pojem není v zákoně o cenách ani v dalších cenových předpisech definován. Dle našeho názoru je třeba definici „prodávajícího“ do zákona o cenách doplnit. Kraj Vysočina

K bodu 22 návrhu zákona: Navrhujeme v § 13 odst. 2 písm. a) zákona doplnit způsob označení V § 13 odst. 2 jsou obsaženy varianty možností zboží cenou. jak poskytnout cenovou informaci spotřebiteli. Dle našeho názoru by bylo vhodné do zákona doplnit způsob označení Připomínka vysvětlena. zboží cenou, např. zda musí být cena zboží označena přímo na zboží, na regále, ve vitríně apod. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

35

K bodu 22 návrhu zákona: Navrhujeme v § 13 odst. 2 zákona text písmena c) vypustit. Dosavadní Úprava je potřebná. Připomínka vysvětlena. písmena d) a e) se označují jako písmena c) a d). Ustanovení písmena c) může být při aplikaci zákona prodávajícím zneužíváno a dle našeho názoru je nadbytečné. Tuto připomínku považujeme za zásadní. K bodu 22 návrhu zákona: Navrhujeme v poznámce pod čarou č. 8c nahradit slova „§ 636 zákona č. 40/1964 S.“ slovy „§ 636 zákona č. 40/1964 Sb.“. Jedná se o opravu chyby při psaní textu zákona.

36

Akceptováno.

K bodu 25 návrhu zákona: Navrhujeme uvést do souladu číslování § 13a zákona, uvedené Značení odstavců upraveno. ustanovení obsahuje dvakrát odst. 1, celý paragraf by měl obsahovat 7 odstavců, nikoliv 6, jak je uvedeno v legislativním návrhu. Navrhujeme v § 13a odst. 5 zákona (správné číslování) vypustit slova Taxametr tuto funkci zajišťuje. Připomínka „jednak provozní čekání (cena je automaticky účtována při stání na vysvětlena. Text odstavce bude upraven. Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn. křižovatce nebo při pomalé jízdě v hustém provozu), jednak“. Předmětné ustanovení dle názoru kraje Vysočina nepřiměřeně zvýhodňuje provozovatele taxislužby na úkor zákazníka a je v rozporu se zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, např. s ust. § 6 zákona, který stanoví, že prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat. Aplikace předmětného ustanovení by mohla vést k nepřiměřenému zatěžování zákazníků taxislužby, pokud by poskytovatel vybíral delší trasy nebo trasy, které by zahrnovaly větší množství míst, na kterých by provozovatel musel čekat (např. cesta s větší pravděpodobností dopravní zácpy, větší množství křižovatek se světelnou signalizací apod.). Tuto připomínku považujeme za zásadní.

K bodu 26 návrhu zákona: Navrhujeme uvést do souladu číslování § 14 zákona, uvedené Akceptováno. ustanovení obsahuje zmatené číslování odstavců.

37

K bodu 27 návrhu zákona: Navrhujeme v § 16 odst. 4 písm. a) doplnit před slova „1 000 000 Kč“ Akceptováno. slovo „do“. Požadujeme upravit uvedenou sankci za porušení vyjmenovaných ustanovení zákona o cenách v souladu s obdobným zněním § 15 odst. 4 písm. a) zákona. Jedná se zjevně o chybu při psaní textu zákona; v opačném případě by se jednalo o velmi tvrdou sankci za porušení zákona. Tuto připomínku považujeme za zásadní. K bodu 27 návrhu zákona: Navrhujeme v poznámce pod čarou č. 11 doplnit název zákona, na Akceptováno. který poznámka pod čarou odkazuje. Požadujeme upravit text poznámky pod čarou do souladu s čl. 47 Legislativních pravidel vlády. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

38

K Čl. I návrhu zákona: Navrhujeme doplnit do návrhu zákona poznámku pod čarou č. 9h, Poznámka i odkaz vypuštěna. která odkazuje na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. V úplném znění návrhu zákona se v seznamu poznámek pod čarou objevila poznámka pod čarou č. 9h, avšak není zřejmé, ke kterému paragrafu zákona o cenách se vztahuje. Navrhujeme tak, aby předkladatel doplnil poznámku pod čarou č. 9h do textu navrhovaného právního předpisu. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

K Čl. I návrhu zákona: Navrhujeme změnit právní předpisy, jež jsou obsahem poznámek pod V souladu s čl. 55 Legislativních pravidel vlády čarou č. 2, 5, 6, 7, 9 a 10, popř. tyto poznámky pod čarou zrušit, se poznámky pod čarou zpravidla samostatně nenovelizují. a současně upravit ustanovení zákona, které na ně odkazují. Navrhujeme zrušit v poznámce pod čarou č. 9d ustanovení § 3 vyhlášky č. 324/1997 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, o přípustné odchylce od údajů o množství výrobku označeného symbolem "e", ve znění vyhlášky č. 24/2001 Sb. Uvedené poznámky pod čarou odkazují na již neexistující, resp. nové právní předpisy, které nahradily zrušené právní předpisy, a měly by být v rámci novely zákona zrušeny, resp. novelizovány. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

39

Zlínský kraj

Zásadní připomínky : Bod 4 - § 2 odst. 5 – navrhujeme sjednotit právní úpravu definice pojmu „cena obvyklá“ Zdůvodnění :

Novelizace navrhuje pro účely zákona o cenách definici pojmu „cena obvyklá“. Tento pojem již definuje § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), pro účely tohoto zákona. Považujeme za vhodné, aby došlo ke sjednocení právní úpravy definice ceny obvyklé tak, aby se nevytvářely nové definice pojmu pro potřeby jednotlivých zákonů. Bod 27 - § 15 odst. 2 písmeno a ), písmeno b) navrhujeme vypustit, tzn. celý odstavec 2 : „(2) Fyzická osoba se jako kupující dopustí přestupku tím, že a) koupí zboží za cenu, která není v souladu s cenou úředně stanovenou podle § 5 odst. 1, nebo b) koupí zboží z prostředků poskytnutých jí ze státního rozpočtu za cenu vyšší, než je cena regulovaná podle § 5, 6 nebo 8.“ Zdůvodnění: Kupujícímu nemá zákonem stanovenou povinností znát úplný rozsah zboží s úředně stanovenou cenou. Pevné ceny stanovené u kolkovaného zboží zavazují povinností prodávajícího (důsledek daňových předpisů). Zboží není označeno informací o tom, že podlého režimu o úředně stanovené ceně, věcně nebo časově usměrňované ceně ( § 5,6 a 8 zákona o cenách). Informace o těchto cenách jsou zveřejňovány pouze v cenovém věstníku vydávaném Ministerstvem financí.

40

Cena obvyklá zde a v zákonu o oceňování majetku má vždy jiný význam. Z ustanovení § 1 zákona č. 151/1997 Sb. jasně vyplývá, že neplatí pro sjednávané ceny, proto není účelné usilovat o sjednocení.

Akceptováno.

Ústecký kraj

1. K § 13a odst. 5: Navrhujeme vypustit text: „jednak provozní čekání (cena je automaticky V dohodě se zainteresovanými kraji a MD byla účtována při stání na křižovatce nebo při pomalé jízdě v hustém provozu), dohodnuta úprava paragrafu týkajícího se jednak“ taxislužby. Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn. Úplné znění: Čekáním na území obce se rozumí jednak provozní čekání (cena je automaticky účtována při stání na křižovatce nebo při pomalé jízdě v hustém provozu), jednak čekání na přání zákazníka. Čekání v důsledku poruchy vozidla nebo zaviněné řidičem nesmí být zákazníkovi účtováno, a to ani při dokončení jízdy náhradním vozidlem. Odůvodnění: Tzv. provozní čekání, které by mělo být účtováno automaticky při státní na křižovatkách nebo při pomalé jízdě v hustém provozu, je již zakalkulováno v odst.1 písm. a) a b) téhož paragrafu: (a) jednorázová cena za použití vozidla na území obce a mimo území obce, b) cena za 1 km jízdy na území obce a mimo území obce) a není třeba toto dále upravovat. Z navrhovaného znění pak není zcela zřejmé, zda-li by spotřebitel platil za ujeté kilometry v obci a ještě za pomalou jízdu v hustém provozu nebo pouze za pomalou jízdu v hustém provozu a k tomu by ještě připlácel za stání na křižovatkách. Předložený návrh by dle našeho názoru nepřispěl ke zprůhlednění plateb spotřebitele za poskytnuté služby v oblasti taxislužby, ale naopak, a následně by i došlo ke zhoršení ochrany spotřebitele jako zákazníka taxislužby. Dále je třeba si uvědomit, že čekání na přání zákazníka je obvykle na měřícím zařízení zaznamenáno jako jeho počátek a konec. Např. pomalá jízda v hustém provozu by se na měřících zařízeních zaznamenávala velmi obtížně. Umožněním provozního čekání by provozovatel taxislužby nebyl motivován k hledání maximálně efektivní a rychlé přepravě, což je v rozporu s potřebami zákazníků, kterým toto může způsobit nemalé potíže.

41

Akceptováno. Počátek běhu subjektivní lhůty 2. K § 14 odst. 7 Text: „vyhotovení kontrolního protokolu“ nahradit textem „ukončení bude upraven v § 17 odst. 3. kontroly“. Úplné znění: Dnem, kdy se cenový kontrolní orgán dozvěděl o porušení cenových předpisů, je den vyhotovení kontrolního protokolu ukončení kontroly. Odůvodnění: Vzhledem k tomu, že proti protokolu může prodávající, kontrolovaná osoba, podat námitky (§ 14 odst. 8), které mohou kontrolní zjištění v odůvodněných případech změnit, měla by být kontrola nejprve ukončena, tj. buď marným uplynutím lhůty pro podání námitek nebo vyřízením námitek. Po ukončení kontroly má kontrolní orgán spolehlivě zjištění stav věci a může vést řízení ve věci uložení sankce. Moravskoslezský Úvod kraj Předkládaný návrh novely zákona o cenách reaguje především na potřebu Ano, předkladatel rozpracovává variantu II. uvést některá ustanovení cenových předpisů do souladu s požadavkem, aby byla ta ustanovení, která ukládají povinnosti zúčastněným subjektům, a která byla dosud obsažena v prováděcí vyhlášce č. 580/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nově uvedena přímo v zákoně o cenách. Novela zákona o cenách dále zajišťuje transpozici směrnice 98/6/ES o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli. Z hlediska cílů potřebných k dosažení se přikláníme k variantě II, která předpokládá změnu stávající právní úpravy. Ani jedna varianta nenese s sebou nárůst výdajů veřejných rozpočtů a nemá dopad na navýšení počtů zaměstnanců. Přijetí návrhu zákona by mohlo mít pozitivní dopad do veřejných rozpočtů. Upřesnění cenových předpisů by vedlo k minimalizaci úspěšnosti podaných žalob proti rozhodnutí o uložení sankce.

42

1. ČÁST PRVNÍ, čl. I bod 5 § 2 nový odstavec 7, písmeno b) Definice pojmu „přiměřený zisk“ obsahuje neurčité pojmy: - obvyklý zisk dlouhodobě dosahovaný, - přiměřená návratnost, - přiměřené časové období.

Nejedná se o nové neurčité pojmy, ale již o dlouhodobě zavedené definice.

Navrhujeme zpřesnit definici pojmu „přiměřený zisk“. Odůvodnění: Definice neurčitého pojmu nemůže vycházet z dalších neurčitých pojmů. Tyto další pojmy musí být definovány tak, aby příslušný správní orgán dokázal jednotně aplikovat příslušná ustanovení právního předpisu (zejména § 14 odst. 3). Akceptováno. 2. ČÁST PRVNÍ, čl. I, bod 26 § 14 Jednotlivé odstavce nového znění § 14 jsou chybně označeny - viz úplné znění. Akceptováno. 3. ČÁST PRVNÍ, čl. I bod 26 § 14 odst. 7 (chybně označen číslem 12) Upravit znění odstavce tak, aby nedocházelo k výkladu, že dnem vyhotovení kontrolního protokolu dojde vždy k porušení cenových předpisů. Odůvodnění: Ne každý podnět, na základě, kterého lze rovněž provádět kontrolu, znamená porušení cenových předpisů, naopak kontrolní orgán vyhotoví kontrolní protokol i v případě, že k porušení cenových předpisů nedojde.

43

Hlavní město Praha

K bodu 19 - § 11 odst. 2 Ve větě první požadujeme vypustit slova „návrhy pro stanovení cen podle Připomínka vysvětlena. Jedná se o případy, kdy odst. 1 písm. a)“. je na základě rozhodnutí podle § 10 uložena povinnost předložit návrhy na stanovení cen Odůvodnění: (např. cigarety, školní mléko). Ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) se týká úředně stanovených cen. V tomto případě návrhy cen vytváří cenový orgán. Prodávající pouze stanovené ceny přebírá nebo provádí vlastní kalkulaci cen (např. pokud stanoví prodejní cenu nižší než je úředně stanovená cena maximální), a proto není nutné, aby vytvářel cenové návrhy a tyto návrhy uchovával. Tuto povinnost má cenový orgán. Akceptováno. K bodu 22 - § 13 odst.2 písm.a) V § 13 odst. 2 písm. a) doporučujeme nahradit zájmeno „je“ podstatným jménem „zboží“. Odůvodnění: Ze zájmena „je“ není zcela zřejmé, co či kdo je tím myšlen - zřejmě zboží, ale to je předtím použito v jednotném čísle, ale zájmeno odkazuje na předmět v množném čísle. Uvedením slova „zboží“ bude zamezeno různým možným výkladům a demagogiím ze strany prodávajících. Současná formulace není z gramatického a stylistického hlediska správná.

44

K bodu 25 - § 13a V § 13a požadujeme změnit celou koncepci označení vozidla taxislužby V dohodě se zainteresovanými kraji a MD byly cenami, neboť navrhované znění odráží pouze zažitou praxi na území hl. shodnuty úpravy textu. Následně byl m. Prahy, nikoliv v celé republice. Kromě Prahy je v České republice navrhovaný paragraf vypuštěn. dalších 6 248 obcí. Princip cen za jízdy na území obce a mimo území obce je tak ve zbytku republiky téměř neuplatnitelný, neboť ne v každé z 6 248 obcí je taxikář, který obsluhuje dané území obce. Často jsou i některá města obsluhována taxikáři ze sousedství (např. Krásná Lípa rumburskými taxikáři). Navíc i dnes již značná část pražských taxikářů nabízí jiné cenové složení, než cenu po Praze a mimo Prahu, např. jízda do 5 km, do 10 km a nad 10 km apod. Tvorba cen mezi taxikáři je velmi rozmanitá a od 1. 7. 2005, kdy přestalo platit územní omezení provozování taxislužby v obvodu dopravního úřadu, který taxikáři vydal průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby, taxikáři postupně upouštějí od zažitého vzoru jízd po městě a mimo město (obzvláště, když své služby nabízejí doplňkově v několika městech, obcích i mimo obce). Dále upozorňujeme, že terminologie navrhované novely zákona o cenách není v souladu s nařízením vlády č. 464/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na měřidla, v jehož příloze č. 9 jsou popsány funkce taxametru, včetně definic pojmů (přepínací rychlost, jízdné, nástupní sazba atd.). Na základě výše uvedeného požadujeme nahradit znění § 13a návrhu novým textem, který bude lépe odrážet reálnou situaci na cenovém trhu v taxislužbě a bude v souladu s nařízením vlády č.464/2005 Sb.

