CENNÉ PAPÍRY A ZAKNIHOVANÉ CENNÉ PAPÍRY ZMĚNY PO REKODIFIKACI

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA

Matěj Manderla

CENNÉ PAPÍRY A ZAKNIHOVANÉ CENNÉ PAPÍRY – ZMĚNY PO REKODIFIKACI

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Čech, LL.M., Ph.D. Katedra: Katedra obchodního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 4. 12. 2013

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Dolním Benešově dne 4. 12. 2013 _____________ Matěj Manderla

Obsah: Obsah: ............................................................................................................................... 1 Seznam použitých zkratek: ............................................................................................... 3 Úvod.................................................................................................................................. 4 1. Pojem cenného papíru obecně a stručný nástin historického vývoje ........................ 5 2. Definice cenného papíru ........................................................................................... 6 2.1. Definiční vymezení pojmu cenný papír ............................................................... 6 2.2. Definice cenného papíru ve vztahu k dematerializovaným cenným papírům ..... 7 2.3. Legální definice cenného papíru ...................................................................... 10 2.4. Nové pojetí zaknihovaného cenného papíru ..................................................... 11 2.5. Sekundární definice cenného papíru ................................................................ 12 3. Cenný papír jako předmět soukromoprávních vztahů ............................................ 14 3.1. Stručný nástin vývoje pojetí cenného papíru .................................................... 14 3.2. Význam právní kvalifikace cenného papíru ...................................................... 16 3.3. Rekodifikace a pojetí cenného papíru jako věci v právním slova smyslu ......... 17 4. Podoba cenného papíru ........................................................................................... 18 4.1. Rozlišování cenných papírů podle podoby ....................................................... 18 4.2. Upuštění od rozlišování podoby - zaknihovaný cenný papír jako samostatný institut .......................................................................................................................... 20 4.3. Listinné akcie na majitele ve světle rekodifikace .............................................. 22 5. Forma cenného papíru ............................................................................................ 23 5.1. Členění cenných papírů podle formy ................................................................ 23 5.2. Výkladové problémy související s formou cenného papíru............................... 24 5.3. Tradiční přístup k formě cenného papíru v novém občanském zákoníku a způsoby určení formy ...................................................................................................... 26 5.4. Rozlišování formy u zaknihovaného cenného papíru ....................................... 27 5.5. Forma cenných papírů de lege ferenda ............................................................ 28 6. Inominátní cenný papír ........................................................................................... 29 6.1. Vývoj problematiky tzv. nepojmenovaných cenných papírů ............................. 29 6.2. Právní úprava inominátního cenného papíru v novém občanském zákoníku... 35 7. Zastupitelné cenné papíry ....................................................................................... 39 7.1. Zastupitelnost cenných papírů .......................................................................... 39 7.2. Možnost nahrazení podpisu emitenta jeho otiskem .......................................... 41 7.3. Hromadná listina .............................................................................................. 42 8. Dispozice s cennými papíry .................................................................................... 44 8.1. Převod vlastnického práva k cennému papíru .................................................. 44 8.2. Cenné papíry na jméno: jedná se stále o cenné papíry? .................................. 44 8.3. Kogentnost právní úpravy převodu vlastnického práva k cennému papíru ..... 47 8.4. Nabytí vlastnického práva k cennému papíru od neoprávněného .................... 49 8.5. Nabytí vlastnického práva od neoprávněného ve vztahu k zaknihovanému cennému papíru............................................................................................................... 50 9. Související otázky ................................................................................................... 51 9.1. Cenné papíry kolektivního investování a nové pojmosloví zákona o investičních společnostech a investičních fondech ............................................................................. 51 9.2. Nedůslednost zákonodárce v užívání pojmů „cenný papír“ a zaknihovaný cenný papír“ ................................................................................................................... 52

1

10. Závěr ................................................................................................................. 53 Seznam použité literatury ............................................................................................... 55 Monografie...................................................................................................................... 55 Odborné články a příspěvky ve sbornících ..................................................................... 56 Internetové zdroje ........................................................................................................... 57 Judikatura ....................................................................................................................... 57 Abstrakt: Cenné papíry a zaknihované cenné papíry – změny po rekodifikaci.............. 58 Abstract: Securities and booked securities – changes in legislation ............................... 60 Klíčová slova .................................................................................................................. 62 Key words ....................................................................................................................... 62

2

Seznam použitých zkratek: ObchZ – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů ObčZ – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů NOZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ZOK - zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ZSŠ - zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový ve znění pozdějších předpisů ZPKT – zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu ve znění pozdějších předpisů ZCP – zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění pozdějších předpisů ZISIF – zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech Připravovaná novela ZCP – návrh zákona, kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony předložený vládě 27. 12. 2010

3

Úvod Soukromoprávní úpravu cenných papírů obsahuje v českém právním řádu zejména zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Zákon o cenných papírech byl přijat v roce 1992 s účinností od 1. ledna 1993 a od té doby byl celkem jednadvacetkrát novelizován. Současná úprava je pro praxi v mnohém nevyhovující, zejména s ohledem na právní nejistotu, která v určitých oblastech panuje. Jedná se zejména o nevyjasněnost některých institutů, jako je možnost vydávání inominátních cenných papírů nebo nesystematičnost, kdy úprava zaknihovaných cenných papírů je částečně v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, který je jako předpis upravující veřejnoprávní regulaci subjektů a činností na kapitálovém trhu nevhodný pro právní úpravu zaknihovaného cenného papíru, jenž má své uplatnění i mimo kapitálový trh. Nejasná je rovněž možnost nahrazení podpisu jeho otiskem v případě hromadně vydávaných cenných papírů a jako nevhodnou lze hodnotit také úpravu abstraktnosti závazku z cenného papíru. Rekodifikace soukromého práva nepředstavuje výslovně koncepční změnu v právu cenných papírů, ale otevírá některé nové možnosti pro praxi a staví najisto některé z otázek, které jsou za současné úpravy předmětem sporů. Přitom však také přináší některé výkladové problémy a dle názoru autora se rovněž některá legislativní řešení nejeví jako šťastná. Cílem této práce je na jedné straně identifikovat praktické i teoretické problémy současné právní úpravy cenných papírů, na straně druhé pak analyzovat a zhodnotit nově přijatou úpravu obsaženou zejména v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku a zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, případně tuto úpravu podrobit konstruktivní kritice. S ohledem na omezený rozsah je tato práce zaměřena pouze na nejzásadnější oblasti, kterými autor shledává definování cenného papíru, problematiku dematerializovaných cenných papírů, institut inominátního cenného papíru, problematiku související se zastupitelnými cennými papíry a právní úpravu dispozic s cennými papíry.

4

1. Pojem cenného papíru obecně a stručný nástin historického vývoje Nejobecněji lze cenný papír definovat jako listinu, která ztělesňuje určitý nárok majitele listiny proti jejímu vystavovateli. Počátky historického vývoje vedoucího k tomuto zobecnění je možné hledat již v dobách makedonského panovníka Alexandra Velikého (4. stol. př. n. l.), někteří autoři uvádějí již období asyrsko-egyptské či babylonské.1 K velkému rozvoji cenných papírů dochází v období středověku, kdy se objevují tzv. generální úvěrové listy. Ty vydával dlužník, zpravidla panovník či šlechtic, potřeboval-li získat určitou peněžní sumu (např. k vedení války), a zavazoval se v nich těm, kteří poskytli úvěr koupí cenného papíru, že splatí předmětnou částku spolu s úroky. Úvěrový list mohl být jeho majitelem v případě potřeby převáděn i bez souhlasu jeho výstavce. Věřiteli z těchto úvěrových listů tak byl okruh předem neurčených osob. Jako příklad bývají uváděny např. úvěrové listy vydané francouzským králem Ludvíkem IX. ve Francii v letech 1258 a 1266 v souvislosti s křižáckými výpravami.2 Dalším impulsem pro rozvoj cenných papírů byl velký rozmach bankovnictví zejména ve středověké Itálii. Lidé odevzdávali své peníze bankéřům k úschově, přičemž za takto uložené peníze dostávali poukazy. Všeobecně se má za to, že prvními skutečně cennými papíry v dnešním slova smyslu byly směnky vydávané v severoitalských městských republikách.3 Se směnkami se následně začalo obchodovat na schůzkách obchodníků ve 12. a 13. století.4 Zásadní pro vývoj směnky jako cenného papíru bylo jednak ustálení jejího převodu indosamentem, což zaručovalo snadnou převoditelnost směnky a snadná procesní vykonatelnost nároku ze směnky, tj. zkrácené směnečné řízení, které dostalo svou konečnou podobu v původní vlasti směnek – Itálii, v 15. stol.5 K rozvoji šeků došlo později, zřejmě z toho důvodu, že jejich funkci zpočátku plnily směnky. Všeobecně se soudí, že šek se vyvinul rovněž v Itálii, přičemž největšího rozvoje dosáhl 1

Např. archeolog Rawlinson objevil v okolí řeky Eufrat hliněné poukázky, které jsou pokládány za jakési předchůdce pokladních poukázek (znějí na poklad babylonský); srov. KOTÁSEK, J. a kol., Kurs obchodního práva – Právo cenných papírů, 5. vydání, C. H. Beck, 2009, s. 4. 2 Viz BENEŠ, V. MUSÍLEK, P. Cenné papíry a burzy. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1990, s. 7. 3 DĚDIČ, J. a kol. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha : Prospektrum, 2000, s. 29. 4 Jednalo se zejm. o města Lucca, Janov, Florencie, Benátky a Milán; srov. KOTÁSEK, J. a kol., Kurs obchodního práva – Právo cenných papírů, 5. vydání, C. H. Beck, 2009, s. 7. 5 Od raného novověku tak platí známá charakteristika směnky o dvou základních znacích: „rigor cambialis“ - směnečná forma a „paratissima executio“ - snadná vykonatelnost; srov. URFUS, V. Historické základy novodobého práva soukromého. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 125.

5

ve Spojených státech amerických. Dnes je však již vytěsňován modernějšími platebními nástroji. S rozvojem námořního obchodu se dále vyvinuly cenné papíry s tím spojené, jako konosament a skladištní list. V souvislosti s rozvojem právnických osob pak došlo k vzniku korporačních cenných papírů, zejména akcií. Tyto cenné papíry jsou považovány za typově nejmladší. Obecně se soudí, že dovršení vývoje cenných papírů bylo v hrubých rysech dokončeno v 15. století, u korporačních cenných papírů o něco později.6 Historickým vývojem se tak ustálilo vnímání cenného papíru jakožto listiny, která představuje pohledávku vlastníka vůči tomu, kdo danou listinu vydal (emitoval). Cenný papír je nositelem právního nároku, který v sobě ztělesňuje a je pro vznik, existenci, převod a zánik tohoto nároku v zásadě nenahraditelný. Věřitel nemůže požadovat uspokojení svých nároků bez cenného papíru a rovněž dlužník může odmítnout splnění závazku, není-li mu cenný papír předložen.

2. Definice cenného papíru 2.1. Definiční vymezení pojmu cenný papír Zákon o cenných papírech, jakožto obecný předpis upravující oblast cenných papírů, nikdy neobsahoval legální definici cenného papíru a definiční vymezení pojmu „cenný papír“ tak bylo ponecháno právní teorii. Zmínit lze např. známou definici Randovu z 19. stol., charakterizující cenný papír větou: „Jest-li jisté právo s listinou – obsah jeho naznačující – takovým způsobem sloučeno, že právem toliko prostředkem listiny vládnouti možno jest, tudíž zcizení a jakýkoliv výkon práva jedině listinou se zprostředkuje, mluvíme o ‚cenných papírech‘ (Werthpapiere)“.7 Eliáš definuje cenný papír jako „listinu označenou takto zákonem, s níž jsou subjektivní práva a povinnosti spojena takovým způsobem, že bez listiny nemohou vzniknout, ani být uplatněna či převedena“.8 Podobně definuje cenný papír Dědič, když tvrdí, že „cenným papírem je listina, se kterou je spojeno určité právo tak, že tuto listinu je třeba předložit k uplatnění

6

Viz PŘIBYL, Z. Základy práva cenných papírů. Díl I. Praha : Nakladatelství V. Kvasnička, 1995, s. 20. RANDA, A., O cenných papírech, obzvláště o skripturních obligacích, Právník, 1889, s. 1 an., dokončení s. 37 an. 8 ELIÁŠ, Karel. Kurs obchodního práva: obchodní závazky, cenné papíry. 2. vyd. Praha: Beck, 1999, s. 408. 7

6

práva v ní inkorporovaného“. 9 V této definici Dědič vychází z ustanovení § 185i OSŘ, upravujícího umoření listin. Dle Dědiče pak lze nejobecněji konstatovat, že podstatou cenného papíru je spojení subjektivního práva s písemným projevem vůle takovým způsobem, že subjektivní právo sdílí osud písemnosti. To ve své podstatě shrnuje dva základní charakteristické znaky tradičního vnímání cenného papíru, kterými jsou (i) listina, na které je zachycen určitý písemný projev vůle, a (ii) cennost této listiny. Nejedná se zde o cennost v obecném smyslu (cennost materiálu), ale o cennost ve smyslu právním. Cennost listiny vychází z práva, které je v dané listině inkorporováno a není možné jej bez této listiny převést či uplatnit. Listina je tedy cenná díky právním následkům, které jsou s ní spojeny v důsledku toho, že je v této listině inkorporováno určité právo.

2.2. Definice cenného papíru ve vztahu k dematerializovaným cenným papírům Z výše uvedených definic cenného papíru (a samozřejmě ze samotného pojmu – „cenný papír“) je zřejmé, že cenné papíry jsou vnímány předně jako listiny. Existence cenného papíru v listinné podobě však s sebou nese určité problémy a rizika, ať už se jedná o riziko napodobení či padělání cenného papíru, riziko ztráty, odcizení či zničení, nebo problematiku úschovy většího množství cenných papírů, přičemž zmíněná úskalí s sebou nesou rovněž zvýšené náklady na jejich řešení. Postupem času tak zejména s ohledem na pokrok výpočetní techniky a rozvoj obchodování s cennými papíry bylo přistoupeno k tzv. dematerializaci cenných papírů. Dematerializací se rozumí nahrazení fyzické existence cenného papíru zápisem do určité evidence, přičemž fyzická existence cenného papíru již není nadále nutná. Z hlediska výše uvedených definic je pak nasnadě, že pokud definičním znakem cenného papíru je listina, neobsáhne taková definice dematerializované cenné papíry. K řešení této problematiky se nabízí v zásadě několik variant. První, kterou mj. zavedl zákon o cenných papírech, resp. zákon o podnikání na kapitálovém trhu, nahlíží na zaknihovaný cenný papír jako na náhražku cenného papíru.10 Zaknihovaný cenný papír je pak svým způsobem pouze jiným

9

DĚDIČ, J. In: DĚDIČ, J., PAULI, J. Cenné papíry. Praha : Prospektrum, 1994, s. 19. Srov. § 1 odst. 2 ZCP, ve znění účinném do 30. 4. 2004: „Listina, která je cenným papírem podle odstavce 1 (listinný cenný papír), může být nahrazena zápisem do zákonem stanovené evidence 10

7

technickým provedením listinného cenného papíru, resp. jednou z podob cenného papíru. V tomto kontextu je vhodné poznamenat, že zařazení definice zaknihovaného cenného papíru do zákona o podnikání na kapitálovém trhu je poměrně problematické, jak upozornil již Dědič.11 Z hlediska legislativní techniky lze považovat řešení, kdy definice zaknihovaného cenného papíru je obsažena v zákoně, jehož smyslem je veřejnoprávní regulace kapitálových trhů, za velmi nestandardní. Dědič předně uvádí, že se jedná spíše o legislativní zkratku než o definici. Legislativní zkratka zavedená v určitém zákoně je však obecně právně relevantní jen pro daný zákon. Jelikož však definice zaknihovaného cenného papíru byla současně vyňata z § 1 ZCP, nezbývá než tuto zkratku považovat za definici pojmu zaknihovaný cenný papír. Další možností je zavést obecnou definici cenného papíru tak, že tato definice implicitně nespojuje s pojmem cenný papír existenci určité listiny. Takovým způsobem např. ve Spojených státech Uniform Commercial Code definuje cenný papír jako „závazek emitenta nebo podíl či jinou účast na emitentovi nebo na jeho majetku nebo podniku“, tj. jako právo,12 aniž by jako jeho definiční znak uváděl nosič, na kterém je toto právo zachyceno. V rámci této definice pak zavádí listinný cenný papír a zaknihovaný cenný papír.13 Definice tohoto typu umožňuje, aby pod takto jednotně vymezený cenný papír spadaly jak listinné cenné papíry, tak cenné papíry zaknihované. Velmi obdobně definuje cenný papír Haagská úmluva o cenných papírech, podle které je cenným papírem „jakákoliv akcie, dluhopis nebo jiný finanční nástroj nebo finanční aktivum (kromě peněz), nebo jakýkoliv podíl na výše uvedeném“. Haagská úmluva o cenných papírech ani Uniform Commercial Code výslovně nespojují pojem cenný papír s listinou, jakožto nosičem záznamu o předmětném právu, které tuto listinu činí „cennou“. V českém právním prostředí definuje cenný papír podobně např. Kotásek, který uvádí, že „cenný papír je listina nebo listinu nahrazující záznam (evidence), které inkorporují soukromé právo a toto právo je se svým nosičem relativně trvale a těsně (zaknihovaný cenný papír), pokud tak stanoví zákon.“; § 91 ZPKT: „Zastupitelné listinné cenné papíry mohou být nahrazeny zápisem do centrální evidence cenných papírů.“ 11 DĚDIČ, J. Zaknihované cenné papíry v současném českém právu. Aplikované právo 1/2006, s. 28. 12 Srov. ustanovení § 8-102 UCC odst. (15): "Security" (...) means an obligation of an issuer or a share, participation, or other interest in an issuer or in property or an enterprise of an issuer". 13 Srov. ustanovení § 8-102 UCC odst. (4), které definuje listinný cenný papír ("Certificated security" means a security that is represented by a certificate) a odst. (16), kde je vymezena listina představující cenný papír ("Security certificate" means a certificate representing a security"). Naproti tomu cenný papír (security), který není představován listinou (zaknihovaný cenný papír) je definován v odst. (18) ("Uncertificated security" means a security that is not represented by a certificate").

