Specifika vývoje kubánského politického, ekonomického a sociálního systému

Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Specifika vývoje kubánského politického, ekonomického a sociálního systému Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Autorka práce:

prof. Phdr. Petr Chalupa, CSc.

Eva Stachová

Brno 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Specifika vývoje kubánského politického, ekonomického a sociálního systému“ vypracovala samostatně, pod vedením prof. Phdr. Petra Chalupy, CSc. a použila pramenů, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Brně dne 1. 5. 2012

Podpis

Děkuji prof. Phdr. Petru Chalupovi, CSc. za cenné rady a připomínky, které mi byly během zpracování bakalářské práce poskytnuty. Dále bych chtěla poděkovat Lic.MSc. Fernandu Rodríguez Molina (Universidad Centro Sancti Spiritus) a prof. Dr. Pascualovi Felipe Correa Alvarez (Universidad Martha Abreu Santa Clara), za rozhovory, poskytnuté rady a informace.

Abstrakt Předkládaná bakalářská práce se zabývá zemí, která nikoho nenechá bez reakce, někdo zemi a její vývoj odsuzuje, druhý nikoli. Práce se zabývá historickým vývojem, obdobím ekonomického úpadku – obdobím „Épocy Especial“ a znovu objevením Kuby na přelomu tisíciletí nejen investory, nýbrž i turisty. Předkládaná práce je pohledem na zemi, o které se mnoho mluví, ale málo ví.

Klíčová slova Castro Fidel, Embargo, Época Especial, Kolumbus Kryštof, Moncada

Abstract Bachelor thesis deals with a country which is not left without anybody´s reaction, someone criticizes the country and the development someone does not. This thesis deals with a history, a period of economic decline – a period called „Epoca Especial“ as well as a re-emergence of Cuba at the turn of the millennium not only with investors, but with tourists as well. Final thesis is the look at the country which everyone talks much but knows less.

Key words Castro Fidel, Columbus Christopher, Embargo, Época Especial, Moncada

Obsah

I.TEORETICKO – METODOLOGICKÁ ČÁST ...............................................................................7 1. Úvod ................................................................................................................................................7 2. Cíle práce ........................................................................................................................................8 3. Diskuze pramenů a literatury ..........................................................................................................9 4. Metodika práce ..............................................................................................................................11 II. KOMPLEXNÍ CHARAKTERISTIKA ROZVOJOVÉ ZEMĚ ....................................................13 5. Přírodní poměry podle Hettnerova schématu ................................................................................13 5.1. Poloha.........................................................................................................................................14 5.2. Geologický vývoj a geologická stavba ......................................................................................16 5.3. Klimatická charakteristika .........................................................................................................17 5.4. Hydrologická a pedografická charakteristika .............................................................................18 5.5. Biota a ochrana přírody ..............................................................................................................19 6. Ekonomické poměry podle Hettnerova schématu .........................................................................21 6.1. Obyvatelstvo ..............................................................................................................................21 6.2. Zemědělství ................................................................................................................................25 6.3. Doprava ......................................................................................................................................27 6.4. Průmysl ......................................................................................................................................29 6.5. Služby.........................................................................................................................................31 7. Historický vývoj ............................................................................................................................35 7.1. Předkolumbovské období ...........................................................................................................35 7.2. Objevení ostrova až vznik republiky..........................................................................................37 7.3. Vznik republiky až vítězství revoluce ........................................................................................43 7.4. Vítězství revoluce až „Época Especial“ .....................................................................................50 7.4. „Época Especial“........................................................................................................................56

III. SPECIFIKA VÝVOJE ................................................................................................................62 8. Politický vývoj ..............................................................................................................................62 9. Ekonomický vývoj ........................................................................................................................65 10. Vývoj sociálního systému ...........................................................................................................68 11. Současnost...................................................................................................................................71 IV. ZÁVĚR .......................................................................................................................................75 V. SOUPIS LITERATURY ..............................................................................................................78 VI. PŘÍLOHY ...................................................................................................................................83

I.TEORETICKO – METODOLOGICKÁ ČÁST

1. Úvod

Kuba je nádherná, přesto rozporuplná země. Mladá, přesto stará, s nejnovějšími výdobytky, které zde ovšem v určitých oblastech stále nemají plnohodnotné využití. V každém zákoutí Kuby na Vás dýchne duch (ne)dávné historie se smíšenými pocity. Nádherné architektonické budovy dochované z koloniální doby, které se bohužel v mnohém případě mění spíše ve zchátralé budovy s každým krokem blíže. O Kubu, která je i z dnešního pohledu mnohými brána kontroverzně, se zajímám již delší dobu. Když jsem proto dostala možnost vycestovat na měsíční terénní geografickou praxi po „kubánské hroudě“, neváhala jsem ani chvíli, zda mám, či nemám, vycestovat. Poznatky a bohaté informace, které jsem během měsíce nasbírala a následně utřídila, jsou využité i v předkládané práci. Předkládaná práce je z velké části zaměřena na geografické aspekty kubánské historie, na nadvlády, kterými si země prošla a díky kterým se zformulovala do státu, kterým se prezentuje nyní, v současném 21. století. Zvláštní důraz je v práci kladen na milníky pro Kubu typické, kterými je náhodné objevení ostrova Kryštofem Kolumbem, podmanění španělskou říší, otroctvím, vztahy s USA a později se SSSR či tzv. „Épocou Especial“. Kuba vše, ať již s noblesou, či bez ní, zvládla. V neposlední řadě bych chtěla uvést, že soudit daný systém mi nepříleží, přesto doufám, že tato studie, která je celkovou hloubkou do současné situace „Ostrova svobody“, bude poučná pro každého, kdo se bude chtít o daném ostrově cokoli dovědět. Vyvozené závěry jsou souhrnem načerpané literatury a měsíční terénní praxe, která mi byla v mnohém ohledu přínosná.

7

2. Cíle práce

Hlavní cíl 

analýza politického, sociálního a ekonomického vývoje, aby bylo možné pochopit vývoj země v 21. století



na základě odborné literatury pojednávající o Kubě, elektronických informačních zdrojů a vlastní elementární výzkumné činnosti realizované na Kubě prognózovat možný budoucí vývoj země

Podcíle 

v souladu se zákony synergetiky prezentovat vliv minulosti na současnost, neboli „minulost je zahrnuta v současnosti, která tvoří předpoklad pro charakter budoucnosti“



poskytnutí skutečného obrazu země, který je ne vždy v souladu se zprávami, které se v České republice prezentují



zmapování současného stavu Kuby vnímaného z pohledu autorky

8

3. Diskuze pramenů a literatury

Základní metodou při zpracování předkládané bakalářské práce byla práce s knižními a elektronickými zdroji. Knih věnované nejen období revoluce, nýbrž celému historickému vývoji Kuby je i v českém jazyce či v českém jazyce přeloženém nespočet. Základní knihou, která mi byla nejvíce nápomocná, byla kniha Angličana Richarda Gotta Kuba - Nové dějiny. O tom, že kniha byla hojně využívaná, svědčí i nespočet citací na následujících řádcích. Kniha je zajímavá především tím, že jako jedna z mála knih se nezabývá pouze určitému období Kuby, ale věnuje se celým dějinám, od Indiánů počínaje a novým miléniem konče. Kniha, která velmi zajímavě popisuje období před revolucí a po revoluci je kniha dalšího anglicky píšícího autora, Simona Reid-Henryho Fidel a Che. Popisuje dva naprosto rozdílné životy již od narození. Jak již název napovídá, kniha pojednává o Fidelu Alejandru Castro Ruzovi a Ernestu Rafaelovi Guevara de la Serny, známějšího spíše jako Che. Autor již z počátku uvádí, že i když oba vyrůstali v naprosto rozdílném prostředí a v jiných životních podmínkách, přesto je shoda náhod svedla dohromady. A pávě jejich rozdílnost byla tím, díky čemuž se do určité chvíle dokázali doplňovat. Největší oporu českých autorů píšících o Kubě, byli především knihy Josefa Opatrného Kuba - stručná historie států a 88 zajímavostí z Kuby, která svým rokem vydáním (1983) patří k nejstarší a víceméně jedné z mála publikací, které nebyly vydány kolem roku 2000, přesto mi přišlo, že daná publikace je i přes datum svého vydání na takové úrovni, že by byla škoda knihu opomenout. Mnoho nezbytných informací jsem objevila též díky knize Petra Chalupy Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Autor v ní popisuje nejen celkové informace o zemi, nýbrž i své vlastní zážitky, které během svých cest po Kubě zažil. Z tištěných periodik byly využity tři druhy zdrojů, konkrétně slovenský geografický časopis Geografía a česká geografická periodika Koktejl a Lidé a Země. Vyjma výše zmíněných periodik jsem při svém zpracování, především při zjišťování podrobnějších informací využívala zahraniční, anglicky píšící zdroje

9

Další nedílnou součástí této práce jsou turističtí průvodci, kterých je, v aktualizovaném vydání nespočet. Osobně jsem byla mile překvapena, že se Kubánské republice, která z pohledu českého turisty není i kvůli své vzdálenosti, a tedy i větší finanční náročností nejvyhledávanější, věnováno tolik publikací. Z internetových odkazů byl nejvíce využit kubánský statistický úřad, kvůli oficiálním, přesným a nejnovějším oficiálním datům. Většina zpracovaných dat je v textu pro přehlednější pochopení zpracována v grafickém vyjádření. Posledními použity zdroji, které jsou v práci využity, jsou vlastí rozhovory přepsané do textu, které jsem převážně během svého pobytu v zemi měla možnost načerpat.

10

4. Metodika práce

Předkládaná bakalářská práce by nemohla vzniknout bez práce s odbornými texty, kterých je o Kubě nespočet. Problémem je, že je třeba se veškerou literaturou pročíst až na konec veškerých knih, popř. článků, ať již časopiseckých či elektronických a poté teprve vyvodit závěry. Největší problém spařuji u psaní těch autorů, kteří píší o Kubě, aniž by Kubu zažili. Další věcí, která mě u některých článků zarazila, byla pouhá negativa, kterých někteří autoři na Kubu mají více než nadbytek. Kritika je vždy třeba, ale psát cokoli o zemi, ve kterém vidím pouze samá negativa, mi přijde jako zbytečné a nelogické. Při zpracovávání jsem vycházela především z knižních či časopiseckých zdrojů, přesto některé údaje, většinou ty nejaktuálnější lze nalézt pouze elektronicky. Proto mi velkým pomocníkem byl především kubánský statistický úřad. Částečnou nevýhodou je, že než se kdokoli dostane na požadovanou stránku, je omezen pouze na komunikaci ve španělštině, až na výsledné stránce jsou údaje zobrazeny i v anglickém jazyce. Konzultace s prof. Dr. Pascualem Correa Alvarézem (Universidad Martha Abreu Santa Clara) probíhala emailovou formou. Velkým přínosem pro mne bylo, že na jakoukoli otázku, kterou jsem potřebovala zkonzultovat, mi byla dána odpověď, popř. mi byl poslán odkaz, ze kterého jsem se mohla dovědět více. Díky rozhovorům s Lis.Msc. Fernandem Rodríguez Molina (Universidad Centro Sancti Spiritus) jsem se mohla dovědět věci, které nikde v knihách, ani v statistických ročenkách nenajdete. Mnohé části z předkládané práce mohly vzniknout pouze díky odpovědím, popř. upozorněním na věci, o kterých jsem neměla ani ponětí. Velkým přínosem pro mne bylo, že jsem zprostředkovaně díky prof. Chalupovi mohla procestovat ostrov s odborným a navíc rozšiřujícím výkladem Lis.Msc. Moliny a utříbit si tak informace, kterých jsem při svém pobytu nabyla nespočet. Díky vlastním poznatkům a zkušenostem s Kubánci jsem lépe dokázala pochopit, určité historické souvislosti, stejně jako to, co pro ně Kuba vůbec znamená. V textu jsou hojně využívány poznámky pod čarou, které mají většinou za cíl vysvětlit věc, která není v textu řečena, popř. vysvětlit skutečnost, která v textu nebyla

11

přímo zmíněna, ale kterou bylo z mého pohledu vhodné vysvětlit, aby se lépe mohla pochopit situace, která poté nastala. Veškerá fotografická část, ukazující minulost, stejně jako přítomnost Kuby, je zobrazena samostatně v části „Přílohy“, která je poslední částí předkládané práce. Fotografie, které jsou v seznamu umístěny, vychází z odkazů v textu, které jsou v textu pro odlišení udělány kurzívou.

12

II.

KOMPLEXNÍ

CHARAKTERISTIKA

ROZVOJOVÉ

ZEMĚ

5. Přírodní poměry podle Hettnerova schématu

Obrázek 1: Administrativní členění Kuby - provincie Zdroj: Cubadebate

Rozloha 110 860 km2 Administrativní členění 15 provincií +„zvláštní okrsek“ Isla de la Juventud Nejnižší bod Karibské moře 0 m Nejvyšší bod Pico Turquino 1974 m n. m. Hlavní město Havana Počet obyvatel 11 075 244 (odhad červ. 2012) Hustota zalidnění 103,3 obyvatel / km2 Naděje na dožití ženy 80,27 let; muži 75,61 let Porodnost 1,45 dítěte na ženu Jazyk španělština Měna kubánské peso (CUP) a peso convertible (CUC) Státní zřízení komunistická republika Vznik 20. května 1902 Hlava státu Raúl Castro Rúz Tabulka 1: Obecné informace o Kubě Zdroj: CIA

13

5.1. Poloha

„ Za svou identitu vděčí Kuba do značné míry skutečnosti, že je obklopena mořem, a také své zeměpisné poloze, díky čemuž je země nazývána „klíčem do záliv“ kvůli své strategické pozici mezi Severní a Jižní Amerikou“. Bajini (2009: 15)

Kubánská republika je stát ve Střední Americe 1 ležící v Karibském moři. Kuba je největším a nejzápadnějším ostrovem souostroví Velkých Antil 2 s celkovou rozlohou 107,8 tis. km2, nacházející se na západní polokouli, jižně od obratníku Raka. K zemi náleží zhruba 1 600 ostrovů s celkovou rozlohou 3 600 km2. Mezi největší kubánské souostroví se řadí Camagüey, Jardines de la Reina, Sabana a Los Canarreos. Největším ostrovem je Ostrov mládeže (Isla de Pinos či Isla de la Juventud).

Mapa 1: Poloha Kuby v Karibském moři Zdroj: Nations online

1 2

Střední Amerika se užívá pro území mezi Panamskou a Tehuantepeckou šíjí. Velké Antily vyjma Kuby tvoří Jamajka, Haiti, Dominikánská republika a Portoriko.

14

Karibské moře je okrajovým mořem Atlantského oceánu rámované pobřežím Střední Ameriky, Jižní Ameriky a Antilami. Karibské moře pokrývá oblast o velikosti 2 600 000 km2 (některé prameny uvádějí 2 750 000 km2) a jeho dno je členěno na tři pánve 3 . Teplota vody dosahuje v průměru 25 – 29°C a slanost 34 – 37% (Kašpar 2002:7). Kuba má podlouhlý tvar, ve směru od západu na východ měří přibližně 1 200 km, v nejširším místě ostrova (provincie Camagüey – mys Camaron Grande) měří 191 km. Pobřežní linie ostrova se táhne v délce 3 500 km a tvoří početné poloostrovy (např. Zapata) a zálivy (např. Guantánamo). Země je od Floridy oddělena Floridským zálivem (180 km), od Haiti průlivem Vientos (též Windward, 77 km), od Mexika Yucatanským průlivem (210 km) (Križan (3/2008: 97).

3

Pánev Venezuelská na východě, Kolumbijská pánev na jihozápadě a Yucatanská pánev na severozápadě.

15

5.2. Geologický vývoj a geologická stavba

Geologický vývoj Karibiku je velmi složitý a ani dnes nejsou některé geologické události této oblasti vysvětleny, jak uvádí Križan (3/2008: 97). Kuba leží na jižním okraji Severoamerické litosférické desky a v oblasti jejího styku se střetává s Karibskou deskou. Střetnutí Severoamerické a Karibské desky má za následek zemětřesení, která ovšem nejsou častá, ani silná pro danou oblast. Geologicky nejstarším a litograficky nepestřejším území Kuby je východní část ostrova (Oriente). V této oblasti se vyskytují granodiority 4 a diority 5 . Povrch tvoří druhohorní vápence (jura, křída), které na určitých místech stoupají na povrch, jiné jsou překryté mladšími usazenými horninami paleogénu až neogénu (Križan 3/2008: 97). Východně od města Matanzas, od poloostrova Península de Hicacos, se při severním pobřeží rozkládá téměř 450 km dlouhá korálová bariéra (Chalupa 2002: 59). Převážnou část ostrova zaujímají nížiny, které v určitých oblastech přechází k pahorkatinám až vrchovinám. Hory zaujímají zhruba čtvrtinu ostrova. Nejvyšším vrcholem ostrova je Pico Turquino 1 974 m n. m. (fotografie 1), nacházející se v pohoří Sierra Maestra. Ostrov mládeže (Isla de Juventud) nepřesahuje 300 m n. m. Mogoty (fotografie 2) jsou vápencová kuželová skaliska (někdy též nazývána kufrové hory či věžovité kopce) se sítí chodeb a jeskyní, vystupující příkře z roviny. Vznikly díky výzdvihu zemské kůry a erozi na místě bývalého vápencového mořského dna, které se vytvořilo v období jury, tedy zhruba před 160 miliony let (Baker 2008: 102). Jsou vysoká zhruba 300 m a vyskytují se hojně především v západní části ostrova. Mimo Kubu lze mogoty spatřit v Portoriku, Vietnamu a na jihu Číny (Opatrný 1983: 48).

4 5

Granodiorit je magmatická hrubozrnná hornina využívaná v kamenictví. Diorit je magmatická hornina, která je kvůli své odolnosti využívaná při práci na silnicích.

16

5.3. Klimatická charakteristika

Podnebí ostrova je výrazně ovlivňováno dvěma faktory. Prvním faktorem je velmi teplé Karibské moře, které výrazně zmírňuje klima pobřežních oblastí a které omývá jižní část ostrova, druhým faktorem jsou severovýchodní pasáty, které v severní části ostrova přináší srážky od dubna do listopadu6 (období dešťů). V období dešťů spadne až 2 600 mm srážek. Období sucha připadá na listopad – duben. V nejsušším měsíci – únoru, spadne v průměru 80 mm srážek (Chalupa 2002: 78). Rozložení množství srážek je nerovnoměrné. Mezi nejdeštivější oblasti patří horská pásma, kde se projevuje výšková (vertikální) zonálnost – např. v pohoří Sierra Maestra spadne ročně v průměru 3 000 mm srážek. Na druhé straně stojí skoro až pouštní region Guantánamo s ročním úhrnem srážek menším než 600 mm za rok (Križan 3/2008: 97 - 98). Mezi nejsušší oblasti patří jihovýchodní část ostrova, kde se průměrné teploty pohybují kolem 26°C, zatímco nejchladnějšími oblastmi jsou nejvýše položené horské regiony v Sierra Maestra, kde se průměrná roční teplota pohybuje do 16°C. Průměrná teplota se v lednu pohybuje kolem 20 – 24°C a v září, kterým je nejteplejším měsícem, kolem 25 – 28°C (Križan 3/2008: 97). Pro zemi je dále charakteristické období hurikánů 7 neboli tropických cyklónů. Objevují se na sklonku léta až podzimu (červenec – listopad), největší nebezpečí hrozí v měsících září až říjnu, kdy mají největší intenzitu.

