Bankéřská dynastie Rothschildů

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů

Bankéřská dynastie Rothschildů Bakalářská práce

Autor:

Miloš Kubal Finanční makléř

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Zbyněk Kalabis

Duben, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

podpis autora V Rokycanech, 2009-03-09

Miloš Kubal

1

Poděkování: Tímto bych velmi rád poděkoval panu Ing. Zbyňku Kalabisovi za vedení při zpracovávání této bakalářské práce, za jeho podnětné nápady a rady.

2

Anotace práce: Cílem této práce je chronologické sestavení nejvýznamnějších mezníků v historii bankovní dynastie Rothschildů. Jak získali, spravovali svůj majetek. Popsat a zhodnotit jejich vliv a význam na evropské i světové dění.

Annotation of the work: The aim of this work is a chronological compilation of the most important milestones in the history of Rothschild banking dynasty. How they acquired, managed their assets. To describe and assess their influence and importance of he European and world events.

3

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 6 1.

2.

Kořeny, vznik a vzestup dynastie ................................................................................................. 7 1.1.

Židé ve Frankfurtu ................................................................................................................... 7

1.2.

Předkové bankéřů ................................................................................................................... 8

1.3.

Mayer Amschel ........................................................................................................................ 8

1.4.

Nathan Rothschild a Anglie ................................................................................................... 12

1.5.

Rothschildové využívají Vilémův majetek ............................................................................. 13

1.6.

Období konce vlády Napoleona ............................................................................................ 14

Dynastie v 19. Století ................................................................................................................... 18 2.1.

Odvrácení krize v Anglii ......................................................................................................... 19

2.2.

Posílení pozic ve Francii ......................................................................................................... 20

2.3.

Aktivity ve Španělsku ............................................................................................................. 20

2.4.

Smrt Nathana ........................................................................................................................ 20

2.5.

Financování železnic .............................................................................................................. 21

2.6.

Působení Rothschildů v moravském a slezském regionu ...................................................... 22

2.7.

Revoluční rok 1948 ................................................................................................................ 27

2.8.

Boj o pozice ve Francii ........................................................................................................... 28

2.9.

Aktivity v zámoří .................................................................................................................... 32

2.10.

2.10.1.

Suezský průplav .............................................................................................. 33

2.10.2.

Rio Tinto ......................................................................................................... 34

2.10.3.

Diamantové doly v Jižní Africe ...................................................................... 34

2.11. 3.

Financování významných projektů 70. A 80. let ................................................................ 33

Přes přelom 19. a 20. století.............................................................................................. 35

Rothschildové ve 2O. a 21. Století .............................................................................................. 36 3.1.

Zánik frankfurtského domu ................................................................................................... 36

3.2.

Ropná pole u Kaspického moře ............................................................................................. 36

3.3.

Osídlování Palestiny .............................................................................................................. 37

3.4.

Rothschildové za 1. světové války ......................................................................................... 38

3.5.

Goldfixing 1919...................................................................................................................... 39

3.6.

Meziválečné období .............................................................................................................. 40

3.7.

V období nacismu .................................................................................................................. 41

4

3.8.

Reorganizace ......................................................................................................................... 43

3.9.

Investice v Kanadě ................................................................................................................. 44

3.10.

Imétal................................................................................................................................. 44

3.11.

Znárodnění ve Francii ........................................................................................................ 46

3.12.

Rozkol v Londýně ............................................................................................................... 47

3.13.

Privatizace v Británii .......................................................................................................... 48

3.14.

Znovuzrození francouzské banky ...................................................................................... 49

3.15.

Současnost ......................................................................................................................... 50

Závěr ..................................................................................................................................................... 53

5

Úvod V této práci mapuji chronologicky historii bankéřské dynastie Rothschildů. Popisuji a hodnotím význam této rozvětvené rodiny v historických a politických souvislostech. Zaměřuji se na nejdůležitější mezníky a ekonomické transakce v průběhu jejího působení. V první kapitole popisuji počátky dynastie započaté zakladatelem Mayerem Amschelem Rothschildem a zabývám se způsobem, jakým nabyla kapitál do roku 1815. Ve druhé kapitole sleduji aktivity Rothschildů na vrcholu moci během 19. století. Třetí kapitola se zabývá obdobím 20. století do současnosti.

6

1. Kořeny, vznik a vzestup dynastie Historie jedné z nejslavnějších rodinných dynastií začíná v německém Frankfurtu, z něhož se svojí pílí, houževnatostí a vytrvalostí propracují k jedněm z nejvlivnějších bankéřů moderní doby.

1.1.

Židé ve Frankfurtu

Frankfurt, od roku 1356 podle zlaté buly královské město, se vždy pro svoji výhodnou polohu nedaleko francouzských a holandských hranic a blízkosti rýnské vodní cesty se stával křižovatkou obchodních cest a lákadlem obchodníků od raných počátků. Zde se také proto přirozeně usazovali Židé, kteří měli píli a nadání pro obchod. Zpočátku nemělo původní frankfurtské obyvatelstvo námitek proti nastěhování Židů, ale posléze, když židovští obchodníci jim svým stále vyvíjejícím se podnikáním ubírali zisky, přikročilo většinové obyvatelstvo k restrikcím. Ve 14. století si prakticky koupilo majetnické právo nad Židy. Kolem roku 1460 bylo nařízeno, že se Židé mají opustit všechny dosavadní příbytky a přesunout se do zvláštní části mezi hradbami a příkopem, kde byla založeno Židovské město. Tato městská část se územně nezvětšovala a stávala se čím dál tím víc přelidněnější. Přestože je obyvatelé vystrnadili prakticky z Frankfurtu, chtěli je vypudit úplně. V 17. století při pogromu, kdy došlo ke vraždění a plenění, se jim to podařilo. Ale Židé se přesto vrátili. Museli se však podrobit různým předpisům, například omezení počtu rodin pobývající ch v ghettu, sňatků uskutečněných v jednom roce. Další sňatek nad stanovený počet byl povolen pouze poté, co nějaká rodina vymřela. Jiné ustanovení jim zakazovalo provozovat řemesla, orbu. Město mohli navštěvovat pouze za účelem obchodování, manželky nesměly navštěvovat frankfurtské obchůdky, děti měly zakázáno si hrát na frankfurtských náměstích. Ghetto nesměli Židé opouštět v neděli a ve svátcích. Jejich společenská vážnost byla tedy pranepatrná. Počátkem 18. století byla židovská čtvrť zcela zastavena domy a obchůdky podél Judengasse- Židovské ulice, která byla vtěsnána mezi úzké ulice starého Frankfurtu a moderní čtvrtí, na kterou se podle nařízení z 1702 nemohli obyvatelé ani dívat ze svých příbytků, a proto jim byli zazděny okna směřující do této čtvrti. A ani po požáru v roce 1711 se podmínky v ghettu výrazně nezměnily

7

1.2.

Předkové bankéřů

Z těchto tvrdých podmínek pocházejí předkové slavného rodu Rothschildů. První zmínka se vyskytovala na přeplněném židovském hřbitově, který byl roku 1828 uzavřen. Na jednom náhrobním kamenu bylo vyryto jméno Issak Elchanan s datem úmrtí 1585. O tomto člověku je pouze známo, že někdy během let 1550-60 získal někde v Judengasse dům. Původně zde domy nebyly číslovány, ale byly označovány nějakým znamením nebo barevným štítem. Isaakův dům byl označen červeným štítem, německy rot (er) Schild. Isaakovi potomci měli sice mnoho různých jmen, ale podle svého rodného domu si říkávali Rothschildové a to i poté co se přibližně o 100 let později přestěhoval Naftali Hirz zum rothen Schild ze starého, opotřebovaného domu, který dal rodině jméno do nového. Isaakovi potomci živící se hlavně obchodem a později též směnárenstvím, se pravděpodobně o své rodiny uměli slušně postarat a v malém ghettu systematicky rozmnožovali svůj majetek. Ve čtyřicátých letech byl hlavou rodiny Rothschildů Amschel Moses, obchodník se všemi různými druhy zboží. A také po svém otci vlastnící směnárnu. Německo bylo v polovině 18. století rozloženo na více než dvě stě knížectví a vévodství a dalších okolo padesáti svobodných měst, mezi nimi i Frankfurt, razící si vlastní mince. Finančníci, kteří uměli správně porovnávat pravost a hodnotu těchto mincí, byli velice žádáni, zvláště v takovém obchodním centru jako byl Frankfurt. Obchodníci pomalu při jakékoliv cestě museli vyhledávat směnárenské služby. Amschel Moses také opatrně nahlédl do bankovního světa, prostřednictvím jiného rodáka Judengasse Jossefa Susse Oppenheima, který dokázal uniknout ponížení v ghettu a svým finančním nadáním se vypracoval až na místo ministra financí vévody Württemberského. Amschel Moses, který s ním vyhledával společenské styky, byl posléze zapojen do jeho obchodování. I když byl Oppenheim po vévodově smrti popraven, Amschelovi to zjevně výrazněji neuškodilo.

1.3.

Mayer Amschel

Založil rodinu a v roce 1744 se mu narodil první syn Mayer Amschel. Od brzkého věku je veden k samostatnosti, již v deseti letech je zasvěcován do obchodování s mincemi. Je poslán na výchovu do dvou set kilometrů vzdálené rabínské školy ve Furthu, kde má začít naplňovat otcův sen, stát se židovským rabínem. Když je chlapci dvanáct let, Amschel Moses umírá a po osmi měsících ho následuje jeho matka, která umírá na spalničkovou epidemii v Judengasse. Chlapec je poslán do Hannoveru k příbuzným Oppenheima, kde posléze získává zkušenosti v jejich bankovním domě. Zde stráví šest let. Pravděpodobně inspirován z otcova obchodu se snaží získat konexe bohatých a mocných. Objevuje též jejich zálibu ve sběratelství starých mincí. Chce se stát odborníkem v této oblasti, vlastnit a 8

rozšiřovat svoji vlastní sbírku. Využívá své vědomosti nabyté v raném dětství z obchodu svého otce a poměrně brzy dokazuje široký přehled v tomto oboru. Dokáže se seznámit s generálem von Estorffem, nadšeným sběratelem a poradcem Viléma Hessenského, hraběte z Hannau a dědice knížectví Hesensko- kasselského tůnu. Snaží se zásobovat Viléma zajímavými sběratelskými skvosty, nikoliv za účelem zisku, ale aby mu prokazoval své schopnosti a tím si získal jeho důvěru. Předkové Viléma nashromáždili obrovský majetek, hlavně na válkách. Vycvičené vojáky dodávali bojujícím stranám za peníze a za každého zabitého vojáka dostávali zvláštní prémii. Již v roce 1776 prodal Vilém do Anglie celý vycvičený pluk, který měl být použit v Americe proti vzbouřeným koloniím. Toto jmění též rozmnožovali výhodnými dynastickými sňatky. Vilém, vnuk Jiřího II. Anglického, bratrancem Jiřího III., si v roce 1769 bere dánskou princeznu Karolinu. Kassel se v té době stává jedno nejkrásnějších měst severního Německa zásluhou tohoto rodu, který patří k nejbohatším v Evropě. Vilém se usazuje v paláci v Hannau, které se nachází nedaleko Frankfurtu, kam se Mayer Amschel vrací, aby jako nejstarší syn v Judengasse vedl rodinný obchod. Využívá hlavně své kontakty z Hannoveru, obchoduje prakticky se vším, co se objevuje na frankfurtských trzích, a samozřejmě se dále věnuje směnárenské a sběratelské činnosti. Investuje do vybraného, luxusního zboží, které je lákadlem pro bohaté klienty. Odkupuje od šlechticů potřebujících peníze jejich sbírky mincí. Sestavuje z nich své katalogy, které zasílá i na šlechtické dvory, které i sám objíždí. Trpělivě buduje nové a nové kontakty. Snaží se být neustále ve spojení s Vilémem, který jako zdatný obchodník navštěvuje již tehdy vyhlášené frankfurtské veletrhy a při každé příležitosti mu nabízet své zboží. Díky službám pro rod Thurn- Taxisů nepřímo proniká na císařský dvůr. Se svojí stále se rozrůstající klientelou na stále větším území si uvědomuje důležitost informačního a komunikačního systému a začíná rozprostírat síť svých kurýrů. V roce 1769, ve svých 25 letech, po několika žádostech se mu dostává možnost používat titul dvorního dodavatele knížectví Hesensko- kasselského. Tím prudce vzrůstá prestiž jeho podniku a přitahuje další klientelu. Rok poté si bere sedmnáctiletou dceru obchodníka z Judengasse Salomona Barucha Snappera, Gutle. Tato skromná žena se stane Mayerovo výraznou celoživotní oporou, porodí mu neuvěřitelných 19 novorozenců, z toho pouze 10 se jich dožije dětského věku, 5 synů a 5 dcer. První dcera Schonge Jeannette se mladým manželům narodí v roce 1771, poté v letech 1773, 1774 a 1775 následují synové, kteří dostanou jména Amschel, Salomon a Nathan. V prvních 22 letech manželství přibližně každých šestnáct měsíců porodí Gutle jedno dítě. Mezi nimi ještě v roce 1788 Carla Mayera a v roce 1792 svého posledního syna Jakoba, jenž se později přejmenuje na Jamese. Jak z uvedených 9

údajů vyplývá, Gutle byla zcela zaměstnána výchovou svých dětí a domácností. Zatímco Mayer provozoval obchod se svým mladším bratrem Kalmanem, který je ale nemocen a umírá v roce 1782. Gutle zůstává v Judengasse i poté, co její potomci opustí rodné hnízdo. V domě Grünes Schild, do kterého se rodina stěhuje na začátku osmdesátých let, prožije téměř celý svůj život. Pozdější nabídky svých bohatých synů na honosnější bydlení odmítá. Po smrti manžela, kterého přežije o 37 let, se zde dožívá úctyhodného věku 96 let. Dům zůstává jediný původní po likvidaci ghetta a je v něm po Gutlině smrti vybudováno muzeum, které je zničeno až během spojeneckého náletu na Frakfurt během 2. světové války. V osmdesátých letech je Evropa protkána osvíceneckou filozofií. Císař Josef II. vydává toleranční patent, který mimo jiné dovoluje Židům se více začlenit do společnosti, zrušuje některá diskriminační omezení. Mayer Amschel si dobře uvědomuje, co tato opatření přináší pro další rozvoj jeho obchodu. V 70. a 80. letech se trpělivě snaží rozvíjet svůj obchod o zboží, které dováží také z Anglie. Zaměřuje se hlavně na budování úzkých vztahů s Karlem Friedrichem Buderusem, hlavním finančním agentem Viléma. Jeho hlavním cílem je se stát bankéřem Vilémovým, snaží se ho přesvědčit o své finanční připravenosti pro tuto činnost. Chce jít příkladem Oppenheimů, aby se vymanil se stísněných podmínek ghetta. Hlavní činností bankéřů v té době bylo diskontování směnek. Směnka umožňovala velké obchodní transakce, bez toho, aby se přepravovalo velké množství zlata. Každou směnku vystavěnou institucí nebo osobou s dobrým finančním postavením, mohl směnečník vyměnit za hotovost. V praxi se směnky předkládaly místním bankéřům, kteří za ně vypláceli hotovost pod nominální hodnoty a účtovali si za své služby provizi. Poté si směnku v době splatnosti propláceli směnku za nominální hodnotu. Diskontní sazby a provize podléhaly ekonomickým a politickým vlivům. Mezi bankéři a obchodníky byla samozřejmě obrovský zájem podílet se na tomto obchodě, protože kromě zisku si získávali přízeň budoucího vlivného vládce. V osmdesátých letech se však Mayer Amschel na tomto obchodu výrazněji nepodílel. Situace se mu ještě více zkomplikovala, když umírá Vilémův otec Bedřich a Vilém se odebírá do vzdáleného Kasselu vládnout. Ale shromažďuje velkou sbírku mincí a uměleckých děl, kterými chce ohromit Viléma a prodává mu ji za výtečnou cenu, slibující si od něho větší přízeň. Tento krok zatím stačí pouze k udržení kontaktu. Stále se nedostává k svému hlavnímu cíli diskontování směnek ve velkém. Mezitím dochází ve Francii k revolučním bouřím vrcholícím v roce 1789 dobytím Bastily. V roce 1791 je vyhlášen ve Francii zákon, deklarující všem občanům, kteří složí občanskou přísahu a splní si své povinnosti zakotvené v ústavě, právo požívat všech výhod, které ústava zaručuje. Zásady svobody, rovnosti, bratrství se obávají šlechtické rody po celé 10