8

spjato, zejména tak, že k uspokojení tohoto svého práva musí majitel předložit listinu či prokázat své právo z příslušné evidence dematerializovaných cenných papírů“. 14 Jiným legislativně-technických řešením je přístup zvolený např. ve Švýcarsku, kde § 973c švýcarského obligačního zákoníku umožňuje, aby emitent vydal právo stejné povahy jako cenný papír nebo tímto právem nahradil již vydané listinné cenné papíry.15 Švýcarské právo zde zavádí vedle cenného papíru (Wertpapier, Papier-valeur) pojem cenného práva (Wertrecht, Droits-valeur) a tyto pojmy rozlišuje nejen co do názvu, ale také co do povahy těchto institutů. Na zaknihované cenné papíry je zde nahlíženo jako na zaknihované cenné právo, nikoliv jako na specifický způsob technického provedení cenného papíru. Nejedná se o náhražku listinného cenného papíru zápisem v příslušné evidenci, ale o možnost emitenta namísto vydání listiny vydat cenné právo, které má ve svém důsledku obdobnou povahu jako cenný papír. K jeho převodu je však potřeba písemné smlouvy a na jeho zastavení se aplikují předpisy upravující zastavení pohledávek.16 Tato zaknihovaná cenná práva pak vznikají zápisem do příslušné evidence a existují pouze v závislosti na dané evidenci.17 Švýcarský přístup hodnotím z uvedených jako nejvhodnější. Z hlediska jazykového je bezesporu vhodnější užívat pojmu „cenné právo“, příp. „zaknihované cenné právo“, nežli „zaknihovaný cenný papír“ s ohledem na faktickou neexistenci listiny. Z hlediska doktrinálního se pak jeví jako vhodnější zavést pojmové vymezení zaknihovaného cenného papíru (zaknihovaného cenného práva) jako plnohodnotnou alternativu pro listinné cenné papíry, nikoliv jakožto náhražku, a to zejména s ohledem na praxi, která dnes zaknihované cenné papíry hojně využívá.

14

KOTÁSEK, J. in BEJČEK, J. KOTÁSEK, J. MAREK, K. ONDREJOVÁ, D. ŠILHÁN, J. Nástin obchodního práva II. Obchodní závazkové vztahy, cenné papíry. Brno : Masarykova Univerzita, 2009, s. 79. 15 Srov. § 973c odst. 1 švýcarského obligačního zákoníku: „The obligor may issue rights with the same function as negotiable securities (uncertificated securities) or replace fungible negotiable securities or global certificates that have been entrusted to a single bailee with uncertificated securities provided the conditions for issue or the articles of association of the company provide therefor or the bailors have consented thereto.” 16 Srov. § 973c odst. 4 švýcarského obligačního zákoníku: „The transfer of uncertificated securities requires a written declaration of assignment. Their pledging is governed by the provisions on the pledging of claims.” 17 Srov. § 973c odst. 3 švýcarského obligačního zákoníku: „The uncertificated securities are created on entry in the book and continue to exist only in accordance with such entry.”

9

2.3. Legální definice cenného papíru Český zákonodárce se při definování cenného papíru v novém občanském zákoníku inspiroval úpravou švýcarskou. Nový občanský zákoník v ustanovení § 514 definuje cenný papír následovně: Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. Tato definice je v podstatě doslovným přepisem definice švýcarské.18 Zvolená definice cenného papíru je svým způsobem očekávatelná, když jde v podstatě o obdobu definic, ke kterým došla česká právní doktrína. Reflexi doktrinálních definic cenného papíru dokládá i předchozí pokus zákonodárce vložit do zákona o cenných papírech legální definici cenného papíru novelou připravovanou Ministerstvem financí, předloženou ke schválení vládě v roce 2010, která však nakonec nebyla přijata s ohledem na blížící se rekodifikaci soukromého práva.19 Do § 1 ZCP tak měl být vložen odstavec ve znění: Cenný papír obsahuje práva, která jsou s ním vzhledem k jeho povaze spojena takovým způsobem, že je po dobu jeho platnosti nelze bez cenného papíru uplatnit. Dle důvodové zprávy měla tato charakterizace zejména umožnit vydávání tzv. nepojmenovaných cenných papírů, jejichž vydávání bylo takřka po celou dobu účinnosti zákona o cenných papírech předmětem sporů.20 Definice cenného papíru v novém občanském zákoníku je tak v české legislativě novinkou, nahlížení na pojem „cenný papír“ však nemění, kdy ten je stále charakterizován dvěma znaky, a sice že (i) se jedná o listinu, (ii) se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že jej bez této listiny nelze uplatnit ani převést.21 Dědič uvádí, že na otázku vymezení cenného papíru neexistuje jednoznačná odpověď, což je také důvodem, proč zákonodárství mnoha zemí (s výjimkou např. zmiňovaného 18

Srov. § 965 švýcarského obligačního zákoníku: „A negotiable security is any instrument to which a right attaches in such a manner that it may not be exercised or transferred to another without the instrument.“ 19 Dostupné zde: http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/kapitalovy-trh/cennepapiry/2010/ministerstvo-financi-predlozilo-vlade-na-9838 . 20 K tomu více viz kapitola 6. této práce. 21 Určitým průlomem této zásady je § 156a ObchZ, resp. § 281 ZOK, který upravuje tzv. samostatně převoditelná práva. Jedná se o výjimku z obecné charakteristiky akcie jako cenného papíru. Podstatné je, že ustanovení neumožňuje samostatnou převoditelnost akcionářských práv v jejich abstraktní podobě, ale samostatně převoditelným se určité právo může stát až ve chvíli, kdy má povahu konkrétní pohledávky za společností. Obecnou zásadu inkorporace všech akcionářských práv do akcie, která se promítá v tom, že převodem akcie se převádí všechna práva s ní spojená, ostatně připomíná samotný § 156a ObchZ, resp. § 281 ZOK ve svém prvním odstavci. Tuto koncepci tedy nelze vnímat jako skutečné prolomení zásady, že práva, která zákon váže k cennému papíru, bez něj nemohou být uplatněna ani převedena, a definice cenného papíru v novém občanském zákoníku tak i zde obstojí.

10

Švýcarska) nepřistoupilo k definování cenného papíru a ponechalo vymezení tohoto pojmu na teorii a aplikační praxi.22 Dle mého názoru však srovnáme-li definici cenného papíru (i) Randovu, (ii) Dědičovu, (iii) definici připravované novely zákona o cenných papírech, a (iv) definici v novém občanském zákoníku, dojdeme k závěru, že předmětné definice v podstatě vyjadřují jinými slovy totéž.23 Zmíněné definice sumarizují dva výše uvedené charakteristické znaky cenného papíru. Domnívám se tedy, že definiční vymezení cenného papíru je poměrně jednoznačné a existence legální definice cenného papíru v novém občanském zákoníku nepřinese jakékoliv výkladové problémy. Spíše lze naopak očekávat zvýšení právní jistoty, zejména s ohledem na možnost vydávání tzv. nepojmenovaných cenných papírů.24

2.4. Nové pojetí zaknihovaného cenného papíru Právní úprava zaknihovaných cenných papírů je inspirována rovněž úpravou Švýcarska, kde je na zaknihované cenné papíry nahlíženo jako na tzv. cenná práva.25 Inspirace švýcarskou úpravou, ke které se zákonodárce otevřeně hlásí,26 je však svým způsobem polovičatá. Důvodová zpráva na jednu stranu konstatuje, že zaknihovaný cenný papír je ve své podstatě zaknihovaným právem, zákon však stále hovoří o zaknihovaném cenném papíru, což neodmyslitelně evokuje existenci určité listiny. Jak uvádí Husták a Manderla,27 lze v této terminologii vidět určitou rozporuplnost zvoleného přístupu zákonodárce, který si na jedné straně otevřeně bere za vzor švýcarskou úpravu cenných práv, ale na straně druhé ji do samotné dikce zákona a 22

DĚDIČ, J. In: DĚDIČ, J., PAULI, J. Cenné papíry. Praha : Prospektrum, 1994, s. 19. Srov.: i. „Jest-li jisté právo s listinou – obsah jeho naznačující – takovým způsobem sloučeno, že právem toliko prostředkem listiny vládnouti možno jest, tudíž zcizení a jakýkoliv výkon práva jedině listinou se zprostředkuje, mluvíme o ‚cenných papírech‘ (Werthpapiere)“; ii. „Cenným papírem je listina, se kterou je spojeno určité právo tak, že tuto listinu je třeba předložit k uplatnění práva v ní inkorporovaného“; iii. „Cenný papír obsahuje práva, která jsou s ním vzhledem k jeho povaze spojena takovým způsobem, že je po dobu jeho platnosti nelze bez cenného papíru uplatnit“; iv. „Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést“. 24 K tomu více viz kapitola 6. této práce. 25 K tomu více viz výše kapitola 3.2 této práce. 26 Srov. důvodová zpráva k § 525 nového občanského zákoníku: „Se zohledněním moderních úprav dematerializovaných cenných papírů přijatých v roce 2010 ve Švýcarsku a v Německu se navrhuje opustit dosavadní pojetí dvojí podoby cenných papírů. Navržená definice cenného papíru spojuje cenný papír s listinou. Listina je tedy pojmovým znakem cenného papíru. Zaknihovaný cenný papír nadále nebude z definice cenným papírem, bude jeho náhražkou, tj. ve své podstatě zaknihovaným právem.“ 27 HUSTÁK, Z., MANDERLA, M. Cenné papíry ve světle rekodifikace – poznámky k novému režimu. Obchodněprávní revue. Přijato k publikaci: leden 2014. 23

11

použité terminologie důsledně nepromítá. Daleko přesnější a výstižnější by proto bylo hovořit o cenném papíru (tj. listině, která vtěluje cenné právo) a zaknihovaném cenném právu (tj. záznamu o existenci cenného práva v příslušné evidenci). Tato nedůslednost se promítá rovněž do označení Dílu 4 Hlavy IV. jako "cenné papíry", která by se ve světle zavedení samostatného institutu zaknihovaného cenného papíru (či práva) měla spíše nazývat "Cenné papíry a zaknihované cenné papíry", resp., ještě přesněji, "Cenné papíry a zaknihovaná cenná práva". Švýcarské právo také stanoví, jak je výše uvedeno, odlišný režim pro převody a zastavení cenných práv. Je tedy otázkou, v čem vlastně inspirace švýcarským právem spočívá. Švýcarská úprava výslovně stanoví, že emitent je oprávněn vydat práva, která mají obdobnou povahu jako cenné papíry (cenná práva). Švýcarská úprava nehovoří o nahrazování cenného papíru jeho zaknihováním, ale staví cenné právo naroveň cenného papíru. Nový občanský zákoník však naproti tomu stanoví, že je-li cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze-li jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci, jedná se o zaknihovaný cenný papír. Důvodová zpráva pak hovoří o zaknihovaném cenném papíru jako o náhražce cenného papíru (listiny). Přitom však důvodová zpráva zmiňuje inspiraci švýcarskou úpravou a odkazuje na rozdílnost listinného a zaknihovaného cenného papíru zejména v tom, že u zaknihovaných cenných papírů není účelné rozlišovat formu. Dle mého názoru vhodnější by bylo definovat cenný papír tak, jak je uvedeno v § 514 NOZ, tedy jako listinu, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést, a vedle této definice zavést pojem zaknihované cenné právo tak, že emitent je oprávněn vydat právo, které má obdobnou povahu jako cenný papír, vzniká zápisem do příslušné evidence a převádí se změnou zápisu v této evidenci.

2.5. Sekundární definice cenného papíru Některé právní řády obsahují více legálních definic cenného papíru. V českém právním řádu je tak např. v zákoně č. 219/1995, devizovém zákoně,28 cenný papír definován jako listina nebo ji nahrazující zápis v příslušné evidenci, s nímž je spojeno právo účasti na majetku nebo právo na peněžité plnění. Tuto definici nelze považovat za obecnou, jedná se pouze o definici pro účely devizového zákona. Běžné jsou sekundární 28

Srov. § 1 písm. e) devizového zákona.

12

definice cenného papíru ve veřejnoprávních předpisech upravujících kapitálové trhy. Ve Spojených státech např. vedle již zmiňované definice v Uniform Commercial Code existuje definice cenného papíru v Securities Exchange Act z roku 1934, který tak činí prostřednictvím kazuistického výčtu různých typů cenných papírů.29 Podobně vymezuje cenný papír pro účely regulace obchodování s cennými papíry i německý zákon o obchodování s cennými papíry.30 Smyslem takovéto kazuistické definice cenného papíru je účel daných právních předpisů, které jsou svou povahou veřejnoprávní úpravou kapitálových trhů. Takovým předpisem byl ve své původní podobě i zákon o cenných papírech a lze se domnívat, že výčet cenných papírů § 1 ZCP je právě reliktem této doby. Tuto úpravu lze hodnotit jako zastaralou, když pro účely regulace kapitálových trhů obsahuje definici investičního nástroje, resp. investičního cenného papíru zákon o podnikání na kapitálovém trhu, a pro účely zákona o cenných papírech, jakožto soukromoprávního předpisu upravujícího primárně náležitosti, formu, vydávání a dispozice s cennými papíry, se jeví tento výčet jako bezpředmětný. Jak uvádí důvodová zpráva k § 3 ZPKT, obsahujícího výčet investičních nástrojů obdobný výčtu v § 1 ZCP, „jedná se o výčet cenných papírů, kterých se týká veřejnoprávní regulace upravená zákonem o podnikání na kapitálovém trhu. Tím se odstraňuje nedostatek dosavadního zákona o cenných papírech, který ve své první části obsahuje obecná 29

"Any note, stock, treasury stock, bond, debenture, certificate of interest or participation in any profitsharing agreement or in any oil, gas, or other mineral royalty or lease, any collateral trust certificate, preorganization certificate or subscription, transferable share, investment contract, voting-trust certificate, certificate of deposit, for a security, any put, call, straddle, option, or group or index of securities (including any interest therein or based on the value thereof), or any put, call, straddle, option, or privilege entered into on a national securities exchange relating to foreign currency, or in general, any instrument commonly known as a "security"; or any certificate of interest or participation in, temporary or interim certificate for, receipt for, or warrant or right to subscribe to or purchase, any of the foregoing; but shall not include currency or any note, draft, bill of exchange, or banker's acceptance which has a maturity at the time of issuance of not exceeding nine months, exclusive of days of grace, or any renewal thereof the maturity of which is likewise limited." 30 Srov. § 2 Německého zákona o obchodování s cennými papíry (Wertpapierhandelsgesetz 1994, WpHG), který vymezuje cenné papíry následovně: "(1) Wertpapiere im Sinne dieses Gesetzes sind, auch wenn keine Urkunden über sie ausgestellt sind, alle Gattungen von übertragbaren Wertpapieren mit Ausnahme von Zahlungsinstrumenten, die ihrer Art nach auf den Finanzmärkten handelbar sind, insbesondere 1. Aktien, 2. andere Anteile an in- oder ausländischen juristischen Personen, Personengesellschaften und sonstigen Unternehmen, soweit sie Aktien vergleichbar sind, sowie Zertifikate, die Aktien vertreten, 3. Schuldtitel, a) insbesondere Genussscheine und Inhaberschuldverschreibungen und Orderschuldverschreibungen sowie Zertifikate, die Schuldtitel vertreten, b) sonstige Wertpapiere, die zum Erwerb oder zur Veräußerung von Wertpapieren nach den Nummern 1 und 2 berechtigen oder zu einer Barzahlung führen, die in Abhängigkeit von Wertpapieren, von Währungen, Zinssätzen oder anderen Erträgen, von Waren, Indices oder Messgrößen bestimmt wird."

13

ustanovení týkající se všech cenných papírů.“ Účelem podobného výčtu je tedy definovat množinu cenných papírů, na které se vztahuje veřejnoprávní regulace. Domnívám se, že v zákoně upravujícím cenné papíry obecně je takový výčet spíše matoucí, působící výkladové nejasnosti. Problematické bylo např. ve světle postupných novelizací zákona o cenných papírech určit, zda se jedná o výčet taxativní či demonstrativní. To má zásadní vliv mj. na to, zda zákon o cenných papírech, resp. navazující zákony, vytváří numerus clausus cenných papírů, či zda lze vydat také cenný papír zákonem neupravený.31

3. Cenný papír jako předmět soukromoprávních vztahů 3.1. Stručný nástin vývoje pojetí cenného papíru Za účinnosti obecného zákoníku občanského32 nebylo pochyb o tom, že cenný papír je věcí v právním slova smyslu. K jinému právnímu závěru snad ani vzhledem k definici věci v obecném zákoníku občanském dojít nelze. Ustanovení § 285 obecného zákoníku občanského definovalo věc takto: vše, co se liší od osoby a slouží potřebě lidí, nazývá se věcí v právním smyslu. Prvorepubliková judikatura33 tak řadí cenné papíry mezi věci: „(…) neboť dle této druhé věty lze cenné papíry vindikovati pouze pod dvojí podmínkou, že žalobkyně následkem zvláštních okolností může vlastnictví k věci naznačené dokázati, na př. že papíry, majiteli svědčící, jsou vinkulovány, mince v měšci nebo balíku zvláštního druhu zapečetěny, a mimo to by musila dokázati, že žalovaný nebyl bezelstným při nabytí vindikovaných věcí“. O zařazení cenných papírů do kategorie věcí v právním smyslu nebyly pochybnosti až do vydání zákona o cenných papírech v roce 1992. Zákonem o cenných papírech však byla zavedena dvojí podoba cenného papíru. Vedle dosavadní listinné tak bylo umožněno vydávat cenné papíry v zaknihované podobě. Vznikla tak představa o tom, že zaknihované cenné papíry nemohou být věcmi. Na tomto základě zákon o cenných papírech zaknihované i listinné cenné papíry za věci v právním smyslu výslovně neoznačil a právní doktrína v závěrech o právní kvalifikaci cenných papírů nedospívala k jednotným závěrům.34 Novela zákona 31

K tomu níže viz kapitola 6. této práce. Srov. § 285 zákona č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný zákoník občanský. 33 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 1923 sp. zn. Rc 2720/1923. 34 ELIÁŠ, K. et al., Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha. Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka. 2008. s. 471. 32

14

o cenných papírech provedená zákonem č. 362/2000 Sb.35 doplnila v § 1 ZCP nový odstavec 2, dle kterého se na cenné papíry vztahují ustanovení o movitých věcech, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Názor současné právní doktríny na právní povahu cenného papíru je stále přinejmenším sporný. To vyplývá ze skutečnosti, že občanský zákoník věc pojmově nevymezuje a doktrína považuje za věci „toliko hmotné předměty (res corporales) za předpokladu, že jsou ovladatelné a užitečné“.36 Dle Eliáše má právnědogmatická představa o tom, že předmětem vlastnického práva mohou být pouze hmotné předměty, svůj původ u romanistické větvě historickoprávní školy, a to zejména u jejích reprezentantů Josepha Ungra a Antonína Randy. Tato představa vznikla paradoxně v době, kdy tehdy platný občanský zákoník vycházel z v podstatě opačné koncepce, kdy za věc označoval vše, co se liší od osoby a slouží potřebě lidí.37 Zmíněné dogma se v českém civilním právu zachovalo i při rekodifikaci v roce 1964, zejména vlivem sovětské právní doktríny. Představou o tom, že věcí jsou pouze hmotné předměty, byl ovlivněn při svém vzniku také zákon o cenných papírech, který nepřijal myšlenku cenných papírů jako věcí v právním smyslu, a to zejména s ohledem na novou úpravu zaknihovaných cenných papírů.38 Vedle věcí jsou pak předmětem občanskoprávních vztahů práva a jiné majetkové hodnoty. Z hlediska cenných papírů je podstatná zejména koncepce tzv. smíšených majetkových hodnot, které sice nejsou věcmi, ale věci jsou jejich nositeli. Předmětem práv a povinností je v těchto případech sice také věc (hmotný předmět), ale její význam a také specifický právní režim je určen v imateriální, nehmotné hodnotě, která je v ní ztělesněna.39 Např. hodnota obrazu nespočívá v plátně či barvách, kterými je vytvořen, ale v umělecké hodnotě daného díla. V současné právní vědě tak lze najít poměrně rozličná zařazení cenného papíru. Dle Eliáše je cenný papír věc movitá,40 k podobným závěrům dochází Švestka.41 35

Zákon č. 362/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 36 KNAPP, V., KNAPPOVÁ, M. in KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kol. Občanské právo hmotné. 4. vydání. Praha : ASPI, 2006, s. 272. 37 § 285 zákon č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný zákoník občanský. 38 ELIÁŠ, K. Akciová společnost. Praha : Linde, 2000, s. 99. 39 FIALA, J., KINDL, M. et al., Občanský zákoník, Komentář, I. Díl, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 347. 40 ELIÁŠ, K. et al., Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha. Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka. 2008. s. 471. 41 ŠVESTKA, J., in: JEHLIČKA, O., ŠVESTKA, J., ŠKÁROVÁ, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, 9. Vydání, Praha: C. H. Beck, 2004, s. 400.