6

Některé literatury uvádí jako období dešťů od května do října. Jak uvádí Opatrný (1893: 52), Hurakán byl jedním z nejmocnějších bohů karibských Indiánů. Ovládal vichry, lijáky a záplavy. Od jeho jména je odvozen název pro ničivý úkaz v zemské atmosféře, který se též nazývá tajfun či orkán. 7

17

5.4. Hydrologická a pedografická charakteristika

Kuba je ze severu obklopena Atlantským oceánem, z jihu Karibským mořem a na západě Mexickým zálivem. Stálé pasátové větry mezi 10° až 20° severozápadní šířky přivádějí průlivy Malých Antil po celý rok poměrně teplou vodu z Atlantského oceánu do Karibského moře (Chalupa 2002: 77). Říční síť ostrova je hustá – nachází se zde více jak 200 řek, přesto jsou řeky krátké8 a nesplavné. Nejdelší řekou je řeka Cauto dlouhá 370 km (Chalupa 2002: 78), nejvodnatější řeka Tao. Povodí řeky Cauto dosahuje skoro 9 000km2, což je třikrát více než druhé největší povodí řeky Zaza. Stav kubánských řek závisí na skutečnosti, zda se Kuba nachází v období sucha či dešťů. Větší jezera na ostrově chybí. Pro poloostrov Zapata jsou typické bažiny s charakteristickými biotopy. Častý je výskyt uměle vybudovaných přehradních nádrží sloužící pro potřebu zavlažování, pro potřebu zásoby vody či pro výrobu energie. Půda Kuby, stejně jako v jiných státech je závislá na zeměpisné šířce a jednotlivých výškových stupních. Převládajícím typem půd jsou červenozemě a kaštanové půdy. Prvním typem jsou hlinité červenozemě (matanzas), které se nalézají v provincii Camagüey, v údolí Sierry de los Orgaos či v oblasti Havana – Matanzas. Půdy přes 90% obsah mastných hlín a jílu jsou dobře propustné. Dalším typem jsou hlinité půdy typu „habana“, vyskytují se na vápencovém 9 podloží. Daný typ půd rychle vysychá, drobí se a při přívalových deštích podlé erozi (Chalupa 2002: 78). Posledním typem jsou půdy zemědělsky těžce opracovatelné půdy „layamo“, které jsou charakteristické nedostatkem vody a jsou vhodné především k pastevectví.

8

Státy Střední Ameriky jsou charakteristické krátkými toky s dostatkem vody, popř. režimem pasátových dešťů, jak mimo jiné uvádí i Baar (1989: 17). 9 Uhličitan vápenatý dává charakteristické našedlé zbarvení.

18

5.5. Biota a ochrana přírody

„Vlivem lidského osídlení mnoho endemických druhů vyhynulo. Za posledních dvě stě let se procento neobdělávané půdy snížilo z devadesáti na devatenáct procent, přičemž dnes se země neobdělává pouze v národních parcích nebo na nehostinných místech“. McAuslan a Norman (2007: 602)

Biosféra Kuby, stejně jako celé karibské oblasti je mapována od dob námořních plaveb v 15. a 16. století. Kuba, jakožto největší ostrov Velkých Antil disponuje nejbohatší vegetací a největším zastoupením endemitů v porovnání s ostatními státy v Karibiku. Karibik je oblastí nazývanou neotropické10 království. O Kubě se dá kvůli její poloze hovořit jako o autonomní provincii v rámci celé Latinské Ameriky, zhruba polovina ze 7 000 rostoucích druhů je endemická. Pod ostrovem prochází plochý naplaveninový šelf, který vytváří řetěz korálových ostrůvků (McAuslan a Norman 2007: 601). Národní květinou je druh jasmínu Mariposa blanca (Hedychium Coronarium Koenig), zvaná též „bělásek“, jehož bílé květy vydávají omamnou vůni (Baker 2008: 44). Typickým zástupcem kubánské přírody je palma královská (Roystonea regia, fotografie 3) se stříbrným kmenem, dosahující výšky kolem 30 m a pocházející z Portorika. Palma královská je jedním z oficiálních znaků země nejen díky své vznešenosti (výšce), nýbrž i kvůli užitečnosti (každá část palmy lze zpracovat). Vyjma palmy královské na ostrově roste dalších zhruba 30 druhů zástupců palem, mimo jiné vzácná palma korková (oblast Pinar del Río) či sabalová palma (Sabal mexicana) s kmenem obrostlým lišejníky a která je domovem pro mnoho druhů ptáků, ještěrek a savců (McAuslan a Norman 2007: 604). Ceiba (ceiba petandra, fotografie 4) neboli vlnovec patří k nejmajestátnějším stromům v celé karibské oblasti. Jeho plody obsahují vlákna podobající se bavlně, jichž se používá k plnění polštářů (Kašpar 2002: 11). 10

Neotropická oblast je oblastí zahrnující bezmála celou Latinskou Ameriku vyjma Patagonie v nejjižnější části Jižní Ameriky (Baar 1989: 24).

19

S příchodem Evropanů převládaly v nížinách (převážná část ostrova) vlhké tropické lesy, které byly v průběhu doby nahrazeny suššími travnatými plochami, lépe využitelné pro pastvu. Příchod Evropanů se ve velkém projevil na proměně ostrova. Pro konstrukci lodí sloužily velké dřeviny, jako např. ácana (Manilkara albescens) či caoba (Swietenia mahagonii). Další dřeviny, jako např. eben (Bryaebenus) byl těžen kvůli následné výrobě nábytku. Fauna ostrova není oproti floře pestrá. Výjimku tvoří ptáci, kteří na ostrově patří k druhově nejbohatším (přes 350 druhů). Chráněným živočichem, navíc endemickým, je kubánský krokodýl (Crocodylus rhombifer, fotografie 5), volně žijící v močálech a v přírodním parku Ciénaga de Zapata. Na Kubě se vyskytují pouze nejedovatí plazi, největším z nich je hroznýš kubánský (Epicrates angulifer) (Križan 3/2008: 99). Většinu kubánských zvířat tvoří bezobratlí živočichové, savců, plazů či obojživelníku je tu méně, než je obvyklé ve srovnání s jinými státy Latinské, popř. Střední Ameriky. Kvůli nepřístupnosti ostrova, stejně jako v důsledku mořských proudů se na Kubě nikdy nevyskytovala velká zvířata. Až s příchodem Evropanů se na ostrov dostali koně, psi či krysy. Obávaným mořským živočichem jsou murény hnědé (Gymnothorax vicinus), dlouhé až dva metry, pro člověka nebezpečné svým kousnutím. Pro člověka je též nebezpečné střetnutí se žraloky – např. se žralokem bílým lidožravým (Carcharodon carcharias) či kladivounem (Shyrna zygaeena). Nejvíce případů napadení žraloky, a to i v mělké vodě, bylo zaznamenáno v okolí přístavu Felton, jak uvádí Chalupa (2002: 81). Již od počátku evropského osidlování ztratila země převážnou část původních lesů (dříve lesy pokrývaly až 95% plochy ostrova). Z důvodu pěstování cukrové třtiny pokrývaly lesy k roku 1774 - 83% plochy. Za zkázu je poté považováno 19. století, kdy bylo každoročně vykáceno přes 300 km2 (McAuslan a Norman 2007: 605). Kácení pokračuje i v dalších letech. Jedna z největších hrozeb pro obyvatelstvo, stejně jako pro životní prostředí, je z velké části již vykonána. Lesy v současné době nezabírají ani třetinu rozlohy ostrova.

20

6. Ekonomické poměry podle Hettnerova schématu

6.1. Obyvatelstvo

„Kubánský lid byl stvořen nedávno. Až do Castrovy revoluce se kubánská společnost nedokázala sejít v jednotném národě. Za španělského imperálního panství, až do roku 1898, bylo kubánské obyvatelstvo rozděleno podle ras a tříd a etnického původu“. Gott (2005: 23)

Na konci roku 2010 žilo na Kubě 11 241 161 obyvatel (ONE 1, 2012) - zhruba o 700 obyvatel více, než má v současné době ČR 11 . Hustota zalidnění ostrova představuje 103,30 obyvatel na km2, což je méně v porovnání s ČR (ČR 133,22 obyvatel na km2)12. Obyvatelstvo je rozmístěno nerovnoměrně, převážná část obyvatel je soustředěna do měst. Pouhá tři největší kubánská města - La Habana, Santiago de Cuba a Camagüey představují s celkovým počtem obyvatel 2 867 194 13 více než 20% celkového obyvatelstva země. Mezi nejhustěji a nejméně obydlenou provincií jsou značné rozdíly. Zatímco nejhustěji obydlenou provincií je Ciudad de la Habana s 2 141 993 obyvateli, nejméně obydlenou provincií je Isla de la Juventad s 86 256 obyvateli (ONE 1, 2012). V současné době existuje na Kubě pouze kubánská národnost. Výjimku tvoří občané mající dvojí národnost z důvodu snazšího vycestování do země původu svých rodičů. Kubánské obyvatelstvo je různorodé. Původní obyvatelstvo pochází pravděpodobně z Jižní Ameriky. Před španělskou kolonizací žilo na ostrově zhruba 300 000 indiánů (Križan 3/2008: 99). Převážná část původních indiánských obyvatel byla vyhubena v prvních desetiletích španělské kolonizace. Potomky původních indiánských kmenů lze v současné době nalézt v izolovaných horských vesnicích Sierra Maestry a v horách severně od Guantánama (Chalupa 2002: 83). 11 12 13

Česká republika měla dle Českého statistického úřadu k 31. březnu 2011 – 10 535 811 obyvatel. Data z roku 2009. Vlastní výpočet na základě údajů kubánského statistického úřadu.

21

Mezi dnešními Kubánci převažují běloši a mulati, avšak po většinu historie ostrova byla více než polovina obyvatelstva černá a velkou většinu černochů představovali otroci. Poměr černý/bílý se nezměnil až do poloviny 19. století. První generace černých otroků se na ostrov dostala s původními španělskými dobyvateli na začátku 16. stol. a byla rozmístěna na práci v dolech na zlato a měď, později na tabákových farmách. Jak Gott uvádí (2005: 24), na Kubě bylo vždy více černých otroků než kdekoli jinde v Karibiku14. Graf 2 představuje celkový vývoj kubánského obyvatelstva dle sčítání lidu od roku 1774, kdy na ostrově žilo „pouhých“ 171 620 obyvatel, následovaný rokem 1841, kdy byl při sčítání obyvatelstva poprvé překročen milion obyvatel a pokračující až po rok 2002, kdy proběhlo poslední sčítání lidu. Údaje pro rok 2015, 2020 a 2025 jsou pouhou predikcí vývoje obyvatelstva dle kubánského statistického úřadu.

Graf 1: Vývoj počtu kubánského obyvatelstva

Počet obyvatelstva Počet obyvatel

12 000 000 10 000 000 8 000 000 6 000 000 4 000 000 2 000 000 0

Rok

Zdroj: Kubánský statistický úřad [ONE 1]

Jak uvádí Martínková (2003: 24), Kuba, ač rozvojový stát, je rozvojovým státem netypickým. Zatímco rozvojové země jsou charakteristické vysokou natalitou, Kuba se 14

V roce 1791 bylo na Kubě přítomno 85 000 černých otroků. O 50 let později to již bylo 436 000 otroků, zhruba 45% celkového počtu obyvatelstva představovali v této době pouze otroci (Gott 2005: 72).

22

dle své porodnosti řadí ke státům s věkovou pyramidou stacionární až regresivní15. Jak dále uvádí, v dřívějších dobách připadlo na jednu rodinu 5-8 dětí, nyní na jednu ženu připadá v průměru 1-2 dítěte. Úředním jazykem ostrova je španělština a hlavním náboženstvím římskokatolické křesťanství. Přesto se podle Opatrného (2002: 94) velká část obyvatelstva od roku 1959 k žádnému náboženství nehlásí. Naopak, jak Gott uvádí (2005: 32), typickým znakem obtížných časů na Kubě se stala skutečnost, že se více než polovina obyvatelstva odvrátila od katolické církve. Na Kubě v rámci socialistické ideologie nejsou náboženské projevy zakázané 16 , ale ani podporované. Vyjma římskokatolického křesťanství najdeme na ostrově vyznavače protestantismu, judaismu a řeckokatolické církve. Zvláštní skupinu představují vyznavači „santérie“ (santeros). Jde o náboženství afrických otroků s prvky afrického „wúdizmu“, obohacené o prvky katolicismu (Križan 3/2008: 100). Kořeny vzniku santérie jsou spatřovány v době příchodu otroků a plantážníků na Kubu. Katoličtí dobyvatelé zakazovali otrokům uctívat jejich božstva a nutili je ke křesťanství. Otroci se přesto nevzdali a v průběhu let si vytvořili vlastní synkretický řád – santérii (Horký, Náplava 2006: 103). Nejvyšším bohem santérie je Olófi – Tvůrce, podobný křesťanskému bohu, přesto ovšem vzdálenému od našeho světa. Mezi ním a věřícími zprostředkovávají styk božstva tzv. oriši, která naslouchá modlitbám věřícím. Každý oriš má vlastní barvu a symboly a také obřad charakterizovaný osobitým tancem, hudbou či kostýmem. Mezi nejvýznamnější oriše patří Ochún, Obatalá, Yemayá a Changúo (Bajini 2009: 22-23). Vyznavači santérie nosí po dobu jednoho roku pouze bílou barvu oblečení a charakteristický je pro ně deštník, který je chrání před dešťovými kapkami a sluncem během daného roku.

15

Regresivní typ populace je charakteristický stárnoucím obyvatelstvem a nízkou natalitou (ČR), zatímco stacionární typ populace je charakteristický vyrovnáváním obyvatelstva v před-produktivním a produktivním věku za současného příbytku post-produktivní populace. 16 Vyjma počátku revoluce, kdy bylo organizované náboženství považována za potenciální nepřátele revoluce (Križan 3/2008: 100).

23

Ochún 

bohyně lásky,



žije v řekách,



nosí žlutou (žlutomodrou) barvu,



miluje med, světlé nealkoholické nápoje a housle.

Obatalá 

bůh hermafrodit,



typická bílá barva,



hlavní prostředník mezi Olófi a lidstvem.

Yemayá 

mořská bohyně,



matka všech orišů (santů),



nosí modrou (modrobílou) barvu,



charakteristická proměnlivostí, někdy milá, jindy rozhněvaná.

Changó 

energický, divoký bůh ohně a války,



obdivuje tanec,



nosí červenou barvu.

24

6.2. Zemědělství

„Kubánskou krajinu tvoří z velké části vlnící se zelená pole. Více než jeden milion hektarů (35% orné půdy země) tvoří pole cukrové třtiny (azúcar). To jen odráží, jak moc je kubánské hospodářství závislé na cukru. Přestože v posledních letech se hlavním zdrojem příjmů stala turistika a produkce cukru výrazně poklesla, je to právě cukr, který Kubu připojil k výrazným světovým velmocím, kde se střídají období prosperity a úpadku“. Baker (2008: 182)

Zaměstnanost v zemědělství bývá vnímána jako indikátor vyspělosti. Rozvojové země, ke kterým Kuba patří, jsou význačné tím, že zemědělství hraje primární roli v zaměstnanosti. Kuba se tedy po nízké natalitě z části vyjímá i relativně nižší zaměstnaností v zemědělství. Zemědělství v současné době zaměstnává necelých 20% aktivního obyvatelstva a na tvorbě HDP se podílí pouhými 4% (CIA, 2012). Kubánské zemědělství bylo vždy orientováno na vývoz. Důležitou plodinou pro export je tabák17 a výrobky z tabáku. Nejlepší tabák na výrobu doutníků roste v pohoří Sierra de los Órganos v provincii Pinar del Río, jak uvádí Bureš (11/2007: 51). Vyjma tabáku (fotografie 6 a 7) jsou pro export důležité citrusové plody 18 , kávovník, kakaovník (fotografie 8) či ryby. Jak uvádí Opatrný (2002: 22) první důležitou plodinou pěstovanou na Kubě byl již v 17. stol. tabák. V této době byly zakládány stovky nových vegas (tabákových plantáží). Tabákový monopol, založený roku 1717, stanovoval výkupní cenu tabáku, stejně jako smluvního partnera. O století později, rok 1817 byl monopol zrušen a tabák zůstal významný pouze v určitých oblastech. Přesto ještě v polovině 19. stol. byl tabák

17

Na Kubě pěstovali domorodí obyvatelé tabák od nepaměti. Plantáže tabáku pro komerční účely na ostrově zavedli španělští kolonizátoři na konci 16. stol. V té době byla velká část ostrova neobydlená, a proto kolonizační úřady nabízely přistěhovalcům výhody. Pro práci na tabáku byli vybráni přistěhovalci z Kanárských ostrovů, kteří se usadili v západní části Kuby – na území dnešní provincie Pinar del Río a v údolí Viňales (Bureš11/2007: 52). 18 Pěstování citrusových plodů je soustředěno do oblastí s nejmenší pravděpodobností výskytu cyklonů.

25

druhým nejvýznamnějším kubánským produktem – po třtinovém cukru 19 (Opatrný 2002: 24). Cukrová třtina, přivezena na Kubu již na počátku kolonizace, zaznamenala vzestup v zakládání plantáží až v 18. stol. (Opatrný 2002: 29)20. Práce na cukrových plantážích byla z dnešního pohledu neúnosná. Otroci zde nemohli zahálet, a proto mimo sezónu pracovali od 3 – 4 hodin rána do 20 hodin večer. V období sklizně byla ovšem pracovní doba ještě tvrdší a spánek otroků byl mnohdy omezen na 4 hodiny denně (Trento 2006: 12). Úvahy o pěstování kávovníku na ostrově byly již v 18. stol., k masivní produkci ovšem došlo až po příchodu otroků – uprchlíků ze Saint Domingue. Pěstování kávovníku a cukrové třtiny si nekonkurovalo. Zatímco třtina vyžadovala roviny s červenozemí a horkým klimatem, kávovník vyžadoval spíše vyšší, stinné polohy (Opatrný 2002: 30). V roce 1957 byly z celkové rozlohy využitelné půdy (zhruba 7,6 mil. ha) osévány pouze dva miliony ha (26%). Na pastviny připadaly další 4 miliony ha (53%). Celá čtvrtina půdy byla v držení USA. V současné době je na Kubě přes 80% zemědělské půdy vlastněno státními statky (Chalupa 2002: 96). Kvůli zajištění soběstačnosti v produkci masa a mléka po roce 1959 se na ostrově začala rozvíjet vyjma rostlinné i živočišná výroba. Nejvíce se pěstují prasata, ovce, koně a drůbež (Chalupa 2002: 98).

19

Cukrovou třtinu dovezl na Kubu v 16. století Diego Velasquez z Haiti. Třtina pravděpodobně pochází z oblasti Indie (Bengálska). 20 Roku 1791 povstali otroci na plantážích v Saint Domingue, důsledkem byl zánik produkce cukru, země byla do té doby největším světovým producentem a exportérem (Opatrný 2002: 29).

26

6.3. Doprava

„Vyzkoušet všechny možnosti dopravy na Kubě je fascinující zkušeností, přičemž pochopit třeba jen malé rozdíly mezi autostopem a soukromým taxíkem může trvat i několik let“. McAuslan a Norman (2007: 25)

Nejdůležitější silniční komunikací je komunikace Carretera Central (na mapách někdy značena jako CC), procházející celým ostrovem. S budováním Carretera Central se započalo v roce 1927, za vlády prezidenta Gerarda Machady (1925 – 1933). Mimo poměrně rozsáhlou síť silnic21 jsou na Kubě i dálnice22. Největší úseky dálnice vybíhají z Havany, konkrétně se jedná o úseky Havana – Pinar del Río a Havana – Sancti Spíritus (McAuslan a Norman 2007: 30). Dálniční síť na svoje dokončení zatím čeká. Vozový park je kvůli dlouhodobému embargu zastaralý (fotografie 9), díky němu ovšem můžeme na silnicích potkat mnoho chevroletů či klasických amerických aut pocházejících ze 40. a 50. let minulého století. Některé z nich jsou skvěle udržované, jiné patří již spíše do šrotu, ale skoro všechny slouží doposud jako taxíky (McAuslan a Norman 2007: 25). Osobní automobily jsou dodnes rozlišovány pomocí barvy značky auta23 a „osoby ve žluté uniformě organizující dopravu“ (fotografie 10) zastavují auta s modrou číslicí, která stihnou či u kterých předpokládají, že by mohli ještě někoho vzít s sebou. Při naložení jakéhokoli pasažéra si zapisují číslo auta s počtem převážených osob, aby nedošlo k obohacení řidičů na úkor převážených. Kuba patří k zemím s hustou železniční sítí. Železniční síť ostrova čítá 4 226 km, z toho pouze 140 km je elektrifikováno (Križan 3/2008: 101). Převážná část železniční sítě byla vybudována kvůli přepravě cukrové třtiny z polí až do přístavů. Mimo jiné na 21

Celková délka silnic čítá 60 858km, z toho více jak 50% představují nezpevněné komunikace (Křižan 3/2008: 101). 22 Délka dálnice v současné době dosahuje 638km. 23 Žlutá značka = soukromá auta, modrá značka = státní auta, červená značka = auta z půjčoven, zelená značka = vojenská auta, hnědá značka = auta ředitelů a vysoce postavených lidí.

