DYNASTIE LIAO, XI XIA, JIN A SONG Doporučená literatura: V. Hrdličková a Z. Hrdlička - Čína císaře Šen-Cunga A. Průšek – Středověká Čína Cambridge history of China Vol. 5
10.-12. st. – několik dynastií , které mezi sebou soupeří i se uznávají (jeden císař uzná císaře druhé dynastie jako ml. bratra, tzn. ze po něm chce poslušnost) Dynstie Liáo – Kitani (čínsky qìdān) Dynastie Xī Xià – Tanguti (čínsky dāngxiàng) Dynastie Jīn – Džurčeni (čínsky Nǚzhēn) Dynastie Sòng – Hanové Kitani První zmínky už za dynastie severní Wei, tenkrát podřízený kmen – až do r. 840. V původ v oblasti Mandžuska (řeka Liao), kočovníci, silná vojenská struktura. Součástí Ujgurského svazu, po rozpadu Ujguři nezanikli, ale měli své dva menší státy – výměna kultur s Kitany. Kitani se dělí do 8 kmenů (není jisté, jaký titul používali vládci kmenu, není jasné, jaký byl jejich jazyk) – velitele volili na 3 roky, polovolební, polodědičné. Nejdůležitější kmen - vládnoucí rodina Yèlǜ (později vládci d Liao). Bóhài (korejsky Parhä) – usedlý stát– útoky Kitanů (stejně jako do Číny). cca r. 900 – v čele rodu Yèlǜ Abaoji (volen několikrát po sobě), r. 907 zvolen největším chánem, nahradil vládnoucí rod, nikdo neměl šanci se proti němu prosadit. Zavedl duální způsob vlády – dva hlavní úřady (severní kancléřství – věci Kitanů, věci kmenové a vojenské, jižní kancléřství – věci usedlého obyvetelstva na území, které Kitani ovládají – zvětšování důležitosti jižního kancléřství se zvětšováním území) . Abaoji se vyhlašuje císařem (na přelomu 10. a 20. let 10. st.) - dynastie Liao je ale vyhlášena až v roce 947. Musel tvrdě prosazovat autoritativní vládu, pomohla mu rodina jeho ženy (turkickoujgurský původ) – rodina Xiāo. Velmi těsné vztahy, všechny své příbuzné ženil s rodinou Xiao – manželský klan, spříznění rodin – velký majetek, moc, podpírají se navzájem (když ale padne jedna, padá i druhá) – dobrý systém, ostatní nemají šanci. R. 918 – Abaoji dá vybudovat první opevněné město Shàngjing. Kitani měli nový systém měst – 5 hlavních měst (hlavní + pro každou světovou stranu) – potřebovali kontrolovat dobytá území. Kitanští císaři stále cestují (zvyk z kočování). Města: Hlavní hlavní město - Shàngjing v dnešním stř. Mandžusku. Jižní hl.m. - dnešní Peking Střední hl.m. - Zhongjing (dnešní pomezí provincií Hebei a Liaoning) Západní hl.m. – Datong Východní hl. m. - blízko dnešního Shenyangu Dále budují města pro své posádky. Kulturní politika Abaojiho Přežití dynastie závisí na tom, jak se adaptuje. Když se adaptuje moc, může zcela zaniknout – splynout s Hany. Takže se musí přizpůsobit, ale i si zachovat něco svého. Kitani odmítli úplné počínštění – chtějí zachovat své kmenové tradice. Nikdy nenutí své původní obyvatele, aby přijali čínský způsob života. V čínské správě prosazují určitou “kitanskost” – Abaoji nechal vymyslet zvláštní písmo (velké a malé. Podobné čínskému, ale číně nesrozumitelné, není uplně rozluštěno), odmítl čínštinu – nechtěl
