1. DYNASTIE Z doby 1. dynastie pocházejí nejstarší archeologické nálezy částí nábytku (především jeho součásti ze slonoviny) a objevují se už některé speciální výrobky z mědi – nože s dřevěnou rukojetí, pily na řezání kamene a zrcadla. V Petrieho muzeu v University College v Londýně jsou vystaveny plisované šaty považované za nejstarší dochovaný oděv na světě. Jsou již také doloženi specializovaní zádušní kněží, pečující zpravidla o posmrtný kult svých vlastních předků, a první zdařilejší pokusy o mumifikaci. Za 1. dynastie získal Egypt kontrolu nad ložisky a těžbou měděné rudy na Sinajském poloostrově, které byly v provozu ještě za pozdní Střední říše. Nálezy středovýchodní keramiky v abedžských hrobkách potvrzují obchodní kontakty s přilehlou asijskou oblastí, odkud se v těchto nádobách importovalo víno a olej. Cedrové dřevo, použité například na zastropení pohřebních komor, se dováželo z libanonských hor. Obchod proudil převážně pozemními cestami, které směřovaly z východní delty do Gazy na palestinském pobřeží a Aradu v Negevské poušti. Tyto trasy jsou pravděpodobně totožné se spojnicemi Egypta a Asie doloženými pozdějšími prameny jako „Horovy cesty“, z nichž jedna určitě vedla k ložiskům měděné rudy u Timny ve Vádí Arába – hluboké geologické průrvě vycházející ze severního cípu Akabského (Ejlatského) zálivu a směřující k jižnímu okraji Mrtvého moře. V Palestině byly důkazy egyptské přítomnosti za 1. dynastie nalezeny na několika lokalitách, nejseverněji otisky egyptských pečetí v místě zvaném Tell Erana poblíž Jeruzaléma. Se vzdálenějšími asijskými oblastmi vedli Egypané obchod prostřednictvím libanonského přístavního města, kterému říkali Kepnej (akkad. Gublu; řec. Byblos; jeho pozůstatky jsou severně od Bejrútu). Předpokládá se, že za importované dřevo, nerostné suroviny a luxusní výrobky platil Egypt především potravinami, není to však doloženo. Hlavní výboje prvních egyptských králů zřejmě směřovaly na jih do Núbie, kde se hranice nejpozději za 1. dynastie posunula od „Místa veslování“ (eg. Chenej; arab. Gabal es-Silsila) k 1. kataraktu. Na ostrově Abu (řec. Elefantiné; arab. Džezíra) u Asuánu byla objevena mohutná pevnost ze sušených cihel s polokruhovitými baštami a až pět metrů silnými zdmi, jejíž počátky snad sahají až do závěru předdynastické doby. Depozitum raně dynastických votivních figurek, podobajících se nálezům z Nechenu, jsou nepřímým důkazem, že zde již v tomto období stál chrám. Núbie, vyprahlá a zemědělsky nevýznamná země, byla zajímavá především svými nalezišti zlata; spekulace o tom, že mohla být už v této době tranzitní zemí pro zboží přicházející z nitra afrického kontinentu, nejsou ničím podloženy. Podrobnější údaje o dobyvačných válkách ve směru proti toku Nilu z této doby nemáme; zachoval se jen výrok krále Ahy, že „rozdrtil“ Núbii, který se však může vztahovat právě jen k její okrajové části severně od 1. kataraktu. Skalní reliéf s krátkým nápisem krále Džera byl sice nalezen až u 2. kataraktu, ale trvalejší egyptská přítomnost je v této oblasti doložena až později. Odborníci rozpoznali jisté rozdíly ve struktuře jmen protodynastických králů 0. dynastie a archaických králů 1. dynastie, které mohou naznačovat, že přelom opravdu souvisí se změnou královské rodiny. Počínaje Archaickou dobou se v literatuře také objevují četněji názory na absolutní chronologii, které budeme nadále srovnávat formou přehledných tabulek. Je třeba poznamenat, že výběr pramenů pro tyto komparace může u odborníků vzbudit úžas, zejména když někteří uvádění autoři nejsou školenými egyptology. Použité excerpce jsou však podmíněny dostupností zdrojů a kromě toho vycházíme z předpokladu, že takzvaní popularizátoři se opírají o odbornou literaturu, a to i v případech, kdy své prameny neuvádějí – rozhodně si letopočty „nevycucali z prstu“. Typickým příkladem tohoto přístupu je bezpochyby seriózní amatér Zamarovský, jehož zdroje (především Lauer) jsou však již značně zastaralé. Počet známých vládců 1. dynastie udávají různí autoři mezi sedmi a devíti, podle toho, zda akceptují jednu nebo obě královny (Neithotep a Meretneit), které pravděpodobně skutečně samostatně vládly, nebo je považují jen za regentky jejich nedospělých synů a nástupců trůnu, či za pouhé královské manželky, tedy z hlediska výkonu moci soukromé osoby. Délka vlády dynastie se odhaduje na 150–220 let a její začátek se udává v rozmezí let 3150 až 2920.
Souhrnná chronologie 1. dynastie Pramen Turínský papyrus Manehto Encyklopedie Lauer Weeks Loy Zamarovský Raffaele Schneider Strouhal Kinnaer Baines
Chronologie
Počet roků
3150–2930 3100–2900 3100–2900 3100–2890 3000–2900 3000–2850 3000–2850 3000–2840 3000–2800 2920–2770
220 200 200 210 100 150 150 160 200 150
Celkem králů 8 8 7
8 7 7 8 9 7
Přehled králů 1. dynastie (TP – Turínský papyrus, římská číslice udává sloupec, arabská řádek. Podle Manehta vládlo v 1. dynastii 8 králů z Ceneje v pořadí, jak jsou uvedeni, jejich přiřazení k Horovým jménům je však jen spekulativní) Hor 1. Aha 2. Neithotep 3. Džer 4. Meretneit 5. Džet 6. Den 7. Andžib 8. Semerchet 9. Kaa
TP II,11 Meni II,12 It[ej] II,13 [Iteti] II,14 – II,15 [I]tejui II,16 Semtej II,17 Merbiapen II,18 Semsem II,19 [Ke]beh[u]
Manehto Menés Athótis Kenkenés (?) Uenefés Usafis Miébis Semempsés Bienechés
Přiřazení Manehtových jmen podle teorie ztotožňující Narmera a Meniho a interpretující odlišně i Turínský papyrus 1. Narmer Meni 2. Aha Ite[t], Teti 3. Džer Iti 4. Džet Iteju, Itejui Další část dynastie je shodná s předchozí tabulkou
Menés Athótis Kenkenés Uenefés
Jiná archeologicky doložená, zatím však přesněji nezařaditelná Horova jména A. Sneferka (Seneferka) B. Sechet (Sekhet) C. Ba Přehled královských hrobek 1. dynastie 1. Aha 2. Neithotep 3. Džer 4. Meretneit 5. Džet 6. Den 7. Andžib 8. Semerchet 9. Kaa
Abedžu Sakkára B 10/15/19/16 S 3357 („královská hrobka v Nakádě“) O S 3471 Y S 3503 Z S 3504 T S 3035 (Hemaka) X neidentifikována U neidentifikována Q S 3505 (Merka)
KRÁLOVÉ 1. DYNASTIE 1. [11.] Aha Meni Hor: aHA nebo aHa – Aha
TP II,11: mn+n-i – Meni Manehto: Menés, 62 roků (Iulius Africanus); 60 roků (Eusebius) Varianty Horova jména: Hor-Aha; Hor’Aha; Hor-‘Ah’a; Ahaou; Bojovník Varianty jména z TP: Menej; Men; Mena Jak již bylo naznačeno, opíráme se zde o obecněji přijímaný názor, že jména Aha a Meni patřila jedné osobě. Podklady pro toto tvrzení se nepovažují za zcela průkazné, jejich předností je snad jen to, že odlišné koncepce jsou doloženy ještě chaběji. Pro úvahy o identitě nositelů obou jmen má klíčový význam malý štítek ze slonoviny („Naqada label“), dnes uložený v Egyptském muzeu v Káhiře, který našel na konci 19. století Borchardt v hrobce královny Neithotep ve „Zlatém městě“ (eg. Nubt; řec. Ombos; arab. Nakáda). V jeho pravém horním rohu jsou v těsném sousedství dvě skupiny znaků, z nichž první (čte se zprava doleva) byla identifikována jako jméno typu nebtej (Obě paní) Meniho a druhá nepochybně představuje serech s Horovým jménem Aha.
79, 80, 81 – Ahova slonovinová destička z „královské hrobky v Nakádě“ (Egyptské muzeum v Káhiře); vlevo reprodukce originálu z roku 1911, uprostřed rekonstrukce dochovaného textu, vpravo s doplněním chybějících částí
Čtení jména Meni však není bez problémů. Uvnitř obrazce připomínajícího dům se sedlovou střechou jsou nahoře charakteristické symboly „Obou paní“, supice a kobry, tj. ochranných bohyň Horního a Dolního Egypta Nechbet a Vadžet, a pod nimi dvojice hieroglyfických značek nb (neb). Složitá struktura u dolního okraje se vysvětluje jako precizně (tj. neschematicky) vypracovaná hieroglyfická značka mn (men), vyjadřující Meniho jméno. Mnozí považují tuto skupinu znaků za vůbec první zmínku o Menim a ve spojitosti se sousedním Ahovým serechem za důkaz identity obou jmen. Hlavní námitku proti tomuto pojetí formuloval Grdseloff. Souhlasí sice s interpretací struktury u dolního okraje obrazce jako znaku mn, ale považuje ji zároveň za zobrazení pohřebního komplexu Meniho, a z toho dovozuje, že výjev symbolizuje běžnou péči o Meniho posmrtný kult, tradiční povinnost jeho nástupce, tedy Ahy, jehož jméno je v sousedícím serechu. Podle tohoto výkladu by výjev dokazoval totožnost Meniho s Narmerem, Ahovým předchůdcem. Jiná námitka je založena na skutečnosti, že jméno nebtej (Obě paní) se u jiných archaických králů objevuje v poněkud odlišné formě – vedle supice Nechbet není logogram hadí bohyně Vadžet, ale stylizovaná dolnoegyptská královská koruna. Této nestejnorodé heraldické dvojici pak odpovídají vždy i jasně rozlišitelné dvojice budov („domů“) v dolní části „ohrady“. Ochranné bohyně v obrazci na Ahově štítku tedy vyjadřují původní ideu spojení Obou zemí („Obou domů“), z níž bylo jméno nebtej jako součást královské titulatury teprve později odvozeno.