27

Kubě vznikla i první železniční síť na území celé Latinské Ameriky, a to v roce 1837 (Opatrný 2002: 32). Na nádražní peron se cestující dostane pouze s platnou jízdenkou, kterou si musí zakoupit hodinu před plánovaným odjezdem dle vlakového řádu. Pokud se cestující nedostaví pro koupi jízdenky hodinu před odjezdem, pokladní může odmítnout vydat lístek. (McAuslan a Norman 2007: 28). Hlavní železniční trasa, spojující Havanu, je povětšinou spolehlivá. Vlak jezdí v průměru čtyřikrát denně a je charakteristický svým neutuchajícím houkáním. Nejvýznamnějším dopravním uzlem ostrova je Havana. Nachází se zde mezinárodní letiště José Martího mající tři terminály a námořní přístav. Jakožto administrativní centrum má Havana dobře vyvinutou infrastrukturu včetně dálnic. Camellos „velbloudi“ byli vsazeni nejen do hlavního města roku 1989 kvůli začínající hospodářské krizi. Měli vyřešit dopravní integritu ostrova v počátcích, než se ekonomika stabilizuje, přesto lze Camellos na mnoha místech spatřit dodnes. Velká letiště vyjma Havany jsou v Santiagu de Cuba, Camagüey či v Cienfuegos. Po zrušení přímého leteckého spojení mezi Prahou a Havanou lze létat na Kubu z Prahy pouze s přestupem přes Frankfurt, Amsterdam, Paříž či Madrid (Opatrný 2002: 89). Jediné přímé spojení na Kubu v současné době z České republiky existuje díky charterovým letům do letoviska Varadero, letoviska majícího svoje vlastní letiště.

28

6.4. Průmysl

„Když se Castro a nová vládnoucí skupina ujali moci, zahájili radikální přeměnu Kuby. Velmi brzy se však ukázalo, že cesta industrializace je pro zemi neschůdná, a tak se ostrov musel opět spolehnout na výrobu cukru“. Trento (2006: 31)

Ještě v roce 1959 kapitálové investice z USA na Kubě přesahovaly 900 mil. US dolarů, z čehož více než třetina byla využita v cukrovarnickém průmyslu. Severoamerické společnosti vlastnily přes dva miliony hektarů půdy. USA vyjma cukrovarnictví ovládly těžbu surovin, výrobu elektrické energie a železniční dopravu (Chalupa 2002: 94). Po roce 1959, po pádu Batistovy vlády a po nastoupení Fidela Castra do popředí, se situace v zemi, stejně jako v průmyslu změnila. Zatímco význam cukrovarnictví v průběhu let upadal, jiná odvětví se dostávala do popředí. Největší ránu pro průmysl přinesl rozpad „Východního bloku“. Ještě dnes mnoho podniků a závodů bojuje se zastaralým vybavením a stroji, které ve velkém ovlivňují produkci, která by při nových technologiích mohla být efektivnější. V současné době patří mezi dominující průmysl potravinářský a zpracování tabáku. Ročně je ze země vyvezeno 30 – 40 mil. kg tabáku a tabákových výrobků. Export doutníků24 se pohybuje kolem 160 mil. ročně, což přináší zisk 240 mil. USD (Chalupa 2002: 97). Tabákový průmysl a především produkce doutníků jsou věhlasné. Mezi nejznámější doutníky patří Cohiba, Montecristo či Romeo y Julieta. Kubánské cigarety, v porovnání např. s českými cigaretami, jsou silnější a jsou určeny především pro místní trh. Dle pozorování cen v roce 2012 lze vyvodit závěry, že nejdražší značka cigaret – Cohiba, charakteristicé tím, že jsou to tzv. doutníkové cigarety, tedy daná značka je vyráběna z tabáku, který se nepoužije na výrobu stejnojmenné značky 24

První fungující továrna na výrobu doutníků byla otevřena v roce 1760 a funguje dodnes.

29

doutníku, stojí zhruba o polovinu i více než polovinu méně než běžné cigarety dostupné v Česku. Dříve převládal cukrovarnický průmysl, dnes je to spíše lihovarnictví – značky Havana Club či Ron Caney25 jsou světoznámé. Ekonomický systém ve velkém závisí na citlivosti vývoje cen niklu, hlavního vývozního artiklu země. Kuba má poměrně velké zásoby niklu, vlastní třetí největší zásoby niklu na světě. Ročně se vytěží kolem 70 000 tun a podle současných odhadů při současném zachování těžby by zásoby mohly vydržet dalších padesát let (Businessinfo, 2012).

Graf 2: Produkce niklu v posledních letech

Produkce niklu produkce (v tunách)

78 76 74 72 70 68 66 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

rok

Zdroj: Businessinfo

Chemický průmysl je zaměřený na zpracování umělých hnojiv, popř. na zpracování ropy v rafinériích, přičemž zásoby ropy, které Kuba nyní těží, jsou pouze na severu země. Vláda v roce 2008 oznámila, že v kubánských vodách Mexického zálivu může být až 20 miliard barelů ropy, tedy až jedenkrát více, než se dříve předpokládalo. Pokud jsou dané předpoklady správné, čeká zemi velká změna k ekonomickému růstu. Země by se stala jedním z největších vlastníků ropy (Carroll, 2008). 25

Původní značka Bacardi je v držení americké společnosti. I když Bacardi po revoluci odešli ze země, víceméně si s sebou vzali jen své jméno. Většina know-how zůstala na Kubě a Havana Club je následovník.

30

6.5. Služby

„V minulosti byl nejvýznamnějším a nejrychleji rostoucím exportním artiklem cukr. V současnosti se prvořadou složkou hospodářství krajiny stává cestovní ruch. Někteří autoři proto při transformaci kubánského hospodářství hovoří o období dominance cukru a období dominance cestovního ruchu“. Križan (3/2008: 101)

Kuba je v posledních letech charakteristická rozvojem cestovního ruchu v rámci celého Karibiku. Díky příjmům z cestovního ruchu zaměstnává mnoho obyvatel a tak se cestovní ruch stal významnou složkou celé terciární sféry národního hospodářství. Počet návštěvníků ostrova celkově, stejně jako počet návštěvníků Kuby dle země původu zobrazují grafy 2 a 3. Turisty, jak uvádí Križan (3/2008: 102) lze rozdělit do dvou skupin. První skupinu turistů tvoří lidé hledající oddechovou dovolenou. Dané turisty lze nalézt především v hlavním městě Havaně, popř. na Varaderu. Druhou skupinu turistů tvoří lidé ochotni poznat celý ostrov. Vyjma cestovního ruchu je pro terciární sektor důležité zdravotnictví a školství. Před revolucí bylo v zemi 37% obyvatelstva negramotného. Kubánská revoluce se mimo jiné zaměřila na rozvoj školského sytému a díky tomu země v současnosti patří mezi nejgramotnější země světa, s vysokou úrovní školství, především v oblasti lékařského vysokoškolského studia (Chalupa 2002: 87). Tisíce kubánských doktorů šíří po Latinské Americe ideje Castrovy revoluce pomocí bezplatné lékařské pomoci, především bezplatné operaci očí (Nídr 08/2011: 52). Příkladem zahraniční lékařské pomoci je spojenectví s Venezuelou, Kuba posílá do země lékaře, výměnou z Venezuely na Kubu proudí ropa, které je v zemi zatím nedostatek.

31

Graf 3: Počet turistů na Kubě v posledních letech

Miliony

počet návštěvníků

Počet návštěvníků země 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

rok

Zdroj: Kubánský statistický úřad [ONE 2]

Graf 4: Největší zastoupení turistů dle země původu na ostrově

Nejvyšší zastoupení turistů dle země původu 1000000 Kanada počet turistů

800000

Velká Británie

600000

Itálie

400000

Španělsko Německo

200000

Francie

0 2004

2 005 2 006 2 007 2 008 2 009 2 010 rok

Mexiko USA

Zdroj: Kubánský statistický úřad [ONE 2]

Z grafu je patrné, že návštěvníci dle země původu se nemění, pouze se mění čísla v návštěvnosti země. Největší rozdíl mezi roky 2005 a 2010 zaznamenala Kanada na

32

úkor jiných států. Dle kubánského statistického úřadu stoupl počet návštěvníků z Kanady o necelých 350 00026, což se projevilo i v předešlé tabulce. Jedinými zeměmi, kde oproti roku 2005 došlo k výraznému nárůstu turistů, se staly Spojené sáty, Argentina a Rusko. Všechny výše vyjmenované země jsou zajímavé tím, že počet návštěvníků v období mezi roky 2005 až 2010 stoupl v průměru dvojnásobně, a proto je vhodné danou skutečnost zmínit. Pro zajímavost, z České republiky navštíví zemi ročně kolem 10 000 turistů (ONE 2).

Varadero Varadero se nachází se v provinci Matanzas, která je zajímavá nejen tím, že je nejnavštěvovanější provincií země, nýbrž také tím, že se zde rozprostírají největší plantáže země (především citrusové plantáže), které byly v minulém roce kvůli nedostatku dešťů v mnohém případě zničeny. Vykácení a následná obnova spolu se systémem zavlažování stálo vládu velké peníze. V kubánských vodách, v šelfu nad Varaderem (fotografie 11) byly v posledních letech objeveny bohaté zásoby ropy, v současnosti se jedná o možné budoucí spolupráci při těžbě spolu s Čínou, Indií a Indonésií. Dané nálezy ropy jsou trnem oku USA, které těžbu odmítají z důvodu svých vlastních zájmů, ale také kvůli strachu z možného opakování ropné skvrny v Mexickém zálivu z předešlých let.

Další zajímavé body týkající se Varadera: 

je nejbližší bod z Kuby k Floridě,



nejnavštěvovanější turistická atrakce spolu s Havanou,



pláže dlouhé 18 km,



převážná část infrastruktury postavena v době Američanů na Kubě, tedy v první polovině 20. století,



většina pracujících na Varaderu bydlí v samotném městě či v jeho blízkém okolí, popř. se jedná o pracující obyvatele z Havany,

26

Výpočet na základě údajů kubánského statistického úřadu.

33



spotřeba energie je zde stejná jako spotřeba energie ve zbylé části země,



při rozdělování krajů se uvažovalo, že by se Varadero, např. jako Havana, mohlo stát samostatnou jednotkou,



není pravdou, že Kubánci mají na Varadero přístup zakázán (v samotném městě několik tisícovek Kubánců bydlí), ale kvůli finanční náročnosti se zde mnoho Kubánců jako turistů neobjevuje,



kvůli bezpečnosti danou část země vyhledávají Izraelci,



dva bývalé hotely slouží v současné době pro pobyt a léčbu dětí z Ukrajiny a Běloruska, které byli postiženi Černobylem.

34

7. Historický vývoj

7.1. Předkolumbovské období

„Až do druhé poloviny 60. let 20. století byli kubánští archeologové přesvědčeni, že první obyvatelé se na ostrově objevili zhruba před 3 000 lety. Rozmach karibské archeologie a pokrok v historické klimatologii posunul datum příchodu prvních lidí na Kubu o 7 000 až 9 000 let, tedy, ke břehům Kuby se migranti dostali již v letech 10 000–8 000 př. n. l.“. Opatrný (2002: 6)

První migrace (10 000-8 000 př. n. l.) zanechala na Kubě málo stop. Tlupy paleolitických kočovníků přijížděli z pevniny na primitivních vorech či kánoích přes místo dnešních Bahamských ostrovů až dorazili na sever Kuby. Na pobřeží provincie Holguín lovili nově příchozí tropické tuleně, v bažinatých ústích mořské savce, suchozemské hlodavce hutíe (Capromys pilorides) 27 a ptáky. Pouze na několika místech28 byly nalezeny kamenné nástroje. Archeologové se domnívají, že část první populace pronikla do vnitrozemí, část ostrov opustila a usadila se mimo jiné na Haiti (Opatrný 2002: 6). Druhá migrační vlna (kolem 4 500 př. n. l.) je spojena s mezolitickými rybáři. Migrující pocházeli z oblasti Jižní Ameriky, konkrétně z oblasti, kde se dnes nalézá Venezuela. Velká zvířata již byla zřejmě vyhubena, drobná zvěř, ryby či mořské želvy se proto staly hl. obživou pro nově příchozí. V polovině prvního tisíciletí n. l. však i tato kultura z Kuby zmizela, část odešla na Haiti, část se asimilovala s novou migrací (Opatrný 2002: 8). Následující, v pořadí již třetí migrační vlna je nazývána vlnou protozemědělské kultury (Opatrný 2002: 8). Místo migrace je znovu odlišné - migrující pocházeli ze 27 28

Je příbuzná nutriím a žije na stromech. Ústí a toky řek Mayarí a Levisa.

35

západního pobřeží Floridy a ústí řeky Mississippi. Pozornost archeologů vzbudily nálezy nádob s figurálním dekárem se zbytky červeného barviva, které ukazují na vyspělost dané kultury. Na počátku našeho letopočtu se na ostrově objevují další osadníci – neolitičtí lovci z Haiti. Na ostrově rozšířili pěstování kukuřice, tabáku, manioku (jedlé hlízy) a fazolí. Nositelé neolitické kultury patřili do jazykové skupiny arauka (Arawaků) a jejich domovinou bylo ústí Orinoka v Jižní Americe. Příchod Evropanů v 15. stol. znamená pro celou Karibskou oblast změnu. V době příchodu Španělů na Kubu převažovali na ostrově dva indiánské kmeny – kmeny Sibonejů a Tainů. O životě a zvycích se díky archeologii a zprávám o dobývání Ameriky, potažmo díky kronikářům můžeme dovědět hodně. Guanahatabeyové byli usedlíky, kteří přišli z oblasti dnešní Venezuely a Kolumbie. Pozůstatky po nich lze nalézt v západní části ostrova. Žili jako divoši, bez domů a měst, živili se tím, co posbírali po lesích či mořskými želvami a rybami, jak poznamenal Velásquez (Gott 2005: 32). Sibonejové byli vyzdvihováni jako mírumilovní a slepě poslušní svým náčelníkům (kasikům). Díky nalezeným kostrám a písemnostem víme, že daný indiánský kmen byl střední postavy a vyznačoval se hustými vlasy. Jak dále Opatrný (1983: 70) uvádí, vesnice stavěli ve východní části ostrova a v době příchodu Španělů museli většinu území vyklidit a postoupit bojovnějším Tainům. Tainové nebyli původními obyvateli Kuby. Na Kubu dorazili jen několik desetiletí před příchodem Španělů, ovšem jak Opatrný (1983: 71) uvádí, dosáhli vyšší kulturní i společenské úrovně než Sibonejové. Většina historiků se shoduje, že až s příchodem Tainů nastal skutečný rozvoj ostrova. Přesto právě Tainové byli příchodem Španělů zasaženi asi nejvíce.

36

7.2. Objevení ostrova až vznik republiky

„Kuba měla po téměř tři staletí v rámci ekonomiky španělského impéria v Americe jen nepatrný význam. Zlomovým bodem se stala britská okupace Havany 1762. Během několika měsíců přivezli Angličané na ostrov moderní zařízení na zpracování cukrové třtiny a množství otroků z Afriky. Kuba se otevřela mezinárodnímu obchodu. Na samém prahu 19. století tak byly položeny základy ostrova, který se v budoucnu měl stát cukrovým vězením“. Trento (2006: 9)

Kubu objevil pro Evropany Kryštof Kolumbus (1451 – 1506). 21. října 1492 si zapsal do deníku slovo Colba, které slyšeli Španělé od domorodců. Mělo to být jméno ostrova, o němž si Kolumbus myslel, že jej Evropa zná pod názvem Cipango - Japonsko. Cílem mořeplavců nebyl nový světadíl, nýbrž místo, kde už to Evropané díky Marku Polovi (asi 1254-1324) znali a dovést do Evropy koření a vzácné kovy (Opatrný 1983: 18). Kolumbus navrhl u španělského dvora29, že dopluje do Číny a Japonska cestou na západ. Nevěřil, že Země je plackou. Dostal tři lodi. Když se na obzoru objevil první ostrov, věřil, že je u konce své cesty. Ve Španělsku byla zřízena Indická rada, domorodí obyvatelé byli nazváni Indiány, o ostrovu se mluvilo jako o Indii. Jaké bylo zklamání, když ostrov neoplýval ani kořením, ani zlatem. Díky domorodcům mluvícím o Colbě se rozhodl pro další plavbu. V deštivém dni 27. října 1492 spatřil poprvé východní břehy Kuby a druhý den posádka přistála na ostrově (Opatrný 1983: 20). V následujících dnech plul s posádkou podél kubánského pobřeží k západu, přesto ani zde neobjevil stopy po vyspělé civilizaci. Kolumbus proto vyslal do vnitrozemí tlumočníka, ale ani on neobjevil nic, co by dokazovalo, že připlul k břehům Japonska. Objevená vesnice s primitivními chýšemi nevypadala na poddané mocného orientálního vládce. Vyslanec byl zaujat pouze místním zvykem, pro Evropany neznámým

– kouřením

tabáku

(Opatrný

2002:

11).

Do

počátku

prosince

zaznamenávala Kolumbova výprava místa na Kubě, která byla později kartografy 29

Španělsko pod vedením Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského sjednocovalo z roztříštěných území do jednotného státu po úspěšném boji proti muslimům na Pyrenejském poloostrově.

37

většinou přejmenována. Kolumbus zanechal při své první výpravě do Karibiku na ostrově dřevěný kříž, který je dnes uchovaný v katedrále Nuestra Seňora de la Asunción v Baracoa (McAuslan a Norman 2007: 585). Druhý průzkum Kuby podnikl Kolumbus na jaře roku 1494. Nedaleký ostrov pojmenoval ostrov Svatého Jana Evangelisty

30

. 12. června 1494 oznámil, že

nepochybuje o správnosti názoru, že dospěl k břehům Asie. Na Kubu se Kolumbus poté vrátil až v roce 1503 během své poslední výpravy. V té době už bylo jasné, že nedoplul k asijským břehům, nýbrž že objevil „Nový svět“ (Opatrný 2002: 12). První kolonizace Kuby se datuje k počátku roku 1511, kdy Diego Velázquez31 shromáždil na sousedním ostrově Hispaniole skupinu 300 mužů, se kterými přistál poblíž zálivu Guantánamo. Tehdy si indiánské obyvatelstvo uvědomilo možnou invazi, která se v té době uskutečňovala kolem ostrova. Legendárním se stal náčelník Hatuey, jenž stál v čele odporu proti dobyvatelům. Než jej na hranici upálili, dostal možnost přijmout křesťanství a zachránit se. Hatuey na danou možnost nepřistoupil a prohlásil, že nebe je poslední místo, kde by chtěl trávit svůj posmrtný čas (McAuslan a Norman 2007: 586). Španělům se do konce roku 1514 podařilo ovládnout větší část ostrova a jejich moc byla ztělesněna zakládáním nových osad. Kromě Baracoa, jehož stavba byla zahájena již v roce 1511, to bylo Bayamo, Santi Spíritus, Puerto Príncipe, Trinidad, Santiago de Cuba a Havana. Kolem místa založení Havany panují dodnes dohady. Většina historiků se domnívá, že Havana byla založena na místě dnešního městečka Bátábano del Sur na jižním pobřeží a k zátoce na severu byla přestěhována až po roce 1514. Zátoka byla považována za jeden z nejpřirozenějších přístavů v celém regionu. K roku 1519 je Havana již doložena na dnešním místě (Opatrný 2002: 16). Daň za kolonizaci ostrova byla vysoká. Odhaduje se, že v době příchodu roku 1511 žilo na ostrově 200 000 domorodců, o století později roku 1610 původní obyvatelstvo takřka vymizel32. Na jednu stranu přítomnost Evropanů na Kubě přinesla

30

Později dostal jméno Isla de Pinos, v současnosti je znám jako Isla de Juventud. Zajímavostí je, že v prvních letech výstavby pražského metra byl do ČR dekorativní mramor dovážen právě z dané oblasti. 31 Diego Velázquez byl prvním guvernérem Kuby. 32 Starší literatura mluví o tom, že původní obyvatelstvo do pol. 16. stol. zcela vymizelo.