ohrozit kmenovou identitu. Jižní kancléřství – využívá čínštinu častěji, více Číňanů. Kitanské písmo se tu úplně neprosadí. Abaoji si podmaní Bóhài (věnuje ho nejstaršímu synovi spolu s titulem knížete), v r. 926 umírá. Syn (prince Bei) má být následníkem – vzdělán konfuciánsky (uměl přednášet Konfucia z paměti) – doma si tím ale přízeň nezíská, Kitani se bojí počínštění a úbytku vlastní moci. Abaojiho vdova – císařovna Ying1tiān (po smerti Abaojiho má zemřít také a následovat manžela do hrobu. Ona ale chce zůstat na živu, aby byla prospěšná svému státu. Do hrobu s Abaojim tak dá svou ruku, kterou si nechala uříznout – ukáže tím svou oddanost manželovi i státu) – rychle prosadí svou autoritu, místo prvorozeného Beie prosadila syna Dé Guāngā– císař Taizong - nebyl tak vzdělaný, počínštěný. Silná císařovna, nechtěla prosadit počínštěného syna. Bei rezignoval sám. Oputil Liao, došel k pozdním Tangům, kde byl vzácným hostem – ale byl to tajný agent, dával informace Kitanům – několik vpádů Kitanu, při jednom z nich Bei umírá. Jeho syn později díky Ying1tiān nastoupí na trůn. R. 947 Dé Guāng umírá na tažení. Následnické problémy. Zasahuje Ying1tiān (nakonec internována, když chce dosadit svého dalšího syna). Postupem doby se ujme čínský způsob následnictví – někdo se chce dostat na trůn díky svým schopnostem. Organizace říše Kmenové impérium – značně volné – několik vrtev, ve kterých byly státečky, etnické skupiny atd. (čím dále od dvora, tím méně mu podléhají). Základem státu 52 kmenů - Kitani. 10 menších kmenů (př. Uguři) – poddaní Kitanů. Dále kmeny s větší nezávislosti, ale uznávající Kitany, mají určité povinnosti – 6 velkých kmenů, v čele wang (jmenován nebo alespoň potvrzeni). 62 dalších kmenů – každý má svého dozorce ze dvora Kitanů – ten prosazuje sátní politiku a dohlížel. Dále státy, které císaře Liao uznávají jen forámlně – tributy. Př. na korej. poloostrov., Japonsko, stř. Asie. Klady i zápory toho systému – nepšímá správa kontroluje různá etnika, záleží na síle centra, kolik vazalských oblastí může ovládat. Chybí jakákoliv vyšší moc, která chce rozbít kmenovou strukturu. S rozpadem centra pak padá vše. Korea r. 918 – nové království – Korjo (do r. 392). Špatné vztahy s Kitany už v. 926, kdy Abaoji připojí Bóhài a stane se tak sousedem Korja. Kitani vystupují agresivně proti korejskému státu. R. 1010 – pomáhají sesazenému králi v Korja k trůnu – toto je povinnost, kterou má nadřzený stát vůči podmaněnému. Dosazení úspěšné. Když ale hl.m. dostali pod kontrolu, tak ho vypálili a krále tam nechali. Korejský stát pak uznává nadřazenost Kitanů. Výboje do Číny Snaží se získat oblast Zdi a hor – tzv. 16 severních provincií (ve skutečnosti jich bylo 19) – pomezí mezi usedlým čínským světem a dnešní oblasti Číny za Zdí. Zároveň cesta do úrodných čínských oblastí. Prostor ale hlídají vojenští vládci posledních vládců dynastie Tang. R. 905 - Abaoji se snaží navázat kontakty s Turky, pak se snažil obejít vojenské generály. Neúspěch – další z turkických vládců měl ke Kitanům jiný postoj, nechtěl zasahovat do dění dnešní Centrální planiny. Dalších 60 let se Kitani snaží dosazovat na čínský trůn své oddané, aby bylo odstoupeno území 16 provincií. R. 936-8 – Dé Guāng podpořil jednoho z guvernérů (zakladatel pozdních Jin) – pomohl mu k trůnu a donutil ho přijmout cís. titul a přijmout autoritu Liao, odstoupil mu území 16 provincií. Jin ale podvoleno Kitanů jen 10 let. Nástupce se pokusil se nadvlády Kitanů zbavit. Kitanové vytáhnou do stř. Číny (díky tomu, že už mu patřila oblast 16 provincií, to měli jednoduché), kde dobyl hl. m. Kaifeng a vyhálsil dynastii Liao.
