Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699, Kunovice
Trestní právo hmotné po rekodifikaci (k právnímu stavu k 1. 1. 2010)
JUDr. Karel Šabata
Kunovice, 2009
2
Autor: JUDr. Karel Šabata Název: Trestní právo hmotné po rekodifikaci (k právnímu stavu k 1. 1. 2010) Vydavatel: © Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice, 2009 © Jazyková redakce : Neprošlo jazykovou úpravou
ISBN 978-80-7314-174-5 3
4
Úvodní slovo Vážený studente, cílem tohoto učebního textu je jednak umožnit didaktický vstup do problematiky trestního práva hmotného, jednak objasnit podstatu rekodifikace trestního práva hmotného a v podstatných znacích charakterizovat obecnou i zvláštní část trestního práva hmotného účinnou od 1.1.2010. Nejde přitom o vyčerpávající výklad. Lze jen doporučit účast na přednáškách trestního práva, kde se probírají konkrétní případy a jejich řešení a studium další právnické literatury, kde jsou jednotlivé instituty dále rozebírány a podrobovány dalším zkoumáním. Celý učební text sestávající ze sedmi kapitol je doplněn vzorovými příklady a průběžně je studentu položeno 80 kontrolních otázek, jejichž správné zodpovězení je důkazem zvládnutí probírané materie. Rukopis byl odevzdán k tisku v červenci 2009, čemuž odpovídá zpracovaný stav publikace. V době zpracovávání projednával Parlament ČR novelu nového trestního zákoníku spočívající v návratu k hranici trestní odpovědnosti začínající věkem 15 let. Učební pomůcka přináší ve svém zpracování výsledky bádání v oblasti trestního práva hmotného právnických fakult v Praze, Brně i v Bratislavě. Dospívá však sama také k novým názorům a pohledům na popisovanou problematiku. Mým autorským cílem bylo umožnit, aby škola trestního práva byla postupně utvářena i v okruhu naší vysoké školy.. Je nutno ocenit přínos pana rektora Ing. Oldřicha Kratochvíla, h. prof. Dr.h..c., MBA a paní prorektorky Mgr. Ivety Matušíkové, Ph.D. ke svobodnému vědeckému bádání na půdě Evropského polytechnického institutu, s.r.o.
Tuto práci věnuji osobně jako poděkování svému otci panu Karlu Šabatovi, který mě přivedl ke studiu práva, jako - mocného nástroje v rukách schopných …
5
6
OBSAH
ÚVOD ..................................................................................................................................................... 9 1
TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ – POJEM A PŘEDMĚT ........................................................ 10 1.1 STRUČNÁ HISTORIE TRESTNÍHO PRÁVA ................................................................................. 10 1.2 DVĚ ROVINY TRESTNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO ........................................................................ 12 1.3 PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY ................................................................................................... 12 1.3.1 Působnost trestního zákoníku ........................................................................................ 13 1.4 FUNKCE TRESTNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO ............................................................................... 14 1.5 ZÁKLADNÍ ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO ............................................................. 15
2
ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI ............................................................................... 17 2.1 TRESTNÍ ODPOVĚDNOST ........................................................................................................ 17 2.2 TRESTNÝ ČIN ......................................................................................................................... 17 2.3 TŘÍDĚNÍ TRESTNÝCH ČINŮ ..................................................................................................... 20 2.3.1 Přečiny a zločiny ........................................................................................................... 20 2.3.2 Pokračující a trvající trestné činy ................................................................................. 21 2.3.3 Úmyslné a nedbalostní trestné činy ............................................................................... 23 2.3.4 Komisivní a omisivní trestné činy .................................................................................. 23 2.4 SKUTKOVÁ PODSTATA TRESTNÉHO ČINU .............................................................................. 24 2.4.1 Protiprávnost trestného činu ......................................................................................... 25 2.4.2 Objekt trestného činu..................................................................................................... 25 2.4.3 Objektivní stránka trestného činu .................................................................................. 26 2.4.4 Subjekt ........................................................................................................................... 27 2.4.5 Subjektivní stránka trestného činu................................................................................. 30 2.4.6 Omyl v trestním právu ................................................................................................... 31 2.5 2.5 VÝVOJOVÁ STÁDIA TRESTNÉHO ČINU ............................................................................. 32 2.5.1 Příprava......................................................................................................................... 33 2.5.2 Pokus ............................................................................................................................. 34 2.6 PACHATELSTVÍ, SPOLUPACHATELSTVÍ, ÚČASTENSTVÍ NA TRESTNÉM ČINU. ........................ 35 2.7 OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST ČINU ................................................................... 37 2.7.1 Nutná obrana ................................................................................................................. 37 2.7.2 Krajní nouze .................................................................................................................. 39 2.7.3 Oprávněné užití zbraně.................................................................................................. 41 2.7.4 Svolení poškozeného ...................................................................................................... 41 2.7.5 Přípustné riziko ............................................................................................................. 41 2.8 OKOLNOSTI ZPŮSOBUJÍCÍ ZÁNIK TRESTNOSTI ČINU .............................................................. 41 2.9 SOUBĚH, RECIDIVA ................................................................................................................ 43
3 PRÁVNÍ NÁSLEDKY ZÁKLADŮ TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI PRÁVNÍ NÁSLEDKY TRESTNÉHO ČINU ........................................................................................................................... 45 3.1 3.2 3.3 3.4
TREST, ÚČEL TRESTU, DRUHY TRESTŮ .................................................................................. 45 HLEDISKA PRO UKLÁDÁNÍ DRUHU A VÝŠE TRESTŮ ............................................................... 48 TRESTÁNÍ JEDNOTLIVÝCH FOREM TRESTNÉ ČINNOSTI .......................................................... 48 OCHRANNÁ OPATŘENÍ ........................................................................................................... 50
4
MLADISTVÝ – SPECIFIKA PRÁVNÍ ÚPRAVY................................................................... 53
5
ZVLÁŠTNÍ ČÁST TRESTNÍHO ZÁKONÍKU ....................................................................... 57 5.1 5.2
HLAVA I – TRESTNÉ ČINY PROTI ŽIVOTU A ZDRAVÍ (§ 140-§167 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) .. 58 HLAVA II – TRESTNÉ ČINY PROTI SVOBODĚ A PRÁVŮM NA OCHRANU OSOBNOSTI, SOUKROMÍ A LISTOVNÍHO TAJEMSTVÍ (§ 168 - § 184 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) ...................... 59
7
5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9 5.10 5.11 5.12 5.13 6
HLAVA III – TRESTNÉ ČINY PROTI LIDSKÉ DŮSTOJNOSTI V SEXUÁLNÍ OBLASTI (§ 185 - § 193 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) ......................................................................................................... 59 HLAVA IV – TRESTNÉ ČINY PROTI RODINĚ A DĚTEM (§ 194-§ 204 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) 60 HLAVA V – TRESTNÉ ČINY PROTI MAJETKU (§ 205 - § 232 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) ........... 60 HLAVA VI – TRESTNÉ ČINY HOSPODÁŘSKÉ (§ 233 - § 271 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) ............ 61 HLAVA VII – TRESTNÉ ČINY OBECNĚ NEBEZPEČNÉ (§ 272 - § 292 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) 62 HLAVA VIII – TRESTNÉ ČINY PROTI ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ (§ 293 - § 308 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) ............................................................................................................................ 63 HLAVA IX – TRESTNÉ ČINY PROTI ČESKÉ REPUBLICE, CIZÍMU STÁTU A MEZINÁRODNÍ ORGANIZACI (§ 309 - § 322 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) .............................................................. 63 HLAVA X – TRESTNÉ ČINY PROTI POŘÁDKU VE VĚCECH VEŘEJNÝCH (§ 323-§ 368 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) ......................................................................................................... 64 HLAVA XI – TRESTNÉ ČINY PROTI BRANNÉ POVINNOSTI (§ 369-§374 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) ............................................................................................................................ 66 HLAVA XII – TRESTNÉ ČINY VOJENSKÉ (§ 375 - § 399 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU) .................. 66 HLAVA XIII – TRESTNÉ ČINY PROTI LIDSKOSTI, PROTI MÍRU A VÁLEČNÉ TRESTNÉ ČINY (§ 400-§ 418 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU)......................................................................................... 67
MILOST A AMNESTIE ............................................................................................................. 69
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................... 71
8
Úvod Trestní právo představuje součást právního řádu. Nejdříve je tedy nutno položit otázku, co je právo a jaký je význam práva ve společnosti. I přesto, že tato otázka může působit triviálně, odpověď rozhodně není jednoduchá. Učebnice teorie práva k položené otázce dospívají nakonec k závěru, že právo je souhrn právních norem vydávaných a sankcionovaných státem. Avšak položme si otázku, zda tyto obecně používané definice práva jsou skutečně „pravdivé“. Znamená opravdu více státu více práva? Proč tedy Ovidius ve svých Proměnách vyjadřuje názor, že právo nepotřebuje zákon, že zákon a soudce jsou 2 různé instituce a že zákon i rozsudek vyvolávají strach? Ovidius ve svém díle říká- Zlatý vzešel pak nejprve věk, kdy zákona, soudce člověk byl prost a od sebe sám ctil věrnost a právo. Nebylo ni strachu a hrozivá slova se nečtla vyrytá v kov a prosící dav se nemusel báti soudcových úst: ač neměli obhájce, bezpečni byli. Je právo skutečně jen pozitivní právo obsažené ve sbírce zákonů, tedy jen to právo, které vydává stát? Byly právem i právní normy vydané státem v minulosti v době fašistického státu a práva, v souladu s postupy tehdy předpokládanými v právních předpisech? A jaký smysl pak měly restituce prováděné v České republice v 90. letech 20. století? Parlament schvaluje velké množství právních norem. Troufám si tvrdit, že v České republice již není žádný praktický právník, který byl znal veškeré právní normy. Dochází k tomu, že je vydán právní předpis a ještě předtím, než nabude účinnosti, je novelizován a měněn. Proto na úvod připomínám, že pohled na právo může být přes pozitivněprávní teorie, podle nichž právo je právo vydané státem ve formě formálních pramenů práva, tedy pozitivní právo. Avšak existují i přirozenoprávní teorie, podle nichž je právo souhrnem obecně platných zásad. Je produktem přírody, božské prozřetelnosti, je neměnné, je nezávislé na státu. Teprve pokud si uvědomíme tyto pohledy na to, co je právo, se můžeme zabývat tím, co je trestní právo a konkrétně trestní právo hmotné. V rámci teorie i praxe trestního práva se především zdůrazňuje princip subsidiarity trestní represe, označovaný také jako chápání trestního práva jako tzv. „ultima ratio“. Trestní právo je pouze krajní prostředek ochrany zákonnosti. Trestní právo může být použito až tehdy, pokud prostředky jiných právních odvětví jsou nedostatečné a nevedou k nápravě. Nesmí docházet k přepínání trestní represe. Tuto zásadu, která se prosazuje v čím dál větším rozsahu, zmiňuji v dalším textu ještě na dalších místech. Vydání této učební pomůcky je inspirováno vydáním nového trestního zákoníku publikovaného pod č. 40/2009 Sb. Účinnost nového trestního zákoníku byla stanovena k 1.1.2010. Pokládám tento zákoník za zcela přelomový, vyžadující nové přístupy k výuce předmětu Trestní právo.
Kontrolní otázky: 1) uveďte, jak chápete pojem - právo 2) odlište pozitivněprávní a přirozenoprávní teorie
9
1
Trestní právo hmotné – pojem a předmět
Trestní právo hmotné je považováno za samostatné právní odvětví našeho právního řádu. Právní odvětví lze rozčlenit do dvou velkých skupin, a to na právo veřejné a právo soukromé. Trestní právo hmotné pak patří do práva veřejného. Blízký vztah má k právu ústavnímu, kdy například Listina základních práv a svobod stanoví některé zásady pro trestní právo, například zásadu nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (čl. 39), nebo nepřípustnost trestu smrti (čl. 6). Dále pak má blízký vztah k mezinárodnímu právu, neboť i v rámci trestního práva musí Česká republika dodržovat závazky z mezinárodních smluv. Velmi blízký vztah má trestní právo i k právu správnímu. Správní právo obsahuje například právní úpravu přestupků či správních deliktů fyzických osob, které mají návaznost na trestněprávní odpovědnost a na trestní řízení.1 Pokud jde obecně o vztah trestního práva k jiným právním odvětvím, pak se uplatňuje zásada subsidiarity trestní represe, popsaná níže v dalším textu. Trestní právo chrání vztahy upravené jinými právními odvětvími, např. právem občanských, obchodním, správním. Trestní právo je až krajní prostředek, trestního práva lze užít až když právní prostředky těchto jiných právních odvětví k ochraně hodnot a vztahů nepostačují.2 Často se hovoří o trestním právu. Trestní právo je však pojem, který zahrnuje dvě právní odvětví. Je jím jednak trestní právo hmotné a jednak trestní právo procesní. Trestní právo hmotné stanoví, co je trestný čin, stanoví podmínky trestněprávní odpovědnosti a stanoví, jaké tresty mohou být pachateli uloženy. Trestní právo procesní pak upravuje průběh trestního řízení, upravuje postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování trestných činů a dalších osob zúčastněných na řízení, při odhalování trestných činů, zjišťování jejich pachatelů a při rozhodování o trestných činech.3 Trestní právo hmotné lze definovat jako jedno z odvětví českého právního řádu, které chrání významné společenské vztahy před protiprávním jednáním tím, že stanoví, co je trestný čin, stanoví podmínky trestní odpovědnosti i beztrestnosti, druhy sankcí, způsob jejich ukládání a výkonu.4
Kontrolní otázky: 3) definujte trestní právo jako právní odvětví 4) jaký je vztah trestního práva hmotného a trestního práva procesního a v čem se liší
1.1
Stručná historie trestního práva
Trestní právo prošlo dlouholetým historickým vývojem. Základy pro moderní právní uvažování položilo již římské právo. Již Ovidius formulovat myšlenku platnou i v dnešní 1
ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část, s. 11. ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část, s. 11. 3 TOMANCOVÁ, J. a kol. Základy práva (nejen) pro školy, s. 328. 4 IVOR,J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 11 2
10
době pro trestní práv. In datae, ne firmior omnia posset – proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno5. Na našem území v období rodové organizace neexistovala právní ochrana. Škodu způsobenou bezprávím si hojil poškozený svémocně na pachateli, jeho rodině nebo na jeho majetku. Po vzniku státu však již nemohly staré zvyky a obyčeje usměrňovat stejným způsobem jednání všech lidí.6 V období feudalismu bylo hlavním úkolem vznikajícího práva chránit především feudální soukromé vlastnictví a to až drastickými formami. Původně dokonce ani zabití nebylo předmětem veřejného trestního zájmu, ale bylo bráno pouze jako poškození soukromého zájmu. Ve středověku se v oblasti trestního práva projevovala svépomoc a soukromá msta, postupně omezovaná. V období od 11 do 17. století se postupně rozvíjí trestní právo. V době předhusitské již zná české trestní právo řadu deliktů, které ohrožují život, zdraví, čest a důstojnost člověka. Svépomoc a přežitky soukromé msty se však velmi dlouhou udržovaly. Otec nebo manžel měl až do 17. století právo zabít provinilou dceru nebo jejího milence, pokud je dopadl při činu. 7 Novodobá historie trestního práva v našich zemích se začala psát od 18. století v éře josefínského osvícenství. Průkopnickou práci představovalo dílo italského právníka Cesare Beccarii, který v roce 1764 publikoval práci Dei delitti e delle pene (O zločinech a trestech). Trestní právo charakterizoval jako právo sebeobrany, které jedinci přenášejí společenskou smlouvou na stát. Stanovil požadavek, aby to co je delikt a to, jaký trest má být za něj uložen, nezáleželo na libovůli, ale bylo dáno na základě zákona. Formuloval tedy moderní principy trestního práva hmotného a koneckonců i moderní zásady právního státu: „nullum crimen sine lege“ a „nulla poena sine lege“. Tyto zásady – žádný zločin bez zákona a – žádný trest bez zákona se staly základem každého trestního moderního zákoníku, a to uplatňují se až do současné doby. 8 Po roce 1989 došlo u nás k demokratické trestněprávní reformě. Trestní právo působí podle zásady pomocné úlohy trestní represe (subsidiarity trestní represe). Trestní právo působí jako tzv. ultima ratio, neboť se použije teprve tehdy, pokud prostředky jiných právních odvětví nedostačují.9 Zdůrazňuje se zákaz retroaktivity trestního zákona a rovněž princip zákonnosti trestního práva. Projevuje se snaha po co nejpřesnějších a jasných definic trestných činů. Současně je tendence pro dostatečný katalog trestů, pro možnost i v rovině trestání volit postupy, které odpovídají specifikám případu. Jsou zakotveny možnosti odklonu.
Kontrolní otázky: 5) charakterizujte novodobou historii trestního práva 6) popište demokratickou trestněprávní reformu u nás
5
TOMANCOVÁ, J. a kol. Základy práva (nejen) pro školy, s. 327. VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu, s. 3. 7 VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu, s. 6. 8 BLÁHA, R. Trestněprávní aspekty prostituce v ČR, s. 34. 9 ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část, s. 10. 6
11
1.2
Dvě roviny trestního práva hmotného
Celé trestní právo hmotné se rozpadá na dvě velké skupiny. Na rovinu viny (základy trestní odpovědnosti) a na rovinu trestu (právní následky základů trestní odpovědnosti). Platí zásada zákazu dvojího hodnocení. Jedna a tatáž okolnost nemůže být pachateli přičítána, jak z hlediska viny, tak i z hlediska trestu.
Kontrolní otázky: 7) vymezte základní strukturu trestního práva (2 roviny) a zásadu zákazu dvojího hodnocení
1.3
Prameny právní úpravy
Formální prameny práva jsou formy, nichž se nachází platné právo. Pro trestní právo mají význam: • ústavní pořádek České republiky, • mezinárodní smlouvy, • zákony, • rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii a • nálezy Ústavního soudu ČR: Mezi prameny je nutné zmínit na prvním místě Ústavu České republiky, která je základním zákonem státu. Ústava mimo jiné zakládá amnestijní oprávnění prezidenta republiky. Ve svém článku 10 pak stanoví, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal parlament souhlas mají přednost před zákonem a jsou bezprostředně závazné. Velký význam má dále Listina základních práv a svobod, která stanoví důležitou zásadu, že jen zákon stanoví, co je trestným činem. Z mezinárodních smluv je nutno zmínit především Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950. Mezi nejdůležitější zákony pro oblast trestního práva hmotného je nutno zmínit: • zákon č. 40/2001 Sb., trestní zákoník, který je základním pramenem trestního práva hmotného, • zákon č. 218/2003 Sb., (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Tento zákon stanoví odchylky pro otázky základů trestní odpovědnosti a právních následků trestní odpovědnosti u dětí. Dítětem se ve smyslu § 126 trestního zákoníku rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud zákon nestanoví jinak.
