OBSAH: Jan Němeček, K edičním projektům IV. oddělení Historického ústavu, Libor Šimek – Tomáš Batěk, Webová stránka Historického ústavu AV ČR; Magdalena Pokorná, Sto ročníků Českého časopisu historického; Jaroslav Pánek, František Šmahel jako redaktor Českého časopisu historického (Slovo na závěr 100. ročníku ČČH); Bibliografie: Václava Horčáková - Kristina Rexová, Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu AV ČR za rok 2002; Recenze; Zahraniční cesty, Miscellanea.
K edičním projektům IV. oddělení Historického ústavu Ediční činnost patří k významným úkolům Historického ústavu AV ČR, který tak navazuje na tradice této instituce z dob první republiky. Edice novodobých pramenů pomáhají zaplnit mezery, které stále ještě existují v našem historickém poznání a vytvářejí předpoklady pro zpracování historických syntéz, týkajících se období československých dějin 20. století. Dokumenty československé zahraniční politiky 1918-1945 Projekt Dokumenty československé zahraniční politiky 1918-1945 (dále jen DČZP) se stal jedním z programových projektů Historického ústavu Akademie věd ČR (HÚ AV ČR), který jej připravuje ve spolupráci s Ústavem mezinárodních vztahů (ÚMV) a Státním ústředním archivem (SÚA) za grantové pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR (MZV ČR) a Grantové agentury ČR (GA ČR). Edice DČZP má pro Českou republiku jako nástupnický stát Československa nepochybný význam, a to nejen prestižní. Absence podobné edice přispívala k eskalacím různých problémů v mezinárodněpolitických vztazích, když se sdělovací prostředky nemají často o co opřít a přinášejí pak zkreslující informace založené nezřídka jen na zahraniční dokumentaci. Edice připravená dle přísných vědeckých kriterií slouží také za základ pro vědecká zpracování dějin československé diplomacie. Vyjadřuje i kontinuitu státnosti a její projekce ve sféře zahraniční politiky. Její realizací se Česká republika dostane na úroveň 1
vyspělých zemí, které obdobné ediční řady vydávají již řadu desetiletí. Edice má nezastupitelnou úlohu v historiografii, zejména pro rozvoj zahraniční bohemistiky, neboť zpřístupňuje příslušnou dokumentaci v jazykové dostupné podobě formou výkladových regest v angličtině. Realizace projektu DČZP není záměrem nikterak novým – začala již v roce 1992, kdy MZV ČR pověřilo ÚMV vydáváním této edice. Na tomto základě byl však realizován pouze jeden svazek (Vznik Československa 1918, Praha 1994). Další práce se však zastavily, neboť se dosavadní autorský kolektiv rozpadl. Teprve v roce 1996 byly práce znovu obnoveny, v prosinci 1996 byla podepsána dohoda o spolupráci na realizaci projektu DČZP mezi HÚ AV ČR a ÚMV. Připravil jsem tehdy jako odpovědný řešitel návrh realizace projektu prostřednictvím grantového projektu MZV ČR, který pod mým vedením pokračuje od roku 1997 kontinuálně až dodnes (granty MZV ČR RB 4/21/97 – Dokumenty československé zahraniční politiky /1997-2001/ a RB 4/21/02 – Dokumenty československé zahraniční politiky II. /2002-2004/). Byl vytvořen autorský kolektiv, v němž našli uplatnění jak vědečtí pracovníci HÚ AV ČR – PhDr. Jan Němeček, DrSc. a PhDr. Jindřich Dejmek Ph.D., tak i odborníci z řad archivářů (PhDr. Helena Nováčková a PhDr. Ivan Šťovíček, CSc. ze Státního ústředního archivu v Praze) i z dalších institucí (doc. JUDr. Jan Kuklík, DrSc. z Právnické fakulty UK v Praze). Výsledkem práce byla rozvíjející se řada dalších svazků, týkajících se sklonku 30. a počátku 40. let (v současné době vyšly dva svazky k roku 1938 / Československá zahraniční politika v roce 1938, Praha 2000, 2001/ a dva svazky k rokům 1939–1940 /Od rozpadu Česko–Slovenska do uznání československé prozatímní vlády 1939–1940, Praha 1998, 2002/, první svazek k roku 1936 /Československá zahraniční politika v roce 1936, svazek v tisku/). V přípravě jsou další svazky, týkající se let 1936, 1937 a 1940/1941. V rámci grantu byla započata také příprava elektronické formy dokumentů prostřednictvím vydání na CD-romu, kde však byl realizován pouze svazek, týkající se roku 1918.0 Vzhledem k velkým kapacitním možnostem tohoto média bylo rozhodnuto počkat s dalším vydáváním až do doby, kdy bude k dispozici větší množství nových svazků. Vedle toho byly od roku 1997 připravovány souběžně další svazky z počátku 20. let, financované prostřednictvím GA ČR. PhDr. Jindřich Dejmek, Ph.D. a PhDr. František Kolář, CSc. spolu s dalšími spolupracovníky připravili dvousvazkový díl Československo na pařížské mírové konferenci 1918–1920 i díl, který zpracovává následující období (Československo při vzniku Malé dohody 1920–1921), které jsou v současné době zčásti vydány, zčásti v redakci či v tisku. Projekt se nyní dostává do fáze, kdy každý rok (pokud bude zachována přízeň obou grantových agentur) budou vycházet další 2–3 svazky, celkem by k danému období mělo vyjít kolem 45–50 svazků ve dvou řadách: CD-ROM Dokumenty československé zahraniční politiky a Evropská integrace v dokumentech, ÚMV, Praha 1998. 0
2
Řada A („modrá“) pro období 1918–1939 Řada B („zelená“) pro období 1939–1945 V roce 2004 - poté, co budou realizovány další tři svazky (což předpokládá realizaci zhruba 1/5 DČZP), bude k tomuto projektu uspořádána velká tisková konference, která by ho měla představit širší veřejnosti. Stranou nezůstane ani řada C (od roku 1945 do současnosti), která však doposud není personálně obsazena ani finančně zabezpečena. Základem edice DČZP je dokumentace československé provenience, tedy pocházející zejména z českých a slovenských archivů, případně českých fondů z archivů zahraničních. Editoři zároveň podnikají rozsáhlý výzkum v archivech velmocí (zejména Velká Británie, také Spojené státy, Francie i Rusko), aby bylo možno vydávané dokumenty komentovat a doplňovat je jak o postřehy zahraničních diplomatů, tak i o informace o uložení dokumentů československé provenience v těchto archivech. V této souvislosti bych chtěl zmínit edici Československo a spojenecké velmoci v letech 1941-1945, která je připravována v současné době doc. PhDr. Vilémem Prečanem, CSc., jejíž základ je přesně opačný: fundamentem je dokumentace z archivů spojeneckých velmocí. Edice Dokumenty československé zahraniční politiky je připravována podle nejnovějších zásad pro vydávání novodobých historických pramenů, jejichž poslední verze vyšla péčí pracovníků Státního ústředního archivu v roce 2002.0 Obrací se nejen ke kruhům vědeckým, ale díky vysvětlivkám a komentářům je přístupná i širší veřejnosti, v čemž se možná poněkud odlišuje od srovnatelných edic zahraničních, kde např. obdobná edice rakouská Außenpolitische Dokumente der Republik Österreich postrádá poznámkový aparát vůbec. Závěrem bych chtěl konstatovat, že tato edice je koncipována jako základní řada diplomatických dokumentů, která je systematicky doplňována edicemi tematickými, týkajícími se vztahů Československa k dalším zemím. Pro období 2. světové války tak již vyšly tematické edice k československo-polským0 a československo-sovětským vztahům,0 v současné době je dokončována edice k československo-francouzským vztahům v letech 1940-1945, která se týká vztahů československé exilové vlády k Svobodné Francii gen. Charlese de Gaulla a k vládě ve Vichy.0 Další dílčí edice byly publikovány v časopisech a sbornících. Také pro období meziválečné vycházejí obdobné doplňkové edice, jako je např. vydání cirkulárních telegramů Edvarda Beneše z období let 19201935 kolegy Jindřicha Dejmka.0 Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnosti, Praha 2002. 0 Czechoslovak-Polish Negotiations of the Establishment of Confederation and Alliance 19391944, ed. I. Šťovíček ve spolupráci s J. Valentou, Praha 1995. 0 Československo-sovětské vztahy v diplomatických jednáních 1939-1945, díl 1, 2, ed. J. Němeček, H. Nováčková, I. Šťovíček, M. Tejchman, Praha 1998, 1999. 0 Československo-francouzské vztahy v diplomatických jednáních 1940-1945. Edice vyjde péčí autorského kolektivu Jan Němeček, Helena Nováčková, Ivan Šťovíček a Jan Kuklík na přelomu let 2003-2004. 0 Edvard Beneš, Cirkulární telegramy 1920-1935, ed. J. Dejmek, Praha 2002. 0
3
Příloha Rozvržení edičních řad Dokumenty československé zahraniční politiky Řada A – 1918-1939 1. Vznik Československa 1918 (vyšlo 1994) 2/1., 2/2. Československo na pařížské mírové konferenci 1918-1920 (svazek 2/1 vyšel 2001, svazek 2/2 doposud nevyšel) 3/1., 3/2. Československo a vznik Malé dohody 1920-1921 (doposud nevyšlo, 1. svazek vyjde koncem roku 2003) 4/1., 4/2. Československá zahraniční politika v roce 1922 (doposud nevyšlo) 5/1., 5/2. Československá zahraniční politika v roce 1923 (doposud nevyšlo) 6/1., 6/2. Československá zahraniční politika v roce 1924 (doposud nevyšlo) 7/1., 7/2. Československá zahraniční politika v roce 1925 (doposud nevyšlo) 8/1., 8/2. Československá zahraniční politika v roce 1926 (doposud nevyšlo) 9/1., 9/2. Československá zahraniční politika v roce 1927 (doposud nevyšlo) 10/1., 10/2. Československá zahraniční politika v roce 1928 (doposud nevyšlo) 11/1., 11/2. Československá zahraniční politika v roce 1929 (doposud nevyšlo) 12/1., 12/2. Československá zahraniční politika v roce 1930 (doposud nevyšlo) 13/1., 13/2. Československá zahraniční politika v roce 1931 (doposud nevyšlo) 14/1., 14/2. Československá zahraniční politika v roce 1932 (doposud nevyšlo) 15/1., 15/2. Československá zahraniční politika v roce 1933 (doposud nevyšlo) 16/1., 16/2. Československá zahraniční politika v roce 1934 (doposud nevyšlo) 17/1., 17/2. Československá zahraniční politika v roce 1935 (doposud nevyšlo) 18/1., 18/2. Československá zahraniční politika v roce 1936 (1. svazek vyšel 2003, 2. svazek vyjde na konci roku 2003) 19/1., 19/2. Československá zahraniční politika v roce 1937 (doposud nevyšlo) 20/1., 20/2., 20/3. Československá zahraniční politika v roce 1938 (svazek 20/1 vyšel 2000, svazek 20/2 vyšel 2001, svazek 20/3 doposud nevyšel) 21/1, 21/2. Zahraniční politika Česko-Slovenska 1938-1939 (doposud nevyšlo) Řada B – 1939-1945 1. Od rozpadu Česko-Slovenska do uznání československé prozatímní vlády 1939-1940 + příloha: Zápisy ze zasedání ČSNV 1939-1940 (svazek 1 vyšel 2002, příloha vyšla 1998) 2/1., 2/2. Cesta k uznání československé exilové vlády velmocemi 1940-1941 (doposud nevyšlo, 1. svazek vyjde 2004) 3/1., 3/2. Československá zahraniční politika v roce 1942(doposud nevyšlo) 4/1., 4/2. Československá zahraniční politika v roce 1943 (doposud nevyšlo) 5/1., 5/2. Československá zahraniční politika v roce 1944(doposud nevyšlo) 6. Československá zahraniční politika do osvobození 1945 (doposud nevyšlo) Distribuci edice DČZP zajišťuje Ústav mezinárodních vztahů, Nerudova 3, 118 50 Praha 1 – Malá strana, tel. (+4202) 51108240, fax (+4202) 51108222, e-mail
[email protected], http://www.iir.cz 4
Politické strany v českých zemích v období 1918-1948. Edice programů politických stran Edice navazuje na svazky, který již byly (pro sledované období) na půdě Historického ústavu realizovány v letech minulých: Politické programy českého národního socialismu, editor Josef Harna, Praha 1998; Politické programy Českoslovanské a Československé sociálně demokratické strany dělnické 18781948, editor Petr Prokš, Praha 1999. Edice bude směřovat ke stranám v českých zemích, slovenské politické strany by prozatím neměly být realizovány, protože uskutečnění takového projektu předpokládá partnerskou spolupráci se slovenskou stranou (případná realizace by se musela opírat o partnerskou smlouvu o realizaci této edice s Historickým ústavem SAV v Bratislavě). Chronologické prodloužení směrem dozadu (do 19. století) bude předpokládat koordinaci s III. oddělením HÚ AV ČR, kde již byla realizována edice Politické programy českých národních stran 1860-1890 (Ed. Pavel Cibulka, Praha 2000). Prodloužení za hranici roku 1945, resp. 1948 by pak ve výhledu předpokládalo koordinaci s Ústavem soudobých dějin AV ČR. Koncepce je předkládána podle dále nastíněného schématu jen v nejúspornější variantě, tj. v té, kterou je možno zabezpečit silami IV. oddělení (ovšem ve spolupráci s externisty-odborníky pro příslušné strany), pro období 1918-1948. Vedle stran První republiky by měla zahrnout i stranictví Druhé republiky a také protektorátní Národní souručenství, stranou by neměly zůstat ani politické programy českého domácího odboje za 2. světové války. Finanční zabezpečení tisku bude záviset na podpoře grantových agentur (GA ČR a GA AV ČR), kde odpovědnými řešiteli budou pracovníci IV. oddělení. Zpracování bude navazovat na techniku předchozích svazků. Ediční řada nebude z praktických důvodů číslována, pouze bude zachována dosavadní grafická úprava, která edici opticky sjednocuje.
5
Předběžné rozvržení dalších svazků: Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (editoři Josef Harna a Vlastimil Lacina, v přípravě do tisku) Československá strana lidová Národně demokratická strana Komunistická strana Československa Živnostenská strana Československá domkářsko-malozemědělská strana Německé aktivistické strany v českých zemích 1918-1938 Německé nacionalistické strany v českých zemích 1918-1938 Polské strany v českých zemích 1918-1938 Židovské strany v českých zemích 1918-1938 Národní liga Politické strany Druhé republiky (Strana národní jednoty a Národní strana práce) Národní souručenství Politické programy českého domácího odboje (Oba již vydané svazky k 20. století jsou v distribuci Historického ústavu AV ČR rozebrány; Politické programy českých národních stran 1860-1890 je možné objednat na adrese Historický ústav AV ČR, Prosecká 76, 190 00 Praha 9). Jan Němeček
Webová stránka Historického ústavu AV ČR V průběhu roku 2000 v návaznosti na dynamický rozvoj internetu a vzhledem k možnosti jeho využití pro prezentaci institucí i jednotlivců se zrodila také v Historickém ústavu Akademie věd ČR (dále jen HÚ AV ČR) myšlenka na vytvoření prezentace jednoho z největších tuzemských badatelských pracovišť v oblasti historických věd formou webové stránky. Problematika obsahové i grafické stránky tohoto projektu byla na půdě ústavu zainteresovanými pracovníky podrobně rozebírána a diskutována. V následujících řádcích bychom Vás rádi seznámili s výsledkem těchto diskusí webovou prezentací HÚ AV ČR (ve stavu na počátku roku 2003). Hlavním důvodem, který nás vedl k napsání tohoto článku, je oslovení široké badatelské veřejnosti, která si zatím cestu na adresu www.hiu.cas.cz nenašla. Naší snahou bylo podívat se na webovou prezentaci především očima uživatele a zjistit k jakým účelům je stávající webová prezentace HÚ pro běžného zájemce použitelná.
6
V rámci své struktury HÚ obsahuje velmi odlišné části - od vědeckých oddělení, přes pracovní skupinu pro oborovou bibliografii a knihovnu až po nakladatelství. Specifika jednotlivých částí (oddělení) pochopitelně ovlivnila způsob zpracování jejich webové prezentace a z tohoto důvodu bylo velmi obtížné vytvořit přehlednou a unifikovanou strukturu celé prezentace, která by poskytla vyčerpávající a přitom relevantní informace co nejširšímu okruhu návštěvníků a uživatelů webové stránky ústavu. Posouzení, v jaké míře se nám podařilo tento nelehký úkol splnit, je již na uživatelích samotných. Statistiky potvrzují, že většina uživatelů hledá na internetu především základní informace – všeobecnou charakteristiku instituce a způsob kontaktu, který následně umožní zodpovězení konkrétních dotazů. Tyto základní informace by mělo být možné získat rychle a jednoduše. 1.) Stránka jako adresář Snahou autorů bylo splnit tento požadavek v co největší míře, stránku lze tedy s úspěchem využívat jako telefonní seznam a především ke komunikaci formou elektronické pošty s kterýmkoliv pracovníkem ústavu. Všichni pracovníci vědeckých oddělení jsou představeni formou stručných biogramů, které především informují o jejich odborné specializaci. Případné dotazy z řad širší veřejnosti je tedy možno směrovat na konkrétního odborníka na danou problematiku. 2.) Struktura ústavu a jeho zaměření Organizační schéma odráží systém řízení ústavu a formou diagramu nejpřehlednějším způsobem zobrazuje vzájemné vztahy a hierarchické postavení jednotlivých složek ústavu. Formou stručných charakteristik představuje jednotlivé části (oddělení) ústavu. Přináší zároveň informaci o spolupracujících institucích a rozsáhlejších projektech, do nichž je ústav zapojen. V rámci organizačního schématu je také možné získat informace o odborných společnostech a komisích pracujících pod záštitou ústavu, a to včetně kontaktních osob. 3.) Dlouhodobé vědecké projekty V části věnované Biografickému slovníku českých zemí (BSČZ) je možné vstoupit do hesláře BSČZ (ve formátu .pdf), který je digitální kopií čtyřsvazkového díla, které vyšlo v letech 1997-2000 v tištěné podobě. Internetová verze navíc zahrnuje aktuální korektury. V předmluvě k prvnímu svazku hesláře je nastíněna koncepce a pravidla zpracování slovníku a elektronickou podobu hesláře lze tedy využít nejen při hledání základních biografických údajů o konkrétních osobách, ale také jako instruktážní materiál pro autory hesel. V sekci, týkající se pramenných sbírek, se nachází část věnovaná popisu unikátní mapové sbírky HÚ (zahrnuje exempláře map a atlasů od 16. do 20. století). Zároveň lze v této části nalézt informace o dlouhodobějších projektech zpracovávaných pracovní skupinou historické geografie, zejména o projektu Historického atlasu měst ČR. Textová část je doplněna bohatým obrazovým mate7
riálem. Celkovou informaci z oblasti historické geografie a kartografie doplňují ještě odkazy na některé zajímavé internetové zdroje zpracovávající danou problematiku. Další položkou v sekci pramenné sbírky je stručná informace (charakteristika fondu a podmínky zpřístupnění pro širokou badatelskou veřejnost) o fragmentu pozůstalosti Augusta Sedláčka, jejímž správcem je Historický ústav. 4.) Poskytované služby obci historiků V rámci webové stránky ústavu jsou pro mimoústavního uživatele asi nejzajímavější částí informace týkající se knihovny, oborové bibliografie a nakladatelství. Tato část de facto překračuje rámec pouhé prezentace ústavu a stává se především zdrojem informací o české historiografii a pomocníkem při vlastní badatelské práci. V případě knihovny a bibliografie bylo nutné vzhledem k množství předkládaných informací zvolit formu samostatné webové stránky, která se stala součástí ústavní prezentace. Snahou autorů bylo dodržet formální jednotu s mateřskou stránkou a přitom umožnit snadný a rychlý přístup například ke knihovním a bibliografickým databázím. Uživatel ta má možnost si samostatně provést rešerši na konkrétní téma (v bibliografické databázi). V dalším kroku si může zjistit, zda daný titul knihovna vlastní (v databázi knihovny) a v případě zájmu o studium publikace si ji objednat k prezenčnímu studiu do studovny na konkrétní den. Veškerá tato činnost by měla být umožněna z jakékoliv pracovní stanice, připojené na internet. Možnosti vyhledávání odborné literatury přes webovou stránku historického ústavu si představme poněkud podrobněji. Knihovna Historického ústavu AV ČR Webová stránka knihovny je součástí centrálních stránek Historického ústavu, ale je vedena také jako samostatná na adrese: www.hiu.cas.cz/knihovna. Je konstruována obdobně jako centrální stránka, tzn. v levém panelu najde uživatel základní informace včetně přístupu do databází knihovny, v pravém pak provozní a knihovní řád, otevírací dobu, seznam zaměstnanců nebo možnost přístupu k textovým souborům, obsahujícím soupisy nových přírůstků ve fondu knihovny či dopravní spojení s orientační mapkou. Jednou ze základních součástí knihovny jsou její katalogy. Ty se nacházejí v sekci katalogy a databáze, kde jsou rozčleněny na naskenované lístkové katalogy a elektronické databáze: katalog knihovny HÚ (do roku 1992) - naskenovaný pouze jmenný lístkový katalog, obsahující odbornou tuzemskou a zahraniční historickou literaturu, odborné časopisy katalog knihovny HÚ (od roku 1992) – je možné ho vyhledat na serveru centrální knihovny Akademie věd ČR, možnost vyhledávání s využitím různých polí (autor, název, klíčové slovo, rok vydání aj.)