45

Ustanovení § 13a včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 9g a č. 9i zní: „§ 13a Označení vozidla taxislužby cenami a uplatňování cen v taxislužbě 1) Vozidlo taxislužby9g) musí být při provozování taxislužby označeno na obou předních dveřích z vnější strany cenami za uskutečnění přepravní služby platnými v okamžiku nabídky v tomto rozsahu: a) nástupní sazba, b) cena za 1 km jízdy, c) cena za 1 minutu čekání. (2) Nástupní sazba je účtována při započetí jízdy. Zahrnuje úhradu za pronajmutí vozidla, za pomoc při nástupu a výstupu zákazníka, za naložení a vyložení zavazadel, za vystavení dokladu o zaplacení jízdného a za podání informací, týkajících se například trasy jízdy. (3) Jízdou na území obce se rozumí jízda vozidlem po komunikacích, veřejných prostranstvích či jiném povrchu v katastrálním obvodu obce. (4) Čekáním se pro účely tohoto zákona rozumí a) provozní čekání, kdy cena je automaticky účtována při stání způsobeném silničním provozem nebo při rychlosti menší než přepínací rychlost9i) , to znamená při pomalé jízdě v hustém provozu, b) čekání na přání zákazníka. umístěné v horní polovině dveří a provedené černě na bílém podkladu o velikosti písmen nejméně 20 mm. ________________________ 9g) Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. 9i) Nařízení vlády č. 464/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na měřidla.“.

46

(5) Dvojitý systém výpočtu jízdného9i) není přípustný. (6) Ceny na předních dveřích vozidla musí být zřetelné a čitelné, umístěné v horní polovině dveří a provedené černě na bílém podkladu o velikosti písmen nejméně 20 mm. (7) Pokud uplatňuje provozovatel taxislužby kromě cen uvedených v odstavci 1 i další ceny, uvede je včetně určených podmínek v úplném ceníku, který umístí viditelně uvnitř vozidla před pravým předním sedadlem. Odůvodnění: Odstavec 3: má-li být garantována určitá cenová úroveň taxislužby na území obce, není přípustné, aby v případech, kdy řidič veze zákazníky těsně za hranici obce, což je naprosto běžné - taxislužba není městská doprava, a i u městské autobusové dopravy je již počítáno s obsluhou příměstských oblastí, mohl taxikář cestujícím účtovat libovolnou vyšší cenu než maximální již od začátku jízd, tzn. i na území obce, v jejímž obvodu službu poskytuje a kde je cena regulována. Naopak je těžko obhajitelné, aby obec regulovala cenu jízdy mimo její území, tzn. např. u jízd, které sice začínají i končí na území obce, ale její část je mimo území). Taxikáři budou muset dodržovat regulovanou cenu na území obce, ve které je maximální cena stanovena bez ohledu, zda cíl jejich cesty leží mimo území. Na hranici obce pak budou moci sazbu přepnout na cenu podle jejich cenové nabídky, na kterou již nebude dopadat regulace.

47

Odstavec 4: dle původně navrhovaného znění není zřejmé, kdy by mělo být tzv. provozní čekání účtováno, tzn. zda při rychlosti 5 km/h nebo 50 km/h, a proto se s odkazem na nařízení vlády, kterým se stanovují mj. i požadavky na fungování taxametru definuje, kdy bude taxikář oprávněn účtovat čekání - při rychlosti menší než je podíl ceny čekání za hodinu a ceny za 1 km jízdy, tzv. přepínací rychlosti. V tento moment taxametr neúčtuje jízdné za vzdálenost, ale jízdné za čas, bez ohledu na to, zda se vozidlo pomalu pohybuje, např. v koloně, nebo zcela stojí, např. na křižovatce nebo na přání zákazníka. Dále je žádoucí, aby bylo jasně stanoveno, že při zastavení vozidla s cestujícími nejenom v důsledku poruchy nebo vinou řidiče, ale i pro účely kontroly dodržování cenových předpisů, zákona o silniční dopravě nebo zákona o provozu na pozemních komunikacích apod., nebyla tato doba účtována cestujícím. Odstavec 5: vzhledem k tomu, že taxametry musejí umět jak jednoduchý systém výpočtu jízdného (s použitím přepínací rychlosti je účtována buď sazba za vzdálenost nebo sazba za čas jízdy), tak dvojitý systém výpočtu jízdného (současně s účtováním sazby za vzdálenost je účtována i sazba za čas), je účelné v zájmu ochrany spotřebitele před duplicitním účtováním dvou sazeb (složek) jízdného zákonem zakázat použití dvojitého systému výpočtu jízdného. Rozšířením definice čekání o pojem „přepínací rychlost“ se zabrání možnosti použití jiného než jednoduchého systému výpočtu celkového jízdného taxametrem.

48

Odstavec 6: je třeba zamezit příliš malým a jen zblízka čitelným ceníkům. Proto se stanoví minimální velikost písma 2 cm. Cena by měla být na taxíku čitelná i z větší vzdálenosti, cestující si často staví vozidla i na ulici a z větší dálky by tak měli mít alespoň minimální možnost seznámit se s cenou před úplným zastavením vozidla a oslovením taxikáře. Rovněž není žádoucí, aby taxikáři své ceníky umisťovali dole k prahu dveří, kam by se zákazník musel shýbat, ale aby tento ceník byl umístěn v prostoru pod okýnkem dveří, tedy tam, kam spotřebitel bez větších problémů dohlédne. Tato připomínka je zásadní K bodu 26 - § 14 K § 14 odst. 3 Požadujeme za větu první vložit větu „Pokud kontrolní pracovník nemůže Připomínka vysvětlena. V rámci kontroly, při v průběhu kontroly vyčíslit neoprávněný majetkový prospěch, učiní tak zpracování protokolu i v průběhu případného vypořádání námitek má kontrolní pracovník v průběhu správního řízení.“. dostatek času kvalitně provést vyčíslení případného neoprávněného majetkového prospěchu. Odůvodnění: Kontrolní pracovník nedokáže majetkový prospěch při kontrole vždy vyčíslit. Doba, kdy dojde k vyčíslení neoprávněného prospěchu není pro procesní postup rozhodná a účastník řízení není nijak zkrácen na svých právech tím, když je neoprávněný majetkový prospěch vyčíslen v průběhu správního řízení. Tato připomínka je zásadní.

49

K § 14 odst.6 Požadujeme odstavec 6 návrhu nahradit textem, který zní: „(6) Při cenové kontrole zaměřené na porušení cenových předpisů v maloobchodě, ve službách a v silniční dopravě, kdy není přítomna přímo kontrolovaná osoba nebo osoba oprávněná jednat jménem kontrolované osoby, zastupuje kontrolovanou osobu pro účely provedení cenové kontroly vždy osoba přítomná na místě cenové kontroly zajišťující prodej zboží nebo poskytování služby. Pokud je cenová kontrola ukončena na místě, seznámí kontrolní pracovník kontrolovanou osobu s protokolem následným doručením protokolu kontrolované osobě do vlastních rukou.“.

50

Připomínka vysvětlena, bylo dosaženo shody.

Odůvodnění: Původně navrhované ustanovení neřeší efektivně situace, kdy je cenová kontrola provedena a prakticky ukončena na místě, neboť jejím cílem je ověření stavu nebo právě probíhající činnosti; jejím předmětem není hlubší analýza cenové discipliny prodávajícího. U těchto kontrol by dle původně navrhovaného znění bylo stále zamezeno kontrolním pracovníkům de iure zahájit cenovou kontrolu a na místě sepsat o zjištěných porušeních cenových předpisů protokol. Místo toho by musel kontrolní pracovník jinými prostředky než protokolem zaznamenat stav věci či sledovanou činnost a následně teprve u kontrolované osoby zahájit cenovou kontrolu a rozebírat s ní stav či situaci, která nastala v minulosti, tzn. kterou není možné ověřovat přímo při cenové kontrole. Vhodnějším řešení je zahájit cenovou kontrolu na místě s osobou, která zboží či službu prodává, v případech, kdy nebude probíhat již další šetření a na místě je dostatek podkladů pro zjištění porušení cenových předpisů, sepíše kontrolní pracovník protokol. V souladu s § 17 zákona o státní kontrole ho pak zašle do vlastních rukou kontrolované osobě k seznámení s výzvou pro podání námitek proti protokolu. Jedná se o speciální úpravu průběhu státní kontroly, která není zákonem o státní kontrole vyloučena - § 8 odst. 2 zákona o státní kontrole). Zastoupení kontrolované osoby osobou přítomnou kontrole je stanoveno pouze pro úkony v rámci cenové kontroly (oznámení o zahájení cenové kontroly, požadování potřebných podkladů a informací apod.), netýká se již následného správního řízení. Obdobně i seznámení s protokolem musí být provedeno přímo s kontrolovanou osobou, pro tyto účely nezastupuje přítomná osoba kontrolovanou osobu s právními následky běhy lhůty pro podání námitek, neboť tyto osoby nemají často dostatečné důvody pro podání námitek - obranu práv kontrolované osoby. Tato připomínka je zásadní

51

K § 14 odst.7 V § 14 požadujeme na konci textu odstavce 7 doplnit slova „nebo den Subjektivní lhůta a její počátek bude nově doručení podnětu, na základě kterého cenový kontrolní orgán zahájí vymezen v § 17 odst. 3. správní řízení o porušení cenových předpisů.“. Odůvodnění: Dnem rozhodným pro běh lhůt (zánik odpovědnosti za správní delikt) je v odstavci 7 stanoven jako den vyhotovení kontrolního protokolu. V současné době již byla přijata novela zákona č 265/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, (viz parlamentní tisk 341), která ruší ustanovení o tom, že krajský a obecní úřad ukládá, vybírá a vymáhá pokuty za porušení cenových předpisů zjištěných pouze při jím provedené kontrole. Po nabytí účinnosti výše uvedené novely zákona se budou vyskytovat případy, kdy pokuta bude uložena bez vlastní cenové kontroly kontrolního orgánu a nebude vyhotovován žádný kontrolní protokol, proto nemůže být provedení vlastní cenové kontroly a sepsání kontrolního protokolu rozhodným dnem pro běh lhůty. Pokud by protokol nebyl sepsán, nenastal by podle navrhovaného znění rozhodný den, kdy se cenový orgán dozvěděl o porušení cenových předpisů. Tato připomínka je zásadní.

52

Pro informaci uvádíme odůvodnění změny zákona v parlamentním tisku č. 341 Platný zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, ve svém ustanovení § 4 odst. 2 a § 4a odst. 2 stanoví, že krajský a obecní úřad provádí cenovou kontrolu, ukládá, vybírá a vymáhá pokuty za porušení cenových předpisů, zjistí-li porušení cenových předpisů při jím provedené cenové kontrole. Striktním dodržováním tohoto ustanovení za dodržení kontrolních pravidel pak zůstává bez postihu celá řada porušení cenových předpisů, k nimž prokazatelně došlo, ale která byla zjištěna jinak, než cenovou kontrolou. Z tohoto hlediska se proto text předmětného ustanovení upravuje tak, jak je běžné při ukládání, vybírání a vymáhání pokut za porušení jiných předpisů, tj, aby bylo možno ukládat, vybírat a vymáhat pokuty za porušení cenových předpisů jak na základě vlastního kontrolního zjištění, tak na základě došlého oznámení. Postup je zcela v souladu s koncepcí správního řádu a aplikací ustanovení § 42 a dalších správní řádu, která umožňují před samotným správním řízení dostatečně účinně zjistit takový stav věci, aby mohl správní orgán fundovaně rozhodnout, zda správní řízení o porušení cenových předpisů bude nebo nebude zahájeno.

53

Akceptováno.

K § 14 odst.8 Požadujeme odstavec 8 vypustit. Odůvodnění: Jedná se o duplicitní úpravu s ustanovením § 18 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č.501/2004 Sb. V § 18 cit.zákona je dostatečným způsobem upraveno vyřízení námitek proti protokolu, § 14 odst. 8 návrhu jen opisuje obecnějším způsobem § 18 cit.zákona. Jeví se tak naprosto zbytečným a spíše znejasňuje právní úpravu řízení o námitkách (není zřejmé, zda kontrolní pracovník bude moci námitkám vyhovět podle zákona o státní kontrole nebo o nich rozhodnout, že se vyřídí v rámci správního řízení, nebo zda tak bude muset učinit jedině vedoucí kontrolního orgánu nebo jím pověřený pracovník, tedy ne přímo kontrolní pracovník). Tato připomínka je zásadní K bodu 27 - § 15 Obecně Z navrhovaného znění § 15 není zřejmé, podle jakého procesního předpisu se projednávají přestupky fyzických osob, zda podle správního řádu nebo zákona o přestupcích. Vzhledem k úvodnímu ustanovení zákona o přestupcích, jímž je vymezen pojem přestupek „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“, by to měl být přestupkový zákon. Považujeme za vhodné uvedenou nejasnost objasnit a případně do zákona či alespoň do důvodové zprávy doplnit.

54

Zákon o cenách i v případech přestupků fyzických osob nepodnikajících předpokládá postup podle zásad správního řádu. Důvodová zpráva bude v tomto smyslu doplněna.

K § 15 odst. 1 písm. a)

Akceptováno.

Požadujeme na začátek před slova „sjedná nebo požaduje“ vložit slovo „Nabízí,“. Odůvodnění: Již samotné nabízení vyšších cen než např. maximálních by mělo být trestné - viz např. otevřené nabízení až 99 Kč / km u taxikářů na Staroměstském náměstí, Praha 1, oproti povoleným 28 Kč / km. Do doby, než by si taxikář o cenu prakticky řekl či ji inkasoval, nemohl by správní orgán zakročit, a to jak sankcí, tak nařízením nápravy. Porušením cenových předpisů je i samotné nabízení cen, které jsou v rozporu s cenovými předpisy. Tato připomínka je zásadní Akceptováno. K § 15 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) Požadujeme odstavec 2 písm. a) a odstavec 3 písm. a) vypustit. Odůvodnění: Povinnost kontroly dodržování úředně stanovených cen je na straně cenových kontrolních orgánů. Není reálné předpokládat, že všechny fyzické osoby, tj. občané, znají v plném rozsahu všechny úředně stanovené ceny a při koupi zboží se jimi řídí. Mohlo by docházet k tomu, že by občan koupil zboží levněji než je úředně stanovená cena (neví, že cena je regulovaná podle zákona) nebo i za cenu vyšší než je úředně stanovená cena maximální (tzn. je prodávajícím okraden), a za to by měl být sankcionován pokutou až do výše 10 000 000 Kč. Tato připomínka je zásadní.

55

Akceptováno.

K § 15 odst. 3 písm. c) Požadujeme za slova „neposkytne bezplatně informaci“ vložit slova „nebo podklad“.

Odůvodnění: Povinností je poskytnout nejenom informaci, ale i podklady. Je proto vhodné, aby i neposkytnutí podkladu bylo trestné. Tato připomínka je zásadní Ponechává se větší prostor pro úvahu správního K § 15 odst. 4 písm. b) orgánu. Navrhujeme nahradit slovo „pětinásobku“ slovem „trojnásobku“. Odůvodnění: Navržená výše pokuty může být v mnoha případech pro fyzické osoby přímo likvidační. Zákony poskytují i jiné možnosti jak v těchto případech viníka potrestat. Navrhujeme proto snížit možnost uložení pokuty z pětinásobku na trojnásobek neoprávněného majetkového prospěchu

56

Akceptováno.

