Západočeská univerzita v Plzni – Univerzita třetího věku – ak. rok 2015/2016 Úvod do zahraničních vztahů starověkého Egypta – druhá polovina 2. tisíciletí. Ramessovské období (19. a 20. dynastie) Petra Maříková Vlčková 10.05.2016 RAMESSOVCI – 19.-20. DYNASTIE: 19. dynastie: 1295-1186 BC: Ramesse I., Seti I., Ramesse II., Merenptah, pozdní 19. Dynastie (Amenmesse, Seti II., Siptah, královna Tausret, ) 20. dynastie: 1186-1069 BC: Setnacht, Ramesse III.-XI. Nástupnictví po Ramessi III.: jeho rodinná linie. Vzor vlády: Ramesse II. Vztahy Egypta a Předního východu v ramessovském období (19. dynastie: Ramesse II. (od 4. výpravy) a další): Ramesse II.: 67 let vlády. Rozsáhlý stavební program: záznam úspěchů jeho vlády: Karnak, Luxor, Abydos, Abů Simbel, Ramesseum apod. Výpravy:. Po Kadeši: neklid v J Levantě a v Zajordánsku: vznik samostatných států Moab a Edom. Obr. 1, 2 4. výprava v 8./9. RV: zisk přístavů Akra (S Palestina), Tyr, Sidon, Byblos, měst Irqata a Simyra (Libanon) a Tunip (Sýrie) – tj. dočasně vliv na oblast Kadeše a S Amurru. Chetité nereaguji kvůli vnějším a vnitřním problémům jejich říše: spory Muršiliho III. (původním jménem Urchi-tešub) a Chattušiliho III. Nelegitimní syn krále Muvatalliho II. Urchi-tešub se chopil trůnu jako Muršili III. (1272/1271-1265 BC). Asyřané definitivně dobili říši Mitanni (Hanigalbat v chetitštině) – oslabení pozice Muršiliho III. V 7. RV ho svrhla revolta vedená jeho strýcem, budoucím králem Chattušilem III. Urchi-tešub je vyhoštěn do S Sýrie X plánuje revoltu za pomoci Asýrie. 5. výprava v 10. RV: vítězné tažení do Sýrie, město Tunip 16.-18. RV: nárůst nepřátelství mezi Egyptem a říší Chatti: eskalace mocenských bojů mezi Muršillim III. (Urchi-Tešub) a Chattušilem III. 16. RV R-II: Urchi-tešub vyhoštěn asi na Kypr, následně utíká do Egypta (v 18. RV R-II, 1262 BC) a Chattušili III. žádá R-II o jeho extradici. R-II v dopise uvádí, že o pohybu Urchitešuba v Egyptě nemá žádné povědomí – zhoršení vztahů mezi Egyptem a Chatti. Státy se dostávají na práh války. Odvrácení egyptsko-chetitské války: 18. RV R-II: asyrský král Salmanasar I. kompletně dobývá Naharin, původní Mitanni – spojence Chetitů = Chetité chápou nutnost uzavřít spojenectví s Egyptem. 21. RV: uzavření mírové smlouvy mezi Egyptem a říší Chatti. 1259 BC: uzavření smlouvy inicioval Chattušili III.: nárůst hrozby ze strany Asýrie. Body: Uzavření trvalého míru; Vzájemné respektování území; Vzájemná vojenská pomoc; Vzájemná pomoc při vnitřních problémech – povstání; Vzájemná extradice uprchlíků; Zajištění královského následnictví v Chatii; Seznam egyptských a chetitských božstev, která dohlížela nad přípravou smlouvy; Kletby tomu, kdo ji poruší; Požehnání všem, co ji dodrží; Popis chetitské královské pečetě.