Kontrolní otázky: 9) vymezte pojem prameny práva, včetně hierarchie pramenů podle kritéria právní síly 10) uveďte jaké jsou prameny trestního práva
12
1.3.1
Působnost trestního zákoníku
Jak bylo uvedeno výše je základním pramenem trestního práva trestní zákoník. Je zapotřebí se blíže zabývat tím, na jaké vztahy trestní zákoník dopadá, tj. působností trestního zákoníku. V této souvislosti se hovoří o následujících působnostech trestního zákoníku: Časová působnost Znamená kdy trestní zákoník působí.10 Zdůrazňuje se nepřípustnost zpětné účinnosti (retroaktivity) trestního zákoníku. Čin je trestný jen, jestliže byla jeho trestnost stanovena dříve, než byl spáchán (§ 1 trestního zákoníku).11 Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Časem spáchání činu se rozumí doba, kdy pachatel konal, nebo byl povinen konat. Není rozhodující, kdy nastane následek, nebo kdy měl následek nastat. (§ 2 odst. 1, 4 trestního zákoníku). Toto je současně zásadní změna proti předcházejícímu trestnímu zákonu, neboť podle zákona č. 140/1961 Sb., se časem spáchání činu rozumělo jeho dokonání, tj. naplnění všech znaků trestného činu. I nadále platí, že podle pozdějšího zákona se posuzuje trestnost činu, jestliže je to pro pachatele příznivější (§ 2 odst. 1 část věty za středníkem trestního zákoníku). Trestní zákoník dále řeší, podle kterého se zákona se postupuje, pokud se během páchání činu změní zákon (§ 2 odst. 2 trestního zákoníku), nebo pokud se mění zákon při dokončení jednání, kterým je čin spáchán. Dále pak, že pachateli lze uložit jen takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době dokonání (§ 3 odst. 1 trestního zákoníku). O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje (§ 3 odst. 2 trestního zákoníku). Místní působnost Znamená kde trestní zákoník působí.12 Platí, že podle českého trestního zákoníku se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na území České republiky (§ 4 odst. 1 trestního zákoníku). To je zásada teritoriality. Připomínám, že trestnost činu se řídí naším trestním zákoníkem, i kdyby na území České republiky byl čin spáchán cizincem. Dále pak, že územím České republiky se rozumí celé území, včetně vod, prostoru nad zemským povrchem i pod ním, který podle mezinárodních smluv podléhá jeho suverénní moci.13 Konečně pak je třeba uvést, že trestní zákoník blíže stanoví, kdy je trestný čin spáchán na území České republiky (§ 4 odst. 2,3 trestního zákoníku). Podle českého trestního zákoníku se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán mimo území České republiky na palubě lodi nebo jiného plavidla, letadla nebo jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou registrovány v České republikce. To je zásada registrace, dříve označovaná jako pravidlo vlajky (§ 5 trestního zákoníku).
10
KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné, Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 23 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 15. 12 KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné, Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 23. 13 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 16. 11
13
Osobní působnost Znamená vůči komu trestní zákoník působí.14 Podle českého trestního zákoníku se posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal občan České republiky, nebo cizinec, který má na území České republiky povolen trvalý pobyt. Jedná se o zásadu personality. Znamená, že náš trestní zákoník se vztahuje na trestné činy občanů České republiky (a osob bez státní příslušnosti, které mají na území ČR povolen trvalý pobyt) ať byly spáchány kdekoliv, tedy bez ohledu na místo spáchání trestného činu. Ne všechny osoby však podléhají našemu trestnímu zákoníku. Jedná se tzv. hmotněprávní exempce. Například prezident republiky má takovou hmotněprávní exempci, pokud jde o činy spáchané při výkonu svého úřadu, nebo poslanci Parlamentu ČR jsou neodpovědni za své hlasování. V souvislosti s tím stanoví náš trestní zákoník zásady pro vydání a předání občanů České republiky do ciziny (§ 10 trestního zákoníku): 1. občan České republiky nemůže být vydán vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu, (princip zákazu vydání vlastního občana) 2. občan České republiky může být předán do jiného členského státu Evropské unie pouze na základě Evropského zatýkacího rozkazu. Pro úplnost výkladu je třeba stanovit, že náš trestní zákoník zná i působnost podle našeho zákona určenou mezinárodními smlouvami (§ 9 trestního zákoníku) a působnost určenou podle zásady ochrany a podle zásady univerzality (§ 10 trestního zákoníku. Ochrana a univerzalita znamená, že určité trestné činy se posuzují podle našeho trestního zákoníku, ať byly spáchány kdekoliv a kýmkoliv. Kontrolní otázky: 11) Vymezte časovou působnost trestního zákona 12) Definujte místní působnost trestního zákona 13) Popište osobní působnost trestního zákona a pojem exempce
1.4
Funkce trestního práva hmotného
Každé právní odvětví se vyznačuje funkcemi, které plní. V případě trestního práva hmotného lze rozlišit následující 4 funkce: • ochranná, • regulativní, • represivní, • preventivní.15
14
KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné, Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 23.
15
KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné, Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 6., nebo shodně ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část, s. 12. 14
Ochranná funkce Úkolem trestního práva je chránit společnost a chránit určený okruh společenských vztahů před nejzávažnějšími útoky fyzických osob. Cílem je zabránit pachateli páchat další trestnou činnost. Trestní právo právo plní funkci ultima ratio – krajní prostředek ochrany společnosti. Regulativní funkce Trestní právo reguluje právní vztahy. To činí tak, že stanoví, co je trestným činem, kdy je pachatel beztrestný, jaké jsou podmínky pro uložení trestu, ochranného opatření apod. Represivní funkce Tím, že soud uloží trest, se určitý pachatel postihuje na svých právech. Represe v trestním právu je výlučně individuální. Cílem individuální represe je ochraňovat určité chráněné zájmy, byť za pomoci represivního působení. Preventivní funkce Úlohou trestního práva je současně předcházet páchání trestných činů. 16
Kontrolní otázky: 14) Jaké funkce plní trestní právo v demokratické společnosti?
1.5
Základní zásady trestního práva hmotného
Zásady trestního práva představují ve struktuře trestního práva hmotného jádro tohoto odvětví. Představují základ právního odvětví. Jsou to vůdčí ideje (východiska) tvorby, interpretace a aplikace trestněprávních norem.17 Pro účely naší učební pomůcky vymezím následující zásady trestního práva hmotného: • zásada žádný trestný čin bez zákona, • zásada žádný trest bez zákona, • zásada subsidiarity trestní represe • zásada zákazu retroaktivity, • zásada individuální trestní odpovědnosti, • zásada odpovědnosti za zavinění, • zásada humanismu. Zásada žádný trestný čin bez zákona Je vyjadřována slovy – nullum crimen sine lege. Jenom zákon může stanovit, co je trestným činem a jen zákon může stanovit podmínky trestní odpovědnosti. Zásada žádný trest bez zákona Jenom výlučně zákon může stanovit jako sankci lze uložit za spáchaný trestný čin. Obě tyto výše zmíněné zásady jsou pokládány za vůdčí zásady trestního práva hmotného.18 Jsou vyjádřeny v § 12 odst. 1 trestního zákoníku. Bývají označovány také jako zásada zákonnosti. 16 17
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 11. KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Obecná část. s. 21-22. 15
Zásada subsidiarity trestní represe Vyjadřuje, že trestněprávní postih je poslední, krajní řešení vzniklé situace, když už nestačí postih podle jiných právních odvětví. Trestní právo polní pomocnou úlohu.19 Zásada subsidiarity trestní represe vyžaduje, aby stát uplatňovat prostředky trestního práva zdrženlivě. Stát má uplatnit trestní právo především tam, kdy jiné právní prostředky selhávají, nebo nejsou efektivní. Trestní právo a trestněprávní kvalifikace určitého jednání jako trestného činu, je třeba uplatňovat jako „ultima ratio“, tedy jako krajní prostředek. V liberálním právním státu je třeba státní zásady v rámci trestního práva uplatňovat přiměřeně a zdrženlivě. Trestní právo je nutno použít teprve tehdy, když ostatní právní prostředky nejsou dostatečné anebo selhávají. Trestněprávní řešení je krajním prostředkem ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (správněprávní, občanskoprávní a obchodněprávní).20 Dnes je tato zásada vyjádřena v § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Zásada zákazu retroaktivity O jejím významu svědčí to, že je vyjádřena přímo v § 1 trestního zákoníku. Jde o zákaz zpětné působnost trestního zákoníku.Trestnost činu musí být stanovena dříve, než byl čin spáchán. Zákonné podmínky určující, co je trestný čin, musí být dány předem. Dodatečné podmínky toho, co je trestný čin nesmějí být akceptovány. Zákon tedy tzv.nepůsobí nazpět. Zásada individuální trestní odpovědnosti Za trestný čin může být odpovědná jen fyzická osoba. České trestní právo stále nezná odpovědnost právnických osob. Zásada odpovědnosti za zavinění Za trestný čin může být odpovědná fyzická osoba jenom tehdy, pokud je v jejím jednání dáno zavinění. Odpovědnost v trestním právu je tedy založena na zavinění. Zásada humanismu Trestní represe by měla být represí rozumu a orgány, které se podílejí na ukládání trestu a na výkonu trestu byl měli respektovat lidskou důstojnost a zaručená lidská práva a svobody.21 Kontrolní otázky: 15) popište, jaký význam mají právní zásady pro právní odvětví a uveďte základní zásady trestního práva 16) vymezte zásady- žádný trestný čin bez zákona, žádný trest bez zákona, subsidiarity trestní represe, 17) vymezte zásady- zákazu retroaktivity, individuální trestní odpovědnosti, odpovědnosti za zavinění, humanismu.
18
IVOR, ZÁHORA, J. Repetitorium nekodifikovaného trestného práva, s. 11. IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium nekodifikovaného trestného práva, s. 11. 20 ŚÁMAL, P. K pojmu trestného činu a souvisejícím otázkám v novém trestním zákoníku, s. 132-133. 21 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 11. 19
16
2
Základy trestní odpovědnosti
V kapitole 1.2 je uvedeno, že trestní právo zahrnuje dvě roviny. Rovinu viny a rovinu trestu. Vše, co je uvedeno v této kapitole 2 se týká roviny viny pachatele. Vše, co je uvedeno v následující kapitole 3 se týká roviny trestu. Tyto dvě roviny nelze směšovat. Znovu připomínám, že jedna a tatáž okolnost nesmí být pachateli přičítána dvakrát. Jednou z pohledu viny a podruhé z pohledu trestu.
2.1
Trestní odpovědnost
Trestní odpovědností se rozumí povinnost strpět sankci stanovenou v trestním zákoně za spáchaný trestný čin.22 Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu. Trestní odpovědnost tedy znamená následnou sankční reakci státní moci na spáchaný trestný čin. Trestní odpovědnost si lze představit tak, že se skládá ze dvou elementů – z trestného činy a z trestněprávních sankcí. Pokud pachatel spáchá trestný čin je povinen snést trestněprávní sankce (tresty, ochranná opatření). Trestněprávní odpovědnost je: • individuální, neboť se týká jen konkrétní fyzické osoby, • subjektivní, neboť je založena na zavinění.
Kontrolní otázky: 18) co znamená právní odpovědnost a jaká jsou specifika trestněprávní odpovědnost, jaké jiné typy odpovědnosti známi
2.2
Trestný čin
Klíčovým pojmem trestního práva hmotného je pojem trestný čin. Trestní zákoník publikovaný pod č. 40/2009 Sb., zásadním způsobem mění definici toho, co je trestný čin. Nově se s účinností od 1.1.2010 uplatňuje formální definice trestného činu. Do této doby byl ve starém trestním zákoně č. 140/1961 Sb. definován trestný čin materiálně- formálně. Trestní zákon byl původně definován v § 3 odst. 1 trestního zákona jako: • pro společnost nebezpečný čin, • jehož znaky jsou uvedeny v zákoně. Slova „pro společnost nebezpečný čin“ představovala materiální znak trestné činu. Slova „jehož znaky jsou uvedeny v zákoně“ představovala formální znak trestného činu. Jestliže byl dán jako materiální znak, tak i znak formální jednalo se o trestný čin. Tedy jestliže se jednalo o čin pro společnost nebezpečný a současně znaky tohoto činu byly uvedeny v trestním 22
ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část, s. 26. 17
zákoně, jednalo se o trestný čin. Oba znaky, jak materiální, tak i formální se vyžadovaly k posouzení jednání jako trestného činu. Jestliže jeden ze znaků chyběl (lhostejno, zda znak materiální, nebo formální) nešlo o trestný čin. Tato definice trestného činu byla s účinností od 1.1.2010 zcela změna. Trestný čin je nově definován v § 13 odst. 1 trestního zákoníku. Podle tohoto ustanovení – trestným činem je protiprávní čin (který trestní zákon označuje za trestný) a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Trestný čin má tedy 2 definiční znaky: • jde o protiprávní čin, (označený trestním zákoníkem za trestný čin) • znaky tohoto činu musí být uvedeny v zákoně. Z uvedeného tedy vyplývá, že definice trestného činu je uvedena čistě formálně. Nikde se již nehovoří o společenské nebezpečnosti a tedy o tzv. materiálním znaku. Hovoří se tedy jen o formálních znacích trestného činu. Tuto naznačenou změnu trestního zákoníku jeho autoři zdůvodnili tím, že zakotvení formální definice trestního zákoníku bylo vedeno snahou o zvýšení jednotnosti při výkladu a aplikaci trestního zákoníku a k posílení rovnosti lidí před zákonem.23 Lze tedy pro účely této učební pomůcky dospět k následující definici trestného činu. Trestný čin je protiprávní čin, označený trestním zákoníkem za trestný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku. Jediný zákon, který totiž označuje činy za trestné a který obsahuje znaky trestných činů je trestní zákoník č. 40/2009 Sb. V žádném jiném zákoně a samozřejmě ani v jiném právním předpise nejsou uvedeny trestné činy, jen pouze v samotném trestním zákoníku. Výčet všech trestných činů je tedy proveden výlučně a pouze v samotném trestním zákoníku. Toto bývá někdy označováno za určitou specifiku českého trestního práva hmotného, neboť ve světě jsou známy i právní řády, kde jsou trestné činy uvedeny i v jiných zákonech, než pouze ve vlastním trestním zákoně.24 Avšak ustanovení § 13 odst. 1 trestního zákoníku podávající definici trestného činu je nutno dávat do souvislostí s § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Ne každý protiprávní čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku je totiž trestný čin. Je nutno zohlednit zásadu subsidiarity trestní represe. Je nutno posoudit, zda společenská škodlivost není takového charakteru, že postačí uplatnění jiných právních předisů a ne přímo uplatnění trestního zákoníku. Připomeňme si zásadu subsidiarity trestní represe nebo zásadu trestního práva jako „ultima ratio“, jako krajního prostředku ochrany zákonností, zmíněnou v úvodu učební pomůcky. Zásada subsidiarity trestní represe je vyjádřena v § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. To znamená, že pokud půjde o případ na spodní hranici trestní odpovědnosti a společenská škodlivost bude taková, že postačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, nepůjde o trestný čin, i když se bude jednat o protiprávní čin označený trestním zákoníkem za trestný, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku. Jiným právním předpisem lze označit 23 24
ŚÁMAL, P. K pojmu trestného činu a souvisejícím otázkám v novém trestním zákoníku, s. 128. ŠÁMAL, P. Vystoupení na semináři - Rekodifikace trestního práva hmotného, v Kroměříži 27.5.2009. 18
například zákon o přestupcích (č. 200/1990 Sb). Tento výklad lze doplnit následujícím konkrétním případem. Příklad: Následně uváděný příklad se týká trestného činu poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 trestního zákoníku, postihující tzv. sprejerství. Podle tohoto ustanovení, kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou či jinou látkou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden roku. A) Případ, kdy se neuplatní zásada subsidiarity. Nejprve uvedu případ, kdy se neuplatní zásada subsidiarity. Půjde o skutkový děj, kdy pachatel sprejem postříká novou fasádu na cizím rodinném domě. Takový případ je vždy spjat se značnými problémy při odstraňování následku. Společenská škodlivost je zde takového rozsahu, že je dán důvod pro posuzování takového jednání jako trestného činu. B) Případ, kdy se uplatní zásada subsidiariy. Půjde o skutkový děj, kdy pachatel například pomocí fixy či křídy napíše ne hanlivý nápis na chodník. Tento pachatel také popsal cizí věc jinou látkou, avšak společenská škodlivost takového činu je takového charakteru, že postačí použití jiného právního předpisu, a to v daném případě zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb., kdy tento čin by mohl být posouzen například jako přestupek proti majetku, samozřejmě za splnění dalších zákonných podmínek. Vztah trestného činu a přestupku V souvislosti s definicí trestného činu je nutno provést srovnání trestného činu s přestupkem. Zde se projevuje návaznost trestního práva ke správnímu právu. Přestupek je pojem správního práva. Pro vymezení vztahu trestný čin přestupek použijeme následující kritéria. Kritérium: zákonné vymezení. • trestný čin je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně, (§ 13 odst. 1 trestního zákoníku), • přestupek je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin (§ 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích). Kritérium: zavinění. • k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti (§ 13 odst. 2 trestního zákoníku), • k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, pokud, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění (§3 zákona o přestupcích). Kritérium: věk • k trestní odpovědnosti (v době zpracování této pomůcky) se vyžaduje věk 14 let (§ 25 trestního zákoníku), • k odpovědnosti za přestupek se vyžadoval věk 15. let (§ 5 odst. 1 zákona o přestupcích).
19
Kritérium: vývojová stádia • podle trestního zákoníku je trestná příprava a pokus (za podmínek § 20, § 21 trestního zákoníku), • podle zákona o přestupcích není trestná příprava, pokud je trestný jen u přestupků proti majetku podle § 50 zákona o přestupcích, Kritérium: kdo rozhoduje • o trestném činu rozhoduje soud • o přestupku rozhoduje správní orgán. Kontrolní otázky: 19) definujte pojem trestný čin 20) definujte zásadu subsidiarity trestní represe a jaký má význam pro definici trestného činu 21) jaké jsou rozdíly mezi trestným činem a přestupkem
2.3
Třídění trestných činů
V trestněprávní teorii jsou trestné činy třídy podle různých hledisek. K základnímu třídění náleží následující členění. Základní členění trestných činů je členění na: • přečiny a zločiny. • Vedle toho se rozlišuje ještě rozčlenění zločinů na další kategorii na tzv. zvlášť závažné zločiny. • Další členění trestných činů představuje členění na: • úmyslné trestné činy a nedbalostní trestné činy, • pokračující a trvající trestné činy, • poruchové a ohrožovací trestné činy, • omisivní a komisivní trestné činy.