8
katalog knihovny UDSVE (Ústav pro dějiny střední a východní Evropy) (do roku 1992) - naskenovaný jmenný katalog odborné literatury z hlediska tématického, převážně se zaměřením na dějiny střední, východní a jihovýchodní Evropy katalog atlasů - naskenovaný lístkový katalog oddělení historické geografie, obsahující mapy a atlasy od období raného novověku do 20. století katalog kandidátských prací - jde o naskenovaný autorský katalog kandidátských prací obhájených v Historickém ústavu (cca do roku 1999) sbírkový katalog - naskenovaný katalog edic a periodických sborníků monografické povahy z fondu knihovny UDSVE. časopisy - naskenovaný jmenný (názvový) katalog pouze časopisů z fondu knihovny UDSVE, vzhledem k probíhající retrokatalogizaci lístkový katalog postupně zaniká
Meziknihovní výpůjční služby (MVS) Knihovna HÚ je v poslední době stále častěji dotazována na možnost zpřístupnění meziknihovní výpůjční služby (MVS) po internetu. Výhodou elektronické MVS oproti klasické složence jsou její nízké provozní náklady, snadnější a hlavně rychlejší spolupráce mezi dodávající a vyřizující knihovnou, což z hlediska koncového uživatele značně uspíší vyřízení jeho konkrétního požadavku. Na druhé straně si uvědomujeme rizika spojená se zneužitím této služby. Její problém by řešila (a je třeba říci, že již řeší) kolektivní dohoda mezi žádající a půjčující knihovnou s uvedením kontaktního emailu konkrétní zodpovědné osoby (osob) na žádance MVS. Pak by tato služba byla bezproblémová. Pověřený knihovník žádající knihovny by na požadavek konkrétní osoby (čtenáře) mohl publikaci objednat k zapůjčení, prodloužit, případně objednat kopii článku. Zpracování formuláře pro MVS považujeme za prioritu v úkolech řešených v nejbližší budoucnosti a předpokládáme zprovoznění této služby v druhé polovině roku 2003. Výpůjční služby V sekci katalogy a databáze jsou také uvedeny kontaktní adresy na osoby poskytující výpůjční služby. Poskytování výpůjčních služeb je stanoveno dle knihovního řádu a je řízeno těmito základními pravidly: 1.) Pro mimoústavní badatele jsou výpůjčky poskytovány pouze prezenčně do studovny, případně formou MVS absenčně 2.) Na žádankách MVS je nutno uvést signaturu publikace, v případě neuvedení tohoto údaje má knihovna HÚ AV ČR právo tuto službu odmítnout 3.) Dobu výpůjčky a bližší informace o právech a povinnostech uživatelů knihovny naleznete v knihovním řádu (příp. v provozním řádu studovny), který je samozřejmě k nahlédnutí na našich webových stránkách
9
Bibliografie Bibliografická data za léta 1982-1989 a zahraničních bohemik za léta 1960-1989 - nejedná se o databázi, ale pouze o naskenovaný lístkový katalog všech excerpovaných bibliografických záznamů z let, pro která jsou v tištěné podobě k dispozici pouze výběrové bibliografie Databáze průběžné periodické historické bibliografie za léta 19902003. Databáze se zaměřením na bohemika (český autor, české téma, vydáno v Českých zemích) obsahují knihy, články, recenze a zprávy v rozsahu cca 72.000 excerpovaných záznamů. Bibliografická databáze rejstříků sta ročníků Českého (Československého) časopisu historického za léta 1895-2002
Poslední dvě jmenované databáze naleznete na internetové adrese http://biblio.hiu.cas.cz. Obě bibliografické databáze zcela jistě ocení všichni badatelé, kteří při své rešeršní činnosti museli pracovat s množstvím lístkových kartoték či dohledávat v tištěných verzích Bibliografie dějin českých zemí konkrétní záznam v některém z rejstříků (podstatnou výhodou databáze oproti tištěné ročence je pochopitelně její aktuálnost – ačkoliv poslední tištěná ročenka zpracovává rok 1997 mají uživatelé databází již přístup k záznamům z roku 2003). Uživatel si při rešeršní činnosti v databázi může samostatně zpracovat jednoduchou, ale i velmi podrobnou rešerši ke konkrétní problematice. Jednoduchým a rychlým způsobem lze získat personální bibliografii konkrétního autora atd. V kombinaci s databázemi knihovny je možné získat přístup přímo k primárním tištěným dokumentům. Každý bibliografický záznam obsahuje základní stanovené položky obsažené v pravidlech pro jmennou katalogizaci (autor, název, ročník, číslo, rok vydání, rozsah stran atd.). K formulaci (příp. zpřesnění) rešeršních dotazů je výhodné využívat logických operátorů (AND, OR, NOT). Novou službou, která by měla uživatelům vyhledávání v bibliografických databázích ještě více usnadnit, je možnost prohledávání v rejstřících autorit – v současné době jsou již k dispozici autorský, geografický, biografický rejstřík a rejstřík klíčových slov. Nakladatelství V části věnované ústavnímu nakladatelství může uživatel jednoduchým způsobem zjistit, které publikace v poslední době v rámci nakladatelství vyšly (včetně bibliografických údajů a stručných anotací), které publikace by měly v nejbližší době vyjít (ediční plán), která periodika ústav vydává (včetně celkového obsahu posledních vydaných čísel), které publikace, za jakou cenu a za jakých podmínek je možné na adrese ústavu objednat či osobně zakoupit. Způsob zpracování pochopitelně zaostává za webovými prezentacemi komerčních nakladatelství, ale naším cílem bylo především zprostředkovat základní informace o vydávaných publikacích a možnostech jejich distribuce.
10
Výhledy do budoucna Webové stránky HÚ jsou elektronickou vizitkou této vědecké instituce, mají poskytnout uživateli nejdůležitější informace za nejkratší dobu a seznámit ho ve stručném přehledu s výsledky činnosti jednotlivých vědeckých oddělení v posledních letech. Současný stav byl z hlediska informací, poskytovaných o charakteru instituce mimoústavnímu návštěvníkovi, zmapován snad již dostatečně a úplně. V této oblasti kromě aktualizací zveřejněných údajů nepředpokládáme výrazných změn, novým návrhům a podnětům se ovšem nijak nebráníme. Možnosti dalšího rozvoje a změn vidíme spíše v oblasti využití stránky jako nástroje při samotné badatelské činnosti, první krokem v této oblasti bylo zpřístupnění bibliografických a knihovních databází. Doufáme ovšem, že další zdrojové databáze, vznikající z činnosti pracovníků HÚ budou v budoucnu následovat. V současné době pociťujeme také jako podstatný nedostatek absenci oborově orientovaného portálu, který by sloužil jako brána do světa relevantních informací z oboru historických věd dostupných v elektronické podobě. Stránka HÚ AV ČR se pochopitelně takovým portálem stát nemůže, ale v případě spolupráce s dalšími institucemi se může v budoucnu stát jeho podstatnou součástí. Z hlediska pracovníků ústavu (interních i externích) by v případě chráněného přístupu mohla v blízké budoucnosti stránka ústavu fungovat jako intranetová síť sloužící nejen jako vnitroústavní nástěnka, ale také k redakčním a korekturním činnostem při přípravě sborníků a děl kolektivní povahy. Webovou stránku je možné také použít k rychlému zveřejnění aktuálních textů a pochopitelně jako variantu k textům zveřejněným v tištěné podobě. Výkladní skříní výsledků odborné činnosti pracovníků ústavu je v jistém ohledu prezentace tisků nakladatelství HÚ. V budoucnosti bychom se rádi přiblížili (zejména po grafické stránce) komerčním nakladatelstvím, které nabízejí svoje tisky na internetu. Chtěli bychom maximálně zjednodušit administrativu, související s objednáváním publikací, a rádi bychom pochopitelně poskytovali, co nejúplnější informace, týkající se vydávaných publikací včetně vybraných krátkých ukázek z konkrétních titulů a informací o autorovi. Tomáš Batěk – Libor Šimek
Sto ročníků Českého časopisu historického Oslavovat stoleté jubileum časopisu zůstává v českých (a moravských) poměrech stále vzácnou událostí. Český časopis historický, profilové periodikum české historiografie, si během posledního desetiletí připomněl jak 100 let od svého založení v roce 1995, tak ukončení svých 100 ročníků v roce 2002. Jubilejní ohlédnutí za sto ročníky uzavíralo právě poslední číslo jeho stého roč11
níku; v něm prof. František Šmahel shrnul základní mezníky historie časopisu, výrazné osobnosti, které ho formovaly, i nejnovější literaturu, týkající se jeho vývoje. Vydání stého ročníku ČČH využil Historický ústav AV ČR k uspořádání přátelského setkání ve vile Lanna v podvečer dne 22. ledna 2003. Program jednání zahájil prof. Jaroslav Pánek, který od roku 2000 stál s prof. Františkem Šmahelem v čele časopisu, a který se v roce 2003 ujal jeho řízení společně s prof. Jiřím Peškem. Ve svém úvodním slově ocenil především práci prof. Šmahela a jeho spolupracovníků v redakci, v redakční radě i v redakčním kruhu. Na svých „Třináct let s ČČH“ vzpomínal prof. František Šmahel, který ve svém vystoupení mj. připomněl, proč se rozhodl navázat v roce 1990 na kontinuitu jak s ČČH, který byl zastaven v roce 1949, tak s Československým časopisem historickým, který vycházel v létech 1953-1989. Zásadní stati, recenze i další příspěvky, které na stránkách ČČH publikoval prof. Šmahel, shrnul prof. Josef Žemlička a ukázal na nich jeho přínos pro poznání středověkých dějin. V rámci slavnostního vzpomínkového setkání vystoupila rovněž pracovnice Historického ústavu AV ČR PhDr. Václava Horčáková a společně se svými spolupracovníky prezentovala výsledky projektu Sto ročníků ČČH, který představuje unikátní bibliografii časopisu, přístupnou nyní i na CD-romu, a do značné míry dává představu o celé české (resp. československé) historiografii za posledních sto let. Oficiální část jednání uzavřel prof. Jiří Pešek a jménem všech zúčastněných popřál časopisu i do budoucna kvalitní autorské zázemí. Magdalena Pokorná
František Šmahel jako redaktor Českého časopisu historického (Slovo na závěr 100. ročníku ČČH) Zvláštní historické okolnosti stojí v pozadí skutečnosti, že si Český časopis historický připomíná uzavření první stovky ročníků dvakrát, a to dokonce ve dvou různých staletích. Poprvé to bylo roku 1995, kdy jsme si ve vile Lanna připomenuli sto let od vzniku ústřední revue našeho oboru. Dnes – o více než sedm let později – máme společně před očima dovršení stovky opravdu vydaných ročníků. Už sám tento rozpor vypovídá cosi o povaze časopisu, oboru i země, v níž náš časopis vychází, o problémech kontinuity a diskontinuity. Kdyby nebylo podobného dokladu ze sousedního Polska, kde byl také centrální Kwartalnik Historyczny na řadu let zastaven, mohli bychom uvažovat o české zvláštnosti, neboť analogickým přerušením utrpěl i druhý stěžejní časopis české historiografie – Časopis Matice moravské. Avšak pohled do sousedního Polska nám připomíná, že problém oborové diskontinuity je záležitostí celého našeho makroregionu a důsledkem těžkého břemene dvojí totality. 12
Český časopis historický se vždy snažil být zrcadlem svého oboru. Jeho zakladatelé Jaroslav Goll a Antonín Rezek mu stanovili úkoly zdánlivě samozřejmé, ale současně i tak náročné, že je ve svých stoletých dějinách nemohl beze zbytku naplnit. ČČH si měl vést objektivně, „vždy vědecky, neodvisle a nestranně“.0 Nejen v době svého hlubokého ponížení v padesátých a sedmdesátých letech 20. století, ale už mnohem dříve byla tato zásada porušena. Neboť časopis ztratil hodně ze své nestrannosti už krátce po vzniku, když se stal především orgánem skupiny Josefa Pekaře. Jestliže chtěl „svědomitě a podrobně“ registrovat „všechno, co vyjde o dějinách Čech, Moravy a Slezska u nás i za hranicemi ve kterémkoli jiném jazyku“,0 pak se tento záměr ukázal jako nadsazený, ale vedl k založení samostatné bibliografie české historie, která v této tradici – byť podstatně zdokonalena – žije dosud. A pokud měl ČČH „upozorňovati … na všechny důležitější zjevy světové literatury historické“,0 pak se i dosažení tohoto cíle záhy vyjevilo jako úkol přesahující reálné možnosti. Přesto tu byly v samém počátku dány maximy, o něž vedoucí redaktoři časopisu se svými spolupracovníky usilovali. V postavení vedoucích redaktorů se v letech 1895-2002 ocitlo čtrnáct českých historiků. Někteří z nich – Jaroslav Goll, Josef Pekař, Josef Šusta a František Šmahel – se zařadili k absolutním špičkám oboru, další dosáhli různého stupně solidnosti, někteří – jako František Graus v padesátých letech, či Oldřich Říha a Jurij Křížek v období „normalizace“ – si zajistili trvalé místo v dějinách historiografie právě tím, že vedli český dějepis k jednostranné ideologizaci a stavěli ČČH do služeb stranických zájmů. Celé toto rozporné dědictví přijal na počátku devadesátých let František Šmahel, když se rozhodl pro návrat k tradičnímu názvu Český časopis historický, ale zároveň k započtení necelých čtyř desetiletí Československého časopisu historického. Už tehdy sklidil ČČH první ironickou reakci v denním tisku,0 Jaroslav GOLL – Antonín REZEK, Náš programm, ČČH 100, 2002, s. 739 (reedice z ČČH 1, 1895). 0 Tamtéž. 0 Tamtéž. 0 Tentokrát šlo ještě o pohled historika, který znal „zevnitř“ poměry v bývalém Ústavu československých a světových dějin ČSAV jakožto vydavateli Československého časopisu historického, a vzhledem ke svým zkušenostem byl povolán k tomu, aby se vyslovil se k tamním poměrům; nicméně jeho pohled na obnovený časopis byl přece jen dost silně ovlivněn momentálními emocemi. „Po revoluci něžnější, než je společensky zdrávo,“ usoudil Jan P. Kučera, že obnovení ČČH lze „vítat s oprávněnými nadějemi“ zejména proto, že v jeho čele stojí František Šmahel, který „je nepochybně mužem na svém místě“. Vzápětí však dodal: „Nemohu nicméně potlačit mírný údiv a následné pobavení nad některými skutečnostmi, které si nový ČČH zřejmě bere do vínku, byť jsou pro současnou situaci naší společnosti symptomatické. Marně například v redakčním kruhu hledám jméno Jurije Křížka či akademika Jaroslava Purše a musím se tudíž spokojit alespoň s akademikem Josefem Mackem. Atd.“ Vyslovil rovněž výhrady k „eufemisticky řečeno konfúznímu“ článku Dušana Třeštíka, který „se v obnoveném ČČH podle mého mínění objevit neměl. A když už, pak měl být formulován v singuláru...“ Neméně zajímavý je závěr: „Pomoz jim [totiž starým krátkozrakým či slepým lodivodům, o nichž se zmiňoval D. Třeštík] i novému ČČH Bůh.“ – Jan P. KUČERA, 0
13
jež se bezděky stala předzvěstí pozdějších mediálních útoků proti údajné snaze předkládat prostřednictvím ČČH jakési závazné návody k výkladu českých dějin. Pohled hromadných sdělovacích prostředků se od pojetí vědeckého časopisu zásadně lišil, ale nový redaktor měl natolik pevnou představu, že mohl kráčet vlastní cestou. Sestavil redakční kruh převážně z osvědčených historiků, kteří se pohybovali ve věkové skupině kolem šedesátky, ale zároveň riskoval přijetí dvou historiků zhruba o dvacet let mladších, aby tomuto kruhu zajistil i rozdílné generační pohledy. Postupně neváhal redakční kruh a redakční radu omlazovat, ani nemluvě o tom, že přijímal k publikaci nadprůměrné výsledky docela mladých adeptů oboru, kteří teprve nedávno ukončili magisterské studium. Jádro redakční rady tvořili ovšem Šmahelovi vrstevníci Robert Kvaček, Jaroslav Marek a Dušan Třeštík, postupně i další. Důležité bylo, že redakční rada byla založena na intenzívní spolupráci odborníků z Historického ústavu Akademie věd a z vysokých škol a zároveň respektovala zájmovou osu Praha – Brno – Ostrava, což obojí bylo velmi důležité v době politických sporů o strukturu českého státu a o postavení Moravy, stejně jako ve zjitřených debatách o vztahu Akademie věd a univerzit. Nešlo však jen o obecné politické aspekty, ale především o možnost spolupráce v rámci oboru přes hranice historických zemí a odborných institucí. Třináct ročníků ČČH, za nimiž stál jako vedoucí redaktor František Šmahel, nepředstavuje pouze soubor sešitů, jež úhrnnou tloušťkou přibližně sedmi decimetrů zabírají nezanedbatelné místo v každé odborné knihovně. Podle výpočtu pracovnic bibliografického oddělení Historického ústavu AV ČR Václavy Horčákové a Kristiny Rexové, jež připravily retrospektivní bibliografii ČČH, je to i 289 studií, 328 recenzí a 3163 zpráv o literatuře a konferencích, ani nemluvě o bibliografických a jiných přílohách. To vše bylo třeba od autorů získat a zredigovat do konečné podoby, která by odpovídala úrovni standardního vědeckého časopisu. Navíc se to dělo v době, kdy se časopisy a sborníky s historickou tematikou rodily jako houby po dešti a kdy získávání příspěvků do recenzovaného časopisu, netajícího se značnými nároky na autorskou preciznost, nebylo nijak snadné. František Šmahel cílevědomě udržoval časopis – jak sám říkal – „kožený“. Kožený nikoli v myšlenkové strnulosti, nýbrž v důsledném setrvání na úrovni, pod niž vedoucí redaktor odmítal sestoupit, a ve smyslu pro dodržování žánrů, jež se v mnoha jiných periodikách začaly rozplývat jako jarní sníh. Právě respekt k žánru – ať již šlo o studie, souhrnné přehledy bádání, recenze či analytické zprávy o vědecké literatuře – se stával předmětem živých diskusí v redakční radě a někdy i nesouladu redakce s jednotlivými nespokojenými autory – ostatně někteří z nich vzápětí po odmítnutí ze strany ČČH zveřejnili své práce v jiných, méně vyhraněných časopisech. Takovýto důraz vedl zároveň k hledání co možná optimálního rozčlenění do jednotlivých čísel časopisu žánOpět Český časopis historický, Lidové noviny, 3. 7. 1990, s. 5.