Evropě. Rakouský císař v alianci s pruským králem vyvolává válku s Francií, ta po počátečních úspěších končí porážkou tohoto vojska v roce 1792 u Valmy. Odveta na sebe nenechá dlouho čekat a francouzská vojska překračují Rýn a Frankfurt před obavou zničení otvírá brány. Na začátku tohoto roku se manželům Rothschildovým narodil poslední syn Jakob. Ještě koncem tohoto roku je však Frankfurt osvobozen hesenskými a pruskými oddíly. Po obsazení francouzskými vojsky byla uzavřena i nejdůležitější burza na evropském kontinentě v Amsterdamu. To nepřímo pomáhá Frankfurtu, kde se na místní burzu přemisťuje těžiště obchodů v Evropě. Válečné události vyžadují zvýšené množství peněz a dodávek zboží, čímž jsou stále častěji pověřováni bankéři a obchodníci včetně Rothschildů. V té době na doporučení svého dvořane Buderuse oslovuje Vilém Rothschilda o krátkodobý úvěr. Konečně se tedy dostává mezi vybrané agenty, kteří mohou manipulovat s velkými finančními obnosy jednoho z nejbohatších panovníků v Evropě. Vilém v té době vyzbrojuje armádu a spotřebovává obrovské množství kapitálu, ale část je vázána v anglických investicích, ke kterým nemá přístup. Proto žádá bankéře o krátkodobé úvěry, ale ne všichni jeho stávající finančníci jsou schopni jeho požadavky splnit. Bohatí majitelé buď nebyli ochotni riskovat, nebo své zlato schovávali a opouštěli zemi před francouzskými vojsky. Mnozí byli odříznuti od svých obchodních kontaktů, proto měli co dělat, aby své podniky udrželi v chodu. A nemohli vypomáhat Vilémovi krátkodobými úvěry. Když se tedy v roce 1794 Vilém obrací na dosavadní finančníky s žádostí o 150 tisíc zlatých za peníze, může tuto žádost splnit pouze konsorcium, kterým je členem i Rothschild1. V roce 1795 se po basilejském míru je Prusko nuceno z války proti Francii stáhnout a Rakousko se nestačilo bránit soustředěného náporu mladého generála Napoleona. Frankfurt je znovu obležen, tentokrát nekapituluje, je ostřelován, Judengasse propukl požár, ale Rothschildův dům, přestože je poškozen, uniká zkáze. Vilém a tím i Hesensko- Kasselsko se stahuje z války. Přeorientovává se na obchodní aktivity a půjčuje za úroky ze svého obrovského majetku od všech možných obchodníků až po rakouského císaře. Císař nutně potřebuje peníze na financování války a Vilém touží po titulu lankraběte a nových územích. Tyto transakce musí probíhat v utajení před francouzskými odvetnými opatřeními, proto musí Vilém využívat prostředníků, mezi nimi Rothschildů. Rothschildové se propracovávají mezi nejbohatší obchodníky Frankfurtu. V tomto čase jsou do obchodu už plně zapojeni tři nejstarší synové Amschel, Salomon a Nathan. Otec jim předával své zkušenosti a

1

WILSON Derek. Rothschildové- Příběh bohatství a moci. 1. vydání. Praha: vydavatelství Svoboda- Libertas, 1993, str. 24

11

motivoval je podílem na zisku i ztrátách. Svou nejstarší dceru ani jejího manžela ani jiné příbuzné, kromě manželek svých synů, do svého obchodu nezasvěcoval. Jako první z nich pracovala v obchodě manželka Amschela, Eva Hannau. Tento trend pokračoval i v dalších pokoleních, kdy rozšiřující majetek je udržován sňatky mezi příbuznými. Ke konci 18. století mají Rothschildové rozprostřenou svoji obchodní síť s propracovanou firemní službou a pobočkami v Amsterdamu a obchodními styky v Londýně. Na přelomu století Mayer Amschel poukazuje na své zásluhy během války v zprostředkovávání finanční služby spojencům rakouského císaře. A po žádosti je jmenován 29. ledna 1800 císařským korunním agentem. Tím se stává jedním z prvních obchodníků, opravdových bankéřů nového typu. A to na prahu období průmyslového rozvoje vytvářející nové třídy podnikatelů a projektů potřebující finanční zajištění.

1.4.

Nathan Rothschild a Anglie

V roce 1798 opouští první ze synů, Nathan Mayer, prostory Judengasse. V této době je kontinentální Evropa zmožená válkou omezuje výrobu o to má větší nároky na spotřebu, kterou částečně uspokojuje Anglie. Nathan si proto uvědomuje velké šance pro obchodování a opouští vybaven jměním stísněné prostory frankfurtské Judengasse s vizí založit se svým švagrem Benediktem Worsem obchod na dovoz textilu. Anglie byla v té době místem obchodu zaslíbená. Komodity zasílané přímo s ostrova, nebo jeho prostřednictvím s kolonií, byly ve svobodném Frankfurtu, v té době jakémsi skladišti Evropy, velice žádané. Obchodníci ve Frankfurtu jsou vydáni napospas zprostředkovatelů omlouvající stále zvyšování ceny způsobené válkou. Proto se také může Nathan stát zástupce domu Rothschildů v Londýně. Vyráží bez znalosti anglického jazyka, je ale patrně nejnadanější pro obchod ze synů Rothschildových. První měsíce tráví v Londýně u obchodních partnerů Mayera L. B. Cohena a Leviho Salomonse. Poté kdy se seznamuje s prostředím a obchodními zvyky, přesunuje se do Manchesteru. Kde využívá nepružnosti obchodníků a přichází s mobilními penězi, kterými platí okamžitě řemeslníkům. Též jim dodává vlastní materiál na výrobu, čímž snižuje cenu. Velkým problémem je hledání obchodních cest na kontinent. Musí neustále sledovat komunikace, zda nejsou hlídána francouzskými vojsky. Proto zaměstnává stále se rozrůstající síť kurýrů, pomáhajícímu získávat rychlé informace a dopravu. V prvních letech si musel Nathan také často půjčovat, ale posléze se mu začalo dařit a neustále rozšiřoval svůj sortiment zásobující Evropu. Prosazuje se nejen jako zdatný obchodník, ale proniká i jako finančník na trh. 12

Diskontuje směnky s menšími provizemi než většina bankovních domů. Plně se asimiluje nejen jako obchodník, ale svým sňatkem s Hannah Cohenovou, dcerou předního londýnského finančníka, se stává součástí smetánky židovské společnosti v Londýně.

1.5.

Rothschildové využívají Vilémův majetek

Mezitím se stále v celoevropském měřítku dostává do popředí expanzivní politika francouzského generála Napoleona. Rozšiřování Napoleonovi moci se snaží zabránit koalice Rakouska, Pruska a Ruska, kterou finančně podporuje Vilém, ale též vyjednává s Francouzy. Jde mu hlavně o své vlastní finanční a mocenské zájmy. Při těchto obrovských půjčkách získávají na provizích čím dál tím větší částky a konexe jeho zprostředkovatelé, tedy Rothschildové. Vilém, který si nechce rozhněvat ani Angličany, ukládá na úrok a půjčuje nezanedbatelné sumy i tam. Mezi další velké jeho dlužníky patří Dánsko. V roce 1805 zaznamenává koalice zdrcující porážky u Slavkova a Jeny. Napoleon posunuje hranice ve svůj prospěch. V roce 1806 vzniká Rýnský spolek, což je jakýsi protektorát. Toto území zahrnuje Hesensko- Kasselské knížectví i Frankfurt. Napoleon dobře vnímal činnost kurfiřta Viléma a rozsah jeho bohatství a po počáteční snaze ho získat na svoji stranu, chce Viléma potrestat a získat jeho bohatství. Vilém opouští Kassel a snaží se zachránit, co se dá. Ukrývá své bohatství a důležité dokumenty. Ty zatím nesvěřuje nikomu jinému, ale po nějakém čase, když se dostává do finančních potíží je nucen využít služby Rothschildů, aby vyzvedli jeho majetek a důležité obchodní dokumenty. Ty jsou podle legendy schovány v Judengasse. Během příchodu francouzské armády nejsou nalezeny, ale Francouzi zabavují většinu Rothschildovo majetku. A po odchodu armády z Frankfurtu musí opět obnovovat své kontakty a začíná k tomu využívat Vilémových peněz. Rothschildové jsou pověřeni vymáháním dluhů z půjček a Amschel s Carlem objíždí dlužníky a Vilémovým jménem vyzvedávají pohledávky. Vilém za svého vyhnanství neustále potřebuje finanční prostředky na financování nejen svého nákladného života, ale i k přípravě povstání. V roce 1809 je tento špatně připravený pokus potlačen a Rothschildové jsou podrobeni výslechu. Velkou část svého majetku má ze svého financování v Londýně a uvažuje, jestli má někoho pověřit správou tohoto obrovského majetku. Chce je uložit do bezpečných státních dluhopisů a v roce 1808 pověřuje touto transakcí Nathana v Londýně. Ten po první částce 150 000 liber žádá Viléma o další uvolnění2. Vilém se ale zdráhá, protože ještě se mu nedostává potvrzení o bezpečném uložení v britských cenných papírech. Obává se též, naprosto oprávněně, jestli Nathan nevyužívá jeho majetku pro vlastní obchodní účely. Po vyjednávání 2

WILSON Derek. Rothschildové- Příběh bohatství a moci. 1. vydání. Praha: vydavatelství Svoboda- Libertas, 1993, str. 43

13

uvolňuje další částku. Nathan v té obě uskutečňuje vysoké transakce na burze, a protože je mimořádný finančník vydělává obrovské peníze. Tyto transakce nejde tak zcela bezpečně zrekonstruovat, ale pravděpodobně vydělává hlavně na investicích do zlata a operacemi se státními dluhopisy. Anglie je tou dobou financováním války proti Napoleonovi, následnou blokádou a opakovanou neúrodou zasažena inflací. Po vyčerpávajících bojích u Trafalgaru a financování povstání v Portugalsku je státní kasa zatížena půjčkami a kvete obchod s dluhopisy. Kdo tomuto obchodu rozumí, může na tom vydělávat obrovské jmění. Vláda opustila zlatý standart a bankovky prohlásila za zákonné platidlo. To se projevilo v neustálém zvyšování hodnoty zlatých mincí. V té době Nathan končí se svým podnikem v Manchesteru, pravděpodobně vyplácí svého švagra, protože o něm už není ve spojení s Rothschildy zmínka. A přeorientovává se na burzovní transakce a pouští se do vysoce riskantních operací s čistým mincovním kovem. Od svých bratří má neustále aktualizovaný přehled o cenách kovů na kontinentu, jednotlivém druhu zboží, akcií a tyto informace hodlá využít ve svůj prospěch. Proto ale musí najít skulinku v blokádě Anglie vyhlášenou Napoleonem v roce 1806, který se po porážce v námořní bitvě u Trafalgaru uchyluje k tomuto kroku. Najímá si za štědré provize kapitány schopné nést riziko těchto operací. Trh, zvláště s drahými kovy, měl velké výkyvy. A kapitánům najímaných bohatými obchodníky se vyplácelo riskovat a hledat malé nehlídané přístavy pro vykládání transportu žádaných komodit. Nathan pravděpodobně nejvíce využívá služeb loďaře Cullena, protože potomci byli v pozdější době zaměstnáni u Nathanových synů.

1.6.

Období konce vlády Napoleona

V roce 1810 Napoleon pootvírá možnosti obchodu s Anglií a otevírá zvláštní celnici v Gravelines. Kde je možné přivážet zboží na kontinent. Nejmladší James a Salomon čím dál více navštěvují toto místo a James už Francii pobývá skoro nepřetržitě. Je třeba pro další rozvoj obchodu získat trvalé povolení pobytu a James dostává prostřednictvím frankfurtského velkovévody Dalberga pas. James se trvale usazuje v Paříži a je neustále v kontaktu se svým bratrem Nathanem z nepřátelského Londýna prostřednictvím stále propracovanější kurýrní služby. Roky války jsou samozřejmě příznačné pro značné změny akcií a komodit a můžou vést k velkému zbohatnutí nebo naopak. Nathan, který se měl pro obchod nesporný až geniální talent, se tuto dobu rozhodl maximálně využít pro svůj prospěch. Veškeré své úsilí teď věnuje pašování zlata na kontinent. Zlato, nejčastěji přepravováno v podobě anglických guineí . Aby se utajila účast Nathana, jsou všechny obchody v Evropě zprostředkovávány prostřednictvím frankfurtské firmy otce. Rothschildové si berou velký úvěr u dvou velkých obchodních bank v Dunkerque. James zlato přivezené kapitány, najmuté Nathanem, vyzvedává a platí za 14

ně směnkami vystavené na londýnské firmy. Poté je zlato uloženo v předních bankách Paříže, odtud je mohli bratři používat k zakoupení směnek, vystavených na kteroukoliv evropskou banku. Francouzské vládě toto počínání nemohlo uniknout a James se tímto počínáním ani nijak zvlášť netajil. Pro vládu to byl naopak signál, že se anglická ekonomika hroutí a obchodníci vyváží svůj majetek z ostrova. Ale za žádných okolností se Francouzi neměli dozvědět, zboží proudí i druhým směrem, natož to, že finance z tohoto obchodu slouží k financování anglických státních dluhopisů. Doba, kdy Rothschildové spravovali cenné papíry, přechází na dobu, kdy začínají nakupovat své vlastní cenné papíry. Londýnská administrativa se rozhoduje pokračovat ve válce a to si vyžaduje velké množství půjček. A Nathan svými obchody je schopen velké množství peněz zajistit. Anglie vede válku s Francií na pyrenejském poloostrově. Wellingtonova armáda trpí nedostatkem peněz, je třeba najít cestu financování. Přeprava přes Biskajský záliv je riskantní a Francie blokuje spojení se Španělskem. Wellington, který už několik měsíců nebyl schopen vyplácet žold, si půjčuje na směnky peníze od španělských, sicilských a maltských bank. Welimgton je nucen vydat směnky, Nathan jich za velice příznivou cenu skupuje velké množství. Ty si nechá vyplácet od britské státní pokladny3. Získané peníze, převážně guinee, převáží osvědčenými cestami do Francie. Zde je vyzvedával většinou James, někdy Carl nebo Salomon. Poté byly uloženy v pařížských bankovních domech. Bratři obdrželi směnky na španělské, sicilské nebo maltské bankéře. Tyto cenné papíry byly prostřednictvím obchodníku tajně předávány Welingtonovi. Tak tedy peníze vykonávaly pouze krátkou cestu z Londýna do Paříže a prostřednictvím styků obchodní sítě financovaly anglickou armádu ve Španělsku. Nathan má už takový věhlas, že s Johnem Charlesem Herriesem vypracovává plán pozdějších fází pyrenejské operace. V roce 1812 se Napoleon, který si už podmanil velkou část Evropy, rozhoduje pro napadení Ruska. V tu dobu už starý pan Mayer Amschel je těžce nemocen a na podzim umírá. Může se směle ohlídnout za svým životem, vybudoval silný prosperující podnik ve Frankfurtu a své syny zasvětil do obchodu, ale asi sám netušil, jak využijí potenciál, jenž vybudoval. Hodně se též zasloužil o zrovnoprávnění frankfurtských Židů, což se mu na sklonku života i díky napoleonské politice, udržující klid a jednotu v císařství podařilo. Ve své závěti zaopatřuje vdovu Guttle velkorysým doživotním zaopatřením, nabádá své syny k rozvíjení obchodu. A doporučuje dodržovat rodinnou strategii vedení obchodu s vyloučením dcer a zeťů, kteří nebudou mít žádný nárok na obchodních transakcích a ani na požadavky k bance. Každý potomek, 3

CORTI, Egon. Rothschildové. Přeložil O. T. Kunstovný. 1. vydání. Praha: nakladatelství dra. Ot. Štorcha, 1931, str. 93- 94

15

který by se těmto podmínkám závěti zpronevěřil, ztratil by právo na nárok vyplývající ze závěti, hlavně na podílech s obchodů. Následovníci zakladatele tuto linii vesměs dodržovali a rodinnou pospolitost udržovali endogamií, kde svazky mezi bratranci a sestřenicemi a jinými příbuznými nebyly vůbec žádnou výjimkou. V době smrti zůstávají ve Frankfurtu hlavně nejstarší syn Amschel a Carl, jenž ale dost za obchody cestuje. James se usazuje v Paříži. Nathan je zakotven v Londýně a Salomon pomáhá hlavně Jamesovi ve Francii. Napoleonova mise v Rusku končí porážkou a překotným stahováním francouzských vojsk od Moskvy. Státy Pruska a Rakouska cítí šanci a za finanční podpory Anglie, tedy i z Rothschildových peněz, se spojují s Ruskem a poráží Napoleona v bitvě národů u Lipska v roce 1813. Rýnský spolek se rozpadá. Válka se po dlouhých letech vrací do Francie. Anglie stále potřebuje financovat svou armádu, chce své vojsko financovat francouzskými mincemi roztroušenými po území osvobozeném od vlády francouzského císařství. Vojáci nepotřebují jinou měnu, žádají peníze, které mohou hned na místě utratit. Tímto náročným úkolem jsou pověřeni. Rothschildové. Jejich kurýři objíždějí Německo, Francii a Holandsko. Stahují francouzské mince, výměnou za zlaté pruty nebo vystavují směnky na londýnské obchodní domy. Tyto mince převážejí přes Holandsko do Anglie. Z tohoto obchodu získávají nejenom nezanedbatelnou provizi, ale definitivně doložit svou spolehlivost a diskrétnost, která se jim může hodit v budoucnosti. V roce 1814 spojenecká vojska vchází do Paříže a Napoleon odchází do exilu. Evropa se pomalu vrací do mírového života a obnovy hospodářství zpustošeného válkou. Po ústupu Napoleona, který zrovnoprávnil Židy, se vše vrací do starých kolejí. Rothschildové ve Frankfurtu musí opět bojovat s protižidovskými náladami a bojovat tvrdě o své místo na trhu. Konkurenční bankéři se je snaží vytlačit z trhů. Snahy o vyjednávání finanční pomocí Rakousku se nepodaří naplnit. Ale posléze tyto problémy překryje zpráva, že Napoleon se vrací ze svého vyhnanství z ostrova Elba a strhává Francouze nespokojené s nastolenou monarchií. Shromažďuje silné vojsko a chystá se rozhodující střetnutí celého konfliktu. Spojenecké vojsko vedené Wellingtonem opět vyžaduje obrovské množství peněz. Shromáždění francouzských mincí musí probíhat rozdílným způsobem, v té době jich potřebné množství není v oběhu. Nathan navrhl Herriesovi roztavit čistý mincovní kov a z nich razit nové mince. Tyto mince umožnily spojenecké armádě se utkat s Napoleonem v legendární bitvě u Waterloo. Napoleon, jak známo, je zde poražen a posléze odeslán na doživotní vyhnanství na ostrov Sv. Heleny. 16

Anglie se stává vítěznou mocností, což se projeví na prudkém zvýšení ceny vládních dluhopisů. Nathan se výsledek této bitvy dovídá jako první člověk v Londýně a jako správný obchodník pohotově reaguje. Údajně nejdříve prodává své dluhopisy, čímž na burze způsobí jako známý protřelý finančník paniku a další obchodníci se jich též snaží zbavit, čímž jejich cena rapidně klesá a ve správný čas je všechny skupuje a po přijmutí oficiální informace o vítězství se stává jako majitel rapidně rostoucích dluhopisů pohádkově bohatým. Existuje mnoho legend, jak získal a využil Nathan Rothschild informací ke svému fantastickému jmění. K získání a doručení zprávy pravděpodobně využil své propracované a léty vyzkoušené kurýrní služby, prozkoušené léty pololegálního obchodu přes kanál, která byla daleko propracovanější a rychlejší než anglická. I když tyto rychle nabyté informace využil ke spekulaci na burze, nemusel získat obrovské jmění díky této velmi výnosné, ale možná ne rozhodující spekulaci. Těžiště získaného bohatství je třeba také vidět v minulých obchodech, jejichž zrod byl ve Frankfurtu a především diskrétnost a spolehlivost při spravování obrovského jmění, nastartované nutností emigrace Viléma a obhospodařování jeho obrovského majetku. Léty Rothschildové, jejichž mozkem se stal bezpochyby londýnský Nathan, dokázali překonávat ohromné nesnáze způsobené politickou nestabilitou a technicky zaostalou dopravní sítí bránicí rychlosti a bezpečnosti mezinárodního obchodu. Dokázali zajistit přepravu a vyinkasování jakéhokoliv množství peněz, prostřednictvím center Londýna, Paříže a Frankfurtu. Dokázali tyto transakce provádět v naprostém utajení a trpělivým a houževnatým vybudováním styků s vlivnými a význačnými osobnostmi té doby se jejich prestiž neustále zvyšovala. Z transakcí obrovských částek, zvláště ve shonu válečné vřavy, měli Rothschildové obrovské provize, které chytrými investicemi dokázali rozmnožovat. A po ukončení mnohaletého konfliktu, vyšlo jejich bohatství na odiv a tím mohlo být spojováno s jedinou transakcí, s dluhopisy po již zmíněné bitvě u Waterlo.