1
Stabilizace situace podpořila vzájemnou a častou korespondenci (Chattušili III. a jeho žena královna Puduchepa), výměnu darů, diplomatické sňatky, královské návštěvy a další formy kontaktů mezi královskými rodinami Egypta a Chatti. 36. RV: návštěva chetitského korunního prince Hišmi-šarumi v Egyptě. Možná: 40. RV: samotný Chattušili III. do Egypta. Chetitská královská svatba: Obr. 6. 33./34. RV: chetitská princezna, dcera Chattušiliho III. a královny Puduchepy a sestra budoucího chetitského krále Tutchalíji IV. se stala velkou královskou manželkou Maathorneferure (Ta, jež vidí Hora, neviditelná krása Rea). Původní chetitské jméno není známo. Sňatek: dokončení mírového procesu započatého uzavřením mírové smlouvy v roce 21. Vyobrazení: tzv. stéla sňatku. 2. chetitský královský sňatek: 40./45. RV Merenptah: 13. syn R-II., cca 1213-1203 BC. Hranice: Egypt X Chatti: na spojnici Byblos – Damašek. Pomoc Chatti (lodě s obilím): neúroda a hladomory. 5. RV: výprava do Palestiny: zničení měst Aškelonu, Gezeru a Janoamu: tzv. Izraelská stéla/ Vítězná stéla krále Merenptaha. Obr. 4. Popis bojů s libyjskými kmeny a jejich spojenci – mořskými národy. Poslední 3 řádky: boje v Kanaánu: nejstarší zmínka o Izraeli – země (kmene) Izraelitů (y-s-ra-il). Jeden ze 4 starověkých dokladů pro toto označení: stéla krále Meši z Moabu, stéla z Tel Danu, tzv. monolit z Kurchu. Nález: 1896 v Thébách Williamem M. Flinders Petriem: vysoká přes 3 m Boje s libyjskými kmeny: 5. RV.: boje s libyjskými kmeny (kmeny Libu) a jejich spojenci – Mešveš, Ekweš, Šekeleš a Tereš: následně jsou tyto kmeny označeny jako příslušníci tzv. mořských národů. Boje trvaly celý měsíc. Pobito 6000 lib. vojáků, 9000 zajato. Jiholibyjské kmeny: podnítily revoltu v Núbii X rychle potlačena. Závěr 19. dynastie: Období politického neklidu a ekonomického úpadku: boje mezi různými větvemi královské rodiny: Amenmesse (původ neznámý) X Seti II. (syn a dědic Merenptaha). Seti II.: uklidnění situace. Siptah (syn Setiho II.) a jeho matka královna Tausret. Samostatná vláda Tausret – za pomoci syrského kancléře Báje (Obr. 5). Žádné doklady vojenských aktivit v Kanaánu X Egypt ovládá Kanaán. Jména panovníků na lokalitách v Kanaánu a doklady těžby mědi Serábit el-Chádimu a Timně. 20. DYNASTIE Ramesse III.: Postupný nárůst neklidu ve Středozemí a Libyi. Obr. 3, 7 5. RV: koalice libyjských kmenů (Libyjci, Mešveš, Sepedové) napadá Z deltu. Údajný důvod: R-III dosazuje jako náčelníka kmene Cemehu dítě. R-III uvádí úplné vítězství 8. RV: tato hrozba zasáhla celé východní Středomoří. Pohyb obyvatel: ca. Kolem 1200 BC, délka trvání ca. 50 let. Důvody: klimatické (sucha), hladomory, tlak a pohyb nomádů v JV Evropě uvedl do pohybu obyvatele Egejdy – lavinový efekt Tzv. mořské národy: noví nepřátelé (Peleseté/Filištíni, Cekkerové, Veševešové), staří nepřátelé (Šardané/Šardana, Terešové, Šeklešové, Déniové) Původ: Filištíni: Anatolie/Egejda; Cekkerové: SZ Anatolie; Vešveš: Anatolie. Šardana: S Sýrie (následně odcházejí na Sardinii); Tereš: Lýdie (Z Anatolie), Šekleš: J Itálie? (následně na Sicílii) a Dénia: Danaoi (známí z Illiady?) – Kilíkie (SV Anatolie). Šardané a Déniové: známí již ve 14. st. BC; Tereš a Šekleš: doba vlády Merenptaha.
2
Další problematické skupiny X nejsou v textech R-III zmíněni: Lukkové (Lýkie v SZ Anatolii) a Ekvešové (Z Anatolie). Rozvrácení Chatti: Šuppiluliuma II. bojuje s nájezdníky z Kypru a zároveň je na souši napaden konfederaci mořských národů. Důvody rozpadu Chatti: narůstající tlak nepřátelských Assyřanů v S Iráku; občanské nepokoje ve V Anatolii; rebelie v Z Anatolii; nepřátelství a nájezdy severních kmenů Kaška; vnitřní nepokoje v rámci vlastní Chatti; pobřežní nájezdy konfederace mořských národů = narušení vratké rovnováhy a rozvrácení Bitva u Djahi: R-III. zastavil invazi mořských národů na souši i na moři. Vyobrazení: vozy tažené voli, s ženami dětmi a majetkem = masová migrace uprchlíků a osadníků spíše než nájezdníci (Obr. 8). Bitva u Djahi: kdesi v Palestině – zastavení postupu po souši. Námořní bitva: Obr. 9. Opevnění ústí nilských ramen – odražení nepřátel. Vítězství: připsáno Amonreovi. Vyobrazení: zádušní chrám R-III v Medínit Habu. Výsledek: R-III umožnil části Filištínců a Cekkerů usadit se na pobřeží Palestiny (J od Megidda) Druhá libyjská invaze: 11. RV: koalice kmenů Libu, Mešveš a pěti dalších (včetně Sepedů). Libyjci