82 – Srovnání detailu pravého horního rohu Ahovy destičky (vlevo) se dvěma jmény nebtej z 1. dynastie, u nichž ochrannou bohyni Vadžet nahrazuje dolnoegyptská královská koruna
Jméno Meni se v písemných pramenech objevuje běžně až od Nové říše, zejména na seznamech králů, kde zaujímá místo zakladatele státu. Podle výpisků Iulia Africana z Manehta vládl Meni 62 let, podle Eusebiových excerpcí 60 let. Pozdní autoři ho opředli mnoha legendami: podle Manehta ho zabil hroch, podle Diodóra Sicilského napadli krále jeho vlastní psi při lovu u jezera ve Fajjúmské oáze, ale zachránil ho krokodýl a Meni na pamě této události založil ve Fajjúmu město Krokodilopolis. Hérodotos, jenž navštívil Egypt v polovině 5. století př. Kr., píše: „Kněží říkají, že Meni byl první egyptský král, který vybudoval hráz, jež chrání Memfidu [Mennefer] před záplavami Nilu... Nechal přehradit řeku v zákrutu, který se tvoří jižně od Memfidy, vysušit původní koryto a vykopat nové v jiném směru...“ Starověcí autoři čerpající z Manehta však považují za stavitele nejstarších paláců v „Memfidě“ až Meniho nástupce jménem Athótis (snad Džer). K tomu lze říci, že pokusy vyčlenit z této skrumáže Horymírových Šemíků historické jádro pozvolna ustávají. Jisté je, že legendární zakladatel státu byl tradicí velmi vážen, na některých místech Egypta existují doklady o jeho pozdějším uctívání. Horovo jméno Aha bylo nalezeno v nakádské hrobce královny Neithotep na fragmentech nádob, na hliněných pečetích a na výše zmíněném historicky významném štítku ze slonoviny. Figuruje na otiscích pečetních válečků ve dvou královských hrobkách v Abedžu, na pečetích, fragmentech tabulek a nádob v hrobech z počátku 1. dynastie v Sakkáře, Abedžu, Abú Raváši a Heluánu, ve sbírkách jsou i nádoby neznámého původu. V dolnoegyptském městě Sau (Sais; Sá el-Haggar) nechal Aha postavit jednoduchý chrám bohyni Neit. 83 – Serech se jménem Aha na alabastrové nádobě neznámé provenience
84 – Destička s Ahovým serechem z hrobky B 18/19 v Abedžu. V horním registru je znázorněn chrám bohyně Neit v Sau
85 – Detail chrámu bohyně Neit v Sau z Ahovy destičky a rekonstrukce téhož chrámu podle A. Badávího. Symbol štítu se zkříženými šípy na stožáru uprostřed ohrazeného dvora byl zároveň hieroglyfickým logogramem pro označení této bohyně 86, 87 – Destičky s Ahovými serechy nalezené na hřbitově B v Abedžu
Na další historicky cenné ebenové destičce z Abedžu je znázorněno Ahovo vítězství nad Núbijci. Král je zobrazen symbolicky jako „velký dům“ s lidskýma rukama – jednou drží za vlasy k zemi sraženého nepřítele a v druhé třímá palcát, jímž se ho chystá udeřit. Tento artefakt snad souvisí s definitivním posunutím egyptské hranice na jih k 1. kataraktu. Styky s Asií dokládá soudobá keramika nalezená v palestinském Aradu. Slovo „Aha“ znamená v překladu „Bojovník“, což posiluje zakořeněné představy o způsobu „sjednocení Egypta“. Někteří badatelé se snaží projektovat i jeho dynastické (genealogické) vazby, nejsou však ve svých víceméně spekulativních vývodech jednotni. Existují teorie, že jeho rodiči byli Narmer a královna Neithotep, jindy je Neithotep považována za Ahovu hlavní manželku a matku jeho nástupce Džera. Někteří autoři soudí, že Neithotep byla dcerou významného dolnoegyptského velmože a král sňatkem s ní legitimoval svůj nárok na vládu nad Dolním Egyptem (k této problematice se ještě vrátíme). Aha je spojován i s jinými ženami, o nichž nevíme téměř nic; někdy se uvádí, že matkou jeho syna Džera nebyla Neithotep, ale vedlejší žena Henithapi, která je v ne zcela jasných souvislostech zmíněna v Palermských análech. Nejstarší z velkých „královských“ mastab v Sakkáře S 3357 je datována do Ahovy doby: Emery v ní našel fragmenty pohřební výbavy s jeho jménem. V substruktuře hrobky, vytesané do homogenní skály, je celkem pět místností uspořádaných v řadě, s pohřební komorou uprostřed. Superstruktura ze sušených cihel s bohatě členěným „palácovým průčelím“ obsahuje 27 komor, pět centrálních polohově a rozměrově koresponduje s podzemními prostorami a odlehčuje tak jejich dřevěné stropy. Kolem hrobky jsou pozůstatky dvou soustředných ohradních zdí, vnější vymezovala prostor o velikosti 42,5x22,1 m (Zamarovský). Na severní straně jsou zbytky skupiny dalších, snad rituálních staveb a velká podlouhlá jáma pro uložení „pohřební lodě“.
88 – Sakkárská mastaba S 3357 z doby krále Ahy
Ahova skutečná hrobka je v severní části královského hřbitova B v Abedžu (komplex B 10/15/19/16). Ze superstruktury se nedochovalo nic, zbytky substruktury, vyzděné sušenými cihlami a zpevněné trámy, mají celkové půdorysné rozměry 11,7x9,5 m (Zamarovský). Hlavní osa podélně uspořádaného komplexu směřuje od jihozápadu na severovýchod (viz obr. 76). Začíná řadou tří větších komor přibližně stejných rozměrů, z nichž prostřední zřejmě sloužila k vlastnímu uložení králova pohřbu a východní dostala název Lví hrobka – byly v ní totiž nalezeny pozůstatky staré lvice, mladého lva a pěti lvíčat. Za Lví hrobkou jsou vedle sebe dvě menší komory, pravděpodobně pro část pohřební výbavy, a na ně navazuje linie vedlejších hrobů uspořádaných po trojicích, v nichž se dochovaly neúplné ostatky několika mladých mužů ve věku do 25 let.
2. [12.] Neithotep Itej Hor: n(i)t-Htp – Neithotep
TP II,12: i-t-[y] – It[ej]; ztracený znak je doplněn podle jiných pramenů Manehto: – Varianty Horova jména: Nejthotep; Neithhotep; Neithotepe; Neit Hetepu Varianty jména z královských seznamů: Iti; Ati; Atej; Itet; Teti Jméno Neithotep je složeno z logogramu pro bohyni Neit v podobě štítu se zkříženými šípy a fonogramu Htp (hetep), v překladu „Neit je spokojena“ (či „usmířena“). Protože tato bohyně byla patronkou dolnoegyptského města Sau (Sais; Sá el-Haggar), má se za to, že po ní pojmenovaná Neithotep pocházela z významné rodiny ze severního Egypta a vítězný hornoegyptský král s ní po sjednocení země uzavřel dynastický sňatek. Z různých pojetí vztahu trojice jmen Narmer – Aha – Meni pak vyplývá i identifikace královského manžela této ženy: může
jím být Narmer (například podle Tyldesleyové 1999b znázorňuje paleta z Nechenu, na níž se Narmer s dolnoegyptskou korunou na hlavě zúčastňuje jakéhosi obřadu, právě oslavu tohoto sňatku), nebo Aha (a podle některých egyptologů jsou oba totožni). V prvém případě by Narmer a Neithotep byli rodiči Ahy, převažuje však názor, že Neithotep byla Ahovou hlavní manželkou, tedy ženou o generaci mladší. Nástupce krále Ahy na egyptském trůnu je poněkud problematický. Zprostředkovatelé Manehta a některé seznamy králů předpokládají, že po Ahově smrti vládl jeho syn Džer, známý z pozdních excerpcí jako Athótis. Jiné seznamy však vkládají mezi Ahu a Džera ještě krále jménem Itej, jehož identifikace je obtížná. V hieratickém záznamu na Turínském papyru je ve II. sloupci na 12. řádku (tj. po Menim) bezpečně rozpoznaná dvojice znaků i a t, za níž pravděpodobně následoval ještě znak y, tedy i-t-y, v transkripci „Itej“ nebo „Atej“, ale na soudobých památkách se takové jméno nikde nenašlo. Poměrně elegantním, avšak nejistým řešením je možnost, že tímto králem byla právě Neithotep, podle archeologických nálezů žena dosti mocná a vlivná již v době vlády Ahy. Není vyloučeno, že po smrti manžela soustředila na krátkou dobu ve svých rukou moc, možná jako regentka nezletilého nástupce. Z hlediska legitimity tu není podle pozdějších analogií žádný rozpor: Henithapi, pravděpodobně skutečná matka Džera, nemohla jako pouhá Ahova vedlejší žena vystupovat jménem budoucího krále, nebo se dokonce stát vládnoucí královnou, zatímco „hlavní královská manželka“ Neithotep se této role mohla ujmout celkem legálně. U starého hornoegyptského města Nubt (Ombos; Nakáda) na levém břehu Nilu severně od Karnaku objevil de Morgan v roce 1897 obrovskou cihlovou mastabu z 1. dynastie, kterou prohlásil za hrobku raně historické královny; dnes je známa jako „královská hrobka v Nakádě“. Vnější zdi komorové superstruktury s půdorysnými rozměry 54x27 m (Baines) mají charakter členitého „palácového průčelí“ a skrývají celkem 21 pravoúhlých prostor. Pohřební komora a další čtyři místnosti pro uložení funerální výbavy jsou opět situovány v centru stavby, nadzemní komory byly vyplněny štěrkem a pískem. Mastaba byla ohrazena cihlovou zdí o tloušce asi 1,1 m.