15

Obdobný pohled na cenné papíry prezentoval Brzobohatý,42 přičemž poukázal na skutečnost, že např. bankovky a mince jsou obecně právní teorií i judikaturou považovány za věc,43 a přitom jejich povaha je velmi obdobná povaze cenných papírů, neboť hodnota nosiče, tedy papíru bankovky či kovu mince, není určovatelem jejich skutečné hodnoty, kdy ta odpovídá hodnotě na nich vyznačené, podobně jako u cenných papírů. Rovněž peníze existují v „zaknihované“ podobě, tedy na bankovním účtu a jako prostředek bezhotovostního platebního styku. I tyto peníze, které ve fyzické podobě neexistují, jsou považovány za věc. Pojetí cenného papíru coby věci v právním slova smyslu je běžné i v zahraničí a odpovídá původnímu smyslu institutu cenného papíru.44 Část teorie se však přiklání k závěru, že cenný papír je tzv. jinou majetkovou hodnotou. Např. Dědič považuje cenný papír za zvláštní majetkovou hodnotu, přičemž za věc by snad mohly být považovány listinné cenné papíry, ovšem pouze hmotný substrát listiny, na které je zachycen skripturní akt, nikoliv již cenný papír jako celek.45 Třetím názorovým proudem, ke kterému se přihlásil Vrchní soud v Praze, je pak zastávána teorie, podle které je listinný cenný papír věcí, zatímco zaknihovaný cenný papír jinou majetkovou hodnotou.46

3.2. Význam právní kvalifikace cenného papíru Zařazení cenných papírů mezi věci má význam zejména z hlediska určení, jaké právo má k cennému papíru jeho majitel a jaké je jeho právní postavení. Budeme-li považovat cenný papír za věc, nepochybně pak bude právo majitele k cennému papíru právem vlastnickým, které má zákonem jasně definovaný obsah a právní ochranu. Tato problematika byla svým způsobem vyřešena zákonem č. 362/2000 Sb., který změnil ustanovení § 1 ZCP tak, že napříště stanovil, že na cenné papíry se vztahují ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li zákon jinak. Po této novele již není sporu, že právo majitele cenného papíru k cennému papíru je právem věcným a absolutním, které se nepromlčuje, cenný papír lze vydržet a právo k cennému papíru spadá pod ochranu 42

BRZOBOHATÝ, T., Povaha cenných papírů jako předmětu soukromoprávního vztahu, Právní praxe v podnikání, č. 7/1998, s. 51 an. 43 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Odo 1005/2003; nebo ELIÁŠ, K.: Věc jako pojem soukromého práva, Právní rozhledy č. 4/2007, s. 119 an. 44 ELIÁŠ, K. et al., Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha. Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka. 2008. s. 472.; nebo DĚDIČ, J. a kol. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha : Prospektrum, 2000, s. 30. 45 DĚDIČ, J., in: DĚDIČ, J. – PAULY, J., Cenné papíry, 1. Vydání, Prospektrum, 1994, s. 2. 46 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 5 Cmo 423/97.

16

vlastnictví podle právního řádu České republiky. Stále však není jasné, zda samotné právo majitele cenného papíru je právem vlastnickým, kdy např. Dědič47 uvádí, že ano, naproti tomu Vítek výslovně nehovoří o vlastnickém právu, ale o právu, které je vlastnickému právu postaveno naroveň.48 Spíše se lze domnívat, že zákonodárce nepovažuje cenný papír za věc, když stanoví, že se na něj vztahují ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li zákon jinak. Ustanovení o věcech movitých se tedy na cenné papíry vztahují analogicky a zákonodárce spíše považuje cenný papír za tzv. jinou majetkovou hodnotu. To lze podrobit kritice také s ohledem na to, že jiné speciální zákony již prolomily dogma, podle něhož mohou být ve vlastnictví jen věci hmotné, např. zákon o ochranných známkách. Jsou-li dále za věc obecně považovány peníze, lze dle mého názoru dojít k závěru, že věcí jsou rovněž cenné papíry. Z dikce zákona o cenných papírech však spíše vyplývá, že zákonodárce cenné papíry za věci nepovažuje.

3.3. Rekodifikace a pojetí cenného papíru jako věci v právním slova smyslu Právní úprava cenných papírů v novém občanském zákoníku nepřipouští z hlediska pojetí cenného papíru jakékoliv spory, když cenné papíry i zaknihované cenné papíry řadí systematicky mezi věci. Právní pojetí věci v novém občanském zákoníku vychází z předválečného vládního návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937 a pojímá věc v širším rozsahu oproti současnému občanskému zákoníku, když podle ustanovení § 489 NOZ se za věc považuje vše, co je odlišné od osoby a slouží potřebám lidí. Nový občanský zákoník v návaznosti na definici věci dělí věci na hmotné a nehmotné, přičemž definuje věci hmotné, kterými jsou ovladatelné části vnějšího světa, které mají povahu samostatného předmětu. Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Definice nehmotných věcí je tedy značně otevřená a kategorizace věci jakožto nehmotné se bude spíše dít argumentací a contrario. Ve světle důsledného rozlišování cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů dle nového občanského zákoníku bude cenný papír věcí movitou a hmotnou a zaknihovaný cenný papír věcí movitou a nehmotnou. To potvrzuje 47

DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : POLYGON, 2002, s. 1384. KOTÁSEK, J. a kol., Kurs obchodního práva – Právo cenných papírů, 5. vydání, C. H. Beck, 2009, s. 21. 48

17

také důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku (§ 489): „Široké vymezení zahrnující pojmově jako věci v právním smyslu věci hmotné i nehmotné (např. předměty spadající do kategorií průmyslového a jiného duševního vlastnictví, zaknihovaných cenných papírů, investičních nástrojů typu opcí, swapů, futures nebo forwardů atd.).“ Toto pojetí rozhodně více odpovídá původnímu ekonomickému smyslu cenného papíru. Jednou ze základních funkcí cenného papíru je zprostředkování oběhu práv, protože pohyb cenného papíru zprostředkovává převod práv s cenným papírem spojených, a v urychlení a zlevnění možnosti oběhu práv tím, že poskytuje dlužníkovi i věřiteli vyšší právní jistoty. Vzhledem k tomu, že právo je spojeno se skripturním aktem, je možné jeho bezpečné a rychlé převádění.49 Funkci cenných papírů z hlediska usnadnění obchodování s nimi bezpochyby lépe vyhovuje nahlížení na cenný papír jako na věc, jejímž jednoduchým převodem se převádí práva s ní spojená. Tak na cenný papír nahlíží také zahraniční právní věda. Např. J. Benjamin uvádí, že hmotný nosič vytváří cenný papír jako takový a na cenný papír je tak nahlíženo jako na hmotnou věc. To i přesto, že závazek z cenného papíru považuje J. Benjamin za věc nehmotnou, ovšem tento závazek je „uzamčen“ v hmotném nosiči.50 Právní úprava nového občanského zákoníku v sobě neskýtá rizika sporů, které vyvstaly v právní teorii ohledně právní povahy cenných papírů v době účinnosti zákon o cenných papírech a související problematice povahy práva majitele k cennému papíru a právní ochrany tohoto práva. K rozvoji cenných papírů bezesporu více přispěje pojetí cenného papíru jako věci, bez zbytečných odchylek od standardní mezinárodní úpravy a nejednotných názorů na právní povahu cenného papíru a práva k cennému papíru.

4. Podoba cenného papíru 4.1. Rozlišování cenných papírů podle podoby Z výkladu uvedeného v kapitole 2 výše vyplývá, že cenné papíry byly původně chápány zásadně jako listiny. K tomu, aby cenný papír byl vydán, byla vždy nutná existence určitého hmotného substrátu sloužícího k zachycení písemného projevu vůle, který určoval, jaká práva jsou do listiny inkorporována. Klasickou podobou cenného papíru je tak podoba listinná a v zásadě platí, že každý cenný papír může být vydán v 49 50

DĚDIČ, J. In: DĚDIČ, J., PAULY, J. Cenné papíry. Praha : Prospektrum, 1994, s. 22. BENJAMIN, J. Financial Law. Oxford University Press, 2007, s. 179.

18

listinné podobě.51 Historickým vývojem se však existence listiny stala přítěží, zejména s ohledem na emise větších počtů zastupitelných cenných papírů.52 Tak bylo přistoupeno k tzv. dematerializaci a vzniku zaknihovaných cenných papírů, čímž se ustálily dvě podoby cenného papíru – listinná a zaknihovaná. Určitým mezistupněm mezi listinnou a zaknihovanou podobou jsou imobilizované cenné papíry. Netvoří z hlediska podoby samostatnou skupinu cenných papírů a jsou řazeny mezi listinné cenné papíry. Při imobilizaci je cenný papír vydán jeho předáním do úschovy osobě oprávněné k vedení samostatné evidence podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, a to na základě smlouvy o hromadné úschově emise cenných papírů uzavřené mezi emitentem a schovatelem. Na nakládání s imobilizovanými cennými papíry se přiměřeně aplikují ustanovení o zaknihovaných cenných papírech; imobilizovaný cenný papír však stále existuje ve fyzické formě v hromadné úschově u schovatele. Plným zaknihováním je pak myšlen stav, kdy cenný papír již fyzicky v listinné podobě neexistuje a je pouze vedena evidence práv z cenného papíru vyplývajících. Možnost vydávat cenné papíry v zaknihované podobě je v současné době upravena v ustanovení § 91 ZPKT, který stanoví, že zastupitelné listinné cenné papíry mohou být nahrazeny zápisem do centrální evidence cenných papírů, v případě cenných papírů kolektivního investování do samostatné evidence, nebo do evidence České národní banky podle zákona upravujícího činnost České národní banky. Z hlediska koncepčního je tedy úprava postavena tak, že cenné papíry mohou být vydány ve dvojí podobě, listinné či zaknihované. Okamžik převodu listinného cenného papíru je upraven v ustanoveních § 17 a 18 ZCP, pro zaknihované cenné papíry pak v ustanovení § 96 ZPKT.53 Ze systematického hlediska lze tak současné úpravě vytknout roztříštěnost, kdy převody listinných cenných papírů upravuje zákon o cenných papírech, převody zaknihovaných cenných papírů zákon o podnikání na kapitálovém trhu. Rovněž zařazení převodů a zejména definice zaknihovaného cenného papíru do části zákona o podnikání na kapitálovém trhu nazvané „Evidence investičních nástrojů“ se nejeví jako šťastné. Domnívám se, že mnohem logičtější by bylo zařazení jak definice, tak převodu

51

Výjimkou potvrzující pravidlo jsou např. akcie bank spojené s hlasovacími právy, které mohou být vydány pouze v zaknihované podobě; viz § 20 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. 52 Prokázání vlastnictví např. 10 000 ks akcií na majitele na valné hromadě v sobě skýtá jak administrativní, tak jiné obtíže (odcizení, zničení, ztráta, apod.). 53 K převodům cenných papírů více viz kapitola 9. této práce.

19

zaknihovaného

cenného

papíru

do

zákona

o

cenných

papírech,

jakožto

soukromoprávního předpisu, který svou povahou více odpovídá právní povaze předmětné problematiky. Okruh cenných papírů, které lze v České republice vydat v zaknihované podobě, se v průběhu času měnil. Zákon o cenných papírech ve znění účinném do 30. 4. 2004 umožňoval vydání v zaknihované podobě pouze u akcií, poukázek na akcie, podílových listů, dluhopisů, investičních kupónů, kupónů a opčních listů.54 zákon o podnikání na kapitálovém trhu stanoví, že v zaknihované podobě mohou existovat zastupitelné cenné papíry. Za zastupitelné se považují cenné papíry stejného druhu vydané stejnou osobou ve stejné formě a stejné podobě a vznikají-li z nich stejná práva.55 Jako zastupitelné mohou být při splnění výše uvedené podmínky vydány téměř jakékoliv cenné papíry, např. i směnka či šek. Šlo by se tedy domnívat, že v zaknihované podobě lze vydat jakýkoliv zastupitelný cenný papír. Dědič k danému tématu dovozuje, že v zaknihované podobě lze vydat pouze zastupitelné cenné papíry, které mají charakter investičních nástrojů,56 což dovozuje ze systematického zařazení předmětného ustanovení do části „Evidence investičních nástrojů“.57

Ztotožňuji se s názorem Dědiče, neboť je-li

evidence, na které závisí vznik a dispozice se zaknihovanými cennými papíry upravena v zákoně obsahujícím regulaci obchodování na kapitálovém trhu, lze se domnívat, že v takové evidenci nebudou moci být zapsány cenné papíry, které nejsou obchodovatelné na kapitálovém trhu.

4.2. Upuštění od rozlišování podoby - zaknihovaný cenný papír jako samostatný institut Jak je uvedeno výše, definice cenného papíru v novém občanském zákoníku stanoví jako jeden ze znaků cenného papíru listinu. Zaknihovaný cenný papír, u kterého listina z povahy věci absentuje, tedy pod tuto definici nespadá, a zákonodárce vytváří koncept zaknihovaného cenného papíru, který je tak vedle zásadně listinného cenného papíru, samostatnou právní kategorií. Institut podoby cenného papíru tak s rekodifikací zaniká. Lze uvítat, že úprava zaknihovaného cenného papíru je obsažena v civilním 54

Srov. § 1 odst. 5 ZCP ve znění účinném do 30. 4. 2004. Srov. § 2 ZCP. 56 Jedná se o investiční cenné papíry, tj. cenné papíry obchodovatelné na regulovaném trhu, a cenné papíry kolektivního investování; viz § 3 odst. 1 písm. a) a b) ZPKT. 57 DĚDIČ, J. Zaknihované cenné papíry v současném českém právu. Aplikované právo 1/2006, s. 30. 55

20

kodexu a nikoliv v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. Zaknihovaný cenný papír je ryze soukromoprávním institutem a z povahy věci by tedy měl být upraven v soukromoprávním předpise. Ustanovení § 525 NOZ definuje zaknihovaný cenný papír tak, že je-li cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze-li jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci, jedná se o zaknihovaný cenný papír. Definice je tedy obdobná jako předešlá definice zákona o podnikání na kapitálovém trhu, z teoretického hlediska ji však nelze považovat za ideální. Problematickým se jeví ono „nahrazení“ cenného papíru. Je-li cenný papír definován jako listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést, lze striktně jazykovým výkladem dojít k závěru, že nejprve musí existovat cenný papír, tj. listina, kterou lze následně nahradit zápisem do příslušné evidence. V odborných kruzích byla tato otázka diskutována již za současné úpravy se závěrem, že úmysl zákonodárce k takovému postupu nejspíše nesměřoval.58 Ostatně praxe se k vydávání zaknihovaných cenných papírů staví poměrně jasně a lze si těžko představit situaci, kdy by emitent byl nejprve nucen vydat listinné cenné papíry, které by poté zaknihoval. S tímto závěrem souhlasím a lze k němu dle mého názoru dojít i po rekodifikaci. Zvolenou definici zaknihovaného cenného papíru však nepovažuji za vhodnou, kdy i s ohledem na inspiraci českého zákonodárce ve švýcarské úpravě by bylo vhodnější definovat zaknihovaný cenný papír jinak, např. stanovit, že emitent je oprávněn vydat právo, které má obdobnou povahu jako cenný papír, vzniká zápisem do příslušné evidence a převádí se změnou zápisu v této evidenci. Smysl vidím zejména v tom, že takto by byly zaknihované cenné papíry skutečně postaveny v dikci zákona naroveň cenným papírům (listinám), a to i jazykově. Naopak kladně lze hodnotit, že definice již nevychází z povahy evidence,59 ve které může být zaknihovaný cenný papír veden, ale zaměřuje se na sepětí zaknihovaného cenného papíru s touto evidencí, kdy vznik a existence zaknihovaného cenného papíru jsou vázány na zápis v evidenci. Nový občanský zákoník umožňuje, aby jako zaknihovaný cenný papír existoval v zásadě jakýkoliv druh cenného papíru. To vyplývá z definice zaknihovaného cenného 58

DĚDIČ, J. Zaknihované cenné papíry v současném českém právu. Aplikované právo 1/2006, s. 30. Tak, jak tomu je v § 91 ZPKT: zastupitelné listinné cenné papíry mohou být nahrazeny zápisem do centrální evidence cenných papírů, v případě cenných papírů kolektivního investování do samostatné evidence, nebo do evidence České národní banky podle zákona upravujícího činnost České národní banky. 59

21

papíru, která neklade žádné specifické podmínky jako např. zastupitelnost. K závěru o tom, že lze jako zaknihovaný cenný papír vydat oproti současné úpravě i nezastupitelné cenné papíry, přispívá rovněž druhá věta ustanovení § 525, která definuje, kdy jsou zaknihované cenné papíry zastupitelné. Zákon tedy počítá i s nezastupitelnými zaknihovanými cennými papíry. Šlo by se tedy domnívat, že jako zaknihovaný cenný papír bude moci existovat i např. směnka či šek. S ohledem na zákon směnečný a šekový, který i po rekodifikaci zůstane nadále v platnosti, a který pojímá směnku a šek zásadně jako listiny, však toto možné nebude. Je však třeba uzavřít, že okruh cenných papírů, které mohou po rekodifikaci existovat jako zaknihované cenné papíry, výrazně vzroste. Jako zaknihované bude možné vydat zásadně jakýkoliv cenný papír, kromě případů, kdy je to nepřípustné z povahy věci nebo na základě zákona.