17

2. Dynastie v 19. Století Z Rothschildů se stávají po válce známé a bohaté osobnosti. Válka z nich udělala milionáře. Bratři pečlivě účtují své jmění a spravedlivě je mezi sebe rozdělují. Hlavní podíl získává nejschopnější z nich, Nathan. V poválečné době se Rothschildové hlavně zabývají obchodem vládními dluhopisy, sjednáváním státních půjček a převody hotovostí. I když ostatní bankéři tyto židovské zbohatlíky chtěli ze státních zakázek vystrnadit, byli Rothschildové už natolik silní, že se podíleli na druhé francouzsko- holandské státní půjčce, i přes odpor zbytku bankovních domů, které se jí zúčastnili. Měli už totiž takový majetek, že svými spekulacemi úmyslně snížili cenu dluhopisů z první této státní půjčky. Jejich prestiž ještě vzrostla v roce 1818, kdy se na ní obrátila pruská vláda s žádostí o finanční výpomoc, poněvadž podmínky, které nabízeli Rothschildové, nemohli jiné banky dosáhnout. Obchody zvýraznily důležitost Paříže pro vyřizování clearingových obchodů a v roce 1817 je založena ve spolupráci s bankovními domy v Londýně a Frankfurtu banka Freres. Šéfem banky se stává nejmladší syn James, jenž už pobývá ve Francii od roku 1812. Salomon, který je při svých obchodních cestách stále častěji ve Vídni, se tam pomalu zabydluje tím, že si pronajme celý hotel a pořádá v něm monstrózní bankety. Navazuje přátelství s významnou osobou té doby, s kancléřem Mettternichem. Carl má zatím sídlo ve Frankfurtu, kde pomáhá s obchodem nejstaršímu synovi Amschelovi a hodně času tráví na cestách. Amschel zůstává ve Frankfurtu, kde spravuje bankovní dům vybudovaný jeho otcem. Je nejvíc spojen s židovskými tradicemi, celý svůj život se snaží bojovat za co největší zrovnoprávnění Židů, navazuje na úsilí svého otce s vybudováním židovské školy. Během svého života přestěhovává bankovní institut do impozantního domu na Berkeimerstrasse. Způsob jeho myšlení se nemění, je stále připoután k obci a starým židovským tradicím. Za to mladý James žije odlišným způsobem, chce se způsobem života vyrovnat vysoké pařížské společnosti. Pořádá nákladné večírky, kde získává další potřebné styky a klientelu. V roce 1818 pořádají Cáchy o financování poválečné Evropy. Projednává udělení druhé francouzko- holandské pújčky. K první Rothschildové nebyli připuštěni, ale ty ukázali svoji sílu a prostřednictvím svých kurýrů operovali s dluhopisy, dokázali jich spoustu skoupit a poté stlačit jejich cenu dolů. Ve druhé půjčce se již zúčastňují. V tomtéž roce také pruská vláda potřebuje půjčku. Berlínské banky nejsou ani rozsahem ani podmínkami konkurovat rothschildovým bankovním domům. V roce 1820 na návrh Salomona je Nathan jmenován rakouským generálním konzulem v Londýně. Salomon, který se čím dál častěji zaměřuje na financování 18

rakouského císařství, se natrvalo usazuje ve Vídni. Poněvadž Židům ještě dovoleno vlastnit domy, pro jistotu si pronajímá celý luxusní hotel. Zde se usazuje se svou ženou Caroline a dospívajícími dětmi. Práva Židů jsou ještě ve Vídni oproti dalším místům pobytu rodiny omezeny. Také on zde pořádá nákladné bankety a prohlubuje své přátelství s významným člověkem té doby, kancléřem Metternichem. Přátelství s touto osobností bylo významným tahem rodiny Rothschildů. V roce 1822 získává pět bratrů titul a jejich potomci titul barona. Ve dvacátých a třicátých provádějí Rothschildové finanční operace pro Anglii, Rusko, Rakousko, Španělsko. V Neapoli a na Sicílii dochází k lidovým povstáním a stávající vláda potřebuje k jejich potlačení jak vojsko, tak peníze. Metternich posílá na potlačení vojsko, ale financováním jsou pověřeni Rothchildové, konkrétně Carl. Zakládá zde pobočku Rothschildů. Ta ale nikdy nenabude významu dalších čtyř. V roce 1824 si nejmladší James bere svoji neteř, Salomonovu dceru Betty. I když endogamie nebyla v aristokratických rodech výjimkou, málokde se vyskytovala jako u Rothschildů v 19. století. Měla velice praktický důvod, tito členové byli absolutně zapojeni do rodinného obchodu, bylo pro ně notně obtížné se z obchodu vyvázat a ještě k tomu majetek zůstával v přímé linii potomků. Dalším příkladem se stává v roce 1826 svatba nejstaršího Salomonova syna Anselma s Charlottou, nejstarší dcerou Nathana. Anselm vypomáhá svému otci ve Frankfurtu a ve Vídni.

2.1.

Odvrácení krize v Anglii

Ve 20. letech v Londýně Nathan usuzuje, že sídlo jeho banky New Court je příliš malý pro obchodování a bydlení a usazuje se v centru moderního Londýna a kupuje luxusní dům. V letech po vítězné bitvě u Waterloo se v Anglii významně zvyšuje obchodní aktivita. Lidé na své činnosti potřebují velké množství úvěrů. Vzniká velké množství bank. Následkem jejich nepovedených spekulací, zejména v jižní Americe hrozí mnoha těmto bankám v polovině dvacátých let úpadek. Situace byla křehká, náhlý pokles důvěry obyvatelstva mohl vyvolat silnou poptávku po zlatě. Ta by znamenala nebezpečí ekonomické krize. Koncem roku tato situace nastává, kolem sedmdesáti bank krachuje a je vytvořen tlak na Anglickou banku. Jí se povážlivě snížila zásoba zlatých mincí a akutně hrozilo, že nebude schopna dosáhnout svých závazků. Situace se stávala kritickou, příští rok krachlo přes 100 dalších bank. Ale Anglická banka byla zachráněna hlavně zásahem Nathana, začal ji zásobit ze své londýnské a pařížské pobočky množstvím zlatých mincí. A když ani toto množství nestačilo, organizoval lodní zásilky i z jiných zeních. Údajně podpořil její důvěryhodnost vysokými vklady. Anglická banka si dokázala udržet důvěryhodnost a tuto krizi díky Rothschildům dokázala překonat a jím vydělat další pozoruhodné částky. 19

2.2.

Posílení pozic ve Francii

Třicátá léta začínající revolučním rokem 1830. Francouzský král se snaží ve Francii obnovit absolutismus. To vyvolává nepokoje, v Paříži se staví barikády. Krize končí abdikací krále a nástupem Ludvíka Filipa na královský trůn. Tento panovník je klientem Jamesovým a jeho osobním přítelem. Změny ve vládě upevňují postavení Rothschildů ve Francii a James se stává neoficiálním poradcem krále. Sice se neúčastní veřejných jednání, ale je každodenním styku s těmi, kdo činí důležitá rozhodnutí. V té době jsou Rothschilové v bezprostřední blízkosti nejdůležitějších evropských panovníků té doby. Salomon osobní přítel rakouského kancléře Metternicha, Nathan dlouholetý spolupracovník Herriese, jmenovaného v té době na anglického ministra financí a již zmíněného Jamese, poradce francouzského krále.

2.3.

Aktivity ve Španělsku

Španělská pokladna zeje prázdnotou a španělská vláda nutně potřebuje půjčky i od soukromého sektoru. Tohoto úkolu se ujímá londýnská pobočka a Nathan zprostředkuje půjčku za příznivý ůrok. Ale má zde i jiné cíle. Španělská vláda nabízí k pronájmu největší naleziště rtuti v Evropě a nabízí ho tomu, kdo dá nejlepší nabídku. Nathan už vlastní doly této suroviny v Rakousku a láká ho možnost získání monopolu nad touto komoditou. A v roce 1835 podepisuje syn Lionell, španělský ministr financí a královna smlouvu o dlouhodobém pronájmu. Vyjednal odkupní cenu kovu takovou, že ho mohl v Anglii prodávat až se skoro padesáti procentní ziskem4. Po nástupu Rothschildů se podstatně rozšířila těžba a povzbudila vývoj skomírajících dolů v Almadénu, lokalitě vzdálené asi 200 km jižně od Madridu. Neocenitelný význam tohoto naleziště rtuti se projevil posléze při rafinaci zlata a stříbra při objevení lokalit ložisek těchto komodit. Rothschildové provozovali doly do roku 1861.

2.4.

Smrt Nathana

V roce 1836, když se koná další svatba v rodině. Nathanův syn Lionell si bere dceru Carla Charlotte. Záhy po této události se rodina vyrovnává s obrovskou ztrátou. Umírá Nathan, nejschopnější finančník z pěti bratrů. Zanechává po sobě mimo obrovského finančního impéria, manželku Hannah se čtyřmi syny Lionellem, Anthonym, Nathanielem, Mayerem Amschelem zvaným Muffy a třemi dcerami Charlotte, manželkou Salomonova syna, Louisou, budoucí

4

CORTI, Egon. Rothschildové. Přeložil O. T. Kunstovný. 1. vydání. Praha: nakladatelství dra. Ot. Štorcha, 1931, str. 337

20

manželka Carlova syna a Hannah, budoucí černá ovce rodiny, poněvadž si vezme křesťana a je ortodoxnější částí rodiny prakticky zavržena.

2.5.

Financování železnic

Jeho nástupcem ve funkci hlavního koordinátora obchodní strategie Rothschildů se nestává nejstarší Amschel, příliš svázaný židovskými tradicemi a Frankfurtem, nýbrž nejmladší z nich James. Nejenom, že si James díky svým schopnostem dokázal v Paříži vybudovat velice pevnou a významnou pozici, ale dokázal projevit také nejvíce flexibilnosti s novým hospodářským vývojem. Ve třicátých letech ukazuje svůj nástup průmyslová expanse. Vznikají slévárny, nastupuje nový druh dopravy, železnice a rozvíjí se lehký průmysl. Rothschildové si uvědomují hlavně důležitost železnice jako dopravního prostředku budoucnosti. James a Salomonem se rozhodují investovat do tohoto oboru. Nechtějí pouze financovat, ale zároveň se chtějí stát průmyslníky. James zakládá společnost, která vybuduje z Paříže do St. Germain, přibližně 17 km dlouhou. S pomocí bratří Perreirů, významnými odborníky, je dráha při pompézní oslavě spuštěna v roce 1837. Projekt má vynikající úspěch, akcionáři za svých investic mají slušný zisk. Proto James vypracovává další plán na zprovoznění tratě Paříž- Versailles, zde naráží na konkurenta, Achile Foulda, který pracuje na železnici souběžně s ním. Francouzská vláda se rozhoduje, jestli má být plánovaná výstavba železniční sítě soukromým nebo státním podnikem. Po různých legislativních opatřeních byl nakonec v roce 1842 schválen kompletní systém tratí, paprskovitě se rozbíhajících z Paříže. Pozemky a nemovitosti měly patřit státu, který bude financovat nejnutnější výdaje. Určité pozemky se pronajmou investičním společnostem, které položí koleje, poskytnou vozový park a budou provozovat železniční služby. První železniční tratí, na kterou se vypsalo konkursní řízení, byla trať Paříž- Lille- Valenciennes. V roce 1845 dostává konsorcium smlouvu na jednačtyřicetiletý pronájem, dvacet pět procent je v rukou pařížské a londýnské firmy, James a Nathanovi syni, Lionem a Nathaniel jsou členy správní rady5. Povinnosti se spravováním železnice jsou na bedrech dalšího s Nathanových synů Anthonyho, který musí překonávat těžkosti, když při provozu trati v počátečním stadiu dochází i k úmrtím. Salomon Rothschild se zase stal průkopníkem železnice v Rakouské monarchii. Založil konsorcium, které získalo koncesi na výstavbu novátorské tratě reklamně nazvané „Kaiser Ferdi5

WILSON Derek. Rothschildové- Příběh bohatství a moci. 1. vydání. Praha: vydavatelství Svoboda- Libertas, 1993, str. 126

21

nand Nordbahn – Ferdinandova Severní dráha“ a spojující sídelní město Vídeň s Ostravskem, Krakovem, solnými doly v Bochni a Wieliczce. Zahájení provozu Nordbahnu, 1. velké železniční kontinentální tratě, se sice konalo již 7. 7. 1839, ale postupně se dále výstavba rozšiřovala. Budování a provoz železnice spolykalo velké množství železa, oceli a uhlí. Pro svou společnost proto Salomon Rothschild v srpnu 1842 koupil a úspěšně provozoval Vítkovické železárny. V prosinci 1842 získal koncesi k těžbě uhlí a železných kovů ve Slezsku6.

2.6.

Působení Rothschildů v moravském a slezském regionu

Na možnost investice v moravsko-slezském území upozornil Salomona Rothschilda profesor vídeňské polytechniky Franz X. Riepel. Ten zde ve druhé dekádě 19. století prováděl geognostický průzkum v regionu a dospěl k závěru, že nerostné bohatství nabízí velké podnikatelské šance. Nejdříve navrhl olomouckému kardinálovi Rudolfovi Habsburskému, aby v blízkosti ostravského kamenolomu vybudoval hutě, které budou jako první v monarchii vyrábět železo pomocí minerálních paliv- uhlí a koksu. Výstavba tzv. Rudolfovi hutě, původně projektované jenom jako pudlovna zpracovávající surové železo z arcibiskupské hutnícké manufaktury ve Frýdlantě nad Ostravicí byla založena v roce 1828 ve Vítkovicích. Avšak po předčasném úmrtí Rudolfa Habsburského v roce 1831 uvízla této hutě na kritickém nedostatku financí. Dědici kardinála uvažovali dokonce o zastavení provozu huti. Riepel, který věděl o zájmu Rothschildů ujmout se realizace stavby železnice v regionu, upozornil Salomona o situaci ve Vítkovicích. Získáním železáren stejné firmě, která bude provozovat výstavbu a provoz železnice, se otevírá možnost zkrácení nákladů dodávek a materiálu pro výstavbu železnice, který by musela dovážet z ciziny. A tím i dosažení větších zisků z provozu. První pokus Rothschildů odkoupit jen zčásti provozovanou huť se po odpor arcibiskupství a kapituly neuskutečnil. Rudolfův nástupce na arcibiskupském stolci se oprávněně obával, že vítkovické železárny v rukou kapitálově silného provozovatele by měly neblahý vliv na jeho železárenské manufaktury ve Frýdlantu nad Ostravicí. V pozadí pravděpodobně stály i zájmy jiných podnikatelů obávající se konkurence. Proto byla vítkovická huť odkoupena od správců Olomouckým arcibiskupstvím za 306 678 zlatých. Arcibiskupství mělo tuto sumu splácet Habsburkům po dobu 50 let a to částkou 16 000 zlatých ročně, umořováním jistiny včetně úroků. Toto bylo ovšem pro arcibiskupskou pokladnu nerealizovatelné, proto uvažovali o výhodném pronájmu. Arcibiskupství nemělo investiční kapitál ani know- how jak železárny přivést do zisku. V polovině 30. let již bylo definitivně rozhodnuto o výstavbě Ferdinadově 6

http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2370

22

severní dráhy vedoucí z Vídně do Krakova. Otázka získání Vítkovických železáren se stává opět aktuálnější. Do hry se pouští vídeňský bankéř Heinrich Geymüller- Falkner. Tento bankéř vyjedná nájemní smlouvu na léta 1835- 80. O několik měsíců později smlouvu podstupuje společnosti vídeňských bankéřů, v níž má majoritní podíl Salomon Rothschild. Příliv rothschildovského kapitálu a dosazení nového managementu umožnilo Vítkovickým železárnám urychlené dokončení všech důležitých investic. Byly postaveny dvě vysoké koksové pece a tzv. Anselmova huť. Rothschildové svoje úsilí o získání železáren definitivně dovršují v roce 1843, kdy kupují Vítkovické železárny i s doly na uhlí a železnou rudu za 321 500 zlatých7. Porovnáme- li to s cenou, za kterou arcibiskupství koupilo zčásti provozovanou huť a připočteme- li k tomu doly na Ostravsku a Hlučínsku byla cena velice přijatelná. Od této doby se datuje strmý vzestup Vítkovic mezi nejvýznamnější hutnické a strojírenské podniky v evropském měřítku. Koncem 70. let už produkují nadpoloviční množství surového železa celé Moravy a Slezska. Okolní doly produkují takové množství uhlí, že je hutě nestačí spotřebovávat a musejí ho prodávat cizím společnostem. Rothschildové se rozhodují doly pronajmout několika pachtovním společnostem, na kterých se podílí s bratry Gutmanny. V roce 1871 je vytvořena pachtovní společnost Vítkovické kamenouhelné doly, v níž mají 40% Rothschildové, zbytek Gutmanni. Rothschildové se tak zbavili povinnosti starat s o důlní provozy a ještě jim plynulo výrazné pachtovné ve výši 150 000 zlatých ročně. Fúzování rothscildovského a gutmannovského kapitálu vrcholí vytvořením Vítkovického horního a hutního těžířstva v roce 1873. Kde mají Rothschildové majoritní podíl. Na konci 70. let za vedení Salomona Alberta dochází těžířstvo k obrovské koncentraci horního a hutního průmyslu. Na dolech a hutích je zaměstnáno 10 000 zaměstnanců. Rothschildové tak vytvořili specifickou formu podnikání, své závody propachtovali pachtovním společnostem, v nichž sami měli výrazný podíl. Strategická rozhodnutí byla přenesena na tzv. těžařskou radu a svěřena do rukou silného managementu. V roce 1896 bylo pod stejným názvem vytvořeno těžířstvo za stejného podílu Rothschildů a Gitmannů, které převzalo doly a železárny do úplného vlastnictví. Výstavba železnice patřila k největším investicím v moravskoslezském regionu. Výstavba a posléze provozování dráhy měla významný dopad na celý rozvoj území. Trať spojující Vídeň s Ostravou, Bohumínem a Krakovem měla význam na podnikání v kraji. Jenom investice měla mnohonásobně větší hodnotu než Vítkovické železárny. 7