89 – Rekonstrukce „královské hrobky v Nakádě“
Uvnitř byly nalezeny fragmenty nádob, tabulky ze slonoviny a otisky pečetí se jmény krále Ahy a královny Neithotep. (Právě odtud pochází slonovinový štítek, na němž je vedle Horova jména Aha jméno Meni – viz u Ahy). Někteří egyptologové považují za majitelku hrobky královnu Neithotep, jiní dávají přednost verzi, že byla postavena pro (zatím anonymního) místního správce, podobně jako „královské“ mastaby v Sakkáře. 90 – Štítek („visačka“) z „královské hrobky v Nakádě“. Na lícní straně je jméno
n(i)t-Htp
– Neithotep, na rubové číslovky
100 + 3x10 + 5x1, tj. 135
Při této příležitosti je třeba zmínit, že v egyptologické literatuře se s konvenčním pojmem „královna“ zachází poněkud libovolně. Král míval obvykle více manželek, jejichž statut nebyl rovnocenný. Tyto ženy byly často nositelkami mnoha honosných titulů (které se postupem doby vyvíjely a měnily), neměly však – až na výjimky – vůbec žádný vliv na výkon moci, rozhodně ne vliv založený na nějakém oficiálním základě. Nebyly to tedy „vládnoucí královny“, ale pouhé „královy manželky“. Pro pojem „královna“ ostatně v egyptštině neexistuje ani žádný termín – králem byl vždy muž, a pokud výjimečně vládly ženy, používaly stejný titul jako muži, tj. v maskulinním tvaru. Abychom postavení královských žen jednoznačně rozlišili, dáváme přednost standardnímu členění na „velké (tj. hlavní) královské manželky“ (jichž mohl mít král postupně nebo i najednou několik), „vedlejší ženy“ (které zastávaly v hierarchii u dvora podružnější roli) a „konkubíny“ (jejichž vztah ke králi měl v podstatě jen sexuální charakter). Termín „královna“ používáme výhradně pro několik žen, které – podle současného stavu znalostí – skutečně a samostatně vládly jako „král Horního a Dolního Egypta“. Královnami v tomto smyslu byly Neitokret (6. dynastie), Neferusobek (12. dynastie), Hatšepsut (18. dynastie) a Tausret (19. dynastie). Věcně k nim řadíme i Neithotep a Meretneit z 1. dynastie, přestože formálně se v jejich době jméno „nisut bitej“, interpretované jako „král Horního a Dolního Egypta“, v titulatuře ještě nepoužívalo, a podmíněně i několik dalších žen, u nichž chybějí patřičné důkazy a o jejichž pozici v hierarchii lze jen spekulovat (např. Chentkaus I. na konci 4. dynastie).
„Královně“ Neithotep ovšem nemůžeme kvůli nedostatku pramenů přiřknout tento atribut bez výhrad, v úvahu pro ni přichází i statut „regentky“, doložený až za Staré říše (Anchesenpepi II., 6. dynastie), ale mohla být i pouhou uzurpátorkou, popřípadě nemusela vládnout vůbec. Jméno It[ej] se mohlo v mnohem mladším Turínském seznamu ocitnout tradováním staršího omylu, nebo může také patřit jinému či zatím neznámému (archeologicky dosud nezjištěnému) králi.
3. [13.] Džer Iteti Hor: Dr – Džer; čtení podle konvence
TP II,13: jméno je ztraceno AS: i-t-ti – Iteti
Manehto: Athótis (Iulius Africanus i Eusebius) Varianty Horova jména: Djer; Zer; Kobra Varianty jména z královských seznamů: Iti; Atoti Varianta Manehtova jména: Athóthis Horovo jméno Džer (čtení je nejisté; tentýž znak má ještě jiné významy, např. sm či qn) lze poměrně bezpečně spojit se jménem Iteti známým z Abedžského seznamu králů a předpokládaným i ve II. sloupci na velmi poškozeném 13. řádku Turínského papyru. Identitě nositele obou jmen nasvědčuje mj. záznam na největším káhirském fragmentu Palermských análů K1. Džer byl snad synem krále Ahy a jeho vedlejší ženy Henithapi. Jeho hlavní manželkou byla Herneit, v jejímž jméně – podobně jako u Neithotep – figuruje logogram bohyně Neit, což umožňuje výklad, že i tento král uzavřel dynastický sňatek s příslušnicí vlivné dolnoegyptské rodiny po vzoru svého otce a legitimoval tak v rámci státní duality ústřední vládu. Vztahy v královské rodině však příliš přehledné nejsou. V této době se totiž objevuje v pramenech další žena s charakteristickým dolnoegyptským jménem Meretneit, která nepochybně s Džerem rovněž přímo souvisí: bu byla také jeho manželkou (možná druhou v pořadí, po smrti Herneit), nebo dcerou. Někteří egyptologové se kloní k názoru, že po smrti Džera vládla jako královna (viz níže). Nález hieroglyfického nápisu na dřevěné destičce představujícího Džera jako „pána Severu i Jihu“ naznačuje, že jednota Obou zemí byla v době jeho vlády již jistým faktem. Našly se slonovinové tabulky, na nichž je zaznamenáno, že navštívil dolnoegyptské chrámy bohyň Neit v Sau (Sais; Sá el-Haggar) a Vadžet v Peruadžet (Bútó; Tell el-Faraín), jiné písemné památky dokládají jeho vojenské výpravy v deltě proti Libyjcům na západě a sinajským kočovníkům na východě. Tabulky nalezené v Sakkáře, Abedžu a jinde poskytují dosti podrobné informace o jeho vládě, zejména ve srovnání s jinými králi 1. dynastie. Džerovo jméno je i na některých nádobách, které byly později uskladněny v podzemí Džoserovy pyramidy v Sakkáře. Podle výpisků z Manehta byl Athótis stavitelem prvního paláce v „Memfidě“. 91, 92, 93 – Nádoby s Džerovými serechy nalezené v podzemí Džoserovy pyramidy v Sakkáře – nahoře dioritová, uprostřed a dole (s detailem serechu) porfyrové
V minulosti se předpokládalo, že Džerovy výboje v Núbii vyústily v další posunutí hranice Egypta na jih. Teorie byla založena na nálezu skalního graffita z jeho doby v Gabal Šéch Sulémánu u 2. kataraktu, zobrazujícího válečnou scénu (po dokončení Vysoké přehrady u Asuánu se toto místo ocitlo pod hladinou tzv. Násirova jezera, ale reliéf byl v předstihu odtesán a deponován v Súdánském muzeu v Chartúmu). Dnes se již natolik zásadní význam graffitu nepřikládá. Pokud se Džerova válka v Núbii vůbec uskutečnila, měla spíše charakter krátkodobé, jednorázové loupežné výpravy, jaké se pořádaly ještě mnohokrát později a po nichž se egyptské vojenské síly vždy stahovaly zpět za hranici u 1. kataraktu. Vítězství nad Núbijci byla sice pravidelně připisována králům, ale jejich osobní účast na taženích tohoto druhu není pravděpodobná. 94 – Rekonstrukce reliéfu z Gabal Šéch Sulémánu u 2. kataraktu. Kresba na levém okraji je považována za Džerův serech (Sudan Museum, Chartúm)
Za Džerovy vlády byla v Sakkáře postavena „královská“ hrobka S 3471, koncepčně podobná sousední mastabě z doby Ahy. V podzemí je pohřební komora a dalších šest místností pro funerální výbavu, nad nimi bylo celkem 29 vnitřních pravoúhlých prostor. Zbytky superstruktury se zachovaným „palácovým průčelím“ zaujímají plochu 41,3x15,5 m (Zamarovský), po ohradní zdi už nezbyla žádná stopa. Tabulky s královým jménem byly nalezeny i v dalších sakkárských mastabách S 3035 a S 2171H.