4.3. Listinné akcie na majitele ve světle rekodifikace Dne 30. 6. 2013 nabyl účinnosti zákon č. 134/2013 Sb., o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon o transparentnosti akciových společností“), který změnil obchodní zákoník tak, že již není možné emitovat akcie na majitele v listinné podobě, resp. je možné tyto akcie emitovat, ale pouze jako akcie imobilizované (§ 155 odst. 2 ObchZ). Zároveň je stanoveno, že akciové společnosti, které listinné akcie na majitele již dříve vydaly, musejí do 31. 12. 2013 změnit podobu těchto akcií na zaknihovanou nebo tyto akcie imobilizovat, případně změnit formu těchto akcií. V opačném případě bude forma listinných akcií na majitele ex lege k 1. 1. 2014 změněna na formu na jméno (§ 2 zákona o transparentnosti akciových společností). Na to navazuje zákon o obchodních korporacích, který rovněž nepřipouští vydání akcie jako cenného papíru (listiny) na doručitele, nebude-li současně akcie imobilizována (§263 odst. 2 ZOK). Tento koncept vychází z Dodatku ke koaliční smlouvě ze dne 30. června 2011, který stanovil závazek, že „Vláda navrhne legislativu maximálně možným způsobem omezující anonymní vlastnictví obchodních společností, včetně příslušných změn v nově předloženém občanském zákoníku a zákonu o obchodních korporacích.“ Zda bude přijatá právní úprava skutečně naplňovat sledovaný účel, kterým je zejména potírání korupce, je otázkou. I samotná důvodová zpráva k zákonu o transparentnosti akciových společností však podotýká, že „nejvýznamnější evropské jurisdikce a také ty nejúspěšnější (Velká

22

Británie, Nizozemí, Lucembursko či Německo) tyto akcie (myšleno akcie na majitele) nezakazují, byť mají navazující ochranu v oblasti veřejných zakázek apod.“ Domnívám se, že sledovaného účelu by bylo docíleno mnohem lépe při užití přístupu zvoleného ve vyspělých zemích, např. omezením účasti anonymních akciových společností ve veřejných zakázkách. Je pravděpodobné, že důsledkem zvolené úpravy bude spíše situace, která nastala např. v Rusku, kde zákaz listinných akcií na majitele vedl pouze k tomu, že velké množství akciových společností je vlastněno skrze offshorové struktury a skutečný vlastník akcií společnosti není znám.

5. Forma cenného papíru 5.1. Členění cenných papírů podle formy Členění cenných papírů z hlediska formy je zásadní zejména pro určení osoby, jíž náleží práva z cenného papíru a způsob, jímž může být cenný papír převáděn. Tradičně jsou rozlišovány tři formy cenných papírů - cenné papíry na doručitele (au porteur papíry), cenné papíry na řad (ordrepapíry) a cenné papíry na jméno (rektapapíry, au nom papíry). Tyto tradiční formy rozlišuje také zákon o cenných papírech. Cenný papír na doručitele neobsahuje jméno oprávněné osoby. Tou je držitel listiny. K převodu cenného papíru na doručitele je nutné uzavření smlouvy a předání listiny. Pro cenné papíry na doručitele je typické, že jsou neomezeně převoditelné, převoditelnost u nich nelze omezit ani zákonem, ani rozhodnutím emitenta. Cenný papír na řad jméno oprávněné osoby obsahuje. Oprávněnou osobou je v tomto případě buďto osoba, na jejíž jméno byl cenný papír vydán nebo osoba, jíž svědčí nepřetržitá řada indosamentů. Indosament je písemné prohlášení oprávněné osoby, kterým se cenný papír převádí na nového nabyvatele. K účinnosti převodu cenného papíru na řad je tak kromě smlouvy a předání nutná další právní skutečnost – platný indosament. Převoditelnost ordrepapírů může být omezena, dovoluje-li to zákon. Cenný papír na jméno obsahuje jméno oprávněné osoby a není převoditelný rubopisem. Převod rektapapíru tak lze uskutečnit pouze smlouvou o postoupení pohledávky. U rektapapírů může být převoditelnost omezena i vyloučena, a to zákonem nebo emitentem na základě zákona.

23

5.2. Výkladové problémy související s formou cenného papíru Poměrně zásadní nejasnosti do právní úpravy formy cenných papírů vnáší právní předpisy upravující jednotlivé druhy cenných papírů. Typickým příkladem je obchodní zákoník, který umožňuje vydání akcií ve formě na majitele či na jméno. První problém je nasnadě, neboť zákon o cenných papírech formu cenného papíru na majitele nezná. Tento výkladový problém lze ještě vyřešit poměrně jednoduše, neboť náležitostí akcie na majitele není označení akcionáře60 a je tedy nesporné, že se jedná o cenný papír na doručitele. Složitější je problematika v druhém případě, kdy zákon stanoví formu akcie „na jméno“ a zároveň stanoví, že akcie na jméno je převoditelná rubopisem. Cenné papíry na jméno však rubopisem převoditelné nejsou, převoditelnost rubopisem je typickým znakem výhradně cenných papírů na řad.61 Akcie na jméno je tak zákonným ordrepapírem, akcii jako rektapapír vůbec vydat nelze. Tato problematika byla následně „vyřešena“ vložením ustanovení § 3 odst. 2 a 3 do zákona o cenných papírech. Podle těchto ustanovení stanoví, že pokud právní předpis označuje cenný papír jako cenný papír na majitele, vztahují se na tento cenný papír ustanovení tohoto zákona upravující cenné papíry na doručitele, a pokud právní předpis označuje cenný papír jako cenný papír na jméno a současně umožňuje jeho převod rubopisem, vztahují se na tento cenný papír ustanovení tohoto zákona upravující cenné papíry na řad. Legislativní označení cenného papíru, v jehož textu je obsaženo jméno majitele, a který je zároveň převoditelný rubopisem, jako cenný papír na jméno, je v českém právním řádu poměrně rozšířené. Obchodní zákoník tak činí dále např. u skladištních listů, podobnou úpravu dříve obsahoval např. zákon o dluhopisech. Je třeba konstatovat, že se jedná o poměrně dlouhotrvající praxi, kdy obdobně upravoval formu akcie již obecný zákoník obchodní platný v době první republiky.62 Dobová právní teorie k tomu uváděla, že „akcie na jméno znějící“ je „zákonný ordrepapír“.63 Na druhou stranu však tato úprava vede k možná zbytečným výkladovým problémům. Úprava formy akcie je v prvé řadě poměrně nelogická, kdy akcii lze vydat ve formě na majitele nebo na jméno, jako skutečně cenný papír na jméno však akcii vydat nelze. Další problémy, jak poznamenali Dědič a Štenglová, vyvstávají v souvislosti s možností omezit či vyloučit převoditelnost 60

Srov. § 155 odst. 3 písm. c) obchodní zákoník a contrario; § 18 ZCP. Ustanovení § 19 ZCP a contrario. 62 Viz čl. 182 odst. 4 a čl. 223 obecného obchodního zákoníku. 63 MALOVSKÝ-WENIG, A. Příručka obchodního práva. Československý kompas v Praze, 1947, s. 261. 61

24

cenných papírů znějících na jméno, které jsou převoditelné rubopisem.64 Např. u skladištních listů stanoví obchodní zákoník formu na doručitele nebo na jméno a zároveň stanoví převoditelnost skladištního listu na jméno rubopisem; jedná se tedy o cenný papír na řad.65 Současně však obchodní zákoník připouští možnost, aby emitent vyloučil převoditelnost skladištního listu tím, že v jeho textu výslovně uvede, že je nepřevoditelný. To však u cenného papíru na řad není možné, neboť převoditelnost cenného papíru na řad lze (pouze) omezit.66 Domnívám se, že skladištní list, jehož převoditelnost je vyloučena, je cenným papírem na jméno v pravém slova smyslu, tedy rektapapírem, který je převoditelný pouze dohodou o postoupení pohledávky (cesí). Naopak skladištní list, jehož převoditelnost vyloučena není, je cenný papírem na řad, tedy ordrepapírem, který je převoditelný rubopisem.67 Za nadbytečné považuji rozlišování formy u zaknihovaných cenných papírů. Ty se z hlediska způsobu převodu ani určení majitele cenného papíru nijak neliší. Např. Dědič uvádí, že by bylo teoreticky správnější považovat zaknihované cenné papíry za formu cenného papíru, než za jeho podobu.68 Jediným rozdílem mezi formami zaknihovaných cenných papírů tak zůstává možnost omezení či vyloučení jejich převoditelnosti. Pokusíme-li se na zaknihované cenné papíry aplikovat jednotlivé přípustné formy cenného papíru, lze dojít k závěru, že ani jednu z forem cenného papíru nelze na zaknihované cenné papíry plně aplikovat. Pro ordrepapíry je typická převoditelnost rubopisem, která u zaknihovaných cenných papírů z povahy věci nepřichází v úvahu. Pro rektapapíry je typická jejich nepřevoditelnost, resp. pouze možnost převést práva z cenného papíru smlouvou o postoupení pohledávky. K převodu zaknihovaného cenného papíru však dochází změnou v příslušné evidenci, přičemž se jedná o převod cenného papíru jako takového, nikoliv postoupení práv z cenného papíru.69 Pro cenné papíry na doručitele je pak typická anonymita majitele cenného

64

DĚDIČ, J. ŠTENGLOVÁ, I. Zákon o cenných papírech. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 1997, s. 53. 65 Srov. § 528 odst. 3 obchodní zákoník. 66 Srov. § 18 odst. 3 ZCP. 67 K podobným závěrům dochází i DĚDIČ a ŠTENGLOVÁ in DĚDIČ, J. ŠTENGLOVÁ, I. Zákon o cenných papírech. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 1997, s. 54. 68 DĚDIČ, J. a kol. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha : Prospektrum, 2000, s. 67. 69 Jak uvádí některé zdroje, objevily se názory, že zaknihované cenné papíry mohou být pouze cennými papíry na jméno, a to s ohledem na podobu záznamu ve Středisku cenných papírů (dnes Centrálním depozitáři); ELIÁŠ, K. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky – cenné papíry. 1 vydání. Praha : C. H. Beck, 1996, s. 415.

25

papíru a převoditelnost pouhým předáním, což je z povahy věci a s ohledem na rozsah záznamu v příslušné evidenci u zaknihovaných cenných papírů vyloučeno.

5.3. Tradiční přístup k formě cenného papíru v novém občanském zákoníku a způsoby určení formy Nový občanský zákoník rozlišuje klasické formy cenných papírů – na doručitele, na řad a na jméno. Z hlediska způsobu určení formy cenného papíru zavádí nový občanský zákoník nově koncepci právních domněnek, na základě kterých je následně forma určena. Ustanovení § 518 odst. 2 NOZ předně stanoví, že neobsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, platí, že se jedná o cenný papír na doručitele. Pokud tedy cenný papír neobsahuje jméno oprávněné osoby, platí zde nevyvratitelná právní domněnka, podle které jde o cenný papír na doručitele. Domnívám se, že tuto domněnku nelze konstruovat jinak, neboť cenný papír, který neobsahuje jméno oprávněné osoby, může být z povahy věci jedině cenným papírem na doručitele; lze zde rovněž vidět kontinuitu se současnou úpravou v zákoně směnečném a šekovém.70 Druhá domněnka definovaná v ustanovení § 518 odst. 2 NOZ stanoví pravidlo, dle kterého u cenného papíru obsahujícího jméno oprávněné osoby se má za to, že jde o cenný papír na řad. V tomto případě se jedná o domněnku vyvratitelnou, která nevylučuje případný důkaz o tom, že v daném případě jde o cenný papír na jméno. Považuji za správné, že u hraničních situací je preferována forma „na řad“, neboť je bezesporu v praxi častější. Domnívám se však, že koncept vyvratitelné domněnky se nejeví jako příliš šťastný vzhledem k tomu, jak zásadní význam má určení formy cenného papíru (platnost převodu, atp.). Dle mého názoru by pro praxi bylo vhodnější konstruovat obě domněnky shodně jako nevyvratitelné a např. stanovit, že cenný papír, který obsahuje jméno oprávněné osoby a zároveň neobsahuje tzv. rektadoložku (např. „nikoliv na řad“), je cenným papírem na řad, bez možnosti tuto domněnku vyvrátit důkazem o opaku.71 Je dále nutné poznamenat, že uplatnění těchto domněnek je poměrně omezené. Některé právní předpisy totiž stanoví jako jednu z podstatných náležitostí určitých

70

Čl. II § 5 odst. 3 zákona směnečného a šekového. Shodně HUSTÁK, Z., MANDERLA, M. Cenné papíry ve světle rekodifikace – poznámky k novému režimu. Obchodněprávní revue. Přijato k publikaci: leden 2014. 71

26

druhů cenných papírů označení formy daného cenného papíru.72 K tomu, aby byl cenný papír platně vydán, je dle § 520 NOZ nutné, aby tento cenný papír splňoval náležitosti pro něj zákonem stanovené. Je-li jednou z podstatných náležitostí označení formy a nebude-li listina toto označení obsahovat, nebude daný cenný papír platně vydán. Dle mého názoru tak není možné domněnky k určování formy cenného papíru zavedené ustanovením § 518 NOZ aplikovat na ty druhy cenných papírů, u nichž je jako jedna z náležitostí zákonem stanoveno označení formy. Některé právní předpisy také stanoví, že určitý druh cenného papíru lze vydat pouze v určité formě.73 Ve většině případů se jedná o formu na řad, a podstatnou náležitostí cenného papíru je pak označení prvního vlastníka. U těchto cenných papírů je pak aplikace domněnek nadbytečná, resp. nepřípustná, neboť forma cenného papíru vyplývá přímo ze zákona. Cenný papír buďto obsahuje jméno oprávněné osoby a jedná se o cenný papír na řad, nebo jméno oprávněné osoby neobsahuje a tedy nebyl platně vydán, neboť nesplnil náležitosti pro něj zákonem stanovené. Poměrně výjimečným je v tomto smyslu opční list, který může být vydán pouze ve formě na doručitele. Domnívám se, že se může jednat o jeden z mála případů, kdy vyvratitelnost domněnky v § 518 NOZ může přispět k vyšší právní jistotě. Bude-li totiž vydán opční list, který bude obsahovat jméno oprávněné osoby, uplatní se domněnka, že jde o cenný papír na řad. Opční list však cenným papírem na řad ze zákona být nemůže a domněnka tak bude touto skutečností vyvrácena. Opční list tak bude platně vydán. Pokud by daná domněnka byla konstruována jako nevyvratitelná, k platnému vydání by nedošlo.

5.4. Rozlišování formy u zaknihovaného cenného papíru Jak je uvedeno výše, u zaknihovaného cenného papíru není z povahy věci potřebné ani účelné rozlišovat formu, zejména z důvodu specifického způsobu převádění zaknihovaných cenných papírů. Nový občanský zákoník v souladu s touto tezí formu u zaknihovaného cenného papíru nerozlišuje. Zákon o obchodních korporacích však v ustanovení § 263 odst. 1 stanoví, že zaknihované akcie mohou být vydány ve formě na doručitele či na řad, resp. na majitele či na jméno. Nepovažuji za jasné, z jakého důvodu zákonodárce u zaknihovaných akcií formu rozlišuje. Např. 72

Srov. § 259 ZOK pro akcie; § 2417 NOZ pro skladištní list; § 2572 NOZ pro náložný list; § 117 ZISIF pro podílový list. 73 Srov. zatímní list (§ 285 ZOK); dluhopis (§ 2 DluhZ); kmenový list (§ 137 ZOK); opční list (§ 295 ZOK); investiční list (§ 172 ZISIF).

27

v ustanovení § 259 odst. 1 písm. d) ZOK nestanovuje pro zaknihované akcie jako povinnou náležitost označení formy akcie, z čehož by se dalo dovodit naopak respektování nerozlišování formy u zaknihovaných cenných papírů v souladu s novým občanským zákoníkem. Je také otázkou, z jakého důvodu zákonodárce u zaknihovaných akcií stanovuje obecné pravidlo možnosti omezení převoditelnosti. Pokud zároveň umožňuje vydávání zaknihovaných akcií na jméno, není pochyb o tom, že u těchto akcií by převoditelnost omezit bylo možné.74 Nerozlišování formy u zaknihovaných akcií lze dovodit také ze systematiky Oddílu 1. Dílu 3. Hlavy V., který je rozdělen do pododdílů „akcie na jméno“, „akcie na majitele“ a „zaknihované akcie“. Danému závěru nasvědčuje také fakt, že důvodová zpráva k uvedenému ustanovení z hlediska rozlišení formy zaknihovaných akcií mlčí. Bylo by přitom namístě, aby v případě takového odklonu od obecné úpravy v novém občanském zákoníku, jakým rozlišení formy u zaknihovaného cenného papíru bezesporu je, důvodová zpráva objasnila, z jakého důvodu tak zákonodárce činí. Lze souhlasit s Čechem v tom, že zákon o obchodních korporacích formu zaknihovaných akcií rozlišuje, i když s ní dál nepracuje. 75 Daná úprava vyvolává dojem nedotaženosti a lze se domnívat, že tato oblast bude přinášet výkladové problémy. Předmětnou úpravu lze rovněž chápat tak, že zákonodárce umožňuje vydání zaknihovaných akcií jak ve formě na majitele či na jméno, tak bez určení formy. To je možné dovodit ze skutečnosti, že označení formy akcie není stanoveno jako povinná náležitost zaknihované akcie. Přikláním se k závěru, že právě takový výklad je za dané situace nejvhodnější, neboť vyloučit vydávání zaknihovaných akcií v určité formě nelze, a to s ohledem na výše zmíněnou dikci ustanovení § 263 odst. 1 ZOK. Obecně však rekodifikace opouští rozlišování formy u zaknihovaných cenných papírů a nebylo by tedy na místě vyžadovat po akciových společnostech, aby zaknihované akcie vydaly v určité formě. Domnívám se, že většina zaknihovaných akcií bude po rekodifikaci vydána bez rozlišení formy.

5.5. Forma cenných papírů de lege ferenda Domnívám se, že právní úprava formy cenných papírů v novém občanském zákoníku a zákon o obchodních korporacích se nejeví jako správná. Předně podrobuji 74

Shodně HUSTÁK, Z., MANDERLA, M. Cenné papíry ve světle rekodifikace – poznámky k novému režimu. Obchodněprávní revue. Přijato k publikaci: leden 2014. 75 ČECH, P. A.s. po rekodifikaci. Právní rádce, květen 2012.

28

kritice zmatečnost pojmosloví zákona o obchodních korporacích v návaznosti na nový občanský zákoník, kdy akcie na jméno není cenným papírem ve formě na jméno. Dle mého názoru je rekodifikace soukromého práva více než vhodným okamžikem pro sjednocení předmětného pojmosloví. Problémem je zde bezesporu dlouhodobé užívání pojmu „akcie na jméno“ ve smyslu akcie, která je převoditelná rubopisem, a obecném užívání pojmu „cenný papír znějící na jméno“ pro cenný papír, který obsahuje jméno oprávněné osoby. Domnívám se tedy, že by bylo vhodnější přehodnotit stávající názvosloví forem cenných papírů a pojmenovat jednotlivé formy např. jako „na majitele“ pro papíry au porteur, „převoditelné na jméno“ pro ordrepapíry, a „nepřevoditelné na jméno“ pro rektapapíry. U zaknihovaných cenných papírů nepovažuji za účelné formu rozlišovat a přístup k formě zaknihovaného cenného papíru v novém občanském zákoníku je dle mého názoru správný. Nejistotu však vnáší nejasná úprava zákona o obchodních korporacích, která v určitých ustanoveních formu zaknihované akcie nerozlišuje, v některých pak ano. Domnívám se, že ani u zaknihovaných akcií nemá rozlišování formy smysl a v tomto shledávám znění zákon o obchodních korporacích jako matoucí.