14
rově vymezených rubrik. V průběhu třinácti let se podařilo najít tvar, který podle mého přesvědčení nestojí pod úrovní srovnatelných vědeckých revuí u nás ani v zahraničí. Právě srovnání se zahraničními protějšky měl František Šmahel na paměti, když se snažil prostřednictvím ČČH navázat těsnější kontakt mezi českou a západní historiografií. Nešlo jen o inspiraci při volbě a zpracování jednotlivých témat, ale také o preferenci metodologických statí, jichž – jak je obecně známo – v českém prostředí nikdy nebyl nadbytek. Přece však se podařilo zásluhou redaktora (někdy i přímo jeho autorským podílem) získat stati o vztahu českého dějepisectví ke škole Annales, o americkém historickém diskursu, o historické sémantice, mikrohistorii, historické geografii a environmentálních dějinách i o dalších tématech. Psaním heuristicky náročných přehledů bádání a znaleckých recenzí dával redaktor příklad kritického shrnování zahraničních badatelských výsledků a povzbuzoval tím ke komparaci s úrovní českého výzkumu. Zároveň otevřel ČČH zahraničním – někdy původem domácím – badatelům, avšak ze zřetelem k autorsky a tematicky české povaze časopisu si z hojných nabídek vybíral ty historiky, kteří měli co říci především k českým dějinám. Mezi přispěvateli ČČH se tak objevili Marie-Elisabeth Ducreux, Heinz-Dieter Heimann, Rudolf Jaworski, Hans Lemberg, Bedřich Loewenstein, Richard Georg Plaschka, Ferdinand Seibt, Thomas Winkelbauer, Zbyněk Zeman a další. Mnohde tak splácel staré dluhy, jež u zahraničních bohemistů zanechali dřívější oficiální usměrňovatelé českého dějepisu a zároveň Šmahelovi redakční předchůdci. Snahou vedoucího redaktora bylo také dostat ČČH výrazněji do povědomí i nebohemisticky orientovaných historiků v zahraničí. Přitom bylo třeba překonávat jazykovou bariéru zejména kvalitními souhrny studií v západních jazycích, ale šlo také o to, aby samotná existence ČČH byla vzata na vědomí i těmi, pro něž zůstává čeština naprosto nesrozumitelným jazykem. Od počátku devadesátých let byla zvažována možnost zavést souběžný anglický název časopisu, ale tehdy se ještě takový nápad jevil většině redakční rady jako „poněkud koloniální“. I tento předsudek se časem podařilo překonat a od roku 1994 nese ČČH jako druhý titul The Czech Historical Review a souběžně poskytuje základní informace o své skladbě a redakci v angličtině, aniž by se tím jakkoli narušil jeho ústrojný vztah k domácímu prostředí. Mezi lety 1990-2002 Český časopis historický získal novou tvář a zásluhou vedoucího redaktora i přispěním výkonných členů redakce,0 redakční rady a redakčního kruhu si zajistil významné postavení ve vývoji historických věd. Aniž by si činil jakékoli nároky na výlučnost, svým příkladem částečně ovlivnil i některá další oborová periodika – přinejmenším podnětem k racionálnímu sjednocení zmatečně rozrůzněného, autorsky nevýhodného a čtenářsky nepřehledného citačního úzu v historiografických pracích. Samozřejmě šlo o mnohem víc – o vytvoření solidního vědeckého periodika, v němž se uplatnili Zvláště je třeba zmínit výkonné redaktory Ivana Šedivého a Magdalenu Pokornou a redakční spolupracovnice Danu Vondráškovou a Evu Klenkovou. 0
15
žijící klasici oboru, příslušníci střední generace i teprve začínající diplomanti a doktorandi. Časopis se otevřel také ostatnímu světu v míře, jakou byla česká historiografie dosud schopna akceptovat a dále rozvinout. Mluvit v této souvislosti o znovuzrození není příliš původní,0 ale je to asi nejvýstižnější. Za tímto znovuzrozením stojí František Šmahel jako muž, který vložil svou vědeckou i lidskou autoritu do služeb obnovení kontinuity českého dějepisectví. Český časopis historický se za jeho vedení stal důstojným výrazem této kontinuity. Jaroslav Pánek (Projev na semináři ve vile Lanna dne 22. ledna 2003 u příležitosti ukončení 100. ročníku Českého časopisu historického a závěru působení prof. dr. Františka Šmahela, DrSc., jako vedoucího redaktora ČČH.)
Tohoto obratu použil už v roce 1990 Petr ČORNEJ, Znovuzrození ČČH, Dějiny a současnost 12, 1990, č. 1, s. 60. 0
16
Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu AV ČR za rok 2002 Václava Horčáková – Kristina Rexová BOBKOVÁ, Lenka - Země Koruny české za Jana Lucemburského a Karla IV. In: Od Velké Moravy k NATO. Český stát a střední Evropa. Praha, Evropský literární klub 2002, s. 41-52. BOČEK, Josef - „I z loma vše kamení na Němce vrhú“. Rukopisy v česko-německém sporu. In: Dějiny a současnost 24, 2002, č. 1, s. 35-39. - Der Angriff auf die RKZ von 1858. Sein politischer Hintergrund und öffentlicher Widerhall. In: Marginalia Historica 5, 2002, s. 411-459. CIBULKA, Pavel - Zasedání Collegia Carolina o regionech a regionalismu. In: Časopis Matice moravské 121, 2002, č. 1, s. 252-253. DEJMEK, Jindřich - Československo, jeho sousedé a velmoci ve 20. století (1918 až 1992). Vybrané kapitoly z dějin československé zahraniční politiky. Praha, Centrum pro ekonomii a politiku 2002, 384 s. - Edvard Beneš, sudetští Němci a mezinárodní prosazení transferu minorit. In: I. Bažantová, M. Loužek (Eds.), Benešovy dekrety. Sborník textů. Praha, Centrum pro ekonomii a politiku 2002, s. 27-39. - Milan Hodža a československá zahraniční politika ve třicátých letech. In: M. Pekník (Ed.), Milan Hodža – štátnik a politik. Bratislava, Veda 2002, s. 245263. - Z telefonických rozhovorů prezidenta Edvarda Beneše s československými vyslanci v Londýně a Paříži v září 1938. In: Moderní dějiny 10, 2002, s. 271-291. - Edvard Beneš a jeho role v dějinách první poloviny 20. století. (Glosy k současným diskusím nejen o odsunu Němců). (Příspěvek, přednesený na tiskové konferenci dne 7. května 2002). In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 68-79. - Nový dokument o názorech prezidenta E. Beneše na obranu Československa z jara 1938: rozhovor s generálem L. Spearsem. In: Bulletin Společnosti Edvarda Beneše, č. 15, 2002, s. 10-15. - Edvard Beneš a fenomén sovětského Ruska. In: Masarykův lid 8, 2002, č. 1, s. 9-12; č. 2, s. 8-12. - Za Josefem Hanzalem. In: Moderní dějiny 10, 2002, s. 324-330. - Sedmdesátiny Roberta Kvačka. In: Zpravodaj Historického klubu 13, 2002, č. 1, s. 63-64.
17
- Za Josefem Hanzalem (1934-2002). In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 2, s. 28-32. DEJMEK, Jindřich (Ed.) Edvard Beneš: Cirkulární telegramy 1920-1935. Praha, Společnost E. Beneše 2002, 277 s. (= Knižnice Společnosti Edvarda Beneše. Sv. 25.) NĚMEČEK, Jan [ved. aut. kol.] - BIMAN, Stanislav - DEJMEK, Jindřich KUKLÍK, Jan - Cesta k dekretům a odsunu Němců. Datová příručka. Praha, Littera Bohemica 2002, 152 s., il. DOLEŽALOVÁ, Eva - Pater familias. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. Dr. Ivana Hlaváčka. K vyd. připravil: Hrdina, Jan. Spolupráce: DOLEŽALOVÁ, Eva – KAHUDA, Jan. Praha, Scriptorium 2002, 489 s. GEBHART, Jan - Die deutsche Widerstandsbewegung gegen den Nationalsozialismus mit den Augen der Tschechen und Slowaken gesehen. In: Der deutsche Widerstand gegen Hitler. Wahrnehmung und Wertung in Europa und den USA. Darmstadt, Wissenschaftliche Buchgesellschaft 2002, s. 165-173. - Český odboj a jeho podíl na obnově republiky v roce 1945. In: Rok 1945 v českých a evropských dějinách. Praha, Český svaz bojovníků za svobodu 2002, s. 23-39. GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan - Úsilí o obnovu československého státu a jeho podíl na společném boji velké koalice. In: Od Velké Moravy k NATO. Český stát a střední Evropa. Praha, Evropský literární klub 2002, s. 153-167. GREČENKOVÁ, Martina - Le réseau scientifique européen de Joseph Nicolas de Windischgrätz. In: La Plume et la Toile. Pouvoirs et réseaux de correspondance dans l'Europe des Lumiéres. Arras, Beaurepaire 2002, s. 289-305. LACINA, Vlastislav – HÁJEK, Jan - Kdy nám bylo nejlépe? Od hospodářské dezintegrace k integraci střední Evropy. Praha, Libri 2002, 183 s. HARNA, Josef - Generace Brázdy a koncepce zemědělského družstevnictví. In: Osudy zemědělského družstevnictví ve 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve dnech 15. – 16. května 2002 věnovaný Lubomíru Slezákovi k 70. narozeninám. Uherské Hradiště, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 2002, s. 89-98. HARNA, Josef – NOVOTNÝ, Gustav 18
- Sedmdesátiny Lubomíra Slezáka. In: Moderní dějiny 10, 2002, s. 314-316. HARNA, Josef (Ved. red.) - Moderní dějiny. Sborník k dějinám 19. a 20. století. Sv. 10. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, 336 s. HLADKÝ, Ladislav - Slovinští realisté („Masarykovci“) a jejich postoj k sociální otázce. In: Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci. Brno, Matice moravská 2002, s. 455-464. - Ohlas Masarykova sociálního učení u Slovinců. In: T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín, Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002, s. 91-99. - Dějiny Bosny a Hercegoviny - předmět sporu mezi srbskou, chorvatskou a muslimskou historiografií. In: Studia Balcanica Bohemo-Slovaca 5. Brno, Masarykova univerzita 2002, s. 20-26. - Sympozium o výuce balkanistiky. In: Slovanský jih 2 , 2002, č.1, s. 27-29. - Češi v Bosně a Hercegovině. In: Slovanský jih 2, 2002, č. 3, s. 23-25. - Koniec gréckeho sna. In: Historická revue. Časopis o dejinách spoločnosti 13, 2002, č. 12, s. 37-39. - Společné jednání českých a slovenských balkanistů. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 1, s. 211. HLADKÝ, Ladislav - CHROBÁK, Tomáš - PELIKÁN, Jan - Emigrace Svetozara Pribićeviće v Československu. Edice českých archivních dokumentů z let 1929-1932. In: Slovanské historické studie 28, 2002, s. 141242. HAVLÍKOVÁ, Lubomíra - HLADKÝ, Ladislav - Sympozium českých a slovenských balkanistů. In: Akademický bulletin AV ČR 10, 2002, č. 1, s. 26. HLAVÁČEK, Petr - (Anti)intelektuální postoje v české františkánské observanci na sklonku středověku. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 1, s. 1-32. HLAVAČKA, Milan - Doprava. Praha, Scientia 2002, 35 s. (= Stručné dějiny oborů.) - Alfons Mucha a pařížská světová výstava 1900 očima současníků. In: Dějiny a současnost 24, 2002, č. 5, s. 48-50. - Zrod moderní dopravní sítě v českých zemích. In: Komunikace a izolace v české kultuře 19. století. Praha, KLP 2002, s. 24-31. - Užívání jazyka v byrokratizované komunikaci v českých zemích a habsburské monarchii 1792-1918. In: Komunikace a izolace v české kultuře 19. století. Praha, KLP 2002, s. 92-101. HLAVAČKA, Milan – ORLÍKOVÁ, Jana – ŠEMBERA, Petr 19
- Alfons Mucha - Paříž 1900. Pavilon Bosny a Hercegoviny na světové výstavě. = Alphonse Mucha - Paris 1900. The Pavilion of Bosnia and Herzegovina at the World Exhibition. Praha, Obecní dům 2002, 98 s. il., pl. VEBER, Václav - HLAVAČKA, Milan - VOREL, Petr - POLÍVKA, Miloslav - WIHODA, Martin - MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - Dějiny Rakouska. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2002, 727 s. (= Dějiny států.) HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - Charakter i przejawy religijności mieszczaństwa praskiego na przełome XIV i XV wieku. In: Ecclesia et civitas. Kościół i źycie religijne w mieście średniowiecznym. Warszawa, Instytut Historii PAN 2002, s. 297-313. - Z domácnosti Friedricha z Pernštejna. In: Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci. Brno, Matice moravská 2002, s. 391-403. - Kodex Reg. lat. 14 - Evangeliář sv. Václava nebo sv. Vojtěcha? In: In Omnibus Caritas. Sborník Katolické teologické fakulty svazek 4. K poctě devadesátých narozenin prof. ThDr. Jaroslava Kadlece. Praha, Karolinum 2002, s. 203-232. - Biskup. In: Člověk českého středověku. Praha, Argo 2002, s. 139-165. - Religiozita v pražských městech v době Husově. In: Dějiny a současnost 24, 2002, č. 4 s. 1-6. - Český historický ústav v Římě v letech 2000 až 2001. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 3, s. 699-701. POLC, Jaroslav V. - HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - Pražské synody a koncily předhusitské doby. Praha, Karolinum 2002, 319 s. HOLEČEK, František J. - Plán pěšího pluku de Rohan na obranu údolí Aosty a obsazení průsmyku sv. Bernarda z června 1799. In: Historie a vojenství 51, 2002, č. 2, s. 373-417. - The Plan of the de Rohan Infantry Regiment for the Defence of the Aosta Valley and Occupation of the St. Bernard Pass of June 1799. In: Historie a vojenství 51, 2002, Special Issue, s. 17-51. HORČÁKOVÁ, Václava - MAKEŠOVÁ, Jana - REXOVÁ, Kristina ŠIMEK, Libor - /excerpční spolupráce/ DRAŠNAROVÁ, Milada POLANSKÝ, Luboš - SEDLIAKOVÁ, Alžbeta - Bibliografie dějin Českých zemí za rok 1997. = The Bibliography of the History of the Czech Lands for the Year 1997. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, 512 s. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Řada D - Bibliographia. Sv. 11.)
20
HORČÁKOVÁ, Václava - KŐHLER, Ralf - REXOVÁ, Kristina - SEDLIAKOVÁ, Alžbeta - /Unter Mitarbeit/ BEUSHAUSEN, Reiner - Bibliographie zur Geschichte der Böhmischen Länder und der Slowakei. = Bibliografie dějin Českých zemí a Slovenska. 1995. Marburg, Verlag HerderInstitut Marburg 2002, 601 s. (= Bibliographien zur Geschichte und Landeskunde Ostmitteleuropas. Nr. 30.) TĚŠÍNSKÁ, Emilie (Comp.) - HORČÁKOVÁ, Václava - NEKVASILOVÁ, Jana - ŠTRBÁŇOVÁ, Soňa (Co-op.) - History of Science and Technology in the Czech Republic 1989-2000. (Selected Bibliography). Praha, Národní technické muzeum v Praze 2002, 288 s. (= Acta historiae rerum naturalium necnon technicarum. New series. 6) HORČÁKOVÁ, Václava - REXOVÁ, Kristina - Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu AV ČR. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 13-35. HLADKÝ, Ladislav - CHROBÁK, Tomáš - PELIKÁN, Jan - Emigrace Svetozara Pribićeviće v Československu. Edice českých archivních dokumentů z let 1929-1932. In: Slovanské historické studie 28, 2002, s. 141242. HRADEČNÝ, Pavel - Násilný rozpad komunistické Jugoslávie a úloha etnických, kulturních a náboženských faktorů tohoto procesu. In: Kapitoly z multikulturní tolerance. Praha, Evropské informační středisko Univerzity Karlovy 2002, s. 101-106. - Grécke komunistické povstanie. In: Historická revue. Časopis o dejinách spoločnosti 13, 2002, č. 12, s. 32-33 IRMANOVÁ, Eva - Maďarsko a versailleský mírový systém. Ústí nad Labem, Albis International 2002, 409 s. - Maďarské poválečné vyhlídky. Jednání o mír s Maďarskem (1944-1947). Iluze a naděje versus realita. In: Dějiny a současnost 24, 2002, č. 3, s. 22-28. JANIŠ, Dalibor - Kolokvium o vedlejších zemích České koruny. In: Časopis Matice moravské 121, 2002, č. 2, s. 611-612. JANIŠ, Dalibor – KOHOUTEK, Jiří - Hrady a jejich úloha ve struktuře osídlení horního Pobečví. In: Archaeologia Historica 27, 2002, s. 179-195. KOLÁŘ, František - T. G. Masaryk – evropský intelektuál v politice (1850-1937). In: Český časopis historický 100, 2002, č. 3, s. 714-716.