K bodu 27 - § 16 K § 16 odst. 1 písm. a) Požadujeme na začátek před slova „sjedná nebo požaduje“ vložit slovo „nabízí“.

Odůvodnění: Již samotné nabízení vyšších cen než např. maximálních by mělo být trestné - viz např. otevřené nabízení až 99 Kč / km u taxikářů na Staroměstském náměstí, Praha 1, oproti povoleným 28 Kč / km. Do doby, než by si taxikář o cenu prakticky řekl či ji inkasoval, nemohl by správní orgán zakročit, a to jak sankcí, tak nařízením nápravy. Porušením cenových předpisů je i samotné nabízení cen, které jsou v rozporu s cenovými předpisy. Tato připomínka je zásadní Akceptováno. K § 16 odst. 3 písm. c) Požadujeme za slova „neposkytne bezplatně informaci“ vložit slova „nebo podklad“ Odůvodnění: Povinností je poskytnout nejenom informaci, ale i podklady. Je proto vhodné, aby i neposkytnutí podkladu bylo trestné. Tato připomínka je zásadní

57

Akceptováno.

K § 16 odst. 4 písm. a) Požadujeme vložit na začátek věty slovo „Do“.

Odůvodnění: Pravděpodobně došlo k přehlédnutí při psaní textu. V návrhu § 17 odst. 1 se uvádí, že při vyměření pokuty se přihlédne k závažnosti správního deliktu. Pokud by platilo navržené znění uvedeného paragrafu, pokuta by musela být vždy uložena ve výši 1 000 000,- Kč, což by odporovalo navrženému § 17 odst. 1. Zákonodárce jistě předpokládá, že pokuta se bude ukládat v rozmezí do 1 000 000 Kč, stejně jako v případě § 15 odst.4 písm.a) návrhu. Tato připomínka je zásadní. Ponechává se větší prostor pro úvahu správního K § 16 odst. 4 písm. b) orgánu. Navrhujeme nahradit slovo „pětinásobku“ slovem „trojnásobku“. Odůvodnění: Navržená výše pokuty může být v mnoha případech přímo likvidační. Zákony poskytují i jiné možnosti jak v těchto případech viníka potrestat (např. obchodní zákoník, živnostenský zákon atd.). Navrhujeme snížit možnost uložení pokuty z pětinásobku na trojnásobek.

58

K bodu 27 - § 17 Připomínka vysvětlena.

K § 17 odst. 1 Požadujeme vypustit slova „právnické osobě“.

Odůvodnění: Právnické osoby a podnikající fyzické osoby by měly mít stejné podmínky při posuzování správního deliktu, tj. vždy by mělo být přihlédnuto k závažnosti správního deliktu i dalším okolnostem. Tato připomínka je zásadní. Připomínka vysvětlena. K § 17 odst. 3 Navrhujeme § 17 odst. 3 vypustit. Odůvodnění Navržené znění odstavce 3 je podle nás zmatečné a nesrozumitelné, problematika je řešena v § 15 a 16. Akceptováno. K nadpisům části první a části druhé návrhu zákona Z odkazem na čl.30 odst.3 Legislativních pravidel vlády, kde se uvádí, že nadpisy mají stručně a výstižně vyjádřit obsah částí právního předpisu a s ohledem na obecnou zvyklost, doporučujeme nadpis části první návrhu zákona nahradit textem, který zní: „Změna zákona o cenách“. Nadpis části druhé doporučujeme nahradit textem, který zní: „Změna zákona o působení orgánů České republiky v oblasti cen“. Akceptováno. K bodu 25, 26 a 27 Je třeba opravit chybné označení odstavců.

59

Nejvyšší správní soud

Akceptováno. K bodu 27 (§ 15 odst. 2 písm. a) Zavádí se přestupek fyzické osoby, která „jako kupující koupí zboží za cenu, která není v souladu s cenou úředně stanovenou podle § 5 odst. 1“. Navržená úprava (zřejmě mající za cíl postihnout spekulanty, např. při koupi cigaret pod cenou) může být zneužita k nepřiměřeným a nesmyslným postihům fyzických osob. Je třeba vzít v úvahu, že právní úprava seznamu zboží s regulovanými cenami je běžnému kupujícímu zpravidla neznámá, nehledě na to, že je komplikovaná a zasahuje stále ještě široký okruh výrobků, prací a služeb). Nadto kromě celostátní úpravy platí také úpravy regionální nebo místní (§ 4 až 4b zákona č. 265/1991 Sb.), která nemusí být známa ani místním občanům, existují rozsáhlé seznamy tisíců úředně stanovených cen výrobků ve zdravotnictví, regulovány jsou ceny v dopravě, ceny mléčných výrobků pro žáky atd. Ustanovení jistě lze vhodným legislativním vyjádřením omezit, aby se zamezilo zbytečným šikanám. Tato připomínka je zásadní. Návrh respektuje ustanovení nově přijatého K bodu 27 (§ 17 odst. 2) zákona č. 183/2008 Sb. Stanoví se lhůta pro zánik odpovědnosti za správní delikt 3 roky ode dne, kdy se o něm správní orgán dozvěděl, resp. 5 let ode dne, kdy byl spáchán. Tato lhůta je - pokud jde o přestupky, na něž se toto ustanovení rovněž vztahuje - v přímém rozporu s ustanovením § 20 zákona o přestupcích. Bez ohledu na to je lhůta stejná, nebo dokonce delší, než promlčecí lhůta pro trestné činy; taková úprava je nepřijatelná a chrání spíše liknavost cenových orgánů než co jiného. Tato připomínka je zásadní.

60

Akceptováno. K bodu 27 (§ 17 odst. 7) Stanoví se, že podání žaloby k soudu má odkladný účinek. Zřejmě se tu přejímá bez další úvahy dřívější právní úprava z roku 1990, kdy se podával opravný prostředek (ještě podle části čtvrté, hlavy čtvrté tehdejšího občanského soudního řádu), kde se o odkladném účinku ex lege dalo hovořit, protože správní rozhodnutí nenabývalo právní moci. Nyní lze podat pouze žalobu (§ 65 soudního řádu správního), která se podává proti rozhodnutím po vyčerpání opravných prostředků v řízení správním, tedy proti rozhodnutím pravo-mocným. Odkladný účinek tu přiznává soud. Není jasné - a v cenových věcech k tomu podle zkušeností soudu při nevysokých částkách dochází - že žaloba je podána teprve v okamžiku, kdy už je pokuta zaplacena. V takovém případě by soud odkladný účinek nepřiznal (odkládat tu není co) a není důvod, aby tak činil zákon, protože by bylo zřejmé, že zákonný „odkladný“ účinek nelogicky znamená restituci do původního stavu a správní orgán by v takovém případě musel zaplacenou pokutu vracet. Navrhujeme, aby ustanovení o odkladném účinku bylo z textu vypuštěno a rozhodování o něm v jednotlivých případech bylo ponecháno na rozhodnutí soudu, což soudní řád správní také předpokládá.

61

Hospodářská komora

Připomínka k Důvodové zprávě V důvodové zprávě se uvádí, že vedle promítnutí úpravy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli předkladatel navrhuje operativně stanovit jednoznačnou povinnost prodávajícím subjektům podat spotřebiteli předem informaci o celkové ceně za nakupovanou službu (dopravní, službu cestovního ruchu), kterou bude muset spotřebitel v případě uzavření smlouvy zaplatit. Současně je však i zmíněno, že v předkládaném návrhu novely zákona není navrhována povinnost uvádět konečnou (výslednou) cenu u služeb osobní letecké dopravy, protože v současné době je v orgánech EK připravován návrh předpisu, který by měl být přijat v průběhu letošního roku, jež tuto povinnost vůči leteckým společnostem výslovně neobsahuje. Leteckým společnostem tak nemá být uložena povinnost seznamovat spotřebitele s cenou včetně bezpečnostních a palivových poplatků. Tato povinnost má být podle předkladatele stanovena pouze při prodeji zájezdů s leteckou přepravou a to i přesto, že tato povinnost při prodeji leteckých zájezdů (tj. vůči cestovním kancelářím) není rovněž v žádném závazném právním předpise výslovně stanovena. Navržené řešení proto považujeme za nelogické a nesystémové. Je navíc i diskriminační a značně tíživé, aby vůči konečnému spotřebiteli jeden okruh podnikatelů (letecké společnosti) mohl od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové poplatky, a druhý okruh podnikatelů (cestovní kanceláře) byl povinen uvedené poplatky zahrnovat do konečné ceny zájezdu. V této souvislosti je třeba uvést, že k oddělování povinných poplatků byly cestovní kanceláře nuceny přistoupit, protože letečtí dopravci začali od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové příplatky. Navíc je třeba uvést, že oddělování poplatků od základní ceny zájezdů, umožňuje operativní reakce na zvyšování cen a tím i minimalizování možností jednostranného zvyšování cen zájezdů, tj. změn cestovních smluv ve smyslu ust. § 852c občanského zákoníku, ze strany cestovních kanceláří. Připomínka k provedení RIA Nesouhlasíme s provedením pouze tzv. „malé“ RIA62 s odkazem na výjimku z důvodu výlučně technického charakteru navržených změn a to proto, že

Všechny připomínky HK, SOCR, Družstevní asociace, SČMVD byly vypořádány na samostatném jednání.

Na základě jednání za účasti zástupců ACK ČR a AČCKCA byl připraven návrh nového paragrafu 13a, který komplexně upravuje označování cenami (poskytování informací o cenách služeb) pro letecké společnosti a cestovní kanceláře.

Uplatnění malé RIA je plně s pravidly hodnocení dopadů Nesouhlasíme s provedením pouze tzv. „malé“ RIA s odkazem na výjimku vydanými Ministerstvem vnitra. z důvodu výlučně technického charakteru navržených změn a to proto, že toto tvrzení je v rozporu se skutečným věcným obsahem navržené úpravy, neboť zákon zavádí pro podnikatele nové povinnosti, což bude vyžadovat další náklady a čas strávený jejich naplňováním. Předpokládané dopady (RIA) na podnikatelskou sféru je proto potřebné stanovit na podkladu diskusí, jejímiž členy nebudou jen v části 3. důvodové zprávy vyjmenované subjekty, ale i zástupci profesních svazů a komor. Tuto připomínku považujeme za zásadní. Připomínka k provedení RIA

63

v souladu regulace

Připomínky k části III. předkládaného materiálu A. Obecné připomínky Návrh zákona jako celek trpí celou řadou věcných, formálních a formulačních nedostatků, přitom paradoxně nezapracoval záměry a cíle, na které se odvolává předkládací zpráva. Navrhovaná novela zákona o cenách neodstranila zejména výkladové nedostatky platného zákona. V obecné rovině lze také předloženému návrhu vytknout zásadní odklon od liberálního pojetí trhu a jeho fungování na tržních principech nabídky a poptávky zavedením povinnosti prodávajícího prodávat za cenu obvyklou. V přehnaném extenzivním výkladu tohoto pojmu (§ 2 odst. 5 návrhu zákona) lze mít za to, že jde o vytváření cenových kartelů. Celkově tato úprava vede k posílení role státu a omezení svobody podnikání a volného trhu v tržním prostředí. Jistě je namístě snaha státu chránit menší subjekty na trhu, ale nelze to činit na úkor jiných subjektů a bez stanovení jasných pravidel. Volný pohyb zboží patří mezi 4 základní svobody na vnitřním trhu EU, přičemž takovouto regulací je tato svoboda také nepřímo omezena. Návrh se nevyvaroval zásadního trendu a inklinování k formě „skryté“ cenové regulace a snaze o nové vtělení institutu ekonomické či hospodářské závislosti ve smyslu postavení jednotlivých subjektů na různé vertikální úrovni distribučního řetězce, tzn. se snahou právně legalizovat zásahy třetích osob/správních orgánů či regulační omezení do principů smluvního práva a smluvních cen, aniž by tyto byly deklarovány jako „státní“ cenová regulace.

64

Novela zákona principiálně nemění nic na velmi liberálním duchu dosavadního zákona o cenách, který ve srovnání s normami jiných evropských států pro tuto oblast obsahuje minimum restrikcí. Všechny otázky týkající se domněnek o vytváření cenových kartelů, popř. o skryté regulaci formou uplatňování obvyklé ceny byly vzájemně vysvětleny na společném jednání, které bylo svoláno na základě výzvy připomínkujících míst.

1. Připomínka k § 1 Navrhujeme v § 1 zařadit za odstavec (2) nové odstavce (3) a (4) následujícího znění a zbývající odstavce a poznámky pod čarou přečíslovat. (3) Prodávajícím je pro účely tohoto zákona fyzická nebo právnická osoba prodávající zboží nebo poskytující služby, výkony, či jiná plnění v rámci výkonu podnikání konečnému spotřebiteli jinak než velkoobchodní činností.1) (4) Kupujícím je pro účely tohoto zákona fyzická nebo právnická osoba, kupující zboží nebo služby, výkony, či jiná plnění v rámci výkonu podnikání.1) ¹) poznámka pod čarou – zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání Odůvodnění: Nově zařazené odstavce obsahují v zákoně chybějící definici prodávajícího a kupujícího. Oba pojmy zákon uvádí bez jejich definování, zejména pak je nutno odlišit kupujícího od konečného spotřebitele. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

65

Definice prodávajícího se jeví jako nadbytečná, jedná se vždy o osobu, která prodává zboží. Pokud se týká pojmu „kupující“, byl z návrhu vypuštěn pojem „konečný spotřebitel“ a v § 13 byl pojem kupující vypuštěn, aby byla negována možnost záměny.

2. Připomínka k § 2, odst. 3 Navrhujeme přepracovat navržené znění tohoto ustanovení následovně (viz níže), přičemž požadujeme dopracovat toto ustanovení ve smyslu odůvodnění (stanovení výjimek z uvedeného pravidla pro doprodej, zaváděcí ceny, krátkodobá reklamní kampaň atd.). (3) Prodávající ani kupující nesmí v obchodních vztazích zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal neodůvodněný majetkový prospěch prodejem zboží či služeb, jejichž hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Odůvodnění: Tato problematika věcně spadá pod úpravu zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Domníváme se, že by měla být upravena komplexně v jednom právním předpise. Pokud však předkladatel trvá na nutnosti tříštění její úpravy, je potřeba upozornit na skutečnost, že navrhované znění je nejenom nepřesné ale i nekomplexní. Ve svém důsledku navržená úprava omezuje svobodu podnikání a určitou volnost obchodníků při určování cen; popírá tedy samotnou zásadu liberálního trhu a snaží se omezovat prodejce při určování ceny. Navíc není zřejmé, jak budou příslušné kontrolní orgány v praxi určovat cenu obvyklou (přizváním znalce v každém jednotlivém případě?), nehledě na to, že ceny se liší i regionálně. Je daným faktem, že neexistuje v praxi situace, kdy oba podnikatelské subjekty mají naprosto stejné postavení na trhu. Podnikatel, který využije situace na trhu a sjedná si cenu odpovídající svému postavení na relevantním trhu (vyjma zneužití svého dominantního postavení a narušování hospodářské soutěže) by neměl být nijak sankciován. I obchodní zákoník počítá s tím, že obvyklá cena platí pro závazkové vztahy jen tehdy, nebyla-li dohodnuta cena jiná. Navržené znění „prodávající nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu vyšší, než je cena obvyklá“ je formulace silně připomínající praxi plánování cen.