Ferdinandova severní dráha

KUBŮ, Eduard; ŠOUŠA, Jiří. Finanční elity v Českých zemích (Československo) 19. A 2O. století. 1. 1. vydání. Praha: vydavatelství Dokořán, 2008, str. 437

23

vstoupila na území Moravy v roce 1839 a plně byla zprovozněna v roce 1847. Měla rozhodující podíl na rozvoji hornictví a průmyslu. Jednak sama byla významným odběratelem jejich produktů, otvírala přístup na rakouská odbytiště uhlí a železa a také otvírala snadnější přístup pro cestu k haličským surovinám tolik potřebných k rozvoji chemického průmyslu vznikajícího na Moravě a Slezsku. Doprava umožňující relativně levnou a rychlou přepravu zboží a posléze i osob iniciovala v lokalitách dostupných této železnici vznik nových podniků. Jestliže v začátcích stavby se zde vyskytovalo kolem 300 průmyslových závodů a dolů, v roce 1885 se jejich počet už blížil osmi stovkám. Těžba uhlí se za toto období zestonásobila. Se vzrůstem železnice a tím i nárůstu zaměstnanců v lokalitě zaznamenal nárůst i potravinářský průmysl (z 89 závodů na 265) a tak i průmysl textilní (ze 113 na 209 závodů). Rapidně vzrůstají chemické závody (z 10 na 66), které též potřebují suroviny regionu kamenné uhlí a koks8. Negativní vliv, ale měly zvýšené tarify Ferdinandovy severní dráhy oproti jiným drahám v Rakousku. A tak vývozci byli limitováni konkurenceschopností v regionech, které neprovozovala jiná levnější železniční společnost. Rozdíly v tarifech oproti jiným drahám v Rakousku- Uhersku byly opravdu markantní. Rozdíl mezi tarifem státní dráhy a dráhy provozované Rothschildy byl na přepravu uhlí 72%9. To si mohli provozovatelé dovolit proto, že v té době v Moravě a ve Slezsku nebyl jiný konkurenceschopný typ přepravy a poptávka po této komoditě z moravskoslezských dolů byla veliká. Díky tomuto tarifu mohli Rothschildové vyplácet v dobách konjunktury dividendy až v pětinové ceně nominální ceny akcie. U zemědělských produktů byly tarify na přepravu o něco menší, ale limitující jejich komercializaci. Prostřednictvím Ferdinandovy severní dráhy se Rothschildové též angažovali v uhelném průmyslu. Když výstavba železnice dospěla k Ostravě a ukázala se potřeba efektivnosti dodávky paliva pro železniční lokomotivy, Rothschildové uvažovali o možnosti vlastních zdrojů paliva. A z jejich podnětu schválilo generální shromáždění Ferdinandovi severní dráhy koupi uhelných dolů od bratří Kleinů a krátce nato byly koupeny i ostravské státní doly. Spolu s doly Vítkovických železáren se Rothschildové podíleli na těžbě uhlí polovinou v Moravě a 8

KUBŮ, Eduard; ŠOUŠA, Jiří. Finanční elity v Českých zemích (Československo) 19. A 2O. století. 1. 1. vydání. Praha: vydavatelství Dokořán, 2008. Str. 439

9

KUBŮ, Eduard; ŠOUŠA, Jiří. Finanční elity v Českých zemích (Československo) 19. A 2O. století. 1. 1. vydání.

Praha: vydavatelství Dokořán, 2008, str. 440

24

Slezsku. Přes tyto čísla nebyl pro Rothschildy tento druh podnikání srovnatelný s pozdějšími doly ve Španělsku, zde plnil prakticky pouze účel pomoci prosperitě železnic. Rothschildové též investovali do nákupu reprezentativních velkostatků Šilheřovice a dalších v Bohumíně a Hlučíně sloužících k reprezentativním účelům. Obrovský kapitál bankovního domu Rothschildů měl od 30. let znatelný vliv na ekonomický růst Moravy a Slezska.

25

Státní půjčky Rothschildů v letech 1817- 50 Rok Země Částka 1817 Prusko 1 500 000 guldenů 1818 Prusko £ 5,000,000 1819 Velká Británie £ 12,000,000 1820 Rakousko 48,000,000 guldenů 1820 Rakousko 28,000,000 guldenů 1821 Rakousko 37,500,000 guldenů 1821 Neapol 16,000,000 dukátů 1821 Sicílie £ 3,500,000 1822 Prusko £ 3,500,000 1822 Rusko £ 3,500,000 1822 Rusko £ 6,500,000 1822 Neapol 20,000,000 dukátů 1823 Rakousko £ 2,500,000 1823 Rakousko 25,000,000 guldenů 1823 Francie 23,000,000 franků 1824 Brazílie £ 3,200,000 1824 Neapol £ 2,500,000 1825 Velkovévodství Hesenské 6,500,000 guldenů 1825 Brazílie £ 2,000,000 1829 Brazílie £ 800,000 1829 Brazílie £ 25,000,000 guldenů 1829 Hesensko- Hamburg 1,750,000 guldenů 1829 Hohenzolem 260,000 guldenů 1830 Prusko £ 4,500,000 1831 Belgie 50,000,000 franků 1831 Papežský stát 16,000,000 franků 1832 Belgie £ 2,000,000 franků 1834 Rakousko 25,000,000 guldenů 1834 Řecko 66,000,000 franků 1834 Hesensko 2,500,000 guldenů 1835 Velká Británie £ 15,000,000 1837 Vévodství Nassau 2,600,000 guldenů 1839 Rakousko 30,000,000 guldenů 1840 Vévodství Lucca 1,050,000 guldenů 1840 Baden 5,000,000 guldenů 1842 Rakousko 40,000,000 guldenů 1843 Vévodství Lucca 1,120,000 guldenů 1845 Papežský stát 2,160,000 franků 1847 Irsko £ 10,000,000 1847 Francie 250,000,000 franků 1847 Hannover 3,600,000 tolarů 1848 Bavorsko 22,000,000 guldenů 1848 Hesensko 6,500,000 guldenů Tabulka 1: www.jewishencyclopedy.com

26

V Anglii se po Nathanově smrti ujímá žezla Lionell. Nathanovi synové přece jenom nejsou tolik zaníceni pro obchod jako jejich geniální otec, tato generace hlavně touží po společenské uznání a získání politického vlivu. Vyvíjejí úsilí o dosáhnutí místa v parlamentu. Poté co jejich strýc Salomon získal pro Židy v Rakousku práva vlastnit půdu, chtějí bratři v Anglii získat práva politické a společenské. Lionell bojuje léta o parlamentní křeslo za liberální stranu. Liberální vůdce John Russel mu po svém jmenování nabízí hodnost baroneta. Hrdý Rothschild ji ovšem odmítá. Patrně z důvodů, že by musel složit křesťanskou přísahu a má už také hodnost barona od rakouského císaře. Nakonec přistupuje na kompromis a přepouští hodnost baroneta na svého druhého bratra, teď Sira Anthonyho de Rothschild Bart., s tím, že bude hodnost předána na Lionellovi syny. V roce 1847 kandiduje se svým bratrem Mayerem a na rozdíl od něho je zvolen za londýnské City do parlamentu. Teď před ním stojí ještě jedna překážka, podle zákona musí složit křesťanskou přísahu, to ale odmítá. Je navržen návrh na změnu zákona. Dolní sněmovna ho schvaluje, ale Sněmovna lordů je těsně proti. Vzdává se tedy a opět kandiduje v doplňkových volbách, ty opět vyhrává. Tento průběh se opakuje dlouhých 11 let. Lionem je za tuto dobu několikrát opakovaně zvolen, aniž by za tu dobu jedinkrát usedl do parlamentu. Horní komora parlamentu je neoblomná. Až v roce 1858 schválen kompromisní zákon, že každá sněmovna si může určit svůj druh přísahy. A až 26. července 1858 po slavnostní přísaze může po tolika letech úsilí zasednout do parlamentu. Po tomto úspěchu kandiduje příští rok i jeho bratr Mayer a je také zvolen. Paradoxem je, že po tolika letech bojů není Lionell v parlamentu nijak aktivní a spíše ho využívá k navazování kontaktů.

2.7.

Revoluční rok 1948

Významným rokem pro Evropu, tedy i Rothschildy, byl rok 1848. Liberální vzplání proti monarchii začalo nepokoji na Sicílii, které se přesunuly od Neapole, a dále pokračovali na sever Itálie. V únoru už masy vytvářely tlak na francouzského krále Ludvíka Filipa. V Paříži se vytvářely barikády, vládní vojsko střílí do demonstrujících a král v panice opouští Paříž. Je vyhlášena republika. Mezi ty kdo byli samozřejmě nejvíce ohroženi, byli pařížští Rothschildové vedeni Jamesem. James se snaží vyjednávat s novou vládou, dává částky na zaopatření raněných a pozůstalých, zakládá fond pro tento účel. Musí se strachovat o své vydobyté pozice. Hrozí znárodnění majetku, především bank a železnic. Své potomky odesílá do Anglie. Nakonec v polovině roku jsou nepokoje krvavě potlačeny. Plány na znárodnění jsou pohřbeny. I když James zaznamenal během bouří významné ztráty na majetku, na rozdíl od jiných bankéřů a podnikatelů se udržel.

27

Do Rakouska revoluční jiskra přeskočila v březnu. Režimem je obětován Metternich, který musí Vídeň kvapně opustit, vybaven Salomonovými penězi na cestu. Salomon zatím zůstává a vyčkává, jak se události budou dále vyvíjet. Ale v létě přicházejí další nepokoje. Rakousko, které má své vojsko hlavně v Itálii, má problémy se vzpourami v Uhrech a Čechách. Vídeň není proto příliš chráněna, čehož využívají demonstranti k dalším nepokojům. Během drancování vládních budov je zavražděn ministr války hrabě Latour. Devastování neunikají ani peněžní ústavy, tak jako Salomonův v Renngasse. Salomon se skrývá a poté uniká do Frankfurtu, aniž by se kdy do Vídně vrátil. Po dvaceti pěti dnech se císařská vojska ujímají moci a nastolují pořádek. Anselm, Salomonův syn, se vrací po dalších dvou týdnech. Jeho otec už nemá chuť ani sílu se do Vídně vracet a trvale až do své smrti se usazuje v Paříži. Carl v Neapoli byl odloučen od rakouské vřavy, ale ani v Itálii neprobíhali události pokojnou cestou a i on zde utrpěl značné ztráty. I Frankfurt chtěl ovládnout zfanatizovaný dav rebelů, ale byl odražen. Nepokoje se ještě opakovali, ale Rothschildové ve Franfurtu vyvázli kromě rozbitých oken domu bez fyzické úhony. Pruský panovník slibuje liberálnější ústavu, je svoláno zasedání spolkového sněmu, které má připravit ústavu. Přípravný parlament se schází též ve Frankfurtu. Amschel se snaží navazovat styky s potenciálními novými vládci.

2.8.

Boj o pozice ve Francii

James sice přišel během revolučních nepokojů o značnou část svých investic a k tomu ještě budoucnost se nevyvíjela pro něj příliš pozitivně. Do čela vlády je zvolen prezidentem Ludvík Bonaparte, který se po plebiscitu stává císařem. Ten si za svého ekonomického poradce bere dávného rivala ve stavbě železnice i vůbec finančnictví, Achille Foulda. Fould se stává na dlouhou dobu ministrem financí. Od barona Jamese se odklání i bratři Perreirové, kteří mu tolik pomohli ve výstavbě železnice. Panovník slibuje sociálně spravedlivou éru s možností volného trhu. Chce se zbavit závislosti na financování soukromých bank. V roce 1852 je císařským dekretem založen peněžní ústav Crédite Mobile, v jeho čele stojí bratři Perreirové. Jsou dány k prodeji akcie běžným občanům. Poněvadž občané mají důvěru k institutu řízeným vládou a vládou podporovaným konsorciím. Hromadně zde ukládají peníze. Úspěch byl až nečekaně vysoký. Hodnota akcií strmě stoupala. Pereirové se ani netají tím, že chtějí sesadit z finanční mocnosti číslo jedna ve Francii a také z jejich pozic v průmyslu. Utočí na všech možných pozicích. Snaží se konkurovat i kontinentálním měřítku, financují průmyslové podniky po celé Evropě. Z počátku jsou Rothschildové poněkud v pozadí a těžko konkurují. Dou28

fají v dlouhou vyčerpávající válku. Doufá, že se Perreirové dostanou do nákladných projektů, ve kterých se zadluží a nebudou schopni dosáhnout svých finančních závazků a tím ztratí svou důvěryhodnost. James, aby ukázal svoji finanční sílu, si staví rodinné sídlo, které se stane nejvelkolepější příklad domovní architektury 19. století, Freres. Zde může impozantně vítat významné návštěvníky té doby. Perreirové, aby ukázali svou rivalitu, skupují sousední pozemky k zabrání rozšíření výstavby barona. Sokové se utkávají i v Rakousku, kde kupuje Credite mobile rakouské státní dráhy, ty už léta zápasí s potížemi a v roce 1954 se dostávají do krizové situace, která je řešitelná jenom prodejem celé železniční sítě. Perreirové též plánují svoji pobočku ve Vídni. Rakouský ministr financí von Bruck je rozhodnut, že založení úvěrové banky je jediný způsob, jak reorganizovat císařské státní finance. Hledá pro tento projekt vhodnou finanční skupinu. Perreirové jsou si skoro jisti přidělením koncese, vzhledem ke svým pozitivním zkušenostem ve Francii. Vedoucí vídeňské pobočky Rothschildů Anselm, přesvědčí Jamese, že jediným možným způsobem, jak zabránit ovládnutí rakouského trhy Perreiry, je založit banku podle jejich vzoru ve Francii. Anselm se skupinou jeho aristokratických kolegů navrhuje konkurenční projekt. Ten zvítězí také proto, že Anselm využil své známosti k již zmíněnému ministru financí. A 31. Října 1855 nová banka Creditanstaldt fur Handel und Gewerbe obdržuje zakládací listinu a v prosinci může veřejnost upisovat akcie. Poptávka po nich nejde zdaleka uspokojit a během několika týdnů se cena akcií ztrojnásobí. Anselm Rothschild se stává prvním místopředsedou správní rady. Hlavní soupeření ve Francii se odehrává na železnici. Perreirové vytváří konsorcium Le Grand Central. Využívají koncese na provoz železnice ve střední Francii. Chtějí vytlačit z této oblasti konkurenci. Tento projekt nakonec je nakonec spíše dovede k zastavení jejich rozmachu. Rok 1856 přináší depresi, akcie klesají a požadavky na stát se zvětšují. Credit Mobile není schopna dosáhnout svým závazkům. Je nucena zrušit železniční projekt, vozový park a koncese pohlcují konkurenční společnosti. V roce 1858 je nucena vyplatit dividendy z kapitálu. Ještě vydrží na trhu 9 let, ale od kormidla soukromé banky neodstranila. V roce 1855 umírají hned tři zbylí bratři. Salomon umírá v Paříži, vídeňskou banku už od revolučního roku řídí syn Anselm. A zůstává po něm též dcera Betty, manželka Jamese. Amschel i Carl pracují ve svých kancelářích až do konce života. Amschelova frankfurtská banka se zabývala uzavíráním půjček se státy Německého spolku a významným panovníkům. Do investování průmyslového vývoje se nezapojil. Frankfurtská větev se dost svým zaměření lišila od pařížské a londýnské. Amschel umírá jako bezdětný vdovec. Otěže vedení podniku přejímají Carlovo syni, Wilhelm Carl a Mayer Carl. Ani po jejich převzetí nebyl vidět nějaký 29