Kitani dále do Číny nepronikají. R. 960 – dynastie Song – vztahy s Kitany poměrně přátelské. R. 979 – Song dobyje stát Han (vazalský stát Kitanů) – nepřátelství s Liao. 80. léta – další útoky na sever, Songové vždy poražení. R. 1004 – Kitani útočí. Velké tažení do Číny, téměř až k Song hl. městu, třetí songský císař neví, co dál, tajně s Kitany vyjednává, do hl. města Kitani nikdy nevstoupí, jdou pouze do Shan1yuan2Shānyuán – shanyuanská dohoda r. 1005 – Songové mají ročně vyplatit popletek za mír dynastii Liao. Platili ročně 200 000 štůčků hedvábí a velké množství stříbra. R. 1042 – navýšení poplatků. Liao se spojilo s Tanguty a tak Songová strachy sami nevýšili poplatky. Kultura Liao Zaveden zkouškový systém (plně r. 983) – účastnit se smí pouze “nekitani” (Číňané, Korejci atd.). Kitani dostávali úřad jen protože byli Kitani. Uspělo cca 2000 kandidátů – mizivý počet. Buddhismus – rychlé rošíření (hlavně u elit) – stavba velých chrámových komplexů (hlavně na přelomu 10. a 11. st.) - moc se nedochovalo. Zvláštní cihlové pagody (dnešní severní Čína, vnitřní Mongolsko, i v Pekingu) – cca 30 m vysoké. r. 1078 – 360 000 mnichů a mnišek (cca každý 10. obyvatel). Kláštery velký půdní majtetek (nezatěžuje to ekonomiku státu – Kitani ale nejsou tak ekonomicky vyspělí, bez poplatků od Songů by na tom byli špatně). Původně nějaké šamanské náboženství. Buddhismus asociovali s životem bojovníků – vzívali buddhistická božstva jako patrony vojsk a vítězství. Díky buddhismusmu posvátná země (ne ale posvátná místa) – mnoho poutníků z Tibetu, Japonska, stř. Asie, aby se učili. Neformální vyslanci. Liao sponzoruje knihtisk – první velké soubory posvátných textů buddhismu. Nejstarší tripitaka (12.st.) v korejském městě Käsong – podle stylu získáno od Liao. 2x ročně tzv. nabo – císař svolal své nej úředníky do táborů, kde zrovna byl (ne do měst. Zůstala tradic kočování). Rozděleno na zimní – zváni lidé ze sever. kancléřství, na letní se zvali i Číňané. Pouze elita Liao se stala duální. Ostatní byli udržování v původním stavu, aby se nemohli počínštit.
Severní Song - 960-1127 Severní Zhou (poslední z pěti dynastií) – založeno Guowei – velice schopný generál, dostal se do konfliktu s elitou, odvolán na hranicii, odstaven od moci, povraždili mu rodinu – vytáhl na hl. m. a oblehl ho , císařovna vdova mu musela odstoupit veškerou moc, arámdy prohlásily Guoweie svým vládcem (nedali mu na vybranou). Guoweiův nástupce byl pětiletý, po smrti otce za něj vládne císařovna vdova. Nejmocnějším té doby byl Podobně to bylo u severních Songů. Guoweiův nástupce byl pětiletý, po smrti otce za něj vládne císařovna vdova. Nejmocnějším té doby byl generál Zhàoguāngyìn – z rodu úředníků (předci i vojenští guvernéři) – velitel cíařské gardy. Jmenován vojenským guvernénem oblasti Songzhou (odtud jméno Song). Vytáhl proti Kitanů (falšné oznámení jejich vpádu) – Zhàoguāngyìn obklíčen svým vojskem a to hrozilo smrtí, když se nestane jejich vládcem. Žádné další tažení proti Kitanům, vrátili se do hl.m. A vše řekli císařovně vdově, která musela předat moc. Nekrvavý převrat. Zbylá elita dynastie Zhou dožila v klidu. Politika Songů Císař dříve jen jeden z generálů. Zdůrazněín dvorské etikety – císař je někde mnohem výše než ostatní – císař neloví se svými ministry, nekomunikuje s nimi jako rovný rovýnmi, ministři nesmí sedět v jeho přítomnosti atd. Typické pro celý zbytek dějin Číny. Songští císaři vždy s nedůvěrou hleděli na vojenské složky. První císař Songů Tàizǔ i další císař Tàizōng sjednocovali stát, využívali armáda. Později oslabena vojenská moc. “Posílit kmen, ale