21
- Africké sympózium v Holicích. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 2,
s. 476. KOPIČKOVÁ, Božena - „...quod mulieres, que sunt in Christo, in hoc tempore viros in virtutibus antecurrunt.“ Bohemian Reformers' Radically New View of Women and Marriage? From the Late Fourteenth Century to 1419. In: The Bohemian Reformation and Religious Practice: Vol. 4. Papers from the IV.International Symposium on The Bohemian Reformation and Religious Practice under the auspices of The Philosophical Institute of the Academy of Sciences of the Czech Republic held at Vila Lanna, Prague 26 - 28 June 2000. Praha, Academy of Sciences of the Czech Republic 2002, s. 81-97. - Urozená paní. In: Člověk českého středověku. Praha, Argo 2002, s. 57-91. - Žena evropského středověku v zajetí své doby. In: Eva nejen v ráji. Žena v Čechách od středověku do 19. století. Praha, Karolinum 2002, s. 13-44. - Činnost Komise pro vydávání středověkých historických pramenů diplomatické povahy při Historickém ústavu AV ČR v roce 2002. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 2, s. 17-18. KRAFL, Pavel - Milenium Świętego Wojciecha w czeskiej literaturze naukowej. In: Studia teologiczno-historyczne Śląska Opolskiego 21, 2001 [vyd. 2002], s. 365-374. - Legátská statuta pro Polsko a provinciální statuta Hnězdna do konce 15. století. In: Sborník archivních prací 51, 2001 [vyd. 2002], s. 395-438. - Poměr papežské a biskupské iurisdikce ve středověku s přihlédnutím k české a polské církvi. In: Jiří Hanuš (Ed.), První sněm celosvětové církve. První vatikánský koncil 1869-1870. Brno, Centrum pro demokracii a kulturu 2001 [vyd. 2002], s. 75-81. - Kostel v Hustopečích na přelomu 14. a 15. století. In: Vyškovský sborník 2, 2001 [vyd. 2002], s. 209-212. KRAFL, Pavel- ŘEZNÍK Miloš – VALENTA, Jaroslav - Czeska polonistyka historyczna w latach 1990-2000. In: Kwartalnik historyczny 109, 2002, č. 4, s. 71-98. KUČERA, Martin - O Východočechu Karlu Horkém ve vírech politiky. In: Vladimír Wolf et Opera Corcontica. Sborník příspěvků k šedesátinám Prof. PhDr. Vladimíra Wolfa. Hradec Králové, Ústav historických věd PdF UHK 2002, s. 242-250. - Z odkazu historika Karla Kazbundy. In: Moderní dějiny 10, 2002, s. 211-270. - První světová válka a řešení české otázky. In: Od Velké Moravy k NATO. Český stát a střední Evropa. Praha, Evropský literární klub 2002, s. 110-127. - Desatero poznámek k dějinám kultury v Rakousko-Uhersku. In: Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci. Brno, Matice moravská 2002, s. 431-444. 22
DOUBEK, Vratislav - KÁRNÍK, Zdeněk - KUČERA, Martin (Eds.) Tomáš Garrigue Masaryk: Parlamentní projevy. 1907-1914. Praha, Masarykův ústav AV ČR 2002, 694 s. (= Spisy T. G. Masaryka. Sv. 29.) LACINA, Vlastislav - Obnova demokratického zemědělského družstevnictví v českých zemích v letech 1945-1948. In: Osudy zemědělského družstevnictví ve 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve dnech 15. – 16. května 2002 věnovaný Lubomíru Slezákovi k 70. narozeninám. Uherské Hradiště, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 2002, s. 189-193. - (Staro)nové daně v novém státě. Daňová reforma v první československé republice. In: Dějiny a současnost 24, 2002, č. 2, s. 22-27. - Lubomír Slezák jubilující. In: Osudy zemědělského družstevnictví ve 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve dnech 15. – 16. května 2002 věnovaný Lubomíru Slezákovi k 70. narozeninám. Uherské Hradiště, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 2002, s. 5-6. LACINA, Vlastislav – HÁJEK, Jan - Kdy nám bylo nejlépe? Od hospodářské dezintegrace k integraci střední Evropy. Praha, Libri 2002, 183 s. LITERA, Bohuslav - Válka a moc v SSSR za druhé světové války. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 2, s. 209-231. - Smersh: The Activities of the Soviet Military Counterintelligence during the Second World War. In: Studia territorialia. Praha, Karolinum 2002, s. 31-69. HORČÁKOVÁ, Václava – MAKEŠOVÁ Jana – REXOVÁ, Kristina – ŠIMEK, Libor - /excerpční spolupráce/ DRAŠNAROVÁ, Milada – POLANSKÝ, Luboš – SEDLIAKOVÁ, Alžbeta. - Bibliografie dějin Českých zemí za rok 1997. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, 512 s. (=Práce Historického ústavu AV ČR. Řada D – Bibliographia. Sv. 11.) MIKULEC, Jiří - Praga w okresie kontrreformacji i władzy absolutnej (1620-1740). In: Kraków i Praga dwie stolice Europy Środkowej. Materiały międzynarodowej konferencji zorganizowanej w dniach 1.-2. czerwca 2000. Kraków, Międzynarodowe Centrum Kultury w Krakowie 2002, s. 77-87. - Mezinárodní vědecké sympozium Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr (1526-1740). In: Český časopis historický 100, 2002, č. 1, s. 206-207. - Profesor Robert John Weston Evans hostem Historického ústavu AV ČR. In: Akademický bulletin AV ČR 2002, č. 12, s. 9. NĚMEČEK, Jan 23
- Československo-polské vztahy na počátku 2. světové války: složitá cesta k jednání o konfederaci. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 2, s. 335-378. - Likvidace československé exilové vlády v Londýně. In: Rok 1945 v českých a evropských dějinách, Praha, Český svaz bojovníků za svobodu 2002, s. 71-82. - Arnošt Heidrich a Mnichov. In: Československá republika v letech 1918-1948 s přihlédnutím k životu a dílu josefovského rodáka Arnošta Heidricha. Jaroměř, Městské muzeum 2001 [vyšlo 2002], s. 61-65. - Československo a svět ve druhé světové válce. In: XIV. letní škola historie. Nejnovější československé dějiny v kontextu obecných dějin. Praha, Porta Linguarum, s. 15-23. - Polsko a uznání československé prozatímní vlády v létě 1940. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 2, s. 257-261. - Vladimír Clementis a československý zahraniční odboj. In: Vladimír Clementis. 1902-1952. Zborník príspevkov z konferencie 28. 5. 2002 v Bratislave. Bratislava, Odbor analýz a politického plánovania Ministerstva zahraničných vecí Slovenskej republiky 2002, s. 46-53. - Československý londýnský politický exil a židovská otázka. In: Terezínské studie a dokumenty. Praha, Academia 2002, s. 324-340. - Das tschechoslowakische politische Exil in London und die "jüdische Frage". In: Theresienstädter Studien und Dokumente 2002, s. 347-366. - Vladimír Clementis - politik a diplomat. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 3, s. 438. - Seminář nejen o tzv. Benešových dekretech. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 47-49. - Ediční práce k československým dějinám 1918-1945. (Příspěvek, přednesený na tiskové konferenci dne 7. května 2002). In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 79-81. NĚMEČEK, Jan [Ved. aut. kol.] - BIMAN, Stanislav - DEJMEK, Jindřich KUKLÍK, Jan - Cesta k dekretům a odsunu Němců. Datová příručka. Praha, Littera Bohemica 2002, 152 s., il. NĚMEČEK, Jan a kol. (Eds.) - Od rozpadu Česko-Slovenska do uznání československé prozatímní vlády 1939-1940. 16. březen 1939-15. červen 1940. Praha, Ústav mezinárodních vztahů - Karolinum - Historický ústav AV ČR 2002. 730 s., tab. (= Dokumenty československé zahraniční politiky. RB 4/21/97.) KUKLÍK, Jan - NĚMEČEK, Jan - Osuský a Beneš po Mnichově. K nepublikované části pamětí vyslance Štefana Osuského. In: Moderní dějiny 10, 2002, s. 293-312. NOVOTNÝ, Gustav - Christian Carl André a jeho synové Rudolf a Emil Karl. Cesty k monografii o jejich působení na Moravě. In: Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci. Brno, Matice moravská 2002, s. 617-631. 24
- Lesní družstva a družstevnictví v českých zemích. In: Osudy zemědělského družstevnictví ve 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve dnech 15. - 16. května 2002 věnovaný Lubomíru Slezákovi k 70. narozeninám. Uherské Hradiště, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 2002, s. 149-162. - Výběrová bibliografie prací doc. PhDr. Lubomíra Slezáka, DrSc. In: Moderní dějiny 10, 2002, s. 316-324. HARNA, Josef - NOVOTNÝ, Gustav - Sedmdesátiny Lubomíra Slezáka. In: Moderní dějiny 10, 2002, s. 314-316. PÁNEK, Jaroslav - Češi a Poláci v tisíciletých dějinách (Proměny modelu sousedství a soužití) – Czesi i Polaci w tysiacletniej historii (Przemiany modelu sasiedztwa i wspólzycia). Český Těšín, Vydavatelství Olza 2002, 36 s. - Kaiser, König und Ständerevolte. Die böhmischen Stände und ihre Stellung zur Reichspolitik Karls V. und Ferdinands I. im Zeitalter des Schmalkaldischen Krieges. In: Karl V. 1500-1558. Neue Perspektiven seiner Herrschaft in Europa und Übersee. Wien, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften 2002, s. 393-406. - Czesi i Polaci w tysiacletniej historii (Przemiany modelu sasiedztwa i wspólzycia). In: Forum Naukowe. Prace Historyczno-Politologiczne, 2001, s. 37-53. - Praga w okresie Odrodzenia. In: Kraków i Praga dwie stolice Europy Środkowej. Materiały międzynarodowej konferencji zorganizowanej w dniach 1-2 czerwca 2000. Kraków, Międzynarodowe Centrum Kultury w Krakowie 2002, s. 49-57. - Epoka nowozytna we wspólczesnych badaniach czeskich. Organizacja, tematy, metody. In: Kwartalnik Historyczny 108, 2002, s. 85-102. - Land Codes of the Bohemian Kingdom in Relation to Constitutional Changes in Central Europe on the Threshold of the Early Modern Age. In: Historica. Series Nova 9, 2002, s. 7-39. - Contemporary Czech Historiography (Organization, Tendencies, Interdisciplinary and International Collaboration). In: Přednášky z XLV. běhu Letní školy slovanských studií. Praha, Univerzita Karlova 2002, s. 223-231. - Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí. In: Unie Comenius Bulletin 2002, č. 15-16, s. 3-13. - Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí. In: Historikové proti znásilňování dějin. Stanovisko sdružení historiků České republiky. Praha, Sdružení historiků České republiky (Historický klub 1872) – Historický ústav AV ČR 2002, s. 9-20. - O Češích a Němcích v dějinách a přítomnosti. (Rozhovor na mostě). (Jaroslav Pánek Hansi Lembergovi, spolupředsedovi Česko-německé komise historiků, z Prahy do Marburku, 21. - 26. května 2002). In: Zpravodaj Historického klubu 13, 2002, č. 1, s. 7-20.
25
- Česká státnost a česko-německé vztahy v pojetí Václava Pavlíčka. (Úvodní slovo na prezentaci knihy „O české státnosti“ na zámku v Lužanech 26. června 2002). In: Zpravodaj Historického klubu 13, 2002, č. 1, s. 49-51. - The Network of Central European Historical Institutes. Introduction to a new international co-operation amongst historians). In: Historia Europae Centralis. Bulletin of Central-European Institutes of History. Bulletin der mitteleuropäischen historischen Institute 1, 2001 [vyd. 2002], s. 7-11. - National and Religious Minorities in One Thousand Years of Czech History. (A Paper for the European History Teachers' Congress, Prague, 13th March 2002). In: Historia Europae Centralis. Bulletin of Central-European Institutes of History. Bulletin der mitteleuropäischen historischen Institute 1, 2001 [vyd. 2002], s. 99-112. - Gefürchteter und geliebter Gelehrter und Universitätsprofessor zugleich. Zum 70. Geburtstag Ivan Hlaváčeks. In: Historia Europae Centralis. Bulletin of Central-European Institutes of History. Bulletin der mitteleuropäischen historischen Institut 1, 2001 [vyd. 2002], s. 126-131. - Historikerin der materiellen Kultur und Organisatorin der tschechischen Wissenschaft. In: Historia Europae Centralis. Bulletin of Central-European Institutes of History. Bulletin der mitteleuropäischen historischen Institute 1, 2001 [vyd. 2002], s. 132-136. - Perspektivy činnosti Historického ústavu AV ČR v letech 2002-2006. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 1-7. - Síť středoevropských historických ústavů. (Úvodem k zahájení nové mezinárodní spolupráce historiků a k vydávání ročenky Historia Europae Centralis). In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 8-10. - Prezentace společného díla středoevropských historiků („Vladislavské zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v českých zemích“ v Clam-Gallasově paláci). In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 36. - Bádání o ústavních dějinách jako východisko dlouhodobé spolupráce středoevropských historiků. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 37-38. - Pocta Jaroslavu Mezníkovi. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 44-46. - Mezinárodní kolokvium o „zimním králi“ v Amberku. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 1, s. 209-210. - Konference o jubilejních inscenacích dějin. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 3, s. 710-712. - Amsterodamské sympozium o muzejní prezentaci národních dějin. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 4, s. 985-986. - Konference o dějinách měst v Polském Těšíně a současné problémy regionální historiografie. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 4, s. 991-992. BENEŠ, Zdeněk - PÁNEK, Jaroslav - Seminář o pojetí školního dějepisu. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 2, s. 477-479. PÁNEK, Jaroslav - PEŠEK, Jiří
26
- Historikové proti znásilňování dějin. (Stanovisko Sdružení historiků České republiky). In: Historikové proti znásilňování dějin. Stanovisko sdružení historiků České republiky. Praha, Sdružení historiků České republiky (Historický klub 1872) - Historický ústav AV ČR 2002, s. 3-7. PÁNEK, Jaroslav - VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla - Forum britských, českých a slovenských historiků a jeho první společná konference o nacionalismu a fašismu v moderních dějinách. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 2, s. 471-474. PÁNEK, Jaroslav - WINTERS, Stanley B. - WINTERS, Zdenka - „My life was determined by history“ [Rozhovor]. Austrian Studies Newsletter 14, 2002, č. 1, s. 8-10. PELIKÁN, Jan - Žádosti a stížnosti občanů Jugoslávie Ústřednímu výboru SKJ. Příspěvek k sociálním dějinám jugoslávské federace na přelomu 50. a 60. let 20. století. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 1, s. 79-85. HLADKÝ, Ladislav – CHROBÁK, Tomáš – PELIKÁN, Jan - Emigrace Svetozara Pribićeviće v Československu. Edice českých archivních dokumentů z let 1929-1932. In: Slovanské historické studie 28, 2002, s. 141242. POLÍVKA, Miloslav - Jiří z Poděbrad a jeho evropský bezpečnostní koncept. In: Od Velké Moravy k NATO. Český stát a střední Evropa. Praha, Evropský literární klub 2002, s. 68-77. - České a německé bádání o Svaté říši římské a Habsburské monarchii od 15. do 20. století. - Tschechische und deutsche Forschungen zum Heiligen Römischen Reich Deutscher Nation und zur Habsburger Monarchie vom 15. bis 20. Jahrhundert. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 2, s. 55-56. - Ehrenmedaile František Palacký's für die Leistungen auf dem Gebiet der Geisteswissenschaften für Herrn Prof. Dr. Walter Brandmüller. In: Historia Europae Centralis. Bulletin of Central-European Institutes of History. Bulletin der mitteleuropäischen historischen Institut 1, 2001 [vyd. 2002], s. 121 - Stanislaw Bylina - ein polnischer Historiker der Geschichte des Mittelalters in Mitteleuropa. In: Historia Europae Centralis. Bulletin of Central-European Institutes of History. Bulletin der mitteleuropäischen historischen Institute 1, 2001 [vyd. 2002], s. 123-125. VEBER, Václav - HLAVAČKA, Milan - VOREL, Petr - POLÍVKA, Miloslav - WIHODA, Martin - MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - Dějiny Rakouska. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2002, 727 s. (= Dějiny států.) POLÍVKA, Miloslav - SKŘIVANOVÁ, Jaroslava Historická tradice české vědy. In: Akademický bulletin AV ČR 2002, č. 12, s. 7.
27
POŘÍZKA, Aleš - Papežský finanční archiv a platby servicií ze zemí České koruny za Martina V. a Evžena IV. In: Pater familias. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. Dr. Ivana Hlaváčka. Praha, Scriptorium 2002, s.401-419. - Papežství, úřady a funkce (14. – 17. století) – kariéry a osudy. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 3, s. 713-714. PROKŠ, Petr - Plány „německé“ střední Evropy a Rakousko-Uhersko (1867/1871 – 1914). In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 2, s. 153-175. - Projekt „německé“ Mitteleuropy ve válečných cílech Německa a RakouskoUherska (1914-1916). In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 4, s. 473-498. - Politické představy spojeneckých velmocí o sférách vlivu a poválečném uspořádání Evropy (1939-1945). In: Moderní dějiny 10, 2002, s. 77-110. RAKOVÁ, Svatava - Místo raných amerických dějin v českém historickém bádání a univerzitní výuce po roce 1989: příklad, inspirace, občanská výchova nebo zbytečnost? In: Acta Universitatis Carolinae. Studia territorialia. Praha, Karolinum 2002, s. 1553. HORČÁKOVÁ, Václava - MAKEŠOVÁ, Jana - REXOVÁ, Kristina ŠIMEK, Libor - /excerpční spolupráce/ DRAŠNAROVÁ, Milada POLANSKÝ, Luboš - SEDLIAKOVÁ, Alžbeta - Bibliografie dějin Českých zemí za rok 1997. = The Bibliography of the History of the Czech Lands for the Year 1997. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, 512 s. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Řada D - Bibliographia. Sv. 11.) HORČÁKOVÁ, Václava - KŐHLER, Ralf - REXOVÁ, Kristina SEDLIAKOVÁ, Alžbeta - /Unter Mitarbeit/ BEUSHAUSEN, Reiner - Bibliographie zur Geschichte der Böhmischen Länder und der Slowakei. = Bibliografie dějin Českých zemí a Slovenska. 1995. Marburg, Verlag HerderInstitut Marburg 2002, 601 s. (= Bibliographien zur Geschichte und Landeskunde Ostmitteleuropas. Nr. 30.)
28
- HORČÁKOVÁ, Václava - REXOVÁ, Kristina - Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu AV ČR. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 13-35. ŘEPA, Milan - Doba osvícenství a národního obrození. In: Literární Morava. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně 2002, s. 82-111. - Devatenácté století v soudobé francouzské historiografii. In: Dějiny kultury a civilizace Západu v 19. století. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2002. s. 11-16. - Konference u příležitosti desátého výročí založení CEFRESu. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 2, s. 475-476. - Češi nebo Moravané? K vývoji národního vědomí na Moravě. Konference, Brno, 28. 2. 2001. In: Slovácko 43, 2001 [vyd. 2002], s. 245. SEMOTANOVÁ, Eva - Historická geografie Českých zemí. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, 279 s., obr. a map. příl. 2. aktual. vydání. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Řada A. Monographia. Sv. 16.) - Atlas zemí Koruny české. Praha, Nakladatelství A. Skřivan ml. 2002, 192 s. Rés. angl., něm. - Místopis Kladska na Historické mapě Čech Františka Palackého ve srovnání s názvoslovím vybraných map středních měřítek. In: Vladimír Wolf et Opera Corcontica. Sborník příspěvků k šedesátinám Prof. PhDr. Vladimíra Wolfa. Hradec Králové, Ústav historických věd PdF UHK 2002, s. 326-347. - O mapách v historické práci na počátku třetího tisíciletí. In: Historický obzor 13, 2002, č. 1-2, s. 32-36. - Česká historická geografie v roce 2001. In: Historie a interdisciplinární výzkum. Brno, Matice moravská 2002, s. 137-162. - In memoriam Zdeněk Boháč (3. 1. 1933 - 25. 3. 2001). In: Historia Europae Centralis. Bulletin of Central-European Institutes of History. Bulletin der mitteleuropäischen historischen Institute 1, 2001 [vyd. 2002], s. 137-139. - Cultural Landscape, Historical Landscape, Landscape Memory and its Digital Modelling. In: Historica. Series Nova 9, 2002, s. 155-183. SEMOTANOVÁ, Eva - ŠIMŮNEK, Robert - Katalog Mapové sbírky Historického ústavu Akademie věd České republiky do roku 1850. Praha, Historický ústav AV ČR 2002. 127 s., obr. příl. Rés. angl., něm. (= Fontes Cartographici Bohemiae, Moraviae atque Silesiae.) SEMOTANOVÁ, Eva (Autor textu) - VYCHODIL, Pavel (Digitalizace a grafická úprava) - Müllerova mapa Čech z roku 1720. Z mapové sbírky Historického ústavu AV ČR. Praha, Historický ústav AV ČR 2002. CD-ROM.
29
SLEZÁK, Lubomír - Úspěchy a prohry zemědělského družstevnictví. In: Osudy zemědělského družstevnictví ve 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve dnech 15. – 16. května 2002 věnovaný Lubomíru Slezákovi k 70. narozeninám. Uherské Hradiště, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 2002, s. 9-19. STERNECK, Tomáš - S daněmi proti Turkům. Berní peníze , poplatníci a výběrčí na předbělohorské Moravě. In: Dějiny a současnost 24, 2002, č. 2, s. 15-21. - Diskusní setkání k problematice sepulkrálních památek 2. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 1, s. 213. - Bartoloměj Paprocký z Hlohol a královské město Brno. In: Brno v minulosti a dnes. Brno, Magistrát města Brna 2002, s. 133-152. ŠEBEK, Jaroslav - Die Äbte Alban Schachleiter OSB und Ernst Vykoukal OSB. In: Die Benediktiner und das Dritte Reich. Maria Laach, Benediktinerabtei 2002, s. 29-48. - Der tschechische Katholizismus im Spannungsfeld von Kirche, Staat und Gesellschaft zwischen den Weltkriegen. In: H. Ch. Maner – M. Schulze Wessel (Hrsg.), Religion im Nationalstaat zwischen den Weltkriegen 1918-1939. PolenTschechoslowakei-Ungarn-Rumänien. Stuttgart, Franz Steiner Verlag 2002, s. 145-56. - Die katholische Kirche in Tschechien 1918-2000. In: Zukunft Europa. Expertenreferate zu Ostmitteleuropa und Europäische Union. St. Pölten, NÖ Landesakademie 2002, s. 74-90. - Svatováclavská tradice v meziválečném Československu 1918-39 (v kontextu vztahu katolické církve a společnosti). In: In Omnibus Caritas. Sborník Katolické teologické fakulty svazek 4. K poctě devadesátých narozenin prof. ThDr. Jaroslava Kadlece. Praha, Karolinum 2002, s. 546-559. - Srdce Ježíšovo. Teologie-symbol-dějiny. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 3, s. 716-717. - Přednáška profesora Stanley B.Winterse v Historickém ústavu AV ČR. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 11. - Konference „Srdce Ježíšovo“ na Vranově. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 82-83. - Pomoc Historického ústavu AV ČR při odstraňování následků povodní v Archeologickém ústavu AV ČR. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 2, s. 2-4. - Přednáška prof. Zdeňka V. Davida v HÚ AV ČR. In: Bulletin HÚ AV ČR 13, 2002, č. 2, s. 14-15. ŠESTÁK, Miroslav (Ed.) - Slovanské historické studie. Roč. 28. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, 242 s.