2.3.1
Přečiny a zločiny
Rozčlenění trestných činů na přečiny a zločiny je novinkou, kterou přinesl nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Dřívější právní úprava toto členění trestných činů neznala a vycházela z jediného typu činu soudně trestného, kterým byl trestný čin. Takový stav se nazýval monoparticí. Nově je však trestní právo budováno na tzv. bipartici. Trestné činy se člení na přečiny a zločiny. Trestný čin je pojem nadřazený a zahrnuje jak zločiny, tak i přečiny. Toto rozčlenění je uvedeno v § 14 trestního zákoníku. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a dále úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby do 5-ti let. Všechny ostatní trestné činy jsou zločiny. Zločiny jsou úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby nad 5 let. V rámci zločinů se dále rozčleňují zvlášť závažné zločiny, to jsou ty zločiny, s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let. 20
Jaký je smysl vytvoření této bipartice? Autor nového trestního zákoníku P. Šámal k tomu uvádí, že toto rozčlenění pojmu trestný čin je navázáno na další instituty a má význam i z pohledu změn v trestním právu procesním, kdy je snaha u přečinů zvýšit možnost použití odklonů.25 V dalším je nutno pro stručnost výkladu odkázat na přednášky trestního práva. Příklad přečinu Přečinem je například trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, podle něhož – kdo si přisvojí cizí věc tím, že se zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Příklad zločinu Zločinem je například trestný čin padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 1 trestního zákoníku, podle něhož – kdo sobě nebo jinému opatří nebo přechovává padělané nebo pozměněné peníze nebo prvky peněz sloužící k ochraně proti jejich padělání, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
Kontrolní otázky: 22) vymezte bipartici našeho trestního zákoníku
2.3.2
Pokračující a trvající trestné činy
V minulosti se v trestněprávní teorii členily trestné činy na trestné činy pokračující, trvající a hromadné. Nový trestní zákoník však definicí pokračujících trestných činů ve svém ustanovení § 116 fakticky spojil dřívější kategorii pokračujících trestných činů a hromadných trestných činů do jediné kategorie označované jako pokračující trestné činy. Vedle toho má smysl rozlišování trvajících trestných činů. Pokračující trestné činy jsou vymezeny v § 116 trestního zákoníku. Jde o jednání složené z více dílčích útoků. Tyto dílčí útoky naplňují (buď jednotlivě, nebo ve svém souhrnu) skutkovou podstatu stejného trestného činu., jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Znakem pokračujícího trestného činu je tedy: • více dílčích útoků, • tyto dílčí útoky naplňují skutkovou podstatu určitého trestného činu (buď samy o sobě nebo až ve svém souhrnu), • tyto dílčí útoky jsou provedeny stejně nebo podobně, • dílčí útoky jsou si blízké časově, • předmět útoku je u těchto dílčích útoků podobný. Je důležité, aby trestný čin pokračující naplnil stejnou skutkovou podstatu trestného činu, přičemž je možné, aby se jednalo dílem o skutkovou podstatu základní a díle o kvalifikovanou skutkovou podstatu, případně dílem dokonaný a dílem nedokonaný trestný čin. Škody u 25
ŚÁMAL, P. K pojmu trestného činu a souvisejícím otázkám v novém trestním zákoníku, s. 135-136. 21
pokračujícího trestného činu se sčítají. Pokračování je vyloučeno v případech, kdy se jedná o část činů spáchaných ve spolupachatelství a část v jiné formě účastenství, zde se škody nesčítají.26 Trvající trestné činy nejsou vymezeny výslovně v trestním zákoníku, ale vymezuje je trestněprávní teorie. Trvající trestný čin se vyznačuje tím, že pachatel vyvolá protiprávní stav a tento protiprávní stav udržuje. Co se postihuje je právě udržování protiprávního stavu. Celý průběh jednání se pak posuzuje jako jedno jednání.27 Příklad pokračujícího trestného činu Příkladem pokračování v trestném činu poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 trestního zákoníku postihujícího tzv. sprejerství je jednání, kdy určitý pachatel v průběhu jednoho týdne, ve třech případech, vždy v noční době, opatřen sprejem jde do města s tím, že vždy má vytypován jeden rodinným dům, na němž posprejuje fasádu. Nejde o 3 trestné činy, ale o jeden trestný čin poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 trestního zákoníku a škody způsobené jednotlivými dílčími útoky se sečtou. Příklad trvajícího trestného činu Příkladem trvajícího trestného činu je trestný čin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 trestního zákoníku. Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Ze znění skutkové podstaty je patrno, že se postihuje udržování protiprávního stavu – týrání osoby, která je v péči nebo ve výchově pachatele. Význam pokračování v trestném činu Význam pokračování v trestném činu je jednak z pohledu viny a jednak z pohledu trestu. Z pohledu viny je význam v tom, že škody spáchané jednotlivými dílčími útoky se sčítají a pachatel tak odpovídá de iure za jeden pokračující trestný čin s celkovou výši škody danou součtem jednotlivých škod z jednotlivých dílčích útoků. Pokračování může být u některých trestných činů znakem skutkové podstaty trestného činu. Z pohledu trestu je pokračování v trestném činu přitěžující okolností ve smyslu § 42 písm m) trestního zákoníku. Soud jako k přitěžující okolnosti přihlédne k tomu, že pachatel trestný čin páchal, nebo v něm pokračoval po delší dobu. Nelze zapomínat na zásadu zákazu dvojího přičítání jedné okolnosti dvakrát, jednak z pohledu viny a jednak z pohledu trestu. Význam trvajících trestných činů Z pohledu viny – trvající trestný čin může být znakem skutkové podstaty. Z pohledu trestu – soud přihlédne k přitěžující okolnosti k tomu, že pachatel trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu. (§ 42 písm. m/ trestního zákoníku).
Kontrolní otázky: 23) vymezte rozdíly mezi pokračujícími a trvajícími trestnými činy
26 27
ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část, s. 29. ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část, s. 29. 22
2.3.3
Úmyslné a nedbalostní trestné činy
Další rozčlenění trestných činů je členění trestných činů na: • úmyslné trestné činy, • a nedbalostní trestné činy. Úmyslné trestné činy, jsou ty trestné činy, které ke svému spáchání vyžadují zavinění ve formě úmyslu. Nedbalostní trestné činy jsou ty, které ke svému spáchání vyžadují zavinění ve formě úmyslu. Příklad Příkladem úmyslného trestného činu je například trestný čin vraždy v § 140 odst. 1 trestního zákoníku. Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let. Příkladem nedbalostního trestného činu je například trestný čin usmrcení z nedbalosti v § 143 odst. 1 trestního zákoníku. Kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, nebo zákazem činnosti.
2.3.4
Komisivní a omisivní trestné činy
Toto rozčlenění vychází z ustanovení § 112 trestního zákoníku. Jednání se rozumí konání i opomenutí konání. Aktivní konání je označováno jako „komise“. Opomenutí konání je naproti tomu označováno jako „ omise“. Komisivní trestné činy vyžadují ke svému spáchání konání. Konáním se rozumí aktivní jednání pachatele. Omisivní trestné činy předpokládají ke svému spáchání opomenutí konání, k němuž byl pachatel povinen. Příklad Komisivním trestným činem je trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku – kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Pokud pachatel shodí poškozeného ze schodů a způsobí mu tak poranění, která poškozeného citelně omezují v obvyklém způsobu života po dobu 8 dní, dopustí se svého jednání komisivně, tedy aktivním konání. Omisivním trestným činem je například trestný čin neposkytnutí pomoci. Podle § 150 odst. 1 trestního zákoníku kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Kontrolní otázky: 24) uveďte možná třídění trestného činu
23
2.4
Skutková podstata trestného činu
Pojem skutkové podstaty trestného činu je klíčovým pojmem, s nímž praktičtí trestní právníci pracují každý den. Základním pravidlem práce trestního právníka je dostát pravidlu, že pouze to jednání, které vykazuje všechny znaky skutkové podstaty určitého trestného činu uvedeného v zákoně je trestný činem a jen za takové jednání lze dovozovat trestněprávní odpovědnost pachatele. Skutkovou podstatu lze označit za model, či šablonu trestného činu. O trestný čin se může jednat pouze tehdy, pokud naplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů, uvedených v trestním zákoně. Skutkovou podstatu lze definovat jako souhrn konkrétních znaků, které charakterizují určité lidské jednání jako trestný čin.28 Vraťme se k definici trestného činu, uvedené v § 13 odst. 1 trestního zákoníku. Trestný čin jsme definovali jako protiprávní čin, označený trestním zákoníkem za trestný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku. Skutková podstata trestného činu je tvořena pěti znaky. Těmito znaky je: protiprávnost, objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka trestného činu.. 29 Po přijetí nového trestního zákoníku je třeba k původním 4 znakům skutkové podstaty trestného činu – objektu, objektivní stránce, subjektu, subjektivní stránce – nově přičítat také protiprávnost. To souvisí s novou formální definicí trestného činu. Přikláníme se tímto k trestněprávní teorii pěstované na Masarykově univerzitě v Brně. Znaky skutkové podstaty trestného činu • Protiprávnost – je to nedovolenost činu, • Objekt trestného činu – je to zákonem chráněný zájem nebo vztah, • Objektivní stránka trestného činu – zahrnuje jednání pachatele, následek činu a příčinný vztah mezi jednáním a následkem, • Subjekt trestného činu – subjekt trestného činu je charakterizován věkem a příčetností, • Subjektivní stránka trestného činu – zahrnuje zavinění pachatele. Trestněprávní teorie se pak zabývá tříděním skutkových podstat trestných činů. V této učební pomůcce zmiňuji jediné třídění, a to třídění využívané často i v praxi. Jde o třídění skutkových podstat trestných činů na skutkové podstaty: • základní, • kvalifikované • privilegované. Toto třídění je založeno na kritériu závažnosti. Základní skutkové podstaty charakterizují základní stupeň protiprávního jednání a jsou postihovány základní trestní sazbou. Zpravidla jsou uvedeny v prvních odstavcích určitého ustanovení. Kvalifikované skutkové podstaty zpravidla následují v dalších odstavcích po základní skutkové podstatě. Obsahují zvláště přitěžující okolnosti, které podstatně zvyšují závažnost činu.
28 29
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 22. ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 31. 24
Privilegované skutkové podstaty obsahují nějakou skutečnost, která podstatnou mírou snižuje závažnost činu. Příklad Základní skutková podstata. Příkladem základní skutkové podstaty je například zločin vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku. Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let. Kvalifikovaná skutková podstata. Příkladem je zločin vraždy podle § 140 odst. 2 trestního zákoníku. Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let. Privilegovaná skutková podstata. Příkladem je zločin vražda novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku. Matka, která v rozrušení způsobeném porodem, úmyslně usmrtí při porodu, nebo bezprostředně po něm své dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.30
Kontrolní otázky: 25) co je skutková podstata trestného činu 26) jaké jsou znaky skutkové podstaty trestného činu 27) jak lze třídit skutkové podstaty
2.4.1
Protiprávnost trestného činu
Je to samostatný znak skutkové podstaty trestného činu. Protiprávnost je předpokladem pro spáchání trestného činu. To vyplývá z definice trestného činu provedené v § 13 odst. 1 trestního zákoníku. Trestným činem může být jen čin protiprávní. Protiprávnost znamená, že čin je nedovolený. Protiprávnost je třeba hodnotit jako nedovolenost vyplývající ze samotného principu trestního zákoníku a nelze ji dovozovat jen z některé skutkové podstaty. V některých skutkových podstatách je však protiprávnost výslovně uvedena.31
Kontrolní otázky: 28) vymezte pojem protiprávnost trestného činu
2.4.2
Objekt trestného činu
Objektem skutkové podstaty trestného činu je zákonem chráněný zájem nebo vztah.32 Co si lze přestavit pod slovy – zákonem chráněný zájem nebo vztah? U trestných činů proti životu a zdraví jde například o lidský život a zdraví, nebo u trestných činů proti majetku, jde o ochranu 30
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 22. ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 31. 32 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Obecná část. s. 42. 31
25
vlastnického práva. Objekt lze rozčlenit na obecný objekt (to je souhrn všech společenských vztahů chráněných trestním zákonem), dále na objekt druhový či skupinový (což je užší skupina příbuzných zájmů chráněných trestním zákonem) a na individuální (konkrétní společenský zájem chráněný určitým ustanovením trestního zákoníku). Podle druhového (skupinového) objektu, tedy podle zákonem chráněného zájmu nebo vztahu jsou v trestním zákoníku rozčleněny trestné činy. Ve zvláštní části trestního zákoníku jsou trestné činy seřazeny do dvanáctí hlav. Například v první hlavě jsou trestné činy proti životu a zdraví. Do této hlavy jsou zařazeny trestné činy, které chrání lidský život a lidské zdraví. Lidský život a lidské zdraví představují objekt těchto skutkových podstat trestných činů, jež jsou zařazeny do hlavy první. Lidská život a lidské zdraví je z hlediska typologie shora naznačené – druhovým objektem pro skutkové podstaty spadající do hlavy první trestního zákoníku. V hlavě páté zvláštní části trestního zákoníku jsou zařazeny trestné činy proti majetku. Jejich společný objekt je zájem na ochraně vlastnického práva. Ochrana vlastnického práva je druhovým objektem těchto trestných činů. Každá hlava zvláštní části trestního zákoníku má tedy vlastní druhový objekt.
Kontrolní otázky: 29) vymezte pojem objekt trestného činu 30) jaké členění objektu trestného činu znáte
2.4.3
Objektivní stránka trestného činu
Další znak skutkové podstaty trestného činu je tvořen jednáním pachatele, následkem a příčinným vztahem mezi jednáním a následkem. Jednání Jednání je projev vůle navenek. Jednáním se rozumí jednak aktivní konání pachatele tzv. komise(úmyslně zabije jiného), jednak rovněž opomenutí tohoto konání tzv. omise (neposkytne pomoc osobě, která je v nebezpečí života). Jednání může mít podobu reálného skutku (facka) nebo podobu verbálního skutku (urážka). Platí pravidlo, že jednání formou reálného skutku je obecně více závažné než jednání formou verbálního skutku.33 Následek Následkem je porušení nebo ohrožení zájmu, který je chráněn trestním zákonem. V předchozí podkapitole bylo uvedeno, že zájem chráněný zákonem je tzv. objektem trestného činu. Následek tedy neznamená nic jiného než výsledek působení pachatele na objekt trestného činu. Výsledkem tohoto působení pachatelem (výsledkem jednání pachatele) je následek trestného činu, který spočívá v poruše nebo v ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Proto se následek rozlišuje na: 33
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Obecná část. s. 46. 26
• poruchový • ohrožovací. Poruchový následek nastane tehdy, pokud výsledkem jednání pachatele je porucha zákonem chráněných zájmů. Ohrožovací následek nastane tehdy, pokud výsledkem jednání pachatele je ohrožení zákonem chráněných zájmů. Příklad Poruchový následek: Příkladem může být dokonaný trestný čin ublížení na zdraví podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku – kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví - vyžaduje se, aby došlo k poruše zdraví nebo jinému onemocnění (§ 122 odst. 1 trestního zákoníku). Ohrožovací následek: Příkladem může být trestný čin obecné ohrožení podle § 272 odst. 1 trestního zákoníku – kdo způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti – trestné je zde již jen vyvolání stavu, které je nebezpečím smrti ne skutečné smrti.34 U majetkových trestných činů představuje následek škodu. Výše škody je stanovena v trestním zákoníku pevnými finančními částkami. V novém trestním zákoníku jsou výše škod určeny v § 138 trestního zákoníku. Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,-Kč, škodou nikoli malou škoda dosahující částky nejméně 25.000,-Kč, větší škodou škoda dosahující částky nejméně 50.000,-Kč, značnou škodou škoda dosahující částky nejméně 500.000,-Kč a škodou velkého rozsahu škoda dosahující částky nejméně 5 mil. Kč. Příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Příčinou následku je jenom takové jednání, bez něhož by následek nenastal vůbec, anebo by nastal podstatně jinak. 35
Kontrolní otázky: 31) čím je tvořena objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu 32) vymezte, co rozumíme pod pojmem jednání 33) vymezte, co rozumíme pod pojmem následek 34) vymezte příčinný vztah mezi jednáním a následkem
2.4.4
Subjekt
Subjektem skutkové podstaty trestného činu je fyzická osoba, která je v době spáchání trestného činu příčetná a má v době spáchání trestného činu věk zakládající trestní odpovědnost.36 Pachatelem trestného činu může být pouze fyzická osoba V Evropě je sice mnoho zemí, které znají rovněž trestní odpovědnost právnických osob. Takový institut je znám například z Nizozemí, Francie, Rakouska, Polska, Slovinska. Jde o 34
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 167. IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium nekodifikovaného trestného práva, s. 24. 36 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium nekodifikovaného trestného práva, s. 25. 35
27
tradiční institut v oblasti anglosaské právní oblasti, kde stojí vedle odpovědnosti fyzických osob. V anglosaské právní oblasti je trestní odpovědnost právnických osob tradiční a zde se diskutuje jen formě právní úpravy. Jiné je tomu v kontinentální Evropě. V současné době je tato odpovědnost zavedena ve 24 zemích z 27 členských zemí Evropské unie. Jedná se však o mimořádně kontroverzní téma v kontinentální Evropě, neboť tak dochází k ústupu od staletími uznávané zásady evropského kontinentálního práva, že trestní odpovědnost je výlučně odpovědností individuální a je odpovědností fyzické osoby. Trestní právo v kontinentální Evropě od počátku 19. století počítá s pachatelem z masa a kostí a nikoliv s bytostí neviditelnou a nemateriální. V České republice a podobně i ve Slovenské republice se trestní odpovědnost právnických osob setkala s negativním postojem zákonodárce. 37 V našem právním řádu tedy je pachatelem výlučně fyzická osoba. Je zakotvena individuální trestní odpovědnost. Tato fyzická osoba se pak musí vyznačovat dvěma charakteristikami: • věkem • příčetností. Věk Stal při přijímání nového trestního zákoníku snad nejdiskutovanějším tématem. V době zpracování této učební pomůcky schvaloval Parlament ČR novelu trestního zákoníku, která měla opětovně vrátit původní věkovou hranici trestní odpovědnosti na 15 let. Ve schváleném znění trestního zákoníku však z jeho ustanovení § 25 vyplývá, že trestní odpovědnost začíná dovršením věku 14. let. Došlo tedy ke snížení dolní hranice trestní odpovědnosti z 15. let na 14. let. Kdo v době spáchání činu nedovršil čtrnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný. Trestní odpovědnost nastává konkrétně až od půlnoci dne následujícího po dni 14. narozenin. (§ 139 trestního zákoníku). Dítě mladší čtrnácti let není ve smyslu § 89 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. trestně odpovědné. Osoby, které v době spáchání trestného činy dovršily čtrnáct let, ale nepřekročily osmnáct let svého věku, označuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže za mladistvé. Mladiství jsou modifikovaně trestně odpovědní. Posuzování pachatele jako mladistvého není závislé na jeho nezletilosti z hlediska občanského práva. Dřívější nabytí zletilosti podle předpisů občanského práva před skutečným dovršením věku osmnácti let je z hlediska trestního práva irelevantní (§ 8/2 občanského zákoníku).38 Dovršením věku osmnácti let je fyzická osoba plně trestně odpovědná. Existuje však polehčující okolnost, pokud pachatel spáchá trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých (§ 41 písm. f/ trestního zákoníku). Pokud pachatel není trestně odpovědný (nedovršil 14 let) a spáchá čin, který jinak vykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, hovoří se, že spáchal tzv. čin jinak trestný, tedy čin, který by za jiných okolností (v případě plné trestní odpovědnosti) byl trestným činem. Na takovéto jednání dopadá ustanovení hlavy III. zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Z ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. plyne obligatorní povinnost státního zastupitelství podat návrh na uložení opatření v takové věci k soudu. Jde o návrh podávaný v občanském soudním řízení a o takovém návrhu je následně konáno občanské soudní řízení. V tomto řízení může soud pro mládež uložit opatření uvedená v § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Tento odstavec učebního textu však věcně nezapadá do problematika 37 38
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 200-201. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 194. 28
trestního práva, neboť řízení podle hlavy III. zákona č. 218/2003 Sb. není trestním řízení. V podrobnostech odkazuji na přednášky trestního práva. Příčetnost Příčetností se rozumí způsobilost být pachatelem trestného činu. Z ustanovení § 26 trestního zákoníku vyplývá, že kdo pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Aby pachatel byl trestně odpovědný, musí být u něj dáno hledisko psychiatrické a juristické hledisko jeho příčetnosti39 Psychiatrické hledisko znamená, že pachatel musí být schopen • schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání (tj. schopnost rozumová), • ovládat své jednání (tj. schopnost ovládat své jednání vůlí). Obě tyto schopnosti musí být dány kumulativně. Nestačí pouze jedna z nich. Pokud jedna z těchto schopností chybí, není dána trestní odpovědnost, takový pachatel je zpravidla (což je objasněno níže) trestně neodpovědný. Juristické hledisko znamená, že obě tyto schopnosti (tj. schopnost rozpoznávací i ovládací) musí být dány v době spáchání činu. Nepříčetnost v době před činem je pro trestní odpovědnost v zásadě nerozhodná. Nepříčetnost v době činu může znamenat, že pachatel nebude trestně odpovědný. Nepříčetnost po činu pak má zpravidla následky v rovině trestněprocesní, to znamená, že nebude možnost provést trestní řízení.40 Trestněprávní teorie se pak zabývá podmínkami tzv zaviněné nepříčetnosti. Jde o situaci, kdy si pachatel nepříčetnost způsobí sám zaviněně. Může jít například o tzv. napití se na kuráž, označované v teorii jako tzv. actio libero in causa dolosy a znamená plnou trestní odpovědnost. Tyto okolnosti jsem zmínil jen okrajově a v dalším odkazuji na systém přednášek trestního práva. Dále pak platí, že nepříčetnost musí být vždy zkoumána v každém jednotlivém případě. Zbavení způsobilosti k právním úkonům nesignalizuje, že osoba je trestněprávně neodpovědná.41 Vedle úplné nepříčetnosti počítá trestní zákoník s tzv zmenšenou příčetností. Konkrétně je tomu v ustanovení § 27 trestního zákoníku. Zmenšenou příčetností se rozumí stav, kdy schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání, nebo schopnost ovládat své jednání, je u pachatele podstatně snížena, avšak není vymizelá. Ten, kdo je zmenšeně příčetný je trestně odpovědný, přičemž se tato zmenšená příčetnost zohlední v rámci o trestu.