oslabit větve.” Báli se dalšího vojenského převratu. R. 960 – Zhàoguāngyìn na trůn jako císař Tàizǔ R. 961 – Zhàoguāngyìn pozval všechny své generály na hostinu a že jejich vojenské služby už nejsou třeba. Velení se musí dobrovolně vzdát, v klidu a s majetkem se dožijí. Pokud se své moci nevzdají, zlikviduje je. Generálové se vzdali. Armády předány novým velitelům, na které se mohl Zhàoguāngyìn spoléhat. Císař Tàizōng – dokončeno sjednocení. Tàizǔ měl syny, dospělé v době jeho smrti. Na trůn ale ani jeden nenastoupil. Songéov přijali taktiku nomádských říší – trůn z bratra na bratra. Tàizōng poražen v bitvě u průsmyku Qugou Kitany. Od té doby už se jen brání, neútočí. Silná obrana, později si platí za mír. Jaká je obrana hranic, když chtějí potlačit armádu? - stavět kvantitu nad kvalitu. Songové mají tedy početně největší armády, ale většina sil byla ochromena v rozhodování, systém nebyl účinný. Žádná z posádek se nemhla rozhodnout sáma na místě, musel se nejdříve poslat report do hl.m., pak dostat rozhodnutí zpět. Nárůst vojska = nárůst nákladů. Milión vojáků – z těho cca 8set v hl.m., císařská garda. Zhengzhong (10.-11.st.) - náklady na armádu ¾ rozpočtu státu. K tomu ještě platí tribut. Proč? 1. snaha reagovat na to, co bylo před nimi 2. neokonfucianismus – dvůr má pocit méněcenosti. Platí se tribut – to se nelíbí mnoha vysokým ministrům. Posílat dary atd. jinam, to konfuciáni nemohou překousnout, ostatní mají chodit s dary do Číny! Poplatky, které platí tvoří jen cca 5% rozpočtu. Nejsou ekonomickou zátěží. Ale spolu s náklady na armádu to dynstii ruinuje. Na nic jiného nebyly peníze. A to ikdyž daně a cla byly stejné jako za Tangů. Struktura civilní vlády strašný bordel!!! Tàizǔ – nereformoval systém, zavedl to, co se mu zrovna hodí, jen aby posílil svou osbní autoritu. Obcházel systém jednorázovými komisaři. Aby se zneschopnily úřady, sjednotily se pod jendoho komisaře nebo se jim udělil úkol, který jím vůbec nepříslušel. Úředníci mají svůj plat, svůj titul, ale ne agendu a nic nemohou udělat. Císař Tàizǔ se snaží o všem rozhodovat sám. Od Songů jso tři separované složky, civilní, fiskální, vojenská – nadřazen jim je císař. Většina císařů jsou ale taoisté, takže většinou nic nedělají, ať se to samo vyvrbí. Zavedení úřednických zkoušek – hl. cesta k úřadům. Nový typ elity – učenec = úředník. Skupina se jmenuje literáti (název pro elitu od Songů dál). Lidé z různého prostředí, mezi elitu se dostanou díky svému vzdělání. Společné vzdělání, společné morální základy. Do elity se člověk dostane díky zásluhám. Literátská elita má stejné projevy jako elita středověku, jen přijme jinčí další liter. formy (př. literátská malba). Zkoušky už za Tàizǔa – osobně dohlíží na posledním stupni zkoušek (běžné v celé historii zkoušek) – podtrhuje vážnost kandidátů. Císař = nejvyšší komisař. Nárokoval si poslušnost svých nových úředníků – posiluje to vztah mezi ním a administrativou. Zkoušky: 1. nultý předstupěň – kvalifikační kolo v rámci prefektur zhou. Otevřeny téměř všem. Člověk se zapsal do školy nebo akademie (soukromé) nebo se dalo připravovat doma. Rodina ale musela mít nějaké finance, aby se student mohl připravovat a ne pracovat na poli.