30
HORČÁKOVÁ, Václava – MAKEŠOVÁ, Jana – REXOVÁ, Kristina – ŠIMEK, Libor - /excerpční spolupráce/ DRAŠNAROVÁ, Milada – POLANSKÝ, Luboš – SEDLIAKOVÁ, Alžbeta - Bibliografie dějin Českých zemí za rok 1997. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, 512 s. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Řada D – Bibliographia. Sv. 11.) ŠIMŮNEK, Robert - Rožmberská klientela 15. století IV. Služebné vztahy v horizontu několika generací (z Kozího, z Kraselova, z Větřní). In: Výběr 39, 2002, č. 2, s. 130-146. SEMOTANOVÁ, Eva – ŠIMŮNEK, Robert - Katalog Mapové sbírky Historického ústavu Akademie věd České republiky do roku 1850. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, 127 s. (= Fontes Cartographici Bohemiae, Moraviae atque Silesiae.) ŠMAHEL, František - Die Hussitische Revolution. Bd. 1. Thomas Krzenck (Übers.); Alexander Patschovsky (Red.). Hannover, Hansche Buchhandlung 2002. XLIV, 716 S., obr. (= Monumenta Germaniae Historica. Schriften. Bd. 43.) - Die Hussitische Revolution. Bd. 2. Thomas Krzenck (Übers.); Alexander Patschovsky (Red.). Hannover, Hansche Buchhandlung 2002. VI, S. 718-1496, obr. (= Monumenta Germaniae Historica. Schriften. Bd. 43.) - Die Hussitische Revolution. Bd. 3. Thomas Krzenck (Übers.); Alexander Patschovsky (Red.). Hannover, Hansche Buchhandlung 2002. S. 1497-2286, obr. (= Monumenta Germaniae Historica. Schriften. Bd. 43.) - Mezi středověkem a renesancí. Praha, Argo 2002, 428 s., obr. (= Historické myšlení. Sv. 16.) [Soubor studií z let 1970-2001.] - The War of Symbols: The Goose and the Chalise Against the Cross. In: The Bohemian Reformation and Religious Practice: Vol. 4. Papers from the IV. International Symposium on The Bohemian Reformation and Religious Practice under the auspices of The Philosophical Institute of the Academy of Sciences of the Czech Republic held at Vila Lanna, Prague 26-28 June 2000. Praha, Academy of Sciences of the Czech Republic 2002, s. 151-159. - Das Rästel des ältesten Prager Universitätssiegels. In: Bohemia. Zeitschrift fűr Geschichte und Kultur der Bőhmischen Länder 43, 2002, č. 1, s. 89-115. Rés. angl. - Die Nationes im Mittelalter. In: Die Präsenz des Nationalen im (ost)mitteleuropäischen Geschichtsdiskurs. Hannover, Verlag Hahnsche Buchhandlung 2002, s. 35-43. - „Lidé na okraji“ pozdně středověké společnosti. In: Člověk českého středověku. Praha, Argo 2002, s. 460-481. - Sto ročníků Českého časopisu historického. Jubilejní ohlédnutí. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 4, s. 733-740.
31
- Záhada nejstarší pečeti pražské univerzity. In: Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis Carolinae Pragensis. Příspěvky k dějinám Univerzity Karlovy 41, 2001 [vyd. 2002], č. 1-2, s. 11-31. NODL, Martin – ŠMAHEL, František (Eds.) - Člověk českého středověku. Praha, Argo 2002. 500 s., il., faksim. (= Každodenní život. Sv. 14.) NODL, Martin - ŠMAHEL, František Člověk v českém středověku. In: Člověk českého středověku. Praha, Argo 2002, s. 9-24. TEJCHMAN, Miroslav - Smrt generálního tajemníka. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 2, s. 295-303. - Rumunská armáda na východní frontě – katastrofa u Stalingradu. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 4, s. 601-607. - Setkání českých a rumunských historiků. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 1, s. 128. TŘEŠTÍK, Dušan - Faktopisci a dějepisci. In: Dějiny a současnost 24, 2002, č. 5, s. 36-40. - Český stát a zformování střední Evropy. In: Od Velké Moravy k NATO. Český stát a střední Evropa. Praha, Evropský literární klub 2002, s. 14-27. VALENTA, Jaroslav - Zaolzie w 20 wieku: historia, legenda, stereotyp. In: Polacy na Zaolziu 19202000. Zbiór referetów z konferencji naukowej, która odbyła się 13. - 14. 10. 2000 w Czeskim Cieszynie. = Poláci na Těšínsku. 1920-2000. Sborník příspěvků z vědecké konference konané ve dnech 13. - 14. 10. 2000 v Českém Těšíně. Český Těšín, Kongres Polaków w Republice Czeskiej 2002, s. 49-68. - Česko-česká diskuse o prezidentských dekretech na jaře 2002. In: Benešovy dekrety - záměrně živený spor. Praha, Pražská vydavatelská společnost 2002, s. 11-50. - Sporné problémy dějin 20. století v české a polské historiografii. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 2, s. 244-256. - Russland zwischen der Tschechoslowakei und Polen. In: Rusko v české historiografii. Sborník Pražské skupiny historiků ruských dějin u příležitosti jubileí Zdeňka Sládka (75 let), Vladislava Moulise (70 let) a Václava Vebera (70 let). Praha, Národní knihovna ČR 2002, s. 257-269. KRAFL, Pavel- ŘEZNÍK Miloš – VALENTA, Jaroslav - Czeska polonistyka historyczna w latach 1990-2000. In: Kwartalnik historyczny 109, 2002, č. 4, s. 71-98.
32
VLČEK, Radomír - Ruský panslavismus - realita a fikce. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, 291 s. Rés. angl., něm. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Řada A. Monographia.) - Zu den Wurzeln russischer Expansion nach Mittelasien. In: Rusko v české historiografii. Sborník Pražské skupiny historiků ruských dějin u příležitosti jubileí Zdeňka Sládka (75 let), Vladislava Moulise (70 let) a Václava Vebera (70 let). Praha, Národní knihovna ČR 2002, s. 225-243. Rés. čes. - K rusofilství české společnosti v 60. letech 19. století. In: Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci. Brno, Matice moravská 2002, s. 445-454. Rés. něm. - Fenomén ruského panslavismu v Masarykově práci. In: TGM, Rusko a Evropa. Dílo - vize - přítomnost. Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané ve dnech 12. - 14. září 1997 v Praze. Praha, Masarykův ústav AV ČR 2002, s. 407-422. - Civilizace a kultura Západu v 19. století. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 4, s. 988-989. - Grigorij Rasputin a Rusko přelomu 19. a 20. století. In: Teologický sborník Rusko a Evropa 1, 2002, s. 15-27. - Rusko a západ. Ke kulturně civilizačnímu dilematu 19. století. In: Dějiny kultury a civilizace západu v 19. století. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2002, s. 142-172. VORÁČEK, Emil - Mitteleuropäische Lage und politische Stabilität in Tschechien. Zivilgesellschaft und demokratische Konsolidierung. In: Transition - Erosion Reaktion. Zehn Jahre Transformation in Osteuropa. Frankfurt am Main, Peter Lang Verlag 2002, s. 319-342. - Stalinismus a Sovětský svaz 1927-1939. Přehled nejnovější literatury k problematice stalinismu. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 4, s. 549-568. - Sociálněekonomický vývoj ruské společnosti ve 20. století. K souvislostem modernizace, transformace a zaostalosti SSSR/Ruska v „krátkém“ 20. století. In: TGM, Rusko a Evropa. Dílo – vize – přítomnost. Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané ve dnech 12. – 14. září 1997 v Praze. Praha, Masarykův ústav AV ČR 2002, s. 342-383. - Prameny a historiografie k eurasijství. In: Slovanské historické studie 28, 2002, s. 5-27. VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla - Božena Němcová doma a na cestách. In: Literární archiv. Sborník Památníku národního písemnictví 34, 2002, s. 241-252. - Oddělení Biografických studií Historického ústavu AV ČR. In: Bulletin Historického ústavu AV ČR 13, 2002, č. 2, s. 1-2. 33
PÁNEK, Jaroslav – VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla - Forum britských, českých a slovenských historiků a jeho první společná konference o nacionalismu a fašismu v moderních dějinách. In: Český časopis historický 100, 2002, č. 2, s. 471-474. VYSKOČIL, Aleš - Disciplína i revolta aneb žákovská a studentská léta v životě Jana Černého. In: Slovácko 43, 2001 [vyd. 2002], s. 177-196. - Okresní hejtmanství v Hodoníně v prvních letech 20. století – počátek úřednické kariéry Jana Černého. In: Jižní Morava 38, 2002, s. 97-108. - Přednáška dr. Volkera Zimmermanna na Filozofické fakultě Masarykovy university v Brně. In: Zpravodaj Historického klubu 13, 2002, č. 1, s. 53. - Prezentace projektu a publikace „Grenze und Staat“ na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. In: Bulletin Historického ústavu AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 46-47. - Den otevřených dveří v brněnské pobočce Historického ústavu AV ČR. In: Bulletin Historického ústavu AV ČR 13, 2002, č. 2, s. 13-14. - Uherskoostrožské školství v první polovině 19. století (dodatek k monografii o městě). In: Slovácko. Společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí. Uherské Hradiště, Slovácké muzeum 2002, s. 244-245. WANNER, Jan - Spojené státy a evropská válka 1939-1945. Díl 2. Amerika v boji. Praha, Dokořán 2002, 215 s. - Spojené státy a evropská válka 1939-1945. Díl 3. Zápas o Evropu. Praha, Dokořán 2002, 362 s., obr. - Krvavý Jom Kippur. Čtvrtá a pátá arabsko-izraelská válka ve světové politice. Praha, Libri 2002, 355 s. - Československo-egyptská zbrojní dohoda z roku 1955. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 1, s. 59-77. - Proměny pracovních sil a problém stability tzv. středních kádrů v průběhu stalinské industrializace. In: Slovanský přehled 88, 2002, č. 3, s. 371-386. Rés. angl. ŽEMLIČKA, Josef - Počátky Čech královských 1198-1253. Proměna státu a společnosti. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2002, 964 s. (= Česká historie. Sv. 10.) - Panovníci z rodu Přemyslovců. In: Člověk českého středověku. Praha, Argo 2002, s. 25-56.
34
RECENZE Rudolf FIŠER, Historický atlas měst České republiky, svazek č. 9 – Třebíč. Praha, Historický ústav Akademie věd ČR 2001, přebal + 16 textových stran + 26 mapových listů; Robert ŠIMŮNEK (Red.) a kol., Historický atlas měst České republiky, svazek č. 10 – Telč. Praha, Historický ústav Akademie věd ČR 2001, přebal + 20 textových stran + 26 mapových listů; Eva SEMOTANOVÁ – Robert ŠIMŮNEK (Red.) a kol., Historický atlas měst České republiky, svazek č. 11 – Český Krumlov. Praha, Historický ústav Akademie věd ČR 2003, přebal + 28 textových stran + 36 mapových listů. Hmatatelným důkazem zdárného pokračování rozsáhlého edičního projektu Historického atlasu měst České republiky, odstartovaného roku 1995, je dnes již jedenáct vydaných svazků, pokrývajících osm českých a tři moravská města. Poslední tři svazky, které spatřily světlo světa v letech 2001-2003, svým uspořádáním kontinuálně navazují na předchozí, což ovšem vyplývá již ze samotného charakteru projektu, který má sloužit především jako východisko šíře koncipovaných srovnávacích analýz vývoje městských aglomerací. Při zpětném pohledu je ale patrné, že atlasy postupně nabírají na objemu. Rozšiřování obrazového vybavení i textových částí je sice potěšitelné, vede ovšem také k jisté koncepční disproporcionalitě. Ta je zřejmá například při porovnání svazku č. 3 (vyšel roku 1996), věnovaného Českým Budějovicím přednímu jihočeskému královskému městu, v jehož přebalu shledáme pouze 6 stran textu a 13 mapových listů, se svazkem č. 11, kde bylo sice nesporně velmi významnému, nicméně přece jen poddanskému městu Českému Krumlovu dopřáno vedle přebalu již 28 textových stran a 36 mapových listů. Původně poddanských měst se týkají všechny tři poslední dosud vydané svazky. S výjimkou Třebíče, jejíž historický atlas pod redakčním dohledem Evy Semotanové zpracoval jediný autor, se také u těchto lokalit ukázalo užitečným zapojit - podobně jako u velkých královských měst - do přípravy atlasu širší skupiny odborníků, zahrnující pracovníky Historického ústavu Akademie věd ČR, vysokých škol, archivů a muzeí, případně také regionální badatele. Na přípravě svazku, věnovaného Telči, se tak podíleli vedle redaktora Roberta Šimůnka čtyři další autoři. Robert Šimůnek po boku Evy Semotanové redigoval rovněž českokrumlovský atlas, který je výsledkem práce dokonce desetičlenného autorského týmu. Obdobně jako předchozí svazky podávají také třebíčský, telčský a českokrumlovský po redakčním úvodu stručný nástin dějin města, doplněný v závěru o základní bibliografii. Vlastní kartografická část atlasu sestává vždy jednak z příslušných výseků z rozsáhlých mapových celků, poskytujících možnost synchronního pohledu na širší soubory lokalit městského typu (nejstarší je Müllerova mapa Moravy z roku 1716 a Čech z roku 1720), jednak z regionálních map a plánů, na nichž lze detailně sledovat proměny městského půdorysu a dále ze starých vedut, historických i nových fotografií, 35
včetně leteckých snímků; u Třebíče a Českého Krumlova jsou zařazeny též současné kreslené panoramatické pohledy na tato města. Charakter lokalit, k nimž se svazky Historického atlasu měst České republiky č. 9-11 vztahují, vedl autory ke snaze o reflexi zejména ekonomických a správních vazeb městských organismů na velkostatky, případně na regionální struktury se širší působností. Publikovány tak byly staré i rekonstrukční mapy panství, nákresy územního vymezení kompetencí různých orgánů světské a církevní správy apod. Přístup k této části obrazového materiálu ovšem není ve sledovaných svazcích jednotný, do značné míry se odvíjel od subjektivních badatelských zájmů jednotlivých autorů. Zvláštní důraz na širší regionální souvislosti je patrný u českokrumlovského atlasu, kam bylo také poněkud nad rámec výchozí koncepce projektu zařazeno také kartografické znázornění důležitých, zejména zahraničních cest posledních Rožmberků. Jako vítanou novinku je ve svazku č. 11 třeba přivítat negativní plány a trojrozměrné modely města s vyznačením uličních bloků v první polovině 19. a na sklonku 20. století. Tyto počítačové rekonstrukce velmi názorně dokumentují mohutný rozvoj městské aglomerace. Historický atlas měst České republiky prokázal svou životaschopnost. Množící se zkušenosti s jeho zpracováváním, ale také nuance v přístupu konkrétních autorů, respektive autorských kolektivů, se sice projevují v dílčích systémových rozdílech mezi jednotlivými svazky, nicméně projekt jednoznačně splňuje vysoké nároky, které jsou na něj se zřetelem ke komparaci v širším evropském kontextu kladeny. Nelze než doufat, že bude napříště postupovat přinejmenším týmž tempem, jako doposud. Tomáš Sterneck Kartografické dílo Jana Kryštofa Müllera na CD-romu Eva SEMOTANOVÁ (text) – Pavel VYCHODIL (digitalizace), Müllerova mapa Čech z roku 1720. Praha, Historický ústav AV ČR 2002. Eva SEMOTANOVÁ (text) – Pavel VYCHODIL (digitalizace), Müllerova mapa Moravy z roku 1716 ve vydání z roku 1790. Praha, Historický ústav AV ČR 2003. Kartografické dílo rakouského vojenského inženýra Jana Kryštofa Müllera (1673-1721) náleží k vrcholům české i evropské kartografické tvorby 18. století. Po studiích v Norimberku nabýval dalšího vzdělání u císařského plukovníka, geografa a přírodovědce Luigiho Ferdinanda Marsigliho. Právě Marsigliho štáb byl po Karlovickém míru (1699) pověřen zmapováním území, jež tehdy připadla habsburské monarchii. Zkušenosti z těchto prací Müller záhy zúročil ve vlastním kartografickém díle. Roku 1708 byl pověřen zpracováním přehledné mapy Uher, jež následujícího roku vyšla nákladem uherských stavů 36
tiskem. V letech 1708-1712 probíhalo mapování Moravy – Müller mapoval jednotlivé kraje a ve spolupráci s lokálními úředníky a majiteli jednotlivých panství měl zaznamenávat všechny lokality, silnice a mýta. Výsledkem byla rukopisná mapa v měřítku zhruba 1:115 000, jejíž kopii z let 1714-1716 Müller věnoval císaři Karlovi VI. Roku 1716 vyšla mapa Moravy nákladem moravských stavů i v tištěné podobě – v měřítku 1:180 000 (roku 1790 byla vydána reedice – mapa byla otištěna prakticky beze změny, ovšem oproti původnímu vydání byla opatřena sítí, umožňující vyhledávání jednotlivých lokalit dle rejstříku, jenž byl součástí mapy). Po dokončení mapovacích prací na Moravě pokračoval Müller od roku 1712 v Čechách, počínaje jižními a západními Čechami. Roku 1714 mapoval Chebsko. Postup prací dokumentují regionální mapy (např. česko saského pohraničí), ale především mapy krajů, jež Müller postupně mapoval. Právě mapy krajů byly východiskem při sestavování mapy Čech. Její rukopisná podoba byla hotova roku 1718 (a autor ji opět věnoval císaři Karlovi), zatímco tištěná byla dokončena až roku 1722, ovšem vročení nese 1720, kdy bylo s tiskem započato (mapa zachycuje hranice 12 krajů, vymezených správní reformou roku 1714). V případě Čech bylo měřítko původní rukopisné i následné tištěné mapy téměř shodné (rukopisná 1:136 000 a tištěná 1:132 000). Dokončení tisku své mapy Čech se Müller již nedočkal, a jeho smrt zmařila i připravované mapování Slezska. Na Müllerových mapách Moravy a Čech jsou zachycena sídla (úhrnem více než 16 000), vodstva, schematicky reliéf a vodstvo a komunikace, ale i zemědělské usedlosti, zaniklé osady, doly a hutě, mlýny, poštovní stanice a řadu dalších údajů (mapování bylo prováděno podle jednotného schématu – legenda map obsahuje bezmála 50 položek). Mapy vznikaly na základě vojenských, hospodářských a správních požadavků monarchie – z toho vyplývá, že prezentují první podrobné a přitom soustavné kartografické zachycení českých zemí. Z hlediska obsahového představují nejen zásadní kvalititativní posun oproti kartografickým dílům starší doby, ale nadlouho se staly určujícím vzorem a východiskem kartografické práce (jedním z dokladů je i – na základě Müllerovy mapy – v 18. století vyhotovených několik map Moravy, přičemž 5 z nich je v digitalizované podobě součástí CD–romu s Müllerovou mapou Moravy). Z dnešního hlediska přestavuje Müllerova mapa cennou a spolehlivou dokumentaci stavu krajiny na počátku 18. století a jejím srovnáním s pozdějšími mapami velkých a středních měřítek lze rekonstruovat vývoj proměn krajiny, především v exponovaných oblastech těžby nerostných surovin, rozvoje městských aglomerací atd. Mapa Moravy obsahuje 4 listy v 16 pracovních sekcích, mapa Čech obsahuje 25 sekcí. Digitalizace map a jejich uživatelsky maximálně příjemné zpřístupnění veřejnosti – Müllerovy mapy byly vydány jako úvodní svazky projektu Cimélie Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR na CD-ROM – nejen přispěje k badatelskému využití mapy všemi zájemci, ale současně je závažným počinem i z hlediska ochrany kulturního dědictví – užívání digitální mapy zabrání dal-
37
šímu poškozování originálů mapy (zvláště v souvislosti s neodborným reprodukováním jejích částí) a zachová je pro budoucnost alespoň v dnešním stavu. Robert Šimůnek Historia Europae Centralis. Bulletin of Central-European Institutes of History. Bulletin der mitteleuropäischen historischen Institute 1. Prague, Institute of History 2001 [vyd. 2002], 153 s. Na přelomu milénia inicioval Historický ústav AV ČR projekt, jehož hlavním cílem bylo informační propojení a spolupráce historických ústavů z regionu střední Evropy, stojících mimo vysokoškolské prostředí. Do projektu, který nese název Historia Europae Centralis, se vedle Historického ústavu a Ústavu soudobých dějin AV ČR zapojily také Historický ústav SAV v Bratislavě, Instytut Historii PAN ve Varšavě, Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas v Lipsku a Institut für Geschichte na vídeňské univerzitě. Tribunou, statistickým sumářem činnosti jednotlivých členských ústavů a přehledem jejich spolupráce se stal bulletin Historia Europae Centralis. První číslo čtyřjazyčného bulletinu, který vydává Historický ústav v Praze a jehož vedoucím redaktorem je dr. Polívka, přineslo především základní informace o celém projektu, jeho směru a cílech v podobě úvodního slova prof. Pánka a otištěných dohod, uzavřených mezi Historickým ústavem a ostatními výše zmíněnými institucemi. V několikastránkových profilech jednotlivých ústavů je možno nalézt jejich stručné curriculum vitae, organizační strukturu a oblasti výzkumu, které doplňují přehledy uspořádaných a plánovaných konferencí a přednášek konaných na půdě ústavů nebo přednesených kmenovými pracovníky v zahraničí a dále souhrn publikační činnosti ústavů a představení jimi vydávaných periodik. Do budoucna by měl bulletin, jehož periodicita byla zamýšlena pololetně, přinášet aktuální informace o dění v členských ústavech a stát se tak jakousi alternativou jejich domovských webových stránek. Měly by se zde pravidelně objevovat profily dalších spřízněných mezinárodních institucí, bio-bibliografické údaje významných badatelů, plánované konference, projekty, publikace apod. Bulletin je zároveň koncipován jako diskusní platforma o významu, postavení a poslání historie jako vědní disciplíny, nabízí se zde prostor i pro reflexi současných ožehavých politicko-společenských témat (jako je tomu např. v publikovaném stanovisku Sdružení historiků České republiky k tendencím zneužívat historická fakta o česko-německých vztazích pro partikulární zájmy, které je podepřeno stručným náhledem na tisícileté soužití národnostních a náboženských minorit a majorit na našem území).