progres a význam frankfurtské větvě uvadal. Frankfurt se čím dál tím více dostával pod pruský vliv a jeho význam poklesl ještě v roce 1866, když ztratil statut svobodného města. V době úmrtí šéfa neapolské firmy nebyla firma ještě úplně zakořeněna. Carl se podroboval bratrům ve významnějších rozhodnutích. Důležité půjčky jako státu Piemont, papeži vyjednávala pařížská firma. Po jeho smrti přebírá otěže syn Adolph. Zanechává po sobě již tři zmíněné syny, čtvrtý umírá rok před jeho skonem. Pobočka, která nenabyla nikdy důležitosti ani jedné ze zbylých čtyř, postupně odumírá. Koncem padesátých a v průběhu šedesátých let dochází k rozkolu velmocí Rakouska, Francie a Pruska. V roce 1859 vstupuje Rakousko do války se státem Piemontem v Itálii, za nímž stojí Francie. Rakouská císařská vláda potřebuje peníze. Creditanstalt vypomáhá půjčkou, financují dodávku potravin. V tu dobu Anselm opouští dozorčí radu, zřejmě ví proč. Provaluje se totiž skandál s úplatky generálům. Ředitelé Creditanstalt jsou obviněni a uvězněni. Baron von Bruck, tvůrce Creditanstaltu, v té době ministr financí spáchá sebevraždu. Poté jsou všichni očištěni a do správní rady nastupuje Anselmův syn Nathaniel. Creditanstalt se po této aféře spíše než orgánem státní politiky stává průmyslovo- investiční bankou. Tato válka mezi Rakouskem a Itálií a následné povstání Garibaldiho za sjednocení Itálie má neblahý vliv na neapolskou pobočku Rothschildů. Panovník nemá peníze na obranu, obrací se na pomoc Alphonse von Rothschilda, šéfa pobočky po Carlově smrti. Král mu nabídl za pomoc velkou sbírku umění, ale stejně je posléze nucen opustit Itálii. Nedlouho po něm opouští Itálii i Alphons. Pobočka v Neapoli definitivně končí, Alphons opouští bankovnictví, historie ho bude znát spíše sběratele umění. Situace v Evropě se neustále přiostřovala. Do čela Německého spolku se dostává Otto von Bismarck. Jeho cílem je silné sjednocené Německo pod pruským velením. V roce 1866 se vztah mezi Rakouskem a Pruskem dostávají do kritického stadia, které vyvrcholí bitvou u Hradce Králové a vítězstvím Pruska. Poražené Rakousko se dostává do finanční tísně. Rakouské cenné papíry ztrácí na hodnotě. V jednom okamžiku hrozilo přerušení transakcí na pařížské burze. Až intervence Jamese stabilizuje situaci, který vyhovuje žádosti Rakouska o půjčku. V Rakousku to řeší Anselmův syn Ferdinad ze Salomonovy větve, který se ještě nevzpamatoval se smrti své manželky, dcery londýnského Lionella, která zamřela i s dítětem při porodu.

30

Ve Francii v roce 1867 podává demisi Jamesův rival Fouche. A s ním pozvolna ukončuje činnost Credit Mobilier. Mezinárodní vztahy se vyostřují nejen s Rakouskem, ale hlavně s Bismarckovým Německým spolkem, Schyluje se k válečnému konfliktu. James se tohoto konfliktu obává, ale už se ho nedožije. Umírá totiž v roce 1868. S ním odchází poslední člen velké pětky bratrů, kteří tolik ovlivnili kola dějin v Evropě první poloviny 19. století. Na sklonku života si splní jeden svůj velký sen. Po mnohaletém úsilí zakupuje vinici Chateau Lafite. O tuto vinici měl také zájem proto, aby trumfnul svého synovce anglického synovce Nathaniela, který už dříve zakoupil vinice Chateau Mouton. Tím byla načata další činnost, jíž se Rothschildové proslavili po celém světě, pěstování a výrobou kvalitního vína značky Rothschild. Nicméně toto byla jedna z posledních, ne-li poslední transakce Jamese, přezdívané Velkého barona. Po baronovi zůstávají synové Alphons, Gustav, Edmond a manželka anglického Nathaniela Charlotta. Přežil svého syny Salomona, který umírá v roce 1864. Po smrti Velkého barona se přeci jenom cesty jednotlivých kmenů rodu pomalu, ale jistě oddalují. Blížící se konflikt nebyl pro Rothschildy, pyšnící se jako vždy perfektní informovaností, žádným velkým překvapením. Ale zprávy s Německa, spíše než prostřednictvím svých frankfurtských bratranců, získávali jinými zdroji. Mayer Carl a Wilhelm Carl byli až příliš oddáni pruské výbojné politice. Válka mezi Francií a Pruskem vypukla v červenci 1870. V bitvě u Sedanu utrpěla vojska Napoleona III. Po porážce je v Paříži vyhlášena republika. Paříž je obklíčena a bombardována. V honosném sídle Rothschildů Ferrieres se ubytovává jak pruský král Vilém, tak Bismarck. Francouzi jsou nuceni vyjednávat tvrdé podmínky příměří u konferenčního stolu. Bismarckovi podmínky jsou neuvěřitelně tvrdé. Odstoupení Alsaska- Lotrinska a zaplacení neuvěřitelně vysokého odškodného zaručující odchod pruských vojsk- 5 miliard franků. Bismarck počítal s tím, že sehnat tuto cenu v co nejkratším termínu je naprosto nemožné. Jako finanční expert za Francii je povolán Alphons Rothschild. Za pomoci Lionella svolává konsorcium evropských bankéřů. Konsorcium zorganizovává sérii státních půjček a zaručuje se poskytnout francouzské vládě celkovou část odškodného pro případ, že by o dlužní úpisy nebyl dostatečný zájem. Potřebných pět miliard se mělo dosáhnout vypsánícm dvou půjček. Poptávka po dluhopisech, ale předčila veškeré očekávání. Shromáždilo se skoro desetkrát více peněz, než byla požadovaná částka. Zúčastněné banky měly z obchodu ohromné zisky s možností krátkodobě využít rozsáhlého přísunu prostředků. Francie splatila odškodnění za dva roky a Bismarck byl nucen stáhnout svá vojska.

31

2.9.

Aktivity v zámoří

Aktivity Rothschildů se neomezovaly pouze na evropský kontinent. Už v první polovině 19. století rozprostírají svoji síť i na americkém kontinentě, měli zde své agenty, kteří se rekrutovali s místních obchodníků nebo finančníku, kde vznikají nové režimy a ty potřebují financovat infrastrukturu. Se vznikem nových kolonií v Africe, nově vznikajícími státy v Jižní Americe vysílají Rothschildové své dlouholeté prozkoušené pracovníky z londýnské ho New Courtu a pařížské Rue Laffite. Rothschildové prostřednictvím těchto agentů skupují koncese, financují železnice nebo poskytují státní půjčky. Vlastní velké podíly ve středoamerických železárnách, v severoamerických společnostech pro výstavbu kanálů a v řadě dalších koncernů. Nejlukrativnější zámořské území pro obchodování jsou Spojené státy americké. Státy nabírají postupně na ekonomické síle hlavně díky bavlně na jihu, kalifornskému zlatu a obilí. Nejdůležitějším místem pro obchod se stává New York. Nejvýznamnějším agentem Rothschildů v zámoří se stává Belmont. Ten, i když byl snad původně vyslán Kubu, aby zde zajistil majetek ohroženého protišpanělským povstání, se posléze usazuje v New Yorku. V té době 1836 se omezuje výsadní omezení banky Spojených států. Jsou zrušena omezení a podnikatelé se ohlížejí po nových zdrojích peněz. Investoři se vrhají na trh a usilují o rychlé zisky. Ekonomika se ale během několika měsíců vyčerpává. A investoři spěchají s prodejem akcií, jejichž cena povážlivě klesá. Před Belmontovým příjezdem končí svou činnost předchozí agenti a nástupce se hned ujímá své činnosti, i když bez přímého souhlasu svých nadřízených. Ale chopí se příležitosti, krizi zvládne. Nadřízení musí uznat, že zachránil velkou míru investic. Vypracovává se v předního newyorského bankéře, přinášejícím svým chlebodárcům nezanedbatelné zisky. Shromažďuje značné osobní bohatství, výhodně se ožení. Belmont používal peníze Rothschildů také k financování washingtonské vlády v době, kdy byl trvalý zdroj financí zdrojem potíží. Vstupuje též do demokratické strany, kde získává významné postavení. Informační strategie s vynikající kurýrní službou je využita i zde a Rothschildové se jejím prostřednictvím stávají nejrychlejšími zpravodajci o dění ve Státech pro evropské politiky a obchodníky. Na osobní inspekci se vydává člen rodiny Alphons až v roce 1848, donucen revolučními událostmi v Paříži, kdy ho James ukrývá do bezpečí. Uvažuje o usazení v Americe a rozšíření pobočky na bankovní dům. Ale k přesunu od agentury k firmě nedojde. Alphons se nakonec vrací do Evropy, toto rozhodnutí má vliv Rothschildů ve Spojených státech. Promarnili velkou šanci, kdy mohli v raném stadiu rozvoje získat takový kapitál, který by pravděpodobně převýšil i obrovské jmění nabyté v Evropě. Otázkou je, jestli James nedůvěřoval nevypočitatelné Americe nebo se nechtěl trvale odloučit od svého nejstaršího 32

syna. Nicméně tím se upevnilo postavení Belmonta, který se výhodně zasnoubil s dcerou komodora. A dále se úspěšně staral o obchodní účast rodiny Rotschildů. V době občanské války mezi Severem a Jihem chtěl jako člen demokratické strany finančně podporovat Unii. James se rozhoduje poslat do Států svého třetího syna Salomona, ten ale podporu Unie odmítl. Což Belmont nelibě nesl, vědom si toho, že příležitosti využijí jiní, což se také stalo. Z krize občanské války se vynořili další bankéři. Zvláště vlivnou se stala firma J. a W. Seligman a spol. Za války byla hlavní finanční oporou Lincolnovi administrativy. Po válce se jí dostává spousta výhod. Stane se hlavní složkou na trhu se státními dluhopisy. Vytváří koncorsia s dalšími firmami, i Rothschildy. Ale expandují i v Evropě a vytvářejí bankovní domy ve většině významných obchodních centrech. Rothschildové bojují o svůj návrat na americký trh v příštím století s nemalými obtížemi.

2.10.

Financování významných projektů 70. A 80. let

2.10.1.

Suezský průplav

Nejvýznamnější stavbou 19. Století, kterou zajišťovaly peníze Rothschildů je bezesporu Suezský průplav. Zkrácení námořní cesty kolem Afriky k Indii a ostrovům koření byl již dávný sen mnoha generací. V první polovině století se poprvé ozývají návrhy na jeho stavbu. Všechny evropské mocnosti mají zájem na financování a provozu průplavu, akorát Británie se drží pozadu, aby neoslabila svou železniční dopravu v regionu, kterou měli rozjednanou. Mají také díky svému loďstvu prakticky monopol na obchod s Indií a zkrácení trasy není pro ně vhodné kvůli zvýšení konkurence. Velký zájem o projekt mají Francouzi, ale to nechtějí Britové připustit. Tak aspoň novodobý zakladatel myšlenky Francouz Enfantin obesílá dopis významným osobnostem s technickým vzděláním té doby a zakládá Studijní společnost pro Suezský průplav. Mezi její členy patří syn konstruktéra první úspěšné lokomotivy Robert Stephenson a rakouský inženýr Alois Negrelli. V roce 1847 prozloumávají terén a zjišťují vhodné podmínky pro stavbu, poté ještě přijíždějí francouzští geometři, aby provedli přesnější měření. Přichází ovšem revoluční 1848, v Evropě se mění panovníci a projekt stavby musí být odložen. V roce 1851 to vypadá, že zvítězí britská železniční varianta přes šíji, protože egyptský vícekrál Abbás paša podepisuje koncesi na její provozování. V roce 1854, kdy vyjíždí vlak na kratší trase z Káhiry je ovšem Abbás paša zavražděn, jeho zástupcem se stává Said paša. Tohoto faktu využívá francouzský diplomat a podnikatel Ferdinad Lesseps, jeho dávný přítel, ještě z doby, kdy byl konzulem v Káhiře. Podepisuje koncesi na založení společnosti pro výstavbu průplavu. Ale zbývá ještě souhlas tureckého sultána, neboť Egypt byl v té době 33

součástí Osmanské říše. Na Turecko tlačí Britové a daří se jim výstavbu oddalovat. Nakonec však de Leppessova společnost založila činnost, financovanou velkou částí Francií chedívem Ismaílem, synem Saida paši, který umírá v roce 1863. Rothschildové se financování projektu nezúčastnili, protože nedůvěřovali Ismaílovi. Průplav byl s ohromnou slávou uveden do provozu v roce 1869. Projekt prosperoval a Britové zjišťovali, že udělali chybu, když se ho nezúčastnili. Společnost vybíráním poplatků za průjezd Brity doslova vydírala. Nakonec ale Ismaílovi docházely v egyptské kase peníze a svoji zoufalou situaci musí jedině řešit prodejem svých 44 procent akcií. Britská vláda okamžitě jedná a shání potřebné 4 miliony liber10. Ministerský předseda Disraeli se obrací na svého starého dobrého známého z parlamentu Lionella Rothschilda. A právě on jediný je schopen sehnat tento objem peněz v určené době. Tato transakce potěšila Impérium a Rothschildové vydělali na půjčce též slušný obnos.

2.10.2.

Rio Tinto

V roce 1873 se investice obracejí opět na Španělsko. Španělská vláda opět nabízí jeden ze svých ztrátových podniků. Jedná se obrovské naleziště mědi v okolí řeky Rio Tinto. Londýnská a pařížská pobočka investují do nové zakládající společnosti Rio Tinto, spolu s dalšími investory. Ztrátový podnik se během několika let úspěšně rozvíjí tak, že společnost se během let stává největším producentem mědi na světě. V roce 1905 vlastní Rothschildové přes třicet procent akcií této společnosti. Rio Tinto group se stává jednou z nejvýznačnějších důlních společností na trhu. Na začátku třetího tisíciletí je stále třetí největší důlní společností na světě.

2.10.3.

Diamantové doly v Jižní Africe

Koncem šedesátých let dochází po nalezení prvních diamantů v povodí jihoafrických řek Orange a Vaal k diamantové horečce. Množství dobrodruhů se vydávají vidinou zbohatnutí do těchto míst. Vznikají nová městečka, vykoukávají se pozemky posety drobnými majiteli. Situace je ještě ztížena nesmiřitelným sporem mezi anglickou správou a búrským obyvatelstvem. Majitele menších pozemků, většinou nekvalifikovaných snílků, časem skupují větší společnosti. Po počáteční fázi se vyčleňují dvě hlavní konkurenční společnosti v regionu Di-

10

http://www.oranzovestranky.cz/gamma/view.php?cisloclanku=2008032701

34

amond mining company a DeBeers. Souboj těchto konkurentů vrcholí v roce 1887, kdy oba tito rivalové mají rozhodující poddíl a soupeří o třetího konkurenta Francouzskou diamantovou společnost, která zabezpečuje rozhodující podíl na trhu. Potřebnou podporu pro rozhodující boj hledá majitel firmy De Beers Cecil Rhodes u Nathaniela Rothschilda. Ten pomáhá půjčkou na posílení stability firmy a zvýšení produktivity. Prostřednictvím svých kontaktů přesvědčí ředitele francouzské společnosti, aby šli do dobrovolné likvidace za výhodných podmínek. I když se majitel společnosti Diamond mining company Barnato snaží vykoupit aktiva Francouzů, nemůže společnosti De Beers s Rothschildy v zádech konkurovat.

2.11.

Přes přelom 19. a 20. století

V osmdesátých letech se po Lionellově smrti dostává do vedoucí pozice londýnské banky N. M. Rothschild & Sons jeho syn Nathaniel. Ten dokáže dotáhnout snahu svého otce o politické uznání Rothschildů v roce 1885, kdy je zvolen do horní Sněmovny lordů. A jako první Žid v historii se v Británii stává baronem. Nathaniel má hlavní podíl na úspěšném financování Suezského průplavu, jihoafrických dolů. Poskytuje během svého vedení finanční půjčky vládám USA, Ruska a Rakouska. V 90. letech je též u financování prvních telefonních společností v Británii. Za manželku měl dceru frankfurtského Mayera Carla Emmu Louisu. Jeho výstřední bratr Alfred se zajímá o bankovnictví pouze v omezené míře. Druhý bratr Leopold se mimo povinnostmi bankovnictví též zaobíral oblíbenou kratochvílí Rothschildů jezdectví a zvítězil v mnoha významných dostizích té doby. Nástupcem Anselma ve vídeňské S. M. Rothschild and söhne se stává až třetí syn Salomon Albert. I když od dob Anselma již Rothschildové nestáli v představenstvu Creditanstaldt, měli Rothschildové stále velký vliv v této instituci, žádné jmenování do představenstva se neobešlo bez souhlasu barona Salomona Alberta. V posledních letech počet mocných kreditních bank neustále stoupal a jediný způsob, jak se soukromé banky mohly udržet, byl vytvářet konsorcia, jež by třídila hlavní články obchodu. V roce 1880 jeden takový syndikát zvládl životně důležité půjčky uherské vládě a o dva roky později zabránil kolapsu vídeňské burzy skoupením státních dluhopisů. Od té doby se jen velmi málo důležitých projektů v oblasti státních financí, průmyslu nebo železnice odehrávalo bez Salomona Alberta. V rodinném životě tolik štěstí neměl, jeho žena umírá v 33 letech na rakovinu a jeho prvorozený syn George po pádu z koně trpí schizofrenií a musí být po zbytek života izolován.

35

3. Rothschildové ve 2O. a 21. Století V počátku nového tisíciletí všechny pobočky se vyznačují opatrnými investicemi, nebo pokračují v projektech započatých dříve. Tj. například investice v diamantových dolech v Jižní Africe, kde pomáhají též financovat Transvaalskou železnici. Významně se podílejí na rozšiřování brazilské infrastruktury. Francouzská větev financuje v roce 1904 Fondation de Rothschild. Tento projekt se zabývá výstavbou bloku činžáků, vypracovaný předními architekty, určených pro dělnickou třídu vybavených základními vymoženostmi. Tyto domy byly poprvé vybaveny elektřinou, s lékárnami pro chudé, školkami atd.