38

likvidaci předkolumbovské civilizace, na straně druhé byly položeny základy nové kubánské společnosti. Postupem času se do vod Karibiku začaly vydávat další národy – Francouzi, Holanďané a Angličané, kteří se začali věnovat obchodu, ale také pirátství. Ochránit dobytou zemi vlastními silami bylo důležité. Místní obyvatelstvo se věnovalo převážně plantážnictví a dobytkaření. Roku 1554 francouzský korzár Jacques Sorés vypálil Santiago de Cuba, rok poté i Havanu (Gurňák 3/2008: 92). Odpovědí na pirátské útoky bylo roku 1588 vybudování pevnosti La Fuerza33. Dalšími vybudovanými pevnostmi k ochraně Havany se staly Punta a Moro (fotografie 12), uzavírající vjezd do zátoky. Francis Drake, pirát ve službách anglické královny, způsobil na dlouhou dobu starosti španělskému králi Filipu II. Z každého malého města byli povoláváni lidé do zbraně, z Mexika byla vyslána zásoba potravin na půl roku. Havana měla přichystána děla ve svých pevnostech, ve vodě byly umístěny železné řetězy. Přesto Francis Drake do Havany nikdy nedoplul (Gott 2005: 56). Roku 1762 byla Havana znovu dobyta. Odpovědí na poslední dobytí Havany bylo vybudování poslední, čtvrté pevnosti. La Fortaleza de la Cabaňa34, která byla postavena nad pevností Moro. Od počátku kolonizace byly na ostrově dvě centra, Havana a Santiago de Cuba, s různými zájmy a vazbami. Zatímco v Havaně převažovala orientace na Sevillu a Veracruz (Mexiko), Santiago upíralo svou pozornost do Karibiku, kde se v té době prosazovaly nové námořní velmoci, Anglie a Nizozemí. Koloniální společnost byla rozdělena do tříd. Nejvýše stáli vysocí úředníci, důstojníci a špičky katolické kléru, následovali španělští obchodníci a kreolská35 elita. Nejníže stáli „gentepobre“, neboli chudí, obyčejní lidé (Opatrný 2002: 20). Hospodářství ostrova se zaměřilo především na plantážnictví. V 17. století převládlo pěstování tabáku, v 18. století pěstování a zpracování cukrové třtiny. Španělé přivezli cukrovou třtinu na Kubu již v době kolonizace, přesto až kolem roku 1740 začalo masivní zakládání plantáží, především v oblasti Havany a Matanzas. Hlavní 33

Byla spíše symbolem španělské moci než obraným zařízením, protože byla příliš ve vnitrozemí, než aby představovala hrozbu pro průzkumné pirátské lodě, které připlouvaly po celé 16. století. Po dvě století sloužila jako sídlo a úřad španělských guvernérů (Gott 2005: 49). 34 Náklady na výstavbu pevnosti dosáhly takové výši, že Španělé žertovně říkali, že vyhlížejí novou pevnost, která za tolik investovaných peněz musí být viděna až z Evropy. 35 Kreol znamená obyvatel kolonie narozený v Americe.

39

oblastí pěstování kávy se stalo okolí Matanzas, Trinidadu a oblasti kolem Santiaga. Vzestup kávovníku se datuje na počátek 19. století. Zisk z kávy v této době převýšil zisk z cukru. Zatímco v prvních desetiletích 19. století se na ostrově vypěstovalo přibližně 50 000 arrob (zhruba 5 750 tun) kávy, v druhé polovině 20. století se pouze na vývoz vypěstovalo více než milion arrob (tedy 115 000 tun) kávy. V této době Kuba zažívá vrchol v pěstování a ve vývozu kávy. Masivní pěstování kávovníku v jiných zemích Ameriky, především poté v Brazílii, hurikány a onemocnění keřů znamenají útlum v pěstování kávovníku. Třtinové plantáže i díky tomu zvítězily v soutěži o nejúspěšnější plodinu koloniální ekonomiky (Opatrný 2002: 30). Cukrová třtina 36 závisela především na práci otroků, dovážených na trhy do Havany z různých částí Afriky. Udává se, že kvůli těžké práci a kulturními šoku většina otroků umírala do jednoho roku poté, co začali na plantáži pracovat (fotografie 13). Výroba cukru pro světový trh vyžadovala dostatek půdy, les (dřevo jako stavební materiál a palivo pro cukrovary), dobytek (zajišťující dopravu či výživu otroků) a dopravní síť. Zatímco výroba cukru v první čtvrtině 19. století dosahovalo 50 000 tun ročně, na konci 19. století to bylo již 859 000 tun (Gurňák 3/2008: 93). Kuba se v této době stala největším producentem cukru na světě. 20. století přináší pokles výroby cukru na 174 000 tun. Roku 1837, jak již bylo dříve zmíněno, se díky přepravě cukru vybudovala první železniční trať dlouhá 30km, vedoucí z Bejúcualu do Havany (Gurňák 3/2008: 93). Myšlenky anexionismu se na ostrově neobjevují až po první a druhé válce za nezávislost, nýbrž již na přelomu 18. a 19. století. O možnosti anektování ostrova se v USA diskutovalo již řadu let. Ovšem až po obsazení španělské Floridy roku 1821 přestaly Spojené státy plnit roli pouze pozorovatele latinskoamerických válek za nezávislost a uvědomily si, že Kuba je po získání Floridy blíže, než se zdá. Spojené státy si uvědomovaly početnost černošského obyvatelstva Kuby a možnosti vzniku černošské republiky v budoucnosti. To symbolizovalo možnou hrozbu pro otrokářské státy jižní části Unie (Gott 2005: 85). V roce 1866 sílí na ostrově nespokojení s politikou Španělska, s určováním nových daní, ale také s postavením obyvatelstva. V letech 1868–1878 vrcholí tzv. první 36

Z melasy, sladké odpadní hmoty vzniklé při výrobě cukru se vyrábí též rum. Vyjma toho byla melasa využita jako krmivo pro dobytek a levné sladidlo.

40

válka za nezávislost zakončená tzv. „Zanjónským paktem“37. V nastalém, poválečném období USA využívají situace a skupují na ostrově plantáže, stejně jako cukrovary. Ke konci století představoval objem amerických investic na Kubě 50 milionů dolarů, tedy tolik, kolik (s výjimkou Mexika) investovaly USA v celé Latinské Americe (Kašpar 2002: 147). Spojené státy nakupovaly především cukr, kakao, kávu a tabák a splácely jej Kubě v podobě průmyslového zboží, textilu a určitého druhu potravin (obilí, sádlo, rýže, mouka). Ke konci 19. století směřovalo do USA necelých 90% veškerého kubánského vývozu (Gurňák 3/2008: 94). Ke konci 19. století - v říjnu 1886 přichází formální zrušení otroctví na ostrově. Všude jinde v Karibiku skončilo otroctví dříve, většinou mezi lety 1834-1848 (Gott 2005: 24). 80. léta 19. století jsou charakteristická politickými procesy. Vytvářely se politické strany (především Strana liberální známější pod názvem Autonomistická) a organizovala se dělnická hnutí, složená především z pracovníků v tabákovém průmyslu a v typografii. Dělníci využívali zkušeností, které získali při pobytu v USA. V dělnických spolcích získal mnoho stoupenců José Martí38 (1853-1895). Martí varoval země Latinské Ameriky před politickou nadřazeností, již USA vůči svým jižním sousedům uplatňovaly, jak uvádí Kašpar (2002: 148). Důležitým rysem Martího politiky vedené z USA byla kritika rozdělování kubánského obyvatelstva na bílé a barevné. Roku 1895 vypuklo na ostrově nové povstání. Na pomoc Kubáncům vypluly z New Yorku první lodě s výzbrojí, které ovšem byly na rozkaz prezidenta Clevelanda na jihu země zabaveny. Povstání úspěšně začalo pouze v provincii Oriente, kde velel generál Moncada. V březnu byl vyhlášen manifest z Montecristi (dnes Dominikánská republika), který bojoval za svobodu a válku chápal jako prostředek k dosažení demokracie. Válka stála Španělsko 6 milionů dolarů měsíčně a až na jaře 1987 dosáhli povstalci rozhodných vítězství (Kašpar 2002: 149). 1898 Spojené státy zasáhly na Kubě proti Španělsku. Náhodný výbuch křižníku Maine kotvícího v havanském přístavu znamenal jen vítanou záminku vstupu USA do 37

Pakt zaručoval jistý stupeň samosprávy, záruky, že činy z válečných let budou amnestovány či že bude uznána svoboda otroků, kteří se zapojili do povstání. 38 Byl typickým příkladem vlivného exulanta konce 19. století a změny v kubánském myšlení, které se více než o Evropu začalo zajímat o USA. Dříve si exulanté volili život v Madridu či v Paříži, zatímco koncem 19. století se usazovali v severoamerických městech.

41

války. Američané jako odpověď na výbuch lodi, která z dnešního pohledu explodovala kvůli třaskavé směsi uhelného mouru a rozpálenému vzduchu ve vyprázdněných palivových bunkrech, zaslali Španělsku ultimátum, jehož splnění by znamenalo konec španělského poručnictví nad Kubou (Opatrný 2002: 55). Španělsko ultimátum odmítlo. Krátce na to se na Kubě začaly vyloďovat první americké námořní jednotky. Pařížským mírem (10. prosince 1898) ztratilo Španělsko své kolonie v Americe a v Asii, tedy včetně Kuby. Od 1. ledna 1899 vládl Kubě americký vojenský zástupce. Kuba získala formálně nezávislost, skutečnou podobu nezávislosti ovšem představovali zástupci USA. Vztahy těsně po válce byly napjaté. I díky tomu americký ministr války Eliha Root považoval za nutné vydat prohlášení o záměrech USA, které situaci ovšem neuklidnilo. Při jednáních s kubánskými zástupci žádali Američané kontrolu nad kubánskou zahraniční politikou, stejně jako si osvojovali právo zasahovat do vnitřních záležitostí ostrova (Opatrný 2002: 57). Jako samozřejmé brali pronájem (či trvalé odkoupení) území pro výstavbu vlastních vojenských základen. Ústava podepsána počátkem roku 1901 byla ve své podstatě demokratická a stanovovala všeobecné hlasovací právo, přesto ovšem neřešila vzájemné vztahy mezi Kubou a USA (Kašpar 2002: 151). Plattova doložka (Plattův dodatek) formulovala vojenské a politické podrobení ostrova Spojeným státům. USA podmínili vyhlášení nezávislosti schválením Plattova dodatku 39 . První paragraf Plattova dodatku formuloval, že Kuba nesmí uzavírat smlouvy s cizími mocnostmi či povolovat cizí vojenské jednotky na ostrově bez souhlasu USA. Druhý paragraf konstatoval, že na kubánské veřejné finance budou dohlížet Spojené státy. Třetí paragraf dovoloval intervenci na ostrově pokaždé, kdy to bude považováno za opodstatněné. Čtvrtý paragraf zakazoval zpochybňování veškerých událostí během americké okupace. Pátý paragraf se týkal boji proti nemocem, šestý ponechával nedořešenou otázku Borového ostrova (Isla de Pinos; Isla de la Juventud). Poslední paragraf poskytoval Američanům právo, aby mohli na Kubě budovat stále vojenské základny (Gott 2005: 148-149). Kubánská republika byla oficiálně vyhlášena 20. května 1902.

39

Dokument byl částečně zrušen roku 1934. Nejznámějším výsledkem Plattova dodatku je vojenská základna USA – Guantánamo, která je dodnes Spojenými státy okupována.

42

7.3. Vznik republiky až vítězství revoluce

„Podle podmínek Plattova dodatku z roku 1901, na jehož základě Spojené státy získaly díky své účasti ve španělsko – americké válce z roku 1898 faktickou kontrolu nad ostrovem výměnou za to, že moc předají do rukou kubánské vlády, se kubánští představitelé střídali spíše v souladu se zájmy Washingtonu než se zájmy kubánského lidu. Americká politika, které šlo především o zabezpečení svých vlastních investic na ostrově, upřednostňovala pořádek a moc před společenským pokrokem“. Reid-Henry (2010: 25)

Prvním zvoleným prezidentem nové republiky se stal Tomás Estrada Palma40. Pro nově zrozenou zemi bylo charakteristické násilí, korupce, vojenské revolty, gangsterství, americké zásahy, na druhou stranu též ekonomický růst země a prosperita úzké části kubánského obyvatelstva (Gott 2005: 150). Migrace mezi ostrovem a pevninou Floridy byla běžným jevem. Jak dále Gott uvádí (2005: 151), v prvních letech republiky převážná část Kubánců mající vliv, měla přímou zkušenost ze života ve Spojených státech. Vřelé vztahy kubánské vládnoucí elity se Spojenými státy zapříčinily, že Američané začali skupovat pozemky na Kubě a tím sebou mimo jiné odnesly i potřebné investice do nově vznikající země. Země se na počátku 20. století ocitla v cukrovém opojení. První světová válka přinesla pro Kubu nové odbytiště – Evropu. Jak Opatrný (1983: 104-105) uvádí, Evropa po roce 1914 byla hospodářsky zničena, lány cukru zpustošené vojenskými jednotkami a pro Kubu se naskytla možnost exportu nejen do USA. Dané období, nazývané také „Tanec milionů“ znamenal velkou expanzi kubánského cukru na evropský trh, zatímco období, kdy celá Evropa dostává první poválečné sklizně cukrové řepy, spolu s levnějším dovozem cukru z Indonésie, se nazývá obdobím „Léta

40

Pro Kubánce je symbolem zrádcovství národa. Jeho neodpustitelným činem, jak Gott uvádí (2005: 150) bylo, že přijal nezávislost od Američanů a že předsedal založení republiky, která údajně upřednostňovala americké obyvatelstvo před místním obyvatelstvem. Jakýkoli problém se snažil řešit tím, že se otáčel na americkou stranu o pomoc a intervenci. Z počátku ani sám Roosevelt nebyl ochotný, že je do politiky americká strana v takovém měřítku zapojována.

43

hubených krav“, obdobím, kdy se samotná Kuba dostává do hospodářské krize a ještě větší závislosti na americkém trhu. Mario Menocal y Deop vládnoucí v letech 1913-1921 se ocitl v úřadě prezidenta v době celosvětové poptávky po kubánském cukru. Stejně jako Estradu, i Menocala většina obyvatel ostrova považovala více za Američana než Kubánce. Byl napojený na Cuban-American Sugar Corporation a vlastnil jeden z nejúspěšnějších cukrovarů na Kubě, Chapparu v oblasti Oriente. Jak Gott uvádí (2005: 165), řídil na ostrově systém, jenž fungoval nejefektivněji, když si mohl lid kupovat za státní peníze. Zavedl mnohé reformy, jako modernizaci ozbrojených sil či založil Národní banku, která v roce 1915 zavedla národní měnu kubánské peso, v paritní hodnotě s americkým dolarem. Skončila roku 1921, krátce na to se celý bankovní systém ostrova zhroutil. Roku 1925 vznikla dělnická organizace Nacional Obrera Cubana (CNOC) sdružující anarchisty, socialisty a komunisty dohromady. Stále sílící byla pouze Komunistická strana Kuby (PCC), která roku 1931 natolik zesílila, že se stala vůdcem celé strany CNOC. Gerardo Machado y Morales vládnoucí v letech 1925-1933 se svou propojeností na podsvětí a finančními machinacemi v mnohém nelišil od svých bývalých předchůdců. V době postupu na prezidentský post byla země v neustálém chaosu zapříčiněném klesající cenou cukru, hroutící se burzou či státními financemi. Zvládl situaci tím, že svou vládu nasměroval k autoritářské diktatuře, za což ho komunistický studentský vůdce Julio Antonio Mela, později zavražděný v mexickém exilu na rozkaz Machady, nazval jako tropického Mussoliniho (Gott 2005: 170). Dle nových dekretů zakázal založení jakékoli politické strany a těm starým bylo pro změnu zakázáno se reorganizovat. Machadova moc se opírala o nejmocnější stranu země, o armádu. Účastníci jakýchkoli stávek či opozičních hnutí se v mnohém případě vystavovali zaručeným represím, v mnohém případě též smrti. Na druhou stranu nezaměstnanosti čelil projekty hrazenými ze státního rozpočtu, jako bylo budování silnic po celém ostrově (Caretera Central) či podle kopie amerického Kongresu ve Washingtonu nechal v Havaně vystavět dnešní El Capitolio (fotografie 14), sloužící do Castrovy revoluce jako sídlo vlády, po Castrově revoluci jako sídlo kubánské Akademie věd. V roce 1933, během generální stávky v zemi byl svržen.

44

Roku 1934 byl formálně odstraněn z kubánské ústavy Plattův dodatek, jenž byl hlavím předmětem stížností kubánských nacionalistů. Následně byla podepsána smlouva nová, díky čemu si USA ponechaly právo na ochranu a odmítly se vzdát základny Guantánamo (Gott 2005: 185). Ústava z roku 1940 byla první vytvořenou ústavou od vzniku Kuby roku 1902. Byla přelomová a zároveň pokroková např. tím, že dělníci dostali ústavní právo na 8h pracovní dobu, 44 hodinový pracovní týden s platem za 48 hodin, nárok pracujícím na měsíční placenou dovolenou, povinné sociální pojištění, 8 let povinné školní docházky či svobodu sdružování a možnost volit všem od 20 let (Kašpar 2002: 163, Gott 2005: 187). Fulgencio Batista y Zaldívar byl ve svém řádném zvoleném prezidentském období, trvající v letech 1940-1944 oblíbeným prezidentem i díky nové ústavě, která lidem přinesla sociální a politické změny. Na druhou stranu, jak Baker (2008: 33) uvádí, Batista stejně jako jeho předchůdci byl proamerický prezident a patřil ke stejně zkorumpovaným politikům jako jeho předchůdci. Po odchodu z prezidentského postu na Floridu vše zůstalo jako v dřívější době, zkorumpovanost politiků, stejně jako gangsterství bylo v zemi na denním pořádku. Dokonce, Príovu vláda v letech 19481952 označil Gott (2005: 188) jako nejvíc zkorumpovanou, nejnásilnější a nejnedemokratičtější v dějinách Kuby. Roku 1952 se v zemi měly konat nové volby, ve kterých se o post prezidenta ucházel Batista. Na rozdíl od minulého, řádného období jednal nyní zcela protiprávně. Puč byl proveden z důvodu, že se legálně neměl šanci dostat k moci ve státě, v němž se dalo ve vysokých funkcích rychle zbohatnout (Kašpar 2002: 164). Z politických stran, stejně jako od samotného obyvatelstva však odchod bývalého prezidenta Pría nikdo nelitoval. S Batistou přišli na Kubu příslušníci mafie. Havana se stala centrem požitkářství a Američané začali jezdit do země kvůli plážím, slunci, písku a hříchu (Baker 2008: 33). Od chvíle, kdy se Batista v březnu 1952 chopil moci, mladý Fidel Castro41, krátce vystudovaný právník z Havanské univerzity (fotografie 15), si rychle kolem sebe

41

První manželkou byla Mirta Díaz – Balartová pocházející ze zámožné rodiny. Mirtin otec byl právníkem Batisty a Fidelův budoucí úhlavní nepřítel věnoval jako svatební dar dvojici tisíc dolarů na líbánky do New Yorku (Reid-Henry 2010: 48).