Kontrolní otázky: 35) čím je charakterizován znak skutkové podstaty – subjekt 36) trestněprávní odpovědnost právnických osob 37) uveďte ve kterém věku začíná trestní odpovědnost, vymezte, kdo je mladistvým a kdo dospělým pachatelem, 38) vymezte pojem - přičetnost 39) jaké důsledky má zmenšená příčetnost a nepříčetnost pachatele 39
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.51. ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 36. 41 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.52. 40
29
2.4.5
Subjektivní stránka trestného činu
Jedná se o zavinění pachatele. Zavinění pachatele představuje obligatorní znak subjektivní stránky. Zaviněním rozumíme vnitřní psychický vztah pachatele k jednání a k následku jeho jednání. Je to vnitřní psychický stav pachatele k porušení nebo k ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem.42 Rozlišujeme dvě formy zavinění: • úmysl (přímý a nepřímý) • nedbalost (vědomou a nevědomou). • Zavinění je založeno na složce: • složka vědění – vnímání a představa předmětů a jevů • složka volní – převzetí uskutečnění určitého jednání do své vůle. • V trestním právu nás zajímá především forma zavinění. • Ty si popíšeme v následujícím schématu. Typy zavinění: • Úmysl přímý (§ 15 odst. 1 písm.a/ trestního zákoníku): • pachatel věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem • pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem • Úmysl nepřímý (§ 15 odst. 1 písm. b/ trestního zákoníku) • pachatel věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem • pachatel pro případ, že takový následek způsobí byl s tím srozuměn. • Nedbalost vědomá ( § 16 odst. 1 písm. a/ trestního zákoníku) • pachatel věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, • pachatel bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí • Nedbalost nevědomá (§ 16 odst. 1 písm. b/ trestního zákoníku) • pachatel nevěděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, • pachatel vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že takový následek způsobí. Jaký typ zavinění je v konkrétním případě třeba, aby šlo o trestný čin? Na tuto otázku dává odpověď ustanovení § 13 odst. 1 trestního zákoníku. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, pokud trestní zákon výslovně nestanoví, že postačí zavinění z nedbalosti. Pokud k trestní odpovědnosti je třeba úmyslného zavinění, pak postačí zavinění ve formě nepřímého úmyslu. Pokud k trestní odpovědnosti postačí nedbalost, pak postačí nedbalost nevědomá. Úmysl je vyšší forma zavinění než nedbalost. Úmysl přímý znamená vyšší stupeň zavinění než úmysl nepřímý.43 Rozdíl mezi úmyslem přímým a nepřímým je ve složce volní. Zatímco přímý úmysl znamená, že pachatel chce způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, tedy jedná fakticky s cílem způsobit trestný čin, tak u úmyslu nepřímého
42 43
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.55. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 194 30
pachatel je srozuměn, že takový následek způsobí, tedy způsobení následku není pro pachatele jeho přímým cílem, ale pachatel sleduje jiný cíl, nebo žádný cíl. Srozumění je i smíření pachatele s tím, že může takový následek způsobit (§ 15 odst. 2 trestního zákoníku). Rozdíl mezi úmyslem nepřímým a nedbalostí vědomou je ve složce volní. Při úmyslu nepřímém pachatel je srozuměn s následkem, který způsobí, při nedbalosti vědomí – bez přiměřených okolností spoléhá, že takový následek nezpůsobí. Nedbalost vědomá je vyšší stupeň zavinění, než nedbalost nevědomá. Oproti dřívější právní úpravě pak trestní zákoník definuje rovněž hrubou nedbalost, a to definicí v § 16 odst. 2 trestního zákoníku. Jde o zřejmou bezohlednost pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem. Konstrukce skutkových podstat z pohledu zavinění: • zavinění není ve skutkové podstatě vyjádřeno, pro trestní odpovědnost se vyžaduje úmyslné zavinění, • skutková podstata výslovně obsahuje úmysl, žádá se úmyslné zavinění, je to v zájmu srozumitelnosti, kdy je třeba rozlišovat úmyslný a nedbalostní trestný čin s jinak shodnou objektivní stránkou, • skutková podstata obsahuje slova „byť i z nedbalosti“, pak postačí zavinění z nedbalosti nevědomé, • skutková podstata obsahuje zavinění pouze v nedbalostní formě, vyžaduje se pouze nedbalost, postačí nedbalost nevědomá.44 Pokud jde o okolnost zvlášť přitěžující, postačí zavinění z nedbalosti, pokud zákon nestanoví jinak (§ 17 trestního zákoníku).
Kontrolní otázky: 40) vymezte úmyslné a nedbalostní zavinění a jejich rozdíly 41) jaký je konstrukce skutkových podstat z pohledu zavinění
2.4.6
Omyl v trestním právu
Omyl v trestním právu má velký význam. Pokud se hovoří o omylu, má se pro srozumitelnost na mysli omyl na straně pachatele, tedy určitý nesoulad mezi představou pachatele a objektivní skutečností. Význam omylu zdůraznil nový trestní zákoník tím, že upravil omyl přímo v ustanoveních trestního zákoníku, což je podstatná změna proti předchozí právní úpravě, která n žádnou takovou právní úpravu neznala a vše upravovala pouze trestněprávní teorie a konkrétní případy pak řešila trestněprávní praxe. Omyl může nastat jednak o právních otázkách, pak se mluví o právním omylu, nebo o skutkových otázkách, pak se mluví o skutkovém omylu. Právní omyl je omyl o tom, zda určité jednání označuje trestní zákoník za trestné. Pokud se pachatel domnívá, že určité jednání není trestným činem, ale ve skutečnosti je trestným 44
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.60-61.
31
činem, pak tento omyl pachateli škodí. Neznalost trestního zákoníku pachateli škodí. Pachatel bude trestně odpovědný.45 Pokud pak jde o ustanovení § 19 odst. 1,2 trestního zákoníku, pak toto ustanovení se týká toliko neznalosti mimotrestních právních norem, jichž se trestní zákoník dovolává. Například přečinu poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo znečistí nebo poškodí půdu, vodu, les, nebo jinou složku životního prostředí tím, že poruší zákony o životním prostředí. Na toto dopadá ustanovení § 19 trestního zákoníku.46 Příklad právního omylu Pachatel odcizí sousedovi motorovou pilu, neboť se domnívá, že krádež není trestná. Tento právní omyl pachateli škodí. Platí zásada neznalost trestního zákona pachateli škodí. Pachatel bude trestně odpovědný. Skutkový omyl je omyl o faktických okolnostech. Platí zásada, že pokud pachatel neví, že je dána skutková okolnost podmiňující trestnost činu, nejedná úmyslně, ale v jeho jednání může být dána pouze nedbalost nevědomá. Je tedy vyloučena odpovědnost pachatele za úmyslný trestný čin. 47 Příklad: Pachatel souloží s dívkou, o níž se domnívá, že již měla 15.let, ačkoliv je jí méně než 14. let. Je vyloučen úmysl pachatele. Nemůže jíž o zločin pohlavní zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku – kdo vykoná soulož s dítětem mladším čtrnácti let nebo je jiným způsobem pohlavně zneužije bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let Nemůže jít o tento zločin, neboť k jeho trestnosti se vyžaduje úmysl a ten není dán.48 Tento výklad omylu je pouze částečný, avšak pro potřeby výuky a i pro potřeby praxe postačí. Uvedeny byly jen případy tzv. negativního omylu.
Kontrolní otázky: 42) vymezte pojem omyl v trestním právu
2.5
2.5 Vývojová stádia trestného činu
Trestný čin může být dílem okamžiku. Někdy však můžeme rozlišovat i určité fáze vedoucí k trestnému činu. Takto rozlišujeme přípravu a pokus trestného činu.49 Příprava a pokus trestného činu jsou vývojovými stádii trestného činu. Vývojová stádia trestného činu jsou typické pro uskutečnění úmyslu spáchat trestný čin.50 Příprava i pokus trestného činu podléhají trestnímu postihu. Od přípravy a pokusu musíme odlišit dokonání, což je stav, kdy pachatel naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu.
45
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 62. ŠÁMAL, P. Vystoupení na semináři - Rekodifikace trestního práva hmotného, v Kroměříži 27.5.2009 47 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.63. 48 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.63 49 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.64. 50 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium nekodifikovaného trestného práva, s. 38. 46
32
Proč se rozlišují vývojová stádia trestného činu? Jejich rozlišování je významné proto, neboť u složitějších trestných činů se musí pachatel na spáchání trestného činu připravovat a odstraňovat různé překážky. Vývojová stádia jsou omezeny na úmyslné trestné činy, trestnost přípravy je omezena jen na zvlášť závažné zločiny Nejzávažnější formou trestného činu je tzv. dokonání. Platí zásada, že pokud se trestného činu může dopustit jen určitý okruh pachatelů (například jen ten, kdo je veřejný činitel), rovněž přípravy a pokusu se může dopustit jen ten, kdo spadá do tohoto okruhu pachatelů.51 Jaký je vzájemný poměr dokonání, pokusu a přípravy? Platí pravidlo, že pachateli lze přičítat jen tu formu, která je nejbližší dokonání.52
Kontrolní otázky: 43) jaká vývojová stádia známe a které vývojové stádium je nejzávažnější
2.5.1
Příprava
Nový trestní zákoníku omezil proti předchozí právní úpravě tuto formu trestného činu. Příprava je upravena v § 20 trestního zákoníku. Přípravou je jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu. Příprava je trestná jenom u toho zvlášť závažného zločinu, u kterého to trestní zákon výslovně stanoví. Příprava je trestná pouze tehdy, pokud nedošlo k pokusu nebo k dokonání trestného činu. Příprava je tedy jednání: • úmyslné, • směřující k určitému zvlášť závažnému zločinu, • směřující k určitému zvlášť závažnému trestnému činu vzdáleně (neboť nemohlo dojít ani k pokusu o trestný čin) • které vykazuje nedostatek následku zvlášť závažného zločinu. Zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, kde trestní zákon stanoví horní hranici trestní sazby nejméně 10 let. K méně závažným trestným činům není příprava trestná. Shora bylo uvedeno, že příprava je trestná navíc jen u toho zvlášť závažného zločinu, u kterého to trestní zákoník výslovně stanoví. Příklad Zvlášť závažný zločin, u něhož je příprava trestná. Tímto je zločin vraždy upravený v ustanovení § 140 trestního zákoníku, neboť v § 140 odst. 4 trestního zákoníku je uvedeno, že příprava je trestná.
51 52
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.65. IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium nekodifikovaného trestného práva, s. 38.
33
Zvlášť závažný zločin, u něhož není příprava trestná. Tímto je zločin výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 2 trestního zákoníku. V ustanoví § 286 není výslovně uvedeno, že příprava je trestný. V úvodu této kapitoly jsem uvedl, že nový trestní zákoníku proti předchozímu právnímu stavu ještě více omezil tuto formu přípravy. Ke změně došlo tím, že dříve byla příprava trestný ke všem zvlášť závažným úmyslným trestným činům, což byly trestné činy vyjmenované v § 62 trestního zákona a ty,u nichž horní hranice činila 8 let a k trestnosti přípravy se nevyžadovalo, aby u konkrétního ustanovení musel trestní zákon vždy výslovně, zda je příprava trestný. Do roku 1990 byla příprava podle zákona dokonce obecně trestná. K formám přípravy stanovenými trestním zákoníkem náleží zejména: organizování zvlášť závažného zločinu, nebo opatřování, přizpůsobování prostředků, nástrojů k jeho spáchání, nebo spolčení, srocení, návodu a pomoci k takovému zločinu Příprava je trestná podle trestní sazby stanovené za dokonaný zvlášť závažný zločin, pokud zákon nestanoví jinak. To znamená, že trest se uloží podle trestní sazby za dokonaný trestný čin. Je možný zánik trestnosti přípravy (§ 20 odst. 3 trestního zákoníku). Příklad přípravy k trestnému činu vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku. Pachatel si opatří pistoli za účelem provedení vraždy.
Kontrolní otázky: 44) vymezte pojem příprava trestného činu a k jakým trestným činům je možná
2.5.2
Pokus
Je upraven v § 21 trestního zákoníku. Je to jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a tohoto jednání se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Pokus je trestný ke všem úmyslným trestným činům. Pokus tedy je (na rozdíl od přípravy) obecně trestný. Ke znakům pokusu trestného činu náleží, že jde o: • jednání úmyslné, • jednání, které směřuje k určitému individuálnímu úmyslnému trestnému činu, • jednání, které směřuje k takovému úmyslnému trestnému činu bezprostředně, • nedostatek následku trestného činu. Pachatel pokusu tedy svým jednáním bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, tzn., že již zpravidla naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu, jedná přitom v úmyslu dokonat trestný čin, ale k dokonání nedojde, tedy stále ještě nenastal následek trestného činu. Pokus je trestný podle trestní sazby za dokonaný trestný čin (§ 20 odst. 2 trestního zákoníku) To znamená, že trest se uloží podle trestní sazby za dokonaný trestný čin. Je možný zánik trestnosti pokusu (§ 21 odst. 3 trestního zákoníku). Příklad pokusu zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku Pachatel – vrah čeká na oběť a míří na ni střelnou zbraní
34
Kontrolní otázky: 45) vymezte pojem pokus trestného činu.
2.6
Pachatelství, spolupachatelství, účastenství na trestném činu
Pachatelem je ten, kdo trestný čin spáchal sám. Pachatelem trestného činu může být jen fyzická osoba. Pachatel musí naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokusu či přípravy. Pokud ke spáchání trestného činu vyžaduje trestní zákon zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení, pak pachatelem nebo spolupachatelem může být jen ta osoba, která má požadovanou vlastnost, způsobilost, postavení. Jestliže zákon stanoví, že pachatel musí být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení, jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná.53 Spolupachatelství je vymezeno v § 23 trestního zákoníku. Trestní zákoník stanoví znaky spolupachatelství. Těmito jsou: • spáchání trestného činu společným jednáním (objektivní podmínka) • úmysl k tomu směřující (subjektivní podmínka).54 Zjednodušeně řečeno: znakem spolupachatelství je společné jednání a společný úmysl dvou či více osob. Společné jednání má více podob. Jde o tyto podoby společné jednání55: 1. Každý spolupachatel uskuteční všechny znaky skutkové podstaty téhož trestného činu. Příklad Ve věci jde o zločin vraždy. Jeden spolupachatel zasadí poškozenému bodnou ránu do oblasti srdce, druhý spolupachatel rozdrtí poškozenému hlavu. Každý tedy vykoná to, co skutková podstata vyžaduje.56 2. Každý spolupachatel uskuteční jen některý ze znaků skutkové podstaty určitého trestného činu. Skutková podstata je však naplněna až souhrnem těchto jednání. Příklad Ve věci jde o zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. K naplnění této skutkové podstaty je (při určitém zjednodušení pro náš případ), třeba jednak užití násilí proti jinému a současně zmocnění se cizí věci – jde o užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. V konkrétním případě jeden spolupachatel užije násilí proti tělu poškozeného v loupežném úmyslu a druhý spolupachatel se zmocní cizí věci.57 3. Jednání každého spolupachatele je článkem řetězu, nenaplňuje ani dílčí znak skutkové podstaty určitého trestného činu. Až ve svém souhrnu pak tato jednání tvoří skutkovou podstatu. 53
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium nekodifikovaného trestného práva, s. 43. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 292. 55 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.71. 56 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 293. 57 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.71. 54
35
Příklad Jde o těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku. Tři spolupachatelé napadají poškozeného. Jednání každého samostatně nenaplňuje skutkovou podstatu tohoto trestného činu, ta je naplněna až ve svém celku a působí současně. Až spojením článků řetězu je skutková podstata tohoto trestného činu naplněna.58 Vedle společného jednání je druhým znakem spolupachatelství společný úmysl spolupachatele. Není-li tento znak dán, znamená to, že nejde o spolupachatelství. Společným úmysl je například společný úmysl usmrtit jiného, společný úmysl odcizit cizí věc apod. Společný úmysl vyplývá z dohody mezi spolupachateli, která může být učiněna ústně ale rovněž konkludentně. Spolupachatelství se připouští pouze u úmyslných trestných činů a u nedbalostních je vyloučeno. Spolupachatelství je možné pouze u trestných činů ve stádiu pokusu a přípravy.59 Platí pravidlo, že každý ze spolupachatelů odpovídá tak, jako by trestný čin spáchal sám.60 Účastenství na trestném činu. Podstata: účastník přispívá k tomu, že došlo k naplnění znaků skutkové podstaty určitého trestného činu, ale sám účastník tyto znaky skutkové podstaty trestného činu nenaplňuje. 61 Účastník se tedy pouze účastní na trestném činu hlavního pachatele. Přispívá k tomu, aby hlavní pachatel spáchal trestný čin. Účastník nepáchá svůj vlastní trestný čin, ale účastní se na trestném činu někoho jiného. Účastník nese odpovědnost za trestný čin, který spáchala jiná osoba. Jaké jsou formy účastenství? Tyto jsou uvedeny v § 24 trestního zákoníku. K nim náleží: • organizátorství, • návod, • pomoc. Organizátorem je ten, kdo spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil. Návodce je ten, kdo vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin. Pomocníkem je ten, kdo usnadnil jinému spáchání trestného činu, například vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, slibem přispět po činu, opatřením prostředků, odstraněním překážek. Trestnost účastníka je závislá na trestní odpovědnosti hlavního pachatele, hovoří se o zásadě akcesority účastenství.Účastenství je trestné pouze tehdy, pokud se hlavní pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Pokud se hlavní pachatel o trestný čin ani nepokusil, resp.jeho jednání nedospělo ani do stádia pokusu trestného činu., nemůže jít o účastenství. Účastenství je vždy úmyslná účast na trestné činu. Mezi činem účastníka a trestným činem hlavního pachatele musí být příčinná souvislost.62
Kontrolní otázky: 46) co je pachatelství 47) co je spolupachatelství 47) jaké jsou formy společného jednání u spolupachatelů 48) co je účastenství na trestném činu a jaké jsou jeho formy 58
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.71. KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.71. 60 ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 45. 61 ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 46. 62 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 309. 59
36
2.7
Okolnosti vylučující protiprávnost činu
Okolnostmi vylučujícími protiprávnost se v trestním právu označují některé okolnosti, které, když nastanou způsobují, že čin, který se podobá trestnému činu (tzv. čin jinak trestný), není trestným činem, neboť mu chybí protiprávnost.63 Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. přinesl rozšíření těchto okolností, které vylučují protiprávnost. Dřívější právní úprava obsahovala definici trestného činu jako činu, který je pro společnost nepatrný, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. K tomu, aby čin byl trestným činem se tedy vyžadovala jednak společenská nebezpečnost tohoto činu a jednak to, aby tento čin vykazoval znaky určité skutkové podstaty trestného činu. Tyto okolnosti se dříve nazývaly okolnostmi vylučujícími nebezpečnost činu pro společnost. Dřívější právní úprava výslovně obsahovala pouze 3 tyto okolnosti, a to nutnou obranu, krajní nouzi a dovolené použití zbraně. Ostatní okolnosti, jako jsou svolení poškozeného, plnění povinnosti nebo rozkazu, výkon práva, výkon povolání, lékařský zákrok, zadržení pachatele, dovolené riziko, zpracovávala teorie i praxe trestního práva. Praxí však byla pociťována potřeba přesnějšího zákonného vymezení všech těchto institutů.64 Na tyto potřeby reagoval nový trestní zákoník. S účinností od 1.1.2010 náleží mezi okolnosti vylučující protiprávnost: • krajní nouze, • nutná obrana, • svolení poškozeného, • přípustné riziko, • oprávněné použití zbraně.