95, 96 – Destičky („visačky“) s Džerovými serechy ze sakkárských mastab S 3035 (vlevo) a S 2171H (vpravo)
Stejně jako jeho předchůdci byl i Džer pohřben na královském hřbitově v Abedžu. Jeho hrobka O je větší než Ahova – superstruktura měřila asi 22x20 m (Zamarovský) – a také hlubší. V podzemí je sice jen jedna místnost – pohřební komora, ale mnohem velkorysejší a stavebně sofistikovanější. Její půdorysná plocha je ve srovnání s každou ze tří Ahových velkých komor zhruba dvojnásobná a ke stěnám je po celém obvodě přistavěno v pravidelných intervalech celkem 14 kolmých zdí směřujících do středu, jejichž původní výšku už nelze zjistit. Názory na jejich funkci se rozcházejí: mohly jen členit prostor na souvislou řadu výklenků, v nichž byly uloženy záhrobní dary, nebo sloužit jako podpěry pro velkou dřevěnou skříň, v níž byla uložena Džerova rakev. 97 – Rub a líc destičky („visačky“) s Džerovým serechem z hrobky O v Abedžu
98 – Fragmentárně dochovaná Džerova pohřební stéla z Abedžu (Egyptské muzeum v Káhiře)
Petrie měl při odkryvu hrobky v sezoně 1900/1901 zcela mimořádné štěstí: v otvoru poblíž vstupního schodiště do podzemí byla ukryta část mumifikované lidské paže v původních obalech, na níž byly navlečeny čtyři neporušené zlaté náramky zdobené světle modrým tyrkysem, tmavě modrým lapisem lazuli a fialovým ametystem. Tepané zlato tvořilo růžice a kameny byly vybroušeny do tvaru slz a destiček, na nichž byly vyryty obrazy sokolů (podle Vilímkové 1969). Jsou to nejstarší šperky nalezené v královské hrobce. „Podle názoru Petrieho se lupiči pokoušeli nejprve vniknout do hrobní komory stropem, který byl už propadlý, a vysekali při tom nahoře ve stěnách otvory. Když se později v souvislosti se stavbou chrámu Amenhotepa III. [král 18. dynastie] hrob vyklízel, byla nalezena mumie, rychle prohledána a kvůli snadnějšímu transportu rozlámána na kusy. Lupiče zřejmě někdo vyplašil a při útěku ukryl jeden z nich paži mumie, ještě v původních obalech, do jedné z děr ve zdi. Neměl už možnost se pro kořist vrátit, takže tam zůstala zapomenuta.“ (Vilímková 1969; podle ní mumifikovaná paže patřila ženě.) Petrieho výklad ovšem vzbuzuje námitky: Jestliže se lupiči pokusili proniknout do hrobky propadlým stropem, proč vysekali „nahoře ve stěnách otvory“? Také je velmi nepravděpodobné, že neporušená mumie se šperky byla v hrobce ještě za Amenhotepa III.
Džerova hrobka v Abedžu má i další primát: obklopuje ji neuvěřitelných 338 satelitních hrobů uspořádaných v pravidelných řadách. V některých byly nalezeny pozůstatky pohřbených lidí, mužů i žen, a kamenné stély s jejich jmény. Názory na dobrovolnost nebo nedobrovolnost smrti a postavení těchto osob nejsou zatím definitivní, podobně jako u všech vedlejších hrobů na abedžském pohřebišti.
99 – Plán Džerovy hrobky O v Abedžu
100 – Linie satelitních hrobů (v popředí) u hrobky O krále Džera (uprostřed snímku) v Abedžu
Od 12. dynastie byla Džerova hrobka považována za kenotaf boha Usira. Později byla doslova zavalena votivní keramikou, přinášenou poutníky od doby 18. dynastie. (Od mohutných vrstev zlomků nádob je odvozen arabský název lokality Umm el-Káb – Matka střepů.)
4. [14.] Meretneit Jméno mwt-n(i)sw.t (mut nisut): mr+r(.t)-n(i)t – Meretneit TP II,14: jméno je ztraceno, 10 [+x], 28 dnů Manehto: Kenkenés (Iulius Africanus i Eusebius) Varianty jména mut nisut: Merneit; Merneith; Meret-neith; Meritneit; Merit-Neit; Merjetneit; Mernetneit; Merneitnet; Meryt-Neith Varianty Manehtova jména: Qenqenes; Cencenes Historickou existenci „královny“ Meretneit odhalili až archeologové, jmenovitě Petrie, když v roce 1900 vykopal na hřbitově B v Abedžu velkou kamennou desku, kterou – přestože na ní chybí obvyklý serech a také symbol Hora ve tvaru sokola – identifikoval jako královskou pohřební stélu. Jméno na stéle je zapsáno logogramem pro bohyni Neit a fonogramem mr (mer) s opakováním posledního konsonantu r (r), tedy Merneit, ve volném překladu „Milovaný [bohyní] Neit“. Až později se ukázalo, že ačkoli adjektivum mr nemá feminivní koncovku .t, patří jméno ženě, kterou lze ztotožnit s dámou uvedenou v Palermských análech jako „matka krále“, nejspíše Dena z 1. dynastie. „Mut nisut Merneit“, v překladu „matka krále Merneit“, figuruje také na dvou otiscích pečetních válečků nalezených v Denově hrobce v Abedžu a egyptologové začali jméno číst podle pravidel klasické egyptštiny ve tvaru mr+r(.t)-n(i)t, tj. Meretneit – „Milovaná [bohyní] Neit“. Někteří ji pak vzhledem k různým okolnostem začali považovat za egyptskou královnu, která po nějaký čas samostatně vládla.
101 – Pohřební stéla královny Meretneit z Abedžu
Tradiční prameny se o případné vládě Meretneit vůbec nezmiňují – není explicitně uvedena ani na jednom královském seznamu. Na Turínském papyru pro ni sice relativně vybývá řádek II,14, k němuž Gardiner přiřadil jen torzo problematického časového údaje: po čitelné číslici 10, o níž není zřejmé, zda udává roky nebo měsíce, a jíž mohly předcházet další číslice, následuje údaj „28 dnů“. Sám však připouští, že číslice mohou patřit až k následujícímu řádku. Druhou skutečností, která snad umožňuje Meretneit na tuto pozici v linii králů 1. dynastie umístit, je Manehtův záhadný Kenkenés, vklíněný mezi pořečtěná jména Athótis a Uenefés. Po spekulativním přiřazení Manehtových jmen králům 1. dynastie podle přehledu na začátku kapitoly, kde je Athótis ztotožněn s Džerem a Uenefés s Džetem, Kenkenés jaksi „přebývá“ a zdá se, že není důvod, proč by toto jméno nemohlo patřit právě Meretneit: Hor 1. Aha 2. Neithotep 3. Džer 4. Meretneit 5. Džet 6. Den atd.
Manehto Menés – Athótis Kenkenés Uenefés Usafis
TP II,11 Meni II,12 It[ej] II,13 [Iteti] II,14 ? II,15 [I]tejui II,16 Semtej
Vyjdeme-li naopak z předpokladu, že řádek TP II,14 s číslicemi skutečně patří jinam (podle Gardinera snad k řádku následujícímu), a Meretneit v souladu s tím ze seznamu vypustíme, změní se schéma následovně: 1. Aha 2. Neithotep 3. Džer 4. Džet 5. Den atd.
Menés Athótis Kenkenés Uenefés Usafis
II,11 Meni II,12 Itej II,13 Iteti II,14+15 Itejui II,16 Semtej
Podobná situace nastane i v koncepci, která ztotožňuje Narmera s Menim a opomíjí obě problematické „královny“, Neithotep i Meretneit: 1. Narmer 2. Aha 3. Džer 4. Džet 5. Den atd.
Menés Athótis Kenkenés Uenefés Usafis
II,11 Meni II,12 Itej II,13 Iteti II,14+15 Itejui II,16 Semtej
Rozhodnout se jednoznačně pro některou z naznačených (nebo dalších možných) variant není snadné a nemělo by to ani valný smysl – dochované prameny prostě umožňují různý výklad. V jednom jsou však jednoznačné: Meretneit měla určitě v hierarchii královské rodiny významné postavení, řádově se lišící od pozice manželek jiných vládců 1. dynastie.
102 – Rekonstrukce hrobky Y královny Meretneit v Abedžu podle Lauera (nahoře) a podle Rickeho (dole). Superstruktura vlastní hrobky je upravena ve stylu „prvotního písečného pahorku“, v jejím čele stojí dvojice pohřebních stél a nádvoří je obklopeno ohradní zdí. Satelitní hroby jsou vně ohrazeného areálu, mimo „prvotní pahorek“, takže pohřby do nich mohly být ukládány individuálně, nezávisle na pohřbu královny
Sama přítomnost bezpečně identifikované Meretneitiny hrobky Y se 77 typickými satelitními hroby na královském pohřebišti v Abedžu pro tuto výlučnost svědčí a část badatelů ji považuje za nesporný důkaz, že byla skutečnou vládkyní Egypta, přestože na její stéle není vyobrazen Hor a pozdější seznamy ji neuznaly za jeho vtělení jako ostatní archaické krále. Tato hrobka je na abedžské nekropoli navíc jednou z nejdůkladněji postavených, podle Jacqa je vnitřně členěna na pohřební komoru a osm podlouhlých místností s celkovými rozměry 19x16 m. Vedlejší hroby jsou uspořádány v souvislých liniích podél všech čtyř stran, takže v půdorysu tvoří obdélník, jenž na jihozápadě není uzavřený – řada hrobek přibližně uprostřed náhle končí (viz obr. 76). 103 – Destička („visačka“) z hrobky Y v Abedžu
Archeologové identifikovali jméno Meretneit (resp. Merneit) také na sošce paviána neznámé provenience (Michailidisova soukromá sbírka) a na několika fragmentech nádob. Figuruje i na otiscích dvou ze tří pečetních válečků nalezených na nekropoli v Abedžu, které vyjmenovávají krále 1. dynastie v chronologickém pořadí, v obou případech je však prezentována „jen“ jako matka krále. Do „výčtu králů“ je tedy zařazena nesystémově, nepochybně však z nějakého závažného důvodu, možná právě proto, že v nějakém mezidobí opravdu vládla. Její označení titulem „matka krále“ pak může vyplývat z pouhé formální nepřipravenosti soudobé ideologie (a terminologie) akceptovat v této výlučně mužské roli ženu. Na druhé straně však figuruje jen na otiscích válečků nalezených v Denově hrobce (viz obr. 129, 130), zatímco na třetím (viz obr. 149), zhotoveném až v závěru dynastie, už uvedena není a o důvodech můžeme opět jen spekulovat: Byla snad její státnická role dodatečně relativizována a její postavení v hierarchii revidováno? Nebo se změnila pravidla legitimity nástupnictví ve prospěch rigidnějšího pojetí, z něhož „ženský král“ nepřístojně vyčníval? Nebo její umístění na ranější královská pečetidla reflektovalo zásluhy jiné než státnické povahy, případně nějaké dobové emoce, které později už nebyly sdíleny? Přehled pečetních válečků z Abedžu 1. otisk hrobka T (Den) 1. Narmer 2. Aha 3. Džer 4. Džet 5. Meretneit 6. 7. 8.