6. Inominátní cenný papír 6.1. Vývoj problematiky tzv. nepojmenovaných cenných papírů Otázka, zda existuje numerus clausus cenných papírů upravených zákonem o cenných papírech a zvláštními zákony, či zda lze vydat i cenné papíry jiné, nepojmenované, dosud není vyjasněna. Obecně lze vycházet z toho, že právo cenných papírů, jako oblast soukromého práva, se řídí zásadnou „co není zakázáno, je povoleno“,76 na základě které je možné dojít k závěru, že inominátní cenné papíry vydávat lze. Proti tomu bývalo argumentováno zejména taxativností výčtu cenných papírů v ustanovení § 1 ZCP, jak uvádí např. Pauly. 77 Uzavírá, že cenným papírem je předně to, co jako cenný papír označí zákon. Předmětný výčet § 1 ZCP v původním znění byl dle Paulyho výčtem věcně demonstrativním, formálně však taxativním, zakládajícím numerus clausus cenných papírů vymezený zákonem. Důvodová zpráva k § 1 ZCP uvádí, že ustanovení podává přehled základních druhů cenných papírů. Zdá se 76 77

Čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy. PAULY, J. Komentář Jana Paulyho k zákonu o cenných papírech. Praha : Orac, 1998, s. 12.

29

tedy, že zákonodárce tímto ustanovením numerus clausus cenných papírů vytvořit nechtěl. Postupnými novelami bylo nejprve do ustanovení § 1 ZCP vloženo slovo „zejména“78 a následně bylo vypuštěno písmeno l), označující za cenné papíry i ty jiné listiny, o kterých to stanoví zvláštní zákon.79 Výčet cenných papírů v ustanovení § 1 ZCP je tak v platném znění výčtem demonstrativním. Je však nutné poznamenat, že ustanovení § 4 ZCP stanoví, že náležitosti cenného papíru stanoví zákon nebo jiný právní předpis a podle ustanovení § 5 ZCP je cenný papír vydán dnem, kdy splňuje všechny náležitosti pro něj zákonem stanovené. Striktně logickým výkladem lze dovodit, že nestanoví-li náležitosti cenného papíru žádný právní předpis, nelze takový cenný papír platně vydat. K závěru, že inominátní cenný papír vydat lze, se přiklonila též Česká národní banka v Úředním sdělení ze dne 10. září 2007,80 kde argumentuje zejména demonstrativností výčtu cenných papírů v § 1 ZCP. S výše zmiňovanými ustanoveními § 4 a 5 ZCP se Česká národní banka vyrovnává tak, že je označuje za „zřejmé přehlédnutí“. Poslední novelizace těchto ustanovení totiž proběhla v roce 1996,81 kdy zákonodárce vycházel z koncepce původního taxativního výčtu. Nesoulad předmětných ustanovení lze tedy dle České národní banky označit jako „technické nedopatření“. Rozpor mezi těmito ustanoveními pak Česká národní banka navrhuje řešit ve prospěch ustanovení speciálního a pozdějšího. Dojdeme-li k závěru, že inominátní cenné papíry za současné úpravy vydávat lze, je třeba se zabývat také otázkou, jaké jsou jejich minimální náležitosti. Zákon o cenných papírech neobsahuje definici cenného papíru, která by základní náležitosti nastínila, ani obecnou úpravu jakýchsi základních náležitostí cenného papíru, platné pro všechny druhy cenných papírů. Zřejmě jedinou možností je tak analogie se zákonem vymezeným druhem cenného papíru, který je danému inominátnímu cennému papíru svou povahou nejpodobnější. K tomuto závěru dochází také Česká národní banka a dodává, že „náležitosti nepojmenovaného cenného papíru by jej měly vymezit dostatečně určitě a nezaměnitelně s jiným cenným papírem či jiným právním

78

Zákon č. 362/2000 Sb. Zákon č. 308/2002 Sb. 80 Viz Úřední sdělení ČNB ze dne 10. září 2007, [online]. Česká národní banka. Dostupné z . 81 Novela provedená zákonem č. 152/1996 Sb. 79

30

úkonem“.82 Z hlediska určení práv, které jsou s nepojmenovaným cenným papírem spojeny, pak Česká národní banka uzavírá, že „např. analogicky dluhopisům postačí, pokud jsou práva z jiných dluhových cenných papírů, např. investičních certifikátů, určena odkazem na dokument obdobný emisním podmínkám uvedeným na cenném papíru spolu s informací o způsobu uveřejnění tohoto dokumentu resp. místa, kde je tento k dispozici investorům“.83 Názor České národní banky na problematiku nepojmenovaných cenných papírů je bezesporu relevantní, nelze jej však považovat za definitivní vyřešení problematiky vydávání inominátních cenných papírů. To by mohly přinést jedině soudy, které se však k tomuto tématu ještě nevyjádřily a lze očekávat, že již ani nevyjádří. Je pravděpodobné, že důvodem absence judikatury v této oblasti je nepříliš časté využívání inominátních cenných papírů z důvodu právní nejistoty ohledně možnosti jejich vydání. K nejistotě přispívá také to, že k možnosti vydávání inominátních cenných papírů se rozporuplně staví sám zákonodárce. Tak např. v důvodové zprávě k připravované novele zákona o cenných papírech84 zákonodárce pouze konstatuje, že „jedním ze zdrojů právní nejistoty je otázka, zda je možno vydat cenný papír neupravený právním předpisem“,85 ale nepokouší se odpovědět na otázku, zda inominátní cenné papíry vydávat lze či nelze. Důvodová zpráva k novele zákona o dluhopisech86 pak vydání inominátního cenného papíru připouští: „(…) i nadále by mohlo docházet k faktickému obcházení (zákona) vydáváním „nepojmenovaných“ cenných papírů s účinky, které platí i pro dluhopisy, ovšem bez splnění obligatorních náležitostí dluhopisu“. Na jiném místě pak označuje za cenné papíry investiční certifikáty, které jsou svou povahou nepojmenované cenné papíry (žádný zákon jejich vydávání či náležitosti neupravuje): „Je tak postaveno na jisto, že za dluhopis nebudou považovány cenné papíry, které 82

Viz Úřední sdělení ČNB ze dne 10. září 2007, s. 3. Viz Úřední sdělení ČNB ze dne 10. září 2007, s. 3. 84 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony předložený vládě 27. 12. 2010 [online]. Ministerstvo financí ČR. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/NZ_Zakon_o_cennych_papirech_MF_20101227_Vlada.pdf . 85 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony předloženého vládě 27. 12. 2010, [online]. Ministerstvo financí ČR. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Duvodova-zprava_2010-1227_Duvodova-zprava-k-zakonu-o-cennych-papirech-MF.pdf , s. 1. 86 Důvodová zpráva k zákonu č. 172/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, [online]. Ministerstvo financí ČR. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Duvodova-zprava_2011_Duvodova-zprava-k-navrhu-zakona.pdf , s 24. 83

31

obsahují derivát, jako například investiční certifikáty“. Naprosto opačné stanovisko naproti tomu obsahuje důvodová zpráva k § 256 až 285 zákona o obchodních korporacích, kde se uvádí: „(…) posun souvisí s vývojem diskuse nad pojetím cenného papíru, resp. zrušení povinného zákonného předpokladu existence konkrétního druhu cenného papíru.“ Domnívám se, že zejména s poukazem na demonstrativnost výčtu cenných papírů v zákoně o cenných papírech a zásadu legální licence lze dojít k závěru, že vydávání inominátních cenných papírů je možné. V dané oblasti však přesto panuje poměrně velká nejistota, která je zřejmě důvodem toho, že inominátní cenné papíry nejsou v českém právním prostředí příliš rozšířeny. Zdrojem nejistoty je také skutečnost, že právní řád pro nepojmenované cenné papíry nestanoví alespoň základní náležitosti. Dle mého názoru je tak vydávání inominátních cenných papírů obecně možné, právní prostředí je však pro takové cenné papíry velmi nevhodné. Tato nejistota měla být vyřešena poměrně rozsáhlou novelizací zákona o cenných papírech, jejíž návrh byl vládě předložen Ministerstvem financí 27. 12. 2010.87 Novela měla jednak zavést určitou právní charakterizaci cenného papíru, kdy do § 1 ZCP měl být vnesen odstavec ve znění: „cenný papír obsahuje práva, která jsou s ním vzhledem k jeho povaze spojena takovým způsobem, že je po dobu jeho platnosti nelze bez cenného papíru uplatnit“. Napříště by tedy bylo vyjasněno, co v obecném slova smyslu zákon o cenných papírech za cenný papír považuje. Zásadním pak mělo být ustanovení § 4 ZCP, které mělo obsahovat minimální náležitosti nepojmenovaného cenného papíru. Jako minimální náležitosti byly navrhovány: i. označení, že jde o cenný papír, pojaté do vlastního textu cenného papíru, ii. označení formy cenného papíru a jméno nebo název prvního vlastníka, iii. jméno nebo název emitenta a osoby, která má na základě cenného papíru plnit, je-li odlišná od emitenta, iv. popis práv spojených s cenným papírem a podmínky jejich uplatnění, nebo alespoň odkaz, kde a jakým způsobem se lze s právy spojenými s cenným papírem a podmínkami jejich uplatnění seznámit,

87

Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony předloženého vládě 27. 12. 2010, [online]. Ministerstvo financí ČR. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Duvodova-zprava_2010-1227_Duvodova-zprava-k-zakonu-o-cennych-papirech-MF.pdf , s. 1.

32

v. podpis emitenta a vi. datum emise nebo den vydání cenného papíru.“88 Předně je nutné, aby nepojmenovaný cenný papír obsahoval popis práv, která jsou s ním spojena, a jakým způsobem je lze uplatnit; bylo přitom navrhováno umožnit, aby tato práva byla specifikována v jiném dokumentu, na který bude cenný papír pouze odkazovat. U pojmenovaných cenných papírů definují práva spojená s cennými papíry zvláštní právní předpisy, které příslušné cenné papíry upravují. Konkrétní cenný papír pak tato práva pouze specifikuje.89 To však u nepojmenovaných cenných papírů není z povahy věci možné a specifikace práv spojených s cenným papírem je u nepojmenovaných cenných papírů o to zásadnější. Jako povinná náležitost bylo navrhováno také označení, že jde o cenný papír, pojaté do vlastního textu cenného papíru. Tato náležitost je koncipována obdobně jako u směnek,90 a nadpis nebo předtisk na boku listiny by ke splnění této podmínky nebyl dostatečný.91 Dle důvodové zprávy bylo důvodem pro toto poměrně striktní pravidlo zejména zajištění dostatečné právní jistoty.92 To považuji za opodstatněné, neboť je nutné, aby v případě umožnění vydávání inominátních cenných papírů bylo také postaveno na jisto, zda určitá listina je či není cenným papírem. Tím by bylo zamezeno situacím, kdy např. emitent bude tvrdit, že listina, kterou vydal, není cenným papírem, a majitel této listiny tak v soudním sporu musí prokázat důvod závazku z listiny plynoucího. Povinnost pojmout označení „cenný papír“ do vlastního textu cenného papíru nelze považovat za příliš přísné, neboť např. u zmiňovaných směnek je tato praxe běžná.

88

Bod 13 připravované novely ZCP. Např. zákon o dluhopisech stanoví, že dluhopis je cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky, případně další práva stanovená v emisních podmínkách ( § 2 zákon o dluhopisech); konkrétní dlužnou částku, splatnost a další práva s konkrétním dluhopisem spojená pak obsahuje samotný dluhopis, příp. emisní podmínky. 90 Srov. Čl. I. § 1 zákona směnečného a šekového: „označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána.“ 91 Srov. KOTÁSEK, J. a kol., Kurs obchodního práva – Právo cenných papírů, 5. vydání, C. H. Beck, 2009, s. 186. 92 Srov. Důvodová zpráva k připravované novele ZCP: „Důvodem je ochrana právní jistoty a přehlednosti právních vztahů, je totiž klíčové, aby bylo vždy jednoznačně určitelné, zda se v daném případě jedná o cenný papír či ne. Emitent takového cenného papíru nebude moci dodatečně namítat, že cenný papír ve skutečnosti vydat nechtěl a že se na daný institut tedy nepoužije úprava cenných papírů, která je v řadě prvků odlišná od úpravy běžných smluvních vztahů. Významná bude tato skutečnost zejména z hlediska vymahatelnosti a možnosti oprávněného unést důkazní břemeno v případě soudního sporu.“ 89

33

Vzhledem k tomu, že forma má zásadní význam zejména pro způsob převodu cenného papíru, bylo navrhováno zahrnout označení formy cenného papíru do povinných náležitostí. Nepojmenovaný cenný papír může být vydán v jakékoliv formě. Povinnou náležitostí tak mělo být rovněž uvedení prvního vlastníka, přičemž z tohoto pravidla měla být v následujícím ustanovení učiněna výjimka pro cenné papíry na doručitele. Rovněž měla být zavedena právní domněnka, že neobsahuje-li cenný papír označení formy ani jméno oprávněné osoby, jde o cenný papír na doručitele. Nepojmenovaný cenný papír měl obsahovat také označení osoby, která ho vydala. Ta je ve většině případů z cenného papíru také zavázána. Bylo-li by cenným papírem předpokládáno plnění třetí osobou odlišné od emitenta, muselo by v něm být uvedeno také označení takové osoby. Nezbytnou náležitostí byl podle připravované novely zákona o cenných papírech také podpis emitenta, který prokazuje, že cenný papír daná osoba skutečně vydala. Jako poslední povinná náležitost bylo navrhováno datum emise či vydání cenného papíru, které má význam zejména z důvodu určení, zda osoba, která cenný papír podepsala, byla v dané době oprávněna jménem emitenta jednat, ale také například v případě, kdy práva vtělená do cenného papíru budou limitována určitou lhůtou od jeho vydání. Podstatnou změnou, kterou tato novela měla přinést, bylo také „obrácení“ pravidla o abstraktnosti závazku z cenného papíru. Abstraktností závazku se rozumí, že věřitel není povinen prokazovat důvod závazku. Toto pravidlo je v platné úpravě obsaženo v § 595 OZ. Platí však pouze pro cenné papíry hromadně vydané a ostatní cenné papíry, pro které to stanoví zákon. Domnívám se, že abstraktnost závazku je naprosto klíčovou vlastností cenných papírů. Má-li mít věřitel povinnost prokazovat důvod závazku, bylo by v podstatě stejného cíle dosaženo uzavřením „obyčejné“ smlouvy. Typické pro cenné papíry je také to, že jsou předmětem časté změny majitele; osoba, která žádá splnění závazku po emitentovi tak často ani neví, jaký byl původní právní důvod vydání cenného papíru. Osoba předkládající cenný papír má zpravidla povinnost pouze prokázat, že cenný papír existuje, že ho daná osoba vlastní, že byl skutečně vystaven emitentem (není například zfalšovaný) a že jsou splněny podmínky, na základě nichž je třeba z cenného papíru plnit. Takové pravidlo však v občanském zákoníku ani v zákonu o cenných papírech není, resp. jeho aplikace je poněkud omezená, a pokud by byl vydán inominátní cenný papír, musel by věřitel případně

34

prokázat právní důvod závazku (pokud by se nejednalo o hromadně vydaný inominátní cenný papír). Domnívám se, že navrhovaná úprava inominátních cenných papírů byla komplexní, zajišťující dostatečnou právní jistotu, ale přitom ponechávající emitentům možnost vydat libovolné cenné papíry. Kladně hodnotím zejména navrhované minimální náležitosti inominátního cenného papíru, o kterých nelze říci, že by jakkoliv omezovaly emitenty z hospodářského hlediska, přičemž by poměrně bezpečně zajistily právní jistotu a ochranu nabyvatelů těchto cenných papírů a kapitálového trhu.

6.2. Právní úprava inominátního cenného papíru v novém občanském zákoníku Právní úprava nepojmenovaného cenného papíru v novém občanském zákoníku je oproti výše zmiňované připravované novele velmi stručná. Inominátní cenný papír musí předně naplnit definiční znaky cenného papíru. Musí se tedy jednat o listinu, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. K tomu, aby se daná listina stala cenným papírem, je dále třeba, aby (i) alespoň odkazem na emisní podmínky bylo určeno právo, které je s cenným papírem spojeno, a (ii) obsahovala údaj o emitentovi. Srovnáme-li minimální náležitosti inominátního cenného papíru stanovené novým občanským zákoníkem s výše zmiňovaným návrhem novely zákona o cenných papírech, je úprava nového občanského zákoníku mnohem liberálnější, když nevyžaduje (i) označení, že se jedná o cenný papír, (ii) označení formy a jméno nebo název prvního vlastníka, (iii) označení osoby, která má na základě cenného papíru plnit, je-li odlišná od emitenta, (iv) podpis emitenta a (v) datum emise nebo den vydání cenného papíru. Je nutné poznamenat, že přijatá úprava nevylučuje, aby byl inominátní cenný papír vydán jako zaknihovaný cenný papír. Ustanovení § 525 NOZ nestanoví žádné další podmínky pro to, jaké cenné papíry lze vydat jako zaknihované. Nevyplývá-li tak listinná podoba z povahy cenného papíru (např. u směnky), lze v zásadě jako zaknihovaný vydat jakýkoliv cenný papír, i cenný papír nepojmenovaný. Poměrně kontroverzní je, že samotná listina nemusí obsahovat označení, že se jedná o cenný papír. Zákonodárce to odůvodňuje tak, že z listiny sice musí vyplývat, že se jedná o cenný papír, ale přitom záměrně nestanovuje povinnost emitentovi takto

35

listinu výslovně označit. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že „z listiny musí být ovšem patrné i to, že je cenným papírem, což je zřejmé i ze znění navrhovaného ustanovení, třebaže se v něm záměrně neukládá, aby listina obsahovala výslovné označení, že se jedná o cenný papír. Nebude-li listina označena jako cenný papír, ale např. jako certifikát, bond, warrant nebo obilní zástavní list, nebude to na újmu závěru, že se jedná o cenný papír, pokud z listiny budou patrné jak emitent, tak i práva s listinou spojená.“ Relativní volnost emitenta při vydávání nepojmenovaných cenných papírů je pochopitelná s ohledem na zásady, na kterých nový občanský zákoník stojí. Je také nutno poznamenat, že některé zákonem upravené cenné papíry rovněž nemají výslovné označení, že jde o cenný papír, resp. určitý druh cenného papíru jako povinnou náležitost stanoveno. Zákonodárce zřejmě vede myšlenka, že určení, zda se jedná či nejedná o cenný papír, bude možné vždy bezpečně provést na základě aplikace definice cenného papíru, tj. zda je určité právo s určitou listinou spojeno takovým způsobem, že jej po vydání listiny nelze bez cenného papíru převést. Domnívám se, že v tomto případě bylo na místě spíše upřednostnění zásady právní jistoty a přehlednosti právních vztahů tak, aby bylo vždy jednoznačně možné určit, zda listina je či není cenným papírem. S ohledem na to, jaké konsekvence s sebou nese skutečnost, zda je určitá listina cenným papírem či nikoliv, je upřednostnění jistě namístě. Zejména se jedná o abstraktnost závazku z cenného papíru, která je ustanovením § 1791 NOZ stanovena obecně pro všechny cenné papíry, tedy i cenné papíry nepojmenované. Obecné stanovení této zásady považuji za zásadní, neboť se domnívám, že jde o jeden z klíčových faktorů cenného papíru. Je však nutné, aby aplikace této zásady přicházela v úvahu pouze v situaci, kdy je bezesporu jasné, že se skutečně jedná o cenný papír; zejména pak musí být povaha listiny nesporná mezi emitentem a osobě z této listiny oprávněné. Vypuštění označení formy a jména nebo názvu prvního vlastníka je umožněno ustanovením § 518 odst. 2 NOZ, které stanoví domněnky pro určování formy cenného papíru. Tuto koncepci hodnotím kladně, neboť je ponecháno na emitentovi, zda formu uvede. Pokud tak neučiní, bude forma určena na základě právních domněnek; nevidím zde tedy žádné negativní dopady. Dále se domnívám, že výslovná povinnost uvést v cenném papíru označení osoby, která má na základě cenného papíru plnit, je-li tato odlišná od emitenta, by byla nadbytečná. Nový občanský zákoník stanoví jako povinnou