Kontrolní otázky: 49) jaký význam mají okolnosti vylučující protiprávnost 50) jaké okolnosti vylučující protiprávnost známe
2.7.1
Nutná obrana
Nutná obrana je často diskutovaná okolnost, která vylučuje protiprávnost činu. Protiprávnost činu je jedním z definičních znaků trestného činu. Kdo jedná za podmínek a v mezích nutné obrany není trestně odpovědný a jeho čin je beztrestný. Aby se však uplatnilo právo nutné obrany, je třeba předem stanovených podmínek. Nutná obrana je určité jednání člověka za určité situace. Podmínky pro právo nutné obrany jsou: 1. podmínky pro vznik práva na jednání v nutné obraně 2. podmínky, které určují způsob jednání obránce za stavu nutné obrány. Pokud nebude splněna některá z těchto podmínek, nepůjde o nutnou obranu a jednání osoby bude trestné. 65 Nový trestní zákoník nepřinesl proti předchozímu právnímu stavu rozšíření podmínek nutné obrany. Nutná obrana je upravena v § 29 trestního zákoníku. Je definována 63
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium nekodifikovaného trestného práva, s. 29. KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.71. 65 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s.85. 64
37
jako čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Nejde o nutnou obranu, pokud byla obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Stav nutné obrany vylučuje protiprávnost činu, a to od samého počátku. Čin spáchaný v nutné obraně není trestným činem a nemůže být postižen žádným trestem ani žádnou sankcí. Podstatou nutné obrany je odvrácení útoku na zájmy chráněné trestním zákonem. Toto odvrácení se děje činem, který by jinak byl trestným činem. Avšak ten, kdo odvrací útok, chrání tytéž zájmy jako trestní zákon, a jedná ve shodě s trestním zákonem. Čin toho, kdo jedná v nutné obraně, vlastně nahrazuje zásah orgánů veřejné moci. Jedná se vlastně o uplatnění svépomoci proti bezpráví, jde o uplatnění práva svépomocí. 66 K nutné obraně je oprávněn kdokoliv, a to i když útok nesměřuje vůči němu samému. Nutná obrana však musí směřovat vždy jen vůči útočníkovi.67 Obránce nemusí zkoumat, zda lze útok odvrátit i jiným způsobem, neplatí tzv. subsidiarita. Ad 1) Podmínky pro vznik práva na jednání v nutné obraně Mezi tyto podmínky řadíme následující podmínky. Jsou to následující podmínky, aby bylo možno jednat v nutné obraně: • útok na zájmy chráněné trestním zákonem, jde o útok určité fyzické osoby, • protiprávnost útoku, útok musí být protiprávní, nutná obrana není dovolena vůči jednáním dovoleným, • reálnost útoku, útok nesmí být pouze ve fantazii obránce, • trvání nebo přímá hrozba útoku, útok musí trvat nebo bezprostředně hrozit.68 Ad 2) Podmínky, které určují způsob jednání obránce za stavu nutné obrány Skutečnost, že je dán protiprávní reálný trvající útok na zájmy chráněné trestním zákonem ještě neznamená, že je možno způsobit útočníkovi libovolně velkou škodu.Útočník totiž neztrácí veškerá práva a také musí být do určité míry chráněn. Toto je právě vyjádřeno v trestním zákoníku slovy: nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Od obránce se tedy vyžaduje přiměřenost jeho obrany (proporcionalita), ale to neznamená úplnou přiměřenost. Způsobená škoda jednáním v nutné obraně i intenzita obrany mohou být i větší než škoda a intenzita útočníka.69 Ostatně, aby byla obrana úspěšná, musí být silnější než útok. Jinak ztrácí právo obrany smysl. Co znamená termín v trestním zákoníku – způsob útoku? Znamená zejména: • způsob útoku v daném okamžiku ( zda jde o útok jednotlivce, či skupiny, zda útočník používá zbraň, jaký je poměr sil mezi útočníkem a obráncem, k útoku dochází v noci, na osamělém místě, jaká je možnost zásahu policie či veřejnosti)
66
ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 53. ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 53. 68 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 85-87. 69 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 87. 67
38
• způsob útoku, který bezprostředně hrozí ( zda statný útočník použije po počátečním neúspěchu větší síly, silnějšího prostředku, k útočníkovi se připojí další osoby, které ho doprovázejí apod.).70 Obránce nemusí být jen pasivní, ale může být i aktivní. Aktivitou se nestává z obránce útočník. O tom, kdo je útočník a kdo je obránce rozhoduje zásadně iniciativa na počátku střetnutí, nikoliv jeho další průběh. Přiměřenost obrany se posuzuje podle objektivních okolností případu, ale i podle představ obránce, tedy i podle toho, jak se čin obránci jevil.71 Pokud by došlo k vybočení z mezí nutné obrany, pak by obránce mohl být trestně odpovědný. V úvahu však připadá, že se u něj uplatní polehčující okolnost podle § 41 písm. g) trestního zákoníku – spáchal trestný čin odvraceje útok, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo meze nutné obrany.
Kontrolní otázky: 51) jaké jsou podmínky pro vznik práva jednat v nutné obraně 52) jaké jsou podmínky, které určují způsob jednání obránce za stavu nutné obrany
2.7.2
Krajní nouze
Do krajní nouze spadá následující případ Pachatelem trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku je mimo jiné řidič, který má v krvi nejméně 1 promile alkoholu a řídí motorové vozidlo. Může však nastat situace, že takový řidič veze z osamělého vzdáleného místa, kde není telefonní signál, těhotnou ženu do porodnice ve vážném zdravotním stavu, který již nesnese vyčkávání na příjezd vozidla rychlé zdravotnické služby. Pak tento řidič jedná v krajní nouzi. Krajní nouze tedy znamená, že je dána kolize mezi právními povinnostmi. V našem případě kolize právní povinnosti – řídit vozidlo ve stavu způsobilém a právní povinnosti – poskytnout pomoc člověku ohroženému na životě. Krajní nouze znamená, že se chrání určitý zájem tím, že se obětuje jiný zájem. Dochází tu tedy ke střetu dvou státem chráněných zájmů. Jedna povinnost je splněna tím, že je porušena druhá povinnost. Stav krajní nouze vylučuje protiprávnost činu pro společnost. Při odvrácení hrozící poruchy je možné zasáhnout i do zájmů jiné třetí osoby.72 Nejpodstatnějším rozdílem, podle něhož se hned pozná, zda jsou podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, je to, že jednání v nutné obraně je zaměřeno vždy proti útočníkovi, zatímco jednání v krajní nouzi směřuje vždy proti jiné osobě, než útočníkovi, tedy proti zájmům třetích osob, které stav krajní nouze nevyvolaly a ani na něm nenesly žádnou vinu. Zájmy těchto osob je třeba chránit více než zájmy útočníka,a proto jsou podmínky krajní nouze přísnější než u nutné obrany.73 70
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 256. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 258. 72 ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 54. 73 ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 54. 71
39
Krajní nouze je definována v § 28 trestního zákoníku. Proti předchozí právní úpravě nedošlo ke změně v právní úpravě krajní nouze. Je definována jako čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem. Kdo jedná v krajní nouzi nespáchá trestný čin. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno nebezpečí odvrátit za daných okolností jinak anebo jestliže způsobený následek je zřejmě stejně závažný, nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Podmínky krajní nouze jsou stanoveny takto: • nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnu trestním zákonem, pojem nebezpečí se chápe šířeji než útok u nutné obrany, pramenem nebezpečí mohou být přírodní síly, povodně, požáry, zemětřesení, technické nedostatky, i nebezpečné lidské jednání, • podpůrnost (subsidiarita) jednání v krajní nouzi, podmínkou pro jednání v krajní nouzi je, že nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak, pokud je nebezpečí možno odvrátit více možnostmi a jedna možnost je bez způsobení škody, pak je třeba zvolit to cestu, pokud je nebezpečí možno odvrátit více možnostmi, pak je třeba zvolit libovolnou možnost, avšak pouze takovou, jestliže škoda způsobená při odvrácení nebezpečí musí být menší než škoda, která hrozila, • úměrnost (proporcionalita) následků, následek při odvrácení nebezpečí nesmí být stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, musí být vždy menší než ten, který hrozil, • není beztrestný ten, kdo je povinen nebezpečí snášet, např. lékař, požárník, policista, lékař nemůže odmítnout ošetřit nemocného nakaženého infekční chorobou, protože by mohl být lékařův život ohrožen, požárník nemůže odmítnout při požáru zasahovat, protože by mohl být život požárníka ohrožen.74 Zvláštní případy pak představuje například – útok osoby nepříčetné, choromyslné, útok dítěte. Jsou 2 názory, jak lze proti nim jednat. Starší názory tvrdí, že se tyto případy posuzují na půli cesty mezi krajní nouzí a nutnou obranou. Uplatní se subsidiarita jednání podle krajní nouze, ale připouští se způsobení větší škody než která hrozila (podle nutné obrany).75 Novější názory tvrdí, že tyto případy se řeší jako nutná obrana.76 K útoku zvířete. Pokud je zvíře poštváno člověkem, pak jde o útok člověka a zvíře je živým nástrojem v rukou útočníka. Pak lze uplatnit jednání v nutné obraně. Nebo jiný případ – majitel jde venčit psa do parku, pes napadne dítě a pokouše je a majitel proti tomu nijak nezasáhne, nic neučiní. Pak lze uplatnit jednání v nutné obraně. 77 Pokud by došlo k vybočení z mezí krajní nouze, pak by ten, kdo odvracel nebezpečí, mohl být trestně odpovědný. V úvahu však připadá, že se u něj uplatní polehčující okolnost podle § 41 písm. g) trestního zákoníku – spáchal trestný čin odvraceje nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky krajní nouze nebo meze krajní nouze.
Kontrolní otázky: 53) definujte podmínky pro uplatnění krajní nouze 74
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 88-89. KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 88 76 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 251. 77 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 254. 75
40
2.7.3
Oprávněné užití zbraně
Trestní zákoník v § 32 uvádí, že trestný čin nespáchá ten, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem. Takovým jiným právním předpisem je například zákon o policii. Pokud policista použije zbraně v mezích zákona o policii, nebude trestně odpovědný a jeho čin, i když případě povede k usmrcení osoby, nebude protiprávní a nepůjde tedy o trestný čin.
2.7.4
Svolení poškozeného
Je nově zakotveno v § 30 trestního zákoníku. Trestný čin nespáchá ten, kdo ho vykonal se souhlasem poškozeného. Svolení nemůže dát poškozený k ublížení na zdraví nebo k usmrcení. 78 Svolení musí být dáno dobrovolně, určitě a vážně a srozumitelně. Musí být dáno před činem nebo při činu. Dokonce se připouští i svolení po činu, pokud pachatel mohl předpokládat, že osoba by souhlas dala.
2.7.5
Přípustné riziko
Je nově upraveno v § 30 trestního zákoníku. Trestný čin nespáchá ten, kdo vykonává společensky prospěšnou činnost a při ní ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, pokud společensky prospěšný výsledek nelze dosáhnout bez rizika ohrožení zájmu chráněno trestním zákonem. 79 Nejde však o přípustné riziko, pokud výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, nebo vykonávání činu odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti, nebo se příčí dobrým mravům.
2.8
Okolnosti způsobující zánik trestnosti činu
Okolnosti způsobující zánik trestnosti činu je třeba odlišit od okolností vylučujících protiprávnost. Zatímco u okolností vylučujících protiprávnost chybí od počátku znak trestného činu – chybí protiprávnost – tedy od počátku nejde o trestný čin, jiné je tomu u okolností, které způsobují zánik trestnosti činu. V případě těchto okolností došlo k jednání, toto jednání je trestný činem, ale v důsledku určitých okolností dojde k zániku trestnosti činu a čin následně (po určité době od jeho spáchání) přestane být trestným činem. Tyto okolnosti nahradily proti dřívější právní úpravě tzv. okolnosti způsobující zánik nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Jedna z těchto dřívějších okolností, a to zánik nebezpečnosti trestného činu pro společnost dříve uvedená v § 65 trestního zákona byla zcela 78 79
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium nekodifikovaného trestného práva, s. 36. IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 33. 41
vypuštěna. Naznačené změny bezprostředně souvisí s nově zavedenou formální definicí trestného činu a s tím, že trestní zákoník již nepracuje s kategorií společenské nebezpečnosti. K okolnostem, které způsobují zánik trestnosti činu náleží: • účinná lítost a • promlčení trestní odpovědnosti. Promlčení trestní odpovědnosti nově upravené v § 34 a § 35 trestního zákoníku, znamená, že trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby uvedené v zákoně, která je odstupňována podle výšky trestní sazby. Délka promlčecí doby činí od 3 do 20 let. Zákon stanoví, která doba se do promlčecí doby nezapočítává a kdy se promlčení přerušuje. Jsou dále vyjmenovány trestné činy, které jsou vyloučeny z promlčení. 80 Nový trestní zákoník nově oproti předchozí právní úpravě stanoví, odkdy běží promlčecí doba. Podle § 34 odst. 2 trestního zákoníku základním pravidlem je, že promlčecí doba běží od ukončení jednání pachatele (podle dřívější právní úpravy od spáchání činu). Pokud je však znakem skutkové podstaty účinek, pak promlčecí doba běží od okamžiku, kdy účinek nastal. Účastníkovi běží promlčecí doba od ukončení činu hlavního pachatele. Účinná lítost upravená v § 33 trestního zákoníku znamená, že u určitých trestných činů (např. u neposkytnutí pomoci podle § 150 trestního zákoníku), které jsou již dokonány, dojde k zániku jejich trestnosti tím, že pachatel dobrovolně: • oznámil svůj čin policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci v době, kdy mohlo být zabráněno škodlivému následku z tohoto činu, • nebo, pokud svůj čin neoznámil, tak pokud sám zamezil nebo napravil škodlivý následek svého činu. Stát pomocí účinné lítosti raději slíbí pachateli beztrestnost, s cílem zajistit prioritně zamezení nebo nápravu následku určitých trestných činů. 81 Podmínka dobrovolnosti není splněna, pokud pachatele vede i mylná domněnka, že jeho trestný čin byl odhalen, nebo jestliže jedná již pod vlivem zahájeného (probíhajícího) trestního stíhání.82
Kontrolní otázky: 54) jaký význam mají okolnosti způsobující zánik trestnosti činu a čím se liší od okolností vylučujících protiprávnost 55) jaké druhy okolností způsobujících zánik trestnosti činu známe popište jejich charakteristiku
80
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 50. KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 88-89. 82 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 333. 81
42
2.9
Souběh, recidiva
Mnohost trestných činů znamená, že pachatel spáchá více trestných činů než jeden. V rámci mnohosti trestných činů se v trestním právu rozlišuje jednak souběh a jednak recidiva. Souběh je nutno odlišovat od recidivy. Recidiva znamená, že pachatel poté, co byl pravomocně odsouzen za předcházející trestný čin, se dopustí znovu trestné činnosti. To neplatí, pokud ohledně předchozí trestné činnosti došlo k zahlazení odsouzení a na pachatele se hledí, jakoby nebyl odsouzen.83 Recidiva může být stejnorodá, to znamená, že pachatel znovu naplní tutéž skutkovou podstatu stejného trestného činu, nebo skutkovou podstatu se shodným individuálním objektem, či spáchá trestný čin stejného druhu, nebo může být nestejnorodá, která se týká jiných případů. Recidiva může být znakem skutkové podstaty. Příklad recidivy, která je znakem skutkové podstaty trestného činu Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Za to bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Příkladem může být jednání pachatele, který se 1.1.2010 vloupal do novinového stánku v prostoru autobusového nádraží v Uh. Hradišti a odcizil odtud cigarety v hodnotě 1.000,-Kč. Za spáchání přečinu byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Uh. Hradišti dne 1.2.2010 k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíce s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 rok do 1.2.2011. Dne 15.2.2010 se pachatel dopustí opětovně vloupání do novinového stánku v prostoru vlakového nádraží v Uh. Hradišti, odkud odcizí cigarety v hodnotě 700,-Kč. Toto jeho jednání naplňuje již znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku. Recidiva je i přitěžující okolnost výslovně uvedená v § 42 písm. p) trestního zákoníku. Při úvaze o druhu trestu a jeho výměře přihlédne soud k tomu, že pachatel byl již za trestný čin v minulosti odsouzen. Upozorňuji na zásadu zákazu dvojího přičítání. Jedna a tatáž okolnost nemůže být pachateli přičítána jak z hlediska viny, tak i z hlediska trestu. Pokud je mu přičtena z pohledu viny, nemůže mu být přičtena z pohledu trestu. Výklad o recidivě je nutno doplnit o skutečnost, že oproti předchozí právní úpravě byl zcela vypuštěn institut zvlášť nebezpečné recidivy. Pro úplnost je třeba uvést, že nově byl zaveden institut mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody podle § 59 trestního zákoníku. Souběhem se nazývají případy, kdy pachatel spáchá více trestných činů ještě před tím, než byl za některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek, nebo doručen trestní příkaz.84 Souběh se vyznačuje zvláštním režimem trestání. Ukládá se buď úhrnný trest, nebo souhrnný trest.
83 84
ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 51. KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 75. 43
Na tomto místě je třeba připomenout, že anglosaské právo stojí na principu, že při ukládání trestu za souběh trestných činů se uplatní tzv. zásada sčítací, tzn. kolik je trestných činů, tolit dostane pachatel trestů a tyto se sečtou. Proto pachatel může obdržet celkový trest například ve výměře 100 let odnětí svobody. Naproti tomu v našem právu se uplatňuje především tzv. zásada absorpce, tzn, že nejpřísnější z trestných činů, které pachatel spáchal jakoby pohltil mírnější trestné činy spáchané tímto pachatelem a trest se pachateli ukládá podle trestní sazby za nejpřísněji trestný čin.
Kontrolní otázky: 56) co je souběh trestných činů 57) co je recidiva
44
3
Právní následky základů trestní odpovědnosti Právní následky trestného činu
Shora bylo uvedeno, že trestní právo je chápáno ve dvou základních rovinách. V rovině viny (= trestného činu = základy trestní odpovědnosti, srov. kapitolu 2 skript) a v rovině trestání (=právní následky základů trestní odpovědnosti = právní následky trestného činu, to je zejména tresty a ochranná opatření ukládaná za trestný čin). Nejprve je třeba vždy vyřešit otázku zda byl trestný čin spáchán. Teprve poté je možno řešit jaký má být pachateli uložen trest, tedy jaký má právní následek trestného činu. Co může být právním následkem trestného činu? K právním následkům trestného činu náleží u dospělého pachatele tzv. trestní sankce, což jsou: • tresty, • a ochranná opatření.85 U mladistvých pachatelů je zvláštní právní úprava, která vychází ze zákona č. 218/2003 Sb. a u mladistvých se uvádí, že pak k právním následkům trestného činu (provinění) náleží opatření.86
Kontrolní otázky: 58) co je právním následkem trestného činu u dospělého pachatele a co u mladistvého pachatele
3.1
Trest, účel trestu, druhy trestů
Trest je právní následek trestného činu. Trest vyjadřuje negativní právní hodnocení pachatele a jeho činu. Je ukládám výhradně soudem a je vynutitelný státní mocí.87 Oproti předcházející právní úpravě nový trestní zákoník již nemá ustanovení o účelu trestu dříve uvedené v § 23 trestního zákona. Zákonodárce dospěl k závěru, že to, co je účelem trestu má řešit trestněprávní teorie a nikoliv přímo zákon. Jeden z tvůrců nového trestního zákoníku P. Šámal konstatoval, že v historickém vývoji se mění pohled na to, co má být účelem trestu, co má být ukládáním a výkonem trestu dosaženo a proto není účel již výslovně vyjádřen v trestním zákoníku.88 Co je tedy účelem trestu. Ve shodě s dosavadní judikaturou i s trestněprávní teorii lze uvést, že ukládáním a výkonem trestu má být dosaženo: • individuální prevence, • individuální represe • generální prevence.