2. první stupěň - v 11. st. bylo v prvínm kole cca 20-30 tis. Uchazečů, později až 80 tis. Úspělo cca 1-10% lidí. Vláda dávala kvóty kolik lidí může projít v každé oblasti. 3. druhý stupěň – metropolitní zk., pořádá ministerstvo rituálu v hl.m. Kaifeng. Kandidáti = jǔrén (ju = pozvednout – ti vybraní, kteří mohou přijet do hl.m. K druhému stupni zk.). Na podzim, úspěšní kandidání jsou posláni k palácové zk. na jarě. 4. třetí stupěň – palácové zkoušky. Úspěšný dostane titul jìnshī (jin = postoupit vzhůru). Dbalo se na nestrannost – nejsou jména, ale čísla kandidátů. Aby se nedalo odhalovat podle rukopisu, všechny eseje přepisují úředníci. Ale falšování, taháky. Později zavedeno, že se zk. dělají každé tři roky. Udrženo do r. 1905, kdy byly zk. zrušeny. Vše se řídí vkusem nové liter. elity. Vývoj věd – přírodní, ale i historie (sbírání a kreslení starých nádob. Velice dobré práce), encyklopedická činnost, rýmovníky (knihy, které popisují, které slova se rýmují). Elita nelpí na místě svých předků, ale pendluje po říši. Elita nemusí být soustředěna v hl. m., je rozptýlena po celé říši. Žijí z platu úředníka. Nemají ale už tolik peněz na vlastní panství. Nikdy se tak nemohou osamostatnit od dvorské služby. Spoléhají, že budou v úřadu a jejich děti také nebo skončí jako prostí lidé. Tradiční čínské hodnoty – neokonfucianismus (lǐxué = vnitřní princip věcí + věda). Kodifikován až poději, ale už zde se objevuje stejný druh myšlení. Ukazuje to vysoké postavení oproti taoismu i buddhismu. Je potřeba se navrátit k dobám dávnověku, ne že se nechá dynastie převálcovat buddhismem a nechá barbary používat titul císaře. Zvyšování čínských hodnot. konfucianismus se ale musí trochu předělat, aby dokázal čelit buddhismu a taoismus. Volají ale po starých hodnotách. Řeší jiné věci, př. z čeho jsou všechny věci, když podle taoismu je vše z dao. Toto Konfucius neřešil, nyní řeší konfucianismus i jiné otázky. Reformy Tzv. reformy období qingli – hl. reformátor Fan zhong yan. V letech 1043-5 - období vojenské krize. Hrozí, že Liao s Tanguty napadnou Songu. Musí se zlepčit obrana. Desetibodové memorandum - tři hl. body: 1. zlepšit úřední správu – lépe odměňovat schopnosti, skoncovat s protěžováním - týkalo se zkoušek, kde vznikaly vazby mezi zkoušeným a zkoušejícím – péngdǎng = strana přátel, skupina lidí se společným zájmem. Jakákoliv péngdǎng hrozbou, nikdo si nemá zakládt přátelské strany, smí se dělat jen strany s veřejnými zájmy, jinak to škodí. Reformy jdou proti péngdǎngům, ale říkají, že péngdǎngy mohou být i dobré. To se císaři nelíbí. 2. posílit lokální vládu, aby lépe čelila nebezpěčí přímo na hranici 3. vytvořit milice v rámci regionů - policejní dozor, nebylo by pak třeb tolik nákladů na tak velké vojsko. R. 1045 krize pominula, Liao bylo vyplaceno. Reakce dvorských kruhů, že songové zase ustoupili, vinu dávali reformám, takže Fan zhong yanovi. Další reformátor Wang an shi – nejzánmnější reformátor a literát. Memorátum deseti tisíc slov – reformy - chtěl ušetřit státní níklady. Uplatněn až později (viz kniha Čína císaře Šen-Cunga, V. Hrdličková a Z. Hrdlička) - nové zákony: 1. Ekonomické reformy – cechy uznány za legální – vybírání polatků. Půjčky na zelené výhonky - rolníci si půjčí na sazenice, v době sklizně splácí s malým úrokem státu – velká výroba a ochrana před lichváři.