3.1.

Zánik frankfurtského domu

Začátkem nového tisíciletí s úmrtím Wilhelma Carla zaniká mateřská frankfurtská pobočka. Jeho bratr Mayer Carl umřel už v roce 1886. Těmto dvou bratrům se narodilo dohromady deset sester, z toho čtyři byly svými sňatky svázány s jinými větvemi Rothschildů. Ale nikdo z těchto zeťů neprojevil zájem o řízení rodinného podniku ve Frankfurtu. Obchodní vztahy s ostatními bankami Rothschildů nebyly příliš těsné. A ani když projevil zájem o provoz podniku manžel nejmladší dcery Wilhelma Carla, Maxmilian Goldschmidt, nebyl jeho zájem vyslyšen. Rothschildové nemění pravidla řízení podniku a nepřenechávají obchod nikomu jinému než vlastním potomkům mužského pohlaví. Goldschmidt se rozhodl pro zvýšení svého kreditu používat jméno Goldschmidt- Rothschild, které mu jistě pomohlo při provádění vlastních obchodních operacích. Absence přímého dědice byl hlavním, ale ne jediným důvodem zániku pobočky. Tato pobočka se nejméně přizpůsobila potřebám doby. Nezachytila nástup průmyslové revoluce v dobách vedení Amschela, zůstávala na starých osvědčených, ale nepružných metodách bankovnictvích 18. století. Ani Carlovi synové, kteří nastoupili po Amschelově smrti, už význam frankfurtského domu nepozvedli. Svoji nekritickou nákloností k Bismarckovu pruskému režimu se čím dál tím více odchylovali od londýnské a pařížské pobočky. V době Wilhelmovi smrti už nikdo z Rothschildů neměl zájem pozvednout prapor této pobočky.

3.2.

Ropná pole u Kaspického moře

Už v roce 1886 francouzská banka de Rothschild Freres financovala společnost pro těžbu ropy v Kaspickém moři, Caspian and Black Sea Petroleum company. Tato společnost se rychle 36

stala druhým největším producentem ropy v regionu. V prvním desetiletí dvacátého století, kdy společnost stagnovala a Rothschildové byli též rozezleni carskými pogromy v Rusku. Přemýšleli Rothschildové o ustoupení z pozic v regionu. V roce 1912 prodali dvě naftové společnosti za akcie společnosti Royal Dutch a akcie společnosti Shell. Tento prodej se s vývojem následujících událostí stal geniálním tahem. Společnost Shell se stala druhou největší naftovou společností na světě a její akcie závratně stouply. A Rothschildové v souvislosti s nástupem bolševiků k moci také v roce 1917 uchránili své investice. Tento tah, ale není prezentací nějakého geniálního nápadu, ale spíše pohlcením konkurence a nechuť pokračovat ve financování stagnujícího podniku.

3.3.

Osídlování Palestiny

Rohschildové se celé 19. století snaží o zrovnoprávnění Židů a podporují je zakládáním židovských škol a různými charitativními projekty. V osmdesátých letech, kdy v Rusku a na Balkáně dochází k obrovským pogromům, které nutí obrovské množství Židů opustit tyto lokality směrem na západ. Nathaniel Rothschild shromažďuje fakta o tomto problému a uveřejňuje je v novinách. V Londýně jsou organizovány sbírky, velké množství Židů se posléze přesunuje do New Yorku. Následkem této obrovské migrace je v roce 1910 pět milionů židovských obyvatel New Yorku. Podobné sbírky na pomoc jsou poté organizovány i v Paříži nebo New Yorku. Ale přesto mnoho Židů zůstává v Londýně a Paříži ve velice nuzných podmínkách. Po smrti Lionellovi ženy v roce 1884 je založena nadace stavějící domy Charlotty de Rothschild. Jsou to domky s minimální výbavou poskytující uprchlíkům naplnění základních potřeb. Ve Francii se Alphons angažuje ve výstavbě činžovních domů pro uprchlíky. Rothschildové intervenují i přímo na původce této migrace prostřednictví své finanční moci. A to tak, že Petrohradu hrozí zastavením půjček carskému režimu. To se jim aspoň symbolicky daří, když car zmírňuje protižidovské zákony. Ve Francii se též koncem století projevují protižidovské nálady, způsobené též nárůstem Židů ve Francii. V roce 1889 je založena Protižidovská liga bývalým členem Credit Mobilieru, tén zřejmě nemůže Rothschildům zapomenout krach této banky v soutěži s jejich bankovním domem. Protižidovské tažení ve Francii vrcholí tzv. Dreyfussovou aféru, kdy je důstojník židovského původu neprávem obviněn ze špionáže a odsouzen na doživotní vězení na Ďábelských ostrovech. Je osvobozen až po 4 letech a ještě několik let mu trvá očištění svého jména.

37

Není proto divu, že v takovýchto problémech hledají Židé místo, kde by v klidu mohli budovat svoji existenci. První oficiální výzva k vytvoření židovského státu zaznívá na prvním sionistickém kongresu v Basileji, jehož se zúčastnili delegáti celého světa, pod vedení novináře a spisovatele Theodora Herzla, narozeného v Budapešti. Delegáti se zavázali usilovat o zřízení domova v zemi zaslíbené Palestině pod vlastním právem. Herzl poté jezdí po Evropě, oroduje ve prospěch vytvoření tohoto státu u významných osobností té doby. Samozřejmě nemůže vynechat ani Rothschildy. Rothschildové sice chtěli pomáhat svému pronásledovanému národu, ale zase nechtěli své jméno propůjčit podniku zavánějícím fiaskem. Nebylo totiž vůbec jasné, jak budou první osadníci prosperovat a z čeho budou vůbec živi. To se také vyplnilo, když se zoufalí zástupce prvních osadníků na ně obrací s finanční pomocí. Nejvíce je nápomocen nejmladší syn Velkého barona Jamese, baron Edmond de Rothschild. Rozhodujícím způsobem zajišťuje podporu prvním usedlíkům, když se v osmdesátých letech dostávají do finančních potíží. Svými návrhy zabezpečuje nechaotické osídlování s pevnou infrastrukturou. Se svoji ženou Adelheid navštěvuje osobně několikrát Palestinu, kde se živě zajímá o rozvoj zemědělských osad. Na počátku nového století je ideálem sionistických zemědělců kolektivní farmaření. Tuto formu činnosti podporuje a během jeho života vzniká 30 zemědělských osad. Edmond de Rothschild měl prakticky rozhodující vliv k usazení a osamocení prvních Židů v Palestině a rozrůstání jejich komunity a tím vlastně velkou měrou přispěl k pozdějšímu založení samostatného židovského státu Izrael.

3.4.

Rothschildové za 1. světové války

V předvečer první světové války je první židovský člen horní komory Nathaniel už starý nemocný muž. V roce 1915 umírá. Londýnskou firmu momentálně vede jeho syn Charles. Ale ani ten se netěšil dobrému zdraví. V roce 1916 odjíždí na léčení do Švýcarska. Během této doby se stará o provoz banky bratranec Lionell a Charlesova manželka Rozsika. Rozsika von Wrheimstein. Tato Maďarka, bývalá vynikajíci hráčka tenisu, projevila své schopnosti a inteligenci během válečných let. Charles se vrací do Anglie na sklonku války v roce 1918. Ostatní Rothschildové se do války zapojují bezprostředněji, až fatálně. Charlesovi bratranci jsou všichni schopni služby. Lionellovi je zakázáno odejít na frontu samotným králem Jiřím V. účastnit se bojů. Ten chce přítomnost alespoň někoho z Rothschildů během války v bance. Anthony je zraněn v bitvě u Gallipolu. Jeho bratr Evelyn zaplatí cenu nejvyšší, padl v bitvě u El Mugharu roku 1917. Rothschildové též poskytli své rozsáhlé pozemky pro výcvik armády. 38

Francouzští Rothschildové věrni své tradici neopouštějí ani v nejkritičtějších okamžicích války Paříž, mimo dětí, které jsou v krizovém období posláni do Anglie. Členové rodiny se také aktivně zapojili v armádě. Války se aktivně zúčastnil James Nathaniel de Rothschild, jenž patřil mezi první válečné letce. Uniformu oblékli uniformu též synové barona Edmonda, Maurice a James. Ve válce se také ze starší generace angažovali Henri a jeho žena Mathilda, pracující jako ošetřovatelka a za pomoc raněným jí byl posléze udělen válečný kříž. V Rakousku přejímá otěže banky po Salomonu Albertu syn Louis. Další synové se zúčastnili válečné vřavy. Vyváznou však bez následků a s válečnou porážkou se vrací ke svým rodinám.

3.5.

Goldfixing 1919

V roce 1919 po dohodě se sedmi jihoafrickými důlními společnostmi určila Bank of Egland Londýn jako hlavní středisko trhu zlata. Zde se od té doby určuje referenční cena zlata. První stanovení referenční ceny zlata proběhlo 12. září 1919. Od tohoto roku se toto stanovení tzv. goldfixing odehrává v v budově Rothschildovy banky v londýnské St. Swithin's Lane. V prvním patře banky usedávájí zástupci pěti bankovních domů. Být mezi těmito bankami je vždy pokládáno za mimořádné postavení. Rothschildové měli tu čest být mezi zakládajícími firmami. Zástupce domácí banky je již odedávna předsedajícím (chairman) fixingu, a proto také sedí sám na konci podlouhlého stolu. Zástupci ostatních čtyř „zlatých“ firem zaujímají svá místa u čtyř menších stolů, umístěných podél stěn. Na každém stole je telefon s přímým spojením na dealing room, místnost, kde jsou soustředěni dealeři každé z přítomných firem, a stojánek s anglickou vlajkou. Ta neslouží k dekorativním účelům, má čistě praktický význam. Vztyčí-li některý z představitelů zmíněných pěti firem Union Jack (označení pro anglickou vlajku) a prohlásí „flag up“, znamená to, že přerušuje ceremoniál a domlouvá se s dealery, kteří jsou v tomto okamžiku ve spojení s řadou svých klientů – prodávajícími či kupujícími. Jakmile se dohodne, pokládá vlajku a ceremoniál pokračuje. Přesně v 10.30 a v 15.00 oznamuje předsedající tzv. otevírací cenu, která se téměř vždy pohybuje v rozmezí cen, za které se obchodovalo od posledního fixingu. Tuto cenu přítomní zástupci okamžitě sdělují svým dealerům a ti v závislosti na příkazech svých klientů je zpět informují, zda je daná cena akceptovatelná či nikoliv. Jakmile je jasné, kdo prodává či nakupuje, předsedající tyto firmy vyzve, aby ohlásily

39

počet prutů, s kterými budou obchodovat. Když se počet prutů sejde ve stejném množství, to znamená, že nabídka se vyrovná poptávce, je cena kótována11. Tento fixing netrvá déle než několik minut. Nejdelší stanovení trvalo dvě hodiny a patnáct minut v roce 1987. Obchodovalo se nepřetržitě do 3. září 1939, kdy Británie vyhlásila válku Německu. Obnoveno bylo až v roce 1954. Mezi pěti členy byly vždy přední britské bankovní domy. V posledních desetiletích 20. století se mezi ně dostávají i zahraniční banky. A v roce 2004 překvapivě oznámila společnost N. M. Rothschild & Sons Ltd., že se vzdává fixingu ve prospěch Bank of Nova Scotia.

3.6.

Meziválečné období

Světová válka pozměnila společenský a politický systém. Z poválečného období vychází jedna další a rozhodující hospodářská velmoc ovlivňující dějiny dvacátého století a to jsou Spojené státy americké. Dotování průmyslu, splácení válečných reparací a obnova infrastruktury už není doménou Rothschildů. Přichází období jiných hráčů na trhu. Centrální, depozitní a nadnárodní banky společnosti řídí tyto projekty koordinované vládami a Společností národů. Rothschildové už nejsou poradci vládců nejdůležitějších států Evropy. V Anglii se nejdůležitějším projektem meziválečné doby, kterého se finančně účastní Rothschildové, stává správa, rozšíření a vylepšení londýnského metra. V roce 1926 N. M. Rothschild & Sons financuje společnost The Underground Electric raillways company založené Američanem Charlesem Yerkesem. Tato společnost má většinový podíl v několika trasách londýnského metra. Připravuje projekty pro další rozšíření tras. Mezi nejvýznamnější projekty té doby financované touto společností patří rozšíření a zprovoznění trasy Picadilly na severu z Finsbury Parku do Cockfostersu a na západě z Hammersmithu do Nortfieldsu. V poválečné generaci Rothschildů se nachází mnoho talentovaných inteligentních lidí, ale žádný tvořivý finančník. Na přicházející krizi koncem dvacátých let, tak jako většina světových finančníků, nebyli Rothschildové připraveni. Nejkritičtěji se hospodářská krize projevila v Rakousku.

11

STRUŽ, Jan; STUDÝNKA, Bohumil. Zlato- Příběh neobyčejného kovu. 1. vydání. Praha: Grada publishing,

2005, str.255- 6

40

Situace nejdůležitější rakouské banky Creditanstaldt se stávala tíživou až kritickou. Rothschildové mající třetinu akcií banky. Baron louis Rothschild po dlouhých letech člen představenstva musí v roce 1931 čelit situaci, kdy pasiva banky převažují nad aktivy. Sám má starosti s bankou S. M. Rothschild und Söhne, která je též tvrdě zasažena krizí. Baron neváhá dát značnou část svého jmění na záchranu Creditanstaldtu v rámci záchranného balíku, v rámci záchranného balíku, který obsahoval vládní peněžní prostředky, bankovní i soukromé zdroje se zaručil 16,7 milionu šilinků k pokrytí ztrát Creditanstaldtu a 30 miliony na finanční pomoc. Louis a jeho bratři byli nuceni prodávat akcie i rodinný majetek. Hrozivou situaci řeší baron ze začátku bez pomoci londýnského a pařížského domu. Těsně před první světovou válkou přerušili veškeré formální styky a pozastavili sdružený účet. Neutěšená situace se neustále prohlubuje. Nakonec musí požádat Londýn a Paříž o pomoc, aby rodinnou banku S. M. Rothschild und Söhne zachránil před krachem. Závazky vídeňské banky jsou díky této pomoci splaceny, ale obě pobočky to přijde draho a zvláště londýnský dům se ocitl takřka na dně. Nejinak tomu bylo u rothschildovského rodinného stříbra, Vítkovického horního a hutního těžířstva, které poprvé v roce 1932 vykázalo ztrátu, jejíž krytí si vyžádalo ze strany Rothschildů a jejich spolumajitelů Gutmannů nemalých obětí. Aby nedošlo k absolutnímu krachu a ztrátě společnosti, byli nuceni tito spolumajitelé zapojit do řešení londýnské a pařížské Rorhschildy, kteří prostřednictvím londýnské pojišťovací a investiční společnosti Alliance Assurance Co. Ltd v roce 1937 definitivně převzali kontrolu nad těžířstvem. Vídeňští Rothschildové sice o své výlučné postavení ve vítkovické společnosti přišli, nicméně se uchránili před neodvratným propadem podniku, jak se stalo v té době u jiných významných vídeňských podnikatelů. Podřízená banka Amstel v Holandsku ovšem zkrachovala. Pro ozdravení rakouské ekonomie byl nakonec ustanoven Mezinárodní výbor pro rakouský Creditanstaldt. Prezidentem se stává, jako ve svízelných situacích jeho předchůdce, londýnský Lionell de Rothschild. Přes protichůdné názory účastníků výboru, zejména Francouzů nepodporující protekcionismus rakouskému finančnictví, je Creditanstaldt po letech sporů a kompromisů zachráněn. Značně zeštíhlen jako čistě rakouská banka pod kontrolou vlády.

3.7.