85
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 97. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 349. 87 ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 59. 88 ŠÁMAL, P. Vystoupení na semináři - Rekodifikace trestního práva hmotného, v Kroměříži 27.5.2009 86
45
Jinými slovy účelem trestu, je: • zabránit pachateli v páchání trestného činu, • vést pachatele k tomu, aby vedl řádný život, • tím současně výchovně působit na ostatní členy společnosti.89 V otázce individuální represe jde o zabránění odsouzenému v páchání další trestné činnosti, například odnětím svobody, nebo zákazem výkonu určité činnosti. V otázce individuální prevence jde o pozitivní ovlivnění osoby pachatele, aby přijal vlastní nápravu. V otázce generální prevence nejde o nic jiného než o odstrašení určitých potenciálních pachatelů trestného činu, o důvěru veřejnosti v efektivitu trestního práva a o posilování právního vědomí společnosti. Další otázkou související s tresty je jaké jsou druhy trestů. Za trestný čin může soud uložit pouze následující druhy trestu (§ 52 trestního zákoníku). Jedná se o: • odnětí svobody (délka je určena v trestním zákoně, jde obecně o výměru do 20 let, uloží se buď jako nepodmíněný, nebo s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 1-5 let, kdy je možno podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody ve výměře do 3 let, existuje možnost mimořádného snížení trestu odnětí svobody i mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody), • domácí vězení (až na dobu 2 let, lze ho uložit za přečin, pokud ho soud nevymezí jinak, pak spočívá v povinnosti zdražovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu celý den a ve dnech pracovního volná od 20,00 hod do 05, 00 hod.), • obecně prospěšné práce (ve výměře od 50 hodin do 300 hodin, které musí vykonat odsouzený bezplatně a ve svém volném čase do 1 roku), • propadnutí majetku (může být uložen je-li pachatel odsouzen k výjimečného trestu, nebo za zvlášť závažný zločin, kterým se pachatel snažil získat majetkový prospěch) • peněžitý trest (ve výměře od 20 do 730 denních sazeb, kdy denní sazbu určí soud od 100,-Kč do 50.000,-Kč, počet denních sazeb určí soud podle závažnosti činu a výši denní sazby určí podle osobních a majetkových poměrů, uloží se zejména, jestliže se pachatel snažil získat úmyslným trestným činem majetkový prospěch, pro případ nezaplacení se stanoví náhradní trest odnětí svobody do 4 let), • propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (uloží se ohledně věci, které bylo užito ke spáchání trestného činu, byla ke spáchání trestného činu určena, kterou pachatel získal trestným činem, nebo za věc získanou trestným činem, propadnutá věc připadá státu), • propadnutí náhradní hodnoty (jestliže pachatel věc, kterou by jinak soud mohl prohlásit za propadnou zničí, poškodí, znehodnotí, zcizí, spotřebuje, může mu soud uložit propadnutí náhradní hodnoty, do výše hodnoty věci, která by jinak byla prohlášena za propadlou), • zákaz činnosti (ve výměře od 1 roku do 10 let, zakazuje se výkon takové činnosti, která souvisí s trestným činem) • zákaz pobytu (ve výměře od 1 roku do 10 let, zakazuje se pobyt v určitém místě nebo obvodu)
89
Srov. § 23 zákona č. 140/1961 Sb. 46
• zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce (soud může až na 10 let zakázat účast na stanovených sportovních, kulturních nebo jiných společenských akcích, pokud mají souvislost se spáchaným úmyslným trestným činem) • ztráta čestných titulů a vyznamenání (lze ho uložit jen za trestný čin spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, pokud pachatele odsuzuje k nepodmíněnému trestu ve výměře nejméně na 2 roky, odsouzený ztrácí čestné tituly, vyznamenání, čestná uznání), • ztráta vojenské hodnosti (lze ho uložit jen za trestný čin spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, pokud pachatele odsuzuje k nepodmíněnému trestu ve výměře nejméně na 2 roky, případně i vedle jiného trestu, odsouzenému se snižuje hodnost v ozbrojených silách na hodnost vojína), • vyhoštění (lze ho uložit jenom tomu, kdo není občanem České republiky, odsouzenému se zakáže pobyt na území České republiky na dobu od 1 roku do 10 let , nebo na doživotí) Vedle těchto trestů, které se označují jako tzv. pravidelné tresty, je možno uložit rovněž výjimečné tresty. Mezi výjimečné tresty náleží: • trest odnětí svobody od 20 do 30-ti let • trest odnětí svobody na doživotí. Proti dosavadní právní úpravě tak došlo k rozšíření druhu trestů a rovněž k odlišným výměrám trestů. Nově přibyl trest domácího vězení, který bude především alternativním trestem k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a který dosud nebyl součástí našeho právního řádu. Stejně tak náleží k novým druhům trestů trest propadnutí náhradní hodnoty a dále pak rovněž trest zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, kterým je reagováno na problém násilí na stadionech. V případě trestu odnětí svobody se dále ještě více usnadnila možnost uložení podmíněného odsouzení, a to pokud je ukládám trest odnětí svobody ve výměře do 3 let, a to i bez stanovení dohledu, jak to doposud stanovila právní úprava. Změnili se rovněž výměry trestů. Za podstatné je nutno označit následující. V případě odnětí svobody došlo ke zvýšení jeho výměry, neboť v předchozí právní úpravě jej bylo možno uložit, jako pravidelný, na dobu do 15-ti let, nyní do 20-ti let, jako výjimečný jej bylo možno dříve uložit od 15-ti do 25-ti let, nyní od 20-ti do 30-ti let. V případě obecně prospěšných prací došlo naopak ke snížení nejvyšší výměry z původně 400 hodin na nyní 300 hodin, navíc zákonodárce stanoví nově jaké podklady musí být ze spisu patrny, pokud soud takový druh trestu ukládá, aby se tak zamezilo častému nevykonávání tohoto trestu. Pokud jde o peněžitý trest, zde se zcela změnila kritéria pro ukládání výše tohoto trestu. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že trest smrti se u nás nepřipouští. Vyskytují se občas diskuse na toto téma. Byl odstraněn novelou trestního zákona provedenou zákonem č. 175/1990 Sb. Tato změna souvisela s legislativními změnami po roce 1989, které více akcentovaly problematiku ochrany lidských práv. Důvodová zprávy k novele trestního zákona, kterou byl vypuštěn trest smrti k tomu uvedla toto vypuštění zdůvodnila následovně. Samotný trest smrti je nehumánní a nedá se zdůvodnit jinými než pragmatickými argumenty. Je trestem absolutním, avšak neexistuje absolutní vina … Proto došlo ke zrušení trestu smrti a k jeho nahrazení doživotním trestem odnětí svobody. Takovýto trest ukládaný za zvlášť přísných zákonných podmínek plní dostatečnou ochranu před pachateli nejzávažnějších trestných činů. I doživotní trest je spojen s možností podmíněného propuštění z výkonu trestu. Doživotní trest
47
bez jakékoliv naděje by se rovnal sociální popravě odsouzeného a byl by téměř stejně nehumánní jako trest smrti. 90
Kontrolní otázky: 59) co znamená trest 60) jaký je účel trestu 61) jaké jsou druhy trestu 62) jaký je Váš názor na trest smrti
3.2
Hlediska pro ukládání druhu a výše trestů
Tato kapitola odpovídá na otázku, čím se soud řídí, pokud ukládá pachateli trest. Soudce musí uložit trest takový, aby byl přiměřený. Trestní sankce musí být ukládána s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a k poměrům pachatele. Hlediska, která soud je povinen zohlednit jsou upravena v § 39 trestního zákoníku. Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne zejména: 1. ke spáchanému trestnému činu (k povaze a závažnosti), 2. k poměrům pachatele (osobním, rodinným, majetkovým), a k dosavadnímu životu pachatele, 3. k možnostem nápravy pachatele, 4. k chování pachatele po činu (např. jak nahradil škodu, odstranil následky a pod). V rámci ad 1) povahy a závažnosti trestného činu přihlédne soud k významu zájmu, který byl činem dotčen, ke způsobu provedení, k jeho následkům okolnostem spáchání činu, osobě pachatele, míře zavinění, pohnutce, záměru, cíli pachatele. Kromě toho soud při stanovení trestu přihlíží k polehčujícím okolnostem (§ 41 trestního zákoníku) a k přitěžujícím okolnostem (§ 42 trestního zákoníku). Dále přihlíží k době, která uplynula od spáchání trestného činu.
Kontrolní otázky: 63) k jakým hlediskům přihlíží soud při úvaze o druhu trestu a jeho výměře
3.3
Trestání jednotlivých forem trestné činnosti
V této kapitole jsou uvedeny zvláštnosti pro ukládání trestu pro jednotlivé formy trestné činnosti, které byly z pohledu viny pachatele popsány v kapitole č. 2. Pokud soudce ukládá trest přihlíží, kromě obecných hledisek uvedených v kapitole č. 3.2, ke zvláštnostem trestání jednotlivých forem trestné činnosti. Jde o následující zvláštnosti.
90
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 101-102. 48
Trestání pokračujících a trvajících trestných činů Pokračující a trvající trestné činy se posuzují jako de iure jeden trestný čin. Za pokračující nebo za trvající trestný čin se tedy ukládá trest jako za jeden spáchaný trestný čin. Soud ve smyslu § 42 písm. m) trestního zákoníku však přihlédne při ukládání trestu k přitěžující okolnosti, a to tehdy, pokud pachatel páchal trestný čin, nebo pokračoval v páchání trestného činu po delší dobu. Pro účely této učební pomůcky pomíjím výklady o institutu společného trestu za pokračování v trestném činu, kdy odkazuji pouze na ustanovení § 45 trestního zákoníku. Trestání přípravy a pokusu Obě formy se trestají podle trestní sazby stanovené za dokonaný trestný čin. 91 Dále pak soud přihlíží při stanovení druhu trestu a jeho výměry též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání trestného činu, i k tomu, proč nedošlo k dokonání trestného činu (§ 39 odst. 6 písm. c/ trestního zákoníku). Trestní zákoník dle předpokládá i možnost mimořádně snížit trestní sazbu trestu odnětí svobody, tedy uložit trest pod spodní hranici trestní sazby za dokonaný trestný čin, jestliže by stanovení trestu podle trestní sazby stanovené za dokonaný trestný čin bylo nepřiměřeně přísné (§ 58 odst. 5 trestního zákoníku). Trestání spolupachatelů Každý ze spolupachatelů odpovídá tak, jakoby trestný čin spáchal sám (§ 23 trestního zákoníku). To znamená, že trest se ukládá podle trestní sazby stanovené za určitý trestný čin.92 Při stanovení druhu trestu a jeho výměry se dále přihlíží u spolupachatelů k tomu, jakou měrou jednání každého spolupachatele přispělo ke spáchání trestného činu (§ 39 odst. 6 písm. a/ trestního zákoníku). Trestání účastenství Trest účastníkům (organizátoru, návodci a pomocníkovi) se ukládá podle trestní sazby stanovené za trestný čin pachatele, na němž se účastnili (srov. § 24 odst. 2 trestního zákoníku). Při stanovení trestu je soud dále povinen přihlédnout také k povaze a významu účasti účastníka na spáchaném trestném činu (§ 39 odst. 6 písm. b/ trestního zákoníku). Trestání recidivy Recidiva pachatele je při ukládá trestu přitěžující okolnost uvedená v § 34 písm p/ trestního zákoníku. Soud tedy přihlédne k tomu, že pachatel byl již za trestný čin odsouzen. Recidiva pachatele může být rovněž důvodem pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody, a to tehdy, pokud pachatel znovu spáchá zvlášť závažný zločin (§ 59 trestního zákoníku). Trestání souběhu České trestní právo i po své rekodifikaci stojí na principu, že souběh trestných činů se trestá podle zásady absorpce a kumulace. Stále se neuplatní zásada sčítací, popsaná shora v kapitole 91 92
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 110. KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 110. 49
věnované souběhu trestného činu. Z toho vyplývá, že souběh se trestá podle trestní sazby stanovené za nejpřísněji trestný čin. Vedle toho lze uložit i jiný druh trestu, jestliže je to odůvodněno některým se souzených trestných činů. Pokud se o všech sbíhajících se trestných činech rozhoduje jedním rozsudkem uloží se podle výše naznačeného pravidla tzv. úhrnný trest (§ 43 odst. 1 trestního zákoníku). Pokud se rozhoduje postupně, tedy za situace, kdy již byl pachatel za určitý sbíhající se trestný čin potrestán, ukládá se tzv. souhrnný trest (§ 43 odst. 2 trestního zákoníku). Vedle těchto pravidel je nutno uvést, že trestní zákoník zakotvuje rovněž možnost upuštění od potrestání, to znamená, že za každý spáchaný trestný čin nemusí být uložen trest, ale může dojít i k upuštění od uložení trestu.93 Při ukládání trestu se dále přihlíží k zásadě zákazu dvojího přičítání. To znamená, že jedna a tatáž okolnost nemůže být zohledněna jednou jako okolnost viny a ještě jednou jako okolnost trestu.
Kontrolní otázky: 64) popište trestání pokračujících a trvajících trestných činů 65) popište ukládání trestu spolupachateli 66) jak se trestá příprava a pokus trestného činu 67) jaké je trestání účastenství na trestném činu 68) čím je specifické trestání souběhu a recidivy 69) musí být za každý spáchaný trestný čin uložen trest
3.4
Ochranná opatření
Ochranná opatření náleží společně s tresty pod pojem trestní sankce. Ochranné opatření je však nutno odlišovat od trestu. Ukládá ho sice rovněž soud, výkon je vynutitelný státní mocí. Avšak ochranné opatření může být uloženo za trestný čin, ale i za čin jinak trestný, to je za čin, který není trestným činem.94 Na rozdíl od trestu nevyjadřuje ochranné opatření negativní hodnocení osoby pachatele a jeho činu a plní jiný účel. Účelem ochranného opatření je léčit osobu, vychovávat osobu či odejmout věc, která znamená nebezpečí. Účelem ochranného opatření je tedy ochrana společnosti před pachateli trestných činů a před nebezpečnými předměty a pomoc osobám se zanedbanou výchovou nebo nemocným osobám. 95 Ke druhům ochranného opatření náleží: • ochranné léčení, • zabezpečovací detence, • zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty • ochranná výchova.
93
srov. instituty upravené v § 46, § 47, § 48 trestního zákoníku ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 59. 95 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 64. 94
50
Ochranné léčení Ochranné léčení poskytuje ochranu společnosti před nebezpečnými, duševně nemocnými osobami, nebo osobami závislými na návykových látkách a zároveň jim poskytuje odbornou lékařskou pomoc a vyléčení a zařazení do normálního života.96 V některých případech soud musí povinně (obligatorně) uložit ochranné léčení. Například v případě, že pachatel činu jinak trestného není trestně odpovědný pro nepříčetnost a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný (§ 99 odst. 1 trestního zákoníku). V některých případech pak soud může ochranné léčení uložit, a to pouze fakultativně. Například v případě, pachatel zneužívá návykovou látku a spáchá trestný čin pod jejím vlivem. Ochranné léčení se ukládá buď ve formě ambulantní nebo ústavní. Ochranné léčení trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však 2 roky. Zabezpečovací detence Zabezpečovací detence byla zavedena do českého trestního práva v roce 2008. Jde fakticky o „přísnější formu ochranné léčby“. K zákonným podmínkám pro uložení zabezpečovací detence totiž náleží to, že pouhé uložení ochranné léčby by nevedlo k dostatečné ochraně společnosti. Cílem je umístit pachatele v detenčním ústavu, za účelem aby se podrobil zvláštnímu léčebnému režimu, aby byl izolován od společnosti a tím aby bylo zabráněno pachateli v páchání trestných činů.97 Právní úprava je v § 100 trestního zákoníku. Zabezpečovací detence je vykonávána ve zvláštních detenčních ústavech (ústavy pro výkon zabezpečovací detence), které mají zvláštní ostrahu a zvláštní léčebné a jiné programy. Zabezpečovací detence trvá, dokud to vyžaduje ochrany společnosti. Soud však nejméně 1x za 12 měsíců a u mladistvých 1x za 6 měsíců musí přezkoumat, zda důvody pro její další pokračování ještě trvají. Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty Účelem tohoto opatření je, aby věc, která je v určitém vztahu k trestnému činu, a která nemusí patřit pachateli, přešla do vlastnictví státu. 98 Je to opatření, které je subsidiární k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. To znamená, že ho lze uložit pouze tehdy, pokud nelze uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. 99 Uloží se například, pokud pachatele nelze stíhat například pro jeho nepříčetnost, nebo pokud soud upustil od potrestání. Nejčastěji se v praxi zabírají drogy a zbraně. Tento institut je upraven v § 101 trestního zákoníku. Na tuto úpravu pak navazuje zcela nově, s účinností od 1.1.2010 právní úprava zabrání náhradní hodnoty, která se týká případu, kdy ten, komu náleží věc jež by mohla být zabrána ji například zničí, poškodí, znehodnotí, zcizí, odstraní, spotřebuje, nebo jinak její zabrání zmaří. Pak soud může zabrat jinou náhradní hodnotu až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Nově je rovněž v § 103 trestního zákoníku zakotveno zabrání spisů a zařízení. 96
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 65. IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 68. 98 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 69. 99 KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 122. 97
51
Ochranná výchova Může být uložena jedině mladistvému pachateli. Její úprava je v zákoně č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Základem je ustanovení § 22 zákona č. 218/2003 Sb. Soud může uložit mladistvému ochrannou výchovu za předpokladu, že: 1. o výchovu mladistvého není náležitě postaráno, 2. dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo 3. prostředí, ve kterém mladistvý žije neposkytuje záruku jeho náležité výchovy. Předpokladem vždy je, že nepostačuje pouhé uložení výchovných opatření ( srov. kapitolu č. 4). Dále pak nesmí postačovat uložení ústavní výchovy podle zákona o rodině. Může být uložena samostatně, při upuštění od trestního opatření, nebo vedle trestního opatření. Vykonává se ve zvláštních školských výchovných zařízeních. Trvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle do 18. roku věku, lze ji prodloužit do 19. roku věku. 100 Ve shora popisovaných případech dojde k uložení ochranné výchovy v trestním řízení. Náš výklad nyní doplníme o možnost uložit ochrannou výchovu rovněž trestně neodpovědným dětem. Zde částečně výklad pro snažší pochopení zjednodušuji. Ochranná výchova může být uložena rovněž v řízení podle hlavy III zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Jak již bylo připomenuto dříve, pokud se dopustí činu, který má znaky trestného činu osoba, která ještě nedosáhla věku trestní odpovědnosti, například 13ti leté dítě, nejde o trestný čin, ale jde o tzv. čin jinak trestný. Jakmile se o takovém činu trestně neodpovědného dítěte státní zastupitelství dozví, je podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. je obligatorní povinností státního zastupitelství podat v civilním řízení návrh na uložení opatření takové osobě. Jde o občanské soudní řízení, o nesporné řízení, kdy státního zastupitelství je navrhovatelem v takovém řízení. V takovém řízení může být pachateli činu jinak trestného uloženo některé z opatření, jež jsou vyjmenovány v § 93 zákona č. 218/2003 Sb. Jedním z těchto opatření je i ochranná výchova. V takovém případě dojde k uložení ochranné výchovy v občanském soudním řízení.
Kontrolní otázky: 70) jaký je význam ochranných opatření a jaká ochranná opatření znáte 71) ochranné léčení a možnosti jeho uložení a výkonu 72) ochranná výchova a možnosti uložení a výkonu 73) zabrání věci – předpoklady pro jeho uložení
100
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 434.
52
4
Mladistvý – specifika právní úpravy
Česká republika má po více jak padesátileté přestávce samostatné trestní právo pro mladistvé. Na dřívější prvorepublikovou právní úpravu obsaženou v tehdejším zákoně o soudnictví nad mládeží navázal náš zákonodárce až v roce 2003. V roce 2003 byl přijat zákon, který upravuje problematiku trestního práva pro mládež. Jedná se o zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, zkráceně označovaný jako zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Jaký je vztah zákona č. 218/2003 Sb. k trestnímu zákoníku č. 40/2009 Sb., který byl popisován až doposud? Trestní zákoník je považován za obecný právní předpis. Naproti tomu zákon o soudnictví ve věcech mládeže za speciální právní předpis. Z toho vyplývá, že na problematiku mládeže se prvotně použijí ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže a tam, kde zákon o soudnictví ve věcech mládeže nemá vlastní právní úpravu (kde určitý institut či problém sám neřeší) se použije trestního zákoníku. Tento vztah plyne z ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. V dalším výkladu je třeba proto vysvětlit odlišnosti (odchylky) právní úpravy v zákonu o soudnictví ve věcech mládeže proti trestnímu zákoníku. Ve všem ostatním se totiž použije ohledně mladistvých zákona č. 218/2003 Sb. Tyto odlišnosti představím jednak z pohledu viny a jednak z pohledu trestu. Z pohledu viny 1. Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění. Základem trestní odpovědnosti mladistvého je spáchání provinění.101 Z § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., totiž vyplývá, jak je uvedeno shora, že trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění. 2. Je třeba rozlišovat pojmy dítě mladší čtrnácti let, mladistvý a dospělý. Dítětem je ten, kdo nedovršil 14. rok svého věku. Není trestně odpovědný. Pokud spáchá čin, který jinak vykazuje znaky trestného činu, je státní zastupitelství povinno bezodkladně podat návrh na uložení opatření takové osobě, jde o návrh k zahájení občanského soudního řízení, o návrhu je konáno občanské soudní řízení. Mladistvým je ten, kdo v době spáchání trestného činu dovršil čtrnáctý rok svého věku, ale nepřekročil osmnáctý rok svého věku (§ 2 písm. d/ zákona č. 218/2003 Sb.). Mladistvý je trestně odpovědný. Jeho trestní odpovědnost vykazuje určité zvláštnosti proti trestní odpovědnosti dospělého pachatele. Je modifikovaně trestně odpovědný.102 V době zpracování této učební pomůcky byla platná popsaná věková hranice, kdy trestní odpovědnost začíná dovršením věku 14. let. Parlament však schvaloval návrh novely zákona, který měl trestní odpovědnost vrátit zpět na 15. let věku. Dospělý je ten, kdo v době spáchání trestného činu dovršil osmnáct let svého věku. Je plně trestně odpovědný.