45

shromáždil skupinu podobně smýšlejících lidí a začal organizovat ozbrojený odpor vyvrcholený neúspěšným útokem na kasárna Moncada. Útok na Moncada (fotografie 16), které byly největší vojenskými kasárnami ve východní části země a druhými největšími kasárnami po kasárnách v Havaně - Campo Colombia (Gott 2005 : 191), je dnes považováno za první důležitý milník kubánské revoluce. Moncada, dříve také například kasárna královny Mercedes, pojmenována po generálovi v bojích za kubánskou nezávislost José Guillermu Moncadovi, dostaly svou současnou podobu v letech 1938–1940, kdy byla po útoku nutná rekonstrukce v hodnotě 100 000 USD, jak se lze dozvědět při osobní návštěvě dozvědět. Útok byl stanoven na 26. července 1953, na časnou neděli karnevalového víkendu v Santiagu de Cuba. Boje vyjma Santiaga probíhal boj zároveň v kasárnách v Bayamu. Příprava k útoku trvala již od jara, kdy např. za částku 16 000 pesos byly koupeny zbraně, většinou starší karabiny amerického původu. Castro původně zamýšlel zaútočit na kasárna v Pinar del Río, přičemž nakonec vzdálenost od Havany, blízkost Sierry Maestry či znalost provincie, rozhodlo o oblasti Oriente (Náplava 1997: 15). Zvolený čas nebyl náhodný. V dané době v Santiagu vrcholí karnevalová horečka, lidé v časných ranních hodinách byli již plně opojeni rumem, proto když šestnáct vozů vyjelo krátce po páté hodině ranní z ranče El Siboney nedaleko Santiaga, byly docela dobře přehlédnutelní, neudělat pár osudových chyb. Tou největší, jak ReidHenry (2010: 58) uvádí, bylo, že situace se zhroutila již krátce po vyjetí vozů. Vozidla se měla na dálnici seřadit podle předem určeného plánu, některá vozidla se ovšem již na začátku ztratila. Jak dále Reid-Henry (2010 : 59) uvádí, Fidel Castro mířící přímo na kasárna, sedící ve druhém autě v pořadí, zuřil a nadával na dezorganizaci. Vyjma kasáren byl obsazen Justiční palác v čele Raúlem Castrem a nedaleká Civilní nemocnice, která nejdříve sloužila jako dobrá pozice při krycí palbě, později po nezdařeném útoku také jako útočiště po některé bojovníky. První auto odzbrojilo stráž, druhé auto, řízené samotným Fidelem již takové štěstí nemělo. Přestřelka, která se následně strhla, zalarmovala poplach ve všech částech kasáren. Následný útok netrval ani hodinu (Reid-Henry 2010 : 61). Přeživší z kasáren uprchli do hor. Již další den byla vyslána pátrací letadla. Na farmě rolníka Feliciana Heredia si naladili rozhlas, a když slyšeli jména mrtvých,

46

kterých bylo více, než o kterých věděli, došlo jim, že byli zavražděni (Reid-Henry 2010: 64). Zabití byli v mnohém případě odvezeni z místa útoku, aby nebyli bráni jako zajatci, ale jako vzbouřenci. Castro při zatýkání měl štěstí v neštěstí. Vojín, který ho zatkl, v útoku sám přišel o bratra. Štěstí měl, že důstojník Sarría 42 po krevní mstě netoužil a mířícího vojína na Fidela uklidnil. Jak později ve své výpovědi uvádí samotný Castro (1976: 99), rozkaz zněl jasně, za každého mrtvého vojáka musí být zabito deset zajatců. Mezi mučením (drcení varlat, vypíchnutí očí) byl zajatcům nabízen život, když zradí své přesvědčení. Jak dále Castro uvádí (1976: 101), do kobky, kde byly vězněny Melba Hernandézová a Haydée Santamaríová, vstoupil seržant s muži, ukázali Santamaríové oko a řekli: „tohle oko je oko tvého bratra 43 , když nám neřekneš, co nám nechtěl říci on, vypíchneme mu i druhé“. Když se později vrátili, řekli již pouze, že již nemá ani snoubence, kterého ji také zabili. V květnu téhož roku se v Justičním paláci (a později v Civilní nemocnici) konal proces s přeživšími. Výsledkem, jenž skončil z Castrovy strany jako soud proti samotnému Batistovi díky jeho řečnickému umění, bylo, že u soudu dostal 15 let vězení, ve vězení ovšem díky amnestii strávil 22 měsíců. Poté odešel do exilu v Mexiku. Místa, kde se setkal s Ernestem Che Guevarou. Roku 1956 byl zhotoven plán na vylodění se gerilových bojovníků u kubánských břehů. Granma se svými 82 pasažéry na palubě, určené ovšem pro daleko menší počet lidí, vydala na cestu dlouhou 1200 mil z Tuxpánu na konci listopadu téhož roku. Přistání bylo naplánováno tak, aby proběhlo spolu s chystanou vzpourou v Santiagu, s novým útokem na kasárny i na policejní stanici. Kvůli špatnému počasí se posádka opozdila o dva dny, přičemž se o vylodění Granmy dozvěděly úřady. Při příjezdu, které později Guevara nazval spíše ztroskotáním, byla skupina napadena ze vzduchu i ze souše. Celé vylodění přežilo pouhých 12 mužů (Gott 2005: 201). Daní přeživší začali formovat budoucí partyzánskou válku. První důležitou událostí partyzánů ukrytých v horách bylo přepadení vojenské stanice v La Platě, umístěnou na východním pobřeží provincie Oriente. Z dnešního 42

Při prohlídce Moncady bylo průvodkyní dokonce řečeno, že Sarría byl Fidelův spolužák. Bohužel, veškerá literatura je na danou skutečnost skoupá. 43 Abel Santamaría byl po Castrovi považován za nejdůležitějšího člena nově se rodícího hnutí.

47

pohledu nešlo sice o významnou akci, ale pro partyzány, stejně jako pro obyvatelstvo Kuby přišlo poselství, že Castro se svými přívrženci jsou schopni boje. Vyjma Hnutí 26. července, pojmenovaného po nezdařeném útoku na Moncada, pařila mezi významné povstalecké skupiny daného období Studentské revoluční direktorium, neboli DRE a Druhá národní fronta Escambray, neboli SNFE (Shetterly 2008:20). Partyzáni, kteří své centrum umístili v nepřístupných oblastech Sierry Maestry, postupně navázali spojení se santiagským Hnutím 26. července a v únoru 1957 se k bojovníkům do hor dostal Frank País. Spolu s Fidelem projednávali další strategii, jak do hor dostat lidi, zbraně, potraviny a léky. Když přišel País po druhé do hor, přivedl s sebou Herberta Matthewse, zahraniční dopisovatele The New York Times, který do celého světa dával vědět o existenci partyzánů ze Sierry Maestry (Gott 2005: 202). Dohoda ze Sierry, která požadovala „občanskou revoluční frontu“ zbavující Batistu moci a vypsání nových voleb byla poslední akcí, na které se País spolu s Castrem a dalšími významnými aktivně činnými lidmi proti Batistovi podílel. Při návratu ze Sierry byl později v ulicích Santiaga rozstřílen, jeho pohřeb byl událostí, která vyústila v generální stávku trvající pět dnů skoro na celé Kubě (Gott 2005: 208). Na jaře 1958 byly na prvního června vypsány nové volby. Volby, od kterých si Batista sliboval, že uklidní napjatou situaci v zemi, čemuž se ovšem nestalo. 3. dubna byla partyzánům nabídnuta amnestie, ti na amnestii odpověděli výzvou ke generální stávce, která byla již z počátku potlačena. Koncem roku stála na straně povstalců většina Kubánců a řady revoluční armády se neustále rozšiřovaly (McAuslan, Norman 2007: 594). Na jaře 1958 byly otevřeny další fronty, tou nejdůležitější se stala nová fronta v provincii Las Villas, kde velení bylo svěřeno Raúlu Castrovi, Juanu Almeidovi Bosquovi, Camilu Cienfuegovi a Che Guevarovi (Baker 2008: 34). Hlavním úkolem bylo systematické narušování dopravního spojení a zásobování mezi ostrovem. Během listopadu a prosince byly přerušeny všechny cesty a spoje do provincie Las Villas. Po řadě vítězství přišel rozhodující úder 30. prosince, kdy padlo tehdejší čtvrté největší město Kuby, Santa Clara. Předpokládalo se, že boje budou trvat po určitou dobu

48

z důvodu, že útočící partyzáni nedisponovali tolika ozbrojenci a silou, přesto díky kapitulaci posádky vlaku byla bitva brzy rozhodnuta (fotografie 17). Batista po oznámení o dobytí Santa Clary abdikoval a odletěl do Dominikánské republiky (McAuslan, Norman 2007: 594). Fidel Castro vstoupil 2. ledna do Santiaga. Dnes již památné jsou fotky stojícího Fidela a dalších partyzánů na balkóně santiagské radnice (fotografie 18), kde přednesl svůj projev, ve kterém říkal, že „proces změn začal a ponížení, které se obyvatelstvu ze strany USA dostalo, se již nebude opakovat“. Zvolení Santiaga jako prvního města, kde pronesl svou řeč, nebyla náhodná. Byl to projev uznání obyvatelům, kteří se podíleli na bojích v horách Sierra Maestry. O sedm dní později, 8. ledna, dorazil Castro v čele průvodu do Havany, kde byl stejně nadšeně jako v Santiagu vítán.

49

7.4. Vítězství revoluce až „Época Especial“

„Kuba roku 1959 byla zemí bohatou, s celkovým druhým největším příjmem na hlavu v celé Latinské Americe. Lépe na tom v padesátých letech byla pouze Venezuela díky obchodu s naftou. Předrevoluční Kuba patřila ve zdravotní péči, stejně jako ve školství k topu, bohužel toho dosahovali pouze lidé žijících ve městech, ne lidé žijící na venkově či v nejodlehlejší provincii, ke které Oriente tehdy bezesporu patřilo“. Gott (2005: 212-213)

Vítězství revoluce změnilo vnímání historie Kuby. Od daného období se začíná psát nová kapitola kubánských dějin. Jak jsem se měla možnost dozvědět v Trinidadu díky přednášce od kubánských, dnes již vesměs dědoušků bojujících proti Batistovi, dějiny Kuby se píší před a po revoluci. V nastalé době krátce opouští ostrov na čtvrt milionu osob, především inteligence (ekonomové, lékaři, právníci) a duchovní. První vláda vzniká 5. ledna 1959 (Chalupa 2002: 72) a do pozice prezidenta země byl předsedou vlády Miro Cardone zvolen Manuel Urrutia Lléo, který se partyzánských bojů neúčastnil, ale byl kladně přijat kvůli své soudní objektivitě v době svého působení za Batistovy vlády. Urrutia jako jednu z prvních věcí udělal, že v Havaně nechal zavřít kasina a nevěstince, čímž se dostal do sporu s Castrem, který tvrdil, že lidé nemohou být zbaveni práce, pokud pro ně není přichystaná práce jiná. Opatření jako stavění domů pro Kubánce, stavění škol v chudinských čtvrtích, zavádění elektrické energie do vesnic a chudých čtvrtích či postavení internátních škol pro nemajetné děti předurčily spolu s politickými procesy, kde byli souzeni a popravování Batistovi spolupracovníci, novou dobu. Dobu, která měla změnit skutečnost, že USA vlastnily 75% veškeré orné půdy, 90% služeb a 40% cukrovarů či skutečnost, že polovina obyvatelstva byla bez elektřiny, nájem ve městech přesahoval 30% mzdy a většina chudobných neměla přístup k základní lékařské péči. V květnu 1959 začala zřejmě nejdůležitější, pozemková reforma, která kromě přerozdělování půdy ohraničené vlastnictvím maximální velikosti pozemku 400 ha,

50

byla význačná tím, že převážná část rozdělené půdy mezi obyvatelstvo pocházela z půdy, kterou vlastnili Američané a americké korporace. Rostoucí napětí mezi USA a Kubou, jejíž ekonomika byla v té době zcela závislá na americkém trhu, využil Sovětský svaz, který novému režimu nabídl úvěr, mimo jiné na nákup zbraní z Československa či hospodářskou pomoc v podobě dodávek ropy a odkupu kubánského cukru (Opatrný 2002: 73). Nákup cukru byl vstřícným gestem, který byl o to více trnem oku Američanům, z důvodu, že Američané snížili o polovinu závaznou kvótu pro odebrání cukru, čímž byla ohrožena celá ekonomika země. V průběhu jara a léta roku 1960 se napětí mezi Kubou a USA stupňovalo. V květnu požádala kubánská vláda, aby ropné rafinérie na ostrově vlastněné Američany začaly zpracovávat ruskou ropu. Když ředitelé podniků odmítli, Kubánci rafinérie znárodnili (Shetterly 2008: 249). Stejný osud potkal i 36 amerických cukrovarů, elektřinu a telefonní společnost. Postupně byly znárodněny další majetky vlastnící americkou stranou, mimo jiné banky, železnice, hotely a kina. Celková hodnota zkonfiskovaného majetku měla hodnotu 850 milionů USD (Chalupa 2007: 73). Napětí přiostřilo odvolání velvyslance P. W. Bonsala z Havany a embargo vývozu zboží na Kubu. Bylo zakázáno vše z USA, vyjma léků a potravin (Gott 2005: 237). Guevara započal cestu po zemích socialistického bloku, aby našel pro zemi náhradu za vše, co Američané zakázali a naopak aby našli nová odbytiště pro cukr. Stupňující nepřátelství vůči Castrovi nabíralo na síle, CIA dávala dohromady nespokojené exulanty usídlené na Floridě a doufala, že zesílí odpor proti novému režimu. Nově zvolený prezident USA, John F. Kennedy se na rozdíl od svého předchůdce snažil o střízlivější politiku vůči Kubě, mimo jiné i z důvodu, že samotný Kennedy ještě jako kongresman strávil na Kubě nejeden pobyt. Playa Ancón, původní plán pro vylodění Američanů (kteří ve skutečnosti byli kubánskými emigranty), brzy vetoval. Přesto se 17. 6. 1961 vylodilo na 1400 ozbrojených emigrantů v Zátoce sviní oblast Playa Girón a Playa Larga (fotografie 19). Fatální chybou bylo již samotné ztroskotání na korálových útesech, které analytici CIA milně považovali za mořské řasy. Bitva, která proto ještě ani nezačala, skončila. Kubánská letadla zničila lodě se zásobami a americká průzkumná letadla, i když byla nablízku, nezasáhla. Kennedy to zamítl. Americké jednotky během tří dnů odešly a kubánské emigranty nechaly být.

51

Později byli americkou vládou vyměněni za potraviny a léky v hodnotě 53 milionů dolarů (Baker 2008: 133). Za fiasko invaze prezident John F. Kennedy potrestal odvoláním šéfa CIA Alana Dullese, stejně jako jeho náměstka a šéfa intervenční akce. Robert Kennedy zřídil zvláštní skupinu specialistů, která ve spolupráci s CIA, Ministerstvem obrany USA a Ministerstvem zahraničních věcí vypracovala plány „Mangoose“ a „Northwoods“, v nichž byly navrženy různé likvidace režimu na Kubě, od fingovaného útoku na Guantánamo, přes atentát na Castra až po totální blokádu země, která by vyvolala nespokojenost obyvatelstva, což by vedlo obyvatelstvo k odporu proti režimu (Chalupa 2009: 3). V dubnu 1961 oznámil Castro cestu Kuby k socialismu a veřejně se k němu přihlásil při prvomájovém projevu. Podoba sociálního systému v zemi se stále více podobala systému v SSSR a jeho satelitech, jak ovšem Opatrný (2002: 75) uvádí, na rozdíl od ostatních evropských zemí nacházel nově nastolený systém podporu u všech vrstev obyvatelstva. V říjnu 1962 začíná důležité období kubánských dějin, tzv. Karibská (Kubánská) krize. Přátelské vztahy, které mezi Kubou a SSSR existovaly, umožnily proniknout Sovětskému svazu na západní polokouli. SSSR mohlo umístit letadla a rakety středního doletu s nukleárními hlavicemi v blízkosti USA. Nejprve dorazily sovětské jednotky, následně byly v západní části ostrova nainstalovány raketové komplexy. Na podzim, v době, kdy finišovaly dokončovací práce, byla základna San Cristóbal díky americkým špionážním letadlům odhalena. Později byly odhaleny další základny rozesety po ostrově. USA vyzvaly SSSR k odstranění základen. Během dvou týdnů, 16. až 28. října 1962, celý svět byl nejblíže nukleární válce. Výsledek, který se jednal o Kubě, ale zároveň bez Kuby, skončil kompromisem. SSSR ustoupil a stáhnul rakety středního doletu i letadla za cenu zavázání se Spojených států, že nezaútočí na Kubu, čímž fakticky uznají Castrovu vládu a zároveň stáhnou své jaderné rakety z Turecka.

52

Obrázek 2: Dobový snímek vyjadřující vztahy mezi SSSR a USA Zdroj: Cuba crisis

Obrázek 3: Jedna z mnohých fotek usvědčující přítomnost raketových základen na Kubě Zdroj: Cuba crisis

53

Bezprostředně po krizi se Kuba, stále ještě uražená, že k jednáním mezi SSSR a USA nebyla přizvána, odvrátila s nadějemi k Číně, která byla charakteristická svou rétorikou. Rétorikou, která později rozdělila i dvě hlavní kubánské postavy, na pro sovětský (Castro) a pro čínský tábor (Guevara). Pozdější Guevarova smrt (fotografie 20) v Bolívii předznamenala konec roztržky mezi SSSR a Kubou, jež definitivně uzavřel Castrův souhlas s okupací Československa (Kašpar 2002: 171). Během prvních let revoluce bylo v zemi učiněno mnoho experimentů, počínaje pozváním do země ekonomů z důvodu, že kubánští ekonomové krátce po revoluci houfně emigrovali, až po restrukturalizaci společnosti, které by nastartovalo průmyslovou výrobu na úkor zemědělství. Bohužel, jen málo experimentů dopadlo dobře, přesto sociální jistoty, kterými zdravotní péče, vzdělání či bezproblémové bydlení existovalo, bylo něčím, co v zemích Latinské Ameriky stále nebylo zvykem. Nové nastartování ekonomiky přineslo opětovné přiklonění se Kuby k SSSR. Roku 1971 byl přijat zákon proti lenosti, který měl postihnout ustavičné simulátory na úkor pracujícího obyvatelstva. Ještě významnější byl rok 1972 a vstup země do RVHP, ze kterého Kuba prosperovala až do rozpadu východního bloku. Již roku 1975 země zvýšila výrobu elektrické energie o 400%, výroba cementu v souvislosti s bytovou výstavbou vzrostla o 300%, délka silniční sítě se rozrostla o 200% a např. zemědělská výroba vzrostla o 45% (Chalupa 2002: 75). V 70. létech bylo též skoncováno s otevřeností kulturní scény, která pro zemi byla charakteristická. To, co v socialistických státech započalo již v 50. letech, započalo na Kubě až o dvě desetiletí později. Část kubánské kulturní veřejnosti to nesla s otevřenou kritikou proti režimu, který dal vzniknout disentu, který na rozdíl od Evropy byl ovšem zanedbatelný. Jak Opatrný uvádí (2002: 79), příčin bylo několik, mezi ty nejdůležitější ovšem patřilo, že režim byl stále na politické scéně populární a navíc, režim čas od času umožňoval svobodný odchod těch Kubánců, kterým ekonomická

či

politická

situace

nevyhovovala.