36

náležitost určení práva, které je s cenným papírem spojeno. Má-li být toto právo stanoveno dostatečně určitě, pak dle mého názoru musí být v cenném papíru, resp. emisních podmínkách, také určeno, kdo na toto právo bude plnit. Naopak nestanovení povinnosti uvedení podpisu na nepojmenovaném cenném papíru považuji za chybu. Podpis je typickou náležitostí cenných papírů, která stvrzuje vůli emitenta zavázat se k určitému plnění. Pouze v určitých případech zákon povoluje nahrazení podpisu jeho otiskem (srov. § 516 odst. 2 NOZ; výklad kapitoly 7.2 této práce). Dle mého názoru bude podpis i přesto povinnou náležitostí inominátních cenných papírů, a to na základě aplikace § 561 odst. 1 NOZ. Obsahem cenného papíru je písemný projev vůle, se kterým jsou spojeny určité právní následky.93 Postup, kdy emitent při procesu vydávání cenného papíru zachytí písemný projev vůle na listinu (která se poté stane cenným papírem), je právním jednáním,94 na které je nutné uplatnit obecné požadavky na právní jednání stanovené zákonem, tedy i podpis. Z hlediska koncepčního však nestanovení podpisu coby povinné náležitosti inominátního cenného papíru pokládám za nedostatek, neboť u jednotlivých druhů cenných papírů je podpis emitenta vždy zákonnou náležitostí. S úpravou inominátních cenných papírů v novém občanském zákoníku se pojí také některé další výkladové otázky. Jde zejména o to, jak nahlížet na situaci, kdy emitent vydá pojmenovaný, zákonem upravený cenný papír, ale z určitého důvodu opomene v cenném papíru uvést některou ze zákonných náležitostí daného cenného papíru. Tento cenný papír tedy nebyl platně vydán, neboť nesplňoval všechny náležitosti pro něj zákonem stanovené. Lze se domnívat, že v takové situaci může některá ze stran argumentovat tím, že sice nebyl vydán zákonem upravený cenný papír, ovšem danou listinu je nutno považovat za cenný papír nepojmenovaný. Jak již uvádím jinde,95 domnívám se, že na takové případy nelze institut nepojmenovaného cenného papíru aplikovat, neboť nový občanský zákoník v definici nepojmenovaného cenného papíru předpokládá, že emitent nevydal cenný papír jako druh s náležitostmi zvlášť upravenými zákonem, tedy jeho prvotní úmysl směřoval k vydání specifického

93

Srov. KOTÁSEK, J. a kol., Kurs obchodního práva – Právo cenných papírů, 5. vydání, C. H. Beck, 2009, s. 13. 94 Srov. § 545 NOZ: „Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.“ 95 HUSTÁK, Z., MANDERLA, M. Cenné papíry ve světle rekodifikace – poznámky k novému režimu. Obchodněprávní revue. Přijato k publikaci: leden 2014.

37

cenného papíru, který český právní řád nezná. Definitivní řešení této problematiky přinese až judikatura. Domnívám se však, že institut nepojmenovaného cenného papíru by v žádném případě neměl sloužit k obcházení zákonných ustanovení upravujících jednotlivé druhy cenných papírů. Úmysl zákonodárce takovémuto obcházení zákona zabránit lze dovodit např. z důvodové zprávy k novele č. 172/2012 Sb. zákona o dluhopisech.96 Ta uvádí, že definice dluhopisu je dostatečně obecná, aby pokryla všechny zastupitelné cenné papíry vydané podle českého práva, s nimiž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky. (...) Nebude tedy možné, ani v případě přípustnosti vydávat tzv. nepojmenované cenné papíry, vydat zastupitelný cenný papír, který by obsahoval právo na splacení konkrétní dlužné částky a přitom nesplňoval požadavky zákona o dluhopisech - takový cenný papír by nebyl platně vydán, resp. nebyl by to vůbec cenný papír. S účinností od 1. 1. 2014 je dluhopis v zákoně o dluhopisech definován následovně: dluhopis je zastupitelný cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, vydaný podle českého práva, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky jeho emitentem a popřípadě i další práva plynoucí ze zákona nebo z emisních podmínek dluhopisu. Lze si např. představit, že se určitý emitent rozhodne vydat zastupitelné cenné papíry, které pojmenuje jako „bondy“. V těchto „bondech“ bude inkorporováno právo na splacení dlužné částky k určitému datu a právo na pravidelnou výplatu úroků. Osobou povinnou uspokojit tato práva však nebude sám emitent, ale od něj odlišná obchodní společnost, kterou emitent výhradně k těmto účelům založí. Daný cenný papír tak ve světle zmíněné definice nelze kvalifikovat jako dluhopis. Domnívám se, že v takovém případě povinnosti stanovené zákonem o dluhopisech na emitenta nedopadnou.97 Může se jednat např. o snahu vyloučit povinnost svolat schůzi vlastníků dluhopisů podle § 21 DluhZ.56 Celkově hodnotím úpravu inominátních cenných papírů jako ne zcela ideální. Obecné zavedení možnosti vydávat nepojmenované cenné papíry pokládám za krok bezpochyby správným směrem, který praxe jistě ocení. Považuji však za nutné, aby bylo vždy bezpečně zjistitelné, zda určitá listina je či není cenným papírem. Domnívám

96

Zákon č. 172/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. 97 Shodně v: HUSTÁK, Z., MANDERLA, M. Cenné papíry ve světle rekodifikace – poznámky k novému režimu. Obchodněprávní revue. Přijato k publikaci: leden 2014.

38

se také, že toto zjištění by mělo být z listiny patrné na první pohled, tak jako je tomu např. u směnky či akcie, neboť osoba, která se dostane do styku se směnkou či akcií, okamžitě ví, že se jedná o listinu s určitým specifickým režimem, o cenný papír. To mohlo být zajištěno rovněž u inominátních cenných papírů jednoduše tak, že by emitent byl povinen takto předmětnou listinu v jejím textu označit. K takovému řešení však zákonodárce nepřistoupil a obávám se, že ke škodě věci.

7. Zastupitelné cenné papíry 7.1. Zastupitelnost cenných papírů Zákon o cenných papírech označuje za zastupitelné cenné papíry stejného druhu vydané stejnou osobou ve stejné formě a stejné podobě, vznikají-li z nich stejná práva. Kritérium zastupitelnosti je podstatné zejména pro veřejnou obchodovatelnost cenného papíru, možnost jeho zaknihování a schopnost cenného papíru být předmětem některých smluv, např. smlouvy o půjčce cenných papírů, resp. dle nové úpravy smlouvy o zápůjčce. Zákon o cenných papírech stanovil jako kritérium zastupitelnosti pět podmínek. O těchto cenných papírech musí platit, že (i) se jedná o cenné papíry stejného druhu (např. akcie), (ii) jsou vydány stejným emitentem, (iii) mají stejnou formu, (iv) mají stejnou podobu, a (v) práva, která jsou s nimi spojena, jsou stejná. Předmětem diskusí v odborných kruzích se stala zejména podmínka ad. (iv), shodné podoby. Ta byla vnesena do zákona o cenných papírech novelou č. 362/2000 Sb.98 s účinností od 1. 5. 2004. Již dříve však část teorie dospěla k závěrům, že podmínkou zastupitelnosti cenných papírů je také shodná podoba.99 Část teorie naopak dospěla k závěrům zcela opačným, a to i poté, co podmínku shodné podoby pro zastupitelnost cenného papíru stanovil zákon o cenných papírech. Např. Čech uvádí, že „stávající znění § 2 ZCP není dokonalé, řadí-li mezi znaky zastupitelnosti právě podobu. Teorie 98

Zákon č. 362/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 99 Např. DĚDIČ, J. ŠTENGLOVÁ, I. in: DĚDIČ, J. Štenglová, I. Zákon o cenných papírech. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 1997, s. 18: „I když to zákon výslovně nestanoví, musí mít podle našeho názoru zastupitelné cenné papíry i stejnou podobu; mají-li totiž cenné papíry různou podobu, vždy to do určité míry modifikuje práva s nimi spojená. Tak např. ustanovení § 17 a násl. Upravuje odchylně podmínky převodu listinných a zaknihovaných cenných papírů, ustanovení § 178 odst. 9 obchodní zákoník modifikuje podmínky výplaty dividend apod.; obdobně PAULY, J. in: PAULY, J. Komentář Jana Paulyho k zákonu o cenných papírech. Praha : Orac, 1998, s. 21: „Mají-li totiž dva cenné papíry různou podobu, nebudou práva s nimi spojená pravděpodobně nikdy identická a nepůjde tudíž o cenné papíry zastupitelné.“

39

i judikatura se přes tento nedostatek ale dovedla přenést. Tento znak jednoduše ignorovala“.100 Autor přitom odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze 5 Cmo 82/2004,101 ve kterém soud uzavřel, že „změna podoby akcií ze zaknihovaných na listinné nezpůsobuje následnou nemožnost plnění závazku ze smlouvy o převodu akcií.“ S tímto závěrem Vrchního soudu se plně ztotožňuji. Domnívám se však, že z těchto závěrů nelze dovodit, že listinné cenné papíry jsou při splnění ostatních podmínek zastupitelnosti za všech podmínek plně zastupitelné se zaknihovanými cennými papíry. Dle mého názoru má shodnost podoby jako jedna z podmínek zastupitelnosti určitý smysl. Lze si představit situaci, kdy např. věřitel ze smlouvy o zápůjčce převede na dlužníka určitý počet zastupitelných zaknihovaných cenných papírů. Dlužník však po sjednané době převede zpět na věřitele daný počet zastupitelných cenných papírů, ovšem v listinné podobě.102 Jsem toho názoru, že v takové situaci se o zastupitelné cenné papíry nebude jednat, neboť by v takovém případě došlo k výrazné změně postavení věřitele (musel by např. řešit úschovu listinných cenných papírů, atd.). Domnívám se tedy, že v určitých případech je nutné brát v úvahu i podobu cenných papírů, jakožto podmínku zastupitelnosti. Nový občanský zákoník, který v podstatě podobu cenného papíru nerozlišuje, z pochopitelných důvodů shodnost podoby pro zastupitelnost cenných papírů nevyžaduje. Zastupitelnými cennými papíry jsou podle ustanovení § 516 NOZ cenné papíry téhož druhu, vydané týmž emitentem, v téže formě a z nichž vznikají stejná práva. Vedle zastupitelnosti cenného papíru (tj. listiny) pak definuje zastupitelné zaknihované cenné papíry jako zaknihované cenné papíry vydané týmž emitentem, z nichž vznikají stejná práva (§ 525 věta druhá NOZ). Je otázkou, z jakého důvodu je podmínkou zastupitelnosti u cenných papírů totožnost druhu a u zaknihovaných cenných papírů nikoliv.

Z praktického hlediska nemá

absence podmínky totožnosti

druhu

zaknihovaných cenných papírů žádný vliv, neboť totožnost druhu cenného papíru je zprostředkovaně splněna druhou podmínkou, totiž že z předmětných zaknihovaných cenných papírů musejí vznikat stejná práva. Zastupitelné budou zpravidla zaknihované

100

ČECH, P. HAVEL, B. Akcie ve víru rekodifikace aneb nevtělené, zaknihované a kusové akcie v návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue 10/2011, s. 294. 101 Rozsudek Vrchního soudu v Praze 5 Cmo 82/2004, publikovaný v: Soudní rozhledy 11/2004, s. 421. 102 Modelový příklad předpokládá, že část emise je zaknihována a část v listinné podobě. Jde spíše o hypotetickou situaci, která v praxi příliš často nenastane; nejedná se o situaci, kdy v mezidobí dojde ke změně podoby cenných papírů.

40

cenné papíry téhož druhu. Nový občanský zákoník bohužel nijak neřeší vzájemnou zastupitelnost cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů. Odpověď na tuto otázku tak bude nutné hledat u právní vědy a judikatury. K předmětné problematice se již vyjádřil Čech, který shodně jako za předchozí právní úpravy dospívá k závěru, že cenné papíry a zaknihované cenné papíry vzájemně zastupitelné za splnění ostatních podmínek budou. K tomu autor dodává, že s ohledem na nerozlišování formy u zaknihovaných cenných papírů bude možné uvažovat o zastupitelnosti cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů jedině za předpokladu, že listiny budou mít formu na řad; důvodem je neanonymnost zaknihovaných cenných papírů, které tak nemohou být vzájemně zastupitelné s cennými papíry na doručitele.103 Domnívám se, že (listinné) cenné papíry a zaknihované cenné papíry vzájemně zastupitelné spíše nebudou. Předně, zákon upravuje výslovně zastupitelnost cenných papírů a zastupitelnost zaknihovaných cenných papírů zvlášť. Bylo-li by úmyslem zákonodárce umožnit vzájemnou zastupitelnost cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů, stanovil by zákonodárce toto rovněž výslovně. Pokud zákon neobsahuje specifickou úpravu zastupitelnosti (listinných) cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů, je třeba aplikovat obecná ustanovení o zastupitelnosti. Ustanovení § 499 stanoví, že movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, je zastupitelná; ostatní věci jsou nezastupitelné. Cenný papír je dle nového občanského zákoníku věcí hmotnou, zaknihovaný cenný papír věcí nehmotnou.104 Problém tedy vidím také v tom, že cenný papír a zaknihovaný cenný papír nejsou věcí téhož druhu. Jako argument zmiňuji také výše uvedené závěry Dědiče, Štenglové a Paulyho o tom, že povaha práv spojených s listinnými a zaknihovanými cennými papíry je odlišná a proto nemohou být tyto vzájemně zastupitelné.

7.2. Možnost nahrazení podpisu emitenta jeho otiskem Se zastupitelnými cennými papíry úzce souvisí možnost nahrazení podpisu na těchto cenných papírech otiskem. Jde o skutečnost, že při větších emisích zastupitelných cenných papírů je poměrně náročné, ne-li technicky nemožné podepsat jednotlivé cenné papíry. Zákon o cenných papírech náležitosti cenných papírů upravuje pouze rámcově a 103

ČECH, P. HAVEL, B. Akcie ve víru rekodifikace aneb nevtělené, zaknihované a kusové akcie v návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue 10/2011, s. 294. 104 Viz kapitola 3.3. této práce.

41

určuje, že náležitosti jednotlivých cenných papírů stanoví zákon. Téměř veškeré zvláštní předpisy stanovující náležitosti cenných papírů přitom mezi povinné náležitosti zahrnují podpis emitenta, nikoliv jeho otisk. Výjimkou je např. § 6 zákona o dluhopisech. Systematickým výkladem lze tedy dojít k závěru, že obecně není možné ani u hromadně vydávaných zastupitelných cenných papírů nahradit podpisy na jednotlivých cenných papírech otisky těchto podpisů. Z praktického hlediska je však takový postup mnohdy nerealizovatelný. Obecnou možnost nahradit u zastupitelných cenných papírů podpis emitenta jeho otiskem měla být spolu s dalšími podstatnými změnami do zákona o cenných papírech vložena připravovanou novelou zákona o cenných papírech, jež byla Ministerstvem financí předložena vládě v roce 2010. Nahrazení podpisu otiskem mělo být umožněno u zastupitelných cenných papírů bez dalšího. Nový občanský zákoník nahrazení podpisu otiskem umožňuje v případě, kdy jsou na zastupitelných cenných papírech současně použity ochranné prvky proti jejímu pozměnění nebo padělání. Tato skutečnost vychází ze skutečnosti, že podpis je základním prvkem, jak ověřit pravost cenného papíru. Domnívám se, že tato podmínka je adekvátním vyvážením absence podpisu na cenném papíru. Ochranné prvky proti padělání či pozměnění chrání jak majitele cenných papírů, tak jejich emitenta. Je však na místě poznamenat, že emise cenných papírů s ochrannými prvky s sebou ponese vyšší náklady.

7.3. Hromadná listina Vzhledem k tomu, že se stalo běžným vydávání velkého množství zastupitelných cenných papírů, bylo zákonem o cenných papírech umožněno vydat hromadnou listinu, která tyto cenné papíry nahrazuje. Původně bylo hromadnou listinu možné vydat pouze jako náhražku za akcie, poukázky na akcie, podílové listy nebo dluhopisy. 105 Hromadná listina musí vždy mít náležitosti, které zákon stanoví pro cenný papír, který je hromadnou listinou nahrazován. Práva z hromadné listiny nelze převodem dělit na podíly. Pokud chce majitel převést pouze část cenných papírů, které hromadná listina zastupuje, musí požádat emitenta o výměnu hromadné listiny za jednotlivé cenné papíry, případně jiné hromadné listiny. Právě výměna hromadné listiny za jednotlivé cenné papíry vzbuzovala diskuse v odborných kruzích. Zákon totiž stanovil, že za 105

Srov. § 5 odst. 3 ZCP, ve znění účinném do 29. 6. 2013.