vnikli do Z delty X eg. armáda je vyhnala a na Z cípu delty je porazila – výrazné zapojení pevností podél Z hranice delty (obr. 12). Zajat velitel Mešvešů: Mešer Přes údajné vítězství Egypťanů během následujících 17 let Libyjci opakovaně pronikají až k Thébám: ostraka z Dér el-Medíny – dělníci zastavují práce na královských hrobkách. Další výpravy R-III.: Eg. panství v Levantě: oslabeno X v podstatě nedotknuté. Malá výprava proti Edomu: ochrana eg. zájmů v oblasti těžby mědi. Sinaj: chrám a těžba v Serábit el-Chádimu, Timně (J Negev, Izrael – Eilat; chrám bohyně Hathory: obr. 11) Vyslána výprava do Puntu přes Východní poušť POZDNÍ RAMESSOVSKÉ OBDOBÍ (20. DYNASTIE): Velmi málo informací o vztazích k okolním oblastem: postupný úpadek moci Egypta. Ramesse IV.: vojenské aktivity na Sinaji na v Palestině; Núbie: těžba v oblasti 2. kataraktu u Buhénu Ramesse VI.: poslední NK panovník výrazněji doložen ve východním Středomoří. Vyslal poslední známou expedici do Serábit el-Chádimu, Sinaj (Obr. 13). Núbie: jeho nápisy i J od 3. kataraktu Ramesse IX.: Alespoň určitá stabilizace: PV: obchod s cedrovým dřevem a lapisem lazuli. Núbie: uznáván jako vládce minimálně k 3. kataraktu. Opakované nájezdy libyjských kmenů Ramesse X.: Poslední panovník uznávaný jako vládce Núbie Ramesse XI.: Boje mezi panovníkem, Amonovými velekněžími a královským synem z Kuše (Panehesi). Jeho vláda končí de facto rozdělením Egypta na Severní (centrum Tanis, sídlo 21. dynastie) a Jižní (sídlo v Thébách) království a začíná Třetí přechodné období. VENAMONOVA CESTA DO FÉNÍCIE: Obr. 10. Datace: cca 1077-1070 BC, tj. těsně před závěr NK: 23. RV Ramesse XI. Vyprávění o cestě thébského hodnostáře Venamona do Byblu, kde má získat cedrové dřevo na opravu posvátné bárky boha 3
Amona. Zastávky: přístavy Tanis, Dor, Tyr a Byblos. Text není dochován kompletní: končí vyloděním Venamona na Kypru… Fikce nebo skutečnost? Význam: eg. vnímání vztahů s Levantou před koncem NK: nadvláda kultu boha Amona, ztráta prestiže Egypta v dané oblasti, neschopnost Egypta uskutečnit dálkovou plavbu na vlastních lodích. Kontrolní otázky: Jak se vyvíjely vzájemné kontakty mezi Egyptem a říší Chatti v době vlády Ramesse II.? Jak vypadala situace ve východním Středomoří v době příchodu tzv. mořských národů? O čem vypovídá Venamonova cesta do Fénície? Bárta, M.: Sinuhetův útěk z Egypta. Egypt a Syropalestina v době Abrahámově. SetOut 1999. Baines, J. – Málek, J.: Svět starověkého Egypta. Praha: Knižní klub 1996. Maříková Vlčková, P. (ed.): Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha: Libri 2009. Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art 2003. Trigger, B.G. – Kemp, B.J. – O’Connor, D.O. – Lloyd, A.B.: Starověký Egypt. Dějiny společnosti. Praha: Vox Globator 2004. Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B.: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri 2007. (mapa a jednotlivá hesla). Více na: http://petra-marikova-vlckova.webnode.cz/ Srovnávací chronologie největších států druhé poloviny 2. tisíciletí Datace 1500 1450 1400
Mitanni Parrattarna
Babylonie
Asýrie
Chetité
Egypt Amenhotep I Thutmose III Amenhotep III
Aššur-uballit I
Achnaton
Artatama I KadašmanEnlil I
1350
Tušratta Burnaburiáš II Šattivaza
Šuppiluliuma I Muršili II
Kirigalzu II 1300
Adad-nárárí I Muvatalli I ELAM
1250
Kadašman-Enlil II
Salmanasar I
Kaštiliaš IV
TukultíNinurta I
Untaš-Napiriša
1200
Muvatalli II
Ramesse II
Chattušili III Tutchalija IV Šuppililiuma II
Merenptah
Šutruk-Nahhunte Kutir-Nahhunte 1150
Ramesse III 4
Šilhak-Inšušinak Aššur-réša-iši I
Nabukadnezar I 1100
Tiglatpilesar I
1. Obchodní kontakty Egypta Nové říši.
2. Přední východ za vlády Ramessovců.
3. Postup tzv. mořských národů za vlády Ramesse III. východním Středomořím 5
4. Vítězná stéla panovníka Merenptaha
5. Reliéf zobrazující klečícího kancléře Báje.
6. Tzv. stéla sňatku z 33./34. RV Ramesse II.
7. Místa ve východním Středomoří, která byla poničena přibližně kolem r. 1200 BC, tj. v souvislosti s nájezdy tzv. mořských národů
8. Příklad vozu Filištínů 9. Vyobrazení (z Medínit Habu) námořní bitvy Ramesse III. s mořskými národy v ústí Nilu.
6
10. Trasa Venomonova putování z Tanidy přes Dor, Tyr do Byblu na následně na Kypr.
11. Rekonstrukce svatyně Hathory v Timně, Izrael
12. Ramessovské pevnosti podél Z hranice delty Egypta. 13. Půdorys chrámu v Serábit el-Chádimu, Sinaj – zdroj mědi.
7