2. otisk hrobka T (Den) Narmer Aha Džer Džet Den Meretneit
3. otisk hrobka Q (Kaa) Narmer Aha Džer Džet Den Andžib Semerchet Kaa
Emery na základě archeologických nálezů připsal Meretneit i jednu z obřích „královských“ hrobek v Sakkáře – S 3503, která zřejmě jako všechny ostatní patřila soudobému vysokému hodnostáři spravujícímu (jejím jménem?) Dolní Egypt. Obklopuje ji více než 40 satelitních hrobů a je u ní i typická jáma pro (nedochovanou) pohřební lo. Mrtví uložení do vedlejších hrobů byli vybaveni předměty symbolizujícími jejich profesní specializace (stavitel lodí modelem lodě, malíř několika kelímky barev apod.).
104 – Rekonstrukce sakkárské mastaby S 3503 z doby královny Meretneit podle Lauera
Z umístění S 3503 mezi mastaby spojované s Džerem a Džetem (viz obr. 78) bývají vyvozovány i vztahy v královské rodině. Podle jedné teorie pocházela Meretneit z Dolního Egypta a Džer s ní po smrti Herneit uzavřel další dynastický sňatek, aby obnovil personální vazbu Obou zemí. „Mezistátní“ smlouvy totiž nebyly podle úzu platného ještě i v 1. tisíciletí př. Kr. uzavírány mezi „státy“, jak je obvyklé dnes, ale mezi jejich „představiteli“. Jejich platnost se všemi z toho plynoucími důsledky končila smrtí jedné ze smluvních stran a musela být obnovena následníkem. (Jedním z důvodů lability všech starověkých říší byly odstředivé tendence různých vazalských území po smrti suveréna, jehož nástupce si je musel často znovu podrobovat.) Druhý sňatek krále
s příslušnicí téže rodiny by tedy nebyl nijak mimořádný. Podle druhé hypotézy byla Meretneit Džerovou (a Herneitinou?) dcerou, tedy vlastní nebo nevlastní sestrou dalšího krále Džeta, a později snad i jeho manželkou, tj. vlastní či nevlastní Denovou matkou. Dodejme, že zařazení problematických královen Neithotep a Meretneit do linie 1. dynastie v této příručce není vyjádřením apodiktického názoru ani o jejich samostatné vládě, ani o dynastickém pořadí, ale jen snahou o úplnější soustředění poznatků a teorií formulovaných různými badateli v různých fázích výzkumů.
5. [15.] Džet Itejui Hor: D(t) – Džet; čtení podle konvence
TP II,15: [i-t]-tyw-i– [I]tejui; ztracené znaky jsou doplněny podle jiných pramenů
Manehto: Uenefés, 23 roků (Iulius Africanus); 43 roků (Eusebius) Varianty Horova jména: Djet; Džed; Ut; Vedžo; Wedžo; Vadži; Wadži; Wadj; Wadji; Uadji; Vedžoj; Had; Snake Varianty jména z královských seznamů: Itiui; Itiu; Iteju Varianty Manehtova jména: Uenephes; Venef; Vavenephis Jiné jméno: Serpent Král Džet, v české literatuře nazývaný obvykle Vedžo nebo Vadži, byl snad synem Džera. Za jeho matku je nejčastěji pokládána Meretneit, která však podle možného výkladu záznamů v Palermských análech mohla být naopak jeho manželkou a matkou jeho nástupce Dena. Podle výpisků Iulia Africana z Manehta vládl „Uenefés“ 23 let, podle Eusebia 43 let. Tito prostředníci dochovali také Manehtovy výroky, že si „postavil pyramidu u Kokómy“ a že „za jeho doby postihl Egypt veliký hlad“. Naprostá nevěrohodnost první zprávy ovšem zpochybňuje i tu druhou. Jméno Džet, zapisované znakem v podobě hada, se dochovalo na nádherné pohřební stéle a řadě fragmentů z jeho hrobky Abedžu, na nádobách nalezených pod Džoserovou pyramidou z 3. dynastie, na otiscích pečetních válečků abedžské nekropole a na skalním nápisu v Arabské poušti východně od Nechebu (Eileithyiaspolis; el-Káb), kudy vedla cesta k Rudému moři. Z tohoto nápisu někteří soudí, že Džet vyslal první vojenskou výpravu na Sinajský poloostrov. (Určitě tak učinil jeho nástupce Den a následující egyptští králové se už pokládali za majitele tamních dolů a těžili v nich.) Zmínka o něm byla nalezena také nedaleko jihoegyptské Džeby (Apollónopolis; Edfu) a na nekropoli v Gíze byla objevena soukromá hrobka z jeho doby.
105, 106 – Džetovy serechy na nádobách z Džoserovy pyramidy (vlevo) a z hrobky Z v Abedžu (vpravo) 107 – Nádoba neznámé provenience s Džetovým serechem
„Královská“ hrobka S 3504 v Sakkáře, datovaná do Džetovy doby, je ve srovnání s předchozími po stavebnětechnické stránce pokročilejší a ze všech dosavadních mastab 1. dynastie také největší – její superstruktura ze sušených cihel zaujímá plochu 49,5x20 m (Radwan; podle Zamarovského 56,5x25,5 m) a obsahuje 45 komor. Na rozdíl od starších mastab je po obvodě lemována nízkým zděným ochozem připomínajícím lavici, na němž bylo rozmístěno na tři sta býčích hlav vymodelovaných z hlíny a osazených dílem dřevěnými a dílem pravými býčími rohy. V substruktuře je celkem pět místností zastropených dřevěnými trámy, centrální kobka sloužila jako pohřební komora. Stěny měla obložené dřevěnými panely, na dochovaných zbytcích se našly stopy po intar-
zování zlatými pásky. Kolem hrobky byla obligátní ohradní ze a po její vnější straně je uspořádáno 62 vedlejších hrobů.
108 – Rekonstrukce sakkárské mastaby S 3504 z Džetovy doby podle Emeryho
109 – Skulptury býčích hlav na ochozu sakkárské mastaby S 3504
K pozoruhodným nálezům ze sakkárské mastaby S 3504 patří zejména „visačka“ k nádobě (destička s dírkou v rohu), na níž je kromě králova serechu i typická orámovaná struktura s nestejnorodou dvojicí supice Nechbet a červené koruny, dvěma značkami nb (neb) a dvěma „domy“, která je jakousi předzvěstí jména nebtej (Obě paní), zavedeného do královské titulatury za krále Dena. Totéž uspořádání je na velmi podobné destičce neznámého původu. Právě tato symbolika je argumentem proti výkladu nápisu v pravém horním rohu destičky krále Ahy jako jméno nebtej Meniho (srov. obr. 79–82 a 110, 111). 110, 111 – Destičky („visačky“) s Džetovými serechy a heraldickou dvojicí hornoegyptské supice Nechbet a dolnoegyptské královské koruny; vlevo neznámá provenience, vpravo ze sakkárské mastaby S 3504
Džet byl pohřben rovněž na archaickém královském hřbitově v Abedžu. Jeho hrobka Z se koncepcí podobá Džerově, je však menší. V jejím okolí bylo odkryto 174 pravidelně uspořádaných vedlejších hrobů, seskupených do šesti samostatných oddílů, které mohou svou polohou vůči hrobce krále naznačovat jistou hierarchii. Část z nich byla odhalena až při pozdějším výzkumu.
112 – Plán Džetovy hrobky Z v Abedžu 113, 114 – Fragmenty destiček z hrobky Z v Abedžu. Na zlomku vlevo se z Džetova jména v serechu dochoval jen konec hada, k jednoznačné identifikaci to však postačuje
Jedním z nejslavnějších archaických nálezů je Džetova vápencová pohřební stéla s reliéfem královského serechu (nyní v Louvru), která umožnila identifikaci jeho hrobky a jejíž vyobrazení nechybí téměř v žádné publikaci s egyptologickou tematikou. Na dva kusy přeražená, 1,45 m vysoká deska je jen zbytkem horní části jedné ze dvou stél, které podle předpokladu egyptologů původně stály po stranách vchodu do hrobky, a je nejstarším dokladem egyptské monumentální plastiky. Serech má velmi detailně propracované „palácové průčelí“ se dvěma branami mezi třemi věžemi.
115 – Džetova pohřební stéla z Abedžu (Louvre, Paříž)
6. [16.] Den Semtej Hor: d-n – Den
Obě paní: xAs.ty – Chasetej
TP II,16: sm.ty – Semtej; čtení podle konvence
Jiné seznamy: spA.ty – Sepatej
Manehto: Usafis, 20 roků (Iulius Africanus i Eusebius) Varianty Horova jména: Dewen; Vedimev; Udimu; Oudimou Varianty jména Obě paní: Chasti; Khasti; Khasty; Khasety; Hesepti Varianta jména z TP: Semti Varianty jména z jiných seznamů: Septi; Septej Varianty Manehtova jména: Usaphaidos; Usaphais V královské titulatuře Dena se poprvé objevuje jméno typu nebtej (Obě paní), průkazně doložené primárními prameny. Je pokládán za Džetova syna a podle některých badatelů za něj v době jeho nezletilosti vládla královna Meretneit (podle záznamů v Palermských análech mohla být i jeho matkou); jiní však tuto teorii nepokládají za pravděpodobnou (viz u Meretneit). Podle výpisků z Manehta vládl 20 let, což zřejmě také neodpovídá skutečnosti. Z Denovy doby máme k dispozici již mnohem více hodnověrných zpráv, dokonce z několika na sobě nezávislých zdrojů, které lze vzájemně komparovat. Historický význam má především dřevěná destička o rozměrech 8x5,5 cm, kterou našel Petrie v jeho hrobce v Abedžu. Text informuje o vítězném vojenském tažení „na východě“, pravděpodobně až na Sinajském poloostrově. Den je na tabulce znázorněn vsedě na trůnu při ceremoniální slavnosti „sed“ (význam svátku není úplně jasný, ale určitě souvisel s oslavou jubilea vlády a prak-
tikoval se po celou dobu egyptské historie), s dvojitou korunou Obou zemí na hlavě a s typickými důtkami „nechechu“ v ruce. Za královým serechem (směrem doleva; viz obr. 116) je jméno „sedžautej bitej“ nejvyššího soudobého úředníka Hemaky a úplně vlevo, pod tzv. zlatým domem, zmínka o Denově paláci hwt-n(i)swt (hut nisut – králův dům). Poškozený výjev v pravé dolní části tabulky se vykládá jako seznam obětí bohům, nebo naopak jako výčet válečného tributu odvedeného poraženým nepřítelem.