2. Obrana a společenský pořádek – nový systém (až do konce císařství) – bǎo jiā – systém vzájemné ochrany – deset bao = 1 jia. Vše na sebe dohlíží. Za jednoho potrestáni všichni, když ho neudají. 3. Vzdělání – mělo dojít k úpravě zkoušek. Nové zkouška z práva, vojenství, z medicíny, později z matematiky. Aby se rozšířily okruhy kandidátů. Hlavně se mají testovat schopnosti reagovat na problémy společnosti a správy. Nejde už tolik o literaturu ale o obsah. Vychází se z konfuciánských textů uplatněných na nějaký problém, aby bylo vidět, zda to jedinec umí vyřešit. Rozvoj měst Roste počet měst a obyvatel, cca 40 – 100 tisíc obyvatel v důležitějších městech. Rovná se veškeré populace ve městech ve zbytku světa. Vznikají velká obchodních místa, takže už každý nemusí dělat na poli, aby se uživil. Specializace – nová rýže (z dnešního již Vietnamu) – sklizeň 2x do roka, někde i 3x. Městský život – zábavní čtvrti (rozvoj divdel, vypravěčství, román)
Tanguti – dynastie západní Xia Tanguti jsou považováni za příbuzné Tibeťanů. Označováni jako dang xiang qiang. Jazyk podobný tibetštině. První zmínky v průběhu 6. st., sami si říkají miňag (i Tebeťané jim tak řiká). Tanguti je označují Mongolové, Kitani. Jsou v oblasti mezi Čínou, Tibetem a vnitřní Asií. 6. a 7. st. na hranicích Tangů – využívají je. V 8. st. v jižní Ordosu, v Ziazhou (xia do jména dynastie). R. 954 . poprvé získají kráovský titul. R. 967 – dynastie Song jim dá titul král ze Xia (autonomní statut) – doufají, že uznají jejich nadvládu. Song se snaží zasahovat do následnických záležitostí. Někdy se to vede, jindy ne a Xia se bouří. Využívají Songy a Kitany proti sobě, žijí mezi nimi. Vedou tudy veškeré cesty na západ – obchod. Pro Songy nejdůležitější koně., důležitá sůl (těží se přímo u Tangutů). Luxusní předměty z celé Asie ovládané islámem. Z Číny hedvání. Tanguti jsou překladiště. Liao i Songová chtějí alepoň formálně oblast ovládat. R. 1038 - vlastní říše. Vládne ládce Yuan hao (nevíme jeho příjmení, nevíme původní klanové jméno, vládnoucí rodina používá jméno vlád. rodin Songů, jindy Liao). Centrum se posouvá k Žluté řece. Yuan hao se snažil zachovat svou kulturu, zdůrazňuje tradice, ne počínštění. Zavedl vlastní písmo (6 tisíc znaků – složité). Ujalo se velice dobře, všechny státní dokumenty v tomto písmu. Khara khoto (nebo Chara Choto) – město Tangutů v stř. Asii – velké nálezy textů. Písmo v 20. st. rozluštěno. Nejvíce na tom pracují Rusové. Hodně děl přeloženo a přetištěno v tanguštině (konfuc.). Dokáží komunikovat v čínštině. Velká část obyvatel usedlá. Duální psrávu nezavedli, ani nemuseli. Yuan hao zavedl povinné oblékání a účesy – proti počínšťování. Konfucianismu zavržen, nevhodné učení pro válečný stepní lid. Buddhismus přijat. Reformace armády. Jednotky se dělí na dva druy – běžní vojáci a “zajímači”. Normální bojují, zajímači kradou a loupí a plení v zahraničí. Jedni v bitvě, jiní k zastrašení a vydrancování. R. 1038 se Yuan hao prohlásí císařem. Songové přeruší veškeré kontakty. Liao je uznají, je dotuní přijmout postavení mladšího císaře - podvoleného. R. 