66

Nelze v případě „regulačního“ pravidla zavedeného v § 2 odst. 3 zákon o cenách za prioritní považovat vymezení výhodnějšího hospodářského postavení jedné smluvní strany; to je významné pro ochranu hospodářské soutěže a dodržování soutěžních pravidel. Je třeba respektovat, že existuje a bude existovat tzv. regulace ex ante a regulace ex post. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže bude vždy postihovat taková jednání, která budou porušovat pravidla hospodářské soutěže (zákaz prodeje za vyšší než obvyklou cenu takovým zákonným pravidlem není) a to vždy, když bude naplněna některá skutková podstata zákona č. 143/2001 Sb. Lapidárně řečeno - Úřad bude trestat takového účastníka soutěže, který by zakázaným způsobem zneužil své dominantní postavení. Přitom ze známých rozsudků našich soudů vyplývá, že dominantní postavení (§ 10) není ztotožnitelné s hodnocením prodávajícího, který má významnou tržní sílu na relevantním trhu. Cenové předpisy se nezabývají prioritně ochranou soutěžitelů na trhu, ani netrestají dominantní postavení, ale stanovují určitá pravidla pro smluvní vztah prodávajícího a kupujícího. Ani jedna z těchto stran nesmí druhou poškodit tím, že by za poskytnutí plnění vyžadovala více, než by dosáhla v situaci, kdy by byla vystavena běžnému konkurenčnímu tlaku a kdy by druhá strana měla absolutní volnost ve volbě svého partnera (dodavatele).

Rovněž formulace „prodávající nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby narušoval tržní prostředí uplatňováním podnákladových prodejních cen“ je nekomplexní. Prodej za tzv. podnákladové ceny je obvyklý a zcela legální v těch případech, kdy je např. využíván při posezónním doprodeji, krátkodobé reklamní kampani atp., a je proto nezbytný pro normálně fungující podnik. Obdobné ustanovení lze nalézt v regulačních předpisech členských zemí EU, například Německa, kde filosofie a dikce kartelového zákona, který mimo jiné zakazuje nabízet zboží a služby za cenu pod pořizovacími náklady, pokud to není věcně zdůvodnitelné (tj. nevztahuje se např. na sezónní výprodej skladových zásob, ukončení podnikání, časově omezené akční nabídky apod.). Je tedy nutné, aby zákon obsahoval formulaci, která umožní výjimky, nebo budou výjimky uvedeny přímo v zákoně. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

67

Obdobně to platí pro kupujícího, který nesmí svého partnera nutit prodat za nižší cenu, než kterou by musel kupující zaplatit jsa vystaven konkurenci. Cenové předpisy nevyžadují souvislost s hodnocením, zda chování jedné ze smluvních stran je způsobilé poškodit hospodářskou soutěž nebo jiného soutěžitele. Jde o ochranu „slabšího“ účastníka smluvního vztahu v podobě imperativu pro chování silnějšího účastníka. Cenové předpisy a jednotlivé formy regulace, pokud jsou uplatněny, sledují cíl realizovat směnu zboží za cenu, která bude výslednicí souboje na trhu a svobodného výběru partnera pro obchod. Jen v těch případech, kdy toto nefunguje, má cenová regulace mocensky a tedy s určitou nepřesností nastavit limity nebo pravidla pro sjednávání výše cen, které by mohly být uplatňovány v podmínkách rovné soutěže. Cena je fenomén konkrétního vztahu prodávajícího a kupujícího a měla by být neposkvrněna nesprávným chováním jednoho účastníka spočívajícím ve výhodě oproti slabšímu účastníkovi. Přitom postavení obou účastníků smluvního vztahu může být determinováno mnoha skutečnostmi, které vůbec nemusí být totožné s dominantním postavením na trhu.

3. Připomínka k § 2 odst. 4, 5, 6, 7 Navrhujeme tato ustanovení vypustit, případně zásadně přepracovat ve smyslu odůvodnění. Odůvodnění: Navrhované znění je opět zcela neurčité (viz také odůvodnění k předchozí připomínce). Odst. 4) § 2 obsahuje definici zákazu zneužívání hospodářského postavení, které definuje jako „výhodnější hospodářské postaveni“, přičemž při stanovování, zda jde nebo nejde o takové postavení, bude záviset na volné interpretaci kontrolními orgány v praxi. Jak vyplývá z návrhu zákona „výhodnější hospodářské postavení“ může příslušet pouze subjektu, případně i více nežli 1 subjektu na trhu pouze v případě, že toto jeho či jejich postavení na trhu je v rámci jedné horizontální úrovně hospodářské soutěže dominantní a opravdu není závislý na ostatní konkurenci. V tomto kontextu pak je nezbytné připomenout, že definice dominantního postavení je již uvedena v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Nepovažujeme tedy za systematické ani vhodné tuto úpravu doplňovat v předkládané novele zákona. V tomto kontextu je navíc třeba mít na zřeteli i další nejasnost spočívající v objektivním rozlišení a vymezení hranic při kvalifikaci pojmů „využívání“ a „zneužívání“, kde využívání je běžnou součástí vyjednávací taktiky prakticky ve všech oblastech činnosti a směřuje k nim celá řada firemních, ale i politických a osobních aktivit, jejichž cílem je získání co nejvýhodnější vyjednávací pozice. V souvislosti s předchozí připomínkou je mimoto žádoucí vypustit nové odstavce (5) a (7) § 2. Tímto zůstane zachován požadavek zakotvený v předkládací zprávě – tj. eliminovat rizika ze zřetelně nevyváženého hospodářského postavení, a to při současném zachování principů liberálního trhu a liberálně sjednávaných cen. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

68

(pokračování) Lepší, silnější, výhodnější, zneužitelné postavení nenastává pouze velikostí, ale i řadou dalších skutečností, spočívajících např. ve vlastnických vztazích k nemovitostem, které nejdou přemístit k druhému konkurenčnímu dodavateli, v omezení administrativním, ať již při vstupu na trh nebo v průběhu účasti na něm (licence, rajonizace) nebo v omezení vyplývajícím z povinnosti zajistit veřejné statky (závazek veřejné služby). V takovýchto a dalších případech nemusí a nebude naplňován stanovený tržní podíl vyjádřený konkrétní procentní hranicí. To je přirozeně vhodné kriterium pro definování rozmezí pro posuzování dominantního postavení. Pojmy zneužití hospodářského postavení pro uplatnění nepřiměřené ceny (v neoprávněné výši poškozující smluvního partnera) nelze zaměňovat. Zneužití hospodářského postavení nebude vždy zneužitím dominantního postavení. Projevem zneužití hospodářského postavení je vždy obohacení v důsledku nepřiměřené ceny (tedy zjednodušeně „okradení“ druhého účastníka obchodního vztahu v nekonkurenčním prostředí).

4. Připomínka k § 3 odst. 1, k § 5 odst. 5 a k § 6 odst. 1 písm. c) Navrhujeme přepracovat tato ustanovení. Odůvodnění: Považujeme za nepřijatelné, aby cenové orgány určovaly způsob sjednávání cen nebo zisk prodejce. Za problematické považujeme též stanovení způsobu vyúčtování cen těmito orgány. Tuto připomínku považujeme za zásadní. 5. Připomínka k § 7 odst. 2 Doporučujeme buď ponechat stávající znění, nebo přepracovat, v opačném případě může část subjektů doplatit na státní regulaci cen. Odůvodnění: Nedomníváme se, že vypuštění těchto ustanovení řeší bez náhrady problémy s úhradou nákladů v souvislosti s odstoupením od smlouvy. Dle našeho názoru obchodní zákoník, zejména v § 351 tuto problematiku neřeší komplexně. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

69

Vysvětleno. Text bude upraven, aby se druhá část věty vztahovala na nájmy nemovitostí a služby spojené s jejich užíváním.

Akceptováno. Dosavadní znění bude ponecháno vzhledem k tomu, že v jiných předpisech není zajištěna komplexní úprava a jde o ústavní právo na ochranu majetku.

6. Připomínka k § 11, odst. (1), písm. d) Doporučujeme upravit a doplnit znění tohoto ustanovení ve smyslu upřesnění označení ceny pro konečného spotřebitele. d) ceny zboží prodávaného konečnému spotřebiteli, kterým je osoba nakupující zboží pro jiné účely než pro podnikání jinak, než ve velkoobchodech. 1) V poznámce pod čarou lze odkázat na zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání. Odůvodnění: Nelze předpokládat, že prodávající má znalost motivačních důvodů k nákupu spotřebitele. Doplněním o místo prodeje (velkoobchod) se jednoznačně vymezí podmínky a odstraní pochybnosti o tom, zda bylo zboží nakoupeno pro jiný účel, než pro podnikání.

Vysvětleno. Bude upraven text v § 13 odst. 2.

7. Připomínka k § 11, odst. 2 Navrhujeme povinnost uchovávat evidenci ponechat v dosavadní lhůtě 3 let. Odůvodnění: Nové znění ustanovení § 11 odst. 2 stanovující povinnost uchovávat evidenci o našich prodejních cenách po dobu 5 let po skončení platnosti cen zboží představuje další administrativní zátěž pro podnikatele. Navíc existuje reálné nebezpečí, že prováděcí právní předpis ještě rozšíří rozsah požadovaných údajů. Mimoto, pokud dojde k cenovým přestupkům a tyto nejsou zjištěny ani do 3 let, pak účinnost a charakter postihu s takovým časovým odstupem postrádá svůj základní smysl, tj. bezodkladné sjednání nápravy a zamezení poškození konečného spotřebitele. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

Akceptováno, lhůta evidence se nemění.

70

pro

vedení

cenové

8. Připomínka k § 13, odst. 1 Navrhujeme v odst. (1) doplnit na konci větu následně: „...ve vztahu k určeným podmínkám nebo kupujícího s cenou seznámit jiným způsobem.“ Odůvodnění: Pro případy, kdy prodej zboží není určen konečnému spotřebiteli, navrhujeme stanovit možnost seznámit kupujícího s cenou jinak, než výlučně nabídkovým ceníkem. Omezení jen na jednu možnost totiž vyloučí řádné seznámení s cenou v případech, kdy kupující je k nákupu motivován jinak, než písemnou formou, a s cenou je vhodné a potřebné ho seznámit jinak (v této souvislosti lze odkázat i na ustálenou judikaturu ESD). Tuto připomínku považujeme za zásadní.

71

Vysvětleno, bude doplněna důvodová zpráva.

Vysvětleno a shodnuto doplnění odkazu na 9. Připomínka k § 13, odst. 2 Navrhujeme upravit toto ustanovení následujícím způsobem: definici konečného spotřebitele v § 11 odst. 1 „Prodávající je povinen při prodeji zboží konečnému spotřebiteli, jinak než písm. d). ve velkoobchodě nebo prodejem mezi podnikateli, poskytnout informaci konečnému spotřebiteli tak, aby měl kupující možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to: a) označit je cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám; nebo b) zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků; nebo ...“. Odůvodnění: V nově navrženém odstavci (2) navrhujeme v první větě doplnit upřesnění, které ve vazbě na doplněný text odstavce (1) jednoznačně vymezí povinnost seznámení s cenou pro konečného spotřebitele, kde podmínky add. a) až e) by nebyly splnitelné v rámci podnikatelských aktivit mezi podnikateli navzájem. U podmínek add. a) a b) doporučujeme doplnit za středník spojku „nebo“, neboť jinak by všechny podmínky platily kumulovaně, což není zřejmě záměrem předkládané úpravy. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

72

10. Připomínka k § 13, odst. 3 (související s připomínkou k důvodové zprávě) Navrhujeme doplnit níže vyznačený text do první věty následovně (viz níže) a navrhujeme vypustit druhou větu (viz také připomínka k důvodové zprávě). „Prodejní a měrná cena pro konečného spotřebitele představuje konečnou nabídkovou cenu, která zahrnuje daň z přidané hodnoty a všechny ostatní daně, cla a poplatky9a), není-li zvláštním právním předpisem stanoveno odlišně.“ Odůvodnění: V rozporu s tvrzením obsaženým v předkládací zprávě (bod 23, odst. 3), je například zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech v platném znění, uloženo, že na dobu osmi let od účinnosti zákona a na dobu deseti let v případě elektrozařízení uvedeného ve skupině 1, přílohy č. 7 k zákonu o odpadech, od účinnosti tohoto zákona, mohou osoby při prodeji nových elektrozařízení odděleně uvádět náklady na zpětný odběr, zpracování a odstranění elektrozařízení uvedených na trh do dne 13. srpna 2005. Uvádíli výrobce náklady odděleně, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti. Proto považujeme za potřebné odkázat na případnou odlišnou úpravu ve zvláštním právním předpise. Nesystémovost navržené úpravy lze mimo jiné spatřovat v ustanovení § 13, odst. 3, kde bez jakékoliv návaznosti na úpravu problematiky týkající se výrobků, začlenil předkladatel větu: „Při prodeji zájezdů9b) musí být konečnému spotřebiteli poskytnuta informace o konečné nabídkové ceně za všechny složky poskytované služby.“

73

Akceptováno, text bude doplněn.

Navržené znění však i nadále nevylučuje strukturalizovanou cenovou nabídku, tzn. oddělování povinných poplatků, protože tak jako již nyní při prodeji zájezdu, tj. při uzavírání cestovní smlouvy, je spotřebitel informován o konečné ceně, neboť cestovní smlouva obsahuje souhrnnou cenu za vše, co si zákazník zakoupil, tj. cenu služeb, které jsou součástí zájezdu (tzn. vč. povinných poplatků) + cenu případných zakoupených fakultativních služeb nebo zprostředkovaných služeb, které nejsou součástí ceny zájezdu. Domníváme se proto, že novela ponechává v oblasti cen zájezdů fakticky současný stav a je tedy zcela zbytečná a matoucí. Tuto připomínku považujeme za zásadní. 11. Připomínka k § 13a) Doporučujeme stanovit v zákoně velikost písma, obdobně jako u jiných právních norem, (např. zákon č. 40/1995 Sb., o reklamě; zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů apod.). Odůvodnění: Bez stanovení této podmínky se může jevit povinnost označení ceny na předních dveřích málo účinným opatřením. Zřetelnost a čitelnost je totiž subjektivním pojmem, musela by být určena vzdálenost, po jakou by text měl čitelný apod., proto navrhujeme regulovat právě velikost písma.

Záměrem nebylo vytvářet další povinné podmínky pro podnikatele. Úprava sleduje cíl, aby zákazník byl informován o ceně, za kterou je služba nabízena. Následně byl navrhovaný paragraf vypuštěn.

Akceptováno, doplněn odkaz na § 5 zákona č. 12. Připomínka k § 14 odst. 1, písm. c) a d) Navrhujeme toto ustanovení přepracovat ve smyslu odůvodnění. 265/1991 Sb. Odůvodnění: Domníváme se, že oprávnění orgánu vykonávajícího cenovou kontrolu činit opatření v oblasti cen je příliš obecné a postrádáme bližší vymezení tohoto oprávnění či případný odkaz na jiný předpis, kde lze tuto úpravu lze nalézt.