101
ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 39. 53
3. Pojmové znaky trestného činu, tj. kupříkladu protiprávnost a další znaky skutkové podstaty, se použijí i v případě provinění. Rozdílnost pak spočívá v tom, že u mladistvého pachatele se nad rámec právní úpravy pro dospělé pachatele požaduje, aby měl potřebnou rozumovou a mravní vyspělost. Vznik trestní odpovědnosti mladistvého pachatele je podmíněn nejen dosažením stanoveného věku a příčetnosti, ale i dosažením potřebného stupně rozumové a mravní vyspělosti. Mladistvý je trestně odpovědný jen tehdy, jestliže má takovou rozumovou a mravní vyspělost, aby mohl rozpoznat protiprávnost svého činu a své jednání ovládat.103 Rozumovou a mravní vyspělost je třeba vykládat ve vztahu k obvyklému dospívání mladistvých. Například v patnácti letech bývá jedinec zpravidla natolik zralý, že má potřebnou rozumovou a mravní vyspělost. Avšak v konkrétním případě může být jeho vývoj opožděn a potřebnou rozumovou a mravní vyspělost nemá. Pak je třeba přibrat dva znalce z oboru zdravotnictví, odvětví dětská psychiatrie, k vyšetření duševního stavu mladistvého.104 Rozumová a mravní vyspělost jsou dvě složky, které tvoří celek. Jedná se o složku rozumového vývoje (úroveň myšlení) a mravního vývoje (osvojení norem chování).105 Z pohledu trestání Zákon o soudnictví ve věcech mládeže výrazně rozšířil uplatňování principu restorativní justice v České republice na mladistvé pachatele. Restorativní justicí rozumíme kladení důrazu na nápravu všech škodlivých následků způsobených trestným činem, na urovnání vztahů mezi pachatelem a obětí, na využívání alternativních postupů pro postihu trestných činů. Zákon č. 218/2003 Sb., dává mnohem větší možnosti nejen soudcům, ale i státním zástupcům, jak řešit trestnou činnost mladistvých. Cílem je dokonce nalézt způsob, jak napravit pachatele provinění ještě před řízením před soudem. 106 Právním následkem provinění jsou opatření.107 To je také rozdíl proti obecné právní úpravě v trestním zákoníku, neboť právním následkem trestného činu dospělého pachatele jsou tresty a ochranná opatření. Opatření u mladistvých jsou ve své podstatě trestem za spáchání provinění.108 Účelem opatření vůči mladistvému je podle § 9 zákona č. 218/2003 Sb. vytvoření podmínek pro sociální a duchovní rozvoj mladistvého i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšími páchání provinění. Mladistvému lze uložit 3 druhy opatření: • trestní, • ochranná • výchovná.
102
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 83. ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 39. 104 ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 39-40. 105 ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář, s. 44. 106 ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 64. 107 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 349. 108 ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 64. 103
54
Trestní opatření Trestní opatření jsou nejpřísnější ze třech druhů opatření. Lze je uložit jen tehdy, jestliže jiná opatření a zvláštní způsoby řízení nepostačí k dosažení účelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže.109 Jsou to v podstatě tresty. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže obsahuje pouze odchylky od obecné právní úpravy, proto základní zákonné předpoklady k uložení trestních opatření je nutno hledat v trestním zákoníku.110 Mezi trestní opatření náleží: obecně prospěšné práce, peněžité opatření, peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, vyhoštění, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, odnětí svobody nepodmíněné. Nově pak s účinností od 1.1.2010 náleží mezi trestní opatření i domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce a propadnutí náhradní hodnoty. Trestní opatření odnětí svobody má svůj rozdíl oproti trestu odnětí svobody v tom, že u mladistvých se trestní sazby odnětí svobody, tj. jeho horní i dolní hranice se snižují na polovinu. Zároveň dolní hranice nesmí převyšovat 1 rok a horní hranice nesmí převyšovat 5 let (§ 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.).111 Rovněž u řady jiných trestních opatření jsou nižší výměry oproti stejným trestům, například u obecně prospěšných prací rovněž horní hranice sazby tohoto trestního opatření nesmí převyšovat polovinu horní hranice sazby v trestním zákoně, tedy obecně prospěšné práce se mladistvým ukládají v sazbě od 50 hodin do 150 hodin. I zákon o soudnictví ve věcech mládeže zná instituty upuštění od potrestání v § 11 a § § 12 a podmíněné upuštění od uložení opatření v § 14. Ochranná opatření Mladistvému lze uložit následující ochranná opatření: ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova. Ochrannou výchovu lez uložit pouze mladistvému. Ostatní lze uložit i dospělému pachateli. Pokud jde o výklad lze v plném rozsahu odkázat na výklad provedený v kapitole 3.4, kde jsou všechna ochranná opatření popsána a vysvětlena a vše uvedené se v plné míře týká mladistvých. Výchovná opatření Jedná se o nejmírnější z opatření, které lze uložit mladistvému.112 Je možno je uložit v přípravném řízení, nebo v řízení před soudem. V přípravném řízení je může (se souhlasem mladistvého) uložit i státní zástupce. Výchovnými opatřeními jsou: dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou.
109
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 435. ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 65. 111 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 442. 112 ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Obecná část. s. 65. 110
55
Kontrolní otázky: 74) prameny právní úpravy mladistvých a vztah k trestnímu zákoníku 75) kdo je mladistvý 76) rozumová a mravní vyspělost 77) jaká opatření lze uložit mladistvým
56
5
Zvláštní část trestního zákoníku
Ve zvláštní části trestního zákoníku jsou vyjmenovány jednotlivé skutkové podstaty trestných činů a stanoví se ke každému trestnému činu příslušné sankce. 113 V množství skutkových podstat trestných činů je nutno se orientovat na podkladě uplatněné systematiky. Tato systematika spočívá v rozčlenění trestných činů do jednotlivých hlav a hlavy se dále člení na oddíly. Nový trestní zákoník změnil rozčlenění skutkových podstat trestných činů. Především dříve se trestné činy členily do dvanácti hlav, nově jsou trestné činy rozčleněny do třinácti hlav. Rovněž pořadí hlav se změnilo. Hlavy jsou tvořeny podle druhových a skupinových objektů. Trestné činy jsou rozčleněny do následujících hlav: HLAVA I. – trestné činy proti životu a zdraví, HLAVA II – trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, HLAVA III – trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, HLAVA IV – trestné činy proti rodině a dětem, HLAVA V – trestné činy proti majetku, HLAVA VI – trestné činy hospodářské, HLAVA VII – trestné činy obecně nebezpečné, HLAVA VIII – trestné činy proti životnímu prostředí, HLAVA IX – trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci HLAVA X – trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, HLAVA XI – trestné činy proti branné povinnosti, HLAVA XII – trestné činy vojenské, HLAVA XIII – trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy. Tato systematika trestního zákoníku odpovídá podle tvůrců nového trestního zákoníku zahraničním vzorům.114 Při popisu jednotlivých částí zvláštní části trestního zákoníku vycházím ze schématu J. Ivora a J. Záhory v jejich práci Repetitorium nekodifikovaného trestného práva. Navíc vždy uvádí významné, nové či frekventované skutkové podstaty a při vymezování významných pojmů vycházím pochopitelně ze zákonných definic nově obsažených v našem trestním zákoníku. Rovněž zmiňuje některé skutkové podstaty, které byly vypuštěny z trestního zákona.
Kontrolní otázky: 78) jak se člení zvláštní část trestního zákoníku a podle jakých kritérií
113 114
KRATOCHVÍL, V. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), s. 124. ŠÁMAL, P. Vystoupení na semináři - Rekodifikace trestního práva hmotného, v Kroměříži 27.5.2009 57
5.1
HLAVA I – trestné činy proti životu a zdraví (§ 140-§167 trestního zákoníku)
U těchto trestných činů došlo proti předchozí právní úpravě ke zpřísnění. Trestné činy je zapotřebí pokládat z pohledu systematiky zvláštní části trestního zákoníku za nejzávažnější útoky proti zvlášť důležitým zájmům chráněným trestním zákoníkem115. V dřívější právní úpravě byly v hlavě první soustředěny trestné činy proti republice.116 Změna systematiky pak naznačuje i změnu v prioritách zájmů, které společnost chrání. Objektem těchto trestných činů je život a zdraví lidí. Objektivní stránka spočívá ve způsobení smrti, poškození zdraví nebo ohrožení života nebo zdraví. Subjektivní stránka je charakterizována především úmyslem, ale i nedbalostí.117 Významné pojmy: • vražda – úmyslné usmrcení jiného, • zabití – úmyslné usmrcení jiného v silném rozrušení, strachu, úleku, nebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, • usmrcení – způsobení smrti jinému z nedbalosti, • těžká újma na zdraví – vážná porucha zdraví, vážné onemocnění, které splňuje některou z následujících podmínek, kterými je, že došlo ke: zmrzačení, ztrátě nebo podstatnému snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztrátě nebo podstatnému oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdnění, vyvolání potratu, nebo mučivých útrap, nebo k delší době trvající poruše zdraví (ustálená soudní praxe dovozuje, že jde o dobu delší 6-ti týdnů), je definována v § 122 odst. 2 trestního zákoníku, • ublížení na zdraví – porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, který znesnadňuje nikoliv jen krátkou dobu obvyklý způsob života poškozeného (ustálená soudní praxe dovozuje, že jde o dobu alespoň 8 dnů) a který vyžaduje lékařské ošetření, je definováno nově v § 122 odst. 1 trestního zákoníku.118 Některé vybrané skutkové podstaty: vražda - § 140 trestního zákoníku, zabití - § 141 trestního zákoníku (nová skutková podstata), vražda novorozeného dítěte matkou - § 142 trestního zákoníku, usmrcení z nedbalosti - § 143 trestního zákoníku (nová samostatná skutková podstata), účast na sebevraždě - § 144 trestního zákoníku, těžké ublížení na zdraví - § 145 trestního zákoníku, ublížení na zdraví – 146 trestního zákoníku, neposkytnutí pomoci - § 150 trestního zákoníku, neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku - § 151 trestního zákoníku (nově samostatná skutkové podstata.
115
srov. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 451. Srov. § 91 a násl. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění novel. 117 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 75-76. 118 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 76. 116
58
5.2
HLAVA II – trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (§ 168 - § 184 trestního zákoníku)
Objektem těchto trestných činů jsou základní lidská práva a svobody, například svoboda pohybu, svoboda vyznání, domovní svoboda. Objektivní stránka spočívá především v porušování základních práv a svobod, v násilí a pohrůžkách násilím. Subjektivní stránka vyžaduje jen úmyslné zavinění. Významné pojmy: • zbavení osobní svobody – je neoprávněné trvalé nebo delší dobu trvající omezení osobní svobody, blížící se uvěznění, • omezování osobní svobody – je zásad, který znemožňuje svobodný pohyb člověka, i na krátkou dobu, například uzavření v místnosti, • v úmyslu zmocnit se cizí věcí – pachatel jedná s cílem zmocnit se cizí věci, ke zmocnění nemusí dojít, stačí, že pachatel jedná v takovém úmyslu, • obydlím - se rozumí nejen bezprostředně obývaný dům, nebo byt, ale rovněž všechny ostatní uzavřené prostory, které tvoří příslušenství domu, například kůlna, sklep.119 Obydlí je nově vymezeno v § 133 trestního zákoníku. Některé vybrané skutkové podstaty: zbavení osobní svobody podle § 170 trestního zákoníku, omezování osobní svobody podle § 171 trestního zákoníku, loupež podle § 173 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 trestního zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 trestního zákoníku, poškozování cizích práv podle § 181 trestního zákoníku.
5.3
HLAVA III – trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 - § 193 trestního zákoníku)
Objektem je lidská důstojnost a svoboda člověka rozhodovat o svém pohlavním životě. Objektivní stránka spočívá především v různých nemorálních jednáních, a v různých formách nátlaku a v násilí a pohrůžkách násilí. Subjektivní stránka vyžaduje úmyslné zavinění. Významné pojmy: • soulož je spojení pohlavních orgánů muže a ženy, postačí pokud došlo jen k částečnému vniknutí, • donucení ženy k souloži - je překonání vážně míněného odporu ženy, • zneužití bezbrannosti – znamená, že žena bez přičinění pachatele se nachází v takovém stavu, kdy není schopná klást odpor, např. bezvědomí, hluboký spánek, • jiným způsob pohlavního zneužití – ohmatávání přes prsa, pohlavních orgánů apod.120 Některé vybrané skutkové podstaty: znásilnění podle § 185 trestního zákoníku, sexuální nátlak podle § 186 trestního zákoníku (nová skutková podstata), pohlavní zneužití podle § 187 trestního zákoníku, kuplířství podle § 189 trestního zákoníku.
119 120
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 77. IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 77. 59
5.4
HLAVA IV – trestné činy proti rodině a dětem (§ 194-§ 204 trestního zákoníku)
Objektem jsou rodinné vztahy vyplývající ze zákona o rodině č. 64/1963 Sb. a řádná výchova mladého člověka. Objektivní stránka spočívá v porušení povinností vyplývajících ze zákona o rodině a v násilí vůči osobě blízké a svěřené. Subjektivní stránka vyžaduje úmysl, některé skutkové podstaty připouští úmysl i nedbalost. Významné pojmy: • manželství – relativně trvalý svazek mezi mužem a ženou, cílem je založení rodiny a výchova dětí, • opuštění dítěte – zanechání dítěte na místě, kde mu hrozí nebezpečí ohrožení života a zdraví, • dítě (§ 126 trestního zákoníku) – je to osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak, • osoba blízká (§ 125 trestního zákoníku) – je to příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel a partner, jiné osoby v poměru rodinném a obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní, • zákonná vyživovací povinnost – jde o povinnost vyživovat a zaopatřovat, která vyplývá ze zákona o rodině, jde především o vyživovací povinnost rodiči vůči dítěti.121 Některé vybrané skutkové podstaty: Dvojí manželství podle § 194 trestního zákoníku, opuštění dítěte nebo svěřené osoby podle § 195 trestního zákoníku, zanedbání povinné výživy podle § 196 trestního zákoníku, týrání svěřené osoby podle § 198 trestního zákoníku, ohrožování výchovy dítěte podle § 201 trestního zákoníku.
5.5
HLAVA V – trestné činy proti majetku (§ 205 - § 232 trestního zákoníku)
Objektem je zájem na ochraně vlastnictví. Objektivní stránka spočívá v útocích na cizí majetek. Subjektivní stránka – zpravidla se vyžaduje úmyslné zavinění, jen výjimečně postačí nedbalost. Významné pojmy: • přisvojení si věci – je to odnětí věci z dispozice vlastníka nebo jiné osoby, s úmyslem nakládat s věci jako s věcí vlastní, • cizí věc – je to věc, která nepatří pachateli buď vůbec, nebo zčásti, například věc, která je v podílovém spoluvlastnictví, • škoda – je újma na majetku, nebo reálný úbytek majetku, škodou může být i ušlý zisk, • výše škody – trestní zákoník stanoví v § 138 trestního zákoníku pro účely trestního řízení následující výši škod: • škoda nikoli nepatrná – škoda dosahující částky nejméně 5.000,-Kč, • škoda nikoli malá – škoda dosahující částky nejméně 25.000,-Kč, • větší škoda – škoda dosahující částky nejméně 50.000,-Kč, • značná škoda – škoda dosahující částky nejméně 500.000,-Kč, 121
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 78. 60
• škoda velkého rozsahu – škoda dosahující částky nejméně 5 milionů Kč. • vloupání – je to vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly (§ 121 trestního zákoníku).122 Vybrané skutkové podstaty: krádež - § 205 trestního zákoníku, zpronevěra - § 206 trestního zákoníku, neoprávněné užívání cizí - § 207 trestního zákoníku, neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru- § 208 trestního zákoníku, podvod - § 209 trestního zákoníku, podílnictví - § 214 trestního zákoníku. Oproti předcházející právní úpravě byla změněn trestněprávní postih osob, které opakují krádež, dříve § 247 odst. 1 písm. e) trestního zákona, nově § 205 odst. 2 trestního zákoníku. Od 1.1.2010 půjde o takový trestný čin jen jestliže pachatel naplní novou krádeží některou z alternativ uvedenou pod písm. a)-e) § 205 odst. 1 trestního zákoníku. Tím odpadne trestní postih osob, které opakují některé drobné krádeže v obchodech a jsou za to trestně postiženi.
5.6
HLAVA VI – trestné činy hospodářské (§ 233 - § 271 trestního zákoníku)
Při postihu těchto trestných činů je nutno vycházet ze zásady subsidiarity trestní represe.123 Objektem je zájem na fungování tržní ekonomiky, na řádném výběru daní, na ochraně autorských a průmyslových práv a další zájmy. Objektivní stránka zahrnuje protiprávní jednání, kterými dochází k porušování závazných pravidel hospodářského styku, k neoprávněnému podnikání, ke zkrácení daní apod. Subjektivní stránka – vyžaduje se úmyslné zavinění. Významné pojmy: • podnikání – soustavná činnost vykonávané podnikatelem samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnosti, za účelem dosažení zisku, • falšování – je neoprávněné zhotovení peněž nebo cenných papírů, • pozměňování – je provedení změny na pravých cenných papírech a penězích.124 Tato hlava se člení na 4 díly: 1. díl – trestné činy proti měně a daňové. Vybrané skutkové podstaty: padělání a pozměňování peněz podle § 233 trestního zákoníku, neoprávněné opatření, padělání a pozmění platebního prostředky podle § 234 trestního zákoníku, udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 235 trestního zákoníku. 2. díl – trestné činy daňové, poplatkové a devizové. Vybrané skutkové podstaty: zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby podle § 240 trestního zákoníku, neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 trestního zákoníku. 3. díl – trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou. 122
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 79-80. ŠÁMAL, P. Vystoupení na semináři - Rekodifikace trestního práva hmotného, v Kroměříži 27.5.2009 124 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 82. 123
61
Vybrané skutkové podstaty: neoprávněné podnikání podle § 251 trestního zákonku, poškozování spotřebitele podle § 253 trestního zákoníku, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 trestního zákoníku, zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 trestního zákoníku. 4. díl – trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu. Vybrané skutkové podstaty: porušení práv k ochranné známce podle § 268 trestního zákoníku, porušení průmyslových práv podle § 269 trestního zákoníku, porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 trestního zákoníku.