116 – Denova destička z hrobky T v Abedžu. Vlevo od králova serechu je jméno H-mA-kA – Hemaka
Tato zpráva je důležitá zejména pro svůj soulad s údaji v Palermském seznamu králů, jenž začíná být právě na tomto místě obsažnější a nabývá podoby análů (letopisů). Vedle méně zajímavých záznamů o různých náboženských slavnostech, lovu hrochů a nejstaršího svědectví o svátku „sed“ se objevují historicky cenné údaje, které lze poměrně spolehlivě datovat právě do Denovy doby, přestože samo královo jméno na příslušném torzu Palermské desky chybí. Podle těchto textů vedl král v 2. roce vlády „první úder na východ“, tj. zřejmě na Sinaj, kde porazil kočovníky a pravděpodobně definitivně upevnil egyptskou kontrolu nad ložisky mědi, jejichž zábor lze na základě jednoho nápisu v Arabské poušti datovat už do doby jeho otce Džeta. Ve 4. roce vlády nařídil „sčítání v zemích Západu, Severu a Jihu“, v 7. roce založil chrám „Trůny bohů“ a v 8. roce u něj nechal zřídit posvátné jezero. V 10. roce „zničil zbraní město Verku“ (zatím nebylo identifikováno) atd. Král, o jehož činech tato část Palermských análů vypovídá, vládl 45 let, což ve srovnání s údajem z Manehta o dvacetileté Denově vládě zřejmě inspirovalo teorii, že palermský soupis zahrnuje i dobu vlády regentky Meretneit, kdy byl nezletilý Den králem jen formálně. Informace o délkách vlády nejstarších panovníků jsou však bohužel zásadně nespolehlivé ve všech pramenech a nelze z nich vyvozovat žádné rozumné závěry. V podzemních prostorách pod Džoserovou pyramidou v Sakkáře byly spolu s velkým množstvím uskladněných nádob všeho druhu z doby 1. a 2. dynastie i některé se jménem krále Dena. Mimořádný význam má především alabastrová váza s dlouhým nápisem obsahujícím i jména jeho tří nástupců (Andžib, Semerchet a Kaa) v pořadí, jež velmi dobře koresponduje s poznatky o relativní chronologii a je v souladu i s údaji na Palermské desce.
117 – Detail břidlicové nádoby z podzemí Džoserovy pyramidy se jmény (zprava doleva) Chasetej (Den), Merbiapen (Andžib), Iri (Semerchet) a Kaa
118 – Alabastrová nádoba z podzemí Džoserovy pyramidy se zkrácenou formou Denova jména Chaset
Předměty s Denovým jménem byly vykopány i na nekropoli v Abú Raváši. Na některých nápisech figurují i současníci z jeho okolí, především velmož Hemaka, první vysoký úředník známý svým jménem ze sakkárské „královské“ mastaby, administrátor západní delty Amka a muž jménem Nebetku, jehož mastaba je rovněž v Sakkáře. Ebersův papyrus z Nové říše, známý též jako Berlínský lékařský papyrus, klade do Denovy doby rozvoj medicíny a původ některých lékařských předpisů, to však nelze brát doslova. Knihy mrtvých z Nové říše uvádějí několik zaříkávadel, která údajně při své záhrobní cestě účinně použil král Den. „Královská“ mastaba v Sakkáře S 3035 z Denovy doby byla po odkrytí ve třicátých letech 20. století připsána Hemakovi, pravděpodobně správci Dolního Egypta, jehož jméno H-mA-kA se v ní mnohokrát vyskytuje. Je ze všech sakkárských mastab 1. dynastie největší – podle Zamarovského měří superstruktura 57,3x26 m a pohřební komora je vytesána v hloubce přes 10 m. Vzhledem k tomu, že hrobka není na rozdíl od předešlých anonymní, není důvodu se jí zabývat na tomto místě – podrobnosti viz v oddílu Vybrané osoby 1. dynastie, heslo Hemaka. Král Den byl po vzoru svých předků pohřben v Abedžu. Jeho hrobku T, která je pokládána za vrchol raně dynastické monumentální architektury, objevil Amélineau v roce 1897, ale vykopal ji až Petrie v roce 1901. Pohřební komora o velikosti 8,9x15,2 m (podle Zamarovského jen 8x14 m) je zahloubena 6 m pod úrovní terénu (je to nejhlubší hrobka v Abedžu) a na všech stranách zpevněna mimořádně masivními, až 4 m silnými cihlovými zdmi. Ke stěnám bylo speciální dřevěnou konstrukcí připevněno obložení z rákosových rohoží a celý vnitřek byl vyplněn obrovskou dřevěnou skříní, která ponechávala okolo zdí pouze asi tři čtvrtě metru široké uličky. Podlaha byla vydlážděna velkými, dokonale vyhlazenými a vyleštěnými dlaždicemi z načervenalé žuly, tzv. asuánského granitu (je to první známý případ užití žuly jako stavebního materiálu). Komora je přístupná od severovýchodu dlouhým schodištěm, které se na horním konci jednostranně obloukovitě rozšiřuje. U jihovýchodního rohu přiléhá k cihlové vyzdívce zvenku další, podstatně menší podzemní prostora s výklenkem a se samostatným, do pravého úhlu zalomeným schodištěm, která je považována za první známý „serdab“ (arab. sklep), tj. místnost určenou pro královu sochu. Půdorysný rozměr superstruktury, z níž se nedochovalo vůbec nic, se odhaduje na 23,5x16,5 m (Zamarovský), kolem ní jsou pravidelně uspořádané sklady pro záhrobní výbavu a vedlejší hroby 136 mužů a žen. Celý areál zaujímal plochu přibližně 40x55 m. 119 – Denova pohřební stéla z Abedžu (Musée Royauxd'Art et d'Histoire, Brusel)
120 – Plán Denovy hrobky T v Abedžu 121, 122, 123 – Fragmenty destiček z Denovy hrobky T v Abedžu. Na zlomku vlevo dole je jméno Chasetej a vzácně dochovaná postava krále s obřadní holí v levé a palcátem v pravé ruce, na menším úlomku vpravo je král se spojenou korunou Obou zemí 124 – Fragment destičky s Denovým serechem z jeho hrobky T v Abedžu
125 – Destička („visačka“) z hrobky T (?) v Abedžu s Denovým serechem a typickým zobrazením krále porážejícího nepřítele 126 – Fragment s detailně propracovaným Denovým serechem z hrobky T v Abedžu 127 – Fragment destičky s Denovým serechem z hrobky T v Abedžu
128 – Detail alabastrové nádoby s Denovým serechem z hrobky T v Abedžu
Kromě výše zmíněné dřevěné destičky s historicky cenným textem byly v Denově hrobce nalezeny početné úlomky dalších štítků ze slonoviny a jiných materiálů a také dva ze tří známých otisků pečetních válečků abedžského pohřebiště s chronologicky seřazenými jmény králů 1. dynastie (jejich diskusi viz u královny Meretneit).
129, 130 – Rekonstrukce otisků dvou pečetních válečků z Denovy hrobky T v Abedžu se jmény králů 1. dynastie. V první polovině výčtu jsou na obou válečcích králové prokládáni jménem ochranného božstva abedžské nekropole a jejich pořadí je totožné (čte se zleva doprava): Narmer, Aha, Džer. Zbývající části textů se však liší: na horním otisku následuje Džet a matka krále („mut nisut“) Meretneit, na dolním Džet, Den a Meretneit
7. [17.] Andžib Merbiapen Hor: anD-ib – Andžib
Obě paní: mr-p-biA – Merbiapen (transliterace je nejistá, čtení podle konvence)
TP II,17: mr+r-biA-p-n – Merbiapen, 74 roků
Manehto: Miébis (Iulius Africanus); Niebados (Eusebius) Varianty Horova jména: Andžejb; Andžjeb; Adžib; Adjib; Anedjib; Anendjib; Enezib Varianty jména Obě paní: Merpebia; Merbiape; Merbapen; Mer...pen; Merjebten Varianta Manehtova jména: Miebidos O posledních třech vládcích 1. dynastie máme velmi málo informací. Po Denově smrti propukly v Egyptě pravděpodobně dynastické spory, které zatím nejsou spolehlivě rozkryty. Víme, že Andžib vedl nějaké boje se svým nástupcem Semerchetem, ale neznáme podrobnosti. Semerchet po uchopení moci nechal Andžibovo jméno odstranit z mnoha nápisů, snad se záměrem upřít mu ex post legitimitu, na druhé straně však další nástupce a poslední král dynastie Kaa považoval za uzurpátora zase Semercheta. Podle některých náznaků Andžib možná nebyl následníkem trůnu v přímé dynastické linii a k moci se dostal jen prostřednictvím sňatku s příslušnicí královské rodiny a matkou Semercheta. Jsou jisté pochybnosti, zda Andžib skutečně ovládal celou zemi, protože – podle zpráv antických autorů – severní kraje se po celou dobu jeho vlády bouřily. Nicméně politická jednota země, alespoň nominálně, zůstala zachována. Archeologické nálezy ovšem naznačují, že asi skončila dřívější hospodářská prosperita. Jménem Merbiapen začíná Sakkárský seznam králů, Turínský papyrus mu připisuje nepravděpodobných 74 let vlády. Podle výpisků z Manehta, kde je nazýván Miébis či Niebados, a také podle Abedžského seznamu byl šestým králem 1. dynastie.