Tímto,

z dnešního

pohledu

promyšleným krokem eliminoval kritiky, stejně jako podpůrce, kteří by se z řad disidentu vyloupli. Ke konci 80. let, kdy v Evropě byla změna cítit již ze vzduchu, Castro se značným zřetelem sledoval vývoj v evropských zemích, v prakticky jediných

54

obchodních partnerech Kuby. V dubnu 1989 se poprvé od nástupu na prezidentský post Sovětského svazu roku 1985 objevil v Havaně Michail Gorbačov. Jak Gott uvádí (2005: 343-344), i když se Gorbačov při své návštěvě choval zdvořile, ve svém vystupování vůči Kubě jako státu byl neúprosný. Na veřejnosti byla sice podepsána nová smlouva o spolupráci na dobu 25 let, v soukromí již bylo ovšem vyjasněno, že staré ekonomické vztahy s dotovanými cenami, díky čemuž mohla kubánská ekonomika prosperovat, budou odstraněny. Navíc, což bylo pro Castra možná více ponižující než překvapující, Rusko požadovalo platbu za veškeré dodané zboží pouze již v amerických dolarech. Poslední důležitou částí kubánských dějin, než se země ocitla v naprosté izolaci kvůli rozpadu socialistického bloku, byl politický proces s vysoce postavenými vojáky. Čtyři vysoce postavené osoby byly postaveny před vojenský tribunál obviněním z korupce a pašování drog. Nejdůležitější osobou byl generál Ochoa, bojovník ze Sierry Maestry a důležitý vůdce při nasazování vojáků v rámci pomoci jiným rozvojovým zemím či při výchově guerilly v jiných zemích Latinské Ameriky. Generál, který byl v zemi oblíbený i kvůli své rétorice vůči vládě. Následovaly další obvinění. Proces byl natáčen a každý večer promítán v televizi. Země byla rozdělena stejně, jako jsou dodnes rozděleni historici zabývající se daným obdobím. Vina generála Ochoy je nepopiratelná, ale pouze budoucnost ukáže, do jaké míry o obchodu s drogami věděl samotný vůdce země. Kolaps Sovětského svazu začal psát další milník kubánských dějin.

55

7.4. „Época Especial“

„Od roku 1989 do roku 1993 tlačil vnější šok ekonomiku k volnému pádu. Hrubý domácí produkt se snížil o 2,9% v roce 1990, o 10% v roce 1991, o 11,6% v roce 1992 a o 14,9% v roce 1993. Kubánská společnost vyhlížela nepředstavitelně bezútěšně a poprvé od devatenáctého století začali lidé srovnávat Kubu a Haiti“. Gott (2005: 357)

Období „Época Especial“, v Česku též známé jako „Zvláštní období“ je obdobím, které změnilo kubánskou společnost. Je to období, o kterém již bylo a ještě bude napsáno mnohé. Na následujících řádcích bude následovat shrnutí informací, které byly načerpány především díky rozhovorům, a pokud tomu nebude jinak uvedeno, bude se jednat o přepis rozhovoru do souvislého textu s Fernandem Rodriguez Molinou.

Kolaps Sovětského svazu a režimů ve východní Evropě těžce zasáhl ekonomiku Kuby a na počátku 90. let očekávali západní analytikové úplné zhroucení kubánského hospodářství. Vycházeli ze statistických údajů, dle nichž obchod se státy v rámci RVHP ještě roku 1989 činil 85% zahraničního obchodu Kuby (Opatrný 2002: 81). Přesto se z dnešního pohledu stal pravý opak a země po překonání krize nabrala druhý dech. Období „Época Especial“ je obdobím, kdy si země poprvé od objevení ostrova roku 1492 Kryštofem Kolumbem a následnou nadvládou španělského království, USA a SSSR vládla sama. Pro zemi začalo období, kdy vše bylo pouze v kubánských rukách a ničích jiných. Problém byl, že na „náhlou změnu“ nebyl nikdo připraven. Přesto období, které mělo být po staletí cizí nadvlády obdobím radosti, začalo jako období frustrace národa. Hlavním cílem, který Fidel Castro vytyčil, bylo nasytit národ a zachovat stávající sociálního vymoženosti, kterými Kuba oplývala, jako např. měsíc placené dovolené či mateřskou dovolenou.

56

Ze země během pár dnů zmizely převážné zásoby jídla – maso, máslo, instantní polévky a další potravinářské výrobky zde byly z Evropy dováženy a najednou všeho rapidně ubylo, načež se zvedly ceny, za které si málokdo mohl dovolit něco koupit. Zavedl se přídělový systém na základní potraviny a obvyklým jídlem na počátku „Zvláštního období“ byl např. rohlík s majonézou. Přesto, i za dané situace bylo velké množství prostředků vynakládáno na školství a výzkum. Během krátké doby stoupla nezaměstnanost na 30%, která byla alternativně vyřešena vyplácením 60% mzdy (Trento 2003: 108), přičemž životní úroveň dosažená před rokem 1989 se nezlepšila. Obvyklé věci v sociální oblasti, jako nedostupnost školních pomůcek zdarma, nedostatek léků či zhoršení celkové zdravotní péče pouze rozšířilo černý trh. Prakticky byl ukončen dovoz sovětských výrobků (80% importu), stejně jako byl zastaven kubánský export do SSSR (který představoval až 95%) Zavedlo se vstupné na kulturu, vzniklo konvertibilní peso, ve kterém dnes mnoho Kubánců, jak vyplynulo z rozhovorů, vidí svou budoucnost po vyřešení dvojí měny, která i dnes, v roce 2012 na Kubě existuje. Největším problémem počátku 90. let po kolapsu SSSR a zemí východní Evropy byl nedostatek ruské ropy. Jak Opatrný (2002: 65) uvádí, roku 1993 disponovala kubánská ekonomika 4 miliony tun ropy, což představovalo necelou jednu třetinu roční spotřeby v 80. letech. V důsledku závislosti tepelných elektráren na ropných derivátech byla ochromena výroba elektrické energie. Dané období je charakterizováno pravidelným vypínáním elektřiny tzv. apagones (bylo přesně stanoveno, v jakou dobu budou jednotlivá města a vesnice bez elektrického proudu). Jediná jaderná elektrárna, která byla v Cienfuegos budována do odchodu Sovětů ze země a ve které vedoucí úlohu zastával prvorozený syn Fidela Castra Fidelito, byla později Kubánci dostavěna jako elektrárna tepelná. Kolaps hromadné dopravy v důsledku nedostatku surovin, vyústil v půl milionový nákup jízdních kol z Číny, která jsou dnes v mnoha případech využívaná jako jiný dopravní prostředek – rikše. Další zajímavou část kolapsu hromadné dopravy tvoří veřejná hromadná doprava, ve velkých městech, a především v hlavním městě byli vsazeni camellos neboli velbloudi, dopravní prostředky příliš nevzhledné, ale pojmoucí až 300 lidí najednou.

57

Velkou transformací prošlo zemědělství, kterému se vyjma cukrové třtiny, popř. tabáku do přelomu 90. let málokdo věnoval. Kubánci kvůli dovozu potravin nebyli zvyklí obdělávat pole, nebyla ropa, benzín, a proto trvalo určitou dobu, než vzniklo příměstské zemědělství, které se dnes díky své soběstačnosti jeví perspektivně. Základní

myšlenkou

příměstského

zemědělství

byl

fakt,

aby

každý

ze

současných patnácti krajů v zemi dokázal čerstvými potravinami (ovocem, zeleninou) nasytit obyvatele žijící v daném kraji. Nahlédnutím do příměstského zemědělství se ve svém článku „Kubánský model trvale udržitelného rozvoje“ zabýval např. Kalous (2005), který s daty po rok 2005 shrnul, že zhruba 60% spotřebované zeleniny na Kubě je vypěstováno díky danému příměstskému zemědělství. Staronovým jevem, který se v zemědělství objevil, byla orba s voly. Zatímco před rozpadem Východního bloku a především poté samotného SSSR nebylo v zemi lidu, který by si danou práci pamatoval, nyní, v 90. letech bez dodávek ropy se orba s voly na poli neobešla. Jak uvádí Chalupa (2009: 4), 30 000 traktorů nahradilo 300 000 volských potahů. Úkazem, který je na Kubě běžně viděn dodnes, je ruční sekání trávy mačetami. Na sekání trávy jsou využívání bývalý hráči baseballu. Kuba se z krize dostává v polovině devadesátých let. Jak F. M. Rodriguez zmínil, to, co se dělo na Kubě v letech 1990-1994 nelze přirovnat k ničemu jinému než k hladomoru. Poměry se začaly lepšit až roku 1995, kdy se v zemi podařilo např. obnovit dostupnost masa (i když ne na úrovni, jako před rokem 1989). Jak dále F. M. Rodriguez uvedl, pouze díky tarchettě mohli lidé přežít, protože na trhu si nemohli dovolit nic kupovat. Až s rozvojem turismu a příchodem kanadských a španělských turistů na ostrov, následovaných investory z daných zemí, odstartovala země nákup především kuřat z výše zmíněných zemí. Je zajímavostí, že v současné době největší dovozci kuřat jsou podniky ze Severní Ameriky, tedy i z USA.

58

Obrázek 4: Tarjeta – úvodní strana Zdroj: vlastní foto

Tarjeta (fotografie 21, obrázek 4): 

vlastní jí každý základní člen kubánské rodiny (od narození),



je vydávána (napsána) na hlavu rodiny, většinou otce,



dostává se jedenkrát do roka, vždy podle místa bydliště, pokud se osoba na Kubu provdá/ožení, na tarjetu nárok nemá, jeho/její dítě již ano,



je rozdělena po měsících (leden – prosinec),



vztahuje se na spotřební zboží (např. rýže, luštěniny, olej, bílý a třtinový cukr, mýdlo, dětská výživa - vydávána pouze pro osoby mající malé děti, prací prášek, zubní pasta, cigarety),



jakékoli zboží (i zboží, kterého je spotřebováno více, než lze na tarjetu dostat), lze koupit na trhu či v obchodech za kubánská, popř. konvertibilní pesa



pokud není tarjeta v příslušném měsíci v přiděleném obchodu vyzvednuta, veškeré zboží za daný měsíc propadá – ošetření, že tarjetu smí každý vyzvednout pouze sám za sebe, nikoli ani za člena domácnosti,



v současné době vláda projednává návrh, aby tarjetu dostávali pouze ti, kteří pracují.

Roku 1993 byly Castrem, při projevu k výročí útoku na Moncada, zveřejněny reformy, které měly pomoci zemi vyvést z krize. Mezi danou reformu patřilo např. „zavedení samostatně výdělečné činnosti“, jev, který byl roku 1968 zakázán. Byly

59

uděleny povolení holičům, instalatérům či mechanikům. Paladares, tedy soukromé bary a restaurace, podlehly pravidlu, že paladares budou obsahovat max. 12 stolů a budou pouze rodinného charakteru. Nově zřízená byla zemědělská družstva, která nahradila staré státní statky. Hospodářská deprese přinesla roku 1994 masový útěk obyvatelstva ze země. Jak Trento (2003: 109) uvádí, zvětšující se propast mezi těmi, kdo měli a neměli přístup k dolarům, nedostatek potravin a nedodržení Washingtonu o imigrační dohodě 20 000 víz pro Kubánce ročně, přimělo více než 35 000 obyvatel na primitivních vorech tzv. balsas vyplout na mořskou hladinu oddělující Kubu od břehů Floridy, přičemž náhradou všem přeživším, kteří dosáhli břehů USA, byl fakt, že jim byl přiznán status politického uprchlíka. V obavách před exodusem obyvatelstva z Kuby Bill Clinton v srpnu 1994 oznámil, že USA nebudou uprchlíkům poskytovat azyl. Od daného období byli balseros, tedy lidé plující na primitivních lodích směřování na základnu Guantánamo a do čtyř sběrných táborů v Panamě. Roku 1995 se situace vyřešila tím, že Washington obnovil udělování víz 20 000 ročně a z celkového počtu 21 000 utečenců v táborech jich 15 000 odešlo do USA, zbylých 6 000 bylo vráceno na Kubu (Trento 2003: 110). Zřejmě nejznámější příklad emigrace na vorech je příklad Eliána Gonzálese a jeho matky, která při ztroskotání ztratila život. Při záchraně v pobřežních vodách Floridy byl nalezen na pneumatice nákladního vozu. Přežil spolu se dvěma dalšími, dvanáct lidí, včetně jeho matky zahynulo krátce před pobřežím, když se loď převrátila. Elián byl dopraven ke svým příbuzným v Miami, ovšem jeho otec požadoval navrácení chlapce zpět na Kubu (Gott 2005: 384). Nadešlo období složitých soudních a mezistátních jednání mezi USA a Kubou. Po rozhodnutí nejvyššího soudu USA byl Elián dopraven zpět na Kubu. Torricelliho a později Helms - Burtonův prohloubily blokádu i na podniky třetích zemí, které obchodovali s Kubou. Naneštěstí pro USA, dané zákony byly celým světem, Kanadou a Evropou nevyjímaje odmítnuty a jediné, čeho zákony dosáhly, bylo zhoršení pohledu na USA ve světě. Postupně bylo povoleno soukromé podnikání, které bylo založeno pouze na rodinných příslušnících. Rozvoj turismu postavil zemi zpět na nohy. Díky novému

60

zákonu o zahraničních investicích, který ve velkém vycházel vstříc zahraničním investorům, bylo ze společných dvou podniků v roce 1990 společných podniků v roce 1993 již 112. Společné podniky byly založeny na vlastnictví zahraniční společnosti z 49%, stejně jako byla povolena jiná než kubánská pracovní síla, navíc s částečným oproštěním od daní. Novodobým jevem, který rozvoj turismu přinesl, jsou tzv. „jineteros“, čímž jsou souhrnně nazývání prostitutky a různí překupníci. Z dnešního pohledu lze konstatovat, že především kvůli Spojeným státům dokázal Fidel Castro vydržet v pozici čela státu tak dlouho. Neustálé celosvětové kampaně namířené proti Kubě a především proti Fidelu Castro, stejně jako nespočet nezdařených atentátů, dokázal u moci udržet člověka, který byl oblíben pro svoji spontánnost při komunikaci s obyvatelstvem. S obyvatelstvem, které Fidela zažilo jako první hlavu státu.

61

III. SPECIFIKA VÝVOJE

8. Politický vývoj

Daná část bakalářské práce ve velké míře shrnuje to, co již bylo na předešlých řádcích řečeno. Po zvážení jsem se proto rozhodla vytvořit pro období do vzniku republiky tabulku s heslovitými milníky, které byly pro Kubu převratné a které lze kdykoli dohledat i v předešlém textu. Významné, z dnešního pohledu politické milníky se utvářely již na závislosti úrody plodiny (káva, tabák, cukrová třtina), která v dané době dominovala a která měla dopad na zahraniční obchod. Důležitými politickými milníky, které se do roku 1902 zformovaly, byly též anexionistické myšlenky Kuby k USA, či zrušení otroctví, jak ukazuje tabulka 2. Tabulka 3 je zaměřena na období od vzniku republiky po rok 1959, kdy zvítězila kubánská revoluce. Po zvážení, které velké milníky by se měly v následující tabulce objevit, jsem se rozhodla, že jako zajímavé a určit ne zbytečné by bylo ukázat jména prezidentů, kteří se zde měnili častěji, než je vůbec možné. Dokonce, jak lze vidět, jeden z prezidentů nevydržel ve svém mandátu ani 24 hodin. Udělat tabulku s milníky pro dané období, které by se neslo ve stejném duchu jako předešlá tabulka, mi přišlo zbytečné z důvodu, že dané období je vcelku charakteristické stále stejnou, povětšinu času zkorumpovanou vládu, kdy prospěch z toho měla jen úzká část kubánského obyvatelstva. Nejsvětlejší výjimkou v daném období je nová, pokroková Ústava z roku 1940, na které se mimo jiné podílel Fulgencio Batista y Zaldívar. Osoba, která byla zprvu svým obyvatelstvem milována a která poté ještě ostudněji uprchla z ostrova. Jako paradox se jeví skutečnost, že ke konci jeho vlády, kdy již bylo jisté, že revoluce vyhraje, daly Spojené státy, největší přítel Batisty, ruce od něho pryč.

62

Období Přelom 18. a 19. století 1868 - 1878 1878

Událost Myšlenky na anexionismus První válka za nezávislost Zanjónský pakt Vznik politických stran (Strana liberální), organizace dělnických hnutí

80. léta 19. století Zrušení otroctví 1886 Maine; USA vs. Španělsko 1898 USA získává Kuba 1898 Plattův dodatek 1901 Vyhlášení republiky 1902 Tabulka 2: Politické dění na Kubě do roku 1902 Zdroj: zpracováno podle Gott (2005)

Úřad

Preident

1. 2.

Tomás Estrada Palma Vojenská okupace (W. H. Taft; Ch. E. Magoon)

3.

José Miguel Goméz y Goméz

28. 1. 1909 - 20. 5. 1913

4.

Aurelio Mario García Menocal y Deop

20. 5. 1913 - 20. 5. 1921

5.

Alfredo de Zayas y Alfonso

20. 5. 1921 - 20. 5. 1925

6.

Gerardo Machado y Morales

20. 5. 1925- 12. 8. 1933

7.

Carlos Manuel de Céspedes

12.8. - 4. 9. 1933

8.

Ramón Grau San Martín

3. 9. 1933 -15.1.1934

9. 10.

Carlos Hevia y Reyes Carlos Manuel Marquez Sterling

15.1. - 18. 1. 1934

11.

Carlos Mendieta y Montefur

18. 1. 1934 - 11. 12. 1935

Období 20. 5. 1902-28. 9. 1906 1906 - 1909

18.1. - 18. 1. 1934

11. 12. 1934-20. 5. 1936 José Agripino Barnet y Vinajeres 20. 5. 1936-23. 12. 1936 Miguel Mariano Gómez y Arias 23. 12. 1936 - 10.10. 1940 Frederico Laredo Brú 10. 10. 1940 - 10. 10.1944 Fulgencio Batista y Zaldívar 10. 10. 1944 - 10. 10.1948 Ramón Grau San Martín 10. 10. 1948 - 10. 5. 1952 Carlos Prío Socarrás 10. 5. 1952 - 1. 1. 1959 Fulgencio Batista y Zaldívar Tabulka 3: Přehled prezidentů Kuby v letech 1902 – 1959 Zdroj: History of Cuba 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

63

Krátce po revoluci byly zřízeny „Výbory na obranu revoluce (CDR) fungující dodnes. Jak Chalupa (2002: 72) uvádí, ještě v 80. letech bylo zhruba 75% obyvatelstva staršího 14 let členem CDR (Comitéts de la Defensa de la Revolución), který svými hlídkami strategických objektů a získáváním informací o podezřelých osobách zajišťoval realizace revolučních záměrů. V dalším desetiletí se CDR zaměřilo na organizování brigád, kulturních či politických akcí. Zvláštní členové výboru mají kontrolu nad školní docházkou. Funkcionáři CDR mají zřízenou speciální politickou školu sídlící v Havaně. CDR dnes odpovídá ve větších městech jednotlivým čtvrtím. V rámci CDR jsou navrženi občané na kandidáty do městské rady, kdy daná část voleb je veřejná. Následná, samotná volba mezi jednotlivými kandidáty už je tajná. Delegáti městské části následně vybírají zástupce do provinčního výboru. Stejným způsobem, jako doposud jsou volby vedeny i do dalších kol, až do národního výboru a vlády. Jak uvádí Schlixbierová (2008: 91), aby byl např. Fidel Castro zvolen jako hlava státu, musel projít všemi koly, od nejnižší úrovně, za čtvrť, za kterou kandidoval. Volební kampaň, jak ji známe např. z České republiky, na Kubě nenajdeme. Volební kampaň na Kubě spočívá ve vyvěšení fotek a životopisů kandidátů, které jsou uveřejněny i v nejčtenějších kubánských novinách, deníku Granma (Schlixbierová 2008: 91). Komunistická strana Kuby je největší a v podstatě jedinou stranou země. Pro vznik jiné politické strany je nutno získat min. 10 000 podpisů s tím, že volební program nesmí být v rozporu s kubánskou ústavou. Možnost volit je od 15 let, což je i hranice pro trestní stíhání. I když členem komunistické strany může být Kubánec, bez ohledu na náboženské vyznání od 30 let, aktivní může být již od dob střední školy. Od 15 let je pro všechny přístupná organizace Mladých komunistů (Jovenes comunistas). Komunistická strana Kuby a mladí komunisté představují převážnou část obyvatelstva.

64

9. Ekonomický vývoj

Ekonomický vývoj, stejně jako jinde na světě, záleží na současném stavu ekonomiky, tedy na nezaměstnanosti, podílu lidí pracujících v zemědělství, průmyslu a službách, stejně jako na bilanci vývozu, dovozu a dalších parametrů pro posuzování ekonomiky. Protože částečně již o situaci v zemědělství, stejně jako v průmyslu či ve službách na jiných místech referuji, rozhodl jsem se v této části zaměřit pouze na dvě témata. Na současný stav a embargo. Neustále jsem na Kubě narážela, že přetrvávající embargo zemi poškozuje, nejen ekonomicky, ale také psychicky. Převážná část dnešního obyvatelstva se narodila za embarga.