74

Zákon vzhledem ke své historii neobsahuje samostatný paragraf s definicemi pojmů. Paragraf 14 zahrnuje společná ustanovení Odůvodnění: k cenové kontrole, odstavec 2 je převzetím Navržený text je vágní, což bude způsobovat výkladové problémy a jeho dosavadní úpravy obsažené v prováděcí začlenění nelogické. Považujeme za potřebné věnovat zvýšenou pozornost vyhlášce. definicím obsaženým v předkládaném zákoně a podle možnosti je soustředit do jednoho ustanovení. Vysvětleno. Zákon o státní kontrole platí pro 14. Připomínka k § 14, odst. 8 Navrhujeme na konec textu odstavce doplnit tuto poslední větu s odkazem kontrolní postupy ve všech případech, kdy není pod čárou na zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, v platném znění.: upraven speciální postup zvláštním zákonem. „Při cenové kontrole se v ostatních částech postupuje podle právního předpisu upravujícího oblast státní kontroly*).“ 13. Připomínka k § 14 odst. 2) písm. a) Navrhujeme toto ustanovení přepracovat.

Odůvodnění: Tímto upřesněním dojde k vyloučení případného konfliktu mezi předpisem speciálním a obecným tak, že zákon o státní kontrole bude aplikovatelný v celém rozsahu s výhradou řízení o námitkách.

NBÚ

15. k § 16, odst. 4, písm. a) Navrhujeme uvést vymezení „do 1.000.000 Kč“. Odůvodnění: Doporučujeme analogicky k ustanovení § 15 odst. (4) písm. a) doplnit do § 16 odst. (4) písm. a) diskreční pravomoc ve smyslu možnosti stanovit částku ne pevnou sazbou ale pouze maximálním rozhraním, čímž bude možné zohlednit větší či menší míru zavinění. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

Akceptováno. Oprava chyby.

K bodu 2 Vzhledem k jednotnosti textu doporučujeme „Poznámky pod čarou č. 2a a 2b znějí:“.

Akceptováno.

75

Družstevní asociace (Svat českých a moravských spotřebních družstev)

K bodu 25 a 26 Chybné číslování odstavců. K bodu 27 k § 17 Chybné číslování odstavců. Navrhovaná novela zákona o cenách je v mnoha částech vágní, neodstranila zejména výkladové nedostatky původního textu, ale především se text navrhované novely neshoduje s tvrzením autorů dle předkládací zprávy. V části V. se pak návrh novely jeví jako diskriminační a protiústavní tím, že nezaručuje stejná práva v zákoně určeným subjektům. V obecné rovině lze předloženému návrhu vytknout zásadní odklon od liberálního pojetí trhu a jeho fungování na tržních principech nabídky a poptávky zavedením povinnosti prodávajícího prodávat za cenu obvyklou. V přehnaném extenzivním výkladu tohoto pojmu (§ 2 odst. 5 návrhu zákona) lze mít za to, že jde o vytváření cenových kartelů. Návrh se nevyvaroval zásadního trendu a inklinování k formě „skryté“ cenové regulace a snaze o nové vtělení institutu ekonomické či hospodářské závislosti ve smyslu postavení jednotlivých subjektů na různé vertikální úrovni distribučního řetězce, tzn. se snahou právně legalizovat zásahy třetích osob/správních orgánů či regulační omezení do principů smluvního práva a smluvních cen, aniž by tyto byly deklarovány jako „státní“ cenová regulace.

76

Akceptováno. Akceptováno. Viz vypořádání komory ČR.

připomínek

Hospodářské

Kritickým místem návrhu pak jsou i nástroje a nově definované kategorie, kterých je v návrhu novely využíváno, a to zejména vágnost výkladu a subjektivita vnímání pojmů „výhodnější hospodářské postavení“, „nepřiměřený hospodářský prospěch“ (i když tento je obsažen již i v nyní platném znění zákona o cenách) a „cena obvyklá na trhu“, resp. pak i „obvyklé náklady“ (obvyklé náklady na pořízení přímého materiálu, obvyklé mzdové náklady obvyklé náklady oběhu, obvyklé technologicky nezbytné ostatní přímé a nepřímé náklady apod.). Návrh zákona jako celek trpí celou řadou věcných, formálních a formulačních nedostatků, přitom paradoxně nezapracoval záměry a cíle na které se odvolává předkládací zpráva. Zásadní připomínky: 1. k §1 – Předmět úpravy Do ustanovení § 1 je nezbytné zařadit za odstavec (2) nové odstavce (3) a (4) a zbývající odstavce přečíslovat. Nově zařazený odstavec (3) by měl definovat prodávajícího. S tímto pojmem zákon opakovaně nakládá, aniž by bylo přesně určeno, kdo je prodávajícím, což zejména v kontextu § 1 odst. (1) se jeví jako žádoucí. Návrh: (3) Prodávajícím je pro účely tohoto zákona fyzická nebo právnická osoba prodávající zboží nebo poskytující služby, výkony, či jiná plnění podnikatelským způsobem konečnému spotřebiteli jinak než velkoobchodní činností.1) Nově zařazený odstavec (4) by měl definovat kupujícího ze stejných důvodů jako prodávajícího, zejména pak je nutno odlišit kupujícího od konečného spotřebitele: (4) Kupujícím je pro účely tohoto zákona fyzická nebo právnická osoba, kupující zboží nebo služby, výkony, či jiná plnění podnikatelským způsobem.(1) ¹) odkaz pod čarou – zákon č, 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání 77

k §2, odst. 3 – novému znění : „Prodávající nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu vyšší, než je cena obvyklá nebo k tomu, aby narušoval tržní prostředí uplatňováním podnákladových prodejních cen. Kupující nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch nákupem za sjednanou cenu nižší, než je cena obvyklá.“

Úvod: Uvedená ustanovení jsou nadále zcela vágní, neurčitá a navrhované znění je nepřesné. Omezuje svobodu podnikání a určitou volnost obchodníků při určování cen; popírá samotnou zásadu liberálního trhu a snaží se omezovat prodejce při určování ceny. Navíc není známo, jak chtějí příslušné státní orgány určovat cenu obvyklou, nehledě na to, že ceny se liší i regionálně. Cena obvyklá je v praxi téměř nevymezitelná a je podivné, že při známé snaze státu vše rigidně vymezovat, je takovýto návrh předkládán. a) Formulace "prodávající nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu vyšší, než je cena obvyklá" je formulace silně připomínající praxi plánování cen. Neexistuje v praxi situace kdy oba podnikatelské subjekty mají stejné postavení na trhu. Naprosto nechápeme, proč by měl být kriminalizován podnikatel, který využije situace na trhu a sjedná si cenu odpovídající svému postavení na relevantním trhu. I obchodní zákoník počítá s tím, že obvyklá cena platí jen když nebyla dohodnuta cena jiná. Návrh možné formulace: „...aby získal neodůvodněný majetkový prospěch prodejem zboží či služeb jejichž, hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru" .

78

b) Formulace: "prodávající nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby narušoval tržní prostředí uplatňováním podnákladových prodejních cen" je nekomplexní. Náš Svaz trvale podporuje zákaz podnákladových cen, ale to za předpokladu, že prodej za podnákladové ceny je regulérní a zcela legální v těch případech, kdy je např. využíván při posezónním doprodeji, krátkodobé reklamní kampani atp. a je proto nezbytností pro normálně fungující podnik. Obdobné ustanovení lze nalézt v regulačních předpisech členských zemí EU, například Německo, kde filosofie a dikce kartelového zákona, který mimo jiné zakazuje nabízet zboží a služby za cenu pod pořizovacími náklady, pokud to není věcně zdůvodnitelné (tzn. nevztahuje se např. na sezónní výprodej skladových zásob, ukončení podnikání, časově omezené akční nabídky atp.) Je tedy třeba, aby zákon obsahoval formulaci, která umožní výjimky nebo budou výjimky uvedeny přímo v zákoně. Návrh: Vypustit část prvé věty nově navrženého odstavce (3), tj., „...prodejem za sjednanou cenu vyšší, než je cena obvyklá nebo k tomu, aby narušoval tržní prostředí...“ a doplnit .. „...dlouhodobým uplatňováním.....“ Dalším řešením je, aby zákon obsahoval formulaci, která umožní výjimky nebo budou výjimky taxativně uvedeny přímo v zákoně (doprodej, zaváděcí ceny, krátkodobá reklamní kampaň atd.). c) Formulace: "Kupující nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený prospěch nákupem za sjednanou cenu nižší, než je cena obvyklá," je z logického hlediska nesmysl. Prospěch může získat teprve následným výhodným prodejem. Návrh: Snad by mohlo být uvažováno o tom, že nepřípustné je "přinucení obchodního partnera k prodeji za cenu vědomě nižší než jsou pořizovací náklady na takové zboží.

79

2. k § 2 odst. 4,5,6,7 – nové odstavce Jejich znění je opět zcela neurčité, nevíme, jak chce stát toto určovat a kontrolovat. Jde opět o omezování svobody podnikání a snahu státu zasahovat do takové citlivé věci, jako je svoboda podnikání, což je jedna ze základních zásad demokratické společnosti. Odst. 4) § 2 přináší definici zákazu zneužívání hospodářského postaveni, které tentokrát definuje jako výhodnější hospodářské postaveni. Navrhované znění §2, odst. 3 až 7 dle našeho právního názoru pravděpodobně umožní snadnější aplikaci zneužívání hospodářského postavení při sjednávání ceny. Konečné působení novely bude zcela jistě záviset na interpretaci kontrolními orgány v praxi, protože interpretace v tomto případě bude hrát velmi významnou roli. Pro dozorové orgány jde o snadnější nástroj pro aplikaci, ale bude záležet na jejich schopnosti jej aplikovat. V každém případě není dle našeho názoru potřeba veřejnoprávního předpisu tam, kde může fungovat soukromoprávní norma, tedy zejména obchodní zákoník a jeho obecná ustanoveni. Jak vyplývá z logiky věci, ale i citace zákona „výhodnější hospodářské postavení“ může příslušet pouze subjektu, případně i více nežli 1 subjektu na trhu pouze v případě, že toto jeho či jejich postavení na trhu je v rámci jedné horizontální úrovně hospodářské soutěže dominantní a opravdu není závislý na ostatní konkurenci. V tomto kontextu pak je nezbytné připomenout, že definice dominantního postavení je již uvedena v zákoně č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže a je tedy žádoucí tuto definici i v souvislosti se zákonem o cenách respektovat.

80

Doporučení: vzhledem k výše uvedenému, tj. že výhodnější = dominantní, lze část odstavce 4 o výhodnějším hospodářském postavení považovat za nepřesnou a zavádějící a je žádoucí ji vypustit. V tomto kontextu při akceptaci definice dominantního postavení pak je bezpředmětné předefinovávaní dominantního hospodářského postavení ve smyslu druhé věty odstavce 4, která stejně představuje pouze deklarativní obsah bez prakticky využitelného a jednoznačně definovaného uvedení hranic pro objektivní posuzování míry naplnění dominantního postavení. V tomto kontextu je navíc třeba mít na zřeteli i další nejasnost, spočívající v objektivním rozlišení a vymezení hranic při kvalifikaci pojmů „využívání“ a „zneužívání“, kde využívání je běžnou součástí vyjednávací taktiky prakticky ve všech oblastech činnosti a směřuje k nim celá řada firemních, ale i politických a osobních aktivit, jejichž cílem je získání co nejvýhodnější vyjednávací pozice. V souvislosti s naší zásadní připomínkou 1b) (doplnění o „...Dlouhodobé uplatňování podnákladových prodejních cen...“, či o taxativní vymezení výjimek) je mimoto žádoucí vypustit nové odstavce (5) a (7) §2. Tímto návrhem zůstane zachován požadavek zakotvený v předkládací zprávě eliminovat rizika ze zřetelně nevyváženého hospodářského postavení a to při současném zachování principů liberálního trhu a liberálně sjednávaných cen. Jiným možným řešením §2 je, že pokud nelze nalézt korektní a jednoznačné objektivní obsahové vymezení pro pojmy „výhodnějšího“ k hospodářskému postavení a vymezení nepřiměřeného hospodářského prospěchu jako prospěchu většího, nežli dosaženého prodejem, resp. nákupem za cenu vyšší, resp. nižší, nežli je tzv. „cena obvyklá“, pak je vhodnější a postačující ponechat původní znění odstavce 3 beze změny dle původního znění zákona o cenách před diskutovaným návrhem novely.

81

3. k § 3 odst.l Považujeme za nepřijatelné, aby cenové orgány určovaly způsob sjednávání cen. Za problematické považujeme též stanovení způsobu vyúčtování cen těmito orgány. Tato připomínka se dotýká též § 5 odst.5 návrhu. 4. k § 6 odst .1 písm c) Viz stejnou připomínku jako pod bodem 2) – nevíme, proč by měl stát určovat jaký má mít prodejce zisk. 5. k § 7 odst.2 Nedomníváme se, že vypuštění těchto ustanovení řeší bez náhrady problémy s úhradou nákladů v souvislosti s odstoupením od smlouvy. Dle našeho názoru obchodní zákoník, zejména pak v § 351 toto neřeší komplexně. Doporučujeme buďto ponechat stávající znění, nebo pozitivně vyřešit jinak, neboť v opačném případě může část subjektů doplatit na státní regulaci cen. 6. k § 11, odst. (1), písm. d) Doporučujeme následně upravit a doplnit vyznačený text, který upřesní označení ceny pro konečného spotřebitele, kde z navržené textace nemůže být zaručena prodávajícímu znalost motivačních důvodů k nákupu spotřebitele, který je podnikatel. Doplněním o místo prodeje ( velkoobchod ) se jednoznačně vymezí podmínky a odstraní pochybnosti o tom, zda bylo zboží nakoupeno pro jiný účel, než pro podnikání. Návrh: d) ceny spotřebního zboží prodávaného konečnému spotřebiteli, kterým je osoba nakupující zboží pro jiné účely než pro podnikání, jinak, než ve velkoobchodech. 1) V odkazu pod čarou lze odkázat na zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání.

82

7. k § 11, odst.2 povinnost uchovávat evidenci ponechat v dosavadní lhůtě 3 let Zdůvodnění : Nove znění ustanovení § 11 odst. 2 - povinnost uchovávat evidenci o našich prodejních cenách po dobu 5 let po skončení platnosti cen zboží doposud to byli tri roky. Je to další zátěž pro podnikatele a v rozporu se záměrem vlády ulehčit podnikání a snížit administrativní náklady. Navíc existuje reálné nebezpečí, že prováděcí právní předpis rozšíří nepřijatelným způsobem rozsah požadovaných údajů. Mimoto pokud dochází k cenovým přestupkům a tyto nejsou zjištěny ani do 3 let, pak účinnost a charakter postihu s takovým časovým odstupem postrádá svůj základní smysl, tj. bezodkladné sjednání nápravy a zamezení poškození konečného spotřebitele, do jehož úhrady za zboží či služby byl tento přestupek promítnut. 8. k §13, odst.1 Odst.(1) doplnit na konci větu následně : „...ve vztahu k určeným podmínkám nebo kupujícího s cenou seznámit jiným způsobem.“ Odůvodnění: Žádáme pro případy, kdy prodej zboží není určen konečnému spotřebiteli, zakotvit do zákona možnost seznámit kupujícího s cenou jinak, než výlučně nabídkovým ceníkem. Omezení jen na jednu možnost vyloučí řádné seznámení s cenou v případech, kdy kupující je k nákupu motivován jinak, než písemnou formou a s cenou je výhodné ho seznámit jinak. Například forma prodeje dle rozhodnutí EU Carrefour/Promote nebo Tesco/Tuko.