38
Aleš Vyskočil Václav VEBER - Milan HLAVAČKA - Petr VOREL - Miloslav POLÍVKA - Martin WIHODA - Zdeněk MĚŘÍNSKÝ, Dějiny Rakouska. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2002, 727 s. (Edice Dějiny států) Kolektiv šesti autorů, v němž byli zastoupeni také pracovníci Historického ústavu AV ČR (M. Hlavačka, M. Polívka), se pod vedením Václava Vebra ujal úkolu zpracovat první originální české dějiny Rakouska. Obtížnost tohoto záměru spočívala zejména ve skutečnosti, že se teritoriální podoba rakouského státu v průběhu staletí značně proměňovala. Od původního označení dvou podunajských vévodství se termín Rakousko rozšířil na území sahající od severní Itálie k Sedmihradsku a od severních Čech až po Bosnu. Stalo se tak zásluhou habsburské, resp. habsbursko-lotrinské dynastie, která vybudovala mnohonárodní říši ve střední a jihovýchodní Evropě. Z českého pohledu se naskýtá takřka neřešitelný problém, jak oddělit dějiny českých zemí - zejména v letech 1620-1918 - od dějin Rakouska. Nejstaršímu období historického vývoje sledované oblasti, tj. „dějinám Rakouska před Rakouskem (do roku 907)“, se věnoval Zdeněk Měřínský. Zabýval se zejména kulturami neolitu, pozdního neolitu, doby bronzové a železné v rakouském Podunají. Měřínský položil důraz na římskou dobu, kdy se na Dunaji ustálila hranice římského impéria proti barbarskému severu. Autor zdařile spojil výsledky archeologických výzkumů se zprávami antických autorů. Ilustroval životní podmínky římských legionářů v dunajských provinciích. Popsal změny proběhnuvší v době stěhování národů, kdy o tyto oblasti soupeřily kmeny germánské a slovanské i Avaři. Srozumitelnost Měřínského výkladu ovšem někdy rušivě poznamenalo užívání termínů, jež jsou blízké pouze specialistům. Martin Wihoda se ujal živým stylem vylíčení období od zřízení pohraniční Východní marky až k povýšení Dolních a Horních Rakous na říšské vévodství. Wihoda započal svoji část knihy rokem 907, kdy se odehrála bitva Bavorů s Maďary pod dnešní Bratislavou. Tento mezník je spíše náhodný. Autor sám považuje za nejdůležitější předěl rok 976, kdy se poprvé objevuje v pramenech markrabě Východní marky Liutpold, a jemuž dává přednost před oficiálně oslavovaným rokem 996, ke kterému je diplomaticky zaznamenán pojem Ostarrîchi. Wihoda zajímavě vylíčil posilování panství rakouského vládnoucího rodu Babenberků v prostoru mezi Bavorskem a Uhrami. Nezapomněl přitom i na další územní celky této oblasti: salcburské arcibiskupství, tyrolské země, gorické hrabství, korutanské vévodství, štýrskou marku i jiné drobné útvary. Wihoda vyzdvihl skutečnost, že državy Leopolda VI. (1198-1230) vzkvétaly i v době jeho časté nepřítomnosti, což bylo dokladem pokročilého vytváření specifické rakouské identity. Wihoda věnoval dostatečnou péči
39
sociálním, kulturním a hospodářským souvislostem vývoje v rakouských zemích v 11. – 13. století. Miloslav Polívka nazval svoji kapitolu Habsburkové cestou na výsluní (1278-1490). Úvodem si postěžoval na nedostatečnou probádanost rakouských dějin 14. století, jež vyplývá do značné míry z přetrvávající politické roztříštěnosti rakouských zemí a z rozptýlenosti habsburských držav. Polívka provedl čtenáře spletitostí vztahů mezi jednotlivými větvemi habsburského rodu ve 14. a 15. století. Zabýval se i odrazem proměn společenských vztahů v rakouských zemích v životě jednotlivých společenských vrstev a sociálních skupin. Popsal také první neúspěšné pokusy o vytvoření podunajské monarchie (Albrecht II., Ladislav Pohrobek, Matyáš Korvín). Pokusil se současně rehablitovat pověst císaře Fridricha III., který položil základy k nezpochybnitelnému nároku Habsburků na císařskou korunu. Petr Vorel započal svůj výklad raně novověkých dějin Rakouska v roce 1490, kdy po smrti Zikmunda Tyrolského a Matyáše Korvína došlo k sjednocení habsburských rakouských držav v rukách Maxmiliána I. Tento vladař byl zároveň zakladatelem evropského panství Habsburků a iniciátorem přeorientování rodového mocenského zájmu na západ. Vedle toho Maxmilián usiloval o centralizaci rakouských zemí. Vorel objasnil, jak vznikalo podunajské soustátí, ovládané rakouskými Habsburky a jak se znovu dělilo. Vedl pevnou linku výkladu rakouských dějin 16. století kolem dědických sporů mezi jednotlivými členy rodu, jež určovaly osudy rakouských zemí na samém počátku 17. století, přičemž pečlivě registroval veškeré státoprávní a mocenské změny v Podunají. Vorel si všímal nejenom aktuálního významu některých historických událostí, ale i jejich ideologického „zhodnocení“ v dalších desetiletích a staletích. Svou pasáž ukončil rokem 1665, kdy zemřel arcivévoda Zikmund František Tyrolský a rakouské země tak byly trvale sjednoceny. Vorlův text je bezpochyby čtivý a dobře zvládnutý, z drobných opomenutí by si např. zasloužilo upřesnění tvrzení o Albrechtu VII. Rakouském jako samostatném vládci Španělského Nizozemí (s. 262). Od počátku vlády Leopolda I. převzal linii vyprávění Milan Hlavačka, který sepsal kapitoly Habsburská monarchie v době barokní a osvícenské (1657/65-1790) a Rakouská monarchie v „dlouhém“ 19. století (1790-1918). Logický vnitřní mezník představuje v jeho textu rok 1740, kdy Habsburkové vymřeli po meči. Značný prostor zabralo Hlavačkovi vylíčení vojenských tažení v době Leopolda I., Josefa I. a Karla VI. a s válečnými událostmi spjaté zahraniční politiky habsburské dynastie. Na rozdíl od autorů předchozích kapitol se Hlavačka mnohem více snažil o shrnující pohled. Pokusil se o charakteristiku habsburského barokního panovníka, vídeňských dvorských ceremoniálů, popsal podobu dvorských úřadů i základní trendy sociálního a hospodářského vývoje. Zasadil vývoj rakouských zemí do kontextu rozvoje ostatních habsburských zemí, zejména českých a uherských. S růstem centralistických tendencí v dějinách podunajské říše se Hlavačkovy kapitoly stále více mění z dějin rakouských zemí v dějiny habsburské monarchie. Platí to již pro dobu Marie Terezie, za jejíž vlá40
dy byla položeny základy moderní správy, zejména v centralizované západní části podunajského soustátí. Hlavačka věnuje dostatečný prostor analýze osvícenských reforem v státní správě, veřejném životě, soudnictví, hospodářství, školství a v dalších oblastech. Rakousko do „dlouhého“ 19. století vstoupilo válkami s revoluční Francií. Hlavačka postihl dobové ovzduší Rakouska za vlády Františka II. (I.) a kancléře Metternicha. Všímal si vztahu metternichovského režimu k Čechům, Polákům, Italům, Maďarům, Slovákům či Jihoslovanům. Vyzdvihl úlohu rakouské byrokracie při uchování josefínského dědictví v první polovině 19. století. Charakterizoval přerod pozdně feudální společnosti v kapitalistickou, doprovázený urbanizací, proměnami sociální struktury i rozšiřováním technických inovací. Hlavačka na jedné straně právem rehabilitoval státnické dílo neoabsolutismu 50. let, který dokončil institucionální a hospodářskou modernizaci habsburské říše, na druhé straně trochu upozadil důležitost prožitku revolučního období 1848-49 pro další osudy monarchie. Hlavačka se pokusil načrtnout hlavní tendence politického, hospodářského a sociálního vývoje monarchie v posledních desetiletích její existence. Tento záměr se mu nepochybně povedl, byť se jeho kapitoly posunuly od základní příručky k čtivu pro poučené čtenáře. Hlavačka bedlivě sledoval vývoj rakouského konstitucionalismu, stále více ohrožovaného vzrůstajícím nacionalismem. Velkou pozornost věnoval klíčové postavě císaře Františka Josefa I. Mezi důležitá témata patřily také např. vzestup Vídně mezi světové metropole, rozvoj komunikační sítě, osudy rakouského liberalismu, úspěchy školství v Předlitavsku apod. V kultuře nešlo opomenout světodějný význam vídeňské secese. Při líčení první světové války se Hlavačka omezil na hlavní události a rozumně se vyhnul neplodným úvahám o možnostech záchrany habsburské monarchie či o otázkách viny za její rozbití. Václav Veber byl postaven před průkopnický úkol zpracovat dějiny Rakouské republiky v 20. století. Snažil se proto přiblížit reakce rakouské společnosti na vznik „zbytkového“ rakouského státu. Vylíčil potíže, které byly spjaty s vývojem meziválečné Rakouské republiky, a upozornil na zvláštnosti, jež způsobily slabost demokracie v této zemi. Rakousko bylo otřásáno terorismem, nesmiřitelnými rozpory mezi sociálními demokraty a křesťanskými sociály, autoritativními sklony rakouských politiků, neochotou obyvatelstva smířit se s vnuceným a okleštěným státem i hospodářskými problémy. Vyzdvihl, jak utvoření malého státu uškodilo duchovnímu ovzduší Vídně, což bylo znásobeno dvojím odchodem velkého množství umělců a vědců v letech 1934 a 1938. Rakouská kultura a věda přesto představovaly to nejzajímavější z rakouských meziválečných dějin, a proto stály právem v popředí Vebrova výkladu. Autor dokázal čtivě vylíčit i podobu Dolfussova a Schuschniggova autoritativního režimu v Rakousku. Veber se povětšinou vystříhal strohého popisu, a proto citoval i dobové anekdoty. Veber se na základě rakouské literatury snažil postihnout charakter nacistického režimu v Rakousku (1938-1945) a míru identifikace Rakušanů se začle41
něním své země do Třetí říše a s politickými, hospodářskými a společenskými poměry, které nacisté ve východní marce nastolili. Zabýval se podobou válečného hospodářství, zapojením Rakušanů do německé armády, pronásledováním Židů. Snažil se zároveň vyčíslit rakouské oběti i odhadnout sílu rakouského odboje proti nacistům. Veber přiblížil průběh vytváření institucí Druhé republiky, obnovení politických stran za obtížné situace okupační správy v zemi a celkové hospodářské devastace. Charakterizoval všechny poválečné spolkové kancléře i některé další významné osobnosti. Neopomněl připomenout silné postavení rakouské katolické církve a příčiny poválečného hospodářského úspěchu rakouských soukromých i státních firem. Rakouské dějiny dovedl až do roku 2000, kdy byla vytvořena vládní koalice Rakouské lidové a Svobodné strany. Jednu podkapitolu Veber zasvětil i Jörgu Haiderovi a pozadí jeho náhlého vzestupu. Rakouskou poválečnou kulturu ohodnotil jako skromnější než dříve, nicméně produkovanou stále v dokonalé kvalitě. Součástí knih edice Dějiny států bývá vždy kapitola o vztazích k Čechům a českým zemím. V případě anotované knihy tomu muselo být jinak, neboť po čtyři století byly české a rakouské dějiny tak úzce spjaty, že by bylo nutné příslušné kapitoly znovu zopakovat. Václav Veber se proto omezil na krátký komentář k česko-rakouským vztahům současné doby. Kniha je tradičně opatřena obsáhlým obrazovým doprovodem, seznamy panovníků, ministerských předsedů a spolkových kancléřů i rodokmeny rakouských dynastií, výčtem použité literatury a rejstříkem (ne vždy přesným, viz např. heslo Ernst Rüdiger Starhemberg). Dějiny Rakouska jsou jistě velmi záslužným a zdařilým počinem, který se zařadil k nejlepším svazkům edice Dějin států. Kniha ovšem také odhalila, jak české odborné veřejnosti chybí pečlivě zpracované dějiny habsburské monarchie v letech 1526-1918. Věřme, že česká historiografie najde brzy dostatek síly také k tomuto velkému úkolu. Pavel Cibulka František ŠMAHEL, Mezi středověkem a renesancí. Praha, Argo 2002, 428 s. (= Historické myšlení. Sv. 16.) [Soubor studií z let 1970-2001.] „Klasobraní“ - tak by se dal označit oblíbeným a výstižným slovem samotného autora obsah zde anotované publikace. Čtenáři se v ní dostává do ruky pětadvacet studií, které F. Šmahel během své vědecké dráhy uveřejňoval v řadě sborníků nebo periodik. Z mnoha desítek svých prací vybral ty, které transparentně dokládají jeho hlavní badatelské zájmy, tedy středověk a husitství na jedné straně, renesanci a humanismus pak na straně druhé. Nutno ocenit, že byl tak uvážlivě vytvořen soubor prací, které by uživatel často složitě sháněl v různých jiných, někdy i nesnadno dostupných publikacích. F. Šmahel si dal navíc práci s tím, že doplnil studie, napsané ve více či méně vzdáleném časo42
vém horizontu, o nejnovější poznatky své i dalších badatelů. Proto je cenný i aktualizovaný poznámkový aparát. Práce je rozdělena do pěti bloků. První je zaměřen ke kulturním dějinám středověku a na pěti studiích se ukazuje, jak autor hledal propojení společenského života uvedené doby s proměnami, které se projevily v raném novověku. Od filozofické roviny postupuje Šmahel přes každodenní život vybraných sociálních vrstev (lidové vrstvy, postavení žen atp.) přes analýzu hmotných pramenů až k úrovni vzdělanosti epochy. Ve druhé části zvolil autor výběr statí o rituálech a symbolice - důležitých fenoménech snad každé doby. Sleduje v nich vytváření královského kultu i symboly konfliktu mezi katolíky a utrakvisty husitské doby. V části věnované duchovnímu světu české reformace se zabývá různými otázkami reformní agitace, šifrováním pojmů a kladením otázky „včasnosti“ českého reformního myšlení. Čtvrtý oddíl je věnován humanistickým aspektům vývoje reformního hnutí; v otištěných studiích autor znovu prokazuje mimořádnou schopnost propojovat výzkum detailních jevů z kultury i politiky s trendy českého, ale také evropského prostředí. Poslední část přináší příspěvky, publikované zčásti i v popularizující podobě, které dokreslují kolorit doby, od života na hradě Karlštejně v husitských válkách až po pokus o výklad rekatolizační Kapistránovy mise. Výběr ze Šmahelových studií dokládá široký záběr předního českého historika středověku i hloubku, s níž se do tématu ponořil. Od minuciózního detailu z českého prostředí až po srovnání s evropským horizontem předložil autor nejen historikům, ale i široké čtenářské obci příkladný účet ze svého dosavadního bádání. Jeho studie dokládají nejen vynikající znalost „kovářova“ řemesla, ale také schopnost promítnout jeho výsledky do pouček o metodách výzkumu a jeho aplikaci do širokého kontextu. Pro české prostředí představují jeho práce pevnou základnu pro další výzkum. Čtenáře navíc potěší vynikající jazyková kultura, s níž autor své studie předkládá. A stejně významné je, že badatelský most mezi středověkem a počátkem raného novověku vybudoval František Šmahel nejen pro českou historiografii, ale i pro její evropský rozměr. To bezpochyby dokládají samozřejmě také Šmahelovy monografie, zejména zásadní práce „Die Hussitsche Revolution“, s jejíž charakteristikou se čtenáři měli možnost seznámit v předchozím čísle tohoto bulletinu. Miloslav Polívka
43
Jan Hus na přelomu tisíciletí. Mezinárodní rozprava o českém reformátoru 15. století a o jeho recepci na prahu třetího milénia. Papežská lateránská univerzita Řím, 15. - 18. prosince 1999. Miloš DRDA – František J. HOLEČEK – Zdeněk VYBÍRAL. (Edd.) /Husitský Tábor, supplementum 1/. Tábor 2001, 708 s. O vatikánském sympóziu bylo již mnoho psáno (mimo jiné i na stránkách tohoto bulletinu), tím více je nutno ocenit, že impozantní korpus referátů vyšel posléze tiskem. Vydání se ujalo Husitské muzeum v Táboře, které ho publikovalo ve spolupráci s ústeckým nakladatelstvím Albis international jako supplementum č. 1 svého známého sborníku Husitský Tábor. Mimořádně objemný sborník je rozdělen do několika oddílů. Úvodní část nazvaná Jan Hus v kontextu své doby obsahuje tři příspěvky. Zdeňka Hledíková zde načrtává základní rysy postavení církve v českých zemích na přelomu 14. a 15. století a staví se skepticky k jejím častým odsudkům. Jaroslav V. Polc sleduje duchovní proudy v Čechách ve 14. století, zejména v komparaci s nizozemskou devotio moderna. Jana Nechutová zaměřuje pozornost na vybrané rysy učení Matěje z Janova, jež pomáhají ozřejmit charakter jeho působení na Husa. Následující oddíl Husovo učení z ekumenické perspektivy je v celém svazku nejobsažnější a přináší 12 příspěvků. David Ralph Holeton připomíná uctívání Husa v hagiografii a liturgii různých církví od 15. století do současnosti. Další stati se zaměřují na eklesiologii. Krzystof Moskal sice vytýká Husovu traktátu De ecclesia silný Wyclifův vliv, ale přiznává opodstatněnost některých Husových výhrad proti přílišnému jurisdikčnímu chápání církve. Vilém Herold porovnává Wyclifův i Husův spis De ecclesia a akcentuje jejich odlišné rysy. Alexander Patschovsky se obrací k otázce pravdy a poslušnosti v Husově chápání církve a postihuje svobodu svědomí křesťanského individua jako zásadní princip Husovy eklesiologie. Zofia Włodek analyzuje eklesiologické názory profesorů krakovské univerzity v první polovině 15. století. Mario Fois načrtává nejdůležitější rysy konciliaristické teorie 14. a 15. století. Zdeněk Kučera naznačuje vnitřní provázanost Husova učení o predestinaci s jeho pojetím církve jako „corpus Christi mysticum“. František J. Holeček nahlíží motivaci a dynamiku Husova jednání v posledních deseti letech jeho života prismatem Husova pojímání Antikrista. Ferdinand Seibt postihuje některé rysy struktury husitského hnutí a dotýká se i otázky, jak byla vnímána zahraničními pozorovateli. Jaroslav Eršil bilancuje dosavadní historii vydávání Husových spisů, zatímco Anežka Vidmanová přehledně eviduje jejich základní edice. Božena Kopičková se stručně vrací k listům na obranu Husovu z let 1410-1412 a rozebírá otázku jejich účelu a autorství. Další oddíl nese název Proces s Janem Husem. Joseph Seifert provádí sondu do Husovy etiky a oceňuje jeho pojetí pravdy, třebaže je shledává příliš antiautoritářské. Jiří Kejř rozebírá Husův proces z hlediska kanonického práva, ale zároveň podtrhuje skutečnost, že mezi přesvědčením pražského mistra a právním vědomím jeho soudců zela nepřekročitelná propast. František Šmahel 44
načrtává portrét Husova přítele a druha v jeho tragickém osudu Jeronýma Pražského, který rovněž platil životem hlavně za šíření wyclifské hereze. Jaroslav Kadlec naopak obrací pozornost k domácím Husovým odpůrcům mezi intelektuály a líčí jejich životní osudy. Franz Machilek sleduje proměny polemik mezi přívrženci a odpůrci wyclifsko-husitského hnutí zejména v prvém desetiletí 15. století. Poslední blok článků vzešlých z referátů vatikánského sympózia se nazývá Jan Hus v paměti církve a svého lidu. Peter Segl se zamýšlí nad důsledky a ohlasy husitského hnutí v Evropě v širokém časovém záběru od kostnického koncilu až po Lutherovy konfrontace s katolickými odpůrci. Petr Čornej ukazuje, jak husitství utvrdilo v českém prostředí jazykový výměr národa, a naznačuje příčiny i důsledky této skutečnosti. Karel Malý připomíná úzký vztah mezi Husem a Karlovou univerzitou. Jan Royt sleduje vývoj výtvarného zobrazení Jana Husa od 15. až po závěr 18. století. Milena Bartlová se v menším časovém záběru podobně věnuje ikonografii kalicha, pojímaného i jako symbol husitství. Martin Wernisch přihlíží k reformačním soudům o Husovi, jež bývaly zpravidla pouze odvozené od známých Lutherových výroků o upáleném mistru. Poslední oddíl svazku (Inspirováno sympóziem) je věnován příspěvkům, jež již nebyly součástí vatikánského jednání. Petr Brátka nejprve připomíná nejstarší plastiku Jana Husa, jež se dochovala ve velké sloupové síni historické táborské radnice. Miloš Drda a Rudolf Zajíc se ve své obšírné analýze přiklánějí k názoru, že tzv. Husův hrneček ze sbírek táborského muzea je liturgickou nádobou užívanou husitskými radikály již před rokem 1420. Petr Hlaváček se zastavuje u Husovy interpretace legendy o papežce Janě. Jiří Kořalka se zabývá pojetím Husa v díle Františka Palackého. Milena Kubíková zkoumá smysl jednoho ze známých Husových atributů ve výtvarném umění – kacířské čepice. Jaroslav Pánek a Miloslav Polívka interpretují vatikánské sympózium o Janu Husovi jako významný historiografický podnět, který může inspirovat další vědecké projekty. Ctirad Václav Pospíšil se na závěr celého bloku ještě obrací k počátkům učení o transsubstanciaci a řeší otázku souvztažnosti mezi eucharistickou teologií a ekleziologií. Důležitou součástí publikace jsou vedle úvodních slov (ministra Pavla Dostála a kardinála Miloslava Vlka) i slavnostní projevy, jež zazněly na vatikánském sympóziu z úst představitelů jak českého státu (prezidenta Václava Havla), tak i katolické církve (papeže Jana Pavla II. a kardinálů Rogera Etchegaraye a Miloslava Vlka) a českobratrské církve evangelické (synodního seniora Pavla Smetany). Již tehdy vyvolávalo největší zájem vystoupení Jana Pavla II., jemuž se také vzápětí dostalo nejširší škály hodnocení – od nadšeného přijetí až po hluboké zklamání. Jistě bude třeba určitého časového odstupu, aby se lépe ozřejmilo, které z těchto hodnocení je spíše na místě. Nepochybnou předností vatikánského sympózia, a tudíž i zde připomínaného sborníku, však nepochybně zůstane vážné úsilí o ekumenický rozhovor všech se všemi – ateistů s věřícími, katolíků s evangelíky, názorově indiferentních s lidmi, zastávajícími vyhraněná stanoviska. Řada publikovaných 45