42

podmínek

předem

stanovených

ve

stanovách emitenta akcií,

v emisních

podmínkách dluhopisů nebo ve smluvních podmínkách pro koupi a odkup podílových listů má vlastník hromadné listiny právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny. Bylo tedy otázkou, zda má vlastník hromadné listiny právo na její výměnu také v případě, kdy podmínky výměny nejsou ve stanovách či emisních nebo smluvních podmínkách upraveny, a zejména zda lze vůbec v takovém případě hromadnou listinu vydat. Publikovány byly přitom i názory zcela opačné. 106,

107

Judikatura nakonec došla k závěru, že hromadnou listinu nelze vydat, není-li možnost vydání hromadné listiny či podmínky výměny hromadné listiny za jednotlivé cenné papíry upraveny ve stanovách.108 Předmětná problematika, kdy mnoho emitentů nemohlo beze změn stanov či emisních podmínek nahradit jednotlivé cenné papíry hromadnou listinou,109 byla vyřešena již půl roku před účinností rekodifikačních předpisů v souvislosti s přijetím zákona č. 134/2013, o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů. Do zákona o cenných papírech bylo zmíněným zákonem vloženo ustanovení § 5a. To jednak umožnilo nahradit jakékoliv zastupitelné cenné papíry hromadnou listinou a zároveň stanovilo, že vlastník hromadné listiny má právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry i v případě, kdy nejsou stanoveny podmínky pro výměnu hromadné listiny za jednotlivé cenné papíry. Jsou-li podmínky výměny ve stanovách či emisních podmínkách určeny, pak při splnění těchto podmínek. Ustanovení § 5a také stanovilo výjimku z nemožnosti dělit práva z hromadné listiny na podíly. Práva z hromadné listiny lze dělit za podmínky, že je tato listina imobilizována a každý podíl odpovídá jednotlivému cennému papíru nahrazenému hromadnou listinou. Tato možnost je zavedena po vzoru zahraničních jurisdikcí, kde bývá běžný postup, kdy je v případě imobilizace celá emise nahrazena jedinou hromadnou listinou. Zmíněné ustanovení § 5a ZCP je téměř doslovně

106

Srov. DĚDIČ, J., DEJL, P., KASÍK, P., KAŠPÁREK, M. K některým problémům akciového práva. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. 2002, roč. 10, č. 2, s. 55. 107 Srov. GARTŠÍK, T. K některým otázkám spojeným s hromadnými akciemi. iPrávník [online]. C. H. Beck, 2003. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obchodni-pravo/art_3702/k-nekterymotazkam-spojenym-s-hromadnymi-akciemi.aspx . 108 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 5293/2009, kde Nejvyšší soud uvedl: „Hromadná akcie nemůže být vydána, pokud akciová společnost neupraví možnost emise hromadných akcií či způsob jejich výměny ve stanovách.“ 109 Troufám si tvrdit, že také nemalé množství akciových společností již dříve vydalo hromadné listiny, aniž by podmínky výměny těchto hromadných listin za jednotlivé akcie byly ve stanovách upraveny.

43

přejato do nového občanského zákoníku.110 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku dále staví najisto, že hromadná listina je cenným papírem. To lze ostatně dovodit ze samotné definice cenného papíru, neboť se jedná o listinu, se kterou je určité právo spojeno takovým způsobem, že jej nelze bez této listiny uplatnit ani převést.

8. Dispozice s cennými papíry 8.1. Převod vlastnického práva k cennému papíru Dle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku „(zákon) přejímá ze zákona o cenných papírech (§ 17 a násl.) platnou úpravu převodů vlastnického práva k listinnému cennému papíru na doručitele, na řad i na jméno. Pokud jde o zaknihované cenné papíry, zachovává se pro převody vlastnického práva k nim zásada registrace.“ Beze změny zůstává převod cenného papíru na doručitele, který se dle nového občanského zákoníku převádí smlouvou k okamžiku předání listiny (§ 1103 odst. 1 NOZ). Podobně je tomu u cenných papírů na řad, který se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání (§ 1103 odst. 2 NOZ). Změny nastávají u rektapapírů. Za stávající právní úpravy u těchto cenných papírů dochází k převodu vlastnického práva jejich předáním nabyvateli, nový občanský zákoník však nově zavádí obecné pravidlo translačního účinku smlouvy, kdy se vlastnické právo převádí samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, i když cenný papír ještě např. nebyl nabyvateli předán. V souladu se zavedením obecné neformálnosti právních úkonů, kterou nový občanský zákoník zavádí,111 již smlouva o převodu cenného papíru na jméno nemusí být písemná.

8.2. Cenné papíry na jméno: jedná se stále o cenné papíry? V odborném tisku se objevily spekulace o tom, zda cenný papír na jméno spadá pod obecnou definici cenného papíru v ustanovení § 514 NOZ, není-li třeba k převodu rektapapíru jeho předání.112 Kotásek v dané publikaci uvádí, že legální definice cenného papíru v ustanovení § 514 NOZ vychází z užšího pojetí cenného papíru. Předání listiny 110

Ustanovení § 524 NOZ. Srov. § 559 NOZ: „Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.“ 112 KOTÁSEK, J. Cenný papír v § 514 NObčZ - správná definice v nesprávném kontextu?, Obchodněprávní revue 9/2013, s. 256. 111

44

však k převodu rektapapíru není třeba, neboť k převodu dochází již účinností smlouvy. Z toho autor dovozuje, že cenný papír na jméno nevyhovuje legální definici cenného papíru, neboť právo v tomto cenném papíru inkorporované lze převést bez listiny. Domnívám se, že tyto úvahy jsou liché. Předně i Kotásek uzavírá, že systematicky a jazykově jsou v novém občanském zákoníku cenné papíry na jméno nepochybně řazeny mezi cenné papíry. Je pravdou, že pro převod cenného papíru na jméno není podle nového občanského zákoníku nutné předání listiny, resp. k převodu vlastnického práva k cennému papíru na jméno dojde již okamžikem účinnosti smlouvy. Jedná se však o převod vlastnického práva k cennému papíru, nikoliv o převod práva z cenného papíru. Legální definice cenného papíru uvádí, že právo, které je v listině inkorporováno, nelze bez této listiny převést. Legální definice tedy vyžaduje, aby právo z cenného papíru nešlo převést jinak, než převodem listiny. Tento podstatný znak cenného papíru je však u cenných papírů na jméno zachován, neboť právo v cenném papíru inkorporované lze převést pouze převodem samotného cenného papíru. To lze dovodit i jazykovým výkladem ustanovení § 1103 odst. 3 NOZ: „Vlastnické právo k cennému papíru na jméno se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti.“ Zákon jednoznačně hovoří o převodu vlastnického práva k cennému papíru. To nelze zaměňovat s právem z cenného papíru, tj. právem, které je v listině inkorporováno, a které je zmíněno v legální definici cenného papíru jako právo, které nelze bez listiny převést. Nedomnívám se, že samotná skutečnost, že vlastnické právo k cennému papíru se převádí již samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, je skutečností, na základě které cenné papíry na jméno nespadají pod legální definici cenného papíru v ustanovení § 514 NOZ. Cenné papíry na jméno by nevyhověly definici cenného papíru až v případě, kdy by právo v cenném papíru inkorporované (právo z cenného papíru) bylo možné od cenného papíru oddělit a převést jej samostatně, bez listiny (např. pokud by si vlastník ponechal dluhopis ve svém vlastnictví a převedl by pouze právo na splacení dlužné částky). To však podle nové úpravy nelze, neboť zákon stále hovoří o převodu vlastnického práva k cennému papíru. Naopak jsem toho názoru, že se jedná pouze o odlišnou úpravu okamžiku převodu vlastnického práva k cennému papíru. To ve své podstatě znamená, že cenný papír na jméno se převádí již samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, a dokud tento cenný papír není předán, má jej prodávající ve

45

své detenci. Cenný papír je již ve vlastnictví kupujícího, který je osobou oprávněnou disponovat s tímto cenným papírem. Prodávající má v mezidobí od účinnosti smlouvy do předání listiny povinnosti schovatele v souladu s ustanovením § 2082 NOZ, podle kterého „nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele.“ Schovatel je povinen opatrovat předmětné cenné papíry tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na cenných papírech nevznikla škoda (§ 2403 NOZ). Je otázkou, zda má prodávající mimo povinností také práva schovatele. Kupující by v takovém případě byl povinen nahradit schovateli nezbytné náklady, které vynaložil při opatrování cenných papírů (§ 2406 NOZ). To se jeví jako poměrně logické např. v případech, kdy úschova předmětu koupě je zvlášť nákladnou. Poměrně problematické by však mohlo být určení, zda prodávajícímu náleží také úplata za úschovu cenných papírů do doby předání. Ustanovené § 2406 NOZ stanoví, že úplata za úschovu náleží schovateli jen tehdy, bylo-li to ujednáno nebo plyne-li to ze zvyklostí, z předchozího styku stran nebo z předmětu činnosti schovatele. Domnívám se, že v souladu se smyslem převodu cenného papíru ve většině případů nebude úmyslem stran stanovit prodávajícímu úplatu za úschovu cenného papíru kupujícímu do doby, než tyto cenné papíry převezme. Úplata tedy sjednána nebude. Neplyne však ze zvyklostí, že úschova cenného papíru je úschovou úplatnou? Co když bude prodávajícím banka, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné úschova cenných papírů? Spíše se však domnívám, že prodávající má pouze povinnosti schovatele, nikoliv jeho práva. To je v souladu s účelem ustanovení § 2082 NOZ, kterým je zajistit přiměřené opatrování předmětu kupní smlouvy v době, kdy již přešlo vlastnictví k věci, ale ještě nedošlo k jejímu předání. Dále se domnívám, že při koupi cenných papírů je nutné aplikovat ustanovení § 2409 a násl. NOZ, o úschově cenných papírů. Prodávající tak bude muset okamžikem účinnosti kupní smlouvy oddělit cenné papíry, které jsou předmětem koupě, od jeho vlastních cenných papírů, resp. bude povinen cenné papíry, které již patří novému nabyvateli, uschovat na místě odlišném. O převáděných cenných papírech bude také povinen vést evidenci.

46

8.3. Kogentnost právní úpravy převodu vlastnického práva k cennému papíru V kontextu převodů cenných papírů podle nového občanského zákoníku je nutné zmínit problematiku možnosti sjednání okamžiku převodu vlastnického práva odchylně od zákona. Zákon o cenných papírech toto v podstatě nijak neomezuje, když v § 17 stanoví, že k převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného. Ustanovení o převodech cenných papírů v zákoně o cenných papírech jsou tedy svou povahou dispozitivní a záleží na vůli stran, zda se dohodnou např. na tom, že k převodu cenného papíru dojde např. již účinností smlouvy a až následně dojde k předání cenného papíru, či k předání cenného papíru vůbec nedojde, a cenný papír zůstane v úschově u stejného schovatele. Právní úprava nového občanského zákoníku je pojata jako úprava předně dispozitivní. Podle důvodové zprávy k § 1 NOZ se „důraz klade na dispozitivitu ustanovení soukromého práva jako na zásadu, zatímco kogentní ustanovení jsou výjimečná.“ Obdobně pak obecná část důvodové zprávy k hlavním zásadám nového občanského zákoníku, mezi které je řazena také svoboda člověka a autonomie vůle: „Jeli první hodnotou právního státu svobodný člověk a ochrana jeho přirozených práv, plyne z toho pro soukromé i občanské právo nezbytnost ponechat co nejširší prostor jeho rozhodnutí, jak je z vlastní iniciativy projeví a uskuteční. A protože člověk nejčastěji

sdílí

své

soukromé

záležitosti

s

jinými

osobami,

je

základním

soukromoprávním nástrojem pro uspořádání těchto záležitostí konsens vyjádření ujednáním. Smlouvě a smluvní svobodě se tudíž ponechává rozsáhlý prostor; zákon vystupuje jako ultima ratio jen tam, kde dohoda vůbec není možná, anebo nedojde-li k ní. Tento koncept vychází ze zásadních kautel našeho ústavního pořádku, jak je vyjadřují česká Ústava (čl. 2 odst. 4) i Listina základních práv a svobod (čl. 2 odst. 4).“ Je tedy s podivem, že ustanovení o převodech cenných papírů, které jsou v současné právní úpravě dispozitivní, jsou v novém občanském zákoníku naopak kogentní. To vyplývá z ustanovení § 978 NOZ, které stanoví, že od ustanovení části upravující absolutní majetková práva se lze odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že ustanovení o věcných právech jsou zásadně kogentní, což však nebrání tomu, aby se strany dohodly na odlišných ujednáních; taková ujednání však budou zavazovat pouze kontrahenty a

47

nedotknou se třetích osob. Ustanovení § 1103 NOZ odchylné ujednání nepřipouští a je tak svou povahou kogentní.113 Daná úprava je překvapivá i s ohledem na koncepci ustanovení § 1099 NOZ, které upravuje obecně nabytí vlastnického práva k věci, a které je svou povahou dispozitivní a umožňuje jakékoliv jiné ujednání kontrahentů. Jeho aplikace na cenné papíry však možná není, neboť ustanovení § 1103 je ve vztahu k ustanovení § 1099 NOZ speciální. To ostatně předpokládá již samotné ustanovení § 1099 NOZ, když po stanovení obecného translačního účinku smlouvy (srov. „vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí již samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti“) obsahuje dovětek „ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem“. Jinak je zákonem stanoveno právě v případě cenných papírů, které spadají pod specifický režim ustanovení § 1103 NOZ. Konstrukce kogentnosti ustanovení části třetí nového občanského zákoníku o absolutních majetkových právech je však poměrně netypická. Za kogentní se obecně považují taková ustanovení zákona, od kterých se s ohledem na závažnost veřejných zájmů, které tato ustanovení chrání, nelze platně odchýlit. Smluvní ujednání, která se od takovýchto ustanovení odchýlí, jsou neplatná.114 Vedle této „absolutní“ kogentnosti se v určitých právních předpisech vyskytuje kogentnost „relativní“. Jedná se zejména o pracovní právo či právo na ochranu spotřebitele, tj. oblasti, kde se ve smluvních vztazích vyskytují smluvní strany, jejichž faktické postavení je odlišné, resp. jedna ze stran je silnější než druhá. Od relativně kogentní normy se lze odchýlit pouze ve prospěch slabší strany.115 Dikce ustanovení § 978 NOZ je však odlišná. Odchýlení se ujednáním od dikce zákona a priori nevylučuje, ale nepřiznává takovému ujednání účinky vůči třetím stranám. Jedná se rovněž o určitou „relativní“ kogentnost, ovšem v tom smyslu, že v případě odchýlení se od zákona nebude takové ujednání účinné vůči

113

Srov. § 1103 NOZ: (1) Vlastnické právo k cennému papíru na doručitele se převádí smlouvou k okamžiku jeho předání; (2) Vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání; (3) Vlastnické právo k cennému papíru na jméno se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti. 114 ELIÁŠ, K. et al., Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha. Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka. 2008. s. 50. 115 Viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2012 sp. zn. 21 Cdo 853/2011: „Ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce je - jak správně uvedl odvolací soud - právní úpravou relativně kogentní v tom smyslu, že zakazuje, aby zaměstnanci bylo poskytnuto při rozvázání pracovního poměru z důvodů v něm vyjmenovaných nižší odstupné, než kolik činí trojnásobek (dvanáctinásobek) průměrného výdělku.“

48

třetím stranám. Někteří autoři hovoří o „převážné kogentnosti“.116 Ujednají-li si strany odchylně od zákona např. jiný okamžik převodu vlastnického práva, bude takové ujednání platné, bude však účinné pouze inter partes. Dotkne-li se přitom takové ujednání třetí strany, bude třetí strana oprávněna dovolat se neúčinnosti takového ujednání vůči ní. Domnívám se, že tato úprava není příliš vhodná. Právní úprava zákona o cenných papírech byla v tomto ohledu liberálnější, neboť odchylná ujednání s účinností i vůči třetím stranám připouštěla. Dle mého názoru by v právu cenných papírů měla dominovat autonomie vůle a smluvní svoboda stran, která v něm ostatně po rekodifikaci převládat bude, ovšem nikoliv v oblasti převodů cenných papírů. To lze vzhledem k tomu, že se jedná o jednu ze zásadních oblastí právní úpravy cenných papírů, považovat za krok zpět.

8.4. Nabytí vlastnického práva k cennému papíru od neoprávněného Obecně lze za největší změnu v oblasti právní úpravy nabytí vlastnického práva od neoprávněného považovat obecnou úpravu této problematiky pro celé civilní právo. V současném občanském zákoníku tato úprava chyběla a nabývání od neoprávněného bylo upraveno pouze pro obchodní vztahy v ustanovení § 446 ObchZ. To bylo v určitém rozporu s ústavní zásadou, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné zákonné ochrany,117 a poměrně nekoncepčně byl režim nabytí od neoprávněného závislý na tom, zda se jednalo o vztah obchodněprávní či občanskoprávní.118 Pro cenné papíry platí zvláštní úprava § 20 ZCP, dle které se ten, na koho je cenný papír převáděn, stává vlastníkem tohoto cenného papíru i tehdy, jestliže převodce neměl právo listinný cenný papír převést, ledaže věděl nebo musel vědět, že převodce toto právo v době převodu neměl. Pro zaknihované cenné papíry platí speciální úprava zákona o podnikání na kapitálovém trhu, který v ustanovení § 96 stanoví, že se ten, na koho je zaknihovaný cenný papír převáděn, stává vlastníkem tohoto cenného papíru i 116

Srov. BEZOUŠKA, P., PIECHOWICZOVÁ, L. Nový občanský zákoník. Nejdůležitější změny. ANAG. Praha. 2013. s. 128. 117 Srov. čl. 11 Listiny základních práv a svobod. 118 Srov. např. Bejček in Faldyna, F. et al. Obchodní zákoník s komentářem. II. díl. 1. vydání. Praha: Codex 2000, s. 332: „v rámci jednoho právního řádu existují dvě diametrálně odlišná řešení a jejich použití závisí jen na tom, zda jde o vztah obchodněprávní či občanskoprávní. Takový rozpor nemá nic společného s vědeckými argumenty.“

49

tehdy, jestliže převodce neměl právo zaknihovaný cenný papír převést; to neplatí, jestliže ten, na koho je zaknihovaný cenný papír převáděn, věděl nebo musel vědět, že převodce toto právo v době převodu neměl. Nový občanský zákoník úpravu nabytí cenného papíru od neoprávněného mění, kdy ochranu dobré víry zachovává pouze pro investiční nástroje, cenné papíry a listiny vystavené na doručitele [§ 1109 písm. e) NOZ]. Zákon zde vychází z předpokládané možnosti nabyvatele cenného papíru na řad či na jméno ověřit, zda převodce má oprávnění s cenným papírem nakládat.119 Buďto se bude jednat o osobu, na jejíž řad či jméno byl cenný papír vystaven, osobu, jíž svědčí nepřetržitá řada indosamentů nebo osobu, která se prokáže cenným papírem a postupní smlouvou. Zde by mohly nastat určité praktické problémy, neboť k převodu cenných papírů na jméno nadále nebude muset docházet na základě písemné smlouvy. Je tedy otázkou, jakým způsobem bude moci nabyvatel ověřit, že nabývá rektapapír od osoby oprávněné k jeho převodu, budeli tato osoba disponovat pouze listinou a tvrzením, že uzavřela s osobou, na jejíž jméno cenný papír zní, případně jinou osobou, na kterou byl cenný papír převeden, postupní smlouvu. Lze se však domnívat, že ve většině případů bude i přes uvedenou neformálnost mít postupní smlouva písemnou formu a zmíněné ověření bude pro nabyvatele reálné.

8.5. Nabytí

vlastnického

práva

od

neoprávněného

ve

vztahu

k zaknihovanému cennému papíru Poměrně problematickou se může zdát skutečnost, že ustanovení § 1109 NOZ stanoví pravidla pro nabytí od neoprávněného pouze pro cenné papíry. Pro zaknihované cenné papíry, které jsou ve světle nového občanského zákoníku samostatnou kategorií věcí, tak tato úprava neplatí. Z hlediska nabytí zaknihovaného cenného papíru od neoprávněného již odborná literatura vyjádřila stanovisko, že toto je možné, neboť zaknihované cenné papíry lze podřadit pod kategorii „investičních nástrojů vystavených na doručitele“.120 S tímto názorem nesouhlasím, neboť nový občanský zákoník u zaknihovaných cenných papírů formu nerozlišuje; zdá se tedy nelogickou úvaha, že

119

MAREK, R. JEŽEK, V. Cenné papíry v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 156. 120 MAREK, R. JEŽEK, V. Cenné papíry v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 156.