V období nacismu

Ale to nejhorší teprve přichází, od roku 1933 s nástupem Hitlerovi moci v Německu se k Rothschildům dostávají zprávy o zacházení s Židy. V Rakousku, v Hitlerově rodné zemi, byly tendence přiklánějící se k německému fašismu čím dál více zřetelnější. Situace se stává vyostřenou už od roku 1934, kdy je zavražděn demokratický vládce Engelbert Dolfuss. V Rakousku se objevují vzrůstající hlasy podporující připojení země k hitlerovskému Německu. 41

Tyto tendence Hitler vydatně podporuje. V únoru 1938 zve do svého sídla v Bertesgadenu rakouského kancléře Schlussingga, s požadavkem na převzetí Rakouska pod ochranu Německa. Schlussing sice vypisuje referendum o přijetí, ale Hitler na výsledek nečeká a obsazuje Rakousko. Naštěstí mimo Louise Rothschilda všichni Rothschildové stačili opustit Rakousko nebo v té době v zemi nebyli. Dvě mladé neteře Louise byli po zatčení ve vlaku do Švýcarska propuštěni s vědomím, že německá mašinérie zatkla jejich strýce. Louise Rothschild nedbal varování svých příbuzných a pohrdavě se stavěl k blížícímu se nebezpečí. Věznitelé se k němu chovají poměrně korektně a snaží se využít jeho uvěznění k jejich prospěch. Zajímají se též o Vítkovice, ale ty jsou již převedeny na londýnský dům Rothschildů a jsou vyvázány z konfiskace, aspoň dočasně do obsazení Československa. Příbuzní ze zahraničí se všemožnými cestami přes najaté právníky snaží barona osvobodit. Ten je po vleklých jednáních trvajících rok propuštěn za dva miliony liber12 a pochopitelně je zabaven všechen jeho majetek. Obsazením, tzv. Anšlusem, Rakouska končí definitivně banka S. M. Rothschild und Söhne. Louise se usazuje v New Yorku, kde se po válce v 64 letech ožení. Jeho bratr Alphons umírá v roce 1942 v New Yorku. Nikdo z rakouských bratrů nemá svého mužského dospělého dědice. Syn Alphonse totiž umírá už v 16 letech. Louise má po válce velké problémy s navrácením majetku. Rakousko je totiž zčásti v sovětské zóně. Z uměleckých děl odveze do svého amerického domova pouze část, zbytek musí přenechat galeriím. Majetek Rothschildů v Československu znárodní komunisté. Ve Francii narukují v době konfliktu s Německem do armády Guy a jeho bratranci Alain a Elie. Alain a Elie jsou hned v počátku války zatčeni, projdou různými zajateckými tábory, ale válku šťastně přežijí. Banku se snaží vést až do obsazení Paříže v té době jedenasedmdesátiletý baron Edouard. Ten na rozdíl od svých předchůdců, vědom si hrůz prováděných nacisty na Židech, opouští s rodinou Francii. Po náročné cestě přes Španělsko a Portugalsko se dostává úspěšně do New Yorku. Toto místo se stává místem exilu Rothschildů. Někteří zde trvale zapustí kořeny. Příslušnice mladé generace Bettina a Batsheva se přivdají za americké obse přivdají za americké občany. Bývalý šéf vídeňské banky Louise si bere rakouskou emigrantku. Jedenašedesátiletý Maurice se dostává přes Bahamy a Kanadu do New Yorku zcela bez prostředků. Vichystická vláda zabavila veškerý majetek a na své švýcarské prostředky se nemůže dostat. Ale je si vědom, že během války bude vzrůstat cena komodit. Půjčuje si nemalé část-

12

WILSON Derek. Rothschildové- Příběh bohatství a moci. 1. vydání. Praha: vydavatelství Svoboda- Libertas,

1993, str. 337

42

ky, se sháněním věřitelů nemá potíže, jméno Rothschild má přece jenom svou důležitost. Tyto prostředky investuje na komoditní burze a na rozdíl od mládí, kdy na svých spekulacích prodělával nemalé obnosy, nahromadil slušné jmění prostřednictvím telefonu a čtením denního tisku. Guy, který se po porážce Francie načas usazuje v New Yorku a se svým otcem Edouardem v New Yorku zakládá na 5. Avenue malý finanční podnik. Za začátku jde vlastně pouze o analýzu jejich movitého a převoditelného majetku, který je možno využít během války. Guy se vrací ještě během války do Evropy, kde se účastní výcviku důstojníků pod vedením generála de Gaulla. Baron Guy se po osvobození Francie, kterého se aktivně účastní, vrací okamžitě do banky Rue Laffite a hned se zapojuje do obnovy bankovnictví. V Londýně nastupuje v roce 1938 do banky Lionelův syn Edmund. Edmund nechce strávit celou válku v bance jako jeho otec a dává své schopnosti během krušných let armádě. Za svoji práci ve zpravodajské službě je vyznamenán medailí za odvahu a službu od krále Jiřího IV. Mimo jiné byl pověřen vyšetřováním smrti hlavy polské exilové vlády generála Szikorského, jehož výsledky nebyly nikdy zveřejněny. Lionel už je na sklonku svého života a umírá v roce 1942. Do čela banky se dostává jeho bratr Anthony. Ten během válečných let zakládá partnerskou firmu Rothschild Continuation, je to první zárodek přechodu s rodinné firmy na veřejně obchodní společnost. Anthony si pravděpodobně uvědomuje během nejisté válečné doby potřebu zajistit firmu, zvláště když ne všichni Rothschildové jsou nadšeni bankovnictvím a hledají seberealizaci v jiných oborech. Jako během první světové války poskytují Rothschildové svá rozsáhlá panství pro válečnou pomoc. Konkrétně sídlo Waddesdon je použito jako útulek pro uprchlé židovské děti z Německa, které zde stráví celou válku.

3.8.

Reorganizace

V poválečných letech si Anthony moc dobře uvědomoval, že pokud chce zachytit nástup konkurence je nucen restrukturalizovat zastaralý způsob bankovnictví a vymanit se ze striktně rodinného podniku. V roce dokončil transformaci společnosti z partnerské na společnost veřejnou. Společnost Rothschild Continual se stává holdingovou společností. Většinový podíl akcií si podržel si Anthony. Do čela banky se pomalu dostávají lidé, kteří jsou předurčeni svými finančními schopnostmi, nejen rothschildovským původem. Během let nabývá na významu malá pobočka založená Guyem a jeho otcem na Páté avenue v New Yorku. Tím navazují na přetrženou nit jejich finančních aktivit v Americe, započatou jejich agent Belmontem v minulém století. Malá firma Amsterdam s.r.o. se neustále zvětšovala a nabývala pro Rothschildy větší důležitosti. V roce 1950 byla reformována na investiční 43

banku pod názvem New Court securities s kapitálovým podílem londýnského a pařížského domu. Prudký rozvoj průmyslu v padesátých letech vyžadoval mnohem větší odborné znalosti. Organizování pohybu peněz, úvěrové převody mezi státy za složitých devizových předpisů. Ve větším míře se objevuje poradenství nadnárodním firmám, Nestačí jenom znalosti finančnictví, ale také znalosti nových poválečných technologií. Hledání a realizace nových projektů vyžaduje budování poboček po celém světě. Zvláště Edmund se stává světoběžníkem, zvláště si oblibuje Japonsko. Je si dobře vědom dřímajícího potenciálu této ostrovní země, naučí se i japonský jazyk. V roce 1962 je zástupcem delegace města Londýn pro upevnění obchodních vztahů mezi Londýnem a Tokiem. Dostává jako třetí cizinec od císaře Hirohita Řád svatého pokladu 1. Třídy.

3.9.

Investice v Kanadě

V roce 1953 Rothschildové nastartovali projekt rozvoje nehostinných míst kanadského Labradoru a New Founlandu. Premiér Joseph Smallwood o rok dříve navštívil tehdejšího britského premiéra Churchilla. Ukázal mu svoji ideu rozvoje neobydleného území oplývajícího nerostnými surovinami, stavebního dřeva a možnosti využití elektrické energie z vodních zdrojů za přispění konsorcia soukromých firem z Británie. Lord Anthony Rothschild byl projektem nadšen a souhlasil se zapojením londýnské firmy N. M. Rothschild. Tímto projektem byl pověřen jeho mladší společník Edmund. Byla vytvořena nová společnost: British Newfoundland Coorporation Limited (Brinco) za účasti několika firem, mimo jiné i důlní společností Rio Tinto. Hybnou silou tohoto projektu byl nepochybně londýnský dům Rothschildů. Začala se vytrvale vyhledávat ložiska nerostů, budovaly se základy nových měst, budovaly se silnice a celá potřebná infrastruktura. V roce 1973 se zrodil nejsmělejší plán tohoto projektu, vybudování vodní elektrárny využívajících sílu Hamiltonových, později přejmenovaných na Churchillových, vodopádů. Tato elektrárna byla schopna napájet kanadskou síť 5,225,000 kilowatty. Tento projekt byl ve své době největší, který financovala soukromá firma.

3.10.

Imétal

Ve Francii se po válce ujímá řízení banky baron Guy de Rothschild. Nachází po válce demoralizovanou banku a velkou část majetku zabaveného nacisty. Chce přeměnit obchodní banku na finančně obchodní konglomerát. Chystá otevřít komerční banku se stovkami poboček využívajících veřejných prostředků, které přilákají k uplatnění zásob cenných papírů v obchodních a průmyslových investicích. Stejně jako Londýn neomezuje svoje zájmy pouze na banku. 44

Věren rodinné tradici podílí se na založení francouzského důlního konglomerátu Imetal. Předtím ještě zaujímá místo ve správní radě Rio Tinto, kde mají Rothschildové jako hlavní akcionáři nárok na 2 křesla. Zde nabývá zkušenosti, které posléze využívá v budování Imetalu, který obnovuje dvě společností patřící rodině od 19. Století, jedná se o uhelnou společnost Penaroya a Societé Le Nickel pro těžbu niklu v Nové Kaledonii. Získáním nových koncesí, zdokonalením výrobních postupů a řízením řady fúzovaných a převzatých podniků baron Guy vybudoval se svými společníky nadnárodní společnost specializovanou na těžbu nerudných nerostů. Imétal rapidně zvyšoval svoji těžbu, prosazuje se i v USA a Británii. Lord Edmond zakládá v Ženenvě roku 1953 La Companie Financiere de Rothschild (LCF). Tento ústav se od začátku specializuje v investičním bankovnictví, poradenství s a spravováním fondů. Edmond byl v době, kdy jeho otec Maurice opustil během války Francii, usazen ve Švýcarsku. Maurice, když se vrací po válce do Švýcarska, sice zjišťuje, že je ve Švýcarsku obrán nepoctivci o hotovost, ale vlivem dědictví a vlastními výnosnými obchody v USA se stává nejbohatším členem rodiny. Je to způsobeno bezdětnými svazky nebo selháním mužské linie jeho rodinné větve. Paradoxně muž, který byl v mládí pro svůj lehkomyslný postoj k životu a svými ztrátovými hazardními operacemi na burze, málem odvržen od rodiny, se stává nejbohatší člen Rothschildů. Spolu se svým bratrem Jamesem totiž získává jmění po neapolské a části frankfurtské větve. A tak, když oba bratři umírají v roce 1957, dědí jejich majetek Mauricův syn Edmond. Jeho strýc James se svou ženou Dorothy totiž nemají žádného dědice. Ve své závěti se James navazuje na svého otce Edmonda, který se tolik zasloužil o založení židovského státu v Palestině a daruje státu Izrael šestnáct miliónu izraelských liber na výstavbu sídla budovy izraelského parlamentu Knessetu. V roce 1958 je přítomna vdova Dorothy odhalení základní kamene stavby a osm let později se také účastní slavnostního otevření budovy v roce 1966. Jméno Rothschildů je v Izraeli velice uctíváno. V roce 1954 byly z Francie přivezeny a znovu pohřbeny v Ramat Hanadivu ostatky Edmonda a jeho ženy Adelheid a náhrobek se stává poutním místem. Šedesátá léta jsou dobou oživení ekonomiky skýtající bankám nové možností. Rothschildové opět po letech získávají na vlivu. V roce 1962 se stává ministerským předsedou Francie Georges Pompidou. Georges Pompidou byl blízkým dlouholetým přítelem barona Guye. Pracoval pro jeho banku v letech 1953- 1962 a stal se též jejím ředitelem. Rothschild se stává neoficiálním ekonomickým poradcem ministerského předsedy a jeho vliv vrcholí, když se v letech 45

1969- 74 stává Pompidou prezidentem Francie. Rozmach se projevuje vzrůstajícím počtem poboček a klientů. Jméno barona Rothschilda je také především spojeno s obnovou Francie v 60. a 70. letech. S obdobím prosperity, budování infrastruktury (dálniční sítě, jaderných elektráren a domovní výstavby). V šedesátých letech je zaznamenává bankovnictví výrazný nástup obchodu s euro dluhopisy. Euroobligace jsou charakteristické tím, že jsou obvykle emitovány souběžně na několika trzích ve měně třetího státu, přičemž syndikátu se účastní banky z různých zemí.13 U zrodu těchto transakcí je hlavně londýnská pobočka Rothschildů. Zachycení tohoto trendu dostává opět Rothschildy do popředí. Restrukturalizují svou síť poboček. Vznikají nové dceřiné společnosti v Austrálii v roce 1967 a v Guernsey v témže roce. V roce 1973 se otevírají kanceláře v Hongkongu a Singapuru. Další je otevřena v roce 1979 v Chile. Rothschildové se též rozhodují pro přestavbu obou bankovních budov, jak londýnského New Courtu, tak pařížské budovy. Zvýšená činnost si vyžaduje rozšíření personálu, a proto Rothschildové získávají další budovu na druhé straně Swithin´s line. Tu zbourají a postaví zde nové sídlo ve tvaru moderní krychle. Také francouzští bratranci se v roce 1970 stěhují z Rue Laffite do nové budovy. Mimo toho se stává banka v roce 1967 banka De Rothschild Freres korporací Banque Rothschild, ta vznikla fúzí , v němž měla rodina čtyřicet procent akcií a zbytek patřil dalšímu velkému koncernu Rothschildů, Compagnie du Nord (nástupnická společnost po Chemin de Fer du Nord). Banka Rothschild s velkými aktivy v mimoburzovních operacích se stala velký průmyslovým konglomerátem.

3.11.

Znárodnění ve Francii

V sedmdesátých letech se již společnost Imétal stala tak silnou, že když jednala o převzetí americké společnosti Cooperworld, zpochybňoval to americký federální soud jako porušení protitrustových zákonů14. Ale tento soud vyhráli Rothschildové. Byla to také léta, kdy se Rothschildové v roce 1975, respektive baron Guy, stěhuje s honosného sídla Chateau de Ferrieres a budovu s pozemky daruje Pařížské univerzitě. Byly to též léta, kdy je Evropa postižena krizí. Projevující se zvyšováním inflace, naftovou krizí, kdy arabské státy jeden čas zastavují přísun ropy a rostoucí nezaměstnaností. Ve Francii se postupně politická moc přelévá od pravicové vlády Pompidoua ke středové d´Estaigna a posléze dále doleva. V roce 1974 se poprvé projevují francouzské tendence znárodňování podniků, kterou pociťují i Rothschildové, kdy 13

Mezinárodní bankovnictví, Petr Procházka, 1996, SERIFA, str. 340 WILSON Derek. Rothschildové- Příběh bohatství a moci. 1. vydání. Praha: vydavatelství Svoboda- Libertas, 1993, str. 388

14

46

tento trend postihne část gigantu Imétalu. Sociéte Le Nickel je znárodněna a přeskupena pod nově založenou společnost Societé metalurigique. Se zdůvodněním, že nikl dovážený hlavně s franouzského území Nové kaledonie je životně důležitá surovina pro Francii. Ale hlavní pohroma teprve přichází po roce 1981 s nástupem socialistické vlády Francoise Mitteranda. Vláda se rozhoduje stabilizovat ekonomiku znárodněním bankovního sektoru. V příštím roce je mezi 39 soukromými bankami znárodněna i Banque Rothschild. Tato vysoce prosperující banka založená Jamesem Rothschildem se stává bankovním ústavem Compagnie Européene de Banque. Po 165 letech končí jedna legenda, kterou se rotschildovská banka v Rue Laffite bezesporu stala. Roztrpčený baron Guy opouští Francii a krátkodobě se stěhuje do New Yorku. Ještě předtím komentuje trpce situaci ve slavném článku pro Le Mond. Ve kterém břitce kritizuje postoj francouzské vlády a sarkasticky popisuje vše, k čemu Rothschildové pomohli za svého působení ve Francii, k výstavbě škol, ozdravoven domovů důchodců, k podpoře umělců, vědců, spisovatelů. Kolik uměleckých děl věnovali státu. Slovy „Židem za Petáina, páriou pod Mitterándem”srovnává svou situaci ve druhé světové válce, kdy byl zbaven občanství a donucen opustit Francii, s nynější, kdy jemu zabaven majetek a znechucen odchází do zámoří. Zemi ale neopouštějí syn David a synovec Eric, kteří jsou rozhodnuti pokračovat v baronových šlépějích.

3.12.

Rozkol v Londýně

Na rozdíl od Francie byla krize londýnského domu způsobena protichůdnými stanovisky bratranců Evelyna a Jacoba na dalším směřování chodu banky. S nástupem technologií satelitů a počítačů se též začínala měnit strategie obchodu. Jacob, který chce radikálně změnit chod londýnské pobočky je nakonec nucen odejít, protože Evelyn vlastní rozhodující balík akcií. Jacob si uvědomuje, pokud se chce vyrovnat agresivně nastupujícím americkým a japonským konglomerátům, měla by se firma transformovat pomocí veřejných financí na velký koncern schopný soupeřit s těmito giganty. Po svém odchodu zakládá Rothschild Investment Trust, ale New Cour t mu nedovoluje používat jména Rothschildů, mění jméno na RIT. Získává si akcionáře vhodnými investicemi do akcií rozvíjejících se podniků. Po počátečních úspěších rozšiřuje své aktivity na velký finanční podnik poskytující komplexní finanční služby. Jeho nástup na finanční trh byl skutečně raketový. V roce 1982 RIT slučuje s jiným finančním trustem Northem. Nová společnost má RITN má během roku holdingy ve společnostech specializovaných na komisionářství, kancelářská zařízení, leasing a trustový kapitál napojený na pojišťovnictví. V roce 1983 se společnost stěhuje do New Yorku na Wall a slučuje se s bankovní skupinou Charterhouse. A na konci tohoto roku je založena nová Rothschildova banka Charter47

house J. Rothschild. Jeho snaha vrcholí se snahou o spojení s významnou pojišťovnou Hambro life. Toto úsilí o vytvoření mnohomiliardového konglomerátu nakonec ztroskotá. S nástupem silných konglomerátů v osmdesátých letech hlavně City bank, kteří rozšiřují své pole působnosti. Jacob se rozhoduje v té době pro zeštíhlení svého holdingu. Některé jeho podíly ve společnostech byly atraktivní pro jiná impéria. Výsledkem tohoto zeštíhlení byl trust J. Rothschild holding, ale s vynikajícími aktivy 603 500 000 liber v roce 198615. Mohl zasahovat do velkých převzetí a fúzí získáváním podílů ve společnostech, ve kterých byl předpoklad, že stoupne jejich hodnota. Evelyn v té době vedl londýnskou pobočku konzervativněji a byl zato často kritizován. Nicméně dokázal zabránit ztrátám investic v Jižní Americe a zachovat chladnou hlavu během horečnatých výkyvů britského finančního trhu koncem 80. let. Přečkal reformu britského finančního trhu. Kdy mnoho rodinných bank muselo ukončit svou činnost. Mezi nimi i s Rothschildy jediná banka v Londýně, která měla ve vedení potomka původního zakladatele, bankovní dům Baring and Warburgs. A banka vedená Evelynem tak zůstal jedna z největších nezávislých rodinných firem ve světě. Naopak navýšil kapitál získáním klientely. V polovině osmdesátých let disponovalo vedení trustu pětkrát větší částkou než na začátku desetiletí16.