postojů je evidentně naprosto nekompatibilních s jinými z opačného názorového spektra, ale jistě nikdo nečekal, že by tomu mohlo být jinak. Publikovaný sborník sice představuje nepochybný vědecký přínos k lepšímu poznání Husovy osobnosti a jeho doby, především je však asi svědectvím naší doby, svědectvím snahy o porozumění i dokladem mezí, na něž toto úsilí v současnosti naráží. Jaroslav Boubín Radomír VLČEK, Ruský panslavismus – realita a fikce. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, 291 s. (Práce Historického ústavu AV ČR – řada A – Monographia, sv. 19). Radomír Vlček, známý odborné veřejnosti svými pracemi zejména k dějinám Ruska a ruské společnosti v 19. století, se ve své práci zaměřil na nelehké téma, které bylo sice již dříve badatelsky pojednáváno, ne však v rovině vymezené již samým názvem práce, a o to méně českým autorem. Autor úvodu mohl oprávněně konstatovat, že: „…přes pozitiva dosavadního studia panslavismu a přes dílčí pokusy hodnotit ruský panslavismus se doposud v českém prostředí zevrubná a ucelená klasifikace ruského panslavismu neobjevila.“ (s. 27). V úvodu studie podal důkladný historiografický přehled vývoje pojmu ruského panslavismu jako takového, jakož i jeho jednotlivých komponent, resp. vztahu pojmů panslavismus, slovanství, slovanské vzájemnosti. Fenomén ruského panslavismu sehrál svoji významnou roli zejména ve druhé polovině 19. století. Jednalo se o ne zcela konsistentní soubor idejí, jež směřovaly k prosazování a obhajobě politické, kulturně civilizační a náboženské jednoty slovanských národů. V průběhu času procházely určitými proměnami a objevovaly se v nich různé akcenty. V 2. pol. 19. století tyto relativně samostatné ideje nabyly podoby ideologie. Ruský panslavismus je do jisté míry součástí ideového směru panslavismu, který vycházel z představ kulturních a vědeckých elit malých slovanských národů o jejich kulturně civilizační vzájemnosti. Tyto představy byly součástí vyjádření jejich národní identity a sloužily jako ideové komponenty boje o národní samostatnost. V tomto ohledu se panslavismus malých slovanských národů opíral o vědomí existence velkého slovanského národa na východě Evropy, o idealizované představy jeho úsilí v podpoře národní samostatnosti. Ve skutečnosti se však panslavismus spojoval především s velkoruským nacionalismem a mesianismem, vyjadřovaným ruskými elitami. Autor se soustředil na identifikaci těchto faktorů, přičemž značně detailně zkoumal genezi a vývoj ruského panslavismu. Tento vývoj pak pozoroval ze širšího záběru a souvislostí ruského politického života. R. Vlček vychází z důkladné znalosti literatury a širokého rozhledu ve výsledcích mezinárodního výzkumu problematiky panslavismu. Autor se snaží zároveň důsledně uvádět do souvislostí průběh intelektuálního diskursu o panslavismu a slovanství 46
s vývojem historických událostí a mezinárodních vztahů v rovině ruské imperiální politiky. Práce sama je přehledně rozložena do čtyř kapitoly: kořeny ruského panslavismu, formování ruského panslavismu, vrchol ruského panslavismu a stagnace a doznívání ruského panslavismu. V kapitole první se autor zabývá mj. nesporně zajímavou osobnosti Chorvata Jurije Križaniće, jeho dílem a osudy za pobytu v Rusku. Příslušná pozornost je věnována vztahu ruského panslavismu ke slovanskému sjezdu, konanému v Praze v roce 1848. Klíčová pozornost, jak rozsahem, tak i významem, je věnována vrcholu ruského panslavismu, tedy období 2. poloviny 19. století, kdy Rusko po prohrané krymské válce usilovalo o rychlý návrat do koncertu velmocí (s. 117-199). Ruský panslavismus překročil politickou mez, u které se slovanské národy habsburské monarchie v důsledku absence vlastního státu zastavily. Na místě jejich obranné ideologie slovanské vzájemnosti, jíž se snažily podpořit vlastní národní identitu, vytyčil militantní vize, akcentující velmocenské, kulturně-civilizační i politické ambice ruského státu. Do značné míry nabízel jakousi „útěchu“, náhražku za frustraci mocenských, resp. intelektuálních elit, způsobenou pocitem neuznání Ruska ve světě, resp. velmocenským ústupem či neukojenými ambicemi ruského státu. Nejen v tomto období ruští panslavisté intenzivně a zřetelně vyjadřovali snahu nadřadit ruské zkušenosti a ruské zájmy, respektive panrusismus nad slovanskými zájmy. V práci jsou tyto snahy identifikovány na základě geneze a vývoje ruského panslavismu, jakož i na pozadí politických okolností ruského i šířeji politického spektra. Autor komparativně zkoumal názory řady významných osobností ruského společenskovědního světa. Odtud, ve shodě s řadou jiných autorů, identifikoval kulminaci ruského panslavismu v pracích M. P. Pogodina, A. F. Hilferdinga, V. I. Lamanského a zejména N. J. Danilevského. Mimořádná pozornost je věnována V. I. Lamanskému a N. J. Danilevskému, vzhledem k jejich vlivu v ruských intelektuálních kruzích a tudíž i možnostem ve smyslu prosazování panslavistických fikcí. Přesto mohlo být podle názoru recenzenta věnováno poněkud více prostoru filosofickému zázemí Lamanského, který podstatně rozvinul starší slavjanofilské učení o protikladu římsko-germánského a slovanského o vztah Ruska k asijské kultuře (Srovnej Vladimir I. LAMANSKIJ, Tri mira Azijsko-Jevropejskogo matěrika, St. Petěrburg 1892). Právě tyto myšlenky byly rozvinuty ruským eurasijstvím o několik desítek let později. Poněkud více prostoru je věnováno „klasikovi“ ruského politického panslavismu N. J. Danilevskému. Jeho koncepce deseti civilizačních typů přichází o půl století dříve nežli civilizační koncepce Oswalda Spenglera, A. Toynbee a nebo poněkud opomíjené civilizační konstrukce P. Sorokina. Zařazení prací ruských myslitelů, panslavistů, do světového civilizačního diskursu by práci rozhodně prospělo. V závěrečné kapitole se autor věnoval doznívání ruského panslavismu a dochází přitom až k roku 1945. Stručně se zabýval i vztahem nového sovětského státu k panslavismu a způsobem využívání myšlenky slovanství v období první a zejména druhé světové války. Podstatnou césurou byla 47
únorová revoluce 1917, která „takřka rázem skoncovala se starým panslavistickým pojetím a se všemi proslovanskými teoriemi 19. století.“ (s. 243) Autorovi už bohužel nezbyl prostor pro rozvedení této teze, týkající se ovšem velice krátkého a navýsost bouřlivého období. Z pohledu vývoje sovětského státu pak slovanská otázka začala hrát větší roli až od roku 1941 (Touto otázkou se zabývala též filosofka Hannah Arendt ve své známé práci Původ totalitarismu I-III, Praha 1996, zejména s. 342-344). Autor se této problematice stručně věnuje, přičemž podle mého názoru oprávněně, konstatuje, že: „Ze sovětské strany nešlo o nic jiného, než pomocí vizí o slovanské jednotě prosadit na územích osvobozených Rudou armádou sovětské socialistické vzory.“ (s. 247) Autor došel k pregnantně vyjádřenému závěru, že ruský panslavismus vzešel stejně jako vize vzájemnosti ostatních slovanských národů z nacionalismu. Na rozdíl od nacionalismu malých slovanských národů, které prakticky všechny musely usilovat o svou národní emancipaci, byl ruský panslavismus projevem mocenských ambicí velkého slovanského národa, podporovaných aktivní státní politikou. Zde spatřuje autor realistický obsah zkoumaného fenoménu. Na straně druhé - z pohledu úsilí o uskutečnění všeslovanské jednoty - však ruský panslavismus nikdy nepřekročil meze pouhé fikce. Monografie je doplněna výběrovou bibliografií a velice užitečným jmenným rejstříkem. Vzhledem k rozsáhlé terminologii, by zřejmě práci neškodil ani rejstřík věcný. Přiložena jsou i obsáhlá resumé v němčině a angličtině, což nám připomíná, jak je tento fakt důležitý pro zpřístupnění původních prácí i pro mezinárodní odbornou diskusi. Práce je po stránce jazykové stylisticky dobře napsána. Četbu poněkud narušují jen občasné nedostatky, způsobené nedůslednou jazykovou korekturou, zejména při psaní cizojazyčných jmen, názvů (např. s. 75, poznámka 75). Nemění však nic na celkovém, výrazně pozitivním dojmu. Emil Voráček Jindřich DEJMEK (Ed.), Edvard Beneš. Cirkulární telegramy 1920-1935, Praha, Společnost Edvarda Beneše 2002, 278 s. 25. svazek Knižnice Společnosti Edvarda Beneše přináší edici z dokumentů Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Jak poznamenává v předmluvě Věra Olivová, edice cirkulárních telegramů, tedy instrukcí a informací, které ministr zahraničních věcí Edvard Beneš zasílal československým zastupitelským úřadům, představuje unikátní soubor dokumentů prvořadé historické důležitosti. Zrcadlily se v nich totiž hlavní směry meziválečné zahraniční politiky. Edice předkládá celkem 212 dokumentů, vesměs telegramů odeslaných z pražského Zamini (s výjimkou telegramů, rozesílaných Benešem při jeho zah48
raničních cestách, např. ze Ženevy), jejichž účelem bylo poskytnout československým diplomatickým úřadům základní informace o směrování a postojích československé zahraniční politiky. Tyto telegramy byly rozesílány zpravidla přímo Benešem jako ministrem zahraničních věcí, případně jeho zástupci - vyslancem Václavem Girsou a po roce 1927 vyslancem Kamilem Kroftou. Shromážděná kolekce, jak připomíná autor v úvodu, ozřejmuje obsahy jednání většiny malodohodových konferencí, přináší Benešovu interpretaci nejdůležitějších politických smluv, které Československo od počátku 20. let podepsalo, základní informace o velkých mezinárodních konferencích (Janov 1922, Locarno 1925, odzbrojovací konference v letech 1932-1933 atd.), v nichž je možno vysledovat Benešovy pohledy na tyto přelomové etapy meziválečných dějin Evropy. Vzhledem k tomu, že autor edice je jedním z členů autorského kolektivu hlavní edice Dokumenty československé zahraniční politiky, je vydání cirkulárních telegramů připraveno podle stejných pravidel, podle nichž vychází tato edice - tedy podle nejnovějších zásad pro publikování novodobých historických pramenů. Obrací se nejen ke kruhům vědeckým, ale díky vysvětlivkám, komentářům, rejstříkům a také edičnímu úvodu je přístupná i širší veřejnosti. Na závěr je možno jen s lítostí připomenout absenci anglických regest, neboť edice obdobného významu by si je zcela jistě zasloužila, neboť ne pro všechny badatele v zahraničí je český jazyk přístupný. Přesto však do té doby, než budou k dispozici všechny příslušné svazky základní diplomatické edice Dokumenty československé zahraniční politiky, zůstane edice J. Dejmka neopominutelnou a zásadní příručkou pro každého zájemce o dějiny československé zahraniční politiky v době první republiky. Doufejme, že se stane příručkou i pro širší veřejnost – zejména pro publicisty, kterým může mj. poskytnout dostatek faktů i o dnes tolik kontroverzní osobě E. Beneše a jeho názorech. Jan Němeček Petr PROKŠ, Československo a Západ 1945 - 1948. Vztahy Československa se Spojenými státy, Velkou Británií a Francií v letech 1945 - 1948. Praha, ISV nakladatelství 2001, 330 s. Poválečná historie Československa zůstává stále silně kontroverzním obdobím, i když výzkum posledních let, založený na důkladném studiu pramenného materiálu prezentuje realitu této doby objektivně a omezuje možnosti k jejímu zkreslování. K takovým knihám náleží i předkládaná práce Petra Prokše o vztazích Československa k západním spojencům ve třech poválečných letech, jejichž vývoj, resp. postoj uvedených mocností do značné míry rozhodoval o dalších osudech československého státu. Prokšova práce je důležitá nejen tím, že osvětluje tyto vztahy na základě rozsáhlého archivního výzkumu, ale také proto, že k politice Západu, a zvláště Velké Británie a Fran-
49
cie, vůči Československu a střední Evropě je česká i světová historiografická produkce více než skoupá. Autor logicky vyšel z poměrně obsáhlého líčení vztahů za druhé světové války. Nastínil zde faktory, které předznamenaly a do velké míry předurčily poválečné postoje. Pozornost soustředil na závěrečné měsíce války, kdy se rozhodovalo o dalším vývoji Československa a kdy politika západních mocností stavěla Benešovo vedení a demokratické strany do bezvýchodných situací. Klasickým příkladem v tomto směru může být záležitost osvobození Prahy. Petr Prokš rozdělil zkoumané období na dvě části, které nazval: Poválečná obnova Československa a Západ (květen 1945 - květen 1946) a Československo a Západ na počátku studené války (červen 1946 - únor 1948). V každé části pak analyzoval vztahy ČSR se Spojenými státy, Velkou Británií a Francií. Jasně prokázal stále větší rozpaky a neujasněnost západní politiky vůči ČSR. V řadě případů dokonce její kroky a akce působily kontraproduktivně a na československé politické scéně dávaly KSČ do rukou propagandistické argumenty a ČSR „vháněly“ do náruče Moskvy. V tomto směru byl katastrofální zvláště americký postup v hospodářských záležitostech. USA nejenže odmítly odškodnění za znárodněný americký majetek, ale znárodňovací dekrety jako takové. Navíc souběžné prosazování vlastních ekonomických zájmů, principů volného obchodu a jejich postoj v otázce půjček ČSR byl pro poválečnou obnovu Československa nepřijatelný. Petr Prokš současně ukazuje vliv poměru sil mezi západními spojenci na jejich politiku vůči ČSR. Jasně dokládá, že stále větší závislost Velké Británie a Francie na Spojených státech je vedla k rezignaci na vlastní politiku ve střední Evropě. Celkové vztahy ČSR se Západem tak začaly poměrně rychle chladnout. Autor podrobně dokládá, že ke zlomu ve vztazích mezi ČSR a Spojenými státy došlo ještě před Marshallovým plánem. Konstatuje navíc, že změna americké politiky vyhlášením plánu byla tak překvapivá, že musela vzbudit nedůvěru Moskvy. Přestože bylo o Marshallově plánu napsáno již mnoho, je autorovo líčení vynikající svým komplexním a detailním přístupem. Práce končí neméně kvalitním osvětlením skutečného postupu západních mocností v posledních měsících a týdnech před únorem 1948 a jejich reakcí na únorový převrat, která byla v podstatném protikladu k jejich předúnorové politice. Prokšova práce je výtečnou ukázkou práce s rozsáhlým pramenným materiálem i literaturou. Ukazuje dramatický vývoj, který byl daleko složitější než často předkládají zjednodušující soudy, a který byl svým způsobem predestinovaný již koncem války. Bohuslav Litera ZAHRANIČNÍ CESTY NĚMECKO – Jaroslav Pánek
50
Lipsko 12. - 15. 2. 2003 Účast na mezinárodní konferenci Die Habsburgermonarchie 1620 bis 1740. Leistungen und Grenzen des Absolutismus-Paradigmas, kterou uspořádalo Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas v Lipsku. J. Pánek přednesl vyžádaný úvodní referát Ferdinand I., der Schöpfer des politischen Programms der österreichischen Habsburger?, který byl zaměřen na srovnání východisek habsburské politiky a proměn středoevropské monarchie v průběhu 16. a 17. století a současně rozebíral novou evropskou literaturu k této tematice. Zúčastnil se velmi bohaté diskuse, mj. diskusními příspěvky k vývoji pojmů konsens a konflikt, kontinuita a diskontinuita ve vývoji střední Evropy v období raného novověku, k úloze perzekuce a konfiskací při posilování habsburské moci, k možnostem ideové integrace v rámci „pietas Austriaca“ a k otázce teorie dobytých území i úloze vojenství ve vývoji habsburské monarchie. Současně dohodl s několika německými historiky (prof. Joachim Bahlcke, Univerzita Erfurt; prof. Winfried Eberhard, GWZO Lipsko; dr. Stefan Ehrenpreis, Humboldtova univerzita Berlín) jejich účast na mezinárodních konferencích, jež připravuje Historický ústav AV ČR na rok 2004, a témata referátů o dějinách politické kultury a vztahu konfese a národa na přelomu středověku a novověku. NĚMECKO – Jaroslav Pánek Mohuč 24. - 27. 3. 2003 Zúčastnil se mezinárodní konference Religion und Kultur in Europa im 17. und 18. Jahrhundert, kterou uspořádala Johannes-Gutenberg-Universität Mainz. Na žádost pořadatelů přednesl referát o české kultuře raného novověku (Kultur in Böhmen im 17. und 18. Jahrhundert), který byl ve smyslu komparativního pojetí konference zaměřen na srovnání katolického a evangelického proudu české kultury a zároveň na pojetí menšinových kultur (kryptoprotestantské, židovské a romské). Bohemikální tematice byla poté věnována rozsáhlá diskuse, vztahující se zejména k problémům středoevropské kulturní výměny, významu exilové kultury 17. století, kulturní politiky Fridricha Falckého atd. – Při této příležitosti jednal s prof. Antonem Schindlingem (Universität Tübingen), který vysoce ocenil česko-německou konferenci mladších historiků, uspořádanou v říjnu 2002 v Praze Historickým ústavem AV ČR společně s Univerzitou Karlovou a Internationales Zentrum Tübingen, a navrhl v roce 2004 nebo 2005 připravit reciproční konferenci v Tübingen, jíž by se zúčastnili také mladší pracovníci Historického ústavu. – V Mohuči rovněž nakoupil novou německou literaturu pro knihovnu HÚ AV ČR. NĚMECKO - Jaroslav Pánek, Miloslav Polívka
51
Mnichov – Haar 14. 4. 2003 Zúčastnili se pohřbu prof. Ferdinanda Seibta, předsedy Collegia Carolina, v Haaru u Mnichova. Vzhledem k tomu, že jsou oba členy této učené společnosti, pořídili vlastním nákladem, avšak jménem ústavu, věnec s nápisem „Dem großartigen Wissenschaftler die tschechischen Historiker – Historický ústav AV ČR“. Shromáždění mnoha německých historiků při této smuteční slavnosti využili k projednáí některých vědecko-organizačních otázek, zejména způsobu oficiálního předání již udělené Medaile Františka Palackého prof. Hansi Lembergovi a poskytnutí podkladů ke zpracování hesla Collegium Carolinum pro Encyklopedii českých dějin. NĚMECKO – Jaroslav Pánek, Miloslav Polívka Amberk 8. 5. 2003 Dne 8. 5. uskutečnili cestu do Amberku, kde se na pozvání Domu bavorských dějin (Haus der Bayerischen Geschichte) zúčastnili zahájení rozsáhlé „Bavorské zemské výstavy roku 2003“ Der Winterkönig, věnované osobnosti a vládě českého krále Fridricha Falckého. Na přípravě výstavy se od počátku podíleli také pracovníci Historického ústavu AV ČR (J. Pánek – účast na přípravné konferenci o pojetí výstavy a studie pro reprezentativní katalog; K. Valentová – výběr exponátů z českých muzeí, archivů a knihoven; ústav rovněž zapůjčil některé prameny), což organizátoři výstavy za přítomnosti představitelů bavorské vlády opakovaně zdůraznili. Vzhledem k tomu, že se slavnostního zahajovacího aktu zúčastnili přední němečtí historici, projednal M. Polívka s některými z nich možnosti další spolupráce, především přípravu projektu Výzkum českých lén v Horní Falci ve 14.-18. století na léta 2004-2008 (partner dr. Gerhard Rechter, ředitel Státního archivu v Norimberku) a dále výměnu publikací mezi Historickým ústavem AV ČR a Bavorským hlavním státním archivem v Mnichově. POLSKO - Roman Baron Cieszyn 5. - 6. 3. 2003 Cílem cesty bylo studium polské literatury, vztahující se k problematice československo-polské války na Těšínsku v roce 1919. Navštěvoval zejména vědeckou knihovnu v polském Těšíně. Přínosné bylo také zapůjčení příslušných knih a sborníků v Českém Těšíně (Ośrodek Dokumentacyjny Kongresu Polaków w Republice Czeskiej, www.polonica.cz).