50

zákonodárce v jiném ustanovení stejného předpisu formu rozlišovat bude a postaví naroveň cenné papíry na doručitele se zaknihovanými cennými papíry. Zaknihované cenné papíry jsou však svou povahou bližší cenným papírům na řad, neboť s ohledem na rozsah údajů v evidenci není jejich vlastnictví zdaleka anonymní. Pokud by zákonodárce chtěl ustanovení § 1109 NOZ aplikovat také na zaknihované cenné papíry, nic by mu nebránilo v tom, aby je v předmětném ustanovení vedle cenných papírů zmínil. Pokud však výslovně hovoří o cenných papírech a nikoliv o zaknihovaných cenných papírech, nepovažuji za správný značně rozšiřující výklad výše zmíněných autorů. Nadto je takový rozšiřující výklad zbytečný, neboť právní úprava nabytí zaknihovaného cenného papíru od neoprávněného bude i nadále obsažena v ustanovení § 96 odst. 3 ZPKT, které se s rekodifikací nijak nemění. Problematika aplikace pravidel o nabytí zaknihovaného cenného papíru od neoprávněného tedy vyřešena bude, dle mého názoru však značně nekoncepčně. Za vhodnější považuji zařazení zaknihovaných cenných papírů vedle cenných papírů do výčtu v ustanovení § 1109 NOZ, kam tato úprava bezpochyby systematicky patří.

9. Související otázky 9.1. Cenné papíry kolektivního investování a nové pojmosloví zákona o investičních společnostech a investičních fondech Cennými papíry kolektivního investování jsou dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu cenné papíry emitované fondy kolektivního investování, tj. podílové listy podílových fondů a akcie investičních fondů. Text ustanovení je však v dnešní době již zastaralý, neboť zákon o investičních společnostech a investičních fondech změnil pohled na fond kolektivního investování, který je dnes vnímán jako fond určený pro veřejnost a pod tento pojem tedy již nespadají fondy kvalifikovaných investorů.121 Zároveň investiční fond již dle zákona o investičních společnostech a investičních fondech není pouze akciovou společností, ale obecným pojmenováním pro veškeré entity umožňující shromažďování prostředků od investorů za účelem jejich společného investování, přičemž investiční fond může být buďto fondem kolektivního investování

121

Srov. § 92 ZISIF.

51

nebo fondem kvalifikovaných investorů.122 Současné právní úpravě by spíše odpovídalo stanovit, že cenné papíry kolektivního investování jsou cenné papíry emitované fondy kolektivního investování a fondy kvalifikovaných investorů, resp. investičními fondy. Lze předpokládat, že zákonodárce v krátké době přistoupí k novelizaci předmětného ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu, do té doby však bude nutné dotvořit definici cenného papíru kolektivního investování výkladem, a za cenný papír kolektivního investování považovat v zásadě jakýkoliv cenný papír emitovaný investičním fondem. Vzhledem k tomu, že pod definici cenného papíru kolektivního investování spadaly i cenné papíry emitované zahraničními fondy a také vzhledem k poměrně velkému množství druhů cenných papírů, které mohou dle zákona o investičních společnostech a investičních fondech investiční fondy vydávat, se jeví jako vhodnější nevyjmenovávat v definici cenného papíru kolektivního investování jednotlivé druhy cenných papírů ani demonstrativně. Rovněž by bylo vhodné zvážit pojem "cenný papír kolektivního investování", a to vzhledem k odlišnému významu pojmu "kolektivní investování" v zákoně o investičních společnostech a investičních fondech. Pojem kolektivní investování" již v dnešní době neobsahuje investování do fondů kvalifikovaných investorů. Domnívám se, že v současné době přesnější by bylo pojmenovat danou kategorii jako „cenné papíry emitované investičními fondy“.

9.2. Nedůslednost zákonodárce v užívání pojmů „cenný papír“ a zaknihovaný cenný papír“ Cenný papír a zaknihovaný cenný papír jsou podle nového občanského zákoníku odlišné kategorie věcí a pod pojem „cenný papír“ již zaknihované cenné papíry nebude možné podřadit. Je tedy nutné, aby v případě, kdy je úmyslem zákonodárce aplikace určitého ustanovení rovněž na zaknihované cenné papíry, bylo toto výslovně vedle cenného papíru zmíněno. Tak to činí např. zákon o obchodních korporacích123 nebo zákon o dluhopisech ve znění účinném od 1. 1. 2014.124 Domnívám se, že možným legislativním řešením by rovněž bylo užívat ve všech předpisech pouze pojmu „cenný papír“ s tím, že daná ustanovení by bylo možné aplikovat také na zaknihované cenné

122

Srov. tamtéž. Srov. § 256 odst. 1 ZOK: „Akcie je cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír …“ 124 Srov. § 2 odst. 1 DluhZ: „Dluhopis je zastupitelný cenný papír (dále jen „listinný dluhopis“) nebo zaknihovaný cenný papír (dále jen „zaknihovaný dluhopis“) …“ 123

52

papíry na základě ustanovení § 525 odst. 2 NOZ, podle kterého se ustanovení o cenných papírech použijí i na zaknihované cenné papíry, ledaže to vylučuje jejich povaha nebo zákon. Touto cestou se však zákonodárce zjevně nevydal s ohledem na např. zmiňovanou novelizaci zákona o dluhopisech. Zákonodárce však bohužel není důsledný v pravidelném užívání pojmů „cenný papír“ a „zaknihovaný cenný papír“ vedle sebe. Zmínit lze např. ustanovení § 3 odst. 2 ZPKT, které stanoví, že „investičními cennými papíry jsou cenné papíry, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu.“ V souladu s rozlišováním cenného papíru a zaknihovaného cenného papíru by tak bylo vhodnější dané ustanovení novelizovat a stanovit, že „investičními cennými papíry jsou cenné papíry a zaknihované cenné papíry, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu.“

10. Závěr Právní úpravu cenných papírů v novém občanském zákoníku lze bezpochyby hodnotit jako krok vpřed. Zákon o cenných papírech vyvolával poměrně zbytečné výkladové nejasnosti způsobující právní nejistotu. Nový občanský zákoník v duchu zásad, na kterých stojí, právní úpravu cenných papírů značně liberalizuje. Oceňuji zejména výslovné zavedení možnosti nahradit podpis emitenta jeho otiskem, neboť v praxi často dochází k situacím, kdy při větších emisích zastupitelných cenných papírů technicky není možné opatřit všechny cenné papíry skutečným podpisem. Legální definice cenného papíru je dle mého názoru rovněž novinkou, kterou lze bez dalšího přivítat. Na jedné straně je postaveno najisto, co zákon za cenný papír považuje, na straně druhé je pak definice základním stavebním kamenem pro to, aby právní řád umožnil vydávání cenných papírů, které nejsou zákonem upraveny. Úprava náležitostí inominátního cenného papíru je však dle mého názoru nedotažená a dovolím si tvrdit, že právě zde mohou vzniknout zásadní nejasnosti. Zejména se domnívám, že umožnil-li zákonodárce emitovat nepojmenované cenné papíry, měly být zákonem stanoveny takové náležitosti těchto cenných papírů, aby bylo vždy postaveno najisto, zda daná listina je cenným papírem či nikoliv. Bezesporu kladně hodnotím zařazení cenného papíru i zaknihovaného cenného papíru mezi věci. V oblasti zaknihovaných cenných papírů dochází rovněž k zajímavému posunu, když se nově jedná o novou právní kategorii. Záporně hodnotím nedotaženou inspiraci švýcarským právem a domnívám se, že v tomto momentě bylo

53

vhodné přistoupit ke změně terminologie na „zaknihované cenné právo“ a změně v přístupu k definování tohoto institutu. Rovněž koncept formy zaknihovaného cenného papíru je matoucí, kdy důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku uvádí, že se forma zaknihovaného cenného papíru rozlišuje, přičemž na druhé straně zákon o obchodních korporacích tak stále činí. Právní úprava převodů cenných papírů je převzata ze zákona o cenných papírech bez větších změn pro cenné papíry na doručitele a na řad. U cenných papírů na jméno je zaveden translační účinek smlouvy, což bylo vzhledem k obecnému zavedení této zásady očekávatelné. Negativně však hodnotím kogentnost úpravy převodů cenných papírů a nemožnost smluvních stran zvolit např. odlišný okamžik převodu vlastnického práva s účinky erga omnes. Jedná se dle mého názoru o poměrně významný a nelogický krok zpět oproti zákonu o cenných papírech. Přes uvedenou kritiku považuji úpravu cenných papírů v novém občanském zákoníku za poměrně úspěšnou modernizaci českého práva cenných papírů. Na závěr však dodávám, že komplexní zhodnocení nové právní úpravy bude možné učinit až s jistým časovým odstupem, neboť praxe často otevírá otázky, které by jinak teorii zůstaly skryty.

54

Seznam použité literatury Monografie KOTÁSEK, J. a kol., Kurs obchodního práva – Právo cenných papírů, 5. vydání, C. H. Beck, 2009, 419 s. ISBN 978-80-7179-454-7. BENEŠ, V. MUSÍLEK, P. Cenné papíry a burzy. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1990, 90 s. ISBN 80-85341-01-8. DĚDIČ, J. a kol. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha : Prospektrum, 2000, 546 s. ISBN 80-7175-084-0. URFUS, V. Historické základy novodobého práva soukromého. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, 131 s. ISBN 80-7179-504-6. PŘIBYL, Z. Základy práva cenných papírů. Díl I. Praha : Nakladatelství V. Kvasnička, 1995, 92 s. ISBN 80-85255-68-5. ELIÁŠ, Karel. Kurs obchodního práva: obchodní závazky, cenné papíry. 2. vyd. Praha: Beck, 1999, 542 s. ISBN 80-7179-223-3. DĚDIČ, J., PAULY J. Cenné papíry. Praha : Prospektrum, 1994, 220 s. ISBN 8085431-98-x. BEJČEK, J. KOTÁSEK, J. MAREK, K. ONDREJOVÁ, D. ŠILHÁN, J. Nástin obchodního práva II. Obchodní závazkové vztahy, cenné papíry. Brno : Masarykova Univerzita, 2009, 111 s. ISBN 978-80-210-4978-9. ELIÁŠ, K. et al., Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha. Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka. 2008, 2 sv. (1391, 1397-2639 s.). ISBN 978-80-7201-687-7. KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kol. Občanské právo hmotné. 4. vydání. Praha : ASPI, 2006, 523 s. ISBN 80-7357-127-7. ELIÁŠ, K. Akciová společnost. Praha : Linde, 2000, 433 s. ISBN 80-7201-232-0. FIALA, J., KINDL, M. et al., Občanský zákoník, Komentář, I. Díl, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 2 sv. ISBN 978-80-7357-395-9.

55

JEHLIČKA, O., ŠVESTKA, J., ŠKÁROVÁ, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, 9. Vydání, Praha: C. H. Beck, 2004, 1416 s. ISBN 80-7179-881-9. DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : POLYGON, 2002, S. 8511743. ISBN 80-7273-071-1. BENJAMIN, J. Financial Law. Oxford University Press, 2007, 654 s. ISBN 978-0-19928293-7. MALOVSKÝ-WENIG, A. Příručka obchodního práva. Československý kompas v Praze, 1947, 510 s. DĚDIČ, J. ŠTENGLOVÁ, I. Zákon o cenných papírech. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 1997, 513 s. ISBN 80-7179-104-0. PAULY, J. Komentář Jana Paulyho k zákonu o cenných papírech. Praha : Orac, 1998, 452 s. ISBN 80-86199-02-9. BEZOUŠKA, P., PIECHOWICZOVÁ, L. Nový občanský zákoník. Nejdůležitější změny. ANAG. Praha. 2013. 375 s. ISBN 978-80-7263-819-2. MAREK, R. JEŽEK, V. Cenné papíry v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, 464 s. 978-80-7400-466-7.

Odborné články a příspěvky ve sbornících GARTŠÍK, Tomáš. K některým otázkám spojeným s hromadnými akciemi. Právní rozhledy. 1132003135-136, s. 135-136. ČECH, P. HAVEL, B. Akcie ve víru rekodifikace aneb nevtělené, zaknihované a kusové akcie v návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue 10/2011, 3102011294-303, s. 294-303. ČECH, P. A.s. po rekodifikaci. Právní rádce, květen 2012. BRZOBOHATÝ, T. Povaha cenných papírů jako předmětu soukromoprávního vztahu, Právní praxe v podnikání, č. 7/1998, s. 51 an. DĚDIČ, J. Zaknihované cenné papíry v současném českém právu. Aplikované právo 1/2006.

56

RANDA, A., O cenných papírech, obzvláště o skripturních obligacích, Právník, 1889, s. 1 an. HUSTÁK, Z., MANDERLA, M. Cenné papíry ve světle rekodifikace – poznámky k novému režimu. Obchodněprávní revue. Přijato k publikaci: leden 2014. KOTÁSEK, J. Cenný papír v § 514 NObčZ - správná definice v nesprávném kontextu?, Obchodněprávní revue 9/2013, s. 256.

Internetové zdroje Úřední sdělení ČNB ze dne 10. září 2007, [online]. Česká národní banka. Dostupné z . Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Ministerstvo spravedlnosti ČR. Dostupné z: . Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Ministerstvo spravedlnosti ČR. Dostupné z: .

Judikatura Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24.03.1998 sp.zn. 5 Cmo 423/97 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2005 sp.zn. 29 Odo 1005/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 6. 1923 sp. zn. Rc 2720/1923 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. 29 Cdo 5293/2009 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2004 sp. zn. 5 Cmo 82/2004, publikovaný v: Soudní rozhledy 11/2004, s. 421

57

Abstrakt: Cenné papíry a zaknihované cenné papíry – změny po rekodifikaci Cílem mé diplomové práce je analyzovat právní úpravu cenných papírů v novém občanském zákoníku. Současná úprava je pro praxi v mnohém nevyhovující, zejména s ohledem na právní nejistotu, která v určitých oblastech panuje. Rekodifikace soukromého práva přináší příležitost k vyjasnění problematických oblastí a přiblížení českého práva cenných papírů právním úpravám vyspělých zemí západní Evropy. V této diplomové práce se pokouším posoudit, zda byl tento cíl naplněn. Práce je tvořena devíti kapitolami, přičemž každá z nich se zabývá odlišnými aspekty práva cenných papírů. Kapitola první se zaměřuje na základní vymezení pojmu cenného papíru a jeho historický vývoj. Kapitola druhá se zabývá definicí cenného papíru v českém právu. Zaměřuje se na absenci definice v zákoně o cenných papírech a analyzuje definice právní doktríny. Kapitola následně podrobuje analýze definici cenného papíru v novém občanském zákoníku a zabývá se problematikou definování cenného papíru v souvislosti s dematerializovanými cennými papíry. Kapitola třetí se zabývá cenným papírem jako předmětem občanskoprávních vztahů, zejména pak nahlížením na cenný papír jako na hmotnou věc. Kapitola čtvrtá se zabývá rozlišováním cenných papírů podle podoby. Přináší rovněž kritický pohled na zvolený způsob řešení problematiky listinných akcií na majitele. Kapitola pátá se zabývá rozlišováním cenných papírů podle formy, a to rovněž ve vztahu k zaknihovaným cenným papírům, kde mj. přináší autorův návrh nové terminologie formy cenného papíru de lege ferenda. Kapitola šestá se zabývá nepojmenovanými cennými papíry. Nejprve přináší analýzu možnosti vydávat nepojmenované cenné papíry za současné úpravy a následně se podrobně zabývá ustanoveními o nepojmenovaných cenných papírech v novém občanském zákoníku a jejich podstatnými náležitostmi. Kapitoly sedmá se zabývá zastupitelnými cennými papíry. Hlavní analyzovanou problematikou je zde nahrazování podpisu na cenném papíru jeho otiskem a vydávání hromadných listin. Kapitola osmá se zaměřuje na dispozice s cennými papíry. Zabývá se převodem vlastnického práva k cennému papíru a zaměřuje se také na problematiku kogentnosti těchto ustanovení. Devátá Kapitola se zabývá některými souvisejícími

58

otázkami. Jedná se o problematiku cenného papíru kolektivního investování a důsledného rozlišování pojmů “cenný papír” a “zaknihovaný cenný papír”. V závěru práce se pokouším celkově zhodnotit přijatou úpravu. Cílem práce je zejména tuto úpravu zhodnotit ve světle úpravy zákona o cenných papírech a souvisejících výkladových a praktických problémů. Domnívám se, že nový občanský zákoník přináší nepochybně krok vpřed pro právo cenných papírů obecně. Přináší však také některé promarněné příležitosti a výkladové problémy.

59

Abstract: Securities and booked securities – changes in legislation The purpose of my thesis is to analyse enactment of securities in the New Civil Code. Current legislation in Act on Securities is not considered as satisfactory in many ways. Recodification of civil law brings a great opportunity to clarify current interpretational issues and approximate Czech law of securities to developed countries of Western Europe. In this thesis I shall asses if the new piece of legislation will be successful in achieving such goal. The thesis is composed of nine chapters, each of them dealing with different aspects of securities law. Chapter One is introductory and defines concept of a security and its historical development. Chapter Two deals with issues related to definition of a security in Czech law. It focuses on the absence of legal definition of a security in current Czech law and analyses definitions of jurisprudence. Chapter Two analyses the legal definition of a security in New Civil Code and addresses the issue of definition of a security in relation to booked securities. Chapter Three is concerned with a security as a subject of legal relations. The main issue addressed in Chapter Three is security as a tangible thing. Chapter Four concentrates on separation of securities represented by a certificate and uncertificated securities. It also analyses the issue of certificated bearer stocks. Chapter Five deals with distinguishing between bearer securities, securities to order and registered securities. Chapter Five addresses the issue of such distinguishing in case of uncertificated securities and provides author´s concept of new terminology de lege ferenda. Chapter Six concentrates on innominate securities. It analyses if innominate securities can be issued under current legislation. Chapter Six then provides an analysis of provisions of New Civil Code governing issuance of innominate securities and its essential requirements. Chapters Seven focuses on fungible securities. The main issues addressed are replacement of a signature on such securities with its reprint and issuance of global certificate. Chapter Eight deals with legal disposition with security. Chapter Eight focuses on transfers of securities and critically analyses enactment of the New Civil Code. It provides analysis of mandatory/non-mandatory character of such rules. Chapter

60

Nine focuses on contextual issues such as definition of collective investment security or usage of the word “security” as a term for both certificated and uncertificated securities. Conclusions are drawn in the final chapter. The main aim of the thesis is to critically analyse the new piece of legislation in context of the preceding enactment. I do consider the enactment of securities in New Civil Code as a progress. However, I regard many rules as unsatisfactory with respect to possibilities which were opened to authors of the New Civil Code.

61

Klíčová slova Cenný papír Zaknihovaný cenný papír Rekodifikace

Key words Security Booked security Recodification

62