Andžibovo jméno figuruje na některých nádobách nalezených pod Džoserovou pyramidou, je zmíněn na alabastrové váze s dlouhým nápisem obsahujícím i jména Den, Semerchet a Kaa (viz obr. 117).
131, 132, 133 – Detaily nádob s Andžibovými serechy z podzemí Džoserovy pyramidy
„Královská“ mastaba v Sakkáře z Andžibovy doby nebyla identifikována. (Zamarovský za ni mylně považuje stupňovitou hrobku S 3505, jejímž vlastníkem byl Merka, žijící až v době vlády posledního krále dynastie jménem Kaa.) Z Andžibovy hrobky X v Abedžu zbyla jen jáma s pohřební komorou, malou vedlejší místností a krátkým vstupním schodištěm, ve srovnání s ostatními je poměrně malá. Superstruktura měřila asi 16x9 m (Zamarovský), kolem ní bylo nalezeno 64 vedlejších hrobů.
134 – Plán Andžibovy hrobky X v Abedžu 135, 136 – Detaily nádob z hrobky X v Abedžu; vlevo s Andžibovým serechem, vpravo se jménem Merbiap
8. [18.] Semerchet Semsem Hor: mr-s-X; znaky se čtou v pořadí: s-mr-X(.t) – Semerchet
Obě paní: iri (determinativ vyjadřující držení či výkon moci; čtení „Iri“ je krajně nejisté)
TP II,18: s-m-s-m – Semsem, 72 roků
Manehto: Semempsés, 18 roků (Iulius Africanus i Eusebius) Varianta Horova jména: Semerkhet Varianta jména z TP: Semsu Varianta Manehtova jména: Mempses Semerchet snad byl příslušníkem dynastie jen po matce, která se vdala za jeho předchůdce Andžiba, a vedl se svým nevlastním otcem boje o moc. Není jasné, kdo z nich byl z hlediska legitimity v právu, možná ani jeden. Následující král Kaa považoval Semercheta za uzurpátora (a mohl by být v těchto souvislostech pokládán za Andžibova vlastního syna).
Turínský papyrus připisuje Semerchetovi nepravděpodobných 72 let vlády, Abedžský a Sakkárský seznam jeho jméno neuvádějí, podle káhirského fragmentu Palermského seznamu vládl 9 let, podle výpisků z Manehta 18 let. Iulius Africanus zachoval zmínku, že „za jeho vlády postihla zemi velká pohroma“, ale o jejím charakteru nic nedodává. Egyptologové se domnívají, že Semerchetova vláda se překrývala bu s Andžibovou, nebo Kaaovou. Jeho jméno se objevuje na některých nádobách nalezených pod Džoserovou pyramidou. Starší badatelé mu přisuzovali silně poškozený skalní nápis ve Vádí Maghára na Sinaji, ukázalo se však, že graffito nechal zhotovit král 3. dynastie s podobně znějícím jménem Sechemchet. „Královská“ mastaba v Sakkáře ze Semerchetovy doby nebyla identifikována. Ze Semerchetovy hrobky U v Abedžu (označované též W) se dochovala jen hluboká jáma o vnitřních rozměrech 16,4x7,5 m, tlouška cihlové vyzdívky se pohybuje mezi 1,5 a 1,8 m. Zvláštností je umístění 68 vedlejších hrobů do těsného sousedství pohřební komory, na níž jsou jakoby „nalepeny“ ze všech čtyř stran, s malými mezerami pro vchod na severovýchodě a také u protilehlého rohu na jihozápadě. 137, 138, 139 – Vlevo destička („visačka“) z hrobky U v Abedžu se Semerchetovým jménem nebtej v podobě determinativu vyjadřujícího držení či výkon moci, jehož čtení není známo; uprostřed destička z hrobky Q v Abedžu (patřící králi Kaaovi) se Semerchetovým serechem uprostřed a menším Kaaovým vpravo nahoře; vpravo její rekonstrukce 140 – Plán Semerchetovy hrobky U v Abedžu
141 – Pohřební stéla ze Semerchetovy hrobky U v Abedžu
9. [19.] Kaa Kebehu Hor: q(A)-a – Kaa
Obě paní: q(A)-a – Kaa
TP II,19: [q]-b-H – [Ke]beh, 63 roků; ztracený znak je doplněn podle jiných pramenů
Jiné seznamy: q-b-H-w – Kebehu
Manehto: Bienechés (Iulius Africanus); Abienthés (Eusebius) Varianty Horova jména: Ka’a; Qaa; Qa-a; Qa’a Varianta jména Obě paní: Sen Varianty jména z královských seznamů: Qebeh; Qebehu Varianty Eusebiova jména: Ubienthes; Vibenthis
První dynastii uzavírá král Kaa, jehož jméno někteří autoři považují za nesklonné, v genitivním tvaru píší „Kaa“ místo „Kaae“ (podle vzoru „muž“) nebo „Kaay“ (podle vzoru „předseda“), případně „Kaaa“ (podle vzoru „pán“), a způsobují tak zmatek, který může vést k záměně s králem jménem „Ka“ z 0. dynastie. Těžko říci, kterou z naznačených deklinací je možno považovat za gramaticky správnou, jednoznačnější jsou však určitě první dvě. Kaaovy serechy se vyskytují na celé řadě památek včetně nádob nalezených pod Džoserovou pyramidou. Je uveden na Sakkárském i Abedžském seznamu, na Turínském papyru se mu přisuzuje 63 let vlády. Zajímavou neshodu vykazují výpisky z Manehta: podle Iulia Africana byl posledním králem 1. dynastie Bienechés, podle Eusebia Abienthés, obě verze jsou však zřejmě řeckými zkomoleninami téhož jména. Je s ním spojováno i odlišné jméno nebtej (Obě paní), zapisované ve dvou variantách – sn+n a sn-?, ale obě se čtou „Sen“ (význam posledního znaku znázorňujícího profil horní části obličeje není znám).
142 – Jiné Kaaovo jméno nebtej ve dvou variantách
Soudobou „královskou“ mastabu S 3505 v Sakkáře, kterou Zamarovský mylně datuje do doby Andžiba, objevil Emery roku 1954. Po Hemakově je druhou velkou hrobkou na tomto pohřebišti, jejíž majitel byl spolehlivě identifikován – patřila vysokému úředníkovi jménem Merka. Od předchozích se liší zvláštním tvarem a stavebním postupem, který bývá považován za předzvěst stupňovitých pyramid a zádušních chrámů (podrobně viz v oddílu Vybrané osoby 1. dynastie, heslo Merka). 143 – Detail fragmentu břidlicové nádoby s Kaaovým serechem z podzemí Džoserovy pyramidy
Kaaova hrobka Q v Abedžu se podobá Semerchetově, ale je pečlivěji postavena. Její identifikaci umožnil nález celé série popsaných destiček, zbytků nádob a zejména dvou nádherných, bohužel značně poškozených stél z černošedé břidlice s královým Horovým jménem. Symbolika na jedné stéle je zrcadlovým obrazem druhé, dohromady tvoří nepochybně pár a jsou tak důkazem, že pohřební stély u abedžských hrobek stály ve dvojicích. Mimořádně významným objevem je otisk pečetního válečku se jménem ochranného boha královské nekropole a výčtem králů od Narmera až po Kaau, o němž jsme se zmiňovali již v souvislosti se dvěma podobnými otisky z Denovy hrobky. Tento důležitý dokument je vlastně soudobým královským seznamem 1. dynastie, a tedy cenným pramenem pro relativní chronologii. 144, 145 – Vlevo zachovalejší ze dvou Kaaových párových pohřebních stél z Abedžu (Egyptské muzeum v Káhiře); vpravo centrální fragment druhé (University Museum, Philadelphia) 146, 147, 148 – Destičky („visačky“) z hrobky Q v Abedžu s Kaaovými serechy; na prostřední je i jméno nebtej Sen
149 – Rekonstrukce otisku pečetního válečku z Kaaovy hrobky Q v Abedžu s královskými jmény v sestupném pořadí (zleva doprava): ochranný bůh nekropole, Kaa, Semerchet, Andžib, Den, Džet, Džer, Aha, Narmer
Pohřební komora Kaaovy hrobky má rozměry přibližně 10x5 m (Zamarovský), zcela zničená superstruktura asi 30x20 m (tamtéž). Pouhých 26 vedlejších hrobů, obklopujících podobně jako u Semercheta velmi těsně pohřební komoru ze všech stran, je završením dlouhodobě klesajícího trendu a zároveň posledním známým případem tohoto druhu – za 2. dynastie se satelitní pohřby kolem královských hrobek již nevyskytují.