Embargo Embargo, ve světě spíše označováno jako blokáda, je ekonomická, obchodní blokáda uložená vládou USA vůči Kubě, uplatňované již desítky let. Embargo spočívá v zákazu vývozu zboží do USA, podniky ze třetích zemí nesmí Kubě prodávat žádný produkt či zařízení, které obsahuje více než 10% komponentů pocházející z USA. V USA je přísný zákaz prodeje jakéhokoli kubánského produktu, třeba i suroviny. V neposlední řadě je dolar, jako celosvětové platidlo zakázáno užívat v mezinárodních transakcích. Embargo lze považovat jako výsledek vítězství kubánské revoluce, jehož cílem bylo oslabit vítězné partyzány, tedy Castra a spol. a nastolit a navrátit staré pořádky, tedy izolaci země na USA. Kvůli hospodářskému embargu se v současné době do země smí dovážet v omezené míře ze Spojených států pouze potraviny. Z dnešního pohledu lze konstatovat, že rétorika USA vůči Kubě se nejlépe dá vystihnout větou „dokud se nezmění politický systém, nezmění se pozice USA a embargo zůstane“

Blokádu (embargo) Kuby podporují především následující americké zákony: 

zákon z roku 1917 o „Obchodování s nepřítelem“,



zákon z roku 1961 o „Zahraniční pomoci“,



zákon z roku 1992, tzv. Torricelliho zákon,

65



zákon z roku 1996, Helms - Burtonův zákon.

Torricelliho zákon Zákon vydaný americkým kongresem roku 1992 zakazuje zahraničním pobočkám amerických společností obchodovat s Kubou, bránit lodím, které se během uplynulýchšesti měsíců dotkly kubánských břehů (bez ohledu na zemi původu, pod kterou loď pluje), aby kotvily v amerických přístavech, rozšiřovat embargo na dostupnost léků či naznačení sankcí, které by byly uvaleny vůči zemím, které Kubě v jakékoli podobě poskytnout pomoc (Trento 2006: 116).

Helms-Burtonův zákon Zákon z roku 1996 kromě přetrvávajícího zákazu obchodu s Kubou odmítá vstupní víza představitelům a akcionářům cizích společností investujících v zemi, určuje sankce proti tomu, kdo nakupuje kubánské výrobky nebo produkuje zboží, které využívá kubánské komponenty, ale především je zákon jiný v tom, že poskytuje americkým občanům, ale také kubánským exulantům v USA právo na odvolání se u amerického soudu, kterým byl majetek během revoluce zabaven (Trento 2006: 116). Typickou rodinou, která je s daným zákonem kvůli zabavenému majetku spojovaná, je rodina Bacardi.

Každý rok je při zasedání Valného shromáždění OSN projednáváno zrušení embarga. Zatímco roku 1992, kdy se v OSN projednával návrh Kuby o zrušení embarga poprvé, byla proti zrušení hospodářského embarga na zemi většina států, v současnosti je situace jiná. Při posledním hlasováním o zrušení embarga byly pro zachování embarga pouze dva státy, Spojené státy, jako země, která embargo na Kubu uvalila a Izrael jako jeden z největších spojenců Kuby. Ostatní státy, včetně spojenců Kuby, bylo pro zrušení embarga, popř. se hlasování zdrželi. Od 30. 9. 2004 vydalo USA rozhodnutí, které udává, že američtí občané, stejně jako Kubánci žijící v USA nesmějí kupovat, ani pro svou vlastní potřebu, zboží vyrobené na Kubě, včetně alkoholických nápojů a tabákových výrobků, včetně nákupu

66

ve třetích zemích. Za porušení předpisu hrozí pokuta do milionů USD pro korporace a 250 000 USD a 10 let vězení pro fyzické osoby (Chalupa 2007: 183).

Současný stav Nejdůležitějším kubánským obchodním partnerem je Venezuela. Kuba získává od Venezuely preferenční ceny při dovozu ropy výměnou za lékařské a vzdělávací služby. Mezi další významné obchodní partnery země patří Čína, Brazílie a Rusko. V letošním roce se očekává mírné zvýšení nezaměstnanosti z důvodu reorganizace pracovních míst a zemědělství. Současné ekonomice dominují služby, mírně se zvyšuje podíl soukromého sektoru. Převážná část remitencí, které jsou odhadované kolem 2 miliard USD, proudí převážně z USA (BUSINESSINFO, 2012).

2007

2008

2009

2010

2011

růst HDP (%)

7,3

4,1

1,4

2,1

2,7

inflace (%)

2,8

5,1

3,7

1,4

3,2

HDP na osobu (%)

4 329

4 654

4 213

4 051

5 208

nezaměstnanost

1,8

1,6

1,7

1,6

3,8

Tabulka 4: Základní ekonomické ukazatele Zdroj: Businessinfo

67

10. Vývoj sociálního systému

Zdravotnictví Zdravotní systém na Kubě je bezplatný, ceny léků jsou úměrné podmínkám pro Kubu daným. Zdravotnický systém je plně hrazen ze státního rozpočtu. Roku 2010 stát investoval do zdravotnictví 15,8% HDP (Venceremos 1/2012: 57). Systém zdravotnictví je založen na síti rodinných lékařů „consultorios“, kteří poskytují základní péči. Pod ordinaci lékaře, pod kterého spadá 700-1000 pacientů, spadají lidé dle místa bydliště. Hogar Maternos jsou zdravotnická zařízení sloužící rizikově těhotným a nacházející se mimo samotné nemocnice, avšak v dopravně blízké oblasti. V daných institucích se řeší také problematika antikoncepce, která je jako u nás plně hrazena pacientky. Porody mimo nemocnici jsou ojedinělé, pokud tomu okolnosti nechtějí jinak. Umělé přerušení těhotenství je legální, i když za posledních dvacet let se celkový počet zmenšil o více než jednu třetinu, na současných 70 000 potratů za rok (Venceremos 1/2012: 58-59). Kontrola těhotných žen probíhá úplně běžně jako v České republice. Ženy jsou pod lékařským dohledem a v 6. měsíci nastupují na mateřskou dovolenou. Zde ovšem podobnost v mnohém končí. Jak jsem se z rozhovoru mohla dovědět, ženy od porodu mají nárok na rok mateřské dovolené, kdy po celou dobu mateřské pobírají plat, který jim příslušel před porodem, poté se běžně vrací na své minulá pracovní místa. Síť poliklinik je nedílnou součástí výuky pro budoucí lékaře, studenti se prakticky již na počátku svého studia dostanou k pacientům. Studium je stejně jako v České republice šestileté, více založené na praxi. O tom, že zdravotnictví na Kubě je vysoce ceněno lze nejlépe interpretovat tím, že skoro každý Kubánec by si přál být budoucím lékařem. Studenti medicíny, jakožto doktoři jsou v mnohém případě rozpoznatelní tím, že do práce, stejně jako z práce dom chodí v bílém plášti. Rozdílný přístup porovnatelný např. s Českou republikou je skutečnost, že vystudovaný lékař již po dvou letech může dostat své vlastní pacienty.

68

Školství Vzdělanost je na vysokém stupni rozvoje, negramotnost byla prakticky vymícena při alfabetizační kampani v roce 1961. V každém provinčním měst lze nalézt vysokou školu, nabízející obory jako právo, ekonomie, zemědělské či lesní inženýrství (Schlixbierová 2008: 88-89). Školství, stejně jako zdravotnictví, je zcela bezplatné. Systém školství na Kubě je odlišný od systému, který je v České republice. Rodiče mají většinou možnost rozhodnout se, do jaké školy dítě dají z důvodu, že skol je více než žáků (Martínková 2006: 25). Žáci základních a středních škol nosí uniformy, které se odlišují svými barvami. Studenti vysokých škol již uniformy nenosí. Povinná základní školní docházka je rozdělena na ranní a odpolední vyučování. Ranní vyučování trvá od 7.00 hodin ráno do 12. hodin a odpolední vyučování trvá od 13. hodin do 17. hodin. Ranní vyučování je určeno pro žáky první až třetí třídy. První stupeň má tmavě červený stejnokroj (fotografie 22). Konkrétně, děvčata nosí bílou halenku, sukni se šlemi, šátek, bílé ponožky, botasky. Chlapci nosí bílou polokošili, červené kalhoty, popř. šortky, ponožky, šátek a černé pracovní boty. Odpolední vyučování je určeny pro žáky od 4. tříd. Všichni žáci vyššího stupně nosí pro změnu stejnokroj okrové až modré barvy.

Stát Kuba Jamajka Bahamy Mexiko Venezuela Peru Bolívie

Negramotná populace v 15 a více letech (%) 2,1 9,8 3,8 6,2 4,8 7 9,4

Počet žáků v primárním vzdělání (%) 98,8 80,2 91,3 98,1 90,1 94,4 91,3

Počet žáků v sekundárním vzdělání (%) 84,3 77,2 85,1 72,4 69,5 75,4 68,9

Veřejné výdaje na vzdělání (%) 13,6 6,2 --4,8 3,7 2,7 6,3

Tabulka 5: Úroveň vzdělání na Kubě v komparaci s jinými zeměmi Latinské Ameriky Zdroj: Kubánský statistický úřad [ONE 3]

69

Tabulka 5 zobrazuje úroveň vzdělání na Kubě a je porovnávána s jinými zeměmi Latinské Ameriky. Výběr zemí nebyl náhodný, naopak jsem vybrala země, které jsou ke Kubě nejblíže, popř. země, s kterými Kuba nejvíce spolupracuje. Jediná země, která by se v tabulce měla nacházet a není zde, je Haiti jakožto nejbližší soused ostrova. Haiti nebylo zařazeno z důvodu, že daná výroční zpráva neoplývala daty k primárnímu, stejně jako sekundárnímu vzdělání. Jediný údaj, který k Haiti a edukaci přístupný byl, byla celková negramotnost obyvatelstva, která zahrnuje necelou polovinu celé populace Haiti. Prakticky zaměřené jsou zemědělské školy, které spočívají v ranní výuce a odpolední práci na vlastních polích školy, nejen, že je znovu zajištěna soběstačnost, jak již byla u „Épocy Especial“ řečeno, ale dané školy jsou typické množstvím venezuelských studentů, kteří jsou na Kubě z cizích studentů nejvíce zastoupeni. Zemědělské školy nalézající se uprostřed polí jsou rozpoznatelné díky bílo - zelené barvě budov, studenti nosí hnědou barvu uniforem. Studovat na Kubě jakoukoli vysokou školu je bez nadsázky výhra v loterii. Student na prezenčním studiu dostává od státu nejen zdarma ubytování na kolejích a stravu, ale též polovinu měsíčního platu, který mu bude příslušet v době, kdy dostuduje. Studenti, kteří se nedostanou na prezenční studium, mohou studovat dálkově, za podmínky, že přes týden pracující - či nepracují, ale mají někoho, kdo ho dokáže uživit a o víkendu, tedy jako u nás, navštěvují univerzitu. Stejně jako u nás, student na dálkovém studiu zpravidla ukončuje studium o rok později než student na prezenčním studiu. Protože na Kubě neplatí povinnost pracovat, dostane student při ukončení vysokoškolského studia pracovní nabídku dle vystudované pozice a je pouze na studentovi, či nabídku přijme či nikoli.

Současný sociální systém oplývá nezaměstnanostní kolem 4%, pracovní doba stejně jako u nás trvá 8 hodin, včetně hodinové pauzy na oběd. Kuba jako jediná země Latinské Ameriky má vyvinutý sociální systém, díky němuž ženy odchází do důchodu v 63 letech (mínus odpočet let podle narozených dětí), muži v 65 letech. Dříve ženy odcházely v 55 letech, muži v 60 letech. Díky zvyšující se naději při dožití bylo nové rozhodnutí vlády logické, i když pro obyvatelstvo nepříjemné.

70

11. Současnost

Transformace Kuby probíhá stejnou rychlostí, jako transformace Latinské Ameriky. V květnu roku 2006 jednali v Bolívii zástupci Bolívie, Venezuely a Kuby o možnosti realizace bolívarského integračního programu ALBA. Dlouhodobým cílem, jak Chalupa (2007: 82) uvádí, je sjednocení politiky, odstranění obchodních bariér mezi zúčastněnými zeměmi, hospodaření s vlastními surovinovými zdroji a dalším přírodním bohatstvím, stejně jako uvolněním toků surovin, peněz a zboží mezi zeměmi Latinské Ameriky. ELAM (Escuela Latinoamericana de Medicina) je instituce, pro kterou se kubánská vláda rozhodla roku 1998, po devastaci Střední Ameriky hurikány. Je to instituce, která vychovává budoucí lékaře především z Latinskoamerických zemí. Podmínkou, vyjma splnění věku, je řádné ukončení středoškolského vzdělání. První dva roky šestiletého studia tráví cizí studenti v univerzitním kampusu v Havaně, poté jsou rozesláni na jednotlivé lékařské univerzity po celé zemi. Během let 1998 – 2000 studium ukončilo na 10 000 nových lékařů, v současné době v zemi medicínu díky ELAM studuje přes tisíc studentů z 18 zemí světa. Studium je bezplatné, plně hrazeno z rozpočtu ministerstva zdravotnictví (Venceremos 1/2012: 57-60). Moncada, dříve druhé největší vojenské kasárny v zemi, dnes slouží jako muzeum a škola dohromady. Došlo tedy k tomu, co Fidel Castro při vítězství revoluce slíbil, a tedy, že se z kasáren stane největší škola v zemi. Pro budoucí generace se v muzejní části dochovaly místnosti, kde dříve docházelo k zločinům na lidech. Vzhledem k zhoršenému zdravotnímu stavu Fidela Castra byla udělána opatření, která roku 2006 přinesla po desítkách let novou hlavu státu (ne prezidenta) - Raúla Castra. Přesto Raúl Castro, stejně jako v posledních letech jeho bratr, není hlavní hybnou silou kubánské vlády. Za politického guru země je považován Ricardo Alcón, který se nejen zaobírá veřejným míněním, ale je též dlouhodobým vyjednavačem s USA. Carlos Lage jako premiír kontroluje hospodářství země. Poslední současnou hybnou silou je Felipe Pérez Roque jako ministr zahraniční politiky

71

Stejně jako v celé Latinské Americe, i na Kubě je skoro 40% obyvatelstva mladšího 20 let. Emigrace z Kuby je dlouhodobá, z novodobé historie převládá emigrace, která započala po vítězství revoluce roku 1959. Ze země odcházela především lépe postavená vrstva obyvatelstva a lidé, kteří byli spojeni s Batistovým režimem. Jak uvádí Chalupa (2002: 82), v prvních dvou letech po revoluci byla z havanského letiště vypravovávána denně dvě letadla s emigranty do USA. Výrazné omezení emigrace započaté v roce 1963 a pokračující dodnes zavedlo striktní předpisy a udělování víz, kterými musí každý občan projít. Dle mezivládní dohody, která je mezi zeměmi podepsána, je ročně poskytováno 20 000 víz, jednou z výjimek byl rok 1996, kdy USA přijalo 435 000 Kubánců. Emigrace je uskutečňována především díky poloze ostrova do USA, a to především z ekonomických příčin. Do zemí ALBY, ve které Kuba figuruje, by si občané státu nepolepšili, ve většině případů by se naopak životní úroveň emigrantů ještě zhoršila. Vystěhování do USA probíhá organizovaně, do míst, kde již někoho nový emigrant má. Není pravdou, že Kubánci nemohou zažádat o vízum do USA, problematické je pouze jeho získání. Na nutnou administrativu, ve které se rozhoduje, či povolení k vycestování, stejně jako povolení k pobytu v USA dostane, potřebuje každý občan 3000 USD, které je nemožné našetřit. Proto se mnoho nemajetných vydává na cestu do USA přes Floridský záliv a doufá, že do zaslíbené země putuje. Pro mnoho Kubánců je obtížné se v cizí zemi prosadit a mnoho se jich tak do roka od emigrace vrací. Pokud se osoba zdržuje mimo ostrov déle než jeden rok, ztrácí nárok na kubánské občanství. Vztahy mezi Kubou a Spojenými státy jsou sice napjaté, přesto samotní Kubánci necítí zášť kvůli Američanům, spíše nechápou přetrvávající embargo. Převážná část obyvatel má větší zášť ke svým vlastním emigrantům žijících na Floridě, protože právě převážná část kubánských emigrantů na Floridě tvoří nejtvrdší jádro zastánců amerického embarga. Vyjma přetrvávajícího embarga jsou vztahy USA a Kuby problematické z dalších důvodů, mezi ty nejpalčivější patří Guantánamo a proces s 5 odsouzenými Kubánci v USA. Zátoku Guantánamo Američané dostali spolu s podpisem Plattova dodatku po dobu trvání 99 let. Američané z plochy o rozloze 116 km2 udělali po 11. září 2001

72

jedno z nejstřeženějších vězení na světě, kde jsou střeženi i teroristé z Al-Kájdy. Američané každý rok posílají Kubáncům za „pronájem zátoky“ 4 000 USD, které Castro odmítá. Pětice kubánských občanů byla vládou infiltrována na Floridu mezi zdejší kubánskou komunitu, aby Kubánci mohli lépe monitorovat přípravu teroristických akcí proti Kubě. Pětice mužů byla zatčena a souzena za protistátní činnost proti Spojeným státům, aniž by ovšem s ohledem na obvinění ze špionáže byli souzeni federálním soudem. Soud státu Florida, ve kterém proces v roce 2001 probíhal, udělil všem doživotní tresty, které kubánská strana ovšem odmítá a zatím neúspěšně se pokouší o obnovení procesu u řádného federálního soudu s odůvodněním neoprávněného vězení, stejně jako ze zaujatosti poroty a neumožnění předložení důkazů, kterými věznění Kubánci oplývali. Současné vztahy České republiky a Kuby jsou více než problematické. Z dřívějších přátel se stali velcí nepřátelé. Dokonce, jak z rozhovorů vyplynulo, Česká republika je spolu s USA a Ruskem, kde se ovšem diplomatické vztahy lepší, brána mezi největší nepřátele státu. K lepším vzájemným vztahům nepřispívá skutečnost, že Česká republika opakovaně předkládá návrh rezoluce odsuzující porušování lidských práv na Kubě, které byly dříve předkládány USA. Jak Kašpar uvádí (2002: 190), k zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi nepřispělo opakované vystupování proti Kubě na pomoc kubánským disidentům, přesto, jak se zmiňuje, země zasáhla až v roce 2001 v okamžiku, kdy na Kubu přijeli v zastoupení americké organizace Freedom House Ivan Pilip a Jan Bubeník. Celá aféra, jak zmiňuje nejen Kašpar (2002: 190), ale také např. Opatrný (2002: 88) měla jeden kladný efekt, a to, že po delší době došlo k přímému kontaktu oficiálních míst na vyšší úrovni, aniž by se výrazně změnil stav zaniklý po rozpadu Československa. V letech 2009-2011 probíhala v rámci zlepšení kvality života na celém ostrově výměna ledniček, televizorů, klimatizací, sporáků, žárovek, měřičů na elektriku, elektrických kabelů a hrnců. Daná výměna spotřebičů do domácností funguje na principu, který lze přirovnat k půjčkám, kdy podle platu byly každému rozpočítané částky a roky, v kterých každá osoba dané věci v kubánských pesetách splácí. Jediná výjimka platí pro vážně nemocné občany, kde finančními prostředky pomáhá vláda. Na

73

stejném principu jako u nás se dá přirovnat i skutečnost, kdy člověk, ať pracující a není nemocný, předepsané splátky nesplácí. V daném případě jsou věci zabavovány. Pro zajímavost lze uvést, že většina vyměňovaných věcí pochází kvůli cenové dostupnosti především z Číny a že některé spotřebiče, jako například lednici, nelze splatit dříve, než skončí její trvanlivost - Kubánec s průměrným platem nemůže splatit lednici dříve jak okolo třiceti let práce. Cukrová třtina (fotografie 23), dlouhodobý tahoun kubánské ekonomiky dřívějších let, zažívá v současnosti lepší, stejně jako horší léta. Cukrovarnictví po začátku „Zvláštního období“ prošlo, jako mnoho jiných věcí, diverzifikací. Více než polovina plochy určena dříve pro cukrovou třtinu byla nahrazena jinými plodinami. Změnu přinesl rok 2005 a celosvětový trend v růstu cen cukru. Opětovně bylo zainvestováno do cukrovarnictví, s tím, že naprostá většina všech cukrovarů je staršího data než kubánská revoluce. Poprvé se hojně začaly používat chemické prostředky, přesto kvůli menším sklizním navýšené o vývoz do Číny je těžké spekulovat, jak to s danou komoditou bude i do příštích let. Pokud budou ceny cukru stabilní, dá se předpokládat, že by se obnova cukrovarnictví, za alespoň částečného zmodernizování cukrovarnického průmyslu mohla povést.