52
POLSKO – Roman Baron Vratislav 25. - 27. 4. 2003 Instytut Historyczny Wydziału Nauk Historycznych i Pedagogicznych Uniwersytetu Wrocławskiego, Ústav českých dějin Filozofické fakulty Karlovy univerzity, Kolegium Europy Wschodniej a Solidarność Polsko-CzeskoSłowacka uspořádaly konferenci Polsko-české vztahy v bádání mladých historiků z Polska a České republiky. Akce navazovala na první setkání, které proběhlo v Pardubicích 18. - 20. 4. 2002 (viz Dominik Hrodek (Ed.), Česká a polská historická tradice a její vztah k současnosti, Praha, FF UK 2003). Vratislavské sympozium bylo zaměřeno na politické a kulturní styky v 19. a 20. století. V části, věnované období druhé světové války, R. Baron proslovil referát Koncepcja polsko-czechosłowackiej konfederacji w najnowszych opracowaniach historyków czeskich. Hlavním organizátorem příští konference bude opět Ústav českých dějin FF UK; účastnit by se jí měli již i kolegové ze Slovenska. POLSKO – Jaroslav Pánek, Miloslav Polívka Poznaň, Varšava 20. - 25. 5. 2003 Cesta se uskutečnila pozvání Univerzity A. Mickiewicze v Poznani a Historického ústavu Polské akademie věd ve Varšavě. V Poznani jednali s prof. Marcelim Kosmanem (Zakład Kultury Politycznej, Wydział Nauk Społecznych, Uniwersytet Adama Mickiewicza) o podílu polských historiků na dvou mezinárodních konferencích, připravovaných Historickým ústavem AV ČR na rok 2004, a o české účasti na chystané konferenci Polska w oczach Europy). Ve Varšavě s prof. Stynisławem Bylinou a dalšími představiteli vedení IH PAN projednali (1) text nové dohody mezi Instytutem Historii PAN a Historickým ústavem AV ČR na léta 2004-2006, která bude podepsána za pobytu prof. Byliny v Praze v září 2003; (2) přípravu dvou konferencí o dějinách politické kultury, jež připraví ve vzájemné koordinaci historické ústavy v Praze (HÚ a ÚSD AV ČR) a ve Varšavě (IH PAN); (3) vstup prof. Byliny do mezinárodní redakční rady Českého časopisu historického; (4) další přípravu ročenky Histroria Europae Centralis. Za účasti řady medievistů z IH PAN a z Varšavské univerzity dne 22. 5. proslovil M. Polívka přednášku Současná česká medievistika, která vyvolala rozsáhlou diskusi; J. Pánek přednesl diskusní příspěvky k problematice současných syntéz českých dějin a k systému financování historického výzkumu v České republice. Dne 23.5. byla J. Pánkovi – jako vůbec prvnímu historikovi – udělena ředitelem a vědeckou radou IH PAN Medaile Tadeusze Manteuffela jakožto ocenění jeho vědeckého díla a příspěvku k rozvoji mezinárodních vztahů historiků, zejména českých a polských. 53
POLSKO - Eva Semotanová Vratislav 23. – 25. 5. 2003 Cílem cesty bylo studium odborné literatury, ikonografických a kartografických materiálů v rámci řešení grantového projektu GA ČR Proměny regionu a města Kladska v dějinách střední Evropy. Mapy, plány, rekonstrukce. Materiály byly studovány v následujících institucích: Biblioteka Universytecka we Wrocławiu, Archiwum Panstwowe we Wrocławiu a Gabinet Biblioteki Zakładu Narodowego im. Ossolińskich we Wrocławiu. Šlo především o veduty města Kladska a mapy Kladska ze 17. – 19. století, přehledné i topografické. RAKOUSKO – Milan Řepa Vídeň 16. 12. - 21. 12. 2002 Týdenního pobytu využil ke studiu nejnovější literatury o dějinách a teorii dějepisectví ve fondech historického ústavu Vídeňské univerzity. Získané materiály využije při práci na projektu Poetika českého dějepisectví, pro který získal počínaje rokem 2003 postgraduální grant GA ČR. Během svého studijního pobytu přednesl 18. 12. přednášku František Palacký jako umělec slova. Byla součástí celku tří přednášek o národním obrození, kterou uskutečnil na Ústavu slavistiky Vídeňské univerzity v průběhu zimního semestru 2002. RAKOUSKO – Josef Žemlička Štýrský Hradec 4. – 6. 2. 2003 Během pobytu proslovil na pozvání společnosti Österreichische Urania für Steiermark přednášku Die Přemysliden – von den Anfängen bis zum 1306. Přednáška se zaměřila na zhodnocení historické úlohy Přemyslovců v českých dějinách ve 13. století s důrazem na vztahy mezi českými a rakouskými zeměmi (osobnost Přemysla Otakara II.).
54
RAKOUSKO, NĚMECKO – Jaroslav Pánek Štýrský Hradec, Mnichov 4. - 6. 3. 2003 Dne 5. 3. ve Štýrském Hradci na pozvání společnosti Österreichische Urania für Steiermark proslovil přednášku Im Schatten des Weißen Berges. Historische Konstruktionen und historisierende Mythologie. Přednáška byla zařazena do cyklu „Böhmen und Mähren. Die wechselvolle Geschichte unserer nördlichen Nachbarn“ a těšila se velkému zájmu kulturní veřejnosti, o čemž svědčila i následující téměř hodinová diskuse a poté četné neformální rozhovory s posluchači. V Rakousku J. Pánek při této příležitosti nakoupil pro knihovnu Historického ústavu AV ČR novou rakouskou literaturu k českým a středoevropským dějinám. Po přesunu do Mnichova se 6. 3. zúčastnil výročního zasedání Collegia Carolina, na němž mj. prezentoval nové publikace Historického ústavu AV ČR a informoval o mezinárodních konferencích připravovaných ústavem na rok 2004. Zúčastnil se volby nového vedení Collegia Carolina (v postavení prvního předsedy byl na další tři roky potvrzen prof. Ferdinand Seibt, jeho novým zástupcem byl zvolen Martin Schulze Wessel, právě ustanovený profesorem východoevropských dějin na univerzitě v Mnichově) a dále volby nových členů Collegia. Z českých historiků byl řádným členem této prestižní instituce zvolen – vzhledem k významným výsledkům bádání o česko-německých vztazích v pozdním středověku – dr. Miloslav Polívka. RAKOUSKO – Jana Brabencová, Marie Makariusová Vídeň 2. – 13. 6. 2003 Studijní pobyt byl využit pro pravidelnou výměnu informací a ke konzultacím k připraveným heslům pro další sešit Österreichisches Biographisches Lexikon. J. Brabencová a M. Makariusová ověřovaly i některá chybějící data pro připravovaný první sešit BSČZ. V Rakouské národní knihovně soustředily pozornost na přírůstky novější německé a rakouské biografické produkce a pořizovaly kopie pro dokumentaci BSČZ. RAKOUSKO – Jaroslav Pánek, Miloslav Polívka Vídeň 20. 6. 2003 Hlavním cílem cesty bylo projednání součinnosti s rakouskými partnery v rámci sítě středoevropských historických ústavů. Bylo dosaženo těchto výsledků: 1.) Dva partnerské ústavy ve Vídni (Institut für Geschichte a Institut für die Erforschung der Frühen Neuzeit) se účinně zapojí do spolupráce a budou prezentovat své výsledky i badatelské perspektivy v mezinárodní ročence 55
Historia Europae Centralis. Představitel obou institucí prof. Karl Vocelka přislíbil, že příslušné podklady budou dodány do Historického ústavu AV ČR nejpozději v srpnu 2003, aby ještě mohly být zařazeny do 2. ročníku HEC. – 2) Mezinárodně uznávaný časopis pro dějiny raného novověku FrühneuzeitInfo, který vydává Institut für die Erforschung der Frühen Neuzeit, bude pravidelně zařazovat do bibliografie evropských studií o raném novověku také práce českých badatelů. Vybrané tituly (monografie, pramenné edice a významné vědecké studie; nikoli popularizační články, ani úzce regionálně orientované studie apod.) jim bude poskytovat bibliografické oddělení HÚ AV ČR, a to v elektronické podobě na adresu
[email protected]. Aby bylo možno zařadit české příspěvky za rok 2002 a 2003 (dosud vydané práce) do připravovaného svazku Frühneuzeit-Info, je třeba české tituly odeslat do 30. 9. 2003. – 3) Badatelské a dokumentační iniciativě Fórum Čechů ve Vídni poskytne možnost k prezentaci ročenka HEC; podklady připraví představitelka Fóra paní Vlasta Valešová. – 4) S prof. Karlem Vocelkou bylo projednáno téma jeho syntetizujícího referátu na chystané konferenci „Confession and Nation in the Era of Reformations“, které zahrne tuto problematiku pro období počínajícího novověku za celou habsburskou monarchii pod názvem Confessional Development in the Early Modern Habsburg Monarchy and its Influence to the National Situation. – Cesty bylo využito rovněž k nákupu nové literatury o novověkých dějinách Rakouska a střední Evropy pro knihovnu HÚ AV ČR. SLOVENSKO – Jaroslav Pánek Smolenice 10. - 12. 3. 2003 Zúčastnil se mezinárodní konference Politický zrod novovekej strednej Európy (500. výročie narodenia Ferdinanda I. – zakladateľa habsburskej monarchie), kterou na zámku ve Smolenicích jako první část třídílného cyklu konferencí se společným názvem Historické korene integrácie (strednej) Europy uspořádaly Centrum pre európsku politiku (Bratislava), Österreichisches Kulturforum (Vídeň) a Hanns Seidel Stiftung (Mnichov), a již po vědecké stránce připravil prof. Jozef Baďurík, vedoucí Katedry slovenských dějin na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Přednesl jeden ze dvou úvodních referátů Habsburský a stavovský model střední Evropy – politika Ferdinanda I. a reakce na ni v českém prostředí, předsedal zasedání věnovanému hospodářským, sociálním a náboženským dějinám habsburské monarchie v raném novověku, spolu s J. Baďuríkem moderoval generální diskusi a kromě několika dílčích diskusních příspěvků k různým otázkám dějin 16. a 17. století, resp. k možnostem aktualizace raně novověkých integračních tendencí, proslovil souhrnný diskusní příspěvek o historických a metahistorických aspektech pohledu na habsburskou monarchii. Současně se slovenskými historiky projednal možnost jejich účasti na mezinárodních konferencích, jež připravuje Historický ústav AV ČR na rok 2004. 56
SLOVENSKO – Jaroslav Pánek Bratislava 9. 4. 2003 Zúčastnil se konference Problémy českej historiografie na prelome 20. a 21. storočia, kterou v bratislavském Českém centru uspořádal – za aktivní účasti pěti svých pracovníků – Historický ústav AV ČR spolu s Historickým ústavem SAV a Česko-slovenskou komisí historiků. Přednesl úvodní referát Česká historiografie na přelomu 20. a 21. století a v následné diskusi zodpověděl otázky ohledně vnitřní diferenciace a propojení proudů české historiografie v devadesátých letech 20. století, diskusí historiků v letech 1999-2003 a dalších témat. V rozpravě k následujícím referátům vystoupil s příspěvkem, jenž se dotýkal recepce historiografických textů v době všeobecné vizualizace a digitalizace kultury. Při této příležitosti prezentoval a zástupcům slovenských vědeckých předal některé novější publikace Historického ústavu AV ČR. Setkání s reprezentanty slovenské historické obce využil k dohodě o spolupráci slovenských historiků na konferencích k problematice konfesí a národů na přelomu středověku a novověku (dr. Edita Ivaničková), k dějinám politické kultury (prof. Ján Lukačka) a k přípravě středoevropské účasti na světovém kongresu historických věd v Sydney (dr. Dušan Kováč). SLOVENSKO – Radomír Vlček Bratislava 9. 4. 2003 Ve středu 9. dubna 2003 se v Českém centru Velvyslanectví České republiky v Bratislavě uskutečnil jako součást 18. zasedání Česko-slovenské komise historiků seminář s názvem Problémy českej historiografie na prelome 20. a 21. storočia. Jeho cílem nebyla sumarizace výsledků českého dějepisectví, ale diskuse o aktuálních tematických a metodologických problémech moderní české i slovenské historiografie. Radomír Vlček společně s Ladislavem Hladkým na semináři přednesl příspěvek Možnosti a meze českého dějepisectví ve výzkumu obecných dějin. V celku s vystoupením Miroslava Kunštáta z Fakulty sociálních věd UK, jež pojednalo o mezinárodních studiích konaných na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity, bylo představeno české studium obecných dějin jako organická součást široce koncipovaného procesu historického poznávání, rozšiřujícího národní dějiny o podstatné a široké mezinárodní souvislosti.
SLOVENSKO – Radomír Vlček
57
Bratislava 29. 4. 2003 Dne 29. dubna 2003 se v Bratislavě uskutečnilo zasedání mezinárodní redakční rady slavistického periodika Slovanské štúdie, jíž je R. Vlček členem. Časopis, který vydává Historický ústav SAV, prezentuje stěžejní výsledky dějepisného bádání na poli historické slavistiky, a to nejen slovenské, ale i šíře evropské. Má půlroční periodicitu a ačkoli je řada jeho příspěvků věnována ruským dějinám, resp. dějinám ruského a sovětského impéria, najdeme v něm nejeden zásadní článek k dějinám ostatních evropských národů či k dějinám slavistiky. Cenné je, že kromě vědeckých studií jsou v Slovanských štúdiích publikovány zajímavé prameny, a že jejich nedílnou součástí je rovněž recenzní rubrika. Škoda, že periodikum není ze slovenské strany více finančně podporováno. Časopis kvůli tomu nevychází pravidelně a nedaří se plně realizovat monotematická čísla. SLOVINSKO – Jaroslav Pánek Lublaň 22. - 28. 6. 2003 Výzkum pramenů a literatury k dějinám habsburské monarchie (zvláště vnitrorakouských zemí) v období raného novověku, k pojetí dějin minorit ve slovinské národní historiografii a k vývoji barokního dějepisectví a ikonografie (dílo J. V. Valvasora). Studiem nové periodické a monografické literatury získány důležité podklady též pro výuku dějin Slovinska v rámci slavistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Při této příležitosti J. Pánek nakoupil pro knihovnu Historického ústavu AV ČR novou literaturu k dějinám Slovinska a východní Evropy.
58
MISCELLANEA Jindřich Dejmek - dne 28. 5. 2003 převzal Prémii Otto Wichterle pro mladé vědecké pracovníky v Akademii věd ČR, která je udělována za vynikající výsledky k rozvoji vědeckého poznání. - rozhodnutím Akademické rady ze 6. 5. obdržel Cenu Akademie věd ČR za zvláště úspěšné řešení programových a grantových projektů za svou knihu „Československo, jeho sousedé a velmoci ve XX. století“, kterou vydalo v roce 2002 nakladatelství „Centrum pro ekonomii a politiku“. Jaroslav Pánek - jmenován členem Grémia pro vědecký titul (DSc.) Vědecké rady AV ČR (30. 1. 2003) a předsedou příslušné oborové komise „Obecné a české dějiny“ (11. 4.) - zvolen a jmenován členem vědeckých rad Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (18. 3. 2003), Filozofické fakulty UK (19. 3.) a Masarykova ústavu AV ČR (30. 4.) - 23. 5. mu byla ředitelem a vědeckou radou Historického ústavu Polské akademie věd (Instytutu Historii PAN) ve Varšavě udělena Medaile Tadeusze Manteuffela jakožto ocenění vědeckého díla a příspěvku k rozvoji mezinárodních vztahů historiků, zejména českých a polských. Miloslav Polívka - dne 6. 3. 2003 byl na výročním zasedání Collegia Carolina v Mnichově zvolen řádným členem této prestižní mezinárodní instituce pro výzkum dějin českých zemí. Dušan Třeštík, Josef Žemlička - rozhodnutím Akademické rady ze 6. 5. 2003 obdrželi jako součást autorského týmu, který realizoval mezinárodní výstavu a katalog Střed Evropy okolo roku 1000, Cenu Akademie věd ČR za dosažené vynikající výsledky velkého vědeckého významu.
_____________________________________________________________ Bulletin Historického ústavu AV ČR vychází nepravidelně. Vydává HÚ AV ČR, Prosecká 76, 190 00 Praha 9. Vedoucí redaktor Jaroslav Šebek.
59