150 – Kaaova hrobka Q v Abedžu
NEZAŘAZENÍ KRÁLOVÉ Rekonstrukce linie králů Archaické doby stále ještě není definitivní. Kromě četných výhrad a nejasností, jimiž jsme se zabývali průběžně, o tom svědčí i archeologicky doložená, zatím však chronologicky nezařaditelná Horova jména Sneferka, Sechet a Ba, která Aidan Dodson v roce 1996 navrhl prozatímně umístit na přelom 1. a 2. dynastie, tedy mezi jména Kaa a Hetepsechemuej – a toto provizorium zde akceptujeme. Dodson patrně na základě nálezu Sneferkova serechu a Sechetova otisku pečetě ve vnitřních prostorách mastaby vysokého hodnostáře Merky, datované do vládního období posledního krále 1. dynastie, dospěl k logickému závěru, že Merka mohl po Kaaově smrti dále vykonávat svůj úřad pod vládou těchto jeho bezprostředních nástupců. Jméno Ba však v mastabě objeveno nebylo – je známo jen z nádob uložených v podzemí Džoserovy pyramidy ze 3. dynastie. Nabízí se úvaha, že Ba mohl vládnout až po Merkově smrti, tedy po Sneferkovi a Sechetovi (pomineme-li možnost, že se jeho jméno v dávno vyloupené hrobce prostě nemuselo dochovat). Někteří badatelé ho dokonce ztotožňují s Hetepsechemuejovým jménem Baunecer známým ze Sakkárského seznamu králů a Turínského papyru, tedy s prvním králem 2. dynastie. Odborníci na typologii nádob z Archaické doby však soudí, že Baovy nádoby jsou ranější. Navržena byla i jiná řešení, některá naopak s přesahem až do 3. dynastie, ale bez dalších relevantních nálezů není tento problém seriózně řešitelný a je vhodné ponechat jej prozatím otevřený.
A. [20.] Sneferka Hor: s-nfr-kA – Sneferka
TP: – Varianta Horova jména: Seneferka Archeologicky doložený král, pravděpodobně z 1. nebo 2. dynastie. Serech s jeho Horovým jménem na úlomku břidlice je znám z Merkovy mastaby S 3505 v Sakkáře a z jedné břidlicové nádoby z podzemí Džoserovy pyramidy. Nic bližšího o něm nevíme. 151 – Sneferkův serech na břidlicové nádobě nalezené v Merkově sakkárské mastabě S 3505 152 – Detail břidlicové nádoby z podzemí Džoserovy pyramidy se Sneferkovým serechem
B. [21.] Sechet Hor: ? – Sechet TP: – Varianta Horova jména: Sekhet Archeologicky doložený král, pravděpodobně z 1. nebo 2. dynastie. Málo zřetelný a diskutabilní otisk pečetě s jeho Horovým jménem je znám z Merkovy mastaby S 3505 v Sakkáře a ze serechu na jedné břidlicové nádobě z podzemí Džoserovy pyramidy. Nic bližšího o něm nevíme. 153 – Detail břidlicové nádoby z podzemí Džoserovy pyramidy se Sechetovým (?) serechem 154 – Rekonstrukce otisku pečetě z Merkovy sakkárské mastaby S 3505 s fragmentem Sechetova (?) serechu
C. [22.] Ba Hor: b+bA nebo b(A) – Ba
TP: –
Archeologicky doložený král, pravděpodobně z 1. nebo 2. dynastie. Podle Svelimovy teorie je totožný s třetím králem 3. dynastie (Teti z Abedžského seznamu, Túreis podle Manehta). Jeho Horovo jméno je známo jen z nádob nalezených pod Džoserovou pyramidou v Sakkáře. Nic bližšího o něm nevíme. 155, 156 – Rekonstrukce dvou serechů s Horovým jménem Ba
VYBRANÉ OSOBY 1. DYNASTIE Amka Vysoký úředník, jehož kariéra spojená s tituly zatím neznámého významu začala za krále Džera. Byl též zádušním knězem a nakonec administrátorem v západní deltě. V době krále Džeta už pravděpodobně nebyl naživu. Benerib Varianty jména: Berenib; Imaib „Králova dcera“, jejíž jméno je uvedeno na čtyřech nápisech nalezených v hrobce krále Ahy v Abedžu. Někdy bývá ztotožňována s královnou Neithotep. Hemaka Vysoký úředník za krále Dena. Vlastník nejstarší spolehlivě identifikované „královské“ mastaby S 3035 v Sakkáře, v níž Emery nalezl i zbytky pohřební výbavy (viz plán na obr. 78). Hemaka byl zřejmě provinciálním správcem Dolního Egypta, jeho kariéra však začala nenápadně a lze ji podrobně stopovat podle jeho titulů. Zpočátku byl administrátorem a kontrolorem na „královském statku“ jménem „Hertepichet“, později na větším a významnějším „Hersechentidžu“, ani jeden z nich však zatím neumíme lokalizovat. Získal důvěru krále a dopracoval se vysokého úřadu „nosiče pečeti“ (někdy se název této hodnosti překládá jako „kancléř“, jindy se ztotožňuje s titulem catej, v egyptologické hantýrce „vezír“). Nakonec dostal na starost královskou pokladnu a titul „Ten, který vládne v králově srdci“, naznačující jeho neobvykle důvěrnou vazbu s vládcem. (Viz též dřevěnou destičku z hrobky krále Dena, na níž je uvedeno i Hemakovo jméno – obr. 116.) 157 – Alabastrová nádoba ze Sakkáry (z hrobky S 3035 ?) se jménem Hemaka 158 – Dřevěný býčí roh z Hemakovy mastaby S 3035 v Sakkáře
Hemakova hrobka je považována za mistrovský kousek archaické architektury. Superstruktura zaujímá 2 plochu 57,3x26 m, tj. přibližně 1490 m , pohřební komora je vytesána v hloubce přes 10 m. Vyloupena byla už ve starověku, ale několik z celkem asi padesáti zazděných místností zlodějům uniklo, a tak padla část kořisti zcela výjimečně do rukou archeologů. Dochovaná část pohřební výbavy obsahovala stovky předmětů – nádoby z alabastru a břidlice, řemeslnické a zemědělské nástroje a nářadí, různé druhy zbraní, soubor 45 malovaných kotoučů patřících ke stolní hře, dva dosud nejstarší známé svitky papyru (bohužel nepopsané) aj. Mezi nejkrásnější předměty patří víko krabičky vyřezané z alabastru, podle nápisu sloužila k úschově zlaté soudcovské pečetě. Hemakova pohřební výbava, uložená v Egyptském muzeu v Káhiře, je největším existujícím souborem exponátů z Archaické doby. V hrobce byly i intruzivní pohřby lidských mumií, zavinutých do jemné tkaniny a uložených v dřevěných rakvích. Henithapi Varianta jména: Hent Vedlejší žena krále Ahy, podle záznamu na Palermských análech matka krále Džera. Herneit Pravděpodobně dcera velmože z Dolního Egypta, první manželka krále Džera. 159 – Rekonstrukce mastaby Džerovy manželky Herneit v Sakkáře podle Emeryho
Merka Vysoký úředník za krále Kaay. Vlastník „královské“ mastaby S 3505 v Sakkáře, kterou objevil Emery roku 1954 (viz plán na obr. 78). Po Hemakově je druhou velkou hrobkou na tomto pohřebišti, jejíž majitel byl spolehlivě identifikován.
Merka byl obdařen propracovanou titulaturou. Byl knězem „sem“ (význam termínu není znám), knězem boha Anupa a knězem bohyně Neit, z jejíhož tehdejšího vysokého postavení v egyptském panteonu někteří soudí, že patřil do královské rodiny. (Považuje se za pravděpodobné, že nejvyšší úřady v zemi byly obecně vyhrazeny jen blízkým příbuzným krále.) K jeho světským titulům patří „přívrženec krále“, „velitel královské lodi“, „správce královského paláce“ a „správce pouště“, k jehož povinnostem patřilo střežení hranic Egypta proti pronikání kočovníků a organizování výprav hledajících vzácnější stavební materiály v nehostinných oblastech mimo údolí Nilu. Merkova mastaba vykazuje řadu zajímavých stavebních inovací. Nad mimořádně prostornou podzemní komorou zastropenou dřevěnými trámy byla ze sušených cihel vybudována kompaktní obdélníková superstruktura bez vnitřních místností (tj. nikoli obvyklou komorovou metodou), která se směrem nahoru stupňovitě zmenšuje – základní z celkem asi dvaceti stupňů měřil v půdorysu 28x14 m, nejvyšší 14x7 m. Někteří badatelé se domnívají, že právě tato stavba se stala zdrojem inspirace architekta Imhotepa, který za 3. dynastie postavil první stupňovitou pyramidu v Sakkáře pro krále Džosera.
160 – Rekonstrukce Merkovy stupňovité mastaby S 3505 v Sakkáře podle Emeryho
V následující fázi byla hrobka na všech stranách obklopena sofistikovanými zdmi typu „palácového průčelí“, které zakrylo stupňovité jádro uzavírající pohřební komoru. Na západě a východě přiléhá toto pohledové zdivo k jádru velmi těsně, na jihu má od něj větší odstup a nejvíce je protaženo směrem na sever, kde je do něj vestavěna složitě strukturovaná soustava chodeb a místností sloužících zádušnímu kultu. Soustředění kultovních prostor do severní části mastaby je rovněž novinkou a bývá považováno za anticipaci pozdějšího uspořádání královských hrobových staveb, kdy se komplex určený pro obřady zcela osamostatnil a stal se architektonicky svébytným zádušním chrámem.
161 – Plán vnitřního uspořádání Merkovy mastaby S 3505 v Sakkáře
Ohradní ze kolem hrobky uzavírala prostor o velikosti asi 34x17 m a její koruna byla stejně vysoká jako sama mastaba – přibližně 5 m. V Merkově hrobce byly nalezeny serechy s Horovými jmény Sechet a Sneferka. Dodson tyto blíže neznámé krále provizorně zařadil na přelom 1. a 2. dynastie; vyšel z předpokladu, že Merka po Kaaově smrti vykonával svůj úřad ještě pod jejich vládou. Nebetku „Služebník“ krále Dena, jehož funkci spolehlivě neznáme. Vlastník menší mastaby v Sakkáře.
Sabaf Vysoký úředník krále Kaay – správce královského paláce, dozorce královských výnosů, dozorce „heb-sed“ (svátku „sed“) a správce královy hrobky. Byl pohřben v satelitní hrobce u Kaaova komplexu na královské nekropoli v Abedžu, kde byla nalezena jeho stéla.