3.13.

Privatizace v Británii

Velká Británie po druhé světové válce znárodnila strategické podniky. Neefektivní podniky, některé ztrátové, ale zpomalovaly rozvoj ekonomiky. To se rozhodl rázně změnit konzervativní kabinet Margaret Thacherové. Začátkem druhé poloviny 80. let začíná privatizace strategických firem jako British Gas v roce 1986. Je to formou privatizace ne nepodobné té pozdější v České republice v 90. létech. Hlavním finančním poradcem při této ohromné finanční akci, kdy jsou prodány akcie v hodnotě 5,6 miliard liber je londýnský dům N. M. Rothschild. Hlavním finančním poradcem zůstává i při odchodu státu z British Petroleum v roce 1987 a při privatizaci United Kingdom´s water and sewage industry v roce 1989. V Británii během této vlny masivní privatizace znárodněno 13 hlavních podniků se 600 000 zaměstnanci. Zároveň došlo k rozvoji tzv. lidovému kapitalismu. Třeba akcie British Gas si koupilo 5 milionů lidí. Akcie British telekomu si zakoupilo dva miliony lidí. I když část těchto akcií nakonec

15

WILSON Derek. Rothschildové- Příběh bohatství a moci. 1. vydání. Praha: vydavatelství Svoboda- Libertas, 1993, str. 394 16 WILSON Derek. Rothschildové- Příběh bohatství a moci. 1. vydání. Praha: vydavatelství Svoboda- Libertas, 1993, str. 395

48

skončila v rukou velkých investorů, akciový podíl malých investorů v privatizovaných koncernech zůstává dodnes pozoruhodně veliký17.

3.14.

Znovuzrození francouzské banky

Po znárodnění znechucený baron Guy opouští Francii, ale jeho syn David s bratrancem Ericem jsou pevně rozhodnuti pokračovat v rodinné bankovní tradici a nepřerušit francouzské pole působnosti započaté Velkým baronem Jamesem. Eric byl v době znárodnění předsedou holdingové společnosti Paris- Orleáns. Spolu s bratrancem Davidem měli sto milionů franků, které dostali jako kompenzaci za znárodnění od francouzské vlády. Spolu s vinicemi vlastnili také Paris- Orleáns. Tato kdysi železniční síť byla časem přeměněna na holdingovou společnost mající aktivity v naftařském až po chladírenství. Všechny tyto prostředky Eric s Davidem sloučili a dali si část kapitálu stranou na založení nové soukromé banky. Už v roce 1984 otvírají finanční ústav Paris- Orleáns. Nejdříve Rothschildové nemají licenci na použití svého jména ve firmě. Ale Rothschildové se opět vrací k obchodování. Dva roky trvala přestávka, ve které bratranci vytrvale bojovali za opětovné provozování své činnosti. Tak jako mnohokrát v historii přežili Rothschildi své politické odpůrce, s nástupem konzervativce Chiaraca k moci získávají Rothschildové opět licenci na provozování banky se jménem Rothschild et Associés, později přejmenovanou na Rothschild & Cie Banque. David de Rothschild opět dokázal transformovat banku v jeden nejsilnějších bankovních ústavů v zemi. Od roku 1987 začíná též přeorientovávat jednu ze svých naftařských společností Francarep, původně určenou k těžbě ropy a plynu na Sahaře, na investiční společnost. V průběhu let se stává holdingovou společností investující do průmyslových firem a v rámci služeb. Toto přeskupování kapitálu je ukončeno během 7 let rokem 1994. V roce 1992 se rozhodl Evelyn Rothschild konsolidovat rodinný podnik Rothschildů a ustanovil Davida de Rothschild místopředsedou banky N.M. Rothschild. Význam této pozice zesílil, když v roce 1996 se banka restrukturalizovala na pět hlavních směrů jejího působení. A to ressource banking a treasury operations, investiční bankovnictví, správa aktiv, rozvoj kapitálu, soukromé bankovnictví a trust management servis. Banka ve druhé polovině 90. let zachytila boom trhu s fúzemi a akvizicemi a stala se velmi významným hráčem na tomto trhu. Mimo jiné se podílela na vzniku společnosti EADS, evropská skupina leteckých společností vytvořených fúzí francouzské Aerospatiale, španělské CASA a německé DASA. Dům N. M. Rothschild byl též hlavní finanční poradce při masívní reorganizaci Deutsche Telekom, při 17

http://www.euroekonom.cz/osobnosti-clanky.php?type=jz-thatcherova

49

které byla navýšena hodnota společnosti na 15 miliard dolarů. Firma byla též u též u převzetí Niagara Mohawk Holdingu anglickou National Grid Group v hodnotě 8,9 miliard dolarů. Poradenskou roli zvládla i u převzetí firmy Mannesman Vodaphonem oceněnou 200 miliardami dolarů18. V roce 1989 je založena nová dceřiná společnost Rothschilds Canada Inc. A také se po necelých 90 letech opět otevírá banka v kolébce Rothschildů v německém Frankfurtu. Další kancelář je též otevřena v roce 1995 v čínské Šanghaji. Na prahu nového tisíciletí, kdy se sjednocuje Evropa a globalizace prostupuje světem, také Rothschildové cílevědomě seskupují své síly. V letech 2000- 2001 zvýrazňuje svůj podíl v londýnské pobočce a v celosvětové síti bankovních domů. Dalším krokem ve slučování je založení holdingové společnosti Concordia BV, s ředitelem Davidem de Rothschild. V této společnosti má 50% podíl Davidova Paris Orleáns. Tato společnost neustále sjednocuje a optimalizuje svoje aktivity. V roce 2004 absorbuje svoji dceřinou společnost Francarep.

3.15.

Současnost

V roce 2007 umírají dva významní členové dynastie. A to baron Guy de Rothschild, vedoucí osobnost francouzské větve 20. století. Ten, který dvakrát zažil zastavení činnosti francouzské banky, založil důlní gigant Imetal, proslavil se též jako majitel špičkových závodních koní. Byl též uznáván jako významný filantrop. Stál u založení dobročinného fondu, jehož přičiněním vzniklo okolo 200 vzdělávacích, sociálních a kulturních společností. Velmi se zasadil o konsolidaci židovské společnosti po 2. Světové válce ve Francii, během níž bylo deportováno 75 000 Židů. Těžce nesl znárodnění banky v 1982, ale po návratu z New Yorku se mohl těšit z pokračování bankovní činnosti pod vedením jeho syna Davida. Dožil se věku 98 let. O pár týdnů poté umírá jeho bratranec Elie de Rothschild při lovu v Alpách ve věku 90 let. Elie Robert de Rothschild vlastnil čtvrtinový podíl v bankovní říši Rothschildů a přispěl k jejímu oživení po 2. světové válce. Zároveň řídil přeměnu bývalé železniční Paříž- LyonMarseielle na řetězec hotelů a restaurací. Během druhé světové války byl zatčen se svou jednotkou blízko belgických hranic a prošel řadou vězení, po válce se vrátil do Francie. Byl to nejenom významný finančník, ale i mecenáš umění.

18

http://www.fundinguniverse.com/company-histories/N-M-Rothschild-amp;-Sons-Limited-CompanyHistory.html

50

V lednu 2009 ve věku 93 let Edmund de Rothschild, poválečný obnovitel britské pobočky. Otec impozantního projektu v kanadském Labradoru. Stál u zrodu trhu s Eurobondy. Po smrti svého otce byl se strýcem Anthonym ve vedení firmy. A v roce přebírá její efektivní vedení. Stál též dvou holdingových společností založených ve Švýcarsku Rothschild Continuation Holdings a Rothschilds’ holding company. 19 Ale jejich potomci dále pokračují v rodinné tradici. Vnuk Alfonse von Rothschilda, Geoffrey R. Hoguet, se v současné době snaží získat rodinný majetek, který byl po zabavení nacisty znárodněn komunisty. Jeho prastrýc Louise byl posledním šéfem rakouské banky a též řídil Vítkovické železárny. Po prozkoumání spisů podle jeho názoru nebyl konfiskační proces nikdy právně ukončen, a proto u soudů v Ostravě a Opavě vydání majetku dříve vlastněném Rothschildy, zahrnující i mimo jiné zámek v Šilhéřovicích. Hoguet je jedním z výkonných ředitelů společnosti GRH Holding, investujících do energetických technologií. Nabízí technologii čistého zplyňování uhlí. Doufá, že by mohl s touto technologií uspět i v ČR. I v důsledku s posledními problémy dodávek plynu s Ruska20. V roce 2008 začala stavba třetí sídelní budovy londýnské pobočky její historie. Dokončení stavby je plánováno na rok 2011, kdy by měla být místo původního New Courtu postavena budova, dvakrát tak rozlehlejší než nynější se 13000 metrů čtverečních plochy. V lednu 2008 byla dokončena etapa restrukturalizace a sjednocování impéria Rothschildů. Kdy společnost Paris Orleáns převzala 100% podíl v holdingové společnosti Concordia BV a tím se po bezmála 200 letech od vzniku poboček ve Francii a Británii obě slučují pod jednu společnost Paris Orlean se sídlem v Paříži. David de Rothschild odkupuje od londýnského Evelyna Rothschilda 50% v Concordii BV za 446 milionů euro, z čehož je 50% zaplaceno penězi a druhá polovina akciemi, které rozděluje sir Evelyn mezi své tři potomky Jessicu, Anthonyho a Davida.21 Tím se stávají nejdůležitějšími členy bankovního impéria francouzští bratranci David a Eric. Anglická část tohoto bankovního impéria se hlavně prosazuje v poradenství při fúzích a akvizicích. V této oblasti je to druhý nejvýznamnější ústav ve Spojeném království. Zde jsou příklady aktuálních fúzí nebo akvizicí, při kterých provádí společnost N. M. Rothschild and son.

19

20

21

http://www.nytimes.com/2009/01/21/business/worldbusiness/21rothschild.html?_r=1 MATOCHA,Pavel. Návrat Rothschildů. Časopis Euro. 2009, č. 2, str. 45 http://www.news.com.au/business/story/0,23636,22093795-31037,00.html

51

V roce 2008 je to účast při fúzi Unibanco a Banco Itau v hodnotě 45 miliard dolarů, dále úloha poradce nizozemského království při rekapitalizaci společnosti AEGON v hodnotě 3 miliard euro, poradenství společnosti British Energy při 12, 5 miliardové nabídce od EDF na převzetí kapitálu. Jako poradce společnosti Zentiva též hodnotí nabídku od společnosti Sanoffi Aventis S.A. dále je pomocná při prodeji společnosti Lehman Brothers Asia Nomuře a mnoha sdalším poradenstvím servisem pro jiné firmy. Dále poradcem při privatizaci firem v Austrálii, Jordánsku a dokonce u převzetí části 19% části libyjské banky Sahara bank bankou BNP Paribas.22 Ale škála jejich služeb obsahuje veškeré druhy bankovních produktů. Stále existuje společnost LFC Rothschild založená v Ženevě Jamesovým potomkem Edmondem, synem Maurice, která se spolu s dalšími podniky vlastněné firmou zaměřuje na asset management a soukromé bankovnictví, stejně jako na vinařství, luxusní hotelové služby a jachtařské závody. Edmondův potomek Benjamin odprodal 20% akcií společnosti Bank of China v roce 2008, ale stále má rozhodující podíl ve firmě. Číňané využívají rozkolísané trhy loňského roku způsobeného ekonomickou krizí, ale to může být i výhodné pro LFC, kteří poskytnou své odborníky na finance a správu majetku Ale na oplátku získává možnost proniknout na mimořádně atraktivní trh. Bank of China je druhou největší bankou v zemi23. Jacob Rothschild, který opustil londýnský dům na začátku osmdesátých let je v čele RIT Capital Partners, v současnosti největšího investičního trustu ve Spojeném království. Jak vidno schopnost Rothschildů držet se v popředí světového dění je zřejmě nezlomná a jistě zdaleka neřekli ve světě finančnictví své poslední slovo.

22 23

http://www.rothschild.com/investmentbanking/ibcred.asp?id=articles/ib-privatisations&sharedawards=no http://www.euro.cz/detail.jsp?id=98574

52

Závěr Jméno Rothschild je ve finančním světě pojmem už téměř 200 let. Značka Rothschild je synonymem bohatství, úspěchu i tajemného vlivu. Řídící se hesly na rodinném erbu Svornost, Integrita a Pracovitost využili Rothschildové svého talentu a shody okolností k vytvoření finančního impéria, které nemělo v historii finančnictví obdoby. Po získání obrovského majetku, k němuž se nejprve přes směnárenskou a obchodní činnost dostali hlavně cílevědomým a houževnatým navazováním kontaktů s nejvýznačnějšími osobnostmi té doby. Diskrétními vyřizováním půjček a jejich splácení si trpělivě vytvářeli svoji důvěryhodnost, a když dostali šanci, pevně se jí dokázali uchytit. Tou šance byla způsobena díky Napoleonovým tažením a hlavně následnou emigrací kurfiřta Viléma. Bez jeho majetku by pravděpodobně nikdy rozsah bohatství nenabyl pozdější závratné úrovně. Vědomi si důležitosti získání, předání a použití informace ve správný čas vytvořili rozsáhlou síť kurýrů, kteří neúnavně brázdili Evropu. Tuto mozaiku doplnil geniální, rozhodný finančník Nathan, který dokázal válečné vřavy s Vilémovým kapitálem v zádech využít ve svůj prospěch. V další etapě dokázali Rothschildové svůj majetek spravovat a rozšiřovat prostřednictvím státních půjček. Dokázali hlavně prostřednictvím francouzské a rakouské větve zachytit nástup průmyslové revoluce a významně se podílela na infrastruktuře těchto zemí. Prostřednictvím anglické banky dokázali získat monopol na takové strategické suroviny jako je rtuť a měď. Posléze získali i svým podílem v Rio Tinto a De Beers podíl na trhu s diamanty. Málokterá rodina, jestli vůbec nějaká v historii svými finančními operacemi určovala osud států. Nejmarkantnějším příkladem je asi rychlé splacení válečných reparací Francie Prusku v roce 1871 a tím zkrácení okupace Francie Bismarckovými vojsky, zabránění krachu Bank of England v roce 1825. Dokázali si své postavení v popředí udržet, jak během změn vlád a revolučních nepokojů v 19. století, tak dokázali obnovit chod francouzské banky po 2. světové válce i po znárodnění v roce 1982. Po určité stagnaci dokázali své aktivity restrukturalizovat a od šedesátých let minulého století získávají opět na dynamičnosti svých aktivit. Hlavně v oblasti poradenství jsou opět v absolutní špičce na světě.

53

Značka Rothschild je fenoménem, jen ta zvyšuje cenu jejich vín o několik procent. Je prověřena 200 lety působení na všech místech světa. O jejich významu a vlivu svědčí i to, jestliže se objevují konspirační teorie o ovládání světa Ilumináty, Rothschildové jsou podle této poněkud bizarní teorie mezi třinácti rodinnými klany ovládající celosvětové dění. Historie bankovní dynastie Rothschildů je neuvěřitelným příběhem píle, umu, vytrvalosti a dovednosti nejenom ve finanční sféře. A zcela jistě v budoucnosti se pokračovatelé rodu zúčastní dalších významných projektů financované jejich bankovními domy.

54

Seznam použitých pramenů Literatura CORTI, Egon. Rothschildové. Přeložil O. T. Kunstovný. 1. vydání. Praha: nakladatelství dra. Ot. Štorcha, 1931. GILBERT, Martin. Židé ve 20. století (ze všech končin světa). Přeložil Brož, Ivan. 1. vydání. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-86223-54-X KUBŮ, Eduard; ŠOUŠA, Jiří. Finanční elity v Českých zemích (Československo) 19. A 2O. století. 1. 1. vydání. Praha: vydavatelství Dokořán, 2008. ISBN 978-80-7363-227-4 MAŠEK, Petr. Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 2. rozšířené vydání. Praha: Mladá Fronta, 1999. ISBN 80-204-0760-X PROCHÁZKA, Petr. Mezinárodní bankovnictví. 1. vydání. Praha: Bankovní institut, 1996. ISBN 80-902243-0-X STRUŽ, Jan; STUDÝNKA, Bohumil. Zlato, Zlato, Zlato, od magie až po finanční spekulace. 1. vydání. Praha: Mladá Fronta, 1985. STRUŽ, Jan; STUDÝNKA, Bohumil. Zlato- Příběh neobyčejného kovu. 1. vydání. Praha: Grada publishing, 2005. ISBN 80-247-0902-3 WILSON Derek. Rothschildové- Příběh bohatství a moci. Z anglického originálu A story of wealth and Power, vydaného nakladatelstvím Andre Deutsch, Londýn 1988, přeložili Macourková, Eva Sovák, Čeněk. 1. vydání. Praha: vydavatelství Svoboda- Libertas, 1993

Internetové adresy http://www.rothschildarchive.org/ http://www.rothschild.com/ http://www.rothschild.info http://www.jewishencyclopedia.com http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2370 http://www.euro.cz/detail.jsp?id=98574 http://www.euroekonom.cz/osobnosti-clanky.php?type=jz-thatcherova http://www.paris-orleans.com http://www.rothschild-cie.fr/ http://www.lcf-rothschild.com http://privatebankingandtrust.rothschild.com/ http://www.paris-orleans.com http://www.news.com.au/business/story/0,23636,22093795-31037,00.html http://www.fundinguniverse.com/company-histories/N-M-Rothschild-amp;-Sons-LimitedCompany-History.html http://www.answers.com/topic/n-m-rothschild-sons http://cs.wikipedia.org/wiki/Rothschild http://www.tyden.cz/hledat.php?search=Rothschild&x=0&y=0 55

56