83

9. k §13, odst.2 V nově navrženém odstavci (2) žádáme v prvé větě doplnit upřesnění které ve vazbě na doplněný text odstavce (1) jednoznačně vymezí povinnost seznámení s cenou pro konečného spotřebitele, kde podmínky add a) až e) by nebyly splnitelné v rámci podnikatelských aktivit mezi podnikateli navzájem. U podmínek add a) a b) se doporučuje doplnit za čárku „ nebo“ neboť jinak by všechny podmínky platily kumulovaně a bylo by nutné splnit všechny. Návrh formulace: Prodávající je povinen při prodeji zboží konečnému spotřebiteli , jinak než ve velkoobchodě nebo prodejem mezi podnikateli, poskytnout informaci konečnému spotřebiteli tak, aby měl kupující možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to a) označit je cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám, nebo b) zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, nebo ...

84

10. k § 13, odst. 3 a) Žádáme doplnit níže vyznačený text do první věty („není-li zvláštním právním předpisem stanoveno odlišně“). V rozporu s tvrzením dle předkládací zprávy – třetí odstavec k bodu 23 je zákonem č. 185/2001 Sb. o odpadech v platném znění uloženo, že na dobu osmi let od účinnosti zákona o odpadech a na dobu deseti let v případě elektrozařízení uvedeného ve skupině 1 přílohy č. 7 k zákonu o odpadech od účinnosti tohoto zákona mohou osoby při prodeji nových elektrozařízení odděleně uvádět náklady na zpětný odběr, zpracování a odstranění elektrozařízení uvedených na trh do dne 13. srpna 2005. Uvádí-li výrobce, náklady odděleně, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti. Návrh formulace : „Prodejní a měrná cena pro konečného spotřebitele představuje konečnou nabídkovou cenu, která zahrnuje daň z přidané hodnoty a všechny ostatní daně, cla a poplatky9a). není-li zvláštním právním předpisem stanoveno odlišně.

85

b) Druhou větu žádáme vypustit z důvodu nesystémovosti a nadbytečnosti. Sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí, že v předkládaném návrhu novely zákona není navrhována povinnost uvádět konečnou (výslednou) cenu u služeb osobní letecké dopravy, protože v současné době je v orgánech EK připravován návrh předpisu, který by měl být přijat v průběhu letošního roku a který v sobě tuto povinnost vůči leteckým společnostem výslovně neobsahuje. Leteckým společnostem tak nemá být stanovena povinnost seznamovat spotřebitele s cenou včetně bezpečnostních a palivových poplatků. Tato povinnost má být podle předkladatele stanovena pouze při prodeji zájezdů s leteckou přepravou a to i přesto, že tato povinnost při prodeji leteckých zájezdů (tj. vůči cestovním kancelářím - dále CK) není rovněž v žádné evropské směrnici výslovně stanovena!!! Považujeme za nelogické a nesystémové, aby vůči konečnému spotřebiteli jeden okruh podnikatelů (letecké společnosti) mohl od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové poplatky a druhý okruh podnikatelů (CK) byl povinen uvedené poplatky zahrnovat do konečné ceny zájezdu. V této souvislosti je třeba uvést, že k oddělování povinných poplatků byly CK nuceny přistoupit právě proto, že letečtí dopravci začali od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové příplatky. Navíc je třeba uvést, že oddělování poplatků od základní ceny zájezdů umožňuje operativní reakce na zvyšování cen a tím i minimalizování možností jednostranného zvyšování cen zájezdů, tj. změn cestovních smluv ve smyslu ust. § 852c obč. zákoníku, ze strany CK.

86

Nesystémovost i uspěchanost úpravy lze spatřovat i ve vlastním návrhu novely ust. § 13, odst. 3, který upravuje problematiku výrobků a pak bez jakékoliv logiky je do tohoto ustanovení vložena věta „Při prodeji zájezdů9b) musí být konečnému spotřebiteli poskytnuta informace o konečné nabídkové ceně za všechny složky poskytované služby.“ Nadto tento text i nadále umožňuje uvádět strukturalizovanou cenovou nabídku, tzn. oddělování povinných poplatků, protože, tak jako již nyní, při prodeji zájezdu, tj. při uzavírání cestovní smlouvy je spotřebitel informován o konečné ceně, neboť cestovní smlouva obsahuje souhrnnou cenu za vše co si zákazník zakoupil, tj. cenu služeb, které jsou součástí zájezdu (tzn. vč. povinných poplatků) + cenu příp. zakoupených fakultativních služeb nebo zprostředkovaných služeb, které nejsou součástí ceny zájezdu. Jinými slovy se domníváme, že takto provedená novela ponechává v oblasti cen zájezdů současný stav a je tedy zcela zbytečná a matoucí. Návrh formulace : „Prodejní a měrná cena pro konečného spotřebitele představuje konečnou nabídkovou cenu, která zahrnuje daň z přidané hodnoty a všechny ostatní daně, cla a poplatky9a). není-li zvláštním právním předpisem stanoveno odlišně. 11. k §13a) Doporučuje se obdobně jako u jiných právních norem ( např. 40/1995 Sb. o reklamě,379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů atp. ) stanovit v zákoně velikost písma. Zdůvodnění: Bez vymezení této podmínky se může jevit povinnost označení ceny na předních dveřích nepřesné a zavádějící. Zřetelnost a čitelnost je subjektivním pojmem, musela by být určena vzdálenost, po jakou by text měl čitelný atp.

87

12. k § 14 odst.1 písm.c) a d) Domníváme se, že opatření k nápravě porušení zákona a jejich kontrola jde nad rámec předmětu úpravy uvedený v § 1 odst.1 zákona. Navíc věcně je v rámci liberálního trhu oprávnění orgánu vykonávajícího cenovou kontroly činit opatření v oblasti cen, přinejmenším problematické. 13. k § 14 odst.2) Žádáme vypustit text odst. 2, písmeno a). Zdůvodnění : Text odstavce (2) písm. a) žádáme ve vazbě na úpravy návrhu zákona vypustit, a to bez ohledu na jeho vágnost, neurčitost a hlavně nesmyslnost. 14. k § 14, odst. 8 Žádáme text odstavce na závěr doplnit o větu : „Při cenové kontrole se v ostatních částech postupuje podle právního předpisu upravujícího oblast státní kontroly *)“. Zdůvodnění : Doporučuje se doplnit odstavec (8) o vyznačený text. S odkazem pod čárou na zákon č. 552/1991 Sb. o státní kontrole, v platném znění. Tímto upřesněním dojde k vyloučení případného konfliktu mezi speciálním a obecným tak, že zákon o státní kontrole bude aplikovatelný v celém rozsahu s výhradou řízení o námitkách. 15. k §16, odst., písmeno a) Žádáme větu pod písm. a) uvést vymezením „do“ 1.000.000 Kč,...

88

16. k Důvodové zprávě a) V důvodové zprávě je uvedeno, že se vedle promítnutí úpravy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (tedy evropské směrnice, která se na problematiku služeb vůbec nevztahuje), cit.: „navrhuje operativně stanovit jednoznačnou povinnost prodávajícím subjektům podat spotřebiteli předem informaci o celkové ceně za nakupovanou službu (dopravní, službu cestovního ruchu), kterou bude muset spotřebitel v případě uzavření smlouvy zaplatit.“ Současně ale sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí, že v předkládaném návrhu novely zákona není navrhována povinnost uvádět konečnou (výslednou) cenu u služeb osobní letecké dopravy, protože v současné době je v orgánech EK připravován návrh předpisu, který by měl být přijat v průběhu letošního roku a který v sobě tuto povinnost vůči leteckým společnostem výslovně neobsahuje. Leteckým společnostem tak nemá být stanovena povinnost seznamovat spotřebitele s cenou včetně bezpečnostních a palivových poplatků. Tato povinnost má být podle předkladatele stanovena, pouze při prodeji zájezdů s leteckou přepravou a to i přesto, že tato povinnost při prodeji leteckých zájezdů (tj. vůči cestovním kancelářím) není rovněž v žádné evropské směrnici výslovně stanovena!!!

89

Považujeme to za nelogické a nesystémové, aby vůči konečnému spotřebiteli jeden okruh podnikatelů (letecké společnosti) mohl od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové poplatky a druhý okruh podnikatelů (cestovní kanceláře) byl povinen uvedené poplatky zahrnovat do konečné ceny zájezdu. V této souvislosti je třeba uvést, že k oddělování povinných poplatků byly cestovní kanceláře nuceny přistoupit, protože letečtí dopravci začali od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové příplatky. Navíc je třeba uvést, že oddělování poplatků od základní ceny zájezdů, umožňuje operativní reakce na zvyšování cen a tím i minimalizování možností jednostranného zvyšování cen zájezdů, tj. změn cestovních smluv ve smyslu ust. § 852c obč. zákoníku, ze strany cestovních kanceláří. b) Vzhledem k obecné důležitosti zákona o cenách a rozsahu navrhovaných změn nelze souhlasit s provedením malé RIA s odkazem na změny výlučně technického charakteru. To neodpovídá skutečnosti, neboť zákon zavádí pro podnikatele nové povinnosti. Bude tak vyžadovat další náklady a čas strávený jejich naplňováním. Dopad zákona také vysoce překračuje podmínky k tomu, aby byl hodnocen v malé RIA a je vhodné jeho dopady a možné souvislosti řešit diskusí, jejímiž členy nebudou jen v části 3. důvodové zprávy vyjmenované subjekty, ale zástupci profesních svazů a komor.

90

Závěr: Zákon se snaží regulovat trh a omezit svobodu podnikání , přičemž není jasně vymezeno, jak se budou stanovovat kriteria např. nepřiměřeného zisku apod. Celkově tato úprava vede k posílení role státu a omezení svobody podnikání a volného trhu v tržním prostředí. Jistě je chvályhodná snaha státu chránit menší subjekty na trhu, ale nelze to dělat takovýmto neurčitým způsobem na úkor jiných subjektů. Volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu patří mezi 4 základní svobody EU a tímto jsou tyto svobody také nepřímo omezeny. Novela zákona o cenách přináší některé otázky, jež by měly být předmětem jednání s předkladateli novely. Doporučujeme, aby byla svolána schůzka (kulatý stůl), na které bychom projednali tyto základní otázky přímo s předkladateli novely. Dalším důvodem pro takovýto dialog je dle našeho názoru to, že zákon vyžaduje důkladnou revizi všech ustanovení k ověření, která z nich by se měla vztahovat na který okruh subjektů.

91

Svaz obchodu a cestovního ruchu

Navrhovaná novela zákona o cenách je v mnoha částech vágní, neodstranila Viz vypořádání zejména výkladové nedostatky původního textu, ale především se text komory ČR. navrhované novely neshoduje s tvrzením autorů dle předkládací zprávy. V části V. se pak návrh novely jeví jako diskriminační a protiústavní tím, že nezaručuje stejná práva v zákoně určeným subjektům. V obecné rovině lze předloženému návrhu vytknout zásadní odklon od liberálního pojetí trhu a jeho fungování na tržních principech nabídky a poptávky zavedením povinnosti prodávajícího prodávat za cenu obvyklou. V přehnaném extenzivním výkladu tohoto pojmu (§ 2 odst. 5 návrhu zákona) lze mít za to, že jde o vytváření cenových kartelů. Návrh se nevyvaroval zásadního trendu a inklinování k formě „skryté“ cenové regulace a snaze o nové vtělení institutu ekonomické či hospodářské závislosti ve smyslu postavení jednotlivých subjektů na různé vertikální úrovni distribučního řetězce, tzn. se snahou právně legalizovat zásahy třetích osob/správních orgánůči regulační omezení do principů smluvního práva a smluvních cen, aniž by tyto byly deklarovány jako „státní“ cenová regulace. Kritickým místem návrhu pak jsou i nástroje a nově definované kategorie, kterých je v návrhu novely využíváno, a to zejména vágnost výkladu a subjektivita vnímání pojmů „výhodnější hospodářské postavení“, „nepřiměřený hospodářský prospěch“ (i když tento je obsažen již i v nyní platném znění zákona o cenách) a „cena obvyklá na trhu“, resp. pak i „obvyklé náklady“ (obvyklé náklady na pořízení přímého materiálu, obvyklé mzdové náklady obvyklé náklady oběhu, obvyklé technologicky nezbytné ostatní přímé a nepřímé náklady apod.). Návrh zákona jako celek trpí celou řadou věcných, formálních a formulačních nedostatků, přitom paradoxně nezapracoval záměry a cíle na které se odvolává předkládací zpráva.

92

připomínek Hospodářské

Zásadní připomínky 1. k§1– Předmět úpravy Do ustanovení § 1 je nezbytné zařadit za odstavec (2) nové odstavce (3) a (4) a zbývající odstavce přečíslovat. Nově zařazený odstavec (3) by měl definovat prodávajícího. S tímto pojmem zákon opakovaně nakládá, aniž by bylo přesně určeno, kdo je prodávajícím, což zejména v kontextu § 1 odst. (1) se jeví jako žádoucí. Návrh: (3) Prodávajícím je pro účely tohoto zákona fyzická nebo právnická osoba prodávající zboží nebo poskytující služby, výkony, či jiná plnění podnikatelským způsobem konečnému spotřebiteli jinak než velkoobchodní 1) činností. (4) Kupujícím je pro účely tohoto zákona fyzická nebo právnická osoba, kupující zboží nebo služby, výkony, či jiná plnění podnikatelským způsobem.(1) Nově zařazený odstavec (4) by měl definovat kupujícího ze stejných důvodů jako prodávajícího, zejména pak je nutno odlišit kupujícího od konečného spotřebitele: ¹) odkaz pod čarou – zákon č, 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání k §2, odst. 3 – novému znění: „Prodávající nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu vyšší, než je cena obvyklá nebo k tomu, aby narušoval tržní prostředí uplatňováním podnákladových prodejních cen. Kupující nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch nákupem za sjednanou cenu nižší, než je cena obvyklá.“

93

Úvod: Uvedená ustanovení jsou nadále zcela vágní, neurčitá a navrhované znění je nepřesné. Omezuje svobodu podnikání a určitou volnost obchodníků při určování cen; popírá samotnou zásadu liberálního trhu a snaží se omezovat prodejce při určování ceny. Navíc není známo, jak chtějí příslušné státní orgány určovat cenu obvyklou, nehledě na to, že ceny se liší i regionálně. Cena obvyklá je v praxi téměř nevymezitelná a je podivné, že při známé snaze státu vše rigidně vymezovat, je takovýto návrh předkládán. a) Formulace "prodávající nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu vyšší, než je cena obvyklá" je formulace silně připomínající praxi plánování cen. Neexistuje v praxi situace kdy oba podnikatelské subjekty mají stejné postavení na trhu. Naprosto nechápeme, proč by měl být kriminalizován podnikatel, který využije situace na trhu a sjedná si cenu odpovídající svému postavení na relevantním trhu. I obchodní zákoník počítá s tím, že obvyklá cena platí jen když nebyla dohodnuta cena jiná. Návrh možné formulace: „...aby získal neodůvodněný majetkový prospěch prodejem zboží či služeb jejichž, hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru“.