1044 – poplatky od Songů (hrozí napadením spolu s Liao) – 130 tisíc štůčků hedvábí, stříbro, čaj (ten Kitani nechtěli), na svátky a narozeniny vládců dostávají hedvbí i čaj a střibro navíc. Nemají tolik, co Kitani. Songové jim říkají zhǔ = vládce. Ne císař nebo král. Yuan hao r. 1048 zavražděn. Šlo o spory manželek – každá reprezentuje mocný klan. Dynastie Jin – Džurčeni - 1115 – 1234 Kmeny stř. Asie sev. Mandžuska, hustě zalesněné oblasti. Příbuzní Korejců nebo Mandžuů. Divocí
a krotcí Džurčeni už v záznamech dynastie Liao. Wányán – mění Džurčeny ve válečníky. Nikdy nebyli kočovníci, jen lovci a rybáři, usedlí obyvatelé, chov prasat. Kontaktem s Kitany zjistí výhody kočování. Vládci Kitany napodobují. Džurčeni zaostalí oproti Kitanům, když začali budovat říši. Zakladatel Aguda (čín přepis, nevíme původní jméno) – r. 1115 vyhlásil dynastii Jin (= zlatá). Náčelníci divokých Džurčenů nebyli spokojeni s vládou Kitanů. Přebrali jejich zvyky a více útočili. Liao je podceňovali. Aguda - soustavný tlak na hranici, odřizl posádky od zásobování a pak je prosadil. Císař dynastie Liao (poslední) – Tianzuo - r. 1115 vytáhl proti nim, byl poražen a říše Kitanů se hroutí. Džurčeni ovládají velkou část a různé kmeny se k nim řpidávají. V obladti 16 provincií byly rozpuštěny čínské vojenské složky, Tianzuo tak neměl nikoho, na koho se obrátit. Císař prchá do západního hl. m., Bohai povstane a připojí se k Džurčenům. Aguda později navrhne mír, asi chtěl nejdřív něco vybít a pak pobírat tribut. Liao ale nehodlali uznat Agudu jako staršího bratra - nadřazeného. Boje pokračují, dobyto hl. město. Pak padne stř. hl.m., v jižín hl. m. dosazen jiný císař (Strýc Tianzua). Liao prosí o pomoc Songy. Songové ale už jednají s Jiny o útoky proti Liao. Songové chtěli oblast 16 provincií. Problém – Songové jsou neschopní, jsou u jižního hl. m. odražení. Džurčeni dobyli záp.hl.m., císaře chytili. Vstoupí so Pekingu. Vydrancovaný ho předají Songům. Potomek Yelü – Ye lü da shi – uprchl, přežil, vydal se na západ, založil stát Xi Liao – západní Liao, Karakitani (černí Kitani, černá je rituální barva). Přitáhl na západ se svým velkým vojsekm i významnými rodinami. Liao – prčo padá tak brzo? Útok Jinů byl moc rychlý, rychle padla hl. m., císař nedokázal obchájit své postavení před kmeny (kmenová spjatost – hlavní silný vůdce padl, tak už není autoritou) dvorské kruhy využily porážku císaře proti němu, on měl slabou pozici – v Číně i v Liao se od něj čekalo něco jiného. Nikdy nešli do Číny dál než do Pekingu a neměli tak hanskou byrokratickou správu a neměli protiváhu proti kmenům. Karakitani - v dnešním severním Mongolsku se vyhlásí gúrchánem (turkický = vládce nad chány). Legitimace moci nad Ujgury i turkickými kmeny. Duální zp. Vlády – ne kitansko a čínskou, nová turkická koncepce. 1131 se vyhlásí císařem a odchází do pblasti dnešního stř. Kazachstánu, hl. m. v městě Balasaghun. Jeho říše na jihu až k Tibetu, na severu k jezeru Balchaš, k hranicím říše Xi Xai. Hodně nečínského obyvatelstva, ale čínština stále jeden z ofic. Jazyků. Stát podlehne až Mongolům.