5.7
HLAVA VII – trestné činy obecně nebezpečné (§ 272 - § 292 trestního zákoníku)
Objektem je bezpečnost a ochrana života a zdraví lidí. Objektivní stránka – k jejímu naplnění postačí, že došlo k ohrožení zákonem chráněného zájmu, tedy není třeba přímá porucha. Subjektivní stránka – zpravidla je nezbytné úmyslné zavinění, u některých skutkových podstat také postačí zavinění z nedbalosti. Významné pojmy: • obecné nebezpečí – vydání lidí nebezpečí smrti, nebo těžké újmy na zdraví, a to nejméně 7 osob, nebo vydání majetku nebezpečí škody velkého rozsahu, tedy majetku v hodnotě nejméně 5 milionů Kč, • stav vylučující způsobilost – je to stav, kdy člověk není schopen bezpečně vykonávat určitou činnost. Podle lékařské praxe řidič není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, pokud hladina alkoholu v jeho krvi dosáhla alespoň 1 g/kg, tedy jednu promili,125 • návyková látka – je to alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látku způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování (§ 130 trestního zákoníku). Tato hlava se člení na 2 díly: 1. díl – trestné činy obecně ohrožující. Vybrané skutkové podstaty: obecné ohrožení podle § 272 trestního zákoníku, ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 273 trestního zákoníku, poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 trestního zákoníku, nedovolené ozbrojování podle § 279 trestního zákoníku, nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 trestního zákoníku, přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 trestního zákoníku, nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 trestního zákoníku (nová skutková podstata), šíření toxikomanie podle § 287 trestního zákoníku, 2. díl – trestné činy ohrožující vzdušný dopravní prostředek, civilní plavidlo a pevnou plošinu Vybrané skutkové podstaty: získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou podle § 290 trestního zákoníku. Oproti předchozí právní úpravě došlo k úplnému vypuštění skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění (§ 180d trestního zákona), která byla do 125
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 83. 62
trestního zákona začleněna až s účinností od 1.7.2006. Tato skutková podstata postihovala, pokud motorové vozidlo řídila osoba bez řidičského oprávněné. Dále došlo k úplnému vypuštění skutkové podstaty nedovolená výroba lihu podle § 194a trestního zákona, která postihovala pálení lihu bez povolení ve větším množství, přechovávání takového lihu a neoprávněné přechovávání zařízení na výrobu lihu. Postih pěstování rostlin konopí byl vyřešen novou skutkovou podstatou.
5.8
HLAVA VIII – trestné činy proti životnímu prostředí (§ 293 - § 308 trestního zákoníku)
Objektem - je ekologická rovnováha v přírodě. Objektivní stránka – k naplnění objektivní stránky postačí samo ohrožení zákonem chráněného zájmu. Subjektivní stránka – zpravidla jde o úmysl, u některých skutkových podstat pak postačí nedbalost. 126 Významné pojmy: • životní prostředí – je vše, co vytváří přirozené podmínky života organismu, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího rozvoje, ke složkám životního prostředí náleží zejména ovzduší, voda, půda, horniny, organismy,127 • předpisy na ochranu přírody – jde například o zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí a další právní předpisy, kterých je velké množství. Zákon o životním prostředí však stanoví základní zásady ochrany životního prostředí a povinností fyzických a právnických osob při ochraně a zlepšování životního prostředí a při využívání přírodních zdrojů.128 Vybrané skutkové podstaty: poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 trestního zákoníku, poškození lesa podle § 295 trestního zákoníku (nově formulovaná skutková podstata), neoprávněné nakládání s odpady podle § 297 trestního zákoníku, neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími divočiny a planě rostoucími rostlinami podle § 299 trestního zákoníku, týrání zvířat podle § 302 trestního zákoníku, zanedbání péče o zvíře z nedbalosti podle § 303 trestního zákoníku (nová skutková podstata), pytláctví podle § 304 trestního zákoníku.
5.9
HLAVA IX – trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci (§ 309 - § 322 trestního zákoníku)
Trestné činy proti republice byly dříve součástí hlavy první trestního zákoníku. Objekt – ochrana ústavního zřízení, ústavní celistvost, samostatnost, svrchovanost. Objektivní stránka – spočívá v útocích, které poškozují a ohrožují hlavně ústavní zřízení, obranyschopnost, územní celistvost republiky.129 Subjektivní stránka – vyžaduje se úmyslné zavinění, výjimečně nedbalost.
126
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 84. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 563. 128 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 563. 129 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 85. 127
63
Významné pojmy: • ústavní zřízení – je to ústavním pořádkem stanovené uspořádání státních orgánů, orgánů samosprávy a politických organizací, jejich vztahy a fungování, • cizí moc – jsou to cizí státy, nadstátní organizace sdružující několik států, • cizí činitel – fyzická nebo právnická osoba, která není orgánem cizího státu, není oprávněna jednat jménem státu, ale má významný vliv na dění ve své zemi nebo v mezinárodních vztazích,130 • utajovaná informace – je informace, která podléhá režimu zákona o ochraně utajovaných skutečností (z.č. 412/2005 Sb.)., je nutno ji chránit před vyzrazení či jiným zneužitím, její zneužití může nepovolaným osobám způsobit újmu zájmům České republiky,131 • některé skutkové podstaty nechrání pouze ČR, ale i jiné státy, např. skutková podstata teroristický útok podle § 311 trestního zákoníku a teror podle § 312 trestního zákoníku, a to s odkazem na ustanovení § 313 trestního zákoníku. Tato hlava se člení do 3 dílů. 1. díl – trestné činy proti základům České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace. Vybrané skutkové podstaty: vlastizrada podle § 309 trestního zákoníku, rozvracení republiky podle § 310 trestního zákoníku, teror podle § 312 trestního zákoníku, sabotáž podle § 314 trestního zákoníku, 2. díl – trestné činy proti bezpečnosti České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace. Vybrané skutkové podstaty: vyzvědačství podle § 316 trestního zákoníku. 3. díl – trestné činy proti obraně státu. Vybrané skutkové podstaty: spolupráce s nepřítelem podle § 319 trestního zákoníku, válečná zrada podle § 320 trestního zákoníku, služba v cizích ozbrojených silách podle § 321 trestního zákoníku.
5.10
HLAVA X – trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (§ 323-§ 368 trestního zákoníku)
Objektem je řádná, nerušená činnost orgánů veřejné moci a čistota veřejného života. Objektivní stránka spočívá v útocích na výkon pravomoci orgánů veřejné moci, v přijímání a poskytování úplatků, v činnosti, která ruší plnění úkolů společnosti a státu. Subjektivní stránka vyžaduje zpravidla úmysl, jen výjimečně nedbalost.132 Významné pojmy: • pojem veřejný činitel je nahrazen pojmem úřední osoba, vymezeným v § 127 trestního zákoníku, úřední osobou je soudce, státní zástupce, prezident, poslanec, senátor, člen vlády, jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci, člen zastupitelstva, odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci, příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie, soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech 130
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 456-457. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 567. 132 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 86. 131
64
• • • • • • •
vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce, notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař, finanční arbitr a jeho zástupce, fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží, a to tehdy, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá přitom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. K trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se vyžaduje, aby trestné čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností. v úmyslu působit na výkon pravomoci – znamená, že násilí musí předcházet z časového hlediska výkonu pravomoci, nebo k němu musí dojít při jeho výkonu, cílem je ovlivnit rozhodování určitého orgánu, pro výkon pravomoci – pachatel vyhrožuje buď při výkonu pravomoci anebo až po výkonu pravomoci, zneužití pravomoci úřední osoby – má 3 formy, buď vykonává pravomoc způsobem odporujícím zákonu, překročí svoji pravomoc nebo nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci, úplatek – je věc nebo jiné plnění majetkové či nemajetkové povahy, na které není právní nárok, věc obecného zájmu – je to zájem přesahující rámec individuálních práva a zájmů jednotlivce, který je důležitá z hlediska zájmů společnosti133 skupina obyvatelů – jsou jí nejméně 3 osoby, poplašná zpráva – je to zpráva, která je svým obsahem způsobilá vyvolat obavy i případně z neurčitých budoucích událostí134
Tyto trestné činy se dělí na 8 dílů. 1. díl – trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných. Vybrané skutkové podstaty: násilí proti orgánu veřejné moci podle § 323 trestního zákoníku, násilí proti úřední osobě podle § 325 trestního zákoníku. 2. díl – trestné činy úředních osob. Vybrané skutkové podstaty: zneužívání pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku. 3. díl – úplatkářství. Vybrané skutkové podstaty: přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, podplácení podle § 332 trestního zákoníku. Proti předchozí právní úpravě byla vypuštěno zvláštní ustanovení o účinné lítosti dříve zakotvení v § 163 trestního zákoníku. Podle předchozí právní úpravy, trestnost podplácení a nepřímého úplatkářství zanikla, jestliže pachatel úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, že o to požádán a učinil o tom dobrovolně bez odkladu oznámí státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Jsem názoru, že tato změna nepovede k zefektivnění odhalování této formy trestné činnosti. K této změně bylo přistoupeno, přestože někteří autoři volali naopak pro rozšíření podmínek účinné lítosti.135 4. díl – jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci. Vybrané skutkové podstaty: zasahování do nezávislosti soudu podle § 335 trestního zákoníku, pohrdání soudem podle § 336 trestního zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 trestního zákoníku, organizování a umožnění nedovoleného překročení 133
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 86-87. IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 88. 135 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 528. 134
65
státní hranice podle § 340 trestního zákoníku, křivé obvinění podle § 345 trestního zákoníku, křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 trestního zákoníku, padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 trestního zákoníku. 5. díl – trestné činy narušující soužití lidí. Vybrané skutkové podstaty: násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 352 trestního zákoníku, nebezpečné vyhrožování podle § 353 trestního zákoníku. 6. díl – jiné rušení veřejného pořádku. Vybrané skutkové podstaty: šíření poplašné zprávy podle § 357 trestního zákoníku, výtržnictví podle § 358 trestního zákoníku, opilství podle § 360 trestního zákoníku. 7. díl – organizovaná zločinecká skupina. Vybrané skutkové podstaty: účast na organizované zločinecké skupině podle § 361 trestního zákoníku. 8. díl – některé další formy trestné součinnosti. Vybrané skutkové podstaty: podněcování k trestnému činu podle § 364 trestního zákoníku, schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku, nadržování podle § 366 trestního zákoníku, neoznámení trestného činu podle § 368 trestního zákoníku.
5.11
HLAVA XI – trestné činy proti branné povinnosti (§ 369§374 trestního zákoníku)
Objektem je řádné plnění úkolů plynoucích z branné povinnosti. Objektivní stránka spočívá v jednáních, kterými se zabraňuje plnění povinností vyplývajících z branné povinnosti.136 Jde o konání i opomenutí. Subjektivní stránka – vyžaduje se úmysl, jen výjimečně nedbalost. Významné pojmy: • branná povinnost –vzniká dnem následujícím po dni, kdy občan dosáhne věku 18 let a zaniká dosažením věku 60 let, pokud nezanikne z jiných důvodů. Vlastní výkon branné povinnosti, tj. povinnost podrobit se odvodnímu řízení a povinnost vykonávat mimořádnou službu, nastane až v dob vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Podrobnosti stanoví branný zákon č. 585/2004 Sb.137 Vybrané skutkové podstaty: neplnění odvodní povinnosti podle § 370 trestního zákoníku, nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 372 trestního zákoníku.
5.12
HLAVA XII – trestné činy vojenské (§ 375 - § 399 trestního zákoníku)
Objektem je řádné fungování ozbrojených sil České republiky. Objektivní stránka - spočívá v jednání proti vztahům nadřízenosti a podřízenosti v ozbrojených silách, porušování 136 137
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 89. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 764. 66
povinnosti strážní a dozorčí služby a další.138 Subjekt – pachatelem může být pouze voják, u některých trestných činů i příslušník ozbrojených sborů.139 Subjektivní stránka – vyžaduje se úmyslné zavinění, jen u některých skutkových podstat nedbalost. Významné pojmy: • voják – vojákem se rozumí voják v činné službě, osoba, která se povoláním ke zvláštní službě stala příslušníkem ozbrojeného sboru, voják mimo činnou službu, pokud je ve služebním stejnokroji nebo válečný zajatec,140 • bezpečnostní sbory – se rozumí Policie ČR, Vězeňská služba ČR, Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace (srov. zákon č. 361/2003 Sb.)141 • rozkaz – je forma velení, která vyplývá ze zmocnění nadřízeného na základě zákona vojenských předpisů, je ho oprávněn vydat pouze nadřízený,142 • strážní služba – je služba, kterou vojenské předpisy označují jako strážní službu.143 Tato hlava se člení do 5-ti dílů. 1. díl – trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti. Vybrané skutkové podstaty: neuposlechnutí rozkazu podle § 375 trestního zákoníku, urážka mezi vojáky podle § 378 trestního zákoníku. 2. díl – trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu. Vybrané skutkové podstaty: vyhýbání se výkonu služby podle § 384 trestního zákoníku, zběhnutí podle § 386 trestního zákoníku, svémocné odloučení podle § 387 trestního zákoníku. 3. díl – trestné činy proti povinnostem strážní, dozorčí nebo jiné služby. Vybrané skutkové podstaty: vyhýbání se výkonu strážní, dozorčí nebo jiné služby podle § 388 trestního zákoníku, porušení povinnosti strážní služby podle § 389 trestního zákoníku. 4. díl – trestné činy ohrožující bojeschopnost ozbrojených sil. Vybrané skutkové podstaty: ohrožování morálního stavu vojáků podle § 392 trestního zákoníku, porušení služebních povinností vojáka podle § 393 trestního zákoníku, zbabělost před nepřítelem podle § 394 trestního zákoníku. 5. díl – trestné činy proti služebním povinnostem příslušníků ozbrojených sborů Vybrané skutkové podstaty: porušení služební povinnost příslušníka ozbrojeného sboru podle § 398 trestního zákoníku.
5.13
HLAVA XIII – trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy (§ 400-§ 418 trestního zákoníku)
Objekt je mírové soužití národů, zachovávání lidských práv, dodržování mezinárodně uznávaných principů vedení války. Objektivní stránka – je charakterizována jednáními, 138
IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 90. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 770. 140 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 770. 141 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 770. 142 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 90. 143 IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 90. 139
67
kterými se porušuje mír, porušují se principy humanismu a zásady vedení války. Subjektivní stránka – při všech trestných činech je vyžadováno úmyslné zavinění. Významné pojmy: • genocidium – vyhlazování národů a etnických, rasových, nebo náboženských skupin obyvatel,144 • fašismus – vychází z politiky Mussoliniho, jde o vizi nových lidí spojených v totalitním státě, který prostupuje společnost, zdůrazňuje kult vůdce, ztělesňujícího národ, usiluje o řešení sociálních otázek, kapitalismus volné soutěže je nahrazen státem řízenou ekonomikou, • podpora hnutí – jednání s cílem umožnit šíření hnutí a ulehčit jeho existenci, • propagace hnutí – snaha o rozšíření ideologie hnutí mezi lidmi. Tato hlava se člení do 2 dílů. 1. díl – trestné činy proti lidskosti. Vybrané skutkové podstaty: genocidium podle § 400 trestního zákoníku, založení, podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 trestního zákoníku, projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod občanů podle § 404 trestního zákoníku. 2 díl – trestné činy proti míru a válečné trestné činy. Vybrané skutkové podstaty: příprava útočné války podle § 406 trestního zákoníku (nová skutková podstata), válečná krutost podle § 412 trestního zákoníku. 3. díl – společné ustanovení.
144
. IVOR, J. ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, s. 91.
68
6
Milost a amnestie
Jedná se pojmy důležité z hlediska problematiky trestního práva. Amnestie je pramenem práva. Amnestie je publikována ve Sbírce zákonů. Oprávněn k amnestii je prezident republiky. Amnestie, či přesněji amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky vychází z článku 63 odst. 1 písm. j, odst. 3 Ústavy České republiky. Amnestie je hromadný akt. Vztahuje se na činy spáchané před vyhlášením amnestie. 145 Účinky amnestie jsou následující: • trestní stíhání pro čin, na který se vztahuje amnestie, pokud nebylo zahájeno se nezahájí (tzv. abolice), • zahájená trestní stíhání pro čin, na který se vztahuje amnestie, se zastaví, (tzv. agraciace), • pokud pachatel byl již odsouzen pro čin, na který se vztahuje amnestie, pak se odpouští či zmírňují uložené tresty (tzv. rehabilitace). Naproti tomu milost není pramenem práva. Milost je udělována rovněž prezidentem republiky, a to s odkazem na článek 62 písm. g) Ústavy České republiky. Není však publikována ve Sbírce zákonů. Je to individuální akt. Jde o akt aplikace práva.146 Týká činu určité konkrétní osoby. Účinek amnestie je takový, že další trestní stíhání je nepřípustné a nesmí se zahájit a pokud již bylo zahájeno, musí být trestní stíhání zastaveno (§ 11 odst. 1 písm. a/ trestního řádu).
Kontrolní otázky: 79) co je milost 80) definujte amnestii a rozdíly proti milosti.
145 146
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 38-39. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. s. 39. 69
70
Seznam použité literatury [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23]
BLÁHA, R. Trestněprávní aspekty prostituce v České republice, Praha: Lexiy Nexis CZ s.r.o, 2008, 245s, ISBN 978-80-86920-29-0. HOHMAN, R. Systém trestného činu, Brno: Masarykova univerzita, 1993. 23 s., ISBN 80-210-0711-7. HUSÁR, E. et al. Trestné právo procesné. Bratislava: Iura Edition, spol. s r.o., 2003. 298 s. ISBN 80-89047-57-2. IVOR, J.; ZÁHORA, J. Repetitorium rekodifikovaného trestného práva, Bratislava: Iura Edition, spol. s.r.o., 2007. 183 s. ISBN 978-80-8078-140-8. JELÍNEK, J. et al. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část, Praha: Linde, a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2008, 831 s., ISBN 978-80-7201-696-9. KRATOCHVÍL, V. et al. Trestní právo hmotné. Část obecná a zvláštní (úvod do studia), Brno: Masarykova univerzita Brno, 1991, s. 146, ISBN 80-210-0235-2. MALÝ, K.; SIVÁK, F. Dějiny státu a práva v Československu do r. 1918, Praha: Panorama, 1988. 545 a, ISBN 11-104-88 02/25 NETT, A. et. al. Trestní právo procesní, Brno: Masarykova univerzita Brno, 1994. 255 s., ISBN 80-210-1016-9. NETT, A.; DRAŠTÍK, A.; ZEZULOVÁ, J.; FRYŠTÁK, M. Trestní právo procesní, Brno, Masarykova univerzita Brno, 2005. 91 s., ISBN 80-210-3720-2. POSLUCH, M.; CIBULKA, Ľ. Štátné právo Slovenskej republiky. Šamorín: Heuréka, 2003. 334 s. ISBN 80-89122-07-8. PLUNDR, O. Organizace justice a prokuratury. Praha, Orbis, 1964. 286 s., ISBN 11-108-64. RÚŽIČKA, M. Veřejná žaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR. Praha: C.H. Beck. 745 s. ISBN 80-7179-929-7. SVÁK, J. Organizácia a činnost orgánov ochrany práva. Bratislava: Vydavatelské oddělení Právnické fakulty UK. 1995. ISBN-80-7160-078-4. ŠÁMAL, P.; NOVOTNÝ, F.; RÚŽIČKA, M.; VONDRUŠKA, F.; NOVOTNÁ, J. Přípravné řízení trestní. Praha: C.H.Beck, 2003.1443 s. ISBN 80-7179-741-3. TOMANCOVÁ, J. et al. Základy práva (nejen pro školy). Boskovice/Brno: František Šalé – ALBERT, 2007, s. 360, ISBN – 80-7326-110-3. VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno: Masarykova univerzita. 67 s. ISBN 80-210-0791-5. ŽATECKÁ, E. Trestní právo hmotné a procesní. Multimediální učební text. Brno: Masarykova univerzita. 107 s. ISBN 978-80-210-4631-3. ŠÁMAL, P. K pojmu trestného činu a souvisejícím otázkám v novém trestním zákoníku, In Trestněprávní revue, 2009, 5, s. 129-136. VÁLKOVÁ, H.; SOTOLÁŘ, A. Restorativní justice – trestní politika pro 21. století? In Trestní právo, 2000, č. 1, str. 4-11. Ústavní zákon č. 1/2003 Sb. Ústava České republiky. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
71
72
Název:
Trestní právo hmotné po rekodifikaci (k právnímu stavu k 1. 1. 2010) Autor: JUDr. Karel Šabata Vydavatel, vyrobil: Evropský polytechnický institut, s.r.o., Osvobození 699, 686 04 Kunovice Náklad: 100 ks Počet stran: 72 Rok vydání: 2009
ISBN 978-80-7314-174-5