94

b) Formulace: "prodávající nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby narušoval tržní prostředí uplatňováním podnákladových prodejních cen" je nekomplexní. Náš Svaz trvale podporuje zákaz podnákladových cen, ale to za předpokladu, že prodej za podnákladové ceny je regulérní a zcela legální v těch případech, kdy je např. využíván při posezónním doprodeji, krátkodobé reklamní kampani atp. a je proto nezbytností pro normálně fungující podnik. Obdobné ustanovení lze nalézt v regulačních předpisech členských zemí EU, například Německo, kde filosofie a dikce kartelového zákona, který mimo jiné zakazuje nabízet zboží a služby za cenu pod pořizovacími náklady, pokud to není věcně zdůvodnitelné (tzn. nevztahuje se např. na sezónní výprodej skladových zásob, ukončení podnikání, časově omezené akční nabídky atp.) Je tedy třeba, aby zákon obsahoval formulaci, která umožní výjimky nebo budou výjimky uvedeny přímo v zákoně. Návrh: Vypustit část prvé věty nově navrženého odstavce (3), tj., „...prodejem za sjednanou cenu vyšší, než je cena obvyklá nebo k tomu, aby narušoval tržní prostředí...“ a doplnit .. „...dlouhodobým uplatňováním.....“ Dalším řešením je, aby zákon obsahoval formulaci, která umožní výjimky nebo budou výjimky taxativně uvedeny přímo v zákoně (doprodej, zaváděcí ceny, krátkodobá reklamní kampaň atd.). c) Formulace: "Kupující nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený prospěch nákupem za sjednanou cenu nižší, než je cena obvyklá," je z logického hlediska nesmysl. Prospěch může získat teprve následným výhodným prodejem. Návrh: Snad by mohlo být uvažováno o tom, že nepřípustné je "přinucení obchodního partnera k prodeji za cenu vědomě nižší než jsou pořizovací náklady na takové zboží.

95

2. k § 2 odst. 4, 5, 6, 7 – nové odstavce Jejich znění je opět zcela neurčité, nevíme, jak chce stát toto určovat a kontrolovat. Jde opět o omezování svobody podnikání a snahu státu zasahovat do takové citlivé věci, jako je svoboda podnikání, což je jedna ze základních zásad demokratické společnosti. Odst. 4)§2 přináší definici zákazu zneužívání hospodářského postaveni, které tentokrát definuje jako výhodnější hospodářské postaveni. Navrhované znění §2, odst. 3 až 7 dle našeho právního názoru pravděpodobně umožní snadnější aplikaci zneužívání hospodářského postavení při sjednávání ceny. Konečné působení novely bude zcela jistě záviset na interpretaci kontrolními orgány v praxi, protože interpretace v tomto případě bude hrát velmi významnou roli. Pro dozorové orgány jde o snadnější nástroj pro aplikaci, ale bude záležet na jejich schopnosti jej aplikovat. V každém případě není dle našeho názoru potřeba veřejnoprávního předpisu tam, kde může fungovat soukromoprávní norma, tedy zejména obchodní zákoník a jeho obecná ustanoveni.

96

Jak vyplývá z logiky věci, ale i citace zákona „výhodnější hospodářské postavení“ může příslušet pouze subjektu, případně i více nežli 1 subjektu na trhu pouze v případě, že toto jeho či jejich postavení na trhu je v rámci jedné horizontální úrovně hospodářské soutěže dominantní a opravdu není závislý na ostatní konkurenci. V tomto kontextu pak je nezbytné připomenout, že definice dominantního postavení je již uvedena v zákoněč. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže a je tedy žádoucí tuto definici i v souvislosti se zákonem o cenách respektovat. Doporučení: vzhledem k výše uvedenému, tj. že výhodnější = dominantní, lze část odstavce 4 o výhodnějším hospodářském postavení považovat za nepřesnou a zavádějící a je žádoucí ji vypustit. V tomto kontextu při akceptaci definice dominantního postavení pak je bezpředmětné předefinovávaní dominantního hospodářského postavení ve smyslu druhé věty odstavce 4, která stejně představuje pouze deklarativní obsah bez prakticky využitelného a jednoznačně definovaného uvedení hranic pro objektivní posuzování míry naplnění dominantního postavení. V tomto kontextu je navíc třeba mít na zřeteli i další nejasnost, spočívající v objektivním rozlišení a vymezení hranic při kvalifikaci pojmů „využívání“ a „zneužívání“, kde využívání je běžnou součástí vyjednávací taktiky prakticky ve všech oblastech činnosti a směřuje k nim celá řada firemních, ale i politických a osobních aktivit, jejichž cílem je získání co nejvýhodnější vyjednávací pozice. V souvislosti s naší zásadní připomínkou 1b) (doplnění o „...Dlouhodobé uplatňování podnákladových prodejních cen...“, či o taxativní vymezení výjimek) je mimoto žádoucí vypustit nové odstavce (5) a (7) §2. Tímto návrhem zůstane zachován požadavek zakotvený v předkládací zprávě eliminovat rizika ze zřetelně nevyváženého hospodářského postavení a to při současném zachování principů liberálního trhu a liberálně sjednávaných cen. Jiným možným řešením §2 je, že pokud nelze nalézt korektní a jednoznačné objektivní obsahové vymezení pro pojmy „výhodnějšího“ k hospodářskému postavení a vymezení nepřiměřeného hospodářského prospěchu jako prospěchu většího, nežli dosaženého prodejem, resp. nákupem za cenu vyšší, resp. nižší, nežli je tzv. „cena obvyklá“, pak je vhodnější a postačující ponechat původní znění odstavce 3 beze změny dle původního znění zákona o cenách před diskutovaným návrhem novely.

97

3. k§3odst. l Považujeme za nepřijatelné, aby cenové orgány určovaly způsob sjednávání cen. Za problematické považujeme též stanovení způsobu vyúčtování cen těmito orgány. Tato připomínka se dotýká též § 5 odst.5 návrhu. . k§6odst. 1písm. c) Viz stejnou připomínku jako pod bodem 2) – nevíme, proč by měl stát určovat jaký má mít prodejce zisk. 5. k§7odst. 2 Nedomníváme se, že vypuštění těchto ustanovení řeší bez náhrady problémy s úhradou nákladů v souvislosti s odstoupením od smlouvy. Dle našeho názoru obchodní zákoník, zejména pak v § 351 toto neřeší komplexně. Doporučujeme buďto ponechat stávající znění, nebo pozitivně vyřešit jinak, neboť v opačném případě může část subjektů doplatit na státní regulaci cen. 6. k § 11, odst. (1), písm. d) Doporučujeme následně upravit a doplnit vyznačený text, který upřesní označení ceny pro konečného spotřebitele, kde z navržené textace nemůže být zaručena prodávajícímu znalost motivačních důvodů k nákupu spotřebitele, který je podnikatel. Doplněním o místo prodeje (velkoobchod) se jednoznačně vymezí podmínky a odstraní pochybnosti o tom, zda bylo zboží nakoupeno pro jiný účel, než pro podnikání. Návrh: d) ceny spotřebního zboží prodávaného konečnému spotřebiteli, kterým je osoba nakupující 1) zboží pro jiné účely než pro podnikání, jinak, než ve velkoobchodech. V odkazu pod čarou lze odkázat na zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání

98

7. k§11, odst. 2 povinnost uchovávat evidenci ponechat v dosavadní lhůtě 3 let Zdůvodnění: Nove znění ustanovení § 11 odst. 2 -povinnost uchovávat evidenci o našich prodejních cenách po dobu 5 let po skončení platnosti cen zboží -doposud to byli tri roky. Je to další zátěž pro podnikatele a v rozporu se záměrem vlády ulehčit podnikání a snížit administrativní náklady. Navíc existuje reálné nebezpečí, že prováděcí právní předpis rozšíří nepřijatelným způsobem rozsah požadovaných údajů. Mimoto pokud dochází k cenovým přestupkům a tyto nejsou zjištěny ani do 3 let, pak účinnost a charakter postihu s takovým časovým odstupem postrádá svůj základní smysl, tj. bezodkladné sjednání nápravy a zamezení poškození konečného spotřebitele, do jehož úhrady za zboží či služby byl tento přestupek promítnut. 8. k§13, odst. 1 Odst.(1) doplnit na konci větu následně: „...ve vztahu k určeným podmínkám nebo kupujícího s cenou seznámit jiným způsobem.“ Odůvodnění: Žádáme pro případy, kdy prodej zboží není určen konečnému spotřebiteli, zakotvit do zákona možnost seznámit kupujícího s cenou jinak, než výlučně nabídkovým ceníkem. Omezení jen na jednu možnost vyloučí řádné seznámení s cenou v případech, kdy kupující je k nákupu motivován jinak, než písemnou formou a s cenou je výhodné ho seznámit jinak. Například forma prodeje dle rozhodnutí EU Carrefour/Promote nebo Tesco/Tuko.

99

9. k§13, odst. 2 V nově navrženém odstavci (2) žádáme v prvé větě doplnit upřesnění které ve vazbě na doplněný text odstavce (1) jednoznačně vymezí povinnost seznámení s cenou pro konečného spotřebitele, kde podmínky add a) až e) by nebyly splnitelné v rámci podnikatelských aktivit mezi podnikateli navzájem. U podmínek add a) a b) se doporučuje doplnit za čárku „nebo“ neboť jinak by všechny podmínky platily kumulovaně a bylo by nutné splnit všechny. Návrh formulace: Prodávající je povinen při prodeji zboží konečnému spotřebiteli, jinak než ve velkoobchodě nebo prodejem mezi podnikateli, poskytnout informaci konečnému spotřebiteli tak, aby měl kupující možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to a) označit je cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám, nebo b) zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, nebo ... 10. k§13, odst. 3 a) Žádáme doplnit níže vyznačený text do první věty („není-li zvláštním právním předpisem stanoveno odlišně“). V rozporu s tvrzením dle předkládací zprávy – třetí odstavec k bodu 23 je zákonem č. 185/2001 Sb. o odpadech v platném znění uloženo, že na dobu osmi let od účinnosti zákona o odpadech a na dobu deseti let v případě elektrozařízení uvedeného ve skupině 1 přílohy č. 7 k zákonu o odpadech od účinnosti tohoto zákona mohou osoby při prodeji nových elektrozařízení odděleně uvádět náklady na zpětný odběr, zpracování a odstranění elektrozařízení uvedených na trh do dne 13. srpna 2005. Uvádí-li výrobce, náklady odděleně, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti. Návrh formulace: „Prodejní a měrná cena pro konečného spotřebitele představuje konečnou nabídkovou cenu, která zahrnuje daň z přidané hodnoty a všechny ostatní 9a) daně, cla a poplatky . není-li zvláštním právním předpisem stanoveno odlišně.

100

b) Druhou větu žádáme vypustit z důvodu nesystémovosti a nadbytečnosti. Sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí, že v předkládaném návrhu novely zákona není navrhována povinnost uvádět konečnou (výslednou) cenu u služeb osobní letecké dopravy, protože v současné době je v orgánech EK připravován návrh předpisu, který by měl být přijat v průběhu letošního roku a který v sobě tuto povinnost vůči leteckým společnostem výslovně neobsahuje. Leteckým společnostem tak nemá být stanovena povinnost seznamovat spotřebitele s cenou včetně bezpečnostních a palivových poplatků. Tato povinnost má být podle předkladatele stanovena pouze při prodeji zájezdů s leteckou přepravou a to i přesto, že tato povinnost při prodeji leteckých zájezdů (tj. vůči cestovním kancelářím -dále CK) není rovněž v žádné evropské směrnici výslovně stanovena!!! Považujeme za nelogické a nesystémové, aby vůči konečnému spotřebiteli jeden okruh podnikatelů (letecké společnosti) mohl od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové poplatky a druhý okruh podnikatelů (CK) byl povinen uvedené poplatky zahrnovat do konečné ceny zájezdu. V této souvislosti je třeba uvést, že k oddělování povinných poplatků byly CK nuceny přistoupit právě proto, že letečtí dopravci začali od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové příplatky. Navíc je třeba uvést, že oddělování poplatků od základní ceny zájezdů umožňuje operativní reakce na zvyšování cen a tím i minimalizování možností jednostranného zvyšování cen zájezdů, tj. změn cestovních smluv ve smyslu ust. § 852c obč. zákoníku, ze strany CK. Nesystémovost i uspěchanost úpravy lze spatřovat i ve vlastním návrhu novely ust. § 13, odst. 3, který upravuje problematiku výrobků a pak bez 9b) jakékoliv logiky je do tohoto ustanovení vložena věta „Při prodeji zájezdů musí být konečnému spotřebiteli poskytnuta informace o konečné nabídkové ceně za všechny složky poskytované služby.“

101

Nadto tento text i nadále umožňuje uvádět strukturalizovanou cenovou nabídku, tzn. oddělování povinných poplatků, protože, tak jako již nyní, při prodeji zájezdu, tj. při uzavírání cestovní smlouvy je spotřebitel informován o konečné ceně, neboť cestovní smlouva obsahuje souhrnnou cenu za vše co si zákazník zakoupil, tj. cenu služeb, které jsou součástí zájezdu (tzn. vč. povinných poplatků) + cenu příp. zakoupených fakultativních služeb nebo zprostředkovaných služeb, které nejsou součástí ceny zájezdu. Jinými slovy se domníváme, že takto provedená novela ponechává v oblasti cen zájezdů současný stav a je tedy zcela zbytečná a matoucí. Návrh formulace: „Prodejní a měrná cena pro konečného spotřebitele představuje konečnou nabídkovou cenu, která zahrnuje daň z přidané hodnoty 9a) a všechny ostatní daně, cla a poplatky . není-li zvláštním právním předpisem stanoveno odlišně. 11. k§13a) Doporučuje se obdobně jako u jiných právních norem (např. 40/1995 Sb. o reklamě, 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů atp.) stanovit v zákoně velikost písma. Zdůvodnění: Bez vymezení této podmínky se může jevit povinnost označení ceny na předních dveřích nepřesné a zavádějící. Zřetelnost a čitelnost je subjektivním pojmem, musela by být určena vzdálenost, po jakou by text měl čitelný atp. 12. k§14odst.1písm. c)ad) Domníváme se, že opatření k nápravě porušení zákona a jejich kontrola jde nad rámec předmětu úpravy uvedený v § 1 odst.1 zákona. Navíc věcně je v rámci liberálního trhu oprávnění orgánu vykonávajícího cenovou kontroly činit opatření v oblasti cen, přinejmenším problematické. 13. k § 14 odst. 2, písm. a) Žádáme vypustit text odst. 2, písmeno a). Zdůvodnění : Text odstavce (2) písm. a) žádáme ve vazbě na úpravy návrhu zákona vypustit, a to bez ohledu na jeho vágnost, neurčitost a hlavně nesmyslnost.

102

14. k§14, odst. 8 Žádáme text odstavce na závěr doplnit o větu : „Při cenové kontrole se v ostatních částech postupuje podle právního předpisu upravujícího oblast státní kontroly*)“. Zdůvodnění: Doporučuje se doplnit odstavec (8) o vyznačený text. S odkazem pod čárou na zákon č. 552/1991 Sb. o státní kontrole, v platném znění. Tímto upřesněním dojde k vyloučení případného konfliktu mezi speciálním a obecným tak, že zákon o státní kontrole bude aplikovatelný v celém rozsahu s výhradou řízení o námitkách. 15. k § 16, odst., písmeno a) Žádáme větu pod písm. a) uvést vymezením „do“ 1.000.000 Kč,... Zdůvodnění: Doporučuje se analogicky k ustanovení § 15 odst. (4) písm. a) doplnit do § 16 odst. (4) písm. a) „do“. Obdobně § 15 správní orgán ve správním uvážení zváží míru zavinění a není vázán taxativní částkou jednoho milionu korun. V navrženém znění by rozdíl v možnosti fakultativního a obligatorního ukládání výše pokut se mohl jevit diskriminační a protiústavní.