74

IV. ZÁVĚR

Historické milníky, kterými si země od objevení ostrova Kryštofem Kolumbem prošla, bylo nespočet. Ve své práci jsem se pokusila zaměřit především na novodobé dějiny přesahující až do dnešních dnů. „Época Especial“ Kubu ovlivnila v mnoha ohledech a stejně tak jí díky mnohým faktorům dohnala až na okraj veškerého světového dění, kde se, na rozdíl od dob minulých, dokázala vrátit bez cizí, tedy zahraniční pomoci. Náhlá krize v mnoha ohledech lid rozdělila, stejně jako stmelila. Kuba v současné době prochází změnou. Mnoho a mnohé se mění. Země se od nastartování ekonomiky díky turismu na přelomu století otevírá světu. Turismu, který zemi přináší potřebné peníze. Pozice současné hlavy státu Raúla Castra je nelehká. Kuba je mladá země a většina obyvatel zažila jako první hlavu státu Fidela Castra. Osobu, která se aktivně po celý svůj politický život objevovala na veřejnosti. Raúl Castro naskočil do najetého vlaku kvůli onemocnění svého bratra. A i když pokračuje ve změnách, které jsou v mnohém případě dané pětiletými plány komunistické strany a jinými hlavními silami, které rozhodují o chodu země, pozice Raúla není tak populární jako pozice jeho bratra. Reformy, které by se daly nazvat opatrné, postupně, ale jistě přichází. Zatímco v počátku období „Épocy Especial“ šlo především o zachování systému, který ve většině evropských socialistických států odešel, dnes se politická situace částečně uvolnila. Uvolnění, které lze spatřit např. v osobním vlastnictví počítačů či mobilního telefonu, není již dnes utopií, pokud na to člověk má. Ve větších městech jsem měla možnost potkat něco na způsob internetových kaváren, na které se stály dlouhé fronty místními obyvateli. Ten, kdo v současnosti ještě mobilní telefon nevlastní, na Kubě nestrádá. Volání v rámci Kuby je velmi levné a tak situace, kdy „ telefonní budky“ byly obsazené, platily stejně pro Havanu jako pro menší města a všechny hotely, ve kterých jsme měla možnost pobývat. Po měsíci stráveném na Kubě mohu klidně konstatovat, že telefonování na Kubě je pro Kubánce stejný sport a hobby jako baseball, hraní domina či oddávání se tanci.

75

Embargo, o kterém již bylo zmíněné v části ekonomický vývoj, zemi negativně ovlivňuje, přesto není pravda, že zde turisté z USA nejezdí, stejně jako není pravda, že americké firmy zde neobchodují (např. kuřecí maso na Kubě je dováženo převážně z USA a Kanady), popř. že místní obyvatelstvo anglický jazyk neovládá (angličtina se povinně vyučuje od 4. třídy a je z ní povinná i maturita). Z počátku jsem si myslela, že anglické, kanadské či americké televizní stanice jsou na Kubě přijímány pouze v hotelích pro turisty, ale velmi brzy jsem pochopila, že daný přístup k zahraničním TV má převážná část obyvatel vlastnící televizor. Nejen z důvodu, že v převážné většině hotelů jsem se měla možnost setkat s místními obyvateli, převážně sportovci, ale hlavně, že velká část veškerých anglicky mluvících stanic obsahovala v obraze anglické titulky. Titulky, které jsou rodilému mluvčímu zbytečné. Nejen díky načerpané literatuře, kterou jsem v mnohém využila i v předkládané práci, ale především díky samotnému pobytu v zemi jsem si naplno mohla uvědomit, že ne vše je pouze černobílé, jak se v mnohých případech referuje v českých médiích. Kuba je nádherná a byla by velká škoda, kdyby pouze přetrvávající embargo, které zemi nejen ekonomicky oslabuje, byla zatracována. Dějiny světa se neustále opakují, proto si myslím, že je pouze otázkou času, kdy se vztahy s USA vylepší. Již od Castrova onemocnění začalo velké množství turistů proudit na Kubu z důvodu, aby stihli zažít staré časy, které v budoucnu odejdou. Já si naopak i z důvodu, že dějiny se neustále opakují, ale pouze výjimečně v té samé zemi, že podobné poměry, které na Kubě existují v současnosti, najdeme ještě po pár desítek let. Jakákoli predikce je složitá, přesto hned několik článků na anglicky mluvících serverech, ke kterým jsem se v průběhu zpracování této práce měla možnost dostat, pojednávala o situaci, jestli zásoby ropy v kubánských vodách Mexického zálivu jsou odhadnuté správně. Jestli ano, dá se předpokládat částečné uvolnění vztahů mezi USA a Kubou, která se dlouhodobě nedaří řešit i díky kubánským exulantům tvořícím největší jádro odpůrců Castrovského režimu. Pokud by se potvrdilo, že taková malá země, kterou Kuba je, vlastní stejné zásoby jako největší nepřítel Kuby, USA by dříve či později na nastalou situaci musely zareagovat. Kdo by si v takové blízkosti nechal ujít nově nalezené zásoby ropy.

76

Embargo vyhlášeno za vlády Eisenhowera roku 1960, se v průběhu desetiletí zmírňovalo, stejně jako zesilovalo, podle toho, v jakém stádiu (ne)přátelství se země nacházely. Je s podivem, že se Spojené státy již mnohokrát stáhly ze zemí a Kubě stále nemohou odpustit. Dá se předpokládat, že minimálně ještě za Raúla Castra bude embargo nadále převládat, ale poté, co do čela státu nastoupí osoba, která již nebude mít mnoho společného s kubánskou revolucí, by pro Kubu a USA mohla začít nová kapitola sousedských dějin. Možná ovšem také ne. O tom, jakým směrem se Kuba bude v následujících letech vyvíjet, lze nyní pouze prognózovat. Pokud ovšem povím, že samotní Kubánci si nejsou zcela budoucím vývojem jistí, nebudu daleko od pravdy. Kubánci a nikdo jiný byli těmi, kteří si v roce 1959 vybojovali poslední převrat v zemi, a proto by mělo být na samotných obyvatelích, jakým směrem se „Perla Karibiku“ bude ubírat i v budoucnu. Za sebe mohu pouze konstatovat, že bez ohledu nejen na politický vývoj budu i v budoucnu na svůj pobyt na Kubě vzpomínat v dobrém a upřímně slibuji, že se zpět vrátím.

77

V. SOUPIS LITERATURY

5 hrdinů Kubánské republiky: vězni impéria. Praha: Společnost česko-kubánských přátel, 2003. 13 s.

BAAR, V.; ŠINDLER, P. Regionální geografie světadílů a oceánů – Amerika, Antarktida, oceány. I. část. Ostrava: Pedagogická fakulta. 1989. 198 s. ISBN 80-7042015-4.

BAJINI, I. Kuba. Vyd. 1. V Praze: Ikar, 2009, 336 s. Společník cestovatele. ISBN 97880-249-1928-0.

BAKER, C. P. Kuba: velký průvodce. Brno: Computer Press, 2008. 271 s. ISBN 97880-251-1928-0.

BUSINESS INFO. Kuba: ekonomická charakteristika země. [online]. © 1997-2011 [cit.

2012-04-20].

Dostupné

z:

WWW

http://www.businessinfo.cz/cz/sti/kuba-

ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000788/

CARROLL, R. 20bn barrel oil discovery puts Cuba in the big league. The Guardian [online]. Saturday 18 October 2008 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z WWW: http://www.guardian.co.uk/world/2008/oct/18/cuban-oil

CASTRO, F. Dějiny mi dají za pravdu. 1. vydání. Praha: Naše vojsko, 1976. 170 s.

78

CIA. THE WORLD FACTBOOK: Cuba [online]. March 29, 2012 [cit. 2012-04-04]. Dostupné

z

WWW:


factbook/geos/cu.html>. ISSN 1553-8133.

ČSÚ [online]. c2011, 27. 8.2011 [cit. 2011-08-25]. Obyvatelstvo. Dostupné z WWW: .

CUBADEBATE: Contra el Terrorismo Mediático [online]. © 2009 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.cubadebate.cu/cuba/

DIÉGUEZ, Z. A. Blockade: the longest economic siege in history. Havan: Capitán San Luis Publishing House, 2007. 252 s. ISBN 978-959-2113-053.

FAGIUOLI, M. Kuba: královna Karibiku. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2005, 290 s. ISBN 80-723-4462-5.

GOTT, R. Kuba: Nové dějiny. První vydání. Brno: BB/art, 2005. 460 s. ISBN 80-7341678-6.

GURŇÁK, D.; KRIŽAN, F. Geografia: Kuba. 3/2008. Bratislava 2008. 92-108 s.

CHALUPA, P a Hübelová, D. Současný fázový posun a Česká republika. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 236s. ISBN 978-80-210-4464-7.

CHALUPA, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1.

79

CHALUPA, P. Řeč v poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. 23. 4. 2009, 9 s.

JINDRA, J. et al. Fenomén jménem Kuba. Lidé a země: Zeměpisný a geografický měsíčník. 2007, ročník 56, číslo 11, s. 32 - 64.

KALOUS, J. Kubánský model trvale udržitelného zemědělství. Britské listy. [online]. 26. 07. 2005 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z WWW: http://blisty.cz/art/24259.html

KAŠPAR, Oldřich. Dějiny karibské oblasti. Praha: Lidové noviny, 2002. 261 s. ISBN 80-7106-557-9.

MARTÍNKOVÁ, L. Cuba. Česko : [s.n.], 2006. 56 s. ISBN 80-239-1113-9.

MCAUSLAN, F., NORMAN, M. Kuba: turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2007, 664 s. ISBN 80-721-7283-2.

MYKISKA, M. Tam, kde zabili Che Guevaru. Koktejl: Geografický magazín. 2007, ročník XVI., číslo 10, 52-57s.

NATIONS ONLINE [online]. c1998 - 2011[cit. 2011-10-09]. Administrative Map of Cuba.

Dostupné

z

WWW:


administative-map.htm>.

NÁLEVKA, V. Fidel Castro: podzim diktátora. Vyd. 1. Praha: Epocha, 1997, 87 s. Edice Portréty, ISBN 80-902-1293-X.

80

NÍDR, T. Mise zázrak. Lidé a země: Zeměpisný a cestopisný měsíčník. 2011, ročník 60, číslo 08, 52-53s.

ONE 1 (Oficina Nacional de Estadísticas): Anurio Estadístico de Cuba 2010. 3 Poblacion - Population [online]. 2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z WWW: < http://www.one.cu/aec2010/esp/03_tabla_cuadro.htm >.

ONE 2 (Oficina Nacional de Estadísticas): Anurio Estadístico de Cuba 2010. 15 Turismo

-

Turism

[online].

2012 [cit. 2012-02-25].

Dostupné

z

WWW:

.

ONE 3 (Oficina Nacional de Etadísticas): Estadísticas sociales: Social statistics. [online].

2010

[cit.

2012-04-18].

Dostupné

z

WWW:

http://www.one.cu/publicaciones/cepal/aecepal2010/estad%C3%ADsticas%20sociales. pdf

OPATRNÝ, J. 88 zajímavostí z Kuby. 1. vydání. Praha: Albatros, 1983. 252 s.

OPATRNÝ, J. Kuba: Stručná historie států. První vydání. Praha 5 : Libri, 2002. 100 s. ISBN 80-7277-089-6.

REID-HENRY, S. Fidel & Che: Revoluční přátelství. Vyd. 1. Brno: Jota, 2010. 431 s. ISBN 978-80-7217-735-6.

SHETTERLY, A. El Americano: Muž, který bojoval po Castrově boku za svobodu Kuby. Vydání první. Brno: Jota, 2008. 296 s. ISBN 978-80-7217-565-9.

81

SCHLIXBIEROVÁ, I. KUBA: Komplexní geografická charakteristika se zaměřením na ekonomický a politický vývoj. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita. 111 s.

SIERRA, J.A. History of Cuba: Cuban Presidents. [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: http://www.historyofcuba.com/history/havana/presidents.htm

SUCHA, M. S. Kuba: podrobné a přehledné informace o historii, kultuře, přírodě a turistickém zázemí Kuby. 1. vyd. Praha: Freytag, 2009, 224 s.. ISBN 978-80-7316-2047. THE CUBAN MISSILE CRISIS: The crisis day after day. [online]. - [cit. 2012-0421]. Dostupné z: http://www.cubacrisis.net/angl/pages/lacrizset_02.html

TRENTO, A. Castro a Kuba: od revoluce k dnešku. První vydání. Praha: Levné knihy KMa, 2006. 128 s. ISBN 80-7309-345-6.

VENCEREMOS: společensko - politický čtvrtletník o Kubě dneška. Říčany: Orego, 2012, 1/2012. s. 57-60.

ZEMEPIS.COM [online]. c2002-2011 [cit. 2011-08-25]. Státy podle hustoty zalidnění. Dostupné z WWW: .

82

VI. PŘÍLOHY

PŘÍLOHY UMÍSTĚNÉ V TEXTU Graf 1: Vývoj počtu kubánského obyvatelstva.................................................................... 22 Graf 2: Produkce niklu v posledních letech......................................................................... 30 Graf 3: Počet turistů na Kubě v posledních letech .............................................................. 32 Graf 4: Největší zastoupení turistů dle země původu na ostrově ........................................ 32 Mapa 1: Poloha Kuby v Karibském moři ............................................................................ 14 Obrázek 1: Administrativní členění Kuby - provincie ........................................................ 13 Obrázek 2: Dobový snímek vyjadřující vztahy mezi SSSR a USA .................................... 53 Obrázek 3: Jedna z mnohých fotek usvědčující přítomnost raketových základen na Kubě 53 Obrázek 4: Tarjeta – úvodní strana ..................................................................................... 59 Tabulka 1: Obecné informace o Kubě ................................................................................. 13 Tabulka 2: Politické dění na Kubě do roku 1902 ................................................................ 63 Tabulka 3: Přehled prezidentů Kuby v letech 1902 – 1959 ................................................ 63 Tabulka 4: Základní ekonomické ukazatele ........................................................................ 67 Tabulka 5: Úroveň vzdělání na Kubě v komparaci s jinými zeměmi Latinské Ameriky .. 69

PŘÍLOHY UMÍSTĚNÉ ZA TEXTOVOU ČÁSTÍ Fotografie 1: Nejvyšší hora Kuby – Pico Turquino, Sierra Maestra ................................... 85 Fotografie 2: Mogoty ve Valle de Viňales, oblast Pinar del Río ......................................... 85 Fotografie 3: Palma královská, národní strom .................................................................... 86 Fotografie 4: Ceiba, nejmohutnější kubánský strom ........................................................... 86 Fotografie 5: Krokodýl kubánský na poloostrově Zapata ................................................... 86 Fotografie 6: Tabák na poli soukromníka tři měsíce roste … ............................................. 87 Fotografie 7: … a další tři měsíce se poté suší, než soukromník prodá úrodu státu ........... 87 Fotografie 8: Plod kakaovníku ............................................................................................ 88 Fotografie 9: Někteří lidé se o své miláčky starají lépe, než dříve vůbec mohli tušit ......... 88 Fotografie 10: Osoba ve žluté uniformě organizující dopravu ............................................ 89 Fotografie 11: Ropné vrty na Varaderu ............................................................................... 89 Fotografie 12: El Morro, pevnost střežící Havanu .............................................................. 90 Fotografie 13: Věž na haciendě Iznaga, ze které majitelé kontrolovali, zda otroci na plantážích nezahálí, „údolí cukrovarů“ ............................................................................ 90 Fotografie 14: El Capitolio, sídlo Kubánského umění věd, Havana ................................... 91 Fotografie 15: Havanská univerzita, mimo jiné Alma Mater Fidela Castra ........................ 91 Fotografie 16: Kasárna Moncada, dnes největší škola Kuby, Santiago de Cuba ................ 92

83

Fotografie 17: Pozůstatek kubánské revoluce, vykolejení vlakové soupravy v Santa Claře ......................................................................................................................................... 92 Fotografie 18: Radnice, ze které Fidel Castro vyhlásil vítězství revoluce, Santiago de Cuba ......................................................................................................................................... 93 Fotografie 19: Pomník padlých při bojích na Playa Girón .................................................. 93 Fotografie 20: Mauzoleum Guevary a jeho spolubojovníků z Bolívie, Santa Clara ........... 94 Fotografie 21: Tarjeta, spotřební zboží, které lze na tarjetu každý měsíc dostat ................ 94 Fotografie 22: Žáci prvního stupně, Guantánamo ............................................................... 95 Fotografie 23: Cukrová třtina, sklízí se dvakrát ročně ........................................................ 95

84

Fotografie 1: Nejvyšší hora Kuby – Pico Turquino, Sierra Maestra Zdroj: vlastní foto

Fotografie 2: Mogoty ve Valle de Viňales, oblast Pinar del Río Zdroj: vlastní foto

85

Fotografie 3: Palma královská, národní strom Fotografie 4: Ceiba, nejmohutnější kubánský strom Zdroj: vlastní foto

Fotografie 5: Krokodýl kubánský na poloostrově Zapata Zdroj: vlastní foto

86

Fotografie 6: Tabák na poli soukromníka tři měsíce roste … Zdroj: vlastní foto

Fotografie 7: … a další tři měsíce se poté suší, než soukromník prodá úrodu státu Zdroj: vlastní foto

87

Fotografie 8: Plod kakaovníku Zdroj: vlastní foto

Fotografie 9: Někteří lidé se o své miláčky starají lépe, než dříve vůbec mohli tušit Zdroj: vlastní foto

88

Fotografie 10: Osoba ve žluté uniformě organizující dopravu Zdroj: vlastní foto

Fotografie 11: Ropné vrty na Varaderu Zdroj: vlastní foto

89

Fotografie 12: El Morro, pevnost střežící Havanu Zdroj: vlastní foto

Fotografie 13: Věž na haciendě Iznaga, ze které majitelé kontrolovali, zda otroci na plantážích nezahálí, „údolí cukrovarů“ Zdroj: vlastní foto

90

Fotografie 14: El Capitolio, sídlo Kubánského umění věd, Havana Zdroj: vlastní foto

Fotografie 15: Havanská univerzita, mimo jiné Alma Mater Fidela Castra Zdroj: vlastní foto

91

Fotografie 16: Kasárna Moncada, dnes největší škola Kuby, Santiago de Cuba Zdroj: vlastní foto

Fotografie 17: Pozůstatek kubánské revoluce, vykolejení vlakové soupravy v Santa Claře Zdroj: vlastní foto

92

Fotografie 18: Radnice, ze které Fidel Castro vyhlásil vítězství revoluce, Santiago de Cuba Zdroj: vlastní foto

Fotografie 19: Pomník padlých při bojích na Playa Girón Zdroj: vlastní foto

93

Fotografie 20: Mauzoleum Guevary a jeho spolubojovníků z Bolívie, Santa Clara Zdroj: vlastní foto

Fotografie 21: Tarjeta, spotřební zboží, které lze na tarjetu každý měsíc dostat Zdroj: vlastní foto

94

Fotografie 22: Žáci prvního stupně, Guantánamo Zdroj: vlastní foto

Fotografie 23: Cukrová třtina, sklízí se dvakrát ročně Zdroj: vlastní foto

95