103

16. k Důvodové zprávě a) V důvodové zprávě je uvedeno, že se vedle promítnutí úpravy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (tedy evropské směrnice, která se na problematiku služeb vůbec nevztahuje), cit.: „navrhuje operativně stanovit jednoznačnou povinnost prodávajícím subjektům podat spotřebiteli předem informaci o celkové ceně za nakupovanou službu (dopravní, službu cestovního ruchu), kterou bude muset spotřebitel v případě uzavření smlouvy zaplatit.“ Současně ale sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí, že v předkládaném návrhu novely zákona není navrhována povinnost uvádět konečnou (výslednou) cenu u služeb osobní letecké dopravy, protože v současné době je v orgánech EK připravován návrh předpisu, který by měl být přijat v průběhu letošního roku a který v sobě tuto povinnost vůči leteckým společnostem výslovně neobsahuje. Leteckým společnostem tak nemá být stanovena povinnost seznamovat spotřebitele s cenou včetně bezpečnostních a palivových poplatků. Tato povinnost má být podle předkladatele stanovena, pouze při prodeji zájezdů s leteckou přepravou a to i přesto, že tato povinnost při prodeji leteckých zájezdů (tj. vůči cestovním kancelářím) není rovněž v žádné evropské směrnici výslovně stanovena!!! Považujeme to za nelogické a nesystémové, aby vůči konečnému spotřebiteli jeden okruh podnikatelů (letecké společnosti) mohl od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové poplatky a druhý okruh podnikatelů (cestovní kanceláře) byl povinen uvedené poplatky zahrnovat do konečné ceny zájezdu. V této souvislosti je třeba uvést, že k oddělování povinných poplatků byly cestovní kanceláře nuceny přistoupit, protože letečtí dopravci začali od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové příplatky. Navíc je třeba uvést, že oddělování poplatků od základní ceny zájezdů, umožňuje operativní reakce na zvyšování cen a tím i minimalizování možností jednostranného zvyšování cen zájezdů, tj. změn cestovních smluv ve smyslu ust. § 852c obč. zákoníku, ze strany cestovních kanceláří.

104

b) Vzhledem k obecné důležitosti zákona o cenách a rozsahu navrhovaných změn nelze souhlasit s provedením malé RIA s odkazem na změny výlučně technického charakteru. To neodpovídá skutečnosti, neboť zákon zavádí pro podnikatele nové povinnosti. Bude tak vyžadovat další náklady a čas strávený jejich naplňováním. Dopad zákona také vysoce překračuje podmínky k tomu, aby byl hodnocen v malé RIA a je vhodné jeho dopady a možné souvislosti řešit diskusí, jejímiž členy nebudou jen v části 3. důvodové zprávy vyjmenované subjekty, ale zástupci profesních svazů a komor. Závěr: Zákon se snaží regulovat trh a omezit svobodu podnikání , přičemž není jasně vymezeno, jak se budou stanovovat kriteria např. nepřiměřeného zisku apod. Celkově tato úprava vede k posílení role státu a omezení svobody podnikání a volného trhu v tržním prostředí. Jistě je chvályhodná snaha státu chránit menší subjekty na trhu, ale nelze to dělat takovýmto neurčitým způsobem na úkor jiných subjektů. Volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu patří mezi 4 základní svobody EU a tímto jsou tyto svobody také nepřímo omezeny. Novela zákona o cenách přináší některé otázky, jež by měly být předmětem jednání s předkladateli novely. Doporučujeme, aby byla svolána schůzka (kulatý stůl), na které bychom projednali tyto základní otázky přímo s předkladateli novely. Dalším důvodem pro takovýto dialog je dle našeho názoru to, že zákon vyžaduje důkladnou revizi všech ustanovení k ověření, která z nich by se měla vztahovat na který okruh subjektů.

105

Asociace cestovních kanceláří ČR

K návrhu novely zákona o cenách uvádíme, že trváme na svém stanovisku z 30.8.2007 a 17.3.2008, která byla zaslána k předchozím návrhům. Předložený návrh novely zákona o cenách v části týkající se cestovních kanceláří považujeme za předčasný a nesystémový. 1. V důvodové zprávě je uvedeno, že se vedle promítnutí úpravy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (tedy evropské směrnice, která se na problematiku služeb vůbec nevztahuje), cit.: „navrhuje operativně stanovit jednoznačnou povinnost prodávajícím subjektům podat spotřebiteli předem informaci o celkové ceně za nakupovanou službu (dopravní, službu cestovního ruchu), kterou bude muset spotřebitel v případě uzavření smlouvy zaplatit.“

Současně ale sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí, že v předkládaném návrhu novely zákona není navrhována povinnost uvádět konečnou (výslednou) cenu u služeb osobní letecké dopravy, protože v současné době je v orgánech EK připravován návrh předpisu, který by měl být přijat v průběhu letošního roku a který v sobě tuto povinnost vůči leteckým společnostem výslovně neobsahuje. Leteckým společnostem tak nemá být stanovena povinnost seznamovat spotřebitele s cenou včetně bezpečnostních a palivových poplatků. Tato povinnost má být podle předkladatele stanovena, pouze při prodeji zájezdů s leteckou přepravou a to i přesto, že tato povinnost při prodeji leteckých zájezdů (tj. vůči CK) není rovněž v žádné evropské směrnici výslovně stanovena!!!

106

Viz HK. Text týkající se problematiky označování konečnou cenou pro CK byl upraven a shodnut s asociacemi..

Považujeme to za nelogické a nesystémové, aby vůči konečnému spotřebiteli jeden okruh podnikatelů (letecké společnosti) mohl od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové poplatky a druhý okruh podnikatelů (cestovní kanceláře) byl povinen uvedené poplatky zahrnovat do konečné ceny zájezdu. V této souvislosti je třeba uvést, že k oddělování povinných poplatků byly CK nuceny přistoupit, protože letečtí dopravci začali od ceny letenky oddělovat povinné bezpečnostní a palivové příplatky. Navíc je třeba uvést, že oddělování poplatků od základní ceny zájezdů, umožňuje operativní reakce na zvyšování cen a tím i minimalizování možností jednostranného zvyšování cen zájezdů, tj. změn cestovních smluv ve smyslu ust. § 852c obč. zákoníku, ze strany CK. 2. Nesystémovost i uspěchanost úpravy lze spatřovat i ve vlastním návrhu novely ust. § 13, odst. 3, který upravuje - jak musí být označeny balené výrobky, - cenu baleného výrobku („prodejní cenu“) - cenu za měrnou jednotku množství výrobku („měrnou cenu“), tzn. problematiku výrobků a pak bez jakékoliv logiky je do tohoto ustanovení vztahujícího se na výrobky a ne na služby vložena věta, cit.: „Při prodeji zájezdů9b) musí být konečnému spotřebiteli poskytnuta informace o konečné nabídkové ceně za všechny složky poskytované služby.“ 3. K samotnému navrhovanému textu, cit.: „Při prodeji zájezdů9b) musí být konečnému spotřebiteli poskytnuta informace o konečné nabídkové ceně za všechny složky poskytované služby.“, uvádíme, že dle našeho názoru, tento text i nadále umožňuje uvádět strukturalizovanou cenovou nabídku, tzn. oddělování povinných poplatků, protože, tak jako již nyní, při prodeji zájezdu, tj. při uzavírání cestovní smlouvy je spotřebitel informován o konečné ceně, neboť cestovní smlouva obsahuje souhrnnou cenu za vše co si zákazník zakoupil, tj. cenu služeb, které jsou součástí zájezdu (tzn. vč. povinných poplatků) + cenu příp. zakoupených fakultativních služeb nebo zprostředkovaných služeb, které nejsou součástí ceny zájezdu. Jinými slovy se domníváme, že takto provedená novela, ponechává současný stav, který je příčinou různých výkladů. Z uvedených důvodů navrhujeme z návrhu vypustit poslední větu odstavce 3.

107

Návrh novely zákona o cenách obsahuje ve výše uvedeném paragrafu následující textaci: „Prodejní a měrná cena pro konečného spotřebitele představuje konečnou nabídkovou cenu, která zahrnuje daň z přidané hodnoty a všechny ostatní daně, cla a poplatky 9a). Při prodeji zájezdů 9b) musí být konečnému spotřebiteli poskytnuta informace o konečné nabídkové ceně za všechny složky poskytované služby. S uvedenou textací a předložením návrhu novely zákona o cenách do vlády v tomto znění nemůžeme souhlasit, a to z několika důvodů: 1) V současné době neexistuje evropská legislativa, která by stanovila jednoznačnou povinnost cestovním kancelářím a agenturám uvádět souhrnnou (konečnou) cenu zájezdů – návrh novely zákona o cenách odkazuje bodem 9a) na Směrnici Evropského parlamentu a Rady č.98/6 o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli, která však povinnost souhrnné ceny stanovuje jen při prodeji zboží a výrobků, nikoli u poskytování služeb. V tomto jde návrh novely nad rámec stávajících evropských směrnic vztahujících se k činnosti cestovních kanceláří a agentur.

108

2) Uvedenou textaci považujeme za nelogickou a nesystémovou. Důvodem je skutečnost, že oproti původní verzi návrhu se stávající znění nevztahuje na poskytování dopravních služeb osobní letecké dopravy, tj. na letecké společnosti, které právě rozdělené ceny (tarif + letištní taxy + palivové příplatky) primárně aplikují a cestovní kanceláře (odběratelé leteckých služeb od leteckých společností) jsou tak nuceny přistupovat k oddělování povinných poplatků od základní ceny zájezdů s leteckou přepravou. Letecké společnosti stanovují vždy aktuální výši palivových příplatků v závislosti na vývoji cen ropy na světových trzích a není v silách cestovní kanceláře pokrýt případný cenový rozdíl, který nekontrolovaně a mimo vůli cestovní kanceláře může nastat od okamžiku uzavření smlouvy na letecký cyklus s leteckou společností (na podzim jednoho roku, při přípravě katalogu a ceníku na rok následující) do okamžiku odletu v průběhu celého následujícího roku, kdy mezi podpisem smlouvy s leteckou společností a vlastní realizací letu, kdy letecká společnost stanoví aktuální palivový příplatek, může uplynout i 10 měsíců. Tato úprava by v praxi nastolila diskriminační prostředí, kdy by letečtí přepravci mohly od základních tarifů oddělovat letištní taxy a palivové příplatky, avšak cestovní kanceláře by musely klientovi u stejných služeb nabízet konečnou cenu! Cestovní kanceláře by musely s tímto rizikem kalkulovat, což by se projevilo v abnormálním zvýšení cen zájezdů.

109

Příslušná informační povinnost pro letecké dopravce v návaznost je obsažena v Nařízení EP a Rady, které vstoupí v platnost do konce roku 2008.

Dovolujeme si také připomenout, že v Evropském parlamentu právě vstoupilo do druhého čtení projednávání návrhu nařízení o společných pravidlech pro poskytování služeb letecké přepravy, které mj. řeší otázku definice leteckého tarifu. Doporučujeme tudíž počkat s předložením návrhu novely zákona o cenách až do okamžiku ukončení druhého čtení v Evropském parlamentu a nově přijaté nařízení v novele zohlednit. Pokud bude evropskými zákonodárci přijata jednoznačná povinnost leteckých společností uvádět konečnou cenu, pak je jistě na místě tuto skutečnost zapracovat i do novely zákona o cenách, pokud jednoznačná povinnost leteckých společností stanovena nebude, pak nemůže tato být stanovena jen cestovním kancelářím. 3) Povinnost uvádění konečných cen jen pro cestovní kanceláře by v konečném efektu měla velmi negativní dopad na samotného konečného spotřebitele. Lze se důvodně domnívat, že by cestovní kanceláře, mající povinnost uvést klientovi ve velkém předstihu konečnou cenu, a za tuto cenu zájezd klientovi prodat, na základě (či pod záminkou) navýšení ceny letecké dopravy či souvisejících příplatků systémově a plánovitě přistupovaly, v naprostém souladu s profesním zákonem č.159/99 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, k jednostrannému zvýšení ceny zájezdu v době těsně před 21 dny před odjezdem až o 10% (klient nemá právo odstoupit od uzavřené cestovní smlouvy bez povinnosti úhrady stornopoplatků, v době 21-30 dnů jsou však již vysoké) a to zcela mimo vůli a bez souhlasu klienta. Klient by nebyl proti jednostrannému zvýšení ceny zájezdu nikterak ochráněn. Za stávající situace oddělování některých položek je však klient před podpisem cestovní smlouvy vždy seznámen s konečnou cenou zájezdu, souhlasí s ní a cenu svým podpisem na smlouvě stvrzuje. Je mu tudíž jednoznačně známa konečná cena zájezdu.

110

4) Profesní zákon č.159/99 Sb. o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu připouští možnost účtování cen za různé položky zájezdu (kompletace služeb), které však musí být jednoznačně uvedeny v cestovní smlouvě, kde je spotřebitel seznámen před podpisem smlouvy s konečnou souhrnnou prodejní cenou. A tuto skutečnost cestovní kanceláře beze zbytku plní. Návrh novely zákona o cenách jde nad rámec nejdůležitějšího profesního zákona, který reguluje činnost cestovních kanceláří a agentur a vychází z evropské Směrnice č. 314/90 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (Package Travel Directive). 5) Z formulace „Při prodeji zájezdů 9b) musí být konečnému spotřebiteli poskytnuta informace o konečné nabídkové ceně za všechny složky poskytované služby.“ nevyplývá jednoznačná povinnost uvádět konečné ceny. Formulace může být důvodem různých výkladů. Vždyť při stávajícím stavu oddělování různých příplatků je klientovi vždy poskytnuta informace o konečné nabídkové ceně za všechny složky poskytované služby, a to zcela určitě před podpisem cestovní smlouvy. Po pečlivém prostudování návrhu textové úpravy § 13 odst. 3 si dovolujeme navrhnout následující varianty řešení: Varianta 1: Nezahrnovat povinnost konečných cen do ustanovení novely zákona, kam logicky nepatří, jelikož se jedná de facto o transpozici směrnice o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků, nikoli u poskytování služeb. Varianta 2: Počkat do okamžiku přijetí nařízení o společných pravidlech pro poskytování služeb letecké přepravy (viz bod 2) Varianta 3: Navrhujeme následující textovou úpravu § 13, odst.3:

111

„Prodejní cena a měrná cena pro konečného spotřebitele představuje konečnou nabídkovou cenu, která zahrnuje daň z přidané hodnoty a všechny ostatní daně, cla a poplatky 9a). (beze změny) Při prodeji služeb cestovního ruchu 9b) a poskytování dopravních služeb osobní letecké dopravy musí být konečnému spotřebiteli poskytnuta informace o konečné nabídkové ceně za každou složku poskytované služby, pokud je tato účtována zvlášť.“ A na závěr ještě jedno praktické cvičení. CK nabízí zájezd do země s vízovou povinností. Pokud cenu víza oddělí od základní ceny, bude to jasné porušení zákona o cenách stanovující povinnost konečných cen. Pokud bude cena víza zahrnuta v ceně zájezdu, jak má postupovat, když zájemce o zájezd má vízum dlouhodobé a nechce za něj opětovně platit cestovní kanceláři? Cestovní kancelář ale má povinnost konečných cen ….

112